V současné době (2009), a to je také hlavní příčinou současného špatného stavu veřejných financí, tvoří téměř 80 % všech výdajů státního rozpočtu

V současné době (2009), a to je také hlavní příčinou současného špatného stavu veřejných financí, tvoří téměř 80 % všech výdajů státního rozpočtu tzv. mandatorní výdaje. Jde o ty výdajové položky, které je stát povinen zajišťovat dle zákona a vláda samotná nemůže jejich výši nijak ovlivnit. Jsou to především sociální transfery, mezi něž patří výplaty penzí, tzn. dávky důchodového pojištění, nemocenské dávky a státní sociální podpora. Mimo sociálních transferů se dále jedná o platby státu do všeobecného zdravotního pojištění, výdaje na dluhovou službu, výplatu státních příspěvků ke stavebnímu spoření, penzijnímu připojištění atd. Další významnou položkou jsou tzv. quasi mandatorní výdaje, mezi něž patří mzdy pracovníků rozpočtových a příspěvkových organizací. Skokový růst mandatorních výdajů v souvislosti s novými sociálními dávkami (např. porodné a rodičovský příspěvek), které byly schváleny před parlamentními volbami v roce 2006, katapultoval podíly mandatorních výdajů na hranici tří pětin výdajů rozpočtu. Pro vývoj posledních let je tak typické, že státu zbývá jen necelá pětina příjmů státního rozpočtu na financování rozvoje, protože dohromady podíl mandatorních a quasi mandatorních výdajů ve státním rozpočtu České republiky dosahuje kolem 80 % jeho příjmů.

1.

Změny sociálního státu v evropském kontextu

Prostředí evropského kontinentu utvářené v minulém a předminulém století mnoha ideovými, politickými, ekonomickými a sociálními vlivy vedlo k vytvoření různých forem sociálního státu prakticky ve všech vyspělých zemích kontinentální Evropy. Jeho typickými rysy jsou veřejný penzijní systém, systém veřejného zdravotnictví, systém veřejného školství a systém sociální podpory a péče. Avšak zvrat v přirozených přírůstcích obyvatel, vývoj medicíny umožňující prodloužit lidský věk, velké bohatství vyjádřené v HDP na obyvatele, ale podle některých názorů i nová role vzdělání jako zdroje bohatství a rozdělování důchodu, globalizace a světová krize životního prostředí jsou v současné době faktory, které neumožňují, aby sociální stát i nadále fungoval jako v minulosti. Přestože daňové zatížení je v kontinentální Evropě vyšší než v ostatních vyspělých státech světa, je evropský sociální stát tak nákladný, že prohlubuje vládní rozpočtové deficity (v posledních letech proudí nemalé prostředky také na aktivní politiku zaměstnanosti). Na stav veřejného penzijního systému, systému veřejného zdravotnictví a systému veřejného školství je v mnoha zemích nahlíženo jako na stav kritický. Výrazné zhoršování stavu veřejných financí v ČR je patrné na vývoji vládních rozpočtových deficitů a vládního dluhu (graf č. 1 a 2)1. Graf č. 1

Vládní rozpočtové deficity/přebytky v % HDP

Graf č. 2 80

2

70

0 1998

1999

2000

2001

2002

2003

-2

60

-4

50

-6

40

-8 -10

Vládní dluh v % HDP

EU 12

EU 12 EU 25 ČR

30

EU 25 ČR

-12 -14

20 10 0 1998

1999

2000

2001

2002

2003

Pramen: Eurostat

• Na sociální výdaje jde v EU-15 27,5 % HDP – nejvíce ve Švédsku, nejméně v Irsku

O síle evropského sociálního státu hovoří rozpočtové výdaje. Sociální výdaje v Evropské unii (EU-15) představovaly v roce 2001 podle údajů Eurostatu 27,5 % HDP, když v roce 1991 činil tento poměr 26,4 %. Nejnižší míru sociální ochrany má Irsko, u nějž podíl sociálních výdajů na HDP činil 14,6 % (proti 20,3 % v roce 1992), a také Španělsko (20,1 % proti 22,4 % v roce 1992). Nejvyšší podíl sociálních výdajů k HDP má tradičně Švédsko (31,3 % proti 37,1 % v roce 1992), Francie (30 % proti 29,3 %) a Německo (29,8 % proti 28,6 % v roce 1992). Tyto rozdíly odrážejí odlišnosti v životní úrovni, ale indikují také diversitu systémů sociální ochrany a demografické, ekonomické sociální a institucionální struktury specifické pro každou zemi. Eurostat uvádí také sociální výdaje vyjádřené v paritě kupní síly na jednoho obyvatele, kde jsou rozdíly mezi zeměmi výraznější. Nejvyšší výdaje má podle PPS (purchasing power standards) Lucembursko a Dánsko. Naproti tomu nejméně na sociálních výdajích utratí v tomto vyjádření Španělsko a Portugalsko. V roce 2000 poměr mezi zeměmi, které utratí nejvíce a nejméně, činil 2,5 (proti 3,5 v roce 1991).

1

V grafech je uveden podle zdrojů Eurostatu výpočet salda metodikou ESA 95, jejíž výsledek je rozhodující pro splnění maastrichtských kritérií. Měření v metodice MMF ukazuje příznivější výsledek, neboť nezahrnuje některé závazky státu (např. nesplatné vládní garance). Rozdíl mezi hodnotami obou propočtů pro rok 2003 činí u vládního dluhu ČR 9,8 % HDP. Loňský rekordní deficit veřejných financí ČR vyčíslený Eurostatem byl dán započtením státních záruk výši 160 mld. korun poskytnutých ČSOB za bilanci přebírané IPB a garance pro ČSOB z a Slovenskou inkasní ve výši 22 mld. korun.

• Nejvíce peněz z rozpočtů jde ve většině zemí EU-15 na výplatu penzí – plných 46,4 % celkového objemu sociálních dávek

Pokud jde o jednotlivé okruhy sociálních dávek, připadalo v EU-15 na výdaje spojené s důchodovými dávkami 46,4 % celkového objemu sociálních výdajů. Přitom v Itálii činily výdaje na penze 63,4 % sumy tamějších sociálních výdajů, naproti tomu v Irsku pouze 25,4 % - uvedený rozdíl vychází nejen z různých pojetí sociálního státu, ale také z demografických východisek: zatímco v Itálii je podíl lidí starších 65 let vyjádřený v procentech populace v produktivním věku 27 %, což je spolu se Švédskem nejvyšší tzv. old age dependency ratio v zemích EU-15, v Irsku s nejmladší populací v unii činí tento poměr pouze 17 %. Irsko vydává také relativně nejvíce z celkového objemu svých sociálních výdajů na nemocenské dávky, zdravotní péči a péči pro handicapované (46,5 %). Výdaje tohoto druhu v EU-15 činí 35,4 % celkových sociálních výdajů, přičemž zhruba na téže úrovni je uvedený poměr v Německu (36,1 %) či v Rakousku (34,2 %). Váha výdajů spojených s rodinnou politikou kolísá v EU-15 od 2,6 % celkových sociálních výdajů v dané zemi (Španělsko) po 16,8 % (Lucembursko) s průměrem za EU-15 na úrovni 8,2 % úhrnné sumy sociálních výdajů. Výdaje na nezaměstnanost byly nejnižší v Itálii (pouze 1,7 % z celkových sociálních výdajů) a nejvyšší ve Španělsku (12,9 %). V logice věci je, že objemy těchto dávek jsou dány počtem lidí bez práce a politikou ve sféře pasivní nezaměstnanosti. Za EU-15 činil podíl výdajů na nezaměstnanost 6,3 % celkových sociálních výdajů.

• Příjmy domácností ze sociálních transferů se v zemích EU-15 pohybují mezi 21 až 32 % jejich celkových disponibilních příjmů

• Financování sociálních výdajů v Evropě zajišťují ze tří pětin příspěvky na sociální zabezpečení – téměř celý zbytek pak nesou na svých bedrech vlády

Země, které přistoupily k unii později, tíhly k silnější dynamice sociálních výdajů. Ve Španělsku a v Portugalsku stouply za období 1992 až 2001 jejich objemy třikrát více než za průměr zemí EU-15. Přesto však podle zjišťování za rok 2000 v těchto dvou zemích činily příjmy domácností ze sociálních transferů2 21 % disponibilních příjmů, zatímco v Německu 29 %, ve Francii 27 % a ve Švédsku až 32 % disponibilních příjmů. V průměru za EU-15 získávají domácnosti 26 % svých disponibilních příjmů ze sociálních transferů. V sociálních příjmech přepočtených na obyvatele existují mezi zeměmi EU-15 poměrně významné rozdíly. Jestliže průměr za unii považujeme za výchozí hodnotu (=100), pak vysoko na průměrem stojí Lucembursko (165) následované Dánskem (122), Švýcarskem (119) a Rakouskem (117). Z evropských zemí stojících mimo EU15 mají velmi vysoké hodnoty sociálních příjmů na hlavu proti průměru unie také Norsko (128) a Švýcarsko. Vyšší než průměrné sociální příjmy na obyvatele mají ještě v Nizozemí, Německu, Francii, Švédsku a Belgii. Nepatrně pod průměrem EU15 pak leží Velká Británie a Itálie (97), Finsko (88), Island (78), Řecko (62), Španělsko a Irsko (60) a Portugalsko (57). Hlavním zdrojem financování sociálních výdajů v EU jsou sociální příspěvky, a to od zaměstnavatelů i zaměstnanců. V roce 2000 představovaly 60,7 % celkových příjmů, přičemž dalších 35,8 % tvořily příspěvky vlád financované z daní. Lze přitom vysledovat skupinu zemí preferujících vyšší podíl výběru příspěvků na sociální zabezpečení (v Belgii, Německu, Španělsku a Francii tvoří přes 65 % příjmů určených na sociální výdaje), zatímco druhá, jako Dánsko a Irsko, financuje svůj sociální systém především z daní, jejichž relativní váha na příjmech pro sociální výdaje přesahuje 58 %. Na příspěvcích od vlád jsou rovněž silně závislé systémy v Lucembursku, Finsku, Švédsku a Velké Británii. V období 1991 až 2000 zatížila výrazně své státní finance především Francie tím, že byla nucena zvýšit procentní podíl příspěvků vlády (ten vzrostl z 18 na 31 %), ale i Německo (z 27 na 33 %), Itálie (z 29 na 40 %) a Portugalsko (z 26 a 39 %). V menším rozsahu zvýšily podíl vlády na financování sociálních výdajů také Belgie, Lucembursko a Velká Británie. V ostatních zemích EU podíl vládní participace klesl, nejvíce v Nizozemí (z 24 na 14 %).

