V tomto čísle nepřehlédněte: Osvětim 180 Cesta do Vídně 183 Knížky mají svátek 190

V tomto čísle nepřehlédněte: Úspěch florbalistů – 170 Čerti v kuchyni – 172 Přijímací zkoušky – 175

Osvětim – 180 Cesta do Vídně – 183 Knížky mají svátek – 190

Proč je moje maminka ta nejlepší na světě? 8. května – Den matek protože mi vždycky pomůže a poradí, když to nejvíc potřebuju. Bez ní rodina není celá. Moje maminka doplňuje naši rodinu a drží nás nad vodou. Karolína moje maminka je nejlepší, protože je na mě MOC HODNÁ, stará se o mne, dbá na to, abych jedla zdravě. Taky ráda peče zdravé věci. A jsou moc dobré. Je prostě nejlepší! Bára moje mamka umí skvěle vařit, a i když se mnou nežije, je to jediná mamka, kterou mám a mám ji rád. Je prostě nejlepší na světě. Dominik protože si mě váží takové, jaká jsem, a má mě moc ráda. Někdy umí zařvat a donutí mě tím dělat věci, které se mi nechtějí dělat, a proto si jí vážím. Přece chce pro mě dobrou budoucnost. Katka M. protože vždycky, když mi je smutno, tak mě rozveselí. Je moc hodná a zasloužila by si, abychom ji s bráchou tolik nezlobili. Často mi věci dovolí, ale to jen tak, když dostanu dobrou známku. Mám ji mocinky ráda. Martina V. stará se o nás a má nás ráda, uklízí, vaří a pere, abychom měli čisté oblečení. Taky šetří na můj pokojíček. Katka B. (všichni 6. A) -169-

Proč je důležité, aby rodina byla pohromadě? 15. května - Mezinárodní den rodiny protože se máme rádi. Karel nikdy nejsme pohromadě. Katka moje maminka se rozešla s taťkou a většinou na to doplatí děti . Když jsou spolu, tak si myslím, že jsou šťastná rodina. Katka protože si navzájem můžeme pomáhat a podporovat se. Martina V. když je rodina pohromadě, jedině tak může táhnout za jeden provaz. Řešit navzájem vlastní problémy, trávit spolu čas a hlavně mít se navzájem rádi. A když je rodina pohromadě, tak by se neměl nikdo cítit odstrčeně. Katka vzájemně se doplňujeme, pomáháme si. Díky tomu, že jsme spolu, jsme všichni šťastní a veselí. Díky našemu rodinnému poutu jsme tak nějak nejvíce spolu. Karolína protože se máme rádi a chceme spolu žít. Jan (všichni 6. A)

Naši hráči se stali vítězi turnaje ČEZ STREET HOCKEY! Pam pam pam pa da da dám!!! Představuji vám další úspěšné sportovce, kteří přinesli škole, ale i sobě velký úspěch. Tým ve složení kapitán Adam Soudil, Petr Káňa, Ladislav Michna, Vojtěch Syrovatka, Tomáš Kocián, Jan Blažek a trenérka paní učitelka Lavičková zajistili výhru ve florbalu. Kluci měli velkou konkurenci, ze dvou krajů, Moravskoslezského, Olomouckého, a okresu Vsetín přijelo na turnaj 64 excelentních týmů. Našim hráčům se podařilo zvítězit a na tvářích nejen kluků, ale i všech ostatních to vykouzlilo široký úsměv. Abyste věděli, jak se celý turnaj odehrával, vyzpovídala jsem kapitána Adama Soudila ze 7. A, který si k rozhovoru nečekaně přivedl Petra Káňu a paní učitelku Alenu Lavičkovou. ? Jaké pocity jsi měl na začátku a jaké na konci? ! Na začátku to bylo nerozhodné, jelikož jsme prohrávali už ten první zápas, ale pak jsme se rozehráli a dali 9 gólů po sobě. Oni ze začátku nehráli florbal, ale sekanou. No a v posledním zápase s Novým Jičínem

-170-

byl v poslední minutě gól přes celé hřiště, ale nevím, kdo ho dal. Petře, kdo ho dal? Adam Soudil. Ano. ? Co sis říkal, když jste ve finále nastoupili proti Novému Jičínu? ! No, když jsme postoupili tak daleko, tak je jedno, jak skončíme. Ale cítili jsme se dobře a byli jsme rozehraní, takže se dařilo. ? Jak jsi reagoval na vítězství? ! Nevím proč, ale nebyli jsme moc nadšení, pořád stejné, ale byli jsme šťastní tak v duchu. ? Jak ses cítil během turnaje? ! Jelikož jsem tam byl už potřetí, tak jsem se těšil a měl jsem dobrý pocit. ? Jak hodnotíš spolupráci týmu? (Petr i Adam se hodně smějou). Ze začátku jsme si snažili nahrávat, ale rozhodčí moc nepískali, takže jsme museli hlavně střílet. Spolupráce nic moc. Ke konci (porada s Petrem) už jsme spolupracovali docela dost. ? Kde a jak trénujete? ! Trénujeme v tělocvičně Sokola a občas v městské hale. ? Jak chutnal dort? ! Dort, no ehmm, nechci urazit toho, kdo to pekl, ale (oba se hodně smějí) nebyl nic moc. Petr – nic moc. Jemu chutnal jenom marcipán, dodává Adam. Děkuji

-171-

Rozhovor s paní učitelkou (trenérkou vítězného týmu) Alenou Lavičkovou ? Jaké jste měla pocity na začátku a jaké na konci? ! Byla jsem tam už asi po sedmé, takže jsem tam přijela s tím „buď anebo“. Na konci to bylo úplně neskutečné, věděla jsem, že kluci budou dobří, ale že až takhle, to bylo překvapení. ? Na co jste myslela, když jste nastoupili ve finále proti Novému Jičínu? ! Že je porazíme (smích), protože jsme je chtěli porazit. ? Jaká byla atmosféra v hale? ! Tak ze začátku to je vždycky šílené, protože je tam strašně moc lidí + 400 hráčů a trenéři. Kolem 12. hodiny se to zklidní a povzbuzují se všichni navzájem. Ale bylo to úžasné. ? Co se dělo cestou tam? ! Skoro všichni spali, jelikož jsme měli sraz před půl sedmou, takže kluci odpočívali a přemýšleli, co bude, protože kromě Petra Káně tam už všichni byli, Adam dokonce třikrát. ? Měla jste z něčeho strach? ! (nastalo dlouhé ticho) Strach si nepřipouštím. ? A jak chutnal dort vám? ! Byl dobrý, mně chutnal celý. Všem děkujeme za výbornou reprezentaci a přejeme spoustu dalších úspěchů. Míša Žingorová

