V kurzu se společně s hosty pokouším o opatrné a respektující ohledávání fenoménu, jenž se (možná naštěstí ) úspěšně brání vědeckému poznání

Čtyři lásky Láska je jako večernice plující černou oblohou Náš život hoří jako svíce a mrtví milovat nemohou Václav Hrabě, Variace na renesanční téma

Petr Sládeček, 2014

Tento kompilační učební text vznikl původně jako studijní opora ke kurzu Láska jako kulturní fenomén na Vyšší odborné škole publicistiky v Praze (sylabus zde). V kurzu se – společně s hosty – pokouším o opatrné a respektující ohledávání fenoménu, jenž se (možná naštěstí ☺) úspěšně brání vědeckému poznání. Text není zcela samonosný, slouží jako podklad pro výklad a pro diskusi ve výuce. Bez doprovodného komentáře postrádá část důležitých historických, společenských a kulturních kontextů. Přesto jej dávám k dispozici na svou webovou stránku – už proto, že dnešní většinový diskurz o lásce v českých médiích zní naprosto jiným, odlišným tónem.Text jsem také trochu rozšířil - do podoby pro dospělé. Verzí pro dospělé však nenaznačuji, že čtenář zde může očekávat nějaké lechtivé obsahy. Naopak – půjde o text spíše vážný. Koneckonců, jsem již starší muž na prahu padesátky ☺. Nepochybuji tedy, že lidé mladší, zejména mladí, vidí lásku… jinak. Možná – úplně jinak ☺.

2

Láska je jedním z nejdražších slov, které člověk může vyslovit. Proto je dobré vyslovovat toto vzácné, křehké slovo střídmě, opatrně, s respektem, s ohledem. Je-li vzácné slovo láska vyslovováno příliš často, ledabyle a lehkomyslně, může postupně ve společnosti ztrácet hlubší smysl či význam, jenž mu podle tradice přísluší. Láska se tak může stát pojmem nepochopeným, vyprázdněným. Též, bohužel, slovem využívaným či dokonce - zneužívaným.

3

Láska je veliké tajemství…

„Silná jako smrt je láska.“ Píseň písní 8, 6

5

Obsah

1. Erós: láska touhy…………………………….…9 - Platón a Erós - Romantická láska a její proměny - Odvrácená tvář Eróta 2. Storgé: láska úcty……………………………68 - Manželská a milenecká láska - Nevěra - Odvrácená tvář Storgé - Příbuzenství 3. Fíliá: láska citu……………………………….145 - Aristotelés a Fíliá - Odvrácená tvář Fíliá 4. Agapé: láska přejícnosti…………………163 - Charitas Deus Est - Kontemplace, Mystika - Odvrácená tvář Agapé 5. Láska mateřská……………………………….190 6. Láska otcovská………………………………..192 7. Několik dalších pojmů…………………….194 8. Láska a společenské vědy……………….212 9. Něco slavných citátů ……………………..224 10. Na závěr něco hudby…………………….256 6

Motiv či téma lásky můžeme sledovat až k nejstarším, pravěkým projevům lidské kultury. Z důvodů limitovaného rozsahu pomineme starší projevy lásky v hmotné kultuře, v nejstarší mytologii, a zamíříme do civilizace starého Řecka, kolébky evropské kultury a vzdělanosti.

7

Antické rozlišování lásky I. Erós – touha po tom, co chybí. Láska touhy. Dnes: láska smyslná, vášnivá. II. Storgé – rodinné spolužití. Láska úcty. Dnes: láska rodinná. III. Fíliá – dominuje vzájemnost. Láska citu. Dnes: láska přátelská. IV. Agapé – dominuje radost z dávání. Láska přejícnosti. Dnes: láska duchovní. 8

I. Erós: láska touhy

9

Společný jmenovatel mnoha posvátných vyprávění mytologických, kosmologických, kosmogonických, theogonických: láska stvořitelská – stvoření světa (kosmu, bohů) má milostný, erotický rozměr.

10

Tak třeba:

Theogonie Nejdříve ze všeho byl Chaos, pak Země širokoprsá, pak mrákotný Tartar, a pak Erós, jenž veškerých bohů i lidí mysl v prsou si podmaňuje. Hésiodos, Zrození bohů, 118 Podle orfického mýtu o stvoření světa je Erós primárním božstvem, které nejen ztělesňuje sílu erotické lásky, ale také naléhavý přírodní pud, první záblesk světla zodpovědný za počátek a pořádek všech věcí v kosmu. www.wikipedia.org

12

„Orfický mýtus“ Vítr se dvořil černokřídlé Noci, bohyni Nyx, před níž cítí bázeň i Zeus, a ta že snesla v lůnu Temnoty stříbrné vejce. Z toho vejce se vylíhl Erós, kterému někteří říkají Fanes, a uvedl celý svět do pohybu. Erós byl hermafrodit, měl zlatá křídla, a protože měl čtyři hlavy, řval někdy jako lev, bučel jako býk, jindy syčel jako had nebo bečel jako beran. Noc, která mu dala jméno Erikepaios a Prótogenos Faethón, s ním žila v jeskyni a sama představovala trojici: Noc, Řád, Spravedlnost. Před jeskyní seděla matka Rheia, před níž nebylo úniku, a přivolávala hrou na mosazný bubínek pozornost k proroctvím bohyně. Erós - Fanes stvořil zemi, oblohu, slunce a měsíc, ale trojjediná bohyně nad světem vládla, dokud její žezlo nepřešlo na Úrana. Robert Graves, Řecké mýty, 2004

13

Olympský mýtus Na počátku existoval jen Chaos (zející propast), z něho povstala Gaia (Země) a Erós. Pak „Země zrodila napřed jí samé podobné nebe, Úrana plného hvězd, kol dokola aby ji halil.“ […]

„Veliký Úranos přišel, s ním noc, a kol dokola Zemi touže po milování on objal a všady se prostřel.“ Hésiodos, Zrození bohů 126, 176

hieros gamos

Foto detail přebalu knihy D. M. Buss, Evoluce touhy, Volvox Globator 2009

14

Zrození Venuše Afrodité vnuká chtíč lásky do prsou zvířat, lidí i bohů […] Jejím dílem je vnukat, velebit a bránit fyzickou lásku, tělesné spojení […] Jde zde o náboženské ospravedlnění sexuality, o nepřemožitelnost a iracionální povahu sexuální touhy […] Zjevení sexuality jakožto transcendence a mystéria. Mircea Eliade, Dějiny náboženského myšlení I, Praha, Oikoymenh 1995, s. 266 - 267

Sandro Botticelli, Zrození Venuše, 1482, foto wikimedia

15

Paridův soud

Bohyně sváru Eris utrhla zlaté jablko ze zahrady Hesperidek a vhodila je mezi Héru, Athénu a Afrodítu. Mladý panic Paris se uvolil rozsoudit, které z těchto třech bohyň by mělo jablko připadnout jako té nejkrásnější. Věru, strašná situace ☺, , ☺. Také to ne právě dobře dopadlo… Alfons Mucha, Paridův soud, kalendář Vieillemard, 1895, foto: artdictionary.wordpress.com

16

Erós a Psýché Nejznáměji v Apuleiových Proměnách (Zlatý osel)

Antonio Canova, Psýché oživená Erótovým polibkem, 1793, Louvre, foto veronicaverai.com

17

Platón a Erós

Pojďme společně nahlédnout do vybraných částí Platónových dialogů Faidros a Symposion, dvou základních textů evropské filosofické tradice, jež pojednávají o – LÁSCE. 18

Faidros, druhá Sókratova řeč Láska jako šílenost a boží dar. „Působením šílenosti se nám dostává největších dober, je-li ovšem dávána darem božím […] Šílenost, která je z boha, je nad rozumnost, vznikající u lidí.“ 244 b, d

19

Faidros, druhá Sókratova řeč Zasažení duše láskou a krásou. „…kdykoli uvidí božský obličej, dobře vypodobňující krásu […] tu jako z hrůzy v něm nastane proměna, zachvátí ho pot a nezvyklé horko; přijav totiž očima výron krásy […] zavlažuje se a zahřívá, okřívá od bolesti a má radost […] kdykoli se však duše vzdálí […] je rozčilena a cítí bolest […] Ze směsi obou těchto pocitů je poplašena podivností toho stavu a nevědouc si rady zuří a šíleností jata ani nemůže v noci spát ani ve dne vydržet na jednom místě […] Tento stav […] jmenují lidé erótem, láskou. 251 b – 252 b 20

Faidros, druhá Sókratova řeč Mýtus o vozatajovi duše - je také o lásce. „Duše se podobá srostlině okřídleného spřežení a vozataje. Koně i vozatajové bohů jsou sami dobří [ …] u lidí jsou koně různí, jeden krásný a dobrý, druhý opačných vlastností […] tu pak řízení u nás nutně nesnadné a trapné.

246 b

Z těch koní, řekli jsme, jeden je dobrý, druhý ne. Jeden svým vzhledem přímý, barvy bílé… milovník cti s uměřeností a studem, přítel pravdivého mínění […] je řízen jedině pobídkou a slovem. Ten druhý je křivý […] sestavený bez ladu a skladu, přítel zpupnosti a vychloubání […] poslouchající toliko biče a bodců.“

254 d - e

Detail přebalu knihy Mary Renaultové The Charioteer, 1953, foto wikipedia

21

Faidros, druhá Sókratova řeč Mýtus o vozatajovi duše - je také o lásce. „A tu když vozataj uvidí milostný zjev a v celé duši se tím dojmem rozehřeje a je naplněn bodáním dráždění a touhy, tu ten kůň, který je vozataje poslušný, jako vždycky i tehdy jsa přemáhán studem zdržuje sám sebe, aby skokem nenapadl milovaného. Ale ten druhý nedbá ani bodání vozatajova ani biče, nýbrž vyskakuje a prudce se žene a působí spřeženci i vozatajovi veliké nesnáze…“ 254 a 22

Faidros, druhá Sókratova řeč Mýtus o vozatajovi duše. „Je pak mnoho vzácných cest uvnitř nebes, kterými jezdí rod blažených bohů, přičemž každý z nich dělá své dílo, a za ním následuje, kdo kdy chce a může; neboť závist nemá místo uvnitř božského sboru. … 247 a - b Ostatní duše dychtí sice všechny po tom, co je nahoře, ale nemohou tam, a tu konají spolu tu okružní cestu jsouce ponořeny dolů, šlapají po sobě vespolek a do sebe vrážejí, pokoušejíce se dostat jedna před druhou. Tu vzniká nesmírný hluk, zápas a lopocení, přičemž se vinou špatných vozatajů mnohé zmrzačují […] a všechny přesto, že vynakládají velkou námahu, odcházejí neúčastny podívané na jsoucno a po odchodu se nasycují pouhým míněním.“ 248 a - b 23

Symposion, Pausaniova řeč Mýtus o dvojí Venuši (Afrodíta Urania a Afrodíta Pandémos). „Jest Venuše Nebeská a Venuše Pozemská […] Pozemskou milují všední lidé a jejich lásky se vztahují více k tělům než k duším, přitom hledí jen na ukojení a nestarají se o to, co je při tom krásného a co ne…“ 181 b

Tizian, Láska Nebeská a Láska Pozemská, 1515, foto bramarte.it

Mýtus o dvou Venuších podstatně ovlivnil středověkou a renesanční kulturu a umění…

24

Symposion, Eryximachova řeč Láska je kosmickou silou. Erós a Anterós. „…Erós je dvojí, nesídlí toliko v lidských duších […] ale jest i všude jinde, i v tělech všech živočichů, i v rostlinách, a zkrátka v celé přírodě […] veliký a podivuhodný tento bůh všechno svým působením zasahuje mezi lidmi a bohy. 186 b „[…] veškeré lékařství […] je řízeno skrze tohoto boha a právě tak i umění gymnastické a zemědělské; že je tomu tak i s hudbou, jest snad patrno každému na první pohled […] harmonie vzniká ze zvuků dříve se různících, vysokých a hlubokých, které však později byly uvedeny v soulad působením hudebního umění […] a jako tam lékařství, tak zde hudební umění vkládá do všech těchto prvků souhlas tím, že u nich způsobilo touhu a svornost. 187 a - d „ […] vždyť i roční počasí ve svém složení jsou plna těchto obou Erótů, a kdykoli […] teplo, sucho, studeno a vlhko dosáhnou ve svém vzájemném poměru řádné lásky a dostane se jim rozumné harmonie a směsi, přinášejí pohodu a zdraví lidem i ostatním živočichům a rostlinám a nic jim neuškodí. Ale když onen nezřízený Erós nabude nadvlády nad ročními časy, nadělá mnoho zhouby a škody […] Mimo to i všechny oběti a úkony podřízené věštectví – a v tom se zakládá společenství mezi bohy a lidmi – neobsahují nic jiného než ochranu a léčení Eróta. […] Takto má všechen Erós mnohonásobnou a velikou, ano slovem spíše všechnu moc, ale ten, který se uplatňuje s rozumností a spravedlností ve věcech dobrých jak u nás, tak také u bohů, ten má nejvyšší moc, způsobuje nám všechno štěstí a činí, že můžeme žít v družnosti a být milí jak sobě navzájem, tak i vyšším nám bytostem, bohům. 188 b - e 25

Symposion, Aristofanova řeč Mýtus o androgynovi. Původně byl člověk oboupohlavní bytostí úžasné síly […] Zeus androgyny rozetnul na dvě půlky. Každý člověk je od té doby symbolem, půlkou člověka, jenž hledá svou druhou půlku, touží po sjednocení…

Láska je spojovatelkou staré přirozenosti […] „Tedy touha a snaha po celku jmenuje se láska.“ 192 e

26

Symposion, Agathónova řeč „On (Erós) nás zbavuje cizosti, naplňuje družností, svádí všechny takovéto přátelské svátky a je vůdcem při slavnostech, při sborových zpěvech a tancích, při obětech; Propůjčuje jemnost, vylučuje hrubost; Štědrý je láskou, skoupý neláskou; Je milostivý a dobrý; žádoucí pohled moudrým, předmět obdivu bohům; touží po něm neúčastní, cení si ho účastní; jest otcem přepychu, jemnosti, rozkoše, vděků, touhy, stesku, v řeči jest kormidelníkem, bojovníkem, druhem i ochráncem nejlepším, ozdobou všech bohů i lidí, vůdcem nejkrásnějším a nejlepším, jehož má následovat každý muž s krásným přispěvováním, účastně se písně, kterou zpívá a kterou okouzluje mysl všech bohů a lidí.“ 197 d - e

27

Symposion, Sókratova řeč Touha po tom, co chybí. „Tedy zajisté je to touha po tom, co člověku ještě není pohotově a co nemá, totiž aby se mu ty věci zachovaly a byly v jeho majetku pro budoucí čas […] Tedy i tento, i každý jiný, kdo touží po něčem, touží po tom, co mu není pohotově a co není v jeho majetku; to, co nemá a co sám není a čeho se mu nedostává, to jsou předměty touhy a lásky…“ 200 e

28

Symposion, Sókratova řeč Erós je prostředníkem mezi bohy a lidmi. „Diotima: Erós je jedním z daimónů, uprostřed mezi bohem a člověkem […] vyplňuje mezeru mezi nimi, takže vše je spjato v jeden Celek […] Neboť bůh se s člověkem přímo nestýká, ale všechny styky a rozmluvy mezi bohy a lidmi v bdění i ve spánku se dějí skrze tohoto daimóna.“ 203 a

29

Symposion, Sókratova řeč Erós je milovníkem moudrosti. Erós, tak jako práce, je tvořivou silou. Diotima: Erós nikdy nemá nouze ani bohatství, a také je uprostřed mezi moudrostí a nevědomostí […] Z bohů nikdo nehledá moudrost ani netouží stát se moudrým, neboť jest moudrým, ani je-li někdo jiný moudrý, nehledá moudrosti. Naopak ani nevědomí nehledají moudrosti, netouží stát se moudrými; Neboť právě v tom náleží zlo nevědomosti, že člověk, který není krásný a dobrý, ani moudrý, si o sobě myslí, že je dokonalý. Tak nikdo, kdo necítí svého nedostatku, netouží po tom, čeho nedostatku necítí. Kdo tedy jsou Diotimo, hledatelé moudrosti, když to nejsou ani moudří, ani nevědomí? […] ti, kdo jsou uprostřed mezi těmito obojími; a mezi ně náleží i Erós. Moudrost je věru jedna z nejkrásnějších věcí a Erós je touha po krásnu, takže Erós je nutně filosof, a jakožto filosof je uprostřed mezi moudrým a nevědomým.“ 203 b – 204b […] Víš, že tvoření, poiésis, je pojem s velikým rozsahem, neboť znamená v nejširším smyslu příčinu každého pochodu ze stavu nebytí do stavu bytí, takže i práce ve všech odborných zaměstnáních je tvoření … Právě tak je i s láskou. 205 c - d 30

Symposion, Sókratova řeč Touha míti trvale dobro. Plození a rození v krásnu. Diotima: „… zajisté nic jiného není, po čem lidé touží, než dobro.“ 205 e „Zkrátka tedy láska je touha míti trvale dobro.“ 206 a „Všichni lidé mají plodivý pud ve svém těle i v duši, a když dospějí určitého věku, touží naše přirozenost plodit. Avšak v něčem ošklivém plodit nemůže, nýbrž v něčem krásném […] Proto kdykoli se obtěžkaná bytost přiblíží ke krásnému, rozjasňuje se a rozkoší se rozplývá a rodí a plodí; ale kdykoli se přiblíží k ošklivému, je zachmuřena a nevrle se smršťuje, odvrací se a svírá a nerodí, nýbrž zadržuje plod a trpí. Proto se tedy bytost těhotná a již plná dostává před krásnem do velikého vzrušení, protože krásno zbavuje toho, kdo ho dosáhne, velikých bolestí […] neboť není předmětem lásky krásno samo, ale […] plození a rození v krásnu.“ 206 d - e 31

Abychom mohli porozumět Platónovým myšlenkám o lásce (a tedy i tzv. platónské či platonické lásce /pojem zřejmě poprvé použil Marsilio Ficino v roce 1476/), je ovšem také zapotřebí alespoň se pokusit pochopit fenomén jménem…

32

Paiderastiá

Erastês a Erômenos zralý muž a krásný jinoch

Řecká váza cca 480 př. Kr., foto wikimedia

33

Scala amoris aneb Vzestupná láska

Sandro Botticelli, Zlatý žebřík, Dante: Ráj, 14851495, foto kettererkunst.de

„A tak ten správně jde nebo od jiného je veden po cestě lásky, kdo počínaje od zdejších krásných věcí, vystupuje pro dosažení onoho krásna stále vzhůru jako po stupních, od jedno ke dvěma a od dvou ke všem krásným tělům a od krásných těl ke krásným činnostem a od činností ke kráse naukových poznatků a od poznatků dostoupí konečně k onomu poznání, jehož předmětem není nic jiného než právě ono krásno samo, a tak nakonec pozná podstatu krásna.“ Symposion 211 c 34

Jak jsme si mohli všimnout, starověcí myslitelé Eróta pojímají dosti rozdílně. Rozdílně jej i zobrazují v uměleckých dílech. Středověké umění Eróta a eroticku lásku nezobrazuje, hodna zobrazení je pouze láska duchovní, nikoli tělesná. V renesanci dochází k obrovskému rozvoji zobrazování erotických motivů s tím, jak se do umění navracejí antická mytologická témata. A Erós již v uměleckých zobrazeních zůstává, v baroku, rokoku, klasicismu, romantismu i v umění moderním.

