V životě mě potkaly dvě vážné nehody. Jednou byl autobus, druhou Diego. Diego byl daleko horší. FRIDA KAhlO

manželské_Sestava 1 22.08.16 20:27 Stránka 7

V životě mě potkaly dvě vážné nehody. Jednou byl autobus, druhou Diego. Diego byl daleko horší. FRIDA KAhlO


Před

ˇ Cervenec


1 . k a P IT ola

Maddy MADDy SI přEjElA jAzyKEM po zubech a představovala si nahořklou chuť rozpouštějící se tablety xanaxu. po příšerném dnu v nemocnici jí nic nepřipadalo lákavější než chemická úleva. A nic ji nelákalo méně, než vařit večeři. Bouřící se žaludeční šťávy – zásluha pracovního vypětí – se mísily se strachem, že Ben by se mohl vrátit domů stejně naštvaný, jako odcházel, a to spolehlivě zahánělo chuť k jídlu. Mohla by nechutenství prodávat v lahvičkách a vydělala by celé jmění. Každé ráno roztáčela kolečko na Benově mapě nálad v naději, že ten den padne šťastný manžel nebo alespoň vyrovnaný chlap. Dneska ale šipka mířila na naprostého prevíta, protože jí osobně kladl za vinu Calebův záchvat vzteku, který – představte si tu hrůzu! – připravil Bena o dvacet minut času v práci. zvažovala, jestli si vzít prášek, ale rituály rodinného štěstí vyžadovaly, aby vnímala. Gracie a Caleb leželi na koberci a vzpamatovávali se z pobytu na denním táboře. Sedmiletý Caleb si v polospánku mnul palcem bradu; devítiletá Gracie upřeně zírala na televizi a nejstarší Emma, která působila na denním táboře jako instruktorka, se brzy objeví také. zpomalující netečnost držela Maddy přibitou k pohovce, 11


ačkoli na ni čekala dlouhá řada úkolů. Očistit zeleninu, zaplatit hypotéku, vyprat dřív, než dětem dojdou ponožky. Najít někde v tom chaosu, kterému říká pracovní stůl, známku, aby mohla odeslat účet za elektřinu. Taky dát dětem pocit vlastní hodnoty. Navíc se ráno s Benem pohádali tak, že až přijde, bude potřebovat uklidnit. Napadl ji orální sex. Do holé paže ji škrabala zvlášť trvanlivá potahová látka, jakou si pořizují rodiče dětí, které pohovku často upatlají. Toužila po klimatizaci, stejně jako kdysi toužila po míru, spravedlnosti a svém manželovi. Každé další dusné léto v Bostonu v jejich starém viktoriánském domě se špatnými elektrickými rozvody bylo horší než to předešlé a Benovo varování před globálním oteplováním ji trápilo čím dál méně. podle Bena její odpovědnost k životnímu prostředí povolovala s každou kapkou potu. Masírování v kříži ji nezbavovalo sevření kolem žaludku, nefungoval ani přiložený malý tvrdý polštářek. V žaludku jí kručelo, ačkoli na jídlo neměla ani pomyšlení. Rybí prsty by nedaly moc práce, ale nedokázala si představit, že by zapnula troubu. Ozvalo se bouchnutí zadních dveří a na stůl dopadl batoh nejstarší dcery Emmy. Byl to její způsob, jak oznámit, že je doma. „Emmo?“ „Co je?“ Maddy se ztěžka zvedla z pohovky a zamířila do kuchyně. „jen se ujišťuju, že jsi to ty.“ „Čekalas snad někoho jiného?“ zeptala se dcera. „Mohl by to být táta.“ „jasně.“ Slovo jasně se v jejich rodině používalo často, jako by tím říkali: Vím, žes něco řekl, ale nechce se mi na to reagovat. poslední dobou ho všichni používali opravdu hojně. polovinu stolu pokrývaly noviny, které se snažili ráno přečíst. Když je Maddy sbírala, Emma zírala do lednice. Maddy si nebyla jistá, jestli je dát do sběru. Dočetl si Ben Boston Globe? New York Times? 12


