1
Vážení čtenáři a čtenářky, začíná nám březen a to znamená, že vychází i náš třídní časopis Fénix. Opět se můžete těšit na stálé rubriky. S tímto měsícem jsme si dovolily přidat i jednu novou - Zábava. Doufáme, že se vám náš časopis bude líbit. Za časopis Fénix, Hana Vojtová Radka Smělá
Šéfredaktorky: Hana Vojtová, Radka Smělá Grafici: Jiří Jaroš, Radka Smělá Korektor: Hana Vojtová, Radka Smělá Redakční rada: Hana Vojtová, Radka Smělá
2
Pranostiky na BREZEN
Vážení a milí, měsíc se s měsícem sešel a začal nám březen. Ráda bych vám sdělila, jaké pranostiky se váží k tomuto měsíci.
Březen, za kamna vlezem. Jestli březen kožich stáhl. Kolik mlh v březnu, tolik lijavců v roce. Marec chytá za palec. V březnu sedlák stromy ořezává, ale kabát ještě nesundává. Březnový sníh zbavuje pih. Březen mokrý, deštivý, úrodě se protiví.
1. 3. Sv. Eudoxie psa až po uši zavěje. 2. 3. sv. Anežce od kamen se nechce. 3. 3. Svatá Kunhuta - o chlup stoupne teplota. 6. 3. Na svatého Bedřicha slunko teplem zadýchá. 7. 3. Praví sv. Tomáš: jez doma, co máš, a u lidí, co ti darují
3
10. 3. Mrzne-li na den 40 mučedníků, mrzne ještě 40 nocí. 12. 3. Na sv. Řehoře plavou ledy do moře a čápi letí od moře. 17. 3. Je-li na Gertrudu slunno, bývá zahradníkům volno. V kožichu sij jařinu, v košili ozimu. 19. 3. Pěkný den na s. Josefa zvěstuje dobrý rok. 20.3. Na svatého Jáchyma, tuhá zima končívá. 25. 3. Mnoho hvězd ráno na Zvěstování, rolníkovy starosti vyhání. 25. 3. Panny Marie zvěstování, vlašťoviček přivítání.
Hana Vojtová Zdroj: Pranostiky šumavského lidu (2010) Zdroj obrázku: http://kalendar.beda.cz/pranostiky-ameteorologie
4
Tentokrát bych vás ráda seznámila s druhým dílem mé oblíbené trilogie Hunger Games. I když první část knihy mě zase tolik nezaujala, tak musím říci, že druhá byla naprosto neuvěřitelná. Objevilo se zde mnoho zajímavých postav, nových zápletek a Cina se překonával při tvorbě šatů pro Katniss. Většinou platí, že první díl je nejlepší. Ale zde autorka píše lépe a lépe. U druhého dílu se určitě nudit nebudete.
Katniss a Peeta stráví krátký čas opět ve Dvanáctém kraji, kde proběhne několik změn – například se změní vedení, zpřísní se tresty, zapne se elektrický proud do plotu kolem kraje a další. Poté se vydávají na okružní jízdu po všech krajích Panemu. V každém kraji mají krátký proslov – mají bavit lidi, pokračovat v televizní show Hladových her. Jenže Katniss obyvatele Panemu inspiruje ke vzpouře (když chtěla sníst jedovaté bobule, aby se nemuseli s Peetou vzájemně zabít ve Hrách) a pomalu se schyluje k revoluci. Prezident Snow však neponechá nic náhodě a snaží se Katniss odstranit. O 75. Hrách uspořádá překvapení – do Her se tentokrát bude vybírat z bývalých vítězů. Katniss a Peeta musí opět do arény. Prezident Snow doufal, že ji někdo zabije. Jenže nepočítal s tím, že se jeho plán zvrtne…
5
Předminulý rok (2013) byl druhý díl zfilmován. Obsazení herců se nemění, pouze bych chtěla zmínit například roli Stanleyho Tucci, který ztvárnil postavu Caesara (ano, objevil se už v prvním díle, ale tam jsem se o něm nezmiňovala). Na této postavě se mi líbí její nestrannost – je loajální a poslušný vůči Snowovi a Kapitolu, ale zároveň svým způsobem pomáhá soutěžícím. Snaží se je co nejlépe předvést divákům, je vtipný, zábavný. Roli Finnicka si zahrál Sam Claflin. Upřímně, Finnick se nedá nijak opsat – je prostě boží. Musím říci, že se mi tento díl líbil více než první. Je zde mnohem více propracovaná grafika, úžasné efekty, výkony herců jsou opět výborné, kostýmy jsou neuvěřitelné. Dále bych chtěla zmínit fakt, že oproti knize, ve filmu můžeme vidět, i co se děje mimo Katnissin obzor. Například zde můžeme vidět Snowovu vnučku, co se děje v krajích v průběhu Her nebo situaci v Kapitolu. Dále bych chtěla ocenit hudební scénu, kterou obstaral James Newton Howard. Samozřejmě opět zde chybí určité informace, které zazněly v knize. Ale i přesto je film, podle mého názoru, výborně zpracován.
