2. 7. 2011
1. 7. 2011 | 8.30–13.30 | semináře ve svých učebnách | 20.00–21.30 | veřejná diskuze v kryptě kostela sv. Josefa
| 8.30–13.30 | semináře ve svých učebnách | 20.00–21.30 | veřejná diskuze v předsálí malé scény DKP
Velká scéna DKP
Velká scéna DKP
| 15.00 | 17.00 | Prcek Tom a Dlouhán Tom, Divadelní studio Kampak, ZUŠ Praha
Malá scéna DKP
| 10.00 | 14.00 | 16.00 | Skákavá princezna, Podivíni z Podivína
Spolkový dům
| 10.00 | 14.00 | 16.00 | Na statku v Africe, Klika Praha
Med
| 11.00 | 15.00 |22.00 | Medvídek Pú nebo tak nějak, Čmukaři Turnov
| 16.00 | Výstava Pocta dámě – Pasáž Žralok, Resselovo náměstí Loutkářský štrúdl v klášterních zahradách | 17.00–19.00 | všeobecné veselí – viz Program na plakátě | 19.00 | zahájení 60. LCH a předání ceny ministra kultury
| 15.00 | 18.00 | Zlatovláska, V boudě Plzeň
Malá scéna DKP
| 10.00 | 14.00 | 16.00 | Shenti Kuilei, Já a On, ZUŠ Nové Město n. M + Kdo chodí na gotthaj, Flajšplyš, Praha
Spolkový dům
| 10.00 | 14.00 | 16.00 | Jan za chrta dán, Překvapení ZUŠ Chlumec n. C + Hudební show, LS Ahoj Chrudim
Med
| 11.00 | 17.00 | 22.00 | Hotel Beránek, Střípek Plzeň
| 17.00 | Výstavní síň DKP vernisáž výstavy 60 Loutkářských Chrudimí | 21.30 | Noční prohlídka Muzea loutkářských kultur | 22.00 | Křeslo pro hosta s Jiřím Oudesem, Muzeum loutkářských kultur | 23.30 | Živý mluvící exponát, Muzeum loutkářských kultur
Ty první řádky jsou vždycky nejtěžší. Co napsat, aby to nevypadalo jako klišé? Aby to nebylo ublízané. Přitom mám „tak nějak hezky“ oslovit všechny čtenáře a přivítat je. Jéééé…. no, tak… Tak třeba… přijela jsem známou cestou… Bože, to zní jak písnička od Evy a Vaška. No nic. Zkrátka vás všechny vítám. I když se sakra ochladilo, věřím, že se zahřejete smíchem na představeních, prací v seminářích a grogem a zpěvem v hospůdkách. My se pokusíme připravit pro vás něco dobrého ke čtení pro těch pár chvil, kdy nebudete dělat nic z výše uvedeného. Letošní program je opravdu výživný. A jak by ne. Šedesátka to už je důvod. Loutkárna ale na šedesát ani náhodou nevypadá. Naopak, každým rokem mládne dalšími generacemi loutkářů. A je fajn, že jich je čím dál víc. Nebojme se vlka nic. Ani Karkulek. Tak hodně štěstí a zdraví k tvým narozeninám, milá Loutkářská Chrudimi, přejeme. A vám pěkně veselou narozeninovou párty. Dáda Weissová
Redakce se představuje Šéfredaktorka: Dáda Weissová – loutkářka, jedna ze všech vůdčích osobností souboru Čmukaři Turnov (Weida) Redaktoři: František Kaska – pedagog a divadelník z Plzně, mimo jiné člen loutkářského souboru Střípek (Frk), Petra Hlubučková – studentka Divadelní vědy FF UK a DAMU, členka loutkářského souboru Tak co?! Chlumec nad Cidlinou (PET), Jacques Joseph – student filosofie a divadelní vědy na FF UK, člen divadélka Arnošta, Praha (žák) Další spolupracovníci: Jakub Troják – improvizátor a grafik na volné noze, Ivo Mičkal – fotograf, Jana Kubínová – korektorka, Marie a Sára Kordovy – výtvarnice
A ještě další spolupracovníci? Těmi můžete být právě VY!!! Cokoliv chcete svěřit světu prostřednictvím Zpravodaje, můžete přinést k nám. Postřehy, nápady, kritiky, pochvaly, pomluvy, lichotky, zprávy a oznámení. Zvlášť vyzýváme agenty (tajné i veřejné) ze seminářů i chrudimského undergroundu. V redakci na vás čekají odměnné panáky, pro hnusné abstinenty a děti pak čokoládové bonbóny. Přijďte, pište, pijte, mlsejte.
Důležité!!!
Loutkářská hospůdka se na vás těší! I letos je od 30. 6. do 6. 7. otevřena hospůdka v Muzeu loutkářských kultur. Její velitel Radek Licek se svými spolupracovníky se na vás těší denně od 17 hodin až do … (prostě podle potřeby). Již tradičně bude na terase v provozu gril (klobásky, špízy, makrela, hermelín…). Studená kuchyně, například utopenci a naložený hermelín. V jeden vybraný den bude uvařen guláš. Denně k dispozici pití všeho druhu! Tak už jen aby nám přálo počasí! A ještě jedna zajímavost: letos s největší pravděpodobností bude nad terasami naposledy natažena síť, aby opadávající fasáda nespadla někomu na hlavu. Ministerstvo kultury konečně přislíbilo finance na opravu – letos menší část, za kterou budou uvedeny do pořádku fasády směrem do ulice, a v příštím roce větší část, která umožní opravit fasády všech tří objektů muzea nad terasami. Tak držte palce, ať to vyjde! Alena Exnarová
Protože se občas „vloudička chybí“, je pár drobných nesrovnalostí ve vašich malých vykřičníčcích i programu. Proto prosím bedlivě sledujte náš zpravodaj. Tady je a bude všechno správně. Takže, jak to bude v sobotu? | 21.30 | Noční prohlídka Muzea loutkářských kultur | 22.00 | Křeslo pro hosta (tamtéž) | 23.30 | Živý mluvící exponát Pro ty, kteří mají permice, tudíž by měli jít na představení Hotel Beránek od 22.00, ale přitom by chtěli jít na Křeslo pro hosta, jsme vyjednali výjimku. Mohou jít na představení od 11.00 nebo od 15.00 hod. Je to domluvené! Dále se nemusíte bát, že přijdete o Dona Šajna v neděli ve 22.30, protože budete sedět na představení HUGO. Šajn počká, až Hugo dohraje, vy vyjdete ven a přejdete za divadlo. Pak teprve začne. A diskuze 6. 6. začne až v 18.00 hod., abyste stihli Lapohádky. Wejda
Pozvánka SČDO SAL oznamuje, že společné setkání loutkářů se bude konat v sobotu 2. 7. od 10.00 hod. v klubovně divadla (předsálí Malé scény DKP).
str.
str.
Tvůrci LCH
A jaké použít pro výběr kritérium? Hojnost účinkování je jistě důležitá – ale jsou i tací, kteří počtem „výskytu“ nijak neohromují, Vybrat z každého desetiletí dvě, tři či čtyři stěžejní osobnosti, které ale jejich vliv na vývoj LCH je enormní; zahráli tu dvakrát třikrát, pro ně byly určující, není snadné. Nejen proto, že jich bylo mnoh- a přeci znamenali výrazný impuls. Někdo naopak hrál na LCH mnody víc a klíčových v různých směrech, ale i proto, že většina z nich hokrát, ale moc nového nepřinesl a za velkého guru ani ve své době se neukázněně přelévala přes hranice desetiletí a ti nejneukázně- nebyl považován. Nebo se snad mají vybírat zjevy typické, byť třeba nější se dokonce úspěšně přelévali přes hranice několika desetiletí. „tuctové“? A co lektoři či porotci, kteří tu nezahráli třeba ani jednou, Někteří tak činili především činy inscenačními, jiní svým vkladem ale přitom významně určovali podobu a směřování amatérského teoretickým, kritickým, pedagogickým nebo i organizačním. A dal- loutkářství na LCH? Zkusím tedy vyjít z přínosu a přihlédnout k frekvenci. ší tím i oním.