35

Erós (Amor) jako postava v umění

William Bougureau, Kupido a Psýché, 1883, foto wikipaintings.org

Caravaggio, Amor Vincit Omnia, 1602, foto wikimedia.org Rafael Santi, Sixtinská madona, 1502, detail, foto wikimedia.org

Novoplatonismus „Láska je touha po krásnu.“ […] „Láska touží po tom, aby se mohla těšit z krásy.“ […] „Krása je duchovním darem… jakýsi jas a půvab Boží tváře, jenž se třpytí ve všech sférách univerza a také v lidském nitru.“ […] „Krása je jakýsi akt či paprsek, který vychází z Boží existence a proniká vším… Krása je paprsek Boží dobroty.“ […] „A protože láska touží po tom, aby se mohla těšit z krásy, dochází láska svého uspokojení vždy prostřednicvím mysli, očí a uší.“ Marsilio Ficino, De amore, komentář k Platónovu Symposiu, 1484, přel. Filip Karfík Podle magisterské diplomové práce Táni Janušové „Esteticko-erotická koncepce mezi Platónem, Plótinem a Ficinem“ z FF UPOL z roku 2007, dostupné zde 37

„A každá duše je Afrodítou…“ Plótinos

„Láska, jak jsme řekli, má původ v pohledu. Pohled je mezi myslí a hmatem. Proto je duše milujícího tažena vždy do dvou protikladných směrů a je tu strhávána vzhůru, tu zase dolů. Chvílemi se v ní rodí žádost po objetí, chvílemi zase naopak cudná touha po nebeské kráse, a tu vítězí jedna, tu zase druhá.“

Busta Marsilia Ficina od Andrei Ferrucciho, Santa Maria del Fiore ve Florencii, foto wikipedia

Marsilio Ficino, De amore, 1484

38

Erós v křesťanské společnosti Pokusme se o obtížné: vystihnout několika větami tresť jistého vážného problému, jisté zjevné potíže či výtky, již vůči erotickému pojetí lásky formuluje křesťanství, řekněme od středověku až do současnosti. Přes všechny rozdílnosti katolictví, protestantství ad. křesťanských církví, přes všechny historické proměny a významové posuny v křesťanské věrouce a etice v průběhu staletí, v zásadě, troufám si zjednodušit: Semper idem, stále stejně…

39

Erós v křesťanské společnosti Uvolněnost mravů má základ v mylném pojetí lidské svobody. […] Čistota srdce osvobozuje od rozšířeného erotismu. […] Čistota vyžaduje stud, jenž patří k podstatě umírněnosti; chrání intimitu člověka. […] Čistota vyžaduje, aby se člověk naučil ovládat: to je škola lidské Svobody. […] Buď člověk poručí svým vášním a dosáhne pokoje, anebo se dá jimi zotročit a stane se nešťastným. […] Sebeovládání je dlouhodobé dílo. Katechismus katolické církve, Zvon, 1995, www.katechismus.cz 40

Přesuňme se nyní do současnosti. Jak vnímáme Eróta dnes, v moderní době? V obecném povědomí jako lásku vášnivou, smyslnou,tělesnou… 41

Thanatos

Sigmund Freud závažně:

Glenn Goodhart, 2008, foto technorati.com

Sexuální pud (libido) je zdrojem veškeré psychické energie.

Erós Foto deviantart.com

Zalíbení se…

Situace, již zná snad každý. Stačí k ní jen několik vteřin. Ani nevím, co mě tak zaujalo: snad neokázalý půvab prchavého gesta, kouzlo letmého úsměvu, několik slov, pohled očí…

William Bougureau, Mladá dívka se brání lásce, 1880, foto wikimedia

Líbí se mi…☺

43

Zamilovanost… Zamilovanost je jeden z nejintenzivnějších zážitků, pocitů či stavů, jaké člověk může v životě prožít. Zamilovat se je krásné, a může se to přihodit každému, v každém věku, v každém stavu: samozřejmě pak záleží na tom, co bude nebo nebude dál... Někteří lidé touží se v životě stále znovu a znovu zamilovávat. Jenže zamilovanost ještě není láska. Zamilovanost je „předsíní lásky“. Paradox: zamilovat se můžeme i do někoho, koho nemáme rádi. Na téma zamilovanosti ze stejnojmenné knihy, vybráno starším člověkem ☺: „jala jsi srdce mé (Pís 4, 9)“, „probudila hluboko skrytou touhu“, „tak ještě jednou tohle, být uchvácen jiným člověkem“, „čarovné pouto“, „otevřené rány“, „staré jizvy“, „očištění a proměna“. in Wunibald Müller, Zamilovanost, Portál, Praha 2011

Zamilovanost, i když to třeba „nedopadne“, mívá velikou transformativní sílu, dokáže člověka hluboce proměnit. Ilustruji verši Jana Nerudy, jimiž popisuje náladu člověka putujícího přírodou: „Hej uvidíš, přírodo, uvidíš, my ještě cosi vyvedeme spolu, tys od kořene k vršku změněna, já zas od hlavy 44 po paty dolů.“ (Prosté motivy, 1883)

Milenecká láska…

Robert Doisneau, Milenci před radnicí, 1950, inselmann.eu

45

„Staří“ nám však připomínají, že…

46

Mluvíme-li o Erótovi, nejde jen o vztahy Jak víme od Platóna (Sókrata/Diotimy), lidé mohou milovat svou práci či kariéru, své záliby a koníčky, tužit tělo, rozvíjet ducha… „Koho Erós ovládl, ztělesňuje díky své posedlosti zdroj živého nepokoje a přítomnost tvořivé podnikavosti a vynalézavosti, které svět i život obohacují.“ Antonín Mokrejš, Erós jako téma Platónova myšlení, Triton 2009, s. 112 47

Erós…

48

Romantická láska … a její proměny

49

Kurtoazie Základním rámcem je dvornost (cortesia). Kurtoazie: Dvorné chování pánů k dámám, obecně zdvořilost, jemnost mravů… Dvorská lyrika, eposy, rytířský román… Kurtoazie je diskurzem o lásce. Láska je nositelkou povznášející hodnoty, smyslem rytířství, života. Vytváří ducha dvorského prostředí románské Evropy.

Volně podle magisterské diplomové práce Adama Rychteckého „Analýza a interpretace ideálu kurtoazní lásky“ na FF MUNI, 2010, k dispozici zde

Kurtoazní láska Prvním z trubadúrů byl Vilém IX., dědeček Eleonory Akvitánské… Lásku povyšuje na vlastní smysl života. Trubadúrkami ale byly i ženy (Marie de France, Azalais des Porcarages…) Dvorskou lásku (fin´amor) vytváří z lásky obyčejné zdvořilost a elegance, jiným slovem galantnost… Vztah k vytoužené dámě, často vdané, vyvolávající touhu tím větší, čím je nedostupnější. Básník se stává jejím vazalem a služebníkem a svými písněmi ji platonicky svádí. Nenaplnitelná láska se však stává zdrojem nejen smyslového opojení, ale i trýzně a výčitky.

podle Bernard Guenée, Zrození kurtoazie, in Le Goff-Schmitt, Encyklopedie středověku, a Umberto Eco, Dějiny krásy (Dámy a trubadúři, Dámy a rytíři) Volně podle magisterské diplomové práce Adama Rychteckého na FF MUNI, 2010, k dispozici zde , a Ecových Dějin krásy

Kurtoazní láska… velmi jinak „Že ji mám rád, proto od ní nic nechci, kdo miluje, na sebe nemyslí, vždyť dobře vím, kam dospějí ty věci, a k čemu je ta kořist pro smysly, těšit se z toho, pod čím ona padá, to není láska, kdo to po ní žádá, ten nemá její dobro na mysli. […] Kdo slouží věrně, lásku nenutí k ničemu, co jí není po chuti, zrada to je lásce se vnucovat. To řekne každý, kdo má vskutku rád“. král Dinis Portugalský z přelomu 13. a 14. století, zvaný Rolník či Hospodář

Král Dinis s královnou Alžbětou Aragonskou, foto wikimedia

Kurtoazní láska v Čechách Za vlády krále Přemysla Otakara II., kolem roku 1273, působil ve vyšehradské kapitule Jindřich z Isernie, učitel rétoriky a psaní listů. „Jindřich (Mistr Henricus či Enrico) se nevěnoval výhradně jenom sestavování formulářů a vzorových dopisů z okruhu práva, politiky a diplomacie. V jeho vzorových listářích nalezneme velké množství dopisů s výrazným obsahem erotickým a značně uvolněným […] Jindřich uvedl do Čech jazyk a slovník dvorské milostné kurtoazie, rozšířený zejména v písních trubadúrů severní Itálie a Francie a později minnesengrů v Německu.“ Jiří Kraus a kol., Člověk mluvící, Rozmluvy 2011, s. 219

Po kurtoazii již přichází velký předchůdce renesance, básník básníků, božský Dante. Jeho láska k Beatrici je věru pozoru-hodná.

„Pro Danta žena není pokušením k poklesku, hříchu a zradě, nýbrž cestou k dosažení vyšší spirituality.“ Umberto Eco, Dějiny krásy, 2005, s. 171

Henry Holiday, Dante a Beatrice, 1883, foto wikimedia

Mimochodem: můžete se podívat, s jakou energií, patosem a magickým soustředěním recituje Dantovou Božskou komedii populární režisér a herec Roberto Benigni, držitel Oscara za film Život je krásný (1997). Publikum: zaplněná náměstí italských měst… http://www.youtube.com/watch?v=j57VMotWCx0 54

Dante: La Divina Commedia

Noi siamo usciti fore; del maggior corpo al ciel ch´ è pura luce; luce intelletual, piena d´amore; amor di verbo ben, pien di letizia; letizia che trascende ogne dolzore.

„Vystoupili jsme z největšího tělesa do nebes, která jsou ryzím světlem; světlem rozumu, plným lásky; lásky k pravému dobru, plné radosti; radosti, která se vymyká každé libosti.“ Gustave Doré, Bílá růže Empyrea,1861, foto artsycrafty.com

Dante, Božská komedie, Ráj, zpěv XXX, 38-42 překlad in Souvislosti 4/2010 55

Nebýt (nenaplněné) zamilovanosti a lásky, nevznikla by podstatná část umění – básní, písní, prózy, výtvarného umění…

56

Lásky trápení… múza umělců

57

Nenaplněná či neopětovaná láska… Svým způsobem ideál romantické lásky. Častokrát fantazijní, idealizovaná postava, psychologická projekce vlastních prožitků a citů… „Mnozí lidé po celý život nosí v srdci vzpomínky na krátké setkání s dávnou nenaplněnou láskou. Jako vzácný poklad opatrují zažloutlé fotografie, uschlé květiny, stužky do vlasů, dopisy nebo malé dárky.“ Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie, s. 414

58

Nenaplněná láska ve své krystalické podobě Beethoven píše v Teplicích v roce 1812 slavné dopisy plné vášnivé touhy své „Nesmrtelné milence“, Unsterbliche liebe … Byla jí Antonie Brentanová, anebo Giulietta Guicciardiová, Josephina Brunswicková, Johanna Reissová? Dodnes nevíme s jistotou, kdo byla žena, díky níž vznikly jedny z nejkouzelnějších melodií všech dob.

Na druhou stranu – jaká jiná láska, jaký jiný tón, srovnáme-li s králem Dinisem (viz slide 52)… film Immortal Beloved, režie Bernard Rose, 1994

59

Umění milovat… Mnoho umělců v dějinách řeklo, napsalo, namalovalo, zazpívalo atd. o lásce mnoho krásného. A to je dobře. Moc dobře. Někdy však… krásná slova útěšně překrývají realitu, jež je smutnější, temnější. Láska, jak již víme z úvodu prezentace, patří ke slovům – ZNEUŽÍVANÝM. Kriticky založeným mladým lidem, kteří mají odvahu, ve věcech lásky, konfrontovat fikci se skutečností, sen s realitou, jakkoli to může být někdy nepříjemné či bolestné, doporučuji k četbě jednu jedinou knihu: Paul Johnson: Intelektuálové. Takový myslitel Jean-Jacques Rousseau, romantický básník Percy Bysshe Shelley, romanopisec Lev Nikolajevič Tolstoj… napsali o lásce mnoho krásných slov. Jak ale měli rádi či milovali své bližní – DOOPRAVDY ?

Všechno dobré na světě mívá svou odvrácenou tvář. Jedním z údělů nás lidí a našeho života na zemi je – ambivalence. Zdá se, že všechno dobré může (někdy) být i k něčemu zlé, stejně jako všechno zlé může být (někdy…) k něčemu dobré.

61

Odvrácená tvář Eróta Závislost na vzrušení Ilizionismus Neklid, nepokoj Deprese

Krajní vypětí Zklamání Nespokojenost Syndrom vyhoření 62

Odvrácená tvář Eróta Romantické komedie ničí vztahy Pokud partner či partnerka odmítají sledovat romantickou komedii, pak je nenuťte. A sami si dopřávejte podobné filmy jen výjimečně a vždy mějte na paměti, že je to fikce určená k zábavě.Podle australské studie totiž romantické komedie utvářejí v lidech falešné představy o dokonalém vztahu a partnerství mohou uškodit. Milovníci těchto filmů totiž mají nerealistická očekávání vůči svému partnerovi. Šťastné konce, šťastné náhody, při nichž člověku začne bušit srdce, a přehršle kytic, západů slunce a dokonalého milování vyvolávají v lidech pocit, že tak má vypadat ideální život. Jenže tenhle ideál byl stvořen rukou scenáristy, nikoli napsán samotným životem. Pravděpodobnost, že se to samé naplní v reálu, je jedna ku mnoha milionům. „Zdá se, že romantické komedie nás mění v lidi závislé na vždycky šťastném konci. Příjemné a mrazící pocity, které při takových scénách zažíváme, mohou velmi negativně ovlivnit náš pohled na skutečné vztahy. Skutečné vztahy vyžadují práci a skutečná láska potřebuje mnohem víc než ohňostroj,“ vysvětluje psycholožka Gabrielle Morrissey. Podle australského průzkumu mezi milovníky romantických komedií čtvrtina očekává, že bude vždy vědět, co si partner myslí, zatímco pětina počítá s kyticemi a překvapeními „jen tak“ bez důvodu. OnaDnes.cz, 22 /7 /2010 , dostupné zde

63

„Skutečnost je proti snu bezmocná.“ Antoine de Saint-Exupéry, Země lidí, SNKLU 1965, s. 132

64

Zřejmě však existuje také velká (tělesná i netělesná) láska, jež je schopna překonat všechny překážky. Láska světu, společnosti, době, rodině, věku, nemoci, možná dokonce i smrti - navzdory.