Radka Smělá http://www.csfd.cz/film/314949-hunger-games-vrazedna-pomsta/
6
Narozena: 23. 11. 1992 v Nashville, Tennessee, USA. Je velmi mladá úspěšná modelka, herečka, textařka a zpěvačka. Rodiče jí dali jméno Destiny Hope, protože věřili, že by mohla dokázat velké věci. A my si určitě myslíme, že velké věci dokázala, vždyť se podívejte, jak je známá po celém světě. Později ale dostala přezdívku "Smiley" z toho vznikla Miley. Což je taky hezké jméno, bohužel už ale nevystihuje takové poselství.
Miley vydala už 14 alb, ale 10 z nich se vztahuje k seriálu Hannah Montana, ve kterém se nejvíce proslavila. Dále si také zahrála ve filmech jako LOL, Last song a Hannah Montana. Ve filmu a seriálu Hannah Montana si zahrála společně se svým otcem Billim Rayem Cyrusem, který hrál i jejího seriálového otce. V roce 2013 zahodila vizáž dětské hvězdy a to tím, že rapidně změnila styl a vystupování. Natočila několik odvážnějších videoklipů jako například Wrecking ball a We can´t stop. Nám se její hudba líbí, a i když měla předtím krásné vlasy, nová vizáž se rozhodně projevila lépe v hudbě. Za to má od nás palec nahoru.
Top 10 WreckingBall TheClimb WeCan't Stop When I Look At You Stay Can'tBeTamed Breathe On Me 7 Things WhoOwns My Heart I Miss You
Hana Ventluková a Nikola Košínová
7
Lidská vlajka V tomto díle se podíváme na cvik lidská vlajka.
Lidská vlajka je bezpochyby jedním z nejlepších cviků, které ve street workoutu můžete dosáhnout. Pokouší se o ni téměř každý, kdo se street workoutu věnuje. Dle mého názoru, je také vizuálně nejpůsobivější ukázka síly demonstrovaná cvičením s vlastním tělem, se kterou někdo může přijít.
Jaké svaly tento cvik zatěžuje?
I když považuji lidskou vlajku za cvik na celé tělo, tak nejvíce zatěžované svaly jsou delty, záda a šikmé svaly břišní. Co je na tento cvik potřeba? Pro úspěšné provedení tohoto cviku budete potřebovat dobrý silový základ ze cviků, jako jsou shyby a kliky ve stojce. Jak na to? Důležité je dobře se chytnout. Nejlepší způsob trénování lidské vlajky je použít nějakou svislou tyč (nejlépe sloup). Horní rukou uchopíme tyč nadhmatem, zatímco spodní rukou uchopíme tyč podhmatem. Zmáčkněte silně tyč a pokusíme se udržet tělo tak rovně, jak jen to jde.
Na co si dát pozor? Při začátcích je třeba si dát pozor na to, aby člověk perfektně ovládal techniku shybů a kliků ve stojce důležité, aby se předešlo různým zraněním ramen. Co když pro mě začne být lidská vlajka moc lehká? Někdo si na mě může stoupnout a já se budu snažit vydržet ve vlajce co nejdéle.