Čerti v kuchyni Takový byl název literární soutěže pro žáky škol v Moravskoslezském kraji. Protože to bylo zajímavé téma, i ceny byly hodně zajímavé (rodinná dovolená u moře, týdenní pobyt na Ostravici v hotelu Odra), rozhodli jsme taky zkusit něco vymyslet. Aby soutěž pro naše spisovatele neskončila jen tím, že něco napíší, uspořádali jsme autorské čtení pro žáky prvních a druhých tříd. Malí posluchači pak nakreslili obrázek k pohádce. Jak vše viděli ti starší? Žáci 8. B četli ve 2. C: včera jsme šli druhákům číst pohádky, byla to naše tvorba s názvem -172-

Čert v kuchyni. Myslím si, že byli pozorní a bavilo je to. Možná jsem se trošku zadrhla, jinak to bylo fajn. Sára naštěstí jsem nečetl, protože já bych četl hůř než ta holčička z té třídy. Jan díky tomu, že jsem v dramaťáku a hrajeme v té třídě, tak se mi četlo celkem dobře. Pravděpodobně mě i možná poslouchali. Ben četlo se mi dobře, akorát mi při tom čtení došlo, že je to blbost. Kamil druhá třída poslouchala, nekecali jak my v hodinách. Neměla jsme trému před druhákama, ale před třídou. Daniela 8. C ve 2. B: jak jsem stála v té řadě, tak jsem se bála. Byla jsem nervózní, ať něco nezkazím. Potom jak na mě vyšla řada a šla jsem k tabuli, tak jsem se hodně bála, ale ne tak hodně. Nakonec to bylo v pohodě. Aneta. když jsem četl, tak to ušlo. Ale když jsem dočetl a mohl odejít, tak jsem byl rád. Marek P. byla jsem celá nervózní, klepala jsem se po celém těle, a proto se mi klepal ten papír. Byla to úleva, že už to mám za sebou. Ale bylo mi divné, jak mi všichni tleskali za tu pohádku, když nebyla nic moc. Klára P. když jsem četla, tak to bylo takové divné, ale potom už to bylo v pohodě. Když jsem skončila, to bylo nejlepší, protože už jsem měla všechno za sebou a už stačilo jen projít uličkou a sednout si na zem. Karolína byla jsem nervózní, protože jsem nevěděla, co mám od druháků čekat. Třásla jsem se jako ratlík, bylo mi horko a čekala jsem, kdy to se mnou sekne a skácím se na zem. Jak jsem dočetla, tak jsem si nehorázně oddechla a šla jsem si raději sednout, ať to se mnou nesekne. Klára K. cítila jsem se nijak. Těšila jsem se, takže jsem ani nervózní nebyla. Jenom mě -173-

vyděsilo to, že budu číst jako první … Pak mi tam bylo horko, proto jsme se těšila, až to skončí. Zdislava když jsem byl před tou tabulí, tak se mi vykouřily všechny myšlenky z hlavy a jen jsem četl, na nic jsem nemyslel. Když jsem přestal číst, tak to bylo takové divné. Naráz se mi rozsvítilo a uvědomil jsem si, co jsem dělal. Vojtěch 9. A četla v 1. A: jak jsem přišel do té třídy, začal jsem se smát, ale když mi došlo, že jsem kdysi byl taky takový, radši jsem zmlkl. Taky mě překvapilo, že někteří prvňáci kreslí lépe než já, což je s mými výtvarnými schopnostmi vcelku logické. Jinak to tam bylo docela zajímavé. Matěj P. v první třídě to bylo super, cítil jsem se tam jako malý prvňáček. Jan Fojtík děti jsou neuvěřitelně pozitivní. Z příběhu, který jim byl přečten, si dokázaly zapamatovat nějaký obsah. Samuel připomenul jsem si, jaký jsem byl jako malý. Celkově se mi tam líbilo. Ondřej H. bylo to fajn vyzkoušet si, jaké to je někomu číst pohádku a ten malý prďola vás bedlivě poslouchá. obrázky jsou zajímavé, každý vymyslel úplně něco jiného a to se mi na tom líbilo nejvíc. Marie je to naprosto zvláštní pocit a k tomu navíc Karel měl naprosto super velkou zásobu pastelek a umí bezvadně kreslit a moc se mi to líbilo. A k tomu Karlův kamarád mi tvrdil, že jsem hrál ve filmu. Michal špatně se tam sedí a od jednoho prvňáčka jsem se dozvěděl, že nemám být na téhle škole. Tomáš W. 9. B byla v 1. B: Bylo to boží! Vylosoval si mě modrooký Vojtík a bedlivě mě poslouchal. Byl hodně šikovný a kreativní ☺ Bylo pěkné vidět své -174-

spolužáky jako budoucí rodiče a spolupracovat s mladšími človíčky. Hrozně moc se mi to líbilo, nevadilo by mi to dělat častěji. Aneta Bylo zajímavé se zase vrátit do třídy, kde jsme strávili první rok školy. Po přečtení pohádek bylo zajímavé se dívat na to, jaké obrázky k nim kreslí prvňáci. Jan Mne si vylosoval jeden malý prcek Patrik. Byla to celkem zábava. Čekala jsem, že se bude stydět a nepromluví se mnou ani slovo, ale on si se mnou začal povídat. Zjistila jsem, že hraje minecraft a má rád dinosaury. A opravdu dobře kreslil! Sice místo tří čertů namaloval čtyři, ale to obrázek nezkazilo. Párkrát se nám stalo, že od nás opisovali, ale nejoriginálnější to měl stejně Patrik! Anna Bylo tam málo místa, tak jsme si lehli a už to začalo. Přečetl jsem to a ten prcek to chtěl ještě sám přečíst. To mě překvapilo. Byl hodně hyperaktivní, ale i srandovní. Nakonec jsem mu dal bonbon, protože se fakt snažil a byl šikovný. Dominik Nečetlo se mi moc dobře, protože jsme musela číst tak, abych tu malou zaujala, protože tam četla spousta spolužáků a ona se moc nesoustředila… No ale bylo hezké číst něco, co jsem sama vymyslela. Navíc když mi k tomu nakreslila pěkný obrázek. Karolína Na fotografie ze čtení se můžete podívat ve fotogaleriích třídních webových stránek 1. A, 1. B, 1. C, 2. B, 2. C, 8. B a 8. C.

