Váš John H. Holliday

Časopis Klubu v 9 Centrum služeb pro podporu duševního zdraví duben – květen – červen – červenec – srpen 2011

Ahoj lidičky všeho druhu… Právě nám začalo léto. Naši spoluobčané ze sněhu si vyjeli na dovolenou do Grónska, ale jak tak někdy sleduji počasí, tak tu mohli v klidu zůstat, sem tam by si zalezli do mrazáků. Za deštivého počasí bychom jim půjčily deštník, a tak by se v klidu mohli válet u vody na pláţi. Ale přece jen sem tam vykoukne sluníčko a začne nás pěkně roţnit a opékat. Doporučoval bych tedy grilování na zahrádce a pokud kromě sněhuláka nemáte nic v mrazáku, tak stačí vylézt ven, projít se po poli, a von se nám nějákej ten zajíc připlete do cesty. I kdyţ není ţádná legrace ho chytit, pokud vám sám neskočí do náruče, nebo pokud někomu neutekl nějaký ten zakrslík, který spíše očekává, ţe vy nakrmíte jeho a ne naopak. Sedím právě u počítače a přemýšlím o skutečném a neskutečném, i moţném i nemoţném. O vesmíru, jestli tam je nějaký ten ţivot, malá planetka obývána lidmi. Malý stát, kde v jednom malém baráčku sedí človíček u počítače a stejně jako já se snaţí vymyslet kloudnou věc, kterou by sdělil svému okolí. Stejně jako mně se mu to vůbec nedaří. Naopak vrhá se od jednoho vtipu k druhému a povaţuje to za takovou legraci, ţe se svijí smíchy na ţidli. Jaké je však překvapení, kdyţ vidí čtenáře z kamennou tváří, jak listují jeho stránkami a přitom nehnou ani brvou. A tak je odhodlaný konečně promluvit se vší váţností a všem sdělit, jaký je ţivot ve skutečnosti. Kupodivu mu nikdo nevěří a k jeho největšímu překvapení se všichni válejí v křeči, kdyţ se tomu s radostným smíchem vracejí se slovy, ţe všechno je přece v pořádku a jejich svět nemůţe nic ohrozit. Jenţe právě ten den na jednu písečnou pláţ spadne druţice odkud si z neznáma a jediným pojítkem, odkud pochází, je nápis: NASA No vraťme se na pláţ, kde se válí tající sněhulák, který se zapomněl namazat. Ponořme se do hlubokých myšlenek, které se nám opírají v hlavě a tlačí nás nezvratně k přesvědčení, ţe chlap, který tohle píše, se nejspíš namazat nezapomněl. A ke všemu na samém konci vás hlodá jediná otázka, kde v té jeho hlavě se tohle všechno bere? A k vašemu údivu zjišťujete, ţe i on sám se touto otázkou právě zaobírá…

Váš John H. Holliday

Výlet

do

ZOO

v Jihlavě 27.7.11

Nastal čas, abychom se opět podívali za hranice všedních dnů. Jedeme do ZOO v Jihlavě. Počasí nám přálo a vše proběhlo dle očekávání. Prohlídka začala u hrošíka. Kousek dál bylo několik surikat, které se nám předváděly. A příjemně pobavily. Podařilo se nám je nakrmit červíky. Tato roztomilá zvířátka ţijí v poušti a jsou zbarvena tak, aby unikala predátorům a splývají s barevným ţlutým pískem. Nenechali jsme si uniknout ani tygry, kteří odpočívali na kmenech stromů i ostatním, kteří se nenechali zahanbit a předváděli se svým krásným koţichem. Téţ kryté pavilony skrývaly pěknou podívanou. Však půjdeme kousek dál. Jako z leteckého pohledu se vystavovaly našemu zraku medvědi liberijští, kteří se pochlubili černým koţíškem. Nesmíme opomenout Ara papoušky, kteří hýřili všemi barvami. U vody na sluníčku se vystavovaly kapibary, dále plameňáci, kozy… Milé překvapení nám připravili opice. Jmenovitě ţlutooranţová opice s malým miminkem. Skákala a její malé se jí drţelo jako přisáté. V ZOO se nám naskytlo nejedno podívání…. Ke konci výletu spadlo pár kapek. Jinak jsme to všichni zvládli na výbornou. LOVU ZDAR ! Olinka

Výlet k rybníku Domanínskému.