…byla léta začátků, léta snah loutkářů vyrovnat se „činohře“, léta úsilí o řemeslnou dokonalost (při veřejných hodnoceních prý padaly výtky typu: „U vodníka byla v 4. obraze vidět ruka – můžu to dokázat, mám to na fotografii!“) a občasného pokusu vymanit se z rutiny. Inscenací bývalo průměrně ani ne 10 (oproti letošním celkovým 35, z toho 20 v hlavním programu), a to většinou z celého Československa – takže nebylo snadné dostat se do hlavního programu LCH opakovaně. Z amatérských režisérů se to podařilo 4× Františku Pískovi, 3× třeboňskému Karlu Brůhovi, z profesionálů 9× scénografu Zdeňku Juřenovi a 7× jako autorovi a scénografovi Vojtěchu Cinybulkovi. Byla to léta, v nichž dominovaly osobnosti z profesionální sféry, vesměs spjaté s tehdy vznikající katedrou loutkářství DAMU. Z bájné mlhy 50. let se noří především trojice „zakladatelů LCH“ – Erik Kolár, Vojtěch Cinybulk a Jan Malík.
na z nemnoha koncepčních učebnic režie pro jakékoli divadlo. Zároveň dlouhá léta pracoval jako dramaturg a režisér nově založeného Ústředního loutkového divadla v Praze a od roku 1957 pomáhal také znovuoživovat činnost mezinárodní organizace loutkářů UNIMA; i proto navrhl Karel Šefrna, aby byla cena UNIMA za nejlepší českou loutkářskou inscenaci roku nazvána Zlatý Erik. Když v roce 1950 vznikla na 11. valném sjezdu Loutkářského soustředění myšlenka zřídit v Chrudimi samostatnou přehlídku loutkářů, prvou loutkářskou přehlídku u nás vůbec, Erik Kolár byl jedním z těch, kdo jí nejen pomáhali na svět, ale také dlouhá léta kultivovali. V letech 1952– 1970 tu byl 11× porotcem a 6× vedl přednášky a poradny. Jako organizátor, teoretik, pedagog, tvůrčí umělec, kritik a porotce vynikal znalostmi, skromností, rozvahou, klidem, humorem a smyslem pro spravedlnost. Byl jedním z těch, kteří loutkářství začali emancipovat a včleňovat do proudu divadla, a LCH tím vtiskli vysoká kritéria. Byl velkou osobností loutkového divadla a české kultury vůbec, Erik Kolár noblesním člověkem, jemuž poslední léta života ztrpčil normalizační režim poté, co byl v 1. polovině 70. let odstaven od možnosti učit i tvořit. …se narodil roku 1906 v Praze a po absolutoriu gymnasia v Londýn- Zemřel v lednu 1976 ve švýcarském Nyonu. ské ulici na Vinohradech (v jehož Studentské scéně začínal jako herec a režisér) vystudoval právo. Záhy byl však pohlcen především loutkovým divadlem. Od 30. let působil v Loutkovém divadle Umělecké výchovy Vojtěch Cinybulk v Raisově škole na Královských Vinohradech coby mluvič a režisér a od samého začátku se snažil o to, co pro leckoho dodnes není samozřej- Jeden z těch, kteří se délkou svého působení těžko zařazují do nějaké mostí: o hledání metaforických možností loutkového divadla a zdůraz- dekády LCH, je Vojtěch Cinybulk. Narodil se roku 1915 v Praze a po stunění jeho loutkovosti. diu státní pedagogické akademie byl učitelem. Loutky, které poznal už Přežil terezínskou internaci a svůj prožitek vtělil do scénáře filmu díky svému otci, ho jako studenta reálky přivedly do loutkového divaAlfréda Radoka Daleká cesta. dla Sokola Na Františku. Po odchodu Josefa Skupy na jaře 1953 se stal na Po válce stál u zrodu první loutkářské vysoké školy na světě – loutkář- dva roky vedoucím loutkářské katedry DAMU a pak se věnoval výtvarské katedry DAMU jako její dlouholetý pedagog i vedoucí. Učil, přednášel né tvorbě: drobné grafice, ilustracím, návrhům maňásků pro děti a loua psal o loutkovém divadle a vytvořil tak základy teorie loutkářské drama- tek vyráběných Divadelní službou. Zároveň svými četnými výpravami turgie a režie. Jeho 100+1 kapitola o režii loutkových her je dodnes jed- v nově zakládaném Ústředním loutkovém divadlem v Praze (jako exter-
nista) položil základy profesionální loutkářské scénografie u nás. Už roku 1936 vyšly jeho prvé drobné prózy a verše a roku 1941 vydal také první loutkovou hru. Celkem jich vyšlo pětadvacet – nejslavnější z nich je nepochybně Ostrov splněných přání. Spolupracoval také s mnoha amatérskými soubory a pomáhal přivést na svět Loutkářskou Chrudim. V inscenacích se tu objevil 15× jako autor (nejčastěji právě v 50. letech), 4× se scénografiemi pro Kašpárkovu říši Olomouc (1952–1960) a roku 1978 jako mluvič v Marcelinovi a Boronelim pražského Zvonečku. Nejvíce však udělal pro Loutkářskou Chrudim v letech 1954–1981 jako jedenáctinásobný porotce. Vynikal přitom odbornou znalostí, solidností, pečlivostí, spolehlivostí a hloubkou postřehů. Charakterní, skromný, přátelský, ale i nesmlouvavě kritický Vojta Cinybulk ovlivnil významně tvář LCH a českého loutkářství zejména v 50.–70. letech. Až do své smrti roku 1994 chyběl na LCH jen výjimečně.
Jan Malík Žije v povědomí loutkářů jako jeden ze zakladatelů LCH. Pravda je, že léta připravoval podmínky pro kultivaci a emancipaci loutkového divadla – profesionálního i amatérského. Narodil se roku 1904 v Příbrami a po absolvování Filosofické fakulty University Karlovy působil krátce coby gymnasiální profesor. Brzy ale převážil jeho zájem o loutkové divadlo, jemuž se v roli loutkoherce věnoval už jako student v Loutkovém divadel Sokol Libeň, od začátku 30. let už také jako autor (kdo by neznal Míčka Flíčka), režisér i organizátor. V Masarykově lidovýchovném ústavu (předchůdci dnešní ARTAMA) pořádal různá školení a setkání. Od roku 1933 do 1972 byl generálním sekretářem mezinárodní loutkářské organizace UNIMA, o jejíž obnovu se po pádu stalinismu v roce 1957 zasloužil. Na ministerstvu kultury se podílel na vzniku divadelního zákona z roku 1948 a vybudování sítě profesionálních loutkových divadel. Těžiště jeho praktické loutkářské činnosti spočívalo ve funkci ředitele, režiséra a autora pražského Ústředního loutkového divadla, které vytvořil roku 1949 a řídil až do roku1966. Psal do různých časopisů a vydal několik knih o teorii
Fotky ze včerejšího představení Pepy Brůčka
str.
a historii loutkového divadla (Loutkářství v Československu, Úsměvy dřevěné Thálie…). Jeho zásluhou bezprostředně související s LCH je založení Muzea loutkářských kultur při zahájení LCH 2. července 1972, jemuž prodal část své cenné sbírky a zprostředkoval dary jednotlivých národních center UNIMA. Na samotné LCH se kupodivu uplatnil relativně zřídka: 3× v porotě (1961, 1971, 1974) a 3× jako lektor poradny, resp. přednáškového semináře (1952, 1966, 1979); v hlavním programu pak jako autor Míčka Flíčka (1959–1985 4×) a Pohádky o babce tichošlapce (1955) a jako upravovatel různých her (1951–1975 6×). Zemřel v červenci 1980 v Praze.
