DIAMANTOVÝ PŘÍSTUP ÚVOD DO UČENÍ A. H. ALMAASE JOHN DAVIS

DIAMANTOVÝ PŘÍSTUP ÚVOD DO UČENÍ A. H. ALMAASE

JOHN DAVIS

.

DIAMANTOVÝ PŘÍSTUP ÚVOD DO UČENÍ A. H. ALMAASE

John Davis

s úryvky z díla A. H. Almaase

2013

KATALOGIZACE V KNIZE - NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR Davis, John Diamantový přístup: úvod do učení A.H. Almaase / John Davis; [z anglického originálu ... přeložila Jana Žlábková]. -- 1. vyd. v českém jazyce. -- Praha: Maitrea, 2013. -- 191 s. Název originálu: Diamond approche ISBN 978-80-87249-47-5 159.922 * 165.12 * 165.242.1 * 316.628 * 13 * 159.9 * 2-584.5 * 2-58-021.56 * 159.964 - vědomí -- duchovní aspekty - vědomí -- psychologické aspekty - sebepoznání -- duchovní aspekty - sebepoznání -- psychologické aspekty - seberealizace -- duchovní aspekty - seberealizace -- psychologické aspekty - duchovní cesta - duchovní tradice - hlubinná psychologie - pojednání 159.92 - Vývojová psychologie. Individuální psychologie [17]

John Davis

Diamantový přístup The Diamond Approche Copyright © John V. Davis, 1999 Translation © Jana Žlábková, 2012 Czech edition © MAITREA a.s., Praha 2013 ISBN 978-80-87249-47-5

Věnováno duchovní práci a všemu, co nás k ní motivuje.

OBS A H Předmluva (Hameed Ali) 7 Předmluva autora 10 Úvod 15 1. ZAMĚŘENÍ DIAMANTOVÉHO PŘÍSTUPU 29

Podnět, cesta a realizace 40 Diamantový přístup k práci 41 2. METODA ZKOUMÁNÍ 48

Bytí a pochopení 55 Zkoumání s žákem 58 Intimita 61 3. DUŠE 68

Bažináč 74 Vlastní já a duše 80 4. PROSTOR 83

Lpění a prostor 89 Fenomenologie prostoru 96 5. ESENCE 101

Esence 105 Esence je život 107

6. TEORIE DĚR: OPUŠTĚNÍ A ZNOVUNALEZENÍ ESENCE 113

Teorie děr 118 Esence je učitel 124 7. OSOBNÍ ESENCE: NEJVZÁCNĚJŠÍ PERLA 127

Duchovno a osobitost 132 Vývoj ega a duchovní transformace 135 Nejvzácnější perla 136 8. SEBEPOZNÁNÍ A ESENCIÁLNÍ IDENTITA: BOD 141

Identita 148 Sebepoznání 151 9. PRAVÁ PODSTATA A NEOMEZENÉ DIMENZE 155

Božská láska 163 Čiré bytí a nejvyšší jednota 164 Nepojmová realita a bezejmenná dimenze 165 Logos 167 Absolutno 168 DOSLOV: PLAMEN HLEDÁNÍ, VEDENÍ A LÁSKA K PRAVDĚ 171 DOPORUČENÁ LITERATURA 176 ZDROJE A POUŽITÁ LITERATURA 179 PODĚKOVÁNÍ 182 REJSTŘÍK 184

PŘEDMLUVA Hameed Ali (A. H. Almaas)

D

iamantový přístup není mým výtvorem. Vznikl a rozvíjel se díky své vlastní inteligenci a dynamice. Je pravda, že jsem s ním přišel jako první, ale byl jsem pouhý nástroj a většinou jen pokusný králík toho, kdo ho záměrně stvořil. Zpočátku jsem vůbec netušil, že tím postupně vzniká určité celistvé učení. Nesmírně mě zajímala vnitřní cesta k osvobození a upřímně jsem se snažil být otevřený všem nadčasovým duchovním pravdám. Byl jsem zaníceně odhodlán hledat pravdu o lidském bytí, duši a realitě. Nebylo to snadné a občas jsem míval pocit, že se vlastně nic neděje. A přesto jsem si všímal, že když byla má láska k pravdě nesobecká, když jsem ji miloval pro ni samu a nikoli z osobních zištných důvodů, mé prožitky se otevíraly a prohlubovaly tak, jak jsem si to dříve ani nedokázal představit. Při prvních objevech duše a duchovní podstaty jsem si pomyslel, že má práce začíná nést plody, ale pak se to dostalo ještě mnohem dál. Mé prožitky se postupně měnily v proud objevů, realizací a vhledů odhalujících úžasné a nepředstavitelné schopnosti a dimenze bytí. A zároveň jsem zjišťoval, že s těmito objevy přicházejí i přesné a detailní poznatky, jež je dále objasňují. Má vnitřní cesta se změnila v dobrodružství, které bylo nesmírně vzrušující a občas i dost děsivé. Trvalo několik let, než jsem si uvědomil, že tento překvapivý objev odhalující tajemství bytí není určen jenom mně. Stále silnější vnitřní duchovní vedení bytí a jeho poznávání mne dovedlo 7

Diamantový přístup

do bodu, kdy jsem si uvědomil, že se přede mnou odvíjí cesta moudrosti. Zjistil jsem, že se utváří novodobá nauka vhodná pro současnou dobu. Začal jsem chápat, že mi toto poznání odhaluje sama duše, pravá podstata bytí, a že ho dál rozvíjí v učení. Byl jsem ochotně a s radostí pokusným králíkem procházejícím různými prožitky, jež bytí odhalovalo v mém vědomí. Bylo mi jasné, že úsilí a překážky, které jsem musel překonávat, jsou nezbytné proto, aby mi bytí mohlo naprosto přesně zjevit poznání objasňující vztah podstaty k egoistickým zážitkům. Bytí odhalilo svá tajemství v mých prožitcích způsobem, jenž zcela zásadně ovlivnil mé vědomí a transformoval ho. Já osobně jsem se stal nástrojem, sluhou a mluvčím pravdy, jež se zjevila v podobě Diamantového přístupu. Díky němu stále poznávám do větší hloubky i šíře svou skutečnou identitu jako pravou podstatu. Tato identita je táž nejvyšší duchovní pravda, jíž s pokorou a vděčností sloužím. A je doslova úžasné, že tento proces je v podstatě zcela totožný s vývojem nového učení Diamantového přístupu. Během vývoje tohoto nového učení se stali pokusnými králíky i někteří mí přátelé a první žáci. Toto učení vzniklo z mé osobní potřeby a mí přátelé a žáci, s nimiž jsem pracoval, vyzvali bytí, ať předloží vlastnosti a dimenze, jež byly nezbytné. Diamantový přístup tedy vznikl jako odezva na reálné potřeby současné doby a nikoli jako teoretický systém či jakási syntéza existujících učení. Autor této knihy Dr. John Davis patří mezi mé žáky, kteří se do této práce zapojili při jejím zrodu. Jako jeden z mých prvních oddaných žáků sledoval celý vývoj a osobně se vydal po cestě transformace Diamantového přístupu. Nepíše jen o tom, co slyšel ode mne, ale líčí především vlastní zážitky a poznání, jež získává na nové cestě moudrosti. Fakt, že je psycholog a na univerzitě i dalších vysokých školách přednáší transpersonální psychologii, mu umožňuje hovořit o Diamantovém přístupu jasně a srozumitelně. Má velké zkušenosti s učením a pracuje s žáky zkoumajícími Diamantový přístup, což velmi dobře využil i při psaní této 8