13.7.11

Byl horký letní den, Slunce praţilo, ale nic nám nemohlo zkazit dojem se záţitků, které se nám nabízely. Pěšky jsme ušli asi 8 kilometrů k rybníku, kolem dozrávající pšenice, která při slunečním svitu zářila jako zlato. U rybníka jsme se občerstvili a

šli po jeho břehu. Šla jsem po cestě kolem vody a chytla vzácného motýla. Na chvíli jsem si i zaplavala. Zpět do Bystřice nad Pernštejnem jsme dojeli autobusem. Kdo chtěl, dal si oběd. Pěkně upravené a zrestaurované náměstí zvalo k odpočinku. Zpět jsme jeli kolem lánů obilí. Míjeli jsme velké širé rodné lány,buďte poţehnány. Tak prosím, aby nám Bůh ţehnal na všech našich cestách. Olinka

Výlet na zámek

15.6.11

Uţ zase nastal čas podívat se po krásách naší vlasti. Navštívili jsme zámek ve Velkém Meziříčí. Návštěvnost byla bohatá, proto jsme vyuţili čas na procházku pěkným parkem. Byli jsme okouzleni nejen muzeem mostů, ze kterého jsme mohli pozorovat stálé návštěvníky zámku-oranţově ţluté dravce. Dále jsme postupovali v prohlídce interiérem zámku s bohatou dekorací. Majitelkou se stala dědička, která zámek věnovala své neteři, protoţe nemá děti. Nejen na fotografiích z doby Ferdinanda D‘Este, jsme se stali svědky jeho smrti při atentátu v Sarajevu. Ještě se zachoval kapesníček jeho ţeny, která se stala téţ objetí atentátu. Zpět k realitě. Bylo teplo, ale všichni jsme to zvládli v pohodě. Vaše Olinka

Vycházka k Brdičkovu mlýnu 22.6.11 Po letech se konečně podařilo zrekonstruovat a zpřístupnit pro veřejnost tento starý mlýn. A hned tam začaly proudit davy zvědavých turistů. My jsme také neváhali a vyšlápli si na vycházku k němu. Vyšli jsme ze Ţďáru a po hodince jsme byly skoro u cíle. Kousek za osadou Šlakhamry jsme po ţelezné lávce přešli řeku Sázavu a pozdravili se s Mamutem. Posléze jsme po zajímavém mostě z kamenných ploten přešli opět řeku a uţ jsme stanuli u mlýna. Uvítala nás vlídná paní

průvodkyně a my šli dále do mlýna. Nahlíţeli jsme do obytných místností a také do prostoru, kde byl kovář. Nejvíce nás asi zaujal buchar poháněný pomocí kol, jeţ roztáčela síla vody. Ta jsme si mohly prohlédnout v celé své kráse zvenku za mlýnem. Podobně nás zaujal důmyslně přivedený náhon vody na ně, zvaný vantroky. Také jsme se dozvěděli, co je to ţentour.Také nám byl představen v činnosti i katr, coţ je zařízení-pila, poháněná soustavou převodů silou vody. Všechno to bylo důmyslně sestrojeno. Klobouk dolů před našimi předky a také obdiv patří těm, kteří to vše dokázali opravit a uvést do chodu v současnosti, říká se jim sekerníci… Prohlídka mlýna stála za to a určitě se tam ještě někdy vrátíme. Zbývalo dostatek času a tak jsme šli okouknout ještě totem ve starém lomu, kde jsme byly naposled společně v říjnu. Totem stál v celé svojí nádheře! Poseděli jsme, posvačili a vyrazili zpět do Ţďáru. Byl to hezký výlet do časů mlýnů v Čechách… Olinka

