V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Mona Lisa, Hlavní téma: Mytologie Evenků a šamanismus, Reportáž: Con na vrbě; Bitva o Vlčí máky, Recenze:

V tomto čísle naleznete: Zajímavost: Mona Lisa, Hlavní téma: Mytologie Evenků a šamanismus, Reportáž: Con na vrbě; Bitva o Vlčí máky, Recenze: Folklór na Zeměploše; Válka o dárky, Povídka: Azurová planeta II – Část třetí; Přízračné divadlo, Magic: the Gathering: Rise of Eldrazi; Gruul, Deskové hry: Blue Moon, Vyřešené záhady: UFO nadvakrát, Historie: Český přemyslovský stát – Část druhá, Mytologie: Americké mytologie – Část první; Nadpřirozené bytosti Japonska – Část čtvrtá, Rozhovor: Rozhovor s Pavlínou Brzákovou; Rozhovor s Janem Pechancem

Úvodník

2

Úvodník................................................................................2 Zajímavost – Mona Lisa…………………………………...3 Hlavní téma – Mytologie Evenků a šamanismus..................4 Reportáž – Con na vrbě……………………………………7 Reportáž –Bitva o vlčí máky………………………………8 Literatura – Folklór na Zeměploše; Válka o dárky..…….…9 Povídková část: Azurová planeta II – Část třetí (Stanislav Cepník st.)..…..10 Přízračné divadlo (Jakub Cepník)….................…………..14

Milí čtenáři! Baví mě psát povídky, ale nějak mi na to nezbývá čas. Loni na jaře jsem se tedy rozhodl, že tomu učiním přítrž, a pustil jsem se do psaní Wotanova bratrstva, povídky na pokračování, se kterou se počínaje 6. číslem setkáváte na stránkách Camelotu. Podle očekávání mě to donutilo, abych se každý měsíc ke psaní dokopal, leč se do mého snažení promítl zlozvyk odkládat vše na poslední chvíli. Skoro vždy to nakonec dopadlo tak, že jsem Wotanovo bratrstvo dopisoval v noci pár dní, ne-li hodin, před vydáním čísla. Zpětně mám z Wotanova bratrstva protichůdné dojmy. Na jednu stranu jsem přesvědčen, že bych ho byl schopen napsat lépe (především po stylistické stránce), nicméně mám zároveň radost, že jsem vůbec něco napsal, že to má hlavu a patu a že jsem tomu dokázal vymyslet pořádný závěr a celé to nějak uzavřít. Inu, můžete to posoudit sami. V tomto čísle na s straně 14 najdete finální část Wotanova bratrstva. Budu velmi rád, když mi sdělíte, jak se Vám líbila (buď na redakčním fóru, nebo formou e-mailu). Kromě toho si jako vždy dovolím říci pár slov ke článkům. Toto číslo je svým obsahem tak trochu zvláštní. Přichystali jsme pro vás hned dvě reportáže, dva články o „Magicách“, dva rozhovory… Naopak byste zde marně hledali pokračování rubriky „Šílené teorie“ a román na pokračování „Splněné sny“. V obou případech mi je zkrátka redaktoři nedodali, takže veškeré stížnosti prosím směřujte na ně. Hlavní téma se tentokrát věnuje šamanství a evencké mytologii (jak jsme minule slibovali). Je to vskutku zajímavé téma, které byste neměli vynechat. Snad vás také potěší tematický rozhovor se spisovatelkou Pavlínou Brzákovou. Ještě bych chtěl upozornit na první díl seriálu o amerických mytologiích a na rozhovor s Janem Pechancem, šéfredaktorem Sardenu.

Magic: the Gathering – Rise of Eldrazi….……………….16 Magic: the Gathering – Gruul………...….……………….17 Deskové hry – Blue Moon..….…………...........................18 Vyřešené záhady – UFO nadvakrát……………..………..19 Historie – Český přemyslovský stát – Část druhá………..19 Mytologie – Americké mytologie – Část první………..…21 Mytologie – Nadpřirozené bytosti Japonska – Část čtvrtá.23 Rozhovor – Rozhovor s Pavlínou Brzákovou…………..24 Rozhovor – Rozhovor s Janem Pechancem…..…………..25

Letem světem…  Sarden, první český internetový deník o fantastice, oslavil před několika dny jubilejní desáté narozeniny. K této příležitosti připravil zcela novou grafickou podobu, která již nespadá pod server Lidových novin. Více na www.sarden.cz. Zájemcům též doporučujeme rozhovor se šéfredaktorem Janem Pechancem na straně 25.  Českou republiku navštívil ve dnech 26. 5. – 7.6. sibiřský šaman Ooržak Dugar-Sjurjun Očur-oolovič. Doporučujeme podívat se na stránky www.samanskajurta.cz, kde najdete rozhovor s tímto šamanem a videozáznam z obřadu svěcení stromů.  Dne 17. 6. vyšla na Sardenu kontroverzní recenze Metoděje Novotného, se kterou jste se mohli setkat v minulém čísle Camelotu.

Hluboký čtenářský zážitek a klidný zbytek školního roku Vám přeje Jakub Cepník [email protected]

Příští číslo vychází v pondělí 30. srpna 2010.

Foto a zajímavost měsíce

3

Jezerní slať na Šumavě

Mona Lisa Jiří Šika (Tento článek pochází ze stránek www.tajemstvi.mysteria.cz a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora.)

Slavný obraz Leonarda da Vinci "Mona Lisa" je všeobecně znám jako portrét manželky Franceska de Giocondo, bohatého florentského kupce. Jistí znalci však tvrdí, že se pod jejím záhadným úsměvem skrývá nejedno překvapení. Proč je například tato zvláštní malba tak okouzlující? Dr. Leopold Bellak, profesor psychologie z newyorské univerzity, analyzoval její obličej pomocí systému zón, levá a pravá strana byly zkoumány samostatně, právě tak horní i dolní polovina. Bellak dospěl k závěru, že její plné tváře vypovídají o smyslném založení a její nevelká brada naznačuje nedostatek sebekontrolyšlo tedy o koketní ženu se sklonem k flirtu, která přivábila oči kdekterého vitálního muže v okolí? Možná ne. jak uvádí Tim Walker v jedinečném pohledu na záhady kolem Mony Lisy (Daily Mail 21. října 1993). Americká počítačová grafička Lillian Schwartzová a odborný lékař z Maudsleyské nemocnice Dr. Digby Quested se domnívají, že její tvář náleží jiné osobě-že jde ve skutečnosti o autoportrét Leonarda da Vinci, malovaný podle odrazu v zrcadle! I když je známo, že Leonardo se hodně zabýval portrétováním podle zrcadla, pojetí Mony Lisy jako transvestity je stále dost šokující, to nejhorší však teprve přijde. Obraz byl z Louvru roku 1911 ukraden, a když se znovu našel, prověřovalo se rentgenovými paprsky, zda jde o původní originál. Pravost byla potvrzena, ale rentgen také zjistil, že Mona Lisa měla dříve vousy, později byly přemalovány. Je-li však Mona Lisa pozměněný Leonardův portrét, pak byl Leonardo ještě pozoruhodnější muž, než jsme se dosud domnívali. Dr. Kenneth Keal, primář Ashfordské nemocnice v hrabství Middelesex, o obrazu soudí, že živý úsměv, mladistvé vzezření, překypující tělesné tvary i šat splývající na klín svědčí o tom, že zpodobená osoba je v pokročilém stádiu těhotenství! Ponecháme-li těhotenství stranou, portrétovaná žena (nebo muž?), zkrátka model, se netěšil nejlepšímu zdraví. Podle názoru kalifornského lékařského specialisty dr. Kedara Ardoura je fascinující úsměv Mony Lisy ve skutečnosti následek určitého typu ochrnutí tváře, zvaného Bellova paralýza, což vysvětluje jeho nesouměrný tvar. Podle marylandského dentisty dr. Josepha Borkowského tento efekt podporuje i skutečnost, že Mona Lisa přišla o přední zuby, což způsobuje, že rty poklesávají v koutcích. Ale než se nám úplně rozplyne tajuplná atmosféra spojená s Monou Lisou, buďme vděčni, že portrét vůbec vznikl. Japonský kardiolog dr. Hauro Nakamura, který si všiml žluté pigmentace v koutku levého oka, tvrdí, že osoba, která pózovala portrétu, měla vysokou hladinu cholesterolu a každou chvíli mohla být stižena infarktem. Příliš mnoho chorob vzhledem k tomu, jak zdravou stravu měli za starých časů!

Hlavní téma

4

Mytologie Evenků a šamanismus Stanislav Cepník st. Mytologie Evenků jejich pohádky a příběhy Tento článek zahájím předmluvou Pavlíny Brzákové ke knize Cesta medvěda. Ze všeho nejkrásnější je v sibiřské tajze podzim. Bledé sluneční světlo rozechvívá bělostnou lišejníkovou krajku na stromech, mech postupně nabývá všech pomyslných barevných odstínů a suché modřínové větvičky se při dotycích jen sypou... Větve však dlouho holé nezůstanou! Mráz je do rána ozdobí bělostnou jinovatkou, zatímco pod kořeny stromů vykouzlí ledová zrcátka. „Krajina a počasí se nemají chválit,“ říkají Tunguzové. „To si jen člověk uvykl dávat všemu přívlastky.“ A přesto, i tito „divoši“ ve slabých chvilkách šibalsky přiznávají, že právě podzim je v tajze nejkrásnější! Babí léto prodlužuje noci neuvěřitelně rychle! Ze stanu mizí dýmoviště, jediná ochrana proti věčně hladovým komárům, a již od časného rána tu v samém středu obydlí vesele plápolá oheň. A jen co se smrákne a rodina zasedne k sille, tučnému vývaru ze sobího masa, rozproudí se debata o tom, co kdo za celý den uviděl, uslyšel anebo zažil. V tu chvíli přijde řada na příběhy a na pohádku. Ta však nesmí být příliš dlouhá, aby posluchače neunavila. Říká se, že „v tajze je básníkem každej...“ (P.B. září 2001) S evenckou mytologií, evenckými pohádkami a zajímavými příběhy nás ve zkratce seznamuje etnoložka Pavlína Brzáková s využitím textů V. Voronova a J. A. Kurejské. Současně nás v několika knihách seznamuje s minulostí a zejména současností Evenků (Tunguzů), jejichž svět poznala za svých pobytů mezi nimi. Ve svém doslovu k Cestě medvěda uvádí, že i když se Evenků výrazně dotkla civilizace, stále v nich žijí tradiční představy o světě, stále mají rádi vyprávění o životě lesních lidí, o duchách, zbloudilých duších, zapovězených místech, pohádky o zvířatech. Běžný svět je vnímán prostřednictvím znamení, která přicházejí ve snech, ve skutečnosti pak prostřednictvím „náhod“, přírodu vnímají jako živou bytost, která má svou duši.

Evenkové v roce 1900 (Foto: www.wikipedia.org) Nejvýznamnější místo v mytologii Evenků zaujímají příběhy o medvědech. Je to zřejmě proto, že medvěda považují za svého prapředka. Mluví o něm jako o otci, tatíčkovi či strýci. Vztah k němu je i dnes zvláštní. Pokud se Evenk utká v boji s medvědem, je to boj „muže proti muži“ v čestném zápasu. Uloví-li ho, musí nejprve promluvit s jeho duchem. Tam, kde k souboji došlo, musí zanechat jeho hlavu a přední tlapy. Jeho kožešinu si nesmí ponechat, nesmí ji ani prodat. Může ji jenom darovat, pokud nechce, aby ho potkalo neštěstí. Odmítají „nečestné“ praktiky, které používají při lovu medvědů cizí přivandrovalci. ●●● V mýtech o stvoření světa a lidí vystupuje dobrý duch Cheveki – stvořitel země, lidí a některých zvířat. Proti němu stojí jeho bratr Chargí – zlý duch, stvořitel vlka, hmyzu atd. Tam, kde se projevilo pravoslaví, místo Chevekiho vystupuje Kristus, místo Chargího Satan. Další varianta je na Sachalinu. Tam Chevekiho (Krista) zastupuje Buga, Chargího (Satana) Buninka.

Vznik Země Kdysi bylo země málo. Převládala voda. Člověk byl smutný. Země mu nestačila k životu a k pasení sobů. Pomohl mamut Cheli. Svými rohy-kly vyzvedl ze dna tolik země, že jí bylo dost pro všechny lidi, pro všechny časy.

Cheveki a Chargí Kdysi žili jen dva bratři: Cheveki (dobrý duch) a Chargí (zlý duch). Mladší z nich, Cheveki, žil v Horním světě, starší, Chargí, v Dolním světě. Setkávali se v Prostředním světě. Tam tvořili. Všechno, co na Zemi dělali, bylo z písku,vody a kamení. Cheveki vytvářel jen to, co bylo prospěšné, Chargí naopak škodil. Vytvořili hory, řeky, jezera, lesy, potom ryby, ptáky, zvířata a hmyz. Cheveki udělal z hlíny lidi. Zavřel je do jakési boudy na kůlech, aby vyschli, potom je chtěl oživit. Protože odcházel, zamkl boudu na zámek, klíč dal psovi a přikázal mu, aby dovnitř nikoho nepouštěl, že tam určitě přijde jeho bratr Chargí. Potom odešel do Horního světa. Oba ►

Hlavní téma

5

bratří zatím tvořili dál. Chargí stvořil hmyz, Cheveki ptáky a žáby, aby ho hubili. Chargímu brzy došly nápady. Chtěl se podívat, co dělá jeho bratr. Ten doma nebyl, kůlnu hlídal pes a nechtěl Chargího pustit dovnitř. Když mu ale Chargí slíbil huňatý kožich, psi byli tenkrát ještě holí, pes povolil. Chargí nahlédl do kůlny a rozhněval se, že mu bratr o lidech nic neřekl. Dýchl na ně, pak na ně plivl, dal psovi kožich a odešel. Když se Cheveki vrátil, zjistil, co se stalo. Viděl, že jeho lidi se zkazili a začali hnít. Okamžitě je oživil a nechal jim vybrat místo, kde by chtěli žít. Žili v tajze, v horách, na březích řek a jezer. Stali se z nich lovci, rybáři, ženili se, vdávali se, rodili děti. Byli však od Chargího poplivaní, proto začali stárnout a umírat. Pes, který to zavinil, musel teď za trest lidem sloužit.

Mýtus o Kristovi

Oděv a nástroje sibiřského šamana (Foto: www.wikipedia.org)

je s malými obměnami podobný právě uvedenému mýtu, je však kratší.

na Lunu. Když se šíp do Luny zapíchl, začali k ní po provazu šplhat. Provaz se však pod jejich tíhou přetrhl. Když padali, vzkřikl každý z nich jiným jazykem a ten O vzniku světa a lidí už jim zůstal. Tak vznikli Evenkové, Na počátku byla pouze voda a žili jen Jakuti, Rusové, Češi, Němci a spousta Buga a Buninka. Moudřejší Buga poslal na dalších národů. vodu oheň. Ten ji z velké části vypařil a vznikla země. Potom Buga udělal světlo a Proč medvěd v zimě spí oddělil je od tmy. Když sestoupil na Zem, setkal se tam s Buninkou, který mu začal Když Cheveki osidloval Zemi, udělal tvrdit, že zemi stvořil on. Došlo k hádce, nejdřív ryby, potom zvířata a ptáky. První při níž Buninka zničil Bugovi zvířata byla bezocasá, žila družně a dvanáctistrunné housle, jeho oblíbený navzájem si neubližovala. Chevekimu se nástroj. ale příliš nelíbila, proto udělal ocasy a Buga stanovil, že je třeba vypěstovat na rozdal jim je. Když však měla ocasy, dně jezera borovici. Komu se to nepodaří, začala si zvířata závidět a zabíjet se. prohrál. Prohrál Buninka, ale nechtěl to Medvěd byl nejkrutější. Protože dostal přiznat. Proto mu Buga proměnil lebku v malý ocásek, začal ze závisti po celý rok železnou. Buninka prosil za odpuštění, zabíjet všechna dlouhoocasá zvířata. Buga si za to vymínil, že mu Buninka Zděšená zvířátka prosila Chevekiho, aby je nebude překážet, až on bude dělat člověka. medvěda zbavil. Ten to ale nemohl udělat, Buninka slib dodržel a vrátil se do Dolního protože medvěda přivedl na svět Chargí. světa. Zařídil to proto tak, že medvěd po celou Buga pak vzal na východě železo, na jihu zimu spí a probouzí se, až když dozrávají oheň, na západě vodu, na severu zemi a nejrůznější bobule, houby, jahody, sladké proměnil je v srdce, šlachy, kosti a krev - a kořínky. Medvěd se jimi nasytí a už tolik z nich vytvořil člověka, který od té doby nezabíjí. žije na Zemi. Tak Cheveki odvrátil od zvířat velké neštěstí.

