V tomto čísle nepřehlédněte: padák padá -192taháky -194úspěchy fotbalistů -197akademie -198-
jak nás vidí zvířata -204Den matek -208byla jsem na Titaniku -209Frenštátský zpěváček -211-
Květen, sekaček čas... Jak je jistě známo, květen je měsíc mnoha věcí. Je třeba lásky čas, ptáci v něm zpívají a sekačky sečou. Večer po celodenní námaze ulehnu s unavenými údy do postele a upadnu
do neklidného spánku, ve kterém mě pronásledují noční můry. Když je konečně pomocí vyhrožování zaženu a konečně pokojně usnu, probudí mě popeláři. „Je toto možné?“ zařvu z okna. Naštěstí jsme měli zamčené dveře. Popeláři po půlhodinovém marném dobývání našeho domu odjedou a já opět zalehnu do postele. O deset minut později soused startuje malý zahradní traktůrek a pouští se
do sekání zahrady. Zavřu okna, utěsním všechny skuliny a je na chvíli klid. Klid do té doby, než další soused startuje křovinořez. Vyběhl jsem ven i skrz zavřené dveře a zavřel se ve sklepě. Zabarikádoval jsem okna i dveře. Konečně klid. Tento bunkr by přežil i letecký nálet. Nálet možná jo, ale řev motorové pily ne. Dům se začne otřásat. Vyřítím se ze dveří a běžím do lesa. V lese je klid, ptáčci zpívají a nákladní tatrovka odváží z lesa stromy. OK, já to beru. Sebral jsem si věci a šel na hory. Na Radhošti skoro nikdo nebyl, ale nízké průlety tu praktikoval nějaký pilot vrtulníku amatér. Nasupeně se vracím domů. Na zahradě se zastavím. Mám toho právě tak dost. „Ptáci řvěte!!!“ křičím do okolí.. Nic. Naštval jsem se. Jdu spát a pokud mě někdo vzbudí, má smůlu. Beru vzduchovku. Martin Ondryáš 9.C
Frenštát p. R. 9. 5. 2008 Milé léto, jsem ráda, že jsi minulý rok bylo pěkné a že sluníčko svítilo. Bylo tak akorát horko nehorko, deštivo nedeštivo… Nejradši jsem byla, že jsem mohla být celé prázdniny u koní a že jsem nemusela být doma a dívat se z okna, jak prší, nebo se učit. Koníci byli rádi, že jsou konečně venku na pastvině a můžou uždibovat zelenou a šťavnatou trávu, ale jestli bych tě mohla poprosit, ať není tak horko, protože koně nemají rádi ty dotěrné mouchy a buky, kteří je štípou a koušou… lezou do očí a šimrají je všude možně. Předem Ti moc děkuji. Zdraví Tě Tvá Veronika Veronika Hanzelková 6.B
Milé léto, doufám, že letos bude krásné léto. Snad nebude moc pršet a bude hřát sluníčko. Minulé léto se mi vůbec nelíbilo. Ze začátku bylo vlhko a nedalo se jít ven. Pak se ale počasí zlepšilo a slunce hřálo tak, že se dalo opalovat. Koncem srpna bylo škaredě. Zase začalo pršet. Každý věděl, že už začíná podzim a začne i škola. Doufám léto, že letos bude hezky celé léto. Zdraví Tě Tvůj Zdenek Zdenek Rajnoch 6.B
Milé léto, přál bych si, abys nám přineslo pěkné počasí, hlavně když pojedu na tábor a na dovolenou. Tam budeme týden a půl, takže bych tě prosil, aby byla teplá voda. Pak bys nám mohlo posvítit, abychom mohli natřít chatku a ne aby pršelo jako vloni. Na táboře bys mělo též pěkně posvítit, abychom hráli spoustu her v lese a u potoka. Ke konci srpna by mohlo zapršet, aby rostly hřiby a my chodili do lesa, ale začátkem srpna by mohlo být hezky, abychom mohli s rodiči a sestrou na aquapark. Zdraví tě Viktor. Viktor Janda 6.B
Co pro mne znamená Slunce? Sluníčko je krásná věc. Dává nám teplo, ale také depresivní stavy. V létě všechna děvčata vytáhnou minisukně a krátké topy. Jen já se potím ve sněhové kombinéze, protože je to jediný oděv, do kterého se vlezu. Díky své tělesné hmotnosti se potím až na řiti. Všichni chodí do vody, jen já ve svém 200 arů rozlehlém froté ručníku pojídám jednu z mnoha svých svačinek a k tomu se nehodí nic jiného než horká čokoláda s trojitým cukrem. Na večír se otrávená dnešním dnem dokutálím domů, kde stoupnu na váhu, která ihned po mém dopadu dostane lekci. Po sladkých snech o jídle se celý den zopakuje. Pavla Rajnochová a Gabriela Hellebrandová, 9.C
Slunce je pro mě strašně důležitou součástí života. Je to zdroj energie, opálení, chutě do života. Když je teplý, slunečný den, člověk má hned lepší náladu. Jakmile vysvitne Slunce, mám pocit, že i barvy
dostávají víc života. Louky jsou mnohem zelenější a nebe víc modré. Mi by možná i stačilo, kdyby zima byla dva měsíce a zbytek roku by byl slunečný.