Koupání v koupališti u Sázavy 29.6.11 Byl horký letní den, coţ je v tomto rozmarném létě vzácnost a my vyjeli autobusem ze Ţďáru do asi 5 km vzdálené Sázavy. Koupaliště se nachází však ještě kousek nad ní, a tak jsme vystoupili na zastávce Sázava-hotel a odtud to bylo uţ jen kousek. Koupaliště je zde uţ od dob, kdy nedaleko byla vojenská posádka a patřilo armádě…,ale doba je jiná .Teď se zde koupou civilisté. Je to hezké místo obklopené lesy. Pro mne je důleţité také proto, ţe nedaleko na poli a asi i v lese se nacházejí polodrahokamy. Jedná se o druh křemene, zvaný ametyst, jehoţ tzv. krystaly se na blízkém poli dají nalézt, zvláště na podzim po dešti, kdyţ je pole zorané. Dají se tam najít, při troše štěstí i nádherné lesklé krystalky křišťálu, nalezištěm je i louka hned vedle koupaliště.Ale to by se muselo kopat, coţ není jednoduché… No zpět do reality. Voda v koupališti byla docela chladivá, ale čistá a osvěţující. Pár nadšenců se i vykoupalo …

Někdo se šel občerstvit do blízkého hotelu. Byl to hezky proţitý letní den. Zpátky jsme jeli opět autobusem. Olinka

Putování Železnými horami se sluncem i bouří nad hlavami 30.5.-2.6.11 Bylo nás zrovna třináct a vyjeli jsme autobusem ze Ţďáru směr Chotěboř. Větší zavazadla nám odvezli naše vedoucí autemPandou, aţ na místo, za coţ jim dodatečný dík! Cesta nám uběhla a za hodinku jsme byli v Chotěboři. A jelikoţ nám vyhládlo, tak jsme šli hned na oběd, ale ještě před tím někteří z nás navštívili skvělou modelářskou prodejnu, a já jsem netušil, ţe to je ráj modelářů!! No, poobědvali jsme a vyrazili pěšky do asi dva kilometry vzdálené základny, kde jsme měli domluveno ubytování. Po příchodu do našeho dočasného domova jsme si kaţdý z Pandy vyzvedli své zavazadlo a rozešli se do chatiček, které nám byly přiděleny. Po ubytování a zabydlení jsme vyšli do romantického údolí říčky Doubravy, která se vine celým krajem, kterému se říká Podoubraví. Délka trasy naší vycházky byla asi 5 km. Kdo chtěl, mohl si trasu prodlouţit aţ k vodopádu. Ostatní se vrátili zpět na základnu. A nás pět šlo aţ k vodopádu, cestou nás trochu vystrašil a překvapil vycpaný jezevec. Pod zříceninou Sokolohradu a skalním útvarem nazvaným Čertů stolek jsme došli aţ k pověstnému vodopádu. Já jsem se zde i vykoupal, ale voda moc nevoněla. No, a pak jsme se vydali za ostatními. Počasí nám přálo, poháněl nás hlad a tak jsme šli rychle. Na základně nás

čekala uţ večeře. Poté jsme ještě chvíli klábosili a posléze jsme se rozešli do svých doupat. Ve společnosti netopýrů se nám spalo krásně. Druhý den, 31.5.bylo opět krásně. Za příjemného šumění větru jsme zahájili den rozcvičkou a po ranní hygieně a vydatné snídani vyráţíme do Chotěboře. Jelikoţ byl čas oběda, tak jsme toho vyuţili. Po obědě jsme vyčkali příjezdu autobusu, který nás převezl o pár kilometrů dál, ale jelikoţ, jsme museli přestoupit, tak se cestování zpestřilo. Místo autobusu přijela pojízdná prodejna a tak si mnozí dokoupili zásoby na cestu, hlavně zmrzlinu. A konečně je tu kýţený autobus. Ten uţ nás dovezl do cíle naší cesty, do městečka nazvaného Seč. Vystoupili jsme a začali se rozkoukávat. Zašli jsme pro informace nejdříve do Infocentra, kde si mohl kaţdý nabrat dle libosti infomateriálů a zakoupit suvenýry. Potom jsme se uţ šupem začali spouštět do údolí řeky Chrudimky, ke hrázi přehrady. Bylo horko a tak jsme si dali občerstvovací přestávku. Pak uţ na jeden zátah docházíme aţ na hráz. Je to zajímavá stavba z kamene. Z hráze jsme koukali hned na jezero, kde plavaly velké ryby, hned do údolí pod hráz, nebo na skálu se zříceninou hradu Vildštejn. Zapomněl jsem napsat, ţe na hráz vede silnice tunelem, kterým jsme také prošli tam a jdeme jím i zpět. Cestou potkáváme hada, asi Slepýše. Po asi 500 metrech odbočujeme k zátoce a směřujeme kolem jezera, které je 6 kilometrů dlouhé. Po půlhodince přicházíme k pláţi. Rozvlněná hladina jezera moc neláká ke koupání, ale přesto se našli dva odváţní z našich řad a vnořili jsme se do vody. Vlny nás příjemně houpaly. Jelikoţ jsme měli málo času, tak jsme museli z vody. Kvapem vyráţíme zpět do Seče, kde vyčkáme ve stínu stromů na náměstí, aţ nám přijede autobus. Přijel včas a po hodince nás opět vítá Chotěboř. Pak pěšky šlapeme na naši základnu. Poté jdeme pálit táborák, někdo si opéká i párek nebo cvek, ti rozvernější si skočí i přes ohníček…Po hoďce uhasíme oheň a jdeme spát.. Den předposlední. Je 1. června. Po snídani vycházíme na autobus do Chotěboře. Odtud odjíţdíme do městečka, které se jmenuje