Jak vznikly různé národy

●●●

Kdysi žili lidé pospolu a hovořili jedním jazykem. Pak je napadlo, že by se měli od sebe nějak odlišit. Domluvili se, že poprosí Lunu, která žije vysoko a daleko, aby jim pomohla. Vylezli na vysokou horu, vzali dlouhý provaz, přivázali ho k šípu a ten vystřelili

Evencké pohádky o zvířatech připomínají evropské bajky. Vystupují v nich medvědi, sobi, lišky, zajíci, rosomáci, veverkypoletuchy, ale i méně známá zvířata, jako je kobar nebo burunduk. Chovají se jako lidé, stejně jako v evropských bajkách a některých pohádkách. Lesní lidé totiž

pokládají zvířata za své mladší bratry a sestry. V jiných vyprávěních se setkáváme s lidojedy (Čingity). Podle některých teorií mají tato vyprávění reálný základ. ●●● Těmito několika ukázkami končím stručnou informaci o evencké mytologii, ale nemohu si odpustit uvést na závěr několik moudrých myšlenek z učení sibiřského šamana Ogeho (z knihy P. B. Dva světy): Aby žil člověk na zemi, potřebuje nebe Ugu Buga. Když vyjdeš na svět z těla matky, tvá hvězda ti dá světlo. Pronikne ti do srdce a do smrti je s tebou. Přirosteš k nebi Ugu Buga, dlouhou osudovou nití. Osud je dílem boha Cheveki, má v rukou naše životy. Jsme jako brouci. Jsme smetí na Zemi, spojeni s celým vesmírem. Naši předci byli labutě, medvědi, ryby a stromy. Pro všechny proto platí stejné zákony. ☼☼☼☼

Evenkové (Tunguzové) patří do tunguzsko-mandžuzké altajských jazyků.

větve

Tady si uděláme krátkou jazykovědnou odbočku, abychom byli v obraze. ►

Hlavní téma

6

Jazyky celého světa dělíme podle původu do dvaceti osmi skupin: 1. skupinu tvoří jazyky indoevropské (k té patří i slovanské jazyky) 2. skupinou jsou jazyky uralské; jejich první skupinu tvoří ugrofinské jazyky (tam najdeme mimo jiné i maďarštinu a finštinu) 3. skupinu představují jazyky altajské, k nimž patří mj. jazyky mandžuzkotunguzské (evenkština neboli tunguzština, evenština neboli lamutština, mandžuzština, nanajština aj.) atd. až 28. skupina ●●● Evenkové kočovali se sobími stády ještě na počátku 20. století na obrovském území rozkládajícím se od Jeniseje až po Ochotské moře. Mýty, které přebírali od svých předků, ovlivňovaly způsob jejich života - a ještě dnes se s nimi, stejně jako Sibiřský (ketský) šaman (Foto: www.wikipedia.org) s pohádkami o zvířatech, vyprávěními o lidojedech atd., můžeme setkat u lidí, kteří žijí nadále v prostředí tajgy a tundry a Šamanismus zřejmě existuje od pravěku. Článek, který jste si přečetli, má pouze udržují si svůj tradiční způsob života (už je Je to technika extáze, vychází z mýtických, informativní charakter, nepostihuje celou magických a náboženských představ. Je podstatu šamanismu. jich ale velmi málo). známý ve většině světových kultur. Není to Pro zasvěcené seznámení s šamanismem Počátkem 20. let 20. století se tu začali však náboženství. doporučuji zejména velmi zajímavé a čtivé pozvolna usazovat Rusové, postupně se Šaman je (s drobnějšími odchylkami v knihy P. Brzákové Dva světy a Dědeček začali přes různost jazyků s Evenky sžívat, různých oblastech) chápán jako kouzelník, Oge, pokud jde o americký kontinent sbližovaly se i kultury, pak (zjednodušeně) věštec, léčitel... (Mexiko), najdete poučení v Castanedově asi po pěti letech došlo k expanzi K jeho základním schopnostem patří knize Učení dona Juana (ale to je zcela jiný bolševismu, k likvidaci kočovného schopnost komunikovat s duchy a bohy typ šamanismu). způsobu života, ke kolektivnímu (dobrými i zlými), uvést se do transu, mít hospodaření, „rozkulačování”. Zaniká vize, opustit tělo a vydat se do jinýc světů, V moderním a postmoderním světě vzniká společnost založená na rodovém proměňovat se ve zvířata, léčit nemoci neošamanismus. příbuzenství. Stařešinové a šamani končili způsobené zlým duchem nebo únikem ●●● ve vězeních (z nich se už nikdy nevrátili) duše, musí umět vyčistit obydlí od zlých sil Stoupající zájem o uctívání duchovních sil atd. Určitým pozitivním prvkem uprostřed atd. převažující negace bylo zavedení sociální Má k tomu šamanský oděv a další přírody zřejmě souvisí s vědomím nutnosti ekologického zacházení s planetou, touha dávky. pomůcky, zejména buben, popř. jiné po návratu k přírodě a je i reakcí na hudební nástroje, v některých oblastech i ●●● přetechnizovaný svět. masky. Ve většině společností není To všechno by vyžadovalo rozsáhlou jediným prostředníkem ve styku s Věda se přibližuje k náboženství, hledá nový uspokojivý výklad světa. kapitolu o vytváření správních celků, nadpřirozeným světem. administrativních center, řešení jazykové Šaman buď své šamaství zdědí, nebo je k Někteří hledající jsou přitahováni k otázky atd. atd., ale tím už se zabývat němu určen volbou bohů či duchů. K ruce místům, která nesou znaky původnosti a nabízejí mimořádné zážitky. I to, domnívá nemůžeme. mívá ochranné duchy, ti si ho vyvolili, a se P. Brzáková, vede některé „duchovní Přece jen si ale musíme všimnout jednoho pomocné duchy, ti jsou mu podřízeni. turisty” k sibiřskému šamanismu (opět závažného fenoménu - šamanismu. Šamanismus dnes prožívá určitou zjednodušeno). renesanci. Nejznámější je sibiřský, který se ☼☼☼☼ ●●● sovětské vládě nepodařilo zlikvidovat ani tvrdými zásahy, a severoamerický, Nakonec ještě uvádím ukázku z posledních Šamanismus přestože indiánské praktiky v této oblasti dvou kapitol Dvou světů P. Brzákové: Slovo šaman pochází z evenckého šamán. byly až do 70. let 20. století protizákonné. Kukryče, ústřední postava knihy, bloudí po Do evropských jazyků se dostalo přes V současnosti existují i šamanské školy a šamanských centrech, hledá pravdu a ruštinu. Nejčastěji bývá vykládáno z kurzy, a to nejen v sibiřské oblasti. Dvě odpověď na to, jak žít. V závěru knihy se pálijského samana ve významu potulného sdružení věnující se šamanismu vznikla i u vrací do Ortaa-Sargol, které už jednou buddhistického mnicha. Někdy je slovo nás. předtím navštívil. ► považováno za evencké ve významu ●●● „vědoucí”.

Hlavní téma, Reportáž „Ortaa-Sargol. Obrazy na skalách, stvrzené časem. Šamani s rozvětvenými korunami představ. Nic se nezměnilo pořád tu byli. Strážci snového světa, ochránci poselství věků. Mlčenliví, bez očí, bez uší, vědoucí. Dotkl se chladivého kamene a čekal, že se postavy pohnou. Ale nestalo se. Zázraky se dějí samy... Už už si myslel, že má tu moc je probudit. Ucukl zklamáním. Ta síla byla jinde. Nebyla jeho, byla ničí... Bylo ji nutné přivolat. To však neuměl. Poznal, co znamenají slova. Nic. Poznání se ukrývalo za nimi. V mlčení, v tichu. Znal hlučné ticho před bouří, kdy vzduch napětím jen řičel. Znal ticho lehké jako pavučina, v němž spala smrt. Znal ticho naplněné láskou, znal ticho světelné a světlo v tichu. Něco mu bránilo. Viděl světlo, ale nemohl dál. Bylo to něco v něm... Had! Málem by zapomněl. Nechal se objímat stepí a usnul v té bezbřehosti. Měl v sobě společníka. Šel v těle s ním, stočený do klubka a bdící. Had čekal. Stačila trocha strachu, obavy z bloudění a posedlosti - a mohl růst. Narůstal do velkých rozměrů. Živil se špatnými myšlenkami, nedůvěrou, nevírou. Ničil všechno dobré a krásné.

7 Nechtěl mít v útrobách zeleného hada. Tak dálky, opojily ho výšky. Sluneční kotouč se rád by se ho zbavil. Vzpomněl si na výjev přiblížil a paprsky mu zahřály duši. V ten ze stěny v Adyg eeren. Má hledat orla?” nádherný okamžik pocítil dobro ve světě a nekonečnou radost. Procitlo v něm vědomí Bloudí ve skalách, hledá... Had ho chce nádhery a velkoleposti stvoření. Prařeka zahubit. Pak poznává, že je sám šupinatým pod ním se proměnila v řeku zalitou hadem. Přemýšlí o svém životě. Byl tak sluncem a vlnky se jako zlaté rybky špatný, že si zasloužil tento trest? Začíná zablyštěly. Rozpřáhl domnělé ruce a spatřil se modlit... Pak se něco stalo. Orel ho křídla. Podíval se na své domnělé nohy a pevně držel ve svých pařátech a někam ho uviděl pařáty. Svíraly pevně hada, který se nesl. Bude to konec? svíjel a v očích měl strach. Sevřel ho proto ještě pevněji a vzrostla radost z té nádhery „A pak ho napadlo: Proč prožívá děs, když kolem. Tohle byl lepší způsob probuzení! nenastal? Zatím se vznáší nad Prařekou a . . . Pod sebou uviděl nekonečné lesy, může se ještě dívat. Proč se trápí něčím, co drobné říčky, vesnice a města. Lidský svět. ještě zdaleka není? Co když svou Tak rád by se vrátil na zem a žil obyčejným budoucnost vytváří svými představami? životem. Vždyť tenhle svět vůbec nezná, stejně jako . . . Začínal rozumět Ogeho zápiskům. neznal ten, v němž donedávna žil. Kdo ví, Pohledy hada a orla byly tak rozdílné! proč tohle všechno nastalo. Možná se Stařec psal o životě v lese, o dobrotě, o příliš zabýval hadem, až se v hada nakonec štěstí. Život mohl být přece tak krásný... proměnil. Viděl jen zlo, špatnosti a tíseň. Tak je to tedy! Nestačí vidět hady v Co když jsou světy upředené z představ? A lidských tělech a naslouchat příčinám co když stejně, jako se stal hadem, se může utrpení. Musí zakoušet orlí let, aby se stát i orlem? naučil vítězit a aby poznal radost. Takové Byla to zvláštní myšlenka. Vidět svět z bylo poselství šamanů z Ortaa-Sargol. mocné ptačí výšky. Zažívat lehkost a sílu. Stane se znovu obyčejným člověkem. Začal si s tou představou pohrávat, až se jí A tak se stalo.” ■ chytil. Pevně ji uchopil ve své mysli, držel jí a už se jí nepouštěl. Zavanuly k němu

Knihy:

   

Pavlína Brzáková, Vitalij Voronov: Cesta medvěda, nakl. Lidové noviny 2002 Pavlína Brzáková: Dva světy, nakl. Eminent 2008 Příručný slovník naučný II. díl G-L, nakl. ČSAV Praha 1963, 1. vydání Příručný slovník naučný IV. díl S-Ž, nakl. Academia - NČSAV Praha 1967, 1. vydání

Weby:  Wikipedie, otevřená encyklopedie

Con na vrbě Metoděj Novotný V pátek na Dušana jsem se vydal do smíchovské knihovny na Con na vrbě a musím říct, že předčil mé očekávání. V hlavě jsem měl nabiflovaný rozvrh přednášek a časový pořad, ale nakonec bylo všechno úplně jinak, takže mi to bylo na nic. Con uvedl Leonard Medek přednáškou o knize Dobrodruh. Říkal, jak vznikla, a předčítal z chystaného 3. dílu. Vše zakončil výkladem o tom, jak vznikla takové spojení jako hloupý Honza, přidal spoustu již zaniklých spojitostí jako Franta opilec a tak dál. V této fázi se někdo vzadu (mám podezření na Jakuba Kočího) neudržel a zvolal „Karel!“ a tím byla tato část ukončena. Pak nastoupil Michal Bronec, všem jistě známý majitel, ředitel a vše ostatní Strak

na vrbě. Chtěl hovořit o tom, proč vybral pro překlad Amberu Honzu Kantůrka, který přesně v tuhle chvíli dorazil a chtěl se ujmout slova, což se mu nepovedlo, a Michal Bronec začal číst ukázku z prvního dílu Amberu. Poté se vrátil Leonard Medek a tentokrát k sobě pozval Františku Vrbenskou. Hovořili spolu o Modrém Býku II, který se připravuje již sedmým rokem a pořád tu není. Tato debata se postupně stočila k nadávání americkým spisovatelům a jejich bestsellerům a býk byl vypuštěn, ale bylo to zajímavé (obzvláště ty Američani). Nakonec se tam na pódium nenápadně vyšplhal Jakub D. (že by Drak?) Kočí, sedl si Medkovi na klín a snažil se hovořit. Leonard ho však setřásl se slovy, že už

jednou dneska říkal, že nerad sedá mužům na klín (ano, opravdu to již jednou zmiňoval, ale Jakub Kočí tam ještě nebyl a tak nebyl varován), vzal si židli a šel si sednout na kraj. Jakub Kočí v sobě nalezl zálibu házet věci do publika, a tak na nás hodil jedenkrát Vítr v piniích, což byla kniha, o které se mělo hovořit, a pak se o ní také hovořilo. Padaly otázky ohledně druhého dílu a samozřejmě také podotázky, kolik tentokrát zemře postav, jak zemřou a tak podobně. Poté se ještě jednou ujal slova Leonard Medek a přečetl jednu ze svých básní, které mu vyšly ve Strakách. Bylo to téma „mobil“ a i přesto, že byla ve slovenštině, skoro celé jsem jí rozuměl, a když mi přeložili i poslední slovo, tak jsem se i zasmál. ►

Reportáž A nyní přistupme k fázi křtu. Prvním křtěným byla karetní hra hobiti od Killmana. Rozdělal se jeden balíček a v tu chvíli se na pódium vrhnul i Jakub Kočí, popadl půl balíčku a s fanatickým výrazem v očích navrhoval, aby se křest odehrál tak, že se balíček hodí do pódia. Bylo mu to dovoleno a spolu s Killmanem hodili balíček na naše hlavy. Ukořistil jsem si tři karty a musím uznat, že bych si tu hru rád zahrál. (Všude byly obrázky jídla a pití, mělo to být o životě hobitů.) Křtiny pokračovaly výstupem Michala Bronce, který se rozhodl pokřtít pokračovatele Drakobijců Žoldnéře Fantazie, a rozhodl se to udělat opravdu ve velkém. Všichni jsme udělali čelem vzad a uzřeli jsme pár tančící tango (že by ten podnázev Žoldnéřů Tango s upírem?) a i když nejsem nadšencem do tance, musím uznat, že to mělo styl. Poté jsme udělali opět čelem vzad, čímž jsme se dostali do výchozí polohy) a Michal vyzval přítomné autory Žoldnéřů, aby přišli na stupínek (byla to asi ¼ přítomných). „Cedím na tom vlastní krev,“ prohlásil Michal, řízl se nožem a pokřtil novou edici vlastní krví (celkově jsem na tomto conu viděl až nebezpečně velké

8 množství nožů, například Leonard Medek Změnami v programu měl Míla asi 5 minut u sebe měl tři). Následoval křest Kadetů a moc se toho nestihlo, protože selhala technika, ale dozvěděli jsme se, o čem bude druhý díl Černého Hvozdu (začíná to vyrabováním Kozího hrádku, víc neprozradím). Jako předposlední přišel Jan Pohunek a četl ze své připravované knihy Temní ilumináti. Má se to nést vtipněji než minulý díl a moc jsem se u toho nasmál. Až to vyjde, vřele doporučuji. Jako poslední přišel Martin Darion Antonín a povyprávěl o své nové knize Daemonica. Pointa zní moc vtipně (trilogie se jmenuje Hovězí v žaludku, udělejte si podle toho obrázek). V budoucnu se prý chystá na nové Křivé ostří a, pozor, na pokračování knihy Zelená, už aby to bylo. Poté přišel slibovaný neutuchající a oslavný potlesk a vyhlášení soutěže o knížky. Nechal jsem si podepsat asi deset kilo knížek, co jsem si přivezl, a jel jsem domů, jelikož na posezení v krčmě ještě nesmím. Veškerá má očekávání byla předčena, moc jsem si to užil a příští Fantazie, tentokrát z placatky vyžádané ročník mi nesmí uniknout. z publika. Údajně v ní byl nějaký Omluva čtenáři – Foťák se zapomněl maďarský alkohol. Tím skončila velice doma, fotky tudíž nejsou. ■ impozantní část křtění a pokračoval Míla Linc.