Je zobrazena v mnoha uměleckých dílech: třeba příběh Eróta a Psýché, Orfea a Eurydiky, Shakespearův Romeo a Julie, Charlotte Brontëové Jana Eyrová, film Ang Leeho Tygr a drak, film Roba Marshalla Gejša, film Anthonyho Minghelly Návrat do Cold Mountain, Rychmanův filmový muzikál Starci na chmelu…

65

Erós: Shrnutí „Vláda Eróta přináší povážlivá pokušení i mimořádné

dary a pozoruhodné příležitosti. Vzniká jako nerovnoměrný a nevyvážený vztah silné a vášnivé touhy, který obdarovává, zavazuje i pokouší právě toho, kdo miluje.“ Antonín Mokrejš, Erós jako téma Platónova myšlení, Triton 2009, s. 116

66

II. Storgé - láska ÚCTY Manželství a rodina

67

„Staří“ a Storgé

68

Mýtus o návratu domů: Odysseus nejznáměji v Homérově Odysseji

Herbert James Draper, Odysseus a Sirény, 1909, foto wikipedia

69

Mýtus o lásce až za hrob: Orfeus a Eurydika

Edward Poynter, Orfeus a Eurydika, 1862, foto wikipedia

70

Mýtus o štěstí obyčejných lidí např. v Hésiodově díle Práce a dni

„Hésiodos neopěvuje činy válečníka, jeho sílu ani odvahu. Oslavuje rolnickou práci, která aktivně vytváří lidskou dimenzi kosmu, která pokojnou cestou a za cenu námahy vytváří prostor bezpečného domova a svým vztahem k přirozenosti jej začleňuje do širších kosmických vztahů. Sedlák zde uskutečňuje to, o čem si

Monnus, mozaika ze 3. století, Hésiodos, foto wikimedia

aristokrat nechává zpívat.“ Zdeněk Kratochvíl, Od mýtu k logu, Hermann a synové 1994, s. 72 71

Mýtus o ideálním manželství: Filémon a Baucis nejznáměji v osmé knize Ovidiových Proměn, ale např. i ve II. dílu Goethova Fausta

Foto sylvie-tribut, astrologue.com

72

Egypt…

jiné postavení ženy než v ostatních starověkých civilizacích

V patriarchální společnosti starého Egypta měly ženy svůj majetek, svá práva, svou osobnost… Ženy zastávaly funkce v chrámové službě a v dalších úřadech. Svobodné egyptské ženy (nikoli služky, otrokyně, válečné zajatkyně) měly při uzavírání i ukončování manželství, jež bylo soukromým aktem, podobná práva jako muži. Společnost si manželského svazku vážila. Manželé, nejen královští, byli zobrazováni (často velmi realisticky) ve výtvarném umění. Některá díla vyjadřují oddanost, vroucnost, něhu… lásku.

73

Egypt

Menkauré a jeho žena Chamarernebtej, cca 2500 přnl, foto wikipedia

Rahotep a jeho žena Nofret, cca 2600 přnl, foto webgallery.hu.cz

74

Egypt

Amenhotep III a Teja, foto touregypt.net

Achnaton a Nefertiti s jejich dětmi, foto egyptologie.cz, Jan Rozehnal 2010

75

I tak… V egyptských domovech vládly dobré i špatné vztahy, věrnost i nevěra, pokoj i svár, úcta i nevděk… A tak je tomu dodnes. 76

Židovská starozákonní rodina Biblické manželství Adama a Evy bylo nerozlučitelným svazkem jednoho muže a jedné ženy, ze stvořitelské vůle Boží. Muž měl opustit své rodiče a vytvořit nové společenství. Muž měl přilnout ke své ženě, pomocnici „jemu rovné“, spolu se měli stát „jedním tělem“, plodit a množit se, naplnit zemi. viz Gen 1, 1-2

77

Židovská starozákonní rodina

Starý zákon obsahuje omezení podle stupně pokrevenství a příbuzenství (incestní tabu), zakazuje sodomii ad. Starý zákon ovšem zná také instituce polygamie (polygynie) a manželské rozluky (rozvodu).

78

I tak… V izraelských domovech vládly dobré i špatné vztahy, věrnost i nevěra, pokoj i svár, úcta i nevděk… A tak je tomu dodnes. 79

Řecký Oikos

Gynaikonitis a Andron

From Connolly & Dodge, The Ancient City, foto http://depthome.brooklyn.cuny.edu/classics/dunkle/athnlife/domestic.htm

80

Řecký Oikos - Hestiá

Hestia Giustiniani, římská kopie řecké sochy z 5. století přnl, foto crystalinks.com

„Jako bohyně rodinného krbu se stala Hestiá ochránkyní klidné a svorné domácnosti.“ Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí 81

Řecký Oikos - Héra

Hera Ludovisi, 5. století přnl., foto Maicar Forlag GML

„Héra byla ochránkyní manželství, pečovala zejména o posvátnost a neporušitelnost manželských svazků, sesílala manželům potomstvo a pomáhala při porodu.“ Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí 82

Řecký Oikos „…Rodina byla v podobě OIKOS tvořena značně širokým okruhem živých i mrtvých, lidí i zvířat. Prezentovala tedy především hospodářskou jednotku a prostor vnitřní bezpečnosti pro své členy. Byla také vyjádřením skutečně fungujícího řádu proti vnějšímu světu, který byl ovládán nejspíše chaosem.“ Miloslava Blažková, Vývoj vztahů v evropské rodině a jeho obraz v dobovém umění, Paideia 3-4/2008

83

Řecký Oikos V domě každého Řeka či Římana byl oltář (bómos, hestia, vesta, ara, focus), svatou povinností pána domu bylo udržovat oheň, jenž nesměl nikdy vyhasnout. Oheň (ohniště), zvlášť ohrazený u Řeků, nebo ukrytý v domě u Římanů, byl ochrannou mocností […] Oheň ohniště byl rituální, čistý, byl jakousi morální bytostí – je zároveň pramenem bohatství, zdraví a ctnosti […] Mladá nevěsta musí změnit rodinu, opustit otcovské ohniště, změnit náboženství, provozovat jiné rituály […] Po sňatku nemá žena nic společného s domácím náboženstvím svých otců: obětuje manželovu ohništi. Mladý muž si přivádí domů, uvádí ke svému ohni cizinku, odhaluje jí texty a rituály, jež jsou vlastnictvím jeho rodiny. Obřad se neodehrává v chrámu, ale v domě, řídil ho domácí bůh […] Sňatkem se žena rodí podruhé, filiae loco, dle římského práva, náleží již cele do rodiny a náboženství svého muže. Toto náboženství člověka naučilo, že manželský svazek je posvátný, takřka nezrušitelný. Fustel de Coulanges, Antická obec, Praha, Sofis – Pastelka, 1998, s. 31 - 47 84

Pýthagorás a Hestiá

Pýthagorás, mramorová busta v Museo Capitolino, Řím, foto www.travel-to-samos.com/pages_images/85.jpg

„…Pýthagorás učil, že nejdůležitějším ze všech živlů je oheň. Že střed je vždy tím nejdůležitějším místem. Že jako posvátné Hestiino ohniště bylo středem v každém řeckém domově, tak také ve středu celého vesmíru je centrální oheň, kolem nějž vše obíhá. Tento ohňový střed nazýval Věží Jupiterovou, Světem Jednoty, Velkou Monádou či Oltářem Hestiiným.“ Manly Palmer Hall, The Secret Teachings of All Ages, 1928, s. 184 85

I tak… V řeckých domovech vládly dobré i špatné vztahy, věrnost i nevěra, pokoj i svár, úcta i nevděk… A tak je tomu dodnes. 86

Rodina v křesťanské Evropě Náš první staroslověnsky psaný právní spis (Zákon sudnyj ljudem z 9. století), připisovaný Konstantinovi, řeší ve svém 30. článku pře manželů. Manželské soužití je dle Božího zákona nerozlučné, rozluka je ovšem možná z příčiny - smilstva - úkladu na životě, či neoznámení takového úkladu, činí-li ho jiní - malomocenství Podle Josef Vašica, Literární památky epochy velkomoravské, Lidová demokracie 1966, s. 149–156.

Prvním českým zákoníkem byla tzv. Břetislavova dekreta, která v roce 1039 vyhlásil v Hnězdně přemyslovský kníže Břetislav I. „[…] Tedy toto jest hlavní mé a prvé přikázání, aby vaše manželství, jež jste doposud měli jako s lehkými ženami a nepořádná po způsobu hloupých hovad, od té chvíle byla podle církevních ustanovení zákonná, soukromá a nerozlučná, a to tak, že muž žil maje dosti na jedné ženě a žena majíc dosti na jednom muži. Jestliže by však manželka svým mužem nebo muž manželkou opovrhl a svár mezi nimi vzplanul do roztržky, přeji si, aby ten rušitel manželství, který by se nechtěl vrátiti k předchozímu sňatku právě uzavřenému […] budiž uveden do Uher a nesmí se žádnými penězi vykoupiti nebo do naší země vrátiti, aby se hlízami jedné ovečky nenakazil celý ovčinec Kristův. […] Kdyby však žena prohlásila, že jí muž nesplácí stejnou láskou, nýbrž že ji nemilosrdně bije a trýzní, bude rozhodnuto mezi nimi božím soudem, a kdo bude nalezen vinným, ať trpí trestem vinného.“ Kosmas, Kronika česká, Svoboda 1975, s. 80 - 81 87

Rodina v křesťanské Evropě

Katolický tridentský koncil (1545 – 1563) zavedl instituci církevních sňatků v kostelích. Také označil manželství za „sedmou svátost“. Svátost je symbolem, jenž zprostředkovává neviditelnou Boží milost.

Rodina v křesťanské Evropě Do tradiční rodiny v 16. – 18. století patřil ten, kdo sdílel společenství stolu, kdo spolu „chlebil“. Vedle hospodáře, jeho ženy a dětí a dalšího příbuzenstva, to byly i osoby nepříbuzné. Do rodiny lze jednoznačně zahrnout služebnictvo a učedníky, do určité míry také tzv. podruhy, tedy osoby, jež přebývají v cizím stavení a nepatří mezi usedlé obyvatelstvo. Jan Horský, Markéta Seligová, Rodina našich předků, NLN 1997, s. 18 - 36 89

Křesťanské ctnosti…

Jean-Francois Millet, Anděl Páně, Klekání, 1859, foto wikipedia

90

Ideál křesťanské rodiny Rodiče jsou první, kdo mají zodpovědnost za výchovu svých dětí. Tuto odpovědnost dosvědčují především vytvořením domova, v němž je běžná něha, odpuštění, úcta, věrnost a nezištná služba. Rodina je zvlášť vhodným nástrojem k výchově ke ctnostem. Tato výchova vyžaduje, aby se děti naučily odříkání, zdravému úsudku a sebeovládání, což jsou podmínky každé pravé svobody. Katechismus katolické církve, Zvon, 1995 www.katechismus.cz 91

Ideál křesťanské rodiny „Je to počátek rozpadu a rozkladu všech řádů lidského života, když služba ženy je považována za snížení, ba urážku její cti, a výlučná láska muže k vlastní ženě za slabost nebo dokonce hloupost […] Co může znamenat domov, dnes už většina lidí zapomněla, my ostatní jsme to však jasně pochopili právě v dnešní době. Je to uprostřed světa království pro sebe, hrad v bouři doby, útočiště, ba svatyně. Nestojí na nepevné půdě měnících se událostí vnějšího a veřejného života, nýbrž má svůj pokoj v Bohu, tj. od Boha má svůj jediný smysl a cenu, svou vlastní podstatu a právo, své vlastní určení a důstojnost. Je Božím ustanovením ve světě, místem, kde – ať se děje ve světě cokoliv – má přebývat mír, klid, radost, láska, čistota, kázeň, úcta, poslušnost, tradice, a v tom všem – štěstí.“ Dietrich Bonhoeffer, Na cestě k svobodě, Vyšehrad 1991, s. 95 - 96 92

I tak… V křesťanských domovech vládly dobré i špatné vztahy, věrnost i nevěra, pokoj i svár, úcta i nevděk… A tak je tomu dodnes. 93

Přesuňme se nyní do současnosti. Jak vnímáme Storgé dnes?

94

Manželství

„Manželství je sociálně akceptovaný a posvěcený sexuální svazek mezi dvěma dospělými jedinci.“ Anthony Giddens, Sociologie, Argo 1999, s. 156

95

Manželství „Manželství je trvalý svazek mezi mužem (muži)* a ženou (ženami)*, který partnerům dává vzájemné výhradní sexuální a ekonomické právo a uděluje společenskou totožnost dětem, které z tohoto svazku vyjdou. Manželství vytváří prostředí pro základní dělbu práce mezi pohlavími, omezuje pohlavní styky a zajišťuje rámec pro výchovu dětí.“ Robert F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie, 2008, s. 74 * V některých kulturách existuje polygamie (polygynie i polyandrie), historie zná svazky jako sororát (muž, jemuž umírá manželka, si bere za ženu její mladší sestru), levirát (vdova si bere za muže bratra zemřelého manžela), matrifokální rodina (je složena výhradně z žen, způsob adaptace na podmínky chudoby a nezaměstnanosti).

96

Alternativní pohledy na manželství Existují (a odedávna existovaly) alternativní pohledy na manželství. Nejde jen o polygamii… Např. ve středověku byl celibát, tedy závazek žít bez manželství, popř. bez pohlavních styků, mnohdy ceněn výše než život manželský. Dnes je v zásadě možný jakýkoli druh soužití: manželství, nesezdané soužití druh - družka, registrované partnerství, různé komuny, kohabitace… To ovšem neznamená, že všechny alternativy jsou stejně dobré či hodnotné. 97

Rodina Tzv. nukleární rodina (dospělí manželé + děti vlastní či adoptivní) je ve většině kultur jedinou legitimní sociální a ekonomickou jednotkou, zodpovědnou za výchovu dětí. Tzv. rozšířená rodina (nukleární r. + další blízcí příbuzní) je spojením více nukleárních rodin více generací.

„Rodina je skupina osob přímo spjatých příbuzenskými vztahy, jejíž dospělí členové jsou odpovědní za výchovu dětí.“ Anthony Giddens, Sociologie, Argo 1999, s. 156

98

Rodina „Rodina je relativně stálá sociální skupina skládající se z jedinců, které spojují tzv. afinní (manželské, dle výběru, spříznění) a tzv. filiační (pokrevní) vztahy a vztahy z nich prototypicky vyvozované. Univerzálními funkcemi rodiny jsou funkce sexuální, reprodukční, enkulturační (socializační) a ekonomická.“ Jaroslav Skupnik, přednáška Dany Bittnerové z kulturní antropologie, FHS UK 2009

99

Rodina v dnešním světě trendy • • • • • •

Pokles významu rozšířených rodin Všeobecná tendence ke svobodné volbě partnera Roste právo žen na rozhodování Klesá množství příbuzenských sňatků Roste míra sexuální svobody Rozšiřují se práva dítěte Anthony Giddens, Sociologie, Argo 1999, s. 159

100

Rodina v dnešním světě – trendy v západní společnsoti • • • • • • •

pluralizace rodinného modelu pozdější vstup do manželství, odkládání rodičovství snižující se porodnost nárůst singles, jednočetných domácností nárůst tzv. faktických manželství (nesezdaných soužití) nárůst opakovaných manželství (sériové monogamie) manželství jsou svobodně uzavírána ekonomicky soběstačnějšími, svobodně jednajícími mladými lidmi, kteří v instituci manželství hledají především lásku, citovou oporu, emocionální souznění. Tato báze se bohužel často ukazuje jako nestabilní a křehká…

101

Rodina napříč staletími „Všechny ideologie jsou inherentně nepřátelské rodině, již se snaží interpretovat po svém a využít pro své vlastní cíle. Tomu se rodina úspěšně brání, sledujíc neúchylně svoje vlastní cíle, které jsou v podstatě neměnné.“ Ferdinand Mount, The Subversive Family, in Ivo Možný: Proč tak snadno…, SLON 1999, s. 39

102

Rodina ve filmu a TV

103

Rodina napříč staletími Rodina se mění, ale je vždy stabilizujícím prvkem společnosti. Rodina je však také základním stavebním kamenem sociální nerovnosti. Rodina je kotvou jistoty pro obyčejného člověka. Ivo Možný, Rodina a společnost, SLON 2008 Mimochodem, podívejte se v pořadu Před půlnocí na ČT24, co si prof. Ivo Možný myslí např. o tzv. krizi rodiny: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10095690193-pred-pulnoci/306281381940718/ 104

Manželská a romantická láska

105

Velká otázka romantické lásky Dějepisectví často konstatuje, že při výběru nevěsty nehrála její krása roli, právě jako ji nehrála ani zamilovanost či zalíbení se, a že se v kultuře teprve od 18. století začíná objevovat ideál sňatku z lásky… Pojem lásky – a to i té manželské – však vyjadřoval patrně něco jiného, než co jím rozumíme dnes. Ukazuje to Lutherův výrok o jeho vztahu k vlastní ženě, jenž se měl stát vzorem pro protestantský svět: „Miluji ji nikoli z vášně a žáru, nýbrž z veliké úcty.“ Jan Horský, Markéta Seligová, Rodina našich předků, NLN 1997, s. 72

106

Milenecká a manželská láska „Tyto dva city se sebou nemají takřka nic společného. Toto poznání mi dlouho nepřijali ani profesionální manželští poradci. Na milenecké lásce nelze stavět manželství, neboť se jedná o vztah, který je ze své podstaty labilní. Ještě bych dodal, že z nešťastné milenecké lásky spáchají v Česku denně sebevraždu v průměru dva mladí lidé.“ Miroslav Plzák: Manželství je dřina, MF Dnes 22. 5. 2003, rozhovor s Ladislavem Vereckým zde

107

Proč je v manželství tolik všelijakých trápení? „Za to může podle mého v našich končinách velice silný a vytrvalý blud, že když se mají dva rádi, tak jim to klape. To je omyl, s nímž ustavičně bojuju. Tvrdím, že v manželství musí partneři dělat všechno pro to, aby jim to klapalo. Teprve pak se mají správně rádi.“ Miroslav Plzák: Manželství je dřina, MF Dnes 22. 5. 2003, rozhovor s Ladislavem Vereckým zde

… aneb láska se nenachází, nýbrž vytváří…

„3 S“ – manželské citové spříznění „Milenecká láska se v ideálním případě transformuje v lásku manželskou. Ta se opírá o tři S: stesk, soucit, starost. Stesk po partnerovi v odloučení, soucit s jeho bolestí a starost, aby se mu něco nestalo. Pokud to cítíte, máte toho druhého člověka rád. Říkal bych tomu spíš manželské citové spříznění než manželská láska.“

Miroslav Plzák: Manželství je dřina, MF Dnes 22. 5. 2003, rozhovor s Ladislavem Vereckým zde

109

Budujeme vlastní DOMOV…

Málokterý čas je v mladém manželství tak silný, tak intenzivní, tak úžasný…

110

Tak ať ta láska vydrží…

111

Někdy však, po několika létech…

…se začíná původní silný cit tak trochu obrušovat, pomalu končí to, čemu psychologové říkají „horká fáze“ vztahu. Prostě každodenní práce, každodenní starosti, práce, starosti, práce, starosti…

112

Pak se někdy objeví…

Cizí žena

Rafael Santi, Žena se závojem (La Donna Velata, 1516), foto nevadaart.org,

113

O cizí ženě… Kdo si myslí, že se ho problém CIZÍ ŽENA (starozákonní termín) netýká, jsa si naprosto jist svou pevností, měl by vědět, že s mocí Venuše si neradno zahrávat. Je-li Erós dle antického určení TOUHOU PO TOM, CO CHYBÍ, pak pokud někomu něco podstatného v manželství chybí, tak to možná dříve či později někde - v někom jiném - potká.

