Publikováno na Inflow.cz (http://www.inflow.cz/wwoofing-v-kanade)
Wwoofing v Kanadě 8. 9. 2009 Hošková Kateřina
V tomto příspevku bych ráda popsala svoje zkušenosti s tzv. WWOOFem, což je skvělá, levná a velmi oblíbená forma cestování po celém světě. Když jsem letos učinila to osudové rozhodnutí, že praštím s prací a odjedu si na rok do Kanady, první myšlenkou bylo, co tam budu dělat, kde budu bydlet, kde na to vezmu peníze apod. Naštěstí jsem se rozhodla jet se zcestovalou kamarádkou, která loni na Novém Zélandu narazila na termín WWOOF a bylo rozhodnuto. Abych případného čtenáře uvedla do obrazu, WWOOF (World Wide Opportunities on Organic Farms) je dobrovolná práce na farmách a v podobných zařízeních, za níž se Vám dostane ubytování a stravy, nicméně nedostanete žádné penízky. Jedná se většinou o práci lehčího charakteru, v zahradě, kolem farmy, domu apod. Za pětihodinovou práci denně, pět dní v týdnu se zadarmo vyspíte, najíte, ale v neposlední řadě poznáte spoustu lidí a míst. Měly jsme tedy dvě možnosti, jak Kanadu pojmout. První byla, že přijedeme do Vancouveru, najdeme si bydlení a práci a třeba pak někdy si Kanadu procestujeme. Jelikož však ani jedna z nás neholduje velkým městům, rozhodly jsme se pro možnost č. 2, začít s wwofingem, podívat se na různá pěkná místa a hlavně... nebýt zase ve městě... Proč bychom měnily život v jednom městě za podobný život ve druhém městě... A tak začalo plánování, kam pojedeme. Plán byl najít si na prázdniny čtyři farmy, kde bychom zůstaly po dvou týdnech a trochu se po Kanadě rozkoukaly, zjistily, o co tady vlastně v té Kanadě jde, jak to tady chodí a tak podobně. Po pětidenním pobytu ve Vancouveru, kde jsme si vyřídily povinné Social Insurance Number - aby bylo jasno, přijely jsme do Kanady s tzv. Working Holiday Visa, které nám dovoluje pracovat legálně na území Kanady po dobu jednoho roku (ale wwoofing je povolen i bez pracovního povolení:-)). K tomu však člověk potřebuje právě zmíněné SIN, bez něj Vás nikdo nezaměstná. Pět dní v mrakodrapovém městě nám stačilo až až a už jsme se těšily, jak vypadneme někam do přírody. Popadly jsme bágly, no... popadly, s námahou jsme si je nasadily na záda a s vypětím všech sil jsme dojely MHD na zastávku Greyhounda, který nás odvezl do malebného městečka Hope ležícího na souběhu Fraser River a Coquihalla River cca 2,5 hodiny cesty severovýchodně od Vancouveru. Už cestou jsme z výhledů z busu načerpaly pozitivní energii, ta negativní zůstala pohřbená mezi mrakodrapy ve Vancouveru.
Hope Naše první wwoofingové místo bylo tedy v Hope. Dle popisu farmy na stránkách wwoof.ca se jednalo o menší domek na břehu řeky, kde bydlí chlapík jménem Graham, který potřebuje pomoc na zahradě a kolem domu. U autobusu nás vyzvedl příjemný pán, zavezl nás do obchodu, nakoupil tunu jídla na večeři a seznámil nás se svým psem Keeperem, který se okamžitě stal naším miláčkem. Odjeli jsme do jeho domu, který leží cca 7 km od Hope a je opravdu na krásném místě u řeky, obklopen kopečky, no nádhera... Nadšené, že tady strávíme příštích 14 dní, pustily jsme se do plevelení, okopávání a dalších velmi zábavných činností.
Grahamův dům v Hope
Image not found /files/redakce/Obr__zek_1.jpg
Grahamův dům v Hope
Wwoofing u Grahama patří do kategorie „Staneš se členem rodiny a získáš přátele na celý život". Co se týče ubytování, dostaly jsme malý pokojík s velkou postelí, kterou jsme sdílely, koupelnu a kuchyň jsme měly společnou s Grahamem. Vzhledem k tomu, že jsme na to nebyly zvyklé, trochu nám trvalo, než jsme pochopily, že to opravdu máme brát jakože tady bydlíme, tudíž cokoliv k snědku a pití je všech, kdykoliv si cokoliv vezmi, Graham nás ještě rozmazloval čokoládami a sušenkami, každý večer jsme si dělali barbecue na zahradě pod třešní, výhled na řeku jen dokresloval pohodovou atmosféru celého místa. Během našeho pobytu jsme se seznámily s paní Sue, která je majitelkou nedalkého Eco Retreatu a taky si na léto bere wwoofery. Poznaly jsme
Grahamovu rodinu, poznaly jsme rodinu Sue, byly jsme na několika výletech, poznaly jsme lidi z města (a oni si nás dokonce pamatují :-)). Hlavní však je, že jsme si udělaly skvělé přátele, kteří jsou ochotni nám kdykoliv poradit a pomoct v případě, že bychom to potřebovaly. Graham nám dokonce pomohl koupit auto (65 litrová Gemma nám prostě nestačila). Práce u Grahama spočívala v plevelení květin a zeleniny, postavily jsme tzv. outside bedroom, což spočívalo v postavení party stanu v lese a v něm vytvoření postele, mělo to být jakože meditační místo (bohužel v současné době stan už nestojí, protože ho zničil proběhnuvší splašený pes - ne Grahamův, ale cizí :-)). Jednou jsme tam s Martinou spaly, byla to docela zábava.