Bitva o Vlčí máky Jan Holan Vlčí máky jsou takzvanou dřevárnou. Laicky řečeno, to jsou jakési bitvy "naživo". Při dřevárně se zkrátka sejde větší množství lidí v kostýmech, s replikami historických zbraní, jež jsou zabezpečené tak, aby nikoho nezranily. A všichni se pak navzájem mlátí. Bitva o Vlčí máky je unikátní tím, že nejde o bitvu elfích, skřetích a kdovíjakých ještě království – jde o bitvu mravenců. V bitvě se střetly dvě aliance: Aliance Otrokářské armády s konfederací proti alianci Trpaslic a federace. My s kamarády jsme bojovali za slávu Otrokářů a gladiátorské armády. Každá ze stran měla svou speciální schopnost (dýkou se ubírá za 2, po zabití někoho si vyléčíte 1 život atd.) a také svou speciální jednotku (naši ultimátní jednotkou byly otrokářky: když někoho zabily, musel jim sloužit). Dále bylo ve hře velké množství CP, z nichž každé mělo nějakou tu vlastní unikátní schopnost např. kudlanka byla neviditelná a mohla zabít na jednu ránu kohokoliv. Účast byla docela hojná, i když se bohužel množství přihlášených nedostavilo. Maximální počet hráčů byl 200, přihlášených bylo 187 a přišlo 158 lidí

(většinu nejspíše odradilo deštivé počasí, jež ovšem přetrvávalo jen chvíli, a tak nám na bitvu nakonec svítilo slunce). Přesto ovšem bylo na místě srazu problém najít místo, kde bych se "utábořil". Byli zde lidi různého pohlaví, věku i vyznání. Zkrátka bylo vidět, že LARP může zabavit každého bez rozdílu. Velká byla také pestrost kostýmů a zbraní. Já sám jsem měl na sobě pouze hnědý varkoč a tykadla z drátu (byl za ně bonus k životům). Ozbrojený jsem byl dvěma šedesátkama (60cm dlouhé meče). Také se zde však daly najít kroužkové košile, přilbice a pár jedinců mělo dokonce i nějakou část zbroje z plátů (jedno z pravidel říká, že účastník nesmí vypadat jako rytíř s tykadly). Mezi výzbrojí se daly (krom mečů) najít třeba i kusy, řemdihy, luky či kladiva. Díky dobře odvedené práci organizátorů bylo rychle vyřešeno schvalování zbraní, a tak nic nebránilo tomu, abychom začali bojovat pro slávu naší královny. Předtím byla ještě svedena zkušební bitva, jež pro nás dopadla fiaskem.

a za ně kupovali různé předměty. Díky neustálým úkolům jsme ani neměli chvíli klidu na odpočinek. Kupříkladu jsme se dozvěděli, že spojená vojska Trpaslic a Federace hodlají dobýt město Konfederace. To jsme si přece jen tak nemohli nechat líbit, a tak jsme vpadli Trpaslicím do zad. Každý úkol měl ovšem svůj vlastní příběh. Bylo nám třeba řečeno, že nad krajinou letěl obrovský pták, a když přelétal, upadlo mu obrovské množství čokoládových tyčinek! A v tyčinkách je hodně cukru a ten mravenci prostě musí mít! Dalším úkolem bylo třeba stěhování našeho města přímo doprostřed herního území (bláznivý nápad naší královny), ale karavana byla přepadena a následně pobita. Celou hru hodnotím velmi kladně, jako jediné mínus bych označil menší nedorozumění ze strany organizátorů, které sice mohlo mít vliv na celkový výsledek, ale zábavu nám to rozhodně nezkazilo. Pokud byste chtěli začít s LARPem a nevíte jak na to, je tato bitva pro vás výborná příležitost. Pokud vás tato Hra jako celek byla skvělá. Systém byl reportáž zaujala, podívejte se na skvěle promyšlený, byla zde spousta www.vlcimaky.xf.cz. ■ schopností a dokonce jsme sbírali suroviny

Knižní recenze

9

Literatura Folklór Zeměplochy Terry Pratchett, Simpson

Jacqueline

(Recenze byla vytvořena ve spolupráci s Topzine.cz) Za svou kariéru Terry Pratchett spojil síly s fyziky i biology (viz Věda na Zeměploše), ale tentokrát se rozhodl nepsat o paralelních vesmírech ani o ničem podobném a vrátil se ke starým dobrým zvykům. Nejsou to zvyky Země, samozřejmě, jsou to zvyky Zeměplochy. Ale jelikož je Zeměplocha zrcadlem světů, téměř všechny zvyky Země prosákly i na svět, balancující na zádech čtyř elefantů, na Zeměplochu. Zvyky tam nejsou tak docela stejné jako u nás (že by se cestou pokřiveným prostorem taky trochu pokřivily?), a tak se tato kniha snaží uvést na pravou míru některé nesrovnalosti. Na Zemi se dříve věšela podkova nad dveře jako ochrana proti elfům. Na Zeměploše je tato tradice v prakticky stejná, s tím rozdílem, že když ji nepověsíte, opravdu přijde elf a sebere vám dítě. Připadá vám to povědomé? Ano, to je největší vada této knihy. Žádné nové informace, pouze shrnutí všeho, co již napsáno bylo. Velmi často najdete přímo citace z předešlých knih. Zpravidla byla každá kapitola rozdělena na citaci, zeměplošské vysvětlení a hledání a vysvětlování našeho protějšku. Začněme ale od Adama. První kapitola je o Bozích, Démonech a Věcech. Přestože je na Zeměploše přes tři tisíce hlavních

bohů, v knize je jich uvedeno jen pár nejdůležitějších. Potom jsou rozpitvány a po malých částech skládány různé rasy, od trpaslíků, trollů, Nac Mac Fíglů (hurá?) až po kapitolu Další důležité rasy, kde byli na jednu hromadu hozeni upíři, vlkodlaci, golemové, bánší a igorové.. Celá hromada byla, bohužel, velice zkrácena a zestručněna. Obzvláště igorů mi bylo líto. Následuje kapitola Netvoři (Kolik je na Zemi fénixů najednou? A kolik na Zeměploše? Hádejte!), popis zemí Lancre a Křídy a jejich čarodějek (ty z Křídy jsou ale méně zajímavé, nemyslíte?). Pokračujeme kapitolou Hrdinové (která je víceméně o Cohenovi) a pak se konečně dostáváme ke kapitole Tradice, legendy a pravda, kde autoři zmiňují i Česko v, musím přiznat, mě naprosto neznámé spojitosti s pověstí o krysaři z Hameln (podle jedné verze děti skončily v Olomouci). Zvyky pokračují až téměř do konce a ze známých a čistě praktických důvodů je na konec všeho postaven Smrť. Co mi zde vyloženě vadilo, byli mágové. Kam zmizeli? Co zmínka o hudbě kamenů, chcete-li Rocku? Anebo hrdá a suchá Klač, ta snad nemá své tradice a rituály? Zkrátka není v lidských silách (ani v páně Prattchetově) nacpat celou Zeměplochu do jediné knihy. Já osobně bych v tom rád viděl novou edici o čtyřech, pěti dílech. Ale kombinace pratchettovský styl, Kantůrkův překlad a ilustrace Paula Kidbyho se prostě nemůže nelíbit. Každý, kdo se považuje za Plochaře, by do této knihy měl minimálně nahlédnout. Ještě mi ale řekněte, proč každá prattchetovka skončí dříve, než bych chtěl. Verdikt – Není možné srovnávat s žádnou, dosud napsanou, Zeměplochou. Naprosto informativní, dějová linka chybí. Hodnocení: 75% (dost dobré) Stručné info: Autor: Terry Pratchett a Jacqueline Simpson, Překlad: Jan Kantůrek, Obálka a ilustrace: Paul Kidby, Nakladatelství: Talpress, Datum vydání: 30. 4. 2010 Metoděj Novotný

Válka o dárky Orson Scott Card Orsonu Scottu Cardovi se zastesklo po Enderovi a Bitevní škole, a proto dal jeho fanouškům vánoční dárek v podobě krátkého sci-fi románu o Enderu Wigginovi z dob jeho výcviku. Hlavní hrdina nyní není Ender, ale jeho vrstevník Zeck Morgan. Zeckův otec je kněz, který ve svých kázáních mluví pouze o míru a pokoji. Proto

bylo pro našeho hrdinu těžké, když mši přerušili lidé z Bitevní školy a odvezli ho do vesmíru, aby se tam učil bojovat. Byl pro to vybrán kvůli své fenomenální paměti, díky které umí zpaměti převyprávět každou otcovu mši. Ale když ho do Bitevní školy dopravili, zalitovali toho, neboť s nikým moc nekomunikoval. Své úkoly při vyučování sice plnil, ale když cvičili bitvu, jen mířil na cíle bez výstřelu. Nejvíc učitele ale na Zeckovi štvalo, jak pořád prosazoval své náboženství, i když na Bitevní škole všechna naboženství a věci i praktiky s ním spojené byly zakázány. Válka o dárky je kniha, která by měla oslovit Cardovy a Enderovy příznivce, i když nemá takovou náplň jako jeho ostatní knihy. Je znát, že ji napsal zkušený a dobrý autor, který ji ale spíš myslel jako malý dárek pro své příznivce, než jako další mistrovský kousek. Válka o dárky se vyznačuje velmi svižným dějem. Ale je škoda, že Card do knihy nezahrnul i popisy scén a prostředí, které zde chyběly. Rozhodně pokud přemýšlíte o přečtení příběhu, neváhejte a nebojte se, že to bude jen ztráta času, Card je prostě klasika a žádná z jeho knih by neměla chybět v čtenářském deníku každého správného scifisty. Hodnocení: 65% (střední nadprůměr) Stručné info: Autor: Orson Scott Card, Překlad: Petr Kotrle, Obálka: John Harris, Nakladatelství: Wolf Publishing, Rok vydání: 2009 Tomáš Křivohlavý

Povídka

10

Azurová planeta II – Část třetí Stanislav Cepník st. Prvořadé akce Když si naši příchozí krátce odpočinuli a popovídali se starousedlíky (na dlouhé řeči nebyl čas), konala se porada o další činnosti.

I k druhé expedici se přidali Bronzané, teď už ne pouze jako pozorovatelé. Přivolali ze své planety několik různě velkých korábů, ty vezly kromě jiného řadu nástrojů a asi tři vznášedla, lepší, než měli Azuřané. Po dohodě s Azuřany přivezli také několik svých vlastních odborníků. I je zajímalo, co způsobilo katastrofu na Zelené planetě, ne ze zvědavosti, ale proto, aby se nic podobného neopakovalo u nich nebo na dalších obydlených planetách, s nimiž udržovali přátelské styky. Všichni pak chtěli posoudit možnost postupného obnovování života na zničené planetě.

Bylo nutné zčásti omladit stálé osazenstvo kaňonu a ulehčit mu. Obyvatel tam přibylo nejen přirozeným přírůstkem, který byl větší než přirozený úbytek, ale především přírůstkem shora, tj. těch, kteří se stačili téměř zázrakem zachránit. Většina zachráněných, ale i někteří původní obyvatelé kaňonu chtěli přesídlit na Azurovou planetu. Všem nebylo Vzájemně se dohodli na vytvoření možné v první vlně vyhovět. Musel být jakési unie pro důkladné prozkoumání proveden výběr. Naštěstí proběhl rozumně vesmíru. O Pozemšťanech zatím a ti, na které se tentokrát nedostalo, se neuvažovali. Ti totiž byli ve svém vývoji o necítili poškozeni. hodně pozadu a spoustu věcí by mohli třeba Menší koráb, tudíž nejmobilnější, neúmyslně pokazit či zkomplikovat. Počítali zůstal na Zelené planetě pro tamní s nimi ale do budoucna. potřeby, zejména pro první průzkum ●●● povrchu a pro stanovení míst, kde budou opěrné body pro práci badatelů, kteří Nadšení obyvatelé kaňonu začali s přiletí s další expedicí. Až se budou výzkumy u někdejšího centrálního letiště, koráby po vysazení nové expedice vracet, kde měl koráb svůj domovský přístav, odvezou další zájemce na Azurovou budovat provizorní obydlí a pracovnu pro planetu. badatele, aby byl koráb uvolněn pro výzkum. Zatím převážel materiál a Za opěrný bod pro první průzkumné budovatele základny. práce bylo zvolenobývalé meziplanetární letiště u trosek bývalého hlavního města. Za dva měsíce byli s prací hotovi. Tam také, ještě před odletem obou Budova byla malá, ale dobře obyvatelná, velkých korábů s přesídlenci, přistál malý měla nejlepší vybavení, jaké bylo v kaňonu koráb, určený pro potřeby těch, kteří k dispozici. Zatím tam byli dva výzkumníci zůstali v kaňonu. Bylo to spojeno s a technik, k nim přibyli ještě dva určitým rizikem, ale vše dopadlo dobře. dobrovolníci s univerzálními znalostmi a Poté první přesídlenci odletěli a na Zelené dovednostmi. planetě začala zajímavá, ale náročná Nejprve bylo nutné prohlédnout si práce. planetu, pořídit aspoň provizorní orientační Azuřané nechtěli opustit natrvalo mapku, spíše nákres, aby průzkum mohl svou bývalou planetu, už proto ne, že v začít. Na výzkum poletí vždy pouze tři kaňonu měli celkem neporušenou a osoby, dvě zůstanou na základně. fungujícií oporu pro své výzkumy. Nebyli Pochopitelně se budou střídat. Pro průzkum tak naivní, že by byli v této době si planetu rozdělili na několik pásem. uvažovali o jejím brzkém opětném Mapovali zejména oblasti zeleně, vodní osídlení. Věděli, že pokud to bude vůbec nádrže a vodní toky a pahorky, které někdy možné, bude to záležitost skrývaly zničená města a zároveň byly bůhvíkolikáté generace. Teď šlo hlavně o pohřebištěm jejich obyvatel. To bylo velice důkladné zmapování současného stavu depresivní, ale museli se s tím vypořádat. planety. Doufali, že aspoň hornaté části Koráb křižoval nad planetou. nebudou zcela zničeny. Především ale Porovnávat mapu se skutečností bylo chtěli zjistit, co se vlastně stalo, co bylo zbytečné. Patrná byla pohoří, jezera a vodní příčinou téměř totální zkázy planety. toky, pahorky na místě někdejších měst, jinak byly všude holé pláně s občasnými zelenými ostrůvky, jak planeta začínala Nečekané objevy pozvolna regenerovat.

Čtvrtý den přinesl nečekané překvapení. Tam, kde kdysi stávaly laboratoře, byl obrovský kráter zatopený vodou. Měl v průměru – odhadem – téměř deset kilometrů, jeho okraje byly vyvýšené, doslova trčely nad okolní pevninou. Vypadal jako nějaká obrovská bizarní mísa. V jeho širokém okolí ale nebylo ani stopy po zeleni. Pilot zastavil let korábu. Všichni se dívali dolů s vytřeštěnýma očima. Tady stávaly jejich laboratoře, tady pracovali jejich nejlepší odborníci, pilot korábu tu měl svého otce a strýce. Chvíli se nemohli vzpamatovat. Když byli opět schopni racionálně uvažovat, uvědomili si, že tady zřejmě leží klíč k objasnění katastrofy. Tady začala, to je nepochybné. Těžší ale bude najít příčinu. A bylo to opravdu o hodně těžší, než si představovali, přestože měli k dispozici bohatou archivní dokumentaci, pečlivě opatrovanou v kaňonu. Ofotografovali kráter, zakreslili do mapy a odletěli zpátky na základnu. Víc se v tuto chvíli dělat nedalo. Jiné práce však bylo nad hlavu. ●●● Zatím se badatelé zaměřili na nejbližší okolí provizorní základny, jen tam, kam se mohli dostat pěšky. I když několika sondami zjistili, že i pod velmi tvrdou skořápkou, která připomínala jakousi glazuru, je pevný povrch, použít miniaturní dvoumístné letadélko, které měli k dispozici, si přece jenom netroufli. Nejbližší zelený ostrůvek, o kterém věděli, byl vzdálen od základny asi tři hodiny svižné chůze. Měl tvar poněkud nepravidelného oválu o rozloze asi deseti čtverečních kilometrů. Když k němu dorazili, byli příjemně překvapeni. Bujelo na něm několik druhů keřů; některé dosahovaly až dvoumetrové výšky, v husté trávě svítily tu a tam drobné žluté a bílé kvítky. Pronikavě voněly. Keře byly podobné těm, jaké před katastrofou rostly na Zelené planetě, ale trochu se přece jenom lišily. Při bližším zkoumání se ukázalo, že jsou to modifikace těch původních. Stáli, hltali očima tu svěží zeleň, nasávali příjemnou vůni. Turon sebou náhle škubl, vytřeštil oči a ukázal pod nejbližší keř. „Koukejte! A buďte zticha, ať to nevyplašíte!“ – Z mlází se ►

Povídka vynořila podlouhlá žlutohnědá hlavička s krásnýma vypouklýma očima. Chvíli se dívala na skupinku, ale nejevila strach. Pak se pomalu vysunulo lesklé hnědé tělíčko, asi deset centimetrů dlouhé. Nikdo ani nedutal. Po chvíli se zvířátko beze spěchu obrátilo a ztratilo se v mlází.