114

Takže, velké téma: NEVĚRA

Nevěra je zřejmě antropologickou konstantou, znají ji všechny společnosti a kultury světa.

115

Takže, NEVĚRA… Za nevěru lze považovat velmi mnoho velmi různých věcí: od flirtu, nezávazné avantýry, virtuálních vztahů, sexuální nevěry jednorázové či opakované až po plnohodnotný paralelní vztah naplněný citově i sexuálně. Nevěra mívá mnoho příčin – někdy tolik, kolik je kamínků v mozaice. Nemohu a nechci ji omlouvat, ale vím, že lidský vztah, tak jako celý vesmír, je vždy souborem mimořádně křehkých rovnovážných vztahů. Nějaká forma nevěry tak bývá často jakýmsi znovunastolením ztracené rovnováhy… Mats Eriksson, Woman with Rose, foto fineartamerica.com

116

NEVĚRA – jedna z možných typologií • • • • • • • • • • • •

Emancipační Fantazijní Gurmánsko-labužnická Homosexuální Adrenalinová Bulimická Cestovatelsko-pionýrská Debilní Charitativní Incestní Junácká Kompenzační

• • • • • • • • • • • •

Lovecká Narcistická Odvetná Quasipřetlaková Masochistická Rekreační Terapeutická Warming-upová Xaverovská Yokovací Zpustošující Studijní

in Petr Šmolka: Nevěra propodváděné i podvádějící, Grada 2003

117

Věrnost je - a snad vždy zůstane …IDEÁLEM

Foto: Michaela Georgievová, 2009

118

A navíc, věřte nebo ne, věrnost se lidem v životě… VYPLATÍ.

119

Velký paradox vztahový: Co člověk pracně stavěl desítky let, dokáže někdy zničit jediná chvíle – slabosti, zatmění rozumu, neopatrnosti, touhy, vášně, iluze, smutku, zoufalství, beznaděje… Budovat je vždy mnohem těžší než ničit.

120

„Jsou takové osudové bouře, že za hodinu zpustoší žeň celého lidského života.“ Antoine de Saint-Exupéry, Země lidí, SNKLU 1965, s. 109

121

Osudový mimomanželský vztah Spalující, nezvladatelná láska k osudové ženě či k osudovému muži dokáže všechno rozvrátit. Láska záchranná: doufá, že láskou z rozumu lze vyhrát nad osudem a zachránit se před zničující vášní.

Navíc, někdy: „…falešnou tvář sis pravdou nalíčila, nos upřít chceš mi mezi očima; V srdci i očima jsem chyboval, tvým zrádným šminkám jsem je navždy dal.“ Shakespeare, ze sonetu 137, překlad Martin Hilský

122

Osudový, v zásadě nenaplněný mimomanželský vztah…

Manželství, rodina a odpovědnost za domov vítězí nad velkou životní zamilovaností, láskou…

123

Naposledy o cizí ženě… jinak Historie „té druhé“… Mnoho zajímavého o člověku, o muži, o kultuře, o společnosti, může říci nejen „ta první“, manželka, ale i „ta druhá“, milenka. Dvě pozoruhodné knihy o historii milenky, té tajné, skrývané, „špatné“… Paradox: Zdá se, že dokonce existují situace, kdy „ta druhá“ rodinné štěstí nikoli ohrožuje, ale zachraňuje…

124

Rozvod…

Rozvodovost dnes v naší části světa roste. To je samozřejmě špatné. Jenže, věc má také druhou stránku: 1. 2.

Klesá potřeba manželství kvůli majetku a statusu, ženy se dokáží uživit samy. Rozvod již není pro ženu sociálním stigmatem (na vesnici apod.). 125

Rozvodovost a rodina…

Rostoucí rozvodovost ještě sama o sobě nutně neznamená pokles významu instituce rodiny. Mnoho lidí v západní společnosti dnes žije ve vztazích, jimž se říká sériová monogamie.

126

Bohužel, rozvod má vždy dopad na děti, je vždy emocionální zátěží.

127

Pravdivě o manželské lásce Podle Miroslava Plzáka vznikají samovolně zejména záporné emoce, zatímco „podněty pro kladné emoce musíme získávat investicí, spočívající v kombinaci fyzického a duševního úsilí. Udržení dobré pohody v manželství vyžaduje od partnerů oboustrannou dobrou vůli.“ Miroslav Plzák, Poruchy manželského soužití, SPN, 1988, s. 54, cit. podle Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie, Academia 2007, s. 404

128

Všechno dobré na světě mívá svou odvrácenou tvář. Jedním z údělů nás lidí a našeho života na zemi je – ambivalence. Zdá se, že všechno dobré může (někdy) být i k něčemu zlé, stejně jako všechno zlé může být (někdy…) k něčemu dobré.

129

Odvrácená tvář Storgé „Manželství samo se stalo záležitostí velkých očekávání a zdrcujících zklamání.“ „Rodina je pro člověka sice zázemím a útočištěm, ale je to také aréna, v níž bojující gladiátoři utrpí mnohem bolestivější a nezahojitelnější rány, než jsou ty, které jim uštědří okolní svět.“ Robert F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie, SLON 2008, s. 87

130

Odvrácená tvář Storgé

• Pohlavní zneužívání a incest • Domácí násilí

Mimochodem: Víte, že incestní tabu je zřejmě vůbec nejstarším lidským zákonem? 131

Odvrácená tvář Storgé: Zrada Vyprávění o bitvě u Turska: Straba […]

Zachránil se jenom Straba. Dobře radila mu bába. Už vstupuje do dveří, očím ale nevěří. Jeho žena v smrtné křeči hází sebou, křičí, ječí, obrací se na lůžku, rve si šat i podušku, bolestí má siné rty, bok oštěpem proklátý a uši jí chybí.

Strašný děs přepadl Strabu. Z brašny vytahuje uši dvě a ženě je prubuje. Potom vzkřikne: „Ové, ach, vlastní žena je můj vrah! Proto na mě ruku vztáhla, že se s Praženíny spřáhla a pro jejich potěchu vydala mě posměchu.“ […] Kronika tak řečeného Dalimila, Svoboda 1977, s. 43 - 44

132

Odvrácená tvář Storgé: Zrada…

Georges de La Tour, Jób vysmíván svou manželkou,1635, foto wikimedia

Odvrácená tvář Storgé: Neštěstí ve dvou… „Skladatel Joseph Haydn se v roce 1760 ve Vídni tajně oženil. Neučinil tak šťastný krok a litoval jej po celý život. Jeho vyvolenou byla původně Tereza Kellerová, dcera parukáře a kadeřníka, údajně českého původu, které mladý skladatel dával hodiny. Ta však vstoupila do kláštera a zdrcenému nápadníkovi její rodiče navrhli, aby si vzal její sestru Marii Annu. Haydn souhlasil a teprve po svatbě poznal, že jeho žena je hloupá, umíněná, rozhazovačná a přehnaně zbožná. Haydnově hudbě vůbec nerozuměla a jeho rukopisy prý používala k rozdělávání ohně a jako natáčky do vlasů. Nešťastné manželství trvalo čtyřicet let…“

Joseph Haydn, portrét od Ludwiga Guttenbrunna, 1770, foto wikipedia

Václav Fiala, Vídeň, literární toulky dunajskou metropolí, ASPI 2004, s. 119 134

Odvrácená tvář Storgé: Nenávist…

Film Válka Roseových, 1989, foto 20th Century Fox, i.dailymail.co.uk

Mániá, láska šílená, vražedná…

„Láska zabíjí.“ Miroslav Plzák, poslední slova posledního rozhovoru, Týden 13.11.2010

zde 135

Umění milovat…

„Celkově lze lásku – zejména v jejích počátcích, považovat za souhrn všech dobrých nadějí a předsevzetí, které lidé vkládají do vztahu k druhému člověku. Láska je obrovská citová investice. Nelze se tudíž divit, že krize partnerských vztahů provázejí intenzivní negativní pocity, které mohou vyústit v letitou nenávist, jejíž síla je přímo úměrná velikosti počátečních nadějí.“ Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie, s. 417

136

Co je bez chvění, není pevné… Dobré, vydařené manželství je pevné jako skála. Někdy v něm svítí slunce, někdy přicházejí mraky, ale… Dobré manželství dokáže překonat všechny problémy, všechny překážky. Všechno vydrží, všechno přežije, přetrvá. Prostě - VŠECHNO… „Jen když si uvědomíme, co bychom mohli ztratit, nalezneme způsob, jak milovat.“ Gilbert Keith Chesterton 137

Když totiž všechno překonáte…

„… ať zlá a krutá zima je to, blažené natřikrát je po ní léto.“

Shakespeare, ze Sonetu č. 57, přel. Martin Hilský

138

…tak to dobře skončí… ☺ láska naplněná, trvalá, šťastná

139

Dílo našeho života „Stáří je v něčem spravedlivé, je to dílo našeho života. Když si někdo pěstoval vztahy, nebývá sám, ani když přežije všechny příslušníky své rodiny. Obecně platí, že vysokého věku se dožívají lidé, kteří se se svým životem dokázali dobře vypořádat. V tom je gerontologie krásná, škarohlídové umírají dříve. Jsou samozřejmě i výjimky, jež tohle pravidlo potvrzují, a existuje mnoho nemocí, které mohou tenhle plán zejména ve vysokém věku zkřížit. Ale v zásadě to tak platí.“

MUDr. Iva Holmerová, in Petr Třešňák, Senioři jsou nevyužité bohatství, Respekt 23 / 2012, s. 49

140

Příbuzenství

Příbuzenství představuje kontinuitu života, pouto mezi generacemi, stavební materiál pro spojenectví mezi celými oblastmi.

Robert F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie, SLON 2008

141

Příbuzenství

Příbuzenství zůstává hlavním zdrojem našich nejbližších svazků.

Robert F. Murphy, Úvod do kulturní s sociální antropologie, SLON 2008

142

Příbuzenské systémy

143

Storgé: Shrnutí opora pochopení

důvěra

vytrvalost

„Manželství a rodina jsou protikladem roztříštěného

a rozděleného světa.“ Robert F. Murphy, Úvod do kulturní a sociální antropologie, SLON 2008 trpělivost tolerance

bezpečí spolehnutí se

V dobrém i zlém…

oddanost

144

III. Fíliá - láska CITU Bratrská láska, přátelství

145

„Staří“ a Fíliá

146

Empedoklés Hnací sílou všeho dění jsou dvě prasíly: láska (fília) - síla sjednocující, a nenávist (neikos) - síla oddělující Empedoklés, rytina Thomas Stanley, 1655, foto wikipedia

Pod vlivem těchto sil svět pulsuje mezi stavem naprosté jednoty a stavem naprostého rozdělení. Náš svět je možný mezi těmito dvěma extrémními stavy. www.wikipedia.org

147

Aristotelés a Fíliá

Pojďme společně nahlédnout do vybraných částí Aristotelova spisu Etika Níkomachova, základního textu tradice morální filosofie. V 8. a 9. kapitole se píše o – PŘÁTELSTVÍ.

148

Etika Níkomachova

Aristotelés první poskytuje podstatné výměry lásky jako přátelství. V Etice Níkomachově rozeznává tři způsoby přátelství, od nejvyššího k nejnižšímu: 1. 2. 3.

Pro Dobro Pro Užitek Pro Rozkoš

Detail Aristotelovy busty (římská kopie řeckého díla Lýsippova z roku 330 přnl), sbírka Ludovisi, Řím, foto i.telegraph.co.uk

149

Etika Níkomachova „… přátelství je jakási ctnost anebo jest se ctností spojeno a pro život jest velmi potřebné.“ 1155 a

„… podstatnou známkou přátelství je jistá rovnost.“ 1158 b 25

„Bez přátel by si nikdo nepřál žíti.“ 1155 a 5 150

Etika Níkomachova „Podobá se také, že obce udržuje přátelství, a zákonodárci usilují o ně více než o spravedlnost: neboť se zdá, že svornost jest něco podobného přátelství, k ní tedy co nejvíce směřují, a nesvornost jako nepřítele hledí co nejvíce vypudit. Není také potřebí spravedlnosti tam, kde jsou přátelé, ale mezi spravedlivými jest k doplnění potřebí přátelské lásky, a jak se zdá, mezi spravedlivými jest přátelská příchylnost největší.“ 1155 a 25

151

Laelius, o přátelství

Amicus est tamquam alter idem. Přítel je jako druhé já.

Marcus Tullius Cicero, Laelius 21, 80

152

Fíliá ve Starém zákoně Každého času miluje pravý přítel; zdali však bratrem je, v neštěstí se pozná. Př 17, 17 Věrně jsou míněny šlehy od milujícího, ale záludné jsou polibky nenávidícího. Př 27, 5 - 6 Přítel věrný jest záštita mocná, a kdo ho nalezl, nalezl poklad. Přítele věrného nelze dokoupiti, nelze dosti odvážiti zlata ni stříbra za dobrotu věrnosti jeho. Přítel věrný jest koření života a nesmrtelnosti, a kteří se bojí Pána, naleznou ho. Sír 6, 14 - 17 153

Fíliá, láska přátelská Intelektuální náklonnost, společné milování moudrosti…

„V těchto přátelstvích bylo ještě mnoho jiného, co ještě více poutalo mé srdce; společná rozmluva a zábava, vzájemná úslužnost, společná četba poutavých knih, společné žerty a vzájemné poklony; někdy různost mínění, ale bez nenávisti, tak asi jako by člověk sám se sebou jednal, ba tato velmi řídká nesjednocenost byla vlastně vzpruhou převládající shody; vzájemné poučování, vzájemné učení, postrádání nepřítomných, radostné vítání přicházejících. Těmito a podobnými projevy vzájemné lásky, vyjádřenými ústy, jazykem, očima a tisícerými roztomilými způsoby, jako jiskrami rozněcují se srdce tak, že ze mnohých stává se jediné.“ Augustin, Vyznání, Praha, Kalich 1999, s. 103 154

Pár přátel mít…

Přátelství je důvěrný, srdečný vztah. Některá přátelství jsou nerozlučná, na celý život.

155

Fíliá, láska přátelská Agón a fíliá…

156

Přátelství ve filmu a TV

157

Všechno dobré na světě mívá svou odvrácenou tvář. Jedním z údělů nás lidí a našeho života na zemi je – ambivalence. Zdá se, že všechno dobré může (někdy) být i k něčemu zlé, stejně jako všechno zlé může být (někdy…) k něčemu dobré.

158

Odvrácená tvář Fíliá: Přátelé a pochlebníci

Detail Plútarchovy busty z Archeologického muzea v Delfách, foto andrejkoymasky.com

„… Jako zdánlivé a falešné zlato jen napodobuje lesk a záři pravého zlata, zrovna tak asi předstírá pochlebník právě to, co je na příteli příjemného a milého, a staví se ustavičně veselým a srdečným a nikdy neodporuje a v ničem se neprotiví. (s. 139) … S pochlebníkem se to má zrovna jako s chameleónem. (s. 145) … Povaha pravého přítele je však prostá, jako jsou prostá podle výroku Eurípidova slova pravdy, jednoduchá a nelíčená, kdežto povaha pochlebníkova vskutku je zkažená a má proto zapotřebí příkras umělých, a to namouvěru nesmírně mnohých. (s. 162) … ´Nemůžeš mít ve mně přítele i pochlebníka,‘ tj. přítele i nepřítele v jedné osobě. Neboť příteli je potřebí pomáhat, ne podporovat ho ve špatnostech, radit mu, ne ho navádět, v právu přisvědčovat, ne v podvodech přihrávat a – namouvěru – stát při něm v neštěstí, ne ho podporovat v nespravedlnosti.“ (s. 166) Plútarchos, Moralia, česky O lásce a přátelství, Praha, Svoboda 1987 159

Odvrácená tvář Fíliá: Zrada

Detail Giottova obrazu Jidášův polibek z kaple Arena / Scrovegni v Padově, 1305, foto churchofchrist.com

160

Bratrská láska: Shrnutí Nejzákladnějším druhem lásky, který je základem všech jejích typů, je láska bratrská. Mám tím na mysli smysl pro odpovědnost, péči, úctu, znalost každého jiného člověka, přání napomáhat jeho životu.