Předmluva

knihy. Výsledkem je jasný, detailní, nicméně jednoduchý přehled učení Diamantového přístupu napsaný tím, kdo celou záležitost zná z hlediska rozumu i vlastních prožitků. Dr. Davis tím prokázal ohromnou službu jak Diamantovému přístupu, tak čtenářům, kteří hledají nový pohled na lidský potenciál a jeho duchovní dimenze. Hameed Ali Berkeley, Kalifornie 2. května 1998

9

PŘEDMLUVA AUTORA

D

iamantový přístup je duchovní cesta založená na nových vhledech a nadčasové moudrosti. Jejím přínosem jsou novodobé poznatky o psychologickém a duchovním vývoji, jež nebyly dříve dostupné. Proto nám tato nauka umožňuje lepší pochopení základních, nicméně značně složitých duchovních konceptů a zároveň nabízí účinnější způsoby práce zaměřené na duchovní poznání. Hameed Ali (A. H. Almaas) sestavil učení Diamantového přístupu a začal s ním seznamovat skupinky žáků před více než dvaceti lety. Vycházel z důkladného studia fyziky, bioenergetiky, hlubinné psychologie a z vlastní duchovní práce. Nesmírně si váží svých prvních učitelů a oceňuje přínos studia súfismu, buddhismu, práce Gurdžijeva i ostatních systémů, protože mu pomohli otevřít se objevům, jež ho vedly k poznání. V roce 1977 založil Ridhwanskou školu, aby mohl snáze šířit své učení. Před několika lety znalo Diamantový přístup pouze pár žáků, kteří studovali přímo u Aliho. Dnes je toto učení přístupné široké veřejnosti. Jeho dvě hlavní centra v Kalifornii a v Coloradu se rozrůstají a mají své pobočky v Seattlu, New Yorku, Bostonu, na Havaji, v Michiganu, Montaně, Kanadě, Německu, Austrálii a v dalších zemích. Pod literárním pseudonymem A. H. Almaas objasnil Ali části tohoto učení v celé řadě knih. Některé jsou přepisy jeho promluv ke skupinám žáků a další nabízejí detailní vysvětlení různých teoretických a praktických aspektů Diamantového přístupu ukázaných na konkrétních příkladech. Seznam Almaasových knih je obsažen v bibliografii. (Poznámka: Hameed Ali je znám především díky svým knihám, a proto uvádím v titulu této knihy

10

Předmluva autora

a v odkazech na jeho dílo literární pseudonym Almaas. V ostatních případech používám jeho jméno Ali.) V nedávné době si mnozí lidé zajímající se o duchovní práci a o vztah psychologie a duchovna uvědomili, jak velkou hodnotu má toto učení. Jack Kornfield – oblíbený učitel buddhistické meditace, psycholog a spisovatel – dedikoval Alimu svou nejnovější knihu nazvanou A Path with Heart: A Guide through the Perils and Promises of Spiritual Life (Cesta se srdcem: Průvodce úskalími a přísliby duchovního života). Známý spisovatel a teoretik Ken Wilber ve své knize The Eye of Spirit (Oko duše) píše: „Já osobně mohu doporučit Diamantový přístup, protože ho považuji za nejvyváženější učení z celé široce dostupné oblasti různých duchovních psychologií a terapií.“ Tony Schwartz v knize What Really Matters: Searching for Wisdom in America (Co je podstatné: Hledání moudrosti v Americe) označil tuto nauku za jedno z nejužitečnějších spojení východního a západního vhledu, s jakým se dosud setkal v mnoha transformativních systémech a školách. Schwartz doporučuje Aliho knihy Essence (Esence) a Diamond Heart, Book 1 (Diamantové srdce, 1. kniha), neboť podle jeho názoru patří mezi půl tuctu nejlepších knih uvádějících čtenáře na cestu moudrosti. Brant Cortright zahrnul Aliho Diamantový přístup mezi hlavní přístupy transpersonální psychoterapie (nicméně přiznává, že je to spíše duchovní práce než psychoterapie). Cortright považuje toto učení z hlediska integrace duchovna a psychologie za stejně významné jako práce Kena Wilbera, Carla Junga, Stanislava Grofa a dalších. Kapitoly, které napsal Ali, byly zařazeny do několika antologií o duchovním a osobním růstu. Hlavní zásady Diamantového přístupu jsou tématem přednášek v Naropa institutu v Boulderu a v Kalifornském institutu integrálních studií v San Francisku a kurzy o Diamantovém přístupu tvoří již několik let součást programu Esalenského institutu. O Diamantový přístup se zajímá stále více lidí, a proto vznikla potřeba napsat stručný úvod a shrnutí této metody. Pro toho, kdo ji chce opravdu poznat, je samozřejmě základem osobní praxe založená na detailním popisu obsaženém v knihách, které napsal Ali, ale já přesto 11


