Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 7
Jedna
Neexistoval Ïádn˘ dÛvod pro to, aby Kara na kolaudaci nového bytu své nejlep‰í kamarádky Lucie myslela na v˘prask – nebo na to, co si zapsala pfiedchozího veãera do deníãku. Tedy moÏná kromû toho, Ïe vypila hodnû vína, protoÏe se pofiád je‰tû litovala. I kdyÏ uÏ to bylo skoro ‰est mûsícÛ, co se roze‰la s Jakem. Ani to jí v‰ak nezabránilo, aby si nalila je‰tû jednu skleniãku vína. Zrovna z ní usrkávala, kdyÏ si ho v té místnosti narvané lidmi v‰imla. Dante De Matteo. Naposledy ho vidûla v posledním t˘dnu tfieÈáku na stfiední. Krátce poté, co Dante vrazil tomu chudáãkovi, s kter˘m tehdy chodila, takovou, aÏ si z toho sedl na zadek. CoÏ o to, Brady si to zaslouÏil. Krátce pfiedtím pfii‰la na to, Ïe ji podvádí, a kdyÏ s tím na nûj vyrukovala, rozãílil se, zaãal na ni b˘t hnusn˘, chytil ji za paÏi, udûlal jí na ní modfiinu a zblízka jí fival pfiímo do obliãeje. A pokud nemûla pro Danta bláznivou slabost uÏ pfiedtím, poté, co ji jako nûjak˘ rytífi na bílém koni pfii‰el zachránit, uÏ tedy rozhodnû ano. 7
Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 8
Ten pohled na Dantovu tváfi, zatímco Brady kÀoural na podlaze, jí utkvûl v pamûti dodnes. Pak rychle pfiibûhli dva uãitelé a popadli ho, zfiejmû aby se do Bradyho nepustil znovu. Pamatovala si, jaké mûl oãi, tmavé a hodnû hluboké. Tvrdé. A kdyÏ se na ni podíval, s pfiekvapením zjistila, Ïe i zranitelné. Chtûla mu nûco fiíct. Zeptat se, proã to udûlal. Ale tehdy byla je‰tû pfiíli‰ mladá na to, aby umûla takovou situaci patfiiãnû zvládnout. Pak Danta podmíneãnû vylouãili ze ‰koly. A brzy poté ode‰el na univerzitu a ona ho uÏ nevidûla. Nevidûla Danta dvanáct let, ale poznala by ho kdykoliv a kdekoliv. Pofiád vypadal zatracenû dobfie, ‰iroká ramena, dlouhé, pevné svaly, ale v‰echno na nûm teì vyhlíÏelo nûjak líp, uhlazenûji. Dlouhé hnûdé vlasy, které mu dfiív padaly do obliãeje, mûl ostfiíhané nakrátko. A ty jeho oãi… Vût‰ina lidí by si nejspí‰ myslela, Ïe mají hnûdou barvu, ale ona z minulosti vûdûla, Ïe na slunci mají zlatav˘ nádech. Po tûle se jí najednou rozlila horkost, jako by ji zachvátily plameny. Pfiíli‰ smyslov˘ch vjemÛ naráz. Musela od nûj odvrátit zrak. Rychle odsud pryã! Na chlapy jsem zanevfiela! Zanevfiela! Sklonila hlavu a se sklenicí vína v ruce si to namífiila k zadnímu v˘chodu. Nehodlala dál pfiem˘‰let o tom, jak byla do Danta tehdy pfied lety, celou stfiední ‰kolu, udûlaná. CoÏ tedy podle toho, jak se jí zrychlil pulz, pofiád evidentnû byla. Venku vládla chladná a vlhká lednová noc, ale vzhledem k tomu, Ïe vyrÛstala na Mercer Island, coÏ je ostrov, kter˘ je spojen mostem se Seattlem, byla na to zvyklá. Teì tady bydlela Lucie a její spolubydlící z koleje Tyler. A Kara chládek potfiebovala, aby si dala do pofiádku tûlo i du‰i. Zrovna teì Ïádn˘ chlapy nemÛÏu potfiebovat. Od té doby, co zkrachoval její poslední vztah, zavládl 8
Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 9
v jejím Ïivotû klid. UÏ Ïádná dramata v‰edního dne. Îádná oãekávání. V‰echno je teì pfiíjemné, poklidné a jí se to tak líbí. Nebo si to aspoÀ namlouvala. Sama sobû tak vysvûtlovala skuteãnost, Ïe od rozchodu s nik˘m ne‰la ani na rande, coÏ se k ní zrovna moc nehodilo. Pfied Jakem spala se spoustou muÏÛ. Nechtûla ani pomyslet na to, jak moc ji poslední vztah ovlivnil. Jak moc jí sníÏil sebevûdomí. TakÏe teì byl jejím nejlep‰ím milencem vibrátor. No a co? Mohla jít klidnû domÛ, vyndat ze ‰uplíku svého rÛÏového plastového pfiítele a pfiedstavovat si, jak jí mezi stehny fiádí Dante De Matteo… Otfiásla se, semkla kolena pevnû k sobû a povzdechla si. Posadila se na houpaãku na zápraÏí a dfievûné plaÀky se jí zaryly pfies zavinovací ‰aty do stehen. Zády se opfiela o pol‰táfiky, nadechla se jiskfiivého veãerního vzduchu, dlouze se napila vína a pfiekfiíÏila nohy. Byla nabuzená akorát tak na to, aby zase pohodlnû sklouzla zpût k sebelítosti nad tím, Ïe je pofiád sama. V‰echny kamarádky od Lucie a Tyler byly aspoÀ na první pohled ‰Èastnû zadané. Cel˘ dÛm byl pln˘ muchlajících se páreãkÛ. NeÏ dorazil Dante. V‰imla si, Ïe je tu asi sám. Stejnû jako ona. Ne Ïe by jí teì samotné nebylo líp. MoÏná jí to vydrÏí navûky. Od té katastrofy s Jakem je‰tû pofiád neuplynulo dost ãasu na to, aby se cítila jinak, aby zas chtûla zkusit s nûk˘m si nûco zaãít. Je‰tû pofiád se nezbavila té hofikosti, která ji pronásledovala. V podobn˘ch my‰lenkách setrvala je‰tû pár následujících minut a odmítala vzít na zfietel svoje nervy pocuchané pohledem na Danta. Nebo to aspoÀ pfiedstírala. JenÏe pak usly‰ela kroky, které rozeznûly skfiípající prkna staré verandy. Vzhlédla a spatfiila vysokou siluetu, jen tmav˘ obrys na pozadí svûtla proudícího dvefimi ven. Vysok˘, svalnat˘ a sexy jako zvífie. 9
Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 10
Dante. Napjalo se jí celé tûlo. „Karo? Jsi to opravdu ty?“ „Dante. Ahoj. Co tady dûlá‰?“ Pfiistoupil k ní blíÏ a zalil ho svit lampy visící na stropû verandy. Byl pûknû obleãen˘, mûl na sobû tmavé kalhoty a svetr, kter˘ mu padnul jako ulit˘. Asi byl na míru. Vypadal opravdu skvûle. „Pfied nûkolika dny jsem potkal Lucii a ona mû pozvala na dne‰ní veãírek. Od stfiední jsme se nevidûli. Vystudovala jsi nakonec ty dûjiny umûní, jak jsi vÏdycky chtûla?