Třemošnice. Ale tam jdeme aţ odpoledne. Autobus nás ale ještě vyveze serpentinami přes krásné listnaté lesy aţ na hřebeny Ţelezných hor. Vystupujeme, na rozcestí, posvačíme a jdeme sviţně do kopce. Z dálky se ozývá hřmění hromu a to nás pohání dopředu. Kolem galerie dřevených plastik jdeme přes malebnou ves jmenující se Podhradí, coţ dává tušit, ţe hrad je nedaleko. Jmenuje se Lichnice. Kolem staré lípy vystupujeme ke hradu, je to sice zřícenina, ale malebná. Na hradě se nás ujme paní průvodkyně, dává nám do ruky plánek hradu, přitom nám vypráví jeho historii a také nás upozorňuje, kterým směrem, co je vidět. Dnes sice není rozhled na sto kilometrů vzdálený hrad Bezděz, ale i tak je okolní krajina hezká. Po skončení výkladu vyfasujeme lampy a po skupinkách si jdeme prohlédnout hradní podzemí. Je to tajemné a dobrodruţné…Po chvíli vycházíme na denní světlo. Prohlídka hradu je u konce. Rozloučíme se a scházíme pomalu dolů z hor. Ještě se zastavujeme u asi 600 let starého dubu, jehoţ dutý kmen láká k přenocování coby přístřešek vhodný. Ale my pokračujeme. Po hezké lesní cestě sestupujeme do jiţ zmiňovaného městečka Třemošnice. Nad hlavami nám přeletují stíhačky-Gripeny, letící na blízké letiště. No a my staneme za chvíli v Třemošnici. Je horko a dusno, ale mraky se kupí a bouřka se někde ještě zdrţela a to je dobře. My jdeme obdivovat starou pec na pálení vápna, jejíţ čtyři komíny jsou její dominantou. Ale uţ se zde nepracuje. Nyní je zde muzeum. Vstupujeme a dozvídáme se spousty zajímavých informací o těţbě, dopravě vápence lanovkou z lomu k pecím, také o ţelezničářích přemisťujících kámen – vápenec, jenţ je pozůstatkem pradávného moře, které zde bylo. Moře uţ zde není, ale zbylo po něm moře skal. Zajímává je i historie zdejších ţelezňáček, dopravujících z polí na podzim řepu ze zdejších polí do blízkých cukrovarů. Kdyţ jsme dostatečně v muzeu vše okoukli, tak jsme vyrazili hledat místo spíše tedy restauraci, jelikoţ nám vyhládlo po té túře. Po chvíli vybíráme jeden hotel, v jehoţ restauraci se chutně naobědváme a uhasíme ţízeň.

