INZERCE
ČSOB Pojišťovna získala vyšší rating Standard & Poor‘s znovu zvýšil rating ČSOB Pojišťovny, nyní již na APrezentace str. 16 www.csobpoj.cz
číslo 02 / 2008
Nezávislý měsíčník založený 30. dubna 2004 Evropský manažer, str. 5
ročník 5
V otázce Kosova není EU jednotná
cena 15 Kč
SLOVO
Henrik C.Maris, Mr.Outlet
Prostorné outlety, kde návštěvníci poznávají obchodní nabídku světových velkoměst v prostředí a atmosféře autentických architektonických dominant, získávají sympatie i v Čechách. Evropské noviny oslovily evropského experta Henrika C. Marise, který má zkušenost s více než 1 900 outletovými centry po celém světě. Henrik C. Maris se profesionálně věnuje módnímu průmyslu, zabývá se obchodními nákupními centry a více než sedm let se pohybuje v tzv. factory outlet byznysu.
Reforma vědy, str. 8 Peníze za výsledky
Reforma vědy v České republice je připravena a vláda by ji měla schválit do konce března. A vzhledem k tomu, že mezi velké ambiciózní vědecké projekty patří i plánované Centrum materiálového výzkumu na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice, hovořili jsme o celém novém systému podpory vědy a vědních oborů právě tady. Sešli jsme se s prorektorem univerzity prof. Ing. Miroslavem Ludwigem, CSc. a koordinátorem projektu CMV prof. Ing. Tomášem Wágnerem, CSc. a chtěli jsme znát jejich konkrétní zkušenosti.
Ivan Wilhelm, vládní zmocněnec pro evropský výzkum
Ministři zahraničí států Evropské unie se v Bruselu nedohodli na jednotném stanovisku k vyhlášení nezávislosti Kosova a nechali jeho uznání na jednotlivých zemích. Kosovo uznaly mezi prvními Francie, Německo a Velká Británie, ale státy, které bojují se separatistickými tendencemi na svém území (jako např. Španělsko nebo Řecko), byly proti. Řada států včetně ČR si vzala čas na rozmyšlenou. foto: REUTERS / Luke MacGregor
Bruselská injekce české vědě PRAHA – Do české vědy by v příštích letech měly přitéct miliardy korun z Bruselu. Vědci podporu vítají, tvrdí, že může nastartovat proces, na který jejich obory čekají celá desetiletí. Věda v České republice totiž dlouhodobě bojuje s nedostatkem financí a badatelé musí počítat s tím, že na svůj projekt získají podporu jen ve dvaceti až třiceti procentech případů. Odborníci však upozorňují na řadu problémů. Obávají se, aby při rozdělování financí nehrály prim zájmy úzkých skupin lidí, váhají také, zda jsou na obrovské částky připraveni. Českou vědu mají od příštího roku podpořit evropské miliardy, kohoutek zůstane otevřený po sedm let. Tuzemští vědci tvrdí, že už bylo na čase, věda dlouhou dobu válčí s nedostatkem financí. Předem však upozorňují na řadu problémů. Jedním z nich je účelné investování. Pokud budou podle nich při rozdělování těchto
finančních prostředků hrát primární roli úzké lokální zájmy, podpořené silným lobbingem, nebudou peníze směřovat správným směrem. „Mám reálné obavy ze vzniku mnoha desítek rádoby výzkumných komplexů, vybavených nejmodernějšími a nejdražšími přístroji, rozesetých po celé republice a po-
(pokračování na straně 3)
Evropské horizonty Zdeňka Velíška Evropa-USA: Jak dál v Afghánistánu
Kultura, str. 13 Lotyšská rebelka Aija Zarina
Meda Mládková dává v Museu Kampa příležitost současnému středoevropskému modernímu umění. Jedna z výstavních prostor dostala nyní novou podlahovou krytinu.
stavených sice pod líbivým heslem o transferu výsledků základního výzkumu do praxe, ale bez silných vědeckých institucí, případně prosperujících firem za zády,“ uvedl EN místopředseda Akademie věd České republiky Jiří Drahoš.
Vlastně nejde jen o to, jak se zhostit stále svízelnější mise, kterou na sebe vzala většina západního světa v jedné z nejchudších, nejzaostalejších a válkami nejzpustošenějších zemí planety. Jde také o to, jaké poselství s sebou ponesou vojenské (ale i civilní) mise západních států a organizací do podobných situací, v nichž bude i v budoucnu nutné intervenovat jak v zájmu vlastní bezpečnosti, tak v zájmu nastolení demokracie, lidských práv
a ovšem i bezpečnosti tamních obyvatel. Jinými slovy jde o pojetí zahraničních misí. Nenapsal jsem „vojenských“, protože například v pojetí českých vlád mají mise pravidelně jak vojenské, tak civilní poslání. Současná transatlantická diskuse o afghánské misi NATO se vede sice kolem konkrétní otázky vyslání dalších posil na neklidný jih Afghánistánu, ale v jejím podtextu je spor o poslání kontingentů zemí NATO, které
s kontingenty řady dalších zemí plní úkoly ISAFu (International Security Assistence Force). Ta debata zřejmě vyvrcholí na dubnovém summitu NATO v Bukurešti. Její současnou fázi možná nejlépe charakterizují výroky dvou jejích protagonistů. Americký ministr obrany Robert Gates zastává názor, že „NATO vede v Afghánistánu svou první pozemní válku“. Má přitom zřejmě na mysli podíl NATO na válce, kterou Spojené státy vedou proti terorismu. Generální tajemník NATO, Holanďan Jaap de Hoop Scheffer, říká: „V Afghánistánu, a už před tím na Balkáně, jsme si ověřili, že bezpečnost nemá trvání bez rekonstrukce, bez rozvoje, bez pevného řízení země a v neposlední řadě bez politiky smíření. (Mnichov, konference o bezpečnosti 9. února.) Tyto dva citáty samozřejmě reflektují
jen ve zkratce to, co je podle mne nevyslovenou podstatou současné debaty o misi NATO v Afghánistánu. Přidám pro jistotu ještě jeden citát: „Teď otevíráme PRT, tedy provinční rekonstrukční tým, který se bude opravdu starat o zvelebení té provincie, kde bude působit. Má to samozřejmě taky své bezpečnostní aspekty. My máme polní nemocnice, my děláme v Afghánistánu spoustu věcí.“ (Karel Schwarzenberg o vyslání českého kontingentu do Logaru, Radiožurnál, 11. února.) Jako úplně nejvýstižnější mi utkvěl v paměti výrok amerického generála a bývalého velitele NATO Jamese Jonese na mikrofon ČT, podle něhož intervence (v Afghánistánu, ale i jinde) neztroskotá tehdy, bude-li kombinovat zvyšování bezpečnosti se snižováním bídy.
Věda, resp. v ýzkum, patří k oblastem činností, které jsou široce akceptovány jako internacionální fenomén. Dnes je samozřejmostí pohlížet na národní v ýzkum jako na součást mezinárodních struktur a také hodnocení v ýsledků v ýzkumu nebo vědecké práce je posuzováno z tohoto hlediska. Jako v ýsledek snah této integrace se vžil pojem „Evropský v ýzkumný prostor“, do kterého byl český v ýzkum řazen již dříve a po vstupu ČR do EU je již jeho samozřejmou součástí. To znamená, že český v ýzkum má hledat cesty, jak se dále prosazovat tak, aby byl v Evropském v ýzkumném prostoru vidět. To je velmi složitý úkol, v yžadující v ýzkum na excelentní úrovni kvality v ýsledků po dlouhou dobu a v ytváření podmínek pro systematické budování v ýzkumných škol s tradicí a celosvětov ým věhlasem. K tomu je nezbytné zakládat a začít budovat centra v ýzkumu s těmito ambicemi. To znamená zvát talentované vědecké pracovníky do těchto center a v ytvářet takové podmínky pro jejich práci, které budou srovnatelné s podmínkami konkurenčních pracovišť. Jde především o způsoby badatelské práce, jejího vedení, přístrojového a informačního zabezpečení, příležitostí svobodné komunikace a zveřejňování v ýsledků. Platové zabezpečení na odpovídající úrovni bych řadil až na druhé místo.
2
ČESKÁ REPUBLIKA A EVROPSKÁ UNIE
EN č. 02 / 2008
Dva schengenské měsíce Eurocentra informují Podpora výzkumu a vývoje ze zdrojů EU Výzkum, vývoj a inovace a jejich použití a neodkladná aplikace v ekonomickém procesu představují společně s faktorem vzdělávání nejdůležitější dlouhodobý zdroj ekonomického rozvoje a prosperity země a jejich regionů. Pomáhají vytvářet pracovní místa, zvyšují prosperitu a kvalitu života. EU patří ke světové špičce v řadě technologií díky výši investic směřujících do výzkumu a vývoje. Nižší podíl výdajů do výzkumu a vývoje je zaznamenán především ze strany soukromého sektoru. Ten činí pouze 1% HDP ve srovnání s 1,8% v USA a 2,5% v Japonsku. V inovačním boji jsou konkurenceschopní pouze ti, kteří mají dostatek prostředků na profinancování svých vývojových projektů. Velké podniky a nadnárodní korporace jistě stačí držet krok s nákladnými vývojovými nároky. Jak ale reaguje malý a střední podnikatel? Evropská unie se snaží inovační a vývojové aktivity ať už MSP ale i neziskového sektoru podporovat ve státech s nižší úrovní HDP než je 75% průměru EU také prostřednictvím strukturálních fondů a 7. rámcového programu pro vědu a výzkum, který je určen pro všechny členské státy Společenství. Podpora ze strukturálních fondů je vymezena veskrze několika operačními programy. Jsou jimi: 1. OP Podnikání a inovace 2. OP Výzkum a vývoj pro inovace 3. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost V OP Podnikání a inovace je inovačním aktivitám věnována prioritní osa 4 – Inovace podporující výzkum podniků, rozvoj jejich spolupráce s výzkumnými a vývojovými organizacemi a prioritní osa 5 – Prostředí pro podnikání a inovace, jejímž cílem je povzbudit spolupráci sektoru průmyslu se subjekty v oblasti výzkumu a vývoje, zkvalitnit infrastrukturu pro průmyslový výzkum, technologický vývoj a inovaci. V podstatě se dá říci, že možnými příjemci podpory jsou MSP ve zpracovatelském průmyslu. Výše podpory se následně na to odvíjí od velikosti podniku, tj. v rozmezí 40 – 60% celkových způsobilých výdajů. Aktuálně vyhlášené výzvy naleznete na stránkách www.czechinvest.org nebo na www.mpo.cz. OP, jež je trefně pojmenován „Výzkum a vývoj pro inovace“, je přímo nasměrován na posílení kapacit výzkumu a vývoje, a to především vysokých škol, výzkumných ústavů, neziskových institucí a jimi zřizovanými právnickými osobami. Prioritní osa 1 – Rozvoj kapacit výzkumu a vývoje a 2 – Rozvoj kapacit pro spolupráci veřejného sektoru se soukromým ve výzkumu a vývoji, podporuje především obnovu a budování výzkumných a vývojových laboratoří, nových ústavů či institucí, center excelence včetně výstavby nových objektů a jejich vybavení moderní přístrojovou technikou, posílení kapacit a know – how výzkumu a vývoje založených na budování dislokovaných pracovišť, tak aby v dalších regionech vznikly podmínky pro efektivní a rychlé využití výzkumu a vývoje. Důraz je kladen v prioritní ose 2 na ochranu duševního vlastnictví ve výzkumných a vysokoškolských institucích. Výše podpory se pohybuje kolem 90% způsobilých výdajů. Tento OP je jediný, který dosud nebyl schválen Evropskou komisí, proto se nedají očekávat v brzké době žádné výzvy. Více na stránkách www.msmt.cz v sekci Výzkum a vývoj. OP Vzdělávání pro konkurenceschopnost je obecně zaměřený na zkvalitnění a modernizaci systémů počátečního, terciárního a dalšího vzdělávání. Prioritní osa 2 – Terciární vzdělávání, výzkum a vývoj, je zaměřena na inovace studijních programů na VOŠ a VŠ, další vzdělávání učitelů, řídících a administrativních pracovníků a specifické odborné vzdělávání pracovníků výzkumu a vývoje a jejich vzdělávání v oblasti řízení výzkumu a vývoje. Jednou z podporovaných aktivit je také posílení mobility pracovníků mezi výzkumnými institucemi a soukromým a veřejným sektorem. Možným příjemcem, jak už z podporovaných aktivit vyplývá, jsou VOŠ, VŠ, výzkumné instituce, výzkumné ústavy a další. Výše podpory může dosáhnout až 100% způsobilých výdajů. V nejbližší době se připravuje vyhlášení výzev z tohoto programu. Aktuálně vyhlášené výzvy včetně všech dokumentů lze sledovat na stránkách www.msmt.cz – sekce Evropská unie a www.strukturalni-fondy.cz/opvpk. 7. rámcový program (7. RP) je komunitárním programem, který je základním programem EU určeným pro financování výzkumu a vývoje. Jeho základním principem je mezinárodní partnerství a evropská přidaná hodnota. 7. RP realizuje podporu výzkumu ve vybraných prioritních oblastech s cílem, aby si EU v těchto sektorech vybudovala a udržela postavení předního světového hráče a zároveň naplnila stanovené cíle Lisabonské strategie. 7. RP se skládá ze čtyř hlavních bloků činností tvořících 4 konkrétní programy plus pátého specifického programu jaderného výzkumu. Jsou jimi: · · · · ·
Spolupráce Myšlenky Lidé Kapacity Specifický program EURATOM (jaderný výzkum)
7. RP operuje na rozpočtové období 2007 – 2013 s finančním rozpočtem 50,521 mld. eur. Financování ze strany EU je do 75% uznatelných nákladů. Národní koordinační centrum pro tento program je Technologické centrum AV ČR (www.tc.cz). Aktuální výzvy programu jsou ke stažení na http://cordis.europa.eu/fp7/calls. Stránky o 7. RP v ČJ http://www.fp7.cz.
Snazší přejezd přes hranice, více kontrol ve vnitrozemí, opuštěné budovy po celnících. Tak vypadají hranice dva měsíce po vstupu České republiky do schengenského prostoru. „Jela jsem teď lyžovat do Rakous a při opouštění republiky jsem cítila zvláštní pocit. Člověk byl skoro dvacet let zvyklý, že musí zastavit a čekat, jestli se ho muži v uniformách rozhodnou zkontrolovat nebo mávnou rukou. To je všechno už minulost,“ řekla Václava Kalousová z Českých Budějovic. Je ale prý ráda. Kontroly ji obtěžovaly, zdržovaly ji v jízdě. „Už bych to nevrátila. Je to pryč,“ dodala. Přestože z hranic policisté na konci prosince zmizeli, více o sobě dávají vědět na jiných místech. Na-
příklad rakouská policie zastavuje řidiče jen pár kilometrů od „čáry“. Rakušané tvrdí, že chtějí mít přehled o tom, kdo přijíždí do země, vybírají si prý auta, ve kterých by mohli cestovat běženci. Hlídají i Češi. Kontroly chtějí posílit pojízdnými policejními stanicemi. Celkem tak má být připraveno osmdesát mikrobusů. V každém z okresů České republiky by se měl objevit jeden z nich. „Do terénu by měly mikrobusy vyjet ještě v letošním roce,“ řekl ministr vnitra Ivan Langer. Po vstupu země do schengenského prostoru osiřely bývalé celnice. Zájem o ně projevují některé radnice, například ta v Aši nebo v Božím Daru. „Chceme areál získat hlavně proto, abychom mohli rozhodovat o jeho dalším osudu.
ilustrační foto Proto připravíme studii využití objektů,“ uvedl mluvčí ašské radnice Milan Vrbata s tím, že město chce předejít snaze spekulantů objekty získat a obratem prodat, vhodné by prý ani nebylo, kdy-
by se tam objevily noční podniky nebo tržnice. To v Božím Daru už mají jasnou vizi. Mělo by tam vzniknout velké informační středisko pro „centrální Krušnohoří“. Jan Štifter
Studentka středočeského gymnázia vítězkou překladatelské soutěže Ve všech členských státech EU současně proběhl 14. listopadu loňského roku pilotní projekt soutěže „Juvenes Translatores“(mladí překladatelé). Účastnilo se ho více než 300 evropských škol ze všech zemí EU. Soutěž byla součástí oslav padesátého výročí založení Evropské unie a 10. května 2007 ji odstartoval evropský komisař pro mnohojazyčnost Leonard Orban. Zvýšení povědomí o významné úloze překladatelství v politice mnohojazyčnosti Evropské komise, ale také příležitost pro studenty zkusit si, jaké to je, být
překladatelem, to byly hlavní cíle projektu. A jak soutěž probíhala? Soutěžící měli ve školách dvě hodiny na zhotovení překladu jednoho z 23 různých autentických textů na téma cestování do jednoho z úředních jazyků EU. Celkem si studenti vybrali 134 jazykové kombinace, kde každá kombinace představovala zdrojový a cílový jazyk. Všech 27 vítězů soutěže (z každé země jeden) pojede za odměnu na třídenní návštěvu Bruselu, kde převezmou diplom z rukou evropského komisaře pro
mnohojazyčnost Leonarda Orbana. Vítězové se svými dospělými průvodci navštíví Evropskou komisi, převezmou ocenění a setkají se s lidmi, kteří překládají evropské legislativní a politické dokumenty. V Česku se překladatelské soutěže zúčastnili celkem 32 studenti z osmi středních škol. Vítězkou za Českou republiku se stala Amra Čauševič, studentka Gymnázia Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi, která zvolila překlad z angličtiny do češtiny. „Po prvním přečtení jsem byla trošku překvapená, protože jsem před-
pokládala, že textu jen tak snadno neporozumím. Naštěstí byl text psán srozumitelnou a velmi přístupnou formou,“ říká studentka v rozhovoru na stránkách středočeského kraje. Zda se chce v budoucnu překladatelství věnovat, však zatím neví. „Vždycky to byl můj skrytý sen, ale nikdy jsem o tom vážněji neuvažovala. Mám trochu strach z takto zodpovědné práce.“ Všech 27 výherců teď čeká avizované předání cen na slavnostním ceremoniálu v Bruselu. Ten se uskuteční 10. března 2008. Filip Appl
Europoslancům vadí vepřín v Letech Europoslanci se opřeli do České republiky kvůli vepřínu v Letech na Písecku. Vadí jim, že v místě, kde za druhé světové války umírali Romové, nadále zůstává nedůstojný vepřín. Podle Jihočeského kraje však situace není taková, jak ji vnímá Evropský parlament. „O možném řešení jsme už před časem nejednou hovořili s představiteli jihočeských Romů a jednoznačně jsme se dohodli, že na místě by měl v budoucnu vzniknout památník
koncipovaný tak, aby existence vepřína nenarušovala jeho důstojnost. Jihočeský kraj nechal proto zpracovat investiční záměr stavby památníku a úprav okolní krajiny, které by zaručily odpovídající pietnost místa,“ uvedl Zahradník. Europoslanci tvrdí, že v zemi není politická vůle problematiku vepřína řešit. Ne ale všichni, proti stála například ODS. „Ve skutečnosti je vztah k romské menšině problémem komplexním a celoevropským,
který se týká téměř všech členských zemí Unie,“ uvedl europoslanec Jan Zahradil s tím, že není vhodné, aby sedmadvacítka v tomto ohledu pranýřována pouze jednu zemi. Podle jihočeského hejtmana je vše na dobré cestě k tomu, aby památník v Letech skutečně vznikl. „Právě politická vůle najít řešení přivedla představitele Jihočeského kraje a jihočeských Romů k jednacímu stolu, přestože samospráva kraje ani nemůže v této zále-
žitosti rozhodnout. Je nejvyšší čas dospět k dohodě a zabránit tak dalším eskalacím tohoto citlivého problému,“ doplnil Zahradník Bývalým sběrným táborem tu prošlo za druhé světové války přes třináct set lidí. Od srpna 1942 do srpna následujícího roku jich 326 zemřelo, mezi nimi i téměř dvě stě padesát dětí. Přes pět set vězňů bylo deportováno do polského koncentračního tábora Osvětim. Jan Štifter
České rybářství čekají peníze z EU Česká republika bude moci čerpat v současném programovacím období 2007-2013 téměř 26,7 miliardy eur (přibližně 752,7 miliardy korun). Finanční prostředky budou čerpány ze strukturálních fondů (ESF, ERDF) a Fondu soudržnosti prostřednictvím 26 operačních programů. Jedním z nich je i Operační program Rybářství. Udržitelné a konkurenceschopné rybářství. To je hlavní cíl Společné rybářské politiky EU. Už v loňském roce česká vláda vypracovala a schválila dokument s názvem Operační program Rybářství na období 2007-
2013, který následně předložila k posouzení Evropské komisi. Ta dokument schválila koncem ledna tohoto roku. Operační program má navazovat na úspěch toho předchozího. V období 2004-2006 totiž ČR obdržela z prostředků tzv. Finančního nástroje pro orientaci rybolovu (FNOR) 4,1 milionu eur. Díky těmto projektům bylo podpořeno na 175 projektů a podařilo se vytvořit 60 nových pracovních míst. I na základě analýzy Evropské komise, ze které vyplynula hlavně potřeba zaměřit se na rozvoj nových pracovních míst a eko-
nomickou výkonnost podniků, byl dokument pro období 2007 2013 upraven a rozpočet značně navýšen. Celkové veřejné výdaje v rámci tohoto programu se tak vyšplhají na více než 36 milionů eur (přes 908 mil. korun). Pomoc Unie z prostředků Evropského rybářského fondu (ERF) přitom činí přes 27 milionů eur (přes 681 milion korun). Celé tyto peníze se rozdělí mezi regiony České republiky, zařazené do cíle Konvergence, kam patří všechny oblasti s výjimkou území hlavního města Prahy. Že jsou peníze pro české rybářství velice důležité, potvrdil v
minulosti i ministr zemědělství Petr Gandalovič: „Od Operačního programu Rybářství si slibujeme rozvoj rybářství a posílení konkurenceschopnosti tohoto odvětví.“ Zřejmě nejvýznamnější část finančních prostředků půjde na propagační a marketingové aktivity ve prospěch výrobků ze sladkovodních ryb, protože právě vyšší poptávka po sladkovodních rybách umožní firmám další investice do rybníků, farem i zpracovatelských aktivit. Filip Appl
3
TÉMA MĚSÍCE
EN č. 02 / 2008
Bruselská injekce české vědě (pokračování ze strany 1) Tvrdí, že je potřeba preferovat projekty celoevropského významu. Ideálně tedy ty, které jsou napojeny na velké evropské výzkumné infrastruktury a mohou tak zajistit dlouhodobý přínos nejen pro příslušný region, ale pro celou Českou republiku. GRUBHOFFER: PŘINESE TO I ŘADU ZKLAMÁNÍ Další z obav vědců je otázka, zda jsou tuzemští badatelé na injekci z Bruselu dostatečně připraveni. „Veškeré přípravy na prostředky z evropských strukturálních fondů probíhají značně živelně, s minimální snahou po jejich koordinaci. Uvědomuji si, jen co času zabere vysvětlovat kolegům, že se nejedná o peníze na cokoliv, co si kdokoliv z nás umane, ale že jde o finanční prostředky zejména do výzkumu a vývoje, tedy nikoliv do základního výzkumu v dosavadním pojetí naší vědy. A v tom může být velký problém, nejspíš i pozdější četná zklamání z nenaplněných očekávání,“ řekl EN děkan Přírodovědecké
fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Libor Grubhoffer. Obecně však vědci vnímají přísun peněz pozitivně. Investice do vědy a výzkumu může podle nich ovlivnit ekonomický rozvoj České republiky, očekávají, že se badatelé vymaní z kleští, ve kterých je drží dosavadní financování. „Podpora české vědy prostřednictvím dotací z evropských fondů může naší vědě pomoci opravdu významným způsobem. Měla by přinést zhruba dalších patnáct miliard ročně,“ potvrdil EN senátor Parlamentu České republiky Jaromír Jermář. STEJNÝ PROJEKT DO VÍCE INSTITUCÍ V jaké situaci je dnes český vědec? Pracuje v prostředí, kde jsou obě hlavní grantové agentury neustále zavaleny přihláškami. Přestože většina z nich je podle odborníků kvalitní, úspěšnost se pohybuje v rozmezí patnácti až dvaceti procent. Každý z oficiálních poskytovatelů, kterých je dnes v České republice dohromady přes dvacet, má
svá vlastní pravidla, jiné formuláře. Někteří lidé proto posílají stejný projekt do více institucí, aby si pojistili výsledek. Zbytečně se tak zaměstnávají davy úředníků. Pro spoustu zejména mladých vědců jsou taková fakta demotivující. „Pozice vědců, kteří pro své projekty neseženou partnera v komerční sféře a musí se ucházet o finanční prostředky v grantových řízeních, jsou často nedůstojné. Rozhodnutí grantových komisí navíc v minulosti nebyla vždy dostatečně transparentní,“ sdělil EN poslanec Parlamentu České republiky Jan Morava. Badatelé dnes musí žádat o grant prakticky na každý, byť i méně významný projet. Musí se obracet na některou z veřejných agentur, které podle informací EN pro vyhodnocení předložených projektů využívají externí pozorovatele. „Nic proti tomu, jde o zcela transparentní a mezinárodně uznávanou metodiku, vážný problém ale začíná být s ochotou zejména zahraničních posuzovatelů věnovat čas studiu a posuzování mnoha projektů,
jejichž celkové finance jsou často pod jejich rozlišovací schopnost,“ doplnil Drahoš. BLÍŽE K POMĚRŮM KANADY A FINSKA Odborníci doufají, že se situace změní co nejdříve. Slibuje to výhled na příští roky, kdy se sníží počet kanálů, přes které proudí peníze. Podle týdeníku Respekt tak budou všichni vědci soutěžit jen u
dvou institucí – základní výzkum připadne Grantové agentuře České republiky, aplikovaný výzkum bude financovat technologická agentura, která teprve vznikne. Zbývající poskytovatelé budou hodnotit vědecké týmy a určovat strategii. Země by se tak měla přiblížit k poměrům, jaké panují třeba v Kanadě nebo ve Finsku. Podle vědců a politiků by české vědě pomohly nejen peníze z Bruselu, ale také soukromé firmy. Ty
však nadále posílají peníze raději do sportu než do vědy. Významně se má o podporu vědy zasadit také reforma, o které by v blízké době měla jednat česká vláda. Díky ní by měla konkurence zesílit, v aplikovaném výzkumu by už stát neměl financovat nikoho, kdo si nedokáže část peněz na projekt zajistit v soukromém sektoru. To se však nemusí líbit některým vědcům a zástupcům vysokých škol. Jan Štifter
ZAOSTŘENO NA TÉMA MĚSÍCE
Podpora vědy je zatím málo efektivní
Vlastimil Růžička, náměstek ministra školství Je pravda, že Česká republika v oblasti výzkumu, vývoje a inovací si v mezinárodním srovnání nestojí nejlépe a v řadě ukazatelů zaostává za průměrem zemí EU. Příčin tohoto stavu je několik. V oblasti financování je to zejména otázka zdrojů. Přestože výdaje na výzkum a vývoj absolutně neustále rostou, je jejich podíl na celko-
vém hrubém domácím produktu nízký a výdaje nemají optimální strukturu: stále převládají výdaje z veřejných zdrojů a podíl výdajů ze soukromého sektoru se nedaří zvyšovat. Svou negativní roli sehrává i roztříštěnost podpory a její nízká efektivita, která je pravděpodobně důsledkem nedokonalého systému hodnocení výzkumu, v němž dosud není dostatečně propojeno přidělování prostředků na výzkum s jeho výsledky, a převaha institucionální podpory nad podporou účelovou. V oblasti lidských zdrojů má ČR nízký podíl výzkumných pracovníků v přepočtu na 1000 obyvatel. Situace se sice od roku 1995 postupně zlepšuje, ale růst počtu výzkumných pracovníků je oborově nevyrovnaný – odehrává se zejména v sociálních, humanitních a lékařských vědách, zatímco počet
výzkumníků v technických a přírodních vědách relativně klesá. Velmi nízká je mobilita výzkumníků mezi akademickou a aplikační sférou. Ta spolu s absencí poptávky po výsledcích výzkumu ze strany průmyslu a s některými legislativními překážkami nepřispívá k žádoucí spolupráci výzkumných institucí s aplikační sférou a k transferu a využití výsledků výzkumu. Řada potencionálně využitelných výsledků výzkumu tak končí ve stádiu publikace. Věřím, že připravovaná reforma výzkumu, vývoje a inovací spolu s finančními prostředky z evropských strukturálních fondů vytvoří předpoklady pro růst excelence české vědy, vzájemnou provázanost procesů vzniku, přenosu a využívání nových poznatků a přispěje k růstu konkurenceschopnosti ČR.