Erich Fromm, Umění milovat, Knižní klub 1996, s. 50

161

Přátelství a Láska Přátelství je velmi srdečný vztah, který obsahuje jen málo negativních momentů. Přátelé se vzájemně uznávají, podporují se a velmi otevřeně, bez jakýchkoli „tajností“ si vyměňují důvěrná sdělení. Rádi si také z různých věcí (i sami ze sebe) dělají legraci a často se spolu smějí. Přátelství umožňuje potvrzení realistických složek sebepojetí, sdílení dobrých i špatných životních zážitků. Láska na rozdíl od přátelství obsahuje erotický, respektive sexuální prvek. Instinktivní či pudové momenty se zejména v údobí vzniku lásky projevují poněkud iracionálními mechanismy přibližování se a unikání, což v přátelství chybí. Láska se projevuje hlubokým citovým zaujetím, které člověka podněcuje k tomu, aby na milovanou osobu neustále myslel a vyhledával její společnost. Láska je stejně jako přátelství velmi důvěrný stav, ale intimita zde má poněkud jinou kvalitu. Milující se partneři zejména na počátku vztahu očekávají, že u nich jejich protějšek odhalí a ocení nejlepší vlastnosti a přednosti, včetně tělesné krásy a přitažlivosti. Zamilovaní si vzájemně poskytují láskyplný obdiv. Jinak řečeno, potvrzují si pozitivní, ideální či idealizované aspekty sebepojetí. Možná právě proto lidé oceňují lásku víc než přátelství. Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie, Academia 2007, s. 412 - 413 162

IV. Agapé – láska přejícnosti

163

Agapé, láska duchovní

Foto: wikipedia.org

Když se řekne agapé, lidem se vybaví křesťanská láska. Láska je v křesťanství základní charakteristikou vztahu jednak mezi Bohem a člověkem, jednak mezi lidmi navzájem, a je tedy také základním požadavkem kladeným na každého křesťana. www.wikipedia.org

164

Charitas Deus Est Bůh je láska. Co to v křesťanství znamená?

165

Víra, naděje, láska Pistis - Fides, Elpis - Spes, Agapé - Caritas… Víra, naděje, láska – viz 1. Epištola Pavlova Korintským, 13. Tři tzv. teologální, „vlité“ ctnosti, stojící v jádru křesťanství. Co o nich vlastně víme? Odkud pocházejí, přicházejí?

166

Sociální láska v křesťanství Mluvíme-li o křesťanské lásce, začněme třeba s touto podobou caritas:

Zásada solidarity, označovaná také jménem „přátelství“ nebo „sociální láska“, je přímým požadavkem lidského a křesťanského bratrství. Sociálně–hospodářské problémy lze řešit jen za pomoci všech forem solidarity […] Na ní závisí částečně světový mír. Katechismus katolické církve, Zvon, 1995 www.katechismus.cz 167

Milost Pak je zde téma lásky Boží, projevující se vůči člověku tzv. milostí: Milost je přízeň, nezasloužená pomoc, kterou nám dává Bůh, abychom odpověděli na jeho nabídku stát se Božími dětmi, adoptivními syny účastnými božské přirozenosti a věčného života. Milost posvěcující je stálý dar, trvalá a nadpřirozená dispozice, která zdokonaluje samu duši. Milost – charisma je přízeň, nezasloužený dar, dobrodiní. Katechismus katolické církve, Zvon, 1995 www.katechismus.cz

„Je učitelkou pravdy, cvičitelkou kázně, světlem srdce, úlevou v tísni, těšitelkou zármutku, posilou v bázni, živitelkou zbožnosti a dárkyní slz.“ Tomáš Kempenský, Čtyři knihy o následování Krista, s. 210

168

Milost jiná než křesťanská… „Milujeme-li, tedy proto, že se ke kráse přidalo cosi nedefinovatelného: jakýsi pohyb, život, záře, které ji činí toužebnou a bez nichž by zůstala chladná a mrtvá. […] … ono cosi, onen pohyb, onen život, jež se přidávají ke kráse, aby vyvolaly lásku, je milost. Plótinovská zkušenost zakusila Život jako kontemplaci, jako jednoduchost, jako přítomnost. Nyní se dotýká jeho dna: život je milost. Nikdo nepochopil celý dosah této plótinovské zkušenosti lépe než F. Ravisson ve své Filosofické závěti: Milost, říká nám, je ´eurythmie´, tj. ´pohyb, který dělá dobře.´ Poznáváme ji v pohybech, které vyjadřují odevzdání, povolnost, uvolnění. Malíři se ji snaží zachytit v črtách portrétu, v ženském úsměvu. Ale právě tak ji můžeme pocítit v oněch základních pohybech přírody, jakými jsou třepotání či vlnění. ´Pozoruj´, říká Leonardo da Vinci, ´vinutí každé věci, tj. pozoruj, chceš-li ji dobře poznat a dobře zobrazit, onen druh milosti, který je jí vlastní.´(Test, s. 83)“ Pierre Hadot, Plótinos čili prostota pohledu, 1993, s. 33

169

Kontemplace A jsme u dalšího tajemného cizího slova, kontemplace. Takže pomalu a zeširoka: Většina lidí v naší západní společnosti žije své celé životy v běžné každodennosti. Menšina však jistou část svého vědomí směřuje i ke skutečnostem nevšedním, každodennost přesahujícím, transcendentním. Tito lidé rozvíjejí svou duchovní či náboženskou orientaci (a nemusí jít pouze o lidi věřící či víru praktikující) a prožívají tak svět (chvíle každodenní i sváteční) poněkud jiným způsobem. Kultivují starou, archaickou vrstvu vědomí, totiž cit a vnímavost pro - posvátno. Nikde není psáno či dáno, že život s transcendencí je jakkoli lepší či nutně hlubší, než život bez ní. Duchovní život s sebou navíc přináší určitá nebezpečí, a proto není pro každého. Odpoví-li člověk na volání duchovního života, měl by do něj vstupovat s respektem, pokorou, zodpovědností, úctou k tajemství, trpělivostí, poctivostí, s dobrou radou zkušenějších – a zároveň i s nezbytnou svobodou. Duchovní život může člověku přinést veliká dobra, mnohá cenná ovoce. Útěchu, mravní kázeň, krásu ctnosti, niterné osvěžení, znamenitý jemnocit, ušlechtilý klid, podivuhodný soulad s jinými, bezpečí, jistotu, pokoj… Tak se (nejen) křesťané rádi oddávají tiché kontemplaci, aby poznávali stvořený svět nikoli jako mrtvou matérii, nýbrž jako zjevení. „Člověk tak ve všednodenních událostech odkrývá jakousi řeč, která k němu promlouvá… Schopnost naslouchat a umění dešifrovat jsou velmi podstatné prvky víry.“ (Tomáš Halík, Smířená různost) Kontemplace je stálé, pozorné, klidné a vytrvalé upření ducha na posvátné, je jakousi nejvyšší mírou vnitřní modlitby, rozjímání. Je viděním, nazíráním, patřením posvátna (Boha) ve všech věcech. Duchovně vyspělí lidé obvykle transcendenci nedovolují, aby ovládla celý jejich duševní prostor. Kontemplaci se oddávají jen někdy, v příhodných chvílích. Zůstávají tak ve svých životech stát na zemi… 170

Kontemplace

Křesťanská kontemplace by měla být viděním láskyplným a sjednoceným. Kontemplujíce, nezaměřujeme pozornost a vůli na své okolí, netěkáme „z předmětu na předmět a z věci na věc, nýbrž […] (tak jako v nebi) můžeme jedinou myšlenkou pozorovat rozmanitost více věcí a nabývat o nich poznání.“ Augustin, De Trinitate XV, 16, Tomáš Akvinský, Summa I, XII,10

171

Mystika Veliké téma, svým způsobem kvintesence, tajný střed světových duchovních dějin, tedy nejen evropských (křesťanských). Osobní, intenzivní, hluboká, přímá, slovy takřka nevyjádřitelná zkušenost – popř. zkušenost sjednocení - s posvátným, s božským, s absolutním. Tyto výjimečné chvíle zažilo více lidí než je obecně známo; staly se např. zdrojem inspirace a celoživotní energie pro mnoho významných vědeckých osobností (Newton, Descartes, Pascal, Einstein…) „O těchto skvělých a božských dílech v duši, kdy se zjevuje Bůh, nemůžeme vůbec nijak mluvit, ba ani koktat.“ (Anděla z Foligna) Je mnoho mystiky zajímavé, doslova úchvatné, stejně tak i mnoho mystiky nepravé, falešné, nebezpečné… Mystikou dnes mnozí lidé nesprávně nazývají každý pochybný okultismus; mnozí další lidé, domnívajíce se, že se dotýkají mystických skutečností nejvyšších, naplňují své duše úpadkovou magií. Pravá mystika často ráda chodívá ruku v ruce s agapickou láskou. „Magie chce dostávat (vůle vědět…), mystika chce dávat.“ (Evelyn Underhillová) Současné západní společenské vědy hledí na mystiku s - někdy oprávněným, někdy žárlivým - podezřením, psychologové a psychiatři o mystice často hovoří jazykem diagnóz – jako o transformační či psychospirituální krizi, popř. přímo o schizofrenii, maniodepresivní psychóze, akutní polymorfní psychotické poruše… Nezodpovědné experimentování s duchovními silami se lidem často nevyplácí. „Duch je tou nejnebezpečnější věcí, jaká existuje.“ (Friedrich Heer) Je velmi mnoho různých mystických tradic, velmi mnoho různé (pravé) mystiky. Osobně mám rád mystiku podle Evelyn Underhillové: „Pravá mystika je aktivní a praktická […], je to organický životní proces, něco, co dělá celé já […] Poznávacím znamením pravého zasvěcence není, že ví, ale že je […] Proměněné duše […] navzdory všem vnějším potížím a soužením […], a namísto, co by dávaly najevo zasmušilou rezignaci, která podle světských měřítek patří k ´duchovnímu životu´, ohromují svět 172 jakousi hravou lehkostí.“

Je-li Bůh: Skrytý, či zjevný Bůh? Křesťanství učí, že Boha může poznat každý, a to rozumem i citem:

Člověk je svou přirozeností i povoláním náboženská bytost. […] Když člověk naslouchá poselství tvorstva a hlasu vlastního svědomí, může dosáhnout jistoty, že existuje Bůh, příčina a cíl všeho.

Katechismus katolické církve, Zvon, 1995 www.katechismus.cz 173

Je-li Bůh: Skrytý, či zjevný Bůh? „Bůh není ani tělo, ani figura, ani forma a nemá ani kvantitu, ani jakost nebo váhu, není na jednom místě, nevidí, nemá smysl hmatu, neslyší a vůbec nespadá pod smyslovost […] není ani duše, ani rozum, postrádá obrazotvornost či mínění, není číslo ani řád, ani velikost […] není podstata ani věčnost, ani čas […] není temnota a není světlo, není blud a není pravda […] Mystická teologie

„Přesahuje veškerou řeč a veškeré poznání a nachází se zcela mimo rozum a mimo podstatu – on, jenž objímá, zahrnuje a předurčuje všechny věci, zůstávaje přitom pro každého zcela neuchopitelný; a neexistuje možnost slyšet ho, představit si ho, myslet ho; a není tu ani jeho jméno, ani slovo, ani prostředek, jak se ho dotknout či jak ho poznat.“ Božská jména, 1.5, 258

Lze ho nazvat „převelmi světlým dýmem ticha, jenž tajemně nabádá“[…] či „převelmi světlými temnotami“ . Mystická teologie I.1, II Pseudo-Dionysios Areopagita, in Umberto Eco, Od stromu k labyrintu, 2012, s. 152, 153 174

Je-li Bůh: Skrytý, či zjevný Bůh? „Ticho totiž není Bůh a ani mluvení není Bůh […] Samota není Bůh a ani společnost není Bůh. Bůh není ani nic ze všech ostatních protikladů – je skryt mezi nimi a nedá se najít žádným úsilím tvé duše, ale jedině láskou tvého srdce.“ Jakob Böhme, Epištoly, in Evelyn Underhillová, Mystika, Dybbuk 2004

175

Je-li Bůh: Jak je přítomen?

„Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh. Bůh se děje tam, kde milujeme.“ Tomáš Halík, Chci, abys byl, s. 50

176

Ukázka – klasický text křesťanské mystiky:

Sv. František z Assissi, Píseň tvorstva Nejvyšší všemohoucí dobrý Pane, tvé jsou chvály, sláva, čest a všecko požehnání; jenom tobě patří, Nejvyšší ty, oslovit tě jménem žádný člověk hoden není. Chválen buď, můj Pane, mnou a všemi stvořeními, a především panem bratrem sluncem, jenž přináší den a jímž nás osvěcuješ; krásný je a září velikou se skvěje, Nejvyšší, a tvoje světlo vyjadřuje. Chválen buď, můj Pane, skrze sestru lunu, skrze hvězdy; na nebi stvořils je jasné, jako drahokamy krásné. Chválen buď, můj Pane, skrze bratra vítr, skrze vzduch a mraky, jasno, všecka počasí, kterými všem stvořením svým žíti dáváš. 177

Píseň tvorstva Chválen buď, můj Pane, skrze sestru vodu, která je tak užitečná, dobrá, pokorná a čistá. Chválen buď, můj Pane, skrze bratra oheň, který poskytuješ našim nocem, a je krásný, radostný a mohutný a silný. Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestru, matku zemi, která dává život a jež vládne nade všemi a jež rodí různé plody, trávu a barevné květy. Chválen buď, můj Pane, skrz ty, kdo z tvé lásky odpouštějí a snášejí nemoci a protivenství. Blažení jsou ti, kdo věrně v míru vytrvají, neboť ty je budeš korunovat v nebi. 178

Píseň tvorstva Chválen buď, můj Pane, skrze naši sestřičku – smrt těla, před níž žádný živý člověk kam utéci nemá. Běda těm, kdo zemrou ve smrtelných hříších! Blaze těm, jež ve tvé svaté vůli konec přistih! Druhá smrt, smrt duše, nic jim zlého neudělá. Chvalte mého Pána, blahořečte, děkujte mu a s velikou pokorností sloužete mu!

Píseň tvorstva, Laudes Creaturaum, František z Assisi, 1224, přeložil Jaroslav Pokorný, in Navštívení krásy. Italská renesanční lyrika, Mladá fronta, Praha 1964, str. 10-11.

179

Agapé ve filmu a TV

180

Všechno dobré na světě mívá svou odvrácenou tvář. Jedním z údělů nás lidí a našeho života na zemi je – ambivalence. Zdá se, že všechno dobré může (někdy) být i k něčemu zlé, stejně jako všechno zlé může být (někdy…) k něčemu dobré.

181

Odvrácená tvář Agapé

182

Těžkomyslnost „Těžkomyslnost, těžká mysl, tíže mysli […] Hluboce zranitelný je takový život […] Tato citlivost působí, že člověk snadno bývá zraněn nemilosrdím života. A co v životě zraňuje, toť právě to, čeho nelze zahladiti; věsměrné utrpení; utrpení bezbranných a slabých; utrpení zvířat, němé tváře […] též ubohosti života zraňují […] zraňují mravní nedostatky druhých. Nedostatky vznešenosti a aristokracie smýšlení. A zvlášť hluboce zraňuje nízkost, sprostota…“ Romano Guardini, Těžkomyslnost a její smysl, s. 31 - 35

183

Těžkomyslnost „Na druhou stranu však tato tíha, tento temný smutek, přináší zase někdy nesmírně vzácné ovoce […] Těžkomyslný člověk má zajisté nejhlubší vztah k plnosti žití. Jemu září jasněji barvitost světa […] Těžkomyslný člověk to jest, z jehož bytí tryská přemíra proudu života a který jest to zakusit nevázanost všeho žití. Vždy však, jak myslím, ve spojení s dobrotou. Ve spojení s přáním, aby život ubíhal v dobrotě, vlídnosti a aby druhým činil dobře. Nevěřím, že by člověk opravdu těžkomyslný mohl býti od přirozenosti tvrdým. Na to jest příliš spřízněn s utrpením. Zajisté, že lidé těžkomyslní byli tvrdými, ba nemilosrdnými. Ale pak se jimi stali z vnitřní nouze; z úzkosti, ze zoufalství […] Nic se nestává tak ukrutným, jako zoufalství, které už si neumí pomoci. […] To nás ale přivádí k hodnotnostnímu centru těžkomyslnosti: ve své nejhlubší podstatě jest touhou po lásce. Po lásce ve všech jejích formách a ve všech jejích stupních: od nejživelnější smyslnosti až po nejvyšší lásku ducha.“ Romano Guardini, Těžkomyslnost a její smysl, s. 58 - 64 184

Temná láska, zpívající velmi tichou píseň „Temná láska, pronikající hlubiny černých děr, horizonty událostí i galaxie, za které nikdy nedohlédneme, temná láska skrytá kdesi uvnitř kvarků a zpívající velmi tichou píseň uvnitř temné hmoty i temné energie, to je Bůh židů i křesťanů, nic a všechno ve všem, které se zajíkavě snažíme oslovit svými modlitbami, jejichž smyslem není něco k temné lásce přidat nebo ubrat, nýbrž zvětšit či zpestřit svěžími barvami vlastní obraz nezachytitelné lásky v našich vlastních duších.“ Marek Vácha, Respekt 1/2012, Z jiného světa, s. 79

185

Temná láska, zpívající velmi tichou píseň

foto wikipedia.cz

„Pravda, která není laskavá, vyvěrá z lásky, která není pravdivá.“ Marie Svatošová, Hospice a umění doprovázet, Karmelitánské nakladatelství, 2008

186

Vhodné poučení o Agapé Pro lepší orientaci v záležitostech Agapé je dobré zhlédnout pozoruhodnou dokumentární sérii České televize Zasvěcení z roku 2009 - o řeholních řádech a kongregacích v ČR. Blízko k VOŠP sídlí např. sestry Voršilky. Podívejme se tedy za nimi do iVysílání ČT zde

Vhodné poučení o Agapé Agapé samozřejmě nemusí být vždy jen láskou křesťanskou, i když je právě s křesťanstvím nejčastěji spojována. Je láskou dávající, rozdávající se plností, službou bližnímu, někdy sebepopírající láskou, obětí. Oběť je složitá věc, má mnoho podob a tváří. Pro inspiraci můžete třeba zlédnout na serveru You Tube krátký animovaný film na téma oběti „The Clock Tower“ od režisérky Cary Antonelli z Ringling College of Art and Design z roku 2008 - zde

Agapé: Shrnutí

„Opravdu milujeme to, čemu jsme schopni dát přednost před já. Milovat znamená dát milovanému první místo. Milovat znamená svobodně a s radostí ustoupit do stínu ty.“ Tomáš Halík, Chci, abys byl, s. 134

Edward Burne-Jones, Pelikán krmící svá mláďata, St.Martin Church, Brompton, 1880, foto www.englishclass.com

Láska mateřská „Matka je domov, z něhož jsme vyšli, je příroda, půda, moře…“ Erich Fromm, Umění milovat, s. 46

190

Láska mateřská… Ochranná, obětavá, laskavá, bezpečná, trpělivá, bezpodmínečná… „Pro mě je vždy důležité vidět i množství neviditelných svatých, kteří kolem nás žijí […] mírné dobrotivé matky, které svůj život rozdávaly dětem, rodině, církvi…“

Élisabeth Vigée-Lebrun, vlastní portrét s dcerou Jéanne Lucie Louise, 1789, foto wikipaintings

Joseph Ratzinger, Bůh a svět

191

Láska otcovská

„Otec nepředstavuje svět přírody, ale druhý pól lidské existence: svět myšlení, svět lidských výrobků, zákona a pořádku, kázně, cestování a dobrodružství…“ Erich Fromm, Umění milovat, s. 46

192

Láska otcovská Ochranná, laskavá i přísná, motivující, ukazující, vymezující, zakazující, trestající.