Bořivoj Hrnčíř …narozený 1920 ve Strážnici je jednou z nepominutelných postav prvých tří desetiletí LCH. Nejenom, že byl 29 let, od roku 1952 do 1980, metodikem organizujícím LCH, ale v 50. a 60. letech byl 10× i jejím porotcem. Vystudoval reálné gymnasium a pracoval v peněžnictví. S loutkami začal až ve svých 26 letech jako vedoucí Loutkového divadla Sokol v Krásné Lípě a s ním se také dostal hned na 1. LCH 1951 jako režisér a loutkovodič v inscenaci OOB Rumburk, Krásná Lípa Zlý brouk Bubuhouk. Dalších bezmála 30 let už k LCH patřil téměř neodmyslitelně. Třikrát tu byl také spolulektorem přednášek či kratších seminářů. Jak řečeno, nejvíc se ale na podobě LCH podepsal jako metodik a porotce. V 60. letech krátce pomáhal jako dramaturg pražskému Kováčku a externě byl zaměstnán v Luminiscenčním studiu Scénografické laboratoře. Napsal i několik menších odborných publikací a sestavil příručku Zakládáme loutkářský soubor. Na loutkovém divadle ho dle vlastního vyjádření přitahovala tvůrčí umělecká práce, zejména autorské netradiční divadlo. Luděk Richter Podrobnosti lze nalézt v publikacích 50 Loutkářských Chrudimí a Loutkářská Chrudim 2001–2011.
DIVADLO KLIKA, Praha TATRMANI, Sudoměřice u Bechyně
Poslední Kašpárkova šance; Příběh
Na statku a v Africe Divadlo Klika založili někdy v roce 1981 v Praze u Prašné brány kamarádi z různých divadel (Paraple, Žížala) a další nadšenci. Zakládající členové: Markéta Pazlarová, Luboš Kafka, Jana Dvořáčková a Jirka Morávek. Dosavadní představení: Jenovefa, Pecko, Kokotinky, Vyšla hvězda nad Betlémem (koledy), Carmen, Doupě latinářů, Na statku a v Africe, Omži, který šel za sluncem (indiánské pohádky), Deep Slep, O Lidunce aneb Příběh pražské siroty, Zločin ve vodní říši. Vycházíme z tradice komornějšího domácího divadla, zvláště kvůli místu ve zkušebnách. Na statku v Africe je dobovou moralitkou, kterou Luboš převedl do legračnější podoby. Vycházel i z podobností členů souboru. Loutky neznámého autora jsme přetavili k obrazu svému. „Afriku“ jsme si rádi zahráli vždy, zvláště v Ruzyňské věznici. Každá zkušenost je dobrá.
První pojmenování Tatrman (tedy zdaleka dříve než založení občanského sdružení) patřilo dětskému loutkářskému souboru, který pod vedením Josefa Brůčka od roku 1982 pracoval v Sudoměřicích u Bechyně. Druhé pojmenování Tatrmani (stále ještě před založením OS) patřilo rodinnému divadlu, ve kterém hráli Jan, Petr a Josef Brůčkové. Třetí pojmenování Tatrmani patří studentskému loutkářskému souboru, který pravidelně (i když se stále jinými studenty) pracoval pod vedením Josefa Brůčka od roku 1993 do roku 2002. Nicméně poměrně zdařilé loutkové představení se studentům keramické školy v Bechyni podařilo vytvořit již v roce 1970. Byla to dramatizace pohádky J. Thurberga Třináctery hodiny. Měla úspěch například na S-hledání Spolkový dům v Tuchoměřicích, v Č. Budějovicích a jinde. Od Pátek 1. 7. v 10 a v 16 hodin roku 2005 vzniklo v Sudoměřicích u Bechyně LSD (Loutkové Sudoměřické Divadlo). I to bylo vlastně tatrmanské. Od té doby ale už hrajeme s velkými (ročními) přestávkami. Protože divadlo dává lidi dohromady a pod- DIVADELNÍ STUDIO KAMPAK, něcuje jejich fantazii, hravost, tvořivost a umož- Praha ňuje jim zamýšlet se nad otázkami a problémy, které je trápí, vznikly z popudu Tatrmanů ama- Prcek Tom a Dlouhán Tom térské přehlídky a festivaly JARO, PERLENÍ, DIVADLO V TRÁVĚ, FAUSTOVÁNÍ, DIVA- Soubor „Kampak!“ při ZUŠ Štítného 5, Praha 3 DLO NA NÁVSI. se zabývá každý rok studiem některého národa Autorovi kdysi „přehodil výhybky“ v lout- a jeho kultury. Vznikl v roce 2009. kářském myšlení jeden ze zakladatelů divadla Předloha vychází z osobitých překladů velice Drak Jan Dvořák. Stalo se tak na jihočeské lout- amerických pohádek Pavla Šruta, na nichž jsme kářské konzervatoři. Dalšími, kteří se na autoro- se mimo jiné seznamovali s Amerikou prvních vi „podepsali“, byli organizátoři „S“ HLEDÁNÍ, osadníků. Pokoušeli jsme se o instrumentace z nichž ten nejhlavnější byl Luděk Richter. Pak písní z Appalačských hor a pořádali country už to šlo všechno samo. „dupárny“, jak označila snažení studia „Kampak!“ naše učitelka tance, Magdaléna Mlejnská. Když DKP jsme pak objevili dramatizaci Pavla Vašíčka, bylo Čtvrtek 30. 6. ve 20 hodin jasné, že je NAŠE! Jenže on to viděl v Louisianě, my v Tennessee, a to byl jen jeden malý rozpor v řadě podstatnějších. Přesto jsme se jeho textu nedokázali vzdát – užíváme si ho skvěle. Je LOUTKÁŘSKÝ SOUBOR PODIVÍNI, nám inspirativním průvodcem při našem prvPodivín ním pokusu o práci s loutkami.
Skákavá princezna LS Podivíni působí několik let na jižní Moravě. Inscenace jsou určeny převážně pro dětské publikum.
Poslední Kašpárkova šance; Příběh Josef Brůček Sudoměřice u Bechyně Pepa Brůček nás vrátil jednou o třicet, podruhé o dvacet pět let zpátky dvěma krátkými hříčkami a dvěma intermezzy. Předvedl v nich čistou, poctivou loutkářskou prácičku – vystavěl jednoduchý, vypointovaný příběh s minimem prostředků, zato maximálně využitých (ruce kreslící tužkou na papír, cigaretový kouř zastupující peklo). S velkou porcí nadsázky rozehrával různé podoby vztahu loutkáře a loutky, ať už s velkým zanícením spoluprožíval její příběh, nebo jej jen s chladným odstupem pozoroval. Je příjemnou změnou, že letos nebyla Loutkářská Chrudim zahájena velkou produkcí na velké scéně, ale komornějším představením, které bylo ukázkovým příkladem nápaditého využití možností loutkového divadla, zejména metaforičnosti a vtipné zkratky. žák – PET
DKP Pátek 1. 7. v 15 a v 17 hodin
MS DKP Pátek 1. 7. v 10 a ve 14 hodin
str.
