V. NOVOROČNÍ KONCERT TALICHOVA KOMORNÍHO ORCHESTRU 5TH NEW YEAR’S CONCERT OF THE TALICH CHAMBER ORCHESTRA
1. 1. 2008 Španělský sál Pražského hradu January 1, 2008 Spanish Hall of the Prague Castle
PROGRAM / PROGRAMME Antonín Dvořák Slovanský tanec č. 2 e moll Slavonic Dance No. 2 E minor Bedřich Smetana Árie Mařenky „Ach jaký žal“ z Prodané nevěsty Aria of Mařenka „Ach jaký žal“, the Bartered Bride Georges Bizet Předehra k opeře Carmen Overture from Carmen Josef Larossi / John Reid / Andreas Romdhane Si Tú Me Amas Alfredo Garcia Sugera / Joachin Rodrigo En Aranjuez Con Tu Amor Gianpietro Felisatti / Malise / Gloria Nuti Il Mare Calmo Della Sera — Ludwig van Beethoven Symfonie č. 2 D dur, op. 36 Beethoven Symfonia No. 2 D major – Adagio molto. Allegro con brio, Larghetto, Scherzo, Allegro molto –
Eva Urbanová Sólo soprán / Solo soprano
Jan Talich Dirigent / Conductor
Program letošního novoročního koncertu je složen ze samých osvědčených a oblíbených skladeb. Jejich autoři už dávno patří mezi tvůrce světového kulturního bohatství a představují opravdovou klasiku ve smyslu trvalosti hodnot, jež nabízejí. Prvním z nich je Antonín Dvořák (1841 – 1904). Prvou řadu svých světoznámých Slovanských tanců napsal už v roce 1878 a osm půvabných tanečních fantazií pro klavír na čtyři ruce se rozletělo za svými interprety do celé Evropy. Patrně vzešly z podnětu Dvořákova berlínského nakladatele Fritze Simrocka a jeho obdivu k Uherským tancům Johannesa Brahmse. Pokud měly Slovanské tance mimořádný úspěch jako skladby klavírní, ještě větší obdiv vzbudily v orchestrální verzi. V této podobě vyšly tiskem počátkem roku 1879 a skladatel za ně obdržel honorář 300 marek, malý zlomek zisku obratného vydavatele. Dodnes tance budí na koncertech nadšení a každý český orchestr je pravidelně uvádí. Z českých tanečních typů převažuje polka, furiant či sousedská, ale jsou zde i taneční typy jiné slovanské provenience. To je právě případ druhého tance e moll. Patrně jde o volnou fantazii na maloruskou dumku či polský gumenjak v kombinaci s moravskou písní ovčáckou. Kdo by neznal Prodanou nevěstu Bedřicha Smetany (1824 – 1884), první opravdovou českou operu? Naše prababičky měly výjevy z „Prodanky“ dokonce na porcelánovém nádobí. Tak byla oblíbená. Každý ale neví, že to, co dnes obdivujeme, je až pátá verze tohoto jevištního skvostu. Ta první byla obyčejná opereta o dvou dějstvích a na jaře roku 1866 zazněla pouze dvakrát. Až čtvrtá podoba díla měla tři dějství a teprve v dnešní úspěšné verzi páté byly mluvené dialogy nahrazeny zpívanými recitativy. Premiéra zazněla 25. září roku 1870 a od té chvíle už k žádným změnám nedošlo. A právě árie Mařenky, 6.výstup třetího dějství, začíná recitativem „Ach jaký žal“ a následuje jedna z nejhezčích árií celé opery „Ten lásky sen, jak krásný byl“. Typicky smetanovská lyrika prostupuje jednu ze sopránových perel této oblíbené opery a zpívat ji představuje jeden z velmi vděčných pěveckých úkolů. Carmen sice znamená latinsky báseň, ale ve světě opery nikdo nepochybuje, že se jedná o jméno uhrančivé operní hrdinky, dělnice z tabákové továrny v Seville. Nikoho předtím nenapadlo uvést na operní jeviště příběh z prostředí, ve kterém se pohybuje vášnivá Carmen. Svým námětem to jednak způsobil skvělý francouzský prozaik Prosper Merimée, ale především mimořádně dramaticky nadaný Georges Bizet (1838 – 1875), který daný námět oproti mnohem drsnější předloze přece jen poněkud zjemnil. Do té doby si Bizeta milovníci opery pamatovali jako autora oper Lovci perel (1863), Kráska z Perthu (1867) nebo Džamilé (1872). Ale Carmen předčila vše. I když v Opeře Comique při premiéře propadla, zanedlouho ovládla světová jeviště. Toho se však nešťastný autor, považovaný za Wagnera románského světa, nedožil. Zemřel přesně tři měsíce po nevydařené premiéře svého geniálního díla, jež stojí na prahu operního verismu. Dnes, kdy máme za sebou 400 let operní historie můžeme s jistotou říci, že Carmen patří mezi nejlepší operní skvosty všech dob. Předehra k ní nás převede do světa španělského temperamentu a osudové vášně. Dvě španělské a jedna italská píseň, jež následují, náleží mezi pomalé sentimentální písně o lásce. Právem patří do repertoáru slavných světových pěvců a publikum je má v oblibě. Proto se také vyskytují v nesčetném množství různých úprav. Už od dob rané renesance by románský svět dal duši za krásnou melodii. Ne náhodou je Itálie kolébkou krásného zpěvu a Španělsko není nikterak pozadu, zejména v síle výrazu a v téměř nebezpečné přesvědčivosti. Rodrigova píseň „S tebou lásko v Aranjuezu“ je zvláště pozoruhodná. Aranjuez, nádherné venkovské sídlo španělských králů jižně od Madridu se těšil skladatelově velké oblibě, tak, že mu