2

Srovnání uvádí Eurostat podle ekvivalentu průměrných celkových čistých peněžních příjmů domácností. Objemy příjmů získané v národních měnách jsou převedeny do PPS podle parity kupní síly. Rozdíly ve velikosti a struktuře domácností jsou zohledněny za pomoci ekvivalizovaných příjmů.

Graf č. 3

Vybrané země – vládní rozpočtové deficity/přebytky v % HDP

20

15

EU 12 ČR

10

Německo Irsko

5

Norsko 0 1998

1999

2000

2001

2002

2003

Finsko Slovensko

-5

Maďarsko -10

Polsko

-15

Pramen: Eurostat

Dílčí závěr Nároky na evropský sociální stát stoupají. Penze a státní výdaje spojené se zabezpečením lidí ve stáří budou už brzy tvořit téměř polovinu objemu celkových sociálních výdajů v EU-15. V původních členských zemích unie mají žít v roce 2010 čtyři pětiny lidí starších 65 let samy či s partnerem (v některých zemích bude žít sama dokonce polovina populace velmi starých lidí - nad 80 let). Je jasné, že takováto situace ovlivní poptávku po bydlení a potřebu péče. Nemocenské dávky a zdravotní péče tvoří v EU-15 více než třetinu sociálních výdajů. Podíl vládních výdajů spojených s rodinou na celkových sociálních výdajích v EU-15 byl v prvních letech této dekády vyšší než podíl výdajů na nezaměstnanost (pasivní podpora v podobě dávek v nezaměstnanosti a předčasných odchodů do důchodu). Aktivní politika zaměstnanosti stojí mimo tato čísla a je na ni vynakládáno 0,67 % HDP EU-15. Při financování sociálních výdajů roste podíl příspěvků placených zaměstnavateli a také příspěvků financovaných vládami z daňových příjmů. Naproti tomu klesá podíl příspěvků placených zaměstnanci. Jde zřejmě o reakci vlád na oslabenou poptávku domácností a snahu podpořit oživení evropské ekonomiky (zejména v eurozóně) nižším odvodovým zatížením. Ukazuje se, že budoucí vývojové trendy v EU platí i pro výdajovou stranu rozpočtu České republiky.

2.

Mandatorní výdaje ve státním rozpočtu České republiky

Výdajová strana státního rozpočtu České republiky je zcela v dominanci mandatorních výdajů. Jsou složeny z položek, které je stát povinen zajišťovat podle zákona a dále z těch, které vyplývají z jiných právních norem či smluvních závazků. Mimoto existuje nepřímá povinnost státu poskytovat peníze z rozpočtu, která má podobu tzv. quasi mandatorní výdajů. Všechny tyto výdaje pohltily v loňském roce 89 procent příjmů státního rozpočtu a na celkových výdajích se podílely ze 78,8 procenta. Znamená to, že pouze 11 procent příjmů státního rozpočtu mohla Česká republika využít na jiné než povinné výdaje – rozvojové projekty, infrastrukturu, vědu a výzkum, apod.

2.1.

Vymezení mandatorních výdajů

• Mandatorním výdajům daným zákonem dominují sociální transfery, zejména dávky důchodového pojištění

Největší podíl z povinných výdajů státního rozpočtu tvoří ty položky, které je stát povinen zajišťovat podle zákona. Jsou to především sociální transfery a kromě nich další mandatorní položky dané zákonem. Nejvýznamnějším sociálním transferem jsou výplaty penzí, tzn. dávky důchodového pojištění. Mimo nich patří do sociálních transferů také nemocenské dávky a státní sociální podpora (všeobecná pokladní správa). Další velkou skupinu mandatorních výdajů daných zákonem, které však nemají povahu sociálních transferů, tvoří (podle nejvýznamnějších objemů posledních let) zejména platby státu do zdravotního pojištění (všeobecná pokladní správa) výdaje na dluhovou službu, výplata státních příspěvků ke stavebnímu spoření, dotace státním fondům, výdaje na volby a příspěvky politickým stranám, příspěvky k penzijnímu připojištění, dotace na podporu exportu a některé další, u nichž však je výdaj státu pro rok 20043 nižší než jedna miliarda korun.

• Další část povinných výdajů státu plyne z jiných právních norem či smluvních závazků

Kromě výdajů, které státním financím uložil zákon, existují i další položky výdajové strany státního rozpočtu, jež se staly závazkem státu a které musí plnit – jde o tzv. ostatní mandatorní výdaje. Patří k nim například státní podpora hypotečního úvěrování, která měla přispět k rozhýbání trhu s byty a podpořit vlastnické bydlení. Rovněž transfery peněz mezinárodním organizacím (platby Mezinárodnímu měnovému fondu, Světové bance, česko-německému Fondu budoucnosti) plynou ze smluvních závazků České republiky. V současné době však tvoří objemově největší položku mandatorních výdajů plynoucích ze smluvních závazků státní záruky.

• Quasi mandatorní výdaje nejsou kodifikovány právně, ale stát se jich nemůže zříci

Výdaje státu především na mzdy pracovníků rozpočtových a příspěvkových organizací jsou významnou položkou výdajové strany státního rozpočtu. Přestože jejich výplata není daná zákonem ani jinou právní formou, je zřejmé, že jsou ze své povahy nezbytným nákladem na veřejné služby a správu státu. Kromě nejvýznamnější položky mezd a platů v rozpočtové a příspěvkové sféře patří do quasi mandatorních výdajů státu také výdaje na aktivní politiku zaměstnanosti a kapitola ministerstva obrany (bez sociálních dávek). Od roku 2001 se staly součástí quasi mandatorních výdajů také investiční pobídky (dotace na daňovou povinnost), jejichž objem relativně rychle narůstá.

2.2.

Váha a dynamika mandatorních výdajů

Prudký růst podílu mandatorních výdajů na celkových příjmech či výdajích rozpočtu je markantní i v tak krátkém časovém horizontu, jako je posledních deset let. Jestliže v roce 1995 činil jejich podíl na příjmech státního rozpočtu 44 %, rozpočet na rok 2003 počítal už se 62,1 %. Návrh státního rozpočtu na rok 2004 uvažuje se snížením jejich podílu na příjmech, a sice na 61,8 %. Jde o výsledek reformy veřejných financí, která vstoupila v platnost lednem 2004. Přes tuto úpravu stouply během posledních deseti let mandatorní výdaje vyplývající ze zákona z hodnoty 184,5 mld. korun, jíž dosahovaly v roce 1995, na předpokládaných 422,5 mld. korun v roce 2004. • Podíl mandatorních výdajů na celkových příjmech či výdajích rozpočtu velmi prudce roste … 3

Výplata dávek důchodového pojištění jako jednoznačně nejvyšší položka zákonných mandatorních výdajů vzrostla ze 109,8 mld. korun v roce 1995 na 232,4 mld. v roce 2004. Výplata důchodů tak rostla v období 1995 až 2004 průměrným ročním tempem 8,7 %. Dávky státní sociální podpory jako druhé největší položky zákonných mandatorních výdajů stoupaly v období 1996 až 2004 v průměru o 3,1 % z 26,7 mld. na 35,1 mld. korun (vzhledem k zásadní změně legislativy ovlivňující významně

Studie analyzuje číselné údaje ze Zprávy návrhu rozpočtu České republiky na rok 2004 – data za roky 1995 až 2002 jsou skutečností rozpočtu, data za roky 2003 a 2004 jsou údaji návrhu rozpočtu tak jak byl předán Poslanecké sněmovně ČR.

vykázané objemy v letech 1995 a 1996 je srovnání provedeno v počátečnímu období roku 1996). Nemocenské dávky stoupaly ročně v průměru o 6,2 % (z 18,1 md. v roce 1995 na 34,2 v roce 2003, resp. 31,2 mld. v návrhu rozpočtu na rok 2004). • … a spolu s quasi mandatorními výdaji spotřebovávají už téměř devět desetin rozpočtových příjmů

Podíl quasi mandatorní výdajů na celkových výdajích rozpočtu v průběhu let 1995 až 2004 sice zůstává zhruba zachován, mírně však rostl jejich podíl na celkových rozpočtových příjmech - z 22,7 % na téměř 27 %. Quasi mandastorní výdaje si zhruba udržely svůj podíl na celkových výdajích rozpočtu i přesto, že armáda (kapitola Ministerstva obrany) zvýšila za léta 1995 až 2003 své výdaje o 75 % (z 25,9 mld. v roce 1995 na 47 mld. v roce 2003, resp. 45,2 mld. pro rok 2004) a objem mezd pracovníků rozpočtové a příspěvkové sféry stoupl nominálně během uvedeného období o 81 % (ze 73,2 mld. korun v roce 1995 na 132,4 mld. v roce 2004). Zatímco v roce 1995 byl i díky lepším proporcím příjmové a výdajové strany rozpočtu podíl mandatorních výdajů spolu s quasi mandatorními výdaji přibližně stejný (činil zhruba dvě třetiny příjmů či výdajů), v průběhu času docházelo ke zhoršování, které vyvrcholilo v roce 2003 – mandatorní výdaje spolu s quasi mandatorními výdaji dosáhly téměř čtyř pětin celkových výdajů státního rozpočtu České republiky a spotřebovaly téměř devět desetin jeho příjmů (tab. č. 1).