doufám, že tento stručný přehled představující Diamantový přístup napomůže upřímným zájemcům o duchovno sjednotit různé vhledy. Tato kniha začíná poznámkami, které jsem používal při přednášení o Diamantovém přístupu na univerzitách a na vysokých školách. Postupně jsem je upravoval tak, aby se daly šířit mezi studenty. Zájemci četli některé Aliho knihy a prováděli cvičení zaměřená na zkoumání vlastních prožitků, ale zároveň oceňovali poznámky, které jsem jim poskytoval. Do této knihy jsem přidal materiály popisující nejdůležitější koncepty a základní metody a celkový přehled jsem obohatil úryvky z Aliho spisů. Úvod je doplněný o prožitky, jaké jsem měl při provádění metody Diamantového přístupu. Ostatní části knihy jsou možná značně abstraktní, ale já doufám, že z různých konceptů ucítíte příchuť osobní cesty. První dvě kapitoly ukazují cestu a zaměření Diamantového přístupu a shrnují jeho hlavní metodu, jíž je zkoumání. Následující čtyři kapitoly představují jeho základní koncepty. Výchozími klíčovými pojmy k pochopení této metody jsou duše, prostor, podstata a teorie děr. Poslední tři kapitoly se zabývají věcmi na podstatně vyšší úrovni. Velmi významnou složkou Diamantového přístupu jsou dvě specifické vlastnosti podstaty – osobní podstata a základní identita. Tyto jevy odpovídají na záludné otázky týkající se realizace a integrace naší duchovní podstaty do života v tomto světě. Závěrečná kapitola předkládá souhrn detailněji rozpracovaného učení o neomezených dimenzích bytí bez ega. Závěr knihy se opět zaměřuje na vaši osobní cestu a na některé jevy, jež vám mohou být během praxe užitečné. Je to velmi detailně a důkladně propracované učení, tudíž jsem při psaní této knihy musel provádět značnou selekci. Jsou zde obsaženy nejdůležitější aspekty Diamantového přístupu, ale mnoho dalších věcí jsem musel vynechat. Ali například začleňuje do svého učení různé podoby enneagramu. Jeho nejnovější kniha Facets of Unity: The Enneagram of Holy Ideas (Různé aspekty jednoty: Enneagram božských idejí) významně rozšířila pojetí enneagramu tím, že ukazuje jeho spojení s podstatou a s neomezenými dimenzemi bytí. Zároveň poskytuje velmi detailní a užitelné popisy mnoha stavů a aspektů podstaty, jež jsem do knihy 12

Předmluva autora

nezačlenil. Je to sice významná stránka tohoto učení, nicméně jsem usoudil, že je důležité udržet rozsah a záběr knihy na úrovni poskytující úvodní přehled. Diamantový přístup je celek, jehož základní rysy se od sebe nedají úplně a přesně oddělit. Nitě, které jsem vytáhl a využil v jednotlivých kapitolách této knihy, jsou ve skutečnosti vetkány do větší a mnohem bohatší tapiserie. Tím je zjevné, že v různých kontextech Aliho učení se objevují tytéž nitě. V mnoha kapitolách se například mluví o duši, prostoru, osobnosti, sebehodnocení a podstatě. Každá kapitola začíná stručným pojednáním o významných aspektech Diamantového přístupu, po němž následují úryvky z Aliho textů. Umožní vám poznat příchuť Diamantového přístupu tak, jak ho Ali osobně předkládá, a zároveň se tím ukazují a rozšiřují jeho základní koncepty. A navíc získáte přehled o celkovém rozsahu této metody. Některé úryvky jsou převzaty z Aliho promluv k žákům, jejichž cílem je probudit při jejich poslechu určité prožitky (například promluva o „Bažináči“ v 3. kapitole a některé úryvky ze série knih Diamantové srdce). Dále jsou to pasáže z pečlivě sestavených výkladů o různých konceptech (například z knih The Pearl beyond Price [Nejdražší perla] a The Point of Existence [Bod existence]). A jsou zde i osobní záznamy z Aliho deníků líčících jeho prožitky (například úryvek z knihy Luminous Night´s Journey [Cesta zářivou nocí] v 2. kapitole). S Aliho svolením jsem některé tyto ukázky zkrátil a zredigoval. On si to pak celé přečetl, aby měl jistotu, že je v nich uchován původní význam. Vynechal jsem části, v nichž Ali srovnává své pojetí s podobnými duchovními systémy a psychologickými teoriemi. Cením si těchto srovnání a vážím si moudrosti ostatních duchovních systémů. Nicméně v zájmu stručnosti a jasnosti jsem se rozhodl nezačleňovat do knihy příliš mnoho komparativních analýz. Doporučuji čtenářům, ať si přečtou knihy, které napsal Ali (všechny vyšly pod jeho literárním pseudonymem A. H. Almaas), protože tak získají přesnější a hlubší přehled. Doufám, že pro vás, kteří Diamantový přístup dosud neznáte, bude tato kniha úvodem na cestu, jež je jasná a celkem jednoduchá. 13


Předpokládám, že máte jak zájem, tak osobní zkušenosti s otázkou psychologického rozvoje či s duchovní prací. A budu moc rád, když vám to umožní učinit další krok na vaší cestě. A zároveň doufám, že budou-li pojmy a prožitky, které zde popisuji, zpočátku trochu nejasné, v průběhu cesty o nich budete postupně získávat stále jasnější představu. Pokud již kráčíte po duchovní cestě, doufám, že tato kniha oživí a obohatí vaše studium. Na mnoha místech může doplnit a rozvést věci, které už znáte. A navíc je to výzva ke zkoumání nových oblastí vašeho vlastního poznání. Jestliže jste s metodou Diamantového přístupu už někdy pracovali, pak doufám, že se tato kniha pro vás stane výraznou podporou. Určitě jste strávili měsíce či roky zkoumáním materiálů, které jsou zde shrnuty na několika stránkách. Možná jste se s těmito pojmy setkali v pořadí odlišném od lineárního pojetí uvedeného v této knize. Nicméně jsem přesvědčen, že pohledy a popisy, jež zde předkládám, vám pomohou lépe vnímat vyšší kontext vaší práce. Čtenáři, kteří se zajímají o komparativní studia duchovních systémů, o transpersonální psychologické směry a o podobné záležitosti, určitě zjistí, že jim Diamantový přístup může v mnohém velmi pomoct. Především ukazuje kontinuitu psychologického a duchovního poznání, a to jasněji a přesněji než jakákoli dosud dostupná metoda. Všechny čtenáře bych chtěl upozornit na jednu důležitou věc. Čtení této knihy není totéž co přímé pochopení Diamantového přístupu. Budu rád, když vám tato kniha objasní, co se děje ve vašem životě, a velmi mne potěší, jestli se vám díky ní otevřou nové dveře. Mým upřímným záměrem je ukázat metodu Diamantového přístupu takovým způsobem, aby to usnadnilo vaše přímé prožitky duchovního procitnutí, další vývoj a poznání vašeho osobního potenciálu.

