V tomto čísle nepřehlédněte: Dny s Národním divadlem 181 Vládnou nám auta? 183 Vzala bych si prince? 188

V tomto čísle nepřehlédněte: Světový den vody – 170 Školní apríl – 174 Krtek kosmonautem! – 177

Dny s Národním divadlem – 181 Vládnou nám auta? – 183 Vzala bych si prince? – 188

Jaro Jaro, jaro, jaro, přichází k nám jaro! Sněženky a petrklíče

vyrůstají o tři více. Stonky, lístky, květinky vyvíjí se rostlinky. Daniela Faldynová, Marie Jennifer Malíková 3.A

-169-

Blahopřejeme! Možná jste si všimli, že se každoročně slaví Den učitelů. Při této příležitosti se koná na radnici velká sláva a jsou oceněni nejlepší učitelé. Letos byla vybrána z naší školy paní učitelka Dana Friedlová, která učí na prvním stupni. Pokud si nemůžete vzpomenout, jak vypadá, přidáváme dva obrázky (kreslili její prváci).

Proč se slaví Den vody Vždyť je to pro nás taková samozřejmost, voda. Je to tak jednoduché dojít ke kohoutku, pootočit a čáry máry fuk, vody kolik hrdlo ráčí. Bohužel, i když naši planetu ze 70 % pokrývá voda, je tu jeden veliký problém a to ten, že na světě je miliarda lidí, která trpí nedostatkem pitné vody. Pro ně je vodovod přímo zázrak, protože voda v jejich oblastech není samozřejmost. A proto je tento den, od roku 1993, aby si lidé uvědomili, že čistá, pitná, křišťálově čistá voda není všude a že ne všichni mají kohoutek, vodovod nebo jen nám už neznámou studnu. Jde o to si to uvědomit. Jan Tesař

Vodníci Podle pověstí i vody v našem kraji často obývali vodníci. Měli hodně úkolů, mezi ně patřilo, aby voda byla čistá. Jeden vodník bydlel i v potoku, který protékal vesnicí Hutě pod Smrkem. Dnes už bychom z ní našli jen část, která zůstala nad vodou, protože větší část byla zaplavena při budování přehrady Šance. Žáci 6. ročníku dostali úkol: „Představte si, že jste vodník, který přišel o své bydliště, a požádejte

-170-

,nejvyššího vodníka‘, aby vás učinil správcem této přehrady. V dopise zdůvodněte, proč má vybrat právě vás.“ Ve Frenštátě 22. března 2011 Dobrý den pane Murli Vousi. Chci se ucházet o vaše místo, protože už pár dní nemám kde bydlet. Prosím vás, excelence, mám hodně dušiček, jsem čistý jako diamant. Budeme si žít v blahu jako u Havaje. Kokosové palmy tu budeme mít, budeme každý den popíjet vodníkovou piňakoládu. Celá přehrada bude žít jak v Rio de Janeiru, když mají velký karneval a celá přehrada bude jako New York. Pak zavedu vodní Casina jako v Las Vegas. Už jsem vynalezl vodo moto jetpack. Pane Murli Vousi, nebo excelence, přečtěte si to. Váš oddaný služebník vodník Hastrman Frenštátský. Petr Novotný 6.A Vážený pane vodstva, odvažuji se Vám napsat tento dopis, abych dostal místo správce vody pro přehradu Šance. Toto místo bych opravdu potřeboval, protože přehrada mi zalila revír a teď nemám kde bydlet. Dovedu vyčistit celou přehradu za pár minut, mám také jednu výjimečnou vlastnost – umím naučit mluvit ryby. Také Vám donesu klepy o každém vodníkovi na celé Moravě. To byste nevěřil, jaký nepořádník je vodník Franta, dušičky má poházené v poličce atd. Já jsem velmi pořádný a čistotný. Váš oddaný služebník Chaluha Jan Bartoš 6.A Drahý pane prezidente Mokrý. Jmenuji se Eliška Vodní a jsem z rodu rybožábrých. Bydlela jsem v potůčku jménem Vrbový, ale na jeho místě je teď přehrada Šance. Proto žádám o vedení této přehrady. Určitě se ptáte na další důvody. V mém potoce bylo nejvíce raků a dalších tvorečků. O přehradu bych se starala stejně. Vysadila bych spoustu rostlin, k přehradě bych dala značku zákaz vstupu a zákaz vjezdu, aby lidé přehradu nezašpinili. Každého, kdo by se opovážil porušit zákazy a znečišťoval by vodu, bych chytila a pečlivě uzavřela do hrnečku jako dušičku. V přehradě bude spousta ryb, raků a vodních tvorů. V každé mé škebli bude perlička. Vaše oddaná vodnice Eliška Vodní z rodu rybožábrých Eliška Káňová 6.A

-171-

Světový den vody v 6.A 22. března 2011 byl Světový den vody. Byl to nejlepší den ve škole. V každém předmětu jsme dělali aktivitu, která měla společné téma – VODA. V zeměpise jsme si povídali o vodě. V matematice přichystala paní učitelka matematickou křížovku. Řešili jsme různé příklady, výsledky těchto příkladů měly určená písmenka, která nám po napsání do tajenky dala výsledek – SVĚTOVÝ DEN VODY. V přírodopise jsme si povídali o významu vody pro život a pak ve skupinkách sestavovali potravní řetězec v rybníce. Byla to zábava. V českém jazyce nám pak paní učitelka povídala o tom, jak šetřit vodou. Ve čtení jsme si měli představit, že jsme vodníci a naším úkolem bylo napsat hlavnímu vodníkovi o místo správce nádrže Šance. Tento den jsem si moc užila. Adriana Kušnírová 6.A

Chtěl bych se představit. Jsem potok… Ahoj, jsem menší potůček, říkají mi Potůček od Koliby. Nemám zrovna silný pramen, ale stéká do mě plno maličkých pramínků z blízkých lesů. Teču v prohlubenině mezi dvěma kopci na Horečkách. Voda v prameni je křišťálově čistá. Koryto mého potůčku je velmi kamenité, jsou tu malé i velké kamínky a kameny. Ve svém korytu mám mnoho větví a různých nečistot. Na mém proudu se tvoří dřevěné hráze s různými odpady, co do mě lidé vyhodí. Tak se taky stává, že má voda není jako v prameni křišťálová čistá, ale doslova špinavá. Můj tok není moc dlouhý ale docela krátký. Přesnou délku neznám, a tak vám ji ani nemohu sdělit, moc hluboký nejsem, ale v mém okolí žije mnoho zvířat, hlavně žab. Vtékám do mnohem většího potoku, kterému se říká Lubina. Jsem jeden z jeho přítoků. Doufám, že se objeví pár ochotných lidí, kteří můj tok vyčistí od všech různých nečistot a k mému prameni se opět vrátí napájet srnky, zajíci a mnoho dalších zvířat. Míša Strnadlová 7.B