věnoval svůj proslulý kytarový koncert (Concierto de Aranjuez, 1939). Nádherná melodie jeho druhé věty se tak líbila, že byla otextována a dodnes žije druhým životem světově proslulé písně. Zpívá se zde o fontánách s křišťálově čistou vodou a podzimním větru jež znovu přináší ukrytou, ale dosud živoucí lásku. Joaquin Rodrigo (1902 - 1999) byl slavný, od tří let nevidomý, španělský skladatel. Je spjat především se světem koncertní španělské kytary. Ačkoliv Ludwig van Beethoven (1770 – 1827) prožil začátkem 19. století těžkou krizi spjatou s počínajícím sluchovým onemocněním, vyšel z tohoto zápasu posílen. Kdo si přečetl jeho závěť z roku 1802, kde se autor přiznal i k myšlenkám na sebevraždu, může být právem překvapen. Ačkoliv symfonie se sudými čísly jsou v Beethovenově případě méně populární, u druhé z nich k tomu opravdu není důvod. I tak její hudba vyděsila mnohé autorovy současníky včetně zkušeného houslisty Kreutzera, který při poslechu ukázek ze skladby s nevolí odešel. Dnes se to zdá nepochopitelné. Důmyslně vybudované dílo s nádhernou druhou větou v A dur uprostřed a s rázným scherzem, přináší hudební hodnoty do té doby neznámé. Beethovenovo vyjádření, že „není nic krásnějšího, než přiblížit se k božství a rozšiřovat jeho paprsky na lidstvo“ to nejlépe vystihuje. Symfonie poprvé zazněla spolu s klavírním koncertem c moll ve Vídni, 5. dubna 1803, v divadle Na Vídeňce. V letošním roce uplyne 205 let od jejího prvního provedení. The programme of this year’s New Year’s concert consists exclusively of recognized and popular pieces. Their authors have been long considered contributors to the world’s cultural heritage and the eternal value of their works has made them the real classics. The first of the composers is Antonín Dvořák (1841 – 1904). He wrote the first series of his world-famous Slavonic Dances already in 1878; eight gracious piano dance fantasies for four hands were born to be played by performers throughout Europe. Apparently the work was inspired by Dvořák’s Berlin publisher Fritz Simrock and his admiration of Johannes Brahms’s Hungarian Dances. The success of a piano rendition of Slavonic dances was enormous and their orchestral rendition received even more aclaim. The latter rendition was published in print at the beginning of 1879, earning the composer 300 German marks, which was but a small fragment of the profit of the skilful publisher. Slavonic Dances are still enthusiastically received at concerts and every Czech orchestra plays them regularly. The prevailing Czech dances include Czech folk dances “polka”, “furiant” and “sousedská”, but dances of different Slavonic nations are represented, too, e.g. in the second dance in e moll. Most likely it is a free variation of “dumka”, a dance from Carpathian Ruthenia, or of the polish “gumeniak” combined with Moravian shepherd’s songs. There seem to be no one who would not know The Bartered Bride by Bedřich Smetana (1824 – 1884), the first genuine Czech opera. The opera was so popular that the scenes from the piece even appeared as a decoration motif on porcelain dishes used by our great-grandmothers. However, not everyone knows that the work we admire now is already the fifth version of this precious theatre piece. The first version was a plain two-act operetta, which was performed only twice in spring 1866 and the third act was not added before the fourth version of the work. In the fifth version, the one that is so successful at present, spoken dialogs were replaced by sung recitatives. The opera was first performed on September 25th, 1870, and since that day no changes have been made. Mařenka’s aria from the 6th scene of the third act begins with the recitative “Oh the sorrow”, followed by one of the most beautiful arias of the whole opera, “That dream of love, how fair it was.” The aria, which is one of the soprano jewels of this popular opera,