14

ÚVOD

S

Alim jsem se seznámil v létě roku 1975. V té době se začínaly otevírat mnohé stránky mého života. Pár let předtím jsem získal prestižní stipendium na studia experimentální psychologie a přestěhoval se s manželkou a malým synem do Boulderu, abych tam studoval na vysoké škole. Nesmírně jsem si užíval jak studium, tak osobní zkoumání i intelektuální výzvu, jakou představovala oblast kognitivní psychologie. A zároveň jsem začínal objevovat zcela novou dimenzi svého života, protože jsem se setkával s různými skupinami, s meditací, hypnózou, biofeedbackem a s dalšími technikami rozvíjejícími vědomí. Díky horolezectví jsem získával sebedůvěru a posiloval tělo, chodil na masáže a cvičil jógu a to vše ve mně probouzelo hlubší možnosti tělesného rozvoje. Boulder byl živnou půdou pro růst lidského potenciálu a já se snažil načerpat z ní co možná nejvíc. Před závěrečným rokem studia byl můj vnitřní život dosti zúžený – dalo by se říct, že byl hodně povrchní. Pocházím ze značně konvenčního prostředí a byl jsem vychován jako běžný příslušník střední třídy. Mí rodiče mě milovali a podporovali, ale můj emocionální život byl dost omezený. Občas jsem vybuchl vzteky, ale jinak nebývaly mé pozitivní ani negativní pocity příliš silné. Když mi bylo dvacet a přestěhoval jsem se do Boulderu, otevřely se přede mnou mnohé nové možnosti opětovného spojení s vlastním já. Zároveň jsem cítil, že se svým životem nejsem vlastně vůbec spokojený. Přecházel jsem od jedné metody k druhé a stále jsem měl pocit nenaplnění. I když jsem se zapojoval do neobvyklých situací napomáhajících 15


dalšímu růstu, stejně se mi dařilo skrývat se kdesi v pozadí a myslet si, že jsem neviditelný (každopádně jsem si přál, aby to tak bylo). Má mysl byla velmi šikovná a chránila mě před vším, co by mohlo zásadně změnit můj svět a vnímání vlastního já. Shromažďoval jsem zážitky, ale nic moc se nezměnilo. Přitahovaly mě nové a stále intenzivnější prožitky a já se dál vrhal na překážky v naději, že mě to nějak ovlivní. V těch nejhlubších a nejtišších chvílích jsem býval velmi rozpolcený. Cítil jsem, že mě určité zážitky transformují, ale cosi v mém nitru bylo zkažené a bojácné. Zjišťoval jsem, že tyto úžasné prožitky dál začleňuji do téhož starého dvojrozměrného rámce. A ony pak téměř okamžitě vybledly a ztratily svou živost. Měl jsem pocit, jako by nebyly živé, a zdálo se mi, že jsem uvízl na mrtvém bodě a že jsem stále o něco ochuzen. Toužil jsem po pocitu naplnění a přál si, aby mé prožitky žily déle než pouhý okamžik, a tak jsem přebíhal od jednoho cvičení, systému a kurzu k druhému. A přitom mě neustále pronásledoval pronikavý pocit, že mi stále chybí něco důležitého. Když mi jeden přítel řekl, že objevil nový typ duchovní práce, který na něj nesmírně zapůsobil, neprojevil jsem o onu věc příliš velký zájem. Popisoval to jako emocionální úklid. Neznělo to tak přitažlivě jako metody, jimiž jsem se tehdy zabýval, ale když jsem ho poslouchal, měl jsem pocit, že by to pro mě mohlo být dost důležité, a tak jsem souhlasil, aniž bych přesně tušil, do čeho se vlastně pouštím. Vzápětí jsem se ocitl v osmičlenné skupince, kterou vedli dva lidé, Hameed Ali a Karen Johnsonová. Celý proces, jak to nazývali, vyžadoval tři měsíce velmi intenzivní psychologické práce. Napsal jsem z různých úhlů svůj životopis, napojil se na potlačované pocity zlosti a bolesti, zbavil se mnoha zážitků z dětství a začal jsem uzavírat mír mezi svým emocionálním dítětem a racionálním intelektem. A přesto jsem byl hodně tvrdý oříšek. I když jsem se upřímně snažil, mé intelektuální zábrany byly příliš silné. Moje mysl se to neustále snažila „rozlousknout“ takovým způsobem, jakým se dříve snažila přijít na kloub ostatním věcem. Ale přijít tomu na kloub předtím vždy jen znamenalo nějak to zvládat, nikoli skutečně to pochopit. Úporně jsem se 16

Úvod

snažil působit pozitivně a udělat dobrý dojem na své učitele, ale zároveň jsem dál zařazoval nové prožitky do předem daných kategorií a neustále jsem měl od nich určitý odstup. A když to nefungovalo, tak jsem prostě usnul, a to jak v doslovném, tak v přeneseném slova smyslu. Na konci oněch tří měsíců jsem byl do jisté míry otevřenější, ale stále jsem cítil povědomou příchuť zklamání. Určitá vrstva mého bytí zůstávala nedotčena. Měl jsem nutkání přejít k něčemu jinému. A přesto tu tentokrát bylo cosi úplně jiného. Hameed upoutal mou pozornost zcela novým způsobem. Nešlo jen o to, že byl nesmírně vřelý, osobní a laskavý. Byl to přímý a často i přísný průvodce. Vnímal jsem jeho smysl pro soucítění a humor, ale jedna vlastnost mne zaujala ze všech nejvíc. Působil na mě tak vyrovnaně a uvolněně, jak jsem to do té doby u nikoho necítil. Část mého bytí na to okamžitě reagovala, přestože neodpovídal obrázku učitele, který by mě přitahoval. Myslím, že jsem chtěl někoho, kdo bude kombinací vřelosti, jakou jsem občas cítil u své matky, a ocenění, které jsem očekával od svého otce. U Hameeda jsem během prvních tří měsíců nic takového necítil, ale nalezl jsem něco mnohem cennějšího. Když říkal, že někteří žáci, kteří dokončili proces, vytvořili malé skupiny a pod jeho vedením pokračují dál, také jsem se přihlásil. Scházeli jsme se jednou za čtrnáct dní v pátek večer a pokračovali celou sobotu a neděli a na čas jsme nijak nehleděli. Vyžadovalo to hodně času a energie. Často jsem pochyboval, zda je to k něčemu, ale pokaždé jsem si uvědomil, že se tam chci vrátit. Moje výchova, můj osobní styl a mé vědecké vzdělání byly hlavní příčiny silného skepticismu a schopnosti vytvářet si odstup, což vedlo k mylně chápané „objektivitě“. Často jsem s Hameedem diskutoval o jeho práci a vznášel různé námitky. A on vždy reagoval na mou skutečnou podstatu, nikoli na mé obavy a pocity viny či úhybné manévry. Když jsem ho zkoušel tím, že jsem se schovával za pojmy, vytáhl mě ven, někdy velmi jemně a jindy tak, abych si to pořádně uvědomil. Jakmile jsem začínal splývat s pozadím nebo se nořil do zdánlivého bezpečí svých fantaskních představ, okamžitě mě vystavil konfrontaci. 17


