V tomto čísle nepřehlédněte: štěstí -117vysvědčení -119učitelé -123v obleku -126-
za klokany -128vybíjená -130adopce na dálku -136moderní pohádky -136-
Co je pro mě štěstí? Štěstí je, když někdo svoji rodinu má. Být zdravý a šťastný. Mít se rádi. Být hodný a inteligentní člověk. Pamela Mahalová 3.B
Mít kamarády, mít maminku, tátu, mít školu. Adam Šimulák 3.B
Podle mě je štěstí, že mám rodiče a taky že rodiče pracují a že jsme všichni zdraví a taky že se máme všichni rádi. A máme kamarády.
Štěstí je chodit do školy a žít. Taky mít rodinu a kamarády. A že máme od Slunce Zemi akorát. Že jsme na sebe hodní a milí. A mít domov. Samuel Janák 3.B
Každého člověka může potkat štěstí. Může vyhrát peníze, auto, byt, ale za to si rodinu, kamarády a zdraví nekoupíme. Štěstí je ale taky dobré, že máme rodinu a přátele, ale je to podle toho, jaké štěstí potká.
Simona Trinková 3.B
Hana Smělá 3.B
Člověka může potkat štěstí kdykoliv a kdekoliv. Někdo štěstí má, někdo ho zase nemá. Největší štěstí je, když máme rodinu, jsme zdraví a máme hodné kamarády. Ten, kdo je nemá, je sám, nemá rodinu a je celý mrzutý a zlý, protože je nešťastný. Někdo štěstí má, ale neví to, protože si ho musí zasloužit.
Co je to štěstí? Mít kamarády, být zdravý. Mít rodinu, mít kde bydlet. Potkat ufony. Kuba Zvoník 3.B
Co je to štěstí? Štěstí je rodina a nejlepší kamarádi. A nejhlavnější a nejdůležitější je život. Valentýn Klíč 3.B
Štěstí je takový malý zázrak. Štěstí je mít kamarády, štěstí je muška zlatá.
Štěstí mám málokdy, ale někdy se takový okamžik naskytne. Jsem rád, že ho mám aspoň někdy. Mám však spíše smůlu než štěstí.
Adam Jureček 3.B
David Šindler 6.A
Julča Kellermannová 3.B
Štěstí je slovíčko, které mě chce rozveselit. Štěstí je, když dostanu dobrou známku. Štěstí je potkat nového kamaráda. Štěstí přináší hezké přátelství a lásku. Štěstí je, aspoň pro mne, nebýt jedináčkem. Štěstí je, když tě má ráda rodina. Štěstí je být happy. Štěstí může být pro tebe všechno, co by sis přál. Markéta Šenkeříková 6.A
Štěstí pro mě znamená, když dám třeba gól nebo když třeba dostanu jedničku nebo vyhraju závod na počítači, nebo když vyhraju milion v loterii. Petr Czeffer 6.A
Štěstí je, když se člověk směje nebo vyhrává, dostal jedničku, ztratil něco a pak to našel, nebo když jsme zdraví a šťastní. Natálie Macháňová 6.A
Štěstí je pro mě velmi dobré. V této době se mě štěstí celkem drží. Štěstí si nemůžu koupit, někdy se vás drží, někdy máte smůlu. Podle mě se k vám dostane jen někdy. David Houšťava 6.A
Slovíčko štěstí pro mě znamená, že se mi bude dařit, nebudu se nad ničím trápit, že budu mít hodně lásky, no prostě budu mít štěstí!!! Také bych si pod slovíčkem štěstí představil odvahu. Kdybych byl v nějaké špatné situaci, tak by mi z ní pomohlo. No prostě normální štěstí!! Dominik Schneiderka 6.A
Slovo štěstí pro mě znamená hodně věcí, např. když jsou šťastní a veselí lidé kolem mě, když se mi daří moje plány, jsem zdravá já i moji blízcí. To, že je člověk šťastný, se většinou hned pozná, a tak když kolem sebe vidím šťastné lidi, jsem šťastná i já. Petra Navrátilová 9.B
Štěstí jako chvilková náhoda nebo štěstí jako hezký život. Každý si to může vyložit jinak, třeba jako chmýříčko z pampelišky. Je vlastně přelétavé jako to chmýříčko – jednou se nás nechce pustit, jednou se nenechá chytit a je unášeno větrem bůhví kam. Pro člověka štěstí obvykle znamená dobrou práci nebo školu a přátele. Na poutích si obvykle můžete koupit štěstí za pár korun, ovšem to papírové. Nechápu
ale, co je za štěstí koupit si jen prázdný sáček. Je to trochu jako hazardní hra. Pro mě ale opravdu znamená jen chvilkovou náhodu nebo náladu a odlétavou pampelišku. Kamila Žihlová 9.B
Štěstí je pro mě něco, co se objeví jen jednou za čas, je to něco, co přináší chvíle radosti, všechno se mi daří a všechno je super. Je to něco, co přichází po době neštěstí, kdy se nic nedařilo a je to prostě doba, kdy mám radost ze života, protože se mi něco daří – mám štěstí. Viky Šmajstrlová 9.B
Štěstí. Co je štěstí? Štěstí je jenom relativní pocit výhry či spokojení. Je dobré, že nám naše štěstí nikdo nevezme. Jakub Strnadel 9.B
Co je pro mě štěstí? Asi když se lidi kolem mě usmívají a když se mají rádi. Štěstí je mít kamaráda, kterému můžeš říct vše. Štěstí je prostě smích. Nikol Krausová 9.B
Podle mého je štěstí, ať už je to cokoliv, velmi nespravedlivé, neboť někdo jej má delší čas a někdo zase kratší. Byl by to ale nespravedlivý svět, kdyby alespoň jednou za celý život na někoho nesedlo. Myslím, že je zbytečné reptat nad tím, že nemáme štěstí, ale naopak si ho máme užívat, když ho máme, a doufat, že se někdy zase unaví a sedne i na nás... Martin Ondryáš 9.C
Jak se mi povedlo vysvědčení? Prvního půl roku na druhém stupni se mi dařilo dobře a snad ještě bude :-). Na vysvědčení mám jen tři trojky. Od minulého roku jsem se zlepšila o 0,51. A můj průměrný prospěch je 1,71. A moc se těším na PRÁZDNINY. Tereza Dumbrovská 6.C
Můj první půlrok na druhém stupni dopadl dobře, až na známky, jelikož jsem se zhoršil o 0,53, ale na to, že jsem se neučil, jsem dopadl dobře a doufám, že to tak zůstane do 9. ročníku. Martin Drha 6.C
Mám celkem dobré známky, ale moc se mi nepovedl Z, Př, F. Mám dvojky, ale na druhou stranu umím matematiku, kterou nás učí p. uč. Parmová. Chtěla bych změnit fyziku, na kterou mám. Prospěju s vyznamenáním, tak doufám, že mám jen tři dvojky. Chci mít samé jedničky (alespoň ve snu). Stejně se furt zhoršuju, tak je to jedno. Veronika Balcarová 6.C