Přijímačky očima našich redaktorek Čím mám začít. Asi tím, jak jsem se cítila. No, ráno jsem byla totálně nervózní. Takovou nervozitu jsem vážně ještě nezažila. Potom to ze mě trochu opadlo a nebylo to tak hrozné. Dokonce i když jsem seděla v té poloprázdné třídě, jsem byla celkem v klidu. Nikdo, až na jednoho děsně ukecaného kluka, na mě nemluvil, a tak jsem se jen snažila -175-

nemyslet na to nejhorší. Když už jsme byli všichni ve třídě, přišla nějaká úplně cizí učitelka a rozdala nám zadání a začali jsme psát matiku. Věřte mi, že matiky jsem se bála nejvíc, ale nakonec to nebylo až tak těžké. A čeština to samé, sice tam bylo šíleně moc textu, který zabral hrozně času, ale jinak to bylo docela v pohodě. Takže mé pocity? Čekala jsem to o dooost těžší. Nikomu nevěřte, když vám bude povídat a cpát do vás to, že přijímačky jsou táák těžké. Učitelé a všichni se vás jen snaží zastrašit. Neříkám, abyste se na učení úplně vykašlali, to ne, rozhodně to nepodceňujte, ale nebuďte nervózní a nestresujte se (jako já). Vím, že když si to teď čtete, tak to hned pouštíte z hlavy (já to taky dělala, nikomu jsem nevěřila a myslela jsem si svoje…), ale i když mi teď nevěříte, tak po vašich přijímačkách mi dáte za pravdu. A i když vás to čeká až za rok, dva, tři…, tak vám přeji hodně štěstí. Martina Vachalová 9. C Hned ráno v den přijímaček, ještě než mi zazvonil budík, jsem začala být dost nervózní. Možná to bylo taky tím, že jeden z mých sourozenců a věřte mi, že bratr to nebyl, byl vystresovaný už několik dní dopředu. Takže to na mě mělo určitě vliv. Ale nebudu svou nervozitu svádět na ostatní. I když si myslím, že nejsem úplně blbá, měla jsem takové výčitky, že jsem se na matiku skoro vůbec nepodívala a co když to bude hrozně těžké a já to nebudu vědět. Znáte to. No a pak jsem se teda dostala do školy, kde jsem měla testy psát. A hned první problém. Hledání učebny. Po patře, ve kterém se údajně měla nacházet moje třída, jsem přešla asi třikrát a nikde jsem ji neviděla. Takže až když jsem se zeptala jednoho z učitelů, kde mám vlastně jít, se mi to podařilo. První malý úspěch. Sedla jsem si a začala si chystat pravítka a tužky na matiku. Musela jsem si ještě dát do kružítka tuhu. V tu chvíli přišel můj malý osobní miniinfarkt. Když jsem odšroubovala takovou krytku, abych vůbec mohla kružítko zprovoznit, musela jsem ještě vyrovnat -176-

jistý „držáček“ na tuhu, protože byl trošku zkřivený a jinak bych tam tuhu prostě nedostala. Lup. Držáček se mi samozřejmě zlomil. V tu chvíli se mi zastavilo srdce, protože bez kružítka se můžu jít bodnout. Najednou se ve mně probudily opravářské instinkty a věřte tomu nebo ne, dokázala jsem kružítko donutit k funkčnosti. Matika se mi nezdála nějak těžká a celkem rychle mi i uběhla. Po přestávce začala čeština. To, co teď řeknu, možná některé z vás (hlavně paní učitelku Ondryášovou) šokuje, ale v jednu chvíli se mi zdála čeština těžší než matika. Pak mě ta slabá chvilka přešla a v pohodě jsem test dokončila. Domů jsem přišla s dobrým pocitem, že už to mám za sebou. Teď už se celkem těším na výsledky, protože mě vážně zajímá, jak dopadnu, protože co jsem se tak ptala, tak to hodně lidem přišlo lehké. A ještě jedna rada na závěr. Neopakujte si učivo těsně před testy, zjistíte tak akorát, kolik toho nevíte a budete zbytečně panikařit. Zuzana Vachalová 9. C

I přesto, že se to odehrálo pár hodin zpátky, mám vše mlhavé. Musím vám ale říct, že jakékoliv stresy jsou zbytečné. Přijela jsem docela brzo a rozhodla jsem se zůstat v autě a opakovat si matiku. Jako profesionál. Když jsem pak ve škole našla třídu, do které patřím, sedla jsem si s kamarádem do jedné lavice. Nějakým způsobem jsem se ocitla přímo před učitelkou. Ta měla přijít 8:15. Bylo 8:30 a ona nikde. Všichni s napětím a bez dechu hypnotizovali dveře. Bylo hrobové ticho. Až na mého kamaráda, který všem nabízel Redbull. Nakonec přišla jedna paní a po formalitách nám rozdala testy. Nervózní jsem vůbec nebyla. A jako první přišla matika. Měla jsem strach test otevřít. Věděla jsem, že jsem se učila málo a tam mohlo být cokoliv. Můj kamarád už psal. Podívala jsem se na první příklad. Pak na hodinky. Na kamaráda. Zase na příklad a znova na hodinky. Když jsem tohle udělala po páté, učitelka začala být nervózní. Očividně byla nervózní celou dobu. Několikrát jí něco spadlo, čtyřikrát ji někdo volal a pořád si hrála s propiskou. Před mým obličejem. Matiku jsem -177-

