Vážení spoluobčané Oslavan a Padochova

1

Vážení spoluobčané Oslavan a Padochova Ani jsme se nenadáli a brzy budeme opět stát na prahu dalšího roku. Velmi rychle se blíží nový rok, rok 2009, který nám všem přinese opět nové výzvy, zážitky, povinnosti a věříme, že pro naše město Oslavany snad bude ještě lepší a úspěšnější než ten letošní. S ukončením roku starého a příchodem roku nového přichází také doba zamyšlení se nad vykonanou prací, nad životem a také doba bilancování a zároveň vyhlídek do roku budoucího. Dovolte proto, abychom také my trochu zbilancovali právě končící rok a zároveň také nastínili rok příští v životě našeho města. V oblasti ekonomických výsledků a provádění investičních akcí, rekonstrukcí a dalších záležitostí vedoucích ke zlepšení života v našem městě považujeme právě končící rok za rok velmi náročný, přesto zodpovědně odpracovaný a úspěšný. V jarních měsících byla dokončena plocha nové části náměstí včetně veškerých inženýrských sítí a náměstí postupně začíná plnit svoji funkci. Ještě je však několik kroků před námi, než se náměstí zatřpytí v celé své kráse. Je třeba dokončit vodní prvek, dokončit bytový dům podél řeky a také dostavět zadní část náměstí. Byli nuceni řešit co s výstavbou Domu pro seniory, protože zatím nelze získat potřebné dotační peníze. Snahou města bude získat pro tento projekt developera. Prostřednictvím dalšího developerského projektu se naplno rozběhla výstavba nových bytů a obchodů na nové části náměstí 13. prosince. V těchto bytech, zhruba po roce, najdou domov noví občané Oslavan. Věříme, že to budou opět mladé rodiny, které přispějí k lepší stabilitě oslavanských školských zařízení. Letošní rok byl velmi zásadní také právě v oblasti školství ve městě. K 1.9.2008 došlo k odloučení mateřských školek od Domu dětí a mládeže za vzniku právnické osoby MŠ DUHA Oslavany. I po krátkém čase, je vidět, že se jednalo o krok správným směrem. Každá organizace má nyní možnost věnovat se naplno své hlavní náplni. cíle. Dopravního hřiště ZŠ, je využíváno nejen naší školou, ale mnoha jinými školami z okolí. Letos zde bylo uspořádáno krajského kola dopravní soutěže pod záštitou hejtmana JMK. Pozornost zasluhuje také pokračování v rekonstrukci střechy budovy II. Stupně ZŠ, kde se již v letošním roce zahájily práce na vnitřní vestavbě a bylo vybudováno celé sociální zázemí s chodbou a vstupem do nového prostoru. I v roce 2009 budou práce pokračovat a v brzké době tak naše škola získá další reprezentativní prostory pro své žáky. V ZŠ byla také díky úspěšné mezinárodní spolupráci s partnerským městem Schkeuditz SRN otevřena moderní chemická učebna. Foto 02

2

Nové prostory školy Ulice Hlavní Byl uveden do provozu další nově zrekonstruovaný úsek průtahu městem Oslavany, státní silnice II/393 na ulici Hlavní, kde byl také nově položen nový vodovodní řad a vybudovány nová parkoviště, chodníky a veřejné osvětlení. Na tuto rekonstrukci potom navážeme v jarních měsících úsekem od „elektrárenského“ mostu směrem na Ivančice, kde bude mimo jiné v rámci rekonstrukce budována také nová kanalizace. Velmi důležitým krokem je také provedení dokončení rekonstrukce tří ulic Na Vyhlídce, kde mají nyní občané konečně důstojný přístup ke svým domovům. V roce 2009 budeme určitě v této lokalitě pokračovat a občané ulice v Hájku se již nyní mohou těšit také na „své“ nové komunikace, které nahradí stávající amorfní plochu. Proběhla také oprava povrchu ulice v Oslavě, kde byl položen asfaltový koberec. Pro příští rok jsou potom plánovány komplexní opravy místních tranzitních komunikací na ulici Havířské, 1. máje a v Havírně, kde byla silnice poničena díky objízdné trase. Tyto práce budou hrazeny SÚS v rámci financí na rekonstrukci průtahu. Zásah čeká i ulici Školní včetně části poškozeného chodníku. V rámci objížděk byl položen nový povrch také na ulici Kostelní a bylo opraveno poškozené dláždění. Dláždění zažila také ulice Náporky, kde byla nově poležena dlažba ze žulové kostky z důvodu jejího zdevastování při letošní pokládce nových sdělovacích kabeláží. Je reálný předpoklad, že z kostky bude tato ulice dodlážděna až do konce. I v Padochově se občané dočkali nově vydlážděného „náměstíčka“ a přípravy nové autobusové zastávky, díky jejímuž přemístění bude v příštím roce budován nový přechod na náměstíčko, který přispěje k bezpečnosti chodců.

Ulice Na Vyhlídce

3

Ulice V Oslavě

Nové veřejné osvětlení bylo vybudováno na ulici Hlavní a také na části ulice Sportovní. Zemní práce pokračovaly také v Padochově, kde byla pokládána další část rozvodů kabelové televize. Tuto akci si již plně hradí jako svůj podnikatelský záměr firma Self. Významné změny dostálo také širokoúhlé kino, kde byly vloženy finance do kvalitního ozvučení a nového moderního plátna. Neustále narůstající návštěvnost kina je důkazem, že se jednalo o dobře vynaložené peníze. Ve spolupráci s farností Oslavany jsou hodiny na kostele sv. Mikuláše vybaveny novým hodinovým strojem a je realizováno automatické zvonění v padochovské zvoničce, které bude padochovským občanům oznamovat ráno, poledne a večer, tak jak je tomu u zvonu na zámecké kapli v Oslavanech.

Ulice Náporky Hrobka rodu Scharff-Paumgartten Díky dotaci z Ministerstva kultury a JmK pokračovala také zásadní oprava hrobky rodu Scharff-Paumgartten na hřbitově v Oslavanech, která by měla být dokončena v příštím roce. Byly připravovány také nové investice z rozpočtu města, ve spolupráci se soukromými investory a v rámci Svazku vodovodů a kanalizací, kde se připravuje významný projekt rekonstrukce kanalizací a vodovodů v Oslavanech a Padochově. Žádost k získání dotace na Rekonstrukci vodovodů a kanalizací v Oslavanech a Padochově, bude pravděpodobně největší investiční akcí v historii Oslavan. Dále žádost na obnovu zeleně na hřbitově a obnovu alejí okolo zámku. Na rok 2009 byly podány také dotační žádosti na další dětská hřiště, vybavení jednotky hasičů, opravu fasád školy a školek a další menší záležitosti. V příštím roce bude také dokončena rekonstrukce autobusového nádraží a nezapomene se ani na další nové autobusové zastávky. Nemálo aktivity bylo věnováno také rozvoji kulturního a společenského života ve městě, včetně rozvoje turistického ruchu, především v oblasti dalšího rozšíření sítě cyklotras. V rámci MěÚ mají občané možnost využívat služeb Czech pointu a na místě bez čekání tak získat výpisy z rejstříku trestů, živnostenského rejstříku a výpisy z katastru nemovitostí. Celý rok se intenzivně připravovala první fáze výstavby rodinných domů v lokalitě za kostelem. Bohužel původní předpoklad rozběhu výstavby letos na podzim nevyšel díky složitému projednávání dokumentace pro ÚR. Nicméně do konce roku bude

4

vydáno územní rozhodnutí a během prvního pololetí roku příštího by se měla výstavba nové části Oslavan rozběhnout. V průběhu roku byly řešeny také složité záležitosti s bývalým nájemcem oslavanského zámku. Po nutném nařízení exekucí na dlužné nájemné ve věci firem ing. Tomka, bývalého nájemce zámku, bylo již město částečně uspokojeno a nyní se dořešuje v rámci exekucí zbytek dlužné částky. I přes nepříjemnosti a zbytečné útoky, které ing. Tomek neustále podniká vůči městu se záležitost úspěšně blíží ke konci. Je nutno opakovat že nejde o nic jiného, než že ze strany jeho firem nebyly dodrženy smluvní závazky a město chce zcela logicky po dlužníkovi a neplatiči své peníze, které patří do rozpočtu, aby zde sloužili občanům města. Firmy ing. Tomka byly vystěhovány a na zámku se zabydleli noví nájemci, díky kterým se daří využívat i další části našeho zámku. Ze strany ing. Tomka byly učiněny dokonce kroky a pokusy za hranicí slušnosti a především zákona získat zámek a jiné nemovitosti ve městě do svého vlastnictví. Dokonce veřejně prezentoval, že zámek je jeho a městu již nepatří! Znovu proto opakujeme, že zámek samozřejmě městu patří a patřit bude a není nejmenší důvod se obávat, že by tomu mohlo být jinak. Lze samozřejmě předpokládat i do budoucna další různé, možná i mediální, výpady ze strany ing. Tomka vůči městu, ale je třeba k nim přistupovat z hodně, hodně velkým nadhledem. I nadále budeme této problematice a jejímu úspěšnému dořešení věnovat maximální pozornost. Kromě investičních akcí a dalších servisních dílčích záležitostí, jako byly například opravy chodníků a komunikací, údržba veřejné zeleně a doplňování herních prvků na dětských hřištích, dál probíhal běžný život v našem městě. Zde bychom rádi zmínili také činnost oddělení technických služeb MěÚ, jehož pracovníci přispívají dobrému vzhledu města. Mnohá města nám závidí to co je pro oslavanské občany už zcela všední, běžné a pro některé dokonce vynucovanou samozřejmostí. Je to např. operativní odklízení sněhu, pravidelná údržba zeleně, operativní technické zásahy, úklidy města apod. Buďme lidem z technických služeb alespoň trochu vděční za jejich práci, oni si to právem zaslouží. Mnozí z Vás se účastnili tradičních i nových kulturních, společenských a sportovních akcí, mnozí z Vás se podíleli na jejich přípravě. V této oblasti patří velké poděkování Vlastivědnému spolku Rosicko-Oslavanska, Tělovýchovné jednotě Oslavany, TJ Sokol Padochov, Divadlu na mýtině, Sboru dobrovolných hasičů, Junáku Oslavany, Spolku vojenské historie Kentaur, DDM, ZŠ, MŠ Duha a dalším organizacím a jednotlivcům. Jsme přesvědčeni, že právě tyto akce přispívají k většímu pocitu sounáležitostí občanů s městem, k pocitu, že vím kdo jsem a kde žiji.

5

Rádi bychom také poděkovali členům zastupitelstva města za jejich profesionálně odváděnou a časově velmi náročnou práci. Je velmi dobře, že opět šla politika v Oslavanech stranou a mnohem důležitější byla odpovědná a mnohdy složitá práce pro město a jeho občany. Stejný dík patří i pracovníkům Městského úřadu Oslavany v čele s jeho tajemníkem. Dle našeho názoru toho nebylo málo, co se v roce 2008 podařilo v Oslavanech vybudovat, čeho se podařilo dosáhnout a co se podařilo připravit. Toto všechno má jen jeden cíl. Aby se nám všem naše město líbilo, cítili jsme se zde doma a dobře. Samozřejmě platí a vždy platit bude: „že není člověk ten, aby se zavděčil všem“. Je snad pochopitelné, a každý soudný člověk to ví, že vždy je nutno hledat kompromisy a vyjasnit nutné priority. V poslední době často slyšíme, že dnešní svět je uspěchaný a mnohdy chaotický. Myslíme, že v právě v nadcházejících svátečních dnech máme možnost se zastavit, věnovat se svým blízkým, přemýšlet, odpočívat a možná i hodnotit svůj život. Určitě to udělejte, nebo to alespoň zkuste, určitě to bude pro dobro Vás i Vašich blízkých… Rádi a z celého srdce Vám chceme popřát krásné a klidné prožití Vánoc a především mnoho a mnoho zdraví, štěstí, úspěchů a osobní spokojenosti do nového roku 2009. Vít Aldorf, starosta města Miloš Musil, místostarosta města

INFORMACE Z RADNICE INFORMACE ZE SCHŮZE RADY MĚSTA OSLAVANY č. 19/2008 Datum konání: 3. 11. 2008 Přítomni: Aldorf, Coufal, Fic, Mgr. Horák Ladislav, Mgr. Horák Petr, Růža Omluveni: Mgr. Musil Rada města vzala na vědomí: 1. Provedenou kontrolu úkolů. 2. Stavební záležitosti na území města předložené SÚ I. stupně Oslavany. 3. Stavební záležitosti na území města předložené MěÚ Ivančice. 4. Návrh Dodatku č.1 ke Smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne 29. 12. 2007 mezi Spolkem Katolický dům a Orlovna a městem Oslavany. 5. Zápis č. 8/2008 z jednání komise pro kulturu. 6. Zápis č. 8/2008 z jednání komise pro školství, tělovýchovu a mládež. 7. Zápis č. 10/2008 z jednání sociální komise. Rada města schválila: 1. Rozpočtové opatření č. 12/2008 tak, jak bylo předloženo a projednáno. 2. Rozhodnutí vydat, na základě § 10 zák. 585/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, v platném znění, souhlas s ustanovením zvláštního pří-

6

3.

4. 5.

6.

7. 8. 9. 10.

11.

12.

13. 14.

7

jemce důchodu pana Stanislava Musila panu Zdeňku Musilovi tak, jak bylo předloženo a projednáno. Znění Smlouvy na dodávku kopie programového produktu „registr obyvatel“, převod práv k jeho užití a na poskytování služeb k tomuto produktu mezi městem Oslavany a společností GORDIC spol. s r.o. Jihlava, IČ: 479 03 783, tak, jak byla předložena a projednána. Znění Dohody narovnání mezi městem Oslavany a společností EMSPOJ, a.s. Brno, IČ: 255 19 191 tak, jak byla předložena a projednána. Znění Smluv o sdružených službách dodávky elektřiny č. 830353630, 830353641 mezi městem Oslavany a společností E.ON Energie, a.s., zastoupená plnou mocí společností E.ON Česká republika, s.r.o., IČ 25733591 tak, jak byly předloženy a projednány. Rozhodnutí vypůjčit nemovitý majetek v k.ú. Oslavany, a to budovu č.p. 144, ležící na parcele č. 14/1 a pozemek parc. č. 14/1 o výměře 391 m2 Základní umělecké škole Oslavany, okres Brno-venkov, příspěvková organizace, nám. 13. prosince 12, Oslavany, IČ 44916775 na dobu neurčitou. Znění Dohody o refundaci mzdy v nezbytném rozsahu pro výkon funkce člena okreskové volební komise pro volby do zastupitelstev krajů ve výši 1 002,- Kč tak, jak byla předložena a projednána. Návrh na vyřazení a likvidaci materiálu a zařízení dle návrhu likvidační komise ze dne 29. 10. 2008 tak, jak bylo předloženo a projednáno. Odpisový plán dlouhodobého hmotného majetku Mateřská škola Duha Oslavany, okres Brno-venkov, příspěvková organizace, Sportovní 12, 664 12 Oslavany, IČ 75146959 na rok 2008 tak, jak byl předložen a projednán. Stanovisko - Rada města, na základě žádosti pana Ing. Kremláčka z Oslavan, nemá námitek k projektové dokumentaci pro vydání územního souhlasu pro akci „Přípojka splaškové kanalizace“ pro RD Padochov 66 a souhlasí s umístěním kanalizační přípojky do pozemku parc. č. PK 260/1 v k.ú. Padochov, který je ve vlastnictví města Oslavany. Stanovisko - Rada města, na základě žádosti pana Michala Čapka ze Zbýšova, nemá námitek k projektové dokumentaci pro vydání územního souhlasu pro akci „Přípojka kanalizace k rodinnému domu“ pro RD Hybešova 62, Oslavany a souhlasí s umístěním kanalizační přípojky do pozemku parc. č. 1428 v k.ú. Oslavany, který je ve vlastnictví města Oslavany. Stanovisko - Rada města nemá námitek k technickému řešení stavby SB-4708262: Padochov, přípojka NN, p. Krátký a souhlasí s uložením elektrického kabelu do pozemku města parc. č. 473/15 a PK 77/1 v k.ú. Padochov s tím, že budou dodrženy podmínky OMS a příslušného silničního správního úřadu. Rozhodnutí vydat, na základě žádosti Ing. Kráčmara z Oslavan, který má v pronájmu nebytové prostory v BD Hlavní 42, Oslavany, souhlas s umístěním místa podnikání na adresu: Hlavní 33/42, Oslavany, 664 12. Rozhodnutí vyloučit, na základě vyřazení nabídky hodnotící komisí, uchazeče TOPSTAV, s.r.o., Vranovská 95, 614 00 Brno, IČ: 46977660 pro veřejnou zakázku malého rozsahu na stavební práce s názvem „Silnice II/393 – chodníky, úprava

veřejného osvětlení, úprava vedení místního rozhlasu a vegetační úpravy“ z důvodu, že nabídka neobsahovala prohlášení uchazeče dle čl. 7 zadávací dokumentace. 15. Rozhodnutí přidělit, na základě doporučení hodnotící komise, veřejnou zakázku malého rozsahu na stavební práce s názvem „Silnice II/393 – chodníky, úprava veřejného osvětlení, úprava vedení místního rozhlasu a vegetační úpravy“ uchazeči COLAS CZ, a.s., Ke Klíčovu 9, 190 00 Praha 9, IČ: 26177005. 16. Rozhodnutí zřídit od 1. 11. 2009 do 31. 12. 2009 místo samostatného odborného referenta pro účetnictví tak, aby mohlo dojít k souběhu pracovních míst a bezproblémovému předání agendy účetnictví na MěÚ Oslavany z důvodu odchodu zaměstnankyně do starobního důchodu. 17. Zapůjčení zvukové aparatury Sokolu Padochov na zajištění Mikulášské nadílky dne 7. 12. 2008. Usnesení ze zasedání Rady města a zápisy z jednání Zastupitelstva města jsou zveřejňovány na úřední desce MěÚ Oslavany a také na dalších místech ve městě obvyklých, dále jsou také občanům k dispozici k nahlédnutí na sekretariátě starosty nebo u tajemníka úřadu. Dále jsou také zveřejňovány na internetu na adrese www.oslavanymesto.cz Ing. Miloš Černý, tajemník MěÚ Oslavany

ROZPOČTOVÉ OPATŘENÍ č. 12/2008 ( v tis. Kč) Příjmová část rozpočtu:

dotace MK, ÚZ

1)

pol.4116

ostatní neinv.přijaté transfery ze SR

331,0 34002

2)

pol.4116

ostatní neinv.přijaté transfery ze SR

177,2 dotace ÚP, ÚZ 13229

3)

§ 5311

bezpečnost a veřejný pořádek

Celkem

32,0 přijaté sankční platby 540,2

Výdajová část rozpočtu: pohřebnictví

331,0 34002

2) § 5512

požární ochrana-dobrovolná část

125,0 prádlo,oděv,obuv

3) § 3111

předškolní vzdělávání

4) § 2212

silnice ostatní záležitosti pozemních komunikací

§ 2219 5) § 3639

8

oprava hrobky, ÚZ

1) § 3632

komunální služby a územní rozvoj j.n.

3,0 oprava střechy-navýšení ulice Náporky-

50,0 předl.komunikace -50,0 zvýšení na zateplení(RO

1,1 č. 10)

6) § 5212

ochrana obyvatelstva

32,7 ČEZ-distribuce antidot

7) § 6171

činnost místní správy

80,0 služby

8) § 6115

volby do zastupitelstev ÚSC

10,0 materiál

9) § 6409

ostatní činnosti jinde neuvedené

-42,6 rezervy

Celkem

snížení rozpočtové

540,2

Stav rozpočtové rezervy k rozdělení po RO č. 12 11,0 Schváleno Radou města Oslavany dne 3. 11. 2008

PLÁN ZASEDÁNÍ RADY MĚSTA V ROCE 2009 Rada č. 1 Rada č. 2 Rada č. 3 Rada č. 4 Rada č. 5 Rada č. 6 Rada č. 7 Rada č. 8 Rada č. 9

5. ledna 26. ledna 16. února 9. března 30. března 20. dubna 11. května 1. června 22. června

Rada č. 10 Rada č. 11 Rada č. 12 Rada č. 13 Rada č. 14 Rada č. 15 Rada č. 16 Rada č. 17

13. července 17. srpna 31. srpna 21. září 12. října 2. listopadu 23. listopadu 14. prosince

Mimo tyto pevně stanovené termíny může být jednání rady města svoláno v případě nutnosti dle potřeby.

STANOVENÍ ODDÁVACÍCH DNŮ V ROCE 2009 Oddávacími dny v roce 2009 jsou všechny soboty vyjma sobot 11. dubna, 2. a 9. května, 4. července, 14. listopadu, 19. a 26. prosince.

