V znam predátorû a parazitoidû v integrovan ch systémech ochrany rostlin. A. Honûk, J. Luká, Z. Martinková, O. Pultar, M. ezáã

V˘znam predátorÛ a parazitoidÛ v integrovan˘ch systémech ochrany rostlin A. Honûk, J. Luká‰, Z. Martinková, O. Pultar, M. ¤ezáã

V˘zkumn˘ ústav rostlinné v˘roby Praha-Ruzynû Praha 2008

V˘znam predátorÛ a parazitoidÛ v integrovan˘ch systémech ochrany rostlin UPLATNùNÁ METODIKA Autorsk˘ kolektiv: A. Honûk, J. Luká‰, Z. Martinková, M. ¤ezáã (V˘zkumn˘ ústav rostlinné v˘roby, v.v.i., Praha)

O. Pultar (ZD Chelãice – biologické laboratofie BIOLA)

Editofii. Z. Martinková – A. Honûk

V˘zkumn˘ ústav rostlinné v˘roby Praha-Ruzynû Praha 2008

Uplatnûná metodina vznikla za podpory projektu NAZV MZe âR a je v˘stupem projektu QD 50081

Oponenti: Ing. Zdenûk Jindra – âZU Praha Mgr. Petr Hefiman – Státní rostlináfiská správa Praha

Upozornûní: Metodika je zpracována jako pfiehled a autofii nenesou zodpovûdnost za pouÏití uveden˘ch pfiípravkÛ, technik a technologií. PouÏití pesticidÛ je vázáno na návod v˘robce a platnou etiketu. Pfiípravky a názvy jsou prÛmyslovû chránûny.

Vydal: VÚRV Praha, 2008 © A. Honûk, J. Luká‰, Z. Martinková, O. Pultar, M. ¤ezáã © Foto: J. Luká‰, A. KÛrka, R. Macek, Z. Kuãerová © Kresby: M. Kocián Grafická úprava a zlom Lenka Salaãová Tisk JPM Praha Vydáno bez jazykové úpravy ISBN: 978-80-87011-60-7 Obrázky na obálce: Titulní strana: Slunéãko sedmiteãné Zadní strana: Samice kfiiÏáka skvostného První fiada zleva: Slunéãko pestré, dvû formy slunéãka dvouteãného a slunéãko ãtrnáctiteãné Druhá fiada: slunéãka desetiteãná

OBSAH

Úvod 5 Podpora vyuÏití pfiirozen˘ch nepfiátel ãlenovcÛ v polních kulturách 7 Slunéãko v˘chodní Harmonia axyridis (Pallas) – novû se ‰ífiící druh v âeské republice 20 MoÏnosti biologické ochrany rostlin ve sklenících 22 Biologická ochrana ovocn˘ch a okrasn˘ch dfievin, révy vinné a jahodníku proti fytofágním roztoãÛm 40 Biologická ochrana skladovan˘ch komodit 45

3

METODIKA Z. Martinková – A. Honûk

Cílem metodiky Cílem je poskytnout základní pfiehled informací, kter˘ je podloÏen experimentálním v˘zkumem autorÛ a publikován v fiadû vûdeck˘ch ãasopisÛ u nás i v zahraniãí, o praktick˘ch moÏnostech vyuÏití biologické ochrany ‰kÛdcÛ v plodinách, sadech, sklenících a ve skladech zemûdûlsk˘ch produktÛ.

Vlastní popis metodiky Metodika poskytuje nové informace o vyuÏití pfiirozen˘ch nepfiátel v integrovan˘ch systémech ochrany plodin, vyuÏití biologické ochrany ve sklenících a u skladovan˘ch komodit. Je cílena na ‰kÛdce a pfiirozené nepfiátele ze skupiny ãlenovcÛ. Souãasnû je podán pfiehled základních znalostí pro pouÏití biologického boje, a to formou obecnû pfiístupnou ãtenáfiÛm. Obrazová ãást umoÏní alespoÀ orientaãní urãení pfiíslu‰níkÛ hlavních skupin ãlenovcÛ v˘znamn˘ch v biologické regulaci ‰kÛdcÛ.

Srovnání novosti postupÛ Metodické postupy obsahují nejnovûj‰í poznatky o vyuÏití pfiirozen˘ch nepfiátel v polních podmínkách, které byly získány v rámci fie‰ení projektu QG 50081 NAZV MZe âR, dále základní metodiky pouÏití biologické ochrany v temperovan˘ch prostorách a skladovan˘ch komodit. Tato metodika navazuje na pfiíruãku Predárofii a parazitoidi v biologické ochranû polních kultur, skleníkÛ a skladovan˘ch komodit, vydanou v roce 2003 za podpory projektu QD 1350 NAZV MZe âR. Jednotlivé kapitoly metodiky jsou proti dfiíve vydané verzi pfiepracovány a doplnûny, vloÏeny byly nové kapitoly vycházející z aktuálních poÏadavkÛ ochrany (slunéãko v˘chodní).

Popis uplatnûní metodiky Doufáme, Ïe i tato metodika najde ‰iroké uplatnûní v na‰em zemûdûlství pfii pûstování zejména obilnin, zeleniny, révy vinné, dále v ovocn˘ch sadech, a u skladovan˘ch komodit. Metodika je napsána pfiístupnou formou a poskytne informaci a praktické pokyny zemûdûlcÛm, ovocnáfiÛm ale i zahrádkáfiÛm a dal‰ím pûstitelÛm pfii pouÏívání biologick˘ch metod regulace ‰kÛdcÛ v zemûdûlství. Vhodná je rovnûÏ jako pomÛcka pro orientaci pfii stfiedo‰kolském studiu v‰eobecného nebo zemûdûlského smûru.

4

ÚVOD Z. Martinková – A. Honûk

Biologická ochrana znamená vyuÏívání pfiírodních nepfiátel ‰kodliv˘ch organizmÛ zemûdûlsk˘ch plodin a produktÛ s cílem regulace populací tûchto ‰kÛdcÛ pod ekonomick˘m prahem ‰kodlivosti, zpomalování a oddalování vzniku jejich rezistence vÛãi pesticidÛm a sniÏování kontaminace Ïivotního prostfiedí a potravin rezidui pesticidÛ. PfiestoÏe má kaÏd˘ Ïivoãi‰n˘ druh v pfiírodû své pfiirozené nepfiátele, zdaleka ne v‰ichni jsou vyuÏitelní v biologické ochranû, a to z dÛvodÛ, Ïe nemají kapacitu k úãinné ochranû proti populaci ‰kÛdce nebo není vypracována metoda jejich efektivního chovu nebo pûstování, distribuce a aplikace. V celosvûtovém mûfiítku je v souãasné dobû k dispozici více neÏ 100 druhÛ pfiírodních nepfiátel ‰kÛdcÛ, které zahrnují drav˘ hmyz a roztoãe, parazitick˘ hmyz a háìátka a mikrobiální patogeny hmyzu a roztoãÛ. Ve srovnání s klasick˘mi pesticidy to je pomûrnû málo. Dal‰ím problémem je, Ïe pouÏití biologické ochrany je obvykle sloÏitûj‰í neÏ pouÏití chemick˘ch pfiípravkÛ a vyÏaduje jistou erudici a pozornost. To mÛÏe vést i k tomu, Ïe uÏivatel nakonec biologickou ochranu k vlastní ‰kodû zamítne, protoÏe její pomocí lze mnohdy dosáhnout velmi dobr˘ch v˘sledkÛ, a zvolí chemické aplikace.

5

Snovaãka peãující (Theridion impressum) – samice s mláìaty

6

Foto Antonín KÛrka

PODPORA VYUÎITÍ P¤IROZEN¯CH NEP¤ÁTEL V POLNÍCH PODMÍNKÁCH A. Honûk, M. ¤ezáã

Vliv pfiirozen˘ch nepfiátel Ochrana proti Ïivoãi‰n˘m ‰kÛdcÛm vyuÏívá ke zmen‰ení jejich nepfiíznivého úãinku na kulturní rostliny rÛzn˘ch postupÛ. Zatímco chemické prostfiedky mohou mít nepfiízniv˘ vliv na necílové Ïivoãichy a ãlovûka, nechtûn˘ vliv nechemick˘ch prostfiedkÛ je, ve vût‰inû pfiípadÛ, mal˘. Nechemick˘ch prostfiedkÛ, lépe fieãeno alternativních, t.j. tûch, kter˘mi lze chemické prostfiedky vystfiídat, je znaãné mnoÏství. Nûkteré z nich mají vyuÏití preventivní, jako napfiíklad ‰lechtûní na rezistenci, vyuÏití postupÛ odpuzujících ‰kÛdce v dobû jejich náletu na porosty plodin nebo vyuÏití postupÛ matoucích nûkteré sloÏky jejich chování. Jiné pÛsobí tak, Ïe hubí Ïivoãi‰né ‰kÛdce v dobû jejich ‰kodlivého v˘skytu v porostech. Mezi tyto prostfiedky patfií i pfiirození nepfiátelé. Pfiirození nepfiátelé jsou organizmy, Ïijící na úkor Ïivoãi‰n˘ch ‰kÛdcÛ a ‰kodící jim do té míry, Ïe váÏnû sniÏují jejich Ïivotaschopnost. Organizmy, které váÏn˘ vliv na své hostitele nemají, jako napfiíklad blechy na psa, mezi pfiirozené nepfiátele nepoãítáme. Pfiirození nepfiátelé pÛsobí smrt hostitele nebo sniÏují jeho schopnost rozmnoÏování. Velikost populace libovolného Ïivého organizmu je úplnû pfiedurãena ãtyfimi faktory. Vezmûme napfiíklad maximální poãet jedincÛ urãitého druhu ‰kÛdce na poli. Jejich mnoÏství závisí na imigraci (pfiistûhovalectví) – mnoÏství jedincÛ, které pfiijde do sledovaného prostoru odjinud, emigraci (vystûhovalectví) – mnoÏství jedincÛ, které odejde, natalitû (porodnosti) – poãtu jedincÛ, ktefií se narodí a mortalitû (úmrtnosti) – poãtu jedincÛ, ktefií uhynou. KaÏd˘ z tûchto faktorÛ mÛÏe ovlivnit v˘sledn˘ poãet jedincÛ ‰kÛdce zásadním zpÛsobem, pfiirození nepfiátelé v‰ak mohou ovlivnit jen dva z tûchto faktorÛ. Pfiímo ovlivÀují úmrtnost, nepfiímo také porodnost ‰kÛdcÛ. Z této pouze rozumové úvahy vidíme, Ïe vliv pfiirozen˘ch nepfiátel má své meze. Kromû „logick˘ch“ mezí vlivu pfiirozen˘ch nepfiátel existuje i fiada dal‰ích podmínek, které mají ráz ãistû pfiírodní a které nûkdy brání, jindy napomáhají tomu, aby se vliv pfiirozen˘ch nepfiátel na populace ‰kÛdcÛ uplatnil. Jsou to vlivy neÏivého prostfiedí, takzvané abiotické faktory (teplota, vlhkost a délka svûtelného dne), vlivy potravy a vlivy ostatních jedincÛ téhoÏ druhu, takzvaná konkurence. Nicménû, v˘znam pfiirozen˘ch nepfiátel v regulaci populací rÛzn˘ch druhÛ ãlenovcÛ (hmyzu a roztoãÛ) byl prokázán jak v pfiírodních podmínkách, tak v pokusech. Soubor pfiirozen˘ch nepfiátel má pfiibliÏnû stejn˘ úãinek na populace cílov˘ch druhÛ, jako abiotické a potravní faktory. Posílení komplexu pfiirozen˘ch nepfiátel se projeví sníÏením poãtu sezon s kalamitním v˘skytem ‰kÛdce.

Skupiny pfiirozen˘ch nepfiátel Organizmy, které nepfiíznivû ovlivÀují Ïivot jin˘ch organizmÛ tím, Ïe Ïijí na jejich úkor, lze rozdûlit do dvou skupin. První skupinu tvofií pÛvodci chorob. Jsou to rÛzné druhy mikroorganizmÛ, pfiedev‰ím viry, bakterie, houby a prvoci. Choroby jsou v˘znamnou sloÏkou biologického odporu prostfiedí proti ‰kÛdcÛm. Izolace, pûstování a nakonec i prÛmyslová v˘roba jejich pÛvodcÛ ãasto neãiní problémy. VyuÏití v‰ak stojí v cestû pfiedev‰ím obtíÏe s jejich ‰ífiením v pfiírodû. Jedovaté látky nepfiíznivû ovlivÀující ‰kÛdce v prÛbûhu nemoci je moÏno chemicky pfiipravit, vyrábût a pfiímo vyuÏít v ochranû proti ‰kÛdcÛm. Takto aplikovaná biologická ochrana se stává jin˘m typem chemické ochrany. VyuÏití chorob v biologické ochranû je velmi odli‰né od problematiky pfiirozen˘ch Ïivoãi‰n˘ch nepfiátel a není cílem této metodiky.

7

Druhou skupinu pfiirozen˘ch nepfiátel tvofií organizmy, jejichÏ velikost je srovnatelná s velikostí ‰kÛdce. Sem patfií tfii typy pfiirozen˘ch nepfiátel. Paraziti – Ïivoãichové získávající svou v˘Ïivu z jednoho jedince, takzvaného hostitele, kterého po‰kozují, ale obvykle nezabíjejí. Proto jejich v˘znam pro biologickou ochranu je mal˘. Parazitoidi – Ïivoãichové rovnûÏ Ïijící z jednoho hostitele, ve kterém uskuteãÀují svÛj v˘voj a nakonec jej zabíjejí. Predátofii (dravci) – Ïivoãichové Ïivící se poÏíráním vût‰ího poãtu kusÛ kofiisti, kterou zabíjejí. Parazitoidi jsou první v˘znamnou sloÏkou biologické ochrany proti ‰kÛdcÛm z kmene ãlenovcÛ (skupina ÏivoãichÛ, do které patfií jak hmyz, tak roztoãi). Hospodáfisky v˘znamné jsou pfiedev‰ím malé druhy z fiádu blanokfiídl˘ch (Hymenoptera) a dvoukfiídl˘ch (Diptera). Ve vût‰inû pfiípadÛ svého hostitele zabíjejí tím, Ïe jejich larvální v˘voj probíhá uvnitfi tûla hostitele pfiiãemÏ parazitoid (takzvan˘ endoparazitoid) se Ïiví tkánûmi hostitelova tûla. Jiné druhy parazitoidÛ (ektoparazitoidi) Ïijí zachyceni na povrchu tûla hostitele, poÏírají jej zvenãí. Parazitoidi mohou napadat v‰echna v˘vojová stádia hostitele, jednotlivé druhy parazitoidÛ se v‰ak na jednotlivá stadia specializují. Rozeznáváme tak parazitoidy vajíãek, larev, kukel a dospûlcÛ hostitele. V jednom hostiteli se v nûkter˘ch pfiípadech vztahu parazitoid-hostitel mÛÏe vyvíjet i vût‰í poãet parazitoidÛ. Rozhodující fází pro vztah parazitoida a hostitele je období, kdy samice parazitoida klade vajíãka do tûla hostitele. Pfii vyhledávání hostitele vyuÏívá samice parazitoida pfiedev‰ím pachov˘ch signálÛ charakterizujících jeho pfiítomnost nebo jeho ãinnost (poÏer, sání) na hostitelské rostlinû, v men‰í mífie také zrakov˘ch podnûtÛ. KdyÏ samice dostihne hostitele, vyhodnocuje jeho kvalitu, pfiedev‰ím velikost, stáfií a pfiítomnost vajíãek jiÏ dfiíve vykladen˘ch do tûla hostitele jinou samicí. Za normálních podmínek klade pouze do hostitelÛ, ktefií zaruãují potomstvu optimální podmínky a vyh˘bá se hostitelÛm jiÏ obsazen˘m. Vhodnost hostitele pro v˘voj larvy parazitoida stoupá s jeho velikostí. Proto samice blanokfiídlého hmyzu, které mohou ovlivÀovat pohlaví potomka bûhem kladení, umisÈují samiãí vajíãka do vût‰ích hostitelÛ, samãí pak do men‰ích. To zaji‰Èuje nejlep‰í pfiídûl Ïivin pro budoucí generaci. Napaden˘ organizmus hostitele se mÛÏe vajíãkÛm parazitoida po jejich vykladení bránit imunitní reakcí, která je ãasto zabíjí. Samice nûkter˘ch druhÛ parazitoidÛ pfii kladení hostitele omraãují a rostoucí larva pak jeho tûlo vyuÏívá jako Ïivou konzervu, jiné druhy dovolují hostiteli v dobû v˘voje larvy rÛst a pfiijímat potravu. Po dokonãení v˘voje se larvy nûkter˘ch druhÛ parazitoidÛ kuklí uvnitfi tûla hostitele a charakteristick˘m zpÛsobem pozmûÀují jeho vzhled, takÏe vytváfií takzvanou „mumii“, jiné druhy tûlo hostitele opou‰tûjí. Dospûlci parazitoidÛ se vût‰inou Ïiví potravou rostlinného pÛvodu. Z hlediska ochrany proti ‰kÛdcÛm je rozhodující, Ïe o úãinnosti parazitoidÛ se rozhoduje na poãátku, v období kdy samice napadají hostitele. Predátofii jsou neménû v˘znamn˘mi pfiirozen˘mi nepfiáteli ãlenovcÛ, jejich Ïivotní strategie je v‰ak odli‰ná. Zatímco druhy parazitoidÛ jsou ve vût‰inû pfiípadÛ specializovani na úzkou skupinu hostitelÛ a vázaní na jednoho jejich jedince, predátofii mají ‰ir‰í v˘bûr. Takzvaní polyfágní predátofii napadají velk˘ poãet druhÛ kofiisti, nerozli‰ují mezi v˘vojov˘mi stadii a v mnoha pfiípadech doplÀují v˘bûr rostlinnou potravou. Z polyfágních predátorÛ s kousacím ústrojím mají v polních podmínkách nejvût‰í v˘znam stfievlíkovití (Carabidae), drabãíkovití (Staphylinidae) a pátefiíãkovití (Cantharidae). V˘znamnou, ale pfiehlíÏenou úlohu hraje sociální hmyz, zvlá‰tû vosy (Vespidae), které v polních porostech napadají hlavnû larvy broukÛ a mot˘lÛ. Z polyfágních predátorÛ se sav˘m ústním ústrojím mají v˘znam plo‰tice (Heteroptera). StupeÀ polyfagie u plo‰tic je velmi ‰irok˘. Mnohé druhy se Ïiví jak rostlinnou, tak Ïivoãi‰nou potravou, na obou typech potravy jsou schopny dokonãit v˘voj, ten v‰ak nejlépe probíhá na smí‰ené potravû. Men‰í v˘bûr potravy mají takzvaní specializovaní predátofii, jejichÏ kofiistí je urãitá skupina ÏivoãichÛ. Specializace je moÏná jen v pfiípadech, Ïe cílová skupina ÏivoãichÛ je tak hojná, aby zajistila trval˘ pfiíjem potravy. V na‰ich podmínkách pfiipadají v úvahu pouze m‰ice, tfiásnûnky a svilu‰ky. Mezi specializované predátory patfií z fiádu broukÛ (Coleoptera) zástupci ãeledi slunéãkovit˘ch (Coccinellidae), z fiádu dvoukfiídl˘ch zástupci ãeledí pestfienkovit˘ch (Syrphidae), z fiádu síÈokfiídl˘ch (Neuroptera) zástupci ãeledí zlatooãkovit˘ch (Chrysopidae) a denivkovit˘ch (Hemerobiidae). Specializovaní predátofii mají nûkolik spoleãn˘ch ekologick˘ch vlastností. Samice pre-

8

dátorÛ jsou nuceny migrovat mezi jednotliv˘mi stanovi‰ti kofiisti a na rÛzn˘ch místech zanechávat ãást ze své celkové zásoby vajíãek. Pfii vyhledávání kofiisti se fiídí zejména pachem produktÛ vyluãovan˘ch kofiistí, t.j. pfiítomností medovice. Samice jednotliv˘ch skupin predátorÛ zaujímají pfii kladení vajíãek rÛznou strategii. Zlatooãkovití kladou rozpt˘lenû malé mnoÏství vajíãek jiÏ v období zaãátku v˘skytu kofiisti, jejich larvy jsou v‰ak velmi pohyblivé a dokáÏí vyhledat rozpt˘lenou kofiist. Dospûlci slunéãkovit˘ch vyhledávají napadené porosty pfii velmi malé hustotû kofiisti, ale vyãkávají, aÏ její mnoÏství dosáhne koncentrace, pfii které se larvy uÏiví. Vajíãka jsou vykladena ve snÛ‰kách po nûkolika kusech a dfiíve vylíhlé larviãky ãasto kanibalizují dosud nevylíhlá vajíãka, aby se pfiedzásobily Ïivinami pro první dny v˘voje. „Opatrnou“ strategií se vyznaãují pestfienkovití, ktefií kladou vajíãka aÏ pfii vysoké populaãní hustotû kofiisti. Cílené umístûní vajíãek kompenzuje slabé pohybové a orientaãní schopnosti mu‰ích larev. Spotfieba potravy je u v‰ech druhÛ predátorÛ oproti parazitoidÛm vysoká, jednak kvÛli jejich vût‰í velikosti, jednak kvÛli niωí úãinnosti pfiemûny potravy v tûlesnou hmotu. Velké larvy mohou za den spotfiebovat velk˘ poãet kusÛ kofiisti, napfiíklad nûkolik desítek kusÛ m‰ic. Z hlediska ochrany proti ‰kÛdcÛm je úãinek predátorÛ na populace kofiisti zpoÏdûn˘, ale v mnoha pfiípadech vût‰í neÏ úãinek parazitoidÛ.

Metody vyuÏití pfiirozen˘ch nepfiátel Metody vyuÏití pfiirozen˘ch nepfiátel lze rozdûlit na tfii skupiny: 1. Zámûrné dovezení pfiirozen˘ch nepfiátel z jin˘ch zemûpisn˘ch oblastí, takzvaná introdukce. Úspû‰né introdukce jsou nejefektnûj‰í a tudíÏ obecnû nejznámûj‰í pfiípady biologického boje. Po prvním v˘znamném úspûchu s introdukcí australského slunéãka Rodolia cardinalis do Kalifornie která byla provedena v osmdesát˘ch letech devatenáctého století, která vyfie‰ila problém zavleãeného ãervce Icerya purchasi, do‰lo k fiadû dal‰ích pokusÛ. Nûktré odhady uvádûjí, Ïe asi 20 % v‰ech pokusÛ mûlo alespoÀ ãásteãn˘ úspûch, kter˘ se projevil sníÏením ‰kodlivosti cílového druhu ‰kÛdce. Nejv˘raznûj‰ích úspûchÛ bylo dosaÏeno proti zavleãen˘m ‰kÛdcÛm tím, Ïe byli dovezeni jejich pfiirození nepfiátelé z pÛvodního areálu jejich roz‰ífiení. Jinak bylo dosaÏeno úãinku i po introdukci zcela nové kombinace nûkolika druhÛ pfiirozen˘ch nepfiátel introdukovan˘ch z oblastí, kde se druh ‰kÛdce nevyskytoval. Naproti tomu domácí ‰kÛdce zpravidla provází bohat˘ komplex predátorÛ a parazitoidÛ, formovan˘ dlouh˘m spoleãn˘m v˘vojem jejich populací. Je otázkou, zda uvedení dal‰ího ãlena do tohoto komplexu se projeví sníÏením populace ‰kÛdce. V nejhor‰ím pfiípadû by úãinek mohl b˘t opaãn˘. Úãinnost pÛvodního komplexu pfiirozen˘ch nepfiátel by mohla b˘t omezena konkurencí s dovezen˘m druhem. Pfiitom zÛstává nejasné, zda nov˘ druh ãinnost pÛvodních pfiirozen˘ch nepfiátel plnû nahradí. Tato situace u nás nastala v dÛsledku rozmnoÏení zavleãeného slunéãka Harmonia axyridis. Úspû‰nûj‰í byly v nûkolika pfiípadech introdukce parazitoidÛ. Z geografického hlediska mají relativnû vût‰í nadûji introdukce na ostrovy neÏ na pevninu a introdukce do tropick˘ch oblastí neÏ do mírného pásma. Introdukovan˘ materiál je nutno vybírat z populací, u kter˘ch je zafixován takov˘ reÏim fiízení roãního cyklu druhu (poãtu generací a indukce dormance), kter˘ umoÏní jeho pfieÏití v cílové oblasti. U fiady predátorÛ a parazitoidÛ existují geneticky podloÏené biotypy, specializované k urãit˘m druhÛm kofiisti. Proto dovezen˘ materiál musí b˘t dostateãnû geneticky rÛznorod˘, aby zajistil adaptaci k lokálním podmínkám. Z tohoto pfiehledu vypl˘vá, Ïe na‰e území je pro introdukce jedno z nejménû vhodn˘ch na Zemi. Dal‰ím problémem je finanãní nároãnost projektÛ introdukce a v souãasnosti pak i obavy vefiejnosti a restriktivní opatfiení státních orgánÛ, které by tyto projekty pravdûpodobnû vzbudily. 2. Umûlé mnoÏení pfiirozen˘ch nepfiátel a jejich vypou‰tûní do napaden˘ch porostÛ. Zde je moÏno pouÏít dvou postupÛ: jednak zásah „inokulativní“, kdy je vypu‰tûno malé mnoÏství pfiirozen˘ch nepfiátel, ktefií se v napadeném porostu dále mnoÏí sami, jednak zásah „inundativní“, kter˘ spoãívá ve vypu‰tûní nadbytku pfiirozen˘ch nepfiátel, ktefií ‰kÛdce zahubí, následnû v‰ak sami podlehnou. Problematika inokulativních zásahÛ je do znaãné míry podobná jako u introdukcí. Hlavním problémem inundativních zásahÛ je, Ïe vyÏadují, aby bylo v dobû potfieby po ruce