features a lyrical spirit typical for Smetana’s works. To sing it presents a very rewarding challenge for every singer. Although “Carmen” means “poem” in Latin, not a soul in the world of opera would doubt that it is the name of a mesmeric opera heroine, a woman working in a tobacco plant in Seville. For the very first time a composer brought to the scene of opera a story from such environment – the environment in which the passionate Carmen lives. The idea for the story originally came from the pen of Prosper Merimée, an outstanding French novelist, but the greatest merit should be attributed to Georges Bizet (1838 – 1875), an exceptionally gifted dramatist who made Merimée’s rough story a bit gentler. Before Carmen, opera lovers knew Bizet as the author of the operas The Pearl Fishers (1863), The Fair Maid of Perth (1867) or Djamileh (1872). But Carmen exceeded all of them. In spite of the failure of its first performance in the Comique Opera House, it soon gained the scenes all over the world. However, the unfortunate composer called “the Wagner of the Latin world” had not lived to witness its success. He died exactly three months after the unsuccessful first performance of his brilliant piece, which is considered a landmark of opera verism. Today, with 400 years of opera history behind us, we can say with certainty that Carmen belongs to the best opera jewels of all times. Its overture brings us to the world of Spanish temperament and fatal passion. Two Spanish and one Italian song that follow rank among slow sentimental love songs. They truly deserve to be included in the repertoire of famous world renowned singers and to be liked by the audiences. This is also the reason why they appear in so many different adaptations. Since early Renaissance, the Latin world would give anything for a beautiful melody. It is not a coincidence that Italy is said to be the cradle of beautiful singing and Spain is not far behind it, mainly in the strength of expression and almost dangerous persuasiveness. Rodrigo’s song “In Aranjuez with your love” is a truly remarkable piece. Aranjuez, a magnificent manor of Spanish monarchs located to the south of Madrid, was a favourite place of the composer. So much did he love the place that he dedicated to it his famous guitar concert (Concierto de Aranjuez, 1939). The wonderful melody of its second movement was so popular that it was provided with lyrics and it has lived its second life as a world famous song ever since. The lyrics describe fountains with crystal clear water and autumn wind bringing back a secret love, which is still alive. Joaquin Rodrigo (1902 - 1999) was a famous Spanish composer, who was blind since he was 3 years old. His name is mostly associated with the world of Spanish concert guitar. Ludwig van Beethoven (1770 – 1827) went through a serious crisis due to incipient hearing impairment at the beginning of the 19th century; however, it made him stronger. Those who read his last will from 1802, where he admitted having had suicidal tendencies, could be truly amazed. Although Beethoven’s Even Numbers are less popular, it does not apply to the second symphony. Be it as it may, its music scared many of the composer’s contemporaries including the experienced violinist Kreutzer who, displeased, left when listening to selected parts of the symphony. At present we cannot understand his reasons. The work has an ingenious structure with a beautiful second movement in A dur in the middle and a fast scherzo and introduces musical values unknown before. Beethoven himself explained it most successfully by saying that “there is nothing so beautiful as to approach the Divinity and disseminate the divine rays among mankind”. The symphony was first played together with a piano concert in c moll in Vienna on April 5th, 1803, in the Na Vídeňce theatre. This year marks the 205th anniversary of its first performance.