OZNÁMENÍ

Městský úřad Oslavany oznamuje, že bude v pátek 12. prosince 2008, ve středu 31. prosince 2008 a v pátek 2. ledna 2009 z důvodu nařízené dovolené a z důvodu školení zcela uzavřen. Náhradní úřední dny budou ve čtvrtek 18. prosince a v úterý 30. prosince 2008. Ing. Miloš Černý, tajemník MěÚ Oslavany

9

Z ČINNOSTI MĚSTSKÉ POLICIE V sobotu dne 28. října byl v odpoledních hodinách vyveden ze zámecké restaurace silně podnapilý muž ukrajinské národnosti. Další podnapilý muž, tentokrát běloruské národnosti se dopustil dne 31. října v nočních hodinách v restauraci Tipsport přestupku proti občanskému soužití. Výše vedený přestupek byl vyřízen na místě domluvou. Dne 5. listopadu v odpoledních hodinách bylo zjištěno znečištění veřejného prostranství za stodolami za novým náměstím. Mladistvým, kteří veřejné prostranství znečistili byl nařízen jeho úklid. Ve večerních hodinách dne 7. listopadu bylo přijato telefonické oznámení, že skupina mladíků vyvrátila u stodoly za novým náměstím bránu od skladu se stavebním materiálem. Po příjezdu na místo byla provedena kontrola osmi, většinou mladistvých osob, které se na náměstí nacházeli. Pokud bude majitel poškozené brány požadovat náhradu škody, bude se případem zabývat přestupková komise. V nočních hodinách oznámila servírka z restaurace Nonstop na autobusovém nádraží, že silně podnapilý mladý muž z Oslavan mlátil se vstupními dveřmi do restaurace tak, že došlo k poškození omítky kolem zárubní těchto dveří. Dále odcizil jednomu z hostů restaurace berlu (francouzskou hůl), která byla později strážníky nalezena pohozená u restaurace Espreso. Protože mladík odmítl zaplatit pokutu za spáchaný přestupek proti majetku, byl případ předán s pořízenou fotodokumentací k projednání přestupkové komisi. V sobotu dne 8. listopadu oznámil majitel rodinného domu na Nám. Republiky, že mu před chvílí neznámý pachatel rozbil kamenem okna u ložnice. Protože se za domem v blátě nacházely čerstvé stopy od bot, byla přivolána hlídka PČR. Dne 11. listopadu ve 12 hodin došlo na křižovatce u Dělnického domu k vysypání nákladu limonád z nákladního automobilu na vozovku. Po dobu úklidu křižovatky usměrňoval strážník na ulici Hybešova dopravu. Dne 17. října volně pobíhali po ulici Mlýnská 2 psi (jeden byl rottwailer). Majitelce psů byla uložena bloková pokuta. Další pes, tentokrát jezevčík, volně pobíhal po ulici 1. máje. Dosud se nepodařilo zjistit, komu tento pes patří. Jan Gross, velitel MěP Oslavany

OSLAVANY TEĎ:

- od 17. října Oslavany prožívají opožděné babí léto. Je skoro jasno (alespoň odpoledne), teploty šplhají přes den i nad 15oC a moc ani nevadí, že ty ranní se pohybují někdy kolem nuly. 30 a 31. října se teploty dostávají až k magické hranici 20 oC. Ten kdo průběžně sleduje počasí jistě si všimnul, že v tyto dny padly dlouhodobé teplotní rekordy pro Oslavany. Poslední dny v říjnu začal foukat silný jižní vítr. Podobné počasí nás provázelo i na začátku listopadu. K obratu dochází 7. listopadu, kdy se zatahuje a občasně drobně prší. Teploty klesly postupně řádově o více jak 5 stupňů. - konec října již je zcela ve znamení podzimu. Větší část listí, i přes teplé počasí, ze stromů opadla, po městě a v okolí se pohybují hejna havranů. To nezvykle teplé počasí však ale způsobilo, že začaly opětovně kvést sedmikrásky, pampelišky, bodláky, jetel luční i plazivý, heřmánek a jiné rostliny.

10

- u benzinové pumpy v Oslavanech se na konci října dostává cena benzinu Natural 95 taky do jarní pohody. Dostává se nejprve k ceně 26. 90 a v podstatě je na úrovni března 2007 no a v listopadu pak dokonce 26. 50. - před podnikem Prefa se buduje již delší dobu jakýsi reklamní ozdobný altán. - konec října přináší i další zajímavost. Málo deště a příznivé počasí způsobuje, že voda v řece je přímo průzračná. Takový stav v řece nepamatujeme nejméně deset let. - v tuto dobu pod jezem u MěÚ je vidět ve vodě více jak padesát poměrně velkých kaprů, kteří zde jednak loví, jednak využívají okysličené vody. Z kteréhokoliv mostu lze pak v řece pozorovat i další čilý vodní rybí ruch. - řeka se ozdobila i přítomností labutí a desítek kačen divokých. - 31. 10. se uskutečnila v Oslavanech tradiční akce DDM Cesta za světýlkem. Jako každoročně se velmi vydařila a nadšení dětí ale i rodičů, uvozené i pěkným počasím bylo vynikající. - z bývalého „Panského dvora“ postupně do konce října zmizely haldy navezeného inertního materiálu. - silnice Náporky byla do konce října již zcela opravena a zprovozněna. - na Novém světě byla renovována střecha školky. - intenzivně pokračují práce na dokončovaní části průjezdu Oslavan od autobusového nádraží ke křižovatce na Novou Ves, takže slibovaný termín do poloviny listopadu bude snad splněn. - ani dopravní komplikace, způsobená přestavbou Hlavní silnice, neovlivnila nijak zásadně nápor kolem kostela sv. Mikuláše spojený s Památkou zesnulých na oslavanském hřbitově. - s proměnlivou intenzitou pokračuje i výstavba garáží, jednak na Sportovní ulici, jednak na ulici Starohorské. Večerní pohled na osvětlený hřbitov od Nové Vsi byl stejně impozantní jako každý rok. - v Padochově byla dána k užívání nová zastávka autobusů. Redakční rada

KULTURNÍ OKÉNKO Kulturní informační středisko Oslavany, Dělnický dům, Široká 2 Kulturní program v Oslavanech na PROSINEC a úterý 9. prosince – ZACHRAŇTE ČESKÉHO JEŽÍŠKA Agency Je5 a muzeum rekordů a kuriozit Pelhřimov vyhlašují o společný zápis do České knihy rekordů: VYPOUŠTĚNÍ BALÓNKŮ S PŘÁNÍM JEŽÍŠKOVI.

11

Rekordní pokus proběhne v celé České republice v rámci projektu České Vánoce s Ježíškem. KIS Oslavany ve spolupráci s DDM Oslavany se rozhodly účastnit se této akce a pokusit se tak o společný zápis do knihy rekordů. Sraz v 15:00 hodin na novém náměstí. Ke hromadnému vypuštění balónků s přáním Ježíškovi dojde v 15:40 hodin. a sobota 13.prosince – VÁNOČNÍ JARMARK Tradiční trhy na nádvoří zámku. Vánoční atmosféra, prodej zabíjačkových pochoutek, prodej kaprů, teplé medoviny…Vystoupení dětského chrámového sboru CECILIA. Začátek v 10:00 hodin. Pořádá KIS Oslavany a sobota 13.prosince – TANEČNÍ ZÁBAVA Taneční zábava se skupinou DARKEN ve velkém sále Dělnického domu. Pořádá Pavel Vavřík. a neděle 21. prosince – ADVENTNÍ KONCERT Adventní koncert v kostele Sv. Mikuláše. Pořádá ZUŠ Oslavany. a čtvrtek 18. prosince - KLUB DŮCHODCŮ Tradiční společenské setkání seniorů v Dělnickém domě. Začátek v 17 hodin. Pořádá Klub důchodců Oslavany. a středa 26. prosince – ŠTĚPÁNSKÁ TANEČNÍ ZÁBAVA se skupinou DARKEN Začátek ve 20:00 ve velkém sále Dělnického domu. Pořádá Pavel Vavřík. a Pondělí 31. prosince – SILVESTR V DĚLNICKÉM DOMĚ K tanci a poslechu hraje hudební skupina MODRÁ ROSA. V ceně vstupného zahrnuta večeře a pro každý pár láhev šampaňského. PLESOVÁ SEZÓNA v Oslavanech v roce 2009: 24. ledna 13. února 20. února 6. března 8. března 14. března

MYSLIVECKÝ PLES PLES ZŠ OSLAVANY reprezentační PLES MĚSTA OSLAVANY PLES TJ OSLAVANY DĚTSKÝ MAŠKARNÍ PLES TJ OSLAVANY ROCKOVÝ PLES

PLESOVÁ SEZÓNA v Sokolovně Padochov: 24. ledna I. SOKOLSKÝ PLES 28. února II. SOKOLSKÝ PLES 28. března DĚTSKÝ MAŠKARNÍ PLES Začátky všech plesů ve 20 hodin. Hudební doprovod jednotlivých plesů bude upřesněn na informačních plakátech vylepovaných po městě. Dámský klub V pátek 24. října uspořádalo Kulturní informační středisko Oslavany dámský klub. Hlavní náplní programu byla problematika dámské pleti a líčení. Druhá část klubu

12

byla zaměřena diabetikům. Přednáška o nemoci, jak se s ní vypořádat a jak s ní žít plnohodnotný život. Dále si návštěvníci mohli zakoupit výrobky z ALOE VERA. Zorganizovat takovou akci není snadný úkol. Ačkoliv se vše podařilo zajistit tak, jak bylo původně myšleno, dámského klubu jsem se nemohla účastnit z důvodu nemoci. Proto bych chtěla touto cestou poděkovat pí Schmukové, pí Nováčkové a pí Šalplachtové za to, že ochotně a ve svém volném čase přišly a organizačně tuto akci zajistily. JAKÝ TO BYL VLASTNĚ ROK? Blíží se čas vánoční a s touto předvánoční atmosférou jistě každý z nás hodnotí uplynulý rok a říká si „Ten rok tak rychle uběhl. Už jsou zase Vánoce“. Jakoby se zdálo, že ten čas běží čím dál tím rychleji. I mě toto období přinutilo zamyslet se nad tím, jaký vlastně ten rok 2008 byl. Na Kulturním informačním středisku působím již něco přes rok. Kdybych měla rok 2008 zhodnotit jedním slovem, uvedla bych slovo VYDAŘENÝ. Mohu říci, že jsem ráda tomu, že jsem poznala tolik dobrých a hodných lidí, se kterými spolupracuji, načerpala jsem spousty zkušeností a nahlédla trochu i do jiného světa, než je ten všední. Tato práce má samozřejmě i svoji druhou stinnou stránku. Bez ohledu na to, jak je časově velmi náročná, občas se setkávám s nezodpovědností a arogancí. Vraťme se zpět v kalendáři a zkusme zhodnotit rok 2008 po stránce kulturních a společenských akcí: Rok 2008 byl kulturně nabitý. Započal již tradiční plesovou sezónou. Mimo plesu MŠ a DDM, byl uspořádán také ples Myslivecký, ZŠ Oslavany, TJ Oslavany, dětský maškarní ples, rockový ples a samozřejmě nechyběl ani reprezentační ples města. Nemalé úsilí je věnováno začátkem roku přípravě sálu a všech prostor v Dělnickém domě na plesovou sezónu. Mimo jiné dochází k mytí, voskování a leštění parket a to za pomoci pracovníků OTS, kterým bych tímto chtěla poděkovat za jejich vstřícnost. V měsíci březnu na plesy navázalo Velikonoční posezení. Během roku 2008 byly uspořádány 3 zájezdy. První na muzikál do Městského divadla v Brně a další dva poznávací (Praha, zámek Hluboká nad Vltavou). Z důvodu velkého zájmu o tyto zájezdy připravujeme další na rok 2009. Jistě zajímavou akcí bylo Netradiční osvobození Oslavan. Oslavanský zámek s německým štábem v boji proti Rudé armádě, která zámek osvobodila. Turistická sezóna a otevření cyklostezek proběhlo tradičně 1. května. Od té doby na zámku proběhlo několik kulturně zajímavých akcí jako Karmelská pouť, Pivní slavnosti, taneční zábavy a v neposlední řadě výroční Oslavanské historické slavnosti. Sezóna na zámku byla uzavřena 28. září výjezdem cyklistů a kulturním programem. V kostele sv. Mikuláše proběhl koncert známého kytaristy Lubomíra Brabce. Dále byla uspořádána akce Oldies party v prostorách Dělnického domu. Nezapomněli jsme ani na děti. Proběhl turnaj v pexesu, odpoledne plné her a soutěží, rozloučení s prázdninami, Branný den dětí a mládeže, Mikulášská nadílka. Pro děti z MŠ jsme zajistili 2 zábavné pořady. Pro děti nejzáživnější akcí byla bezesporu Cesta za světýlkem.

13

Pro dámy jsme uspořádali Dámský klub a pro starší generaci oslavy vzniku 90. let ČR a již zmiňovanou Oldies party. Snažili jsme se tedy vyhovět všem generacím. I v měsíci prosinci KIS Oslavany připravuje několik akcí, mezi nimiž nebude chybět Vánoční jarmark, Vánoční posezení, letos nově Zachraňte českého Ježíška a tradiční Silvestr v Dělnickém domě. Akcí v roce 2008 bylo dost a dost. Některé z nich měly obrovskou návštěvnost jako Karmelská pouť, Oslavanské historické slavnosti, Cesta za světýlkem… Bohužel na jiných, nikoli však méně kvalitních, se sešlo návštěvníků poskromnu. Děkuji všem organizacím, spolkům i jednotlivcům, se kterými jsme v roce 2008 spolupracovali a zajistili mnoho akcí a doufám, že i v nadcházejícím roce bude naše spolupráce nejméně tak dobrá jako v roce letošním. VŠEM ČTENÁŘŮM A OBČANŮM NAŠEHO MĚSTA ZE SRDCE PŘEJI VESELÉ VÁNOCE, PEVNÉ ZDRAVÍ A MNOHO SLUNNÝCH DNŮ DO NOVÉHO ROKU, ROKU 2009. Petra Skoumalová, KIS Oslavany

Vlastivědný spolek Rosicko-Oslavanska STROMY (30)

Kdo nemiluje stromy, ať nevykládá, že miluje člověka.

Zajímavé dřeviny v Oslavanech Javor klen (Acer pseudoplatanus L.) Je to třetí typ, vedle javoru mléč a babyka (popisované dříve), z významných javorů rostoucí tady v okolí Oslavan. Patří k těm nejmohutnějším a nejvznešenějším. Jak píši moudré knihy: na rozdíl od mléče má pupeny zelené a mnohem častěji než u mléče na něm zůstávají zbytky plodů. „Nosy“ klenu mají sevřenější tvar než u mléče, nejsou tak velké a hlavně se liší tím, že tvoří hrozny (u mléče rostou také pohromadě, ale do vějířů). Pokud plody opadají a zůstanou stopky, můžeme si klen z dálky splést s jasanem, protože oba mají statný vzrůst a silné větve s „vousy“. Při pohledu zblízka ale rozlišíme pupeny, které jsou u jasanu černé a s výrazným vyklenutým tvarem, u klenu světle zelené a nenápadné. Javor klen je poměrně mohutný strom, dosahuje výšky až 30 m a obvodu kmene i přes 300 cm. Stáří stromu dosahuje maximálně 300 až 400 let. Borka klenu je šedočervená, odlupující se do šupinovitých útvarů (to dodává klenu charakteristický vzhled). Listy dosahují velikosti do 12 cm, jsou dělené do

14

3–5 laloků, jejichž konce na rozdíl od příbuzného javoru mléče nejsou ostře zašpičatělé.Květy javoru jsou nevýrazné, zelené, plody dvounažky s křídly. Křídla spolu svírají ostrý úhel. Strom se rozšiřuje pomocí větru. S nejkrásnějšími javory klen se na Oslavansku setkáme v údolí Balinky, u Zaražených, nebo u Střelnice. Je zajímavé že není zastoupen v zámeckém parku. Javor klen má velmi cenné, tvrdé a trvanlivé, šedavě bílé dřevo, využitelné a vyhledávané zejména v nábytkářství, v řezbářství i soustružnictví, nebo k výrobě hudebních nástrojů. Zbytky dřeva tohoto javoru byly nalezeny již ve vykopávkách z doby kamenné. Míza javoru klenu je sladká a často se dělaly i pokusy s výrobou javorového sirupu ke slazení. Listy klenu vařené ve víně byly používány jako lék na bolavé oči (zánět), zelené, tlučené, léčí otok a zánět. Javor klen se dožívá věku až 400 let. Mohutný javor klen je např. v zámeckém parku v Lomnici (obvod kmene 509 cm, stáří ca 200 let), nebo např. u obory v Lysicích (obvod kmene 430 cm, výška asi 25 metrů). V pořadu ČT „Paměť stromů“, uváděném Luďkem Munzarem, byl dokumentován javor s obvodem kmene 750 cm od Věstěnovic u Benetic na Třebíčsku. Jeho stáří je odhadováno na 600 roků. Doslova obrem byl javor klen popisovaný ze Švýcarska jehož obvod kmene ve výšce 130 cm měl 900 cm. (rl) VÝZNAMNÁ, ČI ZAJÍMAVÁ, VÝROČÍ ROKŮ KONČÍCÍCH ČÍSLEM 8 Ze zápisů se dozvídáme: roku 1898 (2. prosince) slavil Král a Císař František Josef I. své 50leté jubileum svého panování a proto vyzval farář Oslavanský Jan Hrubeš své farníky, aby oslavili památku jubilea císařského tím, že z dobrovolných příspěvků dostaví věž kostelní slohem kostelu přiměřeným. Příspěvky scházely se hojně. Jeden z originálních projektů přestavby kostela uložený v archivu Vlastivědného spolku RO. V prosinci 1938 byla v Oslavanech rozpuštěna komunistická strana, členové strany byli zbaveni všech veřejných funkcí. Četníci zabavili různé písemnosti, složek a prapor strany. Po odhlášení (23. 12. 1938 – tedy před 70 léty), odešel z Oslavan poslední majitel oslavanského panství Filip Gomperz. Dočasně pak pobýval v Brně U botanické zahrady 10. Od roku 1943 byl zbaven protektorátní příslušnosti, když se předtím vystěhoval do Švýcarska. Zemřel v roce 1948 v Montreaux. Filip Gomperz je pohřben na Deblínském hřbitově (Döblinger Friedhof) ve Vídni. (rl)

VÝUKA CHOVÁNÍ PŘED ČTYŘMI STY LÉTY

Při hledání historických zajímavostí spojených nějak s Oslavany, či s jejich okolím, se člověku dostanou do rukou často až neuvěřitelné písemnosti související například i třeba s výukou a výchovou mládeže. Tedy témata, která jsou stále aktuální i dnes. A i když v tomto případě se tyto písemností přímo netýkají Oslavan, alespoň rámcově si

15

dovolím Vám některé zajímavosti z těchto, dokonce knižně vydaných výchovných rad, v tento předvánoční, resp. až silvestrovský čas přiblížit. Začalo to hledáním nějakých článků spojených s Jednotou bratrskou jež měla významné působiště ve vedlejších Ivančicích či Kralicích. Při tom jsem narazil na článek Jaroslava Nečesa: „Naši předkové o mravném chování“, který se zabýval pracemi českobratrského žalmisty Jiřího Strejce (byl jedním z překladatelů Bible kralické). Jiří Strejc působil nejdříve v Zábřehu, později v Hranicích a Židlochovicích (patřily Žerotínům). Měl údajně i kontakty na Ivančice(v muzeu zachovány jeho Žalmy sv. Davida vydané v Kralicích), kde v té době měla Jednota bratrská silné zázemí. Tento významný theolog, spisovatel, básník a překladatel (1546 – 1599) vydal řadu knih, mezi kterými se nachází i veršovaná: “Naučení potřebná, jak dítky hned z mládí mravy a obyčeje dobré, ano i začátky pobožnosti znáti, jim zvykati a vyučovati se mají, rytmy českými sepsané od Jiřího Strejce Zábřežského“. Název je to přímo honosný a když si uvědomíme že je to sepsáno v době renesance (před více jak čtyřmi sty lety), v moderněji pojatém a upraveném textu by některé verše z tohoto díla měly platnost i dnes. Pro tento okamžik Vám zde přikládám pro ilustraci jen dva verše, týkající se jednak ranního vstávání uvozené hned v první kapitole Mravů:

Každý maje ráno vstáti, nedej se k tomu nutkati, ale sám znaje toho čas, zvlášť uslyše budící hlas, již se nemáš dél meškati, ovšem trestání čekati. Vstana rychle se připravuj, jiných poctivě pozdravuj. Hlavy nenech nesčesané, kostrbaté, peří plné, jest to věc nemravných lidí, o čemž i sedláci vědí. Potom k čisté přistup vodě, tvář i oči promyj sobě, také i oust vypláknouti, že nesluší pominouti, svědčí lidí ctných povaha a že i k zdraví pomáhá. resp. upozorňujícího jak se má např. mládež smát:

Smích tvůj ať je bez řehtán bez mrzkého chrochtání, raději se hleď zacpati, než toto něcto spáchati.