Moje známky jsou na šesťačku docela dobré. Mám asi dvě nebo tři dvojky a nejvíc mě štve to, že se furt učím, učím a učím a na písemku jsem hodně zbrklá a všechno to pokazím. Chtěla bych si známky hodně zlepšit. Zlepšila jsem si známku z ajiny, z přírodopisu o dva stupně a taky z dějepisu a o tělocviku ani nemluvím, jsem nejlepší z gymnastiky. Za vysvědčení dostanu prima dárek, který se mi hodí do pokojíku a jsem s vysvědčením spokojená! Denisa Nováková 6.C
Vysvědčení mám skoro stejné až na jednu dvojku. Přírodopis mi odjakživa nešel. S dvojkou z přírodopisu jsem spokojený, ale ze zeměpisu bych se chtěl zlepšit. Hlavní pro mě je, že mám vyznamenání. Marek Kunc 6.C
Co bych chtěla vylepšit na svém vysvědčení ? Chtěla bych si vyměnit tři trojky za tři dvojky a sedm dvojek bych proměnila na sedm jedniček :-). A moje vysvědčení by bylo fajné! Taťka by mě aspoň pochválil a možná by se na mě i pousmál. Ale ještě mě napadlo, že bych si mohla vylepšit zeměpis z dvojky na jedničku. Květoslava Pustějovská 7.C
No, na druhé pololetí bych chtěl mít více jedniček, aspoň osm. Maximálně jednu trojku a potom samé dvojky, protože kdybych měl tyto známky, tak mi taťka koupí nový počítač... Milan Smieško 7.C
Moje vysvědčení je celkem v pohodě. Ale dalo by se tam něco zlepšit, např. český jazyk atd. Protože čím více jedniček, tím více peněz. Ale za dvojky dostávám jenom polovinu, takže by to chtělo ještě nějaké ty dvojky změnit na jedničky. Jakub Šandor 7.C
Abych řekla pravdu, tak jsem spokojená, byla jsem ráda za své pěkné výsledky, ale když mi dneska ráno řekla kamarádka z 9. třídy, že je na tom stejně... Moc spokojená jsem nebyla. Takže určitě ty čtyři dvojky bych změnila na samé jedničky... Sice bych vypadala jako šprt, ale určitě by se mi to líbilo!!!! Když si představím ty dárky... Katka Holubová 7.C
Měl bych si zlepšit český jazyk, angličtinu, dějepis, rodinnou výchovu, zeměpis, matematiku, přírodopis a seminář z fyziky. Neměl bych mít tolik trojek a mít více jedniček. Měl bych si opravit dvojky na jedničky a trojky na dvojky. Jakub Štefek 7.C
Na svém výzu bych chtěla vylepšit známky. Hlavně ty horší. Myslím, že kdybych se od začátku roku snažila a dávala občas pozor v hodině, alespoň něco by určitě bylo lepší! Na to druhé se budu snažit. Denisa Zaděláková 7.C
Co řeknu (asi) svým dětem, až mi donesou vysvědčení? Když moje dítě bude chodit do školy, tak se vsadím, že škola bude o dost těžší, takže se s ním budu šprtat, šprtat a šprtat! A určitě ho pochválím a zajdem do cukrárny. Facky se dávat nebudou, protože si myslím, že bude po mně. Lenka Bartošová 8.A
Jestli budu mít dítě, tak bude chytré po mně, když ne, tak dostane podle známek na vysvědčení, ale stejně něco dostane. Když bude hezké, tak dostane dobrou věc. David Antoš 8.A
Nevím, jestli vůbec budu mít děti. Ale když jo, tak za dobré vysvědčení bych je někam pozval (asi na pizzu). A za špatné vysvědčení bych jim řekl, že se učí pro sebe. Ale ani bych na ně nesáhl. Protože bití nemá smysl. Vašek Pilík 8.A
Moje dítě bude mít (doufám) dobré známky. Ale nebudu na něho/ni moc tlačit. Nejsem ten typ, který by děcko bil nebo dával domácí vězení kvůli trojce. Ocením, když projeví snahu, i když to třeba ze začátku nebude vidět. Chce to čas. Chci přece, aby mé dítě bylo šťastné… Petra Kanioková 8.A
Nebudu mít děcka, až později a to se vysvědčení dávat nebude, chápete! A jestli jo! Tak mu něco dám za to, že to v té škole vydržel! A jako co ne? Co byste chtěl! Moje děcko bude chytré, bo se s nim budu učit! Ono bude chytre po mojich rodičach! A po 18 mi to bude jedno, bo vyměním zámek a ahoj! Ne jako co?! Ať se stará! Zaplatím mu letenku někde do pryč! Aspoň budu mít klid! A vyzo bude mít hezko, bo to bude inteligentní děcko! Chytrolín! Patrika Vránová 8.A
Jestli bude horší, než jsem byl já, tak mu asi něco řeknu. Já jenom doufám, že bude lepší než já, ale češtinu, tu mu odpustím. Je to asi naše prokletí. Pavel Brtva 8.A
Má vysněná budoucnost Jsem teprve dvanáctileté dítě a budoucnost, kterou bych si chtěla splnit, mám pořádně našláplou. Každý druhý člověk chce něco lidem dokázat a mezi ně vlastně patřím i já. Pořád si představuji, jak už jezdím na závody s mými oblíbenými koníčky a jak si jdu pro první místo za druhým. Ale vkuse myslím na Javoru. To je klisna, která před minulý měsíc šla do důchodu. Javoru nejde přehlídnout. Je tak krásná, že bych ji čistila od rána do večera Je to tmavohnědá kobylka a má nádherně hebkou srst. Její hříva a ocas se jí pořád vlní. Moje budoucnost tedy je: Závodit na ní, pečovat o ni a naslouchat jí, co mi právě chce říct. Toto je můj kůň Javora!!! Kristýna Kociánová 6.A
Čekají nás prázdniny „Prázdniny“ jsou jarní, letní, zimní, pololetní a velké, možná ještě nějaké. Slovo „prázdniny“ je zkratka slova prázdné dny, protože o prázdninách se většinou nemusí do školy a také většina dětí má z toho radost. O velikonočních nejvíc kluci, protože můžou bít holky a dostanou za to ještě něco... O prázdninách v březnu se dá splnit hodně úkolů (např. učit se, uklidit si pokoj, jít s kamarády ven, jít plavat, hrát si se psem a chodit s ním ven na procházky atd.) A až prázdniny skončí, tak se zase musí do školy. Kristýna Kravčenková 6. A