nakonec celou nestihla, ale musím říct, že byla lehká. Stokrát lehčí, než jsem myslela. Takže věřím, že minimálně třetinu mám dobře. Bohužel to bylo tak lehké, že by to mohl dát každý. A jelikož jsem byla na gymplu, tohle byl docela problém. Museli jste si přiznat, že jakási rivalita a soutěživost ve vzduchu visela. Všichni tam vypadali chytře. Úplně každý. Byla jsem chodící paranoia. Dokázala jsem si každého představit s vysvědčením plným jedniček. Jeden kluk za mnou vypadal tak chytře, že kdyby mi řekl, že vystudoval Harvard, věřila bych mu. Matika nedopadla nějak bravurně, ale rozhodně lépe, než jsem myslela. Psala jsem čitelně, v klidu a pokoušela jsem se neškrtat. Když mi došlo, že mám jen tři minuty, tohle všechno jsem vzdala. Takže když jsem došla ke konečnému příkladu, uviděla jsem jakousi tabulku a automaticky jsem jí ignorovala. Na řadu přišla čeština, na kterou jsem se těšila. Věděla jsem, že moje výsledky jsou vždy velmi dobré. Stihla jsem všechno. A dovolím si říct, že 70 % budu mít určitě správně. Byl tam sice jeden text, který byl příšerně dlouhý a pár úloh, které jsem tipla, ale s češtinou jsem spokojená. Pocity teda nemám žádné, protože na to už vůbec nechci myslet. Budu jen doufat, že se na nějakou školu dostanu. Shrnu to tak, že to bylo poměrně jednoduché, ale dopadnout to mohlo lépe. A budoucí deváťáci – věřte, že se nemáte čeho bát. Ale přípravu nepodceňujte. P.S. Jestli si budete, hlavně holky, dělat starosti, co na sebe, věřte, že je to úplně jedno. Sice se tu a tam najde jedinec v modrém obleku, ale pohodlnost nadevše! Radka Vašendová 9. B

Jaké byly moje pocity za zkoušek? čeština mi přišla v pohodě, akorát mě zaskočil článek o dinosaurech, protože po chvíli se v něm už člověk začal ztrácet. Jinak si myslím, že to bylo v klidu. Julča 9. B měla jsem strach z matematiky. Pak jsem ale uviděla první příklady a zdálo se mi to lehoučké. No pak jsem se na pár příkladech zasekla, protože jsem si nemohla vzpomenout, jak se to dělalo. Celé se mi to zdálo podezřele lehké oproti zkušebním testům. Karolína 9. B čeština – během pěti minut jsem překonvertoval na deset různých náboženství. Potom jsem se do toho pustil. Můj mozek si stále nebyl -178-

schopný uvědomit, že jsem právě dopsal obávané přijímačky. Míla 9. C když jsem otevřel testy z čj, tak mě vyděsilo, že tam bylo nekonečno textů. Když jsem testy odevzdal, byl jsem se svým výkonem celkem spokojený 9. C když jsem poprvé otevřela ten testový sešit, tak jsem se fakt dost zděsila a řekla jsem si, že tohle v žádném případě nemůžu spočítat. Pocit po dopsání byl rozhodně lepší, ale ne úplně klidný, to rozhodně ne. Sabina 9. C sice jsem to první cvičení znala, ale ty dlouhé texty mě děsily. Byla jsem ráda, že už pojedu domů. 9. C 9. A: na zkouškách jsem byl klidný, protože jsem už věděl, co mě čeká, jelikož jsem byl na zkušebních přijímacích zkouškách. Tenhle ročník zkoušek byl celkem jednoduchý až na češtinu, kterou bych tzv. zakopal 30 m pod zem. Tomáš já jsem přijímačky odevzdávala s poměrně dobrým pocitem. Říkala jsem si Jo! Konečně je to za mnou! Můžu jít domů a začne mi konečně pohoda! Pavlína M. když jsme odevzdávala test z matiky, tak jsem byla v pohodě s pocitem, že jsem to napsala, jak nejlépe mohla. Test z češtiny byl dost těžký. Odevzdávala jsem ho s pocitem, že tam snad budu mít aspoň jednu otázku dobře. Jana S. na zkouškách jsem skončila se zadáním o 5 minut dříve, takže jsem si vše stihla překontrolovat. A když jsem potom testy odevzdávala, byla jsem se sebou spokojená. Jana H. jak jsme psali první test, tedy matematiku, tak to bylo těžké odevzdat. Nakonec jsem věděla, jak narýsovat jednu úlohu, ale nebyl už čas. U češtiny to bylo lepší, protože jsme se na to připravovali ve škole a pár testů jsme zkoušela i doma. Jana L. když jsem odevzdávala matiku, měla jsem hodně špatný pocit, protože matika mi nejde už od mala. Čeština -179-

mi přišla v pohodě, takže jsem ji s dobrým pocitem odevzdala a odešla ze třídy. Byla jsem ráda, že už to mám za sebou. Veronika H. přijímačky byly jednoduché. Docela se divím, že jsem zvládl všechno. Ale jsem rád, že to mám za sebou, češtinu i matematiku jsem odevzdával s klidem; znova to však už psát nechci. Matěj P. přijímačky byly takové průměrné, některé otázky jsem měla hned a nad některými jsem musela uvažovat dlouho. Čas byl tak akorát a vždy, když jsem měla hotovo, tak se vybíraly papíry. Mezi matikou a češtinou jsme měli hodinu čas a skoro nikdo nevěděl, co dělat, tak jsme byli všichni na mobilu. Daniela

Osvětim V pondělí 20. 4. jsme my, deváťáci, jeli do největšího nacistického koncentračního a vyhlazovacího tábora v Evropě. Ano, mluvím o Osvětimi v Polsku. Nedá se říct, že je to pěkné místo, když tu zahynulo přes milión lidí. A na takovém místě musí být určitě zajímavé pracovat. Po skončení prohlídky jsem se ještě s Anetou Havlovou zeptala na pár otázek naší průvodkyně. Její jméno jsme si bohužel nezapamatovaly, protože bylo polské a dlouhé… A stihly jsme se zeptat jenom na čtyři otázky, protože potom jsme nutně potřebovaly na WC :D Ale zeptaly jsme se na to, kolik zde pracuje lidí, kolika jazyky průvodci mluví, jak dlouho zde paní pracuje a čím byla dřív. Rozhodně nás nenapadlo, že kdysi před 16 lety, než nastoupila jako průvodkyně do Osvětimi, byla učitelkou matematiky a fyziky. Počet průvodců nás také zaskočil. Mysleli jsme kolem 40 nebo 50, ale kdepak. Přesné číslo nám sice neřekla, ale je jich přes 300 a ať přijedete z jakékoliv země, vždycky se najde alespoň jeden průvodce mluvící vaším jazykem. Výlet do Osvětimi byl zajímavý, ale na tak depresivní místo bych už znovu nejela… Jana Horáková 9. A O exkurzi do Osvětimi si myslím, že by se tam měli žáci z 9. třídy určitě podívat. Dá se to popsat jen několika slovy: hrůza, děs, utrpení a smrt několika milionů lidí. Ti, co je to zajímá, se dozví i mnoho

-180-

podrobnějších informací, než se probírá v hodinách. Myslím, že i těm, kteří si z takových věcí dělali srandu, docela sklaplo. Kristýna Kociánová 9. B

Asi je to dobře, že jsou takové exkurze. Můžeme aspoň vidět, čeho byli kdysi lidé schopní. Mně se nejvíc líbila ta první část koncentráku, kdyby se tam neděly ty věci a to všechno, co tam dělali, bylo by to hezké, klidné místo s krásnými stavbami zvenku.