(rl)

SETKÁNÍ V OSLAVANECH PŘED 114 LÉTY

(Gabriela Preissová, Zdenka Braunerová, Vilém a Alois Mrštíkové) Nedávno se mi dostal do rukou román Františka Kožíka „Na křídle větrného mlýna“, který vyšel v roce 1977. Je vyprávěním o životním osudu Zdenky Braunerové (9. 4. 1858 – 23. 5. 1934), české malířky a grafičky, která žila v Praze, v Roztokách, i na moravském Slovácku, ale často pobývala také v Paříži. Seznámila se s celou řadou tehdejších osobností kulturního života. Osudovými muži pro ni byli Antonín Chittussi, Julius Zeyer, Vilém Mrštík a F. X. Šalda. Byla přítelkyní Gabriely Preissové (1862 – 1946) a obou bratří Mrštíků. Na sklonku 19. století pobývala na Slovácku, kde namalovala řadu obrazů, a v té době přijela také

16

navštívit Preissovou do Oslavan. Že Gabriela Preissová žila v Oslavanech od roku 1890 – 1897 a bydlela na Palandě, kde bydleli zaměstnanci oslavanského cukrovaru a že její muž byl v cukrovaru pokladníkem, je všeobecně uváděno. Ale o jejím pobytu v Oslavanech toho moc nevíme, něco málo lze vyčíst právě z románu Františka Kožíka. V době příchodu do Oslavan bylo Gabriele Preissové 28 let a zrovna v té době dokončila „Gazdinu robu“ a „Její pastorkyni“. Na podzim roku 1894 se za ní do Oslavan vypravila Zdenka Braunerová. V knize je uvedeno, že : „Vesnice u Brna, celá ve stínu továren, ji při příjezdu nenadchla“. No, moc továren v té době zde nebylo, ale zvážíme-li , že přijížděla kočárem od Brna, pak mohla jet kolem původního dolu Kukla, serpentinami k řece, tu přejet již po nově zbudovaném mostě, který byl dokončen v roce 1879. Zde se jí naskytl pohled na komplex provozních budov cukrovaru a protože přijížděla na podzim, byla plná sezóna, všude navezená řepa a plno dělníků, možná i hojnost bláta. Pak přijížděla k Palandě, vybudované na stráňce, škola naproti ještě nestála, směrem na Novou Ves dva, tři domy a několik stodol, směrem do městečka několik domů, stodol a fara. Takže Oslavany ji „nenadchly“. S Gabrielou Preissovou se Braunerová seznámila v Praze a už při prvním setkání se jí zalíbila. Byla hezká, štíhlá, elegantní, o čtyři roky mladší než ona, ale jak napsala v dopise své sestře, v jejich pohledech i úsměvech byla zkušenost, vycházela z ní čistota a lidské teplo. V Oslavanech se setkaly v bytě Preissových. Zařízení oslavanského bytu bylo Braunerové proti mysli. Banální nábytek a nic na pravém místě, i židle jí připadaly rozestavěné jen se záměrem, aby se na nich dalo sedět. Dělalo to na ni dojem, že se Preissovi právě nastěhovali, nebo že jsou před stěhováním. Preissovi před tím bydleli v Hodoníně. Manžel Gabriely, do kterého se v sedmnácti letech šíleně zamilovala a v roce 1880 se vzali, byl Němec a byl o dvacet šest let starší než ona. Nepřečetl ani jednu její povídku, žili spolu klidně, středem rozhovorů byla domácnost a jejich dva synové. Preissová začala psát už ve svých patnácti letech a jak poznala život, tak psala. Její ženy-hrdinky svůj těžký životní úděl dokázaly snášet. Obě její hry, které do té doby napsala, vznikly ze skutečných událostí, vycházely z životních příběhů. Například hrdinka „Gazdiny roby“ byla vyšívačkou ve dvoře Nesytu. I další její povídky byly inspirovány životem , například námět na povídku „Dvě Prisky“ čerpala ze života oslavanských cikánů. Gabriela Preissová, byla sečtělá, měla přehled, znala dobře novou literaturu, nechala si posílat i časopisy z Prahy a Paříže. Když psala Braunerová dopis své sestře Anně, nadšeně Preissovou charakterizovala: „Geniální ženská. V Paříži by jí rozuměli líp než u nás.“ Braunerová znala některé Gabrieliny povídky ze Slovácka, i její dvě hry, a měla k ní upřímnou úctu. Preissová si jí postěžovala, že za obě hry se jí dostalo „kamenování“ za to, že uvádí na scénu vražedkyni, že hanobí slovácký lid a vytýkali jí i používání dialektu. Její dílko „Počátek románu“ zpracoval do libreta Rybáček z Brna a Leoš Janáček libreto zhudebnil. Z Prahy to vrátili, v Brně to hráli jednou, ale za moc to nestálo. Také

17

se jí svěřila, že teď se chystá Leoš Janáček pustit do „Pastorkyně“ a slibuje, že to bude úplně něco jiného. V den, kdy měli přijet na návštěvu do Oslavan bratři Alois a Vilém Mrštíkové, byla Preissová nemocná, měla horečku a kašel. Proto jim naproti s kočárem jela Braunerová. Alois Mrštík (1861 – 1925) byl učitelem, mluvil klidně s přízvukem autority, byl vysoký, elegantní s tmavými vlasy. Vilém (1863 – 1912) byl o něco menší, temperamentnější, prudce gestikuloval, nosil brýle. Po příjezdu do domu Preissových se sesedli kolem postele se zelenými nebesy, v níž Gabriela ležela, Braunerová převzala úlohu domácí paní. Jak píše F. Kožík, „sešly se čtyři duše, které si rozuměly“. Bratři Mrštíkové se s Preissovou znali už z dřívějška. Hned po dokončení „Pastorkyně“ jí napsali a pozvali ji do Divák, kde žili se svým otcem a bratry. Přijela za nimi se synem a když na něho zavolala „Ríšo, pojď svačit!“, Vilém zajásal: „To je pravé jméno pro Helenčina hocha!“. Začínal právě psát Pohádku máje. Po dotazu , kdo byl vzorem pro Helenku, s úsměvem Vilém sdělil, že Helenek bylo víc a z každé se tam něco dostalo. Setkání v Oslavanech se protáhlo až do večera. Když Mrštíkové opouštěli Oslavany, pozvali obě dámy k sobě do Divák „nadechnout se čerstvého vzduchu a zůstati na hody“. Preissová byla stále nemocná. Do Divák za Mrštíky jela Zdena Braunerová sama a strávila tam dva dny. Jejich domovem byla okouzlena. Přesto, že v domě žili jen muži, všude bylo plno květin, na stěnách originály moravských malířů. V té době právě dokončili první jednání „Maryši“. Do čela knihy Vilém připsal věnování: „Velectěné Zdence Braunerové na památku připisuji…“ Alois se také podepsal a připojil: „A často si na nás vzpomeňte.“ Tolik z románu Fr. Kožíka. Před příchodem Gabriely Preissové do Oslavan, působil v Oslavanech v roce 188081 jako učitel pozdější spisovatel Viktor Kamil Jeřábek. Popsal svoje pocity při příchodu takto: „Městys byl roztáhlý, cesty černé, prašné, stavení většinou přízemní, lid jaksi nedůvěřivý, jako zakřiknutý, bezkrevný. Vše zde bylo jakési zamlklé, plaché, nevlídné, klopotně neradostně se zde žilo. Byl zde šmahem ubohý dělný lid… Význačnější občané své češství jaksi měli pod pokličkou, nebylo jim příjemno mluviti česky. Baviti se s nimi o něčem duši povznášejícím bylo prostě nemožno.“ A za deset let na to, v roce 1890, se přistěhovala Gabriela Preissová. I ona měla možná stejné pocity a proto se rozhodla situaci v Oslavanech změnit, probudit zájem místních lidí o kulturu a vzdělání. Odstup deseti let však přece jen znamenal na Rosicku-Oslavansku pokrok. Například v roce 1890, kdy se Preissovi přistěhovali do Oslavan, byl v Rosicích založen spolek „Beseda dělnictva československého“. Tento spolek, uváděný jako „Československá beseda“, ihned zahájil budování knihovny. Konal různé přednášky z přírodovědy, dále jsou uváděny přednášky v oboru elektřiny, byla organizována i divadelní představení, společné výlety, různé zábavy, kursy německého jazyka a také byl ustaven pěvecký kroužek. V té době také začala v Oslavanech působit Gabriela Preissová, vedla s občany debaty, půjčovala knihy a spolu s Janem Karlem Součkem (1857-1930) začali organizovat ochotnická divadelní představení, která spolu režírovali, pořádali národní slavnosti. Gabriela sama i s ochotníky hrávala. J. K. Souček byl vrchním radou finanční technické kontroly v cukrovaru. Jejich snažení mělo výsledky, o divadelní představení začal

18

být nebývalý zájem. V té době v Oslavanech působí již Tomáš Kosmák, muzikant, kapelník a hudební skladatel, který hudbu také vyučoval.Už před příchodem Preissové založil v Oslavanech spolu s řídícím učitelem Charvátem smyčcový orchestr a o něco později dechovku, kterou sám řídil a pro kterou i skládal hudbu. Dále v té době provádí archeologické výzkumy v Oslavanech a okolí Václav Čapek, upozorňuje na své archeologické nálezy v různých odborných časopisech. Kosmák i Čapek byli tehdy mladí, oba byli narození v roce 1862 jako Gabriela Preissová. V roce 1897 se Preissovi z Oslavan odstěhovali. Po odchodu Preissové pokračoval v činnosti Jan Karel Souček dál. V roce 1910 založil Družstvo divadelních ochotníků. Oslavanští ochotníci sehráli spoustu her především našich předních spisovatelů. Přesné záznamy z té doby se nezachovaly, k dispozici jsou zápisy až od roku 1919. Z nich se dovídáme, že 20. dubna 1919 byla sehrána Družstvem divadelních ochotníků divadelní hra podle dramatu Gabriely Preissové „Její pastorkyňa“. Leošem Janáčkem byla „Její pastorkyňa“ zhudebněna v roce 1903, pracoval na zhudebnění devět let, už od roku 1894, a tato jeho opera je úspěšně uváděna až do dnešních dní. Také bývalá padochovská občanka Ivana Valešová, česká herečka, členka činohry Národního divadla v Brně se dobře seznámila s dílem Gabriely Preissové. V roce 1974 debutovala v brněnské Mahenově činohře rolí Jenůfy ve stejnojmenné adaptaci dramatu „Její pastorkyňa“. Jak uvedla tehdejší kritika, ztvárněním Jenůfy si získala brněnské publikum, které ocenilo její talent a smysl pro hluboký cit. Rovněž, jak uvádí kritika, neopakovatelným způsobem ztvárnila také postavu krajčířky Evy v „Gazdině robě“. Gabrila Preissová a J. K. Souček v Oslavanech na přelomu 19. a 20. století přispěli k probuzení zájmu o kulturu, čtení a divadlo. Soustředili kolem sebe skupinu občanů, kteří se pak stali nadšenými amatérskými divadelníky a připravili bezpočet divadelních her, operet i kabaretů a co bylo nejdůležitější, získali další generace k pokračování. Ovšem období, ve kterém zde oba působili, bylo přece jen jiné, než v době Viktora Kamila Jeřábka. Devadesátá léta 19. století byla obdobím mohutného rozvoje průmyslu, nástupu techniky a modernizace a to sebou přinášelo i pokrok společenský, změny v životním stylu a zájem o vzdělání. V roce 1890 měly Oslavany 2 547 obyvatel a ti žili ve 297 domech, Padochov měl 613 obyvatel a 44 domů. V roce 1892 byla dokončena nová škola pod kostelem,v roce 1895 byla postavena i nová škola v Padochově, ve stejném roce byl založen Sbor dobrovolných hasičů v Oslavanech a v Padochově v roce 1904. V roce 1897, kdy z Oslavan odchází Preissovi, byl založen v revíru odborový spolek horníků a hutníků „Prokop“, který vedle schůzování a přednášek organizoval také taneční zábavy, rodinné výlety atd. Rok na to v roce 1898 vznikl v Oslavanech katolický vzdělávací spolek „Svornost“ s odborem divadelním a orchestrálním. V roce 1905 byla v Oslavanech založena Sociálně demokratická strana a v roce 1907 Dělnická tělovýchovná jednota – DTJ. Je to období i četných stávek, většinou prohraných, např. 1875, 1889, 1898, 1900, 1907. V roce 1910 byl Janem Karlem Součkem založen v Oslavanech Sokol a Družstvo divadelních ochotníků. Takže pokud by přijel do Oslavan Viktor Karel Jeřábek o desetdvacet let později, jistě by již nepsal, že je zde „lid jaksi nedůvěřivý, jako zakřiknutý... zamlklý, plachý.“

19

Už tyto údaje dokazují, že i v Oslavanech v té době došlo k obrovským změnám ve společenském životě obyvatelstva a někdy na počátku této éry zde působila Gabriela Preissová s Janem Karlem Součkem a pomáhali burcovat obyvatelstvo z národní lhostejnosti.

Zdenka Braunerová

Gabriela Preissová

Vilém Mrštík Jarmila Plchová

NOVINKY V MĚSTSKÉ KNIHOVNĚ BELETRIE Coelho P.:

Brida Román oblíbeného autora zpracovává příběh jedné z nejmladších učitelek čarodějnické keltské tradice v Irsku. Falconer C.: Perly nebes Dramatický příběh ze světa potápěčů, námořníků a obchodníků s perlami i tajemných mořských hlubin. Lanczová L.: Nebe plné hvězd Příběh o sympatické maturantce, které začínají prázdniny se spoustou nových zážitků a přátel. Roberts N.: V pravou chvíli Detektivní román o policejní vyjednavačce, která čelí nebezpečnému nepříteli. Viewegh M.: Román pro muže Tři sourozenci středního věku a mladá striptérka na společném lyžařském výletě. Otevření „třinácté komnaty“ každého muže. Vondruška V.: Román o růži Další detektivní příběh středověkého prokurátora Oldřicha z Chlumu. Wood B.: Strážkyně tajemství Román z doby Mayů o dívce, která zdědila posvátnou knihu, která ukrývá tajemství rodu a jeho budoucnost.

20

Žamboch M.: Seržant Fantasy román známého českého autora o seržantovi Lancelotovi, ochránce hranice reálného a magického světa. NAUČNÁ LITERATURA Barták K.: Rekonstrukce v panelovém domě Publikace o rekonstrukcích a opravách v panelových domech. Bahr. E. Dějiny německé literatury Kniha o vývoji německé literatury od počátku po současnost. Odmaturuj ze společenských věd Aktualizovaná publikace podle požadavků na maturity z oborů politologie, práva, ekonomiky, sociologie, psychologie a filozofie. Vondruška V.: Intimní historie Informace o intimním životě lidí od starověku až na práh moderní doby. Wilson N.: Tunisko Turistický průvodce po stále oblíbenější rekreační oblasti. LITERATURA PRO DĚTI A MLÁDEŽ Awdry W.V.: Tomáš a jeho přátelé Knížka plná pohádek a hádanek o mašinkách pro nejmenší čtenáře. Gohl Ch.: Julie na koňské farmě Další příběh o Julii, která proniká do tajů jezdeckého sportu. Loevenbruck H.: Noc vlčice Kniha z cyklu Moira o magii a záchraně země Gaelie. Sage A.: Physikus Kniha čarodějnických příběhů mladého učedníka Septimuse Heapa. Vážení čtenáři a uživatelé služeb knihovny, přejeme Vám příjemné prožití Vánoc, hodně zdraví a pohody a těšíme se na Vaši návštěvu v novém roce 2009. PŮJČOVNÍ DOBA MĚSTSKÉ KNIHOVNY: Po 8.30 – 11.30 12.30 – 15.30 St 8.30 - 12.00 13.00 – 17.00 Pá 8.30 - 12.00 13.00 – 17.00 Poplatek za registraci : 50 Kč/na rok. On-line katalog: www.knihovna.oslavany-mesto.cz Služby: Internet, meziknihovní výpůjční služby, rezervace knih, informace v písemné formě, besedy pro žáky ZŠ, besedy s vedoucími představiteli města, přednášky a výstavy. Blanka Odutová, Městská knihovna Oslavany

21

PRANOSTIKY na prosinec • Prosinec, když je mu zima, halí se v bílý kožich. • Mrazy, které v prosince brzy ochabnou, znamenají zimu mírnou. • Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná. • Po studeném prosinci bývá úrodný rok. • Není-li prosinec studený, bude příští rok hubený. • Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice. • O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře (4. prosince). • Po svaté Baruši hlídej si nos i uši. • Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude hodně trávy. • O svatém Lazaru ucpi v senci každou spáru (17. prosince).

Jan Kyselák

SPOLEČENSKÁ RUBRIKA V měsíci prosinci oslaví své narozeniny tito občané Oslavan: 1. 12. 3. 12. 15. 12. 17. 12. 19. 12. 24. 12. 26. 12.

Vítězslava Burešová Růžena Vorlová Jan Paul Josef Kabelka Jindřiška Hlavová Jiří Darebný Hana Trillová

78 let 86 let 83 let 72 let 74 let 75 let 71 let

Oslavencům přejeme hlavně zdraví, štěstí, hodně spokojenosti a optimismu do dalších let. Souhlas s otisknutím výročí narozenin v časopise Okno byl odsouhlasen všemi účastníky schůze Klubu seniorů (důchodci bývalé elektrárny v Oslavanech) dne 4. dubna 2008. Nikdo nebyl proti. Za všechny Členy klubu seniorů tuto skutečnost potvrzuje Jan Kyselák, který schůzi řídil a nechal tuto záležitost veřejně odsouhlasit.

Redakce

ŠKOLNÍ ZPRAVODAJ Volby do Školské rady ZŠ Oslavany Vzhledem k tomu, že končí první funkční období Školské rady ZŠ Oslavany, vyhlašuji Volby členů Školské rady ZŠ Oslavany z řad zákonných zástupců žáků ZŠ Oslavany

22

Volby proběhnou 18. 12. 2008 v době od 14.00 hodin do 18.00 hodin v prostorách sborovny budovy II. stupně. Z řad zákonných zástupců žáků ZŠ Oslavany se volí dva členové Školské rady ZŠ Oslavany. O volbách jsou zákonní zástupci žáků písemně informování ředitelem školy a na www stránkách školy. Zájemci o členství ve Školské radě ZŠ Oslavany se přihlásí do středy 10. 12. 2008 do 15.00 hodin v kanceláři školy u Ing. Evy Grossové. Jména kandidátů budou písemně oznámena zákonným zástupcům a zveřejněna na kandidátní listině od 11. 12. 2008. Školská rada umožňuje zákonným zástupcům žáků podílet se na správě školy. Školská rada: • Vyjadřuje se k návrhům školních vzdělávacích programů • Schvaluje výroční zprávu o činnosti školy • Schvaluje školní řád • Schvaluje pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání • Podílí se na zpracování koncepčních záměrů školy • Projednává návrh rozpočtu • Projednává inspekční zprávy ČŠI • Podává podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství a dalším orgánům státní správy V Oslavanech 28. 11. 2008 PhDr. Ivan Kocáb – ředitel školy

Základní škola Oslavany Vás zve na

Vánoce ve škole ve čtvrtek 18. 12. 2008 v době od 15 do 18 hodin. Přijďte se svátečně naladit do školních prostor, můžete se nechat inspirovat vánoční výzdobou, ochutnat vánoční cukroví a nápoje a zaposlouchat se do vánočních písní a koled (hudební vystoupení žáků od 15:30 hodin). Současně se uskuteční od 14:00 do 18:00 hodin volby dvou zákonných zástupců žáků do školské rady pro další funkční období.