Podmínky pro doktorandy
Miroslava Kopicová, 1. místopředsedkyně Rady pro výzkum a vývoj Prostředí, ve kterém se vědě daří, má celou řadu parametrů – legislativních, institucionálních, finančních.. Na jejich zlepšení je možné pracovat a také se to děje. Současná reforma systému výzkumu, vývoje a inovací se týká zjednodušení financování a administrativy,
podpory excelence ve výzkumu, spolupráce s uživateli výsledků výzkumu, jeho pružnější organizace a zapojení ČR do mezinárodního výzkumu. Je tu ale ještě jedna oblast, kterou já považuji za nejdůležitější a nejobtížnější – zajištění odborníků pro výzkum, vývoj a inovace. Dostatek kvalifikovaných vědců a dalších odborníků pro výzkum se stává už dnes kritickým bodem rozvoje české vědy. Nejdůležitější pro zajištění vědy jsou počty a kvalita absolventů doktorandských studií. Tady se pohybujeme v podílu absolventů na příslušné věkové skupině na pouhých dvou třetinách (!) evropského průměru. Je třeba významně změnit vysokoškolský zákon, navý-
šit počty, financování a způsob přípravy doktorandů, posílit vysokoškolský výzkum, zavést jiný způsob řízení vysokých škol. Role univerzit je v rozvoji vědy klíčová. Mladým vědcům, které jsme již vychovali, musíme nabídnout prostředí, v němž se mohou realizovat, náročné pracoviště, podmínky k odbornému růstu i slušný plat, profesůry na vysokých školách, na něž nebudou čekat do důchodového věku. Potřebujeme reformu podpory výzkumu, vývoje a inovací, která však nemůže být úspěšná bez souběžné novely zákona o vysokých školách.
KOMENTÁŘ
Výzkum, vývoj a inovace jsou zdrojem prosperity Výzkum, vývoj a inovace a jejich pružná a neodkladná aplikace v ekonomickém procesu představují společně s faktorem vzdělávání nejdůležitější dlouhodobý zdroj ekonomického rozvoje a prosperity země a jejích regionů. Ne náhodou představují výzkum, vývoj a inovace na straně jedné, a vzdělávání na straně druhé spojité nádoby, s řadou vzájemně propojených souvislostí pro účely mezinárodního srovnávání i zdrojů jejich financování. Hrubé výdaje na výzkum a vývoj představují souhrnný ukazatel finančních vstupů do oblasti výzkumu a vývoje, který je používán pro účely mezinárodního srovnávání. Pro snadnost a korektnost srovnání je obvyklé vyjadřovat jej ve vztahu k HDP. Tento poměr je označován jako VaV intenzita a vyjadřuje náročnost HDP na výdaje na výzkum a vývoj. Ukazatel výdajů na výzkum a vývoj zahrnuje celkové výdaje na tuto oblast, realizované na území daného státu v daném období. Není přitom rozlišován zdroj financování (zahraniční – tuzemský; soukromý – veřejný, apod.), ani jeho účel (běžný nebo kapitálový výdaj).
Vývoj tohoto ukazatele v čase v mezinárodním porovnání výrazně ovlivňují strukturální charakteristiky jednotlivých národních ekonomik (například vysoký podíl velkých nadnárodních společností a jejich objem výdajů na výzkum a vývoj, odvětvová struktura ekonomiky apod.). Ruku v ruce s výdaji na výzkum a vývoj jsou sledovány rovněž na úrovni mezinárodního srovnávání výdaje na vzdělávání. ZNALOSTNÍ INTENZITA HDP Objem výdajů na výzkum a vývoj, společně s výdaji na vzdělávání,
představují tzv. znalostní intenzitu HDP jednotlivého národního státu, která do jisté míry monitoruje a předurčuje jeho dlouhodobou konkurenceschopnost. Pokud vztáhneme vývoj znalostní intenzity HDP jednotlivých národních ekonomik EU k vývoji jejich HDP na obyvatele, jako základního, souhrnného ukazatele jejich ekonomické vyspělosti a prosperity, objeví se nám v zásadě dvě skupiny zemí. V rámci první z nich jejich příznivá ekonomická prosperita přímo odráží fakt, že tyto země vynakládají na výzkum, vývoj, inovace a vzdělávání značné množství prostředků (někdy dokonce relativní porovnání objemu těchto výdajů převyšuje aktuální vývoj ekonomické vyspělosti); v případě jiné skupiny zemí je ekonomické prosperity dosahováno i přesto, že relativní objem výdajů na výzkum, vývoj, inovace a vzdělání se může zdát být nedostatečný.
JAK SI STOJÍ ČESKÁ REPUBLIKA V obecnějším vyjádření nicméně alespoň současné porovnání poměrně jasně ukazuje, že celá řada z nejbohatších evropských i světových ekonomik vykazuje nejvyšší hodnotu znalostní intenzity HDP a naopak relativně chudší země (například v rámci OECD; do porovnání nejsou zahrnuty absolutně chudé země, v nichž většinou jsou tyto typy výdajů zcela extrémně nízké) vykazují nižší hodnoty ukazatele znalostní intenzity. Zajímavé jsou pak i odlišné poměry mezi výdaji na výzkum a vývoj a na vzdělávání v jednotlivých zemích. Žebříčku znalostní intenzity v evropském kontextu vévodí severské země (Švédsko – 11,4% HDP, vzdělávání – 7,6%, výzkum a vývoj – 3,8%, což je vůbec nejvíce na světě mezi srovnávanými zeměmi; Dánsko – 11,2%, vzdělávání 8,8% - vů-
bec nejvíce na světě, výzkum a vývoj – 2,4%; Island – 11,1%, vzdělávání 8,3%, výzkum a vývoj – 2,8%). Vysoké hodnoty v Evropě vykazují rovněž Finsko (10,1%), Švýcarsko (9,5%), Francie (8,5%), Slovinsko (8,4%), Rakousko (8,3%), Belgie (8,2%), Německo (8,0%) či Velká Británie (8,0%). Průměr EU-27 činí 7,5%. Hodnota pro Českou republiku je 6,5%; 5,0% je určeno na vzdělávání (což je například srovnatelné s Japonskem či Německem) a 1,5% na výzkum a vývoj (srovnatelné například s Norskem, Lucemburskem či Slovinskem). Nižší hodnota než v České republice je v rámci EU vykazována v podstatné většině nových členských zemí (s výjimkou Slovinska), ale i v porovnání s řadou zemí EU-15, vůči nimž neplatí úplná korelace mezi znalostní intenzitou HDP a mírou ekonomické vyspělosti (nejmarkantnější je to v případě dvou nejbohatších
zemí EU při použití ukazatele HDP na obyvatele – Lucemburska a Irska, s hodnotami 5,5%, resp. 6,4%. Pod českou úrovní se nachází rovněž Španělsko (6,1%), Itálie (6,2%), Portugalsko (6,2%) a Řecko (5,0%). Aktivity spojené primárně s výzkumem a vývojem mají v souvislosti s plněním Lisabonské strategie cíl dosažení úrovně 3% HDP v roce 2010 pro EU-27 a 2,1% pro Českou republiku.Z mimoevropských zemí jsou v žebříčku nejvýše Japonsko (8,1%) a USA (10,2%). Samotné výdaje na výzkum a vývoj činí v případě USA 2,7% HDP a Japonska 3,2%.
Petr Zahradník, ekonom
4
PUBLICISTIKA
Lisabonská smlouva: v Irsku rozhodne referendum, v Česku parlament Téměř před třemi lety, 29. května 2005, odmítlo 55 procent francouzských voličů evropskou ústavu. Tři dny poté tak učinili i Nizozemci a po nějaký čas se žádný politik neodvažoval předpovědět, co bude dál. Po necelých třech letech je situace zcela odlišná. 13. prosince loňského roku podepsali vrcholní politici členských států tzv. Lisabonskou smlouvu. Dokument, jehož celý název zní: Lisabonská smlouva pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, má začít platit už před volbami do Evropského parlamentu, které se budou konat v červnu 2009. Aby se tak stalo, musí ji ovšem, stejně jako tomu bylo u euroústavy, schválit všech 27 členských zemí. Některé už tak učinily. Jako první Maďarsko, následováno Slovinskem, Rumunskem a Maltou a zatím poslední zemí, kde k dokončení ratifikace chybí už jen podpis prezidenta, je Francie. Prakticky ve všech zemích EU rozhodují o ratifikaci Lisabonské smlouvy politici. Jedinou výjimkou je Irsko, kde legislativa vyžaduje k ratifikaci referendum. A právě Irsko nahání vrcholným politikům EU strach. A je proč. Dvě třetiny irských voličů totiž zatím neví, jak bude v referendu o Lisabonské smlouvě hlasovat. V České republice, stejně jako v ostatních zemích EU, bude Lisa-
EN č. 02 / 2008
Úřad vlády rozdělí 10 milionů na projekty informující o EU Odbor informování o evropských záležitostech Úřadu vlády České republiky (OEZ) je součástí útvaru místopředsedy vlády pro evropské záležitosti Alexandra Vondry. Snahou OEZ je stejně jako v předchozích letech podporovat zajímavé projekty informující o konkrétních otázkách evropské integrace. Úřad vlády na tyto účely v roce 2008 vyčlenil 10 mil. Kč. Zájemci o dotaci mohou podávat své projekty do 31. března 2008. Po tomto datu zasednou komise a z došlých projektů vyberou ty nejkvalitnější. Průřezovým tématem grantového systému pro rok 2008 je předsednictví České republiky v Radě EU a jeho priority. Mottem českého předsednictví je „Evropa bez bariér“. Jednotlivé komunikační okruhy se proto zaměřují na bariéry v Evropské unii. Bližší informace o výběrovém řízení jsou k dispozici na adrese www.euroskop.cz/granty. O dotaci mohou žádat právnické i fyzické osoby, které předloží projektový návrh týkající se jednoho ze šesti komunikačních okruhů: 1) 2) 3) 4)
foto: archiv EK bonskou smlouvu schvalovat parlament během několika měsíců. A neočekávají se žádné problémy. I proto, že Česká republika bude v první polovině příštího roku Unii předsedat a případné problémy s ratifikací by mohly jméno země v očích EU zcela jistě poškodit. A v čem se Lisabonská smlouva vlastně liší od zamítnuté euroústavy? Tím hlavním je zřejmě srozumitelnost a délka. „Lisabonská smlouva je o polovinu kratší, protože euroústava měla nahrazovat všechny dosavadní smlouvy jednou, zatímco Lisabonská smlouva je pozměňuje, ale v podstatě říká
obdobně to, co euroústava. Součástí Lisabonské smlouvy není ani Listina základních práv EU, na kterou se odkazuje,“ říká vedoucí Eurocentra Pardubice Renáta Pochobradská a zároveň vyvrací trochu ironické poznámky některých kritiků smlouvy o tom, že její česká verze u nás vlastně ani není dostupná : „Lisabonská smlouva je volně přístupná na stránkách euroskop.cz a její konsolidovanou verzi bychom měli mít do třech měsíců v Eurocentru.“ To nejdůležitější je však obsah smlouvy. Ten přináší Unii některé zásadní reformy. Z velké části
se přitom shoduje se zamítnutou ústavou, i když ze smlouvy vypadly ústavní symboly - společná hymna a vlajka. Zásadní novinkou má být vznik dvou nových funkcí: stálého předsedy Evropské rady, která pořádá vrcholné schůzky členských zemí, a jakéhosi společného ministra zahraničí. Nově přibyl i jasný mechanismus pro možné vystoupení z EU. Zda Lisabonská smlouva uspěje a stane se platným dokumentem, se rozhodne s velkou pravděpodobností v květnu tohoto roku. To totiž v Irsku proběhne tolik obávané referendum. Filip Appl
Bariéry v minulosti, Bariéry kulturní rozmanitosti a bariéry regionální, Bariéry instituční, EU jako globální partner – bariéry ve vnějších vztazích Evropské unie, 5) Bariéry ekonomické a sociální, 6) Energetické bariéry. Integrovaný informační systém Grantový systém není jediným komunikačním prostředkem, který OEZ v rámci svého Integrovaného informačního systému využívá. Internetový portál Euroskop.cz je oficiální vládní stránkou, která informuje o Evropské unii a členství České republiky v EU. Uživatel Euroskopu na stránkách nalezne vše podstatné o minulosti, přítomnosti i budoucnosti Evropské unie. OEZ provozuje také síť třinácti regionálních Eurocenter, která se nacházejí ve všech krajských městech. Na Eurocentra je možno se obrátit s dotazem o Evropské unii, využít služeb odborné knihovny a na počítačích pro veřejnost vyhledávat informace o EU. Eurocentra nabízí také informační materiály a pořádají semináře a besedy na aktuální evropská témata.. Od pondělí do pátku v době od 10 do 18 hodin jsou na bezplatné informační lince Eurofon 800 200 200 k dispozici vyškolení pracovníci, kteří ochotně zodpoví jakýkoli dotaz týkající se Evropské unie. (zr)
Politika soudržnosti EU pomáhá rozvoji českých regionů Kohezní politika, neboli politika soudržnosti, je klíčovým nástrojem Evropské unie při uplatňování principu solidarity. Kořeny této politiky se datují k roku 1986, kdy byl podepsán Jednotný evropský akt (Single European Act). Později byla kohezní politika začleněna do Maastrichtské smlouvy (v článcích 158-162). Na základě článku 158 smlouvy usiluje v současnosti Společenství prostřednictvím kohezní politiky o snížení rozdílů v úrovni rozvoje jednotlivých regionů. Cílem kohezní politiky je posilování hospodářské a sociální soudržnosti a snížení regionálních disparit v rámci EU. Prostřednictvím politiky soudržnosti jsou alokovány finanční prostředky do infrastruktury, lidských zdrojů, modernizace a diverzifikace regionálních ekonomik. Kohezní politika rovněž napomáhá snižovat sociální exkluzi, chudobu a zvyšovat úroveň veřejné správy na regionální a lokální úrovni. Od roku 1988 do začátku rozpočtového období 2007-2013 vynaložilo ES a později EU v rámci kohezní politiky celkem 480 mld. EUR na podporu nejméně rozvinutých regionů v Unii. Do rozšíření EU z 15 na 27 členských států byly největšími příjemci finančních zdrojů z kohezní politiky především Řecko, Portugalsko a např. Irsko. S rozšířením o deset nových členů v roce 2004 se socio-ekonomické rozdíly mezi nejvyspělejšími a nejzaostalej-
šími regiony EU zdvojnásobily a hlavními příjemci prostředků alokovaných v rámci kohezní politiky se staly státy střední a východní Evropy, tedy i Česká republika. Podle loňské květnové zprávy Evropské komise o hospodářské a sociální soudržnosti se rozdíly v zaměstnanosti a příjmech zmenšily v období posledních deseti let. Evropské programy soudržnosti podpořily regionální konvergenci a zaměstnanost, omezení sociální exkluze a chudoby, a podílely se na spolufinancování vzdělávání obyvatel. Navzdory dosaženým úspěchům v programovém období 2000-2006 bude politika soudržnosti čelit novým problémům (vypořádat se s rozšířením o nové členské státy, čelit výzvám globalizace a dosáhnout vzdělanostní společnosti). Ve snaze čelit novým výzvám byla kohezní politika redefinována. 15. 7. 2004 navrhla Evropská komise soubor legislativních opatření s cílem zacílit investice ze strukturálních a kohezních fondů, tedy do investic spojených s lisa-
bonskými cíli. Do budoucnosti chce EK dosáhnout toho, aby se na ekonomickém růstu, tvorbě blahobytu a zaměstnanosti podílely regiony rovnoměrně. Cílem EK je v letech 2007-2013 kohezní politiku zjednodušit (omezit počet cílů a regulací) a decentralizovat. Podle Daniela Touška, náměstka ministra pro evropské záležitosti a finanční toky MMR ČR, jsou dobrým příkladem decentralizace regionální operační programy v České republice: „Zařazení regionálních operačních programů do struktury Národního strategického referenčního rámce je významným mementem, které představuje prosazení principu subsidiarity v praxi, tj. zvýšení podílu regionální samosprávy na distribuci finančních prostředků státního rozpočtu, který je doplněn finančními prostředky strukturálních fondů EU“. ilustrační foto: archiv Na čtvrtém kohezním fóru 27.28. září 2007 v Bruselu byla zahájena otevřená debata o budoucnosti politiky soudržnosti po roce 2013. Na rozpočtové období 2007-2013 je z celkového rozpočtu EU vyčleněno 348 mld. EUR prostředků na kohezní politiku. Z toho je 62% prostředků určeno na financování investic spojených s lisabonskou strategií tj. zvyšování ekonomického růstu, inovací a zaměstnanosti. Zjednodušený rámec kohezní politiky pro rozpočtové období
2007-2013 se zaměřuje na tři cíle (priority): 1) konvergence – podpora růstu a tvorba pracovních míst u nejméně rozvinutých regionů (pro regiony s HDP nedosahující úrovně 75% průměru EU). Na tuto prioritu je určeno celkem 81,7% z prostředků kohezní politiky. 2) konkurenceschopnost a zaměstnanost – podpora bohatších regionů s cílem podpořit jejich schopnost čelit výzvám
globalizace a přechodu na vzdělanostní společnost. Na tuto prioritu je určeno celkem 15,8% z prostředků kohezní politiky. 3) teritoriální spolupráce – podpora přeshraniční spolupráce k řešení společných problémů (zemědělství, rozvoj ekonomické spolupráce atd.). Na tuto prioritu je určeno celkem 2,44% z prostředků kohezní politiky. Třemi hlavním zdroji pro financování jednotlivých cílů (prio-
rit) jsou: Evropský regionální a rozvojový fond (ERDF), Evropský sociální fond (ESF) a Kohezní fond (určený pro státy, jejichž hrubý národní důchod nepřesahuje 90% průměru EU). Regiony s HDP nižším než 75% průměru EU mají nárok na podporu z ERDF a ESF. Všechny ostatní regiony mají nárok na podporu v rámci cíle soutěživost a zaměstnanost a teritoriální spolupráce. (rie)
5
EVROPSKÝ MANAŽER/MÉDIA
EN č. 02 / 2008
Henrik C. Maris: Tovární charakter outletů je americký, Evropa má raději retailové parky Prostorné outlety, kde návštěvníci poznávají obchodní nabídku světových velkoměst v prostředí a atmosféře autentických architektonických dominant, získávají sympatie i v Čechách. Evropské noviny oslovily evropského experta Henrika C. Marise, který má zkušenost s více než 1 900 outletovými centry po celém světě.