Vzpomínám si, jak jsem se v době, kdy jsem s ním pracoval asi dva roky, kvůli něčemu příšerně rozčílil a vyjel na něj (neoprávněně). Ječel jsem na něj z plných plic a dupal nohama. Byl jsem ve spojení s nesmírně hlubokým zdrojem nenávisti a bolesti. Po chvíli jsem si uvědomil, že tím testuji i jeho, abych viděl, zda mě odsoudí za způsob chování, jaký má rodina vždy považovala za ostudný výlev. Ale on zůstal neochvějně na mé straně. Trvalo mi pět let, než jsem celému procesu opravdu uvěřil. Po celou tu dobu mě Hameed bral takového, jaký jsem, a projevoval mi svou přízeň. V oné době se převážná část práce (jak tomu říkal Ali) zaměřovala na otevírání mého omezeného emocionálního života. Díky postupnému procesu a následné práci s Hameedem jsem získával další vhledy do skryté dynamiky celé situace. Začal jsem si více vážit laskavosti, štědrosti, hravosti a humoru své matky. Ale zároveň jsem si uvědomil, že její laskavost bývala často motivována hlouběji ukrytým pocitem viny a že její humor dokázal občas bodnout. Můj otec býval většinu času mimo domov a hodně pracoval, aby po materiální stránce zabezpečil naši rodinu. Náhle jsem cítil mnohem větší vděčnost a našli jsme k sobě novou cestu. A také jsem začal chápat, jak často býval emocionálně odtažitý nebo bojoval s výbuchem vzteku. V mé rodině bylo přísně zakázáno projevovat silné city jakéhokoli druhu včetně nadšení, zlosti nebo lásky. A pokud se nějaké pocity projevily, bývalo to většinou jenom na škodu. Vzpomínám si na atmosféru plnou pocitu viny a skryté nenávisti, když jsem to někdy nezvládl a otevřeně se tomu postavil. Jedno z pravidel, která si pamatuji z dětství, pocházelo z příběhu, v němž jedna postava (králíček Dupík z pohádky Bambi) říká: „Neumíš-li říct něco milého, neříkej raději vůbec nic.“ Věřím, že to bylo míněno dobře, ale pravdou je, že u jídelního stolu bývalo velmi často ticho. Když mi byly dva roky, porodila matka dvojčata. Mému staršímu bratrovi bylo tehdy dvanáct a měl už spoustu jiných zájmů mimo domov. Otec trávil většinu času v práci, takže matka měla přirozeně plné ruce 18

Úvod

práce. Byla to doba, kdy jsem potřeboval pevnou oporu, abych mohl podnikat výpravy do okolního světa, a měkký klín, do něhož bych se mohl navracet pro „emocionální podporu“. Většinou jsem ale býval sám a klín mé matky byl obsazený. A tak jsem se naučil své potřeby a pocity skrývat, protože ostatní by je stejně přehlíželi, a držel jsem si odstup od svého vnitřního života. Tato obrana spočívající v odstupu a využívání mysli ke kompenzaci nedostatku reálného kontaktu se pak vyvíjela v dalších letech mého života. Práce s Hameedem mi pomohla pochopit tyto vzorce jednání a jejich původ, což znamenalo, že mě postupně pouštěly ze svého zajetí. Nešlo však jen o mé emocionální léčení. Když se ohlédnu zpět, uvědomuji si, že jsem zároveň rozvíjel nové schopnosti a vlastnosti. Vnější svět i mé vnitřní prožitky získávaly mnohem víc barev. To, co jsem předtím viděl v šedivých odstínech, bylo náhle barevnější a krásnější. Měl jsem pocit trojrozměrnosti a intenzivněji jsem vnímal sám sebe. Vylezl jsem z ulity ven do světa. Už jsem se tolik nebál, že mě ostatní uvidí, a díky tomu jsem i já začal vidět druhé úplně jinak. Zajímalo mě, jak se ostatní cítí a jak vnímají okolní svět. Získal jsem schopnost upřímně soucítit sám se sebou i s druhými. Hameedova skupina se rozrůstala a já začínal lépe chápat podstatu Diamantového přístupu. Hameed do něj vnášel spoustu různých vhledů a praktik. Například využíval enneagram (starodávný systém vhledů do osobnosti a lidské povahy odvozený ze súfijských zdrojů a učení Gurdžijeva a Oscara Ichazo) jako určitý způsob pohledu na ego a na jeho základní postoje, nedostatky a idealizace. Aspekty hlubinné psychologie nám odhalovaly psychodynamické jevy, jež nás spoutávaly, a poznatky z různých tradic duchovní moudrosti světa prohlubovaly naši schopnost rozvíjet bdělou pozornost. Súfijské příběhy, Reichianovo dýchání a emocionální uvolnění byly nesmírně důležité metody využívané při našich osobních i skupinových sezeních. Důležité zázemí pro duchovní práci nám poskytuje i meditační praxe. Všechny tyto postupy jsme využívali k získávání nových prožitků a poznatků. Vzpomínám si, jak mě Hameed opakovaně upozorňoval, 19


