Díl druhý Jak pracovat s barvou V minulém díle našeho seriálu o trendech v interieru jsme se zaměřili na čtyři nejvíce „Trendy“ styly a jejich charakteristickou barevnost. Abychom se mohli věnovat kombinování barev podle základních (a posléze i složitějších ) barevných schémat, je nutné nejdříve dokonale znát působení a „schopnosti“ jednotlivých barev. Proto se v dnešním a příštím díle budeme věnovat trochu podrobněji základním charakteristikám jednotlivých barev a jejich působení v interieru.
Vlastnosti barev – velmi důležitý moment při jejich zařazování do interieru Jak jsem zmiňovala v předcházejícím díle, barva je jedním z nejpodstatnějších nositelů atmosféry v interieru; dokáže výrazně změnit jakýkoliv prostor, zanechává dojem a spolu se vzory a strukturami pomáhá vytvořit fascinující a krásné místo k životu. Barva je mocná – může očistit a oživit unavené prostory v domech, změnit náladu, pozvednout ducha. Proto by nadčasovým trendem mělo být pracovat s ní s rozmyslem a promyšleně. Ale jak na to, když také víme, že barva je věc pocitu, momentálního naladění, vkusu; jinak působí na batolata, jinak na dospělého? Když každý vnímá barvy jinak? Naše vnímání barvy také ovlivňují vnější prvky – jako je světlo, sousední barva, struktura povrchu… Která barva je tedy ta trendová? Jak poznat, zda ta, či jiná barva se nám po čase nepřestane líbit, nebo nás nezačne nudit? Takové a další podobné otázky dostáváme od svých klientů. Odpověď je jednoznačná v tom, že nejméně chyb při práci s barvou uděláme tehdy, když jí „nestřílíme od boku“., nevyužíváme náhodný výběr, ale naopak zohledníme VŠECHNY aspekty, o kterých jsem se zmiňovala v minulém díle. V prvním momentě je podle mého názoru dobré nechat se vést osobním pocitem a v interieru nepoužívat barvu, ke které mám sám, nebo klient má, averzi (i když je třeba momentálně v módě). Pozor však - mnohdy klient může mluvit o tom, že rozhodně nemá rád např. modrou. Pro nás je ale vždy velmi podstatné a důležité si pomocí vzorníků a obrázků ověřit o jakém tónu a odstínu modré hovoří. Častokrát se totiž stává, že klient nemá rád pouze jeden odstín oné barvy a ostatní se mu líbí. Nebo onu barvu viděl vždy v nevhodných a jemu nepříjemných kombinacích, či strukturách, a pokud mu uděláme návrh v jiné kombinaci, ona neoblíbená barva se mu náhle zalíbí….
Po prvotním intuitivním výběru však nutně musí následovat práce s barvou promyšlená do posledního detailu. Při volbě barevného ladění prostoru musíme brát v úvahu na jedné straně osobu, která bude v interieru žít nebo pracovat. Použité barvy by měli pozitivně působit na všechny činnosti tam vykonávané. Například je dokázáno, že teplé spektrum barev od žluté, přes oranžovou až k červené, podporují činnosti zaměřené na extroverci – podporují komunikaci, tzn. člověka pocitově otevírají směrem k okolnímu světu. Studené, modro-zelené, spektrum barev zase naopak člověka pocitově uzavírá do sebe, podporuje duševní činnost a relax. I když působení barvy na člověka je tou nejdůležitější otázkou, nesmíme zapomínat na to, v jakém prostoru se bude barva nacházet. Severní místnosti určitě potřebují jiné barvy nebo kombinace, než jižní, prosvětlené. Obrovský loft snese více než malý pokoj v paneláku. Proto, třebaže se to může zdát jako klišé, pokud chceme opravdu kvalitně pracovat s použitím barev v interieru, měli bychom ovládat jednotlivé symboliky, vlastnosti, psychologické působení. Začneme dvěma základními barvami, které jsou však vlastně NEBARVY – v barevném kruhu chybí … Bílá – je barvou největšího světelného odrazu (až 80% světelné odrazivosti), což v praxi znamená největší schopnost optického rozšiřování a zvětšování prostoru, objemu a celkové pocitové zlehčování hmotnosti. Proto je vhodná do malých, tmavých místností. Bílá též vzbuzuje dojem neohraničenosti, neurčitosti a prázdnoty. Tzn., že ve velkoryse prostorných interiérech určitě nenavodí útulnost – pokud by bylo naším záměrem jí tam pomocí barvy chceme dosáhnout.