9

velké mnoÏství pfiirozen˘ch nepfiátel. Aby bylo dosaÏeno 90-95 % úãinnosti zásahu, je nutno vypou‰tût 75 000 aÏ 750 000 jedincÛ entomofágÛ na hektar, podle druhu pfiirozeného nepfiítele, ‰kÛdce a ekologick˘ch podmínek zásahu. Klade to vysoké poÏadavky na organizaci chovu entomofágÛ. Jistou zásobu jejich materiálu lze vytvofiit jiÏ v pfiedsezonním období, protoÏe vût‰inu druhÛ je moÏno nûkolik t˘dnÛ skladovat za sníÏené teploty. Metody skladování jsou druhovû velmi specifické a neustále se v˘zkumnû dopracovávají. RovnûÏ zdokonalení metodiky chovÛ, t.j. zv˘‰ení jejich v˘tûÏnosti a jejich zlevnûní, se ubírá nûkolika smûry. V˘znamn˘ch zlep‰ení je moÏno dosáhnout zavedením umûl˘ch potrav, vyuÏitím chování entomofágÛ pfii manipulaci, chovem selektovan˘ch kmenÛ apod. ZávaÏná je otázka vysazování entomofágÛ do ohroÏen˘ch porostÛ. Bylo vynalezeno mnoÏství metod, které kombinují rÛzné typy pfienosn˘ch schránek a substrátÛ, které je vyplÀují. Tyto metody sniÏují ztráty pfiirozen˘ch nepfiátel pfii trasnsportu a pfii vysazování v porostu. Pfiesto vÏdy platí, Ïe v˘sledky se zhor‰ují úmûrnû tomu, jak klesá podíl ruãní práce pfii vysazování. Proto umûlé vysazování je vhodné zejméne ve sklenících a pro potfieby zahrádkáfiÛ a drobn˘ch pûstitelÛ. 3. Ochrana a usmûrnûní pohybu pfiirizen˘ch populací nepfiátel ‰kodliv˘ch ãinitelÛ. Mechanismus zásahu spoãívá ve zv˘‰ení abundance pfiirozen˘ch nepfiátel v období poãátku v˘voje populací ‰kÛdcÛ. V této dobû mÛÏe predace i parazitace pozdrÏet prudk˘ rÛst populace ‰kÛdcÛ v pfiípadû, Ïe pomûr mezi pfiirozen˘mi nepfiáteli a ‰kÛdci je pfiízniv˘. Zv˘‰ení absolutní poãetnosti pfiirozen˘ch nepfiátel lze ovlivnit nûkolika zÛsoby. V zemûdûlské krajinû je moÏno chránit, pfiípadnû vytvofiit místa, vhodná pro pfiezimování pfiirozen˘ch nepfiátel. Obecnû jsou to místa zemûdûlsky neobhospodafiovaná, jejichÏ rozloha v souãasné dobû vzrÛstá. Vhodnost takov˘ch refugií jako místpfiezimování v‰ak velmi závisí na jejich mikroklimatu. Zv˘‰ení poãtu míst vhodn˘ch pro zimování tedy nemusí b˘t úmûrné zvût‰ení v˘mûry zemûdûlsky neobhospodafiované pÛdy. K zv˘‰ení poãetnosti pfiirozen˘ch nepfiátel v cílov˘ch porostech bylo pouÏito nûkolika metod. Pozitivnû se projevilo udrÏování vût‰í diverzity kvetoucích rostlin jejich vyséváním v okrajov˘ch pásech na souvratích, pfiípadnû vynecháním herbicidního zásahu v tûchto místech. Tato opatfiení jsou zejména nutná pro zv˘‰ení úãinnosti pestfienkovit˘ch, jejichÏ samice pro vykladení potfiebují jako potravu pyl. K pfiilákání predátorÛ a parazitoidÛ do porostÛ bylo v nûkter˘ch pfiípadech pouÏito atraktantÛ. Napfiíklad u predátorÛ m‰ic se osvûdãily roztoky aminokyseliny tryptofanu, jejíÏ zápach se podobá zápachu medovice m‰ic, kter˘ je pfiitahuje. Podobn˘ úãinek mûlo rozstfiikování umûlé medovice vyrobené ze smûsi cukru a kvasniãného autolyzátu, coÏ zlep‰uje i v˘Ïivu kladoucích samic. Jako atraktanty a rovnûÏ stimulátory kladení vajíãek pro rÛzné druhy predátorÛ a parazitoidÛ se osvûdãily také vodní v˘luhy z nûkter˘ch rostlin (laskavec, dfii‰Èál), rozstfiikované v porostech. Kritick˘m místem v Ïivotû predátorÛ je v˘voj nové generace pokud probíhá pfiímo v zemûdûlsk˘ch porostech a vyÏaduje urãitou minimální abundanci kofiisti nebo hostitele. Tato populaãní hustota ‰kÛdcÛ mÛÏe b˘t v nûkter˘ch plodinách z ekonomického hlediska zanedbatelná a mûla by b˘t tolerována.

Jak zjistit pfiítomnost pfiirozen˘ch nepfiátel? Existuje mnoÏství metod sbûru hmyzu popsan˘ch ve speciálních pfiíruãkách, ale ty vût‰inou vyÏadují speciální vybavení (chytání na svûtlo, sbûr vysavaãem D-vac). Pfiítomnost pfiirozen˘ch nepfiátel v‰ak mÛÏeme zjistit i bez nákladn˘ch zafiízení. ¤adu druhÛ zjistíme pfiím˘m pozorováním na porostu a na zemi. DÛleÏitá je denní doba. Nejlépe je prohlíÏet porost za slunného dne v raních hodinách, kdy teplota vzduchu je niωí, neÏ teplota oslunûn˘ch rostlin a zemû. Postupujeme ve smûru dopadajících paprskÛ, tak Ïe máme slunce za zády. Pozorujeme povrch zemû, listy vystavené ãepelí ke slunci a kvûty, pfiedev‰ím kvûtenství okoliãnat˘ch a sloÏnokvût˘ch rostlin. Larvy pestfienek a zlatooãek, které se pfies den skr˘vají, mÛÏeme pozorovat za soumraku, kdy vylézají na vrcholy rostlin. Kukly pestfienek, slunéãek a nûkter˘ch druhÛ parazitoidÛ nalezneme poblíÏ míst v˘skytu ‰kÛdcÛ, bez ohledu na denní dobu. Parazitovaná vajíãka nalezneme prohlídkou snÛ‰ek cílov˘ch druhÛ ‰kÛdcÛ. Hmyz skryt˘ v porostu zjistíme sklepáváním, nejlépe do vût‰í

10

umûlohmotné bílé misky, kterou jednou rukou drÏíme, druhou do ní oklepáváme rostliny. MoÏné je také pouÏít kus PVC poloÏen˘ na zem. Tato metoda nahrazuje sm˘kání entomologickou sítí, kterou kaÏd˘ nemá. Není tak úãinná, ale hojné druhy zjistíme také. Nejvhodnûj‰í je sklepávat ráno a veãer. Ke zji‰tûní entomofágÛ pobíhajících po povrchu zemû je moÏno pouÏít zemních pastí. âist˘ kelímek od jogurtu zakopeme tak, aby hrdlo bylo pfiesnû na úrovni zemû (dÛleÏité, nesmí vyãnívat!), na dno dáme nûkolik kouskÛ hlíny, za de‰tivého poãasí umístíme nad past stfií‰ku. Vybíráme za 24-48 hodin (del‰í expozice je neefektivní). Do pastí se chytí stfievlíkovití, drabãíkovití a pavouci, ale i pátefiíãkovití a slunéãkovití.

V˘znamné druhy pfiirozen˘ch nepfiátel Podat pfiehled dÛleÏit˘ch skupin pfiirozen˘ch nepfiátel je úkol nesnadn˘, protoÏe parazitoidÛ a predátorÛ jen v na‰í faunû existuje nûkolik tisíc druhÛ a urãení druhové pfiíslu‰nosti v nûkter˘ch skupinách je obtíÏné. Tento úkol je v‰ak ulehãen tím, Ïe v polních kulturách jsou spoleãenstva pfiirozen˘ch nepfiátel pomûrnû chudá a skládají se z nûkolika desítek druhÛ z nichÏ jen malá ãást je zastoupena vût‰ím poãtem jedincÛ.

Parazitoidi Parazitoidi jsou druhovû nejbohat‰í skupinou pfiirozen˘ch nepfiátel. Zji‰tûní jejich pfiítomnosti a urãení druhu je velmi obtíÏné, kvÛli obtíÏné rozli‰itelnosti dospûlcÛ a skrytému zpÛsobu Ïivota v˘vojov˘ch stadií. Pro nespecialistu je nejsnáze rozli‰itelná pfiítomnost tûch parazitoidÛ, jejichÏ v˘vojová stadia mûní vzhled hostitele charakteristick˘m zpÛsobem. Jsou to parazitoidi m‰ic lumãíkovití (Braconidae) a m‰icomarovití (Aphidiidae) ktefií po zakuklení pÛsobí zãernání napadené m‰ice nebo mûní jeji vzhled – m‰ice se nafoukne a vytvofií takzvanou „mumii“. Také napadení vajíãek mÛrovit˘ch parazitoidy rodu Trichogramma pÛsobí zmûnu jejich barvy.

Predátofii Drabãíkovití (Staphylinidae) Malé aÏ stfiednû velké druhy (do 30 mm) vyznaãující se ‰tíhl˘m protaÏen˘m tvarem tûla a silnû zkrácen˘mi krovkami, které kryjí jen 1/4 – 1/2 zadeãku, nohy dlouhé a ‰tíhlé. Larvy podlouhlé s tmavû zbarvenou pevnou hlavou (celkovû jsou larvy podobné larvám ãeledi stfievlíkovit˘ch, ale hlava pfii pohledu shora je spí‰e okrouhlá). Îijí na nejrÛznûj‰ích místech, rÛzn˘m zpÛsobem Ïivota. ¤ada druhÛ je predátory jin˘ch ãlenovcÛ i mûkk˘‰Û. Vût‰ina druhÛ je aktivní v noci, mnohé druhy dobfie létají. PfieváÏná ãást druhÛ jsou predátofii, spektrum kofiisti je v‰ak pfiedurãeno místem jejich v˘skytu, pfiiãemÏ nároky vût‰iny druhÛ jsou velmi vyhranûné a úzké. Z na‰ich pfiibliÏnû1200 druhÛ se jich v porostech polních plodin vyskytuje asi 70. Nejhojnûj‰ími velk˘mi druhy jsou zástupci rodu Philonthus. lejnomil zdoben˘ – Philonthus decorus. âern˘, délka asi 12 mm. Obr. 17, str. 13.

•

Pátefiíãkovití ( Cantharidae ) Dospûlci podlouhlí aÏ 15 mm dlouzí, s v˘raznû mûkk˘mi krovkami a tûlem, pfiezimují larvy aÏ 30 mm dlouhé, sametovû ochlupené, ãernohnûdé aÏ ãerné, ãasto nalézané v zimních a jarních mûsících lezoucí na zemi. Dospûlci i larvy jsou nespecializovaní predátofii poÏírající m‰ice a jin˘ sav˘ hmyz, housenky i dospûlce rÛzného hmyzu, dÛleÏití jsou proto, Ïe kvÛli své velikosti mají vysokou spotfiebou potravy. Nûkteré druhy pravidelnû poÏírají pra‰níky kvûtÛ a semenáãky rostlin. Velmi dobfie létají. Jsou aktivní ve dne i v noci. Ze 75 na‰ich druhÛ jsou v polních porostech hojné 3: pátefiíãek chloupkovan˘ – Cantharis lateralis – obr. 21, str. 13. pátefiíãek snûhov˘ – Cantharis fusca klanodrápník Ïlut˘ – Rhagonycha fulva

• • •

11

Slunéãkovití ( Coccinellidae ) Dospûlci okrouhlého tvaru, men‰í velikosti (do 10 mm), vût‰inou s v˘raznou barevnou kresbou sestávající se z ãern˘ch skvrn na ãerveném nebo Ïlutém pozadí, pfiípadnû ãerven˘ch skvrn na ãerném pozadí. Larvy ãerné, aÏ 15 mm dlouhé, velmi pohyblivé s dlouh˘mi nohami. Dospûlci i larvy drav˘ch druhÛ specializované na poÏírání m‰ic, ãervcÛ nebo svilu‰ek. Dal‰í druhy se Ïiví sporami hub, pylem, pfiípadnû rostlinnou potravu. Dospûlci dobfie létají. Mají jednu generaci

1

4

3

5

7

12

2

8

6

9

10

14

18

11

12

13

15

16

17

19

20

21

(velké druhy) aÏ dvû nebo tfii generace roãnû, pfiezimují dospûlci. V˘skyt jednotliv˘ch druhÛ je urãen mikroklimatem, mnoÏstvím dostupné potravy a typem rostlinného porostu. Ze 73 druhÛ vyskytujících se u nás lze v polních porostech nalézt hojnû 5 druhÛ. slunéãko sedmiteãné – Coccinella septempunctata – larva obr. 7 slunéãko pûtiteãné – Coccinella quinquepunctata – obr. 12 slunéãko ãtrnáctiteãné – Propylea quatuordecimpunctata – obr. 13 slunéãko dvouteãné – Adalia bipunctata – obr. 10 slunéãko drobné – Adonia variegata – obr. 11

• • • • •

Stfievlíkovití ( Carabidae ) Dospûlci jsou malé (2 mm) aÏ velké (40 mm) druhy, s dobfie vyvinut˘mi nohami, hlava vÏdy uωí neÏ zbytek tûla, larvy jsou podlouhlé s velkou zpevnûnou hlavou tmavûji zbarvenou neÏ ostatní tûlo, pfii pohledu shora hranatou (na rozdíl od drabãíkovit˘ch), na konci tûla jsou tyãinkovité pfiívûsky. Larvy i dospûlci poÏírají Ïivoãi‰nou potravu, kromû v‰ech v˘vojov˘ch stadií ãlenovcÛ téÏ slimáky. Mají pfieváÏnû noãní zpÛsob Ïivota. Loví na povrchu zemû, fiídãeji lezou na rostliny, larvy se zdrÏují vût‰inou v povrchov˘ch vrstvách pÛdy. ¤ada druhÛ poÏírá semena plevelÛ (tyto druhy jsou oznaãeny hvûzdiãkou) a dokonce jim dává pfiednost pfiedmasitou potravou. Pfiezimují buì dospûlci (velké druhy mohou Ïít nûkolik let), nebo larvy. ¤ada druhÛ létá i na vût‰í vzdálenosti, nûkteré druhy ve dne, jiné v noci. Ze 600 na‰ich druhÛ Ïije v polních porostech asi 50 druhÛ z nichÏ nûkolik je hojn˘ch.

13

• • • • • • • • • •

*oblo‰títec plstnat˘ – Pseudoophonus rufipes – obr. 19 *kvapník mûniv˘ – Harpalus affinis *bûÏec ãtveropás˘ – Trechus quadristriatus teãkokfiídlec obecn˘ – Pterostichus melanarius – obr. 20 stfievlíãek mûdûn˘ – Poecilus cupreus – obr. 18 *matnolesklec okrouhl˘ – Amara ovata – obr. 14 *matnolesklec kovov˘ – Amara aenea ‰ídlatec záfiiv˘ – Bembidion lampros stfievlíãek dvoubarevn˘ – Anchomenus dorsalis – obr. 16 stfievlík zrnit˘ – Carabus granulatus – obr. 15

Pestfienkovití ( Syrphidae ) Dravé druhy stfiednû velké (délka tûla dospûlce 8-15 mm), larvy bez viditelné hlavové schránky, kapkovitého tvaru. Jen men‰í ãást z celkem 320 u nás se vyskytujících druhÛ je dravá. Îiví se hmyzem vyskytujícím se hromadnû, pfiedev‰ím m‰icemi a tfiásnûnkami. Vajíãka jsou kladena do blízkosti kolonií kofiisti. Dravé larvy jsou noãní,pfies den ukryté na rostlinách. Kukly mají charakteristick˘ kapkov˘ tvar, jsou nalepeny na rostlinách a snadno viditelné. Dospûlci, ktefií se Ïiví pylem a cukernat˘mi látkami, mají denní aktivitu. Let je charakteristick˘ – stojí na místû (pro svÛj vzhled jsou lidovû naz˘vány „vosiãky“), nûkteré druhy masovû migrují na velké vzdálenosti, fiádovû stovek kilometrÛ. Mají dvû generace v roce, pfiezimuje dospûlec, u nûkter˘ch druhÛ larva. V porostech polních plodin se hojnû vyskytují dva druhy pestfienka pruhovaná – Episyrphus balteatus – obr. 4. Larva do 10 mm, s bezbarvou prÛhlednou pokoÏkou pod níÏ je nepravideln˘ sádrovû bíl˘ vzor, pokoÏkou prosvítají vnitfiní orgány. pestfienka velká – Scaeva pyrastri – obr. 5, larva – obr. 9. Larva do 18 mm, sytû zelená se Ïlut˘mi podéln˘mi pruhy na hfibetû, pokoÏka neprÛhledná, pokrytá bradavkami.

• •

Lovãicovití ( Nabidae ) Plo‰tice malé a stfiední velikosti (6 – 11 mm), podlouhlého tûla, se silnû vyvinut˘m sosákem, mohutn˘mi nohami a mal˘mi aÏ zkrácen˘mi polokrovkami. Mají jednu generaci v roce, pfiezimuje dospûlec. Predátofii Ïivící se larvami a jin˘m mûkk˘m hmyzem. V porostech polních plodin se vyskytuje více druhÛ z nichÏ Ïádn˘ poãetnû nepfievaÏuje. lovãice krátkokfiídlá – Himacerus apterus – obr. 3. Jeden z druhÛ ãasto se vyskytujících v porostech polních plodin

•

Hladûnkovití ( Anthocoridae ) Drobné druhy 2-8 mm dlouhé, predátofii hromadnû se vyskytujících skupin ãlenovcÛ, svilu‰ek, tfiásnûnek, m‰ic a ãervcÛ. Hojné druhy mají dvû generace v roce, pfiezimují dospûlci. V porostech zemûdûlsk˘ch plodin se z 41 u nás nalézan˘ch druhÛ vyskytují hojnû 3 druhy. hladûnka hajní – Anthocoris nemorum – obr. 1. Predátor ‰irokého spektra mal˘ch druhÛ ãlenovcÛ. hladûnka malá – Orius minutus. Specializovan˘ predátor svilu‰ek.

• •

Klopu‰kovití ( Miridae )

•

Z velké ãeledi pfieváÏnû b˘loÏravé nûkolik drav˘ch druhÛ men‰í velikosti (5-10 mm). klopu‰ka dravá – Deraeocoris ruber – obr. 2. Îiví se drobn˘m hmyzem. Má jednu generaci v roce, pfiezimují vajíãka.

Zlatooãkovití ( Chrysopidae ) Malé aÏ stfiednû velké druhy (tûlo 10-20 mm dlouhé) podobného celkového vzhledu. Mají dva páry kfiídel s bohatou Ïilnatinou, zbarvení celého tûla zelené, oãi s v˘razn˘m zlat˘m leskem, tûlo ‰tíhlé. Nápadná asi 0,8 mm dlouhá zelená vajíãka jsou kladena na stopkách. Larvy stfiednû velké, velmi pohyblivé, s v˘razn˘mi meãovit˘mi kusadly. Dospûlci se Ïiví hlavnû cukernat˘mi látkami

14

(medovicí), larvy – v˘znamní polyfágní predátofii, se Ïiví v‰emi druhy dostupné kofiisti. Tu vysávají po nabodnutí dut˘mi kusadly. Aktivita dospûlcÛ i larev je pfieváÏnû noãní, dospûlci létají pohotovû, ale na malé vzdálenosti. U nás zji‰tûno 25 druhÛ z nichÏ v polních kulturách se vyskytují 3. zlatooãka obecná – Chrysopa carnea (komplex) – larva obr. 8. Podle nov˘ch zji‰tûní jde o komplex nûkolika tvarovû témûfi nerozli‰iteln˘ch druhÛ, z nichÏ na území âR Ïijí tfii. Více neÏ 90 % jedincÛ zlatooãkovit˘ch vyskytujících se v polních porostech patfií k tomuto komplexu. Poznají se podle toho, Ïe jejich zbarvení je ãistû zelené, bez ãern˘ch skvrn na hlavû a ãernû vybarven˘ch ãástí Ïilek na kfiídlech, dále podle toho, Ïe po chycení nezapáchají. Mají 2 generace v roce, pfiezimují dospûlci, ktefií na zimu mûní zbarvení. zlatooãka plamková – Chrysopa commata. Velmi podobná pfiede‰lé, na temeni hlavy 2 ãerné teãky, po stranách zadeãku podélná ãerná páska, v˘raznû zapáchá. zlatooãka zelená – Chrysopa phyllochroma. Jako pfiede‰lá, bez ãerné pásky na zadeãku

•

• •

Denivkovití ( Hemerobiidae ) Men‰í druhy (tûlo 4 – 8 mm dlouhé) s kfiídelní Ïilnatinou jednodu‰‰í neÏ u zlatooãkovit˘ch, kfiídla rÛznû zbarvena. Larvy podobné larvám zlatooãkovit˘ch vzhledem i zpÛsobem Ïivota. Larvy se vyskytují hlavnû v pozdním létû a na podzim, tím se sniÏuje konkurence s larvami zlatooãkovit˘ch. Z 36 na‰ich druhÛ se v polních porostech nejãastûji vyskutují denivka prÛsvitná – Hemerobius humuli – obr. 6 denivka skvrnitá – Micromus variegatus. Hojná v porostech vojtû‰ky.

• •

Pavouci (Araneae) Pavouci jsou nejrozmanitûj‰í skupinou predátorÛ na svûtû. Dosud bylo popsáno pfies 40 000 druhÛ. Pavouci jsou diverzifikovaní i co se stanovi‰tních nárokÛ t˘ãe, obsadili takfika v‰echny suchozemské biotopy. Pfiítomní jsou ve v‰ech typech plodin, kde vût‰inou pfiedstavují nejhojnûj‰í predátory a patfií mezi v˘znamné regulátory hmyzích ‰kÛdcÛ. Vût‰ina pavoukÛ jsou nespecializovaní predátofii konzumující ‰irokou ‰kálu kofiisti, tedy i ‰irokou ‰kálu ‰kÛdcÛ. Díky tomu není jejich populaãní dynamika závislá na populaãní dynamice Ïádného konkrétního druhu kofiisti a je proto relativnû stabilní. Pomûrné zastoupení jednotliv˘ch druhÛ kofiisti na jejich jídelníãku zhruba odpovídá zastoupení druhÛ dostupn˘ch jako kofiist v jejich biotopu. Pavouci tak nemohou zpÛsobit úplné vyhubení ‰kÛdcÛ, ale jsou schopni zamezit nárÛstu jejich populací. Druhovû bohat‰í spoleãenstva pavoukÛ jsou schopna pufrovat nárÛst populací ‰ir‰í ‰kály ‰kÛdcÛ. Díky nûkter˘m vlastnostem jsou pavouci efektivnûj‰ími regulátory ‰kÛdcÛ neÏ jiní predátofii. Vyznaãují se napfiíklad nadbyteãn˘m lovem, zabíjejí aÏ 50x víc kofiisti, neÏ jsou sami schopni zkonzumovat. Jednou z pfiíãin tohoto chování je fakt, Ïe kofiist tráví mimotûlnû, tedy tak, Ïe do ní nejprve vpustí enzymy. Teprve aÏ je vnitfiek kofiisti dostateãnû natráven, vysají ho. Do té doby v‰ak jsou stále puzeni k dal‰ímu lovu. Navíc velká ãást druhÛ pouÏívá k lovu sítû, které fungují jako nev˘bûrové pasti zachycující víc, neÏ je pavouk schopen zkonzumovat. Dal‰í z hlediska ochrany plodin pozitivní vlastností pavoukÛ je schopnost fiady druhÛ aktivovat a lovit i v zimních mûsících. Dále, nûktefií pavouci jsou ménû citliví na insekticidy neÏ hmyzí predátofii. Ukazuje se také, Ïe jejich spoleãenstva nejsou negativnû ovlivÀována geneticky modifikovan˘mi plodinami. Experimentálnû bylo prokázáno, Ïe pouhá pfiítomnost pavoukÛ má na studované ‰kÛdce repelentní úãinek. Napfiíklad na jabloních s pavouky do‰lo oproti stromÛm bez pavoukÛ k redukci poãtu housenek mÛry Spodoptera littoralis o 98 %, z toho 64 % housenek bylo zabito a zbyl˘ch 34 % stromy opustilo. Dosavadní snahy o umûlé zvy‰ování poãetnosti pavoukÛ v agroekosystémech naráÏejí na obtíÏnost chovu pavoukÛ. Jejich tendence ke kanibalismu neumoÏÀuje chov pavoukÛ po hromadû. Navíc mají pavouci pfii umûlém zv˘‰ení hustoty jedincÛ kvÛli teritorialitû tendenci rozpt˘lit se do okolí. Proto je perspektivní spí‰e podpora pfiirozeného v˘skytu. Napfiíklad v âínû docílili redukce pouÏití insekticidÛ na r˘Ïov˘ch polích o 70 % tak, Ïe v období záplav umístili na pole slamû-