O jarních prázdninách půjdu s mojí sestrou k babičce do Měrkovic. Bude tam i moje sestřenice. Jestli bude sníh, tak půjdeme na hory lyžovat. Sestra nemá lyže, takže si vezme sáně, které dostala na Vánoce. Lukáš Štefek 6. A
Chemická olympiáda Školní kolo chemické olympiády proběhlo celkem klidně. Teoretickou část si žáci mohli vzít domů, takže ti, co měli přístup k internetu, v pohodě mohli získat plný počet bodů. Pokud chtěli. Problémem ale bylo, že v zadání byla chyba, a proto se neví, jestli se tam měl doplnit údaj, který vycházel ze zadání s chybou nebo napsat slovo, které logicky vyplynulo z textu. Praktická část olympiády se skládala z chromatografie různých fixů a dokázání škrobu v látkách reakcí s jódem. Bylo to celkem zábavné, ale lepší by byla nějaká výbušná směs nebo se nadechnout helia. To, že jsem byla první, je asi shoda náhod a dostatek znalostí. V okresním kole to bylo o něco těžší. Nejdříve jsme dělali praktickou část. Prvním úkolem byla opět chromatografie, teď ale Cu2+, Fe3+ a jejich směsi. První chromatogram se měl „vymáchat“ v parách amoniaku, které se asi neměly vdechovat, ale co už. Na druhý chromatogram se nanesla žlutá krevní sůl, která způsobila, že se papír neočekávaně zbarvil. Následující a zároveň poslední úkol obsahoval pokus s dokázáním bílkovin v látkách. Bylo to velmi podobné jako ve školním kole. Nejvíce zajímavá ale byla fialová reakce vaječného bílku s něčím jako roztok hydroxidu sodného a siřičitanu mědnatého. V teoretické části bylo všechno možné od výpočtových příkladů na molární koncentraci, rovnice, sloučeniny nebo chemické sklo. Okresního kola na ZŠ Komenského 66 v Novém Jičíně se zúčastnilo 27 žáků. Skončila jsem na 20. místě s 61 body ze 100 a tím pádem jsem byla i poslední úspěšný řešitel. Prostě malý chemik. Kamila Žihlová 9.B
Za jakých podmínek bych chtěl být učitelem? Plat alespoň 50 000 měsíčně. Podmínky: svůj vlastní kompl a kancelář, zdarma obědy, pracovní mobil, možnost fackovat žáky, když budou zlobit. Každý týden jednou bazén. Vlastní auto, placená dovolená na dva roky, do své kmenové třídy plazmu atd. Pro své žáky pobyt v Bohnicích aspoň na rok. Katka Holubová 7.C
Můj plat by byl 125 000 Kč měsíčně. Potřeboval bych samostatný kabinet a samostatné WC. Musel bych mít dvoumetrové ukazovátko, 2000 kříd a osm
velkých hub. Moje katedra by byla jedna velká postel (vodní). Vlastní automaty, telefon a velké auto. Pět měsíců dovolené a zdravotní pojistka. Samochodicí boty, latexový plášť, koženou bundu a pandí čapku. A velké množství jídla a pití. Tomáš Hopp 7.C
Moje podmínky: plat 50 000 měsíčně, měsíc v lázních, dovolená u moře zadarmo (letecky), 500 balíků kancelářského papíru do tiskárny, pravomoc mlátit zlobivé žáky, služební auto Volkswagen Tuareg, telefon Nokia N 95 a prachy. Jan Steklík 7.C
Plat měsíčně nejméně 80 000 Kč za ty smrady, které bych měl vyučovat. - právo dávat pohlavky zlobivým - obědy dvakrát větší než mají učitelé - svůj vlastní kabinet s počítačem, tiskárnou a skenerem - služební auto značky Honda S 2000 - služební mobil Nokia N 95 - služební zvířátko – př. fretka, miniveverka… - placený důchod - měsíc dovolené - tři měsíce lázní Marek Mžik 7.C
Plat by měl být 150 000 nebo tak nějak. Měl bych své parkovací místo, učil bych 15 hodin týdně. Seděl bych v křesle u stolu se svým PC. Strava by byla zadarmo, na výběr by bylo aspoň 10 jídel. Měl bych dostat nějaké auto – alespoň nějaké lepší BMW. Dovolenou bych měl aspoň 4x za rok někde na Hawai. Placené volno 20 hodin na měsíc. Jakub Šandor 7.C
Měsíční plat by byl ve výši 54 000 Kč. Další výhodou by byl služební vůz Škoda Octavia 4x4. Třináctý a čtrnáctý plat a služební telefon (mobil) je samozřejmostí. Pětihodinová pracovní doba a placené volno. Co dva týdny si můžu požádat o placenou dovolenou. Do důchodu rentu. Stravenky do špičkové restaurace. Poukaz do lázní a služební PC. Za přesčasy příplatek 50% z platu. Radmil Geryk 7.C
Jakým platem by mě přesvědčila paní ředitelka, abych šel učit? 20 000 (1 žák) 25 000 – 35 000 (8 žáků) 30 000 (4 žáci) 40 000 (4 žáci) 50 000 (1 žák) 80 000 (2 žáci) Ptali jsme se v 9.B
Proč se naši učitelé stali učiteli? ? Proč jste chtěla být učitelkou? ! To já nevím... ? A baví vás, když neposloucháme?? ! No ohromně... :) p. uč. Irena Machová
? Proč jste chtěl být učitelem? ! Původně jsem vůbec učitelem být nechtěl, až na vysoké škole jsem začal pracovat s dětmi a zjistil jsem, že mě to baví. p. uč. Ladislav Gróf
? Proč jste chtěla být učitelkou? ! No, baví mě práce s dětmi. ? A baví vás to s námi, i když zlobíme?? ! Přiznám se že jo, protože každé dítě zlobí a někdy je taky hodné. p. uč. Hana Papicová
? Proč jste chtěla být učitelkou? ! Nevím..., asi proto, že moje maminka je taky učitelkou a bavilo mě to už od mala. p. uč. Jana Bartošová
? Proč jste chtěla být učitelkou? ! Protože se mi vždycky líbila práce s dětmi. p. uč. Lubomíra Parmová (ptala se Květa Pustějovská 7.C)
Recitační soutěž 2. - 3. tříd Soutěžící druháci se snažili, měli moc pěkné básničky. Někteří ji měli moc krátkou, ale jiní dlouhou. Opravdu velmi pěkné básně. Musím říct, že některé obdivuju, že se dokázali naučit básničku, která má přibližně 10 slok a ještě ji zarecitovali bez chyby. To je opravdu obdivuhodný výkon. Bohužel se některým nezdařilo, na chvíli se zastavili, ale básníčky měli všichni moc pěkné.