že mám své prožitky zkoumat a snažit se pochopit jeho učení. Vybízel mne i ostatní žáky, ať jeho učení nepřijímáme jako danou pravdu, ale ať ho neustále prověřujeme na vlastních zkušenostech. Téměř dvacet let jsem s ním pracoval jednou týdně nebo jednou za čtrnáct dní při sezeních zaměřených na Reichianovo dýchání. Zároveň jsme se každý druhý víkend setkávali v rámci naší skupiny. (Hameed to nedávno změnil a pořádá méně častá, ale delší sezení podobná kurzům.) Věnovali jsme tomu hodně času a energie a probrali vždy spoustu věcí. Po celé ty roky jsem pokaždé, když Hameed dokončil určitou část svého učení, míval pocit, že je to závěr Diamantového přístupu. A v duchu jsem si říkal: „No, tak to je skvělé. Jsem zvědavý, kam se vydám teď.“ Jako bych si při vycházení z domu náhle všiml dveří, které jsem dosud nevnímal; cítil jsem, že je v tom ještě něco víc. Vykoukl jsem těmi dveřmi ven a zjistil, že to, co jsem považoval za celý dům, byla jen vstupní hala! Začali jsme pracovat na problémech z minulosti a na osobních vzorcích a studovali osobnost z nové perspektivy. A pak nám Hameed předložil nový soubor materiálů, který nazval esence. Zpočátku jsem měl pocit, že si to celé určitě vymyslel, protože mé vlastní prožitky mi příliš neumožňovaly pochopit, co tím má na mysli. Ale jak jsem to dál zkoumal, začínal jsem chápat a cítit, o čem mluví. Zjistil jsem, že ačkoli jsou ony ideje pro mne zcela nové, vyvolávají důvěrně známé prožitky. Občas jsem míval pocit, že objevuji něco, co ve mně bylo dlouho skryto. A jindy jsem naopak jasně cítil, že se tím rozvíjejí vlastnosti a schopnosti, o nichž jsem předtím neměl nejmenší tušení. Hameed nás několik let pravidelně seznamoval s novou podobou Diamantového přístupu a musím říct, že mi to vždy zpočátku připadalo jako science-fiction. Pokaždé nám své učení předkládal s doporučením, ať ho zkoumáme přímo a prakticky. Nikdy to nebyly nějaké abstraktní teorie nebo výroky, které je třeba přijímat jako danou pravdu. Všechny tyto podoby by se daly považovat za samostatný systém, ale Hameed nám vždy ukázal, jak jsou navzájem propojeny s jeho předchozím učením. Každá část mi poskytla nový pohled ukazující jeho předchozí učení v úplně novém světle. A pokaždé jsem si v duchu řekl: „Aha, takže o tom to tedy bylo.“ 20

Úvod

Už dávno mě přestalo udivovat, že to, co jsem považoval za dokončení jeho díla, byl vždy jenom další krok. Ale nikdy jsem nepřestal žasnout a pokaždé jsem cítil obrovskou vděčnost, když se to, co jsem považoval za dokončenou věc, otevřelo v ještě širším a propracovanějším kontextu. Celý proces mi připomínal sadu čínských krabiček, které se skládají do sebe. Začínal jsem v nejmenší a nejtěsnější, a jakmile jsem přešel do větší, měl jsem úžasný pocit úlevy a svobody. Nehledal jsem uvnitř menší krabičky, ale objevoval jsem venku větší a větší a každá nová krabička byla zářivější a dokonalejší než ta předchozí. Hameed nás občas vybízel, ať zároveň s metodou Diamantového přístupu zkoumáme i další cesty osobního a duchovního vývoje. Mé vlastní zkoumání mě dovedlo k duchovní praxi založené na zážitcích z pobytu ve volné přírodě. Zúčastnil jsem se výletů do divoké přírody a některé jsem sám vedl, protože to člověku nabízí možnost prožívat samotu, postit se a navázat přímý kontakt se zemí. Této práce si nesmírně cením a stále znovu si uvědomuji, že má práce s Diamantovým přístupem a zážitky z volné přírody, kde jsem zároveň žák i učitel, se navzájem doplňují a obohacují. Hameedovo učení mi umožnilo pochopit a hlouběji přijímat duchovní lekce zaměřené na kontakt se zemí. A také jsem zjistil, že mému rozvoji výrazně pomáhá jak manželské poradenství založené na těchto systémech a vedené zkušeným a rozumným terapeutem, tak mé vlastní manželství. Cítím, že má práce s metodou Diamantového přístupu mi pomohla hlouběji proniknout do této záležitosti a mít z ní mnohem větší přínos. Nicméně při zkoumání všech těchto cest je velmi důležitá otázka správného načasování. V mém případě znamenalo hledání nových systémů většinou potřebu vyhnout se závažným problémům. Tím, že jsem se vyhýbal práci s metodou Diamantového přístupu, jsem se podvědomě snažil vyhýbat určitým vnitřním zraněním. Hameed mě v té době vedl k tomu, abych přijímal vše, co přichází, a ničím se nerozptyloval. Nikdy však nepředkládal svou práci jako uzavřený systém. Hameed nám ukazoval nová teritoria a takovou duchovní krajinu, jakou jsem si předtím nedokázal představit. Začínal jsem si uvědomovat, 21


že tato emocionální a psychologická práce je vstupní branou – ale že je to pouhý začátek. S Aliho pomocí a vedením jsem prožíval mnohem duchovnější stavy, stavy ničím nepodmíněného klidu, síly, sebeúcty, lásky a intimního vztahu k životu. Mé pocity byly hluboké a bohaté a vždy na mne silně zapůsobily. A každý nový prožitek vynášel na povrch stále hlubší problémy, zábrany, bolesti a obavy. Uvědomil jsem si, že je to nezbytná součást mého zkoumání a osobního vývoje. A také jsem se naučil něco, co je ze zpětného pohledu zcela zjevné a správné, ale tehdy jsem to vůbec netušil. Zjistil jsem, že se nemusím zbavovat svého ega; mým úkolem je pochopit ho, přijmout a dát mu možnost, aby se samo projevilo. (O této věci bude řeč v další části knihy; teď se o ní zmiňuji, protože je základním rysem Hameedova učení.) Paradoxní na tom všem je, že jsem se mnoho let usilovně snažil neztotožňovat s reakcemi svého ega a vymanit se z jeho zajetí. Měl jsem pocit, že se to nedá obejít. Ale nakonec jsem pochopil, že ego je ve skutečnosti pouhý výplod stagnujícího vývoje. Uvědomil jsem si, že jsem uvízl na mrtvém bodě. Vyvolávalo to pocit soucítění s mým utrpením a ještě větší vděčnosti za všechny obtíže, jež s tím byly spojeny. Učím se kráčet uprostřed a své ego ani neodmítat, ani na něm nelpět. A vážím si jedinečnosti a výjimečnosti mého života. Hameed vždy zdůrazňoval, že všechny dary, triumfy, tragédie a nehody dodávají životu jeho osobitost. Práce s ním byla jakýsi opak klonování. Ujišťoval jsem se o své jedinečnosti a zároveň objevoval neustálé spojení se vším, co existuje. Hameed zpočátku nevěnoval mnoho času definování a objasňování základních stavů a jevů, jež jsou s nimi spojeny. A také jsme příliš často neprováděli komparativní analýzy různých systémů. Tyto věci se v jeho učení objevily až později. Vždy býval víc zaměřený na vnímání toho, co se děje v přítomném okamžiku. Nezajímal ho jen samotný prožitek, ale i jeho pozadí, prostředí a složení. Důležitou otázkou bylo, jak to všechno vlastně je? Jak přijímám (nebo odmítám) svůj prožitek? Jak na mě působí? Jak ho zapojuji do svého života a jak ho prožívám? 22