Tab. č. 1

Objem mandatorních a quasi mandatorních výdajů ve vztahu k celkovým příjmům a výdajům rozpočtu v%

Mandatorní výdaje Quasi mandatorní výdaje

Celkem

• Mandatorní i quasi mandatorní výdaje stoupaly v období 1995 až 2004 rychleji než hrubý domácí produkt v běžných cenách

Podíl na výdajích SR 1995 2003 44,8 55,0 23,0 23,8 67,8 78,8

2004 55,5 22,3 77,8

Podíl na příjmech SR 1995 2003 2004 44,0 62,1 61,8 22,7 26,9 24,8 66,7 89,0 86,6 Pramen: propočet z údajů MF

Za období posledních deseti let se objem pouze samotných mandatorních výdajů, tj. jak zákonných, tak i těch, které vyplývají z jiných právních norem či smluvních závazků, zvýšil 2,4krát (vztaženo k číslu návrhu rozpočtu na rok 2004), jejich úhrn spolu s quasi mandatorními výdaji stoupl za období 1995-2004 přibližně 2,2krát. Hrubý domácí produkt v běžných cenách vzrostl za tuto dobu pouze 1,8krát (srovnání je provedeno s predikcí HDP v b. c. ministerstva financí pro rok 2004. Nepříznivé tendence ve vývoji těchto výdajů (nejen z pohledu enormních přírůstků, ale i poměrových ukazatelů) nedokázal zkorigovat ani ekonomický růst dosažený v uvedeném období, takže je možné pozorovat i stoupající podíl v poměru k hrubému domácímu produktu v běžných cenách. Jestliže v roce 1995 činil úhrn mandatorních i quasi mandatorních výdajů 21,3 % HDP (v b. c.), pak v roce 2003 už 25,4 % a podle schváleného rozpočtu na rok 2004 má dosáhnout 26 % očekávané hodnoty HDP (v b. c.). Úhrn těchto výdajů má dosáhnout celkem 650,4 mld. korun, predikce zpracovaná ministerstvem financí v době návrhu rozpočtu počítala s HDP ve výši 2506 mld. korun v b. c. (graf č. 4).

Graf č. 4

Podíly na HDP v běžných cenách (v %)

Graf č. 5

26%

Meziroční dynamika změn výdajů

25%

24%

20% 22%

15%

20% 18%

10%

16%

5%

14% 12%

0% 1995

1997

1999

2001

2003

1996

1998

2000

2002

2004

Mandatorní výdaje

Celkem mandatorní výdaje vyplývající ze zákona

Mandatorní výdaje a quasimandatorní výdaje celkem

Celkem sociální transfery vč. ochrany zaměstnanců a mandatorních sociálních dotací

Pramen: MF; vlastní propočet

• Bez reformy veřejných financí hrozí trojnásobný růst mandatorních výdajů

Graf č. 6

Z regresní analýzy vyplývá, že pokud by tempo růstu mandatorních, resp. součtu mandatorních i quasi mandatorní výdajů, pokračovalo stejně jako v letech 1995 až 2004, tzn. bez reformy veřejných financí a rekonstrukcí v penzijní sféře a zdravotnictví, přesáhly by v roce 2008 zákonné mandatorní výdaje 531 mld. a sociální transfery by dosáhly téměř 419 mld. korun. Stouply by tak na 290 %, resp. 260 % výchozí úrovně roku 1995 (graf č. 6).

Vývoj mandatorních výdajů (v mld. korun)

550

y = 25,473x + 174,72 R2 = 0,991

500 450 400 350

y = 19,298x + 148,34 R2 = 0,9931

300 250 200 150 1995

1997

1999

2001

2003

2005

2007

Celkem mandatorní výdaje vyplývající ze zákona Celkem sociální transfery vč. ochrany zaměstnanců a mandatorních sociálních dotací Lineární (Celkem mandatorní výdaje vyplývající ze zákona) Lineární (Celkem sociální transfery vč. ochrany zaměstnanců a mandatorních sociálních dotací)

Pramen: MF, vlastní propočet

• … a více než dvojnásobný růst quasi mandatorních výdajů

Quasi mandatorní výdaje by v extrapolacích dosavadního vývoje činily v roce 2008 přibližně 233 mld. korun proti 99,7 mld. v roce 1995 a byly by ve srovnání s touto úrovní vyšší o zhruba 134 % (graf č. 7). Jejich tempo růstu by tak bylo o něco nižší než tempo růstu samotných mandatorních výdajů a než tempo růstu sociálních transferů.

Graf č. 7

Quasi mandatorní výdajů celkem v mld. korun

240

Graf č. 8

y = 10,343x + 88,576 R2 = 0,9524

220

Tempo růstu mandatorních a quasi mandatorních výdajů (meziroční změna v %)

30% 25%

200

20%

180

15%

160

10%

140

5%

120

0%

100

-5%

1996

1998

2000

2002

2004

Dynamika quasi mandatorních výdajů celkem

80 1995

1997

1999

2001

2003

2005

2007

Dynamika mandatorních výdajů celkem

Pramen: MF, vlastní propočet

Dílčí závěr Mandatorní výdaje jsou obrovskou zátěží vládních výdajů. Jestliže z pohledu veřejných rozpočtů byly ještě donedávna jako největší břemeno vnímány transformační náklady české ekonomiky spojené především s akcemi směřujícími k zabránění kolapsu bankovního systému (náklady spojené s očistou bankovních portfolií, pádů a nucených fúzí bank jsou odhadovány na tři čtvrtě bilionu korun), lze vývoj mandatorních výdajů státního rozpočtu pokládat za riziko ještě explozívnější. Zejména z pohledu budoucích perspektiv. Ztráta České konsolidační agentury jako subjektu spravujícího špatné pohledávky bude totiž v průběhu času umořována, avšak klíčové položky mandatorních výdajů, to znamená sociální transfery a z nich zejména dávky důchodového pojištění, budou v průběhu doby díky demografickému vývoji klást stále vyšší nároky na výdaje státu, a to i v případě, že by byla přijata drastická reforma veřejných financí.

3.

Sociální transfery

• Přes dvě třetiny objemu všech sociálních transferů připadá na penze – jejich výplata je tak největším výdajem státního rozpočtu České republiky

Souhrnné výdaje státu na sociální účely mají podle údajů rozpočtu na rok 2004 dosáhnout 331,6 mld. korun, když v roce 1995 činily 160,4 mld. korun. Největší položku výdajů státního rozpočtu České republiky představuje důchodové pojištění. Vyplácené penze jsou zákonným mandatorním výdajem a patří mezi položky tzv. sociálních transferů. Kromě dávek důchodového pojištění jsou dalšími významnými sociálními transfery i dávky nemocenského pojištění, státní sociální podpora, ostatní sociální dávky, pasivní podpora v nezaměstnanosti, ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů, mandatorní sociální dotace zaměstnavatelům (např. na zaměstnávání osob s omezenou pracovní schopností) a dávky sociální péče poskytované prostřednictvím okresních úřadů (do roku 2002) a obcí. Zatímco v roce 1995 činily sociální transfery v absolutním vyjádření 160,4 mld. korun, v roce 2003 už 324,4 mld. korun. Rozpočet na rok 2004 počítá již se 331,6 mld. korun. Během pouhých deseti let se tak objem těchto výdajů více než zdvojnásobil (stoupl o 107 %). Samotná výplata penzí - v objemech jsou zahrnuty i ozbrojené složky, tzn. penze v resortech ministerstva obrany, ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti (vězeňské služby) - stoupala ještě rychleji: ze 109,8 mld. korun v roce 1995 na 225,7 mld. korun v roce 2003 a ve schváleném rozpočtu na rok 2004 činí 232,4 mld., což představuje proti roku 1995 růst o 111,7 %.

• Sociální transfery rostly o něco pomaleji než celkové zákonné mandatorní výdaje

• Snížit tempo růstu sociálních transferů je obtížné

Z dynamiky sociálních transferů je však patrné, že přes tento silný nárůst nepřesáhlo jejich tempo růst celkových zákonných mandatorních výdajů – objem sociálních transferů se za období 1995 až 2004 zvýšil 2,1krát, zatímco tyto zmíněné mandatorní výdaje zahrnující i jiné položky než sociální transfery, vzrostly 2,3krát. Znamená to, že daleko rychleji než celkové zákonem dané mandatorní výdaje či sociální transfery rostly položky typu státního příspěvku ke stavebnímu spoření (za období 1995-2004 vzrostl 14,5krát), výdajů na dluhovou službu (10,3krát), transfery státním fondů (5,6krát) nebo například poplatky dluhové služby (4,8krát). Při hodnocení dynamiky státního příspěvku ke stavebnímu spoření je však třeba zohlednit, že jde o finanční produkt, který začal být nabízen na českém bankovním trhu teprve od roce 1993 a srovnávací základna proto silně ovlivňuje i vykázaná tempa růstu objemu státních příspěvků. Při srovnávání dynamiky je však třeba mít na paměti, že tempa růstu sociálních transferů jsou sice ve srovnání s některými ostatními položkami nižší, ale jde vesměs o nepoměrně větší objemy vynakládaných peněz, takže v konečném důsledku i pomalejší růst například vyplácených penzí, nemocenských dávek či státní sociální podpory zatěžuje státní finance daleko tvrdším způsobem. Druhá věc je, že jde o výdaje, jejichž redukce, či alespoň zpomalení růstu je nepoměrně obtížnější záležitost z mnoha pohledů (ekonomických možností, sociálního smíru, humánních důvodů). Obecně vzato, objem vyplácených dávek důchodového pojištění je ovlivněn nepříznivým demografickým vývojem. Jak však bude z dalšího patrné, nejde jen o tento faktor.

Graf č. 9

Mandatorní výdaje vyplývající ze zákona – část sociální transfery (meziroční změny v %)

70% 60% 50% 40% 30% 20% 10% 0% -10%

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

-20% Celkem mandatorní výdaje vyplývající ze zákona Dávky důchodového pojištění (vč. ozbrojených složek) Dávky nemocenského pojištění Státní sociání podpora - VPS Ostatní sociální dávky (bez rezervy) Podpora v nezaměstnanosti - pasívní Celkem sociální transfery vč. ochrany zaměstnanců a mandatorních sociálních dotací

Pramen: MF, vlastní propočet

3.1.