“ Pokrãila rameny a snaÏila se vypadat nezúãastnûnû. ZÛstat nezúãastnûná. JenÏe kdyÏ vidûla, jak ji s nelíãen˘m zájmem sleduje, pfiesnû tak, jak o tom fantazírovala uÏ od ãtrnácti, bylo toho na ni trochu moc. Zhluboka se nadechla, a pak je‰tû jednou. „Na vysoké jsem absolvovala spoustu semináfiÛ, ale rodiãe s m˘m studiem nikdy nesouhlasili. Tak jsem toho po chvíli nechala.“ „Jestli si dobfie pamatuju, byla jsi moc dobrá malífika. Poãkej, nevystavovala jsi vlastnû na stfiední na jedné soutûÏní v˘stavû?“ „NedokáÏu uvûfiit tomu, Ïe si to je‰tû pamatuje‰.“ Cítila, jak jí rudnou tváfie. LeÏérnû se opfiel o rám dvefií a zaujal pózu, která projde jen tûm nejsebevûdomûj‰ím muÏÛm. Jedinû takoví pfiitom totiÏ vypadají naprosto pfiirozenû a uvolnûnû. „Pamatuju si toho o tobû dost, Karo.“ „Fakt?“ Usmál se a na tváfiích se mu objevily ìolíãky. Jak je moÏné, Ïe muÏ mÛÏe vypadat tak uhlazenû a zároveÀ b˘t tak klukovsky okouzlující? Kara pofiád vidûla pod muÏn˘mi rysy jeho tváfie toho chlapce, kter˘m kdysi byl. Pod sofistikova10
Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 11
n˘m zevnûj‰kem a ‰aty bez chybiãky to byl pofiád ten star˘ Dante, tím si byla jistá. VÏdycky byl mil˘. Dokonce i na stfiední, kde se kluci vût‰inou chovají jako blbci. Dante byl ten typ, kter˘ se ve ‰kole bavil s kaÏd˘m, nejen se sportovními hvûzdami a cool t˘pky. Dokázal se zastat mlad‰ích klukÛ, kdyÏ je ‰ikanovali. Zastal se koneckoncÛ i jí samotné. A ona jím teì byla okouzlená stejnû jako pfiedtím. „Pamatuju si, Ïe jsi mûla star˘ Volkswagen brouk,“ pokraãoval a pfiistoupil k ní blíÏ. „Mûl svûtle modrou barvu. Je‰tû pofiád ho má‰?“ „CoÏe? Ne, samozfiejmû Ïe ne,“ zasmála se. BoÏe, vypadal fakt dobfie. Skvûle. Ten svetr mu na ramenou sedûl naprosto dokonale, nechal vyniknout linii jeho ‰irok˘ch ramen. Mûl tam pofiádné svaly, to se musí nechat. „Dneska bys za nûj dostala majlant,“ prohodil. „Prodala jsem ho je‰tû na stfiední a pofiídila si nûco dospûlej‰ího,“ odvûtila se záfiiv˘m úsmûvem. „Já udûlal to samé. Svoje staré Camaro jsem prodal hned po univerzitû a koupil si mal˘ sedan. Je zábavné, jaké jsme mûli v mládí pfiedstavy o tom, co obná‰í dospûlost. Teì bych si to auto klidnû pofiídil znovu.“ „A co jsi dûlal po ‰kole, tedy kromû toho, Ïe jsi prodal svého sporÈáka?“ opáãila. „·el jsi dál studovat práva, co? A odstûhoval se s celou rodinou nûkam pryã, Ïe jo?“ „·el jsem na Yale a vystudoval tam práva. Pak jsem chvíli Ïil v New Yorku, pracoval jsem tam pro jednu firmu. Rodiãe ‰li do dÛchodu a pfiestûhovali se do Colorada zhruba v té dobû, kdy jsem dodûlával ‰kolu. Ale mÛj brácha Lorenzo je pofiád tady v Seattlu. Vzpomínበsi na nûj?“ „Je o trochu star‰í neÏ ty, ne? Mám pocit, Ïe konãil, kdyÏ jsem byla v prvním roãníku. Byl ti hodnû podobn˘.“ Dante pfiik˘vl. „Je z nûj stavební inÏen˘r, zrovna minul˘ rok se oÏenil. Máme k sobû docela blízko. Pfied pár lety 11
Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 12
jsem se pfiestûhoval zpátky do Seattlu. ¤íkal jsem si, Ïe bude fajn, kdyÏ budu mít blízko k pfiíbuzn˘m. Co tvoje rodina, pofiád tady?“ zeptal se jí. „Moji rodiãe se nikdy z Mercer Island neodstûhovali, i kdyÏ oba pofiád pracují ve mûstû.“ „A tys nikdy nemûla Ïádné sourozence, Ïe ne?“ „Ne. Jsem jedináãek.“ Její matka vlastnila jeden z nejvût‰ích architektonick˘ch ateliérÛ v Seattlu a nikdy nemûla ãas na víc neÏ jedno dítû. Ani na Karu vlastnû nikdy nemûla pofiádnû ãas. A otec byl pfiísn˘ a hádav˘ muÏ. Mûl advokátní praxi, coÏ znamenalo, Ïe pracoval dlouho do noci. TakÏe i kdyby mûli oba nakrásnû povahu na rodiãovství, jejich zamûstnání jim to stejnû neumoÏÀovalo. KdyÏ se dala dohromady s Jakem, vûdûla, Ïe si vybrala muÏe, kter˘ byl stejn˘ typ jako její otec. Tvrd˘. Nekompromisní. KdyÏ o tom tak pfiem˘‰lela, vlastnû stejného, jako byl tehdy na stfiední Brady. Její otec v ní evidentnû zniãil jakoukoliv schopnost vybrat si partnera. Dal‰í dÛvod pro to, aby na chlapy zanevfiela. A toho se bude drÏet. I kdyÏ u ní Dante De Matteo, její láska uÏ od stfiední, stál takhle blízko. A povídal si s ní. A díval se na ni s jist˘m obdivem. Usmíval se na ni. AÏ z toho mûla mrazení po celém tûle. „TakÏe Ïádn˘ umûleck˘ titul, Karo? Co teì vlastnû dûlá‰?“ „Nakonec jsem taky skonãila na právech. Pfiekvapuje mû, Ïe jsme se nepotkali.“ „To mû taky. A Ïe mi trvalo tak dlouho, neÏ jsem potkal Lucii. Ale jsem rád, Ïe k tomu do‰lo.“ Zase se mu na tváfiích objevily ty ìolíãky. Ukázal bradou: „Nevadilo by ti, kdybych si sednul k tobû?“ Tûlem jí projela dal‰í vlna horka. „Hmm, ne. Jasnû.“ Pfie‰el po zápraÏí a nûkolika dlouh˘mi kroky byl u ní, 12
Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 13
usadil své vytáhlé tûlo na houpaãku vedle ní. Letmo zachytila jeho vÛni, cosi temného a maskulinního, s nádechem piÏma, co ji uvnitfi celou rozechvûlo. Cítila, jak z jeho tûla vyzafiuje teplo. I kdyÏ moÏná Ïe to horko vycházelo z ní, postupnû narÛstalo, bobtnalo jeho pfiítomností. „ZÛstala jsi v advokacii?“ zeptal se, pak rychle zavrtûl hlavou. „Stejnû jsem si o tobû vÏdycky myslel, Ïe jsi spí‰ umûlkynû.“ „To já dlouhou dobu taky…“ Bylo zvlá‰tní poslouchat od nûj v‰echny tyhle vûty. Umûlkynû… Tou vÏdycky chtûla b˘t. Jak si ale mohl pamatovat, Ïe pro ni umûní bylo vÏdycky tak dÛleÏité? Tou my‰lenkou se jí znovu rozbu‰ilo srdce. Dante ji pozoroval sv˘m pronikav˘m, tmav˘m pohledem. „Mûla bys dûlat to, co opravdu chce‰, Karo.“ Dala nohu pfies nohu, poloÏila si ruku na koleno pfiesnû na to místo, kde zavinovací ‰aty odhalovaly pár centimetrÛ nahé kÛÏe na stehnû mezi lemem ‰atÛ a okrajem hnûd˘ch semi‰ov˘ch kozaãek. „Myslí‰? Není to vÏdycky tak jednoduché, jak se na první pohled zdá.