V čem je podle vašeho názoru outlet výjimečný, mění nějakým způsobem běžné nákupní zvyklosti? Podle mého názoru outlety nákupní zvyklosti nemění, ale v mnohém je spíše doplňují. Jde o další prodejní kanál, který rozšiřuje paletu možností a tím i nákupní chování zákazníků. Platí navíc, že většina zákazníků navštíví outletové centrum asi čtyřikrát do roka, i z toho je patrné, že nákupní chování nemůže být outlety zásadně poznamenáno. Výrazným konkurentem mohou být třeba internetové obchody. Můžete nabídnout nějaká srovnání? Je jisté, že konkurence ze strany internetových obchodů se bude i nadále zvyšovat. Zatímco dnes je doménou specifického typu zboží (například elektronika, výrobky pro děti, sportovní vybavení a podobně), do budoucna se internetový prodej postupně více rozšíří i směrem k FMCG (Fast Moving Consumer Goods – rychloobrátkové spotřební zboží). Na druhé straně ale platí, že v případě oblečení si většina zákazníků chce stále ještě sáhnout na materiál a zboží vyzkoušet. Tradiční outlety se zrodily v Americe. Jsou evropské outlety jiné? Ano. Tradiční americké outletové centrum stojí na okraji města, vnitřním uspořádáním a vybavením se neliší od běžných obchodních center. Největším rozdílem bývá to, že jsou doménou jedné značky a využívají ji k prodeji testovacích sérií oblečení, kusů s drobnými či běžně nezaregistrovatelnými vadami. Jako zákazník víte, že zde nakoupíte levně a naleznete cosi odlišného, než bývá v běžných obchodech. Faktem ale zůstává, že původní tovární charakter outletů je doménou Ameriky. Evropská centra se více podobají retailovým parkům. Základem je kombinace řady značek a starší výrobky prodávané se slevou. Kvalita outletů se navíc v Evropě značně liší. Dojem, který jako zákazník získáte z outletového centra ve Velké Británii nebo Irsku, je mnohem příjemnější než například ve Francii, která je v outletovém průmyslu úspěšná pouze částečně. Předpokládám, že také zákazníci budou různí... Zdánlivě překvapivě se ukazuje, že typickým zákazníkem nejsou v takové míře mladí lidé. Jde více o rodiny a generaci mezi 30 až 50 lety, v některých zemích dokonce mezi 40 až 60 lety. Přesný profil je však vždy specifický pro konkrétní projekt a závisí na mnoha
faktorech, jako je konkurenční prostředí a mix značek. V případě amerických outletů si navíc troufám tvrdit, že vděčnějším zákazníkem jsou muži. Většina zboží v outletech má tradiční střih, formu, není tak výrazná a více vyhovuje nákupním potřebám muže. V Evropě to tak úplně neplatí. Máte zkušenosti s outlet centry po celém světě. Která byste vybral jako příkladná? Na to je velmi těžké odpovědět. Na řadě z nich jsem se jako konzultant podílel a mohl bych tak být obviněn z neobjektivnosti. Ale abych alespoň něco řekl, tak z mého primárního zájmu, tedy z perspektivy outletového byznysu, musím zmínit centrum Parndorf nedaleko Vídně. Velmi vyspělou kulturu obchodních center pak naleznete v Belgii a Holandsku, naopak horší je situace ve Francii. Dochází k nějakým změnám v rámci lokálních tradic, nebo je vše podřízeno jednotnému stylu? Neřekl bych jednotnému stylu, ale spíše obdobným principům a zásadám. Jde přeci o byznys, který má své standardy, ale i odlišnosti. Když se podíváte na jednotlivá obchodní centra v západní i střední Evropě, je evidentní, že se nacházíte uprostřed jednoho průmyslu evropského charakteru. Od toho, že výklady mají ty a ty rozměry, až po optimistickou podobu logotypů jednotlivých obchodních center. Lokální odlišnosti jsou však velmi výrazné, v podobě pomyslného obsahu, od zastoupení značek až po charakter marketingových akcí. Zatímco v americkém obchodním centru k nákupu zahraje třeba Joseph Foxworthy něco mezi folkem a country, v ČR to bude asi nějaká tuzemská hvězda, třeba Helena Vondráčková. A bude tomu odpovídat samozřejmě skladba návštěvníků, výzdoba, komunikace a podobně. Ano, i v České republice se objevilo několik outletů. Jaký bude podle vás jejich vývoj? Musím přiznat, že Českou republiku dokonale neznám. Vím zhruba o čtyřech outletech, které už fungují, nebo se v brzké době otevřou. Zajímavý mi připadá outlet Exit 66, především kvůli výběru lokality na dálnici D1. Bývá starým, dobrým zvykem, zastavit se během dlouhé cesty, projít se po outletu a dát si kávu. Je to otázka nákupních zvyklostí. Dobrým příkladem je známé rakouské centrum Pandorf, je-
hož tržby plynou více než z 50% od lidí, jejichž domovem není Vídeň – pouze projíždějí kolem. Pokud jde o pražská outlet centra, ta by měla podle mého soudu více spolupracovat. Vím, že je to trochu kontroverzní názor, ale mají jeden velmi podstatný společný zájem – naučit české zákazníky v outletech nakupovat. Z obecného pohledu by si například outlet v Ruzyni a ve Štěrboholích konkurovat mohly, ale na druhé straně má zkušenost říká, že tři až čtyři outlety ve spádové oblasti města, jako je Praha, vedle sebe mohou prosperovat. Kritizována bývá zejména poloha takovýchto projektů. Jsou velká nákupní centra na perifériích výnosnější? To nelze generalizovat. Na periferiích vznikají často rozsáhlé retailové parky se zastoupením řady subjektů, které jsou pak z hlediska tržeb neporovnatelné s jedním centrem uvnitř města. Osobně se domnívám, že typické obchodní centrum patří na periférii města, nikoli do jeho centra. V postkomunistických zemích, a nejen v nich, jsou některá centra budovaná velmi necitlivě. Zhoršuje se dopravní obslužnost, narušuje se charakter daného místa. Určitým kompromisem je kombinace centra s rezidenčním projektem. Dané místo se pak nevyprazdňuje po konci otevírací doby a z oblasti se nestává město duchů. Rentabilita nově budovaných obchodních center uvnitř měst je však každopádně stále problematičtější s ohledem na stále větší nasycenost trhu. V Praze jste nedávno otevírali Palladium, myslím, že druhé centrum podobného rozsahu již ve středu Prahy nevznikne. Rostoucí počet nákupních center má vliv na jejich návštěvnost. Obchodníci ruší své aktivity, někteří
dokonce odmítají platit nájem. Jak vyhodnocujete takovéto situace, jistě k nim dochází všude na světě? Ano, je to běžné. Patří to k byznysu. Stejně jako krachují malé obchody, končí i některá velká centra. Ve Spojených státech jde o desítky center, tzv. deadmalls, uvnitř měst i mimo ně, které se prostě ukázaly být nerentabilní. Nicméně outletový byznys tady funguje od poloviny 70. let a velmi úspěšně koexistuje s tradičními obchody, doplňuje je, je výbornou cestou pro značky, jak prodat jinak obtížně prodejné kusy. Shrňme tedy na závěr budoucnost outlet a nákupních center? Já v úspěch kvalitních obchodních center na dobrém místě věřím. Úspěch se ovšem vždy odvíjí také od jiných faktorů – výkonnosti ekonomiky a kupní síly dané společnosti. V Evropě jsou podle mého soudu obavy logičtější. Často je vyslovují majitelé obchodů, kteří se cítí být ohroženi. Já tyto obavy nesdílím. Všimněte si, jak často dnes přicházejí na trh nové kolekce. Co s těmi starými? V Německu mají některé značky šest až osm kolekcí ročně. Úspěchy outletů jsou logickým důsledkem tohoto tlaku na stálé přinášení novinek. S větší nabídkou lidé více nakupují. A navíc mají tendenci více utratit ve své zemi, protože již nemají potřebu hledat jiné či levnější zboží v zahraničí.
Rozhovor připravil Vlastimil Růžička
MÉDIA
Za nelegální stahování hudby odpojení od internetu? Hudební vydavatelství nutí Evropskou unii k zásahu proti pirátskému sdílení hudby BRUSEL/PRAHA – Pokud si z internetu nelegálně stáhnete nejnovější album Madonny, měl by vás váš poskytovatel připojení potrestat odpojením od internetové sítě. S takovým návrhem se na Evropskou komisi obrátila největší hudební vydavatelství, jimž neustále klesají zisky z prodeje hudebních nosičů a legálně stažené a zaplacené hudby. Poměr nelegálně stažených skladeb k legálně nabytým se nyní pohybuje okolo dvaceti ku jedné. FRANCIE JDE PŘÍKLADEM Celkové ztráty hudebních vydavatelství dosahují miliardy euro ročně. Proti pirátům se chystají radikálně zakročit ve Francii, kde prezident Nicolas Sarkozy prosazuje právě to, co chtějí nahrávací firmy od Evropské unie: automatické odpojení odhalených pirátů od internetové sítě. V celoevropském měřítku by ale takový postup znamenal přijmout novou směrnici, což by vzhledem k silné lobby telekomunikačních ope-
rátorů a poskytovatelů internetového připojení byl až nadlidský výkon. Nehledě na to, že členské státy by poté musely tuto směrnici implementovat do svých národních legislativ a narazily by na stejně tuhý odpor národních operátorů. Ostatně, naznačují to i reakce tuzemských poskytovatelů připojení k internetu. „Našim zákazníkům poskytujeme přístup k internetu, ale rozhodně nemůžeme být zodpovědní za to, jak jednotliví zákazníci internet používají,“ citovala
agentura ČTK mluvčího Telefónicy O2 Martina Žabku. Podle Františka Maliny, mluvčího kabelové společnosti UPC Česká republika, není možné o ochotě odpojovat „problematické“ klienty hovořit předtím, než by takové jednání mělo oporu v českém zákoně. Podobně hovoří i zástupci dalších operátorů, přičemž všichni se obávají odchodu části zákazníků ke konkurenci. KOMISE CHYSTÁ ZMĚNY Evropská komise se ale šířením hudby po internetu chystá zabývat tak jako tak. Pro letošní rok připravuje návrhy na sjednocení trhu s online hudbou, filmy a počítačovými hrami. Komisařka pro informační společnost Viviane Reding říká, že pro posílení hudebního, filmové-
ho a herního průmyslu je nezbytné stanovit jasná pravidla a lépe chránit autorská práva. „Chceme silnější hudební, filmový a herní průmysl? Pak bychom měli dát tomuto průmyslu zákonnou jistotu, autorům obsahu spravedlivou odměnu a zákazníkům široký přístup k obrovské rozmanitosti online obsahu,“ vysvětluje. Myšlenka povinného odpojování pirátů od internetu však naráží na samotnou definici piráta. Z hlediska českého právního řádu je totiž nelegální hudbu sdílet s ostatními uživateli internetu, tedy šířit ji prostřednictvím sítě dalším uživatelům, nikoli stahovat hudební nahrávky pro vlastní potřebu. Pro se třeba česká policie při vyhledávání internetových pirátů soustředí na tzv. P2P výměnné sítě, kde uživatelé sdílí určitý objem dat a identifi-
kuje ty uživatele, kteří do těchto sítí umisťují obsah, k němuž nemohou mít autorská práva. „U výměnných sítí většinou nejste schopen definovat, kdo si data může v komunitě stahovat a kdo ne. Prostě je nasdílíte. A jestli ta data bude stahovat policista, a nebo je bude stahovat nějaký jiný uživatel, to nejste schopen zjistit. To je jeden ze způsobů,“ přiblížil loni v rozhovoru pro specializovaný server Lupa.cz vedoucí oddělení informační kriminality Policejního prezidia ČR Karel Kuchařík, jakým způsobem čeští policisté odhalují nelegální šiřitele hudby, filmů, her či software na internetu.
pak může vyžádat jeho identifikaci. Umožňuje to vyhláška ministerstva informatiky z roku 2006, podle níž musí všichni poskytovatelé internetu archivovat veškerou komunikaci svých klientů na internetu, aby byla zpětně k dispozici. Odhaleným pirátům hrozí až dvouleté vězení a statisícové náhrady škod za nelegální šíření autorského díla. Stát jim také automaticky konfiskuje počítač.
PIRÁT PŘIJDE O POČÍTAČ Policie takto odhalí IP adresu uživatele a od poskytovatele připojení si
Jan Potůček Autor je redaktorem týdeníku Reflex
6 Měsíc v Evropské unii Pöttering se věnoval diplomacii Předseda Evropského parlamentu Hans-Gert Pöttering minulý měsíc buď cestoval, nebo psal gratulace. Alespoň tak ho prezentují stránky Evropského parlamentu. V polovině února navštívil Belgii. Akce startovala v královském paláci v Laekenu, kde se setkal s premiérem Guyem Verhofstadtem a ministrem Karlem de Guchtem. Hlavními tématy jednání byly ratifikace Lisabonské smlouvy a změny klimatu. Jak Pöttering trávil ostatní dny? Blahopřál srbskému prezidentovi Borisu Tadičovi k jeho znovuzvolení, Maltě k ratifikaci Lisabonské smlouvy, s nadšením psal ve stejné věci i do Slovinska. Česká republika si na jeho pochvalné řádky musí ještě chvíli počkat. Evropský parlament o Romech Co zvedlo některé české politiky ze židle, bylo usnesení Evropského parlamentu o strategii pro romskou menšinu, kterou Parlament přijal na konci ledna. Ostře totiž kritizoval Českou republiku za to, že ještě nezrušila vepřín v Letech a nepostavila pomník obětem nacistické zvůle (více v článku na str. 2). Z celkového počtu 12–15 milionů evropských Romů žije přibližně 10 milionů v Evropské unii. Parlament však zjistil, že jsou na mnoha místech diskriminováni. A tvrdí, že se členské země musí postarat o nápravu. Prakticky tak popřel politiku některých zemí, které se snaží začlenit Romy do společnosti už po desetiletí, Evropský parlament by takovou změnu chtěl hned. Jednání o americkém radaru Rada a Komise jednala s evropskými poslanci o návrhu postavit v České republice a Polsku část svého protiraketového štítu. K čemu došli? Po složitých jednáních, kdy padala vyjádření o tom, že takový projekt může přilévat oleje do ohně ve vztazích Unie, USA a Ruska, se politici shodli na naprosté kompetenci členských států. Úloha nevládních organizací Evropský ombudsman P. Nikiforos Diamandouros se zabýval tím, zda mají nevládní organizace význam při „odkrývání možných případů nesprávného úředního postupu v institucích EU“. A dospěl k závěru, že mají. Mezi nevládními organizacemi, které se už do procesu zapojily, zmínil například Statewatch, Corporate Europe Observatory nebo Europan Citizen Action Service. Poštovní trh a údaje o potravinách Parlament a Komise v posledních dnech pracovaly také na záležitostech s viditelným praktickým významem pro Evropany. Europoslanci hlasovali o liberalizaci poštovního trhu (viz článek na této straně) a Komise zase přijala návrh, jehož cílem je zpřehlednit údaje na etiketách potravin a přiblížit je potřebám spotřebitelů. Podle navrhovaného nařízení by se na přední straně obalu měly objevit hlavní nutriční údaje. Nařízení stanovuje také požadavky na způsob zobrazení povinných údajů a rozšiřuje požadavky na označování alergenů. Jak na hranicích Schengenu? Komise představila svůj pohled na možnosti rozvoje systému správy vnějších hranic EU. Tato vize je směsí konkrétních opatření (týkajících se agentury FRONTEX a kontrol námořních hranic) a dlouhodobějších úvah o způsobech evidování vstupů a výstupů státních příslušníků třetích zemí. Místopředseda Komise Franco Frattini, komisař odpovědný za spravedlnost, svobodu a bezpečnost, prohlásil: „V tomto balíčku opatření jsou představeny nové myšlenky týkající se kontroly našich hranic jak na hraničních přechodech, tak podél celé hranice, při použití nejnovější technologie s cílem dosáhnout nejvyšší úrovně zabezpečení. Zároveň se zjednodušuje postup pro státní příslušníky třetích zemí, kteří cestují v dobré víře a přejí si vstoupit do schengenského prostoru. Tyto myšlenky podpoří oprávněnou volnost pohybu osob, přičemž budou rovněž řešit nečekané migrační tlaky, především na jižní námořní hranici EU, a budou omezovat obchod s lidmi směřujícími do EU.“ A co dalšího se dělo v Unii? Komisaři opětovně „vyjádřili znepokojení“ nad lovem velryb japonskými rybáři. Důrazně se prý hodlají postavit proti tak zvanému lovu velryb k vědeckým účelům. „Nedávné televizní záběry, které oběhly snad celý svět, nám připomínají, že některé země pokračují v porušování mezinárodního zákazu lovu velryb pod zástěrkou vědeckého výzkumu,“ vysvětlovala Evropská komise. Komise se také rozhodla, že nevznese námitky proti státní podpoře v oblasti železniční dopravy navržené Českou republikou. Toto opatření podle ní přispěje k rozvoji železniční dopravy. Není prý v rozporu s řádným fungováním společného trhu. Na přelomu ledna a února si Komise zvolila priority na letošní rok. Týkají se pěti oblastí: hospodářský růst a zaměstnanost, klimatické změny a udržitelný vývoj v Evropě, provádění společné imigrační politiky, občan na prvním místě a Evropa jako světový partner. Hospodářská a měnová unie slaví deset let. Všechny země eurozóny proto vydají pamětní oběžnou dvou eurovou minci. O její podobě rozhodnou sami Evropané, a to prostřednictvím internetové stránky. Jeden z hlasujících, kterého určí losování, se může těšit na lákavou cenu – získá sběratelské euromince. Jan Štifter
EVROPSKÁ UNIE
EN č. 02 / 2008
EK představila environmentální balíček Evropská komise představila rozsáhlý „environmentální“ balíček, který by měl Unii pomoci dosáhnout cílů z loňského březnového summitu. Obsahuje návrhy směrnic v oblasti prosazování obnovitelných zdrojů energie, obchodování s emisními povolenkami a technologie CCS. Komise se nevzdala ani kontroverzního cíle pro podíl biopaliv. Předseda Evropské komise José Manuel Barroso prohlásil: „Naším úkolem je poskytnout správný politický rámec pro novou podobu evropského hospodářství, které bude šetrnější k životnímu prostředí, a nadále zaujímat vedoucí pozici v rámci mezinárodní činnosti na ochranu naší planety. ” Eurokomisař pro energetickou politiku Andris Piebalgs zdůraznil: „V době stoupajících cen ropy a obav z klimatických změn představují zdroje obnovitelné energie příležitost, kterou nesmíme promeškat. ” Pro emise skleníkových plynů je navržen nový systém, který by měl platit od roku 2013 do roku 2020. V roce 2020 by měly být emise, zahrnuté do schématu obchodování, o 21 procento nižší než v roce 2005, počet vydaných povolenek se bude sni-
žovat každý rok téměř o dvě procenta. Do obchodu s povolenkami se zapojí další odvětví – letectví či petrochemie - a další skleníkové plyny. Čím bohatší stát je, tím větší bude požadovaná redukce emisí. Česká republika bude moci v roce 2020 v odvětvích, které nepatří do systému obchodování s povolenkami, vypustit o 9 procent více CO2 než v roce 2005. Plyny, uložené v rámci technologie CCS, se do emisního cíle počítat nebudou. EK počítá také s postupným zaváděním aukcí emisních povolenek. Český ministr průmyslu a obchodu Martin Říman nesouhlasí se snižováním přídělu emisních povolenek od roku 2012: „Množství povolenek pro Českou republiku by se tak dostalo pod limit, kvůli kterému podala česká vláda na Komisi žalobu.“
Hnutí DUHA naopak zastává názor, že limity pro Česko měly být přísnější. Podle nich patří Česká republika s 12 tunami na obyvatele a rok k evropským rekordmanům v exhalacích oxidu uhličitého. Největší fosilní zdroj ČEZ – Prunéřov – vypouští podle hnutí DUHA zhruba stejně exhalací jako všechna česká osobní auta dohromady. Těsně před zveřejněním balíčku se rozhořela ostrá debata ohledně prosazování obnovitelných zdrojů energie a cílů pro podíl biopaliv, především nad vhodností mechanismu vycházejícího z takzvaného principu země původu pro OZE a také nad udržitelností produkce první generace biopaliv. Jaký je závěr? Cíl pro obnovitelné zdroje se nemění – Unie by jejich podíl měla zvýšit ze současných 8,5 procenta na dvacet v roce 2020. V návrhu EK zůstaly tzv. garance země původu, které mají dokázat, že určitá energie byla vyrobena z obnovitelných zdrojů. Členské státy tak mohou své cíle pro obnovitelné
energie splnit i pomocí investic do OZE v jiných zemích. Cíl pro biopaliva je 10 procent (pro každý členský stát zvlášť). Komise do konečného návrhu zařadila závazné minimální limity pro uspořené emise skleníkových plynů a také přesně vymezila, který typ krajiny nelze pro produkci energetických plodin využít (např. staré lesy, bažiny apod.). V březnu 2007 se sedmadvacítka zavázala, že do roku 2020 sníží o dvacet procent emise skleníkových plynů oproti roku 1990. Pokud by se k dohodě přidaly další státy včetně USA, mohly by emise klesnout až o 30%. Biopaliva by v té době měla na trhu zaujímat 10%. Unie začala před dvěma lety obchodovat s emisními povolenkami, aby naplnila závazky Kjótského protokolu (redukce emisí skleníkových plynů o 8% do roku 2012 – současný odhad je asi 7,4%). Do schématu bylo zahrnuto okolo 10 tisíc největších evropských průmyslových komplexů.