Soutěžící třetích tříd Také tito soutěžící měli pěkné básničky. Byli možná o trochu lepší než ti menší, ale já si myslím, že mezi nimi nějaký velký rozdíl nebyl, možná jenom věkový. Ano, byli starší a to znamená, že by měli mít delší básně. Když umí i lépe česky, měli by umět i lépe zarecitovat báseň. Někteří měli delší báseň, ale někteří ne. Nakonec jsme se ptali žáků, koho by volili a dopadlo to takhle: Samuel Janák by volil Valentýna Klíče, protože jsou kamarádi a líbila se mu jeho báseň. Přibyl by volil také Valentýna, ze stejných důvodů jako Samuel. Nela Adamčíková by volila Elišku Káňovou, protože se jí líbila její báseň a jsou kamarádky. Ozval se nám také jeden rodič. Ten by volil všechny děti, protože jejich básničky byly pěkné. A obdivuje maminky, že si daly práci a pomohly svým dětem najít básně a pomohly jim s recitováním. Dominik Schneiderka 6.A
V obleku V pátek minulého týdne přišli naši kluci skoro všichni v obleku. Moc jim to slušelo a všude byli vidět, ale to vůbec nevadilo, protože vypadali skvěle. Domluvili se tak už v autobuse předminulého dne, takže pro mě to nebylo zas tak velké překvápko, bo jsem samozřejmě poslouchala. ☺ Udělali to podle mě jen tak ze srandy, žádný větší důvod v tom asi nebyl, ani volba prezidenta… Byla jen škoda, že nepřišli všeci. Všichni je chválili, ale naše paní učitelka je varovala, že si mají dávat pozor, jak se chovají, protože jsou víc nápadní. Na Valentýna to plánují znova. Snažili se překecat i holky, ale ne všechny máme pěkné šaty, takže bohužel. Šárka Bartošová 9.C
V pátek naši kluci přišli do školy v oblecích, ale jenom někteří. Myslím si, že to byl skvělý nápad. Byli takoví jinačí než obvykle, asi platí přísloví, že šaty dělají člověka. Mohli by takhle chodit častěji, protože jim to moc slušelo. Možná, že chtěli na sebe nějak upozornit, ale to vůbec nevadí, protože kdo je viděl, musel uznat,
že jim to slušelo. Ale možná, že si chvílemi připadali jako nějaké výstavní kusy, protože se na ně chodili dívat skoro všichni. Každá učitelka v hodině komentovala, jak přišli oblečení. Doufám, že takhle přijdou i na konec roku. Kamila Čuntová 9.C
Proč naši kluci chodili v obleku? Na tuhle otázku nemůžu odpovědět s jistotou, protože to opravdu nevím. Většina spolužáků říká, že se prostě jen tak domluvili. Pro mě to bylo moc milé překvapení, protože si myslím, že to všem moc slušelo. Musím říct, že jsem si na některých z nich oblek vůbec neuměla představit, ale vypadali vyspěleji a možná i rozumněji:-). Myslím si, že na sebe chtěli i trochu upozornit a ukázat, že vypadají k světu (a já s tím plně souhlasím)! Co jsem slyšela, tak ohlasy byly jenom dobré, dokonce i paní učitelky chválily. Na závěr jsme udělali ještě společné foto, protože si myslím, že by byla hodně velká škoda, aby se takový moment nezvěčnil. Barbora Svobodová 9.C
Karneval na ledě 7. 2. byl karneval na ledě, tak jsme se ve škole shromáždili a vyšli jsme. Dorazili jsme na kluziště, přezuli se a pelášili na led. Potom se deváťákům rozdaly kartičky, kde byly napsané třídy. Potom deváťáci zavolali svoje třídy. Přišlo ukazování masek a porota měla tak těžké rozhodování, že se skoro nerozhodlo. Když dojela poslední třída, porota nám dala volný čas a potom si nás zase zavolali a řekli tři vítěze z naší třídy. Potom se začaly hrát hry a hlavní výhrou byly
většinou bonbóny. Paní učitelka vyhlásila rychlobruslení a až se dojelo, tak si vítězové došli pro výhry a nakonec jsme měli pět minut na opuštění ledu. Přezuli jsme se, počkali na ostatní a všichni jsme vyrazili zpět do školy. Ale musím říct, že to byla SRANDA! Tereza Janošková, Sára Zrůstová 4.B
Výprava nejen za klokany Naše třída šla 21. února do kina naproti škole, pořad se jmenoval AUSTRÁLIE - KOUZELNÝ SVĚT PROTINOŽCŮ a vyprávěl o Austrálii, co tam je, kdo tam žije a jaké jsou tam zvyky. Ve filmu mě zaujalo to, že mládě keporkaka přibere až čtyři kila za hodinu a vypije dvě stě litrů mléka za den, hned mě napadlo, proč rovnou nedojit keporkaky, vždyť to by vydalo za celý kravín. Moje ohodnocení je úspěšné, film byl zajímavý a vtipný, no prostě pět hvězdiček z pěti. Honza Tesař 6.A
Austrálie 3000 Ve čtvrtek jsme šli do kina na projekt o Austrálii. Bylo to docela v pohodě… Viděli jsme různé fotky a videa, na kterých byla různá zvířata atd… Vše nám komentovali dva lidi. Dozvěděli jsme se různé věci o největším městě Austrálie Sydney a o té drsné stavbě, kde se konají koncerty vážné, ale i moderní hudby. Viděli jsme, jak skupinka lidí zkoumala aligátory, prohlédli jsme si termitiště. Ukázali nám, jak se dělily světadíly před 200 000 000 lety, taky tam bylo něco o vačnatcích, jako jsou medvídek koala a klokani. No prostě ty největší zajímavosti… Kateřina Holubová 7.C
Ve čtvrtek 21. února byl pro žáky v kině nachystán program, při němž čeští cestovatelé vyprávěli o svých zážitcích ze čtyřměsíčního výletu do Austrálie. Cesta započala v Sydney, kde si koupili auto, s nímž objeli skoro polovinu Austrálie. Navštívili mimo jiné i monolit Uluru, zvaný též rudé srdce pátého kontinentu, „létající doktory“, domorodce kmene Aboroginců a Velký Bariérový útes, největší na světě. Ke svému povídání nám pouštěli i fotografie nebo krátké videonahrávky. Bylo to poučné a zajímavé, pokud bych měl možnost, šel bych znovu... Martin Ondryáš 9.C
Ze začátku jsem se díval, ale pak jsem usnul a vzbudil se v polovině. A pak jsem se zase díval. Bylo to dobré. Na obrázcích jsme viděli koalu, krokodýly, velbloudy. Určitě bych se ale v žádné řece nekoupal, nechtěl bych skončit s jednou nohou. Zaujalo mě, že se se mnou medvídek koala nebude mazlit, ale bude mě kopat, škrábat a bude na mě prskat. David Houšťava 6.A
Nejvíce mě zaujala Opera v Sydney. Zajímavé byly také kamiony Road Train, kdy ty nejsilnější mohou mít až 9 přívěsů o celkové délce 110 metrů a podaří se jim z plné rychlosti zastavit po pěti kilometrech. Také rychlost klokanů je úctyhodná – 50 km/hod. Petr Albrecht 6.A
Ve videu byli klokani, krokodýli, koaly, opičky, velryby, netopýři. Nevěděl jsem, že třeba netopýr spořádá za den 1000 gramů ovoce. Byly tam také zajímavosti o vodopádech, pavoucích, hadech a také o tvoru, který vypadá jako medvěd, ale je to vačnatec. Bylo to vlastně skoro všechno o vačnatcích. Markéta Šenkeříková 6.A
Pořad se mi velice líbil, hlavně ta zvířátka, která byla strašně sladká a kdyby mi je někdo nabízel, hned bych si je vzala domů. I když jsem tam málem usnula, bylo to úplně good! Zuzana Vaňková 6.C
V kině jsme zhlédli mnoho pěkných fotek a taky pár videí doplněných hudbou. Myslím, že se všichni dozvěděli spoustu informací a z učiva Austrálie budou mít samé jedničky. Doufám, že zase někdy navštívíme nějaký podobný pořad. Veronika Hrubišová 6.C
Včera sa mi najviac páčilo o tom, ako tam skákaly krokodýli, aj ten pes dingo je celkom pekný. Ale to Mitsubishi bolo suprové. Tomáš Haviar 6.C
Beseda se spisovatelem Oldřich Šuleř napsal více než čtyřicet knížek. Je to už starší pán (84 let) a přijel k nám vlakem z Ostravy. Nejprve zamířil na zvláštní školu, pak na ZUŠ a nakonec došel až k nám :-) Vyprávěl nám o ostatních spisovatelích i o svých knihách. Některé jeho pověsti a pohádky už jsme předtím četli ve škole. Škoda jen, že Marián Bordovský 6.A nezbyl čas na dotazy.