Je to zdroj pozitivní energie. Zdroj tepla, dobré nálady, světla a hlavně skvělého opálení, které mi zajistí menší výskyt akné. Bohužel máme slunce v naší oblasti nedostatek, takže v budoucnu uteču tak přibližně víc na jih, někam k slunné pláži. Do té doby se budu muset smířit s počasím na nic a radovat se z každého výjimečného dne, kdy krásně svítí a hřeje Naše Slunce! Šárka Bartošová, 9.C
Tak sluníčko je nádherné už jenom proto, že v létě na mě padají zlatavé paprsky, které když je mi zima, vždycky rozehřejou. Slunce pro mě vždycky znamenalo hodně. Už jako malá jsem si ho kreslila na papír a měla jsem slunce ráda. V zimě mi slunce chybí, protože na mě padá
taková zimní depka, jako že je zima, takže se musím teple obléct. Když ale vysvitne, je mi tepleji a zahřeje mě to pokaždé i u srdce. Vemte si třeba jenom to, že bez slunce bychom zde nebyli. Takže co pro mě znamená sluníčko? HODNĚ! Barbora Běčáková, 9.C
Padák padá pampadadá... Je krásný den. Vracím se ze školy na kole, zpocený jak dveře od chlíva a vidím na nebi padák. Třeba mu není horko, pomyslím si. Dojedu domů, zaparkuju kolo a jdu relaxovat po náročném dni ve škole. Jen tak ze srandy se podívám
z okna a vidím, jak padák přistává nedaleko na louce. Řeknu si, že mi třeba ještě trochu sil zbylo, skočím na kolo a jedu na louku k padáku. Daleko jsem nedojel. Padák je na sloupě a parašutista kope nohama ve vzduchu. Než jsem mu stihl dojet na pomoc, odepnull se a skočil na zem. Vidím, jak se dívá na padák visící na elektrickém vedení. Já na jeho místě neváhám, beru sekyrku a kácím sloup, on jen mávne rukou a míří na autobus. Zmateně na něj pohlédnu. Ani si mě nevšimne a s ledovým klidem kráčí pryč. No nic no, pomyslím si a jedu domů. Zbytek dne jsem prožil v klidu. Další den mě ale ze zamyšlení vytrhla dvě hasičská auta, která si to kolem hasila se zapnutou houkačkou. Za nimi ihned policejní Felicie a za ní já na kole. Hasiči se vydali sundat z drátů padák. Hasič na žebříku, vysunutém z auta, plápolal ve vzduchu a rozvazoval šňůry padáku. Po chvíli už shazoval padák dolů. „Máš ho celý, jenom řídící šňůru jsem musel odříznout!“ hulákal dolů na policistu. Ten ho chytl, sbalil do auta a upaloval pryč. Za ním se sebrali hasiči a banda čumilů, mezi nimi i já. Martin Ondryáš 9.C
Téma, o kterém se mluví - tělesné tresty Tělesné tresty by měly být, ale pouze v určitém věku. Když potrestáte dítě, které zrovna něco udělalo, tak si to zapamatuje a příště už to neudělá. Zato když potrestáte už náctileté dítě, udělá to pak naschvál zase, aby vás naštvalo, protože ,,zakázané ovoce“ chutná nejlépe. A určitě to bude dělat víc a víc, ale když si s ním sednete a promluvíte si o tom normálně a v klidu, tak možná pochopí, že to, co dělá, je špatné. Ale někdy ani to nepomůže. Ve škole by se tělesné tresty používat neměly, protože učitel je cizí člověk a ten nemá právo na vás ani sahat, natož vás bít. Jenže jestliže někteří učitelé nemohou dítě potrestat fyzicky, začnou mu lézt na psychiku a to třeba tak, že si učitel na dítě zasedne. Dělá z něho před ostatními dementa, pořád ho zkouší a na písemce si najde každou blbost, jenom aby žák neměl dobrou známku. Tak nevím, jestli by bylo lepší děti mlátit, nebo je trestat jenom psychicky. Romana Jílková 9.A
Tělesné tresty by se neměly přehánět, ale bez nich by nebyla žádná kázeň. Kázni a poslušnosti se musí učit člověk odmala. Kdyby za to, co děti udělaly, nebyly nějak potrestány, udělaly by to znova, protože by si neuvědomily, že něco špatného vůbec udělaly. Ale nemusí být jenom tělesné tresty, mohly by být jenom nějaké zákazy, třeba na televizi Michaela Dorotíková 9.A
Já si myslím, že potrestat je nezbytné. Kdyby děti nedostávaly nějaký ten pohlavek nebo na zadek, mohly by se stát v některých případech i nezvladatelné. Co se týká tělesných trestů ve škole, tak si myslím, že nejsou na škodu. Tím ale nemyslím, že by děti měli zmlátit, ale dát jim nějakou malou facku nebo dětem v nižších třídách dát přes ruce. Já bych učitelkou být nechtěla, protože bych na ty haranty neměla nervy. I když mám děti hodně ráda, tak to bych asi nezvládla. Děti v dnešní době jsou čím dál víc drzejší a víc si dovolují k učitelům. V některých případech opravdu ty učitele
lituju. Taky tělesné tresty doma nejsou na škodu. Nemyslím tím, že by je rodiče bezhlavě mlátili, ale na zadek by malé děti měly dostat. Lucie Kampová 9.A
Záleží, jaký ten trest bude. Pro malé dítě je lepší, když něco provede, že mu dá rodič na zadek, než když třeba matka zarytě mlčí a tváří se ublíženě. Potom může mít dítě strach, protože neví přesně, kvůli čemu se na něho rodiče zlobí. Pohlavek si dítě zapamatuje a poučí se, na mlčení zapomene. Samozřejmě že nesouhlasím s tím, že když něco dítě provede, tak ho rodiče tak mlátí, že na to opravdu nikdy nezapomene a bude mít strach. S tresty ve škole nesouhlasím, protože každý učitel bere různé věci jinak. Proto by toho mohli někteří učitelé využívat. Navíc si někteří vztek vylívají na nových žácích. To by byli téměř nebezpeční. Nelíbí se mi tresty na veřejnosti. Dítě se může cítit poníženě a někteří lidé se na takové rodiče dívají pohoršeně. Myslím, že účinné jsou i tresty jako pozastavení kapesného nebo nějaké zákazy, protože děti mají tyhle věci rády a zapamatují si, co udělaly. Nejúčinnější je stejně správná výchova, kdy dítě ví, co dělat a co ne. Simona Šmahlíková 9.A
Téma, o kterém se nemluví – taháky Taháky jsou velice dobrá věc, když se vám nechce učit, nebo když jste na to zapomněli. U některých učitelů se to nevyplatí např. u p. uč. Parmové, ale někteří učitelé by si toho nevšimli, ani kdybyste jim tahákem mávali před očima. Klidně si napište hodně taháků, ale hlavně ať jsou malé. Takové taháky můžete schovat všude. Třeba pod lavici, do pouzdra, do rukávu, na židli mezi nohy, holky je můžou schovat pod sukni, nebo napsat na lavici a na ruku. Hlavně vás nesmí chytnout s tahákem učitel/ka nebo byste měli peklo. Mě sice s tahákem chytla, ale do příští hodiny na to zapomněla, takže jsem dostala jedničku. Vy však takové štěstí mít nemusíte. Tak si dávejte pozor!!!!!!! My nemáme moc velké zkušenosti s taháky, ale pár rad bychom vám mohli dát. U nějakých učitelů je to lepší se naučit, např. u paní učitelky Parmové nebo u paní ředitelky Murasové. A jak skrýt taháky? Jedna z možností je schovat si je pod silonky, dát si ho do rukávu, dát si ho pod písemku, anebo si učivo napsat na lavici. Ale u pár učitelů si můžete jednoduše dát sešit pod lavici.
Taháky jsou základní věc při psaní písemek, dají se schovat skoro všude, záleží na tom, jakého máte vyučujícího a jak velké taháky potřebujete. Mnohdy stačí si prostě dát jen tahák pod papír nebo pod ruku a učitel si ničeho nevšimne, někdy třeba do pouzdra. Když už si to učitelé trochu hlídají, dají se taháky schovat třeba na zadní stranu kalkulačky nebo na židli pod nohy a když bude procházet učitel, stačí dát nohy k sobě a nikdo si ničeho nevšimne. Důležitá je hodně i poloha ve třídě. Ne vždy je výhoda psát v zadní lavici. Jde i o to, jaká je učebna. Jaké jsou stoly, nábytek, nástěnky a podobně, kam by se dal tahák schovat. Trestal bych to maximálně zničením taháku s tím, že si písemku napíše znovu.
Taháky jsou jedna ze základních věci při psaní písemek. Většina žáků je používá a jsou různé způsoby, jak si je schovat. Jeden ze způsobů je pod papír s písemkou, další je do pouzdra nebo si na něho i sednout a jak učitel popojde, jen vytáhnout a rychle přepsat a pak zase schovat. Často si žáci jen radí v lavici. Taháky je nejlepší psát malým, ale čitelným písmem, aby byl co nejmenší papír a dal se dobře schovat. Když chce někdo používat tahák, tak je dobře si sednout do předních lavic, sice se to na první pohled zdá jako špatný nápad, ale není. Učitel většinou stojí vzadu, protože většina žáků si sedá dozadu, protože si myslí, že učitel stojí vepředu, ale je to omyl, takže nejlepší je taková druhá lavice. Jako učitel, kdybych našel tahák, tak bych žáka potrestal 5 nebo okamžitým vzitím písemky a oznámkováním toho, co má.