„Kdo svého syna miluje, kárá ho včas.“ (Př 13, 24)

193

Několik dalších pojmů (v pořadí abecedně)

194

Amazonomachie „There is a war between the rich and poor, a war between the man and the woman. There is a war between the left and right, a war between the black and white, a war between the odd and the even. … I didn't even know there was a war.“ Leonard Cohen, There Is A War, 1974

Rosarium philosophorum, 1550

Erotika…

Okrajová otázka z psychologie: víte, co jsou pareidolie? Foto 1.bp.blogspot.com

196

Hřích Hřích patří k nejobtížněji uchopitelným kulturním pojmům vůbec, různé nábožensko-etické soustavy ho pojímají a definují různě. Může znamenat omyl, chybu (nezasažení cíle, jako např. při lukostřelbě), špatné jednání, zneužití lidské svobody, porušení smlouvy a zákona, urážku boha či vzpouru proti bohu, nevěrné uctívání bohů jiných, porušení řádu stvořeného světa, popř. celou situaci člověka (viz prvotní hřích). Je otázkou, zda člověk, žijící ve světě, může nehřešit. „…hřích je ve své podstatě škoda ve smyslu poškození. […] Tomáš Akvinský shrnuje: Boha urážíme jen tím, že jednáme proti vlastnímu dobru.“ Rémi Brague, O Bohu u křesťanů a o jednom nebo dvou dalších, CDK 2011, s. 144 -145 197

Narcismus

Caravaggio, Narcis, 1596, foto wikipedia 198

Pohlaví a gender Gender je role, sociální konstrukce, spojená s pohlavím. Společenská kategorie vlastností a chování, které jsou spojovány s obrazem muže a ženy, maskulinitou a femininitou. Ann Oakleyová, Pohlaví, gender a společnost, in Anthony Giddens, Sociologie, Argo 1999

199

Pohlaví a gender Jsou věci, které gender přesahují:

„L´âme n´a pas de sexe. Duše nemá pohlaví.“ osvícenské heslo, in Fromm, Umění milovat, s. 22

„Něžnost … je přímý výplod bratrské lásky a existuje v tělesných stejně jako v netělesných formách lásky.“ Erich Fromm, Umění milovat, s. 57 200

Pohlaví a gender Jsou věci, které gender přesahují: duše, něha

Élisabeth Vigée-Lebrun, Královské děti Marie-Thérèse Charlotte a dauphin Louis Joseph, detail, 1784, foto carlines.canalblog.com.jpg

201

Pornografie

202

Sebeláska Předpokládá se, že sebeláska je totéž co sobeckost, … narcisismus… Je pravda, že sobecký člověk je neschopen milovat druhé, ale není ani schopen milovat sám sebe. „Idea vyjádřená biblickým „budeš milovat svého bližního jako sebe samého“ implikuje, že úcta k vlastní celosti a jedinečnosti, láska k sobě a pochopení sebe samého nemohou být odděleny od úcty a lásky k druhému člověku, od pochopení druhého člověka. Láska k sobě samému je nerozlučně spjata s láskou ke každé jiné bytosti.“ (s. 61) Erich Fromm, Umění milovat

Sebeláska není samolibost… 203

Stud Stud jest složitá věc. Souvisí s rozvinutým svědomím, je předpokladem skutečné mravnosti. Jsou slušní lidé, kteří se stydí (za mnoho věcí), a jsou lidé velmi neslušní, kteří se nestydí, a to naprosto za nic. S lidmi, kteří se nestydí nikdy a za nic, je ve společnosti problém. Problém velice závažný. Co nezakazuje zákon, zakazuje stud, říkával prý Seneca. V demokratické společnosti však slušnost (naštěstí!) nelze právně vymáhat. Strašlivou tíži tohoto problému si plně uvědomoval již Platón, když přemýšlel o základním sebeomezení jako o nutném předpokladu zdárné lidské pospolitosti.

„…Pravil Zeus: a dej mým jménem zákon, že ten, kdo není schopen mít podíl studu a spravedlnosti, má být usmrcen jakožto nákaza obce.“ Prótagoras 322 d

204

Stud Stud brání a chrání svobodu, důstojnost, čest a intimitu člověka. Souvisí s diskrétností, důvěrností, skromností, ostychem, cudností, čistotou, s hranicemi a se zábranami, jež jsou projevem osobnostní kultury člověka. Je protikladem nehoráznosti, drzosti, zpupnosti, bezohlednosti, fanatismu a obscénnosti, je korektivem ukvapenosti, zbrklosti i nadšení. “Stud je krásným skrýváním krásna.“ Max Scheler, O studu, MF 1993, s. 23 Salvador Dalí, Raphaelesque Head Exploding, 1951, foto wikipedia

Stud

„Tvrdím, že mrtev je ten, komu odumřel stud.“ Plautus, Bakchantky 485

Svádění

Svádění jest věc složitá, hru na svádění hraje celá příroda. Kultura svádění má svou historii a své slavné postavy, skutečné i fiktivní. Svádění jest lidmi s gustem provozováno každodenně, v každé zemi podobně – a zároveň trochu odlišně, díky rozdílům kulturním. Svádějí ženy i muži. Svádění může být jemné a takřka nevinné, ale také tvrdé, nemilosrdné, záludné. Může být nezávaznou hrou, ale i válečnou strategií, nelítostným soubojem, pomstou… 207

Vztahová manipulace

„Láska je dítětem svobody, a nikdy ne dítětem ovládání.“

francouzská píseň, in Fromm, Umění milovat, s. 34

208

Vztahová manipulace Manipulace představuje zvláštní druh lstivosti. […] Je běžnou součástí sociálního jednání. „Manipulovat znamená využívat nevědomosti, nejistot, dobromyslnosti, naivity, strachu, slušnosti i dalších citů a vlastností lidí k uskutečnění vlastních, zpravidla skrytých zájmů a cílů …Ty mohou být nevinné a malicherné, stejně tak ale může jít o naprosté podmanění člověka i celých národů.“ Jiří Růžička, in Nazare-Aga, E.: Nenechte sebou manipulovat, Portál 1999 (přebal knihy)

209

Vztahová manipulace Manipulátorem není ten, kdo občas manipuluje. Manipulaci jako obranný mechanismus občas užíváme všichni (zesměšňování obtížných situací, únik před zodpovědností, agrese…). Obranný systém manipulátora […] jenž se vyvíjí od dětství, systematicky užívá manipulace jako prostředku k přežití. Mechanismus se postupně zautomatizuje. Stává se jediným možným způsobem jednání i komunikace. Většina manipulátorů však nemanipuluje vědomě. podle Nazare-Aga, E.: Nenechte sebou manipulovat, Portál 1999 , s. 41, 43

210

Vztahová manipulace Manipulátor neříká, co dělá, a nedělá, co říká. Manipulátor nedokáže dlouhodobě udržet dobrý, harmonický partnerský vztah […] Vlastně s ním nelze mít opravdový vztah […] Manipulátor je bezohledný, užívá ironie, jež zraňuje, pozvolna ničí druhé […] Chybí mu hlubší etické cítění […] Chybí mu opravdové sebevědomí […] Nesnese kritiku, dokáže popírat zcela zřejmá fakta […] Nikdy nejedná jasně a zpříma […] Dokáže se stavět do role oběti […] Je mistr předstírání, léček, zakuklených žádostí, výmluv, mlžení, pokrytectví, vyvlékání se z odpovědnosti, odhalování slabých míst a využívání morálních zásad jiných, lichocení i znevažování, rozporných či neurčitých výroků, popírání vlastních tvrzení, nepravd, lží […] Manipulátor může být sympatický, okouzlující, diktátorský, ale také navenek altruistický, nesmělý, obětavý… S manipulátory nelze opravdově komunikovat, vždy odvádějí od podstaty, diskuse s nimi postrádají smysl. OBRANA: Humor, sebedůvěra, klid (nereagovat na provokace), rezilience, konfrontace, boj, útěk, zkušenost, vzdělání, kritické myšlení. podle Nazare-Aga, E.: Nenechte sebou manipulovat, Portál 1999 211

Láska a společenské vědy

212

Co nedalo spát Darwinovi… (aneb o výběru sexuálním)

Paví chvost, foto Tony Fischer, 2009 213

Sociobiologii, evoluční psychologii, teorii her ad. - NAVZDORY Lidský citový život se úporně vzpírá vědeckému zmapování. Naštěstí …☺ „Dovolím si vyslovit naději, že většina osob nehledá ve svých protějšcích pouze ´objekty reprodukce, sexu či úspěchu´, ale především lidské bytosti, s nimiž je možno určité citové a duchovní souznění.“ Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie, s. 357

214

Moderní psychologie o lásce Psycholog J. T. A. Condon , teorie vazby (attachment, přilnutí) Lásku charakterizoval těmito snahami: - o druhém něco vědět - být s ním ve vzájemné interakci - vyhnout se odloučení nebo ztrátě - ochraňovat - uspokojovat neboli sytit potřeby druhého člověka www.wikipedia.org

Moderní psychologie o lásce Triangulární teorie Psycholog Robert Sternberg vytvořil typologii založenou na třech základních rozměrech lásky: vzájemná blízkost (intimacy) , vášeň (passion) , vzájemná oddanost (commitment) Na tomto základě rozlišoval 8 stavů: - neláska (nonlove, nepřítomen žádný základní rozměr) - zalíbení (liking, přítomna intimita) - zamilovanost (infatuated love, přítomna vášeň) - prázdná láska (empty love, přítomna oddanost) - romantická láska (romantic love, přítomna intimita a vášeň) - přátelská láska (companionate love, přítomna intimita a oddanost) - osudová láska (fatuous love, přítomna vášeň a oddanost) - dokonalá láska (consumate love, přítomny všechny tři rozměry) www.wikipedia.org

Polyamorie Je prý široké hnutí v současné západní společnosti, mnoholáska, mnohočetné partnerské, sexuální atp. vztahy, viz např. tento článek: http://relax.lidovky.cz/polyamorie-neni-nevera-lide-miluji-vice-partnerufbn-/vztahy.asp?c=A120213_130908_vztahy_glu -

Jenže, polyamorii lze vykládat také poněkud jinak, viz názor kulturní antropoložky Helen Fisherové: „Člověk může někoho milovat pevnou a vřelou manželskou láskou, zároveň k jiné osobě chovat silný romantický cit, zároveň po stejné či jiné osobě vášnivě fyzicky toužit, zároveň s další hluboce intelektuálně či duchovně souznít...“ Pro zájemce TED vystoupení Helen Fisherové o lásce z února roku 2006 http://www.ted.com/talks/lang/cs/helen_fisher_tells_us_why_we_love_cheat.html 217 -

Kamarádská láska

Ellen Berscheidová a Elaine Walsterová (1969) přišly s koncepcí věrné, klidné, trvalé, vlídné partnerské lásky. Companionate love (lze přeložit jako kamarádská láska) se také vyvinula z vášnivých počátků… Partner je spolehlivým, důvěryhodným společníkem na cestě životem. podle Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie, s. 415-416

Splývající láska „… Na rozdíl od romantické lásky je splývající láska (confluent love) aktivní, (nesněná?) […] Nesnáší se s romantickým „provždy“ a „jen ty a žádný jiný“. Jak zraje, přesunuje svůj důraz od pocitu, že jsem našel tu pravou osobu, k pocitu, že jsem našel ten pravý vztah. Na rozdíl od romantické lásky je to vztah egalitární v tom smyslu, že v sobě neobsahuje zamaskovanou emocionální závislost mužů, ukrytou za mocí, a ženy tu nejsou expertkami na cit.“ Anthony Giddens, in Možný, Rodina a společnost, s. 250 219

Moderní psychologie o lásce („důvody“ pro vznik lásky) 1. Láska chrání člověka před osamělostí. Poskytuje mu ochranu a podporu partnera a možnost mu ji vracet. Je tedy příležitostí k vzájemnému dávání a braní. 2. Vede-li láska k uzavření sňatku nebo k trvalému soužití, zlepší se tím společenská prestiž dvojice, před níž se otevře nadějná budoucnost. Muž a žena mohou mít děti, pečovat o ně a těšit se z nich, využívat podporu a ochranu širší rodiny atd. 3. Důležitou roli při vzniku lásky hraje sexualita, která díky citovému vztahu mezi partnery přestává být přízemní tělesnou záležitostí. Ve vztazích lásky je provázena pestrou škálou citových zážitků, které nemusí být vždy pozitivní, ale jsou „kořením života“. 4. Lidé, kteří se milují, si důvěřují; vzájemně „zrcadlí“ a podporují pozitivní aspekty svého sebepojetí. Alena Plháková, Učebnice obecné psychologie, s. 417

Doporučení:

Podívejte se na webovém portálu České televize (iVysílání) na vydařený dokumentární cyklus scenáristky a moderátorky Šárky Wolemanové „Partnerské vztahy aneb Návod na přežití“ - zde Všechny díly věru stojí za vidění!

221

A některé rady odborníků z cyklu:

Věční „singles“ 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Je vám mezi 25 a 30 a jste stále svobodní, pak nevěšte hlavu, skoro polovina lidí stejně starých lidí je na tom stejně jako vy. Chcete-li to změnit, jde to, ale chce to změnu v přístupu k životu. Práce je dobrým prostorem pro seberealizaci, ale neměla by se stát smyslem života. Ideální vztah je sice krásný, ale stojí spoustu „dřiny“ a pokory. Ideální partner neexistuje, každý má své chyby, které je třeba tolerovat. Vstupem do dlouhodobého vztahu se sice vzdáváme části svobod, na druhou stranu získáváme nové, doposud netušené radosti. Na život „single“ se dá rychle zvyknout, jen těžko se z něj ale hledá cesta zpět. Chcete-li opustit život single, rozšiřte své známé o sezdané páry. Můžete se tak inspirovat a zároveň eliminovat různá falešná přesvědčení. I když vás okolí nutí k rychlosti, uchovávejte si při výběru zdravý nadhled a nespěchejte. Lucian Kantor 222

A některé rady odborníků z cyklu: Co očekávají a potřebují ve vztahu ženy: • • • • • • •

oporu a pocit bezpečí zvláště v kritických situacích galantnost a velkorysost spolehlivost a zodpovědnost při výchově dětí i zabezpečení rodiny preferenci partnerky před matkou a původní rodinou přetrvávající sexuální přitažlivost částečný soulad ve společných zájmech a přátelích smysl pro humor, komunikativnost, sdílení problémů

Co očekávají a potřebují ve vztahu muži: • • • • • • •

ženskost – křehkost v kombinaci se sílou osobnosti obdiv a uznání kvalit muže umění vytvářet teplo rodinného krbu dobrou matku – zajištění potřeb a kvalitní výchovy dětí zájem a péče o partnera jako projev lásky kvalitní sexuální život toleranci k jeho osobním zájmům mimo rodinu PhDr. Jitka Douchová

223

A něco slavných citátů na závěr:

224

Píseň písní 8, 6

„Polož si mě na srdce jako pečeť, jako pečeť na své rámě. Vždyť silná jako smrt je láska, neúprosná jako hrob žárlivost lásky. Žár její žár ohně, plamen Hospodinův.“

225

1. Korintským, 13 „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všechno poznání, ano kdybych měl takovou velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všechno, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.“ 226

1. Jan 4,16 „Bůh jest láska. A kdo zůstává v lásce, v Bohu zůstává a Bůh v něm.“

1. Jan 4,18 „Dokonalá láska zahání strach.“

227

Platón

„Neboť vštěpovat lidem to, co je musí vodit po celý život, má-li býti krásný, nedovede ani rod, ani vynikající postavení, ani bohatství, ani cokoli jiného tak krásně jako láska. Co je to? Stud u věcí ošklivých, horlivý zájem o krásné.“ Symposion 178 c - d 228

Plótinos

„Třebaže lidé mlčí, poznáváme mnoho v jejich očích… Dříve, než jeden k druhému promluví, druhý již všechno poznal pohledem.“ Enneady IV, 3, 18, 19

229

Tomáš Akvinský

„Láska, to znamená chtít něčí dobro.“ Summa II-II, 23 a 1

230

Dante Alighieri A l´alta fantasia qui mancò possa; Ma già volgeva il mio disio e´l velle Sì come ruota ch´igualmente è mossa, L´amor che move il sole e l´altre stelle. „Moc obraznosti velké docházela, však jako v kole, jež se točí vezdy, mým přáním, chtěním láska otáčela, z níž pohyb slunce má i všechny hvězdy.“ Božská komedie, Ráj, zpěv XXXIII, 142-145 přel. O.F. Babler (a Jan Zahradníček)