Radek Netolický
8
Zajímavosti Selfíčko Místopředseda Senátu a budoucí prezidentský kandidát Škromach byl v televizi zastižen, jak při pietním průvodu v Terezíně si fotí selfie. Možná měl být spíše v Letech: mezi prasaty by zapadl. Bubliny Polští středoškolští studenti doporučují proti stresu praskat bublinkovou fólii. 1 minuta praskání vás prý uvolní více než 30 minut relaxační masáže. To se bude na konci školního roku hodit. Narozeniny Šestnáctiletá slečna z Prahy pořádala ve svém domě narozeninovou party, ze které na Facebooku udělala veřejnou událost. Domů ji tak dorazilo na 60 lidí, z nichž znala pouze tři. Výsledek: Škoda půl milionu. Není divu, v tolika lidech museli při každém zvednutí prstů něco rozbít. Pokud tedy nemají vilu jako Mynář. Narozeniny podruhé Opačný problém řešila matka prvňáčka z britského Plymouthu vskutku originálně. Její syn pozval na narozeninovou oslavu v umělém lyžařském středisku jednoho svého spolužáka. Ten však upřednostnil své prarodiče. Za pár dní ze školy přinesl obálku s fakturou na 15,95 liber (570 Kč) jako poplatek za nedostavení se na párty. Přiloženo bylo i bankovní spojení na zhrzenou matku. Hlavně, aby ani penny nepřišla nazmar. Terorismus Viděli jste poslední díl Hobita? Devítiletého hocha z Texasu uchvátil tak, že si pořídil maketu Prstenu Moci. Byl kvůli němu již potřetí podmínečně vyloučen ze školy (předtím proto, že jednomu spolužákovi řekl, že je černý (je) a později proto, že přinesl do školy encyklopedii, ve které byl i podrobný popis lidské reprodukce. Nyní byl vyloučen na této velmi pokrokové škole kvůli teroristické hrozbě, kterou představoval pro své spolužáky, když jim vyprávěl, že je tímto prstenem dokáže nechat všechny ovládnout. Mordor rozšiřuje svoje území stále více na Západ a Velký Bratr Sauron se dívá, takže obezřetnost je na místě.
Jiří Šplíchal
9
Zábava Vážení čtenáři, počínajícím měsícem březen jsem si pro vás připravila novou rubriku s názvem Zábava. Můžete si zde vyzkoušet, jak jste dobří v hádankách (odpovědi jsou vždy na konci článku), dozvíte se nějaké nové vtipy a procvičíte si i svůj zrak v optických klamech. Pevně doufám, že si každý najde alespoň chvilku pro sebe na kousek zábavy."
HÁDANKY Kdo má vpředu dvě oči, ale vzadu ještě spoustu dalších? Neustále to mění tvar, ale přesto je to kulaté. Co je to? Co bylo první - kuře nebo vejce? Tři muži se potápějí v řece, ale když vylezou z vody, jenom dva mají mokré vlasy. Jak je to možné? Některé měsíce mají 31 dnů. Kolik jich má 28 dnů. Který čtyřnohý přítel je člověku nejmilejší?
VTIPY Pepíček říká: "Mami, představ si, že jsem dostal jedničku z matematiky." "Opravdu?" "Ne, jenom si to představ." "Pepíčku, proč dáváš té slepici žrát čokoládu?" ptá se maminka. Pepíček odpoví: "Přeci aby snášela kinder vajíčko." Přijde babička k doktorovi. Doktor se jí ptá: "Proč máte na břiše brýle?" "Vždyť jste mi řekl, že mám slepé střevo." Hádají se: Wikipedia: "Já vím všechno!" Google: "Já najdu všechno!" Facebook: "Já znám všechny!" Internet: "Beze mě jste všichni namydlení!" Elektřina: "A tak se uklidníme, jo?!" Potkají se dvě blondýnky: "Včera jsem byla na těhotenském testu." "Fakt, jo? A byly tam těžké otázky?"
10
OPTICKÉ KLAMY Co vidíte, kachnu nebo králíka?
Hráč na saxofon nebo obličej mladé ženy?
Nějaké tvary nebo nápis "LIFT"?