Tahák je dost dobrá věc, pokud ovšem člověk ví, jak a u koho je používat. Pokud má někdo tahák u nějakého učitele, který je na podvody dost háklivý, je to risk. Ovšem i na téhle škole jsou učitelé, kteří když vidí tahák, tak je jim to celkem jedno. Možná je to proto, že ví, že kdyby žáci taháky neměli, tak by asi propadli. Někteří učitelé, když tahák vidí, tak ho vezmou, ale nechají písemku dopsat. Jiní prostě tahák vezmou i s písemkou a napíšou basu. Jsou ale i chvíle, kdy se mít tahák nevyplatí. Pamatuju si, že jednou jsme celá třída měli na písemku tahák. Učivo bylo dost nezáživné a těžké, takže když měla potom celá třída dobré známky, což u nás není zrovna něčím normálním, přezkoušela si nárazově učitelka celou třídu. Bylo to maso. Známky, které nebyly lepší než trojky, jen výjimečně se objevila nějaká dvojka, létaly vzduchem. Naštěstí hodina trvá jenom 45 minut, takže nestihla přezkoušet všechny. Škoda je, že se taháky nedají používat při zkoušení. Taky nevím, jak by se daly používat taháky při matice. Tu prostě musí člověk pochopit, protože pokud nemá na taháku přímo zadání s příklady, co jsou i na písemce, tak má tahák zbytečně. Ale na takové vzorečky je dobrý. Učitelé si myslí, že stejně je lepší se učivo naučit, jenže stejně spoustu věcí nebudeme v budoucnu potřebovat, nebo prostě učivo zapomeneme, takže je pro nás tahák taková malá paměť na papírku. Ale myslím, že není dobré používat taháky na velkých písemkách jako na přijímačkách, pololetkách nebo třeba při matuře. Je totiž lepší mít třeba troju za vlastní znalosti než basu kvůli tomu, že na tahák učitel přišel. Já taháky moc nepoužívám, ale někdy, když je toho hodně, tak si ho musím udělat. U některých učitelů to ale nejde, protože jsou moc přísní a všechno vidí :-) . Například u p. uč. Parmové to nejde, tak si dávejte pozor. Nejlepší to máte u p. uč. Maňasové, ta vám ho jenom vezme a písemku píšete dál. Taháky jdou schovat na hodně míst, kde to nemůžou najít. Třeba si ho můžete dat do rukávu nebo někam na lavici pod sešit. Ale nejlepší je si ho napsat tužkou na lavici, na to mi ještě nikdo nikdy nepřišel. Já si taháky dělám občas jenom do fyziky nebo do přírodopisu, jenom do takových předmětů. Do matiky to nejde, bo máme Parmovou no. O zkušenosti se podělila 9.A
Úspěchy našich malých fotbalistů V úterý 29. 4. 08 se konalo pokračování soutěže Mc Donald's Cupu 4.- 5. tříd a to semifinálovými utkáními šesti družstev. Opět se hrálo systémem každý s každým a naše družstvo začalo velmi dobře, když první zápas s Novým Jičínem vyhrálo 3:1. To byl impuls do dalších bojů. Hned s dalším soupeřem, Veřovicemi, si poradili velmi dobře a vyhráli 5:0. Začala se také objevovat únava nejenom ze hry, ale i z počasí, které bylo velmi slunečné, a to všem zúčastněným týmům ubíralo sil. V dalším utkání s Kopřivnicí jsme byli opět úspěšní a kluci (a jedna holka) zvítězili 3:1. V předposledním vystoupení s Novým Jičínem po dobrém odehraném výkonu byl konečný stav 2:0 pro nás. V závěrečném derby se Záhuní šlo jen o to, abychom vrátili soupeři porážku z minulého týdne a to se také povedlo. V závěru zápasu jsme dali gól a zvítězili 1:0. Z prvního místa postoupilo družstvo do finále, na které se všichni těší. V úterý 6. května 2008 se konalo v Kopřivnici za účasti pěti družstev semifinále Mc Donald´s Cupu ve fotbale žáků 1.- 3. tříd. Náš tým jel vybojovat postup a napodobit tak úspěch starších žáků ze 4.- 5. tříd. To se nakonec povedlo. První utkání bylo velmi důležité, protože jsme začínali s favoritem - ZŠ Tichá. Naši kluci předvedli dobrou hru a po nerozhodném výsledku 1:1 vstoupili do turnaje úspěšně. Druhý zápas byl o něco lehčí a po výhře 2:0 nad
Štramberkem nás čekala Kopřivnice, která měla nad našimi fotbalisty výškovou převahu. Tu jsme eliminovali lepší technickou hrou a po nerozhodném výsledku 0:0 už byl postup velmi blízko. V posledním zápase jsme ale nesměli prohrát! Povedlo se! Po výborném utkání s druhým týmem Kopřivnice jsme remizovali 1:1. Postup do finále byl zasloužený a 15. května se mohou těšit naši borci na další zápasy.
Dne 15.5. 2008 se hrálo v Novém Jičíně okresní finále v Mc Donald´s Cupu ve fotbale kategorie 1.-3. tříd. Zápasy se odehrály na umělém trávníku ve dvou rozlosovaných skupinách. V naší byla ZŠ Tichá a ZŠ NJ Komenského 66. Hned v prvním zápase přišla studená sprcha, když naši nestačili na družstvo Tiché a prohráli 4:0. V následujícím zápase opět prohráli a to se ZŠ Komenského 66 v poměru 2:0. Po přestávce náš tým hrál o 5. a 6. místo s NJ Dlouhá a vyhráli 3:0. I páté místo je velikým úspěchem, vždyť náš cíl byl Zdeněk Král postup ze základního kola.