Důchodové pojištění

• Účet důchodového pojištění byl v roce 2003 deficitní ve výši 14 mld. korun

V roce 2003 dosáhla výplata dávek důchodového pojištění (vč. ozbrojených složek) 226 mld. korun. Přitom v pojistném na důchodovém pojištění získal státní rozpočet na straně příjmů 212 mld. korun. Znamená to, že pomyslný účet důchodového pojištění byl v roce 2003 v minusu ve výši 14 mld. korun. Nedeficitní byl naposledy v roce 1996. Výsledkem reformy veřejných financí měnící parametry v této oblasti je předpokládaný růst příjmů z pojistného na důchodové pojištění v návrhu rozpočtu pro rok 2004 na zhruba 242 mld. korun. Znamená to, že rozpočet pro tento rok počítá s obnovou převahy příjmů na účtu důchodového pojištění nad jeho výdaji, které mají podle návrhu rozpočtu dosáhnout v roce 2004 přibližně 232,4 mld. korun. Úspěšnost této rozvahy však závisí na skutečném objem peněz z vybraného pojistného, protože řada zejména malých a středních podnikatelů zrušila nebo omezila podle údajů za první čtvrtletí 2004 své ekonomické aktivity.

• Starobní důchody vč. vdovských a vdoveckých brzy dosáhnou tří čtvrtin celkového objemu dávek důchodového pojištění

• Počty starobních důchodů žen (vč. vdovských) vzrostly od pol. 70. let o téměř 90 %

Na starobních penzích (vč. poměrných spolu s vdovskými a vdoveckými důchody) bylo v roce 2003 vyplaceno celkem 175,1 mld. korun. Samotné starobní důchody přitom činily 156,3 mld. korun (v roce 1995 šlo přitom o 83,9, resp. 73,5 mld. korun). Výplata starobních penzí zaujímá stále větší podíl na mandatorních výdajích státu v položce Dávky důchodového pojištění. Srovnáním s údaji České správy sociálního zabezpečení je vidět, že zatímco v roce 1995 se starobní důchody podílely na celkovém objemu vyplacených dávek důchodového pojištění ze 67,5 % (v roce 1992 ze 62,3 %), v roce 2003 to bylo už ze 71,6 % (graf č. 10). V souladu s metodikou České správy sociálního zabezpečení ČSSZ) jde o úhrn starobních důchodů a poměrných starobních důchodů, přičemž celkové číslo obsahuje i starobní důchody v souběhu (vdovské a vdovecké). Struktura starobních důchodů prodělala změny. Tou největší je obrovský nepoměr v tempech, jímž rostou počty důchodů žen proti počtům důchodů mužů (graf č. 11), a to už od první poloviny 70. let. Jestliže od té doby zůstává počet starobních důchodů mužů v podstatě nezměněn (v roce 2003 byl proti roku 1973 vyšší pouze o 5,3 %), počet důchodů žen se za tu dobu zvýšil o 89,4 %. V průměru za muže i ženy se tak počet starobních důchodů zvýšil za posledních třicet let zhruba o polovinu (o 48,3 %).

Graf č. 10

Podíl objemu starobních důchodů na dávkách důchodového pojištění

74%

Graf č. 11 Vývoj počtu starobních důchodů mužů a žen (vč. poměrných, vdovských a vdoveckých) 1300000 1200000

72%

1100000 70%

1000000

68%

900000

66%

800000

muži ženy

700000

64%

600000 62%

500000

60%

400000 1992

1994

1996

1998

2000

2002

1973

1979

1985

1991

1997

2003

Pramen: MF; vlastní propočet

• Efekty úspor z vyšší hranice důchodového věku byly eliminovány hojným využíváním předčasných odchodů do důchodu

Je však zajímavé, že celkové přírůstky počtu starobních a na ně vázaných důchodů podle údajů České správy sociálního zabezpečení za jednotlivé dekády klesají. Jestliže v období 1970-1980 přibylo podle ČSSZ celkem 230,6 tis. starobních důchodů, pak za desetiletí 1980-1990 to bylo 210 tisíc. Ovšem v dekádě 1990-2000 se přírůstek počtu důchodů snížil na 175,4 tisíc. Díky propadu v roce 2002 uvádí ČSSZ za období 2000-2003 přírůstek dokonce pouhých 7,5 tis. starobních důchodů. Volatilita přírůstků v jednotlivých letech v období 1994-2003 souvisí jednak s vývojem přirozeného úbytku (úmrtností), kdy počet lidí, kteří zemřou, je v daném roce tak vysoký, že přírůstek nových důchodců nepřevýší tuto úroveň. Je však také zřejmě vyvolán změnami legislativy v daném období, která ovlivňuje to, zda lidé odcházejí či neodcházejí do starobního důchodu.

Právě v 90. letech byl očekáván nový zákon o sociálním pojištění a z toho vyplynulo, že žádostí o starobní důchod bylo v určitou dobu méně. Počty lidí, kteří odcházeli do penze, tak rok od roku kolísaly. Nižší počty v posledních letech ovlivňuje i postupné prodlužování věku odchodu do důchodu, k jehož prosazení byl nalezen politický konsensus v roce 1996. Byly však také umožněny odchody do předčasného důchodu, které začaly být masivně využívány. Tento fakt zatížil státní finance a podle propočtů Ministerstva práce a sociálních věcí v podstatě eliminoval efekty úspor, které mělo přinést prodloužení důchodového věku. • V ČR nyní žije 13 % lidí nad 65 let, v roce 2030 to bude 25 %. Porodnost činí 1,14 dítěte na jednu ženu a může vést k populačnímu kolapsu

Za pomoci regresní analýzy lze určit, že pokud by se počet důchodů vyvíjel zhruba stejně jako v období 1993-2003 (tedy v letech, kdy byly přírůstky meziročně značně volatilní), vyplácela by Česká republika v roce 2008 přes 2 mil. starobních důchodů (graf č. 9). Pokud by se tímtéž tempem jako v uvedeném období vyvíjel průměrný měsíční důchod, dosáhl by se v roce 2008 téměř 9 700 korun (jeho průměrná výše za rok 2003 se pohybovala podle údajů České správy sociálního zabezpečení na úrovni 7 062 korun a proti roku 1993, kdy činila 3013 korun, byla tedy více než 2,3krát vyšší). Za příštích pět let by tak vzrostl průměrný starobní důchod o 37 % (graf č.11). Pokud jde o odhad počtu důchodů, je použité regresní vyrovnání tím nejslabším odhadem, protože odchod silné poválečné generace do důchodu a tomu odpovídající počet nových penzistů hovoří spíše pro růstovou křivku blízkou exponenciále. Jestliže nyní žije v ČR 13 % lidí nad 65 let, pak v roce 2030 to bude 25 %. Porodnost je přitom velmi nízká - na jednu ženu připadá podle údajů ČSÚ za rok 2003 jen 1,14 dítěte. Z hlediska širších souvislostí je však nutné při hodnocení jevu zvaného zrychlené demografickému stárnutí nepodléhat ekonomicko-technokratickým klišé. Prodloužení věku je především velkým úspěchem lidstva a kromě změn v životním stylu je dáno zejména převratnými objevy v lékařském výzkumu (např. rozluštění lidského genomu), které umožní v nepříliš vzdálené budoucnosti zasáhnout proti civilizačním chorobám, dále prodloužit lidský věk a udržet déle plnohodnotnou kvalitu života.

Nepochybně dále porostou náklady na zdravotní péči, ale uvedený vývoj hovoří pro zvýšení hranice odchodu do důchodu, možnosti pracovat na částečné úvazky, za nižší mzdy, apod. Graf č. 12

Počet starobních důchodů (vč. poměrných vdovských a vdoveckých)

2200000

Graf č. 13

Průměrná výše starobního důchodu (v tis. korun)

8000

y = 19186x + 1E+06 R2 = 0,969

2100000

6793 6819

7000

6277

2000000

5894

6000

1900000

5559

5131 4592

5000

1800000

3767

4000

1700000

7062

3013 3013

1600000

3000

1500000 2000

1400000 1000

1300000

0

1200000 1973

1978

1983

1988

1993

1998

2003

2008

1993

1995

1997

1999

2001

2003

Pramen: ČSSZ; vlastní propočet Graf č. 14

Počet a výše starobních důchodů

Graf č. 15 12000

2050000

10000

2000000

Přírůstky počtu důchodů (meziroční změny v %)

3,0% 2,5%

muži

2

R = 0,9642

ženy

2,0% 8000

1950000

1,5%

R2 = 0,7922 1900000

6000

1850000

4000

1800000

2000

1,0% 0,5% 0,0% 1994

1996

1998

2000

2002

-0,5% 0

1750000 1993 1995 1997 1999 2001 2003 2005 2007

počet důchodů průměrný měsíční starobní důchod v korunách Lineární (počet důchodů ) Lineární (průměrný měsíční starobní důchod v korunách)

-1,0% -1,5% -2,0%

Pramen: ČSSZ; vlastní propočet

• V posledních deseti letech rostl objem vyplácených starobních důchodů rychleji než odpovídalo demografickému vývoji

Srovnáním temp přírůstků počtu starobních důchodů, průměrných starobních důchodů a celkových objemů vyplácených dávek důchodového pojištění (graf č. 14) vychází podmíněný závěr4, že z vývoje časových řad těchto indikátorů jednotlivě za posledních deseti let nelze zcela jednoznačně prokázat, že to byl právě demografický vývoj, který způsobil neúměrnou zátěž státu pokud jde o výši celkových dávek vyplácených penzí (graf č. 15). Přírůstky počtu starobních důchodů v tomto období kolísaly (meziroční pokles byl v 90. letech zaznamenán v roce 1994, 1996 a 2002, v roce 1995 jejich počet stagnoval) a v průměru se jejich počet zvyšoval každoročně o 10 621 osob, což bylo relativně málo ve srovnání s předchozí dekádou, kdy stoupal každý rok v průměru o 20 031 (v ještě vzdálenějším časovém horizontu, v období 1976-1983, se počet starobních důchodů zvyšoval ročně v průměru o 32 700 osob). Meziroční změny vyplácených penzí naproti tomu zaznamenaly daleko vyšší dynamiku, a to jak v nominálním vyjádření, tak v hodnotách očištěných o míru inflace v příslušném roce (graf č. 16). O závislosti, resp. nezávislosti objemu vyplácených dávek a počtu penzí vypovídá i korelační koeficient obou řad (přírůstků počtu penzí a přírůstků objemu vyplácených dávek), který vykazuje hodnotu –0,0041.