-172-

Jmenuji se Blatný potok. Moje jméno vzniklo před dávnými časy, když jeden pán šel kolem mě a chtěl přejít na druhou stranu, ale nepovedlo se mu to. Vypadám jako mělký potok, ale zdání klame, protože pod průzračnou vodou schovávám dva metry čistého bláta. Poutník se ve mně utopil. Mnoho lidí ke mně chodí a prosí mě o bláto, protože je výživné a léčí různé kožní problémy. Lidé už dali návrh, aby mě pojmenovali Léčivý potok, ale nebylo to schváleno. No prostě smůla, pořád budu Blatný potok. Míša Dobiášová 8.C

Ahoj, jsem Vlčí potok. Nacházím se v hlubokém a tmavém lesíku, daleko od Radhoště. Pramením ve skále a teču korytem, až nevím kam. Kolem mě jsou jenom jehličnany a celá země kolem je posetá měkkým mechem. Je tu mnoho skalních úkrytů, jeskyněk. Je tu posvátné útulno. Vlčí potok se jmenuji proto, že v těch skalních úkrytech žijí velmi vzácní vlci černí. Mají rádi mou vodu, protože je krásně průzračná a čistá. Mé dno je vysypané bílým pískem a žije ve mně mnoho pstruhů, velkých a chutných. Vlci tak mají ze mne dostatek tekutin, potravy a přístřeší. Teče se mi tady nádherně. David Sobota 8.C

Mé jméno je Štěrček. Jsem potok, ne nijak velký, ale docela úzký a krátký potůček, ale vůbec mi to nevadí, protože jsem barevný. Různé druhy štěrků – velké, malé, barevné, šedé nebo zelené kamínky, které dohromady tvoří štěrk. Nejsem jím zatěžkaný, ale lehký a radostný. Štěrk na mém dnu vodu krásně čistí, tím pádem je čirá, dobrá, svěží a vůbec skvělá. Teču v lesíku a vlévám se do jedné z velkých řek, ale už jsem zapomněl, jak se jmenuje. Divíte se? Vždyť už je mi tolik, no, že už ani nevím kolik. Sice mám sklerózu, ale vůbec mi to nevadí, protože mám rád svůj štěrk, vodu a vše ve mně. Jo, ještě bych se vám mohl přiznat, že jsem strašně líný a nepořádný, proto se ve mně voda pomalu a v klidu teče a kamínky se koulí ze strany na stranu, to jen abyste se nedivili. Katka Žingorová 8.C

-173-

Sčítali se nejen lidé, ale i vodníci! Nastal čas pro sčítání obyvatel, což se týká i vodníků. Zeptala jsem se vodníka z místního rybníku, co bude vypisovat do dotazníku. ? Kde bydlíte? čistá je voda, jméno ředitele ! V místním rybníčku uprostřed rybníčku a podobně. lesa, číslo popisné 215. ? Baví vás vypisovat sčítací list? ? Co všechno do papíru ! Rozhodně ne, je to otrava, půl vypisujete? dne sháním propisku, protože my ! Jaké je mé jméno, kde bydlím, vodníci ji nepotřebujeme. kolik je mi let, s kým bydlím, jak Děkuji za váš čas. Andrea Knollová 9.A

Apríl Apríl je, jak již známo, nechvalně proslulý naschvál zkonstruovaný legráckami jakéhokoliv typu. Samozřejmě ani my jsme nesměli zůstat pozadu, i když ta naše legrácka byla jen narychlo domluvená. Po velké přestávce jsme měli mít dějepis a až potom chemii. No ale proč bychom si to nemohli přehodit? Tak jsme se vydali po zazvonění do učebny chemie. Sranda byla, když před chemií čekala i jiná třída, ale paní učitelka Pavlína Maňasová byla tak hodná, že nás pustila dovnitř. Tak jsme šli a „nenápadně“ vykukovali, jestli pan učitel Ondryáš už jde. Jediný, kdo zůstal ve třídě, byl Lukáš. Když pan učitel vcházel do třídy, mohli jsme se uřehtat. Ovšem byl to právě on, kdo nás převezl. Dělal jakoby nic a my jsme postávali jen tak v chodbičce. Pak jsme ale usoudili (a byli nuceni, protože paní učitelka musela jít učit), že se vrátíme do třídy a budeme dělat jakoby nic. A taky že hodina pokračovala jakoby nic. Veronika Hrubišová 9.C

To aprílové ráno probíhalo skoro jako každé jiné, jen s tím rozdílem, že si ze mne dost lidí dělalo srandu a všichni svůj vtip zakončili slovíčkem apríl. Zrovna jsem byl na cestě do třídy, když mne u dveří zastavil pan učitel. Řekl, že má pro mne úkol. Prý mám jít kolem osmé do 6.C a říct, že mne poslal pan zástupce, že ti žáci, které přečtu, mají jít na

-174-

očkování, prý podezření na nějakou nemoc. Mají si vzít žákovskou, papírový kapesníček a průpisku. Jak jsme se domluvili, tak se stalo a já v osm hodin vyrazil, paní učitelka mne z hodiny omluvila, už byla s naším třídním domluvená. Tak jsem teda šel chodbou a promýšlel, jak jim to řeknu. Vešel jsem do třídy, všichni na mne zírali, co tu dělám. Začala se na mně ukazovat nervozita, ale tu jsem nakonec přemohl. Řekl jsem, co jsem měl a všichni koukali na ty žáky, kteří prý mají nějakou nemoc. Bylo na nich vidět, že jsou nervózní z toho, že mají jít na očkování. Když jsme vyšli na chodbu, nedal jsem na sobě nic znát a šli jsme směrem ke kabinetu zástupců. Nechtěl jsem je moc strašit a tak jsem se za 20 m pustil se slovy: „Jo, opravdu to je jenom apríl, můžete jít do třídy“, bylo na nich vidět, jak jsou rádi, že nedostanou injekci. Jan Tesař 9.A

V naší třídě byl také nějaký ten apríl. Měli jsme jít ten den na plavecký kurz. Bylo to napsané na suplu a všichni učitelé nám říkali, že je to pravda. Bylo tam napsáno, že máme mít s sebou plavky a věci potřebné k plavání, samozřejmě jsme nikdo nic z toho neměli. Tak jsme řešili otázku, jestli je to pravda, nebo jenom apríl. Ptali jsme se našeho třídního učitele a pana zástupce, ptali jsme se také, co máme dělat, když nemáme plavky. Řekli nám, že se jde a že nám tam snad nějaké plavky půjčí. Také nám bylo řečeno, že tam přijede i televize. Když jsme měli odcházet na bazén, tak jsme byli všichni nastoupení před východem ze třídy, zrovna nás učil náš pan učitel třídní. Jakmile vešel do třídy a viděl nás tam, tak řekl, že se nikam nejde, že by to stejně nešlo, když nikdo nemá plavky. Všichni jsme byli zklamaní, protože jsme se těšili na to, že půjdeme na bazén a nechtělo se nám učit. Bohužel jsme museli zasednout zpátky do lavic a učit se. Dominik Schneiderka 9.A