Po obědě máme chvíli čas prohlédnout si prostranství s obchody a posedět si u vodní fontány, ale přibliţující šedé mraky a hřmění nás nenechávají klidu. Vydáváme se proto na autobusové nádraţí. S prvními kapkami se uchylujeme pod ochranu sklenuté střechy. Bouřka je tu a začíná silně pršet, hromy doprovází blesk, který se co chvíli zabodne do útrob Ţelezných hor, tyčících se nad námi. Asi po půlhodině přijíţdí autobus a po kratší formalitě se nám to zdá nekonečné,, nastupujeme do jeho útrob. Za silného lijáku a bouře odjíţdíme zpět do Chotěboře. Déšť a bouřka nás provází celou cestou celým krajem. Za zmínku stojí kaple od známého architekta Santiniho v obci s názvem Běstvina, jíţ také projíţdíme. Je v ní téţ zámek a také hezký barokní kostel a říkáme si,ţe není třeba hledat krásy světa v cizině, kdyţ u nás je také stále co objevovat a obdivovat. Po příjezdu do Chotěboře ještě prší, a tak se rozhodujeme přečkat déšť u kávy v hotelu. A skutečně po hodince přestalo pršet a my vykročili k našemu dočasnému domovu, kam se v pořádku, kdyţ přece jen trochu urousaní, pomalu vracíme. Přicházíme, ostatně jako uţ po několikáté, krásnou lipovou alejí s výhledem na hřeben Ţelezných hor a kolem kaple svaté Anny. Byl to hezký výlet a my se zpěvem „..nezmokli jsme, uţ jsme tu“, přicházíme na základnu. Usedáme k poslední večeři, která byla opět výborná! Potom ještě chvíli klábosíme a pak uţ se jdeme pomalu balit. Čeká nás poslední noc našeho jarního pobytu. Takţe dobrou noc… 2.6. Poslední den. Snídaně, balení, úklid, naloţení batoţiny do auta, rozloučení a odchod do Chotěboře, kde poobědváme a navštívíme obchody, páni zvláště objevují speciální prodejnu pro modeláře. Po obědě jdeme pěšky dolů z náměstí k místnímu zámku, který je v soukromém drţení a sídlí v něm i Muzeum Chotěbořska. Vstupujeme na nádvoří a s průvodkyní postupně se zvědavostí nahlíţíme do krásně vyzdobené zámecké kaple, a posléze stoupáme

do prvního patra, abychom nahlédli do kaple shora a postupně navštívíme a prohlédneme si několik místností, nebo chcete-li komnat. Byly zde k vidění různé sošky s náboţenskou tématikou a obrázky. Dost se to tu změnilo k lepšímu, kdyţ jsme zde byli před 21 lety naposledy sami. Po prohlídce interiérů navštívíme ještě exteriéry a těmi je zámecký park se vzácnými a starými dřevinami. Právě kvetou i keře zvané Rododendrony a tu a tam i ţluté Azalky, ty však uţ odkvétají. Podobné, avšak mohutnější, známe, například ze zámeckého parku na Moravci. Procházíme zajímavou alejí stromů a obdivujeme vznešené ptáky-pávy, jejichţ volání se rozléhá parkem. Celková atmosféra je zde velmi romantická, ostatně, jako celý zdejší kraj. Potom uţ musíme pomalu jít zpět do města. Zde vyčkáme našeho autobusu,který nás má odvézt do Ţďáru. A skutečně přijel, my nastupujeme a loučíme se s Chotěboří a s Ţeleznými horami. Po hodince ospalé jízdy se ocitáme ve Ţďáře, kde nás vítají jiţ naši blízcí… Byl to vcelku hezký pobyt a my za něj děkujeme. Bude na co vzpomínat a uţ teď se těšíme na další ! František Dobrota

24 HODIN v AKCI... 4.8. – 5.8.11 Přesně v pravé poledne,jako tenkrát na západě...Sešlo se 9 statečných...Vše začalo tak krásně...Obědem na Tálském mlýně...A setkáním s duchem Františka Dobroty...Voda byla smradlavá,ale ucházející...Pár odváţlivců smočilo svoje údy v posvátných vodách ţivota... Co má se stát,se stane...Při stopované dostihl nás déšť..Krutý a nemilosrdný jako ţivot... Mokří a špinaví jako veteráni vietnamské války, vrátili jsme se zpět na základnu. Boţským pokrmem byly buřty.Jak byly chutné, ví jen sám Bůh a my všichni...