EVA URBANOVÁ Díky fascinujícímu jevištnímu výrazu a zvučnému hlasu se Eva Urbanová stala první dámou české operní scény. Již bezmála dvacet let patří k největším hvězdám pražského Národního divadla a sklízí ovace v zahraničí. K nejvýznamnějším trofejím Evy Urbanové patří Cena Thálie za Kostelničku v Janáčkově Její pastorkyni a americká cena Grammy za nahrávku Celeste Aida: Famous Opera Arias (Nebeská Aida: Slavné operní árie). V roce 2003 získala v Torontu ve spolupráci s Kanadskou operní společností cenu Dora Mavor Moore za vynikající operní představení, opět za ztvárnění Kostelničky. Její nahrávka Fibichovy Šárky pod taktovkou sira Charlese Mackerrase byla v roce 2001 nominována na Grammy, v roce 2003 byla Eva Urbanová jmenována Rytířem řádu umění a literatury Francie. V Národním divadle se Eva Urbanová zhostila nastudování tak rozdílných partů jako je Alžběta (Don Carlos), Leonora (Síla osudu), Julie ve Dvořákově Jakobínu. Milada ve Smetanově Daliboru, Matka Míly v Janáčkově Osudu, stejně jako role, za kterou je ceněna především, Kostelničky v Janáčkově Její pastorkyni. Další obrovskou výzvou pro výjimečný a skvostný soprán Evy Urbanové je Turandot, stejně jako Cizí kněžna v Rusalce, Tosca, La Gioconda, Libuše, Donna Anna v Donu Giovannim, Ortruda v Lohengrinu (tou debutovala v roce 1998 na jevišti newyorské Metropolitní opery, kam se v letech následujících vracela jako Santuzza z Cavalleria Rusticana, Tosca, Cizí kněžna i Turandot). Zpěv studovala Eva Urbanová soukromě u Ludmily Kotnauerové a zárověň pracovala s uznávanou sopranistkou Renatou Scotto. Mezi nejvýznamnější nahrávky Evy Urbanové na deskách patří Smetanova Libuše a Dalibor, Fibichova Šárka, Dvořákova Rusalka, Mahlerův Žalozpěv a Janáčkova Glagolská mše. With her electrifying stage presence and powerful voice, soprano Eva Urbanová is the First Lady of the Czech opera scene. For nearly fifteen years she has been the supreme star at the National Theater in Prague, in addition to her numerous performances abroad. A recipient of several prestigious awards in her home country and abroad, Ms. Urbanová’s most important recognitions include the Czech Thalie award for Jenůfa (Kostelnička) and a Grammy award for her disc Celeste Aida: Famous Opera Arias. In 2003 in Toronto (with the Canadian Opera Company) she has received the Dora Mavor Moore Award for Outstanding Performance in an Opera, again for her portrayal of Kostelnička. Her Suphraphon recording of Fibich’s Šárka, conducetd by Charles Mackerras, was nominated for a Grammy award in 2001. In 2003 Ms. Urbanová has been appointed Chevalier in the Order of Arts and Letters of the Republic of France. At her home, the National Theater in Prague, Ms. Urbanová has performed such varied roles as Elizabetta (Don Carlo), Leonora (La Forza del Destino), Julie in Dvořák’s Jakobín, Milada in Smetana’s Dalibor, Mother of Milla in Janáček’s Osud, and a role for which she is especially renowned, Kostelnička in Janáček’s Jenůfa. Other notable roles for this superb soprano include Turandot, the Foreign Princess in Rusalka, Tosca (San Francisco Opera), La Gioconda, Libuše (Edinburgh Festival and Prague National Theater). She made her debut at the Metropolitan Opera in 1998 as Ortrud in Lohengrin, returning in subsequent seasons as Santuzza in Cavalleria Rusticana, Tosca, the Foreign Princess, and Turandot. In the past, she studied privately with Ludmila Kotnauerová and currently she works, also privately, with the renowned soprano Renata Scotto. Ms. Urbanová’s numerous recordings include both solo recital discs as well as full length operas and other works. Among the most significant are Smetana’s Libuše and Dalibor, Fibich’s Šárka, Dvořák’s Rusalka, Mahler’s Das klagende Lied, and Janáček’s Glagolitic Mass.