Jak jsme postavili Outside Bedroom
Langley Po příjemných čtrnácti dnech u Grahama jsme se přesunuly do Langley, což je cca 40 minut od Vancouveru na východ, kde jsme měly domluvený další pobyt. Farma v Langley je v podstatě koňská farma, mají jen koně (kromě pěti ne zrovna krásných psů :-)). Takže jsme věděly, co nás čeká. Předčilo to však naše očekávání. Majitelka Diane vlastní cca 20 nádherných koní, o které jsme se staraly. U Diane byli kromě nás další 3 wwoofeři a ubytování jsme dostaly ve velkém pokoji s velkou postelí. Pokoj byl mírně průchozí, takže to nebylo úplně ideální, ale naprosto dostačující, čisté a v pohodě. Práce spočívala v krmení koní a čištění stájí (tzv. kydání hnoje :-)). Upřímně jsem se divila, jak mě to vlastně baví...
Stáje a poddocky na farmě v Langley
Naštěstí pro nás ale byli ustájení jen tři koně, zbytek byl venku ve výbězích na loukách, tudíž těm jsme jen měnily a doplňovaly vodu. Přibližně po třech dnech našeho pobytu odjeli majitelé farmy a ostatní wwoofeři na týden na chatu v horách a nám zůstala na krku celá farma a koně ještě s novou wwooferkou, co dojela den předtím z Irska. Což bylo super... Musely jsme se vzpamatovat z toho, že nás prostě nechali na farmě samotné... Chápete to... Úplně cizí lidi, kteří navíc ještě nemají zkušenosti s koňmi, prostě jen tak... Navíc jsme musely každý večer a ráno dávat jednomu hříběti medicínu stříkačkou do pusy, což se mu vůbec nelíbilo a byl to vždycky boj na dlouhé lokte, protože ono se to nezdá, ale takové hříbě je docela dost velké a silné.
Mezi výběhy pro koně
Ty dny na farmě, kdy jsme tu byly jen my a Debra, byly super. Koně byli hodní a klidní a dokonce nám ani jeden neutekl :-). Pobyt zde byl poznamenán pouze tím, že bylo strašné vedro... Ale fakt strašné, až kolem 40 stupňů Celsia... Já osobně jsem tak velké teplo ještě nezažila a netušila jsem, že se mi ho podaří zažít zrovna v Kanadě. Vzhledem k umístění farmy bylo vedro o to nesnesitelnější, že tam nebylo moc stínu, vzduch se ani nehnul a vlhkost vzduchu byla snad 90%. Ale přežily jsme a navíc jsme si užily docela dost legrace.
Náročná práce koňáků
Ruby Lake Z Langley jsme zamířily na Sunshine Coast, kde jsme měly dalších 14 dní strávit v Ruby Lake Resortu a dělat něco kolem úklidu nebo třeba pomáhat v kuchyni nebo v zahradě. Resort patřil Italské rodině, která se usadila v Kanadě před mnoha lety. Na místo jsme se přepravily nejdříve trajektem z Vancouveru a posléze cca 100 km po Sunshine Coast. Ruby Lake je nádherné jezero uprostřed kopců, resort se skládá z motelu, safari stanů v lese a italské restaurace.