ODPOVĚDI - Hádanky Páv Měsíc Vejce. Dinosauři již kladli vejce, ale kuřata v té době nebyla Třetí muž je holohlavý Všechny měsíce mají 28 dní Postel
Hana Vojtová
11
Temno Nyní přichází chvíle, kdy i já přispěji něčím na stránky Fénixe. Dlouho jsem přemýšlel, co mám napsat, aby to bylo dost osobní a přitom zábavné a bez použití internetu. Na nic jsem samozřejmě nepřišel. Naštěstí se objevila naše paní učitelka třídní se žádostí o to, aby někdo napsal povídku na téma Blackout do nějaké, jistě velmi ekologické, soutěže. Já jsem jednu takovou napsal, a jelikož jsem člověk velice hospodárný, rozhodl jsem se ji vložit i do časopisu. Toto spojení užitečného s potřebným si můžete přečíst právě teď.
Koncert se začal pomalu rozjíždět a diváci se nechávali pohltit hudbou. V napráskaném sále zuřila kytara v neskutečném rifu, který bouřil z obrovských reproduktorů. Rty udávaly slova do mikrofonů, která se vyrývala rozjásaným fanoušků do hlav. Ti, celí zapocení, pařili nebo si úzkostlivě hlídali svoje místečko v první lajně úplně vepředu a hypnoticky sledovali hudebníky oslněnýma očima září reflektorů. Sem tam se někdo vysápal až na pódium, aby vzápětí skočil do toho moře rukou a nechal se odnést až dozadu ke zvukaři. Teď právě tímto způsobem dozadu doplul jeden kluk s rozzářeným zrakem. Sundal si promočené tričko a odpotácel se k osvícenému baru, aby si dal vychlazené pivo. Rychle ho vypil a odběhl zase zpět do toho největšího kotle za zpěvu strhujícího refrénu. Já jsem to všechno sledoval a užíval si atmosféru pulzujícího klubu přecpaného lidmi. Písnička dohrála a zpěvák za ohromného jásotu ohlásil další. Byla to moje nejoblíbenější a tak jsem se začal cpát dopředu, abych si taky skočil. Prodírám se lesem těl a bubínky mi trhají decibely skvělé hudby. Už jsem se prodral i ke skupině kamarádů, kteří tančí ve víru šíleného tempa, přidávám se k nim a začínám si zpívat, protože ten skvělý text znám přeci nazpaměť.
12
Modrá, červená a žlutá světla osvětlují holky kousek od nás, když v tom se po sále rozplynula tma. První vteřiny si to ani neuvědomuji, začínám se smát, to je přeci dobrý vtip, takhle zhasnout. Zepředu je ještě slyšet zmatený a zpomalující rytmus bubeníka, který po chvíli taky umlkne. Lidi kolem sice skandují, ale už to není tak živý zvuk, jako před chvílí. Slyším, jak kamarád, který stojí vedle mě říká, že už to trvá nějak dlouho a že by zase mohli začít. Dav se ztišil ještě víc a kolem nás se začaly rozsvěcovat displeje mobilů. Odněkud se ozve hlas zpěváka, který volá, že vypadla elektrika, ale že to určitě nebude trvat dlouho. To je přeci jasné, elektrika nevypadává na dlouho. Bubeník, který jako jediný má bicí funkční, začal hrát sólo. Atmosféra se zase uvolňuje a děláme si srandu z elektrikářů. Je to vtipné, když si nevidíme do ksichtu. Po půlhodině odchází první lidé, my čekáme, za chvíli už to přece bude svítit ne? Lidé se trousí dál, až se nakonec z jedné strany ozve hlas ohlašující konec koncertu a vyzívající nás, abychom odešli. „Tak jdeme taky, ne?“ říká kámoš. Je to sranda se jen za matného světla z mobilu vymotávat ven. Nakonec stojíme před klubem. Všichni jsme vcelku zklamaní, ale zároveň fascinováni temným městem. Žádné ozářené budovy, ani pouliční osvětlení, jen sem tam projede auto a prosvítí temnotu. Na protějším chodníku spěchají nějací manželé nastrojení z plesu a svítí si baterkou. Kamarádi se postupně rozcházejí, až zůstanu sám s potemnělým světem. Vlastně není až tak potemnělý, na obloze svítí měsíc a hvězdy, vzdálené galaxie zase vládnou nad městskou klenbou. Je to úchvatný a velmi neobvyklý pohled. Kráčím dál prázdnotou a z dálky se ozývá siréna sanitky. Je to dost nepřirozený až skoro zvrácený zvuk v porovnání se slavnostně nastrojenou oblohou. Jdu dál a uvědomuji si, že ta ulice je docela prázdná a docela strašidelná. V téhle tmě se jistě může schovat každý pobuda, nebo nějaký feťák. Musím se otáčet. Co když za mnou někdo jde? Teď jsem určitě slyšel kroky. Nebo to bylo něco jiného? Světlo lamp by mi alespoň dodalo pocit bezpečí. Vystrašený se dostávám do naší bytovky, automaticky sahám po vypínači, ale pak si uvědomím, že vypadl proud. Tak to výtah taky nepojede. „Do háje, to musím jít po schodech až nahoru?“ Ufuněný přicházím ke dveřím a hledám klíče.