Pan Šuleř nám ukázal některé své knihy a povídal o pověstech, o psaní knížek, ale také o sobě. Byla jsem celkem daleko, tak jsem ho moc neslyšela. Vypadalo to, že je rád, že jsme ho poslouchali. Klára Sládečková 6.A
Zajímavé bylo, že pan Šuleř napsal jen jednu knihu z Jesenicka, jmenovala se Modrá štola. Knih ale napsal přes 40, ale nepamatoval si všechny názvy, jen některé. Psát začal v roce 1958. Říkal, že si ve škole na něj zasedl jeden učitel a on táhl do školy velkou těžkou knihu, aby o ní povídal. Ale učitel řekl, že ne. On se naštval a šel za ním do kabinetu a zjistil, že učitel rád čte, a tak se spolu skamarádili. Překvapilo mě, že je nejtěžší napsat dobrou pohádku. Petr Albrecht 6.A
NÁŠ VELKÝ ÚSPĚCH - TURNAJ VE VYBÍJENÉ Dne 31. 1. 2008 se v naší základní škole uskutečnil turnaj ve vybíjené. Zúčastnila jsem se jako hráčka za družstvo 6.C. S průběhem hry i s výsledkem jsem byla spokojená, protože jsme vyhráli a získali pohár. Pokud budu mít možnost, ráda se turnaje zúčastním i příště. Jana Kalmusová 6.C
V den předávání vysvědčení (všichni jistě víme, který den to byl) se konal turnaj ve vybíjené. Naše třída 6.C hrála první zápas v 8.30 (já jsem naneštěstí chytla rýmu, a tak jsem nehrála). Se zbytkem třídy, který nehrál, jsme šli fandit na balkon. Začal první zápas proti 6.A. My jsme fandili s paní učitelkou Parmovou jak nejvíc jsme mohli, a zápas naši hráči na celé čáře vyhráli. Samozřejmě jsme všichni měli radost a drželi jsme palce na druhý zápas proti 6.B. V první polovině naši prohráli, ale v druhé jim přálo štěstí a vyhráli. Nakonec se hrál exhibiční zápas proti vítězům ze
sedmých tříd a to už tak ,,lehké“ nebylo, protože naši hráli proti 7.C. Na balkoně skoro většina lidí řvala ,,sedmáci“, a tak jsme se je pokoušeli přeřvat ,,šesťáci“!! (Připojila se dokonce i paní učitelka Ondryášová). Sice jsme ten zápas prohráli, ale jak se říká ,,není důležité vyhrát, ale zúčastnit se“. Nakonec byly vyhlášeny výsledky. Naše třída dostala pohár a nějaké sladkosti. Všichni hráči byli určitě zpocení, uřícení, ale určitě se jim dobře usínalo. My jako fanoušci jsme si vyřvali hlasivky, a dokonce některé začala i bolet hlava. Ale doufám, že se zase turnaj ve vybíjené bude konat! Veronika Hrubišová 6.C
Vybíjená Zápas 6.A proti 6.B Hned ze začátku se dostalo do vedení družstvo 6.B, skoro s každou ranou jeden vybitý. Družstvo 6.A se ani nerozkoukalo a hned mělo několik hráčů venku z hřiště. Snažili se, dobře házeli balóny, ale moc se nestrefovali do soupeřů. V druhé půli zápasu to bylo všechno úplně jinak. Družstvo 6.A bylo jako vyměněné. Vybíjeli každého, kdo jim přišel do cesty. Na hřišti pak zbyl už jen kapitán, ale hned jak přišel, hvizd kapitána ukončil zápas. Zápas skončil 14:11 pro 6.A. Další zápas hrála 6.A proti 6.C. Céčko nastoupilo s drtivým začátkem. Bylo jako utržené ze řetězů. Jejich rány byly přesné a silné. Družstvo 6.A si s nimi nevědělo rady. Jeden za druhým odcházeli hráči 6.A z pole ven, protože 6.C byla moc silná a drtila 6.A jako bychom zamáčkli malinu. V druhé půli zápasu se 6.A dařilo lépe, ale pořád neměli tolik síly a přesnosti, aby porazili 6.C. Céčko mělo pořád stejnou výkonnost, takže 6.A neměla šanci. Zápas skončil vítězstvím 6.C 16:9. Dominik Schneiderka 6.A
Vybíjená Dne 31. ledna (den vysvědčení) se konal na Tyršovce turnaj ve vybíjené. Byl to turnaj pro šesté a sedmé ročníky. Hrát se začínalo už hned ráno. Utkání zahájily šesté ročníky (až odehrály všechny šestky, nastoupily sedmičky). Hrálo se ve velké tělocvičně, kam se mohli ostatní žáci přijít podívat... A jak to vlastně skončilo? Z šestých tříd se na třetím místě umístila 6.B, na druhém místě skončila 6.A vítězové byli z 6.C. Výsledky sedmiček: na 3. místě 7.A, na 2. místě 7.B a z vítězství se radovali v 7.C. A to ještě nebyl konec, vítězná družstva ze šestky a ze sedmičky hrála ještě proti sobě. Kdo se stal absolutním vítězem? Samozřejmě Všechna družstva byla odměněna diplomem a nějakou sladkostí a vítězná 7.C ještě dostala pohár. Sabina Tománková 7.C
Co se stalo slepičce, když se kohoutek zbláznil aneb Toto vážně není pohádka! Další příspěvek do rubriky Záhadná Tyršovka vážně není o zvířatech, ale o vybavení školy. Jak to? Položme si otázku: kdo nebo CO je kohoutek? No přece vodovodní kohoutek! V naší třídě 8. C je ten kohoutek nenormální, protože ho ovládli mimozemšťané z Číny nebo Japonska, jelikož tam je všechno naopak. Tedy skoro vše. Ale žádný Číňan u nás nebyl, a tak k nám museli přijít mimozemšťané. Proč? Všude jinde se musí točit kohoutkem doleva, aby tekla voda, jenže u nás se musí točit doprava. Kdo jiný než mimozemšťané to mohl udělat? Jedině instalatér. Linda Bordovská 8.C
Farby Ružova je farba lásky, farba dievčat, nežných, krásnych. Biela je zas farba snehu, prebúdza vždy jarnú nehu. Zelená, tá farba trávy, i hanblivý pohľad strávi. Červená je farba krvi, pýchu, bolesť, krutosť zdrví.