Srbsko – EU: zatím rozpaky Podpis dohody EU se Srbskem se odkládá. Pár dnů po vítězství prozápadního Borise Tadiće v prezidentských volbách ho zablokoval postoj Demokratické strany Srbska premiéra Vojislava Koštunici: obává se, že EU chce podpisem smlouvy Bělehrad přinutit k uznání nezávislosti Kosova. Dohoda, která je vnímána jako předstupeň Stabilizační a asociační dohody, jež otevírá dveře k členství v Evropské unii, se týkala mimo jiné zjednodu-
šení vízové povinnosti pro občany Srbska nebo posílení spolupráce v oblasti vzdělávání. Zástupci EU a Srbska měli dokument podle původních plánů podepsat 7. února. Koštunica napadl plánovanou dohodu s Evropskou unií poté, co evropští ministři zahraničí oznámili své rozhodnutí vyslat do Kosova v rámci civilní mise na 1800 policistů, soudců a dalších příslušníků, kteří nahradí stávající misi OSN. Podle srbského premiéra jde o
předehru k vyhlášení nezávislosti Kosova. „Nabídka Evropské unie na podpis politické dohody se Srbskem ve chvíli, kdy do Kosova vysílá svou misi a rozděluje tak naší zemi, je podvod“, uvedl Vojislav Koštunica. Srbský ministr pro investice Velimir Ilić, člen Koštunicovy strany, pohrozil rozpadem koalice: „Pokud chce někdo do Evropské unie za každou cenu a EU chce ukrást 15% našeho území, nemohu v takové vládě sedět.“ Zbývající koaliční
strany ale stojí za prezidentem Borisem Tadićem a na podpisu smlouvy trvají. Komisař pro rozšíření Olli Rehn doufá, že se problémy vyřeší rychle. „Velmi lituji, že musíme podpis smlouvy odložit,“ podotkl Rehn. Podle něj nejmenovaní bělehradští politici ignorují výsledky prezidentských voleb, které potvrdily evropské směřování země. Unie je podle komisaře Rehna i nadále odhodlána urychlit cestu Srbska do Evropy.
Liberalizace pošt s výhradami Evropský parlament schválil otevření trhu s poštovními službami. Od roku 2011 už to nebudou jen bývalé státní monopoly, kdo bude doručovat zásilky do 50 gramů (ostatní poštovní služby již v EU liberalizovány). Některé členské země, mezi nimi i Česká republika, získaly odklad do roku 2013. Země, které uvolní poštovní služby o dva roky dříve, budou smět na oplátku státům s odkladem odepřít vstup na své trhy. „Reforma poštovního sektoru připraví poskytovatele poštovních služeb na výzvy a příležitosti komunikační revoluce. Poštovní služby jsou pro naše občany a podniky nepostradatelné,“ uvedl předseda Evropské komise José Manuel Barroso. Eurokomisař pro vnitřní trh Charlie McCreevy řekl: „Směrnice dále posílí inovace, povede k lepším službám a pomůže snížit náklady. Provozovatelé budou silněji motivováni k plnění požadavků spotřebitelů a uživatelů.“ Liberalizaci poštovních služeb navrhla Evropská komise už v roce 2006, chtěla tak posílit hospodářskou soutěž, díky níž by klesly ceny a zkvalitnily se doručovatelské služby. V některých zemích
sedmadvacítky už se trh poštovních služeb uvolnil či uvolňuje – například ve Velké Británii, Švédsku, Nizozemsku či Německu, jiné státy (Francie, Belgie, Itálie, Španělsko, Řecko nebo Polsko) se postavily proti návrhu EK s obavou, že rozbití národních monopolů povede naopak ke zhoršení služeb zejména v odlehlých oblastech, které pro soukromé doručovatele nebudou dost výdělečné, a způsobí úbytek pracovních míst v oboru. Loni v říjnu dosáhly členské státy kompromisu, který otevírá cestu liberalizaci. Návrh požaduje, aby dopisy byly doručovány alespoň jednou denně a alespoň pětkrát do týdne. V textu je zahrnut i požadavek „poskytování univerzální služby“ – doručování musí být zaručeno i v řídce obydlených oblastech a cena se nesmí lišit od ceny služeb poskytovaných ve městech. Státy si mohou vybrat způsob, kterým bude financování „univerzálních služeb“ zajištěno – státními dotacemi či kompenzačním fondem, do nějž budou všichni poskytovatelé služeb odvádět příspěvky. Evropská komise bude mít právo způsob financování prošetřit.
„Internet a digitální telefony sice zásadně ovlivnily tradiční komunikaci, to ale neznamená, že poštovní služby nepotřebujeme. Naopak potřebujeme, aby se zlepšila nabídka a kvalita služeb pošt, a to za přijatelné ceny,“ prohlásila Zuzana Roithová (KDU-ČSL), poslankyně ELS-ED a dodala: „Věřím, že to povede i k nižším cenám a že skončí fronty na poštách.“ Evropští socialisté výsledek hlasování také přivítali, jejich člen a poslanec za ČSSD Richard Falbr jejich stanovisko nesdílí: „S liberalizací poštovních služeb zásadně nesouhlasím, protože si myslím, že to s nimi dopadne stej-
ně jako s každou privatizací veřejných služeb. Dojde k propuštění spousty pracovníků a snížení jejich výdělku, kvalita služeb se určitě nezlepší.“ Také skupina Zelených v EP se obává, že směrnice ohrozí poskytování univerzálních služeb, návrh se nelíbí ani komunistickým poslancům.
Stránku připravila: Eva Kunertová, Brusel
7
PUBLICISTIKA
EN č. 02 / 2008
Proevropský Retail Summit Tradiční setkání klíčových osobností a firem evropského obchodního trhu se uskutečnilo na začátku měsíce února v TOP Hotelu Praha. Čtrnáctý ročník Retail Summit 2008 mapoval nejen zásadní události českého trhu, ale načrtl také vize a strategii budoucího vývoje globálního evropského trhu. Obchod ve střední a východní Evropě čekají podle závěrů konference razantní změny. Taktovku bude držet ve svých rukou ještě více zákazník, který je stále bohatší a náročnější. Obchod typu „jsme-tu-pro-všechny“ končí. Potvrdila to zejména prezentace studie Retail Vision 2010, která apeluje na důležitost odlišení se od konkurence prostřednictvím unikátních marketingových strategií, zaměření na speciální cílové skupiny a profesionální branding obchodních firem.
O NUTNOSTI ZMĚNY Poptávka spotřebitelů v České republice i v dalších státech Evropské unie prochází změnami. Jak naznačily analýzy klíčových trendů prezentované Ondřejem Tomasem z GfK Praha, vývoj poptávkové strany trhu směřuje k „novému dostupném luxusu“, jehož součástí je zvýšený zájem o zdraví a lepší kontrolu nad vlastním životem. Dalším zlomovým trendem je posun nákupních preferencí ve prospěch pohodlnějších a rych-
lejších míst nákupu, kde mimo jiné výrazně posiluje internet. Český trh je navíc v řadě směrů i v globálním kontextu zcela unikátní, neboť, jak uvádí analýza, proces příklonu k moderním hodnotám jako je například „zábava“, tedy život vysoce orientovaný na prožitky a emoce, zde probíhá extrémně rychle. Rozdíly mezi jednotlivými skupinami zákazníků jsou přitom z hlediska hodnotových posunů zcela zásadní. Primárními nástroji diferenciace se stane snaha vyjít vstříc novým potřebám zákazníků v oblasti investic do kvality života, optimálního využití času a zdravého životního stylu. K podstatným změnám musí dojít i v marketingové komunika-
ci obchodních firem – posun od kvantity a agresivity ke srozumitelnosti, jednoduchosti a důvěryhodnosti. EVROPSKÝ TRH A JEHO NOVÉ ŠANCE O tom, že nejde pouze o vznešené vize, ale o nově se rodící realitu českého a středoevropského obchodu, se účastníci Retail Summitu 2008 mohli přesvědčit z vystoupení řečníků z řad top managerů obchodu. Andrea Colombo, nový generální ředitel Makro Cash & Carry CR, například konstatoval, že hlavní strategií jeho firmy je jasná segmentace zákazníků. Pro každý ze zákaznických segmentů je třeba přesně definovat speci-
fický positioning, odpovídající marketingový mix. Bob Burlton z britského družstevního systému COOP vysvětlil rozhodnutí o změně značky a její profilaci na „lepší prodejny, lepší produkty, lepší servis a lepší výkon“. Roman Roszyk ze sítě Žabka, která stojí podle mínění analytiků na prahu masivní expanze v ČR a SR, potvrdil, že prodejny menších formátů – convenience stores „nejsou určitě ze hry“. Firemní filozofie sítě Žabka „blíže, rychleji, pohodlněji“ je totiž doslova šitá na míru významnému segmentu moderních zákazníků. Zásadním příspěvkem do diskuse o úspěšných strategiích obchodních firem pak bylo vystoupení klíčového řečníka Re-
tail Summitu 2008 – šéfa skupiny REWE Alaina Caparrose. Ten zdůraznil, že pro celé odvětví obchodu je nezbytné přemýšlet v mezinárodních dimenzích a současně klást maximální důraz na lokální zájmy. Konstatoval, že nejde pouze o národní odlišnosti, ale také o diferenciaci až do úrovně jednotlivých prodejen. Konference Retail Summit nastínila nové možnosti jednotného trhu, který by přispěl ke vzniku konkurenceschopných společností, snížil by ceny, rozšířil možnosti výběru a zvýšil přitažlivost Evropy v očích zahraničních investorů.
Vlastimil Růžička
Rok planety Země upozorňuje na neživou přírodu Od návrhu popularizační kampaně, který podala Mezinárodní unie geologických věd a UNESCO, a který OSN schválilo a nazvalo Mezinárodním rokem planety Země, si zainteresované strany slibují hlavně zlepšení povědomí o neživé přírodě. Veřejnost má k odborným informacím omezený přístup, politici zase mají tendenci přehlížet odborné zprávy. Tato mezinárodní osvětová iniciativa chce veřejnosti otevřít oči osvětlením deseti hlavních aktuálních témat současnosti: rozšiřování a prohlubování zástavby do horninového prostředí, vodní zdroje pro žíznivou planetu či suroviny budoucnosti jsou jen namátkou některé z nich. Zájem o stavební materiál, ropu nebo minerály sice stále stoupá, geovědní
obory ale přesto jaksi žijí v ústraní. Rozsáhlá popularizace je proto na místě. A v Čechách jsou už vidět konkrétní výstupy této iniciativy, vždyť Mezinárodní rok planety Země byl vyhlášen s dvouletým předstihem. Jedná se například o dětskou výtvarnou soutěž Můj kousek Země, spuštění on-line geologické encyklopedie, anebo v polovině února zahájená výstava, se kterou se budete setkávat na různých místech ČR po následující dva roky. Podle Vero-
niky Štědré, koordinátorky akce, se stále více rozevírají nůžky mezi spotřebou produktů neživé přírody a pochopením geologických procesů vedoucích k vytvoření všech základních materiálů. „Lidé by se měli zaměřit na pochopení procesů, jako třeba jak se tvoří půda a jak snadno může zmizet, jak se člověk podílí na změnách klimatu a jak ochránit zásadní elementy pro zachování života na Zemi.“ Mezinárodní rok planety Země v sobě spojuje mnoho různých rovin. Kromě pilotních projektů jako jsou např. výstavy, má svou populárně-vědeckou rovinu, programy pro mládež a regionální aktivity, jako třeba otevírání nových naučných
stezek, vydávání publikací, exkurze či přednášky. Zahrnuje veletrhy a setkání a také dává prostor mezinárodně koordinovaným akcím. Společným jmenovatelem pro všechny je vesměs předpona geo-, ale zkrátka nepřijde ani speleologie, ekologie či architektura krajiny. Cicero by měl radost, neboť jak tento filosof říkával: „To, co vytvořila příroda je vždy lepší, než co bylo vytvořeno uměle. Necháme-li se vést přírodou, nemůžeme v ničem pochybit. Přírodě neporoučejme, ale poslouchejme ji. Další generace nám za to jistě poděkují.“ Více podrobností o kampani a její program naleznete na www.rokplanetyzeme.cz. text a foto: Pavel Farkaš
Gandalovič: Tradice pěstování chmele je v našem zájmu V roce 2007 využili čeští chmelaři finanční podpory v celkové výši 68,6 milionu korun. Další prostředky budou chmelaři čerpat z Programu rozvoje venkova v rámci opatření I.1.1.1. záměru b) stavby a technologie pro rostlinou výrobu. V rámci 1. kola bylo podáno 14 projektů a všechny uspěly. Celkem bude mezi ně rozděleno 15,9 milionu korun. V rámci svého vystoupení na Chmelařském kongresu, který se uskutečnil v polovině února v dejvickém hotelu Praha, to uvedl ministr zemědělství Petr Gandalovič. „Je v zájmu České republiky tisíciletou tradici pěstování chmele udržet. Ministerstvo zemědělství se vždy snažilo i při omezených možnostech státního rozpočtu podporovat pěstování chmele tak, aby nedošlo k významné redukci ploch.
Za deset let existence podpůrného programu na obnovu chmelnic, který byl realizován od roku 1994 až do konce měsíce dubna 2004, pěstitelé chmele nevyužili všechny finanční prostředky určené v rámci tohoto programu,“ uvedl ministr s tím, že naopak byla využita možnost podpory komodity „chmel“ v rámci sektorového navýšení TOP UP. Diskuse nad další podobou plateb TOP UP podle ministra v současné době probíhá.
Ministr zemědělství Petr Gandalovič: „Je v zájmu České republiky tisíciletou tradici pěstování chmele udržet.“ ilustrační foto: archiv
V roce 2004 skončil pro chmelaře jeden z nejdůležitějších dotačních titulů (1.R.A.b. Obnova chmelnic, ovocných sadů a prostorových izolátů révy vinné, chmele a ovocných druhů) z důvodu neslučitelnosti s požadavky EU. Od roku 2007 je české chmelařství podporováno také v rámci Programu rozvoje venkova, a to především z Osy I z opatření I.1.1 modernizace podniků (mimo jiné i výstavba chmelových konstrukcí). Dále jsou v tomto opatření zařazeny investice do techniky a technologie pro rostlinnou výrobu a investice do zemědělských staveb (rekonstrukce a výstavba nových) pro rostlinnou výrobu, tj. i pro chmelaře. Nenasycena zůstává poptávka po českých hybridních odrůdách chmele, které splňují současné cenové a kvalitativní požadavky pivovarů. Dovoz chmele do ČR může být nahrazen z větší částí tuzemskou produkcí těchto odrůd. Naskýtá se i možnost dodávek do evropské sítě pivovarů nadnárodních společností, které působí v České republice. Národní, resp. regionální specifika ve spojení s kvalitou budou hrát v Evropě stále významnější roli. Právě unikátnost Žateckého chmele dělá tu nejlepší reklamu jak zdejšímu regionu, tak i celé České republice. Na základě Nařízení Komise z 8. května 2007 bylo označení ŽATECKÝ CHMEL zapsáno do Rejstříku chráněných označení původu a chráněných zeměpisných označení. V rámci Evropské unie se jedná o první udělené označení týkající se chmele a o jedno z prvních označení udělené českému zemědělskému nebo potravinářskému výrobku. V současné době probíhají jednání o udělení označení ČESKÉ PIVO. (mze)
Poradci pro podnikatele v zemědělství a lesnictví Podnikatelé v zemědělství a osoby hospodařící v lesích mohou požádat o dotace na využívání služeb zemědělského poradenského systému. Dne 5. února 2008 schválil ministr zemědělství Petr Gandalovič Pravidla, kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty Programu rozvoje venkova ČR pro období 2007 – 2013 (dále jen Pravidla) pro opatření Využívání poradenských služeb. Jediným způsobilým výdajem je nákup poradenské služby poskytnuté poradcem vedeným v Registru poradců MZe. Registr je k dispozici na stránkách www.agroporadenstvi.cz (konkrétně v rubrice „Poradenský systém MZe“, podrubrice „Registr poradců“). Žádosti na opatření I.3.4 budou přijímány ve čtvrtém kole příjmu, tedy v červnu tohoto roku. Pro žádosti podané v tomto kole budou způsobilé ke spolufinancování služby poskytnuté od 3. ledna 2008, tzn. že v roce 2008 bude umožněno zpětné proplacení nákladů na poskytnutou poradenskou službu. Poradenská služba však musí být zrealizována v souladu s Pravidly pro žadatele. V dalších letech už budou, tak jako u ostatních opatření osy I, způsobilé ke spolufinancování pouze výdaje realizované až po zaregistrování Žádosti o dotaci. Dotace není nárokového charakteru. Výběr probíhá na základě preferenčních kritérií, jejichž seznam je uveden v příloze Pravidel pro žadatele. Kritéria projednal a doporučil ke schválení ministrovi zemědělství Monitorovací výbor EAFRD. Dle dosaženého bodového ohodnocení jsou pak zaregistrované Žádosti o dotaci seřazeny a úspěšní žadatelé postupně vybíráni až do vyčerpání alokované částky pro daný rok, jež činí cca 73 miliony korun. Pravidla jsou k dispozici v elektronické podobě na internetových stránkách Ministerstva zemědělství ČR a Státního zemědělského intervenčního fondu, konkrétně na www.mze.cz (rubrika podpora z EU a národní dotace, podrubrika EAFRD – Program rozvoje venkova, podrubrika Pravidla a Nařízení vlády k opatřením PRV) a rovněž na stránkách Státního zemědělského intervenčního fondu www.szif.cz v sekci PRV/EAFRD. (mze)
8
REFORMA VĚDY
EN č. 02 / 2008
Reforma vědy má zjednodušit cestu k penězům pro úspěšné vědce Vědci dostanou peníze podle výsledků v minulých pěti letech Reforma vědy v České republice je připravena a vláda by ji měla schválit do konce března. A vzhledem k tomu, že mezi velké ambiciózní vědecké projekty patří i plánované Centrum materiálového výzkumu (CMV) na Fakultě chemicko-technologické Univerzity Pardubice, hovořili jsme o celém novém systému podpory vědy a vědních oborů právě tady. Sešli jsme se s prorektorem univerzity prof. Ing. Miroslavem Ludwigem, CSc. (ML)a koordinátorem projektu CMV prof. Ing. Tomášem Wágnerem, CSc. (TW)a chtěli jsme znát jejich konkrétní zkušenosti. Co říkáte na připravovanou reformu vědy? Sami jste se určitě také podíleli na její přípravě. Váš rektor je v Radě vlády pro výzkum a vývoj, vy jste, pane prorektore, v komisi pro hodnocení výsledků… ML: Snažíme se být všude tam, kde se o těchto věcech diskutuje a kde se připravují dokumenty, které pak slouží pro rozhodování vlády. Díky tomu máme šanci svoje názory a zkušenosti nějakým způsobem uplatnit. Reforma vědy by měla směřovat k tomu, aby došlo k posílení vědeckovýzkumné činnosti s konkrétními vědeckými výsledky, aby se peníze, které stát věnuje na vědu, nedávaly tam, kde se za ně nic nevyprodukuje. Je snaha, aby se snížil počet poskytovatelů finanční podpory vědy, výzkumu a vývoje, aby se jednotlivá centra zprůhlednila, aby peníze dostali skutečně ti dobří. K tomu je celá řada kroků, které mohou být pro někoho výhodné a pro někoho méně výhodné, a určitě bude diskuse kolem toho složitá. Když jsou nyní 22 poskytovatelé finanční podpory a má jich být 10 nebo méně, tak se tomu někteří brání. Ale celé je to nastaveno tak, aby se bez ohledu na počet poskytovatelů ti, kteří něco produkují, dostali k penězům jednodušší cestou, aby dělení bylo průhlednější, aby pravidla byla ode všech poskytovatelů podobná, aby někde nebyly podmínky tvrdší a někde měkčí. To je to hlavní směřování této reformy. V čem je princip financování vědy nový? ML: Věda je nyní financována dvěma hlavními kanály. Ten jeden je takzvaně účelový, to znamená, že si podáte žádost o financování svého vědeckého projektu, tzv. grantu, popíšete záměr a cíle svého bádání a grantovou přihlášku buď obhájíte, nebo ne. Druhý způsob je institucionální. Při něm jsou peníze rozdělovány na výzkumné záměry v jednotlivých institucích. Například na naší univerzitě máme tři výzkumné záměry, na které dostáváme zhruba 70 milionů za rok. Princip vzniku výzkumných záměrů byl však podobný jako u financování účelového. Jedná se o dlouhodobější finanční podporu výzkumu a vývoje a peníze na ně jsou přidělovány na základě daného systému kritérií například po dobu 7 let. To se teď má změnit. V novém systému nebudete psát přihlášku s nějakým záměrem a na něj žádat peníze. Místo toho se poskytovatelé podívají, co jste za posledních pět let udělali a na základě výsledků, které jsou jednoznačně dokumentovatelné, organizace dostane podle určitých propočtů peníze na další výzkum. O pravidlech se ještě diskutuje, jsou tam různým způsobem zohledněny různé typy výsledků. Je snaha, aby ty excelentní výsledky byly ohodnoceny větším počtem bodů a ty výsledky, ke kterým se dospěje jednodušší cestou, menším počtem bodů. Jedná se třeba o publikování v impaktovaných časopisech (vlivných ve vědecké komunitě), vydané knihy, ale i výsledky typu patent, průmyslový vzor atd. To vše se spočítá za posledních 5 let. Suma prostředků, které takto stát plánuje vložit do rozvoje výzkumu a vývoje, se pak rozdělí mezi poskytovatele a ti ji podle analogických pravidel rozdělí dál. Bude nový systém spravedlivější než ten předchozí? ML:Určitě bude, ale úplně spravedlivý nemůže být ani ten, a to kvůli rozdílu mezi jednotlivými disciplínami. Pokud budou více zohledňovány vědecké knihy, pak se budou autoři snažit dělat třeba ze sborníků z konferencí, které nyní nejsou tak ohodnoceny, vědecké knihy. A to už teď probíhá. Uvidíme, zda se podaří najít ta kritéria, kdy skutečně kvalitní knihy budou uznávané a ty méně kvalitní ne. Není to jednoduché, někdy to vypadá, že už se ta pravidla našla, ale pak se ukáže, že třeba za vědeckou knihu by mohla být považována např. kuchařka, která vychází v renomovaném nakladatelství, má několik nezávislých recenzentů, má rejstříky, seznam použité literatury atd. Co je důvodem, že oproti jiným zemím má ČR tak málo patentů? ML:Přihlašování patentů je totiž poměrně drahá záležitost. V novém systému je ale patent hodnocen dost