13
Který pak je asi ten správný? A kde je vůbec klíčová dírka. Další pokažený pokus o strefení zámku mě vyvádí z míry. Kdyby se mi aspoň nevybil telefon, měl bych trochu světla. Konečně jsem uvnitř, na zuby ani pyžamo nemám chuť, tak hned lezu do postele. „Kurňa, kterej blbec tady nechal tu židli.“ Nakopl jsem si palec. Konečně si lehám. To byl, ale trapnej koncert, doufám, že zítra už bude elektrika fungovat, musím o tom napsat kamarádce na Facebook. Černé kruhy temnoty se propadají do větších hlubin, v pravidelném oddechování spáče. Hladina se uklidňuje a z mlhy se vynořuje zmatený obraz. Objevuje se náměstí. Na vydlážděném prostoru vládne chaos, pobíhají zde lidé lační po jakékoli informaci. „Co se stalo?“ „Máte někdo baterky na prodej?“ „Prodám palivové dřevo, sto korun za poleno.“ „Tolik peněz? Vždyť my nemáme na čem vařit jídlo.“ Davem se prodírá policejní vůz. „Občané: Kdo bude přistižen při rabování, bude podle rozkazu popraven bez soudního procesu.“ Obraz se tříští, jako když dítě hodí kámen do jezera. Vlny se uklidňují a objevuje se další. V operačním sále se doktoři sklánějí nad pacientem, mají oblečení potřísněné krví a jejich oči značí velkou vyčerpanost. „Pane kolego? Jak dlouho bude trvat operace?“ „Nevím, možná dvě hodiny.“ Druhý na to odpoví: „Dvě hodiny? Generátor poběží maximálně půl hodiny.“ „Ale pane kolego. Pacient nemá šanci bez přístrojů.“ Odpoví první: „Já vím…“ ozve se zdrceně. Následuje ticho. Na čelech vyráží pot. Nervozita prochází sálem. Náhle zářivka zabliká a místností se rozlije krutá tma. Tmou se ozývá děsivý chechot. Musím utéci. Támhle je možná světlo. Rychlá chůze se mění v běh. Zleva se ozve šílený skřípot. Kudy? Dusot zběsilého úprku zaniká v mrtvolné černi. Kužel světla vychází jakoby ze dveří. Rychle, ty dveře se zavírají. Už prosvítá jen malý proužek. „Né, já tu nechci zůstat.“ Ztrácím pevnost pod nohama a padám někam dolů, jiskřička naděje se ztrácí. Spáč se cuknutím udýchaně probere. Pomalu si uvědomuje sám sebe a zjišťuje, že leží doma v posteli. Zmateně mumlá něco o nočních můrách. Jeho zpocené tělo se vyhrabává z peřiny a asi jde na záchod. Ruka malátně, ale s jistotou každodenně opakované činnosti sahá na vypínač. Ztemnělým pokojem se ozvalo jeho výrazné klapnutí …
Rudolf Požár
14
The Crew je hra vyvinutá a publikovaná Ubisoftem. Jedná se o online automobilovou závodní hru, která Vám dá možnost zasednout za volant nejednoho silného stroje, který si budete moci časem upravit. Poté, co si na začátku hry vyberete svého prvního „mazlíka“, se vydáte po rozlehlých silnicích USA. Jak je již v úvodu uvedeno, jedná se o online hru, je tedy jasné, že hlavním tahákem hry je možnost hrát se svými přáteli. Spolu s nimi si můžete založit až 4 členný tým a společně se následně účastnit závodů a drtit jeden časový rekord za druhým. Následně, až trochu zahřejete pneumatiky a vyděláte nějaký ten peníz, se můžete dát do úpravy svého vozidla. Vylepšovat ho lze jak po výkonnostní, tak i po designové stránce. Je tedy jen na Vás, zda budete mít auto, které bude vypadat jako šrot a bude jezdit 400km/h, jako ze zlata a bude jezdit 60km/h a nebo něco mezitím. Hra vyšla na PC, PS4 a XBOX ONE.