(na tomto obrázku vidíme monochromatické(použití jedné barvy na všech prvcích interieru), nebo v tomto případě lépe a správněji – achromatické schema, kdy na stěnách i zařizovacích předmětech je použita bílá barva. Fotografovaný prostor je malý, s nízkým stropem, tudíž navození dojmu prostoru většího je žádoucí – zde podpořeno i zavěšením celkem velkého zrcadla. Díky použití drobných barevných – pastelových detailů – dekorativní drobnosti na komodě, podlaha, komoda „ patinovaná“ do pastelové namodralé barvy i materiálů – dřevo, bavlna - prostor nepůsobí chladným dojmem)
(na tomto obrázku vidíme opět achromatické schéma – použití achromy na všech prvcích interieru. Zde na rozdíl od prvního obrázku čistota a prostor není narušen vlivem jiné barvy . Proto také interier může na většinu lidí působit chladně, neosobně až sterilně. Sterilita, dokonalá čistota a nekonečnost prostoru je podtržena také použitím lesklé dlažby, na které nejenže by jakékoliv zrnko prachu působilo rušivě, ale ještě svým dokonalým leskem znásobuje hloubku a výšku interieru.) Díky své neutralitě je vhodné ji kombinovat se všemi barvami a též dokáže sjednotit vícero barevných prvků. Bílá má výjimečné postavení ve světě barev také proto, že jejím přimísením do jakékoliv barvy vzniká pastel anebo nádech barvy – čímž se zjemní a rozpustí charakteristika dané barvy a do popředí vystoupí citlivost, jemné stránky … (např. růžová jako pastel červené).
Černá – je protipólem bílé. Má téměř nulovou odrazivost světla.
(na tomto obrázku kontrastní achromatické schéma – použití bílé a černé barvy, kontrast je zjemněný použitím stříbrného kovu, který působí jako jemný doplněk, přechod mezi bílou a černou ) Významnou psychofyzikální vlastností černé je optické zmenšování prostoru a objemu. Je to elegantní, tajemná, působivá barva, kterou není potřeba používat pouze u dekorativních předmětů. Je emocionálně strohá, jednoduše rafinovaná. Její významnou vlastností je také to, že všechny barvy v kombinaci s černou vypadají jasnější, svítivější. Stejně tak jako bílá, je i černá barvou neutrální a je výborně kombinovatelná. Snad nikdo se v oblékání a v interieru nebojí s černou kombinovat. Její tajemnost a působivost vystoupí nejvíce při měkkém umělém osvětlení. Plochy černou barvou natřené jako by ztrácely proporce. Přimícháním černé do jakékoliv barvy vzniká odstín, charakteristický podřízeností a přibrzděnou energií (jako například vínová je odstínem červené) (Na tomto obrázku je kontast mezi bílou a černou ( na zavěšených obrázcích - rám/pasparta –) silnější, protože blízké setkání těchto dvou barev ve své plné síle nic nenarušuje. Kdyby stěna za černými křesly byla bílá, bude kontrast opravdu velký. Vynikl by potom lépe tvar křesel, vyřezávané zádové opěradlo bychom viděli s drobnějšími detaily.)
Šedá – se pohybuje mezi bílou a černou. Je vlastně odstínem černé. Je to pasivní, neutrální barva v pravém slova smyslu. Při simultánním kontrastu s ostatními barvami nechá vyniknout svoje kolegyně. Nijak s nimi nesoupeří, dává jim prostor ukázat se ve své plné kráse. Je dokonce tak ideálním partnerem, že ostatní barvy jsou vedle ní zajímavější, aktivnější a výraznější, než když je necháme samotné.
Je vhodná všude tam, kde chceme zvýraznit a vyčlenit z pozadí jinou barvu. Šedá taktéž účinně tlumí podněty a zpomaluje vegetativní funkce organismu.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Díl třetí
Abychom mohli pokročit ke kombinování barev v interieru, je nutné, abychom byli naprosto familiární se základním působením barev jednotlivých, jejich charakteristik a účinků v interieru. Červená je jednou ze třech primárních barev a její vlastnosti jsou všeobecně známé. Tato barva úspěchu, zdraví a erotiky též uvolňuje blokované pocity a zrychluje srdeční činnost člověka. Je velkým pomocníkem při utváření útulnosti, Velmi vhodné je použít červenou v místnostech, kde chceme upoutat pozornost, podpořit aktivitu a energii. Z toho důvodu se s červenou barvou dost často setkáváme ve fitness centrech i na sportovním oblečení. Myslím, že kdyby se např. Ferrari vyrábělo např. v barvě hnědé, těžko by se za ním někdo otočil ☺.
Červenou barvu je možné použít v široké škále jejích tónů, odstínů i pastelů, v různé sytosti a světlosti, čímž se výrazně rozšiřuje rejstřík jejích psychofyzikálních vlastností. Mezi jednotlivými červenými jsou značné rozdíly v tom, jak na nás i prostor působí. Například Růžová, jako pastel červené, je spojena s bezstarostným dětstvím, cukrárnami, čistotou nevinnosti, Růžová je něžná a romantická, ale to neznamená, že je vhodná pouze do dívčích pokojíků. Pokud její vlastnosti podpoříme jemným vzorem, květy, volány … je možné ji kromě dívčího pokojíčku použít maximáně tak ještě do dámského budooáru. Pokud však jemnou růžovou skombinujeme s šedou, černou, betonem , jednoduchým sklem a technicistním zařízením, její použití se rozšíří. Trvalo dlouho, než si i v našich krajích muži uvědomili, že pokud jsou opravdu mužní, růžová košile na nich nikdy „zženštile“ vypadat nebude ☺