velkým počtem bodů a za to by mělo pracoviště zase dostat více peněz. Je to určitě i politické zadání, aby se to rozhýbalo, ale může se stát, že se začne patentovat jen pro patentování a že patenty pak nebudou využívané, a to pak také ztrácí smysl. TW: Patentování přináší i určité úskalí. Ne vždy se pro tvůrce vyplácí a zaručuje přínos pro pracoviště, kde patent vznikl. Může dojít k tomu, že lidé nebo společnosti v zahraničí ty patenty využívají, patent od nás použijí např. k výrobě elektrických obvodů, ale nikoho necitují, tvůrce ani jeho instituce z toho nic nemá. My nad tím, bohužel, nemáme žádnou kontrolu. A při tom patenty vlastně zveřejňují, můžeme říci i odhalují, naše výsledky. Jak vnímáte následující období, které má přinést i do vědy ojedinělé peníze z EU? ML: Určitě je to období, které se už nebude opakovat, a je to šance pro celou republiku. Určitě jsme se i u nás na univerzitě připravili tak, abychom byli úspěšní. Víme, že všechny naše projekty úspěšné být nemohou, ale velká část má šanci se prosadit. Například Centrum materiálového výzkumu by se mohlo stát centrem excelence evropského významu, které v sobě bude sdružovat vědeckovýzkumné kapacity naší Fakulty chemicko-technologické, ústavů Akademie věd ČR a některých fakult Univerzity Karlovy, Masarykovy univerzity nebo pražské VŠCHT. Nejde jen o to, postavit novou budovu se špičkovými přístroji, musí tam pracovat lidé, kteří ten potenciál dokážou využít. Potom to nejen pro naši univerzitu, ale i celý region a republiku, bude znamenat velký kvalitativní posun v úrovni. Dokážete i potom tu vysokou úroveň udržet? ML: Zajištění udržitelnosti projektu je základní podmínkou. Univerzita centrum postaví a je na lidech, kteří v něm potom budou pracovat, aby si v novém systému podpory vědy takzvaně vydělali na svoji další činnost. Měli by být schopni podávat takové výkony, výsledky i realizovat tolik grantových projektů v účelovém financování, které poskytnou dostatek prostředků na pokrytí provozu centra i na platy výzkumníků. Centrum je koncipováno tak, aby tam byl potenciál mladých lidí i lidí se zkušenostmi. Hodně mladých vědců odchází do zahraničí. Jak je chcete motivovat tady? TW: Podle mne se podmínky začínají srovnávat. My sami v tuto chvíli posíláme mladé vědce do zahraničí, aby byli připraveni na okamžik, kdy je povoláme zpátky. Doufáme, že i platové podmínky budovaného centra budeme moci nastavit podobně jako v Evropě, aby tam nebyl platový hendikep. Řada lidí pobude nějakou dobu v zahraničí, ale domov je domov, a pokud budou mít podmínky, aby zde mohli pracovat, tak se určitě vracet budou. Navíc se toto centrum připravuje i s mezinárodním propojením, například budujeme spolupráci s japonským Národním ústavem materiálových věd v Tsukubě, kam jezdí na stáž i naši studenti. V té první fázi musíme pro tento projekt postavit i tým a ten bychom mohli připravit s pomocí dalšího projektu (v rámci programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost). Souběžně by se mělo budovat vlastní zázemí Centra materiálového výzkumu. Jaké možnosti mají mimopražské univerzity v boji o evropské peníze? ML: Velmi dobré, protože Praha se o tyto fondy vůbec nemůže ucházet. Tyto programy jsou totiž určeny pro regiony České republiky, které nedosahují určitého procenta rozvoje zemí EU. Ke spolupráci ale můžeme a plánujeme pozvat i ústavy Akademie věd a třeba Matematicko-fyzikální fakultu Univerzity Karlovy v Praze. Politiky zajímá především aplikovaný výzkum, jak se na to díváte vy? ML: Na vysokých školách vždy převládal a převládá základní výzkum. Je sice pro laiky méně viditelný, ale poskytuje nám poznatky, díky kterým se dá přistoupit
Prof. Ing. Tomáš Wágner, CSc. a prorektor Univerzity Pardubice prof. Ing. Miroslav Ludwig, CSc. k různým aplikacím. Základní výzkum je na vysokých školách to hlavní. Například i v USA je podíl základního a aplikovaného výzkumu na univerzitách srovnatelný s tím, jak je to v České republice. Univerzity obecně si musí udržet jakousi badatelskou svobodu, protože jinak budou v úterý zkoumat to, co fabrika potřebuje ve středu, a až jim to dají, tak budou po nich chtít to, co potřebují do výroby v pátek. Ale pak určitě nevymyslí, jak by to mělo vypadat za pět let. Spolupráce a aplikace jsou dobré, ale jako určitá nadstavba k tomu nejdůležitějšímu – k základnímu výzkumu. Pokud se bavíme o USA, v čem spočívá jejich úspěšnost v této oblasti? TW: Já si myslím, že je to v systému a jako vždy v lidech, kteří jsou nějakým způsobem vybíráni a motivováni. A přeneseně řečeno, ten rybník, ve kterém mohou Američané lovit kvalitní odborníky, je celý svět. Skoro všichni mluví anglicky, nejsou tam jazykové bariéry, a oni mohou nabídnout i luxusní podmínky pro tvůrčí činnost. Výbornou výbavu pracoviště, vynikající spolupracovníky a také velkou konkurenci, která žene i výzkum dopředu. ML: Je to určitě o motivaci lidí a není to jenom Amerika. Nedávno jsem byl v Singapuru, a protože tam nemají žádné nerostné suroviny, rozhodli se, že využijí své organizační schopnosti. Vybudovali tam obrovské špičkové vědecké instituce, kde pracují z větší části lidé z celého světa. Jsou tam vědci i z Harvardu a z dalších top univerzit. Šli do Singapuru, protože věděli, že tam jsou špičkové podmínky a že tam budou moci dělat svoji práci. Když vám dají v Americe nebo v Singapuru grant, tak vám dají peníze a pak už je zajímají jen výsledky. Tady leckdy nikoho výsledky tolik nezajímají, hlavně když máte dobře vyplněné kolonky v grantových formulářích. V USA vás nehlídají, na co peníze dáte, splníte-li vědecký záměr projektu. U nás se někdy zdá, jakoby to bylo to nejdůležitější. Tam je to přímočařejší, více postavené na důvěře k lidem. Tady je to všechno kontrolované, pomalé a těžkopádné. Která evropská země je taková štika v oblasti vědy? TW: Namátkou to jsou třeba Velká Británie, Finsko nebo Irsko, ty mají náskok právě v tom čerpání evropských peněz a dokázaly je využít. V Irsku jsme viděli už existující ústavy tohoto typu při univerzitách v Dublinu a Corku. Irsko má specifické podmínky, protože je hodně napojené na USA a velká část podpory vědy jde od amerických soukromých subjektů. Oni z evropských peněz postavili ty ústavy a nyní je kolem 50 % jejich financování zajištěno ze soukromého sektoru. Irsko si přímo vládou nastavilo tři směry, které chce rozvíjet: informační technologie, farmaceutický průmysl a biotechnologie. V těchto třech oblastech se snaží být špičkoví. Polovičku laboratoří mají pronajaté firmy ze zahraničí, farmaceutické firmy si vychovávají studenty a nechávají si je školit. Z laboratoří to mají dotažené až do praktických aplikací, takže to funguje. Já věřím, že stejně tak materiálový výzkum u nás může být velmi perspektivní. Například ve Finsku posunul materiálový výzkum firmu Motorola před sedmi lety od výroby gumových holinek k mobilním telefonům. Nyní už 30 - 40 % národního důchodu Finska vytvářejí tyto nové materiály, technologie a výrobky.
foto: Filip Appl
Co všechno se skrývá pod pojmem materiálový výzkum? TW: Je to velmi široký pojem, pro laiky jen pro názornost - jsou to například malé zdroje energie, obnovitelné zdroje energie, různé povrchy, katalyzátory, nanočástice, které mají magnetické vlastnosti a mohou se hromadit v nějakém nádoru, který lze pak novým způsobem léčit - částice se vnějším magnetickým polem samy ohřejí a zlikvidují nádor. Prostě nanočástice se chovají jinak než materiál v makroskopickém měřítku – třeba samotné zlato je vodič a jeho nanotečka (několik atomů) se chová jako izolant. To se pak dá prakticky využít a zhodnotit. To zní docela dobrodružně, je vůbec ale zájem o chemické obory? ML: Bohužel je na celém světě taková vlna technofobie. Jenže když někdo chce být třeba ekolog, sám nic nevyřeší, jen může konstatovat, že je něco špatně. Vyřešit to musí odborník – chemik, biolog, biochemik. K té fobii přispívají i populární osobnosti, které prohlašují, jak nemají rádi matematiku a že chemie smrdí. Ale nikdo tu moderní chemii neviděl. Bez chemie nemáme šanci ani v oblasti energií nebo ekologie. TW: Mnoho lidí má představu z doby před 20 lety – vidí chemičku s komíny, které produkují oxidy dusíku, ale dneska to je jinak. ML: V současné době jste pro chemii vy ten špinavý. Vy se musíte celý zabalit do materiálů, které před vámi ochrání tu chemii. V provozech chodí lidé s rouškou, skoro ve skafandru, protože ty materiály, které se teď dělají, jsou mnohem čistší, než jsme my. V Singapuru je chemie v popularitě číslo dva hned po medicíně. Tam už studenti vidí ty moderní ústavy. U nás to tak jednoduché nebude, zatím jsou tu populárnější manažeři nebo politologové. Jak se dá takový trend změnit? TW: Já myslím, že je to jen otázka času. Těsně po revoluci to vypadalo, že Česká republika bude taková montážní dílna Evropy. Řada výzkumných ústavů se uzavřela, aby se ušetřilo. Možná se o tom málo ví, ale v poslední době vzniká řada menších a středních firem, které mají svůj výzkum a vymýšlejí nové věci. Existuje např. klastr Nanomedic, který uplatňuje nanomateriály pro medicínské účely. Tato poměrně malá společnost v Dolní Dobrouči u Ústí nad Orlicí vyrábí např. náplasti, které se vstřebají, a od nás bere studenty v houfech. Pak jsou i zavedené firmy, které si nějakou dobu vystačily se zaměstnanci, ale teď hledají nové lidi. A protože jich je málo, jejich platy stoupají, a to určitě musí zejména mladé lidi přitáhnout. Možná už ten obrat nastal, protože na naši fakultu přišlo v letošním akademickém roce mnohem víc studentů než v těch předcházejících letech. ML: Jestli se opravdu ten trend začíná měnit, uvidíme, pokud to potrvá alespoň dva, tři roky. V Pardubicích je špičková fakulta, dostavujeme pro ni nové budovy v areálu kampusu, máme potenciál pro Centrum materiálového výzkumu a pro špičkovou mezinárodní spolupráci, která dává lidem perfektní možnosti se uplatnit a dělat něco, co bude na úrovni doby. Takže, co se týče dalšího rozvoje chemicky a materiálově orientovaných disciplín a výchovy odborníků v nich, jsem optimista. Připravila: Zuzana Nováková
9
REFORMA VĚDY
EN č. 02 / 2008
Brusel koumá, jak dohonit Ameriku Evropská unie chce být konkurenceschopná i v oblasti výzkumu. Zaměřila se proto na partnerství veřejného a soukromého sektoru a snaží se zajistit co největší podporu vědcům. Co mají společného filmy „Casino Royale“, „Šifra mistra Leonarda“, „Batman začíná“, „King Kong“, „Superman se vrací“, „X-Men 3“ a trilogie „Pán prstenů“? Všechny se vyznačují kvalitou zvláštních efektů vytvořených pomocí softwaru od společnosti Furnace, která za něj získala Oscara. Software vznikl i díky podpoře Evropské unie a jejího 7. rámcového programu pro výzkum. Ten by mohl i dalším vědcům přinést skvělé vyhlídky - svým rozpočtem 54 miliard eur na sedmileté období převyšuje ten předešlý o celých 40 %. Navazuje na sérii programů pro výzkum, která byla zahájena již v roce 1984, ale přichází s řadou nových iniciativ: přednostně se zaměří na specifické oblasti výzkumu jako biotechnologie ve zdravotnictví a technologie monitoringu životního prostředí. Jedním z cílů je pomoc EU při vytváření evropského výzkumného prostoru – což je jakýsi evropský společný
trh pro zvýšenou spolupráci v oblasti výzkumu a inovací. Vytvoření Evropského výzkumného prostoru (ERA) navrhla Komise již v lednu 2000 a Evropská rada jej schválila tentýž rok na svém summitu v Lisabonu. ERA by měl přispět k volnému pohybu vědeckých poznatků a technologií v rámci členských států EU. Problémem evropského vědeckého prostředí je jeho roztříštěnost. Nejaktivnější jsou univerzity, často jsou ale svázané národní legislativou a úzká pře-
shraniční spolupráce je spíše výjimečná. Hlavním úkolem ERA je překonat tyto bariéry a přispět tak k lepší kvalitě evropského výzkumu. Součástí sedmého rámcového programu je i sdílení rizika financování, které má usnadnit přístup k financím především soukromým investorům; komisař pro výzkum Janez Potočnik proto podepsal loni v červnu dohodu o spolupráci s Evropskou investiční bankou. “Evropa potřebuje najít cesty k posílení investic do výzkumu, zvláště od soukromých společností,” řekl Janez Potočnik. Evropská komise loni na podzim spustila ve spolupráci s členskými státy program EUROSTARS, který bude podporovat výzkum a vývoj malých a středních podniků. Představují 99% veškerých podniků v Evropské unii a jsou pokládány za motor hospodářského růstu a inovací v Evropě.
Z hlediska výzkumu a vývoje jsou znevýhodněné oproti velkým firmám, které disponují nepoměrně vyššími prostředky. EUROSTARS vznikl ve spolupráci 22 členských zemí EU, které jsou zároveň členy mezinárodní iniciativy EUREKA. Ta podporuje tržně orientovaný výzkum a vývoj a inovační projekty napříč průmyslovými sektory. V jeho rámci účastnické země na dobrovolném základě propojí své národní výzkumné programy určené malým a středním podnikům. Evropská komise do programu přispěje 100 miliony eur a účastnické země dalšími 300 miliony eur. Z veřejných prostředků tedy bude v programu během šesti let k dispozici 400 milionů eur. Počítá se s tím, že dalšími 400 miliony přispěje soukromý sektor. Mladé a uznávané vědce bez ohledu na státní příslušnost má podporovat Evropská rada pro výzkum, která svou činnost zahá-
Evropský komisař pro vědu výzkum Janez Potočnik.
jila před rokem. Ve výběrových řízeních se budou vybírat projekty na granty Rady, které budou financovány z rámcového programu EU pro výzkum – pro období 2007-2013 je na ně vyčleněno 7,5 miliard eur. Zakládajícími členy ERC bylo dvacet dva uznávaných vědců z celé Evropy, kteří si do svého čela zvolili profesora Fotise Kafatose. Jejich hlavní rolí je definovat vědeckou strategii ERC. V roce 2009 by měl začít fungovat Evropský inovační a technologický institut (EIT). Nebude založen na jedné instituci, ale na síti „znalostních a inovačních komunit“, do nichž budou zapojeny univerzity, vědecká pracoviště, průmysl i soukromý sektor. Inspirací pro jeho zřízení je americký Massachusettský technologický institut. EU si od institutu slibuje zlepšení přenosu poznaků do nových technologií, které povedou k přelomovým inovacím na trhu. V unijním rozpočtu je na existenci EIT vyhrazeno přibližně 309 milionů eur, celkové náklady by měly dosáhnout 2,4 miliard eur. EU proto počítá s výrazným přispěním soukromého sektoru. Aktuální informace z oblasti vědy a výzkumu poskytuje systém ERAWATCH, který mj. podporuje vytvoření Evropského výzkumného prostoru. Sbírá data o národních a regionálních výzkumných profilech, organizacích, programech či dokumentech. Evropa dohání USA v oblasti inovací především díky aktivitě severských zemí. Podle zjištění zprávy z roku 2006 se od roku 2003 náskok USA před EU v oblasti inovací každoročně snižuje. Z poslední zprávy EU o inovacích vyplývá, že nejaktivnější v této oblasti jsou Dánové, Finové, Němci a Švédové, kteří také patří ke světové špičce. Zpráva poukázala také na vynikající výsledky v oblasti celoživotního vzdělávání. Nejvyšší účast, konkrétně 35 %, byla zjištěna ve Švédsku, zatímco v EU je průměrná účast 11 %. Česká republika patří do skupiny zemí, které úroveň inovací zvyšují – stejně jako Slovinsko, Polsko, Litva, ale i Portugalsko, Řecko nebo Bulharsko a Rumunsko. K zaostávajícím zemím zpráva řadí například Estonsko, Itálii, Maďarsko nebo Slovensko.
foto: archiv EK
Slovensko: Sme stále na chvoste Aj keď Slovensko investuje do vedy a výskumu každoročne viac peňazí, v porovnaní s vývojom HDP podiel týchto výdavkov klesá. V roku 2001 to bolo 0,63% HDP, v roku 2006 už len niečo cez 0,5% HDP, pričom priemer „starej“ EÚ15 v roku 2006 bol 1,95% HDP. Slovensko tak výrazne zaostáva. Veda a výskum spadá pod rezort školstva. V stratégii ministerstva do roku 2015 by mali ísť na vedu tri percentá z HDP. Model financovania by mal byť v pomere 1:2, tzn. jedno percento štátny rozpočet, dve percentá zo súkromného sektoru. Tento spôsob finan-
covania v roku 2006 využili dve tretiny členov OECD. Firmy, ktoré podporujú rozvoj, môžu využiť rôzne daňové úľavy, napr. výdavky na vedu a výskum sú odpočítateľnou položkou od daňového základu alebo môžu využiť odklad platenia dane. V krajinách EÚ, ktoré sú lídrami v inováciách, tento mechanizmus platí. Údaje z roku 2006 ukazujú na prvenstvo Švédska s 3,86% HDP, nasleduje Fínsko s takmer 3,5% HDP. USA investujú do rozvoja vedy a výskumu 2,68% HDP a celá EÚ27 1,84%HDP. O daňových úľavách pre firmy
investujúce do vedy a výskumu sa na Slovensku zatiaľ veľmi nehovorí. Isté zlepšenie postavenia vedy by mohlo nastať po využití financií ponúkaných z eurofondov. Pre slovenských inovátorov na roky 2007 až 2013 je určený balík vo výške 1,2 miliardy eur v rámci dvoch operačných programov „Vzdelávanie“ (podpora ľudských zdrojov v oblasti vedy) a „Konkurencieschopnosť a hospodársky rast“ (ide o operačný program ministerstva hospodárstva, ktorý bude financovať oblasť inovácií súvisiacich s vedou).
Veda a výskum sú úzko späté aj so samotným školstvom. Mienka o tom slovenskom takisto pokrivkáva. O to horšie sa zrejme hľadajú slová slovenskému eurokomisárovi pre rezort vzdelávania, odbornej prípravy, kultúry a mnohojazyčnosti Jánovi Figeľovi, prečo jeho krajina tak málo investuje do svojej budúcnosti. On sám však investície do školstva, vedy a výskumu chápe ako zdroj hospodárskeho rastu, zamestnanosti a sociálnej súdržnosti. Alžbeta Havrillová
Polsko: Investice do vědy i ME ve fotbale Snaha o získání prostředků z fondů EU je pro Poláky a jejich budoucnost velikou nadějí. Strategie komunikace evropských fondů v Polsku pro období 2007-2013 připravená koncem loňského roku vládou se tak může stát výchozím bodem pro rozvoj infrastruktury a také pro investice spojené s Mistrostvím Evropy ve fotbale Euro 2012. Vládní projekt je doprovázen informační mediální kampaní ve spolupráci s předními televizními stanicemi TVP, TVN, TVN 24, Polsat, Discovery Channel a Animal Planet, do budoucna jsou plánované i jiné prostředky propagace (např. billboardy).