Jubilejní retrospektiva Výtvarné umění či muzika se má. Když žádný vandal nezničí obraz, sochu nebo notový záznam, můžeme si dílo prohlédnout nebo poslechnout třeba i za tisíc let. S divadlem je to horší. Nafilmovalo se ho pramálo, přístupnější videonahrávání je u nás běžně dosažitelné až posledních zhruba 20 let – a stejně to nikdy není divadlo, nýbrž jen technická zpráva o tom, jak přibližně mohlo vypadat. To je daň za to, co má naopak divadlo navíc: jedinečnost události tady a teď, setkání s autentickým, živým člověkem na jevišti… Divadelní představení probíhá pouze před diváky a jen jednou – dneska je a zítra není. A inscenace? To je tak trochu abstrakce: ideální záměr konkretizovaný v přípravě, reálně však existující jen jako pomyslný souhrn všech představení. Přesto když odborná rada uvažovala, jak oslavit 60. LCH, napadlo ji poohlédnout se po nejlepších inscenacích minulých let a zjistit, kolik z nich je dosud živých. Samozřejmě ty z 50.–70. let. Jsou (mnohdy i se svými již zesnulými tvůrci) dávno v loutkářském nebi (jež může jakékoli muzeum, byť by to bylo muzeum loutkářských kultur, jen těžko nahradit) a podobné je to i s většinou těch zbývajících. Jsou soubory, které jsou schopny udržet inscenaci i řadu let. A jsou jiné, které toho schopny nejsou: vytvoří inscenaci, hrají ji rok či dva a je to pro ně minulost (nebo se mezitím i rozpadnou). Nejsou proto lepší ti první, ani ti druzí. Mají jen jiný vztah ke své tvorbě, jiný životní rytmus, jiný vnitřní souborový život… Ani z posledních 20 let tak již neexistuje žádná z inscenací Céčka či Tlupatlapy, neexistuje Cyrano, ani jiné inscenace Dna (s výjimkou Lapohádek), neexistují inscenace Žamberecké zušky, neexistuje Kérkonošská pohádka Střípku ani Jossile Golem Divadla v boudě a jiné kusy, o něž jsme měli zájem. Na druhé straně čmukařské Dračí pohádky byly na LCH reprízovány po 20 letech i v roce 2002, podobně jako Medvídek Pů z roku 1993 roku 2003 nebo střípkovská Brum-pohádka z roku 1997 v roce 2007– a nejevilo se smysluplným opakovat je znovu a znovu. Proto polovinu retrospektivy tvoří inscenace z posledních čtyř let.
Tatrman OB Sudoměřice u Bechyně: Příběh Je červenec 1983 a LCH se koná po dvaatřicáté. Porotě předsedá legendární Jan Dvořák, seminářů je tu pět a inscenací všeho všudy devět (tenkrát ještě dostat se na chrudim něco znamenalo!). Mezi nimi Zlatovláska svitavského Céčka, jež zahájila jeho novou, hloubavou éru, ale také Rozmazlený drak, prvá ze tří pozoruhodných inscenací dnes již zaniklého divadla na podlaze z lokte, nebo slibné věci svitavského Cis, pohrávající si s verši Vítězslava Nezvala. A v úterý 5. července taký jistý Josef Brůček, jenž tu coby Tatrman OB Sudoměřice u Bechyně předvádí svou desetiminutovku nazvanou Příběh: kus zarámovaného pauzovacího papíru, jímž postupně projedou dvě ruce v jakýchsi rukavicích, držící tlusté fixy – a začíná boj o mojemojemoje, tedy o uchvácení prostoru. Brůček hrál tehdy na LCH poprvé, a tak jen málokdo tušil, že závěrečné postříkání papíru „krví“, vymačkanou z nádob pod pažemi, a jeho konečné roztrhání bude napříště něco jako jeho hlavní poznávací znak; katastrofické divadlo se tomu říkalo. Už v příběhu, druhém kousku Tatrmanů, jsou přítomny všechny znaky brůčkovského divadla: netradiční, provokativní prostředky a materiály (papír i barvy se budou vyskytovat znovu a znovu), destrukce scény, patetizujicí řeč i akce, absurdní až černý humor s tragickým podtextem… V tu dobu se už nějakých deset let svitavské Céčko, olomoucká Milada Mašatová, pražské Paraple, ale taky třeba Petr Nosálek s LS VŽKG Ostrava a nějakou chvíli už i modřišičtí Čmukaři snaží prosazovat nový, modernější pohled na loutkové divadlo, jenž by k němu začal přitahovat mladé lidi nejen jako tvůrce, ale i jako diváky. Brůček se k nim přidal a postupně se stal prvým nenapravitelným postmodernistou loutkového divadla. Příběhem také jako prvý pronikl do hlavního programu s desetiminutovou drobničkou a prorazil tak cestu dnešní záplavě mini- i pidiinscenací (letos je v hlavním programu inscenací do 30 minut 9 z celkových 20). Prokázal, že i desetiminutová drobnička může být plnohodnotnou kvalitou. 28 let starý příběh je vůbec nejstarším kouskem z těch, které jsou ku oslavě 60. LCH uváděny v retrospektivě nejvydařenějších inscenací. Vnořme se tedy do doby, kdy na Pražském hradě sedí Gustáv Husák, prezident Reagan ohlašuje program „hvězdných válek“ a předsedou prezidia nejvyššího sovětu se stává Jurij Andropov. Pepík Brůček je všechny přežil.
Luděk už navázal…
str.
Tatrman OB Sudoměřice u Bechyně: Poslední Kašpárkova šance
Čmukaři OB Modřišice (teď už Turnov): Medvídek Pů
Ve spojených státech vybuchuje Challenger, v Černobylu jaderná elekt- Roku 1993 vzniká Česká republika, Evropská unie a Medvídek Pů. rárna a v Chrudimi Poslední Kašpárkova šance. Na 42. LCH, která se poprvé koná v léta pak pravidelném termínu 35. Loutkářská Chrudim 1986. LS Vítkovice Ostrava zaplnil obrov- 1.–6. července, je vedle něj k vidění éterická inscenace olomouckého skou kovovou konstrukcí celé velké jeviště Pippichova (tenkrát vlastně divadla Fkufru Zdravíčko, copak se zas vznáší v éteru, výborná zemiNejedlého) divadla (Jan Urant mi vyprávěl, že výhodou jejich zřizova- tá maňáskárna čtyřčlenného plzeňského Střípku Klobásová komedie, tele bylo, že kdyby žádali do inscenace tank, tak ho měli – jo, jo, to byl mimořádný plzeňsko-bouďácký Jossile Golem s výborným herecsocialismus!). Jedna z tehdejších nadějí – omlazený soubor Litvínov- kým výkonem Jirky Fialy, chrudimská premiéra dětského (tehdy ješské loutky (jehož stěžejní členové se záhy poté stali základem nově tě nýřanského) Rámusu s angažovaným Kůň ke koním, osel k oslům založeného Státního divadla rozmanitostí v Mostě) zahrála inscenaci patří, důvtipná Tatínku, ta se ti povedla Recitačního studia ze SobotJak si permoníci vytancovali lomikámen a loketské divadlo Na podlaze ky či sedm pozoruhodných drobniček z 3. ZUŠ a naposledy i třeboňse rozloučilo svou politicky poměrně odvážnou commedií Dell’ mar- ský Pekuf s poněkud přeintelektualizovaným, leč zajímavým Mužem ke, jež si dělala legraci ze všudypřítomné korupce tvrdou německou jménem Gilgameš. měnou… Dvanáct titulů v hlavním programu, tři ceny. Jedna z nich Medvídek Pů nebo tak nějak (Čmukaři si ho – proti všem zákonům „Josefu Brůčkovi za