23

Mnoho zdraví a štěstí v novém roce přeje ZŠ Oslavany Mateřská škola DUHA PODĚKOVÁNÍ Jak už mnozí čtenáři vědí, proběhlo v měsíci srpnu odloučení mateřských škol Sportovní 12, Havířská 60 a Padochov 164 od původního zařízení Mateřské školy Oslavany, okres Brno – venkov, příspěvkové organizace. Dnes má subjekt nový název, a to Mateřská škola Duha, okres Brno – venkov, příspěvková organizace. Jelikož nastala doba populační vlny, kdy je více přihlášených dětí než jsou kapacitní možnosti MŠ, vyvstal problém, který bylo co nejrychleji nutné řešit. Vedení města přišlo s návrhem vytvořit v MŠ Sportovní novou třídu a v MŠ Havířské zrenovovat podkrovní místnost na ložnici pro odpočinek dětí. Tím by se zvýšila kapacita MŠ o dvacet čtyři míst a město Oslavany by vyhovělo všem rodičům, kterým bylo zamítnuto přijetí dětí do mateřské školy. A tak se začalo! Málokdo si však uvědomil, co všechno to bude obnášet. Než začaly veškeré práce, bylo nutné vyklidit a přestěhovat celou MŠ Sportovní i Havířskou. Učitelky přerušily svoji dovolenou a svépomocí se pustily do náročného pracovního „kolotoče“. Ruku k dílu přiložili i rodinní příslušníci učitelek. Veškerý úklid a malé opravy proběhly pouze v režii pracovnic mateřských škol. Rozpočet na opravy a renovace byl velice vysoký a ještě v něm nebyly započteny věci jako např. nábytek do „starých“ tříd, hračky, pomůcky atd., které bylo nutné zakoupit pro zahá-

24

jení provozu. Našli se však sponzoři, kteří se sami nabídli a přispěli finančním či věcným darem: Oslavany - Mobelproduktion, Interdoor – Zdeněk Vašulín, Libor Samlík, Václav Coufal, Ing. Miroslav Šalplachta, INASAK – David Sakánek, Sklenářství Bureš. Touto cestou bych chtěla poděkovat všem pracovnicím MŠ, které se „vzdaly“ své řádné letní dovolené ve prospěch zájmu otevřít prvního září provoz mateřských škol a zároveň také všem sponzorům. „ZAVÍRÁNÍ ZAHRADY“ aneb PODZIMNÍ RADOVÁNKY V MŠ DUHA OSLAVANY Krajina je plná barev, každý list dostal svojí barvu, kaštany si ustlaly v trávě, rána bývají sychravá a večer se brzy stmívá. Zvířátka si chystají pelíšky, broučci zalézají do úkrytů. Než se nadějeme, přijde královna Zima a všechno přikryje ledovou peřinou. Také zahrada naší mateřské školy je unavená a chystá se k zimnímu spánku. Není divu, že touží po odpočinku, tolik dětských hlásků co slýchávala a nožiček co se po ní naběhalo od jara do podzimu. Zasloužila by si, abychom se s ní rozloučili a popřáli jí krásné sny. Všechny pracovnice MŠ společně s dětmi začaly s přípravami. Na loučení se zahradou pozvaly děti také své rodiče, sourozence, kamarády… Ve čtvrtek 30. října čekala zahrada na hosty rozzářená lampiony, loučemi, lucernami, dýněmi, stoly se prohýbaly pod tíhou dobrot, které upekly společně s dětmi paní učitelky z plodů podzimu (jablečné záviny, ořechové buchty…), ve vzduchu voněl podzimní punč, který uvařily paní uklízečky za odborného dohledu paní kuchařky, uprostřed zahrady praskalo dříví z ohně táboráku. Všichni nedočkavě čekali, jestli si s námi zahrada před spánkem ještě trochu popovídá. A opravdu! Zahrádka se ozvala. Řekla nám, že už je moc ospalá a unavená. Děti z jednotlivých tříd jí zazpívaly písničku nebo zarecitovaly básničku. Nakonec jsme ji „zamkli“ velkým klíčem společně s přáním krásného a ničím nerušeného spánku: „Pěkně spinkej zahrádko, uspíme tě nakrátko. Však my se zas uvidíme, na jaře tě probudíme!“ Naposledy v tomto roce si děti a jejich hosté opekli špekáčky na usínající zahradě, ochutnali skvělé občerstvení, zahřáli zkřehlé ruce o pohár teplého punče nebo ovocného čaje. Byl to krásný pohled na šťastné děti, vždyť to byla ta nejkrásnější odměna za práci, na které se podíleli všichni zaměstnanci našeho zařízení. Vytvoření „komunity školy“ tzn. zapojit do výchovně – vzdělávací práce v hojné míře nejen veškerý personál MŠ, ale i rodiče, to je jeden z našich hlavních cílů. Troufám si říci, že se nám tento záměr daří. Prezentace mateřské školy na veřejnosti je vhodná jednak jako zpětná vazba pro rodiče (mohou vidět, jakým činnostem se děti věnují), ale je to také možnost se zviditelnit pro případné sponzorství. Naše mateřská škola chystá již další program, který se uskuteční před vánočními svátky a doufáme, že účast bude stejně hojná jako na naší akci „Zavírání zahrady“. Hana Vašulínová, ředitelka MŠ

25

Dům dětí a mládeže Oslavany PŘIPRAVUJEME: AKCE PROSINEC: - ZACHRAŇTE ČESKÉHO JEŽÍŠKA – úterý 9. 12., ve spolupráci s KIS Oslavany, vypouštění balonků v 15,45. Více informací na letácích. - DOKONČENÁ – středa 10. 12. Zahájení plesové sezóny absolventy středoškolských tanečních v 18 hodin v Dělnickém domě Oslavany. Vstupné 50 Kč do sálu, 20 Kč na galerii. Vstup do sálu pouze ve společenském oblečení! - ZÁMECKÝ JARMARK – sobota 13. 12. Dům dětí se na této akci bude prezentovat stánkem a krátkým vystoupením. - LEZENÍ V KUŘIMI – sobota 20. 12. Celodenní výlet na umělou horolezeckou stěnu. Upřesnění na letácích. - PLEJBEKŠOU – neděle 11. 1. Od 14,30 hodin se uskuteční již druhý ročník úspěšného vystoupení mladých zpěváků a hudebních skupin. OHLÉDNUTÍ Cesta za světýlkem 31. 10. 2008 Cesta za světýlkem se stala v Oslavanech již tradičním průvodem s lampiony, který pro vás pořádá DDM Oslavany společně s KIS Oslavany. Letos jsme se sešli na novém náměstí, odkud nás vedlo světýlko kolem Večerky, pod školou, Sportovní ulicí až k zámeckému parku. Tady vám naše dobré víly v předtuše, že by jste mohli být přepadeni, darovali kousek zlata a mohli jste se vydat na strašidelnou cestu. Hned za zámeckou branou vás překvapila ošklivá čarodějnice, dále u zámecké kaple čekala jeptiška a po hradbách se procházela Bílá paní. Když vás pak přepadl loupežník, dobrovolně mu většina z vás vydala zlato (někteří si ho nechali ve snaze, že zbohatnou nebo na památku). Pak vedla cesta kolem vodníka a strašidelných čertů až k princezně připoutané ukrutným drakem ke skále. Ještě, že ji náš udatný a chrabrý rytíř zachránil a draka v křoví zabil. A abych nezapomněla - všude po cestě se pohybovaly bludičky a bezhlavý rytíř. Po strachuplné cestě jsme se všichni i se strašidly sešli na nádvoří zámku, kde měl pan Habáň již připravenou světýlkovou podívanou. Touto cestou mu děkujeme za sponzorský dar. Poděkovat musíme také panu Hoškovi za profesionální nafocení celé akce i všem strašidlům. Těší nás, že tato tradice pouští v Oslavanech pevné kořeny, což bylo zřejmé z délky průvodu. Odhady o počtu zúčastněných se liší. Nejodvážnější odhady jsou až 600 jiné kolem 400 lidí. Ať tak či tak, příští rok se těšíme jak na vás a vaše světýlka, tak na strašidla.

26

My se noci nebojíme V pondělí 27.10.2008 se sešli všichni nebojsové v DDM,aby zde strávili noc. Po setmění v celém domě dětí zhasla světla a za svitu svíček začala noční dobrodružná hra.Děti po skupinkách navštěvovaly jednotlivé místnosti,ve kterých byly připraveny indicie s úkoly,malovaly duchy,sáhly si do černé díry,setkaly se s Bílou paní,která pro ně měla připravený jazykolam,čarodějnici Bertě zase hledaly ingredience do kouzelného lektvaru.Na závěr všichni odvážlivci stvrdili svou účast ve hře podpisem v „márnici“.Po skončení hry děti shlédly lehce strašidelný film a pak plni dojmů šly spát. Druhý den proběhlo vyhodnocení hry, každý dostal strašidelné vysvědčení se samými jedničkami a malou pozornost. Věříme, že se příští rok opět setkáme v tak hojném počtu,abychom se společně „báli“v domě dětí. Slavnostní taneční prodloužená Ve čtvrtek 30. 10. 2008 se sál Dělnického domu v Oslavanech zaplnil krásnými slečnami ve večerních šatech a elegantními mladíky v oblecích. Přestože taneční lekce jsou v nádherném sále Besedního domu v Ivančicích, z kapacitních důvodu již poněkolikáté probíhá taneční prodloužená hodina v sále v Oslavanech. V první části prodloužené jsme ukázali rodičům, prarodičům i všem, kdo se přišli podívat, co vše jsme se za prvních pět lekcí naučili. A nebylo toho málo. V druhé části probíhala soutěž o nejsympatičtější tanečnici, kdy pánové prostřednictvím svých hlasovacích náhrdelníků, které si doma připravili a přinesli, zvolili tyto tanečnice: 1. místo - Romana Zouharová 2. místo - Eva Vontrobová 3. místo - Ivana Svobodová. Pak se svého úkolu zhostily i slečny, které hlasovaly prostřednictvím mašliček, kterými pánům vyzdobily klopy sak. Soutěž o nejoblíbenější tanečníka dopadla následovně: 1. místo - Tomáš Procházka 2. místo - Tomáš Rabovský 3. místo - Václav Tesař. V poslední části taneční prodloužené se už „jen“ tančilo a tančilo. Kdo se odvážil vyzval k tanci maminku či tatínka a všichni jsme se dobře bavili. Nyní nás čeká dalších pět lekcí, ve kterých se naučíme nové tance i figury, které Vám ukážeme na taneční dokončené ve středu 10. 12. 2008.

Jarmila Hlavinková

ZUŠ OSLAVANY INFORMUJE V měsíci listopadu připravila naše škola již potřetí projekt Barevné taneční odpoledne, kterého se zúčastnili žáci i učitelé všech tří oborů, jež se v oslavanské ZUŠ vyučují. V programu se prolínala čísla taneční s čísly hudebními a před koncertem i po něm mohli návštěvníci obdivovat vystavené práce žáků výtvarného oboru. Program byl letos skutečně pestrý, tančilo se na hudbu lidovou, klasickou i moderní, a diváci jistě ocenili nejen skvěle secvičená čísla, ale také krásné kostýmy malých tanečnic. Zahanbit se nenechali ani žáci hudebních nauk, kteří zahráli a zazpívali, a jako překvapení večera vystoupilo vokální seskupení SIREN, které se setkalo s velkým úspěchem.

27

O úspěchu Barevného odpoledne svědčí již potřetí zaplněný sál Dělnického domu, kde se vystoupení uskutečnilo, a hlavně spokojení diváci i účinkující. Významnou akcí výtvarného oboru byla instalace výstavy v prostorách Městského úřadu v Oslavanech. Tato výstava představuje nejlepší letošní práce našich výtvarníků a potrvá až do konce prosince. Také v letošním roce pokračuje naše spolupráce s mateřskými školami. V listopadu jsme pro děti ze školek připravili výtvarnou dílnu, kde pod vedením p. uč Fialové a Valentové vyráběly vánoční dárečky a seznámily se s různými výtvarnými technikami. V plném proudu je také příprava na školní kola soutěží, která se uskuteční v měsíci lednu. Letos jsou soutěže MŠMT vyhlášeny pro tyto obory: dechové nástroje dřevěné, zpěv, bicí a komorní hra s převahou smyčcových nástrojů. Žáci, kteří úspěšně projdou školními koly, se v únoru zúčastní kol okresních.

Akce, které připravujeme: Žákovský koncert 18.12. v sále školy Adventní koncert 14.12. v kostele sv. Kunhuty, Hlína, začátek v 15 hod. Adventní koncert 20.12. v kostele sv. Martina, Zbýšov, začátek v 15 hod. Adventní koncert 21.12. v kostele sv. Mikuláše, Oslavany, začátek v 15 hod. Na všechny akce naší školy Vás srdečně zveme! Mgr. Radka Křelinová

28

Z HISTORIE Historie je svědectví času, světlo pravdy, život paměti, učitelka života, zvěstovatelka dávných dob. (Marcus Tullius Cicero)

Život a dílo rodiny Gomperzů Jaké vážnosti si Gomperzové užívali, objasní se možná nejlépe na základě vytisknutých osobností, které byly přítomny pohřbu Maxe v roce 1913. Téměř jeden celý sloupec se naplnil jmény ve velkoformátových nových „Svobodných novinách“. Najdeme tam dřívějšího ministerského předsedu Becka, ministra vnitra a ministra železnic, místodržitele Dolního Rakouska, ředitele Severní a Jižní dráhy, ředitele Kreditanstaltu, její správní rady, všechny prokuristy a představitele oddělení, vedoucí filiálek ze zemských hlavních měst, početné představitele jiných velkých akciových bank až po Českou živnostenskou banku, generálního guvernéra Rakousko-maďarské banky, Loise Rothschilda, Leopolda a Richarda Liebenovy, soukromé bankéře Thorsche a Ephrussy, Richarda Schillera, Artura Kruppa, Hugo von Hofmannstahla, delegace vídeňské a brněnské izraelitské náboženské obce a další. Dobře vedená a pohostinná domácnost byla vedle pracovního úspěchu, čestných úřadů a vyznamenání nepostradatelná. Tato úloha se přidělovala přiměřeně podle měšťanských zvyklostí na manželky. Proslulý salon Josefiny Wertheimsteinové (sestra Maxe, Julia…), do kterého byli pravidelně uvedeni k přítomným hostům Ferdinand ze Saaru, nebo Eduard z Bauernfeldů. Také Maxova manželka nebyla nečinná na tomto úseku. Loise měla pochopitelnou ctižádost jednak kvůli manželovi a jejich dětí, ale také i kvůli jí samotné udělat ze svého domu dům číslo jedna ve Vídni, což odpovídalo jejímu postavení. Za jejího svobodného syna Philippa převzala vedení velkého domu jeho rovněž svobodná sestra Cornelie. V rodině Julia Gomperze to byla samozřejmě jeho manželka Karolina, dřívější zpěvačka, která uspořádávala společenské večery. V této představě, která nám prezentuje ženy jako organizátorky společenského života, platí i to, že vztah mezi Emilem Orlíkem a Maxovou rodinou, která jej podporovala, vznikl především díky jeho dcery Marie. Ona si zvolila zakázku, kterou bratr zaplatil. Pro ni to byla také snažná prosba, aby některé vídeňské dílny podporovaly v obtížném čase první světové války. O finanční detaily se postaral naproti tomu Philipp, který byl od svých rodičů pověřen hlídat kapitál jeho sester. Takto v závěti rozhodla jejich matka Loise Gomperzová: „Mým přáním je, aby majetek, který z mého dědictví přísluší mým třem dcerám, byl ponechán ve správě syna Philippa“. Se svým životním stylem jsou Gomperzové okázalý případ pro přizpůsobenou židovskou velkoburžuázii. Mělo jejich židovství pro ně ještě význam? Odpověď zůstává rozličná podle toho, kterým členům této rodiny se věnujeme. Max, Julius i Theodor zažili ve svém dětství a mládí již zákonná omezení, která ještě v období dospívání Židům ztěžovala život. Tak mohl jak v Brně, tak i ve Vídni oficiálně jen malý počet majetných a proto tolerovaných Židů žít. Aby jejich méně zámožných bratrům ve víře bránili ve stěhování obyvatelstva do rezidenčních měst, měli lidé zřízen „Židovský úřad“, kde se pěstovala byrokratická šikana. „Když jsem při vídeňských pobytech šel

29

kolem úřadu, bylo tam velkými písmeny napsáno „Židovský úřad“, vždy mne to bodalo u srdce. Byl jsem rozhořčený“ vzpomínal Julius na tuto nepotěšitelnou situaci. Gomperzové patřili sice k privilegované židovské vrchnosti, se kterou ale stát z ekonomických důvodů jednal s úplným zřetelem. Přesto toužila tato rodina zde udělat radikální změnu, protože všeobecně pociťovala toto středověké chování státních institucí jako nesnesitelné. Po ztroskotání revoluce 1848 splnil jim ústavní zákon z roku 1867 definitivně tyto naděje. „To je pro mne povznášející pocit, zažít skok z takových poměrů do nové doby“, hýřil Julius ještě ve svém podvečeru života, plný emocí z liberálního úspěchu. Tato emancipace otevřela Židům nové perspektivy přizpůsobování se evropské kultuře. Pro Julia nečinilo toto jeho náboženské vyznání žádnou obtíž, od které by se musel oprostit, právě naopak. Julius byl v čele izraelitské kulturní obce v Brně, jako již jeho otec. V nekrologu na rozloučenou v brněnských novinách se o něm psalo, že víra mu byla naprostou oddanou láskou a získal velké zásluhy o budování brněnské synagogy. Theodor naproti tomu si nepřisvojil příklad ze svého bohabojného otce, ale ze svého dědečka Lazara, o kterém podává zprávu. Se všemi náboženskými rituály a ceremoniemi byl zcela zdrcený. S optimismem předvídal Lazar uvolnění forem židovství. Theodor sdílel názory svého dědečka a proto rozhodl, že jeho syn Heinrich (Jindřich) bude bez vyznání. O jednání Maxe v této otázce nic nevíme. Zvláště silné vazby k židovskému náboženství jsou ale nepřijatelné. Pro svou dceru Rosu (Růženu) to nepředstavovalo v žádném případě problém za účelem provdání přestoupit ke katolictví a tím udělat poslední krok k plnému přizpůsobení. Očekávání, že prostřednictvím přizpůsobení se bude možné se integrovat do křesťanské nebo spíše katolické společnosti se ukázalo ale následně problematické. Od doby rozkvětu rakouského liberalismu se objevil náhle konec. Liberálové ztratili vliv každým rozšířením volebního práva, když ti ze současníků přecenili hospodářskou krizi z roku 1873 a narušili tak trvale vážnost. Brzy obdrželi nálepku „Židovští liberálové“. Antiliberalismus a antisemitismus se těsně spojily. Společnost z vídeňské Okružní třídy a zejména jejich židovští členové rodin získali přibývající všechna křesla mezi sebou. Liberální a progresivně smýšlející Židé, ti očekávali toužebně nový politický pohyb, ale museli vyhledávat paradoxně ochranu monarchie, aby na druhé straně mohli pevně držet struktury. Výsledek: Základ na kterém si Gomperzové vybudovali svoje přesvědčení, svůj životní styl a jejich obchodní činnost, ztratil od doby poslední třetiny předminulého století na nosnosti. Světová válka jim zasadila další osudovou ránu. Přesto se ve dvacátých a třicátých letech všední život rodiny Gomperzů změnil jen málo.. V zimě, po dobu sezóny, dlel Philipp, nyní konečně československý státní občan, jak doposud ve Vídni, aby se podával kulturnímu vyžití. Byl pokládán ze neobyčejně přítele hudby a divadla, který prokazoval o všechny umělecké události Vídně zvýšený zájem a při žádné premiéře nechyběl. Do opery to neměl zvlášť daleko, neboť bydlel v paláci Todesco, kam se rodina kolem roku 1870 přistěhovala. Teplé roční období strávil Philipp a jeho sestry naproti tomu v zámku Oslavany, o kterém kdysi Ferdinand ze Saaru napsal z jednoho letního pobytu: „Zámek, dřívější klášter z 13.