“ Mûla neodbytn˘ pocit, Ïe s ní Dante flirtuje. A ona mu to rozhodnû oplácela. Pfiik˘vl. „Promarnûná pfiíleÏitost za sebou nechává jen v˘ãitky.“ „S tím se nedá neÏ souhlasit.“ „Na stfiední ses mi vÏdycky líbila,“ prohodil najednou ti‰‰ím hlasem. „Fakt?“ „Jo. VÏdycky. Vzpomínám si, jak ti bylo ãtrnáct, patnáct. UÏ tehdy jsi mûla nejdel‰í nohy ze v‰ech.“ Pfiitiskl se k ní kolenem. Znovu ji polilo horko, tentokrát pfiíjemné. „Hej, vy dva. Nepotfiebujete dolít?“ Lucie tfiímala v ruce 13
Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 14
láhev vína. Blond vlasy mûla stoãené do drdolu na temeni hlavy, tváfie jí hofiely, snad to bylo chladn˘m noãním vzduchem a je‰tû spí‰ nûkolika sklenicemi vína. „Skoro jsem zapomnûla, Ïe se asi znáte ze ‰koly.“ „Zrovna jsme si o tom povídali. A já dneska nepiju. Karo, dበsi je‰tû víno?“ nabídl jí Dante, sáhl po její sklenici a dotkl se pfiitom prsty její ruky. Vzal si láhev od Lucie, dolil Kafie skleniãku a podal jí ji zpátky. Tentokrát v‰ak trochu zaváhal a jeho prsty spoãinuly na jejích déle. Usmál se na ni. Kara celá zrudla, jako by jí v tûle vybuchla sopka ãisté touhy. „Tak dobrá… Já teda…. rad‰i pÛjdu zase dovnitfi,“ váhavû pronesla Lucie a zmizela zpût v domû. Ale Kara ji skoro nesly‰ela. Zhluboka se nadechla a napila se. Musí‰ se uklidnit. Jeho úsmûv ji mátl. Nedokázala jej popsat. Jeho tváfi byla sam˘ muÏn˘ tvar a úhel: skvûle tvarovaná ãelist, vysoké, moÏná aÏ pfiíli‰ ostré lícní kosti. Ale ústa mu pfiekypovala smyslností. Mûl pûknû tvarované rty. A ty ìolíãky… KdyÏ se usmál, její tûlo jako by celé zaãalo tát. KdyÏ ji zasáhl jeho úsmûv, znovu se cítila jak na stfiední. Pozvedla sklenici a usrkla vína, ale teprve kdyÏ byla sklenice skoro prázdná, uvûdomila si, Ïe není ani zdaleka tak opilá, jak si myslela. MoÏná za tím byl ‰ok ze setkání s Dantem, její reakce na nûj jí vrátila do hlavy stfiízlivost. „VÏdycky ses mi hodnû líbila, Karo,“ vypálil na ni Dante zniãehonic a upíral na ni své zlatavû hnûdé oãi. „Doufám, Ïe ti nevadí, Ïe ti fiíkám takové vûci.“ Zavrtûla hlavou. ¤ekni nûco, Karo! „Dûkuju.“ „Opravdu krásná,“ zamumlal. 14
Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 15
Nespou‰tûl z ní zrak. Tváfie jí znovu zrudly a mezi stehny se o pozornost pfiihlásilo ono teplé a poslední dobou zanedbávané místeãko. „Pfiivede tû do rozpakÛ, kdyÏ se tû zeptám, jestli jsi sama?“ Povzdechla si. „Ano.“ „Aha. PromiÀ. Nic mi do toho není. OdpusÈ mi.“ Byl prostû ze staré ‰koly. VÏdycky byl takov˘ gentleman, dokonce uÏ na stfiední. Tehdy se jí to líbilo. A dnes samozfiejmû taky. „Ne, tedy vlastnû ano. Jsem sama,“ vyhrkla. „Pfied ‰esti mûsíci jsem se s nûk˘m roze‰la. No, spí‰ on se roze‰el se mnou.“ „Blázen.