autorsko-interpretační ztvárnění inscenace Posled- historicky vzniklého pravopisu, v němž kroužkované „u“ zastupuje ní Kašpárkova šance“. výhradně původní staročeskou dvojhlásku „uo“ – opravdu přejí psát Druhá Brůčkova inscenace v hlavním programu ještě reagovala na s kroužkem, podobně jako zvyřátka s ypsilonem) byl ovšem vrcholem – doznívající (a dodnes se tu a tam objevující) netvořivou reprodukční přehlídky i Čmukařů. machu loutkářského „kutílkovství“: pustit z playbacku slova, strčit na V 17. roce své existence, 23. inscenaci a při sedmé účasti v hlavním proscénu marionety a sem tam s nimi zatřást; a mezitím si lze za scénou gramu LCH ve vrcholné podobě předvedli v Medvídkovi to, co vykrystazapálit a vypít pivo. To poslední je už tak trochu nadsázka (přinejmenším lizovalo o dva roky dřív v jejich inscenaci Lárk íčičok (čti pozpátku), co to kouření by místní hasič zatrhl) – ale Pepík Brůček tím přesně vystihl zopakovali v Léčbě neklidem, po Medvídkovi ještě v inscenaci Dobrá ducha obdobných produkcí. rána a o sedmnáct let později také v Za každým rohem Jeskyňka (tu si Po 25 letech, v době tuctů plyšáků, gumáků a umělohmoťáků či na papír přejí přát s velkým J): úsporný suchý, tak řečený anglický humor, vytvanačmáraných loutek se to může zdát neuvěřitelné, ale Brůčkovy mari- rovaný do stavebně i herecky přesné grotesky. onety na dvě facky, jeho bourání jakýchkoli byť i sebeméně „klasických“ Už přinejmenším od Lárka byli Čmukaři pro české loutkářství přínoforem a kompozic a nejrůznější „naschvály“ (jeho klasické romantické sem v tom, jak si autorsky dokázali ušít adaptovanou předlohu přesně drama, předvedené téhož roku doplňkově, v němž se opona rodinného na tělo při zachování jejího ducha, jakož i svým nevídaným důrazem na divadélka otvírala jen při přestavbách, zatímco děj se odehrával až po přesné herectví gagu – ať už s loutkami nebo bez nich. Herectví důsledně jejím znovuzavření, toho bylo dokonalou ukázkou) – to vše bylo tehdy osobnostní, tedy takové, v němž zůstávají přiznaně sami sebou a postavy téměř revolučním novem. vytvářejí pomocí zcizované sebehry. Brůček byl považován za přírodní úkaz, jakýsi samorost… Aniž kdo V Medvídkovi Pů, v němž vedle tradičně výborné Dády Weissové tušil, že právě on je prvním (téměř) důsledným postmodernistou, hojně a Jardy Ipsera už podruhé zazářila i Romana Zemenová, přidali navíc užívajícím citace a odvolávání se na jiná díla či alespoň žánry, dějovou ještě něco zcela nového: kumštovní nepopisnou a přitom naprosto srodiskontinuitu nebo přinejmenším uvolněnost a nedodržování „klasic- zumitelnou a výstižnou, múzickou metaforiku v práci s loutkou, předkých“ forem, důraz na formální nedbalost… mětem, rekvizitou, kostýmem i jevištními objekty; jejich včela na stromě, coby obrýlená Dáda na štaflích, která propíchne balónek s přivěšeným maňáskem medvídka, oslík s šedým či ubrebtané prasátko s růžovým baretem jsou nezapomenutelní. Luděk Richter
Tak co to bude? Bůček nebo Brůček?
str.
PRAHA – JISKRA Divadelní studio Kampak, ZUŠ Praha 3, Štítného 5 Prcek Tom a Dlouhán Tom Americká pohádka dle zpracování autora literární předlohy Pavla Šrůta s úpravou, režijní koncepcí a pedagogickým vedením Dany Bláhové. Svár dvou Tomů, Dlouhána a Prcka, je apoteózou nepomíjející lidské závisti bohatého nadutce vůči malému chlapíkovi. Drsná story (kde koně i babičky se střílejí, samozřejmě s patřičným nadhledem) nakonec prokáže, že životně odolnější Prcek dokáže proměnit každé příkoří v klobouk plný dolarů a Dlouhán dostane vždy na frak. Filozofie americky přímočará, leč v každém spravedlivém světě potřebná! Nezvyklý námět si vybraly děti zušky společně se svou vedoucí Danou Bláhovou jako téma, které procházelo celým školním rokem – a byl to rok zvolený k cílenému pochopení zcela odlišné kultury prostřednictvím vnímání literární předlohy, k poslechu muziky, výuce tanců americké provenience, ale především cesty k vytvoření jevištně kompaktního, komplexního a po všech stránkách tvůrčího tvaru na úrovni odpovídající věkové adrese interpretů. Režijně-inscenační koncepce posouvá literární předlohu tvůrčím způsobem do jevištně adekvátního tvaru a pracuje s textem invenčním postupem, odpovídajícím věkové adresnosti členů souboru. Druh divadla a hlavní jevištní prostředky: Citlivě dramaticky upravená epická pohádka dává prostor pro velmi působivou tvůrčí spolupráci celého souboru. Užití loutek (koně, babičky) je zdánlivě okrajové, ale funkční. Živá hudba drží pevný rytmus inscenace. Úroveň ostatních složek – výtvarné, hudební (živá hudba), slovesné, herecké i loutkoherecké – je přínosem pro celkové vyznění inscenace.
Hlavním kladem inscenace je interakce, neboli „slyšet se navzájem“. Toto cílené pedagogické a samozřejmě také estetické nasměrování má velký význam pro další utváření budoucího osobnostního profilu žáků, a to nejen v oblasti umělecké, ale především lidsky pozitivní. Co je její hlavní rezervou či problémem? – Nerozumím otázce. Každá inscenace má své problémy a nedostatky, stejně jako rezervy. Jsou samozřejmě odstranitelné a porota na ně soubor upozornila. Ale není důvod, proč by je tímto způsobem měla proklamovat, pokud budou akceptovány a odstraněny. Nicméně závažné nedostatky a problémy v této inscenaci porota při festivalovém provedení neshledala. To ať posoudí porota LCH. Vlasta Polednová
Divadelní soubor KLIKA Praha NA STATKU A V AFRICE Mirek Hartmann: Příběh se základy v červené knihovně, v lidovém dobrodružném čtení, přenesený na půdu dobového rodinného divadla. Za splněním svých přání se postupně vydávají do černé Afriky tři páry cestovastelů. Dva zamilovaní (on syn sedláka, ona chudá dcera chalupníka) spěchají za strýcem misionářem, aby požehnal jejich nerovné lásce. Za nimi „pílí její rodiče, aby svatbu překazili, a dále vdova s dcerou „bez pověsti“, kterou chce bohatě provdat. Strýc, misionář s povinností vzdělávat malé kanibaly, touží po setkání s domovinou a svými příbuznými dříve, než zemře. Co osoba, to přání! Drama ovšem začíná ve chvíli, kdy „pilný“ anděl začne vyřčená přání plnit, a to doslova. Z nebe padají trakaře. Z pralesa se na lianě spouští Tarzan, aby uchvátil svou nevěstu, vdovinu dceru, čímž z ní učiní lady Greystokovou. Vroucí lásku prvního mladého páru sezdává misionář v kotli kanibalů a obklopen příbuznými umírá. Téma je jasné, pozor na splněná přání!
str.