15

Obr. 22 – Pavuãenka létavá (Erigone atra) – samec

Obr. 23 – Plachetnatka obecná (Meioneta rurestris) – samice

Obr. 24 – Pavuãenka rolní (Oedothorax apicatus) – samice

Obr. 25 – Slíìák rolní (Pardosa agrestis) – samec

Obr. 26 – Slíìák luãní (Pardosa palustris) – samec

Obr. 27 – Snovaãka peãující (Theridion impressum) – samec

Obr. 28 – Snovaãka dvouskvrnná (Neottiura bimaculata) – samec

Obr. 29 – KfiiÏák skvostn˘ (Aculepeira ceropegia) – samice

16

Obr. 31 – Cediveãka plotová (Dictyna uncinata) – samec a samice

Obr. 32 – BûÏník obecn˘ (Xysticus cristatus) – samice

Obr. 33 – BûÏník KochÛv (Xysticus kochi) – samice

Obr. 34 – KfiiÏák dubov˘ (Araniella opisthographa) – samec

Obr. 35 – Listovník obecn˘ (Philodromus cespitum) – samec

Obr. 36 – Zápfiedník rákosní (Clubiona phragmitis) – samice

Obr. 37 – BûÏník listov˘ Ebrechtella tricuspidata – samice

17

Fotografie pavoukÛ Rudolf Macek a Antonín KÛrka (obr. 29)

Obr. 30 – KfiiÏák luãní (Mangora acalypha) – samice

né úkryty pro slíìáky redukující ‰kodlivé kfiísy. V na‰ich podmínkách lze pavouãí spoleãenstva nejúãinûji podporovat tlumením negativních dopadÛ hospodafiení. Negativní dopad na pavouky má pfiedev‰ím pouÏití insekticidÛ a pravidelné disturbance, hlavnû sklizeÀ a orba. Îádoucí je pfiedev‰ím omezovat pouÏití nûkter˘ch kontaktních pfiípravkÛ (organofosfáty, pyretroidy), které zredukují pavouãí spoleãenstvo aÏ o 90 %, a nahrazovat je selektivními insekticidy. Vhodné je provádût postfiiky v poledních hodinách, kdy je vût‰ina pavoukÛ neaktivní. Rekolonizaci o‰etfien˘ch ploch pavouky z okolí lze urychlit omezením aplikace postfiikÛ jen na vybraná místa. Pfii pravideln˘ch disturbancích dochází k likvidaci ãásti jedincÛ a k naru‰ení struktury stanovi‰tû. Nûktefií pavouci dokáÏou pfiedev‰ím díky schopnosti ‰ífiit se pomocí vûtru naru‰enou plochu pomûrnû rychle osídlit. I tak jim to v‰ak trvá nûkolik dní aÏ t˘dnÛ. Rychlost tohoto procesu závisí na vzdálenosti refugií, odkud se pavouci mohou ‰ífiit. V okolí agrocenóz je tedy vhodné udrÏovat neobdûlávané plochy, nebo takové plochy vãlenit pfiímo do agrocenóz, napfiíklad v podobû pruhÛ. V˘zkumy ukázaly, Ïe pro poãetnost a diverzitu pavoukÛ je nejvhodnûj‰í, aby takové plochy byly z hlediska stanovi‰tních podmínek co nejvariabilnûj‰í. Zaji‰tûní vhodného mikroklimatu a alternativní kofiisti po sklizni lze dosáhnout podporováním rÛstu pleveln˘ch druhÛ rostlin. V âeské republice bylo zaznamenáno témûfi 1000 druhÛ pavoukÛ, agroekosystémy je v‰ak schopna ob˘vat pouze malá ãást této diverzity. Druhovû pomûrnû chudé jsou agroekosystémy s obilninami. Ze síÈov˘ch pavoukÛ zde pfievaÏují drobné plachetnatky (napfi. pavuãenka létavá Erigone atra – obr. 22, plachetnatka obecná Meioneta rurestris – obr. 23, pavuãenka rolní Oedothorax apicatus – obr. 24), které si stavûjí své sítû na povrchu pÛdy. Mimo tyto síÈové pavouky jsou zde je‰tû hojní pomûrnû velcí slíìáci (napfi. slíìák rolní Pardosa agrestis – obr. 25, slíìák luãní P. palustris – obr. 26), ktefií po kofiisti pátrají pfiedev‰ím na zemi, jsou v‰ak schopní ‰plhat i po vegetaci. Na druhy pavoukÛ jsou bohat‰í agroekosystémy s plodinami se strukturovanûj‰í morfologií (napfi. sluneãnice, kukufiice, hrách). Hojné jsou zde snovaãky (napfi. snovaãka peãující Theridion impressum – obr. 27, snovaãka dvouskvrnná Neottiura bimaculata – obr. 28), stfiednû velcí pavouci stavûjící si na rostlinách trojrozmûrné sítû, jejichÏ jídelníãek je z podstatné ãásti tvofien m‰icemi a kfiísky. Mezi listy si své kruhové sítû napínají men‰í druhy kfiiÏákÛ (napfi. kfiiÏák skvostn˘ Aculepeira ceropegia – obr. 29, kfiiÏák luãní Mangora acalypha – obr. 30), v paÏdí listÛ najdeme trojrozmûrné sítû drobn˘ch cediveãek (napfi. cediveãka plotová Dictyna uncinata – obr. 31). Z nesíÈov˘ch pavoukÛ jsou zde vedle slíìákÛ hojní bûÏníci (napfi. bûÏník obecn˘ Xysticus cristatus – obr. 32, bûÏník KochÛv X. kochi – obr. 33), ktefií na rozdíl od slíìákÛ na kofiist ãíhají. Je‰tû bohat‰í faunu pavoukÛ hostí sady. Na listech dfievin si stavûjí drobné sítû kfiiÏáci rodu Araniella (obr. 43), na vûtvích aktivnû vyhledávají kofiist listovníci rodu Philodromus (obr. 35) ãi zápfiedníci rodu Clubiona (obr. 36), na listech ãíhá bûÏník listov˘ Ebrechtella tricuspidata (obr. 37).

Opatfiení ke zv˘‰ení úãinnosti pfiirozen˘ch nepfiátel Aãkoliv moÏností vyuÏití pfiirozen˘ch nepfiátel v biologické ochranû je mnoho (viz úvodní ãást) realizovat v souãasnosti je moÏno jen nûkterá. Introdukce nov˘ch druhÛ v souãasnosti nepfiipadá v úvahu. Bioagens pouÏívaná inokulativní metodou jsou zmínûna v dal‰ích kapitolách. Zde uvádíme podnûty ke zv˘‰ení úãinku pfiirozeného komplexu entomofágÛ. Je dÛleÏité si uvûdomit zejména to, Ïe dominantní druhy pfiirozen˘ch nepfiátel jsou na polích hojné proto, Ïe se jim tam líbí. Zmûna zemûdûlské krajiny, byÈ vypadala jako „návrat k lep‰í pfiírodû“, zpÛsobí jejich dramatick˘ úbytek – budou nahrazeny jin˘mi druhy. UdrÏení stávajícího komplexu pfiirozen˘ch nepfiátel závisí na úpravû stávajícího zpÛsobu hospodafiení. Rozumná aplikace pesticidÛ. Aplikaci insekticidÛ je tfieba provádût na základû krátkodobé prognozy maximální abundance ‰kÛdce, jak je vypracována napfiíklad pro m‰ice na obilovinách. V pfiípadû nejasné prognozy ukazující na to, Ïe bude dosaÏeno spodní hranice ‰kodlivého v˘skytu ‰kÛdce, je nutno brát v úvahu mnoÏství pfiirozen˘ch nepfiátel. Je li pomûr mezi pfiirozen˘mi

18

nepfiáteli a ‰kÛdci vysok˘, je vhodné od o‰etfiení upustit. Uvádí se napfiíklad, Ïe v první fázi v˘voje populace m‰ic na obilovinách je moÏno upustit od zásahu, jsou-li více neÏ 3 predátofii na 1 m2 plochy pole. Vzhledem k tomu, Ïe se tato abundance zji‰Èuje obtíÏnû, je moÏno spoãítat pouze slunéãko sedmiteãné a jeho poãet vynásobit 4. Agrotechnika. ·etrné postupy sniÏují negativní úãinky skliznû na zeleno. SklizeÀ Ïacími fiezaãkami v dobû pfiítomnosti ‰kÛdcÛ je krajnû ‰kodlivá pro populace entomofágÛ. Lépe je plodinu posekat a nechat leÏet po dobu, kdy se mohou pfiirození nepfiátelé rozlézt. Pfiirození nepfiátelé mají vesmûs vût‰í pohybové schopnosti, neÏ cíloví ‰kÛdci. Pfii sklizni pícnin b˘vá doporuãováno téÏ sekat porost v pásech. Stfiídá se pás posekan˘ s neposekan˘m, kter˘ se poseká pozdûji. Bylo také prokázáno, Ïe zachování pfiijatelného stupnû zaplevelení porostu podstatnû sniÏuje abundanci fiady druhÛ ‰kÛdcÛ. Mechanismus tûchto úãinkÛ je sloÏit˘, je‰tû nikoli plnû objasnûn˘. Jednou jeho sloÏkou je v‰ak lákající úãinek nûkter˘ch druhÛ plevelÛ na nûkteré druhy pfiirozen˘ch nepfiátel. Je rovnûÏ doporuãováno cílené obhospodafiování souvratí. Na souvratích lze vynechat o‰etfiení herbicidy, nûkde se jde tak daleko, Ïe je doporuãováno pfiisévání nûkter˘ch druhÛ pleveln˘ch rostlin. Tyto postupy je nutno pouÏívat s ohledem na pfiedcházející obhospodafiování pozemku (velikost pÛdní zásoby semen) a klimatické pomûry. Refugia a podpora rozmnoÏování. Refugia jsou místa, kam se pfiirození nepfiátelé uchylují v dobû nepfiátelsk˘ch agrotechnick˘ch zásahÛ – orby, skliznû apod. Obecnû jsou to meze a jiná neobhospodafiovaná místa v zemûdûlské krajinû. Prokázali jsme napfiíklad, Ïe jsou vhodn˘m útoãi‰tûm pro 90 % stfievlíkovit˘ch, ktefií se vyskytují na poli. Pro polyfágní predátory (stfievlíkovití, drabãíkovití) jsou nejvhodnûj‰í meze zatravnûné, sekané, pfiípadnû málo frekventované polní cesty porostlé rdesnem ptaãím. Plochy porostlé vytrval˘mi bylinami (kopfiiva, pelynûk, vratiã) nebo kfiovinami (bez ãern˘) jsou vhodnûj‰í pro predátory m‰ic (slunéãkovití, pestfienkovití, plo‰tice). Úkolem refugií je také poskytnout nabídku kvetoucích rostlin pro ty pfiirozené nepfiátele, ktefií potfiebují pyl k rozmnoÏování. Ochrana zimovi‰È. Mnohé druhy jsou limitovány nedostatkem vhodn˘ch míst k pfiezimování, která by byla vhodná mikroklimaticky a bûhem zimního období nebyla naru‰ována. Slunéãkovití napfiíklad vyÏadují k pfiezimování jiÏní svahy nebo okraje lesÛ porostlé fiídkou vegetací. Nepfiíznivû pÛsobí jak zarÛstání vysokou vegetací, tak vypalování – vhodná je pastva. K podpofie pfiezimování zlatooãkovit˘ch i nûkter˘ch slunéãkovit˘ch byly sestrojeny zvlá‰tní schránky (materiály jsou dfievo, eternit, dehtov˘ papír), které pfii umístûní na vhodném místû umoÏÀují pfiezimovat velkému poãtu dospûlcÛ. Vhodné je také tolerovat pfiezimování tûchto druhÛ v nevytápûn˘ch budovách a na jafie umoÏnit jejich odlet.

19

SLUNÉâKO V¯CHODNÍ (HARMONIA AXYRIDIS [PALLAS]) NOVù SE ·Í¤ÍCÍ DRUH V âESKÉ REPUBLICE A. Honûk, Z. Martinková

Druh na urãitém území dosud cizí, kter˘ se tam zaãal rychle ‰ífiit, naz˘váme druhem invazivním. ProtoÏe místa v pfiírodû jsou zaplnûna, invazivní druhy musí vytlaãovat nûkteré z druhÛ jiÏ dfiíve roz‰ífien˘ch. PonûvadÏ strategií souãasného vztahu k pfiírodû je ochrana stávajícího stavu, invazivní druhy jsou obecnû vnímány jako neÏádoucí. Nadto se nûkteré b˘loÏravé invazivní druhy hmyzu mohou stát v˘znamn˘mi ‰kÛdci plodin. Zvlá‰tní situace nastane, jestliÏe invazivní druh je souãasnû druhem uÏiteãn˘m. K tomu do‰lo v dÛsledku ‰ífiení slunéãka Harmonia axyridis (Pallas). Tento druh zde pro praktickou potfiebu pojmenováváme ”slunéãko v˘chodní”. Slunéãko v˘chodní je velké asi jako na‰e slunéãko sedmiteãné a v âeské republice se vyskytuje ve dvou v˘raznû odli‰n˘ch barevn˘ch formách (Obr. 1). Hojnûj‰í z obou forem má ãervené krovky s vût‰ím poãtem mal˘ch ãern˘ch teãek (nejãastûji je to deset teãek na jedné krovce srovnan˘ch ve ãtyfiech pfiíãn˘ch fiadách). Vzácnûj‰í je forma s ãern˘mi krovkami, nejãastûji se dvûma, fiídãeji tfiemi vût‰ími ãerven˘mi skvrnami skvrnami na kaÏdé z krovek. Larvy jsou sametovû ãerné s v˘razn˘m podéln˘m ãerven˘m pruhem uprostfied tûla. Dospûlce i larvy nejãastûji nalezneme na stromech, pfiíleÏitostnû v‰ak také v porostech plodin napaden˘ch m‰icemi, nejãastûji na vojtû‰ce. Druh je pÛvodnû domovem ve V˘chodní Asii, v Japonsku, ruské Sibifii aÏ po Bajkal, v âínû a Vietnamu. Ve své vlasti Ïije pedev‰ím na stromech a kefiích. Slunéãko v˘chodní je nejen dobr˘m predátorem m‰ic, ale poÏírá i mery, které ostatní druhy na‰ich slunéãkovit˘ch opomíjejí. Z toho dÛvodu byly ãinûny opakované pokusy o introdukci slunéãka v˘chodního do dal‰ích zemûpisn˘ch oblastí. Nûkolikrát bylo bezúspû‰nû vysazeno v západních oblastech Sovûtského svazu, ve Francii a v Italii. Obrat nastal nechtûnû. Slunéãko v˘chodní nejprve v dÛsledku náhodného zavleãení zdomácnûlo v Severní Americe (od konce sedmdesát˘ch let minulého století) a poãátkem na‰eho století také v Západní Evropû. Nejprve byl druh nalezen ve Velké Britanii, následnû v dal‰ích západních státech EU. Posléze v roce 2006 byla pfiítomnost slunéãka v˘chodního zji‰tûna i v âeské republice a v roce 2008 na Slovensku. Zdrojem nechtûného uvedení do volné pfiírody Západní Evropy byly populace prodávané pro úãely biologického boje ve sklenících. V souãasnosti je u nás slunéãko v˘chodní roz‰ífieno na celém území, zejména v niωích polohách (Obr. 2), a na nûkter˘ch místech nejhojnûj‰ím zástupcem ãeledi slunéãkovit˘ch. Otázkou zÛstává, jaké dÛsledky tento masivní v˘skyt bude mít. Lze poãítat s tím, Ïe vliv na sníÏení poãetnosti ‰kÛdcÛ – m‰ic a mer – bude pozitivní. Ménû jasná je perspektiva vlivu na dal‰í na‰e domácí druhy slunéãek. V Severní Americe byl vliv na pÛvodní tam Ïijící druhy zniãující. Podstata nepfiíznivého vlivu spoãívala v tom, Ïe larvy slunéãka v˘chodního vyskytující se v koloniích m‰ic spolu s larvami ostatních pÛvodních americk˘ch druhÛ slunéãkovit˘ch poÏíraly pfiednostnû pfied m‰icem právû larvy tûchto druhÛ. Mezi chováním slunéãka v˘chodního v Americe a v Evropû v‰ak mÛÏe b˘t podstatn˘ rozdíl. V Americe se tento zavleãen˘ druh setkal s druhy vyskytujícími se pouze místnû, takov˘mi, které nikdy pfiedtím nepfii‰ly se slunéãkem v˘chodním do styku a nebyly tudíÏ pfiizpÛsobeny ke vzájemnému souÏití. Naproti tomu u nás je sice slunéãko v˘chodní druhem invazním, setkává se v‰ak s druhy slunéãkovit˘ch, z nichÏ nûkteré rovnûÏ Ïijí v jeho pÛvodní v˘chodoasijské vlasti a dobfie se tam s tímto druhem sná‰ejí. Lze tudíÏ oãekávat, Ïe takové druhy, mezi nûÏ patfií i dosud nejhojnûj‰í slunéãko sedmiteãné, jsou ke spoleãnému Ïivotu vybaveny a jejich dal‰í existence nebude slunéãkem v˘chodním ohroÏena. Nov˘ druh slunéãka má ov‰em i stinné stránky. Jedním z nepfiízniv˘ch úãinkÛ, kter˘ byl jednou v odborné literatufie publikován a od té doby je do omrzení ãasto v populární literatufie opako-

20

ván je vliv slunéãka v˘chodního na kvalitu vína. Slunéãko v˘chodní pfiezimuje jako dospûl˘ brouk. K zimování si ãasto vybírá budovy, podobnû jako na‰e slunéãko dvouteãné. Na podzim se shromaÏìuje na oslunûn˘ch stûnách a odtud zalézá do rÛzn˘ch ‰kvír. MÛÏe se stát, Ïe kromû tûchto preferovan˘ch zimovi‰È slunéãka chystající se k zimování zalezou do úkrytÛ na rostlinách, mezi jin˘mi i do vinn˘ch hroznÛ v dobû pfied jejich sklizní. Zalezlá slunéãka mohou b˘t sklizena s hrozny a pfii v˘robû vína rozdrcena. ProtoÏe tûlní tekutina slunéãkovit˘ch, hemolymfa, má v˘raznû hofikou chuÈ, mÛÏe dojít ke kontaminaci produktu. Nepfiíjemná chuÈ je rozeznatelná i pfii koncentraci jedné triliontiny hemolymfy v objemové jednotce vína. Ochranou pfied zalézáním slunéãek je ãasná sklizeÀ hroznÛ která je dobfie moÏná z toho dÛvodu, Ïe slunéãko v˘chodní se k zimnímu spánku ukládá pfieváÏnû aÏ ve druhé polovinû fiíjna. Dal‰ím nepfiízniv˘m vlivem je vyvolávání alergie, ke které mÛÏe dojít, jestliÏe se slunéãky manipulujeme a vdechujeme v˘pary v˘‰e zmiÀované tûlní tekutiny, kterou slunéãka pfii podráÏdûní vyluãují na povrch tûla. V tom ohledu není slunéãko v˘chodní v˘jimkou – hemolymfu vyluãují i ostatní druhy slunéãkovit˘ch vãetnû slunéãka sedmiteãného. Po manipulaci se slunéãky je proto nutné om˘t si ruce teplou vodou, m˘dlem a kartáãkem, protoÏe vysychající hemolymfa ulpívá na prstech a pÛsobí zbarvení podobné skvrnám od nikotinu. Je rovnûÏ lépe se vyhnout manipulaci se slunéãky v uzavfien˘ch místnostech.

Obr. 1. Slunéãko v˘chodní, hojnûj‰í ãervená forma (vlevo) a ãerná forma

Obr. 2. Roz‰ífiení slunéãka v˘chodního do r. 2007. Nové nálezy eviduje RNDr. Oldfiich Nedvûd, PhDr. (Jihoãeská univerzita) a publikuje je na stránce http://zoo.bf.jcu.cz/kz/harmonia/htm

21

ZÁKLADNÍ METODIKY POUÎITÍ BIOLOGICKÉ OCHRANY ROSTLIN V TEMPEROVAN¯CH PROSTORÁCH O. Pultar ZD Chelãice – biologické laboratofie BIOLA, [email protected]

Úvodem Biologická ochrana sensu stricto je cílevûdomé pouÏívání Ïiv˘ch organismÛ (roztoãÛ, hmyzu, hlístic, virÛ, bakterií, hub aj.) pro udrÏení ‰kodliv˘ch biologick˘ch ãinitelÛ (‰kÛdci, choroby, plevelné rostliny) pod úrovní jejich ‰kodlivého mnoÏství v porostech kulturních rostlin. VÏitou pfiedstavou o biologické ochranû je schéma: koupím „brouka“ – vpustím „brouka do skleníku“ – „brouk seÏere ‰kÛdce – sklidím, prodám, vyzvednu dotaci, zlikviduji pfiestárlou kulturu a oslavím úspû‰nou sezónu. Takhle to pochopitelnû nefunguje ani v tûch nejideálnûj‰ích pfiípadech. NeÏ „koupíme brouka“, musíme pfiedev‰ím vûdût, jakého ‰kÛdce na kultufie máme a to dost pfiesnû do druhu (naprosto jiná je ‰kodlivost a schéma ochrany pro tfiásnûnku zahradní a tfiásnûnku západní, pro m‰ici broskvoÀovou a napfi. m‰ici fie‰etlákovou nebo bavlníkovou), musíme brát v úvahu o jakou kulturu se jedná a za jak˘m úãelem je pûstována (znaãnû se li‰í metody biologické ochrany proti svilu‰kám na okurkách, na gerberách k fiezu, rÛÏích k fiezu a napfi. Syngoniu k hrnkovému prodeji, jiná je ochrana v pÛdních a hydroponick˘ch sklenících atd.). Pfii nákupu vfiele doporuãuji nakupovat biologické pfiípravky u osvûdãen˘ch firem podle „Seznamu registrovan˘ch pfiípravkÛ na ochranu rostlin“ a jimi akreditovan˘ch prodejcÛ. âím více meziãlánkÛ je mezi v˘robcem a spotfiebitelem, tím hor‰í mÛÏe b˘t kvalita (vût‰ina biologick˘ch pfiípravkÛ jsou Ïivé makroorganismy s omezenou Ïivotností a skladovatelností). ProtoÏe trÏní mechanismus je neúprosn˘ a nekompromisní, berte v úvahu, Ïe jednou z metod ochrany pfied konkurencí, nebo spí‰e podloudn˘mi obchody, je zámûrná disproporce mezi mnoÏstvím bioagens garantovaném v balení, skuteãnû obsaÏeném a doporuãovaném v návodu k pouÏití. To se projevuje rÛzn˘m zpÛsobem, napfi. tím, Ïe balení obsahuje 125-200 % garantovaného mnoÏství nebo 100 % Ïivotaschopn˘ch, funkãních organismÛ a 25-100 % imitaãního materiálu (napfi. vylíhlá puparia u Encarsia formosa). Návody pak urãují dávky a podmínky vztaÏené k tomuto „v˘robku“(!), nikoli biologickému druhu. DÛsledkem je, Ïe pokud se pouÏije konkrétní „v˘robek resp. pfiípravek“ podle cizí metodiky, nefunguje. Pokud pfiekupnící rozdûlí mnoÏství, obsahující 200% garantovaného mnoÏství bioagens na dva díly s pfiedstavou zv˘‰ení zisku a pouÏijí pÛvodní návod k pouÏití, mÛÏe b˘t zákazník velice zklamán poddimenzováním potfiebné dávky. Ani ono „vpu‰tûní do skleníku“ není tak jednoduchá záleÏitost. Je tfieba brát v úvahu kdy, kolik, s jakou frekvencí, synergick˘ nebo konkurenãní efekt a v neposlední fiadû vztah mezi oãekávanou a biologicky reálnou úãinností ochrany. Je pravda, Ïe „brouk“ nakonec ‰kÛdce pfiece jenom seÏere, ale je normální, úãelné a ekonomické sledovat, jestli to stihnul dfiíve, neÏ ‰kÛdce seÏral kulturu. Softwarovû programovatelné tzv. tritrofické systémy mezi hostitelskou rostlinou, ‰kÛdcem a jeho antagonistou fungují v omezen˘ch, pfiísnû (a draze) regulovan˘ch podmínkách napfi. laboratorních chovÛ, nikoli v‰ak v komerãních pûstitelsk˘ch celcích, zatíÏen˘ch technick˘mi moÏnostmi i nesmrteln˘m lidsk˘m faktorem, které kontinuálnû vná‰ejí do systému prvky, vychylující jej z rovnováhy. Neustálá kontrola systému je tedy pojistkou pfied rizikem ekonomick˘ch ztrát. V˘sledkem mÛÏe b˘t nezasahování do systému (protoÏe uspokojivû funguje nebo se to jiÏ nevyplatí) nebo pfiijetí rozhodnutí o jeho korelaci (dal‰í doplnûní téhoÏ bioagens, obohacení o dal‰í druh bioagens, podpora bioagens zmûnou abiotick˘ch faktorÛ, sníÏením mnoÏství ‰kÛdce jinou metodou atd.). Vrátíme-li se na zaãátek, k definici … „cílevûdomé pouÏívání…“, je tfieba zdÛraznit, Ïe touto cílevûdomostí není jen vysazení (introdukce) komerãnû dostupn˘ch nebo jinak získan˘ch bioa-

22

gens, ale také vyuÏití spontánních v˘skytÛ uÏiteãn˘ch organismÛ v porostu. Pokud se pouÏívá biologická ochrana del‰í dobu, zpravidla stoupá frekvence i druhové spektrum spontánních v˘skytÛ bioagens, nezfiídka i takov˘ch, které se jinak pro potfieby ochrany draze kupují. Nejãastûji se jedná o masové namnoÏení houby Lecanicillium lecanii (syn. Verticillium lecanii ) na molicích pfii pûstování okurek nûkdy i gerber a chrysantém; m‰icomarÛ Aphidius matricariae, A.ervi, Praon volucrae, m‰icomorky Aphidoletes aphidimyza, pestfienek Eupeodes corollae (syn. Metasyrphus corollae) a Episyrphus balteatus, nebo slunéãek Adalia bipunctata, Scymnus spp. a v poslední dobû také velice úãinné invazní slunéãko Hyrmonia axyridis v koloniích m‰ice broskvoÀové, fie‰etlákové nebo bavlníkové na okurkách, rajãatech a paprikách; bejlomorky Feltiella acarisuga a drabãíka Oligota flavicornis na okurkách napaden˘ch svilu‰kou chmelovou, nebo plo‰tic rodu Orius na okurkách, paprikách, gerberách aj. rostlinách napaden˘ch svilu‰kou chmelovou, m‰icemi a tfiásnûnkami. Jejich „cílevûdomé“ pouÏití spoãívá v jejich zachování v porostu (tj. nevyhubit postfiiky) a pfiípadnû doplnûní o synergicky pÛsobící pfiípravky (jak biologické, tak chemické), kter˘mi odstraníme zpoÏdûní, se kter˘m se dostavuje regulaãní efekt tûchto druhÛ (vût‰inou pfiicházejí aÏ po znaãném namnoÏení ‰kÛdce a sami potfiebují urãitou dobu ke svému namnoÏení). V˘‰e uvedená fakta lze jednodu‰e shrnout do následujícího odstavce, respektujícího nûkolik zvlá‰tností a principÛ biologické ochrany.