Graf č. 16

Dynamika v důchodovém pojištění

Graf č. 17 Dynamika přírůstků v důchodovém pojištění (meziroční změna v %)

8000

250

7000

30% 25%

200

6000

20%

5000

150

15%

4000 100

3000

10% 5%

2000

50

1000

0% 1995

0

0 1995

1997

1999

2001

2003

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

-5% počet důchodců v tis. osob

počet důchodců v tis. osob

průměrný měsíční starobní důchod

průměrný měsíční starobní důchod v korunách

dávky důchodového pojištění v b.c.v mld. korun

dávky důchodového pojištění (vč. ozbr.složek) v mld. korun v b.c.

dávky důchodového pojištění očištěné o míru inflace v mld. korun

Pramen: ČSSZ; vlastní propočty

3.2.

Ostatní sociální transfery

• Systém veřejného zdravotního pojištění není schopen plnit funkce bez mimořádných finančních zásahů státu – schodky jsou prozatím nízké

4

Veřejné zdravotní pojištění je v České republice provozováno Všeobecnou zdravotní pojišťovnou (VZP) a dále osmi zaměstnaneckými zdravotními pojišťovnami. V polovině roku 2003 byly odhadovány celkové finanční zdroje v systému na přibližně 144,5 mld. korun, z čehož zhruba 76 % bylo pojistné veřejného zdravotního pojištění a zbytek jsou platby ze státního rozpočtu těm pojištěncům, které na ně mají ze zákona nárok (důchodci, studenti, aj.). Rozpočet na rok 2003 předpokládal očekávané výdaje ve výši 145,7 mld. korun, z nichž na zdravotní péči mělo připadnout přibližně 139,9 mld. korun. Výsledkem hospodaření systému veřejného zdravotního pojištění je mírný schodek krytý pojišťovnami ze zdrojů minulých let (u VZP zvýšením dluhu vůči zdravotnickým zařízením, který proti roku 2003 vzrostl o 5 mld. korun). Pro rok 2004 je výsledné saldo zdravotních pojišťoven predikováno Ministerstvem financí opět jako záporné. I přes některá opatření s pozitivními efekty je očekáváno další zhoršování pozice VZP, která nebude schopna tvořit příděly do zcela vyčerpaného rezervního fondu. Rizikem je i potenciální možnost zadlužení ostatních zdravotních pojišťoven po vyčerpání finančních rezerv na účtech fondů.

V dávkách důchodového pojištění jsou ve zdrojích Ministerstva financí zahrnuty i ozbrojené složky, která Česká správa sociálního zabezpečení ve své statistice počtu důchodců neuvádí; v úvahu je také třeba brát podíl starobních důchodů na celkové výši vyplácených dávek důchodového pojištění – tyto důvody relativizují závěry a jde proto o orientační propočet.

• Výplata dávek nemocenského pojištění se během deseti let zdvojnásobila …

Objem dávek nemocenského pojištění má podle rozpočtu na rok 2004 meziročně klesnout o 8,8 % v důsledku reformních změn. Zpomalení díky zmrazení valorizace vyměřovacích základů pro dávky nemocenského pojištění se předpokládalo už pro rok 2003, když bylo schváleno Sněmovou v rámci legislativních úprav tzv. povodňového balíčku. Růst nemocenských dávek byl a stále je spojen s vysokou vykazovanou nemocností a prodlužující se délkou pracovní neschopnosti. Značná rozdílnost podle regionů a také fakt, že nemocnost je nejvyšší u pracovníků s velmi nízkými příjmy, opravňuje k závěru, že jde z jisté části o reakci na vývoj trhu práce.

• … stejně jako výplata sociálních dávek

Výplata sociálních dávek jako mandatorní výdaj je v celkovém objemu sociálních transferů zastoupena v podobě čtyř oddělených položek, které v úhrnu znamenají v rozpočtu na rok 2004 částku téměř 60 mld. (59,8), když v roce 1995 představovaly 30,7 mld. korun. V celkovém čísle je skryta významná legislativní změna u položek Státní sociální podpory (Všeobecné pokladní správy) a Ostatních sociálních dávek ovlivňující vykázané objemy dávek v letech 1995 a 1996. (To v úhrnu za časovou řadu nevadí, ovšem při srovnání dynamiky je lépe použít jako výchozí rok 1996.) Úspory ve výdajích na sociální dávky může v dalších letech přinést profesionalizace armády, kde jsou dávky vypláceny podle zvláštního režimu. Samo Ministerstvo financí připouští, že rozpočtová potřeba byla nadhodnocena.

• Dávky v nezaměstnanosti ovlivnil rostoucí počet lidí bez práce – 10,3 % v prosinci 2003 proti 2,9 % v prosinci 1995

Nejrychleji z položek sociálních transferů rostla v posledních deseti letech podpora v nezaměstnanosti. Na tzv. pasivní politiku zaměstnanosti, kterou tvoří výplata dávek v nezaměstnanosti, připadlo ze státního rozpočtu v roce 1995 necelých 1,8 mld. korun, v rozpočtu na rok 2004 však už 7,9 mld. korun s tím, že proti roku 2003 šlo o nárůst o 18 %. Celkově za období 1995-2004 vzrostly výplaty podpor v nezaměstnanosti 4,4krát. Na aktivní politiku zaměstnanosti, která není položkou mandatorních, ale quasi mandatorních výdajů, hodlá stát v roce 2004 vynaložit 4,2 mld. korun, když v roce 1995 činil tento výdaj 0,6 mld. korun.

• Dávky státní sociální podpory mají v roce 2004 přesáhnout 35 mld. korun

Samotná výplata peněz v položce státní sociální podpory (Všeobecná pokladní správa), která má jako sociální dávka největší váhu, dosahuje v rozpočtu na rok 2004 výše 35,1 mld. korun, ostatní sociální dávky 6,8 mld. a mandatorní sociální dotace zaměstnavatelům činí 3 mld. korun. Posledně jmenovaný sociální transfer znamená novou položku, která byla obsažena poprvé v návrhu státního rozpočtu na rok 2003 (do té doby byly prostředky zahrnuty částečně v jiných výdajích) – jde o výplatu sociálních příspěvků zaměstnancům a na podporu zaměstnávání osob se sníženou pracovní schopností.

• Dávky na sociální péči prostřednictvím obcí jsou pestré s regionálně odlišnými přístupy, což komlikuje posouzení, zda jsou ve všech případech poskytovány oprávněně

Na dávky sociální péče poskytované prostřednictvím místní samosprávy je v rozpočtu na rok 2004 vyhrazeno 14,9 mld. korun. Jedná se o dávky sociální potřebnosti. Přitom právě u těchto dotací na výplatu dávek sociální péče obcemi vyvíjejí samosprávné celky na státní rozpočet nejvyšší tlak, který se projevuje i v dynamice poskytovaných peněz – od roku 1995 stouply tyto dávky 3,6krát. Je také nepopiratelné, že tyto výdaje se velmi těžce rozpočtují, protože k jejich výplatě existují regionálně rozdílné přístupy. Také sám časový charakter těchto dávek je velmi pestrý, protože mohou být poskytovány jednorázově, krátkodobě či trvale. Výdaje na tyto dávky se zvýšily i v roce 2003, přestože nebylo zvýšeno životní minimum ani se nijak mimořádně nezhoršila sociální a životní úroveň lidí. Značné překračování rozpočtové výše dotací obcemi ukazuje na skutečnost, že zřejmě nemusí vždy docházet k jejich vyplácení podle individuálně posouzené celkové sociální a majetkové situace těch, kteří podporu dostanou. Takovýto postup mají přitom obce stanoven právními předpisy.

Dílčí závěr Starobní penze tvořily v roce 2003 zhruba 48,2 % objem sociálních výdajů. V roce 2001 byl tento poměr 49,3 %, což bylo o více než 3 p.b. více než srovnatelná hodnota za země EU-15 v uvedeném roce. Snížení podílu v průběhu dvou posledních let však bylo způsobeno tím, že v České republice výrazně rostly jiné sociální výdaje než starobní penze. Korelační analýza objemu vyplacených dávek důchodového

pojištění a počtu důchodů neprokázala, že přírůstky vyplácených penzí odpovídají přírůstkům počtu důchodů. Objem vyplácených penzí byl vyšší. Všechny ostatní sociální výdaje státu s výjimkou dávek důchodového pojištění byly v roce 2003 na úrovni 99,2 mld. korun a proti roku 1995 stouply 1,96krát.

4.

Zákonné mandatorní výdaje nemající charakter sociálních transferů

Mezi nejvýznamnější mandatorní výdaje, které nesouvisejí se sociálními transfery (graf č. 15) a jejichž výplatu ukládá státu zákon, patří platba státu do zdravotního pojištění (všeobecná pokladní správa), na níž stát v roce 2004 předpokládá vydat 34,3 mld. korun (v roce 1995 to bylo 13,3 mld. korun). Za období 1995-2004 tak rostly tyto platby tempem v průměru 10,8 % ročně. Graf č. 18

Struktura mandatorních výdajů vyplývajících ze zákona

40

450

35

400 350

30

300

25

250

20

200

15

150

10

100

5

50

0

0 1995

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Státní příspěvek k penzijnímu pojištění Příspěvek státu na podporu stavebního spoření Platba státu do zdravotního pojištění - VPS Výdaje na dluhovou službu Celkem mandatorní výdaje vyplývající ze zákona

Pramen: MF

4.1.

Výdaje státu na dluhovou službu

• Obsluha dluhu státu má stát v roce 2004 27,4 mld. korun, což je 10krát více než v roce 1995 – v posledních letech stoupala tempem 4 až 5 mld. ročně

4.2.

