JIZERKY 2013 Jako každý rok, od roku 1951 tam jezdím, na letní byt a pak už jen na pozdější dovolené. Jsem tamním pamětníkem, moji vrstevníci už většinou pomřeli. Před výjezdem z Prahy jsem si letos nechal zasadit přední bílé zuby a vyrazil do „hukotu Lázní Libverda“. Zuby byly dražší než pak celý následující lázeňský pobyt! PŘÍJEZD Cesta autem, k severním hranicím současného protektorátu Čechy a Morava proběhla bez mimořádných zážitků. U dálnice, už za Prahou byla připravena vojska Bundeswehru, pro snazší a rychlejší opětné vydání Sudet Německu.
1
V lázních jsem si musel telefonicky přivolat hospodyni, aby mě ubytovala. Přiběhla s hněvem, prý kvůli mně musela vytáhnout ruce z hněteného těsta. Pak jsem vyšel do lázní. Radostně jsem oslovil oblíbeného starého Cikána. Z radosti ze setkání jsem mu nabídl jednu cigaretu od dvou různých značek. On prý si cigarety nekupuje, ale sám balí. Hned si vzal dvě, z každé krabičky po jedné. Jednu si zastrčil za ucho, prý na večer, tu druhou si hned zapálil. Večer mu prý mám přinést kořalku, prý ji spolu vypijeme. Dělal jsem, že to neslyším, má moc chudých kamarádů. Na rychlý účinek lázeňských pramenů jsem se musel připravit nákupem vietnamských pomůcek.
2
Končiny jsem navštívil mezi tamní druhou a třetí povodní. Ty jsou běžné, peníze na opravy se jen sypou od pojišťoven, obecních úřadů i Evropské unie. Měnit třikrát ročně podlahy, dveře a omítky je opravdu zbytečný luxus i na tamní chudobu. Obyvatelé už jsou z nadměrné vody zhnuseni.
Některé budovy byly doslova spláchnuty povodněmi. Třeba hacienda Bílá růže (majetek ČSAV), až do základů. Povodeň tu utrhla sráz u silnice. Oprava bude stát osm milionů korun. Ještě nezačali, a už se propadla i silnice. OBYVATELSTVO Každým rokem se to černá na ulicích víc a víc. Převažuje tam cikánsko-vietnamská komunita. Cikánů jsou plné ulice, všech věkových kategorií a pohlaví. Tamní Cikánky tu rodí plynule, bez 3
lámání rekordů. Žádná paterčata! Plynule, každý rok jen jednu topinku. Mají na uživení dětí dost peněz, táhnou státními podporami tamní ekonomiku. Zbytkové obyvatelstvo Čech je přestárlé, už na vyhynutí. Nevím, zda budoucí majitel území – Německo, tohle barevné obyvatelstvo také přijme, či ho zažene do vnitrozemí budoucího protektorátu (jako v 1938)? Bílí muži tam chtějí dosáhnout u nás vídaného televizního amerického blahobytu. Nosí třeba amerikánské čepičky s kšilty, ty z nich ale milionáře neučiní. To přeci nejde, natož těm chudě narozeným. Ti musí zůstat chudými, až do smrti. Doufají ale stále. Obecně tu současní bílí obyvatelé mají ošklivé tváře a postavy. I nejošklivější tamní Cikánky jsou pohlednější. Přesto se všichni na chodníku zvučně a radostně zdraví. Mají neposazené hlasy. Při setkání s cizím obličejem mají dlouhý, zpytavý pohled a silně svěšenou dolní čelist. Sliny jim z ní ale neodkapávají. OSVĚTOVÉ NÁPISY:
4
PRACOVNÍ MORÁLKA dnes jako dříve, ale totéž, už jen za tisíce korun
5
POSTAVY V hospodě jsem letos hledal dlouhodobého kumpána, ryšavého
penzistu. Byl mi dobrým společníkem. Sedával samostatně, usmíval se, jen každou minutu vykřikoval gestapo, gestapo,…! Nebyl tam. Prý si na jaře vyzvedl penzi, došel domů, padl na zem a skonal. Tak tu skončil poslední spokojený pamětník války.
Katolík
dochází pěšky do kostela a pro jídlo každý den.
Našlape tak tam a zpět celkem 12 kilometrů denně. Ve své vsi má jenom poštovní schránku, nic víc. Letos mu je 92 let, je poměrně ve skvělé kondici. Do těchto končin se přistěhoval v roce 1945.