Školní akademie Ve dnech 23.a 24.dubna proběhla akademie ZŠ a MŠ Tyršova 913. Ve středu byla na programu generální zkouška, kde si své vystoupení mohl každý vyzkoušet. Zkouška probíhala už od rána a můžu říct, že tam byl velký chaos, ale to bývá vždycky (kdyby to probíhalo všechno hladce, jak to má být, tak by to nebylo ono, nebyla by sranda). Někdo si své vystoupení zkusil jednou, někdo i víckrát. Ve čtvrtek 24. dubna už to všechno začalo a nervozita stoupala. Nejdříve se vystupovalo pro první stupeň a potom hned pro druhý. Nebyla tam všechna čísla, ale jen některá. Všichni byli hodně nervózní, dokonce i ti, kteří jsou už zvykli na různá vystoupení, protože každý má na Tyršovce hodně známých. Ale vystoupení všichni zvládli hladce a všechno se povedlo. Odpolední akademie měla začít o půl čtvrté, ale všechna čísla byla posunuta o deset minut, takže každý vystupoval dříve, ale nakonec se to všechno zvládlo. Myslím si, že na odpoledním vystoupení už nebyli všichni tolik nervózní jako ráno. Byla to paráda. A jaká byla vlastně vystoupeni? Velmi zábavná, tančilo se, zpívalo a hrálo na hudební nástroje, cvičilo, prostě tam bylo všechno, na co si vzpomenete... Musím uznat, že naše akademie sklidila velký úspěch. Určitě se každý těší, až bude další. V pátek paní zástupkyně poděkovala všem žákům, co tam účinkovali, a také učitelům, kteří se na přípravě vystoupení nebo na organizaci akademie podíleli. Sabina Tománková 7.C
Ve čtvrtek 24. dubna se uskutečnila slavnostní školní akademie ZŠ a MŠ Tyršova 913 ve Frenštátě p. R.. Během dopoledne se uskutečnila dvě vystoupení pro první a druhý stupeň a následně odpoledne se konala akademie pro veřejnost. Vystupující měli vše nádherně připravené a bylo těžké říct, co bylo nejhezčí. Mohli jsme zhlédnout například děti z MŠ, které tančily v krojích, mnoho tanců, pěvecký sbor, pohádku o kouzelném kameni v anglickém znění, X factor v podání dětí z 5. ročníku a samozřejmě nesměly
chybět mažoretky. U příležitosti olympijských her vystoupili i olympionici a mohli jsme zhlédnout i cviky na švédské bedně a mnoho dalších vystoupení. Celý program se uskutečnil v kině a příjemným zpestřením bylo udílení cen úspěšným žákům naší školy v různých oborech. Už se nemůžu dočkat roku 2010, kdy se uskuteční další školní akademie Veronika Hrubišová 6.C
Jak jsme se připravovali na akademii v 5.A Nejdříve jsme se rozhodli, že budeme předvádět divadlo, ale z toho sešlo. A tak jsme si na konec vymysleli X FACTOR 5.A a to se nám začalo líbit. Já jsem dostala skoro hlavní roli. Hraji paní učitelku. Tato role se mi moc líbí. Celá ta scénka se mi líbí, protože je tam mnoho humoru a vtipu. A hlavně že si tam každý z naší třídy najde tu svoji roli. Na akademii se moc těším!!!!! Doufám, že tato naše scénka všechny pobaví a bude se všem líbit. Na akademii trénujeme skoro každý den. A hlavně nás paní učitelka napomíná, ať mluvíme nahlas. A to má pravdu. Denisa Palionová 5.A
Jednou nám učitelka řekla, že si máme připravit na akademii nějaké divadlo. Potom někoho napadlo, že to bude X FACTOR v různých oborech. Až ten poslední den, kdy jsme měli poprvé zkoušet, jsem vymyslel, že bych mohl být nějaký šílený vědec. Ale to už byl večer a mě nenapadlo, kde bych mohl sehnat nějaký plášť, co šílení vědci ve filmech mívají.
Potom jsem zavolal jedné kamarádce od mamky, protože ta pracovala jako doktorka. Po chvíli mi ten plášť přinesla. Ve třídě jsem ukazoval, co se stane s kypřícím práškem a vodou - vybuchne to. Potom je napadlo, že bych udělal látku, která udělá z opice (spolužačky) myslícího tvora. Kryštof Rampír 5.A
Jak jsme dopadli? Nakonec to dopadlo líp, než jsem si myslela. Dobře jsme se naladili a opravdu to šlo, akorát při generálce zvukař pokazil tanec, tak jsme měli drama, ať nám to pustí dobře a nepokazí náš výstup. Nešla jsem na odpolední vystoupení, protože se mi do toho už ani nechtělo a stejně se tam na mě nikdo nepřišel podívat. A to mě mrzelo, i přesto, že jsem tam neměla vůbec velkou roli. Naše vystoupení X faktor se nám velice povedlo. Bylo to prostě super. Když jsme se
dívali na ostatní, tak mi připadalo, že jsme to měli hodně dobré. Ale škoda, že si to nemůžu zopakovat ještě víckrát, když už jdu na to gymnázium.. Michaela Mžíková 5.A
Akademie byla dobrá. Měla jsem hroznou trému a ve středu večer jsem nemohla spát, protože jsem měla opravdu hrozný strach z toho, že to tam spletu a ztrapním tím celou třídu. Ale teď, když už je to za mnou, si pomalu uvědomuju, že jsem to celkem zvládla. Na prvním vystoupení jsem měla takovou trému, že se mi z toho zvedal žaludek, ale na tom druhém už to bylo lepší. No a na tom posledním jsem už trému neměla, ale dostala jsem ji v tu chvíli, kdy jsme měli nastoupit do zákulisí a jeden kluk (nebudu jmenovat) tam nebyl. Měl totiž angínu, ale slíbil, že na vystoupení přijede. Ale nebyl tam. Paní učitelka Parmová, která stála u dveří do zákulisí, už nám řekla, že teda nakonec vstupovat nebudeme. Všichni jsme, včetně naší paní učitelky, která s námi nacvičovala, byli móóóc smutní, když vtom za námi přiběhl nemocný žák, který se moc omlouval, že to nějak nestihli. Všem nám spadl obrovitánský kámen ze srdce a nadšeně jsme vešli do zákulisí. Vystoupení se nám povedlo a dokonce mohu říci, že se nám z těch tří povedlo nejvíc. Rodiče mi doma řekli, že jsme to měli moc hezké a že se těší na další akademii. A to byla pro mě odměna. Kristýna Kampová 5.A
Na generálce jsem měla trochu stres, ale na vystoupení už jsem se nebála ze sebe dělat opici a začala jsem se snažit a chtěla jsem být co nejvíc srandovní. To naše vystoupení pro rodiče málem nebylo, protože náš spolužák, který hrál žalovníčka, se nedostavil. Přišel až na poslední chvíli. Nejhorší bylo, že jsem se musela pokaždé, když jsme šli vystupovat, rychle převléct do kostýmu opice a udělat si culíky. To byly nervy. Na tom našem vystoupení X faktoru se mi moc nedařilo po zásahu míčem do hlavy volat opičí záchranku. Ale jinak bych s nějakou takovou scénkou chtěla vystupovat každý den aspoň třikrát. Chtěla bych hrát v divadle, tak doufám, že to vyjde. Denisa Galková 5.A