To vše před námi plyne a my děj sledujeme smírně zvednutými koutky úst. Je to doopravdy jen dobová moralita, upadlá literatura o cti, víře, lásce, vlasti a pravdě? Tohle úsměvné zamyšlení nabízí KLIKA v poklidném dramatu jakoby ledabyle. – Dobře zvolená míra nadsázky, podpořené citlivě zvolenou hudební složkou. – Vše musí být řečeno, ale je třeba měnit tempo. – Ve světelném konceptu volit nasvícení rodinného divadélka tak, aby se oddělil živý herecký plán, ten příliš vystupuje ze tmy. Irena Marečková: Divadlo doslova v rámu inzitního obrazu, postaveného na stolku s dečkou opatřenou kuchyňskou výšivkou. Kolem tohoto zátiší malého českého skanzenu se pohybuje chór černě oděných animátorů a hudebníků. Zhruba třiceticentimetrové loutky na drátech evokují starobylé historické kousky, ale místy problematická je jejich barevnost vzhledem k pozadí. To bylo umocněno i čelním bodovým svícením s barevnými filtry, které obraz zploštilo, a tedy ubralo tak potřebné barevné kontrasty.
Loutkářský soubor Podivíni z Podivína Ladislav Dvorský Skákavá princezna Opět tradiční účastník přehlídky tentokrát přivezl dramatizaci pohádky O skákavé princezně. Jednoduchá a plně funkční scénografie využívající sice tradiční štafle, ale přesto plně sloužící rytmu a stylu představení. Loutky jsou manekýnového typu, výborně animované a zcela jasně charakterově odlišené. Herci souboru jsou ve svém projevu přesní, dokáží rychle navázat kontakt, v mluvním projevu je jasně vytvořen charakter jednotlivých postav, využívá se nadsázky. Nedílnou součástí představení je hudba a písničky Romana Kratochvíla, který sám doprovází představení na elektrickou kytaru. Děti pohádky přijaly s nadšením a lze říci, že šlo o inscenaci vyváženou ve všech složkách.
Jiří Oudes nezmarný oceněný Jiří Oudes narozený v říjnu 1936 v Nezdicích na Šumavě byl poznamenán dětskou zkušeností války v hraničním městečku, tím, jak je němečtí kluci vyháněli ze zabraných lesů kolem Kašperských hor, ale také objevem knih z tamních českých knihoven, schovaných přes válku u dědečka pod senem, a později i ředitelováním dvoutřídky na hranici vojenského újezdu Dobrá voda. Jenže právě tam vykvetla jeho loutkářská pšenka. V roce 1967 – v době, kdy Chrudimí velebně vládli lidé jako Erik Kolár či Vojtěch Cinybulk, z „mladých“ pak Miroslav Česal a Jan Dvořák – se objevil co meteor se souborem Těšováček z šumavské vísky Dolejší Těšov – hádám, že v celé historii LCH vůbec nejmenší. Jeho inscenace O sedmi trpaslících a ještě jednom navíc, O rychlé želvě a Byla jedna ves a v ní chytrý pes, které během pěti let přivezl na Chrudim, zaujaly bezprostřední autenticitou až naivitou a také smyslem pro humornou nadsázku. Pět let po souboru Hany Budínské a společně se souborem Milady Mašatové patřil Těšováček k prvé vlně dětských loutkářských souborů, které přinášely vzruch na LCH především díky nově objevovaným metodám dramaticko-výchovné práce, otevírajícím nové přístupy a postupy nejen v loutkovém divadle hraném dětmi. Oudes tak spoluvytvářel moderní loutkové divadlo hrané dětmi a patří spolu s jmenovanými dámami k zakladatelům dramatické výchovy u nás. Poté byl na tři roky katapultován do role odborného pracovníka (inspektora) odboru kultury národního výboru města Plzně, kde bylo jeho nejpamětihodnějším počinem nalezení nového domova pro Divadlo dětí Alfa namísto zdevastované budovy na tehdejší Moskevské, nyní Americké třídě.
60 Loutkářských Chrudimí ve zkratce
Načež se stal opět učitelem (a na deset let i ředitelem) – tentokrát literárně dramatického oboru Lidové školy umění (přezvané v roce 1991 na základní školu umění), kde se zřejmě specializoval na hlodavce, čemuž nasvědčuje to, že přivezl na LCH roku 1981 inscenaci Velký král a malá myš, 1988 Myší srdce a 1992 Pohádku o šedých a bílých myších. Posledních šest let učil na speciální škole pro sluchově postižené. Roku 2000 odešel do důchodu, ale nedá si pokoj a pořádá alespoň různé tematické zájezdy pro pedagogy plzeňského kraje a jako jeden z nemnoha nadále pilně navštěvuje krajské i národní přehlídky dětského a loutkového divadla. Mezitím ještě stačil vést desítky seminářů (v 80. letech 4× i na LCH a 1× na Kaplickém divadelním létě), porot (na LCH 3×, na KDL 6×) a provádět množství dalších a jiných činností… Jiří Oudes je typický obrozenecký kantor od přirozenosti, neutahatelný šumavský horský vůdce a advokát umělých hmot na loutkovém jevišti (viz jeho Velký král a malá myš z trychtýřů a květináčů). Pro ty, kdo ho ještě pořád neidentifikují, je to ten energií nabitý pětasedmdesátník, co vydrží den co den do rána diskutovat a bavit společnost, zatímco o 40 či 50 let mladším klesá hlava na hospodský stůl. …za což vše má býti nyní přizdoben cenou ministerstva kultury. Sláva mu a juchajdá… Luděk Richter
Podrobnosti lze nalézt v publikacích 50 Loutkářských Chrudimí a Loutkářská Chrudim 2001–11.
to povedlo. A moc si přeju, aby se výstava líbila i vám všem. Alena Exnarová
Takový je název výstavy, kterou ve výstavní síni Divadla Karla Pippicha připravilo ve spolupráci s Chrudimskou besedou Muzeum loutkářských Noční prohlídka Muzea kultur. Zahájil ji osobně starosta Chrudimi Petr loutkářských kultur Řezníček už 9. června, aby ji stihli navštívit i chrudimští občané dřív, než odcestují na prázdniny. V tomto roce otevře muzem k již tradiční proSetkání s účastníky festivalu je plánováno na hlídce své brány návštěvníkům 2. července ve 2. července v 17 hodin. 21.30 hodin. Kromě dvou starých stálých expoNež jsem začala připravovat scénář výsta- zic zahraničních loutek a luminiscenčního vy, nebylo v jejím názvu ještě „ve zkratce“. Ale divadla a kromě výstavy Z loutkářova pakováku když jsem se pak prokousávala a prohrabávala a první části nové stálé expozice Svět na drátě hromadami materiálu, který máme v muzeu a na nitích, které byly k vidění už loni, letos je k dispozici, došlo mi, že konečný výběr až tak nově instalovaná druhá část nové stálé expozice jednoduchý nebude. A to jsem ještě některé věnovaná maňáskům a nazvaná Svět na prstech podle mne důležité chybějící fotografie vyhra- jedné i druhé ruky, dále výstavy České rodinné bala v Loutkáři a loutky z několika inscenací, loutkové divadlo, Scénografie Jana Pogorielovákteré považuji za klíčové, jsme si zapůjčili. Tak -Dušová a výstava loutek z různých inscenací jsem pak trochu alibisticky tu zkratku do ná- známé pohádky nesoucí název Zlatovlásky. zvu přidala. Protože mi začalo být jasné, že ani Ve 22 hodin se bude konat v sále v 1. poschodí všechny vzpomenutíhodné inscenace, osobnosti čp. 75 (= objekt, v němž je galerie a herna) Křesa události se do výstavní síně prostě nevejdou. lo pro hosta, do něhož zasedne plzeňský loutA že si pamětníci určitě budou klást otázky, proč kář Jiří Oudes, čerstvý držitel medaile ministra je tu právě to a ne ono, ten a ne onen. Ale to už kultury. je osud všech takových výběrů. Ve 23.30 hodin pak vystoupí v galerii muzea, Realizace scénáře se pak ujali kolegyně v níž je výstava s poutavým názvem Komedie a kolegové z muzea a domnívám se, že se jim středního věku, živý mluvící exponát. Jinými
slovy: zájemci se v ní setkají (při sklence vína) s autorkou výstavy Irenou Marečkovou, která je výstavou provede. I během probíhajících programů budou výstavní sály muzea otevřeny minimálně do půlnoci všem, kdo se nebudou chtít programů účastnit, ale jen tak si bloumat. naEx
str.