11

drala na povrch. To bylo pro postupnou zjistila příčinu záhuby svých druhů. obnovu života někdy v budoucnosti Potom by tu byli bývali ti druzí cizinci až nezbytné. K této skupině se ještě vrátíme. po zničení Zelené planety. V každém případě měl ale někdo (a možná ještě má) Největší pozornost se upínala ke o Zelenou planetu zájem. skupině, která se vydala ke kráteru, aby se pokusila zjistit, co se vlastně stalo, zda Jaké měl záměry? Mohlo jít o pokus zkáza opravdu začala tam, jak cizí vyspělé civilizace navázat kontakt se „Nebojí se. Zřejmě ještě nikdy předpokládali. Zelenou planetou, nebo to mohlo nepřišlo do styku s bytostmi, jako jsme signalizovat velmi vážné nebezpečí. my,“ pronesl Fromek. „To je určitě nějaký V první řadě bylo třeba hlídat Kráter druh noráka krátkonohého,“ ozval se vesmírný prostor kolem Zelené planety. biolog Lomaz. „Ten žije v hlubokých K tomu se vydala nejpočetnější a To pomohli zabezpečit obyvatelé kaňonu. norách, nebo skalních trhlinách. Proto asi nejlépe vybavená skupina. Než koráb přistál, Pak bylo nutné vyžádat si z Azurové přežil. Jsem zvědavý, co se nám ještě několikrát pomalu přeletěl nad kráterem a planety co nejrychleji dokonalé přístroje a ukáže.“ Protentokrát to ale bylo všechno. jeho okolím, na několika místech zastavil a několik malých hlídkových korábů a věřit, Obešli zelenou oázu, zjistili, že bude jen jeho posádka s pomocí nejmodernějších že žádný cizinec se nechce pokusit těžko prostupná, ale při dobré vůli a troše přístrojů zkoumala terén z ptačí perspektivy, Zelenou planetu obsadit. námahy to půjde. téměř metr po metru. ●●● Poté se vrátili na základnu, aby se Pokud si prohlédnete mapu Zelené přichystali na další průzkum zeleného planety před katastrofou, všimnete si, že se Výzkum u kráteru pokračoval. ostrůvku. Postupně objevovali další asi patnáct kilometrů od laboratoře rozkládá Přístroje zjistily, že v jeho blízkosti tryská „domácí“ rostliny, našli i několik druhů jezero. To teď bylo poměrně blízko u do veliké výšky silný proud zatím drobného hmyzu, živočichy už ale žádné. kráteru. Bylo menší, změnilo tvar, kolem neidentifikovatelné energie, která je To ovšem neznamenalo, že by tam něho „vyrostly“ na několika místech nízké schopna zničit všechno, co jí přijde do nemohli být. bizarní skalní útvary. Na jeho břehu byly v cesty. Bylo víc než štěstí, že se do tohoto jednom místě roztroušeny úlomky jakéhosi proudu nedostal náš koráb, když mapoval ●●● kovového předmětu nebo tělesa, z vody okolí kráteru. Konečně přiletěla další expedice z kousek od břehu vyčnívaly části nějaké Přibyla další záhada a další náročné Azurové planety. Přivezla nejrůznější nejspíš kovové konstrukce. objasňování. odborníky (včetně geofyziků a To bylo šokující – a zároveň i varující. katrografů), techniky – celkem asi třicet Koráb přistál asi půl kilometru od jezera. osob, spoustu přístrojů, materiálu atd. Přírodovědné výzkumy Jeho velitel přivolal ze základny oba Vznikly tři skupiny s různými úkoly – potápěče, kteří byli prozřetelně zařazeni do Přírodovědci se rozdělili na tři a výzkumné práce se rozjely naplno. expedice. Zatím posádka opatrně sbírala skupiny. Už jich bylo víc a měli dokonalé roztroušené úlomky. Byly kovové, o jaký přístroje, kromě toho malé lehké letounky, Jedna skupina se pokusila dostat pod kov jde, nebylo jasné. Takový nikdo neznal. které jim umožňovaly rychle překonávat povrch tam, kde byla nejhustěji osídlená poměrně značné vzdálenosti a vidět terén část hlavního města. Všude byla jen Potápěči zjistili, že jde o trosky shora. zpečená hmota, někde větší, někde menší vesmírného korábu neobvyklé konstrukce, Dvě skupinky se zaměřily na zelené celky, tu a tam popel. Po někdejších který se z neznámých důvodů zřítil do oázy, které se úspěšně zvětšovaly a domech ani památky. Sebehlubší sondy jezera. Dostali se i do zbytků zcela vracely planetě pozvolna život. Výsledky nepřinesly žádné výsledky, ani tam, kde zdemolované kabiny, v níž byly hromádky výzkumu byly prakticky totožné: stejné, měly budovy několik podzemních pater. nějaké rozmačkané hmoty, zcela určitě nebo zmutované druhy rostlin, jaké byly Hledači čekali, že aspoň tady budou zbytky posádky. na Zelené planetě běžné před katastrofou, nějaké stopy po obyvatelích, ale nikde nic. Naši hledači byli velmi zneklidněni. jen některé druhy vymizely (zatím, nebo Všechno bylo dokonale spáleno a Bylo jisté, že planetu navštívili obyvatelé natrvalo?), tu a tam už mezi keři začínaly roztaveno, všechno splynulo. cizí, Zeleňanům naprosto neznámé planety, růst i stromy. Pokud jde o živočichy, Těžko lze popsat depresi těch, po a našli tady smrt. Dostali se k Zelené planetě občas se objevil náš známý norák a hmyz, jejichž příbuzných a známých nezbylo náhodou, nebo o ní už věděli a jejich jinak nic. vůbec nic, ani nejmenší památka. Snad to návštěva byla záměrná? Třetí skupina se vydala na úpatí tak bylo lepší. strmého pohoří. Kolem něho byla stejná Ti, co se vydali na obhlídku širšího vegetace jako na ostrůvcích zeleně, ale Výkopy byly zasypány, na místech okolí jezera, teď holé pustiny, objevili stopy když přírodovědci pronikli do uzavřených měst byly později vztyčeny masivní po přistání a odletu cizího vesmírného údolí (bylo jich uvnitř pohoří asi pět), žulové sloupy s jmény měst a počty tělesa. To sice nemuselo, ale mohlo to nechtěli věřit vlastním očím. Kromě zahynulých. znamenat velkou hrozbu. Možností tu bylo rostlin, které se vyskytovaly „venku“, tu víc. Buď cizinec přistál a při odletu Druhá skupina se zaměřila na oblasti, rostlo i několik zcela nových, jaké se na ztroskotal, to ale nebylo pravděpodobné, kde se začal pomalu objevovat nový život, této planetě nikdy nevyskytovaly. nebyl by unikl pozornosti Zeleňanů z to bylo tam, kde byla větší jezera. Ta se laboratoří, anebo to byla druhá výprava, Za zmínku stojí jedna příhoda: sice zmenšila, ale nezmizela. Nezmizely která přiletěla, aby zjistila, co se stalo se Namon zapomněl na opatrnost a rozhrnul ani vodní toky (řeky, kanály), jen byly zmizelým korábem. Jednou z možností je, že holýma rukama větve hustého keře, aby překryty jakousi tvrdou skořápkou, která se spokojila se zjištěním skutečnosti, nebo lépe viděl na trsy květin, které rostly na už se místy začínala prolamovat a voda se se ještě vrátí, aby prozkoumala trosky a paloučku za ním. Vypadalo to, jako by ►

Povídka dostal zásah silným elektrickým proudem. Škubl sebou, na chvíli zkameněl, pak se zkácel na zem. Byl v bezvědomí. Dýchal trhaně a s velkými obtížemi. Jeho spolupracovníci si natáhli rukavice, odtáhli ho opatrně od keře a začali s oživováním. Teprve po půlhodině začal Namon reagovat. Otevřel oči, začal něco blábolit, ale nebylo mu rozumět, hýbat se však nemohl. Museli ho okamžitě dopravit na základnu, ale to byl problém. Na to jejich dopravní prostředek nestačil, proto musel co nejdříve přiletět jeden z malých korábů. (Vše dobře dopadlo. Namon se po dvou měsících zcela uzdravil.)

12 našimi známými, byli však vyšší, měli jiný tvar hlavy, delší končetiny atd. – Původně přiletěli pro své druhy, když se jim přestali hlásit. Ke své velké lítosti už našli jen trosky korábu a z dvanáctičlenné posádky jen rozmačkané zbytky pilotů. Byli z Horské planety, proto jim budeme říkat Hořané. I oni hledali život na jiných planetách, zkoumali možnosti života na těch neobydlených, pokud tam našli pro něj příznivé podmínky, zejména vodu. Výprava Hořanů, která na Zelené planetě ztroskotala, byla v pořadí už druhá. Letěla k Zelené planetě navázat kontakty a bez jakéhokoliv zlého úmyslu přinesla zkázu jí i sobě.

Práce skupinky pro tento den Po tomto sdělení začalo Azuřanům skončila. Bylo jasné, že další výzkum svítat. Šokovalo je, že jejich druhové přešli musí být prováděn nejen v rukavicích, ale bez většího povšimnutí první, byť krátký pro jistotu v ochranných oděvech. přelet cizího korábu. Jejich hlídky i přístroje Další překvapení: ve dvou údolích totiž zaznamenávaly všechno, co se dělo ve žila zvěř, asi čtyři druhy, na Zelené vesmíru v jejich blízkosti (odlety i přílety planetě neznámé. Nikdo nevěděl, zda je korábů, roje meteoritů atd.). Toto všechno tato zvěř nebepečná. Proto si naši badatelé pak bylo ukládáno do archivu v kaňonu. nechali poslat ze základny elektricky Azuřané se okamžitě vydali do kaňonu nabité tyče, jejichž dotek by případně a promítli si záznamy. Skutečně. Přístroje útočící zvěř ochromil. Zvěř ale byla zachytily nedlouho, snad půl roku před plachá, a jak se později ukázalo, nebyla katastrofou, krátký přelet cizího tělesa, ale ani nebezpečná. bylo ve značné výši, rychle zmizelo, a proto Předposlední překvapení: v ho nikdo blíže nezkoumal. Domnívali se, že posledním údolí, nejrozsáhlejším, byla to mohl být nějaký meteorit. Pak nebylo v půda zkypřena a zčásti oseta, zčásti záznamech delší dobu nic mimořádného, osázena. zato poslední hlášení bylo velmi vzrušené. Udávalo, že laboratoře hlásí ve své oblasti Tady už přestávala legrace. Někdo z přítomnost neznámého tělesa, v němž byl cizí planety tu provádí pokusy. A vyvstaly identifikován cizí koráb. Rychle klesal, obavy stejné, jaké měla expedice vysílal jakési silné paprsky dalekého dosahu, zkoumající kráter a jeho okolí. Jen nebylo které ohledávaly terén. Pracovníci laboratoří jasné, zda cizinci vědí o kaňonu. To by i pozorovatelny se rychle stahovali do mohlo být zlé. podzemního krytu. Tady záznam, který byl ještě odeslán do archivu v kaňonu, končí. Noví známí. Záhada zkázy Zelené Dál už nic. planety objasněna Cizí koráb měl vážnou poruchu. Veškeré výzkumné práce byly Vysadil mu hlavní motor, to bylo vážné. zastaveny, všichni se stáhli do kaňonu a Ohlásil závadu na svou planetu s tím, že se jeho okolí, nahoře zůstaly jen hlídky. Z pokusí na nejisto přistát na Zelené planetě. Bronzové i Azurové planety byly V té době byl ještě částečně ovladatelný. přivolány posily pro obranu, kdyby došlo Když ale sestoupil do její atmosféry, byl ke střetnutí s neznámými. Ještě však než zachycen paprsky, které měly chránit oblast dorazily, přilétaly k Zelené planetě dva laboratoří. Poté následoval nekontrolovaný cizí koráby. V blízkosti planety značně pád. Zřítil se přímo na obrovskou zásobárnu zvolnily let, téměř stály, a dávaly najevo, a rozvodnu energií, tím byla aktivizována že nechtějí útočit. To však mohl být jen celá její síť, která se táhla po celé planetě, a zastírající manévr. vyvolal řetězec výbuchů, které zasáhly i hlubinné zdroje energie (těch bylo na Co dělat? Nakonec jim bylo povoleno planetě několik). Výsledek znáte. přistát. Jistě vás napadne několik otázek. Jaký Po nekonečně složitém dorozumívání smysl měly zásobárny energie, když nebylo s cizinci vyšlo najevo, že jsou ze stejné těžké ji kdykoliv vyrobit nebo načerpat z galaxie jako Bronzané (o těch také bohatých podzemních zdrojů? Proč byly věděli), ale z opačného konce. – Jejich všechny tyto zdroje propojeny? vzezření nebudeme nijak podrobně popisovat. Některé rysy měli společné s

Zeleňané budovali velkou odpalovací rampu a stavěli vesmírné rakety velmi dalekého doletu. Měli totiž v úmyslu vyslat postupně několik sond do sousední galaxie. Motory musely být velmi silné, aby dovezly sondy na určité místo. Proto ty zásobníky. A proč jejich propojení? Kvůli jedině možnému způsobu, jak rychle nakumulovat na rampě množství energie potřebné k vystřelení rakety. Domnívali se, že je bezpečnější propojit několik menších zásobníků, z nichž by bylo možno rychle dopravit energii, než vybudovat jeden mamutí. Pochopitelně, že se pokusili zabezpečit transportní kanály snadno odstranitelnými překážkami, aby se v případě poruchy nebo nehody nemohlo nic stát. V tomto ohledu se bohužel mýlili. Celý systém byl doslova sebevražedný. Konec výzkumu a další plány Naše výzkumné skupiny skončily pro nejbližší dobu svou práci a začaly balit. Určitě se brzy vrátí k výzkumným plochám v horské oblasti a spolu s těmi, kdo je založili (byla to jedna z dalších výprav Hořanů), budou v práci pokračovat. Pozitivní bylo to, že se na Zelenou planetu pozvolna vrací život. Bude to trvat řadu generací, než ji bude možné plně osídlit (za předpokladu, že se nepřihodí nic mimořádného). Nastálo osídlený zůstane kaňon, planeta bude zatím sloužit pro výzkum nejen Azuřanům, ale i Bronzanům, Hořanům a popřípadě i Pozemšťanům. A protože se ukázalo, že zájem o výzkum vesmíru je pro všechny naše planety totožný, rozhodli se jejich představitelé vytvořit unii a pracovat společně. ■

FIKTIVNÍ ROZHOVOR S AUTOREM AZUROVÉ PLANETY V krátkém rozhovoru po ukončení první části Azurové planety jsi uvedl, že z úkolu, abys vymyslel povídku k trochu zvláštní kresbě jezdce na koni, ses dostal až tam, kam ses dostal. Co tě ale inspirovalo k pokračování? Vlastně samotný děj. Vždycky jsem se dostal k místu, které mě provokovalo k tomu, abych ho objasnil, abych šel dál. Tak to pokračuje doposud a rozrůstá se to natolik, že už musím velmi pečlivě vybírat, co zpracuju a co zavrhnu. Teď už mám jasno v tom, o čem chci ještě vyprávět, pokud o to bude redakce stát. ►

Povídka

13

Zároveň si uvědomuji zpětnou vazbu k naší planetě a občas (spíš zřídka, nechci příliš mentorovat) ji aspoň v náznaku připomínám. Teprve to dává vyprávění smysl.

klidu a setrvat v něm tak dlouho, jak je třeba k vykonání určité operace, byť je to v nesrovnatelně nižších rychlostech (mám na mysli vrtulníky). Navíc nejde o realistickou povídku.