Ruby Lake
Bohuže, tady nás už první dojem přesvědčil, že tohle není to pravé ořechové... I když věděli, že přijedeme, nechali nás ve vedru čekat několik hodin, než nás ubytovali... Namyšlený Ital Giorgio, co si o sobě myslel, že před ním padneme na zadek (pravda, byl docela k světu), nás neustále ujišťoval, že za chvíli už to bude, ale nebylo... Nakonec jsme se dočkaly a byly jsme odvedeny do domu, kde bydlí personál společně s wwoofery. Tento den byl pro mě krizový, neboť dům se nacházel uprostřed něčeho, co by se dalo nazvat skládka, a vevnitř to nebylo o nic lepší a já jsem v prvních pár chvílích opravdu propadala zoufalství. Osazenstvo se skládalo z kanadského kuchaře, který kouřil marjánku celý den, tudíž tím byl prosáklý celý dům, a dalších tří wwooferů mužského pohlaví, jejichž životním krédem asi bylo „čím větší bordel, tím líp". Kuchyň jsme nepoužívaly, protože jsme se štítily něčeho dotknout. V ledničce jsme objevily obrovskou ohlodanou kost, která tam byla už hodně dlouho a trůnila uprostřed dalších neidentifikovatelných zbytků. V koupelně nefungovala sprcha, tudíž jsme musely chodit kamsi do lesa do sprch pro hosty ubytované ve stanech, no já bych stejně do té sprchy nevlezla, fuj. Dům hrůzy, jak jsme to nazvaly, byl pro mě i Martinu utrpením a okamžitě jsme se rozhodly, že pobyt tady si co nejvíce zkrátíme. Práce nebyla špatná, dělaly jsme housekeeping v safari stanech, které se nám dost líbily.
Safari stan v Ruby Lake Resort
Interiér safari stanu
Musím říct, že super bylo jídlo, to nám vařili v Italské restauraci a bylo fakt vynikající. Nicméně toto wwofingové místo bylo typu „Zaměstnavatel a zaměstnanec - nic víc". A dávali to docela dost
najevo. Asi jsem tam získala ještě větší averzi vůči Italům. No nicméně po týdnu jsme to zabalily a jely jsme na farmu na Vancouver Island. Mít vlastní auto je někdy opravdu k nezaplacení. A já raději uklízím po koních než po lidech. Fanny Bay Na Vancouver Island jsme si domluvily farmu, která je certifikovaná na organickou zeleninu. Nachází se v místě zvaném Fanny Bay na východním pobřeží. Hned jsme si to místo zamilovaly. Farmáři Barbara a Bryne jsou milí lidé oplývající velmi příjemným smyslem pro humor a při každé večeři nás neopomněli počastovat nějakou historkou ze života. Barbara se vyžívá v pravidlech všeho druhu, což zejména mě velmi vyhovovalo, neboť to vedlo k tomu, že dům pro wwoofery byl čistý, hezký, voňavý a obyvatelný, neboť každý si po sobě uklidil, koupelna byla čistá a kolem byly jabloně. Navíc celá farma stojí na pěkném místě u moře pod horami a celkově se kolem ní line příjemná atmosféra.
Domeček pro wwoofery na Ironwood Farm - Vancouver Island
Měly jsme štěstí i na wwoofery, kteří tam byli s námi, zažili jsme spoustu srandy a poznali skvělé přátele. Pracovní doba byla tady pevně daná. Pracovali jsme denně od 9 do 15, s hodinovou pauzou na oběd od 12 do 13. Víkendy volné, takže si můžete někam vyjet, jako my jsme byly na výletě na Mount Washington nebo kempovat ve Strathcona Provincial Parku. Obědy a večeře vařili farmáři a vždycky to bylo úžasné jídlo, navíc jsme se sešli u stolu všichni a sofistikovaně jsme konverzovali:-). Často nás navštívila nedaleko žijící babička, které se říká Oma (Barbařina matka, obě jsou původem Němky). Ta nám vozila jablečný štrůdl, který byl naprosto báječný.
U večeře na Ironwood Farm
Práce na farmě spočívala především v plevelení záhonů a trhání a chystání zeleniny na trh. Trh byla další báječná věc. Dvakrát týdně se jezdí prodávat na místní trh do Courtenay. Je to zábava a člověk zase pozná něco nového. Mě osobně to dost bavilo. Já jsem si totiž zrovna tuhle farmu neuvěřitelně zamilovala pro její pozitivní atmosféru a příjemné lidi. Proto se tam za pár dní vracíme a zůstaneme měsíc, čímž se trochu prodlouží náš wwoofing, ale opravdu to stojí za to.
Záhonky na farmě pod horami
Tento článek píšu v Langley, kam jsme se vrátily na pár dní opět starat o koně, abychom si nemusely hledat ubytování na dny, než se vrátíme na farmu na Vancouver Island. To je totiž další věc, která je na wwoofingu skvělá. Ti, u nichž jsme už jednou byli, Vás vždycky rádi uvidí. Proto doporučuju wwoofing všem, kdo chtějí levně cestovat a zůstat v zemi třeba delší dobu, je to skvělý způsob jak poznat lidi, zvyky, přátele a naučit se něco nového, přinejmenším jazyk. Zkrátka chtěla jsem svým příspěvkem ukázat, jaký může wwoofing být a že to rozhodně stojí za to. Pro zájemce - naše fotky a blog. Štítky: cestování, Kanada, Wwoof