Apríl, to byl den. Já jsem si ani neuvědomila, že ten den je apríl, ale jak se zdá, tak ostatní si to uvědomili. Najednou někdo dostal nápad otočit třídu naruby, myslím, že to byl Roman, ale to je nakonec jedno. Myslela jsem si, že se zbláznili, protože jsem si neuvědomila, že je ten apríl. No, ale zpátky ke stěhování, nejdřív že prý jenom otočíme lavice, ale potom předělali hodiny, kytky, houbu, koše, jenom televize a umyvadlo zůstalo na svém místě. Myslela jsem si, že kvůli tomu bude

-175-

poprask, ale paní učitelka to vzala s humorem. Potom si pro něco zašla do sborovny, no a my jsme zase využili situace a v rekordním čase jsme to zase přetočili zpátky. Opravdu neuvěřitelné. Jediná Lucka to měla na háku, jinak se všichni ostatní přidali a tu blbost dovedli k dokonalosti. Katka Žingorová 8.C

Proč lidi láká vesmír Na tuto otázku neexistuje jednoznačná odpověď. Odjakživa mezi námi je a bude určitá zvědavost. Určitě si každý z nás pokládá otázku, co když ve vesmíru nejsme sami? Co když někde, na nějaké jiné planetě, existuje život, nebo alespoň jeho náznak? Pro zodpovězení této otázky by lidé udělali všechno na světě. Když říkám všechno, tak myslím všechno. V minulosti za to někteří astronauté zaplatili i životem a to je dostatečný důkaz toho, co jsou lidé schopni udělat pro prozkoumání vesmíru. Veronika Hrubišová Jak se asi cítil Jurij Gagarin, když po 108 minutách letu přistál zpět na planetě Zemi? Když jsem ucítil pevnou zem pod nohama, došlo mi, že už se nemusím ničeho bát, celé ty dny nejistoty, jestli se vůbec vrátím zpátky na zem, skončily. Teď tu stojím. Cesta raketou a potom padákem nebyla moc příjemná, ale když jsem dopadl doprostřed pole, byl jsem rád, že jsem zase doma. Monika Lančová 7.A

Konečně jsem živý a zdravý na Zemi. Byl to krásný pocit vědět, že už se nemusíte tak strachovat o svůj život. Na ty okamžiky nikdy nezapomenu, ani bych nechtěl. Vždyť už jen to, že vím, že jsem první člověk, který obletěl zemi. Kamila Skurková 7.A

Konečně jsem na naší milé Zemi. Už žádný stav beztíže, žádný strach, že raketa vybuchne a já se rozletím na cucky. Teď budu nejslavnější Rus v celé historii. O tom jsem vždy snil. Jan Vaverka 7.A

-176-

Raketa přistála a já jsem byl opět doma. Tělem mi proběhl příjemný pocit. Jsem doma, hurá! A živý! Budu slavný a všichni o mně budou mluvit! Ale zase jsem byl trošku zklamaný. Tolik úsilí a výcviku a jen 108 minut. Ve vesmíru je to hezké, ale Zemi se to nevyrovná. Ahoj, Kristýna Martináková 7.A světe! Mistr kosmonaut je zpět!

Druhý český kosmonaut – Krteček Proč poletí do vesmíru zrovna Krteček? Kdo by mohl letět místo něj? (otázky pro 2.C)
je to vzácná osobnost a je zvědavý. Já bych vybral hada a pavouka (viděl jsem dokument o hadech a pavoucích). Honza
je chytrý, nebojí se, sbírá zajímavé věci, je bystrý. Vybrala bych opici, je chytrá a vypadá jako člověk. Kája
protože se ničeho nebál a byl statečný. Já bych vybrala žábu a želvu. Darinka
krtek si chtěl prohlédnout Měsíc. Já bych vybral Krtka, protože je chytřejší. Jirka
Krtek poletí na Měsíc, aby našel bylinu, která měla uzdravit myšku, protože je moc a moc nemocná. Já bych vybral krokodýla. Petr K.
Krtek chtěl vidět, jak je ten Měsíc krásný a chtěl ho vidět zblízka. Já bych vybral opici, protože je jako člověk. Honza K.
Krtek je zajímavé zvíře a protože je tak zajímavý, poslali ho na Měsíc. Já bych vybrala želvu. Veronika Co by si měl krteček vzít s sebou? (otázka pro 6.C)
špunty do uší, aby neohluchl při startu a taky polštář a peřinu. Luboš
bude potřebovat skafandr a hasák, kdyby se něco s raketou stalo. Daniel
montérky, opalovací krém a svoje krásné nářadí, aby mohli cokoliv opravit. Barča
velký květináč s hlínou, aby mu připomínal jeho krtinec. Lucie H.
měl by si sbalit kartáček na zuby, oblečení, župan, šampon proti pleši, boty, skafandr, přilbu, jídlo, pití, kyslíkové bomby. Ondřej
musí si koupit kinedril, aby mu nebylo špatně a pro jistotu i blicí pytlík. Klára

-177-

Krtkův den Každé ráno Krtek udělá 100 dřepů a 99 kliků. Měl by si do kufříku sbalit krumpáč, svou oblíbenou lopatečku, sbíječku, nabíječku, diktafon, slovník, náhradní plenku, vrtačku a kladivo. Mohl by se naučit, jak zavrtat, navrtat, zatlouci hřebík, připínáček. Na stanici bude pít létající limonádu, colu. Jíst létající lentilky, párek, želé, dort. Pro kosmonauty bude jako maskot a dobrý pomocník. Spát bude v malé dřevěné skládací postýlce. Jan Maléř 6.C S krtkem bych si to nevyměnila ani za nic, protože já když mám letět letadlem, tak mám z toho scvrklý žaludek. Krtkovi to přeju, protože už letěl raketou a ví, o co jde. Třeba taky přistanou na Plutu a on tam založí první dynastii krtků ve vesmíru a může se jim říkat Plutokrtci a tím, jak budou dělat krtince, Pluto zvětší a to by znamenalo, že se Pluto zařadí zpět do Sluneční soustavy. To by bylo něco… Kristýna Babincová 7.B

Jak se krteček připravuje do kosmu Krteček do kosmu poletí už zanedlouho, a proto v této době podstupuje tvrdý výcvik. Krtek musí denně běhat tři kilometry, hned potom musí na trenažér vesmírné rakety a také ho denně zavírají na pět hodin do místnosti, která má 2 m3 a ve které je černočerná tma, to proto, aby si zvykl na to, kdyby náhodou vypli v raketě elektřinu. Marek Macura 8.C