Úředníci, poradci a podnikatelé si slibují hodně a mají před sebou pozitivní vizi vývoje – strategie bude realizována 114 institucemi, její rozpočet sahá do částky 307 milionů eur. Šance pro využití fondů se tak naskýtá mezi jiným i „novodobému školství“. Ministerstvo výuky a vyššího školství plánuje uvedení programů vedoucích vysoké školy k podpoře ekonomiky založené na vědomostech. Počítá se hlavně s otvíráním nových směrů výuky, moderní didaktikou, zaváděním e-learningu a lepší přípravou absolventů před vstupem na pra-
covní trh. Ministerstvo chce podpořit velké komplexní programy, proto se bude zajímat hlavně o projekty, které budou stát nejméně 500 000 PLZ. V otázce inovací se Poláci považují za stát s velkým potenciálem, chtějí se ocitnout mezi evropskými zeměmi, pro které je jednou z priorit zavádění nových řešení. Doufají, že takovou strategii bude doprovázet rychlejší hospodářský vývoj státu. Před několika měsíci vznikl nový trh NewConnect vedený Burzou cenných papírů ve Varša-
vě. Byl vytvořen za účelem získání nových prostředků pro činnost mladých a dynamických podniků, které jsou velmi perspektivní zejména v inovacích. Ode dne otevření NewConnectu je na tomto trhu vedeno už 18 společností. Nálada, která doprovází rozdělování evropských fondů v Polsku, je proto kladná, zatím se ale čeká na vládu a na její radikální reformy. Ty by měly připravit podmínky pro to, čemu se v Polsku říká „druhé Irsko”. Tomasz Rylko
10
REGIONY A EU
EN č. 02 / 2008
Autobusový terminál v Hradci Králové – přijde o dotace? Hradec Králové má velké potíže s dokončením nového autobusového nádraží. Termín dostavby se stále posouvá, nyní už téměř o rok. Jedna z největších dopravních staveb v regionu, na kterou krajské město čeká 50 let, měla původně začít sloužit cestujícím v srpnu 2007. Dodavatel stavby, firma Strabag, ale terminál v sousedství vlakového nádraží předá nejdříve v červnu 2008. Hradci Králové tak hrozí, že kvůli nedokončení stavby v termínu přijde o šedesátimilionovou dotaci z fondů Evropské unie. Stavba nového autobusového terminálu za téměř 400 milionů korun nezačínala hladce už od začátku. Prvnímu kopnutí do země předcházely peripetie s výběrovým řízením, které se kvůli odvolání jednoho z účastníků veřejné soutěže konalo nadvakrát. Smlouvu o díle nakonec v červenci 2006 podepsali zástupci Magistrátu města Hradec Králové a Dopravního podniku s firmou Strabag, a.s. Praha. Podle této smlouvy měla být stavba části A, tedy vlastního terminálu, hotova nejpozději do 31. srpna 2007. Stavbu ale začaly provázet technické komplikace, především se statikou kovové věže, která má držet mohutný střešní plášť. Strabag kvůli tomu město požádal o prodloužení termínu dokončení stavby o tři měsíce, do listopadu 2007, a zároveň o přidělení dalších finančních prostředků na pokrytí tzv. vícenákladů v hodnotě 80 milionů korun. Ze vzniku potíží vinil Strabag společnost, u které zadal výrobu ocelové konstrukce. „Firma nakonec výrobu a dodávky ocelových dílů nezajistila a my jsme museli využít i jiných výroben,“ vysvětloval Jiří Svoboda, předseda představenstva společnosti Strabag.
Požadavkům dodavatele město ustoupilo. Radnice v Hradci Králové navýšila základní kapitál Dopravního podniku o 75,5 milionu korun, peníze se našly v rezervě městského rozpočtu. Ve vzduchu totiž visela hrozba ztráty evropských dotací. Podmínkou vyplacení dvaašedesáti milionů korun ze strukturálních fondů Evropské unie byla dostavba terminálu do konce roku 2007. „Při podpisu smlouvy jsme tehdy museli posoudit podmínky, které se promítají do výstavby díla a stanovují pravidla podléhající permanentním kontrolám různých orgánů. To nás zavazuje k odpovědnému přístupu, aby tyto peníze byly bezchybně využity,“ zdůrazňoval v souvislosti s přidělením dotace ředitel hradeckého Dopravního podniku Miloslav Kulich. /Pro stavby jako je hradecký autobusový terminál jsou určeny dotace z Evropského fondu pro regionální rozvoj, který podporuje především infrastrukturní projekty. 62 milionů korun z těchto zdrojů měly pro Hradec Králové znamenat zatím nejvyšší evropskou dotaci, jakou kdy město získalo./ Brzy však začalo být zřejmé, že ani další termín Strabag nedodrží. „Dodavatel ocelové konstruk-
ce přístřešků nesplnil termíny. Předání terminálu předpokládáme k 31. květnu 2008,“ sdělila v prosinci 2007 Miroslava Köhlerová z firmy Strabag s odůvodněním, že obří plachtu, která bude tvořit střechu terminálu, v zimě napnout nelze. „Plachta je připravena k montáži, která potrvá šest až osm týdnů. Po dobu montáže plachty musí být vhodné počasí, a to lze předpokládat až v závěru března 2008,“ dodala Köhlerová. Takové zdržení už by pro Hradec Králové v souvislosti se žádostí o evropskou dotaci znamenalo velkou čáru přes rozpočet. V podobných případech přišla města o peníze i kvůli skluzu několika dnů. Zástupci Hradce Králové začali jednat s ministerstvem pro místní rozvoj a to prodloužilo lhůtu o čtyři měsíce. Strabag by tedy měl práce o měsíc urychlit. „Do konce dubna 2008 jsou dotace zajištěny. Ani tento termín však nemusí platit. Jednáme s ministerstvem rovnou o dalším prodloužení, ale více než šest měsíců navíc dostat nemůžeme,“ řekl hradecký primátor Otakar Divíšek. S pozdějším dokončením terminálu se Strabag zároveň vystavuje značnému riziku, že přijde o 80 milionů korun bankovní garance, kterou musel složit před zahájením stavby. „Čekali jsme, že tak velká firma bude schopná přinejmenším dříve odhadnout, že nedokáže splnit termín. Předpokládám, že tuto penalizaci uplatníme,“ prohlásil náměstek hradeckého primátora Josef Malíř. Dopravnímu podniku vzniká s posunutím dostavby terminálu
i řada dalších komplikací. Musí přepisovat smlouvy s jednotlivými dopravci, kterým slíbil otevření nádraží 9. prosince 2007 či rušit připravené změny v jízdních řádech autobusů a trolejbusů. „Podnik také ztratí příjmy z pronájmu komerčních prostor v terminálu. Může jít o miliony korun,“ dodal Malíř. Hradec Králové dosud žádné autobusové nádraží nemá, spoje odjíždějí z provizorních stání před železničním nádražím a z nedaleké panelové plochy v lokalitě u Koruny. Po dokončení terminálu stavbaři upraví na náklady města také nedaleké Riegrovo náměstí před nádražím Českých drah.
Nový terminál s denní kapacitou 32 000 cestujících umožní vytvořit v Hradci Králové systém jednotné integrované dopravy, kdy se autobusová doprava bude doplňovat s linkami městských autobusů a trolejbusů. V terminálu vznikne 20 odjezdových stání, jak pro linkové autobusy, tak pro hromadnou dopravu, provoz bude řídit dispečink. V oblasti veřejné dopravy v regionu to přinese zásadní zvýšení komfortu. Zmizí nepříjemné stránky dnešního cestování, jako jsou velké vzdálenosti mezi vlakovým nádražím a příměstskými autobusovými linkami, chybějící informační systém, sociální zařízení a služby.
V souvislosti s průtahy kolem dokončení terminálu rozvířila začátkem roku 2008 veřejné mínění v Hradci Králové na první pohled těžko uvěřitelná zpráva. I když jednu stavbu nestíhá, získala společnost Strabag od města další zakázku. Provede rekonstrukci ulice a vnitrobloku Na Střezině za šest a půl milionu korun. Opravy podle vedení města zajistí jiná část firmy než divize pozemního stavitelství, která buduje terminál. Tuto zakázku Strabag získal, protože nabídl nejnižší cenu, kterou porazil dalších devět konkurentů. Věra Hofmanová
IV. SETKÁNÍ STAROSTŮ A MÍSTOSTAROSTŮ LIBERECKÉHO KRAJE
Pro IV. setkání představitelů měst a obcí poskytl prostor Krajský úřad ve svém multimediálním sále. Setkání se zaměřením na Rozvoj kraje a regionální operační programy, rozvoj obcí – Aktuality a příležitosti obcí do roku 2013, Posílení příjmů samospráv, dotace, ekologie a informační systémy sledovalo více jak sto účastníků, tj. polovina z celkového počtu měst a obcí v kraji. Lukáš Tesař, ředitel pořadatelské firmy Regionservis – Centrum služeb pro samosprávy, v úvodu ocenil mnohaletou spolupráci s Libereckým krajem. Tématem úvodního vstupu hejtmana Libereckého kraje Petra Skokana byl rozvoj kraje, jeho úspěchy a cíle. Hejtman označil sympatický cíl pro další rozvoj této části České republiky – „kraj, kde se době žije, pracuje, odpočívá“. Kraj pečující o lidské
zdroje, s vysokou zaměstnaností, s úspěchy s ekologicky šetrnou výrobou, podporující široký potenciál vědy a výzkumu ve spolupráci s Technickou univerzitou v Liberci a kladoucí důraz na ekologickou osvětu. Kraj věnující se rozvoji cestovního ruchu, respektování chráněných lokalita, pokrývajících třetinu území, a využívající předností přeshraniční spolupráce. Ing. Michal Vereščák, vedoucí Územního odboru realizace programu Liberec a zastupující Úřad Regionální rady regionu soudržnosti Severovýchod, se soustředil na problematiku NUTS II Severovýchod, jehož II. kolo výzvy bylo zahájeno 17. 12. 2007. Zaměřil se nejen na základní informace, především se snažil poskytnout kvalitní informaci o systému hodnocení a výběru projektů a specifikoval kriteria, podle kterých hodnotitelé postupují. Zdůraznil nutný soulad s rozvojovou strategií regionu a správný odhad možností každého žadatele. Ing. Vereščák otevřeně vyjádřil své pochopení postoje starostů menších měst a obcí Libereckého kraje, je přesvědčený, že velká města obecně mají více možností (rozpočtové určení daní, komerční sféra apod.), jak získat prostředky na financování svých projektů, než menší města a obce. V krátkosti popsal vyjednávání podmínek implementace ROP NUTS II Se-
verovýchod mezi zástupci EK a zástupci RR v uplynulém roce s tím, že některých dílčích úspěchů se dosáhnout podařilo a jiných bohužel nikoliv. To, že se alokace na příslušné oblasti podpory změnily až ke konci vyjednávání, dokazuje, že se zástupci RR snažili zachovat nastavený poměr co nejdéle a že ani pro ně to nebyl jednoduchý ústupek. Následující četné dotazy měly víceméně stejného jmenovatele – nastavení výběrových kriterií, podezření z ovlivnitelnosti a nerovnosti přístupů, pochyby o Bruselu jako zdroji nových pokynů, absence metodiky určující zda daný projekt zakládá či nezakládá veřejnou podporu a u projektů z oblasti cestovního ruchu zbytečné tříštění předkládaného projektu. Ing. Vereščák obhajoval nemožnost ovlivnitelnosti výsledků z řad žadatelů a na dotaz ohledně odborné způsobilosti zástupců KÚ vyjádřil své přesvědčení o jejich vysoké odborné kvalitě v oblasti strukturálních fondů. Na téma Možnosti financování a poradenství pro projekty dotované z EU hovořila Jana Čekalová, specialistka EU POINT Komerční banky, a.s. – region Ústí nad Labem. Představila rozsah pomoci klientům s přípravou jejich projektů – od zajištění dotačního průzkumu až po asistenční pomoc spolupracujících poradenských firem. Zvláštní pozornost
pak věnovala programu PONTE II., který je určený pro flexibilní financování projektů podporovaných ze strukturálních fondů EU – od poskytování příslibů financování, předfinancování dotací a kofinancování projektů. V II.odborném panelu – Dotace a posílení financování obcí – poskytl obchodní a marketingový ředitel EU Centrum Jakub Zahrádka konkrétní návody, jak získat a využít dotaci. Firma, jejíž hlavní činnost je soustředěna na města a obce, využívá šestileté zkušenosti existence firmy a může tudíž varovat před častými chybami a omyly. Zdůraznil počáteční stanovení priorit, vyhodnocení nákladů, 5 fází přípravy, nutnou komunikaci všech zúčastněných, varoval před podceněním kvality závěrečné zprávy a celkovým vyhodnocením (vracení dotace není výjimečným zjevem, jen v posledních dvou měsících vracely dvě obce získanou dotaci a hradily vysoké penále). Ing. Luděk Tesař, ekonom s mnohaletými zkušenostmi ze státní správy, se věnoval reálným cestám posílení financí obcí. V úvodu reagoval na dříve zmíněné současné problémy a poukázal na chyby systému (reforma nepřinesla jasné, čitelné změny), nepoměr mezi počtem starostů a úředníků správy či řešení problémů výhradně na
vyšší instanci. Věnoval se aktuálním otázkám financování obcí v období 2008-2009 a jeho veskrze praktický vstup upozorňoval zastupitele na všechny souvislosti a možnosti pro obce, zatím ovlivněné faktem, že finanční prostředky jsou především v rukou státní správy. Ing. Tesař se rovněž zamýšlel nad situací po roce 2013, kdy do ČR již nebudou plynout dotace z EU a země bude jen čistým plátcem. Posílení samospráv je zde prvořadý, nadstranický úkol, ze kterého vyplývá i odpovídajícím způsobem navýšený objem finančních prostředků (cca 40 miliard, cílem je 120 miliard). Úspěšná obec bude ta, která má dobře zmapovanou situaci, jasno v cílech a prioritách (tj. má plán, jedná rychle a dobře ví, co si může dovolit). Ing. Tesař informoval o možnosti připojit podpis pod petici Stop dotacím z centra, zelenou samosprávám a zdůraznil, že jedinou silou, schopnou ovlivnit přerozdělování, jsou starostové obcí. III. odborný panel byl věnován informačním systémům. Ing. Rostislav Babarík, acount manager pro oblast veřejné správy společnosti Microsoft, vysvětlil zásady E-governmentu, který zaváděním moderních prostředků zlepší komunikaci, a tím ovlivní kvalitu života. Na příkladu „založení živnos-
ti“ provedl přítomné návštěvou všemi úkony, které se dnes jeví jako časově náročné a komplikované, v budoucnu však budou zcela dostupné elektronickou cestou. S politováním konstatoval, že neexistuje strategie zrušené ministerstvo informatiky, absence průřezového ministerstva, neúspěch projektu EVA, který potřebnou koncepci postrádal, a představil již existující programy e-Health a e-Justice a nové projekty e-GON. Generálním partnerem IV. ročníku setkání starostů a místostarostů Libereckého kraje byla firma AVE CZ ODPADOVÉ HOSPODÁŘSTVÍ s.r.o., jejíž zástupce Ing. Luboš Kačírek představil činnost firmy s 1 200 zaměstnanci, jejíž obrat činí 1,3 miliardy korun a má zastoupení ve všech krajích ČR. AVE CZ se věnuje recyklaci, separaci, údržbě zeleně, sanaci starých ekologických zátěží a nakládání s druhotnými surovinami. Provozuje rovněž programy, jimiž reaguje na municipální požadavky (např. sběrné dvory). Možnosti představit své firmy dostali i představitelé hlavních partnerů (Jiří Antoš, ředitel společnosti TR ANTOŠ s.r.o. a Karel Berounský, obchodní ředitel společnosti a Tomáš Kovařík z firmy OCÉ Česká republika). Všechny příspěvky je možnost nalézt na www.regionservis.cz (PR)
11
EVROPA
EN č. 02 / 2008
Španělsko před parlamentními volbami MADRID - Španělské parlamentní volby, naplánované na 9. března 2008, se kvapem blíží a předvolební boj je stále vyrovnaný. Na čele předvolebních průzkumů je středově-levicová strana PSOE (Dělnická socialistická strana Španělska) v čele s Luisem Rodríguezem Zapaterem, ale konzervativní pravicová strana PP (Lidová strana) a její lídr Mariano Rajoy jí šlapou na paty. Šance hlavních stran jsou téměř shodné. Zdá se, že o tom, kdo bude v příštím období stát ve vedení země rozhodnou menší strany. Bude totiž záležet na tom, s kým půjdou do koalice, neboť ani jedna z hlavních stran zřejmě nebude moci vládnout sama. Nastane-li po volbách patová situace, větší šanci má PSOE. Jejím přirozeným koaličním partnerem je strana sjednocující menší a radikálnější levicové strany IU (Sjednocená levice). Katalánská nacionalistická strana CiU (Shoda a sjednocení) už dopředu dala najevo, že
PP je pro ni nepřijatelná kvůli odmítavému postoji k nově získanému statutu katalánské autonomie. PNV (Baskická národní strana), poslední ze stran usilujících o parlamentní křesla, naopak prohlásila, že žádné straně nevystaví bianko šek. O tom, s kým tato strana půjde do
případné koalice, zřejmě rozhodne postoj PSOE a PP k baskickým nacionalistickým požadavkům. PNV přitom hrozilo vyloučení z voleb, protože na jejích kandidátkách se objevili členové zakázané strany Herri Batasuna (Lidová jednota), podezřelé z napojení na teroristickou organizaci ETA. I když PSOE je vstřícnější ve vyjednávání o baskických požadavcích, obě velké strany shodně terorismus odmítají. Není pochyb o tom, že PP se chce znovu dostat k vládní moci. Ráda by zamezila snahám PSOE o liberalizaci tradičně konzervativní španělské společnosti. PSOE se za dobu vládnutí podařilo prosadit obdobu našeho zá-
kona o registrovaném partnerství a v dalším volebním období chce jít ještě dál: povolit adopci dětí partnerům stejného pohlaví. Prosazuje rovnost šancí na trhu práce, chystá řadu opatření usnadňujících i pracujícím ženám péči o dítě, například zkrácenou pracovní dobu pro jednoho z partnerů v rodině pečující o dítě mladší 12 let. Trvale usiluje o odluku církve od státu, ovšem při zachování náboženské svobody. Je to strana, která po letech jakéhosi nepsaného příměří a klidu zbraní otevřela otázku nové reflexe období Frankovy diktatury a zasazuje se o vyřešení některých dosud neobjasněných zločinů, včetně zavraždění básníka Federica Garcíi Lorcy.