Simona Hozová 9. B

Podle mě je určitě dobře, že se tam jezdí. I když jsme se ve škole o všem učili a viděli všechna možná videa, vidět to všechno na vlastní oči je úplně jiné. Celou dobu vás doprovází husí kůže. Vůbec si nedokážu představit, že bych tam měla strávit jeden den, natož tam vydržet pět let jako někteří. Tereza Čechová 9. B Myslím si, že exkurze do Osvětimi má určitě smysl. Dokud sami nestojíte na těch místech, kde se to všechno odehrálo, tak si to dobře neuvědomíte. Myslím si, že každý by se tam měl podívat. Martina Vachalová 9. C

Myslím si, že to určitě smysl má, protože každý by měl vidět na vlastní oči, čeho jsou lidé schopni. Zuzana Vachalová 9. C Myslím si, že je dobře tam jezdit. Hodně nám to otevře oči a uvědomíme si, jak se máme teďka dobře. Vojtěch Šivic 9. C Exkurze do Osvětimi má určitě cenu pořádat. A co mi to přineslo? Bližší a zřetelnější pohled na to, jaký byl kdysi krutý život. Nelituji toho, že jsme jela. Aneta Marková 9. C

-181-

Byli jsme na skok v Africe… KOUZELNÁ PLANETA je vzdělávací multimediální geografický projekt Kateřiny a Miloše MOTANI. Zeptali jsme se paní Kateřiny: ? Co předcházelo vaší cestě do Afriky? ! Dá to spoustu práce, než se člověk dopracuje do stadia odjezdu. Jsou to i léta práce, než se všechno naplánuje a seženou se všechny nutné papíry. ? Jaké papíry si musíte zajistit? ! Potřebovali jsme třeba zvláštní povolení na natáčení goril. Sehnat to trvá půl až dva roky. A navíc člověk musí být očkovaný, aby tam vůbec mohl jít. No a nakonec ještě jsme potřebovali vízum na letišti. ? Čí byl nápad jet zrovna do Afriky? ! Myslím, že Afrika je sen každého dítěte. ? Kdy, v jaké fázi jste měla největší strach? ! Když pracovali s jedovatými hady, obzvlášť z mamby zelené. ? Byla nějaká chvíle, kdy jste si řekla dost, už nikam nejdu? ! Ne zatím nebyla žádná krize. ? Co bylo nejlepší z celé cesty? ! Těžko říct, všechno bylo úžasné ? Co patřilo k největším potížím? ! Asi když jsme píchli šestkrát to kolo a tak všeobecně s autem. ? Jak na vás působí ti lidé? ! Jsou velmi divocí, veselí, upřímní, poradí si se vším a nebrblají jako my. ? Máte i jinou práci než cestování? ! Ne, už 4 roky jenom promítám. To víte, 3–4 měsíce zabere zpracovávání a promítání 5 měsíců. ? Jaké to je, jaký máte pocit, když přijedete z Afriky sem do ČR? ! No oproti nim je tady hrozně mrtvo v ulicích, tam to žije, je tam veselo, pak přijedete sem a říkáte si – tady všichni -182-

umřeli nebo co? Je to šok. A navíc když tam má člověk problém, tak ho rychle vyřeší a pohoda. Tady člověk nevyřeší nic a navíc řeší úplné maličkosti. ? Takže když srovnáte Afriku a nás? ! Češi hrozně brblají, máme všechno, nepotřebujeme nic, ale brbláme. Michaela Žingorová, Kristýna Biolková, Jana Cibulcová

Jaká by měla být hlavní cena divácké soutěže o Africe? A co bych si s ní počal? hlavní cenou by měl být růžový slon na zlatém vodítku. Vzala bych si ho domů. živou žirafu. Osedlám si ji a budu na ní jezdit po městě. fotka se zvířetem dovezeným z Afriky. Pověsila na zeď nebo prodala. nějaký ten had, nejlíp mamba. Hada bych dal do ZOO nebo prodal, určitě bych si ho doma nenechal. zájezd do Afriky. Předám ho někomu jinému. malý roztomilý kočkodan nebo zebra, ta vám zpestří život. Opičku bych si hned vzala domů, udělala jí vlastní pokoj, starala se o ni a mazlila se s ní. Zebru bych si vzala na zahradu. to vajíčko, co tam bylo vystavené a ještě slona. Vajíčko bych snědl a slona nejspíš taky, sloní steaky můžou být dobré. africký šaman. Provedla bych ho po Praze. africká žena zdarma a chatrč v Keni k tomu. Vyměnila bych ji za černocha a chatrč bych jí nechala, ať nejsem za svini. jedovatý had – mamba zelená. Budu vyrábět protijed a prodávat ho. A až mě to omrzí, stáhnu ho z kůže, kůži si pověsím na stůl v kuchyni a mambu sním. 9. A