TKO Talichův komorní orchestr vznikl v roce 1992 na podnět houslisty Jana Talicha ml., prasynovce legendárního českého dirigenta Václava Talicha. Talichovo jméno s sebou nese nejen věhlas a zvuk české muzikantské tradice, ale i závazek k nejvyšší umělecké odpovědnosti. Umělecký ředitel Jan Talich v posledních letech věnuje velkou část své profesionální kariéry dirigování orchestru, jehož hráči jsou úspěšnými absolventy Akademie múzických umění v Praze a laureáty mnoha domácích i mezinárodních soutěží. Profesionalita hráčů pod osobitým vedením Jana Talicha zaručuje vysokou interpretační úroveň. Orchestr je příznivě hodnocen naší a zahraniční kritikou i hudební veřejností. Dnes se TKO řadí ke špičkovým komorním tělesům v domácím i mezinárodním srovnání. Svědčí o tom spolupráce s významnými dirigentskými osobnostmi jako jsou: Sir Charles Mackerras, Vladimír Válek či Libor Pešek. TKO spolupracuje také s našimi nejlepšími sólisty, jako jsou Josef Suk (housle), Václav Hudeček (housle), Gabriela Demeterová (housle), Pavel Šporcl (housle), Jiří Bárta (violoncello), Michal Kaňka (violoncello), Jana Boušková (harfa), Petr Jiříkovský (klavír), Karel Košárek (klavír), Ludmila Peterková (klarinet), Radek Baborák (lesní roh), Magdalena Kožená (mezzosoprán), Roman Janál (bariton). TKO vystupuje také se zahraničními světoznámými interprety jako: Shlomo Mintz (housle), Chen Halevi (klarinet), Patricie Fontanarosa (housle), Quirine Viersen (violoncello), Konstantin Lifschitz (klavír), Michel Lethiec (klarinet), Gil Sharon (housle), Maurizio Moretti (klavír), Giuliano Sommerhalder (trubka), Alexander Hülshoff (violoncello), Valerie Yeng-Seng (soprán), Mikhail Ovrutsky (housle). TKO pravidelně vystupuje na českých i zahraničních hudebních festivalech , např. ve Švýcarsku, Německu, Francii, Holandsku, Chorvatsku a v dalších zemích. V Praze TKO každoročně pořádá cyklus abonentních koncertů, na nichž stále narůstá okruh věrných posluchačů. TKO je zván k vystoupení při různých společenských a slavnostních příležitostech od institucí i podnikatelských subjektů. K dalším činnostem TKO patří nahrávání CD pro naše i zahraniční společnosti. The Talich Chamber Orchestra was formed in 1992 by the violinist Jan Talich Jr., the great-nephew of the legendary Czech conductor Václav Talich. The Talich name evokes the strong repute of a tradition of Czech musicians, but more than that it embodies a commitment to great artistic responsibility. In recent years Jan Talich, as the orchestra’s artistic director, has been devoting a large part of his professional career to conducting the orchestra, whose members are graduates of the Academy of Performing Arts in Prague and winners of numerous prizes internationally and at home. The orchestra’s members show a level of professionalism under the distinctive direction of Jan Talich that guarantees the highest quality of musical interpretation at the orchestra’s concerts. The TCO has received strong acclaim from both Czech and foreign critics and artists. Today, TCO offers quality comparable to that of the best chamber orchestras worldwide. Among other proofs, this is also evident from the orchestra's cooperation with significant conductors of the music world – Sir Charles Mackerras, Vladimír Válek, Libor Pešek. The TCO also consistently works with the best Czech soloists, such as Josef Suk (violin), Václav Hudeček (violin), Gabriela Demeterová (violin), Pavel Šporcl (violin), Jiří Bárta (violoncello), Michal Kaňka (violoncello), Jana Boušková (harp), Petr Jiříkovský (piano), Karel Košárek (piano), Ludmila Peterková (clarinet), Radek Baborák (French horn), Magdalena Kožená (Mezzo-Soprano) and Roman Janál (Baritone). The TCO has also worked with internationally renowned foreign artists, for example Shlomo Mintz (violin), Chen Halevi (clarinet), Patricie Fontanarosa (violin), Quirine Viersen (violoncello), Konstantin Lifschitz (piano), Michel Lethiec (clarinet), Gil Sharon (violin), Maurizio Moretti (piano), Giuliano Sommerhalder (trumpet), Alexander Hülshoff (violoncello), Valerie Yeng-Seng (Soprano), Mikhail Ovrutsky (violin). The TCO performs regularly at a number of Czech music festivals and plays concerts abroad, for example in Switzerland, Germany, France, Holland, Croatia, etc. Among other TCO concert activities there are the annual subscription concert cycles held in Prague. We also perform private made-to-order concerts for businesses and other institutions. The TCO records CDs for Czech and foreign music companies.