Církevní autokar sváží katolické věřící dvakrát denně, zadarmo. Lázeňským parkem už od rána prochází houbaři a denně nalézají houby. Je tam vlhko, i když v jiných částech republiky houby v té době vůbec nerostly. V některých domech si večer obyvatelé mohou večer dovolit rozsvítit, na chvíli osmiwattovou žárovku, tamní boháči si občas pustí i barevný televizor. Pracovní příležitost je nulová, vše minulé výdělečné, muselo být zničeno. Platy by v případě úspěchu byly stejně tak nízké, že 6
doprava a oběd by byly dražší než pracovní výdělek. Nejlepší je žít na státní útraty, pobírat invalidní penze a dívat se doma na levnou televizi. Matky s kočárky se nejvíce rozpovídávají mezi krámovými a domovními dveřmi. Tam si mají nejvíce co říci. Procházejícím sice ochotně ustoupí, hned se ale vrátí do původních ucpávajících pozic. Majitel auta si zaparkoval pod stromem. Někteří tamní obyvatelé neustále krmí ptactvo nebeské. Ti mu ho pak potentočkovali tak, že ani automyčka to neodstranila. Vyhnal tedy k vozu manželku s pískovým práškem na nádobí. Odřela ho až na plech. Musel to nechat znovu nalakovat. Lázeňská kulturní referentka byla vyhozena z věkových důvodů. Našla si zaměstnání v katolickém Centru duchovní obrody. Tam s ní také nebyli spokojeni. Turisté z Beneluxu přijeli až k večeru a chtěli mimořádnou prohlídku. Ona prý už měla po pracovní době a ať si jdou třeba do pr….. Za to ji vyhodili, prý i ona má jít do pr….. Vesničané tam jsou ještě schopni mluvit ústy, ne jen pořvávat do mobilu. Budhista mi nabídl tamní letošní šlágr – diamantovou vodu. Prý mi vyléčí všechny neduhy. Ta se nedá koupit, musí se od někoho dostat. Doma si ji prý mohu dolévat pitnou, tak bude nekonečná. Prodavačka Viet-Congu je asijsky mazaná a ví, jak moc Češi kradou. Když jsem v samoobsluze vybíral zboží, rafinovaně se se zrcátkem jakoby česala; při tom mě sledovala. Zamával jsem na ni a ona toho nechala. Kuřáci si značku cigaret vybírají svérázně, horalsky. V hrsti drží mince, a podle počtu mincí si pak poručí finančně dostupnou značku. Polák sem dováží polské sladkosti dvakrát týdně. Z Polska vyjíždí ráno ve 4.30, s čerstvými výrobky. Ceny má mírné a naši lidé horlivě nakupují. Na naši chuť jsou málo sladké a se slabou vanilkovou vůní. Za ty ceny však nám chutnají.
7
Horská lazebnice má velmi zlomený nos. Musí s řemeslem kočovat po okolních vesnicích, tolik vlasů tam, u nich přeci nevyroste. Ráda mě stříhá, za poloviční cenu než v Praze. Já jí přitom povídám nejčerstvější lázeňské drby, ona je ještě nezná a často žasne. Ostříhané vlasy si nechává, stejně jí je pak odplaví následná povodeň. Horská pedikúra má stálé stanoviště. Lavor na namáčení nohou se jen těžko převáží. Byl jsem na pedikúře prvně v životě. Musel jsem se objednat den předem. Přes poledne si prý podnikatelka vaří a jí hodinu a půl. Na lůžku právě ležel penzista a ona mu „operovala“ nohy. Řekl jsem mé jméno Nekvasil a „operovaný“ ihned ožil. On prý v Praze bydlí v Nekvasilově ulici! Slíbil jsem mu, že mu činži nezvýším. Uklidnil se. Na výkon na mých nohách jsem přišel smířen, že to bude bolet. Hned jsem si omáčel nohy. Jsem všude lehtivý. Pedikérka mě varovala, budu-li cukat, pak mě prý bodne. Když odstřihla bolavý a zarůstající nehet, kopl jsem ji do obličeje. Pak jsme toho násilí oba raději nechali. Horská manikúra byla o patro výše. Je tam jiná „specialistka“. Také jsem na ní nikdy v životě nebyl. Váhal jsem, nakonec jsem na tu zbytečnost nešel. Obyvatelstvo se demokracií blíží konečně do středověku. Za slunečního odpoledne si před basilikou nenuceně kojí. Aspoň že to kojené dítě bylo bělošské. Horský fotograf se i tady jakž takž uživí. Je ženatý ale bezdětný. Na oběd chodí k maželce, na hodinu a půl. Vaří mu chléb s nudlemi. Horský advokát už přišel o kancelář i milovanou čubku (tu v hospodě držíval v klíně a krmil sladkostmi). Kancelář mu zabavila Horská služba.