Poznáváme svět – Vídeň Výlet do Vídně byl úžasný. Navštívili jsme velké přírodovědné muzeum, kde mě zaujalo velké množství vycpaných zvířat, minerálů a hornin. Bylo to tam jako ZOO jen s tím rozdílem, že zvířata byla -183-

vycpaná. Pak jsme navštívili 3 km dlouhou nákupní ulici, památník Marie Terezie a další památky. Byli jsme u nejstarší vídeňské cukrárny, kde jsem si s kamarádkou dala absolutně boží zmrzlinu. Třešničkou na dortu byl zábavní park Prater, kde byly opravdu zajímavé a šílené atrakce. Každý si tam najde své. Vídeň je zajímavé, moderní a udržované město s krásnými historickými stavbami, ale i velmi moderními budovami. Pavlína Mertová 9. A Na Vídni mě zaujalo hodně věcí. Byla jsem překvapená, jak je to velké a pěkné město. Všude hodně lidí a hlavně luxusní auta, ne žádné trabanty jako u nás. Celý ten den byl úžasný. Byli jsme v přírodovědném muzeu, tam byla asi miliarda zvířat. Nádhera. Potom jsme šli po nejdelší ulici ve Vídni, měřila 3 kilometry. Všude byly obchody a restaurace. Jeli jsme metrem do zastávky Praterstrasse, tedy do zábavního partu Prater. Byli jsme tam asi hodinu a půl. Všude atrakce a horské dráhy. Na jedné jsem byla. Málem mi srdce vyskočilo z těla. Bylo to úplně mega boží. Na tohle nikdy nezapomenu. Z Vídně jsme odjížděli kolem 16. hodiny a do Frenu dorazili nějak po 20. hodině. Všichni byli unaveni a já taky, ale zážitek to byl na celý život.

Lucie Kalmusová 9. A

Ve Vídni se mi líbilo všechno, ale nejlepší byl Prátr. V Prátru jsme si vážně užili. Divím se, že se nikdo nepozvracel po tom, co jsme vlezli dvakrát na jednu z největších šíleností, co tam byla… No ale bylo to super!! :D Alice Čierníková 8. A Cesta trvala čtyři hodiny, což není zrovna příjemné, ale díky filmům jsem to zvládl. Přestože se mi Hofburg, Stefanstrasse nebo památník Marie Terezie líbil, nejvíce jsem se samozřejmě těšil na zábavní park -184-

v Prátru. Vyzkoušel jsem zde nejrůznější atrakce od strašidelného domu až po adrenalinovou horskou dráhu, nijak hrozné to však nebylo. Nejlepším okamžikem však bylo, když nám jakási pochybná žena u památníku podala růže, a my jsme si řekli: „Super! Zadarmo růže. To jsme nečekali!“ Jenomže když jsme odcházeli, tak za námi začala běžet a křičela: "Money!" Zklamaní jsme jí růže museli vrátit. Šimon Hauser 8. C

Zajímavá Indie… V pondělí jsme se vydali prozkoumat Indii a její krásy s projektem nazvaným Indie, všechny barvy orientu. Indie je krásná země, jak bylo vidět z fotek a videí, její velký problém jsou ale odpadky… Jak nám cestovatelé v průběhu prozradili, tento projekt se měl jmenovat Indie, smrádek a teplíčko, což by dokonale vystihovalo tuto zemi :) Musí se ale nechat, že hory v Indii a celkově příroda je nádherná. Většina obyvatel zde je příjemná a obětavá. Poměrně závidím pořadatelům, že tam byli, i když za prací, museli si to tam užít a přijet s kupou zážitků. Pro budoucí návštěvníky Indie jsme si poznamenali pár odpovědí: ? Kolik stála celá cesta a kde získáváte peníze na cesty? ! Celá cesta nás vyšla na něco okolo 290 000 Kč a peníze získáváme z celoročních přednášek po celé republice. Pokud nám nějaké peníze ještě chybí, tak si je půjčíme a postupně pak splácíme. ? Co jste v Indii jedli? ! My obecně zkoušíme nová jídla a tam je většina stravy vegetariánská. Někdy když jsme přišli do „jídelny“, řekli jsme, že chceme jídlo a někdy jsme ani nevěděli, co si vlastně objednáváme, ale většinou se to sníst dalo. ? Jak jste na tom byli s hygienou? ! Tak v hotelích vždy něco jako sprcha bylo a nějaká voda z té trubky tekla… Zvláštní bylo, že sprchy byly ve většině případů spojené se záchodem, takže jste mohli vykonávat dvě potřeby v jedné místnosti. Ale snažili jsme se sprchovat aspoň každý druhý den. Jana Cibulcová

-185-

Chemie? Vždyť je to zábava!! „A musím do té chemie, paní učitelko?“ povídají čtvrťáci paní učitelce. „Jasně, chemie je zábava,“ říká paní učitelka. „Ale nám se tam nechce!!!“ „Ne, ne, ne!! Aspoň se něco naučíte,“ říká paní učitelka. Po chemii: „Jé, to bylo super. A nejvíc se nám líbilo Vejce, šup do lahve. To bylo krásné!! Jedničku pro paní učitelku Maňasovou! ☺“ Julie 4. B

Nejvíc se mi líbil pokus Hopík. Byl jednoduchý a srandovní, tak jsem ho zkusil. Den 0 – opatrně jsme vajíčko (syrové) položil do skleničky octa a přiklopil víkem. Den 1 – díval jsem se, vajíčko bylo syrové a zapomněl jsem na něho. Den 4 – vzpomněl jsme si na vajíčko a šel se podívat. Měl jsem problém ho vyndat, protože se nafouklo. Tak jsem si s ním hrál na zemi a přišel můj pejsek Beník. Chtěl mi vajíčko vzít, ale jak ho chtěl svými ostrými zuby chytit, prasklo a potom se půl hodiny olizoval. Kuba 4. B Mně se nejvíc líbilo, jak dělali pokusy s červeným zelím a taky jak dělali barvy z rozpuštěné jedlé sody ve vodě a z octu, citrónu, prášku na praní a dalších věcí. Vojta 4. B

Řemeslo má zlaté dno Ve středu 15. dubna se hoši z osmých tříd účastnili zájezdu do Kopřivnice a na tamní střední škole si mohli prohlédnout různé technické obory, například obráběč kovů, autolakýrník, autoelektrikář, automechanik, instalatér a další. Po poněkud divoké cestě autobusem se vydali přes trávník do obrovské školní haly, kde studenti nejen z Kopřivnice, ale také z Nového Jičína předváděli své výrobky a práci. Nejdříve jsme si s výkladem poslechli informace o studiu na těchto školách a náplň studia a poté jsme si sami mohli prohlížet, co nás zajímalo, popřípadě si vyzkoušet nachystané soutěže, třeba šroubování šroubů, a ten kdo byl -186-