A | ANIMACE Loutkový film a klasická animace. Idea, scénář, loutky (klasické i improvizované), střih, postprodukce… Praktický seminář, na jehož konci byste měli mít v ruce vlastní kratičký loutkový film. Kamera s animačními možnostmi (snímání po okénku) či digitální fotografický aparát, stativ a případně přenosný PC (laptop) vítány. Lektor Bohumír Novák www.nikafilm.com
B | BARVY – Barvy, štětce, papíry. – Malované rozhovory a události. – Barevná setkání. – Malířské pohádky. – Barva, gesto, zvuk. – Od zkoumání výrazových možností barvy k etudám a příběhům. Pro zájemce od 15 let. Lektorka Hana Voříšková (pedagožka ZUŠ)
D | DRAMATIZÁTORSKO-AUTORSKÝ SEMINÁŘ Chcete upravit pro svůj soubor povídku, pohádku, román či hru? Napsat svůj vlastní dramatický text, nebo se poučit, jak postupovat, máte-li jen nápad či téma? Anebo jen poznat, jak to dělají druzí? Pak je tento seminář určen právě vám.
P. S.: Počítejte s tím, že budete po přihlášení vyzváni, abyste lektorovi a dalším třem spoluseminaristům (elektronické adresy dodáme) zaslali rozpracované scénáře nebo údaje k předlohám a tématům, které jste si vybrali. Lektor Luděk Richter www.kejklir.cz
P | POSTAVIČKY (pro …náctileté) Jakou atmosféru má město, jak se v něm žije a jak v něm žijí pozoruhodní, odvázaní a trošku podivní tvorové Roches a Bžunda? „Postavičky“ z knihy Roches a Bžunda Marky Míkové necháme ožít, vstoupíme do nich, pokusíme se je vyfotografovat i natočit. A možná se nám podaří vymyslet, jak to s nimi bylo dál… Lektoři: Magda Veselá (pedagog ZUŠ a fotograf) a Radomír Veselý (grafik a fotograf)
R | RESTAURANT „GROTESKA-CHRUDIM“ speciality z brambor nabídka týdne – brambor po loutkářsku šestkrát jinak podáváme denně od 8.30 do 13.00 Pátek – přírodní brambor à la inspirativní surovina Sobota – brambor à la manekýn Neděle – brambor à la maňas Pondělí – brambor à la javajka
Úterý – brambor à la marioneta Středa – brambor v alternativní omáčce Čtvrtek – raut Za kvalitu delikates zodpovídá vrchní loutkářka Blanka Josephová-Luňáková a hudební šéfkuchař Martin Švantner
Ř | ŘEZBÁŘSKÝ Řezbovaná marioneta – základy řezby, technologie, praxe i teorie. Na konci – doufejme řezbovaná hlavička a informace, jak postupovat dál… Dílna pro účastníky od 15 let a pokud možno se základní řezbářskou výbavou (řezbářská dláta). Lektor Roman Marek www.markovi.cz
S | SCÉNOGRAFICKÝ SEMINÁŘ PRO VÝTVARNÍKY A REŽISÉRY Strukturovaný dialog režiséra s výtvarníkem. Skupiny, malé týmy. Spoluautorství, vzájemná inspirace, hra. Syntetické divadlo, jazyk loutkové inscenace. Synopse, inscenační koncept. Scénografické zadání. Scénická podoba, maketa. Scénář režijně-výtvarný a výtvarně-režijní. Světlo. Salon, prezentace. P. S.: Seminář je určený plnoletým. Společné téma obdržíte po přihlášení, nejpozději v červnu. Lektorka Irena Marečková (scénografka)
T | TVORBA INSCENACE PRO ZAČÍNAJÍCÍ I POKROČILÉ aneb Co, proč, pro koho a jak?
str.
V této dílně si každý může na malé ploše zkusit práci režiséra – od výkladu díla přes volbu inscenačních prostředků a výtvarného řešení, výběr interpretů, hudby až k nastudování finálního tvaru, zkrátka vytvořit „MINI INSCENACI“. Probereme spolu všechny nástrahy při práci na inscenaci, budeme se snažit uhlídat si, aby námi zvole-
ný záměr cestou nepohltila forma, a hledat, jakými prostředky co nejlépe dosáhnout ideální a vysněný tvar divadelní inscenace. Probereme také nejhlavnější úkoly režiséra, ať už vedete soubor, učíte děti, nebo hrajete divadlo sami. Seminář je určený pro zájemce od 15 let. Lektorka Michaela Homolová www.naivnidivadlo.cz
V | VELKÉ PUTOVÁNÍ ANEB OBJEVUJEME AFRIKU (pro rodiče s dětmi 4–12 let) Dramaticko-výtvarný seminář pro rodiče s dětmi. Podíváme se spolu na dno oceánů i do horké Afriky. Důležité mít s sebou svého člověka, na velikosti nezáleží. Zkoušky odvahy zaručeny. Co s sebou: Polštářek pro každého, deku, vodovky, 2 podkolenky či velké ponožky (i rozdílných barev, jednu bude mít rodič, druhou na ruce dítě), šitíčko, staré knoflíky, několik plechovek od nápoje (výroba chrastítek), pracovní oblečení, hadřík na štětce. Lektorka Pavlína Kordová (pedagožka ZUŠ) a Ruda Krause (loutkář)
Z | ZNĚNÍ A ZVUČENÍ Společný týden strávíme prací s hlasem. Nebude to ale zdaleka jen to, co se tradičně rozumí pod slovem zpívání – možnosti hlasu jsou tak pestré! A hlas je nástroj mnoha podob, který může vést přímo k našim emocím a prožitkům. Budeme poslouchat zvuky okolo, inspirovat se jimi a dál s nimi pracovat. Budeme ohledávat prostor a propojovat ho s hlasem; taky se budeme vzájemně vnímat a zkusíme vytvářet společné zvukové textury. Hlasem se pokusíme vyjádřit různé vjemy, i takové, které si obvykle se zvukem nespojujeme. Jaký zvuk má žlutá? Jak zní ticho a jak kámen? Co se děje, když se potkají dva hlasy v prostoru? Naučíme se i vícehlasé kompozice a písničky a budeme improvizovat. Bude to týden v poslouchání i znění. Seminář je určený pro zájemce od 15 let. Lektorka Ridina Ahmedová www.hlasem.cz