“ Pokrãila rameny. „MoÏná. A co ty? Jsi Ïenat˘?“ „Ne, ani jsem nikdy nebyl. Jsem… prostû jsem sám.“ „Aha.“ Najednou se cítila divnû. Mluvit s lidmi jí obvykle nedûlalo problémy. VÏdycky si o sobû myslela, Ïe je vÛãi lidem otevfiená. Sakra práce, vÏdyÈ jako právniãka zvládá celou soudní síÀ! Jak to, Ïe teì nedokáÏe dát dohromady ani dvû vûty, které by dávaly smysl? „Není ti se mnou nepfiíjemnû, Karo? Obvykle se neptám na tak osobní záleÏitosti. Je to tím, Ïe jsme se tak dlouho nevidûli. Chtûl bych o tobû vûdût co nejvíc.“ „Ne, to je v pohodû. Fakt.“ Z úst jí vylétlo krátké zachichotání. „Nevím, co se to se mnou dûje. MoÏná jsem prostû jen vypila moc vína.“ CoÏ byla leÏ – opilá se cítila opravdu jen tro‰iãku –, ale hodila se jako dobrá v˘mluva. „Taky bych o tobû chtûla vûdût víc.“ Usmál se na ni, na tváfiích se mu znovu objevily ìolíãky, kvÛli nimÏ se jí zase zrychlil tep. Pak se k ní natáhl a jakoby nepfiítomnû jí pfiejel klouby prstÛ po zápûstí. JenÏe kdyÏ k nûmu vzhlédla, upfienû ji pozoroval sv˘ma zlatav˘ma oãima. Na tváfii mu hrál zvlá‰tní v˘raz a Kafie chvilku 15
Hrana touhy - zlom
7.5.2013
11.56
Stránka 16
trvalo, neÏ v nûm rozpoznala ãirou touhu. A dokonce by pfiísahala, Ïe i pfies svoje ‰aty cítí Ïár jeho tûla, pfieskakující jako jak˘si mal˘ v˘boj z jeho ruky do její paÏe. ZadrÏela dech a slastí se jí zatoãila hlava. Tohle pfiece nemÛÏe b˘t pravda! JenÏe to byla pravda. Byla to chemie. Líbil se jí uÏ roky a teì tu jako zázrakem sedûl vedle ní. A vypadal skvûle, líp to snad ne‰lo. A byl k ní mil˘. Dobfie se s ním povídalo. TakÏe ‰lo o naprosto pfiirozenou reakci. Na Danta De Mattea by nereagovala snad jen nûjaká slepá a naprosto frigidní Ïenská. Byla si naprosto jistá, Ïe se jí nikdy pfiedtím nedotkl. A chtûla, aby to udûlal znovu. Na chviliãku se zamûfiila na jeho ústa, ale pak mu znovu pohlédla pfiímo do oãí. Sálal z nich hlad. A je‰tû nûco… nezodpovûzená otázka? Polkla, podívala se na potemnûlou pfiedzahrádku a ulici, kterou skrze veãerní mlhu jemnû ozafioval svit pouliãních lamp. „Karo? ¤ekl jsem nûco ‰patnû?“ Obrátila se k nûmu. „CoÏe? Ne, samozfiejmû Ïe ne. Jen je… prostû je trochu zvlá‰tní tû znovu vidût.“ „To je. Zvlá‰tní, ale dobré.“ Na rtech mu hrál záfiiv˘ úsmûv, kter˘ mûl snad tisíc wattÛ. Zraãilo se v nûm pozvání. Kara se uÏ skoro nemohla rozpomenout, proã zanevfiela na chlapy. Ne Ïe by si snad chtûla s Dantem zaãít nûco váÏného. Rozhodnû teì nemûla náladu na stál˘ vztah. Nebyla Ïádná u‰lápnutá kvûtinka. MoÏná nastal ãas ukonãit ten pÛst, kter˘ si nafiídila. Pokud mûla zájem a on taky, pak pfiece není vÛbec nic ‰patného na takovém malém flirtu. Kter˘ by tfieba mohl vést i nûkam dál… Pozorovala ho, jak se na ni dívá. A byla ráda, Ïe na sobû 16