8
Horský bufet zavírá už ve 13,30. To už mají ale vše snědeno. Vybrané jídlo se musí objednat den předem. Jinak ho snědí jiní. Bufeťačka nespokojencům vyčítá, „xste tu každý den, xsí nepamatujete, že jídlo na zítra se musí objednat už dnes“? Horský Viet-Cong nepotřebuje české předražené jesle. Děti si v krámě odkládá hned vedle pokladny. Ty stejně pořád spí. Horskou SMS jsem poslal z vrcholu hory. Byla zdvořilá. V nadměrném horském světle jsem ji asi odeslal jinam. Přišla mi odpověď: „Xses snad ses posral, vole!“ Asi byl od křehké slečnyhoralky. Prodavačky a servírky, když nemají zákazníkovo zboží říkají: „Xsí nepamujete, že už včera jsem to neměla?“ Žádné, náš zákazník, náš pán. Mohli si přeci žádané sezonní zboží nakoupit v jiném, jim známém krámě, ranní cestou do služby. To je ale ani nenapadne. Nákupy se daly pořídit velmi levně. U pultů s exspirovanými potravinami bývala tlačenice místních žen. Prošlé dva jogurty byly třeba celkem za pět korun. Později skončily v odpadkových kontejnerech a snědli je chudí bezdomovci. Polední přestávka se tam drží dvě hodiny. Pak už se blíží konec prodejní doby a krámy zavírají v 15,30; nastupuje noc. Brutální Nikita je tamní zapálená policistka. Číhá skrytě v roští u závor železničního přejezdu. Když začne blikat červená (letos jsou šraňky dokonce už na elektrický proud, dříve byly jen na kliku), přichází její okamžik. Chodci a cyklisté přechází dál kolem spuštěných „šraněk“. Vystartovává a každému napaří pokutu 50 korun. Prý ji budou muset přeložit, tolik peněz zdejší lidé platit nemohou. BACHAŘKA Je jí 80 let a je už dávno v penzi. Její příbuzní dožívali i přes 100 let. Nyní je pokladní na koupališti. Po rozhovoru mi podala pravou ruku. Chyběl jí na ní palec. Dodatečně jsem zjistil, že jí ho ukousla „muklice“ v ženské věznici. HOSPODYNĚ Říkají jí podle vředů BÉRCOVKA. Je hlavní silou komplexu penzionů Pižlavých. Je fyzicky i psychicky neobyčejně zdatná. Vaří, pere, mandluje a ubytovává hosty. Zařídí všechno, mobilem i počítačem. Pomáhá jí jen pár ukrajinských uklízeček.
9
DEMOKRACIE PO 25-ti LETECH:
PODNIKÁNÍ V tomto „zapomenutém kraji“ se nic nedaří. Kvetoucí zdejší průmysl musel být zničen, (ve prospěch asijských výrobců). Na letošek třeba zbankrotoval i autoservis a jediná prodejna potravin. Prodej nejnutnějšího jídla převzal Viet-Cong. Zkrachoval i hotel VietCongu, Zvon. Restaurace Belgické Kongo, (Viet-Cong), přestala vyvářet, napájí jen místní dva štamgasty. Kapitán Achab je také jednonohý, jako ten filmový. Jako hospodský kuchař umí ještě mimořádně dobře uvařit jídlo, nezapomenutelná byla třeba jeho hovězí líčka na víně se šťouchanými bramborami. V pátek večer griluje už dál od terasy, prý se z jeho dýmu hosté rdousili. Achab umí být také roztržitý. Když mu například dojdou vařené brambory, jde raději venčit čubku. Nedoběhne si do vedlejšího krámu (večerce), je nakoupit a rychle je k jídlu hostům uvařit. Neobyčejně dobře se daří velkohoteliérovi Cajdlovi. Vykupuje dále domy i pozemky. Pořád si půjčuje na nákupy peníze, z dluhů umí zbohatnout!? Na kamenných hranicích jeho pozemků jsou vytesány četné Davidovy hvězdy.