Jaká byla akademie? nejvíce se mi líbily břišní tance, protože holky měly pěkné oblečení a perfektně nacvičené pohyby. břišní tance byly zajímavé a holky se dobře krutily. Mažoretky byly dobré. A ještě byli dobří olympionici. Bylo to dobré a chtěl bych to každý rok. nejvíce se mi líbili prvňáčci. Měli to dobře připravené - na to, že jsou prvňáci, to měli super. akademie byla opravdu úžasná! všichni vystupující to měli vše připravené. Nejroztomilejší byla malá mažoretka a nejlepší podle mě byly cviky na bedně. A pěkná byla samozřejmě i večerní akademie, kde vystupovali i z MŠ. nejvíce se mi líbilo vystoupení pomáda auťák. Tančili tam moji kámoši z 8.D Milan Loprais, Martin Parma a Filip. S nimi tam tančili a naučili je dva kluci. Bylo to velice zábavné a všichni jim tleskali. Ještě se mi líbily skoky přes švédskou bednu, všichni byli dobří. Ale nejvíc jsem tleskal Táborskému za salta. nejvíce se mi líbily břišní tance, protože si vždy vzpomenu na Ala Bundu a Jasmína ve vykřičeném podniku. 6.C
mně se líbil X faktor páťáků, protože to bylo srandovní a zasmáli jsme se. Také se mi líbili olympionici a skákání přes bednu. Ale úplně nej byly asi malé mažoretky díky malinkaté třiapůlleté holčičce, nad kterou se všichni rozplývali. mně se líbilo, jak ti hoši cvičili přes tu bednu, protože tam byli moji nej kámoši a mě nejvíc baví tělocvik. ta malá mažoretka byla milá a když jsme to malinké stvoření viděli, tak všechny holky ječely jéééé a júúúú. Jinak taky Můj auťák, čili pomáda, to bylo pěkné a vtipné. A taky X faktor, protože to bylo úplně jiné než měli ostatní. Škoda, že je jen jedna akademie. mně se nejvíc líbila ta malá mažoretka. Dobře tam vynikala a byla velice šikovná a vůbec se nebála. Prostě jsem jí fandila, byla velice dobrá!!! Pak se mi líbili i kluci, co skákali přes bednu. To prostě nemělo chybu, ta salta, taky super!!! Ale na tu mažoretku prostě neměli. Bylo to fajné. 9.B
Na skládce Dne 22. dubna 2008 se někteří žáci naší školy zúčastnili akce konané ke dni Země, kterou pořádala firma ASOMPO a.s. v Životicích u Nového Jičína. Odjížděli jsme od školy autobusem v 11:20 hod. Mezi žáky byli nejlepší sběrači školy, žáci ekologického praktika, úspěšní žáci v biologické, zeměpisné i chemické olympiádě a kluci, kteří pomáhali při sběrové akci. V ASOMPU nás čekal zajímavý program. Za doprovodu Drahomíra Strnadla jsme si prohlédli skládku. Dozvěděli jsme se, že skládka je tu už 16 let a že
ročně se zde nakupí 55 000 tun odpadu. Na skládce jsme viděli hodně racků, kteří hodovali na zbytcích. Když jsme si skládku obešli, čekalo nás překvapení. Byla tam zpěvačka Heidi Janků a hokejista Rostislav Klesla, aby pokřtili kogenerační jednotku č. 2. Před vystoupením pořadatelé ještě ocenili nejlepší sběrače, od nás to byla Kristýnka Michnová z 1.B. Heidi Janků nám zazpívala několik písniček a pak jsme si mohli jít pro autogram Heidi a Rostislava Klesly. V průběhu autogramiády měli vystoupení sokolníci se svými dravci. Potom jsme odjeli do školy pro baťohy a šli domů. Byl to zábavný den a těším se na nějaký další. Lenka Maňasová 6.B
Jak si u nás žije třídní kniha? Já jsem ta třídní kniha v 6.A. To je těžké břemeno udržovat všechny cenné informace, protože když pan třídní učitel chytne nerva, tak do mě čmárá různé chování a podobně. To na rozdíl od něj ten druhý učitel je úplně v klidu, tam někdo kecne, tak ho přesadí a tím to hasne, ale paní učitelka, co učí pozemky, ta se se mnou neštve, dokonce si do mě utřela ruce od hlíny a jako by nic. To není ještě to nejhorší, to jiná učitelka na mě vylila kafe. No bylo to asi tak. Normálně se dívám na holky, jak tam skáčou a pak se všichni shlukli kolem paní učitelky a ta si tam něco psala do svého deníku (ještě že ne do mě) a pak přišla strašně horká sprcha. Jak to na mě padalo, tak jsem si myslela, že je po mně. Ale třídnice vydrží hodně. A to už vůbec nemluvím o tom, že mi vypadly listy a jeden hrozně šikovný žák (tuším to byl Honza) je přilepil izolepou. Při mé smůle úplně jinam, než kam patřily... No nic, budu končit se svým příběhem, jinak bychom tady strávili několik měsíců. DOUFÁM, ŽE Z TÉTO TŘÍDY BRZO VYPADNU (ale doufám, že ne z okna). Vyprávění hrdinné třídní knihy zapsal Vít Melichařík 6.A
Rostliny ve škole Skoro v každé třídě jsou nějaké rostliny. V některých třídách mají krásné bohaté květy, které voní už od dveří, ale v některých třídách to je úplný opak. Ibišek v jedné třídě má jeden list, který už brzy spadne a z ibišku zbude jen nízký chudý kmen. V další třídě je jen jeden kaktus. Sice nevím proč jen jeden, ale je. Na první pohled vypadá docela dobře, ale když se podíváte zblízka, tak
si pomyslíte, že ten nikdo nezaléval aspoň pět měsíců. Potřeboval by dosypat hlínu, protože už mu kořeny skoro lezou ven z květináče. Znám ještě jednu třídu, kde mají docela pěkné kytky. Ale některé mají listy skříplé ve skříni. Ty mají zase až moc vody, protože skoro každý, kdo kolem nich přejde, tak je zalije. Taky tam kdysi jedna kytka i s květináčem proletěla vzduchem. Na chodbách jsou také rostliny. A ty se mají asi špatně. Na jejich hlíně se za chvíli vytvoří smetiště, protože se tam válí papírky a jiný binec. No ale když se to tak vezme, jsou aspoň trochu pohnojené. A když to shrnu, tak se rostlinám ve škole nedaří zas tak špatně. Kristýna Hoďáková 8.D
Do jídelny s hůlkami? Jídlo se už od pravěku jí různými způsoby. Podle druhu potravy, postavení ve společnosti, stylu restaurace a to pomocí normálních příborů (lžička, vidlička, nůž), malých lžiček na kávu, kompoty, zákusky, hůlek na čínu, anebo jen pouhýma rukama. Ale takoví ti výše postavení lidé, co jí v nóbl restauracích, mají těch vidliček, nožů a lžiček před talířky rovnou několik, uspořádané od největší po nejmenší a každá má svůj význam a je používána na něco jiného. Ale tento problém, jakou vidličku použít na co, tak ten se nás „naštěstí“ netýká.