231

Francesco Petrarca „Tužba mě žene, láska provází, libost mě vábí, dávný návyk svádí; a naděje vždy lichotí a vnadí, podává ruku srdci v nesnázi. To nedbá, bloud, že padne do zkázy, až je ta slepá průvodkyně zradí; je mrtev rozum, smysly přes něj pádí a jedno přání v druhé přechází. Ctnost, krása, půvab, sladká mluva umná mě spoutaly k laurové větvi této, lapily srdce na lahodný jed. V třináctisté dvacáté sedmé léto o první hóře šestého dne dubna já vešel v labyrint; a nelze zpět.“ Sto sonetů Lauře, 13, překlad Václav Renč

232

Leonardo Da Vinci

„Neomrzí mě nikdy sloužit, neunaví mne nikdy být prospěšný.“

233

Paracelsus

„Kdo nic neví, nic nemiluje. Kdo nic neumí, nic nechápe… Ale ten, kdo chápe, ten i miluje, všímá si, vidí… Čím hlubší poznání, tím větší láska… Kdokoli si představuje, že všechny plody dozrávají současně s jahodami, neví nic o hroznech.“

234

Tomáš Kempenský Povinnost bez lásky činí mrzutým Odpovědnost bez lásky činí bezohledným Spravedlnost bez lásky činí tvrdým Pravda bez lásky činí kritickým Moudrost bez lásky činí vychytralým Laskavost bez lásky činí pokryteckým Pořádek bez lásky činí malicherným Čest bez lásky činí domýšlivým Majetek bez lásky činí lakomým Víra bez lásky činí fanatickým

235

Tomáš Kempenský

„Kdo miluje, ten létá, běží, raduje se; je volný a nic ho nezadrží.“… Čtyři knihy o následování Krista

236

William Shakespeare Ne, neznám nic co překážet by mělo svazku dvou duší. Láska láskou není, když zradou trestá krásné, křehké tělo a změnu tím, že sama se hned mění. Ne, láska je jak maják, pevný bod, hvězda, co vede bárky zbloudilé po pustých pláních rozbouřených vod. Znáš její výšku, cenu její ne. Že láska musí času otročit? Po mladé tváři že je brzo veta? S proměnou času nemění se cit a vydrží až do skonání světa. Že kážu bludy? Důkaz, že jsem sám? Nepsal jsem snad, a nebyl milován? Shakespeare, Sonet 116, překlad Martin Hilský 237

William Shakespeare Ze slzí Sirén lektvary jsem mísil, vařil je v baňkách černějších než peklo. Nadějí strach a strachem naději křísil, pod rukou štěstí se mi rozuteklo. Jak bludně se mi srdce zatoulalo, když myslel jsem si, že ráj mám na dosah. Oči se zbláznily, a tak se stalo, že jako hvězdy spadly ze svých drah. Mohou být krásné květy zla, můj pane. Zlo někdy s dobrem ruku podá si, z popela lásky láska znovu vzplane a roste do síly a do krásy. A tak se znovu k svému štěstí vracím. Třikráte víc zlem získávám, než ztrácím. Shakespeare, Sonet 119, překlad Martin Hilský 238

William Shakespeare Já znám tvou krutost, dnes jsem vděčný za ni. Ta bolest zlá, co tehdy ťala mne, dnes před tebou mi hříšnou hlavu sklání. Já přece nemám srdce z kamene. Vždyť jestli jsem ti ublížil já bloud, jako ty kdysi mě, pak prožils muka. Já tyran neráčil si vzpomenout, jaké to je, když srdce smutkem puká. Noc našich strázní kéž nám připomene, jak hluboko nás smutek může tnout. Jak v tobě najdu, a ty zase ve mně, útěchu spíš, co dá nám spočinout. Tvůj přečin budiž naše výkupné. V tvém srdci najdu je, a ty zas v mém. Shakespeare, Sonet 120, překlad Martin Hilský 239

William Shakespeare Oči mé milé nejsou slunce, věru. Její rty nejsou rudý korál zas. Ňadra jak sníh? Kde jen ten příměr beru? Z drátu, ne ze zlata je její vlas. Viděl jsem růže červené a bílé, však ona nemá tváře samý nach. Čichal jsem vůně příjemné a milé, z jejích úst ale bývá cítit pach. Rád slyším ji, však přiznám bez mučení, že nevyloudí libozvučný tón. Jak chodí bohyně mi známo není, však vím, že ona dupe jako slon. Oč lepší však je, ač jí mnohé schází, než ty, jež básník zdobí lží a frází. Shakespeare, Sonet 130, překlad Martin Hilský

240

Blaise Pascal

„Srdce má své důvody, o kterých rozum vůbec neví; poznáváme to z tisícerých věcí.“ Myšlenky Pozn., překlad Tomáše Halíka: „Srdce má svůj vlastní rozum, který rozum sám nikdy nepochopí.“ Chci, abys byl, s. 81 241

Johann Heinrich Pestalozzi

„Podvod a povrchnost zaplaví lidského tvora od kolébky, nedostane-li se mu lásky.“

242

Carl Maria von Weber

„Kdo srdce má čisté a brání se zlému, smí v nejvyšší lásku vždy důvěru mít.“ opera Čarostřelec

243

Leonid Nikolajevič Andrejev

„Některé děti se chovají tak, jako kdyby neměly rodiče. To proto, že někteří rodiče se chovají tak, jako kdyby neměli děti.“

244

Antoine de Saint-Exupéry

„…existuje jediný opravdový přepych, a to lidské vztahy.“ Země lidí

245

Antoine de Saint-Exupéry

„…správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“ Malý princ

246

Simone Weilová

„Ryzí láska souhlasí se vzdáleností, má v úctě odstup mezi sebou a milovaným.“ Tíže a milost

247

Josef Pieper

„Dobře, že jsi.“

248

Emmanuel Lévinas

„Při setkání s tváří přichází na mysl Bůh. Bůh mluví skrze tvář.“ Totalita a nekonečno

249

Ágnes Hellerová

„Všední život je tajný kvásek dějin.“

Robert Fulghum

„Láska způsobuje bolest, ale také bolest léčí. Láska prostě bolest je.“

251

Michael Novak

„Jedinec je cennější než celý svět.“

252

Erich Fromm - slovo kritické

„…najít uspokojení v individuální lásce je nemožné bez schopnosti milovat svého bližního, bez skutečné pokory, odvahy, víry a kázně. V takovém kulturním prostředí, kde jsou tyto vlastnosti vzácné, je nutně vzácné i dosažení schopnosti milovat. […] A přece obtížnost úkolu nesmí být důvodem, abychom se nepokusili poznat jeho problémy stejně jako způsoby jejich řešení.“ Umění milovat, předmluva 253

Erich Fromm - slovo nadějné „Láska je umění, stejně jako je jím život sám.“ (s. 12)

Erich Fromm deset dní před svou smrtí v roce 1980, foto Theo Goldmann, www.pep-web.org

„Láska je aktivita, nikoli pasivní afekt. Je ´setrvání v´, nikoli ´padání do´ …“ (s. 28) „Základními prvky společnými všem formám lásky jsou péče, odpovědnost, úcta a znalost.“ (s. 32) „Láska není především vztah k určité osobě: je to postoj, orientace charakteru, určující spřízněnost se světem jako celkem, […] aktivita, síla duše.“ (s. 49, 50) Praxe lásky: kázeň, soustředění, trpělivost, překonání vlastního narcisismu, racionální víra, aktivita. (s. 103 – 126) Umění milovat 254

Milý čtenáři, milá čtenářko, o lásce jsem zde napsal velice mnoho velice různých slov, nejčastěji ústy jiných, moudřejších. Alespoň si z toho množství, třeba, můžete nějak, něco, i pro sebe – vybrat… Pokud to však s láskou míníte vážně, tak láska byla, je, a zůstává důvěryhodným životním projektem. Vzhůru tedy, vzhůru již, lásce a přátelství vstříc... ☺

255

Jak nejlépe končit - o lásce? Smutně, smutněvesele, vesele…? Možná tak, tak i tak. Myslím si, že nejlépe bude končit s hudbou, s písní, s písničkou. S českou, moravskou, slezskou i zahraniční, s klasickou, popovou, rockovou, folkovou, lidovou… Můj malý výběr ze serveru You Tube, trošku bizarní ☺. Tak třeba: Eva Pilarová & Waldemar Matuška (Ach, ta láska nebeská), Hana Zagorová a Petr Rezek (Duhová víla), Marek Eben a Markéta Fišerová (Tichá domácnost), Marie Rottrová (Lásko voníš deštěm), Metallica (Nothing Else Matters), Lisa Gerrard (Sanvean), Karen Clark (Hildegard von Bingen – Virtus sapientiae), Kathleen Ferrier (Gluck/ Orpheo ed Euridice - Che faro senza Euridice), Le Mystère des Voix Bulgares (Beautiful Milka), Marcel Pérès and Chór Festiwalowy, Jaroslaw (de Machaut/Messe de Notre-Dame, Kyrie), Hana Hegerová (Lásko prokletá), Hradišťan a Vlasta Redl (Vlaštověnka), LuŠtěLa (Patnáctiny), Lucie Bílá (Neposlušné tenisky), Helena Vondráčková/Jana Brejchová (Lásko má já stůňu), Václav Neckář (Kdo vchází do tvých snů má lásko), Lenka Filipová (Částečné zatmění srdce), Björk (All is Full of Love), Radůza (Vše je jedním), Milan Hlavsa (Básníci ticha), Diva (The Fifth Element), Andreas Scholl (Down By the Salley Gardens), Nathalie Stutzmann (Haendel/Rinaldo - Cara sposa), I Fagiolini (The Full Monteverdi), Philippe Jaroussky (Haendel/Rinaldo - Lascia chio pianga), Ema Destinnová/Gabriela Beňačková/Božidara Turzonovová (Božská Ema/ Smetana/Prodaná nevěsta – Ten lásky sen), Heidi Janků (Když se načančám), Mr. President (Coco Jumbo), Shania Twain (That Dont Impress Me Much), Dido (White Flag), Patti Smith (My Madrigal), P. J. Harvey (The River), Nick Cave (As I Sat Sadly By Her Side), Queen (Love of My Life), Des´ree (You Gotta Be), Suzi Quatro (If You Can´t Give Me Love), Michael Nyman (The Piano – Scent of Love), Kiri Te Kanawa (Rachmaninov – Vocalise), Magdalena Kožená (Haendel/Giulio Cesar - Se pieta di me non senti), The Beatles (Eleanor Rigby), Hakan Hagegard and Elisabeth Erikson and Ingmar Bergman (Mozart/The Magic Flute, Pa+Pa duet), Marlene Dietrich (Kisses Sweeter than Wine), Anna Netrebko a Bo Skovhus (Mozart/Don Giovanni - La ci darem la mano), Elisabeth Schwarzkopf (Martini – Plaisir d Amour), Natalie Dessay (Debussy – Nuit D etoiles), The Beatles (P. S. I Love You) , Scala&The Kolacny Bros (U2 - With Or Without You), Patricia Petibon (Mozart/Mitridate – Nel grave tormento), Cecilia Bartoli (Caccini – Amarilli mia bella), Beethoven Immortal Beloved, Gabriela Beňačková (Dvořák/Rusalka – Měsíčku na nebi hlubokém), Barbara Bonney (Fauré – Le secret), Kathleen Battle (Mozart/ Don Giovanni – Batti, batti o bel Masetto), Jordi Savall (Charpentier – Stabat mater pour les religieuses), Valentina Igošina (Chopin – Fantasia Impromptu), The Magic Flute/Mozart/Branagh (Dies Bildnis ist bezaubernd schon), Sophie Karthäuser (Charpentier – Les plaisirs de Versailles), Les Arts Florissants (Charpentier/Actéon), Lunetic (Máma), Andy plays Mozart (The Shawshank Redemption/Mozart/Le Nozze di Figaro – Sull´aria), Valentina Igošina II (Chopin – Étude op. 10, nb. 3), Marika Gombitová (Vyznanie), Julie Andrews (Mary Poppins – Feed the Birds), Marcel Pérès and Ensemble Organum (Chant of the Templars - Salve Regina), Ruthie Henshall (Les Miserables/ I Dreamed a Dream), Richard and Natalie (Bernstein/ West Side Story - Tonight), Eva Olmerová (Černá kára), O - zone (Dragostea Din Tei – Official Video), Vanessa Mae (Destiny), Miroslav Žbirka (Atlantída), Lucie (Srdce), Aneta Langerová (Voda živá), Roger Sanchez (Another Chance), Spirituál kvintet (Trh ve Scarborough), Zuzana Lapčíková (Viděla jsem mého), Jablkoň (Velmi nesmělá), Blanka Táborská (Jako knihu), Pavel Dobeš (Jarmila), Karel Plíhal (Ráda se miluje), Petr Kalandra (Slunce a déšť), Gwen Stefani (What You Waiting For – Extended Version), Queen II (I Want to Break Free), Van Halen (Jump), Hudba Praha (Máma, táta), Belladiva (Delibes/Lakmé - The Flower Duet), Philip Glass (The Poet Acts), Slezan Český Těšín (Ó radost má), Vlasta Grycová (a další ženy ze Strání), Anna K (Nebe), Jarmila Novotná (Lásko bože lásko), Ton Koopman a Bach (Air), Waldemar Matuška a Olga Blechová (Láska je lék), Andreas Scholl II (Pook – How Sweet the Moonlight Sleeps), Mária Mačošková (Nikto nezná), Jarmila Šuláková (a Fleret – Ovečky zaběhnuté), Pavla Milcová (Červené jablčko), Jarmila Novotná II (Horo horo vysoká jsi), Peter Dvorský a Gabriela Beňačková (Smetana/Prodaná nevěsta – Věrné milování), Vladimír Mišík (Variace na renesanční téma), Norah Jones (Feels Like Home/Sunrise), John Tavener (Song for Athene, The Choir/James Whitbourne), R.E.M. (Shiny Happy People), Morcheeba (Rome Wasn´t Built in a Day), Sade (By Your Side), Frankie Goes To Hollywood (The Powe of Love), Gundula Janowitz (von Weber/Čarostřelec – Und ob die Wolke sie verhulle), Jiří Suchý (Pramínek vlasů), Michal Prokop a Lucie Bílá (Blues o spolykaných slovech), Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř (Tři veteráni – Není nutno)

256

A to nejdůležitější naKONEC. Prezentaci Čtyři lásky jsem sestavil přesto, že vím jedno: K tomu, abyste byli v lásce úspěšní, věru nepotřebujete zvláštní vzdělání, vysoké znalosti či vysokou kulturu. Natož pak - tuto prezentaci… ☺ Někdy prostě: „Kdo v knihách bádá dlouze, co k lásce třeba mít, ten sotva ví že pouze za ruku stačí vzít.“ Spirituál kvintet, Pavana za deset švestkových knedlíků, 1970

257

Láska je možná to nejvzácnější, co máme. Vrátím se v závěru zpět, k samému úvodu textu. Existují-li nějaké jiné, vyšší světy, pak je v nich láska mocným, zásvětním tajemstvím. Ve světě našem, lidském, je láska – vlastně také tajemstvím: Tajemstvím lidské duše a lidského charakteru.

Děkuji za pozornost.