Máš rád čiernu, silnú, prudkú? zahrávaš sa s farbou smútku. Hnedá je zas farbou zeme, v ktorej život skrytý drieme. Fialová je farba zvláštna, tak akurát pre mňa, blázna. Klára Ábelová 8.D, ZŠ Brezno
Modrá je zas farbou neba, k pohľadu doň skromnosť treba. Oranžová, prevažne, pôsobí dosť odvážne.
Hvězdy Každý má svůj sen, každý má své nekonečné přání, ale nikdo neví, jak jej dosáhnout, jak dotknout se Měsíce. Někdo má víc přání, má jich nepočítaně, jako je hvězd na nebi, nekonečno přání.
CERMAT
Každý se jednou díval na hvězdy, jak září jejich sny. V úterý 29. ledna 2008 se deváté Není lehké jich všech dosáhnout ročníky naší školy zúčastnily testování a ještě těžší je je shodit a přát si něco. Centra pro zjišťování výsledků Standa Blažek 9.B vzdělávání CERMAT. Když se konečně žáci 9.B dostavili do učebny Hvězdy chemie, kde je hned trkl do nosu Když večer lehnu na trávu chemický puch, informovala je p. uč. mám plnou hlavu nápadů. Maňasová o průběhu testování, Vylezla první hvězdice, o vyplňování a lepení kódů. Začalo to už vím, že je to Večernice. celkem klidně rozdáním Vykouklo jich dalších deset, matematických testů. Všichni, chtěla bych tam jen tak ležet. předpokládám, to stihli v pořádku a Teď je tam Polárka nezdálo se, že by byl někdo nervózní. a jéé, její kamarádka. Poté následovala hodinová přestávka. A Měsíc v celé své záři Naštěstí nějaký dobrodinec přinesl do krásně na všechny září. třídy časopisy. Možná, že se to nezdá, Hlídá hvězdy jak květy strom, ale po 45 minutách už žáci nevěděli, co jako blesk hlídá svůj hrom. mají dělat. Když se tedy opět objevila Jsem ráda, že mě napadlo paní učitelka, všichni to uvítali dívat se na hvězdné divadlo. a s očekáváním, co bude dál, otevírali Nikol Krausová 9.B testy českého jazyka, které byly podle mě moc na vyhledávání v textu. Tak tak se to dalo stihnout a některým otázkám nešlo moc dobře porozumět. Nejzajímavější byl ovšem poslední úkol s komiksem, kde se měl doplnit text do bublinky. Byl to oddychový závěr. S velkým vydechnutím všichni poodevzdávali své práce a teď už trochu vynervovaní odešli na oběd. Po návratu do třídy je už čekala p. uč. Korčeková, která rozdala testy obecných dovedností. Zkráceně jen snad – nepochopitelné otázky, málo času a sportka (ke konci nezbývalo nic než jen tipovat). Se zazněním osudové věty:
„Odevzdávejte“, se už nikdo nesnažil se snažit. Ve většině hlav v učebně chemie se rojily jen myšlenky typu mám to za sebou, zkazil jsem to, jak se dalo. Nejhorší na tom je, že výsledky přijdou až v dubnu. Nakonec následoval dotazník, na který byl vyhrazen čas čtyřicet minut. Po sedmi minutách už by se ale nenašel nikdo, kdo by ještě psal. Jestli ovšem přijdou i výsledky dotazníku, ve kterém byly otázky, kolik si myslíme, že máme bodů, to nikdo neví. Kamila Žihlová 9.B
MÍŠA A HVĚZDA ORION Jednou jedna malá holčička Míša viděla v televizi reklamu na hvězdnou soutěž Orion. Proto každý den, spíše několikrát denně prohlížela schránku, jestli tam není leták se soutěžní hvězdou. Jednoho dne to vzdala, protože chodit několikrát denně 4 km do schránky k cestě, jelikož bydlela v opuštěném koutě zapadlé vesnice, bylo pro ni moc. A tak schránku prohlížela pouze 2x. Ráno v 5 hodin, když šla do školy (chodila pěšky dalších 5 km, protože peníze, které měla na autobus, si šetřila na to, aby si mohla koupit výrobky Orion), a v 16 hodin, když se ze školy vracela. V pátek v podvečer se vracela jako ,,obvykle“ ze školy a s očekáváním nahlédla do schránky, ale zase tam byly jenom dopisy pro rodiče. Povzdechla si a šla domů. Když však vešla do pokoje, uviděla na stole tašku. Netušila, co v ní je, a tak do ní opatrně nahlédla. Uviděla samé čokolády a oplatky Orion. Přistoupila k ní maminka a uchopila ji za rameno. Uviděla však, že Míša pláče. Maminka se jí zeptala, proč pláče. Míša jí řekla: ,,Sladkosti mám sice ráda a tu soutěž chci vyhrát, ale nemám tu hvězdu,“ řekla a rozplakala se ještě víc. Maminka se usmála. ,,Vážně ji nemáš? A co to leží na okně?“ Vážně. Na okně ležel leták se soutěžní hvězdou. Míša se zaradovala a objala maminku. Každý den potom vyhlížela auto Orion a také se s hvězdou fotila (dětská soutěž). Jenže auto stále nikde. Když to řekla svým kamarádkám, ty se jí vysmály a řekly: ,,Kdo by jezdil do takové pustiny, v jaké ty bydlíš? Nikdo! Možná tak blázen! Hihihi!!!“ Míša se rozplakala. Když přišla domů, chtěla strhnout hvězdu z okna a vyhodit ji. Jakmile však přistoupila k oknu, viděla, že k nim jede nějaké auto, což se nestává moc často. Když se podívala lépe, uviděla, že ... Linda Bordovská 8.C
(Pokud se vám zdá, že povídání chybí závěr, máte pravdu. Je to výzva pro vás – zkuste příběh domyslet. Můžete psát na e-mail: druhe.patro@seznam nebo na lísteček napište konec příběhu, dopište třídu a jméno a lístek doneste Lindě do 8.C. Nejlepší spisovatelé dostanou příští číslo časopisu zdarma)