S tím se ovšem PP nehodlá smířit. Není divu, v jejích řadách jsou ještě i ve vrcholných funkcích členové, kteří jsou s metodami Frankovy politiky osobně spojeni. PP má za sebou jednu z nekonzervativnějších složek společnosti: katolickou církev. Ta chápe liberalizační snahy Zapaterovy vlády jako ohrožení tradičních španělských hodnot, na nichž bylo Španělsko po staletí budováno. Když parlament odhlasoval, že výuka náboženství na školách nebude povinná, vytáhla církev do otevřeného boje. Nikdo nepochybuje o tom, že podpora církve a PP je vzájemná. V této situaci se PSOE snaží na svoji stranu získat nerozhodnuté voliče a sympatizanty. Volič-
ské jádro PSOE totiž není stabilní, PP má mnohem věrnější voliče. Dalo by se říci, že ve prospěch PSOE hovoří i makroekonomické ukazatele, přestože v poslední době mírně stoupla nezaměstnanost a inflace. Toho PP využívá ve volební kampani založené na ekonomických tématech. Ostatní otázky může pominout, nastolení společenských témat obstará politicky aktivní církev. Boj o křesla ve španělském parlamentu, respektive o vedení země na další léta, bude napínavý až do konce. Jakým směrem se bude Španělsko ubírat, se dozvíme nejdříve 10. března. Anna Tkáčová
Když tabák odchází... PAŘÍŽ - Zapálit si cigaretu a popíjet kávu v oblíbené kavárně je ve Francii již minulostí. Vstoupila totiž v platnost druhá vlna zákona o zákazu kouření v místech sloužících veřejnosti. Netradičně bez kouře se ocitla řada restauračních a společensko-zábavných zařízení. Nekuřáci si mnou ruce a těší se, že odpadlo nepříjemné pasivní kouření a načichnutí oděvů kouřem po každé návštěvě. Zatímco stoupenci nikotinu považují tento zákon za příliš tvrdý „trest“. Největší dopad pocítí ale provozovatelé a zaměstnanci. Přesněji řečeno, dekret z 15. listopadu 2006, který vymezil podmínky ustanovení zákona o zákazu kouření ve veřejných prostorách, rozdělil proces aplikace do dvou etap. Od 1. února 2007 se zákaz vztahoval na pracoviště, zdravotnická a vzdělávací zařízení, veřejnou dopravu... a od 1. ledna 2008 přišly na řadu bary, restaurace, kavárny, diskotéky, kasina, hotely a ostatní zařízení. První vlna nespokojenosti se ukázala v souvislosti s novoročními oslavami. Tu nakonec uklidnilo tolerantní gesto ministerstva zdravotnictví. Aplikace zákona včetně kontrol byla zahájena až od 2. ledna. Pro zjemnění dopadu byla ponechána roční lhůta, během které měli majitelé možnost vybavit svá zařízení prostory vyhrazenými pro kuřáky. Někteří lidé považovali tuto lhůtu za nej-
lepší moment skoncovat jednou provždy s cigaretami a za tzv. „spouštěč“ odvykací kúry, ruku v ruce s rostoucí cenou cigaret (od 5,20 eur) a strachem z vážného onemocnění. Dle INPES (Institut national de prévention et d éducation pour la santé) přibližně dva tisíce osob zvítězily nad nikotinovou závislostí. I lékárny potvrdily zvýšení prodejů výrobků napomáhající zastavení návyku. Podle odhadů INPES se v příštích letech zvýší počet úmrtí na rakovinu plic a v roce 2025 by se měl dokonce vyrovnat počtu úmrtí na rakovinu prsu. Francouzské ministerstvo zdravotnictví upřesňuje, že na následky tabáku umírá ročně každý devátý občan a přibližně pět tisíc úmrtí ročně se připisuje pasivnímu kouření. Lidé nyní kouří venku před restauracemi a bary i za nepříznivého počasí. Provozovatelé
tak bojují s nánosy nedopalků a většina z nich se postarala o instalaci stojanových popelníků. S podobnou situací se potýkají i vysoké budovy obchodních center, úřadů, bank a především strategická čtvrť La Défense. Ráno a během poledních přestávek se zaměstnanci seskupují před vchody budov za stejným účelem. Dříve byla vyhrazena na každém patře místnost nebo kancelář, kde mohli kouřit a dnes jsou „donuceni“ zdolávat třicet i více poschodí. Speciální prostor pro kuřáky nesmí ohrozit osoby pasivním kouřením, tzn. že musí být uzavřen a vybaven výkonnými ventilátory a automatickým zavíráním, oddělen od konzumace, rovněž je povinností u vchodu viditelné označení s poznámkou o prevenci zdraví a zákaz vstupu osobám do 16 let. V tzv. „kuřárnách“ mohou být zákazníci obslouženi zaměstnancem až poté, co se vzduch úplně obnoví. K situaci se vyjádřil i odborový prezident SNDLL (Syndicat National des Discothèques et Lieux de Loisirs) Patrick Malvaës: „Ve Francii existuje málo kuřáren a jejich budování se razantně nezvýší, poněvadž celý systém podléhá přísným normám a ná-
kladům přibližně 10 až 15 tisíc eur. V barech a diskotékách se sice snížil počet klientů, ale tržby zůstaly stejné, což je dáno zvýšenou konzumací kuřáků. Naopak v restauracích je pokles klientů znát více. Někteří se sem vrací, ale až později. Novými zákazníky jsou těhotné ženy, matky s dětmi nebo i starší osoby a osoby například s astmatickým omezením. Problém se týká i zaměstnanců. Pro některé byly určeny pravidelné dvouhodinové přestávky, během kterých zaměstnanec může dohlížet na pořádek a ukázněnost kuřáků před zařízením. Celková bilance se vyrovná v průběhu dvou až šesti měsíců, jak tomu bylo i v sousední Itálii a Irsku.“ Největší dopad pociťují tabákové bary, které patřily kávě, četbě tisku, stíracím losům i sklence vína. Tradiční místo „francouzských“ zvyků, mezi které patří sledování důležitých sportovních utkání, politických debat i sázkovým hrám a setkání s přáteli, ztrácí na atraktivitě. Počet klientů se snížil, zdržují se krátce a konzumují méně. Jen za leden dosáhly sázkové hry 15% ztráty a trafikanti tratili 30 až 50% na tržbách. Nejkritičtější situace je na vesnicích, kde takový bar hraje nezastu-
foto: ©La Confédération des Buralistes pitelnou společenskou roli a kvůli snížené návštěvnosti a konzumaci hrozí majiteli ukončení činnosti. Sečteno a podtrženo, zapálit si cigaretu na terase restauračního zařízení je možné jen v případě, když je terasa z celé jedné strany otevřená. Provozovatelé experimentují s
plachtami, primitivním přístřeším a vytápěním. Pokuty za porušení zákona přijdou zákazníka minimálně na 68 eur a provozovatele na 135 eur. V zámořských departmentech se se zákonem vyrovnávají lépe a bez komplikací. Ilona Mádrová
Nejznámější skládka světa se jmenuje Neapol NEAPOL – Město v minulosti proslulé krásnou architekturou a řadou památek, se za posledních čtrnáct let proměnilo v nejznámější skládku světa. V ulicích se hromadí tuny netříděného odpadu a řešení je v nedohlednu. Poprvé bylo v Neapoli na problém s odpadem upozorněno již v roce 1994, byla vyhlášena krizová situace a italská vláda přislíbila pomoc. Problém však není vyřešen ani po čtrnácti letech, ba naopak. Situace se vyhrotila v prosinci minulého roku, kdy byl dokonce zastaven odvoz odpadků úplně. Lidé začali vyhazovat odpad přímo na ulici. Hromadí se všude, v okolí škol, nemocnic i na hlavních silničních tazích. V průběhu dvou měsíců co tato situace trvá, došlo v podstatě k zastavení života Neapole. Rodiče odmítají posílat své děti do škol, do ulic vyrazili demonstranti a situaci musí řešit policie. V několika částech města
hoří zapálený odpad a toxické látky vnikají do ovzduší. Značné je podle lékařů i riziko epidemií. Otázkou je, kdo za tuto situaci může. Z pohledu obyčejného italského občana to vypadá, že vlastně nikdo. Aspoň tak to prezentují italská média. Vláda svou odpovědnost odmítá a situaci využívá spíše k politickým zvratům. Starostka Neapole je stále v čele města a tvrdí, že řešení tohoto problému není v její kompetenci. Jako jediný zatím označený viník je odnož italské mafie zvaná „Camorra“. Ta si z odpadu udělala výhodný obchod a podle italských médií si každoročně přijde na 6 miliard eur. Zakládá na svých
pozemcích nelegální skládky a za umístěný odpad si nechává dobře zaplatit. Odpad se v celém okolí Neapole hromadí prakticky všude. Dříve vybudované skládky jsou zavřené. Z letmého pohledu to vypadá, že mafie je skoro jedním z legálních článků italské samosprávy. Kvůli tomu, že ani v minulosti při ukládání odpadu nebyla stanovena žádná pravidla, do půdy vnikají toxické i radioaktivní látky, které mohou poškodit i vodní zdroje. Vláda přislíbila řešení situace, tak jako už mnohokrát v minulosti. Na úklid odpadků byla povolána i armáda. Část odpadu je zasílána do německých spaloven, podle odhadů asi 17 500 tun týdně. Kampánie (region, ve kterém se nachází Neapol) požádala i jiné regiony o pomoc. Ty však pomoc odmítají už kvůli tomu, že
to není poprvé v historii a tímto způsobem se nic nevyřeší. V minulém týdnu italská média sdělila, že pokud budou úklidové práce postupovat stejným tempem jako doposud, situace potrvá ještě asi šest měsíců. Italové z jiných oblastí viní Napolitány z toho, že si problémy způsobili sami svou neukázněností. Poukazují na to, že v Neapoli nikdy lidé netřídili odpad, a tak i jeho likvidace neprobíhá tak, jak je běžné v jiných regionech. Na jejich obranu je třeba říci, že k třídění odpadu jim nebyla dána žádná možnost. Pokud chybí třídící kontejnery, není se Napolitánům co divit. Navíc všichni obyvatelé Kampánie jsou povinni platit za odvoz odpadu, což celé věci dodává ještě více na absurditě. Podle mého názoru za celým problémem stojí jednoznačně ne-
schopnost italské vlády stanovit jednotná pravidla a kontrolní aparát, který donutí jednotlivé regiony tato pravidla dodržovat. Tak, jak je to běžné v jiných evropských zemích. Itálie si prostě žije svým životem. V každém regionu nebo spíš v každé vesnici jsou jiná pravidla. Já žiji v regionu Friuli. V mém městě byly před rokem zavedeny kontejnery na sklo, plast, papír a biologický odpad. Radnice se chlubila, jak efektivní bude třídění odpadu a kolik utratila ze svého rozpočtu na nákup těchto kontejnerů. Neuplynul ani rok a systém sběru odpadu se rapidně změnil. Radnice vydala asi před třemi měsíci nové nařízení. Všichni občané začnou třídit odpad tak, že si ze svých prostředků zakoupí modré igelitové pytle, do kterých budou dávat dohromady plast, papír a hliník. Tyto
pytle, které momentálně zmizely z pultů, mají pak občané ukládat každou středu poblíž silnic. Svoz odpadu je totiž podle nové normy pouze jednou týdně. Ulice tak začaly v úterý večer vypadat jako smetiště. Dříve avizované kontejnery, které radnice draze zaplatila, z ulic zmizely, tomu se říká efektivní investice. Zůstaly pouze popelnice na sklo a biologický odpad. Lidé si své smetí uchovávají celý týden doma, což je opravdu neúnosné. Je třeba také říci, že sousední město popelnice nechalo i s bývalým systémem třídění odpadu na papír, plast a hliník. Vzhledem k tomu, že v okolí je jen jedna skládka, na kterou se odpad sváží, není nikomu jasné, jak je možné, že každé město má jiný řád. To je současná Itálie, rozumem se opravdu pochopit nedá! Zuzana Larišová
12
EKONOMIKA/PREZENTACE
EN č. 02 / 2008
Elektronické obchody a služby sjednotí výběr DPH
Kompromisem je odklad na 11 let Internetové společnosti přijdou v Evropě o daňový ráj. Rozhodla o tom Rada ministrů financí Evropské unie (ECOFIN) v první polovině února. Jde o balíček pravidel pro výběr daně z přidané hodnoty při nákupu zboží nebo služeb v jiné zemi EU. Dohoda přišla po čtyřech letech, kdy jednání vázla na mrtvém bodě. Politická dohoda byla učiněna už v prosinci a schválený balíček je jejím výsledkem. Nová pravidla říkají, že společnosti prodávající v zahraničí své zboží nebo služby, budou odvádět daně v zemi kupujícího, nikoliv v zemi, kde je společnost registrována. Cílem jsou stejné podmínky pro všechny, v zemích prodeje tak budou všechny společnosti na jednom trhu daněny stejně.
Dohoda byla více než čtyři roky předmětem sporů. Země, které využívaly výhod nízkého zdanění, o ně nechtěly přijít. Hlavním odpůrcem reformy bylo Lucembursko, které podle poslední zprávy Eurostatu dosahuje v HDP na obyvatele 264 procenta průměru EU a je tak na prvním místě. Dohody se přes poslední čtyři roky nedařilo dosáhnout, protože je v daňových otázkách
pro zasedání ministrů financí vyžadována jednomyslnost pro schválení. Vetem v této otázce hrozilo právě Lucembursko. Jeho patnáctiprocentní zdanění je výhodné pro obchodníky a poskytovatele různých elektronických služeb. Nepřekvapí fakt, že v Lucembursku sídlí evropské centrály společností podnikajících na internetu jako Skype, internetového obchodu Amazon.com nebo elektronického platebního systému PayPal. Dřívější návrhy by pro Lucembursko znamenaly roční ztráty ve výši zhruba jednoho procenta jeho HDP, což znamená asi 220
milionů eur. Kompromis přijatý ve prospěch zemí jako Lucembursko znamená, že až do roku 2015 nebudou muset na nová pravidla brát zřetel. Týká se to však pouze poskytovatelů telekomunikačních a elektronických služeb, kteří mají v zemi sídlo. Od roku 2015 si budou moci ponechat třicet procent DPH vybrané v zemi, kde byla služba poskytnuta. V roce 2019 budou pro tyto země a společnosti platit nová pravidla bezvýhradně. Lucembursko si tak zajistilo odklad o osm let, který úplně přestane platit za let jedenáct.
Součástmi balíčku jsou směrnice o místě poskytování služeb, výjimka pro telekomunikační, vysílací a elektronické služby, směrnice o postupech vracení daně společnostem se sídlem v jiné zemi a nařízení o výměně informací mezi členskými státy. Společnosti budou nadále platit daně v zemích, kde sídlí. Země pak budou elektronicky daň z přidané hodnoty vracet těm státům, kde zákazníci za produkty platili. Pokud se země s vracením DPH opozdí, budou muset zaplatit úroky. Organizace UEAPME zastupující malé
a střední podnikatele, řemeslníky a obchodníky ústy svého sekretáře Müllera dodává, že „...rada ministrů dokázala vyklouznout ze slepé uličky bez kompromisů. Nová pravidla zjednoduší postupy a zrovnoprávní hřiště pro malé evropské podniky.“ Protože bude vracení daní úlohou státu, neznamenají schválené změny zátěž pro podnikatele. Elektronické vypořádání vracení daní však neznamená, že se o vše postarají počítače. Zvýší se byrokratické nároky na státní správu. Tomáš Fridrich
Regiony a obce jako propagátoři obnovitelných zdrojů Evropský týden obnovitelných zdrojů energie se konal na konci ledna už podruhé. V jeho rámci se odehrálo množství akcí v Bruselu a dalších evropských městech. Jednou z nich bylo představení studie, která vyhodnocuje deset evropských projektů týkajících se obnovitelných zdrojů energie a jejího hospodárnějšího využívání. Během týdne představil Výbor regionů, který je poradním orgánem EU, studii o obnovitelných zdrojích energie na regionální úrovni. Studie vypracovaná francouzskou společností Bio Intelligence se zabývá rolí lokálních a regionálních úřadů pro energetický sektor. V podstatě jde o úřady nejblíže lidem, které mohou motivovat spotřebitele, aby využíva-
li energii efektivně. Hlavním cílem studie bylo prozkoumat deset úspěšných případů, kdy místní a regionální úřady úspěšně propagovaly lepší využívání energie nebo obnovitelné zdroje. Mezi projekty obnovitelných zdrojů figuruje také případová studie projektu solární energie v Českém Krumlově. Projekt má za cíl zvýšit informovanost a zna-
losti místních úředníků, zaměstnanců firem a veřejnosti ohledně obnovitelných zdrojů. V projektu šlo také o zlepšení spolupráce v této oblasti s Horním Rakouskem. Zadavatelem byl Český Krumlov, partnery Energetické poradenské centrum České Budějovice a hornorakouský Energiesparverband. Realizace je v podobě teplovodních a elektrických solárních panelů na ploché střeše městského úřadu, dále zahrnuje zásobníky vody, čerpadla, výměník tepla a další. Teplovodní panely jsou určeny k vytápění úřadu, elektrické solární panely
pro napájení čerpadel a dalších částí systému. Vzdělávací část projektu představila prostřednictvím seminářů související témata týkající se obnovitelných zdrojů. Proběhly semináře, přednášky odborníků a exkurze například k nízkoenergetickým a pasivním domům v Horním Rakousku. Byla vydána brožurka s názvem Pilotní projekt využití solární energie v budově Městského úřadu v Českém Krumlově. Celkové náklady na projekt byly vyčísleny na zhruba 60 tisíc eur. Návratnost při těchto nákladech
by byla okolo devatenácti let. EU však poskytla dotace ve výši tří čtvrtin nákladů projektu, návratnost se tak smrskla na čtyři roky. Teplovodní panely pokryjí 87 procent spotřeby teplé vody městského úřadu. Takové množství energie včetně elektřiny by při výrobě v plynové elektrárně znamenalo emise skoro deseti tun oxidu uhličitého. Evropská unie považuje za nutné zvyšovat informovanost občanů a orgánů na regionální úrovni. Projekt v Českém Krumlově je jedním z výsledků této snahy. V době, kdy se občané odvracejí od
topení zemním plynem, který je pro ně dražší alternativou, se tyto snahy mohou jevit jako neopodstatněné, protože náklady na pořízení obnovitelných zdrojů energie jsou stále vysoké. Cesta úspor energie však už tak náročná není a i v České republice se tato problematika postupně dostává více do popředí. Pro podobné projekty je ale stále zásadní podmínkou financování. Bez dotace EU by Českokrumlovská radnice tento projekt neuskutečnila. Čas ukáže, kolik projektů s podobným dlouhodobým výhledem v příštích letech vznikne. Tomáš Fridrich
Lesní druhy v soustavě Natura 2000
Stojí na vrcholu potravní pyramidy lesní fauny, a přesto jsou na úbytě. Řeč je o velkých šelmách – medvědovi, rysovi a vlkovi. Příčina současného stavu je především v dřívějším lovu. Dnes jsou pro ně společnými hlavními limitujícími faktory fragmentace vhodných biotopů (vyžadují desítky až stovky km 2 lesnatého území), vysoká míra rušení člověkem a dostupnost potravy (a někdy i pytláctví). Například medvěd hnědý se už vyskytuje jen v max. 4 jedincích v Beskydech (EVL Beskydy) a jeho existence zde je plně závislá na stavu jeho populace na Slovensku. Rys ostrovid má u nás v současné době dvě hlavní oblasti stálého výskytu – jihozápadní Čechy (EVL Šumava, EVL Boletice či EVL Blanský les) a Beskydy a dvě oblasti se značně kolísavou početností – Jeseníky a Labské pískovce. Vlk se vyskytuje v počtu několika jedinců v Beskydech a minimálně dva vlci byli zjištěni také na Šumavě (jeho výskyt u nás je ale, stejně jako u medvěda, zcela závislý na stavu populace na Slovensku). Pro udržení a zlepšení stavu populací velkých šelem má zásadní význam zachování možnosti migrací, proto sílí snahy o mezinárodní spolupráci
při jejich ochraně. Důležitá je také osvěta mezi mysliveckou i ostatní veřejností (úloha vlků jako přirozených regulátorů velkých kopytníků, možnosti ochrany hospodářských zvířat apod.). Medvěd, rys i vlk patří mezi naše chráněné, silně či kriticky ohrožené druhy, proto i případné jimi způsobené škody na hospodářských zvířatech jsou hrazeny státem. Nicméně tyto střety lze minimalizovat vhodnými opatřeními, jako jsou oplocení, elektrické ohradníky nebo strážící psi. Velkou skupinou lesních obyvatel jsou ptáci. Jedním z nejméně početných je tetřev hlušec. Z kdysi hojného ptáka se stal vzácný druh s jedinou životaschopnou populací na Šumavě (ptačí oblast Šumava). Obývá lesy s přirozenou druhovou skladbou, lesními světlinami a rašeliništi, zejména v horských polohách. Velmi nepříznivě vnímá jakékoli rušení, obzvláště v době toku, proto na místní populaci může mít významně negativní dopad třeba „jen“ nevhodné vedení turistických stezek či běžkařských tras. Silniční doprava je u nás významným ohrožujícím faktorem pro jiný ptačí druh - lelka lesního. Dopravní komunikace v území výskytu lelka má za následek přímé kolize s projíždějícími vozidly, když ptáci loví hmyz vábený světly ref lektorů. Mezi „naturové“ živočichy, kteří jsou určitým způsobem vázáni na les, patří, i když okrajově, také některé druhy netopýrů. Kupříkladu netopýr černý, který vytváří letní kolonie mimo jiné v dutinách stromů nebo za jejich kůrou. Kromě nevhodného uzavírání vchodů do starých důlních děl a jeskyní (zimovišť netopýrů) je pak ohrožujícím faktorem i úbytek vhodných lesních porostů s dostatkem doupných stromů. (mžp)
ilustrační foto: Dr. Jitka Uhlíková
Nezkrotná lotyšská rebelka vystavuje na Kampě Zhruba dvě stovky milovníků výtvarného umění čekalo v Museu Kampa v polovině ledna kromě zahájení nové výstavy překvapení – a to nejen v podobě přítomnosti Čechoameričanky Medy Mládkové, zakladatelky této instituce, shromažďující současné středoevropské moderní umění. Jedna z výstavních prostor dostala novou podlahovou krytinu. Linoleum se vedle projektů v oblasti scénografie, grafiky, body artu či performance stalo dalším médiem pro přenos postojů lotyšské výtvarnice, jež po brněnské výstavě Buzení v roce 2002 opět zavítala do České republiky. Aija Zariņa se svou tvorbou odjakživa snaží přimět obecenstvo a politiky k zamyšlení nad stavem a hodnotami Lotyšska i celé Evropy. „Aija si získala pověst rebelky,“ říká velvyslankyně Lotyšska v ČR Argita Daudze, která vernisáž zahajovala. „A ty hluboké úvahy, které na plátnech vyjadřuje, si vyžadují odpovědi.“ UMĚNÍ PŘECE NENÍ PRŮMYSL Aija se narodila v roce 1954 a po studiu malířství na Lotyšské akademii umění se aktivně zapojila do společenského dění. Nebojí se kritizovat, burcovat, vybízet k dialogu. „Společnost vidí umění jako průmysl,“ povzdychává nad otázkou, co že vyjadřuje šedý
13
KULTURA
EN č. 02 / 2008
obraz se smutnými okřídlenými muži stojícími před velkým ozubeným kolem. „Umělci na obraze jsou smutní, protože dnes všechno ovládá konzum,“ dodává. Její slovo má v lotyšském umění váhu, byla vlastně první, kdo v 80. letech prolomil zásady socialistického umění. Do té doby mohl umělec buď mlčet, nebo jít s oficiálním proudem. „Naštěstí represe v té době už neměly sílu podobně poznamenat její tvorbu,“ říká kurátorka výstavy Elita Ansone, „Aija je představitelkou avantgardy, jež vyznávala tezi, že volba tvůrčí svobody se stala otázkou morální sebeúcty.“
Goethe-Institut a agentura EuroArt Praha si v rámci letošní Sezony laureátů přichystaly mimořádný a vskutku evropský koncert. Hráči německo-maďarsko-finského kvintetu Chantilly jsou členy renomovaných orchestrů. Kvintet vystoupí spolu s klarinetistou Irvinem Venýšem, studentem HAMU, který v roce 2005 získal stipendium na konzervatoři Supérieur de Musique et de Danse v Paříži. 28.února od 19.30, Salon Goethe, 2.patro, Masarykovo nábř. 32, Praha 1.
Aija Zariņa na konci 80. let opustila klasický obrazový formát, začala pomalovávat stěny a podlahy výstavních sálů a tím vytvářet nové dimenze pro své umělecké představy. Linoleum instalované v Museu Kampa obsáhne 80 m². foto: Pavel Farkaš telná.“ Když se Aijy zeptáte na její dnešní názor na Evropu, odpoví, že je především umělkyní a že podle ní umění nezná hranic. A když přijde hovor na kulturní instituce, podívá se směrem k obrazu Karabas Barabas na hrášku, na kterém ředitel Státního kulturního fondu
mává bičem symbolizujícím moc médií, a pronese: „Kulturní instituce se nesmějí chovat jako četníci, ale měly by se stát úrodnou půdou pro rozvoj myšlenek společnosti. Taková je i má cesta.“ Výstava trvá do 23. března. text a foto: Pavel Farkaš
Udělování hudebních cen doprovázela schůzka ministrů Již popáté hostilo pobřežní francouzské letovisko Cannes slavnostní předávání hudebních cen pro podporu mobility umělců v Evropě - European Border Breakers Awards (EBBA). Ocenění, které je společným projektem Evropské Komise a Evropského hudebního průmyslu, se uděluje těm umělcům, kteří jsou úspěšní i v jiných zemích než odkud pocházejí. Ceny mají podpořit informovanost mladých lidí o nutnosti překonávání jak geografických, tak duchovních hranic a vést mezikulturní dialog. „Ceny EBBA vyzdvihují důležitost tvořivé práce a otevřeného postoje ke kulturní rozmanitosti v globalizujícím se světě. Tím, že ocenění spolu se skupinami a umělci získávají také jejich nahrávací společnosti a vydavatelé, ceny EBBA jasně ukazují na vzájemnou propojenost v procesu hudební tvorby a na význam tohoto propojení jako nezbytného předpokladu úspěchu v zahraničí,“ prohlásil evropský komisař pro výchovu, vzdělávání, kulturu a mládež, Ján Figeľ. Mezi oceněné patří například populární španělský zpěvák a herec Miguel Angel Muñoz, irská zpěvačka legendárních Cranberries Dolores O’Riordan či polští rapeři Hemp Gru. Během show, kterou provázel Ray Cokes, známý televizní moderátor, vystoupil i francouzský rapper
Francouzský Institut v Praze zve na večer s knihou Marie N’Diaye, autorkou zvláštních a realistických knih, jejichž témata prozrazují vliv Kafky, Faulknera či Durasové. Její hru Táta musí jíst nastudoval v roce 2003 André Engel a Marie N’Diaye se tak stala první žijící autorkou, jejíž dílo je v repertoáru Comédie-Française. Marie N’Diaye se v Praze setká s českým publikem, bude hovořit o svém díle a zúčastní se dvojjazyčného čtení ze svých knih Čarodějnice, Hilda a Táta musí jíst. 25. února v 18.30 v Café 35 FIP, Štěpánská 35, Praha 1. Rumunský kulturní institut ve spolupráci s nakladatelstvím Fra a mezinárodní literární společností Literature Across Frontiers zve na večer s rumunskou poezií, který je předvojem antologie současné rumunské poezie, jež má v letošním roce vyjít. Autorskému čtení z díla Ioany Ieronim a Claudia Komartina předchází únorové číslo literárního měsíčníku FRA ke kávě, věnované těmto dvěma autorům. 26. února se uskuteční literární večer v literární kavárně Fra (Šafaříkova 15, Praha 2), ve 20 hod. a 28. února se uskuteční čtení děl stejných autorů v literární kavárně Muzea Karlova mostu (Křížovnické náměstí 3, Praha 1) v 19.30 hod.