Jak je to s technikou, s fyzikálními zákony atd. v tvém příběhu? Pokud jde o technické a fyzikální „nesmysly“, už několikrát jsem během vyprávění uvedl, že neuvěřitelná rychlost umožňující překonávání obrovských vzdáleností v neskutečně krátké době, dovednost čerpání energie z vesmíru, schopnost přejít z maximálně rychlého pohybu do klidu a setrvat v něm po dobu nutnou k odstranění nějaké poruchy není sice zcela v souladu s fyzikálními zákony, jaké působí na naší planetě, ale pokud jde o poslední případ, i naše pozemská vznášedla přece dovedou přejít z letu do

Jaké máš zázemí, pokud jde o sci-fi literaturu? Nepatrné, a pokud jde o současnou sci-fi, pak vlastně nulové, i když ji ani v nejmenším nezavrhuji. V raném mládí jsem četl Verna (ale neznám vůbec našeho Trosku), později spolu se synem, který se o tehdejší sci-fi zajímal, například H. G. Wellse (ze starších), První lidé na Měsíci, Bradburyho, Clarca, Lema, Jefremova a asi dvě či tři antologie sci-fi příběhů (na názvy si už nevzpomenu), ale to už je zhruba třicet a více let. Pokud jde o televizní seriály, viděl jsem asi dva či tři díly Star Treku, a to ještě ne vždy

Mapa Zelené planety před katastrofou

Mapa Zelené planety po katastrofě

úplné. Obdivoval jsem se fantazii autorů, ale pokud si vzpomínám, ani oni většinou neakceptovali všechny naše fyzikální zákony. Myslím si však, že o to v této oblasti ani tolik nejde. Jaké máš další plány s Azurovou planetou? Mám už zcela jasnou představu o tom, co bude dál; bude tam i trochu nezbytné historie, předtím však dojde k naprosto nečekanému zlomu, ale víc už prozrazovat nebudu. Chci se pokusit získat ze svých blízkých redaktorů Camelotu spolupracovníky aspoň pro některé další části pokračování. ■ Ilustrace: Adam Cepník

Povídka

14

Přízračné divadlo Dvanáctá (a závěrečná) část povídky Wotanovo bratrstvo Jakub Cepník Když Staroměstský orloj odbil jedenáctou hodinu dopoledne, vynechalo mi jednou srdce. Společně s Finneanem jsem vyskočil zpoza rohu Melantrichovy ulice. Oba jsme začali z plna hrdla řvát. Finnean sevřel pistoli a s neomylnou přesností prostřelil okénko ve věži Staroměstské radnice. Právě byla zahájena loupež, na které možná závisel osud celého světa. Očekávaný efekt se dostavil okamžitě. Z radnice se vyřítila parta chlapů s černými brýlemi a začala pálit naším směrem. V tu chvíli jsme však už byli v Hlavsově ulici. Běželi jsme nadlidským tempem. Zastavili jsme se až na začátku Vejvodovy. Wotanovi služebníci nás ale nepronásledovali. Nebyli tak hloupí, aby vkročili do sevření domů a nechali se postřílet našimi muži. S tím se počítalo, nevadí. Méně příjemné bylo, když se ukázalo, že nám nadběhli. Když se nečekaně vynořili z vedlejšího průchodu, začal jsem se bát o svůj život. Zahvízdaly náboje z pistolí. Finnean mě v poslední chvíli duchapřítomně strhl k zemi. Ani nemusel dávat znamení našim kolegům – palba nepřátel byla dostatečně hlasitá. V několika sekundách se na scéně objevil Kasowski s trojicí druidů a uvrhl Wotanovy služebníky do zločineckého pekla. „Myslím, že upoutat na sebe pozornost se nám doopravdy povedlo,“ dostal ze sebe celý zadýchaný Finnean. Kasowski jen přikývl a rozběhl se směrem k Vltavě. Nepřátelé na sebe nenechali dlouho čekat. Ze všech stran se ozýval dusot nohou. My jsme podle plánu utíkali za Kasowskim. Po několika minutách se nám zdálo, že jsme pronásledovatele setřásli. Schovali jsme se do dveří jakéhosi domu. „Máme štěstí, že na nás neposlali to monstrum. Tedy, alespoň zatím,“ usmíval se Kasowski. ☼☼☼ Po nekonečně dlouhém čekání vše stále nasvědčovalo tomu, že se situace uklidnila a že se venku nic neděje. Kasowski tedy vytáhl z kapsy vysílačku. Nastala chvíle napětí: přežila naše druhá skupina? Když se z vysílačky ozval Vrabcův hlas, všem nám spadl kámen ze srdce. „Vše jde podle plánu, náčelníku. Ukořistili jsme kameny a vypadá to, že si nás nikdo nevšiml,“ hlásil Vrabec polohlasem. „Jo, a vysvobodili jsme jednoho zajatce,“ dodal

po chvíli. „Tvrdí, že zná pana Nedomu. tedy s sebou potřebné věci, Methodie. Jmenuje se Jakub Švec.“ Uděláte si s Matějem a s panem Nedomou menší výlet na Šumavu. ☼☼☼ ☼☼☼ Byla to pro mě nejlepší zpráva za celý můj život. Jakub, můj nejlepší kamarád, žije! „Ti zkurvysyni jedou za náma!“ sálal Sice jsem nechápal, jak je to možné, ale na z Vrabce vztek. Ručička tachometru se tom – koneckonců – nezáleželo. pohybovala v závratných číslech. Zanedlouho se ozvalo trojí zaklepání na Hned za Prahou jsme si všimli, že nás dveře a Kasowski dovnitř vpustil čtveřici kdosi pronásleduje, a nemuseli jsme lidí. Byl to Vrabec, profesor Pittner, dvakrát hádat, kdo by to mohl být. Měli doktorka Tobiasová a Jakub, který vypadal jsme naštěstí slušný náskok a Vrabec byl velmi vyčerpaně. Zatímco jsme my odlákali excelentní řidič. pozornost, jim se podařilo ukořistit ze Po necelé hodině cesty zatočil dolů Staroměstské radnice tři magické kameny. k penzionu „U Parádů“ a vzápětí zabrzdil. Naše vítání by trvalo třeba celý den, ale byli „Já zůstanu tady a pokusím se je zdržet. jsme zvědaví na Jakubovo vyprávění. Vy běžte ke svatyni!“ zavelel. „Nebylo to nic příjemného,“ zahájil své „To nejde! Zabijí vás!“ oponoval jsem. povídání Jakub. „Když mě unesli „Běžte už, kurva! Musíte zachránit svět, z autobusového nádraží Na Knížecí, byl tak se vyserte na takovýhle kraviny!“ mezi těma hajzlama i Petr. Dojeli jsme zahulákal. přímo do Frantol. Já jsem je sice odmítal Naposledy jsem se za ním otočil. Jako dovést ke svatyni, ale přinutili mě k tomu bych tuto situaci už někdy dříve prožil. silou. Ve svatyni se pak pohádali s Petrem a V jeho tváři byl nesmírně ustaraný výraz. nakonec ho rituálně zabili jako oběť Svíral v ruce pistoli a čekal na Wotanovo Wotanovi.“ „Mysleli jsme si, že zavraždili bratrstvo. Byl připraven jít vstříc svému tebe,“ žasl jsem. osudu. Obětovat svůj život pro tento Jakub pokračoval: „Pak odlítli s tím talířem. nesmyslný svět. Přesně takhle jsem si Nejmíň dva měsíce jsem byl zavřenej v ňáký představoval hrdinu. díře. Dávali mi minimum jídla a pití, mlátili ☼☼☼ mě. Bylo to k zešílení. No, a potom mě odvezli sem na radnici.“ Magický okamžik. Deja vú. Vše jako by Poté jsme ve vší stručnosti vylíčili, co se se na chvíli zpomalilo. Běželi jsme dělo v poslední době s námi. Měl jsem s profesorem bok po boku lesem, který trochu obavy, že nám to Jakub neuvěří, ale jako by nás vítal. Jako by na nás čekal. on byl evidentně v takovém psychickém Naše chodidla v pravidelném rytmu stavu, že by uvěřil všemu. Když jsem líčil, dopadala na širokou cestu u kraje lesa, za jak nás v Norsku opustil Rusanov, Jakub mi chvíli již jen na lesní půdu pokrytou skočil do řeči: „Tak už tomu začínám vrstvou jehličí a šišek. rozumět! Vyslechl jsem totiž jeden hovor Začalo pršet. Cítil jsem, jak je půda kolem mých věznitelů. Říkali si, že se jim povedlo mě nasáklá vláhou a energií, a najednou sejmout jejich největší nepřátele. Ti jim prej jsem měl i já pocit, že se ve mně probouzí utíkali přes celý Norsko v ňákym džípu, ale jakási obrovská starodávná síla. Cítil nakonec je mí věznitelé sejmuli.“ jsem, že se má každým okamžikem Tak takhle to tedy je! Rusanov nám vlastně naplnit již dávno předurčený osud. zachránil život. Kdyby se nám nepokusil Doběhli jsme k zčernalému poklopu utéct, zřejmě bychom s ním společně obklopenému širokým kruhem pahýlů zahynuli… ohořelých stromů. Bude ještě dlouho trvat, „Takže, co teď? Jak se dají zničit ty zasraný než čas zahladí vzpomínky na události kameny?“ řekl dosti netrpělivě Kasowski. loňského podzimu… Profesor bleskově zareagoval: „Myslím, že Bez jediného slova otevřel profesor vchod bude nutné zničit je v šumavské svatyni. Pan do svatyně a vytáhl z batohu provazový Nedoma říkal, že je tam na stěně nakreslené žebřík. naše známé monstrum. To by odpovídalo. Celou tuto přízračnou scénu na zlomek V kronikách řádu bylo řečeno, že je to jakýsi sekundy ozářil blesk následovaný o chvíli oltář a že jedině ten slouží ke zničení později zaduněním hromu. kamenů.“ Slezli jsme dolů. ► „Dobře. Čekal jsem sice, že to bude ☼☼☼ jednodušší, ale za pokus to stojí. Vezmi si

Povídka Od mé poslední návštěvy se toho v šumavské svatyni příliš nezměnilo. Přibyly jen policejní pásky a identifikační čísla na podlaze. Kusy Petrova těla byly naopak pryč. Když jsem pohlédl na vysokého kostlivce s dvěma řadami zubů, padla na mě úzkost. Vešli jsme do přilehlé jeskyně, kde byl ještě nedávno ukryt létající talíř. Zamířili jsme neomylně ke kresbě monstra na stěně jeskyně – k oltáři. Profesor se chvíli přehraboval v batohu a vzápětí z něj vytáhl tři magické kameny. Vyskládal je před oltář do tvaru trojúhelníku. Pak vyndal z batohu obyčejné kladivo. Bude to fungovat? strachoval jsem se. Profesor se rozmáchl a udeřil.

Když stanuli ve svatyni a rozhlédli se kolem sebe, stal jsem se svědkem vyostřené slovní přestřelky. Nebylo jí ovšem rozumět. Náhle jeden chlap popadl Petra a podřízl mu hrdlo. Petr zachrčel a já jsem měl pocit, jako by se na mě přes časovou bariéru podíval. Pak vydechl naposledy. Následovala odporná scéna, od které jsem musel odvrátit zrak. Chlapi sekali Petrovo tělo a za hlasitého řevu rozhazovali jeho kusy kolem. Poté nabrali většinu šperků do obrovských pytlů a přesunuli se do jeskyně k oltáři. Sebrali tam magický kámen a po chvilce úsilí se jim podařilo dostat dovnitř létajícího talíře. Vznesli se kousek nad zem, načež se otevřel poklop ve stropě. Oni však pochopitelně neuměli s talířem příliš ☼☼☼ manipulovat, a tak zavadili při odletu o Kámen se rozpadl na dvě poloviny. nějaký strom a způsobili menší výbuch. V ten okamžik jsem ucítil vítr. Ano, vítr. Talíř to vydržel, ale několik okolních stromů Tady, v podzemí. začalo hořet. Vprostřed jeskyně se náhle objevil jakýsi Poklop se za nimi opět zavřel. světelný trychtýř. Začal se pozvolna BLIK! Vír času se roztáčel stále rychleji. roztáčet a za chvíli již rotoval vysokým Všechno bylo zpátky – šperky, kámen i tempem. létající talíř. Na mysli mi z nějakého důvodu vyvstala Náhle jsme spatřili, jak kdosi seshora svítí dvě slova: „vír času“. silnou svítilnou na dno svatyně. Kužel světla BLIK! Zaregistroval jsem pohyb ve se pomalu posouval směrem k nám. Přejel vedlejší místnosti. Když jsem tam se vší nás však bez povšimnutí a zastavil se až u obezřetností nahlédl, spatřil jsem lehátka s kostrou. Zaslechl jsme tlumený průsvitné postavy policistů, jak vylepují zvuk hovoru, ale stejně jako v předchozích pásky a odklízejí kusy Petrova těla. „Co tu výjevech, ani tentokrát mu nebylo rozumět. děláte?“ zeptal jsem se jich zoufale. Oni Byl jsem napjatý, co bude následovat, necítil však bez povšimnutí pokračovali ve své jsem ovšem sebemenší strach. práci. Zpočátku jsem úplně nechápal, co Netrvalo dlouho a neznámý z poklopu se děje, ale brzy jsem si uvědomil, že spustil lano. Slezl po něm jakýsi muž. Byl zřejmě nahlížím do minulosti. Bylo to průsvitný, stejně jako osoby, které jsme fascinující. viděli před chvílí. Byl to Jakub, můj nejlepší kamarád. Hned za ním jsem se spustil já. BLIK. Průsvitné postavy na okamžik Prohlíželi jsme svatyni, povídali jsme si, zmizely, za chvíli však nastal další výjev. žasli jsme nad létajícím talířem a nakonec S profesorem jsme pozorovali, jak se do jsme svatyni opět opustili. svatyně spouští policejní komando a celou ji důkladně prohledává. Za chvíli jeden BLIK! Další výjev. Létající talíř zmizel. policista přivedl seshora další osobu – byl Spatřili jsme několik vojáků v nacistických jsem to já. Mé tehdejší já křičelo a uniformách. Prohlíželi svatyni, vše si fotili a plakalo, protože si myslelo, že kusy těla obkreslovali. Další lidé, zřejmě trestanci, patří Jakubovi. Zvuk byl ovšem tlumený a montovali automatické dveře a poklop ve měl jsem pocit, jako by k nám doléhal stropě. z obrovské dálky, nebo dokonce z jiného Část výjevu byla zřejmě vypuštěna. Náhle vesmíru. totiž byly dveře i poklop hotové. Poklop se otevřel a dovnitř s hukotem vlétl diskoplán BLIK! Policisté zmizeli, stejně tak zbytky Haunebu. Vystoupil z něj nějaký Němec. Petrova těla. V jeskyni se opět objevil Vojáci si mezi sebou povídali, trestanci létající talíř a na podlaze svatyně šperky. mezitím někam zmizeli. Vraceli jsme se stále hlouběji do minulosti. BLIK! Všechny předměty zmizely, zůstala Do jeskyně se postupně slanilo devět jen jeskyně a prázdná místnost. Náhle se ze průsvitných chlapů. Byli mi povědomí. To tmy v zadní části jeskyně - musel tam být oni mě totiž před několika měsícemi nějaký další vchod - vynořil ponurý průvod. přepadli na autobusovém nádraží. Vpředu kráčeli čtyři mladí muži. Byli Vlekli s sebou i Petra a Jakuba. vousatí, rituálně pomalovaní a nesli lehátko

15 se zemřelým velmožem. Ten byl mimořádně vysoký, měl na obou rukou sedm prstů, byl zahalen v pohřebním rubáši a obličej mu zakrývala posmrtná maska. Dále kráčely v zástupu mladé ženy. Všechny byly krásné, měly na sobě mnoho náhrdelníků a šperků. Plakaly. Za nimi byli další muži a za nimi další ženy. Průvod uzavíral starý šaman. Dlouhé vousy měl obarvené na zeleno a spletené do mnoha copů. Celý jeho obličej byl pokrytý ornamenty. Když průvod pomalu dokráčel do prázdné místnosti a muži položili na zem lehátko s velmožem, šaman cosi zakřičel a začal tančit. V šílené extázi pak zabíjel a porcoval přítomné soukmenovce. Stáli jsme s profesorem v němém úžasu. Dva diváci nahlíželi oknem času na události z dávných dob. Byla to děsivá scéna - trnul jsem hrůzou a začal se mi zvedat žaludek. Litoval jsem mrtvých osob, ačkoli jsem je neznal. Když šaman ukončil tanec smrti, celý zkrvavený si klekl ke stěně jeskyně. Naškrábal na stěnu bizarní obraz monstra s chapadly a uložil před tento obraz kámen, který vytáhl ze záhybu oděvu. BLIK! Světelný kužel zmizel a my jsme stáli v prázdné jeskyni. Po svatyni ani stopy. Vyhráli jsme! Byl jsem dojatý. Podali jsme si s profesorem ruku a pogratulovali jsme si, že jsme to nakonec vše dobře zvládli. „Zřejmě jsme právě zachránili svět. Ještě ale není dokonáno. Musíme rychle zjistit, jak to dopadlo s Vrabcem,“ řekl jsem. Dostat se z jeskyně na povrch nebyl žádný problém. Na místě poklopu ve stropě byl velký otvor. Profesor měl s sebou provazový žebřík, takže jsme se vzápětí ocitli venku. Něco tady ovšem nehrálo. Les vypadal úplně jinak než předtím. Přesněji řečeno, vypadal jako neprostupný prales. Byly zde úplně jiné stromy. Na mysl se mi drala jedna dosti nepříjemná myšlenka. Šli jsme směrem k autu, ale nepoznávali jsme nic kolem sebe. Všechno bylo nějaké divné. Náhle jsem si všiml, že se k nám kdosi mezi stromy blíží. A z druhé strany jde někdo další! „Pane Nedomo,“ řekl profesor s naprostým klidem, zatímco nás obstoupila skupina pomalovaných vousatých divochů, „nerad bych vám kazil náladu, ale obávám se, že nám tenhle experiment úplně nevyšel.“ KONEC ■

Magic: the Gathering

16

Rise of Eldrazi Adam Cepník Dne 23. dubna 2010 byla oficiálně vydána poslední edice Zendikar bloku – Rise of the Eldrazi. A spolu s ní se objevilo mnoho zajímavostí. Aby se tato edice mohla samostatně draftovat (draft je turnaj, kde hráči rozbalí určitý počet boosterů, které potom kolují, a účastníci si tak sestavují balík, se kterým potom na turnaji hrají, můžou si vzít libovolný počet basic landů), vyšly v ní znovu basic landy (full-artové už bohužel nejsou). Celkový počet karet v edici je 248. Na to, že to není hlavní edice bloku, to není málo. Jak již vyplývá z názvu, jde tu o vzestup něčeho, co se jmenuje Eldrazi. Co to je? Eldrazi jsou takové... ehm... větší bezbarvé potvůrky, které to se Zendikarem nemyslí moc dobře. No větší... to je slabé slovo! Ten nejsilnější má útok i obranu patnáct, nejslabší je 7/7 (nepočítám-li Eldrazi Drone a Eldrazi Spawn). A ještě k tomu mají všichni annihilator (například annihilator 3 říká, že jakmile tato bytost podnikne útok, ten, na koho útočí, musí obětovat tři permanenty)! Teď si určitě říkáte, jak musí být drazí, ale není tomu tak. Pravda, někteří nejsou nejlevnější, ale najde se i několik commonek a uncommonek, které stojí jen pár kaček. A i tak nejsou nijak špatní. Nicméně teď se vrátíme k samotné edici. Většinu slávy sice asi sklidili Eldrazi, ale je tu ještě mnoho zajímavých karet a nové schopnosti, které nesmíte přehlédnout!