Proč píšu? Když mi bylo pět, začala jsem psát. Asi si umíte představit, jak to vypadalo – jednoduše vlnky a čmárance. V pěti a půl se mi povedlo napsat náhodou malé psací R a v šesti jsem začala psát tiskacím. Nebylo to ale moc slavné, protože jsem psala zrcadlově a jen některá písmenka. V době zápisu do první třídy se mi povedlo napsat na počítači slovo AXION, které bylo napsané na rámu monitoru. V první třídě jsem začala psát takové ty věty ve stylu „máma a bráška jdou ven“. Pak už jsem byla schopná se i normálně podepsat na výkres. Vzpomínám si, že na začátku první třídy jsme se měli podepsat a já jsem neuměla velké K, a tak jsem ho napsala malé. Pochopitelně měla paní učitelka výhrady, ale my jsme se ho předtím opravdu ještě neučili napsat – v písance bylo totiž až na konci. Od té doby jsme začali psát diktáty a tak... Ve třetí třídě jsem napsala básničku a sem tam jsme psali něco ve slohu. Ne že by mě to zrovna bavilo, ale přežila jsem to. V šesté třídě jsme začali psát slohovky, což mě celkem zajímalo. Vždy to bylo ale nějaké divné téma. Nejlíp se mi píše na zadání, kde mám hodně možností. Když jsem přestoupila na Tyršovku, všimli si mých slohovek učitelé, byla jsem totiž jedna z mála, co nebyli tak líní a trochu se snažili. Na začátku tohoto školního roku mě učitelé, kteří vedou tento časopis, přemluvili, abych sem psala. A jestli Druhé patro někdy čtete, jednou začas je tam i něco ode mě. Jedna z hlavních otázek ale je pořád nezodpovězena – proč? Protože mě to baví a je to způsob, jak se vyjádřit k něčemu, co se mi nelíbí nebo naopak líbí. Kamila Žihlová 9.B
STALO SE Při hodině zeměpisu v 7.C paní učitelka Káňová zkoušela Marka z Číny.... Najednou se paní učitelka začala nahlas smát a řekla nám, že Marek jí vyprávěl o zvířatech v Číně, že tam žijí skoti atd. a najednou řekl BOUREC MORUŠOVÝ a paní učitelka mu řekla, ať jí ho popíše a Marek začal popisovat: „je malý a vypadá jak lasička ". Najednou se začala celá třída smát, protože bourec morušový je motýl!!! No prostě sranda musí být..... Sabina Tománková 7.C
Adopce na dálku Určitě všichni víte, že po skončení sběru papíru jsme část peněz poslali sdružení pro-contact, které pro nás adoptovalo malou Rosaline Bongono z Guineje. Rosaline začala od ledna chodit do soukromé školy (do 6. třídy) a napsala nám krátký dopis a nakreslila několik obrázků (kopii dopisu i s překladem a obrázky můžete vidět na nástěnkách ve vestibulu a v prvním patře). Pracovníci sdružení dvakrát ročně odlétají do Guineje, aby zjistili, jak se našim „svěřencům“ daří. Při té příležitosti zprostředkovávají zakoupení a předání dárků. Proto jsme v naší škole pořádali sbírku Hračka pro Rosaline. Překvapilo nás, jak moc peněz jste věnovali na dárky. Po spočítání jedné stokoruny a tři čtvrtě kilogramů mincí jsme zjistili, že žáci 1. stupně věnovali skoro 700 korun, druhý stupeň věnoval 540 korun. Protože se jedná o hodně peněz, pošleme polovinu částky na hračky teď, druhou polovinu v říjnu, při další cestě pracovníků pro-contact do Guineje. Za zhruba 600 korun koupí v Conacry pro Rosaline hračky, švihadlo a síť proti komárům – moskytiéru. Až se vedoucí sdružení pro-contact vrátí z Afriky, přiveze nám nový dopis od Rosaline, její nové fotografie i s fotografiemi dárků, které koupili za poslané peníze. Doufáme, že se Rosaline budou dárky líbit a současně děkujeme všem, kteří darovali část svého kapesného pro malou školačku v Conakry. Petr Ondryáš
Moderní pohádky ve 2.B O moderním Šrotosánkovi Jedni rodiče strašně chtěli dítě, ale nemohli ho mít, proto tatínek našel v kontejneru součástky a vyrobil kovového syna. Ten ožil a pořád jedl. Snědl policejní auto, loď, vlak, popelnici i letadlo a pak dostal žízeň. Myslel si, že vypije jezero, ale spadnul do něj a zrezivěl. Dan a Radan
Lékař Bajaja V jedné části Ameriky žil mladík – Bajaja a ten se přihlásil do nemocnice jako dobrovolník. V nemocnici začali najednou umírat pacienti. Zjistili, že se tam objevil smrtící virus. Šéf nemocnice vyhlásil, že ten, kdo porazí virus, dostane půl nemocnice a jeho dceru za ženu. A tak Bajaja zkoumal, zkoumal až v laboratoři vyzkoumal proti viru lék. Bajaja zvítězil a konala se svatba. Martin a Matyáš
O červené moderní Karkulce Byla jedna vesnice, kde žila Karkulka. Jednou maminka povídá: „Karkulko, běž k babičce. Tady máš 10 Kč na autobus." Karkulka šla na autobus, sedla do něj a jela. Za půl hodiny vystoupila a šla. Šla kolem zubařky, šla rovně a našla 50 Kč. Šla do obchodu a koupila babičce digitální hodinky. Šla pod město, došla k babičce, ale nikdo tam nebyl. Před ní najednou zastavila babička na skateboardu a šli do paneláku do 6. patra. Nedaleko z lesa přiběhla do výtahů veverka. Veverka snědla koláč, protože měla hlad. Bylo ji špatně, a tak běžela ven. A šlápla do mízy a ztuhla. Karkulka jí dala hodinky. Pak si povídaly. Babička jí dala kousek dortu a pak ještě 10 Kč na autobus zpátky. Karkulka se rozloučila a jela domů. Najednou hodinky sežraly babičku. Šly ven a utíkaly za Karkulkou, ale Karkulka ty hodinky viděla a ukradla těm hodinám baterku a babička vylezla ven. Barborka, Sabča a Radka
O Šípkové Karkulce Byla jedna holčička se jménem Šípková Karkulka. Měla maminku a bydlely spolu ve skříni. Maminka jí řekla, ať donese babičce víno Orion. A Karkulka šla po vodní cestičce. Babička bydlí v suchém pařezu, řekla jí doma maminka. Karkulka cestou potkala divokého divočáka. Divočák jí vesele oznámil, že babička jde na rande s medvídkem PÚ. „A kam půjde potom?" ptala se Karkulka. „Půjde si do města koupit Playstation3," odpověděl divočák. „A na co ho potřebuje?" ptala se Karkulka. „Karkulko, nevyzvídej, jsi moc zvědavá!" „No dobře, jdu dál!" Přišla k suchému pařezu a řekla: „Babičko, jsi doma?" „Jasně, Šípuško! Jsem nahoře!" Já po těch schodech nevyjdu!" „Tak nevyjdeš, no a co? Medvídek PÚ se choval nevhodně, tak jsem se s ním rozešla. Pak mě hodil do velkého hrnce s medem." Najednou je tu Ijáček a hrnec s medem shodil a našel babičku uvnitř. A pak si dali víno Orion a PÚ byl v medu sám. Viky, Kája a Anetka