KAM SMĚŘUJEME, JAKÉ HODNOTY VYZNÁVÁME? Aija Zariņa byla v počátcích své tvorby ovlivněna klasickým modernismem – syntézou kubismu a fauvismu; je autorkou několika cyklů děl, do kterých zakomponovala skryté významy odkazující na lidskou sexualitu, a světu dala rovněž epický cyklus Únos Evropy. „Dnes, po dvaceti letech, se její volby jeví jako téměř prorocké,“ tvrdí Elita Ansone. „Už tehdy Aija hledala identitu Lotyšska a Evropy, avšak v politickém kontextu byly její snahy dokonce hodnoceny jako nebezpečné, proto si vysloužila označení jako persona non grata, bojující samorost nebo nezkroti-
Tipy Evropských novin
Abd al Malik, jeden z patnácti ambasadorů Evropského roku mezikulturního dialogu 2008. Při příležitosti předávání cen uspořádal Ján Figeľ neformální schůzku se zástupci ministerstev kultury členských států. Nechyběli také zástupci hudebního průmyslu - Denis Olivennes, Bernard Miyet a Michel Lambot. Cílem schůzky byla diskuse o otázkách potenciálních vlivů kultury na zvyšování počtu pracovních míst a ekonomický růst obecně. „Inovace a tvořivost jsou nezbytným předpokladem pro proces ekonomického růstu a zároveň podporují společenský rozvoj,“ sdělil účastníkům Ján Figeľ a současně vyjádřil potřebu pokračovat v zavádění první evropské strategie pro kulturu, která byla navržena Evropskou komisí v květnu 2007. Zástupci hudebních společností zdůraznili, že v evropském hudebním průmyslu je v současnosti finančně velmi náročné hledat nové talenty či vydávat nové hudební nahrávky s originálními texty. Stěžovali si také na příliš snadné kopírování děl. „Vytváření uměleckého obsahu vyžaduje investice, ale jejich návratnost klesá. Spotřebitelé chápou digitální dostupnost jako své právo, za které není nutné platit,“ řekl Denis Olivennes.
Ve Skandinávském domě se první březnový čtvrtek představují dvě knihy. Aksel Sandemose se narodil na malém městě v dánském Jutsku norské matce a dánskému otci. Mládí prožil na moři a obě tyto skutečnosti výrazně ovlivnily jeho tvorbu. Druhá kniha přeložená do češtiny, odhalující motiv dávné viny a kořenů, je autorovým zřetelně autobiografickým a nejzávažnějším románem: Uprchlík kříží svou stopu. Hlavní hrdina Espen Arnakke se v mládí dopustil vraždy a neustále se k ní vrací. Nikolaj Frobenius a jeho Latourův katalog vás zavede do přímořského městečka ve Francii 18. století, kde se ohavné lichvářce narodí chlapec jménem Latour. Kromě toho, že je po matce nebývale ošklivý, trpí zvláštní vadou: necítí bolest. 6. března v 18.30, Zlatnická 10, Praha 1. Maďarské kulturní středisko zve na projekci filmu natočeného v pouhých devatenácti dnech a údajně inspirovaného deníkem Thomase Manna, Mužský akt (Férfiakt) z roku 1996. Režisér a scenárista Károly Esztergályos vykresluje příběh ženatého spisovatele ve středním věku, který se zamiluje do dospívajícího chlapce. Snímek plný emocí a poznávání sebe sama uslyšíte s tlumočením do češtiny v kinosále MKS 6. března, Rytířská 25-27, Praha 1. Národní galerie v Praze zve na ochoz a respirium mezaninu Veletržního paláce, kde se koná druhý ročník festivalu Design Match. Letošním mottem je integrace evropských zemí ve společném prostoru - integrace v designu, která navazuje na historickou tradici rakousko-uherské monarchie a dál ji rozvíjí. Proto představuje práce designérů z Česka, Maďarska, Rakouska a Slovenska. Design Match probíhá od 13. března do 3. května. Dukelských hrdinů 47, Praha 7. Polský Institut až do jarního slunovratu hostí výstavu Andrzeje Bednarczyka Calculatorium mundi. Díla profesora Krakovské výtvarné akademie jsou ve sbírkách nejen Národní galerie v Praze, ale také ve sbírkách např. Vatikánské knihovny či knihovny Kongresu USA. Název jeho současné výstavy se odvolává k matematickým operacím ve starém Řecku, které se prováděly pomocí malých kamínků, a dává vyniknout spojení mezi kamenem a číslem. Profesorovu filosofii můžete posoudit do 21. března na adrese Malé nám. 1, Praha 1.
Dolores O’Riordan a eurokomisař Ján Figeľ. Závěrem diskuze komisař oznámil, že v únoru bude vypracována nová studie, která bude zkoumat okolnosti, jež účinně přispívají k podpoře tvořivosti v EU, a také pomůže určit druhy činností, které by měly být realizovány v rámci Evropského roku tvořivosti a inovací 2009. Filip Appl
Rakouské kulturní fórum nabízí absolventskou výstavu fotografií Prager Fotoschule Österreich. V letech 1992 až 1995 byla v Českých Budějovicích a v Praze zřízena fotografická třída Pražské školy fotografie pro rakouské účastníky, která dala základ nynější škole na hornorakouském zámku Weinberg. V současnosti ji navštěvuje ve více než 10 třídách přes 200 žáků. Výstava nabízí pohled dvanácti studentů školy, kteří se zabývali tématem Identita, a své myšlenky fotograficky zpracovali. Jejich velmi osobní přístup k tomuto tématu je cenným přínosem pro nás všechny na cestě hledání vlastní identity. Výstava probíhá do 28. března v 1. patře RKF, Jungmannovo nám. 18, Praha 1. Pavel Farkaš
Adresa redakce: Evropské vydavatelství s.r.o., Průmyslový park, Kancelářská budova P - 8, čp. 80, 533 53 Pardubice - Semtín. Centrální telefon a fax: +420 466 611 139, centrální GSM: +420 777 100 388 e-mail:
[email protected], IČ: 69168741 Vydavatel: Jan Doležal. Ředitelka vydavatelství: Jarmila Kudláčková. Ředitel zpravodajství a komunikace: Miloš Spáčil. Šéfredaktorka: PhDr. Zuzana Nováková. Redaktoři: Jan Štifter, Pavel Farkaš, Veronika Trestrová, Jan Řeháček, regionální a zahraniční dopisovatelé. Fotograf: Miloš Kolesár. Layout: Mgr. Pavel Ševčík. Grafik: Karel Nohava. Jazykové korektury: Iva Málková. Překlady: Jakub Hřib. Produkce: Leona Šolcová. Inzerce: EUROPEAN MEDIA HOUSE s.r.o., e-mail:
[email protected], IČ: 27482855 Tisk: VLTAVA-LABE-PRESS, a.s. Distribuce: ROZŠIŘUJÍ SPOLEČNOSTI PNS, a.s. Předplatné zajišťuje Mediaservis s.r.o., Zákaznické centrum, Moravské náměstí 12D, 659 51 Brno. Příjem objednávek: telefon: +420 541 233 232, fax: +420 541 616 160 e-mail:
[email protected], příjem reklamací: 800 800 890 Cena výtisku: 15,- Kč vč. DPH Evidenční číslo: MK ČR E 14589, ISSN: 1214-696X. Ročník 5, číslo 2, vychází 22. 2. 2008 Názory spolupracovníků nemusí vždy vyjadřovat názory listu. Nevyžádané materiály nevracíme. Za chyby novinového tisku neručíme.
14
Word
SUMMARY
Injection from Brussels for Czech science PRAGUE – In the next few years, Czech science should receive milliards of crowns from Brussels. Scientists welcome the support. They say that it can start a process their fields have been waiting for many decades. Science in the Czech Republic has been struggling with insufficient funds in the long term and research workers have to take into account that they can gain support for their projects only in twenty to thirty percent of cases. However, experts point out many problems. They are afraid that interests of narrow groups of people could play a major part during a distribution of finances. They also hesitate if they are ready for huge amounts.
Prof. Ing. Ivan Wilhelm, CSc. Government agent for European research
Science, or research, belong to areas of activity, which are widely accepted as an international phenomenon. Today, we naturally see the national research as a part of international structures, and also an evaluation of results of researches or scientific work is judged from this point of view. As a result of efforts of this integration, the term „European Research Area“ became established. Czech research was included in it long ago and after the entry of the Czech Republic into EU it became its apparent part. This means that Czech research should seek new ways how to achieve so that it is visible in the European Research Area. This is a very difficult task, demanding a long-lasting research with results at an excellent level, and a creation of conditions for a systematic establishment of research schools with tradition and world wide eminence. Therefore, it is necessary to establish and start building research centres with these ambitions. This requires inviting talented scientific workers into these centres and creating such conditions for their work that would be comparable to conditions of competing sites. It is all mainly about ways of research work, its conduct, apparatus and information security, free communication opportunities and publishment of results. I would place the pay guarantee at an appropriate level at the second place.
EN č. 02 / 2008
From the next year, Czech science should be supported by European milliards. The tap will be turned on for seven years. Domestic scientists say that it was about time, because science has been struggling with insufficient funds in the long term. Beforehand, they point out many problems. One of them are purposeful investments. According to them, if narrow local interests play a major part, supported by strong lobbyism, money will not go in the right direction.
„I am really worried that tens of would-be research complexes will emerge, equipped with up-to-date and expensive apparatuses, scattered around the whole republic and built under a catchy motto about a transfer of results of basic research into practice, but without strong scientific institutions, or possibly prospering companies behind their backs,“ said Jiří Drahoš, Vicepresident of the Academy of Sciences of the Czech Republic. He states that it is necessary to prefer projects with an all-Euro-
pean importance. Ideally those, which are connected to large European research infrastructures and thus can ensure a long-lasting contribution not only to the given region, but for the whole Czech Republic. „The support of Czech science by subsidies from European funds can help our science in a really important fashion. It should bring about fifteen more milliards a year,“ confirmed Jaromír Jermář, Senator of the Parliament of the Czech Republic. Experts hope that the situation will change as soon as possible. It is promised by a prospect for the next few years, when a number of channels, through which money flows, will be reduced. Thus, our country should come close to conditions for example in Canada or Finland. According to scientists and politicians, not only money from Brussels could help Czech science, but also private compa-
archive of the University of Pardubice nies. However, these are still sending money to sports rather than science. Also a reform, which should soon be discussed by the Czech government, should significantly put through the support of science. As a result, a competition should increase and in an applied research the state
would not have to finance somebody who cannot secure a part of money for his project in a private sector. However, some scientists and representatives of universities may not like this idea.
Jan Štifter
Henrik C. Maris: Factory character of outlets is American, Europe prefers retail parks Large outlets, where visitors get to know commercial offers of world cities in an environment and atmosphere of authentic architectonic dominants, are winning popularity also in the Czech Republic. European Newspaper addressed a European expert Henrik C. Maris, who has experience with more than 1,900 outlet centres all over the world. Traditional outlets originated in America. Are European outlets different? Yes. Traditional American outlet centres stand on the outskirts and by inside alignment and equipment it is not different from common commercial centres. The biggest difference is that they are domains of one brand and are used for selling test series of clothing and pieces with petty or hard-to-notice flaws. As a customer you know that you can shop here cheaply and find something different than in common shops. However, the fact is that the original factory character of outlets is typical for America. European centres are more similar to retail parks. They are based on combining many brands and older products sold with a discount.
You have experience with outlets all over the world. Which would you choose as exemplary? This is very difficult to answer. I partook in some of them as a consultant and I could be accused of not being objective. But to say at least something, then from my primary interest, i.e. from the perspective of outlet business, I must mention Parndorf centre near Vienna. You can find a very advanced level of commercial centres in Belgium and the Netherlands, on the contrary the situation is worse in France. Yes, several outlets emerged also in the Czech Republic. How do you think they will develop? I have to admit that I do not know the Czech Republic perfectly. I know maybe about four outlets,
which are already working or will be opened soon. I think Exit 66 outlet is interesting, mostly because of the chosen locality on D1 highway. It is an old and good habit to stop during a long trip, take a walk in an outlet and have a coffee. It is all about shopping customs. A well-known Austrian centre Pandorf is a good example, its sales come in more than 50 percent from people who do not live in Vienna – they are only passing by. As for outlet centres in Prague, in my opinion they should cooperate more. I know this is a slightly controversial idea, but they have one very fundamental shared interest – teach Czech customers to shop in outlets. In a general view, for example outlets in Ruzyně and Štěrboholy could compete, but on the other hand my experience says that three or four outlets in an attraction zone of a city like Prague can prosper side by side. Vlastimil Růžička
Henrik C. Maris professionally applies himself to fashion industry, deals with commercial shopping centres, and more than seven years works in a so-called factory outlet business. He is a lawyer, comes from Denmark, and has direct experience with more than 1,900 outlet centres all over the world. As a consultant, he cooperates with hundreds of brands and developers.
European horizonts of Zdeněk Velíšek
Europe - USA: How to proceed in Afghanistan
The question is not only how to perform the still harder and harder mission, which the majority of the Western world undertook in one of the poorest, backmost and most war-ravaged countries on our planet. The question also is what message will be entailed in military (but also civil) mis-
sions of Western states and organizations into similar situations, in which it will be necessary to intervene in the future, both in the interest of one’s own security and in the interest of establishment of democracy, human rights and, naturally also security of local residents. In other words, the question is how to approach foreign missions. I did not write „military“, because for example in a conception of Czech governments missions regularly have both military and civil functions.
The current transatlantic discussion on NATO mission in Afghanistan is held about a concrete question of dispatching further reinforcement to the restless south in Afghanistan, but in its vertone is a dispute about dispatching contingents of NATO countries, which have been together with contingents of many other countries carrying out tasks of ISAF (International Security Assistence Force). This debate will probably culminate at NATO meeting in Bucuresti in April. Its current stage is
maybe best described by statements of two main protagonists. American Defence Secretary Robert Gates holds an opinion that „NATO wages its first land war in Afghanistan.“ Most probably he means that the participation of NATO in the war, which the United States wage against terrorism. NATO Secretary General, Netherlander Jaap de Hoop Scheffer, says: „In Afghanistan, and before in the Balkans, we verified that security does not last without reconstruction, development, strong governance of the
given country, and last but not least, without a policy of reconciliation.“ (Munich, February 9, Conference on Security) Of course, these two quotes only briefly reflect what in my opinion is an unvoiced core of the current debate on NATO mission in Afghanistan. Just to be sure, I will add one more quote: „Now, we are opening the PRT, i.e. the Provincial Reconstruction Team, which will really look after an improvement of this province, where it will work. Of course, it has its security as-
pects. We have a field hospital and we do many things in Afghanistan.“ (Karel Schwarzenberg on dispatching Czech contingent to Logar, Czech Radio - Radiozurnal, February 11) A statement of American General and former NATO Commander James Jones for Czech Television got stuck in my memory as the most apt one. According to him, the intervention (in Afghanistan, but also elsewhere) does not fail if increasing security is combined with decreasing poverty.
EN č. 02 / 2008
15
INZERCE
Evropské vydavatelství s.r.o. hledá do svého týmu nové kolegy/kolegyně na pozici
Komunikační a mediální agentura EURO P.R. s.r.o. hledá do svého týmu nové kolegy/kolegyně na pozici
ACCOUNT PRO OBCHOD A MARKETING
ACCOUNT MANAGER
Náplň práce
Náplň práce
· obchodní komunikace, marketing · pravidelné konzultace a aktivní spolupráce se stávající klientelou · aktivní vyhledávání a řešení nových obchodních příležitostí za účelem prodeje inzertního prostoru
· · · · · · ·
Místo výkonu práce: Pardubice
tvorba PR strategií v oblasti rozvoje interní a externí komunikace public/media relations komunikace a konzultace se stávající klientelou koordinace, organizace a produkce press meetingů aktivní spolupráce s médii, koncipování a zpracování podkladů pro média vytváření koncepce jednotlivých kampaní s cílem pozitivního mediálního efektu odborné/analytické zpracování a vyhodnocení podkladů/materiálů
Požadujeme · SS/VŠ vzdělání · obchodní praxe v oblasti médií · znalost reklamního/mediálního trhu a principů obchodního jednání výhodou · velmi dobré komunikační schopnosti, reprezentativní vystupování · znalost práce s PC na uživatelské úrovni (MS Word, Excel, Power Point) · smysl pro týmovou práci a odpovědnost · časová flexibilita, samostatné rozhodování, vysoké pracovní nasazení Kontakt Pokud Vás tato pozice zaujala a splňujete požadované předpoklady, kontaktujte nás s Vaším CV a motivačním dopisem na adrese offi
[email protected] V předmětu e-mailu uveďte název pozice.
Místo výkonu práce: Pardubice Požadujeme · · · · · · ·
SS/VŠ vzdělání praxe v oblasti public relations komunikativní znalost AJ velmi dobré komunikační schopnosti aktivní přístup k řešení úkolů, smysl pro týmovou práci reprezentativní vystupování, kreativita, časová flexibilita znalost práce s PC minimálně WINDOWS/OFFICE
Kontakt Pokud Vás tato pozice zaujala a splňujete požadované předpoklady, kontaktujte nás s Vaším CV a motivačním dopisem na adrese
[email protected] V předmětu e-mailu uveďte název pozice.
16
PREZENTACE/INZERCE
EN č. 02 / 2008
ČSOB Pojišťovna získala vyšší rating Standard & Poor‘s znovu zvýšil rating ČSOB Pojišťovny, nyní již na APřední světová ratingová agentura Standard & Poor‘s Ratings Services (S&P) znovu zvýšila rating ČSOB Pojišťovny. Ve svém novém hodnocení jí přiznala dlouhodobý úvěrový rating (ICR) a rating finanční síly (FSR) na úrovni A- se stabilním výhledem, což je jeden z nejlepších výsledků, jaké kdy zaznamenala česká společnost. roveň zdůraznil, že pozitivní roli sehrály i zlepšující se hospodářské v ýsledky ČSOB Pojišťovny. Sama KBC Insurance N.V. má od S&P rating A A- se stabilním v ýhledem.
Generální ředitel ČSOB Pojišťovny Jeroen van Leeuwen: „Zvýšení ratingu je velkým úspěchem, který odráží další posílení strategického významu ČSOB Pojišťovny.“ foto: ČSOB Pojišťovna „Zvýšení ratingu je velkým úspěchem, který odráží další posílení strategického významu ČSOB Pojišťovny pro její mateřskou společnost, belgickou pojišťovnu KBC Insurance N.V., a čím dál vyšší integraci ČSOB Pojišťovny do Skupiny KBC,“ uvedl předseda představenstva a generální ředitel ČSOB Pojišťovny Jeroen van Leeuwen. Zá-
ČSOB Pojišťovna, která je čtvrtou největší pojišťovnou na domácím trhu, v ykazuje v posledních letech velmi dynamický růst, tempem nárůstu předepsaného pojistného v životním i neživotním pojištění předstihuje průměr trhu. Ve třetím čtvrtletí loňského roku činilo její celkové předepsané pojistné 6,617 miliardy korun, z čehož 3,858 miliardy korun připadalo na životní pojištění, kde se tržní podíl ČSOB Pojišťovny podle statistik České asociace pojišťoven zv ýšil již na 10,2 %, a 2,759 miliardy korun na neživotní pojištění, v němž tržní podíl ČSOB Pojišťovny stoupl na 4,7 %.
„Očekáváme, že ČSOB bude i nadále strategicky významnou investicí KBC, a nepředpokládáme proto, že by během následujícího ratingového období mělo dojít k nějaké změně hodnocení,“ uvedla analytička S&P Jelena Bjelanovic, která také zdůraznila dobrou kapitalizaci pozitivně ovlivňující rating ČSOB Pojišťovny.
Standard & Poor‘s pravidelně posuzuje finanční zdraví ČSOB Pojišťovny již od roku 2004. ČSOB Pojišťovna je při-
tom jedna z mála domácích pojišťoven, které procházejí plnohodnotným ratingovým procesem, nikoli pouze ratin-
gem na základě veřejně dostupných informací (tzv. pi rating) či ratingem v rámci celé finanční skupiny.
S&P agentura dále očekává, jak uvedla ve svém zdůvodnění v yššího ratingu, že ČSOB Pojišťovna: · bude i nadále vykazovat zlepšující se pojistně-technické výsledky, · bude i nadále vykazovat příznivé výsledky zisku před zdaněním s tím, že hodnota ROE před zdaněním (návratnost vlastního kapitálu) se bude pohybovat kolem 15 %, · bude udržovat svou kapitalizaci na současné dobré úrovni, · bude i nadále těžit ze své distribuční strategie opírající se mj. i o křížový prodej produktů v rámci Skupiny ČSOB.
ČSOB Pojišťovna je univerzální pojišťovna, která nabízí široké spektrum životních i neživotních pojištění občanům, malým a středním podnikatelům i největším korporacím. V současné době spravuje téměř milion pojistných smluv. Měřeno předepsaným pojistným je čtvrtou největší pojišťovnou na domácím trhu. Tři čtvrtiny jejích akcií vlastní belgická pojišťovna KBC Verzekeringen NV z nadnárodní skupiny KBC, 25 % drží Československá obchodní banka. foto: ČSOB Pojišťovna
…našlápnuté pojištění
Cestovní pojištění
www.csobpoj.cz Infolinka 800 100 777