• Biologické prostfiedky pÛsobí pomaleji neÏ chemické, oãekávaná úãinnost se zpravidla dosta• • • •

ví se zpoÏdûním, se kter˘m se musí poãítat. V nestabilních biocenózách ãasto dochází k v˘kyvÛm vyÏadujícím pfiijetí okamÏit˘ch rozhodnutí, která ovlivÀují buì pozitivnû nebo negativnû cel˘ dal‰í v˘voj biocenózy, tedy systém ochrany. Biologické prostfiedky ke svému dokonalému pÛsobení vyÏadují biologickou, prostorovou i ãasovou koincidenci s faktory ovlivÀujícími jejich v˘voj a aktivitu. Patfií sem zejména pfiítomnost hostitele (cílového ‰kÛdce nebo náhradní potravy, kterou jsou schopni se Ïivit) a pÛsobení optimálních abiotick˘ch faktorÛ (teploty, vlhkosti a délky dne). Úãinná biologická ochrana je naplnûna dosaÏením rovnováÏného, nebo jemu blízkého stavu, orientaãnû dosaÏením tzv. efektivního pomûru mezi ‰kÛdcem a jeho antagonistou. Tento pomûr se mÛÏe li‰it pfii rÛzn˘ch biotick˘ch a abiotick˘ch podmínkách. Efektivního pomûru se dosahuje iniciální introdukcí bioagens v efektivním pomûru ke ‰kÛdci, dal‰ím dosazováním bioagens, nebo sníÏením populaãní hustoty ‰kÛdce jinou metodou. PouÏívání nûkolika druhÛ biologick˘ch prostfiedkÛ proti jednomu cílovému ‰kÛdci, nebo pouÏívání biologické regulace ‰ir‰ího spektra ‰kodliv˘ch ãinitelÛ, má synergick˘ úãinek. Naopak, mezi nûkter˘mi druhy mÛÏe existovat vztah konkurence, sniÏující úãinnost jednoho, nebo obou druhÛ. Konkurenãní druh se mÛÏe spontánnû vyskytnout v porostu z pfiírodních zdrojÛ (okolí). DoplÀování ochrany je moÏné pouze tûmi prostfiedky, které nezasahují negativnû do biologické regulace ‰kodliv˘ch ãinitelÛ. Metody nesplÀující tuto podmínku lze pouÏít jen lokálnû, je-li to úãelné.

Obecné metody Inokulativní introdukce (innoculative release) je jednorázové vysazení men‰ího mnoÏství jedincÛ zpravidla allochtonního druhu do nového areálu (agrocenózy), zpravidla ohniskovû. Introdukovan˘ druh se mnoÏí, roz‰ifiuje a postupnû vlastním v˘vojem populací dosáhne efektivního pomûru ke ‰kÛdci, pfii kterém je schopen dlouhodobû ‰kÛdce regulovat. UdrÏuje se v novém areálu dlouhodobû nebo trvale, vytváfií se více, ãi ménû stabilní systém dynamické rovnováhy. Proces je zpravidla pomalej‰í, spojen˘ s aklimatizací introdukovaného druhu v novém areálu. Ve vztahu ke skleníkov˘m kulturám se pouÏívá zfiídka, vzhledem k dobû a celkovému charakteru pûstování kultur (napfi. vysazování roztoãe Typhlodromus pyri na jahody).

23

Inundativní introdukce (zaplavení, inundative release) je periodické vysazování velkého mnoÏství bioagens, zpravidla vût‰ího, neÏ je nezbytnû nutné k regulaci ‰kÛdce. Nástup ochranného efektu je rychl˘, vysazené bioagens zpravidla rychle vyãerpává zdroj potravy. Systém je labilní. Rovnováha se obvykle nevytváfií. Pfiíkladem je pouÏívání mikrobiálních pesticidÛ a hlístovek, které se aplikují postfiikem, zálivkou nebo injektáÏí, podobnû jako klasické pesticidy a podobnû se vyznaãují i rychlej‰ím pÛsobením. Nejãastûj‰í pouÏití ve sklenících je pfii likvidaci nebezpeãn˘ch ohnisek ‰kÛdcÛ, v pÛdû Ïijících ‰kÛdcÛ, Ïrav˘ch housenek nebo na kulturách, které z kvalitativního hlediska nesmí b˘t po‰kozené ‰kÛdci (hrnkové okrasné rostliny, fiezané rÛÏe atd.). Pfiíkladem mÛÏe b˘t vysazování slunéãek proti m‰icím do ohnisek silnûji napaden˘ch rostlin, které by nestihla vãas „vyãistit“ jiná bioagens. Periodická (opakovaná) introdukce (periodic release) je opakované vysazování nebo aplikace bioagens, jehoÏ úãelem je stálé udrÏování jeho vysoké populaãní hustoty v podmínkách, které neumoÏÀují dosaÏení tohoto efektu pfiirozenou cestou, popfi. do areálu nebo na kulturu, kde není druh schopen se trvale aklimatizovat (napfi. introdukce Encarsia formosa na rajãata, kde se ãást populace odstraní otrháváním listÛ pfied vylíhnutím parasitoida z kukel, introdukce Eretmocerus eremicus na poinsetie, které se drÏí ve skleníku pomûrnû krátkodobû a pfii teplotách které neumoÏÀují efektivní mnoÏení parasitoida). NarÛstající introdukce (accretive release) je opakované (kaÏdoroãní) vysazování bioagens pfii populaãní hustotû ‰kÛdce, která neohroÏuje pfiímo kulturu a zaji‰Èuje postupn˘ rÛst populace uÏiteãného organismu v prÛbûhu vegetaãní sezóny. Populace antagonisty reaguje rÛstem adekvátnû na populaãní hustotu ‰kÛdce. Nejãastûj‰í pfiípad introdukcí bioagens do skleníku. V praxi jsou pouÏívány v zásadû 3 metody takového vysazení bioagens: 1) ·kÛdce napfied (pest in first) – na vysazené kultufie, dfiíve neÏ se objeví ‰kÛdce pfiirozenou cestou, se umûle vytvofií síÈ drobn˘ch ohnisek tohoto ‰kÛdce. Následnû se do ohnisek introdukuje bioagens, které se postupnû mnoÏí a ‰ífií do okolí, kde reguluje ‰kÛdce, kter˘ se mezitím objeví pfiirozenou cestou. Metoda je velice racionální, protoÏe vyÏaduje men‰í mnoÏství dodávaného bioagens a zpravidla nedochází k náhlému nekontrolovatelnému pfiemnoÏení ‰kÛdce. PouÏívá se hlavnû u okurek, rajãat a paprik k vysazení dravého roztoãe Phytoseiulus persimilis a parasitoida Encarsia formosa. 2) Zásobní rostliny (banker plants) – je jakousi modifikací pfiedchozí metody. Na vysazené kultufie, se vytvofií síÈ ohnisek z rostlin (zpravidla jiného druhu, neÏ je cílová kultura) pfiedem pfiipraven˘ch v laboratofii jejich infestací ‰kÛdcem (obvykle takov˘m, kter˘ nepfiechází na pûstovanou kulturu) a obvykle i predátorem nebo parasitoidem, popfi. se tito na zásobní rostliny introdukují dodateãnû a to vícekrát. Bioagens se postupnû na zásobních rostlinách mnoÏí a rozptylují se do okolí, kde se dále mnoÏí na druzích ‰kodliv˘ch pro kulturu a dlouhodobû je regulují. Pokud cíloví ‰kÛdci v porostu nejsou, dojde k postupnému „vyãerpání„ zásobních rostlin, ale je moÏné je nahradit nov˘mi. Metoda se pouÏívá pfiedev‰ím k vysazování afidofágÛ, zejména m‰icomarÛ Aphidius colemani, A.ervi a Episyrphus balteatus. Jako hostitelé jsou pouÏívány m‰ice Sitobion avenae, Rhopalosiphum padi a Acyrtosiphon pisum, jako hostitelské rostliny obilí, bob, lilek aj. Na stejném principu je zaloÏena i metoda introdukce dravého roztoãe Amblyseius cucumeris v sáãcích s otrubami a skladi‰tními roztoãi Tyrophagus putrescentiae nebo Acarus siro. Otruby jsou Ïivn˘m substrátem skladi‰tních roztoãÛ a ti zase náhradní potravou dravého roztoãe, kter˘ se na nich v sáãku mnoÏí a rozlézá se na rostliny, kde reguluje tfiásnûnky a svilu‰ky. 3) Po ‰kÛdci (after pest) – metoda postupného vysazování bioagens od prvního spontánního v˘skytu ‰kÛdce aÏ do doby dosaÏení efektivního pomûru v porostu. V souãasnosti je tento termín ãastûji nahrazován anglick˘m dribble method, pro kter˘ se zatím neujal ãesk˘ v˘raz. Pfiekladem by mohlo b˘t „vysazování po kapkách (tro‰kách)“. Není pfiímo synonymem termínu „after pest“, protoÏe o prvních introdukcích se v ní neuvaÏuje aÏ po objevení se ‰kÛdce, ale i preventivnû pfiedtím. Pfii preventivní introdukci (nebo i více introdukcích) se pouÏívá men‰í 24

mnoÏství bioagens, po zji‰tûní ‰kÛdce se dávka zv˘‰í a v urãit˘ch termínech opakuje a to tak dlouho, dokud ‰kÛdce není pod kontrolou. Tato metoda je ve sklenících nejãastûji pouÏívanou. âasto se pouÏívá kombinace uveden˘ch metod a obãas jedna plynule pfiechází v druhou. Jejich jednoznaãné vymezení je tedy spí‰e otázkou teorie, zatímco jejich úãelné propojení je poÏadavkem praxe.

Specifické metodiky Biologická ochrana proti fytofágním roztoãÛm Na rychlené zeleninû, skleníkov˘ch jahodách, okrasn˘ch rostlinách i dfievinách jsou nepfiíjemn˘mi ‰kÛdci svilu‰ky. Základním biologick˘m prostfiedkem ochrany je drav˘ roztoã Phytoseiulus persimilis. Nymfy a imaga roztoãe vyhledávají aktivnû v‰echna v˘vojová stadia svilu‰ek a vysávají je. Ideálními podmínkami pro v˘voj jsou teplota 20 – 27°C a relativní vlhkost vzduchu (RH) 70-80%. Tento tropick˘ druh nediapauzuje a je pouÏiteln˘ celoroãnû. Ochrana je funkãní pfii minimálních podmínkách RH 50% a teplotách nad 15°C a pod 30°C. Bez svilu‰ek se nemnoÏí, poÏírá se (kanibalismus) a postupnû mizí. Roztoãi jsou dodáváni v inertním substrátu (piliny) s kter˘m se rozsypávají na rostliny. Rozsah a podmínky pouÏití shrnuje následující tabulka: Oblast pouÏití

Rychlená zelenina, jahodník, okrasné rostliny ve sklenících, foliovnících, oranÏeriích, zimních a botanick˘ch zahradách

·kodliv˘ ãinitel

Svilu‰ka chmelová (Tetranychus urticae ), svilu‰ka ovocná (Panonychus ulmi ), svilu‰ka citroníková (Panonychus citri ) a svilu‰ka Tetranychus cinnabarinus

Dávka

Preventivní pouÏití1): 2 ks/m2 Kurativní inundativní introdukce2): 12-40 ks/m2 nebo podle IPL (viz níÏe) Kurativní inundativní introdukce3): 12-40 ks/m2 nebo podle IPL (viz níÏe) Kurativní inundativní introdukce4): 0,3-2ks/rostlinu Kurativní inundativní introdukce5): 50 ks/m2 Kurativní inundativní introdukce6): 10 -12 ks/m2

Ochranná lhÛta

–

Poznámka

1)

První introdukce na sadbu nebo 10-14 dnÛ po v˘sadbû, bez nálezu svilu‰ky; kaÏdé 3 t˘dny aÏ do nálezu svilu‰ky, mozaikovitû na kaÏdou 5. rostlinu. 2) Na okurkách, melounech, gerberách, chrysantémách, Syngoniích, kalách, citrusech, ibi‰cích a pod.; 2-3 introdukce v intervalu 14 -21 dnÛ dávkou 6 ks/m2 na rostliny s v˘skytem svilu‰ek a 2 ks/m2 rozdûlenou mozaikovitû na kaÏdou 5. rostlinu ve zbytku porostu; ohniska dávkou 20 ks/m2 jednorázovû nebo s opakováním po 10 -14 dnech. 3) Na lilku, paprice, rajãatech, fikusech 2-3 introdukce v intervalu 14-21 dnÛ dávkou 6 ks/m2 na rostliny s v˘skytem svilu‰ek a 4 ks/m2 rozdûlenou mozaikovitû na kaÏdou 5. rostlinu ve zbytku porostu; ohniska dávkou 20 ks/m2 jednorázovû nebo s opakováním po 10-14 dnech. 4) Na jahodách 1-2 introdukce dávkou 1 ks/rostlinu s v˘skytem svilu‰ky a 1 ks na kaÏdou 3. rostlinu ve zbytku porostu. 5) Na rÛÏích 3-5 introdukcí dávkou 10 -20 ks/m2 na rostliny se svilu‰kou (pfiednostnû na 2.- 4. list kvûtního stvolu). Doporuãená kombinace s Amblyseius californicus nebo selektivním akaricidem. 6) Jen v zahradních („hobby“) sklenících a foliovnících nebo zimních zahradách, jednorázové o‰etfiení pfii prvním zji‰tûní svilu‰ek

25

Dávkování roztoãe nebo integrace s chemickou ochranou na okurkách a rajãatech se fiídí podle rozsahu napadení porostu a intenzity (indexu) po‰kození listÛ svilu‰kou a to podle následující tabulky: IPL

Rozsah

Opatfiení

0,2-1 libovoln˘

1 sypnutí (5 roztoãÛ) na po‰kozenou rostlinu, na nejv˘‰e poloÏen˘ po‰kozen˘ list,1 sypnutí na kaÏdou 5. rostlinu mozaikovitû po celém porostu

1,1-2 ohniska

otrhání silnûji po‰kozen˘ch listÛ, na zbylé listy 2 sypnutí (10 roztoãÛ), na sousední rostliny po 1 sypnutí (5 roztoãÛ) na cca polovinu listÛ, 1 sypnutí na kaÏdou 5. rostlinu mozaikovitû po celém porostu; kontrola a pfiípadné dosazení dravého roztoãe za 1-2 t˘dny

1,1-2 celoplo‰nû

1 sypnutí (5 roztoãÛ) na kaÏdou po‰kozenou rostlinu a plo‰né o‰etfiení selektivním akaricidem, 1 sypnutí na kaÏdou 5. rostlinu mozaikovitû po celém porostu

2,1-4 ohniska

o‰etfiení ohnisek selektivním akaricidem, po 1 sypnutí (5 roztoãÛ) na listy po‰kozen˘ch rostlin a nejménû 5 sousedních rostlin,1 sypnutí na kaÏdou 5. rostlinu mozaikovitû po celém porostu

2,1-4 celoplo‰nû

celoplo‰né o‰etfiení selektivním akaricidem pfied nebo tûsnû po vysazení dravého roztoãe, vysazení dravého roztoãe ve zv˘‰ené dávce (minimálnû na kaÏdou 2. rostlinu). Kontrola úãinnosti po t˘dnu, v pfiípadû potfieby buì znovu o‰etfiit, nebo dosadit roztoãe.

Index po‰kození listÛ (IPL) vyjadfiuje stupeÀ napadení rostlin svilu‰kami. Pro 1 rostlinu se zjistí prÛmûrováním hodnot IPL na jednotliv˘ch listech (napfi. podle obrázku okurky: 5 listÛ s IPL 0, 2 listy s IPL 1, 1 list s IPL 2, souãet IPL=4, prÛmûrn˘ IPL=4/8=0,5). Na vzrostl˘ch rostlinách s velk˘m poãtem listÛ se kontroluje kaÏd˘ 3. list. Pro kulturu se prÛmûruje IPL jednotliv˘ch zkontrolovan˘ch rostlin. Podle velikosti rostlin (dané prÛmûrn˘m poãtem listÛ na rostlinû) a prÛmûrné hodnoty IPL se vypoãte potfieba drav˘ch roztoãÛ podle vzorce: Potfieba/rostlinu = (1,9 x poãet listÛ – 8,5) x IPL IPL Popis 1 2

3 4 5

26

svilu‰ek na cm2

1-2 po‰kozená místa(1-3 cm)

0,5

Spojování po‰kozen˘ch plo‰ek do 2/5 plochy listu

1,9

2/3 plochy listu po‰kozené

16,6

Po‰kozen cel˘ povrch listu

35,3

List zasychá, kroutí se

91,8

IPL

rajãe

okurka

Podle relativní vlhkosti vzduchu se dále upravuje potfieba násobením indexem nav˘‰ení podle následující tabulky: Vlhkost

Pomûr

Orientaãnû kde

70% a vy‰‰í cel˘ den

1:100

fóliovníky a men‰í skleníky s okurkami

70% a vy‰‰í (niωí za sluneãního svitu)

1:80

men‰í skleníky s okurkami

70% (40-50% za sluneãního svitu)

1:60

50-70% prÛmûrnû

1:40

kolem 50% prÛmûrnû i ménû

Index nav˘‰ení 1 1,25

1:30 1:20

hydroponie a velké skleníky (1 ha a více) mimo léta

1,7

porosty rajãat,paprik,jahod,citrusÛ, okrasn˘ch rostlin a velké skleníky v létû

2,5

porosty rajãat,paprik,jahod,citrusÛ a velké skleníky v létû za sluneãna

3,3

hydroponické kultury za sluneãna

5

VlhNa kulturách, kde pfiedev‰ím vlhkostní pomûry nejsou optimální pro v˘voj roztoãe a jeho dlouhodobé udrÏení v porostu, je vhodné kombinovat, nebo zcela nahradit jej jin˘mi druhy. Na jahodách, rÛÏích a citrusech lze provést inokulativní introdukci roztoãe Typhlodromus pyri (0,5-5 ks/m2 nebo kefi a stromek), popfi. Amblyseius californicus (6-20 ks/m2), kter˘ je také alternativním predátorem pro ochranu papriky a lilku. Oba tito roztoãi pfiijímají i náhradní potravu (pyl) coÏ jim umoÏÀuje pfieÏití bez svilu‰ky a sná‰í i niωí teploty, coÏ jim umoÏÀuje pfieÏívání a funkãnost v nevytápûn˘ch sklenících. Oba jsou schopni regulovat dal‰í fytofágní roztoãe – roztoãíka jahodníkového (Phytonemus pallidus) a roztoãíka Polyphagotarsonemus latus na citrusech,paprice a fiadû okrasn˘ch rostlin. Urãitou nev˘hodou je diapauza indukovaná zkrácením dne, ze které se roztoãi „neproberou“, pokud alespoÀ na 3 mûsíce neklesne teplota prostfiedí pod 10°C. Dal‰ím doplÀkov˘m bioagens k ochranû proti svilu‰kám na okurkách, lilku, rajãatech, rÛÏích a jahodách je bejlomorka Feltiella acarisuga. PouÏívá se zpravidla k redukci ohnisek svilu‰ek pfii souãasném pouÏití drav˘ch roztoãÛ. V âR není registrována, ale ãasto se objeví ve sklenících spontánnû bûhem ãervna a ãervence. Spolu s tûmito hlavními akarifágními bioagens synergicky pÛsobí introdukce roztoãe Amblyseius cucumeris, plo‰tic Macrolophus caliginosus a Orius spp. ZároveÀ v‰ak v‰echny tyto druhy pÛsobí jako konkurenti Phytoseiulus persimilis, kter˘ se dokonce mÛÏe stát jejich potravou, rovnocennou se svilu‰kami.

Biologická ochrana proti molicím Podobnû jako svilu‰ky jsou polyfágní molice obávan˘mi ‰kÛdci skleníkov˘ch kultur. Nejroz‰ífienûj‰ím druhem je molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum) a pfies v‰echna karanténní opatfiení se na na‰em území periodicky objevuje i molice bavlníková ( Bemisia tabaci), pfii dovozu okrasn˘ch rostlin, nebo sadby rajãat ze zemí EU. Pro obtíÏnou determinaci nemáme zatím dÛkazy o v˘skytu Bemisia argentifolii, druhu oddûleného v minul˘ch letech od molice bavlníkové. Odli‰ení rodu Trialeurodes a Bemisia je velice dÛleÏité, protoÏe jejich ‰kodlivost (pfiedev‰ím ve vztahu k pfienosu virov˘ch chorob) je rÛzná, stejnû jako metody ochrany.

27

Bemisia pupárium pfiíãn˘ fiez Bemisia pupárium z boku Bemisia pupárium shora

Trialeudores pupárium shora

Trialeudores Bemisia

Trialeudores pupárium pfiíãn˘ fiez

Trialeudores pupárium z boku

Základním biologick˘m pfiípravkem k ochranû proti molicím je chalcidka Encarsia formosa. Samice parasitoida líhnoucí se z kukel vyhledávají aktivnû nymfy a puparia molic, do kter˘ch kladou vajíãka. Larvy, parasitující uvnitfi nymf, usmrcují puparia bûhem kuklení. PÛvodnû bílá nebo naÏloutlá puparia bûhem kuklení larev vosiãky mûní svoji barvu na ãernou (molice skleníková), nebo nahnûdlou (Bemisia spp.). Tím se snadno pozná stupeÀ parasitace ‰kÛdce. Samice poÏírají a usmrcují také vajíãka a nymfy molic. Ideálními podmínkami pro v˘voj jsou teplota 27°C, relativní vlhkost vzduchu (RH) 50-80%; ochrana je funkãní pfii minimálních podmínkách RH 50 %, noãních teplotách min. 10oC, prÛmûrn˘ch denních teplotách min. 18°C a maximálních teplotách do 30°C. Bez molice v kultufie nepfieÏívá. Encarsia je dodávána jako kukly ve zãernal˘ch pupáriích molice skleníkové, nalepen˘ch na katriãky nebo do trubiãek, které se rozvû‰ují na rostliny. Rozsah a podmínky pouÏití shrnuje tabulka vpravo na protûj‰í stranû. Po v˘sadbû kultury zavûste nad vrcholky rostlin Ïluté lepové desky v poãtu 20 ks/ha (pro zji‰Èování v˘skytu molice) nebo 50 ks /ha (pro pfiímou podporu ochrany). Na deskách pravidelnû sledujte v˘skyt molice a po 14 dnech od v˘sadby prohlédnûte nejmlad‰í listy rostlin, kde se shromaÏìují dospûlé molice. Pokud je zji‰tûn hromadn˘ v˘skyt dospûlcÛ na více neÏ 5 % rostlin, o‰etfiete porost celoplo‰nû insekticidem APPLAUD a po zaschnutí pfiípravkem BIOOL, ãi jin˘m povolen˘m olejnat˘m pfiípravkem, nebo NEUDOSAN (varianta 1), popfi. ménû vhodn˘mi pfiípravky, jako je MOSPILAN, CALYPSO, nebo TALSTAR, (varianta 2). Jeden t˘den u varianty 1, popfi. 2 t˘dny po postfiiku pfii variantû 2 u rychle rostoucích rostlin (okurky, rajãata) proveìte první vysazení parasitoida. U pomalu rostoucích rostlin (okrasn˘ch, papriky), nebo na vzrostl˘ch kulturách okurek a rajãat, je moÏné vysadit parasitoida pfii variantû 2 aÏ po 8-12 t˘dnech. Pokud je pfii kontrole zji‰tûn ojedinûl˘ v˘skyt molice, popfi. pfii prvních ojedinûl˘ch v˘skytech na lepov˘ch deskách, proveìte vysazení Encarsie co nejdfiíve bez pfiedchozích postfiikÛ, popfi. 14 dnÛ po o‰etfiení MOSPILANEM nebo CALYPSEM. První tfii introdukce proveìte mozaikovitû po celém porostu, dal‰í nebo introdukce v zahradních sklenících, foliovnících a zimních zahradách, mohou b˘t soustfiedûny na místa s patrn˘m v˘skytem molice.