A konec konců se ale najde i někdo takový, jako je třeba náš Laďa, který nepotřebuje nůž, vidličku a ani hůlky. Vystačí si pouze se lžičkou a popřípadě s vlastníma rukama! Na co si taky zbytečně špinit vidličku a nůž a přidělávat více nádobí na pomývání, když všechno jde sníst pouhou lžičkou. Tak polívka, to je jasné, brambory, rýži či nudle nebo špagety se s tím dají taky sníst a nějaký řízek nebo maso, to jde ukrojit úplně bez problému, každopádně Laďa je toho živým důkazem… Aneta Andrlová 8.D
Jak jsme jeli do Divadla Jiřího Myrona Do Divadla Jiřího Myrona jsme jeli 29. dubna spolu se 7.B. Než přijel autobus, všichni čekali venku před kinem. Všichni byli nádherně oblečení. A už tu byl autobus. Nasedli jsme a jeli. Celou dobu byl autobus v klidu. Všichni se bavili a poslouchali učitele. Cestou nám paní učitelky rozdaly lístky. Dojeli jsme na místo a šli jsme do divadla sednout si na svá místa, ale pak zase někteří chtěli jít do bufetu, ale ty paní, co tam stály, nás už nepustily. Tak jsme si zase sedli. A už začalo divadlo. Tak jsme poslouchali. Když byla první přestávka, běželi všichni do bufíku. My jsme se tam dostali jako první, a tak
jsme tam zbytečně dlouho nečekali. Dojedli jsme miňonky, napili se a šli si sednout a už to zase začalo. Pak jsme poslouchali a pak už zase bufet. A pak už zase divadlo a pak už to skončilo a všichni vyšli ven a nastoupili do autobusu. Jeli jsme zpátky a cestou jsme si zase povídali a smáli se. Dojeli jsme do Frenštátu, šli jsme na oběd a to už byl konec. A ještě něco. Ještě než jsme měli jít, zeptala jsem se děcek, jestli mají kartičku zdravotní pojišťovny. Všichni strnuli a řekli: „NEE! A do ...“ Honem telefonovali domů, ať jim kartičky přivezou. A tak během první hodiny chodili rodiče a dávali jim kartičky. Denisa Nováková 6.C
Polámaný křeček Mám džungarského křečka, který se jmenuje Pantík. V jedno nedělní dopoledne jsem šel mýt chodbu a vzal jsem si s sebou křečka. Šel jsem do garáže, abych vytáhl smeták a lopatku na smetení nečistot. Uklízel jsem teprve první patro a křeček tam běhal. Říkal jsem mu, že tam dolů nemá skákat, ale on přece skočil. Nestihl jsem zasáhnout. Byl jsem úplně zděšený z toho, co udělal. Ihned jsem k němu běžel. Chvíli tam nehybně ležel, ale pak se naštěstí probral a já byl rád, že žije. Protože jsem měl strach, šel jsem k veterináři s malým pacientem. Veterinář křečka prohmatal a řekl mi, že má dvakrát zlomenou pravou přední packu. Já jsem se ptal, jestli je nějaká sádra nebo tak něco pro křečky. A veterinář řekl, že se na zlomené packy hlodavců dává jen náplast. Měl jsem ho chvíli podržet a on mu packu zalepil. Trvalo to asi pět minut, Pantík se bránil a veterináře kousl až do krve. Dal jsem ho zpátky do klece, on zalezl do svého domečku a usnul. Zaplatil jsem 10 Kč a odešel s Pantíkem domů. Za dva týdny si sám náplast rozkousal a vlastně sundal. Nohu měl napuchlou, ale teď už je zdravý a běhá jako divoch. Jirka Janošek 6.A
Jak nás vidí zvířata (inspirováno článkem Z názorů kočky od Karla Čapka) Morčata My jsme morčata a jmenujeme se Čert a Mikuláš. Rádi jíme mrkev, i když ji máme často, máme listy, kedluben. Rádi chodíme ven na slunce, ale jenom když je teplo. Když nám čistí klec, tak jsme na zemi a je to super. ,,Já jsem Mikuláš a něco vám povím. Rád se hladím, mám rád čistou klec, to si na ni vždy lehnu, čerstvá voda je nejlepší.“ ,,Já jsem Čert. Mám rád jídlo, vodu
a nemám rád hlazení. My oba moc nemáme rádi koupání, po koupání voníme, ale prostě to nesnášíme. Jsme v umyvadle, namočí nás - jenom záda a potom se dlouho sušíme. Než se usušíme, tak začneme žrát.“ Markéta Juříková 6.C
Kráva domácí Bú!!! Jsem kráva. Říkají mi Srnka. Já páníčka vlastně ani nemám. Nějaké legrační dvounožce vidívám. Pořád kolem mě poskakují, vyvezou zpod mě hnůj a dají mi moje oblíbené žrádlo. Moje spolukráva Apolena stejné žrádlo nedostává, a tak se ke mně vždycky cpe a chce mi to sežrat. To mě napálí a někdy se začneme přátelsky požďuchovat. Načeš přijde některý z dvounožců a plácne nás obě tvrdým klockem. Ale někdy mě i pohladí. Mám jedno telátko, jmenuje se Radek. Je velmi neposedný a někdy ho musím krotit (však taky někdy dostane klockem od dvounožců). Už brzy mě vyvedou na pastvu a tam se mi líbí víc než ve chlévě. Můj život je krátký, ale líbí se mi. Veronika Hrubišová 6.C
Pes Rox Já jsem pes Rox. Moji páníčkové jsou velmi hodní. Každý den mi dávají najíst i napít a chodí se mnou na procházky. Někdy sedí v takové velké krabici s koly a jedou s ní pryč. Velmi mě to štve, že nejdou radši se mnou. Když vejdu do takové velké boudy, kde moji páníčci bydlí, okamžitě mě odtamtud vyhazují, ale i tak jsou docela fajn a nikdy bych je nechtěl vyměnit. Radek Střalka 6.C
Kočka Safira Ahoj. Já jsem kočička Safira a můj páníček je Lukáš Fajkus. Je docela zvláštní páníček. Furt se chce se mnou mazlit, ale mně to nevadí. Vždycky když ho uvidím, hned letím za ním, aby mě potahal za ocas. Mám ho ráda, protože se o mě stará Lukáš Fajkus 6.C
Pejsek Diana Jsem Dina čistokrevný pekingský palácový psík. Starají se o mě dobře. Dávají mi dobrá jídla. Chodí se mnou pravidelně ven. Mojí páníčci jsou prostě nejlepší. Sice skoro každý den odchází a nechají mě samu doma. Jeden ráno odejde s krabicí na zádech a druhý ráno přijde s menší krabicí. Někdy mi vytáhnou z akvárka mého kámoše, kterému říkají Flek. Je to můj nejlepší kámoš, sice nevím, co je to za rasu, ale prostě je to kámoš. Tomáš Bača 6.C
Môj pániček a ja Môj pániček je taký, ako všetci páničkovia. Napríklad keď urobím niečo zlé, tak ma vyhodí pred dvere. Púšťa ma aj keď sa vypýtam. Určite ma má rád. Myslím si to preto, lebo keď k nemu prídem, tak sa so mnou hrá, hladká ma Tomáš Haviar 6.C a škrabe za ušami.
Pes Rek Ahoj já jsem pes Rek. Mám hodného pána. Čas od času čumí do barevné bedny a pak na ni nadává. Asi je to pro něho zajímavá hra. Já si hraji se svým gumovým míčkem, který jsem dostal od svého majitele. Koupil ho v nějakém cizím bytě, kde bylo hodně všelijakých hraček. Tyto věci si navzájem vyměňují a darují si navzájem kovové plíšky. Mám ho rád a už se těším, až si s ním budu zase hrát. Ondra Rucký 6.C
Ryby Můj pán ráno připlave a jde nás nakrmit. Vždy se divíme, protože má nějaké divné ploutve. Potom je strašně dlouho pryč. Pak najednou někdo zase připlave a už poznáváme, že je to ta naše velká ryba. Dá nám najíst a pak si s námi hraje. Dá nám do vody, kde žijeme, ploutev a my se jí dotýkáme a dlubem do ní. Rádi pozorujeme, co se v tom velkém akvárku děje. Denisa Nováková 6.C
Když dva se rádi (ne)mají... pes a strom: „Ahoj, strome, já jsem pes a přišel jsem tě očichat, jestli tu přede mnou už někdo nebyl. A jestli ne, tak zvednu nohu, ohlídnu se, jestli se nikdo nedívá, a vykonám svoji potřebu. Doufám, milý strome, že ti to nevadí, protože už jsem si tě dávno vyhlídnul, protože se mi líbíš a vzrušuje mě tvá kůra.“ „Nenávidím, když mě pořád očůráváš. Můžeš si zajít třeba na trávu. Jak by se to líbilo tobě, kdyby co chvíli přiběhl nějaký pes a označkoval si tě? Pokaždé když se jen blížíš, hrůzou mi spadne jeden list. A kočky bys taky honit nemusel, pokaždé, když je pronásleduješ, vletí na mě a poškrábou mi kůru. Měl bys s tím něco udělat!“
žák a židle: „Jsi strašně nepohodlná a tvrdá, až mě bolí celé tělo. Máš hnusnou barvu a nedá se na tobě houpat. Když se jednou zhoupnu, často skončím na zemi.“ „Neustále se mnou houpeš a skáčeš po mně. Někteří jsou lehcí, jiní váží jako balvan. Velmi rád po mně maluješ a hážeš se mnou, škrábeš mě kružítkem.