Krteček? Co ty lidi ještě nenapadne! Nedávno se ke mně dostala zpráva, že známá postavička od Zdeňka Millera, Krteček, poletí do kosmu. Proč? Co ty lidi vede k tomu, že vystřelí krtka? No myslím si, že když už poletí, musí mít speciální trénink. Třeba každý den si musí navléct 8x své modré kalhotky s kapsami, aby si zvykl na obléhání skafandru. Jak asi vypadá trénink? Sedne si do svého autíčka, bude jezdit ve stanici, aby si zvykl na řízení. Kosmonauti si po svém namáhavém tréninku sednou k televizi, krtka vezmou mezi sebe a dívají se na jeho pohádky. A co vlastně dělá krtek v raketě? No přece řídí celou loď a rozdává pokyny a jako jediný vystoupí z lodi na Měsíc a zapíchne svého dvojníka vedle české vlajky! David Sobota 8.C No snad se nám vrátí.

-178-

Letím do vesmíru! Už se konečně dočkám a uvidím něco víc než jen kamery a scénáristy. Hodně jsem slyšel o vesmírných výpravách, ale nikdy mě nenapadlo, že bych se tam dostal. Ale co se nestalo, ve zprávách jsem slyšel, že mě tam někdo chce vzít. Mé krtečkovské srdce se rozbušilo. Už to nebude jen v pohádkách, jak jsem letěl v raketě. Teď to bude naživo. Vůbec se nebojím, ale docela mi bude chybět má zahrada, krtince a holčičky krtčičky. A jak bude šťastný Zdeněk Miller! Snad si tam najdu nějaké kámoše a snad tam po sobě zanechám pár krtinců, když už tam poletím. Tak nezapomeňte, že i malinká země se proslaví díky malému, škodnému, ale roztomilému krtečkovi. Eliška Janďourková 7.B

Proč nemůže Krteček letět na Měsíc? Neumí řídit raketu; nemůže vidět na cestu; nedělají se tak malé skafandry; nechce opustit kamarády; zničil by vesmír svými krtinci; nemá výcvik; ztratil by se tam; bojí se; nemá krtčí opalovací krém; rozvrtal by celý Měsíc, byl by jako ementál; neumí řídit přistávací modul; nefungovalo by tam jeho autíčko, protože je tam malá gravitace; neměl by tam svoje kalhotky; nejsou tam žížaly jako svačinka; nevidí, mohl by spadnout z Měsíce; je malý a moc lehký; kamarádi ho tam nechtějí pustit. 6.C

Cesta na Mars Lidé chtějí osídlovat jiné planety za každou cenu. Odborníky přesto překvapilo, že se k jednosměrnému letu na Mars už přihlásilo 400 lidí. A počet to není zdaleka konečný. Žáci 9. ročníku reagovali formou volného psaní a třídění pojmů v Tgrafu na článek, který se objevil v novinkách na webu v http://tn.nova.cz.

-179-

- Abych se přihlásil na cestu na Mars, bez toho aniž bych se vrátil? No, nevím, je to lákavá nabídka podívat se na jinou planetu, ale zase se nevrátit… Asi bych nechtěl umřít někde, kde to vůbec neznám. Přihlásil bych se na tu cestu, kdybych se mohl vrátit, ale to tu není. Ti lidé, kteří tam jdou nebo chtějí jet, určitě uvidí hodně, ale k čemu jim to bude? Vždyť o tom nebudou moct nikomu vyprávět. Ale také by mě zajímalo, jak to tam vypadá, jestli je to opravdu Rudá planeta, jak se říká, nebo vypadá úplně jinak? Kdo ví, jestli nám říkají pravdu, a kdo ví, jestli by se tam opravdu jelo. - Nevím, jestli bych jela, opustila bych všechno, co jsem na Zemi měla a ještě k tomu nevím, co mne čeká na Marsu. Kdyby to bylo s návratem, tak se přihlásím, ale takhle určitě ne. Sice bych zažila dobrodružství, adrenalin a nové věci, ale tento výlet by se mi nelíbil. Raději objedu celý svět na kole nebo přeplavu Severní ledový oceán. Mars už je hodně velký oříšek. Ti lidé, co se tam přihlásili, museli mít dobrý důvod, anebo velkou chuť zkusit něco nového a obrovského. Tohle by byl pro mě velký zážitek. Velký krok. Co by mi chybělo? Přítelkyně, přátelé, rodina, svoboda, volnost, nákupy, moře, zvířata, voda, civilizace, gravitace jako na Zemi, čerstvý vzduch, příroda, koně, všechno kolem dokola, moje koníčky, celkově celá Země. Co by mi nechybělo? Hluk, zlí lidé, peníze, placení, uklízení, lidé, které nemám ráda, lidé, s kterými se neshodnu, škola, učení, práce, auto, špatné počasí, smog, díry na cestách, drahé věci, domácí úkoly, uklízení. Reflexe - Je to jen pro ty, kteří už nemají co ztratit. Ne pro ty mladé, co mají život před sebou. Pokud to bude možné, tak jako svou poslední cestu bych chtěl vesmír. - Je to dobrá věc, musí se pořád objevovat nové věci. Já bych tam letěl, ale jenom na měsíc, protože déle bych nemohl vydržet. Potřebuji civilizaci. Texty vznikly v rámci projektu Letem ke klíčovým kompetencím aneb Pohádkou o Raškovi to nekončí.

-180-

Texas Představte si, že žijete v době před přibližně 140 lety. Život není jednoduchý. Práce je málo, úroda žádná a vaše děti mají hlad. A co jiného byste udělali, než že byste se s tím málem, co by vám zbylo, přestěhovali za lepším? Situace opravdu nebyla lehká a já se ani nedivím, že každý pátý člověk z Frenštátska se přestěhoval do ciziny. Konkrétně tedy do Texasu, ale nejen tam. Spousta rodin se přestěhovala třeba na Nový Zéland, do Afriky, anebo dokonce do Izraele. A jak to, že tohle všechno vím? Nebojte, nejsem žádná chodící encyklopedie a pravděpodobně bych všechny tyhle zajímavé informace nevěděla, nebýt pana Drahomíra Strnadla, který nedávno zavítal do naší školy, aby nám něco o té době a o všech těch lidech, kteří se odstěhovali, něco popovídal. Pan Strnadel je totiž jedním z lidí, kteří na naše rodáky nezapomněli a pravidelně

s nimi udržují kontakt. Jednou se jel kouknout na Zéland, několikrát byl v Texasu a v blízké době se chystá navštívit taky rodáky v Izraeli. Ovšem nejvíce ‚českých kolonií‘ je v Texasu, kde je čeština dokonce třetím jazykem. nejpoužívanějším Existují tam osady a města s českými názvy jako je třeba Praha, Hostýn nebo Frenštát a každoročně se tam pořádají takzvané Koláčové slavnosti, během kterých se hrají české písničky, jedí české koláče a udržují se tím české zvyky. Čechům v Texasu se říká Moravci a potomci Čechů tam vedou školy, kde se vyučuje i česky nebo vedou noviny, kde vycházejí rubriky taky v češtině. Podle mě je to skvělé, že na nás Čechy i po tak dlouhé době nezapomněli a panu Strnadlovi můžeme být vděčni, že s nimi udržuje kontakt. Kristýna Kampová, Nikola Španihelová