28

Oblast pouÏití

Rychlená zelenina a okrasné rostliny ve sklenících, foliovnících,oranÏeriích, zimních a botanick˘ch zahradách

·kodliv˘ ãinitel

Molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum ), molice bavlníková (Bemisia tabaci ), molice Bemisia argentifolii

Dávka

Preventivní pouÏití1): 5-10 ks/ rostlinu nebo 8-12 ks/m2 Kurativní inundativní introdukce2): 6-12 ks/ rostlinu nebo 12-24 ks/m2 – inundativní introdukce3): 16-24 ks/ rostlinu nebo 20-40 ks/m2 – inokulativní introdukce4): 10-12 ks/m2

Ochranná lhÛta

–

Poznámka

1)

První introdukce na sadbu nebo 14 dnÛ po v˘sadbû, bez nálezu molice; 3-5 introdukcí v intervalu 10-14 dní , nebo do nálezu molice, dávkou kaÏdé introdukce 1-2 ks/rostlinu nebo 2-4 ks/m2 2) Na rychlené zeleninû proti molici skleníkové; první introdukce po zji‰tûní molice, 3-5 introdukcí v 7-14 denních intervalech, nebo po dosaÏení 80% parasitace, dávkou kaÏdé introdukce 2- 4 ks/rostlinu nebo 3-5 ks/m2 3) Na okrasn˘ch rostlinách, v hydroponick˘ch kulturách a pfii v˘skytu Bemisia spp.; 8-12 introdukcí v t˘denních intervalech , nebo po dosaÏení 80% parasitace, dávkou kaÏdé introdukce 2-3 ks/rostlinu nebo 2,5-5 ks/m2 4) Jen v zahradních („hobby“) sklenících a foliovnících nebo zimních zahradách, jednorázové o‰etfiení pfii prvním zji‰tûní molice

Na mal˘ch plochách (zahradní skleníãky, zimní zahrady) se vysazení provádí jednorázovû, na vût‰ích plochách ve více dávkách po 7-14 dnech (viz tabulka). V pfiípadû potfieby se doplÀuje Encarsia do ohnisek molice a to aÏ po dosaÏení v˘skytu 80 % ãern˘ch parasitovan˘ch pupárií na star‰ích listech. Men‰í ohniska lze redukovat otrháním listÛ s nevylíhl˘mi puparii neparasitované molice na star‰ích listech. Upozornûní: NeodstraÀujte listy s parasitovan˘mi puparii z porostu, dokud nebude vût‰ina Encarsií vylíhnutá (po vylíhnutí jsou patrny v protisvûtle na ãern˘ch i hnûdav˘ch pupáriích svûtlé, kruhové v˘letové otvory).Pfii v˘skytu molic rodu Bemisia vÏdy kombinujte s parasitoidem Eretmocerus eremicus ! Dal‰ím bioagens pouÏívan˘m proti molici skleníkové, ale hlavnû proti druhÛm rodu Bemisia je Eretmocerus eremicus. Samice parasitoida líhnoucí se z kukel vyhledávají aktivnû nymfy molic, do kter˘ch kladou vajíãka. Larvy parasitující uvnitfi nymf, usmrcují pupária bûhem kuklení. PÛvodnû bílá, nebo naÏloutlá puparia, bûhem kuklení larev vosiãky mûní svoji barvu na citrónovû Ïlutou. Tím se snadno pozná stupeÀ parasitace ‰kÛdce. Parasitoid funguje pfii vy‰‰ích teplotách neÏ Encarsia a je tolerantnûj‰í k nûkter˘m pesticidÛm. Bez molice v kultufie nepfieÏívá. Eretmocerus je dodáván jako kukly ve Ïlut˘ch pupáriích molice skleníkové, nalepen˘ch na kartiãky, které se rozvû‰ují na rostliny. Rozsah a podmínky pouÏití shrnuje tabulka na následující stranû: Ostatní postupy se shodují s Encarsií. Oba druhy se dodávají také ve smûsi 1:1. Tato kombinace je v˘hodná pro introdukce v zimních a pfiedjarních mûsících. Zprvu díky niωí teplotû funguje Encarsia a naopak v hork˘ch letních dnech ji nahradí Eretmocerus. Tuto smûs doporuãujeme pouÏít k první introdukci na kultury, které byly dovezeny ze zahraniãí, jako prevenci proti Bemisia tabaci a Bemisia argentifolii. Dal‰ím bioagens, nejãastûji na rajãatech, ale i na dal‰ích rostlinách buìto plo‰nû nebo do ohnisek molic je plo‰tice Macrolophus caliginosus. Je dodávána jako nymfy a imaga v lahvích

29

Oblast pouÏití

Rychlená zelenina a okrasné rostliny ve sklenících, foliovnících, oranÏeriích, zimních a botanick˘ch zahradách

·kodliv˘ ãinitel

Molice skleníková (Trialeurodes vaporariorum ), molice bavlníková (Bemisia tabaci ), molice Bemisia argentifolii

Dávka

Preventivní pouÏití1): 1,5 ks/m2 Kurativní inundativní introdukce2): 3 ks/m2 – inundativní introdukce3): 9 ks/m2

Ochranná lhÛta

–

Poznámka

1)

První introdukce na sadbu nebo 14 dnÛ po v˘sadbû, bez nálezu molice dávkou 1,5 ks/m2; introdukce opakujte v intervalu 7-14 dní , nebo do nálezu molice 2) Min. 3 introdukce v t˘denním intervalu pfii nízkém napadení molicí 3) Min. 3 introdukce v t˘denním intervalu pfii plo‰ném napadení kultury a do ohnisek molic

s vermikulitem, s nímÏ se rozsypává na listy rostlin, nebo do závûsn˘ch zásobníkÛ. V pfiípadû nedostatku potravy se pfiikrmuje vajíãky zavíjeãe mouãného (Ephestia kuehniella). Obvyklá dávka je 0,25-0,5 ks/m2, aplikovaná 2-4x po 14 dnech tak, aby koneãn˘ stav v porostu byl 1 plo‰tice/m2. Do ohnisek se zvy‰uje dávka aÏ na 5-50 ks/m2. ProtoÏe plo‰tice se Ïiví vajíãky a mlad‰ími nymfami molic, mají v˘razn˘ synergick˘ efekt pfii kombinaci s parasitoidy, preferujícími star‰í nymfy a pupária. Podobnû jako fiada jin˘ch plo‰tic po vyãerpání Ïivoãi‰né potravy sají i rostliny, coÏ se negativnû projevuje zejména na tfie‰iÀkov˘ch rajãatech a gerberách. Není neobvyklé, kdyÏ se musí na tûchto kulturách Macrolophus regulovat insekticidem. Na druhé stranû jeho v˘hodou je, Ïe se Ïiví i svilu‰kami, m‰icemi, tfiásnûnkami a mlad˘mi housenkami, které mÛÏe regulovat natolik efektivnû, Ïe proti nim není zapotfiebí zvlá‰tní ochrany. Dal‰í bioagens urãená proti molicím, jako je slunéãko Delphastus pusillus, entomopatogenní houba Lecanicillium lecanii, nebo synergicky pÛsobící roztoã Amblyseius swirskii, urãen˘ pfiedev‰ím proti tfiásnûnkám, nejsou u nás registrována.

Biologická ochrana proti m‰icím M‰ice jsou druhovû nejbohat‰ími ‰kÛdci skleníkov˘ch kultur. Díky sloÏit˘m v˘vojov˘m cyklÛm, stfiídání hostitelsk˘ch rostlin, migracím, polyfágii, schopnosti pfiená‰et virové infekce a v neposlední fiadû díky rezistenci k insekticidÛm jsou pro mnohé pûstitele zl˘m pfiízrakem. Velké, nohaté kyjatky se zpravidla objevují na rostlinách jako první a to jiÏ v prÛbûhu zimy, zvlá‰tû tam, kde jako pfiedkultura byl pûstován hlávkov˘ salát. Aulacorthum solani

Aulacorthum circumflexum

30

Kyjatka skleníková (Aulacorthum circumflexum) 1,5-2,3 mm, Ïlutá ménû ãasto zelená, s tmavû zelen˘mi skvrnami na hfibetní stranû tûla. Kyjatka zemáková (Aulacorthum solani) 1,8-2,9 mm, jasnû zelená aÏ

Ïlutozelená, povrch tûla zpravidla leskl˘. Tykadla del‰í neÏ tûlo, sifunkuli dlouhé a ‰tíhlé, na konci s tmav˘m prstencem. U báze sifunkul 2 okrouhlé tmavû zelené skvrny, pfiedev‰ím u nymf. Napadají listy a u nûkter˘ch rostlin (okurky) i kvûty. ·kodí pfiedev‰ím na salátu, rajãatech, okurkách, paprice, chrysantémách a mu‰kátech. Polyfág.

Macrosiphum euphorbiae

Kyjatka zahradní (Macrosiphum euphorbiae) 2,5-3,8 mm, zelená nûkdy naãervenalá s podéln˘m, tmavûji zbarven˘m pruhem na hfietní stranû tûla, matná (nymfy ojínûné), protáhlá. Tykadla o nûco málo del‰í neÏ tûlo; kauda dlouhá, sifunkuli dlouhé a ‰tíhlé, svûtlé a s tmav‰ím síÈováním na konci. Napadá listy vãetnû fiapíkÛ, kvûty a soukvûtí . ·kodí zejména na rajãatech, pap-rikách, okurkách, lilku, zelí, salátu a cineráriích. Pozn. Aphidius colemani kyjatky neparasituje, ale v‰echny jsou citlivé na PIRIMOR. M‰ice bavlníková (Aphis gossypii) 1,0-1,8 mm, kultury osidlují tmavû zelené aÏ ãerné okfiídlené samiãky, rodící ‰pinavû Ïluté nymfy. Dal‰í generace tvofií smûs Ïlutû, olivovû zelenû a hnûdozelenû zbarven˘ch jedincÛ. Tykadla dosahují jen poloviny délky tûla, sifunkuli krátké, tmavé, cauda krátká a tmavá, nohy krátké. Napadá zprvu spodní listy, okfiídlené samice napadají vzrostné vrcholy. Listy se krabatí, deformované vrcholy nerostou, zakrÀují a rostliny usychají. Silnû zneãi‰Èuje rostliny medovicí, na které se uchycují ãernû. Ve sklenících buì trvale nebo od dubna, maximální ‰kody zpÛsobuje v letních mûsících. Velice rychle se mnoÏí. Nebezpeãn˘ ‰kÛdce na okurkách, melounech, paprikách, fuchsiích, ibi‰cích a chrysantémách. PIRIMOR a mnoho dal‰ích pfiípravkÛ vÛbec na tuto m‰ici neúãinkuje. M‰ice fie‰etláková (Aphis nasturtii) 0,9-1,8 mm, Ïlutozelená nebo svûtle zelená, tykadla krat‰í neÏ tûlo, sifunkuli krátké s tmav˘m koncem. Tvofií velice poãetné kolonie pokr˘vající celou spodní stranu listÛ. Masovû napadá skleníkové kultury v prÛbûhu ãervna. Rychle se mnoÏí. PIRIMOR na tuto m‰ici neúãinkuje ! ·kodí pfiedev‰ím na okurkách a paprikách. M‰ice slívová (Brachycaudus helichrysi) 1,2-2,0 mm, základní barva svûtle zelená nebo Ïlutozelená s tmavou pigmentací, takÏe v kolonii jsou zdánlivû pfiítomny jedinci Ïlutí, tmavû zelení aÏ témûfi ãerní. Nohy a tykadla krátké, kauda krátká, kupolovitá, sifunkuli krátké, tmavé. Napadá listy, vrcholy rostlin, poupata a kvûty. Ve sklenících ‰kodí na chrysantémách a cineráriích.

Aphis gossypii

Aphis nasturtii

Brachycadus helichrysi

31

Myzus persicae

M‰ice broskvoÀová (Myzus persicae) – 1,4-2,6 mm, svûtle zelená aÏ Ïlutozelená, ãasto se v kolonii vyskytují rÛÏovû aÏ ãervenû zbarvení jedinci. Tykadla krat‰í neÏ tûlo, sifunkuli dlouhé, uprostfied mírnû roz‰ífiené, svûtlé s tmav˘m koncem; cauda krátká, trojúhelníkovitá. Napadá listy, vzrostné vrcholy a kvûty. ·kodí pfiedev‰ím na okurkách, paprikách, salátu, zelí, rajãatech, lilku, asparagu a citrusech. Na nûkteré populace neúãinkuje PIRIMOR. Je universálním hostitelem v‰ech afidofágÛ. Z hlediska biologické ochrany jsou dÛleÏité následující zásady: • Bioagens introdukovat co nejdfiíve. K preventivní introdukci lze vyuÏít metody zásobních rostlin • Eliminovat ohniska buìto zv˘‰en˘mi dávkami bioagens, nebo introdukcí slunéãek, zlatooãek ãi pestfienek, nebo chemicky • Aplikovat komplex afidofágÛ. K tomu vyuÏívat pfiítomnost m‰ice broskvoÀové jako univerzálního hostitele • Aplikovat bioagens v mal˘ch dávkách a ãastûji, lépe neÏ jednorázovû velká mnoÏství • Zamezit mravencÛm, ktefií aktivnû likvidují bioagens, pfiístupu na rostliny Univerzálním bioagens je m‰icomorka Aphidoletes aphidimyza, ktará je pouÏitelná na v‰echny druhy m‰ic a je kostrou afidofágního komplexu v ochranû skleníkov˘ch kultur. Dospûlé m‰icomorky se podobají komárÛm. Jsou schopny samy vyhledat m‰ice (a to i jednotlivé), do jejichÏ blízkosti nakladou vajíãka. OranÏové, podlouhlé larvy paralyzují m‰ice kolem sebe a potom je vysávají. Kuklí se v pÛdû pod rostlinami v kokonech, které si slepí ze zrnek pÛdy. Cel˘ v˘voj je rychl˘, trvající 7-14 dní (podle teploty). Optimální podmínky pro v˘voj a úãinnost m‰icomorky jsou dány teplotou 22-28°C, vlhkostí 70 % a vy‰‰í. Limitujícím faktorem je pfiedev‰ím vlhkost. Pfii poklesu pod 70 % klesá mnoÏivost a Ïivotaschopnost m‰icomorek. Pfii trvalém sníÏení na 50 % a ménû, je predátor témûfi nefunkãní. Teplota nesmí trvale klesat pod 16°C. DÛleÏit˘m limitujícím faktorem pro trvalé udrÏení m‰icomorek v porostu je pfiítomnost pÛdy pod rostlinami, bez které se nejsou schopny kuklit a dokonãit v˘vojov˘ cyklus. V jednotliv˘ch, oddûlen˘ch kvûtináãích a pfiedev‰ím v hydroponick˘ch kulturách, nebo pfii pouÏití netkané textilie pod rostliny, není m‰icomorka schopna mnoÏit se a je nutné stále doplÀovat její zásobu aÏ do likvidace m‰ic. M‰icomorka je dodávána ve stadiu kukel obalen˘ch kokonem z hedvábn˘ch vláken a zrneãek písku. Kokony jsou smíchány s vlhk˘mi pilinami a uzavfieny do papírov˘ch trubiãek. Obsah se po mal˘ch kupiãkách rozsypává na pÛdu pod rostlinami napaden˘mi m‰icemi (u hydroponie na minerální vatu, u netkané textilie na pÛdu pod otvory pro rostliny nebo ke stûnám skleníku). Vyberte taková místa, která jsou trvale vlhká, ale nejsou pfiímo zalévána vodou. Rozsah a podmínky pouÏití shrnuje následující tabulka:

32

Oblast pouÏití

Rychlená zelenina a okrasné rostliny ve sklenících, foliovnících, zimních zahradách, oranÏeriích a botanick˘ch zahradách. Ovocné nebo okrasné dfieviny, paprika, rajãata a listová zelenina v pfiídomních zahradách.

·kodliv˘ ãinitel

M‰ice ãeledi Aphididae1)

Dávka

Preventivní pouÏití2): 0,1-1 ks/m2 Kurativní inundativní introdukce3): 3-40 ks/m2 nebo 3-25 ks/rostlinu Kurativní inundativní introdukce4): 0,6-60 ks/rostlinu Kurativní inundativní introdukce5): 7-10 ks/m2

Ochranná lhÛta

–

Poznámka

1)

Ne na m‰ici zelnou (Brevicoryne brassicae) a na m‰ici jitrocelovou (Dysaphis plantaginea ) nebo m‰ici Dysaphis pyri do ãervna. Pfii v˘skytu m‰ice bavlníkové (Aphis gossypii), m‰ice fie‰etlákové (Aphis nasturtii ), m‰ice broskvoÀové (Myzus persicae ) a m‰ice slívové (Brachycaudus helichrysi ) kombinujte s m‰icomarem Aphidius colemani. 2) V komerãních sklenících pfied zfieteln˘m v˘skytem m‰ic, introdukce 1x t˘dnû aÏ do zji‰tûní m‰ic. Niωí dávka do konce kvûtna, vy‰‰í dávka koncem kvûtna a v ãervnu. 3) V uzavfien˘ch prostorách na pÛdních kulturách, min. 3-4 introdukce v 7-14 denním intervalu dávkou 1-10 ks/m2 nebo 1-5 ks/rostlinu do ohnisek v˘skytu m‰ic. Na hydroponick˘ch kulturách a kulturách na geotextilii min. 4 introdukce v t˘denním intervalu s opakováním cyklu po nové invazi m‰ic z okolí. 4) Na pfiídomních zahradách 3-6 introdukcí v t˘denním intervalu dávkou 0,2-1 ks/rostlinu (rajãata, salát, brukvovitá zelenina) nebo 1-2 ks/rostlinu (paprika) nebo 2-3 ks/rostlinu (okrasné kefie a rÛÏe) nebo 5-10 ks/rostlinu (ovocné stromky a kefie). 5) Jen v zahradních („hobby“) sklenících a foliovnících nebo zimních zahradách, jednorázové o‰etfiení pfii prvním zji‰tûní m‰ic.

Pro kultury, napadané kyjatkami a m‰icí broskvoÀovou se pouÏívá m‰icomar Aphidius ervi. Jeho pouÏití je úãelné zejména pfii niωí vlhkosti vzduchu a jako prevence proti invazi m‰ic pfii ãervnové migraci. Samice kladou vajíãka do m‰ic a endoparasiticky Ïijící larvy na konci svého v˘voje usmrcují ‰kÛdce. Napadené m‰ice se nafukují a zbarvují hnûdavû nebo ‰edavû. Tyto „mumie“ zÛstávají na listech. Ideálními podmínkami pro v˘voj jsou teplota kolem 25°C, vlhkost vzduchu nad 60 %, introdukce provedená okamÏitû po prvním zji‰tûní m‰ice. Úãinnost sniÏují typloty nad 30°C. Parasitoid neúãinn˘ proti m‰ici bavlníkové, m‰ici fie‰etlákové a m‰ici slívové. Nikdy nenechejte m‰ice plo‰nû pfiemnoÏit s následnou aplikací velkého mnoÏství parasitoida, jeÏ láká jeho pfiirozené nepfiátele (hyperparasity) z okolí. Hyperparasiti mohou podstatnû vyhubit m‰icomary! M‰icomar Dodává se v papírové trubiãce nebo polyethylenové lahviãce, ve stadiu kukel uvnitfi mumifikovan˘ch m‰ic (ãasto je ãást jiÏ vylíhl˘ch, coÏ není na závadu, pokud jsou imaga Ïivá) s pilinami, které se rozsypávají na listy rostlin po tro‰kách mozaikovitû do celého porostu. Rozsah a podmínky pouÏití shrnuje následující tabulka:

33

Oblast pouÏití

Rychlená zelenina a okrasné rostliny ve sklenících, foliovnících, zimních zahradách, oranÏeriích a botanick˘ch zahradách.

·kodliv˘ ãinitel

M‰ice – kyjatka zahradní (Macrosiphum euphorbiae), kyjatka zemáková (Aulacorthum solani), m‰ice broskvoÀová (Myzus persicae)

Dávka

Preventivní pouÏití1): 0,15 ks/m2 Kurativní inundativní introdukce2): 1,5-3 ks/m2 Inokulativní introdukce3): 1-2 ks/m2

Ochranná lhÛta

–

Poznámka

1)

V komerãních sklenících pfied zfieteln˘m v˘skytem m‰ic, introdukce 1x t˘dnû uvedenou dávkou aÏ do zji‰tûní m‰ic. 2) Min. 3 introdukce v t˘denních intervalech dávkou 0,5 ks/m2. V pfiípadû plo‰ného v˘skytu m‰ic min. 6 introdukcí v intervalu 3 dnÛ dávkou 0,5 ks/m2 3) Jen v zahradních („hobby“) sklenících a foliovnících nebo zimních zahradách, jednorázové o‰etfiení pfii prvním zji‰tûní m‰ic dávkou 1 ks/m2 v pfiípadû kyjatek nebo 2 ks/m2 v pfiípadû m‰ice broskvoÀové.

Tfietím ze základních bioagens je m‰icomar Aphidius colemani, urãen˘ proti mal˘m druhÛm, rychle se mnoÏících m‰ic. V základních informacích se shoduje s pfiedchozím druhem, vãetnû upozornûní na hyperparazitaci. Ideálními podmínkami pro v˘voj jsou teplota kolem 25°C, vlhkost vzduchu nad 60 %, introdukce provedená okamÏitû po prvním zji‰tûní m‰ice. Pfii teplotách pod 20°C parasitoid pfieÏívá, ale není schopen spolehlivû kontrolovat m‰ici bavlníkovou a fie‰etlákoOblast pouÏití

Rychlená zelenina a okrasné rostliny ve sklenících, foliovnících, zimních zahradách, oranÏeriích a botanick˘ch zahradách.

·kodliv˘ ãinitel

M‰ice ãeledi Aphididae1)

Dávka

Preventivní pouÏití2): 0,1-0,15 ks/m2 Kurativní inundativní introdukce3): 1,5-4 ks/m2 Kurativní inundativní introdukce4): 2-4 ks/m2 Kurativní inundativní introdukce5): 0,1-1 ks/m2

Ochranná lhÛta

–

Poznámka

1)

34

Ne kyjatky; v pfiípadû v˘skytu m‰ice bavlníkové, m‰ice fie‰etlákové a m‰ice slívové kombinovat s m‰icomorkou Aphidoletes aphidimyza. 2) V komerãních sklenících pfied zfieteln˘m v˘skytem m‰ic, introdukce 1x t˘dnû aÏ do zji‰tûní m‰ic. Niωí dávka do konce kvûtna, vy‰‰í dávka koncem kvûtna a v ãervnu. 3) 3-4 introdukce v t˘denních intervalech dávkou 1 ks/m2 v pfiípadû v˘skytu m‰ice bavlníkové, m‰ice fie‰etlákové a m‰ice slívové nebo 0,5 ks/m2 u ostatních m‰ic. Do ohnisek silnûj‰ího v˘skytu pouÏijte 2 aÏ 4 ks/m2. 4) Jen v zahradních („hobby“) sklenících a foliovnících nebo zimních zahradách, jednorázové o‰etfiení pfii zji‰tûní kolonií m‰ic m‰ic nebo na zaãátku náletu m‰ice bavlníkové a m‰ice fie‰etlákové na papriky a okurky v ãervnu a ãervenci. 5) Jen v zahradních („hobby“) sklenících a foliovnících nebo zimních zahradách, jednorázové o‰etfiení pfii prvním zji‰tûní m‰ic do ãervna.

vou, úãinnost sniÏují i teploty nad 30°C. Dodává se ve stadiu kukel uvnitfi mumifikovan˘ch m‰ic (ãasto je ãást jiÏ vylíhl˘ch, coÏ není na závadu, pokud jsou imaga Ïivá) s pilinami, které se rozsypávají na listy rostlin.

DoplÀková informace: Úãinek obou pfiedchozích bioagens se zaãne projevovat za cca 14 dní. Spolehlivû kontrolovat m‰ice budou aÏ následující generace bioagens. Pokud do té doby hrozí pfiemnoÏení m‰ic, proveìte jedno o‰etfiení ohnisek pfiípravkem PIRIMOR, MOSPILAN nebo CALYPSO. Do siln˘ch ohnisek na paprikách vysaìte slunéãko Harmonia axyridis, Chrysoperla carnea nebo Episyrphus balteatus (Ïádné z uveden˘ch bioagens není na na‰em trhu legálnû komerãnû dostupné, ale v‰echna se vyskytují volnû v pfiírodû).