šikovný nebo vyhrál, si dokonce odnesl cenu. Mimo jiné jsme se také potkali s naším bývalým spolužákem Jirkou Běťákem, který zde hlídal kola. Zatímco někteří hráli soutěže nebo prohlíželi řemesla, druzí, včetně mě, ochutnávali bonbóny, které tu měly některé firmy prezentující svou výrobu na ochutnávku. Šimon Hauser 8. C

Gotika – projekt V hodině dějepisu jsme začali probírat gotiku. Ukázali jsme si některé stavby s vitrážemi. A hned nato už jsme jednu takovou vyráběli ve výtvarce. Mohl jsem být rád, že jsme v matematice nepočítali její obsah, ale hledali jsme v tajence hrad Zvíkov. No a v češtině jsme psali o tom, jak se v takové době žilo. Nakonec jsme to zakončili projektem na gotickou stavbu, kterou jsme si sami vybrali. Myslím, že to je pěkné učivo a je dobré, že ho probíráme i jinde než v dějepisu. Jiří Kubica 7. C

Záhady naší planety – Den Země 22. dubna Proč sovy ve dne spí? O sovách se říká, že jsou moudré a chytré, a je to taky pravda! Sovy jsou jiné než ostatní zvířata, proto chtějí být lepší a tak v noci čtou knížky, učí se a přes den, aby měly klid, tak spí. Zdislava Fialková 8. C Proč straka krade? Kdysi dávno, jak nežil člověk, tak byla pouze zvířata a ta také chodila do školy a straky také. A tady se od 5. třídy začali strakám smát (byli to rasisti). Tak si to straky vzaly k srdci. A jak jim říkali, že straky jsou černé a kradou, tak se straky mstí a vše, co se leskne, tak ukradnou. Matěj Veselý 8. C Proč datel tluče do stromu? Datel patří mezi nervní ptáky. To znamená, že když ho něco vyruší anebo naštve, uklidňuje se tím, že tluče do stromu, aby ze sebe dostal zlost. U jiných ptáků tenhle způsob neplatí. Martin Žižka 8. C Proč slepice nelétá? V době, kdy ještě slepice létaly, tak mohly létat jen nízko, protože když -187-

byly moc vysoko, kde nebyl kyslík, tak omdlely a rozmázly se o beton. A tak se raději držely u země. A jak nelétaly, tak jim zakrněla křídla. Adam Zátopek 8. C Proč křepelka křičí "pět peněz"? Křepelka křičí "pět peněz", protože jí chybí pět peněz na flašku s vodou, protože ta z potoka už jí moc nechutná. Když běhá, tak musí křičet "pět peněz", aby jí někdo půjčil. Ondřej Sladký 9. A

Květiny kolem nás Květiny jsou pro člověka velmi důležité hlavně proto, že valná většina vyrábí kyslík. Když už v sobě zelené barvivo nemají a tudíž kyslík vyrábět nemohou, jsou prostě jen na okrasu. Já rozlišuji tři druhy květin: venkovní, pokojové a třídní. Někdo by mohl podotknout, že pokojové a třídní jsou v podstatě to samé, ale nejsou. Nejen že ty třídní mají přes den mnohem více oxidu uhličitého, ale také jim většina tříd poskytuje hned dvě období, a sice období dešťů a období sucha, které se řídí podle toho, jestli je květinová služba někdo spolehlivý, nebo někdo, komu uschne i kaktus. Každá třída má jiné květiny nebo stromy, a tak by se na toto téma dala vymyslet spousta soutěží. Na to bych ale květinám musela trochu rozumět a jelikož prakticky z květin rozeznám snad jen růži a ze stromů zase břízu, je jasné, že tenhle úkol není pro mě. Některé NEJ bych ale rozeznala i já, například největší strom by vyhrál ibišek z 9. A, nejpolámanější stromek zase 8. A a nejméně květin na parapetu by s přehledem vyhrála třída 7. A hlavně proto, že na parapetu žádnou květinu nemají. Kristýna Biolková

Jak být hezčí? Náušnice jsou ozdobou, kterou nosí na uchu nejčastěji ženy, nosí je ale i někteří muži. Náušnice byly v minulosti důležitým ukazatelem náboženské nebo kmenové příslušnosti nositele. Nejstarší náušnice jsou staré už více než 4500 let a pocházejí z královské hrobky na území -188-

dnešního Iráku. Náušnice nosil i král Tutanchamon v Egyptě. Náušnice mohou být z různých materiálů, například zlata, stříbra, plastů, přírodních materiálů. Anketa Do třídy 6. A chodí 11 holek, z toho 6 nosí náušnice. Proč nenosíš náušnice? Karolína B. 6. A: z náušnic mne bolí uši Klára S. 6. A: na náušnice mám alergii Martina V. 6. A: nelíbí se mi to a dělá mi to blbě Nikola Ch. 6. A: na náušnice mám alergii Alice Č. 8. A: protože to ráno nestíhám Proč nosím náušnice?: Darina 5. B: protože jsem holka Katka P. 3. D: nosím je pro krásu

Karel Šindler 6. A

Spletené pohádky Budka Jednoho dne Pat na zahradě stloukal kladívkem budku pro ptáky. Když mu to nešlo, zavolal Mata, aby mu pomohl. Ale protože jim to nešlo, tak zavolali zlatou rybku, aby jim splnila 3 přání. Zlatá rybka však byla na kalbě u Rákosníčka. Tak zavolali přes mobil Transformers. Jelikož se transformerům vybila baterka v mobilu, nemohli se jim dovolat. Potom povolali pokémona Pikaču, aby jim to spravil. Pikaču vyběhl z pokebalu a elektrickým proudem to zničil ještě víc, než to bylo. Tak Mat vytáhl 300 Kč z kapsy a koupili holou budku. Daniel Trubač, Dominik Jozek 6. A