Dva dny s Národním divadlem Ve středu 16. 3. a ve čtvrtek 17. 3. jsme měli projektové dny věnované Národnímu divadlu. Mluvili jsme o něm nejen v dějepise, ale i v dalších předmětech. Do slohu naše paní učitelka přinesla kámen z Radhoště představující malého bratra základního kamene Národního divadla a psali jsme dopisy buď velký bratr malému nebo malý velkému. V matematice jsme luštili křížovky, ve kterých nám vyšly významné letopočty

-181-

týkající se Národního divadla. Bedřicha Smetanu, významného představitele české hudby 2. poloviny 19. století, nám ve formě poslechu představila paní učitelka v hudební výchově. Zeměpis, to byl největší oříšek. Měli jsme vyhledávat místa, odkud pocházejí základní kameny. A víte, co jsou lunety? Ne? To jsou kreslené pověsti v půlkruzích zdobící Národní divadlo. V divadle je kreslil významný malíř Mikoláš Aleš. My jsme si to taky zkusili ve výtvarné výchově, ale lehké to zrovna nebylo, i když je to jenom malování. Během těchto dvou dnů jsme se dozvěděli mnoho zajímavých věcí o Národním divadle a ještě k tomu zábavnou formou. Myslím, že je dobré, že se takové projektové dny pořádají. Katka Žingorová 8.C

Milý bratře, moc rád bych Tě zase viděl. Jsem slavný, ale tím pádem taky osamělý. Když jsem jel do Prahy, tak jsem si myslel, že to bude zábava, nejdříve mě naložili do vlaku a drncavou jízdou jsme dojeli na místo. Potom mě naložili na povoz a jel jsem ke stavbě divadla, bylo to super, hudba, smích lidí, hodně barev, každý si na mě chtěl sáhnout, připadal jsem si jedinečně. Pak mě tam postavili, párkrát do mě bouchli no a teď, teď tu tak stojím a nudím se, ještě ta tíha, co mi leží na zádech. Víš, tehdy jsem byl rád, že vybrali právě mě, že budu slavný a jediný z Radhoště, ale teď? Ani nevíš, jak bych byl rád, kdybych mohl být s Tebou v našem rodném domově Radhošti. S pozdravem Tvůj velký bratr Katka Žingorová 8.C Ahoj bráško, jsem rád, že ti můžu konečně napsat. Ty bláho, je to už 143 let a já pořád nezapomněl. Ten den, jak mě z domova odvezli takoví svalnatí týpci a rozdělili nás, myslel jsem, že mi bolestí pukne srdce. Trvalo mi to 40 let, než jsem se z toho dostal. Je to 143 let a já jsem jeden z kamenů Národního divadla v Praze. Mám spoustu kamarádů, například Evžena z Řípu nebo Karla z Buchlova. Koukáme se vždy na představení, je to tu krásné. Sám prezident si na mne sáhl. Je to paráda. No nic, musím končit, hraje se Libuše.

-182-

Tak se měj a pokud budeš moct, odepiš. S pozdravem Tvůj velký bratr Pepa Adéla Foltýnová 8.C

Zdravím Tě, můj velký bratře… Od té doby, co jsi nás opustil, se na Tvém rodném Radhošti mnohé změnilo. Už kolem nás nepobíhají pasáčci ovcí s ovcemi, ale místo nich tam pobíhají turisté z celé České republiky, dokonce i lidé z Tvého dočasného bydliště, to znamená z Prahy. Dokonce tam přibyly nové stavby, např. nádherná kaple Cyrila a Metoděje. A v zimě tam lidé běhají na běžkách a jezdí na lyžích dolů z dlouhých sjezdových tratí. Milý bratříčku, ještě Tě chci poprosit o dvě věci… Ta první je, abys mi prosím odepsal, jak to vypadá tam u vás v Praze. A to druhé je, abys nám poslal svou fotku, abychom já, Tví bratři (Ludvík, Bořivoj, Ota a Přemysl) a Tvá máma Ludmila nezapomněli, jak vlastně vypadáš. Tvůj malý bratr Marek Macura 8.C

Auta Auta, to je něco, bez čeho si nedokáže téměř nikdo z nás představit život. Cestování autem je asi nejjednodušší a nejrychlejší způsob, jak se dostat do školy, zaměstnání, na výlety, rodinné dovolené. To je asi důvod, proč téměř všichni auta využíváme. Avšak tyhle vychytané stroje hodně znečišťují přírodu a díky nim je na silnicích hodně autonehod, kvůli kterým už spousta lidí přišla o život. Auta jsou všude k vidění, na cestách, v televizi nebo jak jen tak parkují na ulicích. Spousta jich parkuje v Tyršově ulici, kde stojí také naše škola. Žáci 7.A si zkusili představit, jaké to asi je být jedním z těchto aut a napsali o tom krátká povídání. Nikola Španihelová

Já jsem tady pánem! Né, tady neparkuj! Tady se mi to nelíbí! Trochu dál, do stínu. Co si sakra myslí?! On mě tady nechá 4 hodiny se péct na slunku a jde si někde pěkně do chládku schůzovat. A zrovna v pravé poledne. A ti lidi mě taky štvou! Pořád nakukují do okna na moje zbrusu nové kožené sedačky! Zvědavci zvědaví. Jenom závidí. Hej, hej! Co si jako myslíš? Že mi budeš kakat na přední sklo?? Ty opeřenče opeřenej!! (po čtyřech hodinách) No konečně, už leze. Už jsem nedoufal… Kristýna Martináková, Anna Balcárková 7.A

-183-

Tak, a už toho mám právě dost!!! Já se už dále nenechám takto ovládat! Vy si stále myslíte, že jsme pouze dopravní prostředky, ale my máme také duši! Tak za prvé - úplně na nás kašlete s umýváním a pak si stěžujete, jak jsme špinaví. Probral jsem to i s kamarádem Peugeotem a ten také souhlasí. Uvědomujete si vůbec, jak máme zdeformované pneumatiky od toho ustavičného běhání? A ještě k tomu nám je měníte jenom dvakrát za rok! Takže jsme se spolu domluvili, že jestli to takhle půjde dál, tak že se spikneme a utečeme. Varuju vás, tohle není jenom hloupý žert!!! Sára Zrůstová, Adéla Romanovská 7.A