Biologická ochrana proti tfiásnûnkám PfiestoÏe pfiedev‰ím na okrasn˘ch rostlinách ‰kodí celá fiada tfiásnûnek, obecnû hrají nejv˘znamnûj‰í roli dva druhy. Tfiásnûnka zahradní (Thrips tabaci) je nejroz‰ífienûj‰ím a nejhojnûj‰ím druhem, kter˘ do skleníkÛ pfiichází zpravidla zvenãí a zavleãená tfiásnûnka západní (Frankliniella occidentalis), pfieÏívající u nás pouze v temperovan˘ch prostorách. Tfiásnûnky pfiedstavují dva základní problémy. Pokud se pfiemnoÏí, jsou schopny citlivû po‰kodit kulturu a chemická ochrana je obtíÏná (zvlá‰tû u silnû rezistentní tfiásnûnky západní), protoÏe dostateãnou úãinnost mají pfieváÏnû neselektivní insekticidy, ohroÏující systém biologické ochrany. I pfii podprahovém mnoÏství, díky pfienosu virov˘ch infekcí, mohou znamenat pro pûstitele závaÏn˘ problém. Základním bioagens k ochranû je drav˘ roztoã Amblyseius cucumeris. Roztoã vysává pohyblivé instary larválního stadia tfiásnûnek, zejména 1.instaru. Klidové instary a imaga tfiásnûnek nejsou roztoãem regulovány! V nepfiítomnosti tfiásnûnek se mÛÏe Ïivit i svilu‰kou nebo pylem. Optimální podmínky jsou dány teplotou kolem 25°C, vlhkostí 70% nebo vy‰‰í. Funkãnost roztoãe je zachována v rozmezí teplot 18-30°C. DÛleÏité je zachovávat noãní teploty nad 18°C, zejména v období krátkého dne (záfií-bfiezen). Pfii niωích noãních teplotách upadá roztoã do reprodukãní diapausy (nemnoÏí se). Momentálnû je na trhu nediapauzující biotyp, u kterého tento problém odpadá. Jsou dodáváni jako smûs v‰ech v˘vojov˘ch stadií v obilních otrubách (zpravidla i se zbytkovou náhradní potravou – Tyrophagus putrescentiae), které se rozsypávají na rostliny. MÛÏe b˘t dodáván i v sáãcích, kde se del‰í dobu mnoÏí a postupnû se z nich rozlézá na rostliny, na které jsou sáãky periodicky zavû‰ovány. Otruby se sypou na svrchní stranu listÛ na vrcholku rostlin, popfi., je-li to moÏné, pfiímo na vrcholky. O‰etfiuje se kaÏdá rostlina ! V ohniscích zv˘‰eného v˘skytu tfiásnûnek o‰etfiete i více listÛ. Vysazování roztoãe se provádí v intervalu 7-14 dnÛ, dokud je moÏné sypat otruby na vrcholky rostlin, nebo aÏ do období pouÏití dal‰ího bioagens popfi. dosaÏení poÏadované úãinnosti (tj. poãet tfiásnûnek v prÛmûru nepfiesahuje 5 ks/list, nepfiítomnost v kvûtech). Proti tfiásnûnce zahradní mÛÏe b˘t roztoã pouÏit jako hlavní prostfiedek celoroãnû, proti tfiásnûnce západní jen v obdobích mimo teplot nad 25°C, kdy jiÏ tfiásnûnku nezvládá a mûl by b˘t doplnûn drav˘mi plo‰ticemi. Strategie ochrany: a) Pokud nejsou na sadbû t˘den po vysazení zji‰tûny tfiásnûnky, proveìte introdukci A.cucumeris v dávce 17-20 ks/m2 po celé plo‰e porostu, sypáním na kaÏdou rostlinu. Introdukci opakujte po 7-14 dnech stejnou dávkou je‰tû 2-3x . Pokud se populaãní hustota tfiásnûnek nezvy‰uje (tj. nejsou od po‰kození skvrnité horní listy a tfiásnûnka se nevyskytuje na kvûtech), celoplo‰né introdukce pfieru‰te (ale dále provádûjte kontrolu tfiásnûnky!) a o‰etfiujte pouze kontrolou zji‰tûná ohniska v˘skytu tfiásnûnky. Pokud po tûchto základních introdukcích naleznete tfiásnûnku na kvûtech, popfi. se objevují v rozsáhl˘ch ohniscích skvrny na horních listech rostlin (nebo jsou deformované nejmlad‰í lísteãky u paprik) proveìte neprodlenû introdukci plo‰tic rodu Orius. ZároveÀ, pokud je je‰tû moÏné sypat otruby na vrcholy rostlin, proveìte dal‰í 2 introdukce A.cucumeris v uvedené dávce, pokud to moÏné není, pouÏijte roztoãe v zavû‰ovacích sáãcích (importní zboÏí s omezenou dodávkou).

35

b) Pokud po v˘sadbû zjistíte tfiásnûnku na max. 5 % rostlin, proveìte introdukci A.cucumeris v dávce 40-50 ks/m2 po celé plo‰e porostu, sypáním na kaÏdou rostlinu. Introdukci opakujte po 7-14 dnech stejnou dávkou je‰tû min. 3x . Po tûchto základních introdukcích vysaìte do porostu plo‰tice rodu Orius. ZároveÀ, pokud je je‰tû moÏné sypat otruby na vrcholy rostlin, proveìte dal‰í introdukce A.cucumeris v uvedené dávce do ohnisek zv˘‰eného v˘skytu tfiásnûnek, dokud se neprojeví úãinek plo‰tic. c) Pokud se po v˘sadbû vyskytují tfiásnûnky na více neÏ 5 % rostlin, proveìte insekticidní zásah se zfietelem na druh tfiásnûnky. Poãkejte aÏ po zásahu vyrostou 2-3 nové listy a postupujte dle bodu a) nebo b) (podle úãinnosti zásahu). Dal‰ím pouÏiteln˘m druhem, hlavnû na paprikách je Amblyseius degenerans. Roztoã je dodáván v lahvích s vermikulitem kter˘ se rozsypává na rostliny. ProtoÏe úspû‰nû pfieÏívá a mnoÏí se na náhradních zdrojích potravy, pfiedev‰ím pylu, je základní strategií v ochranû jeho preventivní introdukce je‰tû pfied objevením se tfiásnûnky v mnoÏství 0,2 ks/m2. Obvykle se kombinuje s A.cucumeris nebo plo‰ticemi. Pro mal˘ odbyt nebyla prodlouÏena registrace roztoãe a v souãasnosti není legálnû u nás na trhu. Novû byl zaveden k ochranû proti v‰em druhÛm tfiásnûnek roztoã Amblyseius swirskii, kter˘ je úãinnûj‰í neÏ A.cucumeris a navíc je schopen Ïivit se i vajíãky a nymfami molic, coÏ roz‰ifiuje jeho spektrum pouÏití. U nás není registrován. Proti tfiásnûnkám, resp. jejich stadiím prodûlávajícím ãást v˘voje v pÛdû a tedy spí‰ jako doplnûk k ostatním bioagens je roztoã Hypoaspis aculeifer. Dodává se v PE lahvích nebo papírov˘ch pytlích v otrubách smíchan˘ch s ra‰elinou nebo vermikulitem, které se rozsypávají na pÛdu k rostlinám. Pfii preventivní introdukci se pouÏívá dávka 100 ks/m2, kurativní dávka je 500 ks/m2. Introdukce se provádí jednorázovû, bez opakování. Vedle tfiásnûnek poÏírá i larvy smutnic (Sciaridae) a pouÏívá se i proti roztoãíku Polyphagotarsonemus latus. NejdÛleÏitûj‰ími bioagens k ochranû proti tfiásnûnkám jsou dravé plo‰tice, pfiedev‰ím hladûnky, jmenovitû mediterránní Orius laevigatus, a i u nás Ïijící O. majusculus. Jedinû tito predátofii jsou schopni regulovat tfiásnûnku západní v letních mûsících vysáváním jejich larev i imag. Mají navíc v˘hodu v tom, Ïe pfieÏívají na ‰irokém spektru náhradní potravy (svilu‰ky, m‰ice, molice, housenky, ãervci), vãetnû pylu. Optimálními podmínkami jsou teplota 25-30°C, vlhkost 70-80 %, Limitujícími faktory pro úãinnost predátora je dostatek potravy, teplota a délka dne. Délka dne musí dosahovat alespoÀ 10 hod. svûtla, jinak upadají do diapauzy. Pfii teplotách pod 15°C jsou zcela neaktivní a nevyvíjí se. Pfii teplotách pod 20°C je v˘vojov˘ cyklus dlouh˘ (aÏ 1 mûsíc). Pfii nedostatku potravy se plo‰tice málo mnoÏí a odlétají z kultury. U rajãat není vhodné pouÏití na odrÛdy silnû pokryté Ïláznat˘mi trichomy, které znemoÏÀují pohyb nymfám a pfiilepují je. V dÛsledku toho nemusí plo‰tice zajistit kontrolu tfiásnûnky spolehlivû. U okurek a paprik se introdukce provádí po vy‰tipování postranního obrostu, popfi. za‰típnutí vrcholu. Plo‰tice zapichují vajíãka do mlad˘ch listÛ, které se pfii vy‰tipování odstraÀují! Na trh je dodávána smûs nymf a imag v PE láhvích obsahujících pohankové pokrutiny a vermikulit nebo papírové ústfiiÏky, které se rozsypávají na rostliny (vÏdy vût‰í kupiãky, aby mnoÏství plo‰tic zaji‰tovalo vysokou pravdûpodobnost vzájemného kontaktu pro potfiebu páfiení). U kultur bohat˘ch na pyl (paprika, gerbery) je moÏné aplikovat plo‰tice preventivnû, nebo pfii nízké populaãní hustotû ‰kÛdce. U kultur neprodukujících pyl (hybridní okurky) proveìte vysazení plo‰tic aÏ poté, co se objeví tfiásnûnky na listech nebo v kvûtech a to do ohnisek, kde byly tfiásnûnky zji‰tûny. Introdukce se provádí 2x v intervalu 14 dnÛ. Pfii nízké populaãní hustotû tfiásnûnky popfi. pfii preventivní introdukci u rostlin uvolÀujících pyl dávkujte 0,5 ks/m2. U ostatních kultur (okurky, melouny) po zji‰tûní tfiásnûnky aplikujte 1ks/m2, do siln˘ch ohnisek tfiásnûnky jednorázovû 10-25 ks/m2 (O.majusculus) nebo 10-50 ks/m2 (O.laevigatus). Pfiípravek THRIPOR-majusculus není od roku 2008 dodáván na trh, takÏe dostupnost druhu Orius majusculus je omezená. Synergicky pÛsobí vysazení plo‰tice Macrolophus caliginosus proti molicím, ale napfi. na rajãatech mÛÏe b˘t i lep‰í alternativou pro ochranu proti tfiásnûnkám neÏ hladûnky.

36

Biologická ochrana proti vrtalkám Vrtalky se na na‰em území zaãaly projevovat jako v˘znamní ‰kÛdci pfiedev‰ím po otevfiení trhu dovozu sadby z Holandska a Belgie. Zejména na rajãatech, chrysantémách a gerberách (ale i jin˘ch kulturách) ‰kodí zástupci rodu Liriomyza (L.bryoniae, L.trifolii , L.strigata a L.huidobrensis), snadno odli‰itelné od ostatních podle Ïlutého ‰títku imag. K ochranû se pouÏívají parasitoidi a to endoparasitická Dacnusa sibirica pfii niωích populaãních hustotách vrtalek a v období, kdy pro niωí teploty nejsou ‰kÛdci schopni uplatnit cel˘ reprodukãní potenciál (od záfií do dubna), nebo ektoparasit Diglyphus isaea, kter˘ vyÏaduje vy‰‰í teploty a vût‰í mnoÏství potravy, je tedy ideální pro pozdnûj‰í jaro a na léto. V pfiechodném období se pouÏívá smûs obou. Lumãík Dacnusa sibirica klade vajíãka do larev vrtalek, ve kter˘ch probíhá v˘voj, ale dokonãen je aÏ v jejich kuklách. Podle poãtu vylíhl˘ch lumãíkÛ ze sebran˘ch pupárií vrtalek se dá zjistit momentální stupeÀ parasitace. Optimálními podmínkami jsou teplota 15-20°C, vlhkost nad 60%, introdukce provedená okamÏitû po prvním zji‰tûní vyvíjejících se min (hyponomÛ), nebo vpichÛ samiãek vrtalek na listech, popfi. po nálezu dospûl˘ch vrtalek na Ïlut˘ch lepov˘ch deskách. Limitujícím faktorem pro úãinnost parasitoida je teplota. Pfii teplotách nad 20°C je v˘voj pomalej‰í neÏ u vrtalek a ‰kÛdci se vymykají kontrole. Lesknatka Diglyphus isaea kladélkem paralyzuje larvy vrtalek 2.-3. instaru a klade vajíãka do jejich blízkosti. Larvy se Ïiví ektoparasiticky, zpravidla 2-3 jednou vrtalkou. Kukly uvnitfi hyponomÛ jsou dobfie patrné v protisvûtle a lze podle nich snadno urãit stupeÀ parasitace, stejnû jako podle v˘razn˘ch larev uvnitfi min. Samice se Ïiví hemolymfou kladélkem napichovan˘ch larev vrtalek (1. a 2. instaru), kter˘ch zabije aÏ 70 a klade 200-300 vajíãek. Optimálními podmínkami jsou teplota 23-27°C, vlhkost 60-80 % a velké mnoÏství potravy. Oba parasitoidi jsou dodáváni jako dospûlci (volnû v PE lahviãkách), ktefií se vypou‰tûjí homogennû po celém porostu. Strategie ochrany: Pfied vysazením kultury se snaÏíme nejprve zbavit se zásoby vrtalek ve skleníku. Starou napadenou kulturu je vhodné pfied likvidací o‰etfiit pfiípravkem VERTIMEC. Likvidované rostliny pfiená‰ejte tak, aby se z nich nevytrousily kukly vrtalek (napfi. v pytlích) a okamÏitû spalte. Na novû vysazenou kulturu vyvûste Ïluté lepové desky (50 ks/ha) a sledujte nálet much (vrtalek), popfi. vpichy a miny (hyponomy) na listech. Silná ohniska o‰etfiete pfiípravkem VERTIMEC (pozor, toxick˘ pro bioagens). Drobná ohniska likvidujte vylomením a spálením napaden˘ch listÛ. Jakmile se vpichy nebo hyponomy objeví, proveìte vysazení parasitoida Dacnusa sibirica (listopad-únor, 0,25 ks/m2, 4x po t˘dnu) nebo smûsi 90:10 D.sibirica a D.isaea (bfiezen-duben, záfií-fiíjen, 0,25 ks/m2 nebo pfii silnûj‰ím v˘skytu a do ohnisek 0,5-2 ks/m2, 3x po t˘dnu), popfi. D.isaea (duben-srpen, 0,1 ks/m2, nebo pfii silnûj‰ím v˘skytu a do ohnisek 1 ks/m2, 3x po t˘dnu ). Dal‰í introdukci parasitoida, nebo korektivní chemick˘ zásah proveìte, pokud po 3 introdukcích je parasitace pod 50-60 %.

Biologická ochrana proti ostatním ‰kÛdcÛm Smutnice Ve vlhk˘ch substrátech bohat˘ch na organické zbytky, vãetnû ãediãové vaty v hydroponii a Ïampiónov˘ch substrátÛ, Ïijí masovû larvy smutnic (Sciaridae) a jim pfiíbuzn˘ch ãeledí dvoukfiídlého hmyzu. Tyto larvy se mohou stát v˘znamn˘mi ‰kÛdci kofienících fiízkÛ, mlad˘ch rostlinek a houbov˘ch kultur. Základním biologick˘m prostfiedkem pro ochranu je hlístice Steinernema feltiae. Invazní larvy pronikají ústním nebo análním otvorem, popfi. d˘chacími spirakuly do larev smutnic. Nakazí larvy bakteriemi, kter˘mi se Ïiví a které zpÛsobují uhynutí larev smutnic. Bûhem nûkolika málo dní

37

napadené larvy uhynou, coÏ se projevuje zmûnou barvy z transparentní (prÛsvitné) na neprÛhlednou bílou aÏ Ïlutobílou. Nová generace hlístic mrtvé larvy opou‰tí a napadá dal‰í Ïivé. Hlístice se pouÏívají v okamÏiku, kdy jsou zji‰tûny první larvy smutnic, popfi. tam, kde víme Ïe ke ‰kodám pravidelnû dochází mÛÏeme pouÏít hlístovky preventivnû, napfi. do napaden˘ch substrátÛ. Teplota substrátu musí b˘t mezi 13°C a 25°C. Hlístice vyÏadují vysokou vlhkost, neaplikujte je proto za pfiímého sluneãního svitu a pfied pouÏitím substrát zvlhãete. Dodávají se v PP sáãcích nebo plastov˘ch krabiãkách ve vlhké mouce. Pfied pouÏitím se namíchá vodní suspenze, která se aplikuje zálivkou nebo postfiikem. Pfii pouÏití motorov˘ch postfiikovaãÛ nepouÏívejte tlak nad 0,5 MPa, doporuãen˘ prÛmûr trysek je 0,5 mm (500 ûm). Osvûdãila se i aplikace kapkov˘m zavlaÏovacím systémem, po jeho pfiedchozím fiádném vypláchnutí a odfiltrování nosné mouky v pfiipravku. PouÏívá se jednorázovû 500 000 larev/m2, pouze pfii silném napadení se doporuãuje opakovat aplikaci po 14 dnech. K dlouhodobému regulaãnímu efektu se pouÏívá velk˘ drav˘ roztoã Hypoaspis aculeifer. Dospûlci a nymfy se Ïiví vajíãky, mal˘mi larvami a kuklami smutnic. Pokud nejsou smutnice pfiítomny, Ïiví se roztoãi a jin˘mi drobn˘mi ãlenovci v pÛdû (napfi. nymfy tfiásnûnek, chvostoskoci). Roztoãi jsou schopni pfieÏívat aÏ 7 t˘dnÛ bez potravy. Redukce populace smutnic je pomalej‰í neÏ pfii pouÏití hlístic, ale má trvalej‰í charakter a navíc je moÏné preventivní pouÏití. Optimálními podmínkami jsou teplota pÛdy 15-25°C, pÛdní vlhkost nad 70 %, limitujícím faktorem pro úãinnost predátora je vlhkost a struktura substrátu, kter˘ musí b˘t pfiimûfienû vlhk˘ (ne vyschl˘, ne trvale pfielit˘), s otevfien˘mi póry. Predátor je dodáván jako dospûlci a nymfy s vermikulitem a ra‰elinou v PE lahvi nebo papírov˘ch pytlích. Introdukce se provádí jednorázovû, bez opakování. Pfii preventivním o‰etfiení se pouÏije dávka 100 roztoãÛ/m2, pfii nízkém napadení 200 roztoãÛ/m2, pfii silnûj‰ím napadení 500 roztoãÛ/m2. Roztoã se velice osvûdãil v Ïampionárnách, kam se rozsypává na povrch substrátu ihned po odkrytí kultury. Postaãuje vÏdy jedna introdukce na kaÏdou novou kulturu. Jako korektivní bioagens v ohniscích lze pouÏít hlístici Steinernema feltiae.

Lalokonosci Larvy lalokonoscÛ Otiorrhynchus ovatus, O.ligustici, O.sulcatus, Ïijící v pÛdû, v kofienovém balu rotlin, oÏírají kofieny a kofienové krãky, dospûlí brouci mohou oÏírat listy, vûtviãky, pupeny nebo kvûty. Nejvût‰í ‰kody pÛsobí na pûni‰nících (Rhododendron, Azalea), brambofiících (Cyclamen) a jahodách. V posledních pûti letech se jejich v˘skyt a ‰kodlivost znatelnû zv˘‰ily. Zdrojem jsou zpravidla fiepná a vojtû‰ková pole nebo chmelnice. Biologick˘m prostfiedkem pro ochranu je drobná hlístice Heterorhabditis bacteriophora, která nahradila doposud pouÏívan˘ robustní, ‰patnû pro svoji velikost aplikovateln˘ druh H.megidis. Invazní larvy pronikají ústním, nebo análním otvorem, popfi. d˘chacími spirakuly do larev lalokonoscÛ. Nakazí je bakteriemi, kter˘mi se Ïiví a které zpÛsobují uhynutí larev ‰kÛdce. Bûhem nûkolika málo dní napadené larvy uhynou, coÏ se projevuje zmûnou barvy z bûlavé aÏ oranÏovo-ãervené na ãerveno-hnûdou aÏ hnûdou. Nová generace hlístic mrtvé larvy opou‰tí a napadá dal‰í Ïivé. Bioagens se pouÏívá v okamÏiku, kdy jsou zji‰tûny první larvy ‰kÛdce (zpravidla koncem léta) nebo na pfiezimující larvy brzy na jafie, popfi. tam, kde víme Ïe ke ‰kodám pravidelnû dochází mÛÏeme pouÏít hlístovky preventivnû. Limitujícími faktory jsou vlhkost pÛdy a její teplota. Vlhkost musí b˘t vysoká, substrát nesmí vyschnout. Teplota musí b˘t alespoÀ 12°C a nesmí trvale pfiesahovat 25°C. Slunce hlístovky zabíjí ! Balení a aplikace je stejná u S.feltiae. PouÏívá se jednorázovû dávka 500 000 ks/m2 (m3), pouze pfii silném napadení se doporuãuje opakovat aplikaci po 14 dnech.

âervci Po zavedení insekticidÛ ze skupiny neonikotinoidÛ (MOSPILAN, CALYPSO, ADMIRAL aj.) ãervci, ‰títenky a puklice nejsou takov˘m problémem jako dfiíve, nicménû v systému biologické ochrany mohou sehrát roli limitujícího ‰kÛdce, hlavnû u citrusáfiÛ a pûstitelÛ hrnkov˘ch okrasn˘ch rostlin. Základním biologick˘m pfiípravkem pro uspokojivou regulaci u nás nejhojnûj‰ího ãervce citro-

38

níkového ( Pseudococcus citri) je monofágní parasitoid Leptomastix dactylopii. Vajíãka jsou kladena do 3. nymfálního instaru a samic ‰kÛdce (pouze uveden˘ druh), ve kter˘ch probíhá cel˘ dal‰í v˘voj vãetnû kuklení. PÛvodnû narÛÏovûlé nymfy ãervcÛ po parasitaci postupnû hnûdou a zpravidla pozb˘vají voskov˘ pokryv tûla. Samice bûhem 10-14 dnÛ nakladou mnoho vajíãek, ãasto nûkolik do jednoho hostitele (superparasitismus), z nichÏ v˘voj ukonãí 60-100 larev. Z mal˘ch nymf ãervcÛ se zpravidla líhnou samci a ze samic a velk˘ch nymf ãervcÛ samiãky parasitoida. Neoplodnûné samice kladou vajíãka, ze kter˘ch se líhnou pouze samci. Parasitoid dobfie létá a aktivnû vyhledává nové hostitele. Parasitace se pfii optimálních podmínkách projeví za 14 dnÛ. Optimálními podmínkami pro úãinnost parasitoida jsou teplota 26°C, vlhkost 60-65 % (mÛÏe b˘t i vy‰‰í) a introdukce v dobû, kdy ãervci se na rostlinách vyskytují jednotlivû. Limitujícím faktorem je zejména teplota – pfii 17°C probíhá v˘voj 45 dnÛ, pfii 26°C 15 dnÛ a pfii 3035°C 12-13 dnÛ (ale zkracuje se Ïivot samic). Zhor‰ení úãinnosti mÛÏe zpÛsobit i introdukce parasitoida do populace ãervce synchronizované postfiikem na stadium vajíãka nebo nymf 1.-2. instaru, zejména pfii niωích teplotách. Parasitoid je dodáván jako dospûlci volnû v PE láhvích. Je velice choulostiv˘ a bûhem pfiepravy vÏdy ãást materiálu uhyne. Skladování je nemoÏné. První introdukce v dávce 1 ks/m2 se provádí okamÏitû po zji‰tûní ãervce na rostlinách. Do míst se zv˘‰en˘m mnoÏstvím ãervce (ne v‰ak souvisl˘mi koloniemi) se introdukují 2 ks/m2. Po 14 dnech se introdukce opakuje aÏ do chvíle objevení se evidentní parasitace. K likvidaci ohnisek ãervcÛ, která se projevují vytváfiením souvisl˘ch kolonií se úspû‰nû pouÏívá australské slunéãko Cryptolaemus montrouzieri, likvidující kromû pfiedchozího druhu i Pseudococcus adonidis, P. affinis a P. maritimus. PfieÏívá úspû‰nû i na m‰icích, ale ménû se mnoÏí. ·kÛdcem se Ïiví dospûlci i larvy. Dospûlci létají a jsou schopni osídlovat z ohnisek vysazení celou kulturu. Larvy jsou pokryty bíl˘mi voskov˘mi exsudáty, ãímÏ silnû pfiipomínají ãervce ! Kuklí se na listech, kvûtináãích, stolech a hlavnû v detritu a suchém listí pod rostlinami. Optimálními podmínkami jsou teplota 2225°C, vlhkost 70-80 %, introdukce provedená okamÏitû po prvním zji‰tûní kolonií ãervcÛ. Limitujícími faktory pro úãinnost predátora je dostatek potravy a teplota. Pfii teplotách pod 16°C je málo aktivní a pfii teplotách pod 9°C je zcela neaktivní a nevyvíjí se. Pfii nedostatku potravy opou‰tí porost a nemnoÏí se. Predátor je dodáván jako dospûlí brouci, nebo larvy. Podle intenzity napadení se nasypou 2 brouci/m2, je-li napadení slabé (vytváfiející se kolonie ãervcÛ v paÏdí listÛ) aÏ 10 broukÛ/m2, jeli napadení silné (souvislé kolonie ãervcÛ na listech a stoncích rostlin). V pfiípadû potfieby (objevují-li se nová, neo‰etfiená ohniska) se po 14 dnech vysazení broukÛ opakuje. Pfii pouÏití larev se aplikuje 1-5 larev na jednu souvislou kolonii ãervcÛ, jednou nebo dvûma následn˘mi introdukcemi. Pozor ! Predátor seÏere ‰kÛdce, ale na rostlinû stále zÛstávají chomáãe vatovitého exsudátu ãervcÛ – pÛsobí to dojmem nefunkãnosti, coÏ je omyl. PfiestoÏe nabídka bioagens proti ãervcÛm, ‰títenkám a puklicím je ‰ir‰í, nebudeme se jí dále zab˘vat, protoÏe dosavadní problémy s dodávkami ze zahraniãí byly natolik velké, Ïe nemohou b˘t spolehlivû zaji‰Èovány. Poslední skupinou ‰kÛdcÛ, kterou bychom se mûli zab˘vat, jsou housenky mÛr, jejichÏ ‰kodlivost v posledních tepl˘ch letech stoupla díky intenzivní migraci z Mediterránu (Autographa gamma, Helicoverpa armigera), introdukci se sadbou (Chrysodeixis chalcitrans) nebo nadmûrnému zv˘‰ení ploch pûstování Ïivn˘ch rostlin (Lacanobia oleracea na fiepce) a to zejména na rajãatech a nûkter˘ch okrasn˘ch rostlinách. O této problematice v‰ak pojednává jin˘ pfiíspûvek. Podobnû je tomu i v pfiípadû biologické ochrany proti slimákÛm s vyuÏitím hlístice Phasmarhabditis hermaphrodita.