Úvod

Hned na počátku naší společné práce nás Hameed naučil základní praxi bdělé pozornosti pomocí aktivního vnímání pocitů v rukou a nohou spojeného s pozorováním a nasloucháním. Procvičovali jsme své smyslové vnímání, pozorování a naslouchání s otevřenou pozorností zaměřenou na přítomný okamžik. Později jsem si uvědomil, že tato praxe společně s pochopením psychologických reakcí a odmítavého postoje tvoří základ jeho práce s žáky. Smyslové vnímání, pozorování a naslouchání jsou velmi užitečné techniky umožňující navázat užší spojení s vlastním tělem, smysly a pocity, ale nabízejí ještě mnohem víc. Utvářely základy naší práce na přítomnosti, pozici pozorovatele a na zkoumání hlubších dimenzí našich prožitků. Posun k obsahu prožitků skoncoval s mou inklinací ke „shromažďování“ prožitků a vhledů. Pod Hameedovým vedením jsem byl schopen prožitky nejen sledovat, ale vnímat i vlastní bdělou pozornost. A také jsem si uvědomil, že dokážu méně reagovat a víc žít v přítomnosti. Když mě někdo rozčílil, byl jsem schopen jednat otevřeně, aniž bych cítil potřebu něco skrývat nebo reagovat útočně. Když jsem se cítil opuštěný, mnohem snáze jsem se odpojil od bývalých reakcí na to, co se děje v přítomnosti. Mé základní vnitřní problémy se příliš nezměnily, ale změnily se mé reakce. Dokázal jsem je zkoumat a nedat se jimi ovládat. Zjistil jsem, že jejich pozorování mi umožňuje získávat bohatší a autentičtější představu o sobě samém. Vzpomínám si například na období, kdy skončilo mé první manželství a začínalo to druhé a já truchlil nad ztrátou romantického vztahu. Mnoho dní jsem prožíval pocity zrady a vzdoru a procházel si je stále dokola. Na tomto problému jsem pracoval i při skupinovém sezení s Hameedem. Zpočátku jsem cítil zlost a bolest a pak jsem se ponořil do hlubokého smutku a zoufale se rozplakal. Neztratil jsem jen jeden určitý vztah, ale ztratil jsem úplně všechny vztahy. Byl jsem dospělý muž ztrácející svou lásku, středoškolský student odmítaný kamarády, ponižovaný hošík poslaný do školy, aniž by na to byl připravený, batole mající pocit, že ho rodiče přehlížejí, a osamělé nemluvně, které pláče v postýlce a nikdo si ho nevšímá. Všechny ty ztráty mě náhle doslova zaplavily a já cítil 23


v hloubi vinu za to, že mě nikdo nemiluje. Postupně se pláč tišil a pocit viny se zmenšoval. Cítil jsem úlevu a lehkost, což pro mě bylo cosi úplně nového. V tomto stavu lehkosti jsem pak s Hameedovou podporou a vedením zůstal určitou dobu. A měl jsem stále silnější pocit, jako by se na mne jako déšť plný vznešenosti snášely zářivé drahokamy různých tvarů a barev. Byl jsem tak dojatý, že se to nedá popsat slovy. Měl jsem pocit, že spočívám v náručí reality a jsem požehnaný tím, že své ztráty už nemusím řešit. Uvědomil jsem si, že všechny ztráty byly ve skutečnosti pouhé obrazy v mé mysli pramenící z touhy po lásce, ale že to, co je právě teď a tady, je opravdová láska a hodnota shodující se s mou pravou podstatou. Objevil jsem takovou úroveň sebepřijetí, o jaké se mi dosud ani nesnilo. Věděl jsem, že vesmír je milující a nesmírně vzácný a také jsem věděl, že jsem jeho součástí. Tento prožitek se odvíjel dál a dál. Hameed ho spolu s dalšími podobnými prožitky později nazval stavem podstaty vedoucím k větší důvěře a jistotě. Měl jsem stále menší problém s potřebou, aby mě ostatní vnímali a chválili. Pokud se tato touha dostavila, viděl jsem ji mnohem zřetelněji a ona brzy zmizela. Samozřejmě to nebylo naposledy, kdy jsem měl pocit odmítnutí a ztráty. Ve skutečnosti se mi zdálo, že následné pocity opuštěnosti jsou ještě hlubší a bolestnější, a občas jsem míval pocit, jako by mě opustili úplně všichni – celý svět, já sám i Bůh. A přesto jsem se dál otevíral tomuto bolestnému pocitu i stavům, jež po něm následovaly. O pár let později se objevil podobný problém. Byl jsem tehdy na kurzu pro pokročilé, který Hameed uspořádal pro učitele metody Diamantového přístupu. Půl roku předtím mi zemřela matka a já bojoval s rozhodnutím odejít z práce, kterou jsem měl sice rád, ale neuživil bych tak sebe a svou rodinu. Než matka zemřela, strávil jsem u ní několik týdnů a měl dost času si s ní promluvit, takže její odchod pro mě nebyl tak bolestný. Během těch pár týdnů jsem s ní často sedával a dozvídal se mnohé o jejích bolestech a utrpení. Řekl jsem jí, jak moc mě určité věci mrzí, a objevil jsem v sobě větší lásku a vděčnost a vzpomínali jsme 24

Úvod

na hezké společně prožité chvíle. Během těch několika týdnů před její smrtí jsem měl pocit, jako by se její duše změnila z husté černé hmoty podobné dehtu v jasně černou tekutinu a poté v zářivě průzračný temný prostor. Pozoroval jsem, jak se urputně snaží uvolnit, až se jí to nakonec podařilo. Půl roku po její smrti jsem se postupně zbavoval zármutku, ale občas mi přece jen chyběla. V té době jsem zároveň dospěl k rozhodnutí týkajícímu se změny zaměstnání. Prozkoumal jsem všechny možnosti a nakonec mi bylo jasné, co bude nejlepším řešením pro mě i mou rodinu. Nicméně „vyjasnění“ a „odhodlání“ nemusí být totéž. Uvědomoval jsem si, že tato záležitost má i svou psychodynamickou rovinu. Byl to onen dávný vzorec vycházející z toho, že jsem něco miloval a pak to ztratil. Vybavilo se mi, jak jsem chodil na střední školu, kde jsem byl oblíbený a měl spoustu dobrých přátel, a pak jsem přešel na jinou školu, kam chodily úplně jiné typy lidí a já neměl jediného kamaráda. V hlubší úrovni jsem měl pocit, jako by se znovu odehrávala doba, kdy mi byly dva roky a byl jsem šťastný, protože jsem byl v centru lásky a pozornosti rodičů, ale pak jsem o to všechno přišel kvůli mladším sourozencům. A v nejhlubší úrovni to byl pocit, že se nacházím v realitě, jež mě plně uspokojuje, a pak jsem náhle vržen do světa soupeření a samoty. Jak se všechny tyto vrstvy aktivovaly, prožíval jsem silný pocit ztráty a zlosti spojený s tím, co bylo v podstatě jen pouhé rozhodnutí o změně zaměstnání. Psychická ztráta matky, když mi byly dva roky, její smrt a změna zaměstnání, to vše se navzájem prolínalo a umocňovalo. Rozumem jsem to chápal naprosto jasně, ale byla tu jemnější vrstva pocitu zoufalství a utrpení, k níž se mi nedařilo proniknout. A pak jsem odjel na kurz vedený Hameedem. Přednášel o dimenzi čiré pozornosti a o prázdnotě oproštěné od ega. (Více k tomuto tématu najdete v 9. kapitole.) Ten kurz byl pro mne nesmírně užitečný. Nalezl jsem tak čiré vyzařování, jaké jsem dosud neznal. Jednou večer ke konci kurzu jsem se dostal do hodně hluboké vrstvy týkající se utrpení mé matky. A zčistajasna jsem měl intenzitní pocit smutku z toho, že jsem jí nedokázal pomoct, aby se své bolesti zbavila. Cestou z přednáškového 25