Červená Karkulka s kamarády Jednoho dne řekla maminka Karkulce, aby vzala košík plný jídla a pití babičce, ale musela s sebou vzít zajíce. Tak Karkulka šla a šla a cestou potkala Rumcajse a Cipíska. Ti jí řekli, že musí najít co nejdříve vlka z bažin, protože jim vzal kouzelný hrneček. O kus dál viděli létající klobouk a na něm se houpali Bob a Bobek. Ti dva lenoši neměli nic na práci, a tak se Karkulka zeptala, jestli nechcou jít s nimi? Králíci řekli, že půjdou, ale měli hlad, tak si utrhli jablko, které rostlo na nose od Pinokia. Ten zařval auauau, to bolí, a tak šel s nimi. Došli k domu -189-

babičky, zaklepali a otevřel jim vlk, ale nebyl zlý, dával si čaj u babičky. Všichni šli dovnitř a pochutnali si na dortu a čaji. A tak to Karolina Brožová 6. A celé dopadlo. Žila, byla červená Karkulka, která měla macechu a sestru. Přebírala hrách a čočku, když najednou do pokoje přišlo 7 trpaslíků. Každý dal Karkulkce 1 oříšek, až na jednoho, který jí dal kouzelné sluchátko. Jinak dostala šaty, boty, náhrdelník… Potom celá šťastná vyběhla před dům a tam stála limuzína se šampaňským na stole. Jak dojelo k velkému pozemku plnému lidí, potkala prince. Bohužel se ho tak lekla, že hned utekla a zavolala kouzelným sluchátkem taxi, kterým odjela domů a v té nádherné zimě si Bára Slezáková a Katka Musialová 6. A natrhala pár jahod a jablek.

23. duben – Světový den knihy a autorských práv Když otevřu svou oblíbenou knihu, dostanu se do světa kouzel, barev a samých překvapení. Je to svět, kde si můžu splnit každé přání, jen na něco pomyslím a hned to mám. Můžu se projet na Pegasovi, sklouznout po duze a různé další věci, co nemůžu dělat v realitě, a proto se vždy těším na další čtení této knížky. Nikol Rašnerová 9. B Když otevřu knihu, dostanu se do světa, kde je vše možné. Záleží také na knize. Když se začtete do hororu a vžijete se do něj, můžete počítat s návalem strachu a ne zrovna příjemným prožitkem. Kdežto třeba v pohádce si můžete pokecat s mírumilovným trpajzlíkem nebo se na chvíli stát rytířem a porazit draka. Můžete se stát kýmkoli a prožít jakékoliv dobrodružství. Martin Bordovský 9. C Mám jednu knížku, kterou čtu pořád dokola. Znovu ji čtu, protože vždycky při dalším čtení zjistím nové věci, kterých jsem si předtím nevšimla. Dá se říci, že i po třech přečteních je ta kniha něčím nová a ještě lepší. Je o studentech z letní školy, kteří bydlí v budově bývalého blázince a postupně odkrývají stará tajemství, která byla kdysi lidem zamlčena. Zuzana Vachalová 9. C

-190-

Recenze knihy Alfréda Stoličky - Vůbec nevím (Četli stejnou knihu?) Je to domácí kuchařka, kterou autor napsal v době, kdy nevěděl, z čeho doma uvařit. Cílem je domácí kuchtíky naučit uvařit z ničeho, tzv. „co dům dal“. Kapitoly nazval podle jídel, která by mohla doma zbýt a která by se dala použít jako hlavní suroviny do nejrůznějších pokrmů (např. uzené maso, palačinky, sýr, zelenina,…). Co se mě týče, kniha mě zaujala tím, že většinu surovin na recepty jsme opravdu doma měli, ale na druhou stranu, když jsme dělali recepty z palačinek, museli jsme palačinky nejdřív připravit, takže knize dávám 74 %. Daniel Černoch 9. C

Tato knížka mě docela zaujala. Autor píše o svém životě. Začíná jako dítě. Popisuje, co všechno neví. Neví, kolik je hodin, neví, co dělal minulý týden, neví, s jakou hračkou si má hrát. Pokračuje to ve škole, vždy vůbec neví, že píšou písemku. Většinou do písemky napíše vůbec nevím. Když pak popisuje své studium na střední škole, vůbec neví, jak udělal maturitu. Tak to pokračuje až do současnosti. Líbilo se mi, že kniha je psána vtipně, dokonce s napínavými prvky. Například v jedné části knihy je velmi napínavá část, když už se zdá, že Alfréd něco ví. Zápornou věcí je, že se z celé knihy vlastně nedozvíte nic víc než to, že Alfréd vlastně nic neví. Zuzana Vachalová 9. C U této knihy mě jako první zaujal její název. A to jen proto, že kniha je psána jako thriller. Proto je její název poněkud zajímavý a překvapující. To ale nic nemění na obsahu knihy. Příběh je o jedné dvacetileté dívce, která odjela do ciziny za svou kamarádkou. Dál to pokračuje obyčejným příběhem až do půlky knížky, kde se dívka vydala v noci do baru a cestou tam ji přepadl neznámý muž, odvezl si ji na neznámé místo, ale nakonec všechno dobře dopadlo. Podle mě je tato kniha velice dobře napsána a její autor je opravdu dobrý spisovatel. Určitě všem vřele doporučuji, aby si ji přečetli. Nenechte se v žádném případě zmást jejím názvem. Sabina Konvičková 9. C

Zlatá přednostenka Po delší době opět dostanou šanci ti, kteří by chtěli získat Zlatou přednostenku (celý týden pro dva lidi na obědech přímo k okénku). Co -191-

Naše ministerstvo rozhodlo,

Komiks

vás tedy čeká? Blíží se čas školních výletů. Zkuste zavzpomínat na jednu svou zajímavou příhodu (nehodu), která se stala vám (nebo někomu z kamarádů) právě na školním výletě. Pokud jste si vzpomněli a chcete soutěžit, máte dvě možnosti. Své dílo můžete poslat emailem na adresu [email protected] (do předmětu napište své jméno a třídu), nebo napište na papír, podepište se a přineste Zuzaně Vachalové do třídy 9. C (druhé patro naproti učebně fyziky). Termín pro odevzdání je 11. května 2015. Majitele přednostenky vylosujeme.

že žákům dáme tablety.

i vyučovací předměty ☺

Současně se změní

Na vydání 128. čísla Druhého patra se podíleli: Zuzana Vachalová, Martina Vachalová, Jana Horáková, Aneta Havlová, Jana Cibulcová, Michaela Žingorová, Kristýna Biolková, Radka Vašendová Obrázky kreslili: Tomáš Wolf, Natálie Malíková, Sabina Konvičková, Natálie Heřmánková, Jakub Juřík Fotografie: Karel Šindler (str. 182, 188), Petr Ondryáš (str. 171, 174, 181), Klára Petrová (str. 184), Pavlína Maňasová (str. 186) (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Komiks: Kristýna Kociánová e-mail: [email protected]

http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm

-192-

Vydáno 30. 4. 2015