30

století v parku stojící, rozsáhlé dvory s prastarými lipami, krátce: ze všech stran historicko-elegické dojmy“. Konec slibného velkého měšťanského života, který s nepatrnými škodami a při určitém přizpůsobení trval během meziválečné doby, přinesla Gomperzům teprve nacistická vláda. Ihned po připojení Rakouska k Německu (Anšlus) musel se hlásit židovský majetek, pokud cena přestoupila 5 000 říšských marek (tehdy u nás 50 000 korun československých). Tím byl položen základ k promyšlenému vyvlastnění podle představ říšského komisaře Burkela legálním způsobem, tj. skrz naskrz měl být proveden efektivním diskriminačním zákonným aparátem, kterým by ekonomika neutrpěla žádné škody. Když Cornelie a Marie oznámily své vlastnictví úřadům, vyzval je 3. srpna Vídeňský majetkový obchodní úřad (Wiener Vermögensverkehrsstelle), aby nabídly své zahraniční cenné papíry Úřadu říšské banky ve Vídni k prodeji. Roku 1939 musely své šperky, od náušnic až k jehlicím do klobouků dodat do „Dorothea“, do veřejného nákupního střediska. K dalšímu snížení majetku sloužilo odevzdání 25 % židovského majetku a říšská nouzová daň. Zbývající zůstatek a tržby se ocitají na vázaných účtech, které tam zapsal stát roku 1941 v posledním kroku. Ještě daleko více toho ztratil Philipp Gomperz, když Německo obsadilo zbytek Československa v březnu 1939. Statky Oslavany a Habrovany byly dány pod vnucenou správu. Vnuceným správcem továrny „L. Auspitz Enkel“ a dvou činžáků v Brně jmenoval říšský protektor v Čechách a na Moravě jistého Jindřicha Freye. V lednu 1941 pověřilo gestapo poručnickou správu a revizní společnost úkolem zkonfiskovat majetek Philippa ve prospěch Říše. S německou důkladností si opatřila tato společnost rychlý přehled o lukrativním vlastnictví. Na závodě jsou technokraté, kteří jsou si vědomi své odpovědnosti vnuceného správce. Jsou kryti paragrafy, jednají s čistým svědomím své poctivosti a neberou žádný zřetel na situaci vyvlastněných Židů. Když se Cornelie informuje o výši svého jmění nacházejícího se u firmy „L Auspitz Enkel“, podezírá ji vedoucí, že z toho chce platit říšskou nouzovou daň. Toto podezření ji donutí k tomu, že se postaví proti nadřízené poručnické správě obchodní společnosti: „Stavíme se zcela rozhodně proti odejmutí kapitálu firmy v této výši, protože právě dnes máme následkem nutných investic mimořádně vysokou potřebu kapitálu“. Marie zemřela již 1940 v Brně. Cornelie a Philipp se zdržovali v Brně až do roku 1941. Mezi dubnem a červencem toho roku se oba vystěhovali konečně do Švýcarska. Cornelie zesnula 1944 v Bernu v bytě její sestry Rosy Carlini, jejich bratr zemřel roku 1948 v Montreaux. Na konci jeden a půl stoleté historie rodiny Gomperzů stojí zbavení práva, vyvlastnění a vynucená emigrace. Z knihy Dr. Otmara Rychlika: Emil Orlik, vydané 1997 Židovským muzeem ve Vídni. Přeložil s písemným souhlasem autora 3. srpna 2006 a zapsal 15. ledna 2007 Jan Kyselák. Zámek Oslavany, 1909 Jan Kyselák

31

Zámecká kaple v Oslavanech Neuvěřitelných 780 roků, více jak tři čtvrtě tisíciletí uplynulo, kdy do Oslavan přijel král Přemysl Otakar I. se svojí družinou. Šlo o vysvěcení prvního panenského kláštera na Moravě v listopadu 1228. Co tomu předcházelo? Podle archeologických vykopávek byl prokazatelně zde život již čtyři tisíce let před naším letopočtem. V roce 2004 jsme oslavovali 900 let od první písemné zprávě o Oslavanech, která se objevila v Zakládací listině třebíčského kláštera. Pak se zde objevují různá jména osob, kteří zde snad vlastnili tuto osadu. Jisté je, že v roce 1197 se tato osada dostává do majetku benediktýnského kláštera v Třebíči. Někdy po roku 1220 tudy projíždí „paní Heilwiga“ ze Znojma, v té době již vdova po nějakém „pánu“ z Myslibořic. Odkud a kam jela, to není nikde uvedeno a ani důležité. Ale je jisté, že se jí tento malebný koutek přírody, který utváří řeka Oslava tak zalíbil, že se rozhodla, a právě zde, v ohbí této řeky postavit klášter. Sama vlastnila nějaké, dnes již zaniklé osady v blízkosti Třebíče a po domluvě s opatem třebíčského kláštera Lukášem, byla po obhlídce obou pozemků, které se ohodnotily přibližně stejně, provedena směna. Je o tom latinsky psaná zachovaná zpráva, kterou nám přeložil, do srozumitelného jazyka pan Petr Fiala, historik z Ivančic. Celou zprávu z roku 1225 o této směně již měli dříve možnost si přečíst čtenáři Okna. Dnes z ní vyberu pouze druhý odstavec: „Vzácným pokladem paměti je písmo, v pravdě zachovávající sled zběhlých událostí, kladoucí pevnou hráz vznikajícím zmatkům. Lehce se totiž činy smrtelníků a přítomný stav věcí zvrátí v nic, pokud nejsou podepřeny věrným písemným svědectvím“... Předem již musela být tato paní ve styku s cisterciáckým řádem, který v našich zemích stavěl kláštery. Tato odnož se vytvořila ve Francii a přes Rakousko a Uhry se dostala na naše území. V Čechách již dříve stavěly kláštery a na Moravě byl postaven první mužský klášter cisterciáků na Velehradě (vysvěcen 1205). Roku 1225 se začalo v Oslavanech stavět. Samozřejmě nebyl tento klášter postaven do stávající podoby během tří roků. Stavba se prováděla na etapy. Na dovoz kamene pro stavbu klášterních budov, na lámání kamene ve skalách, to věřím, že se našlo lidí dost. Pro odborné kamenické práce se museli pozvat odněkud odborníci, kteří již něco v životě dokázali. Když se po tolika letech zadíváme v kapli pozorně na sloupy, jejich hlavice, patky, klenby, rozety, okna a vůbec, vždyť to je krása sama o sobě. A před jejich pracemi musíme se hluboce poklonit ještě dnes. Jak zvedali na příklad, ty ohromné sloupy, jak to vše skládali dohromady. Na tu dobu těžko pochopitelné. Kdo „sponzoroval“ tuto stavbu, to se asi nedovíme. O Heilwize se povídá, že byla nějak spřízněná s Přemyslovci. Snad to byla královská rodina, která vydala jistě mnoho peněz na tuto stavbu. Proto asi také přijel sám král se svým doprovodem na jeho svěcení. Jakým způsobem? Kočárem, na koni? Vždyť s ním přijela i jeho žena Konstancie. Že by i ona se trmácela několik dnů po neupravených cestách? Svěcení se zúčastnilo mnoho jiných pánů, rytířů a vůbec významných hostí. Kde pak spali? Až z Olomouce přijel světící biskup Robert. Ten byl také nějak spřízněn s Přemyslovci, kteří za něj likvidovali různé jeho nemalé prohřešky. A proč z Olomouce? Protože v té době to bylo nejbližší biskupství. Pokud se podíváme na zdejší farní kostel zvenčí, nalezneme tam desku, kde je napsáno: ...když byl hrabě Matěj Chorinský první brněnský biskup...

32

V rozích jsou číslice, které říkají, že se jedná o rok 1789. Něco přes 550 roků později. Při příležitosti vysvěcení oslavanského kláštera byl tento obdarován privilegii, které v té době měl jen velehradský klášter. Ve druhém odstavci je dlouhá věta a abychom pochopili význam, celou ji přepisuji: ... „Ať vědí jak přítomní žijící, tak budoucí, že My, klášteru řeholnic cisterciáckého řádu, založeného vznešenou šlechtičnou paní Helvídií, s naším souhlasem ctihodného Otce našeho Roberta, olomouckého biskupa, v našem království a jeho biskupství v brněnské provincii, v místě zvaném lidově Oslavany, jeho jméno bylo změněno jako Údolí svaté Marie, autoritou ctihodného Otce našeho Roberta, olomouckého biskupa a na žádost zmíněné šlechtičny a některých našich šlechticů, béřeme jej do své ochrany, pokládáme to za zásluhu, aby přijali všichni tam žijící řeholnice, tak jejich služebníci majetek a statky, které vlastní a později získají“... . Dále pokračuje výpis práv, která klášter získal. Závěrečná věta: „Stalo se tak v místě zvaném lidově Oslavany, kde stojí klášter 7. listopadu 1228“. Podepsaných 45 svědků stvrzuje platnost tohoto dokumentu. Toto latinsky psané privilegium (CDM NUM. 320) jsem objevil v ivančickém muzeu a do češtiny je přeložil ThDr. Miloš Šandera. V Oslavanech se několik posledních roků provádí dnes již tradiční Historické slavnosti, při kterých přijíždí král Přemysl Otakar I. se svoji družinou. Vždy se najde mladý štíhlý ochotník, který jej nahradí. Když ale se podíváme na věk krále Přemysla zjistíme, že tomu původnímu bylo 73 roků, jeho ženě o téměř třicet méně. Začíná to být pravidelná akce, o které se ví i v Brně, kdy do Oslavan, České dráhy, při této příležitosti vypravují zvláštní parní vlak. Ať o nás ve světě vědí. Nic proti tomu. A akcí je zde dost, takže si může každý něco vybrat. Klášter máme vysvěcený a začíná zde normální řeholní život podle cisterciáckého řádu. V současné době chodíme do klášterní kaple. Do této podoby byla upravená mnohem později, když zde již klášter nefungoval. Původně zde byla trojlodní bazilika. Jak byla velká, lze si přesvědčit, když vejdeme z nádvoří po schodech středního křídla na sýpku před kapli a podíváme se otvorem ve zdi, kterým je vidět prostor až nad bývalý oltář. Levá loď byla až po stávající levé, jižní křídlo zámku (dnes muzea). Ta byla pobořená. Pravá loď stojí vedle nynější sýpky a v prostoru za dnešní zákristií býval boční oltář. Vchod do tehdejší baziliky byl mimo klášterní objekt zvenčí. Při výstavbě prvního nádvoří byl tento vstup rovněž obestavěn. Zůstal tam uvnitř původní krásný portál, vstup do této baziliky. Mnozí namítají, proč byl vstup tak nízký. Zde je nutné si uvědomit, že celý klášter byl a je v blízkosti řeky, která teče klidně. Ale když se rozvodní, bývá zlá. Proto byl celý klášter a okolí zavezeno a navýšeno asi o jeden metr. Proto se rovněž do kaple jde po schodech dolů. Zajdeme-li si do kapitulní síně na zadním nádvoří, uvidíme ve středu místnosti patku sloupu, na který byl strop zklenut. Ta je o metr pod terénem. Stejně je to patrné v zbývajících místnostech původního klášterního objektu, dnes garáže. Klášter hned do vínku získal více okolních vesnic a byl poměrně bohatý. Měl také mnoho patronátů nad různými kostely. Nutno rovněž uvést, že kostel svatého Jakuba v Brně před vyhořením, byl rovněž v majetku našeho kláštera. Řeholní život se v něm vedl téměř tři sta roků. Stavba samotná jistě chátrala, opravy se prováděly asi ne zrovna nejlépe. Dokonce je někde popsaný požár, který zde, v objektu vypukl. Kolik zde bývalo řeholnic, to se asi nezjistí. I když později, první majitel Scharff píše ve své Dějepisné poznámce, že

33

zde žilo 300 jeptišek. Tomu se nedá věřit. Jména představených kláštera, abatyší, ta jsou téměř všechna známá, ale ostatní sestry z konventu téměř žádná. Jedna místní občanka mně zapůjčila knihu, ve které se psalo o dnes již svaté Zdislavě z Lemberka, která zde rovněž žila nějaký čas v našem klášteře. Také jsou dohady, zda zde byla rovněž dnes již za svatou prohlášena Anežka Česká, která byla nejmladší dcerou Přemysla Otakara I. a jeho ženy Konstancie. Kdyby se toto říkalo lidem při různých akcích, možná by se stala z toho rovněž pěkná tradice. Vždyť takových tradic je zde více. Všichni víme, že na zámeckém nádvoří byla stará lípa, pod kterou měl odpočívat náš slavný vojevůdce (druhá strana jej uvádí jinak) Jan Žižka z Trocnova. Ten zemřel dříve, a to u Velkého Meziříčí ještě dříve, než sem dojel. Pěkná je i historka o tom, jak husité honili jeptišku po Zaklášteru, jí upadla pokrývka hlavy a ona křičela: Moje kukla. A od té doby že se říká kopci Kukla. Další tradicí je vyprávění o tom, jak do kláštera vnikli husité a utopili jeptišky v řece. Dokonce o tom s dvěstěpadesátiletým odstupem píše historik Tomáš Pešina z Čechorodu, který byl vikářem ve svatovítském chrámu v Praze. Ještě po druhé světové válce visel v zámecké kapli obraz s názvem ,Metání oslavanských panen do řeky´. Opět tentokráte tradice, i když to byla namalovaná nepravda (kde asi skončil?). V archivu Města Brna je spis číslo 261, ve kterém potvrzují tehdejší abatyše Braxidis, převorka Anna, podpřevorka Anna, sklepnice Markéta a celý konvent, příjem zpět všech drahých předmětů (kalichy, monstrance, ornáty a podobně) do oslavanského kláštera, které byly uloženy před husity v klášteře Kloster Neuburg v Rakousku. Tam mu předaly zprávu, z níž vyjímám: „...tímto listem veřejně oznamujeme všem lidem, kteří ho uvidí, nebo budou slyšet číst, že jsme s prozíravou myslí, dbajíce dobré rady, ze strachu před našimi nepřáteli husity“... V tom samém roce byli ještě husité posádkou v Ivančicích. Jak je možné, že klášter nebyl vyloupen, vykraden a nebo poničen požárem, jak o tom píše Pešina? Toto bylo divné i církevním hodnostářům a proto se muselo vedení oslavanského kláštera obhájit před biskupem Nikopolským. Jemu předali artikuli o čtyřech článcích, ve kterých popisují, jak to zde bylo v té době. Jisté je, že kdyby byla alespoň jedna řeholnice utopená a nebo jinak zlikvidovaná, jistě by se toto v té zprávě objevilo (tato zpráva byla rovněž vytisknutá celá v Okně). Nejen král Přemysl Otakar I. vyhrožoval všem, kteří by chtěli oloupit klášter, jaký je čeká trest. O tom máme podobné písemné doklady od dvou papežů, kteří rovněž upozorňovali, že oslavanský klášter je pod jejich ochranou a ti také vyhrožovali případným lapkům a zlodějům i z řad panstva, že budou proti takovým zavedeny přísné tresty. Zda to zabralo, nemáme žádných zpráv. Dnes by nějaká výstraha naopak lákala k nájezdům, ke krádežím a podobně. Klášter pochopitelně začal chátrat. Konvrši, což byli pracovníci kláštera, asi nestačili vše opravovat. Proto již různí králové začali udělovat klášteru nějaké částky na opravy budov, a začali pronajímat tento, již v té době odsvěcený klášter různým rodům. Těch se zde vystřídalo hodně. Byli to Kunové z Kunštátu, Krajířové z Krajku, Pernštejnové, Dubenští, Chlumečtí, Bošovští z Polanky a mnoho dalších. Velkým přínosem pro tento bývalý klášterní objekt byl rod Althanů, kteří získali Oslavany kolem roku 1577. Byl to tento rod, který nám postavil tu krásu, kterou se v současné době chlubíme a kterou nám všichni závidí. Celé přední nádvoří se všemi objekty, to znamená

34

úpravy dnes středního křídla a celý zbytek zámku. Udělali rovněž úpravy v bývalém klášterním objektu. Nadělali chlévy a vůbec z tohoto prostoru hospodářskou stavbu, seníky, sýpky a podobně. Byli to oni, kdo zkrátili do dnešní podoby zámeckou kapli a ze zbytku udělali sýpky. Oni postavili kamenné schody na kůr s předsíní, kterou vyzdobili krásnými kamenickými prvky a letopočtem 1583. Kůr byl oddělen zdí, i když se tam nechal pískovcem ohraničený otvor pro dveře, kterými se dnes chodí na kůr kaple. Ten byl ještě po druhé světové válce, v devadesátých letech zazděn. Těžko zjistíme, kdy byly u těchto zazděných dveří postaveny varhany, které tam vydržely rovněž přes obě světové války. Na nádvoří bylo postaveno rovných sto pískovcových sloupů (dva byly zničeny během frontových událostí v roce 1945 a byly nahrazeny cihlovými pilíři. Je zajímavé, že plocha nádvoří má rovných 2 000 m² a ani jeden roh není pravoúhlý. Další zvláštností je úplně uzavřené nádvoří zámku, ze čtyř stran je vše obestavěné. Který zámek se může tímto pochlubit? A jak dopadli Althanové? Ti vymřeli v Oslavanech po meči a poslední jejich dcera se provdala za hraběte Mollarta. Tento rod se rovněž dostal až na Moravu z Francie. Jejich vnuk pak prodal roku 1712 celý objekt – již panství – klášteru Králové na Starém Brně. Tehdejší abatyše brněnského kláštera Maria Rosa Wegmonius postavila roku 1714 v Oslavanech věž, která dodnes zdobí oslavanský zámek. Jistě nemůže být pochyby o tom, že zde nějaká věž a nebo alespoň věžička byla a že zde také byl někde zavěšený nějaký zvon. O původní situaci nevíme nic. Jisté ale je, že při stavbě osmihranné věže dnešní podoby, nechala nasadit zvon. ten měl na sobě velice krásné ornamenty s latinským nápisem (přeloženo) Ó svatý Bernarde a svatá Marie, orodujte za nás. Tímto zvonem se zvonilo pomocí lana z kůru. Pak přišly pro většinu klášterů těžké dny. Nastoupil k moci Josef II, který zabíral kláštery (pokud neměly humánní činnost). Klášter na Starém Brně a i oslavanské panství bylo 1783 „zkasírováno“. Později měl Josef II. potíže, co s tím majetkem. Nabízel je do nájmu. Roku 1789 přijel do Oslavan z Kitzbühelu známého střediska zimních sportů v Rakousku Jan Nepomuk Scharff. (Zde si nemohu odpustit jednu poznámku. V té době přišel do Oslavan i Jan Baptista Müller, zakladatel uhelného dolování, který byl rovněž z Kitzbühelu. Kdo koho sem asi přivedl?) Jan Nepomuk Scharff si vzal do nájmu celé oslavanské panství. K tomuto panství přináleželo šest dědin (Oslavany, Zbýšov, Padochov, Němčice, Letkovice, Řeznovice, Nová Ves) a jedna osada (Kratochvilka). O deset roků později si celé panství koupil do dědičné držby. O tom, jaký to byl hospodář, můžeme se dočíst v jeho Dějepisné poznámce z roku 1832. Tato zpráva je hodně rozšířená po Oslavanech a byla několikráte zveřejněna v Okně. Musel být i dobrým katolíkem, protože brněnská kapitula mu vydala privilegium, aby se pro něj a jeho rodinu v zámecké kapli mohly sloužit mše svaté. Samozřejmě i do kaple vložil jisté peníze. V roce 1841 umírá. Jeho vnučky pak 6. srpna 1885 prodaly oslavanské panství v Luhačovicích (bydlela tam jedna z nich Jindřiška, provdaná za hraběte Serényi) známé finančnické rodině Maxovi a jeho synu JUDr. Filipu Gomperzovým. Protože se jednalo o rodinu židovského vyznání, nelíbilo se to brněnské kapitule, ale majitelé se zavázali, že o kapli se budou starat jeho katoličtí úředníci. Mše svaté se tam již nesloužily, až na dobu, kdy byl znesvěcen farní kostel svatého Mikuláše (uvnitř se zastřelil jeden občan před zraky své matky). Po opětném vysvěcení se pak kaple dala do klidu, nekonaly se v ní žádné obřady. Zda se v té době zvonilo na zvon v zámecké věži, již to