O Červené Karkulce Byla jedna holčička a jmenovala se Červená Karkulka. Maminka ji jednou poslala za babičkou. Karkulka tedy šla na letiště, posadila do letadla a už letěli. Když Karkulka uviděla babiččin dům, popadla padák a skočila z letadla. Když přistála, uviděla babička Karkulku. Karkulka samou radostí běžela do domku. Babička dala Karkulce koláč a Karkulka mlsala. Potom někdo zaklepal. Byl to vlk. Karkulka se bála, a proto se schovala do komůrky. Babička vzala smeták a pustila vlka dovnitř. Vlk vešel dovnitř a babička ho zbila koštětem tak, že už vlka nikdo nikdy neviděl a to je konec pohádky. Anička, Anežka, Sára
Moderní pohádka o Červené Karkulce Byla jednou jedna holčička, které říkali Červená Karkulka. Červená Karkulka žila společně se svou maminkou uprostřed velkoměsta Frenštátu pod Radhoštěm. Jednoho krásného letního dne volala mamince ze svého mobilního telefonu babička, že je nemocná, že musí ležet a že se o ni má někdo postarat. Proto řekla maminka Červené Karkulce, aby nasedla na svoji motorku a rychle jela za babičkou, která bydlela na okraji města ve svém malém domečku. Dala jí pro babičku léky, vitamíny a nějaké sladkosti. Před jízdou ještě maminka Karkulce povídala, aby nikde nezastavovala a jela přímo k babičce. Karkulka, protože byla živé dítě, však maminčiny rady nebrala vážně a po cestě k babičce se zastavila na benzínové pumpě, kde si chtěla koupit nějakou bagetu nebo hamburger. Po chvíli, kdy se zdržela na čerpací stanici, tam přijel také starý známý lump, kterému říkali černý vlk. Hned se začal točit kolem Červené Karkulky, které se vyptával, co tam dělá, kam jede a jestli od něj nechce nějakou dobrotu, ale že by musela jít s ním. Karkulka však byla dobře vychovaná a moc dobře věděla, že nesmí s cizími lidmi nikam chodit a nic si od nich brát. Zapomněla však, že vlk je velmi lstivý a pověděla mu, proč a kam se vydala. Vlkovi v tu chvíli bleskl hlavou nápad, že by mohl babičku doma překvapit ještě před tím, něž k ní dojede Karkulka. Proto hned nasedl do svého velkého rychlého auta a odjel k babičce domů. Když už byl před dveřmi babiččina domečku a zazvonil, tak se babička zeptala, kdo je. Na to vlk lstivě odpověděl, že je to pošťák Ondra a nese jí pozvání do Pošty pro tebe. Důvěřivá babička otevřela, když vtom vlk vletěl do bytu, kde babičku přepadl a svázal v komoře. Potom si lehl místo ní lehl do postele v ložnici a čekal na Karkulku, kterou se chystal překvapit. Po chvíli zazvonil zvonek a v něm se ozvala Karkulka. Vlk ji babiččiným hlasem pozval dále a když už byla Karkulka téměř v ložnici u postele, poznala, že v posteli
neleží babička, ale zlý vlk. Rychle se tedy vytočila a utíkala ven před dům, kde běžela k nedaleké telefonní budce a hned zavolala na policii číslo 158. Když policie přijela, vlka zatkla a babičku osvobodila. Když už bylo po všem a babička se uzdravila, tak si s společně s Karkulkou zašla do pizzerie na dobrou pizzu, kterou mají obě moc rády. Nela a Jeník
Mám velkou cenu Další beseda!! To bude nuda, myslela jsem si, ale když na nás vybalili to všechno, změnila jsem názor. Ta beseda byla super!!!! Hráli jsme skvělé hry. Ta paní, co tam byla, nám vyprávěla příběhy, opravdové příběhy dětí, které poznaly opravdové přátelství. Víte, co je lék na vše? Opravdové přátelství. Jeden kluk, Dexter, poznal opravdové přátelství v posledních měsících života. Měl totiž AIDS. Jeho kamarád Erik vymýšlel blbiny, jen aby vyléčil kamaráda, ale nepovedlo se, Dexter umřel... „Bez ohledu na to, co mi děláš, nebo co mi říkáš, jako člověk mám svou cenu!“ Romana Vojtková 5.A
Se třídou jsme byli ve školní družině, kdy byli pán a paní ze společnosti Archa. Hráli jsme různé hry, poslouchali příběhy a zpívali písničky. Moc se mi to líbilo. Hrála jsem hru, ve které jsme se měli co nejlépe naučit říkat jazykolamy. Potom jsme si vybrali cenu. Taky tam byl příběh o Erikovi a Dexterovi. Dexter měl AIDS a Erik pořád hledal lék, který by mu mohl pomoci. Jednou udělal odvar z listů, ale pak se zjistilo, že listy byly jedovaté. Dexterovi se ale naštěstí nic nestalo. Jednou Erik řekl, že Dexter bude dělat mrtvého, Erik půjde pro pomoc a Dexter na něho vyskočí. Jednou ale Erik zavolal pana doktora, ale Dexter nevyskočil. Erik poznal, že jeho kamarád umřel doopravdy. Nikola Španihelová 5.A
Mám svou nejlepší kámošku, s kterou jsem si dala smlouvu opravdového přátelství. Jdu sice na gymnázium, ale přesto jsme si slíbily, že budeme i nadále nejlepší kamarádky. Kamarádíme se spolu už dlouho a ještě nikdy jsem neměla takové dobré kamarádství, jako mám teď. Vážím si toho, že si vybrala právě mne jako nejlepší kamarádku. Sice se často hádáme, ale vím, že se vždy usmíříme. Ta nejlepší a nejúžasnější a opravdová kamarádka je Denisa Galková. Mariana Dovalová 5.A
Beseda byla dobrá, protože já mám svou nejlepší kamarádku a vzájemně se navštěvujeme a podporujeme, takže nám dali i smlouvu nej kamarádství. Jenže má kamarádka asi odejde na gympl, ale pořád se budeme navštěvovat. Líbilo se mi také vyprávění o Dextrovi i o tom, že každý člověk je jiný a každý má svou cenu. Denisa Galková 5.A
Milé děti…
…prázdnin, ať je…
…užívejte si jarních…
…jakékoliv počasí!
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslili: Milan Janda, René Strnadel, Lada Chromelová, Jan Tesař Komiks: Nikola Dudková Fotografie: Petr Ondryáš, Marek Křištof http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm e-mail:
[email protected] Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 26. 2. 2008