Vzhledem ke stoupajícímu zadlužení, které si vynucuje vydávat emise státních dluhopisů a pokladnicích poukázek, rostou nejen výdaje na dluhovou službu, ale i poplatky s touto aktivitou spojené. Růst těchto výdajů byl v uplynulých desetiletích nejrychlejší (pomineme-li dynamiku vyplácených státních příspěvků ke stavebnímu spoření, které vycházely z nižšího základu) a objem rozpočtu na rok 2004 byl proti roku 1995 více než 10krát vyšší. Jestliže v roce 1995 stála stát obsluha jeho dluhu (výdaje na dluhovou službu plus poplatky) 2,7 mld., v roce 2004 už 27,4 mld. korun. Přitom díky poklesu úrokových sazeb v ekonomice v reakci na nízkou inflaci mohl stát těžit i z nižších nákladů na nové emise dluhových instrumentů. O obrovském objemu nového financování dluhů svědčí skutečnost, že v posledních letech rostou náklady státu s ním spojené rychlostí 4-5 mld. ročně.

Další vybrané zákonné mandatorní výdaje nemající charakter sociálních transferů

• Příspěvek státu klientům stavebních spořitelen činil stavební spoření velmi atraktivní …

Kromě obsluhy dluhu a plateb státu do zdravotního pojištění, které jsou objemově nejvýznamnější položkami zákonných mandatorních výdajů nesouvisejících se sociálními transfery, patří do této výdajové skupiny ještě několik druhů výdajů, z nichž k nejdiskutovanějším patří zejména příspěvek státu na podporu stavebního spoření. Obliba tohoto produktu u českých střadatelů vedla k enormnímu růstu jak počtu uzavřených smluv, tak k naspořeným objemům - stavební spořitelny evidují okolo 9 mil. smluv, na nichž klienti naspořili za období 1993 až 2003 přes 180 mld. korun. Je nesporné, že k atraktivitě stavebního spoření přispěla právě státní podpora, díky které dosahovaly roční výnosy klientů stavebních spořitelen v reálné efektivní úrokové míře 12-14 % ročně, a to i v situaci, kdy běžný úrokový výnos na termínovaných vkladech podobné splatnosti činil nejvýše 1,5-2 %.

• … ovšem s poklesem úrokových měr v ekonomice se toto zvýhodnění stalo extrémně vysoké

Pro stát to bohužel znamenalo při nastavených parametrech podpory masivní výdaj rostoucí exponenciálně (z 1,1 mld. v roce 1995 na 16,1 v rozpočtu na rok 2004). Úprava systému stavebního spoření proto patřila mezi jeden z prvních kroků loňského návrhu reformy veřejných financí. Po diskusích v Parlamentu (neprošly všechny změny navrhované vládou) je do budoucna závazek státu podporovat stavební spoření redukován na nižší roční objemy, ovšem paradoxně, díky nebývale

vysokému zájmu nových klientů stavebních spořitelen podporovanému silnou reklamou, výrazné vzrostl počet smluv. To znamená, že v roce 2004, kdy poprvé platí nové omezující podmínky, je stát nucen vydat dokonce více než v letech, kdy byla státní podpora velkorysejší. • Penzijní připojištění ve své nynější komerční podobě zatím roli jednoho z pilířů penzijní reformy neplní, lidé v něm nespoří dostatečně

Přestože především stavební spořitelny argumentují silným multiplikačním efektem takto naspořených peněz (1 Kč úspor na stavebním spoření má přinášet až 5 Kč v bytové výstavbě), měla by být z národohospodářského pohledu zřetelně účinnější státní podpora penzijního připojištění. To může ve své nynější podobě komerčního pojištění, podle některých představ o penzijní reformě, hrát roli jednoho z jejích pilířů. Zatím však na účtech penzijního připojištění leží podstatně méně peněz než ve stavebních spořitelnách, čemuž odpovídá i výše výdajů státu. V příspěvcích na penzijní připojištění vydá stát podle rozpočtu na letošní rok 3 mld. korun, když v roce 1995 to bylo 0,8 mld. korun. Přestože podpora penzí je v ČR podle OECD v mezinárodním srovnání pokud jde o nastavený systém příspěvku pro klienty relativně velkorysá, lidé stále spoří málo.

• Částkami v miliardovém řádu podporuje stát export, státní fondy a ve volebních letech i politické strany

Zbývajícími položkami zákonných mandatorních výdajů, na něž musí stát vydat v rozpočtu roku 2004 více než jednu miliardu, jsou výdaje na volby a příspěvky politickým stranám (2,1 mld. korun, když v “nevolebních“ letech kolísaly objemy od 150 do 730 mil. korun), transfery státním fondům (4,7 mld. korun s tím, že za posledních deset let stouply 5,6krát) a dotace na podporu exportu (přes 1,2 mld. korun, kdy příjemcem je především pojišťovna exportních úvěrů EGAP a Česká exportní banka). Dynamiku vybraných položek ukazuje graf č. 19.

Graf č. 19

Mandatorní výdaje vyplývající ze zákona – dynamika vybraných položek mimo sociální transfery (meziroční změny v %)

120% Státní příspěvek k penzijnímu pojištění Příspěvek státu na podporu stavebního spoření Celkem mandatorní výdaje vyplývající ze zákona Platba státu do zdravotního pojištění - VPS Výdaje na dluhovou službu

100% 80% 60% 40% 20% 0% 1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

-20% -40%

Pramen: MF; vlastní propočty

5.

Mandatorní výdaje vyplývající z jiných právních norem a smluvních závazků

• Rozmach českého hypotečního trhu zvyšuje nárok na podporu tohoto druhu úvěrů, k níž se stát zavázal – jde však o výdaj relativně nízký ve výši 0,4 mld. korun pro rok 2004

Státní podpora hypotečního úvěrování jako výdaj spadající do kategorie ostatních mandatorních výdajů ukazuje výrazně rozmach českého hypotečního trhu, podporovaného v posledních třech letech všeobecným poklesem úrokových sazeb v ekonomice: klíčová dvoutýdenní repo sazba ČNB klesla z 5,25 % v lednu 2001 na 2 % v srpnu 2003 a na této úrovni leží dosud (koncem roku 1995 činila tato sazba 11,3 %). Tomu odpovídal i následný vývoj úrokových měr na trhu mezibankovních depozit a přizpůsobené sazby pro klienty komerčních bank u vkladových i úvěrových produktů. K rozhýbání trhu hypoték přispěla i speciální podpora největší banky pro drobnou klientelu, České spořitelny, spuštěním programu na podporu bydlení (byl součástí privatizační smlouvy mezi státem prodávajícím svůj podíl v ČS a zahraničním strategickým investorem, rakouskou Erste Bank). V konkurenčním prostředí výrazně zlevňovaly peníze na hypoteční úvěry i ostatní banky. Vyplácená státní podpora hypotečních úvěrů se tak zvýšila z pouhého milionu v roce 1996 na 430 mil. v rozpočtu roku 2004. (Významná je i podpora státu v podobě odpočtu úroků z těchto úvěrů z daňového základu pro ty, co čerpají hypoteční úvěr, což však snižuje rozpočtové příjmy a mandatorních výdajů se přímo netýká).

• Nově zatíží rozpočet jako mandatorní výdaj platba ČR do rozpočtu EU – v roce 2004 alikvotní částkou za osm měsíců ve výši 16,9 mld. korun

Na objemu těchto mandatorních výdajů, které vyplývají z jiných právních norem a smluvních závazků a nepatří mezi položky kodifikované zákonem (41,5 mld. v roce 2004 proti 9,2 mld. sledované výchozí úrovně roku 1995), se však podpora hypotečního úvěrování, i přes nejrychlejší růst, podílí jen z nepatrné části. Její objem ve výši 0,4 mld. pro rok 2004 tvoří jen setinu úhrnného objemu této výdajové skupiny – mandatorní výdaje plynoucí z jiných právních norem a smluvních závazků dosahují v rozpočtu na rok 2004 41,5 mld. korun, když v roce 1995 činily 9,2 mld. korun.

• Zákonné mandatorní výdaje odčerpávají 56 % příjmů rozpočtu, ostatní mandatorní výdaje 5,5 %, ale rostou daleko vyšším průměrným ročním tempem

Dynamika úhrnu těchto ostatních mandatorních výdajů meziročně značně kolísá. Především vývoj posledních dvou roků sledovaného období způsobil, že v letech 1995-2004 rostly průměrným tempem 18,2 % ročně. Jejich podíl na HDP je nízký (1,7 %) proti například zákonným mandatorním výdajům (16,9 %), resp. samotným sociálním transferům (13,2 %), nicméně proti roku 2003 (0,7 %) výrazně vzrostl. Letos má položka ostatních mandatorních výdajů odčerpat 5,5 % příjmů státního rozpočtu, zatímco zákonné mandatorní výdaje 56,3 % (z toho sociální transfery 44,2 %).

Dominují v ní zcela státní záruky a nezaručené úvěry Státní železniční a dopravní cesty (právní úprava podle 77/2002 Sb.) ve výši 19,9 mld. pro rok 2004 (0,8 mld. v roce 1995). Počínaje letošním rokem jsou jejich součástí i platby České republiky do rozpočtu Evropské unie, které za poměrnou část roku 2004 (8 měsíců od květnového vstupu) mají činit 16,9 mld. korun. Mimo tuto položku představují transfery mezinárodním organizacím, MMF, Světové bance a česko-německému Fondu budoucnosti další 2,3 mld. (v roce 1995 činily 0,7 mld. korun).

Zatímco v roce 1995 zbývala z příjmů státního rozpočtu po odečtení všech uvedených typů výdajů více než třetina, v roce 2004 to bude něco přes 13 % (grafy č. 20 a 21).