Večer patřil tichému vzpomínání na okolí chotěbořské a tanečnímu reji, který neztratil ani po letech svůj šarm...Noc byla temná a tichá, jako v hlubině paměti válečníků..Ráno zdálo se býti nadějné.. A vskutku..Déšt zapomněl na nás a my jako rytíři vyrazili jsme vstříc miniturnaji s překvapením... A vskutku..Ceny byly hodnotné a potěšující,radost ze hry veliká a pohoda všeobecná.. Pomalu se blíţilo 24 hodin od našeho příjezdu.. Vše krásné jednou končí,aby ještě něco krásnějšího mohlo znovu začít.HASTA LA VISTA...Za rok za 24 hodin opět dovidenia a dopočutia...BUDE FAJN! Autor: Vovo

24 hodin v akci aneb jak to viděl Slávek 4.8. jsme se setkali ve 12 hodin v Klubu. Ve 12 30 hodin jsme vyšli na Tálský mlýn. Potom se hrála stopovaná. Jak jsme šli do Klubu, tak byl liják. Cesta klouzala, tak jsme museli dávat pozor. Kdyţ jsme přišli, tak jsme se museli převléknout do suchého. Večer jsme měli špekáčky v troubě. Potom byly písničky a šli jsme spát. Snídaně byla v 8 hodin, po snídani byly hry. Hrál se badminton, petanque, šipky a pexeso. Hrálo 5 dvojic. V 11 hodin bylo vyhodnocení a ve 12 30 hodin jsme se rozešli domů. Nashledanou za rok ! Slávek

HRAJEM V KLUBU CELEJ ROK hrajem v klubu celej rok hrajem v klubu váţně rock hrajem v klubu taky jazz ty prý kámo taky yes hrajem v klubu různé hry

bez výhry,či bez prohry děláme tam různé věci radost mají přinést přeci povídání k tomu patří všichni lidé budou bratři

dovednosti praktické dobré v době kritické posílíme ducha téţ není to prý ţádná leţ a nakonec výlety někdy jsou i trampoty malovat téţ dokáţeme to je prostě váţně skvělé košíky téţ pleteme někdy se i spleteme dlabem z dřeva různé tvary někdy také novotvary v kuchyni se dobře vaří nám se všem tam dobře daří a duchovní setkání to nás k bohu naklání

šperky někdo dělá téţ není to prý ţádná leţ a korálky navlékáme skrz dráty je provlékáme v komunitě zhodnotíme týden váţně celičký nakonec však zjišťujeme ţe jsme váţně jedničky... děkuji vám za vše krásné to je vám všem doufám jasné věnováno klubákům

Autor: David

Drby: 6.4.11 Muzeum Nové Město na Moravě 20.4.11 Procházka – Velké Dářko, Polnička 27.4.11 Návštěva Solná jeskyně 11.5.11 Procházka Mamlas, Hamry nad Sázavou 30.5.11 – 2.6.11 Pobyt v Chotěboři 8.6.11 Procházka Pilská nádrţ 15.6.11 Zámek Velké Meziříčí 22.6.11 Brdíčkův mlýn Hamry nad Sázavou 29.6.11 Koupaliště Sázava 13.7.11 Procházka k Domanínskému rybníku 19.7.11 Muzeum knihy 27.7.11 ZOO Jihlava 4.8.11 – 5.8.11 24 hodin v akci v Kubu v 9 10.8.11 Bowling 17.8.11 Procházka kolem Bystřice nad Pernštejnem 24.8.11 Procházka Velké Dářko Krizové linky:

tel: 568 44 33 11, 775 22 33 11 e-mail: [email protected] Šéfredaktor: John Henry Holliday Zástupce šéfredaktora : František Dobrota Editor: Iva Gramatika: Petr Alexander Spolupracovali: František Dobrota, Olinka, David, Slávek, Vovo Kontakt: Oblastní charita Ţďár nad Sázavou Klub v 9 – Centrum sluţeb pro podporu duševního zdraví Okružní 1, 591 01 ZR www.zdar.charita.cz e- mail: [email protected]