David a Martin Kmochovi zdroj: herní pořad RE-PLAY 3s29 (5:20-8:46) https://www.youtube.com/watch?v=xgkhWsVN57o#t=527 herní pořad RE-PLAY 4s50 (16:06-19:39) https://www.youtube.com/watch?v=kak4fCkXx9A
15
Drazí čtenáři, je tu další číslo časopisu a tudíž i další část mojí povídky. Tak žádné otálení a šup sem s ní...
Příští ráno se Charlie probudil o něco dříve než obvykle. Byla ještě tma a zbytek domu - matka, otec, služka a kuchařka - spal. Charlie se převlékl a vyndal ze své brašny sešit aritmetiky. Čekaly ho závěrečné zkoušky a on namísto toho, aby se učil, se potuloval londýnskými uličkami. Charlie nesnášel aritmetiku. Nemohl si zapamatovat za nic na světě číslice. Ten samý problém měl i v historii - letopočty. Zatímco seděl u stolu, probudil se zbytek domu. Otec se chystal do úřadu. Měla k nim přijít inspekce. Matka s kuchařkou chystaly snídani a služebná se starala o zvířata - dva psy, čtyři andulky v pracovně a kočku. Charlie sešel dolu do jídelny, kde již seděli všichni obyvatelé domu. „Vyspali jsme se do růžova, milostpane!“ rýpl si otec do syna. To určitě, pomyslel si Charlie v duchu, ale raději nic neříkal. Matka hodila po hlavě rodiny zamračený obličej a ignorovala to. „Co studia?“ tázal se otec a pokračoval: „Zajisté umíš!“. „Ovšem, že umím. Jak také jinak.“ dodal Charlie a posadil na již jediné volné místo vedle služky Anabeth. Po snídani se vydal do školy. Cestou kolem katedrály si všiml, že se tam něco děje. Přišel blíže a všiml si, že tu leží dvě bezvládná těla. Rád by tu postával a snažil se zachytit aspoň útržky rozhovorů, ale nemohl. Musel do školy. Asi po dvaceti minutách cesty dorazil k budově s mohutnými vraty, kde postával nevrlý školník a zuřivě hleděl na každého, kdo kolem něj prošel. „Myslíš si, že seš něco ekstra?! Jen se nedělej, já tě slyšel!“ zahartusil školník na jednoho ze studentů, který se jen trochu pousmál. Charlie to raději ignoroval a pokračoval v cestě. Prošel vraty a ocitl se na obrovském nádvoří. Podél celého nádvoří byly vchody do jednotlivých budov. Nalevo dívky, vpravo chlapci a uprostřed kantoři. Na Charlieho rameni se ocitla čísi ruka. Otočil se a uviděl tvář profesora matematiky.