Knihy, knihy a ještě jednou knihy Dovolujeme si nabídnout několik svěžích dílek (včetně zbrusu nových, právě vyšlých), jež zaujmou jak milovníky divadla a literatury, tak všechny, kdo mají co do činění s dětmi: U příležitosti nastávající 60. loutkářské Chrudimi právě vychází almanach LOUTKÁŘSKÁ CHRUDIM 2001–2011 – Pokračování publikace 50 Loutkářských Chrudimí obsahuje vše důležité o špičkovém amatérském loutkářství posledních deseti let: údaje o 369 inscenacích, 114 seminářích, o porotách, cenách i doprovodných akcích, 11 medailonů o osobnostech, 14 o souborech a 3 o různých tématech, zajímavosti a glosy i studii o vývoji v tomto období. Napsal Luděk Richter, 60 stran, 30 fotografií, reprodukce 10 posledních plakátů, 60 Kč = 2 dvanáctky (společně s publikací 50 LCH 80 Kč = 1 levnější oběd). 50 LOUTKÁŘSKÝCH CHRUDIMÍ – Publikace obsahuje vše o špičkovém amatérském loutkářství posledních padesáti let. Od faktografických údajů o všech 988 uvedených inscenacích, jejich aktérech, seminářích, porotcích a udělených cenách, přes glosy, zajímavosti a postřehy dokumentující vývoj loutkářství až po medailony 43 souborů a 74 osobností, jež utvářely naše loutkové divadlo… Napsal Luděk Richter, 210 stran, 168 fotografií a reprodukce všech plakátů LCH, 35 Kč (1 desítka a párek v rohlíku). PRAKTICKÝ DIVADELNÍ SLOVNÍK – Aby se byť i jen dva lidé domluvili, musí mít společný „jazyk“, jenž je i nástrojem přemýšlení. Právě vydaný slovník míří ke každému, kdo má o komunikaci a tvorbu zájem: k amatérům i profesionálům, k studentům středních a vysokých škol i k žákům základních uměleckých škol, k divadlu hereckému i loutkovému, mluvenému, zpívanému, pohybovému i výtvarnému. Je tu i řada termínů obecných, historických, z uměleckých oborů divadlu blízkých, z dramatické výchovy, z psychologie a dalších společenských věd, souvisejících s divadlem. Napsal Luděk Richter, 208 stran, 180 Kč (1 tatarský biftek a pivo). PRAKTICKÁ DRAMATURGIE V KOSTCE – Čtenář se dozví, jak vypadá proces vzniku divadelní inscenace a jaké jsou jednotlivé kroky dramaturgovy práce: z čeho vybírá, jaká jsou kritéria výběru, co a jak by měl probrat při poznávání předlohy, jak na základě tohoto poznání vytvořit dramaturgicko-režijní koncepci a konečně jak dle ní upravit text pro inscenaci. Napsal Luděk Richter, 60 stran, 48 fotografií, 68 kreseb, 59 Kč (2 desítky a houska). CO SKRÝVÁ TEXT – Dramaturgicko-režijní úvahy nad oblíbenými literárními předlohami divadla pro děti, dětského a mladého divadla.
Komentáře k čtyřiceti nejčastěji inscenovaným prózám a hrám. Mohou sloužit jak pro inscenování komentovaných titulů, tak jako učebnice uvažování o divadle a jeho dramaturgických předpokladech obecně. Napsal Luděk Richter, 128 stran, 60 Kč (krabička cigaret). POHÁDKA… …A DIVADLO - S pohádkou se setkávají rodiče i učitelé předškolních i raně školních dětí a také divadelníci v dětských i dospělých souborech. Je tedy dobře vědět: z čeho vznikla a co určilo její podobu, obsah i formu, co je její podstatou, jaké má vlastnosti, co je jejím obsahem, jaký má smysl a v čem je blízká dnešnímu dítěti. To vše směřuje k otázce, jaké jsou podmínky její proměny z vyprávění na divadelní inscenaci.
Co vzkazuje pan Kadeřávek Neplivejte na zem, žvejkačky nelepte na sedadla, vypínejte telefony, jináč můžete všecko. A my dodáváme: Chovejme se tu tak, aby nás sem ještě někdy pustili :-)
CO JE CO V POHÁDCE (Pohádkové reálie) – Abecedně řazený „slovníček“ přibližuje významy nejčastějších pohádkových reálií: postav skutečných i fantastických, lidí, zvířat, předmětů, prostředí, činností, stavů a dalších motivů. Dík tomu je možné pochopit často úplně nové stránky pohádek do nečekané hloubky. OD POHÁDKY… …K POHÁDCE (Od literatury k divadlu) – Praktické pokračování předešlých dvou publikací ukazuje cestu od literární předlohy k divadelnímu scénáři na jedné konkrétní pohádce od různých variant předlohy přes rozbor, tvorbu dramaturgicko-režijní koncepce a hledání prostředků až po postup od předlohy ke scénáři. Komplet tří publikací o pohádce napsal Luděk Richter, 248 stran 150 Kč (1 nedrahá večeře + 2 piva). OD PŘEDMĚTU K LOUTCE, OD LOUTKY K DIVADLU – Publikace vede čtenáře cestou her, cvičení i teoretického výkladu od samotných počátků práce s předmětem až k plnohodnotnému uplatnění loutky v divadelní inscenaci. Co může předmět říci sám o sobě, jak lze předměty na jevišti použít, jak se uplatní materiál a funkce loutky, co nabízejí různé druhy loutek, jak z předmětu loutka vzniká, co je to mizanscéna, co metafora… Napsal Luděk Richter, 56 stran, 35 Kč (presso se sušenkou).
str.
HERECTVÍ S LOUTKOU - Knižní hit známého loutkářského všeuměla v zábavné formě přibližuje a rozvíjí představivost a fantazii, hravost, cit pro hmotu, výtvarnost, hudbu a rytmus, smysl pro humor, komediální talent, smyslové schopnosti a další vlastnosti nejrůz- „Když už máme to jubileum, tak proč nepozvat nějších druhů loutek, včetně stínohry, divadla staré dobré loutkářské bardy a bardky,“ řekli si masek či černého divadla. Napsal Jan V. Dvo- členové Odborné rady pro loutkové divadlo řák, 100 stran, 72 barevných koláží, 100 Kč a NIPOS Artama. A jak řekli, tak udělali. Na osob(1 večeře nebo 3–4 piva). ní pozvání ředitelky NIPOS Artama se do Chrudimi sjedou (a mnozí po dlouhých letech) naši přátelé a učitelé, aby si společně připili a popovídali v průběhu vernisáže výstavy 60 Loutkářských Chrudimí a zavzpomínali s Jiřím Oudesem v křesle (večer budou pařit, to je jisté).
Písnička na dnešní večer. Nauč se ji a přijď si ji zazpívat do Kačenky Divokej horskej tymián D G D 1. Dál za vozem spolu šlapem, G D Někdo rád a někdo zmaten, G F#MI Kdo se vrací, není sám, EMI G Je to věc, když pro nás voní D G D Z hor divokej tymián.
Poznej, kde to je a přijď za námi do redakce
osmisměrka V
Í
T
V
L
K
Í
N
E
J
K
K
E
N
Í
L
U
D
U
B
Á
E
K
N
J
L
T
E
V
A
J
CH
D
E
I
D
A
R
K
N
O
O
U
Š
R
K
B
L
D
V
V
I
K
A
N
Á
A
M
T
O
I
A
K
E
R
S
P
R
A
L
B
A
Ř
D
U
V
E
Š
Á
Á
T
A
E
R
S
Č
E
R
A
R
M
!
A
K
L
U
K
R
A
K
2. Léto, zůstaň dlouho s námi, Dlouho hřej a spal nám rány, Až po okraj naplň džbán, Je to věc, když pro nás voní Z hor divokej tymián. D7 G D R: podívej, jak málo stačí, když do G F#MI vázy natrhám EMI G Bílou nocí k milování z hor D G D divokej tymián. 3. Dál za vozem trávou, prachem, Někdy krokem, někdy trapem, Kdo se vrací dolů k nám, Je to věc, když pro nás voní Z hor divokej tymián.
Najděte a vyškrtejte v osmisměrce 16 pohádkových postav známých z loutkových divadélek. 23 zbylých znaků vám dá tajenku.
str.
12:00 | 25°C
20:00 | 15°C
24:00 | ? | Ale vydržíme!