Já, Nisan, jsem tady pánem. Nikdo nebude chodit na můj osobní chodník pro pravá kola s hezkou zahrádkou. Nikomu nedoporučuji zastavovat na mém místě, jinak by mohl dopadnout dost špatně. Mám v srdci nekonečno koní a má výška je nesmírně vysoká. Už pohled na mne vyvolává smrtelný strach. Má skla nepropustí žádnou kulku z nejlepšího kulometu. Tímto varuji všechny, co chtějí parkovat na mém místě. S pozdravem Váš king Nisan Lenka Gengelová, Lucie Stupavská 7.A

Dopis z Afriky Dvakrát do roka nám napíše Rosaline z Guineje. Pokud by vás zajímalo, jak pěkně píše, můžete se podívat na nástěnku v prvním patře, dopis i s překladem a fotky naší adoptivní žákyně najdete na školním webu – Aktivity školy – Adopce na dálku. Conakry 2. ledna 2011 Drazí rodiče, obvykle se v každém novém roce přeje to nejlepší osobám, které nám jsou drahé. Cítím tedy povinnost popřát vám to nejlepší a aby pro vás byl nový rok rokem míru, úspěchu, zdaru a štěstí při výkonu nejrůznějších činností. Prosím všemocného Alláha, aby byl pro vás

-184-

nový rok rokem trpělivosti, míru při výkonu práce a ostatních činností. Amen! Také vám chci říct, že jsem poctěná a mám velkou radost. Ale přijměte především mé nejupřímnější a nejpříjemnější pozdravy. Ahoj! Jsem velmi ráda, že vás mám. Obdržela jsem dopis, který jste mi poslali. Prázdniny jsem strávila s matkou a mladším bratrem. Prázdniny trvaly 5 měsíců. Otec s námi o prázdninách není. Odjel se svou přítelkyní do Libérie. U nás je v prosinci a lednu zima a jsou dvě období: 6 měsíců je období sucha a 6 měsíců je období dešťů. Jsme v jiné, větší třídě. Její okna jsou dobře natřena a jsou v ní nové stoly a nové židle. Máme také nového třídního profesora, který se jmenuje Kolie Raphaël. Změnil se rozvrh hodin a vyučování je každý den od 8 do 14 hodin, kromě pátku, kdy končíme ve 12 hodin. Potom sportujeme do 13 hodin. Byla jsem nemocná a jeden týden jsem nechodila do školy. Měla jsem malárii, ale teď už je mi lépe. Moje matka a mladší bratr vás všechny zdraví a moji přátelé vám přejí dobrý šťastný rok. Ať jsme v příštím roce na světě! Amen! Nashledanou. Zdravím všechny, především žáky Tyršovy školy. Mám vás ráda. Líbám vás. Bye! Bye! Žákyně školní skupiny Svatého Josefa v Lambandji. Rosaline Bongono

Soutěž Městské knihovny Městská knihovna ve Frenštátě ve spolupráci s městem Frenštát uspořádala pro žáky základních škol literární soutěž. Budoucí spisovatelé mohli vybírat ze tří témat – první se týkalo facebooku, druhé vysněného světa a třetí našich vzorů. Mezi 17 odevzdanými příspěvky nejvíce porotu zaujala práce Lady Chromelové (9.A), druhé místo získala Drahomíra Máchová (8.C), třetí místo přisoudila porota Janu Tesařovi (9.A). Čestné uznání dostal za svou práci Marek Kunc z 9.C. Všechny oceněné práce si můžete přečíst na školním webu www.zstyrfren.cz, tady je vítězná práce: Takový svět kdyby byl Svět, ve kterém bych se ráno probudila a hned věděla, že den bude krásný, po cestě potkala nejlepší kamarády a nepotkala žádné nepřátele, kde by pro mne vždycky přijel speciální taxík a odvezl do školy, kdy při cestě přes dvůr bych cítila vůni pekárny s nejlevnějšími cenami

-185-

a nejchutnějšími rohlíky a kde by ve škole končily kamenné schody a byly by tam jen jezdící. Pak by jen člověk usedl do vlastního gauče a řekl, o čem by si chtěl dneska s učitelem povídat. Přestávky by neměly konce, všude by všechno hrálo barvami. Oběd by byl v luxusní restauraci s výběrem na každý den z nejméně pěti jídel. Den by pokračoval s kamarády na zrovna vysněném místě, třeba na obrovském skateboardovém hřišti nebo mezi obrovskými jahodami, také třeba jenom v krásném lese anebo ve velkém obchoďáku, možností by bylo nekonečno. Večer by byl sestavený v domácím režimu s večeří, s večerní televizí a dlouhým krásným spánkem a koloběh by šel odznova podle mých představ. A tak můžu s určitostí říct, že takový svět, kdyby byl, bych nechtěla. Přes všechny ty lákavé představy, přes všechny ty změny ulehčující život, přes nekonečnou fantazii musím říct ne. Myslím si, že by mě tak jednoduchý a vysněný život nebavil. Možná vyzkoušet si to na tři dny by stálo za to, ale abych v něm žila, vyrůstala a stárla? To bych musela odmítnout. Co bych dělala s klidným volným časem? Jak bych vypadala, kdybych každé ráno neběhala na bus a vozila se i po pár schodech do třídy? A jaká bych asi ve skutečnosti byla? Jak bych se chovala k ostatním? Při kladení těchto otázek radši ani nemyslím na odpovědi. Tenhle svět mne baví, člověk nikdy neví, s čím přijde zítřek, jaké mu svět přichystá překážky a kdy bude muset klesnout úplně na dno, aby se mohl znovu odrazit. Jsem ráda za uspěchaný život, kdy nevím, kam dřív skočit. V klidném a nudném světě bych žít nechtěla. Jediné, co bych však ráda změnila na světě, kdyby to šlo, by byly války. Zbytečné životy, zbytečné ničení památek a zbytečné zklamání. Ale i s tím se musíme asi vyrovnat a naučit žít. Protože spory ze světa nikdy nevymizí a jen někdy jsou utišeny v klidu a jindy vybouřeny válkou. Kdyby takový svět byl? Mamka mě vždy učila, že žádné kdyby není a že mám brát věci takové, jaké jsou. A tak se tím řídím a žádný Svět Kdyby není a jsem docela spokojena s nynějším světem. Lada Chromelová 9.A