In varietate concordia

Jednota v rozmanitosti

In Vielfalt geein

United in diversity

Unis dans la diversité

Uniti nella diversità

Unidos en la diversidad

Förenade i mångfalden

Unidos na diversidade

Ενότητα στην πολυµορφία

Ühinenud mitmekesisuses

Forenet i mangfoldighed

Eenheid in verscheidenheid Zjednotení v rozmanitosti

UniŃi în diversitate

Единни в многообразието

Egység a sokféleségbe

Jedność w róŜnorodności

„Víc než radost nemůžeme z ničeho mít.“ Robert Spaemann, Základní mravní pojmy a postoje, 1986

Použitá literatura: - APULEIUS, Lucius. Zlatý osel. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1974. 331 s. Antická knihovna; sv. 22. - ARISTOTELÉS. Etika Níkomachova. 2., rozš. vyd. Praha: P. Rezek, 1996. 493 s. ISBN 80-901796-7-3. - AUGUSTIN, svatý. Vyznání. V Kalichu 5. vyd. Praha: Kalich, 2006. 565 s. ISBN 80-7017-027-1. - BIBLE. Písmo svaté Starého a Nového zákona. Ekumenický překlad. 2. vyd. Praha, Londýn: Ekumenická rada církví ve spolupráci se Spojenými biblickými společnostmi, 1984 - BENEDIKT XVI., papež. Bůh a svět: rozhovory o základních věcech křesťanství a budoucnosti církve. 2. vyd. Brno: Barrister & Principal, 2005. 313 s. ISBN 80-7364-008-2. - BONHOEFFER, Dietrich a RENČ, Václav. Na cestě k svobodě: listy z vězení. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 1991. 287 s. Cesty; sv. 1. ISBN 807021-081-8. - BOUZEK, Jan a KRATOCHVÍL, Zdeněk. Od mýtu k logu. Praha: Herrmann, 1994. 175 s - BRAGUE, Rémi. O Bohu u křesťanů a o jednom nebo dvou dalších. 1. vyd. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2011. 170 Cogitatio religionis; 7. ISBN 978-80-7325-246-5. - CICERO, Marcus Tullius, CATO CENSORIUS, Marcus Porcius a LAELIUS, Gaius. Tuskulské hovory. 1. souborné vyd. Praha: Svoboda, 1976. 433 s. Antická knihovna; sv. 32. - DALIMIL a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Kronika tak řečeného Dalimila. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1977. 240, [4] s. Členská knižnice nakl. Svoboda. - ECO, Umberto, ed. Dějiny krásy. Vyd. 1. Praha: Argo, 2005. 439 s. ISBN 80-7203-677-7. - ECO, Umberto. Od stromu k labyrintu: historické studie o znaku a interpretaci. Vyd. 1. Praha: Argo, 2012. 646 s. ISBN 978-80-257-0305-2. - ELIADE, Mircea. Dějiny náboženského myšlení. I, Od doby kamenné po eleusinská mystéria. 3., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2008. 519 s. Dějiny náboženského myšlení; sv. 1. ISBN 978-80-7298-288-2. - FROMM, Erich. Umění milovat. [Praha]: Nakladatelství Josefa Šimona, 1996. 125 s. Český klub. ISBN 80-85637-26-X. - FUSTEL DE COULANGES, Numa Denis. Antická obec. 1. vyd. Praha: SOFIS, 1998. 390 s. ISBN 80-902439-7-5. - GIDDENS, Anthony. Sociologie. Vyd. 1. Praha: Argo, 1999. 595 s. ISBN 80-7203-124-4. - GRAVES, Robert. Řecké mýty. Praha: Levné knihy KMa, 2004. 738 s. ISBN 80-7309-153-4. - GUARDINI, Romano. Těžkomyslnost a její smysl. Olomouc: Votobia, 1995. 91 s. Malá díla. ISBN 80-85885-49-2. - HADOT, Pierre. Plótinos, čili, Prostota pohledu. 1. vyd. Praha: ISE, 1993. 97 s. Oikúmené (OIKOYMENH). ISBN 80-85241-55-2. - HALÍK, Tomáš. Chci, abys byl: křesťanství po náboženství. Vyd. 1. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2012. 263 s. ISBN 978-80-7422-177-4. - HALL, Manly Palmer. The Secret Teaching of All Ages.. Forgotten Books, 2008 - HÉSIODOS. Železný věk. 1. vyd. jako celek. Praha: Odeon, 1976. 104, [3] s. - HEER, Friedrich. Evropské duchovní dějiny. Vyd. 1. Praha: Vyšehrad, 2000. 768 s. ISBN 80-7021-333-7 - HORSKÝ, Jan a SELIGOVÁ, Markéta. Rodina našich předků. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. 143 s. Knižnice Dějin a současnosti; sv. 2. ISBN 80-7106-195-6. - JOHNSON, Paul. Intelektuálové. 1. vyd. Praha: Návrat domů, 1995. 381 s. ISBN 80-85495-50-3.

260

Použitá literatura: - Katolická církev. Katechismus katolické církve. 1. vyd. Praha: Zvon, 1995. 793 s. ISBN 80-7113-132-6. - TOMÁŠ KEMPENSKÝ. Čtyři knihy o následování Krista. 2. vyd. Brno: Cesta, 2001. 279 s. ISBN 80-7295-019-3. - KOSMAS. Kosmova kronika česká. 6. vyd., (ve Svobodě 2. vyd.). Praha: Svoboda, 1975. 261, [3] s., [5] s. příl. - KRAUS, Jiří a kol. Člověk mluvící: řečníci bez tribuny čtením i poslechem. Vyd. 1. Voznice: Leda, 2011. 241 s. ISBN 978-80-7335-258-5. - MURPHY, Robert Francis. Úvod do kulturní a sociální antropologie. 2. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 2004. 268 s. Studijní texty; sv. 15. ISBN 80-86429-25-3. - Navštívení krásy: (italská renesanční lyrika). 1. vyd. v MF. Praha: Mladá fronta, 1964. 223 s., [8] s. obr. příl. Máj; sv. 40. - NAZARE-AGA, Isabelle. Láska a manipulace. Vyd. 2. Praha: Portál, 2009. 152 s. ISBN 978-80-7367-234-8. - NAZARE-AGA, Isabelle. Nenechte sebou manipulovat. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. 261 s. Rádci pro život. ISBN 80-7178-256-4. - MOKREJŠ, Antonín. Erós jako téma Platónova myšlení. Vyd. 1. V Praze: Triton, 2009. 124 s. ISBN 978-80-7387-238-0. - MOŽNÝ, Ivo. Proč tak snadno--: některé rodinné důvody sametové revoluce: sociologický esej. Vyd. 2. Praha: Sociologické nakladatelství, 1999. 139 s. Knižnice Sociologických aktualit; sv. 2. ISBN 80-85850-80-X. - MOŽNÝ, Ivo. Rodina a společnost. Praha: Sociologické nakladatelství, 2006. 311 s. Studijní texty; sv. 38. ISBN 80-86429-58-X. - PLATÓN. Faidros. 5., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2000. 85 s. Knihovna antické tradice; sv. 5. ISBN 80-7298-015-7. - PLATÓN. Symposion. 6., opr. vyd. Praha: OIKOYMENH, 2005. 85 s. Platónovy dialogy; sv. 4. ISBN 80-7298-139-0. - PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Vyd. 1. [brož.]. Praha: Academia, 2005. 472 s. ISBN 80-200-1387-3. - PLÚTARCHOS a BAHNÍK, Václav, ed. O lásce a přátelství. 1. vyd. v tomto souboru. Praha: Svoboda, 1987. 355 s. Antická knihovna; sv. 56. - SAINT-EXUPÉRY, Antoine de. Země lidí. Vyd. 2., (V SNKLU 1.). Praha: Státní nakladatelství krásné literatury a umění, 1965. 181 s. Světová četba; sv. 354. - SCHELER, Max. O studu. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1993. 171 s. Váhy; sv. 7. ISBN 80-204-0354-X. - SPAEMANN, Robert. Základní mravní pojmy a postoje. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1995. 91 s. Filozofie a současnost. ISBN 80-205-0484-2. - SVATOŠOVÁ, Marie. Hospice a umění doprovázet. 6., dopl. vyd., (V KNA 1.). V Kostelním Vydří: APHPP, 2008. 151 s. ISBN 978-80-7195-307-4 - ŠMOLKA, Petr. Nevěra: pro podváděné i podvádějící. Vyd. 1. Praha: Grada, 2003. 111 s. Psychologie pro každého. ISBN 80-247-0397-1. - ŠPIDLÍK, Tomáš. Jak očistit své srdce?. Vyd. 1. Velehrad: Refugium Velehrad-Roma, ©1999. 92 s. Současné otázky; 10. ISBN 80-86045-34-X. - UNDERHILL, Evelyn. Mystika: podstata a cesta duchovního vědomí. 1. vyd. Praha: Dybbuk, 2004. 589 s. ISBN 80-86862-03-8. - VAŠICA, Josef. Literární památky epochy velkomoravské 863-885. Praha: Lidová demokracie, 1966. 287 s., [16] s. faksimilií. - ZAMAROVSKÝ, Vojtěch. Bohové a hrdinové antických bájí. 3. vyd. Praha: Mladá fronta, 1982. 478 s. Máj / MF, NV, Lid. nakl., Smena; sv. 394. - BLAŽKOVÁ, Miloslava: Vývoj vztahů v evropské rodině a jeho obraz v dobovém umění, Paideia 3-4/V/2008, ISSN 1214-8725, dostupné na http://userweb.pedf.cuni.cz/paideia/download/blazkovadomov.pdf, 6. 4. 2012 - RYCHTECKÝ, Adam: Analýza a interpretace ideálu kurtoazní lásky. Brno: Masarykova univerzita 2010, Filosofická fakulta. Magisterská práce. Vedoucí práce doc. PhDr. Pavel Boček, CSc. Dostupné na http://is.muni.cz/th/24161/ff_m_b1/Diplom_2010_-_celek_-_ODF.pdf

261

- JANUŠOVÁ, Táňa: Esteticko-erotická koncepce mezi Platónem, Plótinem a Ficinem. Olomouc, Palackého univerzita 2007, Filosofická fakulta. Magisterská práce. Vedoucí práce PhDr. Tomáš Nejeschleba, PhD. Dostupné na http://www.kfil.upol.cz/doc/mgrdipl/dipl_prace_tjanusova.pdf, 6. 4. 2012 - Miroslav Plzák: Manželství je dřina, MF Dnes 22.5.2003, rozhovor s Ladislavem Vereckým , dostupné na http://revue.idnes.cz/miroslav-plzak-manzelstvi-je-drina-dub-/sex.asp?c=A030522_100131_sex_jup , 6. 4. 2012 - MARŠÁLEK: Kurtoazie, Dinis Portugalský, dostupné z http://www.e-stredovek.cz/view.php?cisloclanku=2007030003, vydáno 15.3.2007, cit 22. 3. 2012 - FAMOUS: Romantické komedie ničí vztahy, Ona Dnes, 22. 7. 2010, dostupné z http://ona.idnes.cz/romanticke-komedienici-vztahy-potvrzuje-nova-studie-pfw-/vztahy-sex.aspx?c=A100722_114320_vztahy-sex_lf, cit 22. 3. 2012 - Orfický mýtus, slide 12, www.wkipedia.org, heslo Erós, 6. 4. 2012 - Empedoklés, slide 142, www.wikipedia.org, 6. 4. 2012 - Agapé, slide 159, www.wikipedaia.org, heslo Láska v křesťanství, 6. 4. 2012, zdroj Aurelius Augustinus: De doctrina christiana III, 15; Apoštolský list Jana Pavla II.: Tertio millennio adveniente čl. 50; Benedikt XVI.: Deus caritas est, čl. 1 - PETR TŘEŠŇÁK: Senioři jsou nevyužité bohatství, Respekt 23 / 2012, s. 49 - MAREK VÁCHA: Z jiného světa, Respekt 1/2012, s. 79 - Psychologové Robert Sternberg a J. T. A. Condon o lásce, slidy 206 a 207, www.wikipedia.org, heslo Láska, 6. 4. 2012 - Lucian Kantor, PhDr. Jitka Douchová, slide 213 a 214: Partnerské vztahy aneb návod na přežití, iVysílání České televize 6. 4. 2012, dostupné z http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169534665-partnerske-vztahy-aneb-navod-na-preziti/

Obrázky, foto: 1

Růžice foto http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/e/eb/Reinel_compass_rose.svg/440pxReinel_compass_rose.svg.png, Barokní refektář Svatojánské koleje, foto (detail) M. Harčaríková, 2009 4 Mona Lisa, Leonardo da Vinci, 1503-1506, puzzle allVishal.com, 4, 111 Fraktál http://teleomorph.com/wp-content/uploads/2010/10/fracquel1.jpg Fraktál http://sysopchris.wordpress.com/2011/07/13/the-mathematical-art-of-benot-mandelbrot/ 18, 149, 155. 230 Rafael Santi, Athénská škola, 1509 – 1511, Stanza della Segnatura, Vatikán, foto wikipedia, 6. 4. 2012 37, 45 Sunrise, dostupné z http://www.universetoday.com/wp-content/uploads/2008/09/sunrise.jpg, 6. 4. 2012 49 William Christie, foto Michel Szabo, dostupné z http://s.tf1.fr/mmdia/i/94/4/2182944.jpg, Učitelka foto http://www.unlimitedchoice.org/blog/wp-content/uploads/2009/07/Teacher.jpg, 6. 4. 2012 Hard work dostupné z http://www.appsblogger.com/wp-content/uploads/2011/11/hard-work- 335x252.jpg 58 foto http://forum.urduworld.com/photo/data/500/Piano_Rose.jpg, 6. 4. 2012

262

Obrázky, foto: 60

Film Immortal Beloved, dostupné z http://imgc.allpostersimages.com/images/P-473-48890/56/5661/RXDUG00Z/posters/immortal, 6. 4.. 2012 66 Starci na chmelu, foto http://www.czech-books.com/files/imagecache/product/files/starciNaChmeluCD.jpg, 6. 4. 2012 92, 93 Labyrint světa a ráj srdce, dostupné z http://www.bushka.cz/labyrint.html, 6. 4. 2012 103 Bernard a Rose Nadlerovi, TV seriál Lost, 2004-2010, foto abc.com, Obecná škola, foto film-osobnosti.cz, Home Improvement, TV seriál 1991-1999, foto morepower.com, Jak vytrhnout velrybě stoličku, dostupné z http://data.bux.cz/book/003/200/0032002/medium.jpg, The Simpsons http://www.lardlad.com/assets/wallpaper/simpsons1920.jpg 6. 4. 2012 110 College Wife, foto http://collegewife.com/wp-content/uploads/2011/12/13.jpg, 6. 4. 2012 116 Mats Eriksson, Woman with a Rose, dostupné z http://www.ebsqart.com/Art/Gallery/Acrylic-oncanvas/656251/650/650/Woman-with-rose.jpg, 6. 4. 2012 123 Film Madisonské mosty, r. Clint Eastwood, 1995, Foto http://www.theplace2.ru/archive/the_bridges_of_madison_county/img/BOfMadisonCounty.jpg, 6. 4. 2012 127 The Effects of Divorce on Children, foto http://www.magforwomen.com/wp content/uploads/2011/06/effects-ofdivorce-on-children.jpg, 6. 4. 2012 136, 137, 155 Pallas Athéna, Chrám Afaia v Aegině, mlahanas.de, 6. 4. 2012 143 Obr. převzat z Murphy, R.: Úvod do kulturní a sociální antropologie, SLON 2008, s. 123 154 http://www.mcah.columbia.edu/raphael/images/school_of_athens/raphael_athens_cartoon_top.jpg, 6.4. 2012 156 Nadal - Federer, Australian Open 2009, i.telegraph.co.uk, 6. 4. 2012 157 Rychlé šípy, dostupné z http://cs.imusic-shop.eu/images/product/3158/l1.jpg Lassie, dostupné z http://images.allmoviephoto.com/2006_Lassie/2006_lassie_006.jpg Vinnetou a Old Shatterand, dostupné http://moviecarpet.com/iwave/images/7/o-winnetou-western-series-to-getfilm-adaptation-from-dances-with-wolves-screenwriter.jpg Pán prstenů, Sam a Frodo, dostupné z http://www.freewebs.com/iridescent_dreams/Lupe%20y%20Alex%20(Sam%20and%20Frodo).jpg Voskovec a Werich, foto dostupné z http://media.novinky.cz/857/308575-top_foto1-pi9rv.jpg, vše 6. 4. 2012 160 Giotto, Jidášův polibek, 1306, dostupné z http://www.churchofchrist-cg-az.com/images/p44_Judas_20kiss_1_1_.jpg, 6. 4. 2012 180 Plakát k filmu Kolja, dostupné z http://ceskyfilm.web2u.cz/spaw/images/K/Kolja%2005.jpg, 6. 4. 2012, 190 Foto: http://abbottk.files.wordpress.com/2011/04/mother-earth-pregnant-woman.jpg, 6. 4. 2012 Foto: Yann Arthus-Bertrand, www.zemekrasnaneznama.cz, 6. 4. 2012 192 Zdeněk Svěrák, dostupné z http://www.kfilmu.net/obrazky/filmy/vratne-lahve.0.jpg,, 193 Michelangelo, Sixtinská kaple, 1509, lib-arts.com, 6. 4. 2012

263

Obrázky, foto: 196 203

Rosarium philosophorum, 1550, New Skin for the Old Ceremony, Leonard Cohen, 1974, foto wikipedia.org, 6. 4. 2012 Kid on Computer, foto http://4.bp.blogspot.com/W0G1K44wKaY/TqhbnYAN4NI/AAAAAAAABSE/kWJpJDAV6uE/s1600/Kid+on+Computer.jpg, 6. 4. 2012 Porno Lesbian Kiss http://youoffendmeyouoffendmyfamily.com/wordpress/wp-content/uploads/2011/01/pornolesbians-kiss1_tn-400x488.jpg, 6. 4. 2012 206 Fraktál, foto darkyel. deviantart.com, 6. 4. 2012 207 Film Casanova, http://heath-ledger.xf.cz/film/obr/casanova.jpg, 6. 4. 2012 217 Helen Fisher, foto http://images.ted.com/images/ted/1428_254x191.jpg, . 6. 4. 2012 219 Anthony Giddens, foto http://www.thelifeanddeathofdemocracy.org/images/people/anthony_giddens.jpg, 6. 4. 2012 221 Šárka Wolemanová, foto http://img.aktualne.centrum.cz/199/3/1990365-sarka-kubelkova.jpg, 6. 4. 2012 225 - 254 Blaise Pascal na portrétu od Philippa de Champaigne, www.wikiepedia.org,, Antoine de Saint-Exupéry Foto: http://www.ivysehrad.cz/data/products/obrvelky_1906.JPG, a http://s2.hubimg.com/u/2979505_f520.jpg Dante, wikimedia.com, Petrarca, etc.usf.edu, Platón – busta v Kongresu USA, Josef Pieper, foto http://www. payinattentiontothesky.com/, Robert Fulghum, foto wikipedia.org, Ágnes Hellerová, foto www.etikkprogrammet.uio.no, Michael Novak, foto www. readthespirit.com, J.H. Pestalozzi - obraz F.G.A. Schonera, foto wikimedia, Carl Maria von Weber, foto pianostreet.com, Leonardo, foto myartsprint.co.uk, Paracelsus, portrét Rubensův,wikipedia.org, Tomáš Kempenský, foto wikipedia.org, Sandro Botticelli, Aquinas, foto http://media3.web.britannica.com/eb-media/00/131500-004-4E3E4827.jpg, Shakespeare, „Chandos Portrait,“ http://europeanhistoryatloyola.wikispaces.com/file/view/William_Shakespeare_portrait.jpg/52907628/William, vše 6. 4. 2012 258 Hlava koně, www.thinklikehorse.org, 6. 4. 2012 Srdce má své důvody… Nikdy se na tom nic nezmění.

[Všechna zvýraznění textu provedl PS]

264