16
„Doufám, že jste si vědom svého prospěchu!“ řekl mu hubený člověk s kotletami a brýlemi na nose. Tak to je tedy profesor matematiky a fyziky, Jupiter Ch. Smith. Nebyl sice moc přísný, ale život znepříjemnit dokázal - učil matematiku. „Pokud dnešní písemnou práci opět napíšete špatně, dostanete v celkové klasifikaci nedostatečnou.“ dodal kantor a odkráčel k prostřední budově, kde se k němu připojil jiný kantor. Ano, Charlie si toho byl vědom, ale co má dělat, když mu aritmetika prostě neleze do hlavy. Ve třídě se ozývalo jen slabé štěbetání. Vypadalo to, že si všichni povídají o tom, co se stalo dnes v noci. Po chvíli přišel profesor Smith do třídy a v podpaží si nesl sešity. „Petersone, rozdejte sešity!“ pronesl kantor a podal sešity kulatému chlapci v první lavici. Byl to syn řezníka. Obtloustlý chlapec menšího vzrůstu. On také patřil k těm, komu nejdou počty. Ne, že by v ostatních předmětech exceloval, ale stejně je tu jenom proto, že jeho otec dává celkem slušné sponzorské dary. Hodina aritmetiky proběhla celkem v klidu. Charlie něco sesmolil a modlil se, aby měl aspoň něco správně. Při odchodu ze třídy si jej odchytl Smith. „Počkejte, Browne! Podíváme se na tu vaši písemnou práci!“ Smith vzal Charlieho sešit a nahlédl do něj. „No vidíte, že to jde!“ pokračoval Smith, „Není to tak špatné. Vypadá to na... dobrou!“ Charliemu spadl kámen ze srdce. Prolezl. Sice s dostatečnou, ale bude dál pokračovat ve studiích. „Děkuji, pane!“ řekl ještě roztřeseným hlasem Charlie, když odcházel ze třídy. „Mně nemáte proč děkovat.“ usmál se profesor, když za ním zavíral dveře od třídy. Charlie se opřel o zeď a zhluboka se nadechl. Další hodiny - biologie, historie a fyzika - utekly jako voda. Cestou ze školy se Charlie ještě stavil v městské knihovně. Profesor Whitkiss, učitel historie, jim dal nějaké úkoly, i když ví, že je dnes večer Jarní slavnost. Oslava jarní rovnodennosti, celkem silná tradice v této části Londýna. V knihovně pracoval starší muž protivných mravů. Stačilo, když jste si jen trochu kýchli a on na vás hned sesílá hromy a blesky, že jste v knihovně a že tu bude ticho. Jmenoval se August Legster. Strašně protivný člověk. Charlie vešel do knihovny po bílých mramorových schodech lemovaných sochami. Byly to sochy učených lidí a známých objevitelů. Nad vchodem do knihovny dřímala kamenná sova. Prý to má být symbol moudrosti, zřejmě to přejali od Římanů. Když Charlie vešel, uviděl velké pozdvižení. Knihovník Legster nadával jednomu muži, že vrátil knihu celou upatlanou.
17
„To si zaplatíte!“ vyhrožoval podsaditý muž s brýlemi na nose. „V takovém stavu vrátit majetek města! Vy jste se snad zbláznil!“ supěl knihovník a při tom mával ulepenou knihou nad hlavou. Byl tak rozzuřený, že si ani nevšiml fronty, která se dělala u jeho stolu. „No jo! To je najednou spěchu, že jó!“ zahartusil ještě jednou knihovník a začal vyřizovat půjčky knih. Na Charlieho přišla řada asi až po hodině a stejně nepořídil. „Anglická revoluce, říkáš“' otázal se Legster a prohledával štusy papírů, na kterých byl napsán seznam všech knih. „Je mi líto, ale už si ji někdo vypůjčil! Přijď zítra.“ dořekl, když pročetl všechny seznamy. No, super, pomyslel si Charlie. Jak asi udělám domácí cvičení bez té knihy. Charlie se rozloučil a odešel z knihovny. Po chvíli ho dohnal malý chlapec se zrzavými vlasy. Mohlo mu být asi deset let. „Ty jsi říkal, že potřebuješ knihu o anglické revoluci?“ páčil ze sebe udýchaně a při tom se držel za kolena. Charlie jen pokýval hlavou a přemýšlel nad tím, koho mu připomíná. „Nejsi ty náhodou mladší bratr Stephana Newtona?“ zeptal se a prohlížel si ho. „Jo to sem!“ odpověděl malý zrzek, ale netvářil se, že by z toho byl zrovna nadšený. „A proč ses mě na to ptal? Víš snad o někom, kdo tu knihu má?“ dodal Charlie. „Jasně že vím. Před chvílí si ji Steph vypůjčil. Tak jestli chceš, tak mu řeknu a on ti jí půjčí...“ Zrzek a Charlie se dohodli, kde se sejdou a Charlie odešel domu. Tam již byli v plném proudu přípravy na večerní slavnost.
Jiří Jaroš
18