Souãasná reedice tûchto metodik zahrnuje zmûny, ke kter˘m do‰lo od posledního vydání. T˘kají se jak bioagens a jejich zaregistrování v „Seznamu registrovan˘ch pfiípravkÛ k ochranû rostlin“ v roce 2008 (pfiedtím vedeny jako pfiípravky evidované) i chemick˘ch pesticidÛ, které jsou v metodikách doporuãeny v pfiípadné kombinaci s biologick˘mi pfiípravky, tak aby nebyly v rozporu s uveden˘m registrem.

39

BIOLOGICKÁ OCHRANA OVOCN¯CH A OKRASN¯CH D¤EVIN, RÉVY VINNÉ A JAHODNÍKU PROTI FYTOFÁGNÍM ROZTOâÒM O. Pultar ZD Chelãice – biologické laboratofie BIOLA, [email protected]

Stromy, kefie a polokefie pûstované v ovocnáfiství a okrasném zahradnictví i na pfiídomních zahradách, v alejích a parcích mohou b˘t napadány fiadou fytofágních roztoãÛ, ktefií sají na listech, nûkdy také na pupenech, plÛdcích a v˘honech. Pfii pfiemnoÏení mÛÏe docházet k váÏnému po‰kození napaden˘ch ãástí rostlin, vedoucí k jejich nápadn˘m diskoloracím (berevn˘m zmûnám), retardaci rÛstu i usychání, popfi. deformacím, vãetnû tvorby hálek, puch˘fikÛ a zbytnûní pupenÛ. Fytofágní roztoãe zafiazujeme mezi sekundární ‰kÛdce, k jejichÏ pfiemnoÏení dochází po vyhubení jejich pfiirozen˘ch nepfiátel ne‰etrnou chemickou ochranou, nebo na mlad˘ch v˘sadbách, na kter˘ch reÏim ochrany dovolí imigraci fytofágních roztoãÛ z okolí, ne v‰ak predátorÛm, ktefií by je mohli regulovat. K tûm patfií druhovû bohat˘ komplex drav˘ch roztoãÛ (Phytoseiidae, Stigmaeidae, Winterschmidtiidae aj.), plo‰tic (Anthocoridae, Miridae), zlatooãek (Chrysopidae), denivek (Hemerobiidae), bûlotek (Coniopterygidae), bejlomorek (Cecidomyiidae), slunéãek (napfi. Stethorus punctillum), pavoukÛ (Linyphiidae, Theridiidae) aj. V neo‰etfiovan˘ch v˘sadbách se v regulaci fytofágních roztoãÛ vÏdy uplatÀuje komplex predátorÛ, pfiestoÏe podle lokálních podmínek a v rÛzné dobû, mohou b˘t nûkteré druhy dominantní. Vût‰ina uveden˘ch uÏiteãn˘ch organismÛ je usmrcována v o‰etfiovan˘ch v˘sadbách pesticidy, vãetnû fungicidÛ, ale zejména neselektivními insekticidy a akaricidy. Fytofágní roztoãi jsou schopni dosti rychle vyselektovat rezistentní populace, které se pak stávají v o‰etfiovan˘ch v˘sadbách konvenãních i integrovan˘ch pûstebních systémÛ periodick˘mi aÏ úporn˘mi ‰kÛdci. I mezi predátory mají nûkteré druhy rezistentní populace, kter˘ch je vyuÏíváno k introdukcím do o‰etfiovan˘ch v˘sadeb, jako úãinného biologického prostfiedku k ochranû proti ‰kodliv˘m roztoãÛm. Nejznámûj‰ími v této oblasti jsou draví roztoãi ãeledi Phytoseiidae. Druh Typhlodromus pyri je k tomu u nás vyuÏíván v ovocn˘ch sadech a vinohradech jiÏ od roku 1984. Dal‰í dva druhy, zavedené pozdûji, se pouÏívají na jahodníku a na rÛÏích v nevytápûn˘ch sklenících i na venkovních kulturách.

Fytofágní roztoãi Nejznámûj‰ími a nej‰kodlivûj‰ími jsou osminohé (s v˘jimkou ‰estinoh˘ch larev) svilu‰ky (Tetranychidae). Svilu‰ka chmelová (Tetranychus urticae) je ‰iroce polyfágním druhem. Nejvût‰í ‰kody zpÛsobuje na jahodníku, rybízu, rÛÏích a mnoha okrasn˘ch kefiích. Na stromy se masovû stûhuje v ãervenci z usychající bylinné vegetace, zejména v pfiíkmenn˘ch herbicidních pásech. Zimují oranÏové aÏ ãervenavé samiãky ve skupinách pod borkou, chrániãi a v listí, nebo drnech pod rostlinami. Nepfiezimující jedinci mají Ïlutozelenou barvu se dvûma hnedoãern˘mi skvrnami po stranách, ãasto spl˘vající v jedinou. Svilu‰ka stromová (Amphitetranychus viennensis) napadá rÛÏovité stromy a kefie, zejména peckoviny a jablonû. ZpÛsobuje men‰í ‰kody neÏ druh pfiedchozí a vyskytuje se lokálnû, hlavnû v teplej‰ích oblastech. Pfiezimuje stejnû jako svilu‰ka chmelová, ãasto spoleãnû s ní. V‰echny generace jsou zbarveny granátovû aÏ vínovû ãervenû, nohy jsou Ïlutobílé. Svilu‰ka ovocná (Panonychus ulmi ) napadá rÛÏovité stromy i kefie a révu. Nejvût‰í ‰kody zpÛsobuje na jabloních, ‰vestkách, révû vinné a lokálnû tfie‰ních. Pfiezimuje ve stádiu ãerven˘ch vajíãek. Roztoãi jsou karmínovû aÏ vínovû ãervení, s bíl˘mi, kruhovit˘mi skvrnkami na hfibetní stranû. Svilu‰ka jabloÀová (Bryobia rubrioculus) a svilu‰ka angre‰tová (Bryobia ribis) patfií k ménû ‰kodliv˘m druhÛm s lokálním v˘skytem na jabloních, rybízu a angre‰tu. Pfiezimují imaga nebo i vajíãka. Roztoãi jsou tmavû zele-

40

ní, s ãerveno-oranÏov˘mi konãetinami a plochou hfibetní stranou tûla. Na ovocn˘ch a okrasn˘ch dfievinách i révû vinné Ïije je‰tû fiada dal‰ích, av‰ak u nás málo v˘znamn˘ch druhÛ z této ãeledi. V˘znamn˘mi ‰kÛdci jsou malí, ãtyfinozí, kapkovití aÏ ãervíãkovití vlnovníci, vlnovníkovci a hálãivci (Eriophyidae a Phytoptidae), jejichÏ ãeské názvosloví je znaãnû zmatené. Roztoãi nevytváfiející hálky (maximálnû zbytÀující pupeny, nebo tvofiící otevfiené, plstnaté puch˘fiky) jsou ãasto naz˘váni hálãivci, zatímco nûktefií, vytváfiející pravé hálky, jsou naz˘váni vlnovníky. Z hlediska úãinnosti biologické ochrany je dÛleÏitûj‰í, jestli druh Ïije volnû na povrchu napaden˘ch ãástí rostlin, nebo vût‰í ãást Ïivota krypticky (skrytû), uvnitfi puch˘fikÛ, hálek a pupenÛ, kam se za nimi obtíÏnû dostávají predátofii. Z volnû Ïijících druhÛ na jádrovinách, zejména jabloních, ‰kodí hálãivec jabloÀov˘ (Aculus schlechtendali), zpÛsobující diskoloraci listÛ (stfiíbfiitost a olivové aÏ hnûdé zbarvení) a rzivost slupky plodÛ. Pfiezimují hnûdavé samice v chuchvalcích pod pupeny a v trhlinách kÛry vûtví, ãasto i pod ‰títky puklic. Roztoãi se pohybují volnû po povrchu listÛ, hlavnû mezi trichomy na spodní stranû a napadají i kvûtní kalichy a pozdûji zelené plÛdky. Hálãivec vi‰Àov˘ (Aculus fockeui) je ‰kÛdcem peckovin, zejména slivoní a tfie‰ní. ZpÛsobuje bronzovatûní listÛ, strupovitost plodÛ a odumírání vzrostn˘ch vrcholÛ letorostÛ. Pfiezimování a bionomie je podobná jako u pfiedchozího druhu. Vlnovník hru‰Àov˘ (Eriophyes pyri ) napadá hru‰nû, kde zpÛsobuje hnûdnutí aÏ ãernání listÛ a rzivost na slupce plodÛ. Zimuje a Ïije stejnû, jako pfiedchozí druhy. Vlnovníkovec révov˘ (Colomerus vitis) ‰kodí na révû vinné vytváfiením plstnat˘ch novotvarÛ (erinií) na listech, zprvu bûlav˘ch, pozdûji rezav˘ch, v kter˘ch také Ïije a retardací rÛstu listÛ i v˘honÛ. Zimuje stejnû jako pfiedchozí. Hálãivec révov˘ (Calepitrimerus vitis) opût ‰kodí na révû vinné, kde patfií k nej‰kodlivûj‰ím druhÛm z fytofágních roztoãÛ. Napadá ra‰ící pupeny a pozdûji Ïije na listech a v˘honech. Napadené pupeny ‰patnû ra‰í aÏ odumírají. Zimuje podobnû jako pfiedchozí druhy. Vlnovník ofie‰ákov˘ (Aceria erinea) je druh spí‰e nápadn˘ neÏ ‰kodliv˘. Vytváfií na listech ofie‰áku vla‰ského Ïluté, vyduté puch˘fie, ze spodní strany plstnaté, ve kter˘ch Ïije. Pfiezimuje jako pfiedchozí druhy. ¤ada dal‰ích druhÛ Ïije na lísce, maliníku, hru‰ních a mnoha okrasn˘ch dfievinách. Z krypticky Ïijících druhÛ patfií mezi nejv˘znamnûj‰í vlnovník rybízov˘ (Cecidophyopsis ribis). ·kodí na rybízu, obzvlá‰tû ãerném. Napadá pupeny, které zbytní, ‰patnû ra‰í a usychají. Navíc je povaÏován za pfiena‰eãe virového zvratu ãerného rybízu. 2-3 mûsíce sice roztoãi Ïijí volnû na listech a letorostech, ale vût‰inu roku stráví uvnitfi uzavfien˘ch pupenÛ, kde se extrémnû silnû mnoÏí uÏ od února. Podobnû na lísce ‰kodí vlnovník lískov˘ (Phytoptus avellanae), kter˘ Ïije mimo pupeny je‰tû krat‰í dobu, ale napadené pupeny se pootvírají a umoÏÀují drobn˘m predátorÛm vnikat dovnitfi. Hálãivec hru‰Àov˘ (Epitrimerus pyri ) ‰kodí na hru‰ních a jabloních. Vytváfií na listech a kalichu i stopce kvûtÛ Ïlutozelené, pozdûji ãervené a hnûdnoucí aÏ ãernající puch˘fikovité hálky, uvnitfi kter˘ch Ïije. PredátorÛm je roztoã dostupn˘ pouze tfiikrát v roce. Pfii ra‰ení pupenÛ, pod kter˘mi zimují samice, dfiíve neÏ se zavrtají do mlad˘ch lísteãkÛ, pfii napadání nov˘ch listÛ po nekrotizaci pÛvodních hálek a po opu‰tûní hálek pfied zazimováním. Podobnû ‰kodí a chová se na vla‰ském ofiechu vlnovník puch˘fiovit˘ (Aceria tristriata), napadající kromû listÛ i carinu ofiechÛ. K hálkotvorn˘m druhÛm patfií vlnovník trnkov˘ (Eriophyes similis) ‰kodící na trnkách a ‰vestkách. Hálky jsou svûtle zelené, pozdûji i Ïlutavé, nebo ãervené, kulovité aÏ „bufitovité“, hrbolaté a jeÏaté. Listy jsou celkovû deformované a zakrÀující. Poslední z v˘znamn˘ch fytofágÛ jsou vejãití, lesklí, osminozí roztoãi charakteristickou dlouhou brvou na zadních nohách, ãeledi roztoãíkovit˘ch (Tarsonemidae). Îijí na témûfi v‰ech dfievinách, ale málo se ví o jejich v˘znamu a pokud ‰kodí, b˘vají ‰kody ãasto pfiiãítány jin˘m pÛvodcÛm. U nás je nejv˘znamnûj‰ím roztoãík jahodníkov˘ (Phytonemus pallidus), napadající mladé lístky, kvûty a plÛdky jahodníku. Listy od fiapíku hnûdnou aÏ ãernají a zakrÀují, plody jsou malé a deformované. Pfiezimují samice v srdéãku.

41

Draví roztoãi Typhlodromus pyri je autochtonní druh, Ïivící se v‰emi v˘‰e uveden˘mi i dal‰ími druhy fytofágních roztoãÛ. Hlavní potravou jsou svilu‰ky, ale spolehlivû kontroluje i ostatní volnû Ïijící roztoãe, pfiestoÏe regulace hálãivcÛ, vlnovníkÛ a svilu‰ek rodu Bryobia je pomalej‰í. Krypticky Ïijící druhy, pfiedev‰ím ty, které Ïijí uvnitfi pupenÛ a hálek kontroluje jen ãásteãnû a ke zv˘‰ení efektu je zpravidla nutné biologickou ochranu podpofiit integrací se selektivním akaricidním zásahem. Pfii nedostatku svilu‰ek se na náhradní potravû roztoã mnoÏí pomaleji a vytváfií v porostu ohniska. V letech s extrémnû pfiíhodn˘mi podmínkami pro mnoÏení hálãivcÛ a vlnovníkÛ mÛÏe dojít k jejich lokálnímu a doãasnému pfiemnoÏení. Pokud vyãerpá zásobu potravy v podobû fytofágních roztoãÛ, je schopen pfieÏívat i del‰í dobu vysáváním pylov˘ch zrn a hyf rÛzn˘ch plísní, vãetnû padlí. Roztoã se po vysazení na venkovních dfievinách a jahodách udrÏí trvale. Není zapotfiebí vysazovat jej znovu. V kryt˘ch prostorách trvale pfieÏívá za podmínky, Ïe alespoÀ po dobu 3 mûsícÛ v zimním období je teplota sníÏena pod 10°C a délka dne nepfiesáhne 12 hod. Na trh jsou dodávány dvû rezistentní populace, „Chelãice“ a „Mikulov“. První se vyznaãuje ‰ir‰ím spektrem resistence vÛãi pesticidÛm. Její pouÏití neomezuje v˘raznû ochranu proti ostatním ‰kÛdcÛm a chorobám, je pouÏiteln˘ na vût‰inu dfievin, révu, jahodník i rÛÏe. Druhá populace s niωím spektrem rezistence je pouÏitelná v integrovaném systému révy vinné a podobn˘ch systémech se silnû omezenou chemickou ochranou. Optimální podmínky jsou vytvofieny dostatkem potravy a moÏností pfiezimování v rÛzn˘ch ‰kvírách a trhlinách v borce kmínkÛ nebo pod pupeny na vûtvích a srdéãkách jahodníkÛ. ·ífiení urychluje zapojenost porostu. Limitujícím faktorem je chemická ochrana provádûná na kultufie. Vysazení roztoãÛ se provádí buì od záfií do listopadu (pfied poklesem teploty pod 10°C) nebo na jafie po zv˘‰ení teploty na 10°C a více, nejpozdûji v dubnu (v˘jimeãnû i pozdûji, po domluvû s v˘robcem). Roztoãi jsou dodáváni jako gravidní pfiezimující samice v plstûn˘ch páskách balen˘ch do mikrotenové fólie se 120-200 páskami a 600-1 000 roztoãi v balení, nebo v pilinách, pro zahrádkáfie uzavfien˘ch do papírové trubiãky utûsnûné parafínem a zatavené do mikrotenu s obsahem min. 100 roztoãÛ a pro velkospotfiebitele (hlavnû jahodáfie, pûstitele rÛÏí a citrusÛ) uzavfien˘ch do papírové tuby s plastov˘m víãkem opatfien˘m centrálním sypacím otvorem, s obsahem 1 000-2 500 roztoãÛ. Vût‰í dodávky jsou obvykle dodávány v polystyrenov˘ch termoboxech s chladícími vloÏkami, udrÏující roztoãe v chladové ztrnulosti, aby se pfiedãasnû nerozlézali. Dravého roztoãe lze skladovat 14 dnÛ pfii 4-9°C v originálních obalech, pokud byl dodán v podchlazeném stavu. Pokud byl dodán po‰tou nebo pfii teplotû nad 9°C, neskladujte a ihned pouÏijte. Dlouhodobûj‰í skladování je v podstatû moÏné, ale za speciálních podmínek, které v˘robci utajují. Pásky se pfiipevÀují na kmínek nebo kosterní vûtve stromÛ (zasunutím za úvazy, pfiivázáním a nejlépe sponkovaãkou) nebo zaklesnou do rozsoch vûtví, nebo se na kefiích a mlad˘ch stromech se‰ívaãkou pfiipevní na kosterní vûtve a pruty. Je-li zaji‰tûn kontakt vûtví (réví) s dráty, je moÏné pfiipevnit pásky se‰ívaãkou na vodící dráty konstrukce opory. Pásky se rozmísÈují po porostu mozaikovitû, 1 pásku na kaÏd˘ch 15-20 m2 (podle sponu kaÏdá, nebo kaÏdá 2.-5. rostlina v fiadû). Pásky nepouÏívejte na soliterní stromy, ale v˘hradnû do zapojen˘ch porostÛ sadového typu. U balení v pilinách nejprve nechte ohfiát obsah na 18-20°C, potom vÏdy pfied nasypáním pilin na rostlinu uzavfien˘m tubusem nebo trubiãkou otáãejte kolem podélné osy, aby se roztoã fiádnû rozpt˘lil v pilinách. Po otevfiení za bezvûtfií sypte piliny do rozsoch vûtví nebo na srdéãka jahodníku. U kefiÛ a stromÛ je lep‰í sypat piliny do papírov˘ch kornoutkÛ (ko‰íãkÛ), které pfiipevníte na vûtviãky (trnce). Z kornoutkÛ si roztoã na vûtev vyleze a sníÏí se riziko odfoukání vûtrem, nebo odpadnutí pilin na zem. Dávkování je uvedeno v tabulce.

42

Oblast pouÏití

Ovocné dfieviny, jahodník a réva vinná v sadech, jahodárnách, vinicích a pfiídomních zahradách, citrusy v oranÏériích, rÛÏe v rozáriích i sklenících.

·kodliv˘ ãinitel

Svilu‰ky ãeledi Tetranychidae, vlnovníci, hálãivci ãeledi Eriophyidae, Phytoptidae 1) a roztoãík jahodníkov˘ (Phytonemus pallidus ).

Dávka

Inokulativní introdukce2): 3 000 ks/ha nebo 5 000-6 000 ks/ha nebo 5 ks/rostlinu Inundativní introdukce3): 5 ks/rostlinu

Ochranná lhÛta

–

Poznámka

1)

Na hálãivce rybízového (Cecidophyopsis ribis ) a svilu‰ky rodu Bryobia jen v kombinaci s pesticidní ochranou. 2) Jednorázová introdukce 3 000 ks/ha na ovocn˘ch stromech a kefiích nebo révû vinné. 5 ks/rostlinu na soliterních stromech a kefiích nebo polokmenech (zahrady, oranÏérie). 5 000-6 000 ks/ha na jahody v jahodárnách 3) 5 ks/rostlinu na jahodách v pfiídomních zahradách nebo do ohnisek svilu‰ek a roztoãíka v jahodárnách; na rÛÏe v rozáriích i sklenících.

Inokulativní introdukce pouÏívejte u trval˘ch porostÛ, inundativní introdukci proveìte u jahod (ve velk˘ch jahodárnách) nebo v ohniscích pfiemnoÏení roztoãÛ. NamnoÏení na potfiebné mnoÏství po inokulativní introdukci trvá roztoãi 1-2 roky, podle mnoÏství potravy, velikosti rostlin a klimatick˘ch pomûrÛ. Pokud se v této dobû neúmûrnû namnoÏí ‰kodliví roztoãi, je vhodné redukovat jejich mnoÏství o‰etfiením selektivním akaricidem. K racionální integraci biologické a chemické ochrany na komerãních plochách po dobu mnoÏení dravého roztoãe v˘robce doporuãuje servisní dohled odbornû zpÛsobil˘mi poradci. K ochranû nesmí b˘t zásadnû pouÏívány pyrethroidy (a to ani 3 mûsíce pfied introdukcí), dimethoate a pyrimiphos-ethyl. PouÏitelnost ostatních pesticidÛ je vyznaãena na pfiíbalovém letáku i v metidikách integrované produkce ovoce a révy vinné. ProtoÏe speciálnû u jahod, pûstovan˘ch jako krátkodobá kultura, je inokulativní introdukce pfiíli‰ zdlouhavá a inundativní introdukce v˘‰e uvedeného druhu znaãnû nákladná, pouÏívají se do jahod dal‰í dva druhy roztoãÛ ze stejné ãeledi. Severoamerick˘ druh Amblyseius californicus má stejné spektrum potravy jako T.pyri. Nevstupuje do diapauzy a pfieÏívá v kultufie do následující sezóny jen pfii mírn˘ch zimách s ãasn˘m, tepl˘m jarem, po dlouhém, teplém podzimu. PouÏívá se proti svilu‰kám a roztoãíku jahodníkovému na jahodníku, rÛÏích a dal‰ích okrasn˘ch kulturách. Je dodáván v pilinách s mal˘m obsahem vermikulitu, v papírov˘ch trubiãkách po 100 a papírov˘ch tubách po 1 000, 2 000, 5 000 a v PE lahvích po 25 000 roztoãích. Introdukce se provede pfii ra‰ení srdéãka, pokud teploty neklesají pod 0°C. Pokud teplota po introdukci klesne pod bod mrazu, doporuãuje se ji opakovat po trvalém zv˘‰ení teploty nad 10°C. ProtoÏe roztoã se podobnû jako T.pyri mÛÏe Ïivit pylem a jinou náhradní potravou, je moÏné pouÏít jej k preventivní introdukci 1-2 ks/m 2. Kurativní inokulativní introdukce se provádí dávkou: 6 ks/m2. Dostupná populace pfieÏívá i o‰etfiení pyrethroidy a fiadou fungicidÛ. Autochtonní druh Amblyseius cucumeris se Ïiví nymfami tfiásnûnek, mal˘mi roztoãi a drobnou faunou edafonu. Divoké populace pfieÏívají zimu jako diapauzní samice. Na trh je v‰ak dodáván nediapauzující laboratorní biotyp, kter˘ trvale v kultufie nepfieÏívá a introdukce se musí v pfiípadû potfieby po zimû opakovat. Hlavními cílov˘mi kulturami introdukcí jsou rychlená zelenina a okrasné rostliny v temperovan˘ch prostorách, cílov˘mi ‰kÛdci jsou tfiásnûnky a fytofágní roztoã Polyphagotarsonemus latus. Venku se pouÏívá na vyãi‰tûní kultur jahodníku od roztoãí-

43

ka jahodníkového s vedlej‰ím úãinkem na tfiásnenky a svilu‰ku chmelovou. Introdukce se provede pfii ra‰ení srdéãka, pokud teploty neklesají pod 0°C. Pokud teplota po introdukci klesne pod bod mrazu, doporuãuje se opakovat introdukci po trvalém zv˘‰ení teploty nad 10°C. Roztoã je dodáván ve smûsi s p‰eniãn˘mi otrubami, v papírov˘ch trubiãkách po 1 000, papírov˘ch tubusech po 5 000 a 40 000, nebo papírov˘ch pytlích po 250 000 roztoãích. Pro kurativní inundativní introdukci na jahody a okrasné rostliny se pouÏívá jednorázová dávka 40-50 ks/m2 nebo 10 ks/rostlinu. Integrovaná ochrana je sluãitelná s fiadou fungicidÛ a selektivních akaricidÛ, na kontaktní insekticidy je v‰ak tento druh dost citliv˘.