-186-

Jak se spalo ve škole V pátek 1. dubna 2011 se na oslavu narození dánského pohádkáře Hanse Christiana Andersena připravovala na 1 040 místech naší planety a celkem pro 39 804 dětí akce pod názvem Noc s Andersenem 2011. Žáci 3.A a 3. B se na pohádkový den velmi těšili. Lákalo je netradiční spaní ve škole, soutěže a různé aktivity. A tak na nás v pátek 1. dubna od 17 hodin čekaly spacáky, karimatky, oblíbené polštářky, všelijaké spací úbory, maminčiny voňavé buchty a bábovky, spousta plyšových miláčků a samozřejmě hodně soutěží s postavičkami pana Andersena a Václava Čtvrtka. Nechyběla ani stezka odvahy a pyžamová módní přehlídka. Děti se rozdělily do osmi družstev. Najednou tu byli Čerti, Myšáci, Krysačky, Medvídci, Pati a Mati, Perníčci, Šmoulíci a W.I.T.CH. Všichni se s chutí pustili do řešení úkolů. Bylo potřeba uspořádat pohádkové dvojice, vyluštit křížovku s postavičkami Václava Čtvrtka, poznat hrdiny na ilustracích, napsat název pohádky podle poslechu ukázky a nakonec ještě splnit šest úkolů dobrodružné stezky. Nejlépe si vedla družstva Šmoulíci a Pati a Mati. Akce se dětem líbila. Domů odcházely v sobotu ráno spokojené a s úsměvem, hned cestou se dělily o své dojmy s rodiči. Zdenka Gemrotová, Eva Petrová

Družina v chemii - Škola v ohrožení Všechno začíná 7. dubna kolem poledne. Místo obvyklého ticha se náhle ozývají až divné hrůzostrašné zvuky. Družina jde do chemie! Žádné stereotypní ticho na chodbách, ale ohromný rámus, už tak nám naskakovala husí kůže. Velikonoční pokusy předváděli žáci chemického kroužku spolu s paní učitelkou Pavlínou Maňasovou. Po příchodu první skupiny jsme byli všichni zděšení, do čeho jsme vlastně šli. To bylo samé: „Já, prosím, já, já.“ Všem dětem se totiž nejvíce líbil pokus s rozpustnými tobolkami, ve kterých bylo ukryto nějaké zvířátko. Stačilo do vařící vody hodit tobolku, ta se rozpustila a najednou „vyskočilo“ zvířátko z molitanu. Tak to šlo dál a dál. Velkým překvapením byl malý Honzík, který uměl odůvodnit i některé pokusy (pokus se syrovým a uvařeným vejcem i pokus vejce šup do lahve). Na naše pokusy se přišlo podívat i mnoho učitelů a také paní

-187-

ředitelka. Nakonec jsme to všichni zvládli, ale na ten hluk jen tak nezapomenu. Lucie Stupavská

Děkuji všem členům chemického kroužku!!! Bez vašeho nadšení a pomoci by se tato akce nemohla uskutečnit. Jste bezva! Pavlína Maňasová

Co by, kdyby (vzala bych si prince, vzal bych si princeznu?) Myslím si, že každý, když byl malý, toužil být princem nebo princeznou. Malí princové chtěli tasit svůj meč před strašným drakem a zachránit tak půvabnou a okouzlující princeznu. A přitom být slavný a každý by si říkal, jak je statečný. Holky si zase hrály na princezny, které všichni tak obdivovali, jak jsou nádherné, že mají nejdelší a nejkrásnější vlasy, zlatou korunku a ty nejdražší šaty pod sluncem. Postupem let se náš sen rozplynul, už nikdo moc nechtěl být princem či princeznou, poznal, že za maskou princezen se neschovává jen přepych, bohatství, sláva a oblíbenost. Avšak pár lidí si pořád obnovuje sen z pohádek, když čte dětem na dobrou noc, že nakonec princ a princezna žijí spolu až dodnes. Lada Chromelová


Nechtěla bych prince, protože kdybych udělala nějaký trapas, bylo by to druhý den v novinách. Kdybych šla ven, tak by se na mne všichni lepili. A pak kdybych měla tolik peněz, tak bych se cítila blbě. Co bych z toho měla? Nemusím se chovat jako princezna a měla bych volnost. Bára Slezáková 2.A


Princeznu bych nechtěl, protože by byla pyšná a namyšlená a pořád by ode mne něco chtěla. Nebyl bych bohatý a byl bych volný a měl bych svobodu a stačí mi jen můj dům. A na světě je hodně holek a každá holka má své vlastnosti a já vím, že si jednu z nich vyberu a já vím, že bude hodná. Vojta Teichmann 2.A
Nechci si vzít princeznu, protože by mi pořád poroučela a říkala, co mám dělat. A protože by nás fotili fotografové a to se mi nelíbí a ještě

-188-

nechci být bohatý. A kdybych ty peníze měl, princezna by si pořád kupovala boty, oblečení a to se mi nelíbí. A byl bych volný a to se mi Dan Sládeček 2.A líbí. A ještě bych pořád musel trůnit.
Chtěla bych prince krásného jako slunce. Přemýšlela jsem o tom, že by se mnou plul po moři, chytali bychom ryby a tancovali na pláži a moc by se mi to líbilo, protože by to byl můj oblíbený princ. Měla bych z toho hodně zlata, velikou slávu a svatbu, hodně štěstí. Pomáhala bych starším lidem a procházeli bychom se po pláži a on by se mnou cestoval po zemích až do konce mého života. Martina Zbavitelová 2.A
Prince bych nechtěla. Všichni by mě fotili, všude by mě doprovázeli, všichni by volali: „Hele, támhle jdou!“ Bohatství nechci, ani nevím, co bych s tím vším dělala, drahé šperky, korále, prsteny, perly, nazdobené šaty, klobouky a tak dál. A co kdybych do té rodiny nezapadla? A co kdyby všichni na mne byli zlí? Ale já chci volnost a nechci jíst ze zlatých talířů a zlatých číší, nechci se učit královskou etiketu, nechci bydlet v krásném paláci a nechci mít nádherný park, prostě nechci nic z toho, co jsem vyjmenovala. Nic, vůbec nic. Petra Horníková 2.A

V čem mě „vychoval“ výchovný koncert Jupiáda?
no asi mě moc nenaučil, protože tleskat, vřískat a řvát si myslím, že ovládát umím. Ale bylo to dobré, takové odreagování.
naučilo mě to, že na světě je více barevných ras. Ale to každý ví.
nevychoval mě, dokonce jsem si nevšiml, že je to výchovný koncert.
tento koncert nás naučil snad jen řvát, popřípadě udržet tempo. Stále chtěli, ať s nimi zpíváme, ale v podstatě nebylo co, protože jsem mu vůbec nerozuměl.
z jedné písničky jsem si odvodila, že nemáme brát lidi podle barvy kůže. Bylo to skvělé, měli bychom chodit častěji…
neměl jsem matiku, takže mi zůstala dobrá nálada a díky tomu, že jsem si vyřval hlasivky, nemůžu vyrušovat v jiných hodinách.
vůbec nesouhlasím s tím, že to byl výchovný koncert. Bylo to pro zábavu. Zazpívali jsme si, zatančili, zaskákali, vyblbli. Super. A heslo? „Heja heja hej, svět je krásně barevnej, heja heja hou, i kůži máme barevnou.“ 9. tř.