Začnu jednou z A nakonec bych málem zapomněl na velmi planeswalkery! Ano, v Rise of the důležitých Eldrazi se objevili hned dva. Zaprvé se novinek, které nám vrátil starý dobrý Sarkhan Vol, nyní nám tato edice už Sarkhan the Mad. A zadruhé je to přinesla. Jsou bílý planeswalker Gideon Jura. to level upy. Nejpopulárnějšími kartami této edice se To jsou bytosti, stali nejen oba planeswalkerové, ale i kterým můžete Kargan Dragonlord, zelená obdoba karty za určitý Gifts Ungiven – Realms Uncharted, bílý poplatek level up Student of Warfare, zelený zvyšovat level elementál Vengevine, Momentous Fall, a tím je Deathless Angel, Eldrazi Kozilek, zdokonalovat. Butcher of Truth a ještě mnoho dalších Například karet. Takže když budete otevírat Beastbreaker of Bala Ged. Začíná jako booster, máte celkem slušnou šanci na obyčejná 2/2, ale jakmile dosáhne levelu 4 dražší kartu (tím myslím dražší než cca nebo více, je to už 6/6 trample. 100 Kč). Například já jsem otevřel Momentous Fall, Consuming Vapors a v Dále se v Rise of Eldrazi objevila schopnost posledním boosteru Drana, Kalastria rebound. To znamená, že jakmile ono koulo Bloodchief. Celkem tedy karty v hodnotě zahrajete z ruky, vyřaďte jej ze hry. Na asi 300 Kč. Slušné, že? začátku vašeho dalšího upkeepu můžete ono kouzlo zahrát bez placení mana costi. No, musím uznat, že se edice Rise of the Jelikož ho ale už nehrajete z ruky, znovu Eldrazi vskutku povedla a Wizardi se rebound nemůžete využít. vůbec nemají za co stydět. Určitě stojí za Rise of the Eldrazi přivedlo na svět sérii to alespoň si tuto edici prohlédnout na umbra enchantmetů. Například Drake internetu, pro tento účel poslouží Umbra dá očarované bytosti +3/+3 a flying. magiccards.info, též vřele doporučuji Spider Umbra zase dává +1/+1 a reach přečíst si rozbor edice Rise of the Eldrazi (reach znamená, že ona bytost může na www.hraj.cz. blokovat bytosti s flyingem). A ještě k tomu Jen tak dál, Wizardi! ■ mají všechny tyto „umbry“ schopnost totem armor. Ta způsobí to, že ve chvíli, kdy je Obrázky: www.magiccards.info očarovaná bytost zničena, se z ní místo toho odstraní veškeré zranění a zničen je jen onen enchantment.

Magic: the Gathering

17

Gruul Adam Cepník Červeno-zelená guilda Gruul pochází z edice Guildpact. Je zaměřena na silné bytosti se schopností bloodthirst (to znamená, že když soupeř utrpěl tohle kolo nějaké zranění, tato bytost vstoupí do hry s tolika +1/+1 counterami, kolik je u bloodthirstu napsáno – např. Bloodthirst 2) – a nějaká ta damageová kouzla a ničení též Gruulu neuškodí. V armádě Gruulu se objeví nejen lidé, ale i kentauři, bestie, viashinové, přerostlí červi, goblini a ještě další havěť. Mezi významnější karty Gruulu patří například Burning-Tree Shaman, Borborygmos, Giant Solifuge, Skarrgan Firebird, Ulasht, the Hate Seed, Rumbling Slum, případně i Scab-Clan Mauler, což je v Gruulu téměř nezbytná karta, a samozřejmě Gruul Guildmage. Některé z nich vám zde představím.

Gruulští borci Burning-Tree Shaman Tento 3/4 kentaurský šaman za jednu červenou, jednu zelenou a jednu libovolnou manu říká, že jakmile hráč zahraje schopnost, která není manovou schopností, Burning-Tree Shaman tomu hráči udělí 1 zranění. Slušné, že? Rumbling Slum

tah nekompromisně jedno zranění do všech Jako obvykle vám nakonec předložím hráčů. decklist . . . Giant Solifuge

9x Mountain 9x Forest Tento 4/1 insect za dvě zeleno-červené 2x Gruul Turf hybridní many (tj. cena, kterou lze zaplatit 2x Gruul Signet jak červenou, tak zelenou manou) a dvě libovolné má trample, haste a nemůže být 1x Borborygmos zacílován kouzly ani abilitami. Proto je 1x Rumbling Slum skoro jisté, že do soupeře alespoň něco 1x Giant Solifuge projde, a mana cost je celkem přijatelná. 1x Ulasht, the Hate Seed 1x Petrified Wood-Kin Skarrgan Firebird 1x Skarrgan Firebird Tento 3/3, bloodthirst 3 a flying fénix stojí 1x Burning-Tree Shaman čtyři libovolné a dvě červené many. Za tři 2x Gruul Guildmage červené many si ho můžete vrátit ze hřbitova 4x Scab-Clan Mauler do ruky, ale jen když soupeř v tom tahu 2x Savage Twister utrpěl nějaké zranění. To se hodí ve chvíli, 1x Rabble Rouser kdy Skarrgan Firebird při vašem 1x Gruul Scrapper hromadném útoku zemřel, ale soupeř 2x Feral Animist zároveň ztratil nějaké životy. 2x Fencer's Magemark 2x Beastmaster's Magemark Gruul Guildmage 2x Bloodscale Prowler 1x Ghor-Clan Savage Stejně jako všichni ostatní guildmágové má 2x Gristleback Gruul Guildmage sílu a obranou dva. Mana 2x Skarrgan Pit-Skulk cost tvoří dvě zeleno-červené hybridní 2x Skarrgan Skybreaker many. 1x Wreak Havoc Za tři libovolné many, jednu červenou a 1x Wild Cantor obětování jednoho landu udělí dvě zranění 1x Tin Street Hooligan do cílového hráče. Za tři libovolné a jednu 2x Wildsize zelenou přidá libovolné bytosti +2/+2 do 1x Streetbreaker Wurm ■ konce tahu.

Tento 5/5 elemental za dvě zelené, jednu červenou a jednu libovolnou udělí každý Decklist

Obrázky: www.magiccards.info

Deskové hry

18

Blue Moon Jakub Dobal (Tento článek pochází ze stránek Frodovy deskové hry – www.deskovehry.blogspot.com – a je v Camelotu zveřejněn se svolením autora) Počet hráčů: 2 Doporučený věk: od 12 let Délka hry: 30 minut Autor: Reiner Knizia Rok vydání: 2004. Výrobce: KOSMOS, Fantasy Flight Games Obvyklá cena: cca 600 Kč, rozšíření cca 300 Kč Ocenění: Toy Innovation 2004 na Norimberském veletrhu Herní systém: karetní hra, fantasy souboj Čeština: bez českých pravidel, karty obsahují cizojazyčné texty - podle vydání v němčině nebo angličtině, pravidla v češtině jsou k dispozici ke stažení Blue Moon je karetní hra Reinera Knizii pro dva hráče. Autor pro ni vytvořil příběh s celým fantastickým světem plným různých národů a postav. Vtáhne vás do hry, stačí si jen vybrat svůj národ, který povedete v bitvě o uvolněný trůn. Starý král zemřel, bůh Blue Moon opustil Zemi, a ta byla uvržena do chaosu. Město Blue Moon je v troskách a jeho národy vedou válku. Pro usmíření boha a urychlení jeho návratu bojují o přízeň tří draků, kteří stráží posvátné krystaly a čekají na nového vládce. Kdo si je nakloní, získá trůn a bude moci znovu nastolit řád a mír. V základní hře máte k dispozici dva balíčky/sety národů Blue Moon: Vulca a Hoax, hrací desku pro umisťování karet a tři draky. Každý hráč si zvolí jeden národ. Pokud máte i některý z rozšiřujících balíčků, můžete si vybírat i z nich. Každý obsahuje přesně 30 karet a kartu vůdce. To je vaše armáda, se kterou vytáhnete do bitvy proti soupeři. Každá bitva se skládá ze série samostatných soubojů.

je mohou hrát v příslušné fázi svého tahu a jen na příslušné místo na hrací desce. Základním typem karty je postava (Character), tu musí hráč zahrát vždy, mnohdy je to jediná jeho vyložená karta. Další karty jsou podpůrné. Booster podporuje vždy konkrétní postavu. Karta Support se pak vykládá do vlastního prostoru. Obě podpory ovlivňují aktuální sílu hráče. Všechny karty pak mohou obsahovat speciální text, který ovlivní či změní základní pravidla. Důležité je před začátkem hry balíček pečlivě zamíchat. Je také dobré znát karty v obou balíčcích a v průběhu hry sledovat, které již byly zahrány. Blue Moon je především taktická hra. Přestože se na první pohled může zdát, že zahráváte jen karty, které vám postupně přicházejí, vždy máte možnost volby. Musíte odhadovat soupeře, abyste vybrali tu momentálně nejlepší kartu. Převahu získá ten, kdo dokáže využít silné stránky svých karet a eliminuje včas ty soupeřovy. Náhoda spočívá v tom, jaké karty si lížete. Můžete však ovlivnit, kolik karet si líznete. Také víte, jaké karty potřebujete a které můžete očekávat. Hra je postavena tak, že náhoda je její přirozenou součástí. Kdo hraje "dobře", dokáže náhodu zcela eliminovat. Například zahrajete kartu, díky níž můžete odhodit dvě karty ze soupeřovy ruky, a tím zmenšíte možnosti jeho volby.

v případě nejasností během hry nebo po první hře. Hra má spád i nečekané zvraty. Někdy má hra vítěze rychle, jindy se bojuje do poslední karty. Jedna partie trvá 15 až 30 minut. Většinou tedy nezůstane jen u jedné bitvy. Můžete hrát více her za sebou a přitom pokaždé vyměnit balíček, se kterým budete hrát.

Ke hře existují rozšíření v podobě dalších ucelených balíčků národů. Ve světě Blue Moon je jich celkem osm. Kromě toho vyšly i další se speciálními kartami, které se mohou připojit ke kterémukoliv z nich (Emissaries and Inquisitors). Všechny samostatné balíčky jsou vyvážené a nepotřebují žádné úpravy. Pokročilá pravidla však umožňují i konstrukci vlastního balíčku. Rozšíření hru zpestřují a rozvíjí, protože přinášejí do hry nové prvky. Blue Moon nepatří mezi sběratelské karetní hry, nekupujete jednotlivé karty a nesestavujete vlastní originální set pro hru. Karty mají nádhernou grafiku. Každý set Základní sada je zcela plnohodnotná. Koho ilustroval jiný grafik, takže má svou hra zaujme, určitě se poohlédne i po svébytnou a charakteristickou atmosféru. rozšíření. Grafické ztvárnění také vystihuje specifické vlastnosti jednotlivých národů. Blue Moon vyšlo nejprve v anglické verzi, Hoaxové jsou myslitelé a vynálezci, německá následovala. Texty na kartách Vulcové naopak mágové. nejsou nijak složité, stačí tedy základní

Základem hry je klasické přebíjení. Kdo nemůže zvýšit ani dorovnat sílu soupeře v aktuálně hraném elementu (země nebo oheň), musí se ze souboje stáhnout. Vítěz souboje si nakloní jednoho či více draků. Bitvu pak vyhraje ten, kdo si nakloní všechny draky a měl by získat přízeň dalšího. Hra také končí, když jednomu hráči dojdou karty v lízacím balíčku, pak o vítězství rozhoduje, na čí straně je alespoň znalost jazyka. ■ nějaký drak. Pravidla nejsou nijak složitá. Začít můžete hned po seznámení se základními pravidly. Balíček obsahuje různé druhy karet, hráči Na speciální pravidla se můžete podívat až

Vyřešené záhady, Historie

19

UFO nadvakrát Jakub Cepník V druhém dílu rubriky Vyřešené záhady vás seznámím hned se dvěma případy UFO. První z nich patří k těm nejslavnějším, zatímco druhý je jen jedním z tisíců podvodů. Oba ovšem vyvolají úsměv na tváři. Britský Roswell Vypráví se, že 26. prosince 1980 se u vesnice Rendleshamu, v blízkosti města Ipswitch na východě Anglie, odehrál jeden z nejslavnějších případů v historii UFO. Svědci tam pozorovali, jak v lese přistál jakýsi objekt, který prý svítil „jako vánoční stromeček“. Po nějaké době opět odletěl a zanechal po sobě v terénu stopy. Případ prý „prosákl“ na veřejnost až o necelé tři roky později, poté, co se ho vláda marně snažila utajit. Jak to ovšem bylo s „britským Roswellem“ doopravdy? Loni v září prohlásil jistý řidič Peter Turtill, rodák z Ipswitchu, že má v případu prsty on. Tehdy před devětadvaceti lety prý půjčil svému kamarádovi nákladní vozidlo. To se ovšem porouchalo a zůstalo stát v rendleshamském lese nedaleko vojenské základny. Turtill nestačil věřit svým očím, když zjistil, že je plné kradených hnojiv.

Proto se s kamarádem rozhodli náklaďák spálit, aby zlikvidovali důkazy trestné činnosti. Odtáhli ho ze silnice do lesa a zapálili. Hnojiva společně s hliníkovým rámem auta vytvořila zvláštní barevné plameny. Jako by to ovšem nestačilo, hořící náklaďák zpozorovali vojáci z nedaleké základny. Naše dvojice se tedy jala táhnout vozidlo z lesa zpět na silnici. Turtill dnes po letech připouští, že to muselo vypadat vskutku velkolepě – asi jako kosmická loď. Zlí jazykové se však ptají: Proč toto Turtill tajil téměř třicet let? Odpověď je možná triviální (jak nadhodil jeden pozorný čtenář KPUFO.CZ) – vypršení promlčecí lhůty. :-)

objasnit. Před několika lety jim kdosi poslal poměrně hezkou fotografii létajícího talíře. Dodal k ní i poutavou historku o jejím původu. Členové projektu Záře však přišli při bližším průzkumu fotografie na to, že má zrnitou strukturu, která odpovídá řádkování televizní obrazovky. Pak už stačilo zjistit, v jaký den a čas fotografie vznikla, a podívat se do televizního programu. Ukázalo se, že dávali film Četník a mimozemšťané.