Špatně sedící žák je prostě ho nejhorší, co může pěknou židli a školní lavici potkat.“
kočka a myš: Jednou ráno mě probudil tak strašlivý pískot, až mi uši zalehly. Samozřejmě to byla ONA! Vstala jsem a nemohla se pohnout. Byla jsem v šoku. Nevím, co jí zas ruplo v bedně. Už mě nebaví poslouchat, jak pořád ječí: „Já chci žít, nech mě žít!“ Samozřejmě že ji zase kousnu do hlavy, ať ztichne. Ale jen tak mezi námi – chutná jako stará guma! „Kočka je ta největší potvora, co existuje. Už několikrát se mě snažila sežrat, ale já měla vždy štěstí a utekla jí. Je to něco šíleného! Už nemůžu ani lítat po špajzu v kuchyni a hledat něco k snědku, protože ta hnusná chlupatá koule, která dostane každý den nažrat, se na mne vrhne a já mám co dělat, abych se zachránila. Teď už se jí ale postavím a bude to krutý boj o život!!!! Svolám všechny kamarádky a snad vyvázneme bez zranění. Pokud přežiju, tak se můžete těšit na pokračování (možná) SBOHEM! Myška Ryška
tužka a strouhátko: Nechci, aby mě strkali do toho hnusného a tupého zařízení. Jsem raději, když mě ořežou nožem a zabrousí do špice, protože nůž je hezčí a ostřejší. ale když to utrpení přežiju, vypadám krásně. Ale někteří lidé mě vůbec nestrouhají a raději mě okoušou. „Ahoj, já jsem strouhátko a ty budeš asi tužka, že?“ „Ano, jsem, proč se ptáš?“ „Nechceš náhodou ostrouhat?“ „Ano, chci, zlomila se mi tuha. Ale nestrouhej mě tady, pojď raději ke koši, ať nenaděláme svinčík Dělej to opatrně, protože to bolí. Pozor, ať mě nepřestrouháš!“
nůžky a papír: Už se k němu blížím. Za chvilku se stanu vrahem. Ustřihnu mu hlavu – k tomu se chystám. Cítím, jak se chvěje. Cítím jeho strach. Už, už to je. A je po něm... Když papír uvidí nůžky, je asi hodně nerad. Nůžky jsou přece úhlavním nepřítelem. Papír by se měl bez nich dobře, jen by ho někdo mohl spálit, roztrhat, vyhodit. Ale to by vlastně vyšlo nastejno. Není co 8.A řešit.
Den matek - Co by mamince udělalo radost?
Maminku by asi nejvíc potěšilo, kdybych si někdy uklidila pokoj a poslouchala ji, učila se a utírala nádobí. Ale jen někdy, aby ji netrefil šlak. Moji mamču by určitě nejvíce potěšilo to, že ji budu poslouchat, uklidím si pokoj a ze všeho nejvíc by ji potěšilo to, že bych jí dala dáreček, který bych sama vyrobila. Moju mamu by som potešil keby som pomáhal a dostával samé jednotky, tak často nesedel při počítači a poslúchal. Mamince by určitě udělalo radost, kdyby jeli s otcem do přírody bez nás alespoň na jeden den. A mě s bratrem taky.
Maminku by nejvíc potěšilo, kdybych jí popřál, překvapilo by ji, kdybychom byli celí den hodní. Maminku by potěšilo, kdybych v žákovské knížce donesl samé jedničky. A abychom v ten den nezlobili a uklízeli bychom všechno s ní. Šli bychom nakupovat oblečení. A abych se více učil.
Maminka by měla radost, když bych uklidil celý byt a na výzo bych měl vyznamenání. Moji maminku by nejvíc potěšilo, kdybychom jí víc pomáhali, ale nejvíc by ji potěšilo, kdybychom se s bráchou tolik nemlátili a nenadávali si. Moji maminku by potěšilo, kdybych si zlepšila známky a neodmlouvala. Maminku by nejvíc potěšilo, kdybych přestal dělat skoro všechno, co je špatné, alespoň na 1 den. Samozřejmě kdybych uklidila celý dům, jenže to se nestane, protože o víkendu nejsem doma. Nejvíc by ji určitě potěšilo, kdybych měla pěkné známky a pořádek v pokoji by mi vydržel alespoň měsíc. Taky kdybych se se ségrou nemlátila a nehádala alespoň týden. Moji mamku by asi potěšilo, kdybych já a můj brácha ji poslouchali, uklidili bychom si pokoj, pomáhali bychom jí a alespoň jeden den bychom se nebili. Moji maminku by nejvíc potěšil úklid celého domu a kdybych pomohl s úkoly mladšímu bráchovi. Moji mamku by velmi překvapilo, kdybych si někdy uklidil pokoj a kdybych měl ve škole někdy dobré známky. Půjdu do obchodu a něco koupím, ať mám klid.
Byla jsem na Titaniku!