35

nikdo nepamatuje. Ví se jen, že v době první světové války byl zvon Václav po dlouhém zvonění na věži rozbit (aby se nenarušila statika věže) a odvezen, stejně jako většina zvonů z farního kostela. Psalo se tehdy datum 2. května 1917. Hodiny, které na věži ukazovaly čas, chodila mládež natahovat ještě po druhé světové válce. Pak byl stroj demontován a odvezen do šrotu. Celou dobu II. války a ještě krátce po ni bylo v kapli všechno dobré. Pak ale mládež začala rozbíjet šestihranná (voštinová) okna, kde byla církevní výjevy. O kapli měla zájem církev československá a její farář z Dolních Kounic Pavel Zbořil. Vedení Oslavan s tímto souhlasilo. Požadavkem této církve byla likvidace oltáře, poněvadž oni měli jen stůl jako „Večeřadlo Páně“. Oltář byl zlikvidován, stejně tak jako tehdy ještě funkční varhany (děti běhaly po Oslavanech a troubily na zcizené píšťaly). Československá církev pak tam začala sloužit své bohoslužby, ale nájezdy mladých neustávaly. Farář Zbořil psal různé dopisy na obec (vědělo se kdo to likviduje), na Bezpečnost a v celku se nic nedělo (děti funkcionářů). Nakonec vnikli mladí do kaple, kde pomocí slámy rozdělali oheň a v něm zlikvidovali všechny jejich bohoslužebné potřeby. Proto církev opustila kapli a víc se tato nezajímala v Oslavanech o další místnost. V kapli se pak skladoval nový nábytek pro podnik z Jihlavy a další věci, jako v celém zámku. V padesátých letech byla konstrukce věže (z roku 1714) již v takovém stavu, že to hrozilo zhroucením. Byly nutné najít peníze a nechat celou věž opravit. Ta se celá rozebrala až po zděnou část. Podle ní byly vyřezány v Kuroslepech trámy nové konstrukce a věž s opětně začala stavět. Před dokončením přišel návrh z Místního národního výboru (MNV), zda by jako ukončení věže nemohla být pěticípá hvězda. Hned se provedla a nasadila se na hrot. Jenže s její váhou (přes 120 kg) konstrukce nepočítala a věž se začala při likvidaci lešení nahýbat. Těžká hvězda se musela sundat a udělala se jiná, menší, vážící pouze sedm kg. Tato tam vydržela až do roku 2003, kdy se při rekonstrukci věže na ni opět nasadila otočná korouhev Nanebevzatí Panny Marie. Při poslední rekonstrukci v roce 2003 se hledaly dokumenty, které byly uloženy do makovice věže v různých dobách. Nenašel se ani jeden dokument. Proto při nasazování nové korouhve se udělala nová měděná makovice (koule pod ní), do které se vložilo hodně dokumentů, které byly k dispozici, včetně přepsaných zápisů z let 1832 a 1898. Je tam rovněž uložen zápis bývalého předsedy MNV Roberta Doležala, který tuto zprávu chystal do věže, ale ta, jako vše ostatní se tam nedostala. Bylo tam uloženo celkem přes dvacet písemných dokladů a věcí, které se objeví dalším pokolením, při otevírání makovice. Všechno to, co se tam vložilo, bylo popsáno v Okně). Ke konci osmdesátých let přijel do Oslavan jeden archeolog, který pro svoji dizertační práci potřeboval zjistit, kde jsou nějaké původní základy. Po roce 1989 toto své výzkumné pracoviště opustil (údajně vůli penězům) a zanechal vše ve velice zpustlém stavu. Hlína byla naházená bez jakýchkoliv zábran přímo na zeď a do půlky bylo zaházeno i harmonium. Náhrobní desky rovněž každá jinde a podobně. Když se pak vrátil celý zámek do majetku Města, byla kaple upravena, srovnaná podlaha a položeny dlaždice pracovníky Technických služeb Města. Od té doby se zde konají koncerty, v roce 2003 zde byla vysvěcená otočná korouhev na věži kostela a posvěcen rovněž nový kříž, který je zavěšen v bývalém kněžišti. Místní organizace KDU-ČSL (Křesťanskodemokratická unie - Česká strana lidová) prováděla sbírky a vyměnila všechna okna i s

36

rámy. A aby mládež opětně okna nerozbíjela, byly před ně zvenčí namontovány ochranné sítě. Celá kaple byla nově omítnutá včetně věže zvenčí i uvnitř, dala se nová krytina a čeká se na peníze, aby se mohla kaple upravit i zevnitř. Od 12. července 2004 je na věži zabudován zvon (Jan Nepomucký), který zvoní třikrát denně. Byl zapůjčen z farního kostela v Oslavanech, kde byl jako nefunkční zavěšen mezi ostatními funkčními zvony. Když do kaple se přivedou návštěvníci, kteří zde nebyli, přímo žasnou nad tou krásou, kterou nám, před třemi čtvrtinami tisíciletí postavili naši předkové. A až se dostanou peníze na obnovu vnitřní části kaple a bude to hotové, jistě tento skvost vynikne mnohem více. Važme si toho, co zde máme. V současnosti se uvnitř konají různé koncerty, výstavy, svatby světské i církevní, slouží se zde při různých příležitostech mše a další akce. Prostor využívají i jiné organizace. V sobotu 8. listopadu 2008 byla sloužená mše svatá v zámecké kapli, jako připomínka k 780. výročí od vysvěcení kláštera. Jan Kyselák

Minulost Oslavanská fara v roce 1962 bývala na hlavní ulici. Před farou je dnes po levé straně silnice k Náměstí republiky. Za farou býval vchod do školní zahrady, která tehdy zabírala velkou plochu. Sousedila s farskou zahradou. Dále pak byly po levé straně ještě tři domy. V jednom bydleli Peřinovi. Pan Peřina opravoval boty. Vedle byli Krontorádovi. Pan Krontorád byl klempíř. Třetí domek obývali Procházkovi. Fara i tyto tři rodinné domky byly odstraněny v souvislosti s výstavbou nové školní budovy.

Marie Krýdlová

Uhelná pánev Rosicko – Oslavanská - 9 Z mých pamětí (psáno v r. 1923) „ Dnes budeme mít Antoníne tůru“, povídá starý Nováček, když sfáral na horní patro, svému kamarádu, dávaje si na rameno desky. „ Přijde obrkomisar důlu a tovíš, náš obršteiger, ten bude lítat a zkoušet. Štls v cechózo?“ „ Já na to nevidím“, odblafl si s faje Tonek. „ Dneska žádné bešprechunk a hned do rabungo“. „ Kde pak je Kodl a Richard?“ „ Jedó v druhym košo“. „ Já neumim nic“. „ Já také ne, ale Richard ten to umí jak otčenáš a to nám stačí“, povídá Tonek. Šli. „ Žádný vodtahe, Richarde dé pozor, až obr poleze, dé znamení ! Zatím zanes vodo a fajfko schovej ke štoso a dé pozor!“ „ Tati, už de vebleštěny světlo!“ „ Glück auf!“ „ Pěkně vítám pane obršteigr!“ „ Tak Francku, dnes přijde pan rada a bude vás zkoušet z plynu, odříkejte mi to!“ Do Nováčka jako když hrom udeří, povídá: „ Ježíšmarjá, pane obršteigr, jak to můžete ode

37

mě žádat! Vod ty době co mě v Němčicích potlókli, já nemám žádnó paměť!“ „ Ale marš do č.7. cimrovat a zítra na škváry“. „ Tak Karlíku, co vy? Co budete dělat, když přijdete do předku?“ „ Budu zkoušet plyny“. „ Dobře ale jak“? „ Kdybych je cétil, voni štipó, tak je veženo kabátem“. „ Vy …“ „ No snad kdyby se chytly v lampě, udělám křížek a du pryč“. „ Ježíš Marjá! Marš za Nováčkem Co vy Tónku! Odříkéte mě to“! „ Milost, pane obršteigr ! Já staré chlap, vode mně to žádáte? Já to neumím, ale náš Richard vám to řekne jako otčenáš“. „ Marš!“ Krápě mu stály na čele. Vyzkoušel kluka a ten to uměl. Pan rada nedošel. Staří strejci to dodnes nevědí. Konec.

Františka 1950

Poslední směna

Miloš Růža

ZE ŽIVOTA OSLAVANSKÉ FARNOSTI • Události Dne 8. 11. 2008 se konala v zámecké kapli SLAVNOSTNÍ mše svatá k 780. výročí posvěcení kláštera, s velmi zajímavou a dobře připravenou přednáškou „oslavanského historika“ pana Jana Kyseláka. První ženský cisterciácký klášter na Moravě „Vallis Mariae“ (ˇUdolí Mariino) byl založen v roce 1225 Heilwigou ze Znojma. V roce 1228 by vysvěcen olomouckým biskupem Robertem za přítomnosti krále Přemysla Otakara I. a královny Konstancie. Mši svatou obohatil svými zpěvy chrámový sbor Cecilia. Dne 9. 11. 2008 se naše mládež spolu s otcem Petrem a chrámovým sborem Cecilia vypravili na návštěvu do farnosti Brno-Komín na mši svatou. Mše byla doprovázena zpěvy sboru Cecilia pod taktovkou Jindry Kovandové. Po mši si sbor připravil ukázky písní z jeho dalšího připravovaného alba. (již třetího CD). • Chrámový sbor Cecilia V roce 2002 vznikl v oslavanské farnosti Dětský chrámový sbor pod vedením p. uč. Jindry Kovandové. Zpočátku měl asi 10 členů a jeho náplní bylo doprovázet zpěvem dětské mše v oslavanském kostele sv. Mikuláše.

38

Po dvou letech se počet členů rozrostl na 25 a sbor využil nabídky ZUŠ Oslavany zkoušet v prostorách školy a stát se její součástí. Mladí zpěváci nalezli ve škole zázemí a také získali možnost spolupodílet se na akcích školy.

Repertoár sboru tvoří křesťanské rytmické písně, duchovní hudba, spirituály a koledy, avšak členové sboru se nebrání ani písním jiných žánrů. Doprovodný soubor tvoří několik mladých muzikantů, většinou absolventů hudebního oboru ZUŠ Oslavany. Za šest let svého působení se sbor zúčastnil velkého množství akcí. Kromě pravidelných dětských mší v kostele sv. Mikuláše jsou to církevní slavnosti a svátky – vánoční, velikonoční mše a tradiční Karmelské pouti. Sbor účinkoval mj. na Diecézní ministrantské pouti v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně a na Děkanské pouti v Dolních Kounicích. Zpěváci vystupovali na adventních koncertech, Dnech hudby a pouťových koncertech v kapli oslavanského zámku. Mezi pravidelné aktivity sboru patří i vystoupení pro nemocné v Hospicu v Rajhradě u Brna. Děti si několikrát zazpívaly na vánočních koncertech Petra Bendeho ve Zbraslavi a přijaly jeho nabídku vystupovat spolu s ním v České televizi v pořadu Pomozte dětem. Dětský chrámový sbor nahrál 2 CD. V loňském roce se zpěváci zúčastnili víkendového soustředění na faře v Čučicích. V roce 2008 přijal sbor nový název CECILIA - podle svaté Cecílie, patronky zpěváků a hudebníků. Sbor Cecilia můžete slyšet na Adventním koncertě ZUŠ Oslavany 21. prosince v kostele sv. Mikuláše v Oslavanech. Převzato ze stránek www.farnostoslavany.cz • Pramen přátelství Milovat můžeme jen to, co se nás týká; když upřednostňujeme přátele před sebou samými, děláme to pro svoje potěšení, vždyť jen toto upřednostňování dělá přátelství upřímným a dokonalým. La Rochefoucald

39

Přátelství jednoho moudrého je lepší než přátelství všech hloupých. Demokritos Když jsme s přítelem, mluvíme o něm jen dobře, i když o tom nejsme přesvědčeni. Jean Paul • Kalendárium – prosinec

40

26. prosince – svatý Štěpán Dovedl ohnivě kázat a ve svých vystoupeních hlásal, že Kristus je Mesiáš předpověděný pokroky. Proto ho nenáviděli židovští horlivci, obžalovali ho z velezrady Židovstva, odsoudili a před hradbami Jeruzalému roku 37 ukamenovali. SV. ŠTĚPÁN se považoval za patrona koní. Proto se toho dne před východem slunce nechávalo koním pouštět žilou, aby byli celý rok zdraví a čilí. Světil se oves a někdy hospodáři hodily na kněze hrst ovsa (symbolická upomínka ukamenování). I když byly obchůzky po domácnostech a koledování znakem mnoha lidových svátků, nikde se nerozvinulo do tak bohaté podoby, nebylo tak oblíbené a četné, jako právě na Vánoce. Koledování kdysi souviselo s vírou v magické ovlivnění osudu. Proto se obřadům, spojeným s přáním zdaru, věnovala veliká pozornost. Tyto obřady vykonávali obvykle nejváženější členové obce. Se šířením křesťanství se víra v účinek magických obřadů ztrácela a nahrazovala je motlitba a mše. Některé obřady však nezanikly, ale nezměnil se jejich smysl. Přání zdaru spojené s obchůzkami rodin se stalo společenskou událostí, tradičním zvykem konaným pro radost a zábavu. Ještě později se některé koledy staly příležitostí pro méně majetné obyvatele venkova, aby si u zámožnějších sousedů vyprosili nějaký dárek. – Vánoční koledování začínalo již na Štědrý den, pokračovalo se na sv. Štěpána a v různé podobě trvalo až do sv. Tří králů. – V 19. století chodívali někdy koledníci s malým betlémem uspořádaným ve skříňce, jindy s velikou hvězdou na hůlce. – Koleda, koleda Štěpáne! – Co to neseš ve džbáně? – Nesu, nesu koledu, - upad jsem s ní na ledu, psi se na mě seběhli, - koledu mi snědli. – Co mám smutný dělati? – Musím jinou žebrati. – Koledu mi dejte, - jen se mi nesmějte! – Koledu mi dali, - přece se mi smáli. Štěstí, zdraví, pokoj svatý, vinšujeme vám. Napřed pánu hospodáři, pak všem dítkám. Z daleka se neseme, novinu ván neseme, co se stalo, přihodilo, v městě Betlémě. Narodil se nám Spasitel, jenž jest Kristus Pán. Toť děťátko, nemluvňátko, posílá mne k vám, abyste mu něco dali, však já mu to dám. Chlebíček nechce bráti, nakrmila jej máti. Jen tolárek nebo dukátek máte poslati. Pěkně prosím, odbuďte mne, nemám tu kdy stát, ještě musím do Betléma dítě kolíbat. To dítě je Pán velký, ono vám to zaplatí. Budete se radovati v nebi na věky. • Vánoční obřady v chrámu sv. Mikuláše 24.12.2008 středa - ŠTĚDRÝ DEN „Půlnoční mše svatá“ v 22 hod. 25.12.2008 čtvrtek - SLAVNOST NAROZENÍ PÁNĚ 1. svátek vánoční v 9 hod. JESLIČKOVÁ POBOŽNOST v 15 hod. 26.12.2008 pátek - svátek SVATÉHO ŠTĚPÁNA PRVOMUČEDNÍKA 2. svátek vánoční v 9 hod. 28.12.2008 neděle - SVÁTEK SVATÉ RODINY v 9 hod. 31.12.2008 středa - sv. SILVESTR, „děkovná mše“ v 16 hod. LEDEN 2009 - 2. 1. 2009 pátek - dětská mše svatá v 16 hod. 3. 1. - 4. 1. 2009 TŘÍKRÁLOVÁ SBÍRKA V OSLAVANECH Opět za Vámi přijdou TŘI KRÁLI. Navštíví Vaše domácnosti, a VY budete mít možnost přispět do pokladniček a podpořit tak Dům léčby bolesti s HOSPICEM sv. Josefa

41

v Rajhradě. V Oslavanech podpoříte projekt DOMÁCÍ PÉČE - pro sociálně slabé nemocné a osamělé občany a matky s dětmi.

B. P.

Z REDAKČNÍ POŠTY RECEPT NA VÁNOČNÍ POHODU V SRDCI

Hodnota úsměvu

Úsměv nestojí nic a přináší mnoho. Obohacuje toho, kdo přijímá, aniž by ochuzoval toho, kdo dává. Trvá chvilku, ale vzpomínka na něj je někdy věčná. Nikdo není tak bohatý, aby se bez něj obešel a nikdo není tak chudý, aby ho nemohl darovat. Úsměv přináší štěstí do domu, ve starostech je oporou, je citlivým znakem přátelství. V únavě přináší odpočinek, ve znechucení a ve smutku je potěchou a pro každou bolest je přirozeným lékem. Je dobré, že si ho není možno koupit, ani půjčit, ani ukrást, protože má hodnotu chvíle, kdy se dává. A kdybys někoho potkal a on neměl pro tebe úsměv, i když na něj čekáš, buď velkodušný a oblaž ho svým úsměvem ty, protože nikdo tak nepotřebuje úsměv jako ten, kdo ho nemá pro druhé… (neznámý autor) Při mém narození jsem dostala do vínku vzácný dar. Vidět krásu i v maličkostech, které nás obklopují a radovat se z nich. Každý pěkný zážitek přirovnáváme ke kamínku v mozaice. Vytváříme si z nich obrázek vzpomínku, která pohladí duši a na kterou se nezapomíná. To neznamená, že jsem se nesetkala s kameny, které řezaly, píchaly, pálily… Vybírám si ty hřejivé, krásně zbarvené a vážím si jich… Vlídný úsměv člověka k nim rozhodně patří… Setkávám se s ním všude, jenom jej musím umět vidět. Například při cestování…

42

Cestování s úsměvem Odjíždím z Oslavan. Na autobusové stanoviště mě vyprovázejí Krýdlovi. Přijíždí autobus z Nové Vsi. Vystupuje paní Marta Župová, má spolužačka. Objali jsme se. Pan řidič se usmíval a volal: „Jedu s časovým předstihem. Chvíli počkám.“ V klidu jsem si s Martou vyměnila několik vět a rozloučila jsem se Krýdlovými. Moc jsem panu řidiči za vstřícnost poděkovala. Letos 29.5. jsem jela opět autobusem z Brna do Oslavan směrem na Novou Ves. Přátelé, cestovat z Havířova do Brna – Zvonařka je v pohodě. Dostat se z Oslavan do Brna – Zvonařka a obzvlášť v neděli, to jsou problémy! Ptala jsem se pana řidiče na zpáteční spojení. Slíbil mi pomoc. Když jsem vystupovala v Oslavanech, vtiskl mi do ruky lístek s podrobným rozpisem spojů autobusem i vlakem ze Zastávky do Brna. S úsměvem mi popřál příjemný pobyt v Oslavanech. Můj odjezd jeho zásluhou byl bez problému. Vše klaplo na 100%. Dík pane Romane Schilde! Vaše jméno jsem si přečetla z jízdenky. Při mém pobytu u Krýdlů často využívám jejich zahrady a obdivuji pohled na krajinu s kostelem, se zámeckou věží, s Kuklou. Letos jsem měla možnost poznat paní sousedku, paní Boženu Krejčí. Volala na mne. Pochválila jsem zahrádky i okolí. Podala mi sazenice, které jí zbyly, ať si je Krýdlovi vysadí, kam chtějí. Pomyslela jsem si: Jako u nás v Padochově! Naše povídání se neobešlo bez úsměvů. Měla jsem právě „udělaný řidičák“, poměrně malé děti a auto Škoda 100 oranžové barvy. Začaly hlavní školní prázdniny. Rozhodla jsem se jet do Padochova. Vím, že to byla odvaha, ale cestu jsem zvládla. Nestačili jsme složit zavazadla, když se otevřeným oknem zvenku ozvalo volání: „Alenko! Alenko!“ Vyběhla jsem před dům. U mého auta stál soused, pan Valeš. Široký úsměv, podával mi ruku na uvítanou. Stručně mi sdělil: „Zaparkuj si auto u nás na zahradě pod kaštany! Budeš mít o starost méně.“ Samozřejmě, že jsem nabídku s vděkem přijala. Nečekal na mé děkování a spěchal do svého obchodu-řeznictví… Mrzne až praští. Jedu MHD (Městská hromadná doprava) v Havířově. Řidič zavřel dveře, chystal se odjet. V autobuse stojí hlouček mladíků. V tom jeden z nich volá: „Počkejte, ještě běží Marfuša!“ Řidič otevřel dveře, do autobusu vběhla dívka v krátkém kožíšku zabalená do šálu. Usmívala se. Opět se ozval silný mužský hlas: „Marfuša nééé, ale Nastěnkáááá!“ Všichni cestující se srdečně smáli. MHD v Havířově. Venku náledí. Bohužel, chodníky špatně posypané. Autobus zastavil. Lidé opatrně vystupovali. Mezi nimi menší, drobná stařenka. Na posledním schůdku se bezradně zastavila. Neměla odvahu postavit se na kluziště…. Vystupoval také urostlý, mladý muž. Před autobusem se otočil, vrátil se, uchopil stařenku do náruče a odnesl ji na posypanou část chodníku. Stála jsem blízko dveří a tuto scénu jsem dobře viděla. Byle jsem nadšena, zvolala jsem: „Bravo!“ a zatleskala. Ke mně se přidali všichni, kdo stáli v blízkosti dveří a viděli totéž. Mladý muž nám zamával a odcházel. A stařenka? Stále stála na posypaném chodníku a rozpačitě se usmívala…. Dost! Dost! Z těchto kamínků, úsměvných vzpomínek, mozaika bude. Co bude vyjadřovat? Slunce a sedmikrásku. Proč slunce a sedmikrásku? Odpovím slovy básníka: Jen mít oči k vidění … Vidět, že si slunce češe zlato-zlatý vlas,

43

vidět, že má sedmikráska vskutku sedm krás, a že voda, ať už plyne, ať si hoví v kalužině, tak se leskne ve své kráse, že až ohni podobá se…. Vážení čtenáři OKNA, přátelé! Přeji Vám, abyste předvánoční shon v klidu zvládli a Vánoce prožili v pohodě. Nezapomeňte si ve svých srdcích nechat místečko pro kamínky drobných, milých vzpomínek. Utvořte si mozaiku… třeba pampelišku. Bude vás hřát. Alena Urbánková (Cempírková), Havířov