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY:  Mimozemšťané existují!, 10. – UFO z televize 11. dvojčíslo, str.4 Projekt Záře je skupina lidí pod vedením  Rozhovor s Vladimírem Šiškou, pana Vladimíra Šišky, která shromažďuje 10. – 11. dvojčíslo, str. 26 informace o případech UFO a jíž se v drtivé většině případů daří vysvětlit je. Nyní vás seznámím s jedním z mnoha kuriózních případů, který se jim povedlo

Knihy:  J. Lenková, I. Mackerle, V. Šiška, J. Zeman: Velká kniha otázek a záhad, Regia Praha 2002

Web: 

www.dailymail.co.uk/sciencetech/article-1211350/

Přednášky:  přednáška „UFO v ČR“ Vladimíra Šišky v rámci výstavy „Jsou mezi námi?“ v obchodním centru Chodov 14. června 2009

Český přemyslovský stát – Část druhá Anna C. Přes všechna krveprolití a dějinné zvraty probíhající od počátku historicky doložené doby do konce 12. století země sílila a rozvíjela se. V 13. století dochází k dalšímu růstu. Kvete zejména zemědělství, rozvíjejí se řemesla, jsou zakládána nová města, a to města královská (např. České Budějovice, Kouřim, Kolín, Žatec, Písek, Brno, Olomouc, Znojmo aj.). Zvláštním druhem královských měst byla města horní – Kutná Hora a Jihlava, a města věnná – např. Mělník, Chrudim, Jaroměř, Hradec Králové aj. Vznikala také města poddanská – Český Krumlov, Jindřichův

Hradec, Mladá Boleslav… nebo města biskupská – např. Český Brod, Pelhřimov a Rokycany. Města získávají právo opevňovat se.

vlastnictví (podle starého práva ji dostávali jen do smrti – tzv. odúmrť). Původní naturální forma dávek přechází postupně v peněžní. Vzrůstající potřeba peněz vede k rozvoji hornictví – I počet vesnic ve 13. století podstatně v Čechách jsou bohaté stříbrné žíly, vzrůstá díky vnější kolonizaci (hlavně hlavně v Jihlavě a Kutné Hoře. německé). Důvody: domácí síly nestačily na další získávání zemědělské půdy vzhledem V řadě panovníků, za jejichž vlády ke stoupajícím potřebám společnosti. dochází k vnitřnímu i zahraničnímu Němečtí kolonisté zúrodňují zalesněné upevnění českého státu, zaujímá první oblasti a zakládají nové vesnice. Noví místo Přemysl Otakar I. (+ 1230). Jméno osadníci dostávají určitou lhůtu („lhótu“), po Otakar si připsal k svému původnímu kterou nemusí odvádět poddanské dávky. jménu podle německé módy. Jako první Feudálové postupně dospívají k poznatku, že získal v r. 1198 dědičně královský titul. ► je výhodnější poskytovat půdu do dědičného

Historie Roku 1212 byl akt potvrzen Zlatou bulou sicilskou, což znamenalo možnost dalšího upevňování české samostatnosti a nezávislosti. Tím, že se zbavil první ženy Adléty, aby se mohl oženit s Konstancií, dcerou uherského krále, připravil o nástupnictví syna Vratislava a ten s ním pak válčil. Z řady dětí pocházejících z jeho druhého manželství jsou nejznámější Anežka a Václav. Anežka byla již v osmi letech zasnoubena s příštím císařem, avšak ze zasnoubení sešlo, stejně jako z druhého, kdy si měla vzít anglického krále Jindřicha III. Princezna se rozhodla pro řeholní život, v r. 1233 přivádí do Prahy ženskou odnož minoritů – řád klarisek, zakládá Anežský klášter a také špitální řád křižovníků s červenou hvězdou. Byla vlastně zakladatelkou první sociální sítě u nás, věnovala svůj život péči o nemocné a chudé. V tom ji velmi podporoval její bratr Václav I., a jelikož měli mezi sebou hezký sourozenecký vztah, Anežka ovlivňovala zároveň i politiku. (Připomeňme si, že v roce 1989 byla prohlášena za svatou, přestože dosud nebyl nalezen její hrob.) Za vlády Václava I. probíhala německá kolonizace českých zemí. Za svého života musel řešit několik konfliktů, účastnit se řady válečných střetnutí i společné obrany proti vpádu Mongolů, jejichž mračna zaplavila celou střední Evropu, ale nakonec zmizela, aniž by jejich vpád znamenal příliš katastrofální následky. Po Václavu I. přichází Přemysl Otakar II., jeden z našich největších panovníků, označovaný za krále „železného a zlatého“, což asi mělo symbolizovat jeho válečnické úspěchy (symbol těžkooděnců v pancířích), případně jeho vládnutí železnou rukou, a výraz „zlatý“ vyjadřoval jeho ohromné bohatství související s rozvojem těžby drahých kovů. Vládl 25 let. Na počátku své vlády se zúčastnil křižácké výpravy proti pohanským Prusům a doufal v císařskou korunu, ale marně. Postavili se proti němu papež, feudálové i česká šlechta a byl dosazen Rudolf Habsburský, daleko méně významný. Přemysl panoval nad mohutnými državami, jeho říše představovala mohutnou velmoc, zásluhou jeho výbojů dosáhla obrovské rozlohy. Získal alpská vévodství (rakouské, štýrské, korutanské), takže říše

20 sahala v podstatě od Krkonoš k Jaderskému moři. Právě obavy z jeho přílišné moci byly důvodem, že se nestal císařem. Pod rukama Přemysla Otakara II., neobyčejně schopného a zdatného panovníka, vzniká skutečná feudální velmoc, centralizovaná monarchie. Rudolfa Habsburského nechce uznat, a to má za následek tragické střetnutí roku 1278, v němž bojoval velmi udatně, ale byl poražen a zabit – pochopitelně, jak už to bývá, zradou spojenců i české šlechty. Habsburk vsadil na rozklad českého vojska uvnitř. Po smrti Přemysla Otakara II. nastávají boje o moc. Vládu si dělí císař Rudolf a poručník Přemysl Otakar II. (Obrázek: www.wikipedia.org) nezletilého Václava II. Ota Braniborský. Jeho poručnictví Za jeho nástupce Václava III. se nepřátelé však představuje zkázu. Nastává velmi množí. Mladistvý král zamířil proti svízelné období plenění, násilí, loupeží a Polsku, ale roku 1306 byl Olomouci vůbec všeobecných útrap znásobených ještě dosud neznámou osobou zavražděn. Tím neúrodou a hladomorem (viz Smetanovu vymírá rod Přemyslovců po meči. operu Braniboři v Čechách nebo píseň Zle, matičko, zle, Braniboři zde). Kralevici Historikové všech pozdějších dob Václavovi bylo 7 let a byl vězněn v Praze, uvažovali o motivu vraždy v Olomouci. na Bezdězu a v cizině. Jeho matka Kunhuta Motiv mohla mít spousta lidí: Albrecht uprchla a sblížila se se Závišem Habsburský, Vladislav Lokýtek – zájemce z Falkenštějna, který se jako příslušník o polský trůn, možná i Jindřich vlivného rodu Vítkovců podílel na zradě Korutanský, který byl po Václavově smrti Přemysla Otakara II. Stal se Kunhutiným krátce vynesen na trůn, možná sehrála manželem a Václav se s ním nejprve velmi úlohu osobní zášť . . . Novodobí sblížil, ale později, hlavně pod vlivem své historikové soudí, že šlo o spiknutí ženy Guty Habsburské, Rudolfovy dcery, se českého panstva. přiklání na stranu habsburskou. Po matčině Potom nastalo období sporů o trůn a trvalo smrti na Záviše zanevřel a roku 1290 ho do roku 1310, kdy nastupuje rod jako představitele odbojných Vítkovců Lucemburků. nechává před hradem Hlubokou popravit. Vláda posledních Přemyslovců byla Václav II. byl panovník schopný a vzdělaný. dobou úspěšnou, vyznačovala se Vybudoval mocnou monarchii, jeden ekonomickou prosperitou, přinesla slávu z nejlepších států tehdejší Evropy. Úspěšně Kutné Hory, delší období míru a rozvoje pokračovala těžba stříbra, zlepšovala se gotického umění a stavitelství. ■ česká mince. Václav provedl mincovní reformu: namísto dosavadních lehkých Doporučujeme k přečtení: brakteátů byly zavedeny pražské groše -totéž, co v 1. dílu, navíc ještě: s pevně stanoveným obsahem stříbra. To vše - František Křelina: Dcera budí závist Albrechta Habsburského. Roku Královská 1304 vtrhl do Čech, ale musel utéci. Václav - František Neužil: Zlomená Pečeť sbírá síly k protiútoku, avšak r. 1305 náhle - Ludmila Vaňková: Žebrák se stříbrnou holí (doba Václava II.) umírá. Zůstávají po něm tři královské koruny – česká, polská a uherská, ale zároveň i velké dluhy.

Knihy:  Příruční slovník naučný III. díl, ČSAV 1966  Čsl. Vlastivěda díl II. - Dějiny svazek I., Orbis Praha 1963  Toulky českou minulostí II. díl, Práce 1985, autor: P.Hora

Mytologie

21

Americké mytologie – Část první Osídlení Severní Ameriky a inuitská mytologie Stanislav Cepník st. (Některé pasáže byly převzaty z Wikipedie, otevřené encyklopedie.) Je nesporné, že první lidé přešli do Ameriky v době ledové z Asie na Aljašku přes Beringův průliv. Ten je dnes hluboký 45 metrů a je velice nepřívětivý. Teplota vzduchu nevystoupí po většinu roku nad bod mrazu, teplota vody nikdy nepřesáhne 9 °C. Rozdíl mezi přílivem a odlivem je nepatrný. Že není průliv trvale zablokován polárním ledem, za to vděčí stálému severnímu proudění z Tichého oceánu. Na nejužším místě měří jen 85 kilometrů, uprostřed leží dva bezútěšné ostrůvky. Pro Eskymáky není žádným problémem přeplout ho. Lidé, kteří před více než 10 000 lety táhli za velkými savci ze Sibiře na Aljašku, přešli na druhou stranu – stejně jako Eskymácká rodina na snímku z roku 1917 (Foto: George R. King) zvířata – po souši. Nemohli vědět, že mnohem později, až roztají ledovce a moře stoupne, bude úžina zaplavena. Život kmenových společenství se až do nepřízní počasí. Narušenou rovnováhu Nevěděli ani, že přišli do zcela nového příchodu Evropanů nikdy nevyznačoval mezi člověkem a přírodou může obnovit roztříštěnou existencí. Světový názor šaman. Ten navštěvuje duchovní svět a světa bohatého na lovnou zvěř. zahrnoval všechny stránky života. Při léčí. Na nový kontinent nepronikli ve velkých vysvětlování světa hrál mýtus životně skupinách, nešlo o stěhování národů, jaké důležitou roli, udržoval harmonickou Ze společného prapůvodu arktických známe z Asie a Evropy. Je téměř jisté, že rovnováhu v životě kmenů, často byl národů a extrémního životního prostředí paralely, v mytologii, byli z rodu Homo sapiens a prosáklý posvátnými obřady a oslavami, vyplývají pravděpodobné, že patřili jeho vypravěči měli v kmeni zvláštní náboženství, kultuře… k mongoloidnímu plemenu. Žili v malých postavení. Tyto národy o sobě věděly dávno před tlupách a neustále následovali velké příchodem Evropanů, měly mezi sebou Příchod Evropanů rozvrátil a téměř zcela savce, kteří jim poskytovali potravu. nejrůznější kontakty (obchod, trhy i zlikvidoval tradiční kmenový systém, Došlo i k vzájemnému Je ale sporné, kdy přišli a jaké kulturní zmizely některé kmeny, jejich tradice, války). dědictví s sebou přinesli. Podle některých kultura, jazyk. I přesto se kmeny snaží ovlivňování kultur. archeologů přišel člověk do Nového světa, vracet k některým starým způsobům, pokud Podle arktických národů je ve všem na Ameriky, teprve krátce před rokem 10 000 jim to změněná situace dovolí. Mnoho mýtů světě životní síla, některé národy př. n. l., jiní se domnívají, že to bylo bylo nenávratně ztraceno, ale mnoho (Čukčové) věří v nejvyšší bytost, tvůrce mnohem dřív, snad už před 30 000 nebo příběhů – předávaných z generace na života. Životní síla proudí stejnou měrou dokonce před 40 000 lety. Tím se ale generaci – přece jenom přežilo. Poprvé byly mezi lidmi a zvířaty a oživuje je. Inuité ji zabývat nebudeme. zapsány až v 19. století. nazývají „inua“. Mluví i o „sila“, vládci Podíváme-li se na původní osídlení Severní Ameriky a přilehlých oblastí, vidíme, že Aleuti, vlastním jménem Unangani, původní obyvatelé Aleutských ostrovů (mezi Aljaškou a Kamčatkou), a Eskymáci obývají nejsevernější arktické části a ostrovy, části Grónska, kam se asi ve třetím století našeho letopočtu přestěhovali ze Sibiře, a ruské pobřeží Beringovy úžiny (Aleuti a Eskymáci patří do XXI. skupiny aleutsko-eskymáckých jazyků). ●●●

Přes někdy značné rozdíly v životním stylu i v jiných oblastech mají arktické národy společný zvláštní vztah k arktickému životnímu prostředí. To zajišťuje jejich fyzické přežití a poskytuje duchovní základ, na němž je vybudována jejich kultura a rozvinut specifický životní styl. To všechno – jak už jsme dříve naznačili – se odráží v mytologii.

nad živly i vesmírem. Zahrnuje všechny individuální síly a mocnosti přírody.

Než aspoň letmo nahlédneme do nesmírného bohatství velkého množství odlišných indiánských kmenů, zastavíme se na okamžik u jejich severnějších sousedů – Eskymáků. Je tu řada styčných bodů, nebo aspoň podobností s indiánskými kmeny, některé prvky se i prolínají, ale tím se budeme zabývat Duchovní síly působí naprosto ve všem (v v dalších pokračováních. lidech, zvířatech, přírodě…). Je třeba usmířit si i duši zabitých zvířat (nejrůznější rituály). Za Inuity se označují Eskymáci z Kanady Její urážka může probudit zlé duchy a ti pak a Grónska, na Sibiři a jižní Aljašce se škodí nemocemi, neštěstími, hladem, nazývají Jupikové (Juité), v Grónsku ►

Mytologie

22

Kalaallité. Jejich předkové pocházejí ze Sibiře, z poloostrova Čukotka. Žijí v pro nás nepředstavitelně krutých podmínkách – po devět měsíců z každého roku v třeskuté zimě (v únoru je tam průměrná teplota –35 °C). Nejprve žili v Asii na březích Beringova moře. Pak se začali stěhovat na východ (za sluncem?). Dostali se až do Grónska, časem se začali vracet. Jejich cesty na západ a na východ byly snad blouděním za sluncem a jeho teplem. To v oné oblasti stejně nenašli a nakonec zůstali tam, kde jsou. Nebudeme popisovat jejich bydlení, způsob obživy, ani velmi důležitý rodinný život, jejich slavnosti, jakkoliv je to velice zajímavé. Jejich charakteristickými znaky jsou rovné černé vlasy, žlutá až světle hnědá pleť, mongoloidní rysy a malý vzrůst. Částečně žijí polokočovným způsobem života, v létě pod stany z kůže, v zimě v iglú, popřípadě v obydlích ze dřeva a drnů. K přežití v arktických oblastech mají kajak, olejovou lampu, iglú atd. Jejich přirozenou potravou je maso.

zahnat od pobřeží. Její ruce s osekanými prsty připomínají tulení ploutve. Žije prý s tuleni v hlubinách a je uctívána zejména rybáři. Po Sedně byla pojmenována jedna z planetek sluneční soustavy. Matka Karibu, bohyně, obhospodařuje sobí stáda. Často se hněvá a potřebuje usmíření od člověka i od šamana. Nanuk (v inuitštině polární medvěd) je pán medvědů a rozhoduje o tom, zda lovci zachovávají všechna tabu a zda si zaslouží úspěch při lovu medvědů. Takkeitsertok je bůh země, popřípadě i zvěře a lovu, proto je vzýván v loveckém období. Wentshukumishiteu je vodní démon, velmi nebezpečný. Je to především ochránce mláďat (zvlášť vydřích) před lovci. ●●● Víra je nejhezčí prvek v životě Eskymáků. ●●●

Toto letmé nahlédnutí ukončíme pohledem arktických národů na reinkarnaci. Mýty o jménech a znovuzrození člověka se vyskytují v celé Arktidě. Každá bytost má osobní duši, volnou duši (tj. dech) a duši jména. Na Sibiři, na Aljašce, v Kanadě a Grónsku věří, že lidskou duší je i jméno. Tato duše opouští tělo po smrti člověka a je tak dlouho bez domova, dokud není vyzvána, aby se nastěhovala do duše novorozence. Dědic jména zdědí dobré vlastnosti zemřelého. Občas se u nich vyskytuje polyandrie Duch Pingu může lidem škodit, pokud ho dost nectí, ale ve skutečnosti je to pouze Dále se v mýtech vypráví, že jsou tu duše, (mnohomužství). neutrální, neurčitý kdosi, ani dobrý, ani zlý. které bloudí okolo, a zemřelí se díky duši ●●● Paní Sedna, bohyně moře, je velitelkou jména stávají strážnými duchy svých Důležitou roli v jejich životě hraje víra. všech mořských zvířat. Je-li rozezlená potomků. ■ Jejich náboženství obsažené v mýtech je u lidskými hříchy, které se jí v podobě špíny nich živé i dnes. Věří v šamana, moudrého usazují ve vlasech, může tuleně a mrože Oděv si vyráběli z kožešin, nástroje Eskymácký šaman (Foto: Frank G. Carpenter) z kostí a kamene. Často obchodovali s dýmkami. Vyráběli je z velrybích kostí i rodinného kouzelníka, který všechno ví a může mnohé zařídit (utěšovat, léčit, trestat, jiných materiálů. ovlivnit lov atd.). Dominantním prvkem jsou Dnes žijí v domech s elektřinou a dalšími bytosti, které zosobňují drsné síly přírody a modernějšími věcmi. Dostali se však do které trestají ty, kteří se nechtějí sklonit před problematické sociální situace. zvyky a moudrostí předků. Důsledkem je zánik kulturních tradic, ale také alkoholismus, negramotnost a V mýtu o stvoření světa vystupuje liška. nezaměstnanost. V současné době se Chce ponechat vládu tmy, ale zabrání jí Kanada snaží zvýšit jejich životní úroveň. v tom zajíc, někdy havran.