10
POBYT V horských podmínkách je příjem televizního signálu skoro nemožný. Přístroje odborníkům ukazují jen matoucí desinformace o síle přijímaného signálu. Místní mají proto kabelové rozvody. I já jsem měl v pokoji plochý televizor. Vedra byla v těch dnech mimořádná, kabelový rozvod se zapařil. Za dva dny přijeli mechanici a příjem obnovili. Pak jsem mohl zase sledovat noční programy. Zvláště mě zaujal americký horor o zlé krajtě a krokodýlovi. Přikrmili je slepicemi se steroidy a oni pak nadměrně vyrostli. Přivolaná Národní garda proti nim zbraněmi nic nezmohla. Vše zachránila talentovaná americká bioložka. Vypustila feromon, zvířata přešla do starého lomu s dynamitem a všechna je tím roztrhala, na sekanou. Do rána se mi pak zdály strašné sny. Zatím jsem poslouchal Rádio Sever. Byl jsem udiven jeho kvalitou. Vysílalo libou, melodickou, českou hudbu. Také známé a populární české scénky. Živé vstupy severských posluchačů byly ale myšlenkově slabší. Vůbec nepouštěli chroptění podřezávaných amerických negrů. Asi by to tam nikdo neposlouchal. Bydlel jsem v oblíbeném, kdysi pošťovním domě. Vždy se mi v něm líbila jeho vůně plísně. Na letošek byl rekonstruován, plíseň byla pryč, bezplísňové nájemné dražší. Stýskalo se mi po té plísni. ZUZKA je tam má dlouholetá známá. Je už dávno v penzi, jako každý mladý člověk. Má dost dlouhé chvíle a tak se zabavuje telefonováním. Včera odpoledne volala strýci. Ten byl zrovna na rybách a ulovil úhoře. Jednou rukou držel úhoře, druhou mobil. Ryba se mu vysmekla a vylezla na strom. On lezl za ní. Kousl ho do ruky a utekl zpět do vody. Rybář byl ze zbytečného telefonování značně rozladěn. S mámou doma neměly co dělat a tak uklízely. Našly zlomky zlata a prodaly je. Za stržené tisícovky si nakoupily, do mražáku hodně kil masa. Při našem společném posedávání na lavičce, stále petrachtovala, kdo jde kolem a který Cikán ji právě teď viděl. Vidí Cikány na každém místě. Milence mění každý třetí rok. Všechny tři dostupné, ze vsi už měla. Teď je má jako v muzeu voskových figurín (Madame Tussaud), v místní kavárně. Posedávají tam, vzpomínají, dva už pobírají invalidní důchody. Třetí o něm stále jen sní. Předčasné invalidní důchody jim ale ona nezpůsobila. 11
Vyšli jsme si na procházku kolem povodňové řeky Smědá. V tu chvíli se zrovna nevylévala ze žulového koryta. V jednom domu u ní chovali Bivoje. Byl to divoký kanec, v lese nalezený, od narození u lidí chovaný. Neznámé lidi prý pokouše. Zrovna v kotci pospával, tak jsem praštil klackem. Vyskočil a chtěl mě kousat, musel jsem rychle uskočit. Nakonec vše dopadlo dobře.
Šli jsme naslouchat Božímu slovu zdarma
Na druhém břeku řeky bydlí v jednom domě dva gayové. Pečlivě běhali po zahradě kolem domu a oba něco, po povodni opravovali. Vybavovat se ale nechtěli. Vystrkovali tučné kýty z trenýrek. Nikdo jiný v širém okolí, kromě nich nepracoval.
Vyjeli jsme na Smědavu 12
STRAVOVÁNÍ Vařily mi Cikánky, jeptišky a bílý jednonohý kuchař, řečený kapitán Achab. Ten byl nejlepší, kuchařina mu říkala pane. DOPRAVA Osobních aut s turisty, natož s místními, tam jezdilo málo. Nejsou peníze na drahý benzín. Feminismus za volant sem ještě nedošel, i osobáky tu řídí muži. Těžká nákladní auta převáží klády, kamení a písek. Ta musí řídit horští šoféři. Horských cyklistů bylo letos také málo. VÝLETY Na horskou boudu Smědava se dalo pohodlně dojet autobusem. Každý rok je k turistům přívětivější. Po dojezdu autobusu má třeba tamní bufet už otevřeno! Mají ale jenom teplou polévku. Chtěl jsem přihřát buřta. To je prý nemožné, neměli teplou vodu. Kuchaři také nemohou vodu ohřát, prý vaří obědy, povídala bufeťačka. Musel jsem pokračovat v túře o hladu a žízni. Záchody boudy ale byly už letos dostupné. Vyjel jsem na terasu Bártlovy boudy. Popíjel pivo na slunci a kochal se zelení zeleného údolí. Trávník pod restaurací sekal hospodský benzinovou sekačkou. Zašimralo mě v nose a schylovalo 13
se k silnému kýchnutí. Doběhl jsem ke kraji terasy a hlasitě kýchl do údolí. Po kýchnutí mu v tu chvíli okamžitě sekačka zhasla. U Bártlovy boudy rostly loni ještě vzácné rostliny (lilie). Ty rostou jen málokde. Letos byla na vzácné lokalitě vysoká hromada odpadků. Už tam nikdy nevyrostou! Po túře ze Smědavy přes Paličník, do Hejnic (15 km horským terénem) jsem se vzpamatovával tři dny. Jenom jsem vysedával. Pak už se mi nohy tolik netřásly. BÍLOPOTCKÉ SLAVNOSTI Pořádá je Spolek za Bílý Potok veselejší a další drobní podnikatelé, sponzoři. Hospodský už den předem naředil hořčici vodou. Výdělečná kapalina měla sloužit jako příloha ke grilovanému praseti. Restaurační kuchařka se ve volné chvíli snažila zapojit do rozhovoru mužů. Byla okřiknuta mladíkem: Drž hubu, ty krávo blbá! Běžné je tam horské oslovování výrazy: Vole, krávo, čuráku. Odpoledne byla předváděna jen jedna atrakce. Motorkář měl už jednu nohu dřevěnou.