JAN TALICH Jan Talich vystudoval Pražskou konzervatoř a poté absolvoval AMU ve třídě Václava Snítila. Stipendium na další studium obdržel nejprve v USA u S. Ashkenasiho a poté na anglické Guildhall School of Music u Y. Neamana. V roce 1989 získal první cenu v Mezinárodní houslové soutěži Václava Humla v Záhřebu, čímž odstartoval svoji mezinárodní sólovou dráhu. Jako sólista vystoupil Jan Talich s orchestry po celé Evropě (Paříž, Birmingham, Londýn, Brusel) i v USA. Jeho diskografie zahrnuje několik CD s koncerty českých i světových autorů. Pravidelně vyučuje na kurzech doma i v zahraničí – v Telči, Dijonu, Angers, Prades a na Conservatoire Supérieur v Paříži. V posledních letech stále více věnuje dirigentské činnosti a je žádán jako hostující dirigent mnoha orchestry v České republice i v zahraničí. V roce 1992 založil Talichův komorní orchestr, jehož je uměleckým ředitelem a dirigentem. Jan Talich hraje na housle A. Stradivarius z roku 1729. Od roku 1997 je prvním houslistou Talichova kvarteta, které patří mezi přední světová hudební tělesa v tomto oboru. S Talichovým kvartetem již vystoupil na mnoha podiích v celém světě a dočkal se skvělé kritiky. Mezi jeho četné nahrávky patří většina známých českých kvartet i komplet všech smyčcových kvartet od Mendelssohna. Mnoho jeho CD bylo oceněno vydavatelskými časopisy Gramophone, Strad, Diapasson a Radio Bayern. Jan Talich studied at the Prague Conservatoire and later at the prague Academy of Music under Václav Snítil. He received scholarships to further his education in both the USA with S. Ashkenasi and then with Y. Neaman at the Guildhall School of Music in England. In 1989 he won 1st prize at the Václav Huml International Violin Competition in Zagreb, which started his international solo career, playing with orchestras and giving recitals throughout Europe (Paris, Birmingham, London, Brussels and the USA…). He has recorded several solo CDs of Czech music, as well as Beethoven and Mozart concertos. He regularly gives masterclasses both at home and abroad: in Telč, Dijon, Angers, Prades and the Conseratoire Superieur in Paris. In 1992 Jan founded the Talich Chamber Orchestra, of which he is the soloist and artistic director. Jan Talich plays violin A. Stradivarius 1729. From1997 Jan Talich is 1st violinist in the Talich Quartet, one of the worlds leading ensembles of its kind. With the Talich Quartet he has performed to great reviews in most of the world’s most famous venues. Their discography is extensive, covering most of the famous Czech quartets, along with the complete quartets of Mendelssohn. Many of their CD’s were editor’s choice in magazines like Gramophone, Strad, Diapassson and Radio Bayern. Děkujeme ČSOB Private Banking za podporu při dlouhodobějším zapůjčení Stradivarius houslí panu Talichovi. We thank to ČSOB Private Banking for their long term support of the Stradivarius borrowed by Mr. Talich.
www.talich.com