Knihy:       

Web: 

Příruční slovník naučný I (A – F), NČSAV Praha 1962, 1. vydání Příruční slovník naučný II (G – L), NČSAV Praha 1963, 1. vydání P. Hořejš, V. Šolc: Nejstarší Američané, SNDK Praha 1968, 1. vydání C. W. Ceram: První Američan, překlad: J. Stach, Odeon Praha 1977, 1. vydání kolektiv autorů: Mytologie, přeložil D. Zbavitel, Fortuna Print Praha 2006 Vl. Hulpach: Co vyprávěl kalumet, SNDK Praha 1966, zde 1. vydání kolektiv autorů: Mytologie (Bohové, hrdinové, mýty), editor A. Cotterell, přeložil Vl. Čadský, Slovart, s. r. o., Praha 2007

Wikipedie, otevřená encyklopedie

Mytologie

23

Nadpřirozené bytosti Japonska – Část čtvrtá Jan Holan Kicune (někdy také Kitsune) Kicune znamená v japonštině „liška“, z čehož již vyplývá její nejčastější podoba. Toto nadpřirozené stvoření ale také často využívá svoji schopnost přeměny či převtělení do člověka. Oplývá velkou moudrostí, dlouhověkostí a magickými schopnostmi. V podobě člověka je Kicune téměř nevystopovatelná, pouze psi ji dokážou vycítit. Pokud se Kicune nachází v liščí podobě, je až na pár rozdílů podobná normální lišce. Také má větší množství ocasů, maximálně však devět. Zajímavostí je, že ve vyprávění se nejčastěji objevují Kicune s lichým počtem ocasů. Po získání devátého ocasu se Kicune stává kjúbi no kitune (liška s devíti ocasy) a krom toho, že její srst získá bílou či zlatou barvu, získá také schopnost slyšet a vidět cokoliv na světě. Počet ocasů tedy symbolizuje stáří Kicune a tím pádem i její moc. Kupříkladu v momentě, kdy Kicune začne stý rok svého života, zvládne už proměnu na člověka. Tak jednoduché to ale není. Aby se Kicune mohla proměnit na člověka, potřebuje k tomu také lidskou lebku či zelený list. Většinou se Kicune převtělí do překrásné mladé dívky, ale výjimkou nejsou ani stařeny. Kicune je srovnatelně populární jako Tanuki. Stejně jako se ve středověku věřilo, že skoro každý mnich je Tanuki, tak se také věřilo, že skoro každá osamělá dívka je Kicune. Kicune se dělí na dvě základní skupiny. První z nich jsou Zenko (japonsky dobrá liška), jsou mírumilovné, laskavé a ochotné pomoci. Jsou také spojovány s bohem Inarim, jemuž slouží jako poslové. Druhou nejpočetnější skupinou jsou Jako (japonsky divoká liška), jež jsou lstivé a nepřející. Skupin je ale daleko více a různé tradice dělí Kicune jinak, z čehož vyplývá, že Kicune nebyly vždy mírumilovné. "V Japonsku to byla vždy hodná stvoření, až legendy přinesené z Číny a Indie z nich udělaly stvůry," je názor Kiyoshi Nozakiho, jednoho z japonských folkloristů. Někdy se třeba stávalo, že si Kicune už předem vyhlédla mladou dívku a tu pak posedla prostřednictvím nehtů. Takovýmto dívkám se říká Kitsunetsuki. Příznakem ovládnutí Kicune bylo nechutenství, letargie, vystoupení lícních kostí či tiky v očích. Podle starých Japonců byl jediným způsobem zbavení se Kicune pořádný výprask. Avšak ani poté neměla dívka pokoj, musela se s celou rodinou odstěhovat a známka Kitsunetsuki ji již provázela až do smrti. Podle současných odborníků si takto kdysi lidé vysvětlovali různé duševní choroby. Dodnes vlastně ani není jasné, jak vznikly legendy o Kicune, každopádně první z nich nejspíše pocházejí z období kolem 4. století př. n. l.

Socha Kicune (Foto: www.wikipedia.org) Liška a Tanuki Před dávnými časy potkala liška Tanukiho. „Tanuki, napadlo mě, že když přijde na přeměňování, jsme my dva nejlepší na světě. Kdo z nás je ovšem v umění přeměny číslo jedna? Ty, či má vznešenost?“ Tanuki neodpověděl, pouze ukázal prstem na svou hruď. „Co tím myslíš? Zdá se ti snad, že jsi v umění přeměny nejlepší?“ „Přesně tak!“ řekl Tanuki. A tak se dohodli, že uspořádají soutěž v přeměně. Jakmile bylo rozhodnuto, liška neztrácela čas. „Pokud nepředčím toho nafoukaného Tanukiho,“ pomyslela si liška, „bude to ostuda pro všechny lišky.“ Právě v této chvíli si liška všimla pamětního kamene stojícího vedle silnice. Dostala nápad a přeměnila se v sošku Jizo-sama. Netrvalo dlouho a za ohybem cesty se objevil Tanuki. Avšak co bůh nechtěl, tenhle Tanuki měl zrovna zvláštní zvyk – jakmile uviděl sochu Jizosama, dostal hlad a hned snědl všechno jídlo, co měl u sebe. Ani tento den nebyl výjimkou. „Já mám hlad. Myslím, že si dám něco k obědu.“ Tanuki sundal batůžek, co měl na zádech, a vyndal z něho rýžové kuličky. Jednu položil před Jizo-sama jako oběť a sklonil hlavu. „Nechť je liška poražena v naší měnící soutěži.“ Ale když zvedl hlavu a otevřel oči, byl překvapen. Rýžová kulička, již nabídl Jizo-sama, tam už nebyla! To bylo podezřelé! Když tak o tom přemýšlel, napadlo ho, zda by teď neměl učinit nabídku. A tak opatrně položil další kuličku před sochu Jizosama. Sklonil hlavu a začal se modlit. „Namu Amida Butsu. Namu Amida Butsu.“ Poté zvedl svou hlavu. Cože? Rýžová kulička tam už

nebyla! „To přece není v pořádku!“ Tanuki položil před Jizo-sama ještě jednu kuličku, rychle řekl „Namu Amida“ a zvedl hlavu dříve, než jí vůbec spustil dolů. To, co uviděl, byl Jizo-sama s polonedojedenou rýžovou kuličkou v jedné ruce. „Hej!“ zařval Tanuki a chytil Jizo-sama za ruku. Jakmile se jí dotkl, přeměnila se Kitsune do své obvyklé podoby. „Co to znamená, Kitsune?“ zeptal se Tanuki. „Teď je řada na tobě,“ odpověděla liška. Tanuki se na chvíli zamyslel a vzal si zpátky to, co zbylo z jeho rýžové kuličky. „Zítra v poledne se proměním v pána z hradu a budu tudy procházet, tak dávej pozor,“ řekl a odešel. A tak liška čekala na další den plna očekávání, co si na ní Tanuki připraví. Nakonec spatřila čelo průvodu, jenž se pomalu blížil. Napřed šli muži, kteří odháněli ostatní lidi a křičeli: „Na zem! Skloňte hlavy!“ Poté okolo přešla dlouhá řada samurajů a za nimi nosítka, v nichž byl pán hradu. Liška, plná úžasu, se bezmyšlenkovitě prodrala až k nosítkum, stále ve své liščí podobě. Ale ukázalo se, že průvod nebyl přeměněný Tanuki. Ten průvod byl skutečný! V tu chvíli přiběhl jeden samuraj s tyčí v ruce a způsobil lišce vážná zranění. A tak nebylo nikdy rozhodnuto, kdo je vlastně mistrem umění přeměny!

- Stará Japonská pověst (volně přeloženo z Kitsune.org) ■ Zdroj:

www.nimwen.blog.cz, www.wikipedia.org, www.kitsune.org

Mytologie

24

Rozhovor s Pavlínou Brzákovou Stanislav Cepník st. Etnoložka a spisovatelka Pavlína Brzáková se zabývá Evenky (Tunguzy) z oblasti centrální Sibiře od roku 1991. V roce 1996 získala za knihu sibiřských pohádek a příběhů Goromomo Goroló cenu Josefa Hlávky. Evenckou mytologii přibližuje v knize Cesta medvěda. Z dalších děl připomeňme aspoň příběh tunguzského šamana Dědeček Ogge a román Dva světy, který nás poutavým způsobem seznamuje s šamanstvím, s působením šamanských center – a prostřednictvím hlavního hrdiny nás vede k poznání, že opravdovost a moudrost může člověk objevit jen v sobě samém. Rozhodně stojí za čtení a za zamyšlení. Co u vás vzbudilo zájem o Sibiř, její původní národy a jejich mytologii? Už v dětství jsem měla ráda sibiřské pohádky, tenkrát se mi dostala do ruky knížka Dcera Slunce, která obsahuje pohádky z různých míst Sibiře. Fascinovaly mě v ní proměny lidských a božských bytostí ve zvířata, v nebeská tělesa nebo ve věci jako třeba v kapesní nožík. Později – na gymnáziu – jsem se věnovala četbě a sběru deníků českých legionářů, kteří bojovali v době první světové války a občanské války v Rusku na ruském území a setkávali se s nejrůznějšími sibiřskými národy. Když jsem pak shodou okolností začala studovat etnografii na Filosofické fakultě UK, původní zájem vykrystalizoval v konečné povolání, jemuž se snažím zůstávat věrná navzdory tomu, že jako etnografka či etnoložka profesně nepracuji. Věnuji se mu v podobě psaní svých knih. Jak se díváte na šamanismus, jaký k němu máte osobní vztah? Snažím se vyhýbat termínu „šamanismus“, zní pro mě jako mocenský nástroj, ne jako svoboda, kterou pro mě představuje. Nahrazuji jej tudíž slovem šamanství, které je pro mě v prvé řadě neviditelným uměním a vírou v duchovní síly přírody. Z tohoto základu pak vyvěrá přirozený vztah ke všemu, co mě obklopuje a co zároveň vytváří i mé tělo, duši a mysl. V devadesátých letech, kdy jsem objevovala přírodní svět sibiřských národů a snažila se jej s nimi aktivně sdílet během svých etnologických výzkumů, vypěstovala jsem si intimní vztah k lesu, bažinám, řekám a horám, ke krajině vůbec. Nevím, jestli je tohle „šamanismus“ – nejsou to žádné magické operace na získání zdraví, lásky a prosperity, kvůli

nimž lidé chodí za šamanem. Je to spíš nějaká potřeba, která je v každodenním životě zapomenutá, stlačená pod běžnými starostmi o přežití, ale podle mého názoru je to přirozená nutnost, jež dělá člověka Člověkem. Zdá se, že zájem o šamanismus poněkud vzrůstá. Myslíte si, že může být pozitivním přínosem pro dnešního člověka? Pokud ano, v čem ho vidíte? Je to už takové klišé, ale přesto si je neodpustím: odklonili jsme se od přírody a tudíž od přirozenosti. Žijeme v umělém světě vytvářeném názory médií a politiků, kteří se starají především o vlastní prosperitu, ne o prosperitu naší země. Návrat k přírodě, k vlastní přirozenosti – ať už třeba v podobě zájmu o šamanství – nás může vnitřně posílit, může upevnit naši integritu a pomoci nám najít svou identitu a místo ve světě. Tato cesta odhaluje viditelné božství kolem nás – Přírodu. Co soudíte o jiných u nás vydávaných autorech, kteří se zabývají podobnou tematikou a problematikou, i když zřejmě z jiného zorného úhlu a asi i s jinými cíli (Garcia Marquez, Carlos Castaneda . . . )? Mám ráda magický realizmus Garcii Marqueze, ačkoliv, přiznávám, že jsem všechny jeho dostupné knihy zdaleka nečetla. Když jsem cestovala a bádala, potřebovala jsem číst vědecké knihy o lokalitách, které mě zajímaly, a do tajgy jsem si pak s sebou knihy vzít nemohla. Pak přišla jiná kapitola mého života – pečování o děti, kdy na čtení už nezbývá tolik času. Protože v Marquezovi nacházím hodně sebe, natolik je mi blízký, raději ochutnávám z jiných šálků, které mají naprosto jiný obsah – jako například knihy Carlose Castanedy nebo teď Cesta šamana od antropologa Michaela Harnera, či kniha V šamanské zóně od saamského novináře a šamana Ailo Gaupa, která prozatím vyšla v angličtině. První tři díly Castanedova setkávání se s Donem Juanem jsem doslova hltala, další knihy jsem už nečetla s takovou náruživostí, spíš z jakéhosi pocitu povinnosti, a ke konci jsem mu

náhle přestala věřit. Příběh mi přijde uměle natahovaný, zdá se mi, že v závěru převážil komerční záměr nad skutečnou potřebou vyjádřit se. Nezáleží mi na tom, z čeho je Castaneda podezříván, že si to celé vymyslel. Na jeho psaní pohlížím jako na literaturu a také ze své zkušenosti vím, že se velmi často právě ty nejvymyšlenější záležitosti a vize mohou o pár let později proměnit ve skutečnost nebo potvrdit zcela jinou cestou. Pro mě jsou to knihy odvahy a dobrodružství blízkého druhu jako legendární mayovky. A svým způsobem reflektují současný zájem lidí z civilizace o domorodé mimoevropské kultury. V nedávné době vydalo nakladatelství Práh knihu německého etnologa Geseka vön Lüpkeho s názvem Poselství šamanů. Knihu tvoří rozhovory s nejrůznějšími šamany z celého světa. Doporučuji ji všem, kteří mají zájem o tradiční kultury, neboť tito šamani, kteří cestují po světě, dokáží pro nás srozumitelnými slovy přiblížit své duchovní tradice. Při čtení této knížky bychom ovšem také měli vzít v potaz, že tito „protagonisté“ dlouhodobě pobývají v civilizovaných zemích, kde vedou semináře, a jsou díky tomu také svým způsobem již kulturně „narušeni“. To ovšem nikterak nesnižuje úlohu těchto šamanů ve společnostech. Děkujeme za rozhovor! ■ Pokud Vás rozhovor zaujal, navštivte stránky www.samanskajurta.cz, kde najdete podrobnější informace o sibiřských šamanech. Foto: Míra Janek

Mytologie

25

Rozhovor s Janem Pechancem Jakub Cepník Jak ses dostal k šéfredaktorování Sardenu? Nedá se říci, že zrovna jako slepý k houslím. Léta jsem se snažil vést server www.scifiworld.cz a během let jsem si vytvořil vazby na další fantastická periodika. Jedním z nich byla i sci-fi rubrika Neviditelného psa Sarden, kterou vedl Petr Holan alias Pagi. Po pěti letech Pagi cítil, že je potřeba předat vedení Sardenu nové krvi a já byl poctěn touto nabídkou, která se prostě nedala odmítnout. Práce šéfredaktora je – jak vím z vlastní zkušenosti – velmi časově náročná. Pro Sarden jako pro deník to platí dvojnásob. Stíháš vůbec ještě něco jiného? Je to těžké, zvlášť když člověk musí chodit do zaměstnání. Naštěstí se Sarden stal deníkem, který svými články vytváří desítky lidí ve svém volném čase. „Šéfredaktor“ pak musí „jenom“ myslet na detaily, plánovat vydání, rozkládat články v čase, komunikovat nejenom s redakcí, ale i s nakladateli, autory, čtenáři. Pokud člověk dělá nějakou činnost srdcem a bezmezně jí věří, pak na sebe přebírá ohromnou zodpovědnost. V takových případech je těžké stíhat další aktivity bez toho, aby utrpěl Sarden.

setká s pochopením redakce, a pochvalná zmínka čtenářů za dobře odvedenou práci je tou nejlepší odměnou. Nezbytnou otravou celého organismu je administrativa a formátování textů k vydání. Na druhou stranu je tato činnost ustáleným stereotypem, který se může dělat i ve chvílích, kdy s vámi váš mozek odmítá komunikovat. Proč název Sarden? Tento název vymyslel sám Ondřej Neff ve své trilogii Milénium, kde představuje název nepříliš pěkného města. Naštěstí dobře zní a snad se za těch deset let podařilo vymazat negativní románové vyznění a zapsat Sarden jako deník o fantastice do myslí i srdcí našich čtenářů. Mohl bys prozradit, jaké novinky či překvapení chystáš do budoucna? Určitě bych mohl, ale neudělám to, neboť Omezovat pak svůj spánek je nezbytné, ale by to nebylo překvapení. Nehledě na to, nedoporučuji to, protože se může stát, že to že dlouhodobě se teď prioritou stane rozjetí „nezávislého“ Sardenu na váš organismus nesnese. www.sarden.cz, kde mohou čtenáři volně Co tě na šéfredaktorování baví a co je diskutovat a vytvořit si svůj malý kousek naopak nesmírná otrava? fantastického vesmíru. V poslední době si tolik zábavy neužiji, nicméně miluji tvůrčí proces, když sednete To je vše, děkujeme za rozhovor! ■ ke klávesnici počítače a začnete proměňovat nějaký nápad v hotový text nebo spřádat nový projekt. Miluji, když se moje snaha

Camelot: květen – červen 2010 vychází 22. 6. 2010, Tento magazín lze ZDARMA stáhnout na jeho oficiálních stránkách – www.camelot.czweb.org, je však zakázáno rozšiřovat jakýkoliv materiál z tohoto magazínu bez svolení redakce!