Graf č. 20

Podíly na příjmech rozpočtu 1995

Graf č. 21

Podíly na příjmech rozpočtu 2004

13,4%

33,3%

41,9% 24,8%

22,7%

2,1%

56,3% 5,5%

zákonné mandatorní výdaje

ostatní mandatorní výdaje

zákonné mandatorní výdaje

ostatní mandatorní výdaje

quasi mandatorní výdaje

"zbytek" výdajů

quasi mandatorní výdaje

"zbytek" výdajů

Pramen: MF, vlastní propočty

Dílčí závěr Ostatní mandatorní výdaje jsou sice objemově daleko menší než zákonné mandatorní výdaje, ale jejich dynamika je velmi vysoká a dá se očekávat, že vzhledem ke struktuře položek tomu tak bude i v budoucnu. Proti roku 1995 vzrostly téměř pětkrát. Ve srovnání se zákonnými mandatorními výdaji je jejich objem přibližně desetinový.

6.

Quasi mandatorní výdaje

Část výdajů státního rozpočtu, u nichž povinnost vyplácet není daná zákonem ani jinými právními normami či smluvními závazky, má přesto charakter mandatorních dávek, protože stát se nemůže zříci jejich plnění. • Mzdy v rozpočtové sféře (vč. pojištění a dotací FKSP) jsou v roce 2004 nominálně proti roku 1995 téměř dvojnásobně vyšší

Do quasimandatorních výdajů patří zejména mzdy pracovníků rozpočtových a příspěvkových organizací (vč. pojištění a dotací Fondu kulturních a sociálních potřeb), které mají v celkovém objemu těchto tzv. quasi mandatorních výdajů státu největší podíl. V rozpočtu na rok 2004 je na ně vyčleněno 132,4 mld. korun (v roce 1995 šlo o pouze 73,2 mld. korun). V položce těchto výdajů však nejsou zahrnuty mzdy obsažené v rozpočtové kapitole ministerstva obrany v rámci vojenských výdajů. K největšímu meziročnímu skoku došlo v roce 2001, kdy objem uvedené položky mezd stoupl z 96 na 130 mld. korun). Na růst celkového objemu mezd státních zaměstnanců působil jak jejich zvyšující se počet, tak vývoj průměrné mzdy, která má v roce 2004 dosáhnout ve státní správě 21 298 korun měsíčně (proti 20 430 korunám v roce 2003) a v příspěvkových organizacích 15 692 korun (proti 15 029 korunám v roce 2003).

• Výdaje na obranu dosahují 45 mld. korun a jsou po mzdách zaměstnanců státu druhým nejvyšším quasi mandatorním výdajem

Dalším objemnou položkou quasi mandatorních výdajů je rozpočtová kapitola Ministerstva obrany (bez sociálních dávek). Přestože ze všech položek této skupiny výdajů rostly prostředky pro Ministerstvo obrany nejpomaleji (v období 1995-2004 průměrným tempem 6,4 % ročně), jsou objemy peněz druhé nejvyšší, hned po mzdách zaměstnanců rozpočtové a příspěvkové sféry. Meziroční pokles zaznamenaly výdaje na obranu také v roce 2001.

• Investiční pobídky a aktivní politika zaměstnanosti znamenají v roce 2004 výdaj ve výši 7,3 mld. korun

Naproti tomu objem peněz na investiční pobídky (na daňovou povinnost) je v roce 2004 meziročně vyšší o téměř 40 % a dosahuje 3,1 mld. korun. Jde o quasi mandatorní položku relativně novou, protože je součástí těchto výdajů od roku 2001, kdy na ni státní rozpočet uvolnil 0,6 mld. korun.

Vojsko má přijít český stát v roce 2004 na 45,2 mld. korun (v roce 1995 činily výdaje 25,6 mld. korun). Jde o jedinou položku ze skupiny quasi mandatorních výdajů, u níž došlo v roce 2004 meziročně k poklesu výdajů.

Peněz na aktivní politiku zaměstnanosti má státní rozpočet v roce 2004 vydat téměř sedmkrát více než v roce 1995 (4,2 mld. proti 0,6 mld. korun). Růst této položky je tak proti ostatním částem quasi mandatorních výdajů státu nejrychlejší a je spojen se situací na trhu práce. Položky quasi mandatorních výdajů, které nejsou uvedeny v grafu č. 22, nepřesahovaly v úhrnu ani v jednom roce v období 1995-2004 výrazně 1 mld. korun a z pohledu výdajů rozpočtu nepředstavují problém (zahraniční pomoc, humanitární pomoc, Visegrádský fond, platy duchovních a ostatní platby za provedenou práci vč. pojistného).

Graf č. 22 Vývoj quasi mandatorních výdajů (v mld. korun) 140

Graf č. 23 Dynamika položek quasi mandatorních výdajů (hodnota předchozího roku=100) 240

120 190 100 140

80 60

90

40 40

20 0 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 Aktivní politika zaměstnanosti (bez kapitálových výdajů) Kapitola Ministerstva obrany (bez sociálních dávek) Zahraniční pomoc, humanitární pomoc, Viségrádský fond Mzdy rozpočtových a příspěvkových organizací Platy duchovních a ostatní platby za práci vč. pojistného Investiční pobídky - na daňovou povinnost

-10

1996

1997

1998

1999

2000

2001

2002

2003

2004

Aktivní politika zaměstnanosti (bez kapitálových výdajů) Kapitola Ministerstva obrany (bez sociálních dávek) Zahraniční pomoc, humanitární pomoc, Viségrádský fond Mzdy rozpočtových a příspěvkových organizací* Platy duchovních a ostatní platby za provedenou práci vč. pojistného Investiční pobídky - na daňovou povinnost

Pramen: MF; vlastní propočty

Dílčí závěr Quasi mandatorní výdaje státního rozpočtu České republiky vzrostly úhrnně v období 1995-2004 téměř dvakrát a tento růst je zcela podmíněn růstem mezd pracovníků rozpočtové a příspěvkové sféry (graf č. 22). V rozpočtu na rok 2004 je pro celkové quasi mandatorní výdaje počítáno s částkou 186,3 mld. korun, když v roce 1995 to bylo 99,7 mld. korun.

7.

Expanzivní efekty fiskální konsolidace

Makroekonomická stabilita zlepšuje sociální a ekonomickou prosperitu a omezuje fluktuaci v příjmech a spotřebě. Fiskální politika může aktivně měnit vládní výdaje či příjmy s cílem stabilizovat ekonomiku a ovlivňovat ekonomický růst (ale například také ceny). Tato diskreční fiskální politika dokáže spolu s volným působením automatických stabilizátorů přispět k redukci krátkodobé volatility. Může však politika rozpočtových škrtů podnítit ekonomický růst? Ukazuje se, že ano, což příliš nekoresponduje s keynesiánským učením o ekonomických stimulech silných rozpočtových deficitů. V případě státního rozpočtu České republiky s výrazným podílem povinných výdajů, v jejichž struktuře převažují penze, lze však expanzivní dopady na ekonomickou aktivitu vlivem fiskálních restrikcí, k jejichž působení došla ekonomická teorie překvapivě po zkušenostech některých zemí, čekat pravděpodobně jen v omezené míře. Detailní rozbor by vyžadoval zvláštní studii. • Fiskální restrikce může v některých případech působit na ekonomický růst ve směru expanze

Recepty tradičního keynesiánského modelu jsou někdy ve sporu s empirickými zkušenostmi. Debata o ne-keynesiánských efektech začala, když fiskální konsolidace v Dánsku (1983 až 1986) nebo v Irsku (1987 až 1989) překvapivě naznačovaly, že restriktivní politika může přinášet expanzivní dopady na hospodářskou aktivitu, které jsou vyšší než potenciální recesivní efekty plynoucí z omezených veřejných výdajů nebo zvýšených daní. Vědecká literatura zdůrazňuje některé kanály, jimiž může fiskální konsolidace vést k méně zhoubným nebo dokonce příznivým efektům rozpočtových škrtů na ekonomickou aktivitu.

• Tyto ne-keynesiánské efekty jak na straně nabídky, tak na straně poptávky v ekonomice však nepůsobí plošně

Na straně poptávky může restriktivní fiskální politika redukovat rizikovou prémii zahrnutou do úrokových sazeb tím, že se zvýší důvěra v solventnost vlády, a to zejména v případě zemí s vysokou mírou zadluženosti. Snížení úrokových měr přímo přes investice stimuluje agregátní poptávku. Jsou možné i expanzivní efekty směrem k soukromé spotřebě přes tzv. Ricardovské efekty. Rozsáhlá fiskální konsolidace může totiž signalizovat budoucí snížení daňové zátěže, které povede u subjektů v ekonomice k růstu očekávaných celoživotních příjmů. Proto když se vlády zaváží k fiskální disciplině, a to důvěryhodným způsobem, ekonomické subjekty mohou očekávat v průběhu svého životního cyklu růst svého bohatství, což může v krátkodobém horizontu stimulovat poptávku. Na straně nabídky jsou expanzivní efekty rovněž možné za předpokladu, že fiskální restrikce přispívá ke zlepšení konkurenceschopnosti ekonomiky. Pokud fiskální konsolidace dokáže vyvolat jen mírné dopady na poptávku taženou mzdami, relativní jednotkové náklady práce mohou klesnout, což má pozitivní střednědobý efekt na růst HDP přes vyšší zisky a export. Expanzivní dopad na stranu nabídky může mít teoreticky také redukce sociálních dávek prostřednictvím vyšších pobídek k práci.

• Některé studie potvrzují, že vyšší ne-keynesiánské efekty má reforma výdajové strany

Literatura zkoumající zkušenosti fiskální konsolidace zemí OECD v posledních třech desetiletích s cílem určit velikost a příznaky fiskálních multiplikátorů se soustřeďovala na zvláštní epizody této konsolidace a zkoušela identifikovat transmisní kanály potenciálně expanzivních rozpočtových škrtů. Samozřejmě lze těmto přístupům vytknout nejednotný výklad toho, co je to „zvláštní rozpočtová epizoda“ a také fakt, že nebyly brány v úvahu efekty nerozpočtových faktorů, jako jsou devalvace či volnější měnová politika. Podle některých studií však fiskální konsolidace může mít ne-keynesiánské efekty. Klíčovými aspekty úprav rozpočtu pro stanovení možných expanzivních efektů na ekonomickou aktivitu jsou velikost, trvání, struktura, rychlost zavádění a původní stav veřejných financí. Pokud jde o relativní důležitost těchto aspektů na úpravu rozpočtu, závěry studií se liší. Klíčovými aspekty úprav rozpočtu pro stanovení možných expanzivních efektů na ekonomickou aktivitu je jejich rozsah, trvání, struktura, rychlost zavádění a původní stav veřejných financí. Pokud jde o relativní důležitost těchto aspektů, závěry studií se liší. Existuje avšak poměrně rozsáhlý konsensus, že úpravy výdajové strany mají vyšší prorůstové tendence a déle přetrvávají než úpravy v daňové oblasti bez rozpočtových škrtů. Velká původní fiskální nerovnováha a rozsáhlé úpravy mohou podle těchto výzkumů přispět k expanzivním efektům fiskální restrikce.