DÁMSKÝ KLUB

Schůzky žen, které organizuje Kulturní středisko Oslavany pod názvem „Dámský klub“ se pomalu stávají tradicí. Poslední klub se konal 24. října ve velkém sále dělnického domu. Bílými ubrusy prostřené stoly s kytičkou chryzantém a rozsvícenou svíčkou zapůsobily na příchozí zvláštním dojmem. Vše připravila paní Schmuková pracovnice kulturního střediska. Sezení zahájila paní Jana Nováčková, která zastupovala nemocnou, vedoucí kulturního střediska, slečnu Petru Skoumalovou. Přivítala ženy a seznámila je s programem. První částí tohoto klubu byla péče o pleť. Přednášející upozornila na význam péče o pleť a na kosmetické prostředky, které se k tomuto účelu mohou používat. Poté si několik žen nechalo svoji pleť ošetřit. Další částí bylo seznámení s výrobky pro vnější i vnitřní použití, vyrobených z přírodních materiálů, obsahujících také výtažky z aloe. I o tyto výrobky byl mezi ženami zájem. Poslední částí klubu bylo seznámení s příznaky diabetu a s jeho léčbou. Zdravotní sestra paní Šalplachtová pohovořila o této nemoci. Vyzvedla důležitost diety pro postižené touto chorobou. Připomenula i pozdější komplikace, které nemoc přináší. Několik žen si nechalo změřit glukometrem hladinu cukru v krvi. V závěru bylo ochutnání pečiva pro diabetiky. Byla to roláda, slepovaná kolečka, jablkové řezy a tvarohové šátečky. Pracovnice kulturního střediska zaslouží pochvalu. Program měl spád a pěkně upravené prostředí působilo svátečním dojmem. Marie Krýdlová

PUTOVÁNÍ PO BÝVALÉM SSSR Když jsem v roce 1980 napsal žádost na ROH (Revoluční odborové hnutí) o zájezd do Moskvy na OH, který byl ve výběru rekreačních pobytů, byl jsem odmítnut, protože jsem neměl onu pověstnou „červenou knížku. V roce 1985 po nástupu Gorbačova jsem si zaplatil zájezd společně s tehdejší manželkou, které hradilo ROH polovinu nákladů. Zájezd započal na letišti pražské Ruzyně. Celní prohlídka proběhla bez problémů. Drobné dárkové předměty, které po poradě se známými jsem si vzal sebou a láhev slivovice jako prevence či dezinfekce, nikomu nevadily. Na palubě sovětského letadle jsme se seznámili se staršími manžely Bláhovými. Tito manželé byli z Brna a prakticky po celou dobu zájezdu sedávali s námi u jednoho stolu. Po asi osm a půlhodinovém klidném letu s námi zřejmě „frontový“ pilot doslova praštil o letištní plochu dálného Taškentu.Vzhledem k časovému posunu jsme přistáli o půl druhé ráno míst-

44

ního času a tak naše první cesta vedla rovnou do hotelu, kde jsme měli strávit dvě noci. Čas ranního budíčku byl stanoven na osmou hodinu. Na pohled slušný hotel hlavního města Uzbecké republiky Taškentu, sliboval dobré ubytování. Většina z třiceti československých účastníků, převážně starší generace, pospíchala do postýlek. I já jsem se osprchoval a spěchal na kutě. Vlhký vzduch však probral desítky brouků, tak zvaných „Rusů“, kteří křupali pod nohami a vesele pobíhali do pokoji. Nezbylo nic jiného, než nechat svítit světla, kde se dalo po celou noc. Až ráno u snídaně, jsem ostatním vyděšeným poradil, že mají nechat svítit světla, takže druhou noc zářil celý hotel. Další upozornění od české průvodkyně přišlo také pozdě. „ Nesmíte vážení pít místní vodu, ani si s ní čistit zuby“! Bohužel pozdě. Několik slabších jedinců začalo mít „ zrychlený chod“. Prohlídkou města, které bylo postiženo zemětřesením v r. 1966, jsme strávili celý den. Nový Taškent vyrostl na troskách domů, které byly stavěny na 7 stupňů Richterovy stupnice, ale jak se bohužel později ukázalo, chybělo domům to hlavní – cement. V centru města je veliký památník obětem zemětřesení, u kterého ukládají květiny všichni novomanželé. Ulice jsou přeplněné auty, převážně nákladními, které troubí jedno přes druhé. Poprvé a bohužel naposledy se setkáváme s dobrou ruskou kuchyní. Skopové, beránek, jak říká paní inženýrová (Bláhová), je připraven velmi chutně. Vonné koření a obloha dává jídlu vůni dálek. Uzbekové jsou příjemní a pracovití lidé. S tímto pocitem se druhý den vracíme na letiště, odkud je překrásný výhled na počátek pohoří Taň – Šaň a Himaláje. Další dvě hodiny letu nás dělí od přistání v dnešním Kyrgistánu, v městě v blízkosti čínské hranice, v Alma Atě.

Alma Ata – hotel Dušanbe Alma Ata, dříve město Verbuj, je hlavní město Kazašské republiky s téměř 100 tisíci obyvateli. V hotelu horší kvality s více „broučky“ nás přivítala mladá domorodá průvodkyně, která určila program: návštěva vysokohorského známého přírodního kluziště Medeo, prohlídku města autobusem, osobní volno po obědě a večer návštěva Státní opery. Po odpolední projížďce městem jsme zavítali po půlhodinovém výstupu na prohlídku kluziště Medeo, na kterém se v nedávné době konalo mistrovství světa v rychlobruslení. Těžce dýchající zbytek důchodců, kteří neměli střevní potíže, bylo zklamáno, neboť pro hustou mlhu nebylo vidět přes kluziště. A tak jsme se vrátili na hotel k obědu. Tatínku, co bude dnes k obědu, ptá se p. Bláhová. Beránek maminko. Paní zbledla, rychle polkla a již jsme jí celý den neviděli. „Vůně“ beránka byla všude. Stejný zápach

45

jak v jídelně, tak na chodbách hotelu i na záchodě. A tak většina z nás byla ráda, že je odpoledne volno a že si něco k jídlu koupí. Ti, co měli slivovici, ti se zatím usmívali. Odpoledne jsem se snažil přesvědčit naši průvodkyni, aby nás pozvala s manželkou domů, abychom poznali, jak zdejší lidé žijí. Marně, měla to zakázané. A tak jsme vyrazili do města. Gorbačov zakázal prodávat alkohol, pouze v pátek si směl každý koupit litr pálenky. V obchodě s masem měli jedno „pistáciové“ kuře a řezníka. V Domácích potřebách jsem se snažil koupit displej do ruského budíku. Musel jsem počkat deset minut, než si prodavačka vypila kávu. V druhém obchodě jsem si koupil auto nabíječku a chtěl jsem, aby mi ji vyzkoušeli, zůstalo však jenom u přání. Později v hotelu jsem zjistil, že nesvítí ani kontrolky. Vrátil jsem se do obchodu a po dlouhém vysvětlování mi dobíječku vyměnili a předvedli, že kontrolky svítí. Až doma jsem zjistil, že stejně nefungovala. Poprvé ve svém životě jsem v podchodu uviděl žebráky. Konečně jsme se dostali na tržnici, kde shodou okolností probíhaly nějaké místní slavnosti. Tady jsme si koupily chlebové placky a místní vařené pivo. Nastal večer a my přemýšleli, zda jít na balet do Státního divadla. „Hodí se to, vždyť nemám oblek? Dobrá, půjdeme, je velké teplo, vezmu si bílou košili, snad mě tam pustí“. Jaké bylo naše překvapení, když jsme zjistili, že mimo našeho zájezdu, byli v hledišti pouze dva domorodci, kteří podle oblečení byli zřejmě místní údržbáři. Balet sám o sobě byl nezapomenutelný. I. dějství- I. Světová válka, II.dějství II. Světová válka, III. dějství – budování socialismu. Podotýkám, že to byl balet. Zpestřením byla návštěva divadelního záchodku. Dva umělci v předklonu stáli na „šlapkách“, hlavy od sebe asi půl metru a konali v rušném hovoru svou potřebu. Po další noci s broučky jsme měli odletět do Tádžické republiky, města Dušambe. Ráno v 7 hod. jsme se shromáždili v hale. Z hotelového amplionu se ozvalo: „kdo bydlel v čísle 211, ať se dostaví do pokoje.Samozřejmě to byl náš pokoj. Místní „děžornaja“ mě obvinila, že jsem zde zcizil ručník. Musel jsem se tomu zasmát. Do unuce, které nazývali ručníkem a páchl jako celý hotel, bych si neutřel ani boty. A tak jsem nakonec vybalil své zavazadlo, abych jim dokázal svoji nevinu a vrátil se zpět do haly. Další nemilé překvapení přišlo v zápětí. V letištní hale při prohlídce zavazadel bylo zjištěno, že máme sebou slivovici. „Jelikož je u nás prohibice buď alkohol odevzdáte nebo vypijete“, rozkázal celník. Udělali jsme to druhé. Tím pádem bylo po dezinfekci a střevní problémy se začaly rozrůstat v celé výpravě. Do města Dušambe jsme se dostali asi z 2 hod. zpožděním. To město leží na hranicích s Afganistanem. Zbytek prvého dne jsme se věnovali prohlídce města. Prohlédli jsme si mešitu, u které se konal pohřeb. Pozůstalí nebožtíka položili na schody a odešli se modlit do mešity. Tam nás ovšem nepustili. Po obřadě odnesli zemřelého za město, kde ho ve skalách uvázali a nechali na pospas dravcům. Po určité době se vrátí pro kosti a ty uloží do hrobky. Odpoledne jsme navštívili místní čajovnu. V polootevřené místnosti sedělo několik staříků a dvě dívky asi pětadvacetileté. Po předchozím vyprávění průvodkyně jsem věděl, že šátek kolem pasu muže značí, že je ženatý. Staří v čajovně měl tři šátky. Šel jsem za ním a zeptal se ho, co to znamená. „Já jsem válečný hrdina, já mám tři ženy, které se o mne starají a pečují o mne“, odpověděl mužík. Potom jsem přistoupil ke

46

slečnám a věnoval jim infám sprej. Strašně se smály a nesměle si onen předmět prohlížely. Vůbec netušily, co to je. Musel jsem jim ukázat, jak se s tím zachází. Vycházející vůně děvčata nadchla a s hlubokou poklonou odcházela z čajovny. Další den nás pozval průvodce do hor. Autobus projížděl mohutným údolím, které je průjezdné pouze tři měsíce v roce. Po dlouhém stoupání jsme projeli horskou vesničkou asi s 10 domky a stoupali dále pohořím Pamíru. Asi 100 metrů před parkovištěm jsem ve svahu zahlédl něco jako anténu. Asi jsem se spletl. Po vystoupení na parkovišti jsme měli překrásný výhled na horu Pik Lenina – 7495 metrů. Stále mě však vrtala hlavou ta anténa a tak jsem odstoupil od skupiny a vrátil se o 100 metrů níže. K mému překvapení z hromady kamení skutečně koukala televizní anténka. Když jsem přistoupil blíže k otvoru mezi kameny, vylezl z ní asi dvanáctiletý chlapec. Měl jsem v kapse píšťalku a žvýkačku. Byl strašně rád, když jsem mu ukázal, co to umí. Na okamžik se ztratil v kamení a přinesl mi jablko. To už jsem se musel vrátit. Cestou zpět jsme přemluvili průvodce, aby odbočil do malé vsi poblíž Dušambe. Zde jsme si prohlédli mohutná pole s bavlnou a staré opuštěné hradby.

Pamír Ašchbád Další den ráno jsme trávili na letišti. Malá hala byla přeplněna lidmi různé národnosti. Na letišti však chybělo to nejdůležitější-letadlo. Po tříhodinovém čekání nám velitel letiště povolil sklenici vodky na uklidněnou. To už 80% z nás mělo střevní problémy. Těsně před polednem přistálo malé vrtulové letadlo. „Speciál“ přímo pro naši výpravu pamatoval zřejmě ještě Stalina. Plánovaný let 3,5 hod. směr Ašchabád. Po čtyřech hodinách jsme přistáli v poušti Karakum. V domnění, že jsme na místě, vzali jsme si zavazadla a vystoupili. Vzadu u letadla se ozval hlas:“to nět Ašchabád“. Někdo jste tam zapomněl kabát, křičel někdo z turistů. Vzápětí jsme se dozvěděli, že jsme museli nouzově přistát, protože nám došel benzín. Prý foukal moc silný protivítr. Asi za hodinu doopravdy přijela cisterna a doplnila pohonné hmoty. Šel jsem se podívat, jestli nádrž vůbec „zašpuntovali“. Nikomu z nás se do letadla už moc nechtělo, ale nebylo zbití. V Ašchabádu v Turkmenské republice jsme přistáli o 7 hod později oproti původnímu plánu. Ašchabád se nachází v těsné blízkosti hranice s Irákem na kraji pouště Karakum. Ta byla také součástí naší návštěvy. Zatím, co někteří turisté již nemohli cestovat a zůstali v tom nejhorším hotelu, co znám, hrstka nás poznala, co je to pouštní písek. Našli se asi tři odvážlivci, kteří si oblékli zavšivený kroj a svezli se na velbloudo-

47

vi. Ašchabád byla naše předposlední zastávka na naší cestě. Tuto poslední noc jsem strávil i já na záchodě. Poslední město na naší výpravě po SSSR byla Moskva.Let přes Kaspické moře, nad bývalým Stalingradem proběhl v poklidu a my přistáli dle časového rozvrhu na letišti Šeremetěvo. Ubytování jsme měli v úplně novém hotelu na kraji města. Konečně hotel bez broučků, ještě se sem nestačili nastěhovat. V recepci jsme dokonce zakoupili u nás nedostupný Brufen. Odpolední projížďka městem byla v celku příjemná. Z autobusu jsme téměř nevycházeli a jen naslouchali a koukali po památkách Moskvy. Mnozí z účastníků již nevnímali Lomonosovu univerzitu, knihovnu V.I.Lenina, Velké divadlo, Treťjakovskou galerii či Kreml. Druhý den v sovětské metropoli byl den osobního volna. Ráno konečně normální snídaně. V těsní blízkosti hotelu byla konečná stanice metra. Během půl hodiny jsme vystoupili v blízkosti Rudého náměstí. Nemohli jsme nenavštívit obchodní dům GUM. Nebylo však co koupit, snad jen Coca-cola. Konečně jme se dostali k mauzoleu V.I.Lenina. Museli bychom mít buď dolary nebo další dva dny, abychom se tam dostali. A tak jsme prošli kolem Kremelské zdi a pokračovali po náměstí. Ouha. Prudké křeče ve střevech a silné bolesti uprostřed náměstí. Vápnem vyznačené cestičky přes náměstí jsou přeplněné turisty a Moskvany. Musel jsem zastavit, abych zabránil katastrofě a překročil jsem onu vyznačenou linii. Během několika vteřin byl u mne voják a tlačil mě zpět. Smrtelný pot orosil mé čelo. „Ženo, jestli ten pitomec do mne ještě jednou šprtne, tak se poseru a to je zneuctění památného Rudého náměstí a uvidíme se tak za 10 let“. Nestalo se. Křeče trochu povolili a já se vydal hledat WC. Za náměstím u parku konečně nacházím onu místnost. Troje dveře ve stylu létajících „barových“ dveří jsou přebity deskami, jedny volné. Kopnu do dveří – hrůza a děs.Mísa není přes „pyramidu“ vidět. Nedá se nic dělat, sedám do metra a vracím se na hotel. Dopadlo to dobře a vracím se opět na Rudé náměstí, abychom si prohlédli Kreml. Zlaté kopule a celkový pohled úžasný. Veřejnosti přístupná část mě však zklamala. Celkově neomítnuté zdi, úzké chodbičky a téměř žádná výzdoba. To lepší je zřejmě schováno pro „vyvolené“. Na posledním společném večírku jsme zjistili, že jediná osoba z celého zájezdu, která to přežila bez problémů, je má žena. Bylo to asi tím,že téměř nic nejedla a nepila. A tak se přiblížila doba našeho odletu. Mezinárodní letiště bylo plné cestujících. Postavili jsme se do dlouhé řady na celní odbavení. Asi po půl hodině se mezi turisty objevil nějaký voják s tajemným přístrojem. Říkám ze srandy:“ten jde po mně“. Svato, svatě. Voják přijde ke mně, dvakrát se kolem mne otočí a vyzve mě, abych ho následoval. V kanceláři jsem zůstal s oficírem, který celkem slušnou češtinou se snažil o jakýsi výslech. Proč jsem navštívil SSSR, proč jsem se vzdaloval z turistických tratí, jaký byl záměr mé návštěvy atd. Zkrátka nějaký „informátor“ byl i v naší výpravě.Byl jsem po těch dnech tak unavený, že jsem se tomu musel smát. Bohužel onen důstojník mě prohledal zavazadla a zničil dva filmy z mého fotoaparátu. Zachoval se pouze jeden, který měla u sebe manželka. Při přeletu přes Malé Tatry nás zastihla silná bouře. Křídla letounu se silně chvěla, letadlo se propadalo. Přistání v Bratislavě bylo vysvobození. Co jsem chtěl, to jsem Prožil a sepsal Miloš Růža měl. Teď už můžu radit, byl jsem v SSSR.

48

JEŠTĚ PŘIPOMENUTÍ SVATÉHO MARTINA

Sv. Martin nepřijel letos na bílém koni, jak nám podbízí pranostika, sv. Martin nepřijel na bílém koni ani minulý rok. Přesto se letos „pochlapil“, a po dnech pošmourných zajistil, aby se alespoň vyjasnilo a dokonce i mírně ochladilo. Zkrátka byl to vizuálně slavnostní den, i když bez sněhu a pro mnohé všední (úterý). Proč to ale připomínám, proč se k tomuto dni vracím? Ten den totiž, přímo v centru Brna (pro informaci 11. 11. v 11 hod), jsem se dostal k mobilnímu stánku, na kterém bylo nabízeno svatomartinské víno (mladé, první letošní víno), ke koupi i ochutnávce. Hned při pohledu na zvědavce i kupující, a nakonec i na ty láhve vína mě napadlo, jak by to asi v tuto dobu, na svatomartinský den, vypadalo v kdysi vinařské obci Oslavany? Co by se mi naskytlo, kdybych se přenesl několik století zpět, kdy vinná réva pokrývala v podstatě všechny příhodné stráně kolem dnešního města, a ve zdejších vinných sklepích dozrávalo letošní víno. Dnes nejenom že se zde nijak neslaví sv. Martina, nenabízí se místní svatomartinské víno, ale není tu dokonce ani slechu ani dechu po nějakém připomenutí tohoto dne jako tradovaného mezníku v náročném roce každého hospodáře. Dříve to byl v českých zemích, jak se píše v literatuře (v domácnostech staročeských, selských, měšťanských a panských), a někde dodnes i stále je, významný den, oslava s neodmyslitelným zvyky, tradičními rituály, zkrátka svátek se vším všudy. V tento den totiž obyčejně končila také služba čeledi (a to i ve městech), a buď u hospodáře končila, nebo sjednávala službu na další rok. A nejenom to, i obce uzavíraly tento svatomartinský den smlouvy s dříve nezastupitelnými osobami běžného života, například s ponocným, obecním pastýřem, ovčákem apod. Svědčí o tom i jedna z pranostik: „Na den sv. biskupa Martina milý hospodář a jeho družina husy jedí, víno k tomu pijíce, štědrého Martina chválíce; páni, žáci a kněží se radují, neb se jim koledy přibližují. Pacholci a dívky svobodu mívají a u jiných pánů se zjednávají“. Ze starší literatury se dozvídáme že se v tento den konaly i různé dobytčí a výroční trhy. Ve svatomartinský den bylo na řadě míst i posvícení, poutě. Slavilo se hojně při různých zábavách a taškařicích. Docházelo i k výtržnostem spojených obyčejně s rozvernou, službu opouštějící čeledí - „martínky“. Nejznámějším bylo ovšem pečení tzv. martinské husy. Martinská husa ovšem nebyla taková vyzáblá, jakou koupíme dnes v hypermarketech (není vlastně ani martinská, protože je mražená, starší), husy byly vykrmené, pořádně sádelnaté. Ta martinské husa měla i „meteorologický“

49

význam. Podle charakteru husí kosti (kobylky – prsní kost), se usuzovalo, jaká ten rok bude například zima. Blíže to uvádí i jedna z pranostik. „ Na svatého Martina nejlepší je husina; pohleď na hruď i na kosti, poznáš, jaká zima se přihostí. Je-li kobylka martinské husy hnědá, bude málo sněhu a mrznout; je li však bílá, bude hodně sněhu“. Tradice martinské husy zůstává stále zachována na mnohých místech na venkově dodnes. Nejvíce pak samozřejmě ve vinařských oblastech spolu s ochutnávkou svatomartinského vína („Radost Martina je hus a džbán vína“). Udržuje jí nakonec i mnoho restaurací jakou vhodnou změnu jídelníčku k přilákání hostů. Vedle typické husy se speciálně k tomuto dni pekly také, jak se uvádí, i tzv. martinské rohlíky nebo podkovy (martiny), roháče, zahýbaky aj. Na mnohých místech ve městech i vesnicích se na sv. Martina v současnosti pořádají lampionové průvody. V kostelech bývají mše. Dovedu si představit že svatomartinské slavnosti se mohou v dohledné době stát i součásti života Oslavan. Tahle bývalá vinařská obec by si to, i když zatím jen jako dávné připomenutí, zasloužila. Už kdyby jenom jako zpestření kulturního a společenského života! No ale přiznejme si, tradice dozlatova upečené husy a sklenička mladého, dobrého vína - není také k zahození! (rl)

PŘESNÝ ČAS NA KOSTELNÍ VĚŽI V úterý 21.října se ve 12.53 definitivně zastavil mechanický hodinový stroj.(obr.1) Téměř čtyřicet let poháněl věžní hodiny. Jeho spolehlivost začala v posledních letech značně klesat. Proto město rozhodlo zafinancovat jeho výměnu za nový elektronicky systém.