sálu do svého pokoje jsem propukl v upřímný pláč. Příštího rána jsem cítil silný zármutek nad vlastním životem a bolest způsobenou snahou o uchování představ o tom, co jsem kdy chtěl. Prožíval jsem dál tyto pocity, až jsem dospěl na místo, které bych označil za prostor oproštěný od přicházení a odcházení. Uvědomil jsem si, že život mé matky byl sice nesmírně vzácný, ale že to, co skutečně je, tedy její pravá podstata a zdroj, se nikdy nerodí a nikdy neumírá. Stále mi chyběl ten člověk, jímž byla, ale smutek se změnil v pocit něhy a má vina postupně přecházela ve vděčnost. A také jsem si uvědomil, a to nikoli jen v podobě určitého duševního vhledu či emocionálního pocitu, ale přímo v kostech, že i můj život je vyjádřením téže dimenze nacházející se mimo jakékoli limity, rození, smrt či podobné koncepty. Potřeboval jsem učinit rozhodnutí týkající se mé práce, ale všechny možnosti se rozplynuly tváří v tvář nezměrnosti a jasnosti čirého vědomí. Cítil jsem, že jsem průzračný a bytí mnou může volně proudit. Moje volba zaměstnání a v podstatě všechny ostatní volby přestaly být problémy k řešení; bylo to čiré bytí proudící mým životem. Měl jsem pocit, jako by ten proud byl prázdný, jako by v něm nebylo vůbec nic, a přesto vyzařoval. Celý svět a veškeré prožitky jako by byly stvořeny z čirého a jasného křišťálu. Cítil jsem, jak jsme my lidé vzácní a zároveň křehcí a zranitelní. Uvědomoval jsem si, že není kam jít, protože se vždy nacházíme pouze v přítomném okamžiku. A pak v oné prázdnotě zmizel i pocit „já“ a zbylo jen křišťálově čiré vědomí. Pokud vám tyto prožitky připadají zidealizované nebo tak trochu přehnané, chci připomenout, že jim předcházelo mnoho let tvrdé práce a náročného studia. A také to neznamená, že by se tím jednou provždy vyřešily všechny mé problémy. Bývají chvíle, kdy pro své rodiče truchlím, mám na ně zlost nebo se snažím získat jejich lásku (ale bývají to opravdu jen chvíle, nikoli dny). Pocit opuštěnosti se objevuje v mnoha různých podobách a občas cítím, že nejsem ochoten přijmout určitou ztrátu. A přesto došlo k posunu, jehož jsem si všiml, když jsem přestal vyvíjet usilovnou snahu a rozptylovat se. Mé prožitky jsou mnohem hlubší 26

Úvod

a zároveň plynulejší a otevřenější. Už pro mne není takový problém spočívat ve vznešenosti přítomného okamžiku a sám sebe vnímám jako vyjádření bytí proudícího mým životem. A také je pro mne mnohem snazší nepropadat fantazijním představám a obavám a přijímat pravdu o životě takovou, jaká je. Stále znovu si uvědomuji, že metoda Diamantového přístupu se nezaměřuje pouze na pravou podstatu bytí, ale i na čirost, vyzařování a přímost osobních prožitků. Diamantový přístup se podle mého názoru netýká jen výjimečných okamžiků, ale celkové kvality každodenního života. Ony výjimečné prožitky jsou bohatší, jasnější a lépe vystižitelné, ale jsou to pouhé vrcholy. Většina krajiny mého života je obyčejnější, a přesto nesmírně cenná a bohatá. Když se ohlédnu zpět na uplynulých dvacet let z pohledu Diamantového přístupu, uvědomuji si, že dnes se ve svém životě a v tomto světě cítím mnohem víc jako doma. S velkou zvídavostí zkoumám své prožitky a jsem si jist, že mám vše potřebné k tomu, abych prožíval svůj život skutečně naplno. Jak sedím u počítače a píšu tato slova, cítím se tak uvolněně, jak jsem se necítil už spoustu let. Slyším ptáky zpívající před oknem, zvuky myčky nádobí z dolního patra a hlas manželky, která se s někým baví po telefonu. Při psaní těchto slov vnímám některé své myšlenkové procesy. Cítím jisté napětí a v duchu si říkám: Kdo jste? Dokážu vám to sdělit jasně a srozumitelně? Porozumíte mi? Má pozornost přechází od jedné představy a myšlenky k druhé a já cítím radost a vděčnost za to, že jsem právě teď tady. Ten pocit se šíří celou hrudí a postupně přijímá vše, co proudí mým vědomím: ptačí zpěv, myčku nádobí, hlas Judith, mé psaní, napětí, vděčnost a samo vědomí. A cítím, jak se stále otevírám, až nakonec to vše splyne v jeden proud tekoucí dál a dál. Je to velmi osobní proudění; každá jeho částečka náleží mně. A zároveň nemám pocit oddělenosti a odcizení vůči okolnímu světu. Vše, co je obsaženo v mém vědomí, jako by byly jen různé tvary a podoby jedné a téže věci. Právě tato otevřenost v proudu vědomí je podle mne pravým srdcem Diamantového přístupu.

27

DIAMANTOVÝ PŘÍSTUP ÚVOD DO UČENÍ A. H. ALMAASE JOHN DAVIS

Recommend Documents