-189-

Záchranný kurz V pondělí jsme šli na záchranný kurz. Na prvním stanovišti jsme se učili tonoucímu hodit nějakou plovoucí věc na provaze. Dále jsme měli pro tonoucího doplavat např. s lehátkem nebo něčím, co najdeme na břehu. Na druhém stanovišti jsme podplouvali kruhy pěnovými okny a na konci bazénu jsme sbírali kroužky. Pak jsme odešli na třetí stanoviště, na kterém na nás čekala figurína, které jsme masírovali srdce a oživovali ji umělým dýcháním. Naučili jsme se také dát člověka do stabilizované polohy. Na čtvrtém stanovišti byl na dně bazénu plastový utopenec, kterého jsme měli odtáhnout (doplavat s ním) ku břehu. Bylo to velmi zábavné, šli jsme tam proto, abychom se naučili poskytnout lidem v nouzi první pomoc. Jan Maléř 6.C

Jak jsme fandili V jednom školním dni nám přišel papír z Astry se soutěží Miss Žabka Mistr Bahňák. Tak jsme hlasovali pro Kláru a Filipa. Připravovali jsme si velké barevné plakáty a zelenožluté střapce. Paní učitelka říkala, že to nestačí, tak jsme vymysleli a napsali pokřiky. Fandili jsme a křičeli ze všech sil. Filip získal třetí místo za Mistr kamarád. Ale my jsme získali první místo za fandění a jdeme do Tarzánie!!! Jsme moc šťastní, že jsme vyhráli! Říkal jsem si, že bychom mohli založit firmu Fanďáci a mohli bychom fandit za peníze a za ty bychom si koupili pomůcky do školy. Adam Zátopek 4.C

Jak jsme se dozvěděli o Miss Žabce Mr. Bahňákovi, tak jsme se dlouho dohadovali, kdo tam půjde. Nakonec vybrali mě a Philipa. Byli jsme moc rádi, že nás vybrali. Vyráběli jsme plakáty, třásničky a pokřiky. Nespala jsem celou noc, jak jsem se těšila. Ráno v osm jsme se setkali u kulturáku. Celý den jsme nacvičovali, už nás ani nebavilo nacvičovat pořád tu samou věc. Nakonec přišlo finále. Nejdříve jsme se představili, pak se nás zeptali, co rádi děláme (oba máme rádi skoky na lyžích), potom jsme si házeli tenisovým míčkem. Předposlední disciplína byla

-190-

pantomima, já jsem předváděla tanečnici a Philip to hned uhodl. Já jsem vylosovala lístek s nápisem jogurt, mohla jsem sice mluvit, ale Philip to neuhodl, ale to nevadilo. Nakonec byla přehlídka rekvizit. Třída fandila, řvala, pištěla, furt nám fandili a porota se na nás pozorně dívala. A po celé soutěži vyhlásili Philipa jako Mr. Kamarád a Mr. Bahňák za třetí místo. Třídě předali za fandění zájezd do Tarzánie. Spolužáci honem odhodili plakáty a třásničky a šli na jeviště. Řekli jsme si, že uděláme firmu Fanda, ne jako jméno František, jak se u nás říká, ale jako jméno firmy. Už se těším na příští rok. Klára Kubečková 4.C

Smutný drak (z cyklu Pruhovaná slepice) Byl jednou jeden pohádkový zelený drak, který jedl princezny ve skutečném sklepě. Jednoho dne, jak šel drak sehnat něco k snědku, na Pustevnách byl zrovna velmi zábavný bál. Na bále byl princ Luboš III., který byl převlečen za princeznu Kubečku. Drak neměl jméno, ale říkali mu Janes Bond. Jakmile Janes Bond přiletěl na bál, přistál na pódium, které se pod jeho váhou propadlo. A princ Luboš III. na něho zavolal Kobru 11. Janes Bond byl z toho tak vyděšený, že na ně „hodil bobek“ a uletěl. Bonda čekal soud. Jelikož Janese Bonda postihla těžká nemoc hladovky, tak se nedostavil. Drak byl hodně smutný, protože měl velmi těžkou nemoc. Drak nemohl skoro ani chodit, protože byl strašně hladový a bolelo ho strašně břicho. Kolem jeho domu jednou šla princezna a drak na ni zařval: „Hej, ty princezno, pojď prosím ke mně domů. Jsem hladový a nemocný, potřebuji něco k snědku.“ Princezna otevřela dveře všude okolo byl velký nepořádek, špinavé nádobí a plno prachu všude dokola. Princezna se tak lekla, až se jí hrůzou postavily vlasy na hlavě. Pomohla mu tedy uklidit, navařila mu a od té doby mu princezna uklízí, vaří. A ze smutného draka je šťastný drak. 6.A Jan, Lubomír, Richard, Jakub 7.A Petra, Monika, Monča, Žanda

8.A D. Lošák, Mirek Petr 9.A Kristýna, Kateřina, Andrea

Co mě zaujalo v posledním čísle časopisu? Zajímavý a poučný pohled do zákulisí lékárny. Zaujalo mě společné literární tvoření deváťáků s prvňáky. Pravidelně oceňuji nápaditost a zpracování komiksů na zadní straně. Navrhuji zařadit perličky ze školních lavic prarodičů žáků. Zdeňka Murasová

-191-

Zlatá přednostenka podruhé Vítězem se v tomto kole stává Sára Malíková ze 4.B a získává zlatou přednostenku, která jí umožní jít na obědech přímo k okýnku. Co si přečtete příště?
nejzajímavější soutěžní práce Zlaté přednostenky
ohlédnutí za Velikonocemi
jaké byly přijímací zkoušky
začínají výlety a exkurze

Komiks

Hrdinové vesmíru

Na vydání 8. čísla Druhého patra se podíleli: Kristýna Kampová, Markéta Petrová, Dominik Schneiderka, Kamila Skurková, Lucie Stupavská, Nikola Španihelová, Jan Tesař, Veronika Hrubišová, Lada Chromelová (Z)odpovědný vedoucí: Petr Ondryáš Obrázky kreslili: Lada Chromelová, Adéla Romanovská, An h Tranová, Dominik Bražina, Monika Lančová Fotografie: Petr Ondryáš, Pro-Contact Komiks: Jan Tesař e-mail: [email protected] http://www.zstyrfren.cz Tisk: LWR Graphic s.r.o. Frenštát p. R. http://www.druhepatro.ic.cz ZŠ a MŠ Tyršova 913, Frenštát pod Radhoštěm Vydáno 28. 4. 2011

-192-