Řídící jednotka (obr. 2) přímá rádiové signály z centra evropského času. Každou minutu dá povel elektromotoru (obr. 3), který pootočí velkou ručičkou hodin. Čtvrťové a celé bití zajistí na její povel elektromagnety (obr. 4) úderem paličky o zvon. V případě výpadku elektrického proudu dojde po obnovení dodávky automaticky k „dotočení“ hodin na správný čas. Stejně tak při přechodu na letní nebo zpět na středoevropský čas. Přesný čas je dán vždy prvním úderem na zvon. Celé zařízení stálo nemalou částku. Proto věřím, že bude přesně a spolehlivě sloužit alespoň tak dlouhou dobu jako mechanický stroj. MP

50

NOVÉ KOMUNIKACE NA VYHLÍDCE Blíží se konec roku a to nás vede k ohlédnutí. Tento rok byl skvělým rokem pro obyvatele Vyhlídky, dočkali se konečně vybudování asfaltových komunikací. Konečně obyvatelé Vyhlídky žijí v civilizovaném prostředí. Náš dům se nachází až na konci poslední ulice Na Vyhlídce. Letos uplynulo 25 let od doby, kdy jsme dům dokončili a nastěhovali se. Po celá ta léta byla naše ulice jeden výmol, zavážení děr nepomáhalo. Plných 25 let jsme se při deštivém počasí museli přebrodit nepředstavitelnými loužemi až k chodníku, který končil u posledního horního domu a protože i osvětlení ulice končilo u tohoto domu, přejít tyto močály při téměř plné tmě a nenabrat plné boty, jsme považovali za kaskadérský výkon. Přiložené snímky dokládají skutečnost. Letos na jaře vypukl v naší ulici obrovský pracovní ruch a koncem měsíce června bylo hotovo. Asfaltové ulice a odstavné pruhy pro auta vydlážděné zámkovou dlažbou byly vybudovány ve všech třech ulicích. Konečně se obyvatelé této části Oslavan dočkali zkulturnění životního prostředí. Starousedlíci čekali plných padesát let. Jen škoda, že se nedalo nějakým lepším způsobem vyřešit ukončení otočky horní slepé ulice. Odbagrováním stráně zde vznikl vysoký hliňák. Děkujeme touto cestou vedení města za vybudování nových komunikací k našim domovům, ale i za všechny proměny, které za poslední léta přispěly ke zkvalitnění života v Oslavanech.

Jarmila Plchová

51

RŮZNÁ SEDMERA

V našich zemích se objevuje sedmička jako šťastné číslo. Alespoň většina lidí toto uvádí. I v přírodě máme na příklad slunéčko sedmitečné, sedmikrásku. V pohádkách se objevuje Sněhurka a kolem ní sedm trpaslíků (umíme je všechny ještě vyjmenovat?) a také sedm krkavců. Za sedmi horami a řekami je dokonce pohádkové království. V našem státě máme také obec Sedmihorky. Známe také sedm divů světa, sedm samurajů, sedm statečných, sedmé nebe a katolická církev má sedmero svátostí od křtu až po sňatek manželský. Rozhodně je ještě hodně věcí, které se navazují na sedmičku. Kamarád mně nabídnul toto sedmero k přečtení a zveřejnění. Mám ale dojem, že jsem v té nedávné době měl desatero socializmu. Nabízím toto sedmero do vánočního čísla I když jsme všichni zaměstnaní, nikdo nepracuje. I když nikdo nepracuje, plán se plní na 110 %. I když se plán plní na 110, nikde není nic k dostání. I když nikde není nic k dostání, všichni mají všechno. I když všichni mají všechno, stále se krade. I když se stále krade, nikomu nic nechybí.

Jan Kyselák

RADY NEJEN DIABETIKŮM Je tu opět prosinec a tak tedy něco na vánoční stůl. Jablečné řezy: Křehké těsto: 280 g hladké mouky, 2 lžíce sypkého DIA sladidla, 80 g tuku (Hera), 1 vejce, 2 – 3 lžíce mléka, citrónová kůra, trochu vanilkového cukru, ½ prášku do pečiva. Jablková nádivka: 500 g jablek (může být i méně a mohou se podusit), osladit, sladká jablka se sladit nemusí, posypat sáčkem skořicového cukru, pokapat tukem. Z přísad na vále zpracujeme těsto. Rozdělíme na větší a menší část. Větší část vyválíme a dáme do vymaštěné, moukou vysypané dortové formy. Poklademe jablky a přikryjeme druhou rozválenou částí těsta. Povrch trochu pomastíme a posypeme drobenkou. Hrubá mouka, sypké sladidlo a tuk. Slepovaná kolečka: 300 g hl. mouky, 150 g rostlinného tuku (Hera), 100 g mletých vlašských ořechů, 1 vejce, 5 kávových lžiček sypkého DIA sladidla, na špičku nože skořice, 1 polévková lžíce mléka. Těsto zpracujeme na vále. Vykrajujeme kolečka. Upečené spojíme DIA marmeládou. Můžeme plnit i krémem z Hery a sladidla, trochu kakaa. Poléváme rozpuštěnou DIA čokoládou. Ořechové rohlíčky: 100 g tuku, 60 g mletých vlašských ořechů, 140 g hl. mouky, 50 g sorbitu, 1 žloutek.

52

Na vál prosijeme mouku, přidáme tuk, žloutek, ořechy, sladidlo. Vypracujme těsto. Necháme chvíli odležet a tvoříme rohlíčky. Pečeme ve středně vyhřáté troubě. Můžeme obalit v sorbitu smíchaném s ½ sáčkem vanilkového cukru. Ořechové kostky: 120 g polohr.mouky, 80 g tuku, 45 g sorbitu, 50 g mletých ořech. jader, 4 vejce. Špetka kypř. prášku do pečiva. Změklý tuk rozetřeme se sorbitem do pěny postupně přidáváme žloutky. Z bílků ušleháme sníh a lehce smícháme do žloutkové pěny současně s ořechy a moukou s kypř. práškem. Nalijeme do pekáčku vymazaného tukem a vysypaného moukou. Pečeme v mírně vyhřáté troubě. Zchladlé rozřežeme na menší kostky. Můžeme polít polevou z DIA čokolády a ozdobit čtvrtkou ořechu. Zbývá popřát hezké Vánoce. Marie Krýdlová, Svaz diabetiků Ivančice

DÁVNO VYŘČENÁ PŘÍSLOVÍ Dobře se pověsit – to vyloučí možnost špatně se oženit. (Shakespeare) Existují manželství dobrá, neexistují rozkošná. (Rochefoucauld) Čestní muži se rychle žení, moudří nikdy. (Cervantes) Až potkáš věrného muže, požádej ho o autogram. (Rowlandová) Ženy. Snažte se být zdát věrnou a já se vynasnažím vám to věřit. (Moliere) Staří jsme, když začneme na mládež naříkat, anebo když ji začneme nadbíhat. (Laub) Nepíchá-li trn když je mlád, sotva už kdy píchat bude. (francouzské přísloví) Zastárnout není umění – umění je to snést. (Goethe) Jediné vítězství nad láskou je útěk. (Napoleon) Bez přátel není štěstí, ale bez něj nepoznáme přítele. (anglické přísloví) A jako každý rok, tak i letos přeji všem čtenářům mých příspěvků (samozřejmě i těm ostatním) šťastné a veselé Vánoce, mnoho zdraví, štěstí, pohody a klidu nejen v následujícím roce 2009, ale i v těch dalších. Jan Kyselák

TJ SOKOL PADOCHOV PODZIMNÍ AKCE SOKOLA PADOCHOV Léto uteklo jako voda a začala „sálová“ sezóna. Rozběhlo se pravidelné cvičení a po kratší pomlce se znovu zapojily i ženy a dívky. V sále se hrají turnaje ve stolním tenisu, florbalu, badmintonu a nohejbalu. Na poli u Partyzána proběhl 4. ročník Drakiády. Vítr nám sice moc nepřál, ale děti si pěkně zaběhal. Soutěžilo 26 draků a přišlo se podívat 82 „dospěláků“. Děti byly odměněny malými dárky a všichni byli spokojeni.

53

Skončila podzimní část Okresního přeboru v minikopané. Družstvo Trafa si i po posledním zaváhání udrželo 1. místo s 22 body. Druhé naše mužstvo Kalamita je se 20 body na 5. příčce. Sami vidíte, že soutěž je vyrovnaná a již se můžeme těšit na jarní část.

Drakiáda Kalamita Práce se započali i na úklidu budoucí dráhy ve Žlíbku. Vyčistila se značná část křovin a zprůjezdnila přístupová cesta. Někteří škarohlídové již křičí, že tam město buduje betonovou dráhu a jiné nesmysly. Tuto dráhu má pronajatou Sokol a dráhu budujeme přírodní a hlavně pro lidi! V rámci 90. výročí založení republiky jsme uspořádali dva turnaje a to v nohejbalu trojic a stolním tenisu. V nohejbale vyhrálo družstvo z Oslavan ve složení Němec, Mann, Novotný. Domácí družstvo skončilo na 4. místě z 9 družstev. V „pinecu“ zvítězil Tomáš Šalplachta před Mirkem Šalplachtou a Jindrem Žaludem z Padochova. V předvečer 90. výročí založení samostatné Československé republiky jsme uspořádali Slavnostní večer. Od 18:00 hod zahrála skupina Melody Music písně s operet a muzikálů. V krátkém projevu shrnul události roku 1918 starosta TJ. Připomněl vznik legií a nemalou zásluhu sokolstva na dění v tomto roce i po založení republiky. V 19:00hod byl odpálen slavnostní ohňostroj věnovaný především dětem. Po ohňostroji pokračovala volná taneční zábava se stejnou skupinou.

90. výročí Listopad, to je také úklid listí. V letošním období se obzvláště zadařilo. Byly odvezeny dva kontejnery. Podařilo se nám opravit chodník před hospůdkou a generálku čeká otevření galerie a snad i lepší odvětrání sálu.

54

Počátkem prosince jsme uspořádali turistický pochod z Tetčic do Padochova. Většinu stále chodících odradil déšť a tak jsme šli pouze ve třech. Přesto doporučuji výlet touto krajinou - stojí za to. V brzké době nás čeká Mikulášská nadílka, Posezení s kytarou, turnaj v nohejbalu a st.tenisu. Na závěr roku je připraven Silvestr 08. Na příští rok připravujeme I.Sokolský ples a to 24.1. a druhý ples 28.2.. Dětský maškarní ples bude 28.3.2009. Přátelé, přeji Vám všem hodně zdraví, lásky a štěstí v Novém roce. Miloš Růža

Výbor TJ Sokol Padochov děkuje svým členům a jejich rodinám, všem svým příznivcům, sponzorům a návštěvníkům našich akcí za jejich podporu. Všem občanům dobré vůle přejeme příjemné prožití svátků a pevné zdraví, lásku a štěstí v Novém roce 2009.

FOTOKURIOZITY

MP

S ÚSMĚVEM DO NOVÉHO ROKU

• Veverka sedí na stromě a louská oříšky. První oříšek: stříbrné šaty, druhý oříšek: zlaté šaty, třetí oříšek: diamantové šaty. Veverka se rozpláče, schoulí se na větvičku a naříká „Já se asi k vůli té pitomé pohádce nikdy nenažeru“. • Byly Vánoce a soudce byl v příjemné náladě. Zeptal se předvedeného muže: „Za co jste tady?“ „Za předčasné vánoční nákupy.“ „To přece není žádný přestupek. Jak brzy jste nakupoval?“ „Dvě hodiny před začátkem otvírací doby.“ • O Vánocích říká maminka Pepíčkovi: „Pepíčku, zapal vánoční stromeček.“ Za chvíli přijde Pepíček a říká: „a svíčky taky?“ • „Koupil jsem snoubence pod stromeček briliantový prsten“ „Tos jí nemohl koupit něco levnějšího, třeba televizor?“ „A ty už jsi viděl falešný televizor?“ • Baví se dvě sousedky. Co ti dal manžel k Vánocům? Ptá se první. Norkový kožich. A sedí? Jo, sedí, měli tam totiž průmyslovou kameru.

55

• Dvě blondýny hledají v lese vánoční stromeček. Asi po 2 hodinovém a usilovném hledání: „Tak co našla si ho?“ „Ne“ „Tak víš co?? Vezmem nějakej bez ozdob.“ •“Pane šéf, můžete mi dát zítra volno? Manželka chce, abych jí pomohl s vánočním úklidem.“ – „Z takového důvodu vám přece nebudu dávat volno.“ – „Děkuji, děkuji, věděl jsem, že se na vás mohu spolehnout!“ •Ještě není pozdě, můžeme to vyřešit v klidu! Můžeme zůstat přáteli. Jinak Ti udělám dost velké problémy. Bude pozdě, až se budeš dusit! Tak zatím, Tvůj vánoční kapr. •Říká kapřík chlápkovi, který ho nese v síťovce domů: „Hele, nemohl bych už mít pokoj? Před chvílí jsem byl v rybníku, potom v kádi a ty mne táhneš do vany. To bych rád věděl, kde skončím večer…“ •Baví se tři ženy, co daly manželům k Vánocům. „Koupila jsem manželovi věc, co udělá stovku za 10 sekund - je to Honda.” „Já mu koupila věc, co udělá stovku za 5 sekund - je to Porsche!” Třetí je trumfuje: „Já mu koupila věc, co udělá 200 za sekundu - je to osobní váha!” •Mladá dívka obdržela jako vánoční dar večerní šaty. „Mami, co je to za látku?” „To je přírodní hedvábí.” „Od toho malinkého, nehezkého červíka?” „Že se nestydíš takhle mluvit o svém vlastním otci!” Vybráno z internetu Není to tak dlouho co jsme vydali dvanácté číslo našeho měsíčníku OKNO a opět stojíme na prahu nového roku. Zpravodaj OKNO je výsledkem a nemalou odměnou za celoroční práci a úsilí všech členů Redakční rady. Všem našim čtenářům přejeme pevné zdraví, mnoho úspěchů a šťastný nový rok 2009.

To nejsou jen dárečky a překvapení, ale především láska, porozumění a štěstí. Přejeme vám, ať je po vašem boku vždy někdo, s kým se můžete o to všechno podělit.

Redakce

56

KŘÍŽOVKA

Budou vánoční svátky a tak vám přejeme … tajenka. A

B

C

D

E

F

G

H

I

J

K

L

M

1 L

A

V

I

C

E

D

R

2 A

L

M

O

T

O

R

H

3 N

B

O

L

I

D

N

E

4 D

U

B

V

R

T

Á

K

5 E

M

U

I

A

T

K

R

6 K

Á

V

A

D

O

M

Y

7 K

R

K

K

Ř

E

M

E

8 R

I

V

A

L

L

E

T

9 O

E

I

N

U

A

M

O

10 V

O

L

T

K

N

U

T

1. Odstraňovat chyby, opak sytosti 2. Zkr. s. ruč. omez., šicí vlákna, středočes. město 3. Tajenka 4. obyv. Ameriky, plavecký styl 5. Kamarád Bobka, rybička v oleji 6. Tajenka, pepř, o co 7. Tuk, louky, přivl. zájmeno, řím. 6 8. Inic. herce Töpfra, patřící Otovi, vytvářet 9. Tajenka, značka vápníku 10. Velký podnos, cizokrajná zvířata, příslušník našeho národa

A. Unavenosti, značka fosforu B. Slavnostně ukončit vys. školu, řím. 45 C. Kout místnosti, verva, zájm. D. Souhlas, volání na Renatu, značka tuny E. Řím. 6, majitel inv. Kupónů, těžký kov F. Indický hud. Nástroj, jedn. délky Japonsko, směs vín G. Starořímská cesta, jm. psa, předložka, řím. 1010 H. Cizí pol. míra, nevzít, řecké r I. Tíha, Honza, rusky zde J. Ušitá z hadrů, předložka, řím. 101 K. Řím. 450, OA, řím. 5, západočeské město, mluva L. Zastarale který, sukovitá hůl M. něco dostrkat, povzdech

Nápověda: otu, čo, via, cuvée, vot Tajenka: Pohodu a radost o vánocích i v novém roce

Marie Krýdlová

57

KINO . KINO . KINO . KINO . KINO . KINO . KINO . KINO PROSINEC 13. sobota v 18 hod.

HELLBOY 2

Akční film USA. Nejproblematičtějšího zaměstnance přísně tajného Úřadu pro paranormální výzkum a obranu, Hellboye, tentokrát čeká opravdu náročný úkol. Syn vládce podsvětí, princ Nuada, totiž porušil křehké příměří, které panovalo mezi lidmi a jeho říši, čímž nastartoval příslovečné peklo na Zemi. A má být ještě hůř - Nuada se snaží zkompletovat sbírku artefaktů, jež mu mají pomoci oživit Zlatou armádu, nezničitelná monstra, která za pár minut udělají z lidstva ohrožený druh. Vstupné: 30 Kč, délka: 120 min., české titulky

14. neděle v 18 a ve 20 hod NESTYDA

Komedie ČR Oskar (Jiří Macháček) by měl být podle všech předpokladů šťastný. Jako zamilovaný manžel, starostlivý otec a populární moderátor televizní předpovědi počasí drží v ruce všechny trumfy úspěšného muže v nejlepších letech. Kde je problém? Oskar začíná ztrácet hlavu. Hnán neurotickým strachem, že mu život bez opravdové lásky utíká mezi prsty, opouští svoji ženu kvůli mladé milence s dokonale plnou postavou a úplně prázdnou hlavou. Je snad tohle láska? Vstupné: 30 Kč, délka: 88 min., české znění

20. sobota v 16 a 18 hod.

KOZÍ PŘÍBĚH – POVĚSTI STARÉ PRAHY

Do kin míří vůbec první český celovečerní 3D animovaný film, který je zároveň i prvním v celé východní Evropě. Animovaný film ČR Rodinná komedie Kozí příběh – Pověsti staré Prahy se odehrává ve středověké české metropoli, která je ještě plná strašidel a vznikajících legend a teprve začíná dostávat majestátní tvář. Hlavní hrdinové filmu – mládenec Kuba a jeho koza - se připletou ke stavbě Karlova mostu, vzniku Orloje, příběhu Faustova domu, jejich kroky zkříží kat Mydlář a spát jim nedá ani pověstný chlupatý duch. Vstupné: 30 Kč, délka: 80 min., české znění

Na měsíc leden 2009 připravujeme: Tropická bouře, Quantum of Solace, Harry Potter a princ dvojí krve, Juno, … Vstupenky je možno objednat jednu hodinu před představením ( 546 423 018.

KINO . KINO . KINO . KINO . KINO . KINO . KINO . KINO OKNO – Oslavanské kuriozity, novinky, oznámení – měsíčník, vydává Město Oslavany, nám 13. prosince 2/51, IČ: 00282286, telefon: 546 418 414 - 15, ev. č.: MK ČR E 10253, řídí redakční rada, počet výtisků 500, grafická úprava Luděk Krobot, DiS. Tisk Centrpress, spol. s r.o., Brno. Otištěné příspěvky nemusí vždy vyjadřovat názor redakce. Uzávěrka 18. 11. 2008.

58