2 1. velkospotfiebitelské balení drav˘ch roztoãÛ v pilinách 2. pfiipevÀování pásek s Typhlodromus pyri na letorosty se‰ívaãkou 3. Typhlodromus pyri na ofi‰níku vla‰ském

1 3

44

4. Amblyseius cucumeris

4

BIOLOGICKÁ OCHRANA SKLADOVAN¯CH KOMODIT J. Luká‰

Skladi‰tní hmyzí ‰kÛdci a roztoãi zpÛsobují kaÏdoroãnû v˘znamné kvantitativní a kvalitativní ‰kody na skladovaném obilí. V dÛsledku pfiítomnosti, aktivity a pfiímého poÏeru dochází ke ztrátû hmotnosti, sníÏení nutriãní hodnoty a klíãivosti skladovaného obilí (obr.1). Dal‰ími neÏádoucími dÛsledky jsou zápach (potemníci – exkrece v˘mû‰kÛ s podezfiením na karcinogenitu), zv˘‰ení vlhkosti, místní zahfiívání, zv˘‰ení pfiítomnosti alergenÛ (roztoãi). Ekonomické dopady jsou spojené s následn˘m sníÏením stupnû kvality potravináfiského nebo krmného obilí. Import nebo export hmyzem kontaminovaného obilí je ãasto pfiedmûtem obchodních sporÛ a pádu pÛvodní smluvní ceny jako dÛsledek zji‰tûní v˘‰e zmínûn˘ch defektÛ. Biologická ochrana proti ‰kÛdcÛm je jednou z alternativ nebo suplementem chemické ochrany. Úspû‰nû se etablovala ve skleníkovém hospodáfiství, omezenû v ovocnáfiství, vinafiství, zelináfiství a okrajovû v polních kulturách. Úspû‰nost úzce souvisí s tím do jaké míry lze v daném agroekosystému regulovat prostfiednictvím abiotick˘ch faktorÛ faktory biotické. Prostfiedí skleníkÛ se v mnoha ohledech podobné prostfiedí skladÛ a sil (uzavfienost prostoru, moÏnost regulace teploty). Hlavní rozdíl v‰ak spoãívá v pfiítomnosti mnohatunov˘ch mas skladovan˘ch obilnin, které jsou urãeny pro následné dal‰í zpracování nebo pfiímé zkrmování. V posledním ãlánku produkce potravin, tedy ve skladovém hospodáfiství (sila, sklady) a potravináfiském zpracovatelském prÛmyslu (ml˘ny, pekárny, tûstárny atd.) je vyuÏití biologické ochrany doposud velmi omezené. Trend sniÏování vyuÏívání chemické ochrany se projevuje ve v‰ech oblastech, kde jsou aplikovány pesticidy a biocidy. Dlouhodobû se omezuje jak spektrum úãinn˘ch látek, tak jejich aplikaãní mnoÏství. Tato tendence se v souãasná dobû v rámci EU v˘raznû prohlubuje a do budoucnosti se poãítá s dal‰ími v˘razn˘mi omezeními. Kromû technologick˘ch problémÛm (rezistence), zdravotních rizik (rezidua) ãi ‰kodlivosti pro Ïivotní prostfiedí, vzrÛstá rovnûÏ pfiím˘ zájem konzumentÛ o potraviny ze systémÛ s minimálním spotfiebou pesticidÛ / biocidÛ ãi s jejich pln˘m vylouãením. Kvalita ochrany pfied skladi‰tními ‰kÛdci by v tomto kontextu mûla b˘t posuzována nejen podle bezprostfiední úãinnosti provedeného zásahu, ale i z hlediska zaji‰tûní zdravotní bezpeãnosti potravin a vlivu pouÏit˘ch prostfiedkÛ na Ïivotní prostfiedí. Dal‰ími dÛvody ústupu od jednostranné chemické ochrany jsou vysoké náklady spojené s v˘vojem nov˘ch úãinn˘ch látek, jejich registrací a pfiísn˘mi poÏadavky na jejich bezpeãnost. Jednou z moÏností zv˘‰ení úãinnosti ochrann˘ch zásahÛ je rovnûÏ soubûÏné vyuÏití chemické a biologické ochrany. Vodítkem pfii tomto zpÛsobu mÛÏe b˘t citlivost bioagens k bûÏnû aplikovan˘m biocidÛm. Pfiehled jednotliv˘ch stfiedních letálních koncentrací (LC50) pfiípravkÛ Ficam 80W a K-Othrine 25WP pro parazitoidy Habrobracon hebetor, Venturia canescens a Cephalonomia tarsalis je uveden v tabulce 1. Podrobnûj‰í pfiedstavu o citlivosti jednotliv˘ch parazitoidÛ vÛãi rÛzn˘m koncentracím pfiípravkÛ K-Othrine 25WP a Ficam 80W si lze utvofiit z grafÛ 1-7. PfieÏívání v ãase na rÛzn˘ch koncentracích tûchto pfiípravkÛ pro vybrané parazitoidy demonstrují grafy 8-11. Predátofii nebo parazitoidi mohou b˘t aplikováni s urãit˘m odstupem po provedeném chemickém zásahu a prodlouÏit tak jeho úãinnost, resp. dlouhodobû kontrolovat populaãní hustotu cílového organismu. Napfiíklad housenky zavíjeãe mouãného (Ephestia kuehniella) a zavíjeãe paprikového (Plodia interpunctella), pÛsobí váÏné ‰kody pfii zpracování obilí v ml˘nech. Kromû pfiím˘ch poÏerov˘ch ‰kod, slepují sv˘mi vláknit˘mi v˘mû‰ky napaden˘ substrát do chuchvalcÛ. Dochází k postupnému ucpávání technologick˘ch dopravních cest. Hlavním ochrann˘m opatfiením je, po mechanickém ãi‰tûní, fumigace fosforovodíkem, kyanovodíkem nebo methylbromidem. Ten je fiazen do kategorie znaãnû jedovat˘ a po‰kozující ozón. Od roku 2005 je pouÏívaní tohoto fumigantu,

45

v souladu s Montrealskou dohodou, zakázáno. PfiestoÏe je tento typ zásahu a pouÏívan˘ch látek vysoce úãinn˘, dochází v pomûrnû krátké dobû po zásahu k opûtovné rekolonizaci uvolnûné potravní niky zavíjeãi z ãasov˘ch (kukly, vajíãka) a prostorov˘ch refugií (okolí provozoven). V mezidobí fumigaãních zásahÛ se buì ochrana neprovádí vÛbec nebo se v rÛzné mífie aplikují prostfiedky na bázi pyretroidÛ ãi organofosfátÛ. Právû toto citlivé období by mohlo b˘t pod kontrolou biologické ochrany, zprostfiedkované parazitoidy, ktefií jsou schopni do jinak nepfiístupn˘ch míst pronikat. Dal‰í oblastí pro aplikaci se jeví potravináfiské provozy, prodejny, sklady a domácnosti. Termínem parazitoid se oznaãuje takov˘ hmyz, kter˘ se vyvíjí uvnitfi (endoparazitoid) nebo na tûle (ektoparazitoid) jiného Ïivoãicha a Ïije pouze v/na jednom hostiteli (jedinci), kter˘ následkem parazitace hyne. Parazitovan˘m v˘vojov˘m stádiem mÛÏe b˘t vajíãko, larva nebo kukla. Predátofii v prÛbûhu svého Ïivota usmrcují a konzumují více jedincÛ a jsou obvykle vût‰í neÏ jejich kofiist. VyuÏívání predátorÛ a parazitoidÛ proti skladi‰tním ‰kÛdcÛm v programech biologické ochrany má oproti tradiãnû pouÏívané chemické ochranû nepfiehlédnutelné v˘hody: (i) nezanechává chemická rezidua (ii) predátofii a parazitoidé se po vypu‰tûní dále rozmnoÏují (iii) aplikace je cílená (iv) pfiirození nepfiátelé ‰kÛdce aktivnû vyhledávají (v) minimalizuje se riziko vzniku rezistence. Úspû‰n˘ program biologické ochrany lze charakterizovat vytvofiením dlouhodobé interakce ‰kÛdce – parazitoid/predátor, jejímÏ v˘sledkem je sníÏením a udrÏení populaãní hustoty ‰kÛdce na nízké (akceptovatelné) úrovni. Negativa aplikace biologické ochrany jako napfi. pfiíli‰ná specializace, pomalej‰í nástup úãinnosti,zv˘‰ené náklady ãi moÏná kontaminace substrátu fragmenty parazitoidÛ jsou, ve srovnání s riziky chemické ochrany, okrajová.

Obr. 1 Obilí po‰kozené korovníkem obilním (Rhyzoperta dominica)

46

Cheyletus eruditus (Acarina: Cheyletidae) predátor velikost: 0,5-0,8 mm zbarvení – bûlavé aÏ Ïluté vût‰inou se vyskytují pouze samice; samci vzácní samice klade 20-30 vajíãek doporuãovan˘ aplikaãní pomûr: drav˘ roztoã – kofiist 1:10 –1:100 komerãní aplikace – sklady obilí – âR Kofiist: Acarus siro, Lepidoglyphus destructor, Tyrophagus putrescentia, Glycyphagus domesticus, aj.; v nouzi nûkteré druhy pisivek a vajíãka Oryzaephilus surinamensis Obr. 2 Cheyletus eruditus – predátor ‰kodliv˘ch skladi‰tních roztoãÛ

a/ dospûlec

b/ vajíãka

c/ ulovená pisivka

d/ ulovené vajíãko lesáka skladi‰tního

47

Trichogramma sp. (Hymenoptera: Trichogrammatidae) vajeãn˘ parazitoid velikost cca 0,5mm v˘razná kmenová specifita jedna samice parazituje 50-100 vajíãek doba v˘voje – cca 10 dní pfii 25°C úspû‰né komerãní aplikace (pekárny, ml˘ny, apod.) – Nûmecko, Rakousko Hostitelé: Plodia interpunctella, Ephestia kuehniella, Ephestia elutella, Cadra cautella, Sitotroga cerealella Obr. 3 Trichogramma sp. – vajeãn˘ parazitoid skladi‰tních zavíjeãÛ

a/ dospûlec

b/ kukla

c/ neparazitovaná vajíãka

d/ parazitovaná vajíãka

48

Habrobracon hebetor (Hymenoptera: Braconidae) larvální ektoparazitoid (obr.4) velikosti cca 4mm parazitace posledního larválního stádia hostitele paralyzace hostitele – neuromuskulární jed samice se Ïiví hemolymfou jedna samice – 100-1000 vajíãek doba v˘voje – cca 10 dní pfii 25°C Hostitelé: Plodia interpunctella, Ephestia kuehniella, Cadra cautella, Ephestia elutella, Sitotroga cerealella Obr. 4 Habrobracon hebetor – larvální ektoparazitoid skladi‰tních zavíjeãÛ

a/ dospûlec

b/ vajíãka

c/ larvy

d/ kukly v kokonech

49

Venturia canescens (Hymenoptera: Ichneumonidae) larvální endoparazitoid velikost 6-12mm parazitace 2.-5. larválního stádia partenogenetická populace dospûlci Ïijí 3-35 dní doba v˘voje – cca 30 dní pfii 25°C Hostitelé: Plodia interpunctella, Ephestia kuehniella, Ephestia elutella, Cadra figulilella Nemapogon granella, Ectomyelois ceratoniae, Galleria melonella

Obr. 5 Venturia canescens – larvální endoparazitoid skladi‰tních zavíjeãÛ

a/ dospûlec

b/ kukla v kokonu

50

Lariophagus distinguendus (Hymenoptera: Pteromalidae) larvální ektoparazitoid velikost 1,2-2,8 mm paralyzace hostitele samiãky se Ïiví hemolymfou jedna samice naklade 170-280 vajíãek doba v˘voje trvá pfii 30°C 15 dnÛ Hostitelé: Sitophilus oryzae, Sitophilus granarium, Sitophilus zeamais, Rhyzopertha dominica, Trogoderma granarium, Callosobruchus analis, Callosobruchus chinensis, Bruchus rufimanus, Lasioderma serricorne, Stegobium paniceum Obr.6 Lariophagus distinguendus – ektoparazitoid larev broukÛ vyÏírajících obilky a zrna

a/ dospûlec

c/ larva

b/ vajíãko

d/ kukla

51

Cephalonomia tarsalis (Hymenoptera: Bethylidae) predátor a ektoparazitoid larev a kukel velikost 2-3 mm paralyzace hostitele vajíãka jsou umístûna po 1-2 do laterální oblasti hrudních ãlánkÛ celkové mnoÏství vajíãek nakladen˘ch jednou samicí je aÏ 200 ks doba v˘voje – cca 18 dní pfii 25°C Hostitelé: Oryzaephilus surrinamensis

Obr. 7 Cephalonomia tarsalis – ektoparazitoid Oryzaephilus surrinamensis

52

a/ dospûlec

b/ vajíãka

c/ larvy

d/ kukly v kokonech

Cephalonomia gallicola (Hymenoptera: Bethylidae) Obr. 8 Cephalonomia gallicola – ektoparazitoid a predátor Stegobium paniceum

Xylocoris flavipes (Hemiptera: Anthocoridae) predátor –vajiãka, larvy kukly) velikost 2 mm celkové mnoÏství vajíãek nakladen˘ch jednou samicí je 150 ks doba v˘voje – cca 16 dní pfii 32°C Hostitelé: Tribolium castaneum, Oryzaephilus surrinamensis,Tribolium confusum, Ephestia kuehniella, Plodia interpunctella, Ephestia elutella, Ephestia cuetella, Sitotroga cerealella Obr. 9 Xylocoris flavipes – predátorní plo‰tice (zdroj: www.fao.org)

a/ nymfa

b/ dospûlec

53

Vybraní skladi‰tní ‰kÛdci, ktefií mohou b˘t regulováni pomocí parazitoidÛ a predátorÛ

Ephestia kuchniella

Plodia interpunctella

Sitotroga cerealella

Oryzaephilus surinamensis

Sitophilus oryzae

Rhyzopertha dominica

Acarus siro

Tyrophagus putrescentiae

Lepidoglyphus destructor

54

Tab. 1: Letální koncentrace LC 50 pfiípravkÛ Ficam 80 W (úãinná látka bendiocarb; aplikace metodou jednorázového ponofiení) a K-Othrine 25WP (deltamethrin; aplikace metodou jednorázového ponofiení) u a Habrobracon hebetor, u a Cephalonomia tarsalis a partenogenetick˘ch Venturia canescens vyhodnocené po 24 hodinách od expozice pfii laboratorní teplotû 25°C. Letální koncentrace LC 50 pfiípravkÛ Ficam 80 W (úãinná látka bendiocarb; povrchová aplikace) a K-Othrine 25WP (deltamethrin; povrchová aplikace) u Venturia canescens vyhodnocené po 24 hodinách od expozice pfii konstantních teplotách 10°C a 30°C. Interval spolehlivosti pro jednotlivé LC je na hladinû α = 0.05. Parazitoid

Pfiípravek (úãinná látka)

Habrobracon hebetor Habrobracon hebetor Habrobracon hebetor Habrobracon hebetor Cephalonomia tarsalis Cephalonomia tarsalis Venturia canescens Venturia canescens Venturia canescens 10°C Venturia canescens 30°C Venturia canescens 10°C Venturia canescens 30°C

Interval spolehlivosti (95%) Spodní

Horní

Ficam 80W (bendiocarb)

0.004

0.002

0.006

Ficam 80W (bendiocarb)

0.008

0.006

0.012

K-Othrine 25WP (deltamethrin)

0.069

0.041

0.115

K-Othrine 25WP (deltamethrin)

0.176

0.109

0.282

K-Othrine 25WP (deltamethrin)

1.249

0.737

2.242

K-Othrine 25WP (deltamethrin)

0.758

0.283

0.870

K-Othrine 25WP (deltamethrin)

0.401

0.299

0.537

Ficam 80W (bendiocarb)

0.015

0.009

0.025

Ficam 80W (bendiocarb)

0.024

0.016

0.035

Ficam 80W (bendiocarb)

0.0015

0.001

0.002

K-Othrine 25WP (deltamethrin)

0.451

0.336

0.606

K-Othrine 25WP (deltamethrin)

0.133

0.096

0.183

1.0

Habrobracon hebetor Habrobracon hebetor

0,9

G G

0.8 0,7 Mortalita

Graf 1: Závislost mortality (1 odpovídá 100% mortalitû) samcÛ a samic Habrobracon hebetor na koncentraci pfiípravku Ficam 80 W (úãinná látka bendiocarb; aplikace metodou jednorázového ponofiení) v laboratorních podmínkách (25°C) po 24 hodinách od expozice.

LC50 (%)

G G

G G

G

G

0.6 G

0,5 0.4 0,3

G

0.2

G

0,1 0.0 GG –14

–12

G G G

G G

–10 –8 –6 In (koncentrace +1e–6)

–4

–2

55

Graf 2: Závislost mortality (1 odpovídá 100% mortalitû) samcÛ a samic Habrobracon hebetor na koncentraci úãinné látky deltamethrin (K-Othrine 25 WP; aplikace metodou jednorázového ponofiení) v laboratorních podmínkách (25°C) po 24 hodinách od expozice. 1.0

Habrobracon hebetor Habrobracon hebetor

0,9

G

0.8 G

0,7 Mortalita

G G

G

G

G G

G

0.6

G

0,5 G

0.4 0,3

G

0.2 0,1 0.0

G G

GG

–10 –5 In (koncentrace +1e–6)

0

Graf 3: Závislost mortality (1 odpovídá 100% mortalitû) Venturia canescens na koncentraci pfiípravku Ficam 80W (úãinná látka bendiocarb; povrchová aplikace) pfii konstantních teplotách 10° a 30°C po 24 hodinách od expozice. 1.0

10°C 30°C

0,9

G

0.8

G

G

G

G

Mortalita

0,7 0.6

G G

G

0,5 0.4

G

G G

G

0,3 0.2

G

G

0,1 0.0 GG –14

56

–12

G G

G G

–10 –8 –6 In (koncentrace +1e–6)

–4

–2

G

Graf 4: Závislost mortality (1 odpovídá 100% mortalitû) Venturia canescens na koncentraci úãinné látky deltamethrin (K-Othrine 25 WP; povrchová aplikace) pfii konstantních teplotách 10° a 30°C po 24 hodinách od expozice. 1.0

10°C 30°C

0.8

G

G

G G

G

G G

Mortalita

0.8 G

G

0.6 G

0.4 0.2 0.0

GG

G

–4

–3

G

–2 –1 0 In (koncentrace +1e–6)

1

2

Graf 5: Závislost mortality (1 odpovídá 100% mortalitû) samcÛ a samic Cephalonomia tarsalis na koncentraci pfiípravku K-Othrine 25 WP(úãinná látka deltamethrin; aplikace metodou jednorázového ponofiení) v laboratorních podmínkách (25°C) po 24 hodinách od expozice. samci samice

0.8

G

G

G

G

Mortalita

0.6 G G

0.4 G G

G

0.2 G G

0.0

GG G

0.0

0.2

0.4 0.6 0.8 In (koncentrace +1e–6)

1.0

57

Graf 6: Závislost mortality (1 odpovídá 100% mortalitû) Venturia canescens na koncentraci pfiípravku K-Othrine 25 WP (úãinná látka deltamethrin; aplikace metodou jednorázového ponofiení) v laboratorních podmínkách (25°C) po 24 hodinách od expozice. 1.0

0.8

Mortalita

G

G

G

G

0.6

0.4 G

0.2 G

0.0

G

–4

–3

–2 –1 0 In (koncentrace +1e–6)

1

2

Graf 7: Závislost mortality (1 odpovídá 100% mortalitû) Venturia canescens na koncentraci pfiípravku Ficam 80W (úãinná látka bendiocarb; aplikace metodou jednorázového ponofiení) v laboratorních podmínkách (25°C) po 24 hodinách od expozice. 1.0

G

G

G

G

Mortalita

0.8

0.6

0.4

G

0.2 G

0.0

58

G

–10

G

–5 In (koncentrace +1e–6)

0

0

10

20

30

40

50

0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

Graf 8: PfieÏívání (1 odpovídá 100% pfieÏiv‰ích) u samcÛ a samic Habrobracon hebetor v závislosti na ãase (hodiny) od aplikace jednotliv˘ch % koncentrací (tuãné ãíslice pod kaÏd˘m grafem) pfiípravku Ficam 80W (úãinná látka bendiocarb; aplikace metodou jednorázového ponofiení) vyhodnoceno po 24 hodinách od expozice.

10

10

20

30

40

50

0

40

50

0

10

20

30

40

50

40

50

0.0015 0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

10

0.003

0

30

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 0

20

0.0003

20

30

40

50

0

0.015

10

20

30

0.03

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

P¤EÎÍVÁNÍ

0.00015

10

20

30

0.15

40

50

0

10

20

30

40

50

0.3 âAS (hodiny)

Habrobracon hebetor Habrobracon hebetor

59

0

10

20

30

40

50

0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

Graf 9: PfieÏívání (1 odpovídá 100% pfieÏiv‰ích) Habrobracon hebetor (ãervená ãára) v závislosti na ãase (hodiny) od aplikace jednotliv˘ch % koncentrací (tuãné ãíslice pod kaÏd˘m grafem) pfiípravku K-Othrine 25 WP (úãinná látka deltamethrin; aplikace metodou jednorázového ponofiení); vyhodnoceno po 24 hodinách od expozice. Zelená ãára vyznaãuje konfidenãní intervaly.

10

0

20

30

40

20

30

40

50

0

20

30

20

30

40

1.0

40

50

2.0 âAS (hodiny)

60

10

20

30

40

50

40

50

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 10

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 10

0

0.1

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 10

0.5

0

50

0.05

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

P¤EÎÍVÁNÍ

0.01

50

0

10

20

30

1.15

0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

Graf 10: PfieÏívání (1 odpovídá 100% pfieÏiv‰ích) Venturia canescens v závislosti na ãase (hodiny) od aplikace jednotliv˘ch % koncentrací (tuãné ãíslice pod kaÏd˘m grafem) pfiípravku Ficam 80W (úãinná látka bendiocarb; povrchová aplikace); vyhodnoceno po 24 hodinách od expozice pfii 10°C a 30°C.

10

20

30

40

50

0

10

10

20

30

40

50

0

40

50

0

10

20

30

40

50

40

50

0.0015 0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

10

0.003

0

30

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 0

20

0.0003

20

30

40

50

0.015

0

10

20

30

0.03

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

P¤EÎÍVÁNÍ

0.00015

10

20

30

0.15

40

50

0

10

20

30

40

50

0.3 âAS (hodiny) 10°C 30°C

61

0

10

20

30

40

50

0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

Graf 11: PfieÏívání (1 odpovídá 100% pfieÏiv‰ích) Venturia canescens (ãervená ãára) v závislosti na ãase (hodiny) od aplikace jednotliv˘ch % koncentrací (tuãné ãíslice pod kaÏd˘m grafem) pfiípravku K-Othrine 25 WP (úãinná látka deltamethrin; povrchová aplikace); vyhodnoceno po 24 hodinách od expozice. Zelená ãára vyznaãuje konfidenãní intervaly.

10

0

20

40

20

30

40

50

30

10

0

20

40

50

0

30

40

50

40

50

40

50

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.01

10

20

30

40

50

0

10

20

30

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

0.5

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 20

0

0.1

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 10

1.0

10

20

30

40

1.5 âAS (hodiny)

62

50

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0 10

0.05

0

30

0.005

0.0 0.2 0.4 0.6 0.8 1.0

P¤EÎÍVÁNÍ

0.001

50

0

10

20

30

2.0

ODKAZY NA V¯STUPY RIV A P¤EHLED POUÎITÉ LITERATURY

Bianchi FJJA, Honûk A., van der Werf W 2007: Changes in agricultural land use can explain population decline in a ladybeetle species in the Czech Republic: evidence from a process-based spatially explicit model. Landscape Ecology 22: 1541-1554. Dixon AFG, Jaro‰ík V., Honûk A., 2005: Thermal requirements for development and resource partitioning in aphidophagous guilds. European Journal of Entomology 102: 407-411. Honûk A., Jaro‰ík V., 2000: The role of crop density, seed and aphid presence in diversification of field communities of Carabidae (Coleoptera). European Journal of Entomology 97: 517-525. Honûk A., Martinková Z., Pekár S., 2005: Temporal stability of morph frequency in central European populations of Adalia bipunctata and A. decempunctata (Coleoptera: Coccinellidae). European Journal of Entomology 102: 437-442. Honûk A., Martinková Z., 2005: Long term changes in abundance of Coccinella septempunctata (Coleoptera: Coccinellidae) in the Czech Republic. European Journal of Entomology 102: 443-448. Honûk A., Martinková Z., Pekár S., 2007: Aggregation characteristics of three species of Coccinellidae (Coleoptera) at hibernation sites. European Journal of Entomology 104: 51-56. Honûk A., Dixon AFG, Martinková Z., 2008: Body size, reproductive allocation, and maximum reproductive rate of two species of aphidophagous Coccinellidae exploiting the same resource. Entomologia Experimentalis et Applicata 127: 1-9. Jaro‰ík V, Honûk A, Dixon AFG 2003: Natural enemy ravine revisited: the importance of sample size for determining population growth. Ecological Entomology 28: 85-91. LukበJ., ·ambergerová V., Stejskal V., 2007: Influence of deltamethrin on Cephalonomia tarsalis (Ashmead) (Hymenoptera: Bethylidae) , Integrated Protection of Stored Products, IOBC/wprs Bulletin 30(2): 287-290 LukበJ., Stejskal V., Jaro‰ík V., Hubert J., Îìárková E., 2007: Differential natural performance of four Cheyletus predatory mite species in Czech grain stores , Journal of Stored Product Research 43: 97-102 LukበJ., 2007: Age specific fecundity and survivorship of Cephalonomia tarsalis (Ashmead) (Hymenoptera: Bethylidae) at different temperatures , Integrated Protection of Stored Products – IOBC/wprs Bulletin 30(2): 45-51 LukበJ., 2006: Is Cephalonomia tarsalis suitable for biological control of Oryzaephilus surinamensis? , DIAS report 119: 125-133 (Proceedings of the International Workshop „Implementation of Biocontrol in Practice in Temperate Regions – Present and Near Future“, November 1-3, 2005, Research Centre Flakkebjerg, Denmark)

63

LukበJ., ·ambergerová V., 2005 : The susceptibility of Venturia canescens Gravenhorst (Hymenoptera: Ichneumonidae) to deltamethrin and bendiocarb , In: Proceedings of the 6th Meeting of COST Action 842 Working Group IV „Biocontrol of Arthropod Pests in Stored Products“, 10th-11th June 2005, Locorotondo, Italy: 64-70 LukበJ., 2002: Parasitoids occuring in food processing factories and grain stores, In: Proceedings of the Second Meeting of Working Group 4, Cost Action 842 „Biological Control of Pest Insects and Mites with Special Reference to Entomophthorales“, Prague 30-31 st May 2002: 83-86 ¤ezáã M., Pekár S., Kocourek F., 2006: Effect of Bt-maize on epigeic Spiders (Araneae) and Harvestmen (Opiliones). Plant Protect. Sci. 42: 1-8. Saska P., Honûk A., 2003: Temperature and development of central European species of Amara (Coleoptera: Carabidae). European Journal of Entomology 100: 509-515.

Samec listovníka obecného (Philodromus cespitum)

64

V˘zkumn˘ ústav rostlinné v˘roby Praha-Ruzynû Praha 2008