Dílčí závěr Ekonomický výzkum potvrzuje na několika příkladech netypický efekt restriktivní fiskální politiky, a sice ten, že i politika rozpočtových škrtů je schopna stimulovat ekonomickou aktivitu. Tento jev je v protikladu ke Keynesově teorii fiskální expanze (zejména snižování daní a zvyšování státních výdajů) jako nástroje prorůstové politiky. Mandatorní výdaje ve státním rozpočtu České republiky jsou soustředěné z více než poloviny do dávek důchodového pojištění, dávek státní sociální podpory, nemocenských dávek a plateb státu do zdravotního pojištění. Tyto čtyři položky výdajové strany rozpočtu dohromady obnášejí více než 335 mld. korun a na celkových výdajích rozpočtu se podílejí zhruba ze 40 %, samotná výplata penzí pak z 28 %. Takto nadefinovanou výdajovou stranou rozpočtu je podmíněna i potenciální expanzivita rozpočtových škrtů. Jestliže u tří z uvedených položek by bylo možné očekávat expanzivní efekt prostřednictvím rozpočtového omezení objemu těchto položek a podporu nabídkové strany ekonomiky přes vyšší pobídky k práci, pak v případě penzí tento efekt může nastat v případě zvýšení hranice pro odchod do důchodu.

Tabulka č. 1

VÝVOJ MANDATORNÍCH VÝDAJŮ VYPLÝVAJÍCÍCH ZE ZÁKONA

Titul mandatorních výdajů

Dávky důchodového pojištění (vč. ozbrojených složek) Dávky nemocenského pojištění Státní sociální podpora - VPS Ostatní sociální dávky (bez rezervy) Podpora v nezaměstnanosti - pasivní Ochrana zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatelů Mandatorní sociální dotace zaměstnavatelům Dávky sociální péče postřednictvím okresních úřadů a obcí Celkem sociální transfery vč. ochrany zaměstnanců a mandatorních sociálních dotací Státní příspěvek k penzijnímu pojištění Platba státu do zdravotního pojištění - VPS Výdaje na dluhovou službu Poplatky dluhové služby Majetková újma peněžních ústavů Příspěvek státu na podporu stavebního spoření Výdaje na volby a příspěvek politickým stranám Pozemkové úpravy Dotace na podporu exportu - MF, EGAP, ČEB Transfery státní fondům (SZIF) Výběrová dětská rekreace - dětské domovy ÚSP Úřad pro dohled nad družstevním i záložnami Odchodné a náhrada za ztrátu na platu pro pracovníky HZS Soudní a mimosoudní rehabilitace a odškodnění obětem trestní činnosti Jednorázová peněžní náhrada příslušníkům zahraničních armád Jednorázová částka účastníkům národního boje a dalším osobám podle zákona č. 261/2001 Sb. odškodnění pod 172/2002 Sb. Zdravotní péče azylantům a cizincům Majetková újma pojišťoven z provozování zákonného pojištění odpovědnosti zaměstnavatelů za škodu při pracovním úrazu a nemoci z povolání Dotace na minimální povinný příděl do FKSP státním podnikům Bezpečnost a ochrana zdraví při práci Celkem mandatorní výdaje vyplývající ze zákona

Rozpočet rok Návrh rozpočtu Průměrný roční Přírůstek/úbytek 1995 na rok 2004 růst 1995 až 1995 až 2004 skutečnost v v mld. korun 2004 (v %) v mld. korun mld. korun 109,807 18,089 1,195 25,441 1,782

Změna 2004/1995

232,400 31,201 35,075 6,813 7,9 0,324 2,99 14,9

8,7 6,2 45,6 -13,6 18 7,5 8,8 15,4

122,613 13,103 33,88 -18,628 6,118 0,324 2,99 10,788

2,12 1,72 1,31 2,07 4,43

160,435 0,786 13,302 2,647 0,062 3,303 1,112 0,014 0,8 0,91 0,85 0,009 0 0

331,623 3 33,379 27,364 0,3 0,684 16,1 2,114 0,7 1,225 4,73 0,014 0,039

8,4 16,5 10,8 29,6 19,2 -16,1 34,6 34,9 -1,5 3,4 21 5

171,188 2,214 20,077 24,717 0,238 -2,619 14,988 -140,886 -0,1 -89,775 3,88 0,005 0,039 0

0,082

0,29 0

15,1

0,208 0

4,112

0,27 0,063

0,025 184,466

0,385 0,346 0,04 422,496

59,5% 9,8% 0,6% 13,8% 1,0% 0,0% 0,0% 2,2%

55,0% 7,4% 8,3% 1,6% 1,9% 0,1% 0,7% 3,5%

2,07 3,82 2,51 10,34 4,84 0,21 14,48 0,01 0,88 0,01 5,56 1,56

87,0% 0,4% 7,2% 1,4% 0,0% 1,8% 0,6% 77,5% 0,4% 0,5% 0,5% 0,0% 0,0% 0,0%

78,5% 0,7% 7,9% 6,5% 0,1% 0,2% 3,8% 0,5% 0,2% 0,3% 1,1% 0,0% 0,0% 0,0%

3,54

0,0% 0,0%

0,1% 0,0%

0,0% 0,0%

0,1% 0,0%

0,0% 0,0% 0,0% 100,0%

0,1% 0,1% 0,0% 100,0%

3,62

0,27 0,063

5,4 9,7

Podíl na Podíl na zákonných zákonných mandatorních mandatorních výdajích celkem výdajích celkem v v roce 1995 roce 2004

1,60 2,29

Pramen: MF; vlastní propočty

Tabulka č. 2

VÝVOJ OSTATNÍCH MANDATORNÍCH VÝDAJŮ

Titul mandatorních výdajů

I. VÝDAJE VYPLÝVAJÍCÍ Z JINÝCH PRÁVNÍCH NOREM Státní podpora hypotečního úvěrování Novomanželské půjčky Vyplacení jednorázové náhrady ke zmírnění některých křivd způsobených komunistickým režimem Souhrnné pojištění vozidel Celkem II. VÝDAJE VYPLÝVAJÍCÍ ZE SMLUVNÍCH ZÁVAZKŮ Úhrada realizovaných kurzových ztrát při splátkách jistiny zahraničního státního dluhu Státní záruky a negarantované úvěry s.o. Správa železniční a dopravní cesty podle z.č. 77/2002 Sb. Platba úroků za úvěry se zárukou poskytnuté nemocnicím Vládní úvěry vč. plynárenských VIA a poplatky za vedení účtů Transfery mezinárodním organizacím, platby MMF, SB, Fond budoucnosti Odvod vlastních zdrojů ES do rozpočtu EU Celkem Celkem ostatní mandatorní výdaje

Průměrné roční Přírůstek Rozpočet 1995 Návrh rozpočtu tempo růstu (úbytek) 1995 až skutečnost na rok 2004 1995 až 2004 2004 v v mld. korun v mld. korun mld. korun (v %)

Změna 2004/1995

Podíl na Podíl na ostatních ostatních mandatorních mandatorních výdajích celkem výdajích celkem v roce 2004 v roce 1995

0 0,142

0,43 0,008

-27,4

-0,134

0,1

1,50%

1,0% 0,0%

0 0,020 0,162

0,001 0,04 0,479

8,0 12,8

0,001 0,020 0,317

2,0 3,0

0% 0,20% 1,70%

0,0% 0,1% 1,2%

0

0

0%

0,0%

0,0782 0 7,577

19,895 0 1,91

48,0% 0,0% 4,6%

0,695 9,054 9,516

2,315 16,866 40,968 41,465

55,8% 40,7% 98,8% 100%

0,0 43,3

254,4

-14,2

19,817 0,0 -5,667

0,3

0,80% 0% 79,60%

14,3

1,620

3,3

7,30%

18,3 18,2

31,914 31,949

4,5 4,4

95,10% 100%

Pramen: MF; vlastní propočty

VÝVOJ QUASI MANDATORNÍCH VÝDAJŮ

Titul mandatorních výdajů

Aktivní politika zaměstnanosti (bez kapitálových výdajů) Kapitola Ministerstvo obrany - bez sociálních dávek Zahraniční pomoc, humanitární pomoc, Viségrádský fond Mzdy rozpočtových a příspěvkových organizací vč. pojistného a FKSP (bez mezd zahrnutých v kapitole Min. obrany v rámci vojenských výdajů) Platy duchovních a ostatní platby za provedenou práci vč. pojistného Investiční pobídky - na daňovou povinnost Celkem

Tabulka č. 3 Rozpočet Průměrné roční Přírůstek Návrh rozpočtu 1995 tempo růstu (úbytek) 1995 Změna na rok 2004 skutečnost 1995 až 2004 až 2004 2004/1995 v mld. korun v mld. korun (v %) v mld. korun

Podíl na quasi mandatorních výdajích celkem v roce 1995

Podíl na quasi mandatorních výdajích celkem v roce 2004

0,634 25,855

4,184 45,155 0,552

23,33 6,39 7,77

3,550 19,300 0,552

6,6 1,7

0,6% 25,9%

2,2% 24,2% 0,3%

73,243

132,436

6,8

59,193

1,8

73,4%

71,1%

99,732

0,91 3,05 186,267

11,24 73,4 7,19

0,910 3,050 86,535

100,0%

0,5% 1,6% 100,0%

1,9

Pramen: MF; vlastní propočty