6.C
V pátek 9. 5. 2008 jsem jela do Brna na světovou výstavu Titanic, která byla fakt luxusní. Na začátku jsem dostala repliku originální palubní vstupenky, kde jsem se dozvěděla informace, kdo jsem byla. Byla jsem 53letá žena, která se narodila ve Washingtonu, cestovala sama první třídou a psala nějakou knihu. Pak jsem prošla uličkou, kde byly fotografie nejznámějších lidí, kteří cestovali. Sebe jsem nenašla. Ale ta hudba byla fakt deprimující. Vše bylo rozděleno od toho, jak loď stavěli až po potopení a vylovování věcí z vraku. Přecházeli jste prostě do různých místností, kde byla zavazadla, boty, porcelán, příbory, hrací karty, prostě vše, co se podařilo vylovit. Dokonce tam měli ukázku kajuty první třídy a taky ceny. Jediné, co vím, je, že 1. třída vyšla na asi 50 000 eur (dnešních) a to je docela dost. Když jsem přecházela do místnosti, kde byl ledovec podobný tomu, do kterého loď narazila, šla jsem takovou dlouhou chodbou, co vypadala jako chodba v Titaniku, prostě nad sebou různé trubky, potom i dveře do kajut. Četla jsem si, jak po každé půlhodině dostávali zprávy, že se blíží k ledovcům. Potom různé hlášky, co řekli ti, co přežili, i videa. Pak tam byl fakt z ledu obrovský ledovec, a v něm díry od rukou. Každý si tam sahal, která ruka na něho sedí. Na konci bylo, jak vylovovali různé věci. Byly tam fotky i část ponorky, co zvedala všechny ty věci. Na čtyřech velkých tabulích jste měli vyhledat, jestli jste přežili nebo ne. Seznamy byly rozděleny na první, druhou, třetí třídu a ty, co na lodi pracovali. Po dlouhém hledání jsem konečně svou Helen našla mezi těmi, co přežili, určitě jsem byla ráda. Nejvíc mrtvých bylo mezi těmi, co na lodi pracovali a těch bylo opravdu hodně... Celá výstava se mi líbila, měli to fakt hezky udělané. Určitě bych šla znova. Kateřina Holubová 7.C
Opava
Ve čtvrtek 8. května byl v Opavě den plný gymnastiky. A nás taky pozvali, ať jim zacvičíme, tak jsme přijeli. Už od rána se tam něco dělo. Od 10 hodin byly závody v estetické gymnastice, které trvaly do dvou hodin, a odpoledne od pěti tam byla přehlídka, kde jsme vystupovali i my. Z Frenštátu jsme vyjeli kolem 11. hodiny a do Opavy dorazili kolem druhé hodiny. Vyšli jsme z vlakového nádraží a teď jsme si řekli, kudy máme jít. Paní Žáčková, co nás tam vedla, měla nakreslený plánek, který nás tam dovedl. V té škole, ve které se to konalo, už nás čekala paní trenérka. Ale ještě jak jsme tam šli, se nám zdála Opava taková divná, tichá, protože jsme si s holkami přestavovaly, že tam budou lítat po cestě samí blázni a nic. Ve škole jsme si našly šatnu, kde jsme se převlékly a šly si zkusit sestavu a rozcvičit se. Po zkoušce jsme se šly převléct do toho, v čem vystupujeme, učesaly jsme se, namalovaly a už jsme jen čekaly než přijdeme na řadu. V pořadí jsme byly desáté. Vystoupení šla tak rychle za sebou, že už jsme měly jít na plac my. Paní trenérka nám popřála hodně štěstí a my naběhly na plochu. Udělaly jsme začáteční pózu a už nám pustili hudbu a my začaly cvičit. Opravdu jsme si to užívaly. Jak jsme docvičily, lidé nám začali hodně tleskat, tak jsme byly šťastné. Odešly jsme z plochy a šly se dívat na tribunu. Celkem bylo 24 čísel. Až všichni docvičili, tak si nás opět všechny zavolali na plochu a dostali jsme každý malý dáreček. Pak jsme se šly převléct a rychle jsme spěchaly na vlak. Ve vlaku byla zase sranda, no prostě paráda. Dalo by se říct, že s holkami jsme už na pódiu jako doma. Ale musím uznat, že čtvrtek byl fakt super den. Snad příští rok pojedeme znovu do Opavy, protože těch zážitků odtamtud je opravdu hodně. Sabina Tománková 7.C
Frenštátský zpěváček
V úterý 6. května 2008 se v Domě kultury konal 10. ročník oblastního kola pěvecké soutěže Frenštátský zpěváček, jehož dlouholetou organizátorkou je paní učitelka Lenka Pustějovská ze ZŠ a MŠ Tyršova 913. Soutěž začínala v 15.00 hod., ale většina účastníků tam byla už dříve, aby si mohla vyzkoušet píseň nanečisto. Naše soutěžící mohli přijít podpořit nejen maminky a tatínkové, ale i veřejnost. Celkem bylo 18 soutěžících, a to převážně dívky. Začalo se první kategorií (1.- 3. ročník), zpívaly 4 dívky a 1 chlapec. Na prvním místě se umístila Tereza Lupíková, na druhém Tereza Knězková a na třetím místě Daniel Lehnert. Ve druhé kategorii (4.- 5. ročník) zpívaly opět 4 dívky a jeden chlapec. Zvítězila Lucie Kytková, na druhém místě skončila Kristýna Martiňáková a třetí Patricie Dluhošová. Ve třetí kategorii (6.- 7. ročník) si vybojoval prvenství Přemysl Holub, který se sám doprovázel na keyboardu. Na druhém místě se umístila Denisa Zaděláková, která měla zpívat s CD přehrávačem, ale po dlouhém rozmýšlení zpívala bez jakéhokoli doprovodu. Třetí místo obsadila Rozálie Žáčková, kterou doprovázel na kytaru její kamarád. Ve čtvrté kategorii (8.- 9. ročník) zpívalo šest dívek, všechny zpívaly nádherně, a proto si myslím, že porotci měli co dělat, aby vybrali vítěze. První místo si vybojovala Lucie Kulišťáková před Eliškou Jurkovou, kterou doprovázela na kytaru její starší sestra. Na třetí místo vybrali porotci Zuzanu Svobodovou. Porota udělila také jednu zvláštní cenu, a to dvěma dívkám, které zpívaly duo doprovázené hudebním podkladem na CD. O výsledcích rozhodovali tři profesionální porotci. Celkem zpívalo osmnáct soutěžících z šesti škol z Frenštátu, Tiché, Lichnova a Trojanovic. Vítězové dostali krásné ceny a diplomy. Děkujeme sponzorům, kterými byly firmy Šibal, Daňhel, Phobos, Gemrot, Café 7, papírnictví Na Ochozu a Městský úřad ve Frenštátě. Květa Pustějovská 7.C
Dopravní soutěž V pondělí 5. 6. 2008 se uskutečnilo v našem městě okrskové kolo dopravní soutěže cyklistů, které pořádala naše škola na dopravním hřišti. Teoretická část - test znalostí pravidel silničního provozu - proběhla na naší škole. Poté se účastníci ze ZŠ Veřovic, Trojanovic, Tiché, Záhuní a Tyršovy přesunuli na dopravní hřiště, kde se pokračovalo jízdou zručnosti. O zajímavé momenty v této části nebyla nouze, a to nejenom díky samotným jezdcům, ale také
počasí, které se zhoršilo před poslední částí - jízdou na dopravním hřišti. Ta nakonec byla zrušena s ohledem na stav vozovky. Po vyhodnocení jednotlivých částí se v I. kategorii (5.- 6. tř.) stali vítězi žáci ZŠ Veřovic před ZŠ Tyršova a ZŠ Trojanovice. Ve II. Kategorii (7.- 8.tř.) zvítězili žáci ZŠ Tyršova před ZŠ Veřovice. Třetí místo uděleno nebylo, protože se zúčastnila pouze dvě družstva. Vítězové postupují dále do finále, které se bude konat opět ve Frenštátě p. R. Za přípravu a organizaci bych rád poděkoval p. učitelce J. Káňové Zdeněk Král
Milí žáci …
„Prázdniny nebudou…
…teď k vám promluví pan starosta.
…vraťte se do školy!!!“
Toto číslo připravovali pod vedením Mgr. Petra Ondryáše a Mgr. Marka Křištofa členové redakční rady kroužku Počítače a psaní. Obrázky kreslil: Milan Janda, René Strnadel, Lada Chromelová Komiks: Nikola Dudková Fotografie: Petr Ondryáš, Marek Křištof http://www.zstyrfren.edunet.cz/DP.htm e-mail:
[email protected] Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 21. 5. 2008