14
HOSPODY Byly letos skoro liduprázdné. Jen málo štamgastů sedávalo společně a mlčelo. Neměli si co říci. Občas to vypadalo, jako by jeden z nich chtěl najednou říci celou, souvislou větu. Včas se ale zarazil a pokračoval v kolektivním mlčení. Držel partu a spokojeně čekal na smrt, v demokracii. V noci ruší horské ticho zpěv hospodských opilců. Restaurace mají představy o podnikání krapetko popletené. Na velkém silničním poutači inzerují dnes hotová jídla. Ale jediný automobilový vjezd má staženou závoru a značku zákaz vjezdu. Opakem byl kočující podnikatel-počítačový pivař. Ten seděl, popíjel pivo a mačkal notebook. Byl duchem nepřítomen. Oblíbené je tu pivo Konrád Henlein. Nemohou zapomenout na 2. světovou válku. Mnozí tamní starostové jsou už podle jména potomci neodsunutých sudetských Němců. Svérázně tu podnikatelé pojímají sezonní soboty a neděle. Zamknou obchody a odjedou na své chalupy. HOSTÉ Dva mladí otcové, s potomky v kočárcích jezdili proti sobě a častovali se výkřiky: Ztratil jsi dudlík, vypadlo ti chrastítko! Lázeňské ženy jsou už přezrálé víno. Je jim kolem 80-ky a jsou dvoutykadlové (mají dvě berle). Škoda o ně zavadit jen pohledem. 15
TRAGÉDIE Odstřelil se tam policajt, ale až na konci své pracovní doby. Důvodem byla nevěrná manželka. Tam ještě existuje sex a nevěra.
Právě se policista odstřelil
Na sídlišti se dusilo dítě. Musela přiletět na náves helikoptéra až z Liberce. Hodně se hovořilo o tom, jak velký pes zakousl malou čubku. Byla to místní událost. Čuba byla mučednice. Cikáni o ni típali hořící cigarety. Opilá stará Cikánka se v ranních hodinách vracela z cikánské pitky do svého brlohu. Jen těžko přecházela železniční trať. Náhodou projížděl vlak a uřízl jí hlavu. Národní smutek ale kvůli tomu vyhlášen nebyl. ZÁSOBOVÁNÍ Pamatuji to od 1950. Tehdy, po válce, nebylo nic k jídlu, jen prázdné pulty. Teď, 70 let po válce se pulty pod zbožím jen prohýbají. Nikdo nic nekupuje, obyvatelé na jídlo už nemají peníze. Kupuje se tu na „dlužní knížku“, jako v bídě I. republiky. Nemohl jsem tomu uvěřit! POČASÍ Ve zdejších potocích žili loni pstruzi. Po letošních třech povodních letos žádný, voda je odplavila do Hamburku. V tu dobu tekla jen kalná povodňová voda. NÁVRAT Po odjezdu do Prahy jsem si vzpomněl na vrácení klíčů až u řezníka. Ten byl 10 kilometrů od lázní. Musel jsem tedy odjíždět odtud podruhé. Vrchní hospodyně mě za ochotu hned seřvala, prý 16
jsem na pokoji kouřil. Odjížděl jsem rozladěn. Začal jsem se těšit na pobyt v mém letním sídle, Hnojákově, ve Středočeském kraji. Tam budu moci bezostyšně jíst, pít i kouřit. Rozladění po dojezdu do Prahy čekalo už před naším domem. Nekouřil jsem, přesto mě oslovila Cikánka (zadunajská Slovanka), chtěla cigaretu a prý že mi pohádá z ruky. Odmítl jsem. Miloš Nekvasil
17