„Není tu nic k jídlu,“ oznámila Emma. „U Caro doma –“ přerušil ji zvuk rozbíjeného skla a Calebův výkřik, takže Emma nestačila upřesnit, jak skvěle Carina matka nakupuje. „Mami!“ ječela Gracie. „Pojď sem!“ Maddy se rozběhla do obýváku a Emma ji následovala. „ježíši, co se tady stalo?“ Maddy si dřepla vedle Caleba a při pohledu na krev řinoucí se ze synova chodidla se jí sevřel žaludek. Všude kolem se válely střepy, na těch větších se zachytily kapky mléka a na dřevěné podlaze se slévala bílá loužička. Sáhla po zmuchlaném ubrousku, aby zastavila krvácení, a snažila se nepořezat si kolena od střepů. Gracii se chvěly rty. „jen jsem vstávala a převrhla jeho sklenici s mlékem. Rozčílil se a křičel, potom vstal, kopl do té sklenice a ta se roztříštila. A pak na ni stoupl. já za to nemůžu!“ „To je v pořádku, Gracie.“ Ubrousek byl nasáklý krví a papír se při tlaku trhal. „Emmo, podej mi mokrý ručník.“ Tomu se dalo předejít, řekl by Ben. Kvůli tomu máme sklenice z umělé hmoty. „zastav to, mami!“ Calebovi stékaly po tvářích slzy. Stiskla víc. Gracie stírala rozlité mléko špinavým tričkem z batohu. „Na.“ Emma jí podala utěrku, z níž odkapávala voda. „Musíš to vyždímat, Emmo. To je jedno, vezmi čistou.“ Emma odpochodovala a Gracie se rozběhla za ní. Mokrá utěrka dopadla do dřezu. „Dej tohle mámě,“ ozýval se z kuchyně Emmin hlas. Maddy překryla ubrousek okrajem černé sukně. Gracie se vrátila s novou utěrkou. Emma přihlížela ode dveří a pohrávala si s koncem dlouhého hnědého copu. Maddy odsunula okraj sukně a nahradila ho utěrkou. Caleb pofňukával. „Budu muset k doktorovi?“ Když nakukovala pod utěrku, přimhouřil oči. Krvácení se zpomalovalo. „Nevypadá to příliš hluboké, ale bude to třeba vyčistit,“ oznámila. „Nemyslím, že bychom museli k lékaři.“ Maddy se zklidňoval tep. přestala v myšlenkách předbíhat dění: jak 13


ošetřit Calebovi bezpečně nohu, aby obvaz zastavil krvácení, než dojedou na pohotovost; jak naskládat děti do auta, také zavolat Benovi. znovu nakoukla pod utěrku, aby se ujistila, že je to rozumné rozhodnutí, nikoli jen zbožné přání. Rána se nerozevírala a krvácení už téměř ustalo. Chlapec se snažil chodidlo schovat. „Ne! Nechci žádné čistění. To bude bolet.“ Emma se posadila vedle nich. „Nech mamku, aby ti tu ránu vyčistila, a zahraju si s tebou monopoly.“ Calebovi se na tváři objevil úsměv, jako když se rozzáří slunce. „To je od tebe hezké, zlato.“ Maddy by měla ocenit Emminu snahu a neztrácet trpělivost při pohledu na její naštvané výrazy a oči v sloup. „Děkuju ti.“ „Můžu si taky zahrát?“ zeptala se Gracie. „Ne,“ odsekl Caleb. „jen já a Emma.“ Gracii se při bratrových slovech roztřásl spodní ret a Maddy nevěděla, jestli ji utěšovat, nebo křičet, ať toho nechá, zvlášť když si všimla, jak se Gracie přežehnala malým křížkem. Ten zvyk si osvojila od babičky Frances, Benovy matky, ženy, která křížem žehnala neustále. V Graciině podání to gesto Maddy rozčilovalo. Obávala se, aby dalším krokem nebylo poklekání před pannou Marií. V duchu se rozhodla, že musí pořídit židovskou hvězdu nebo unitářský kalich s plameny, než babička Frances zavěsí Gracie nad postel krucifix. Ve smíšených manželstvích to může zajít tak daleko. „Monopoly jsou lepší, když hraje víc lidí, Calebe.“ Těhotné ženy by měly kromě předporodních kurzů dýchání navštěvovat také kurz pro vyjednavače a kurz pro rozhodčí. „Ne, chci hrát jenom s Emmou.“ Gracie se chytila za špinavá chodidla. „A co kdybychom spolu udělaly čokoládovou polevu, zatímco oni budou hrát?“ navrhla Maddy. „Mohly bychom si dát k večeři zmrzlinový pohár s karamelem.“ „zmrzlinu k večeři?“ Gracie zvedla bradu z kolen. „proč ne?“ Odhrnula dceři zpocené černé kadeře, které po ní Gracie zdědila jako snad jediný rys. Děti si mezi sebou 14


rozdělily znaky po rodičích, některé i sdílely: hubený Caleb měl po Benovi husté hnědé vlasy, po Maddy pak zdědil dlouhé řasy a úzká ramena. Chudinka Gracie se stejně jako Ben bude potýkat se sklony k přibírání v pase. Emma, která je štíhlá jako Maddy, má po otci výrazné lícní kosti. Emma zvedla oči v sloup: „zdravá večeře, mami.“ „zmlkni, Emmo,“ vyhrkl Caleb. „Ty zmlkni, jinak s tebou nebudu hrát.“ „Tak budu hrát já,“ nabídla se Gracie. „Ne. Emma si vybrala mě. Vyčisti mi tu ránu, mami.“

O každé rameno se jí opíralo jedno dítě. S nohama na konferenčním stolku se Maddy přelévala mezi spánkem a bděním. po pokoji byly rozeseté špinavé misky s loužičkami tuhnoucí polevy. po nadšení a hihňání nad večeří všichni otupěle upadli do sacharidového kómatu. probraly je zvuky předznamenávající Benův večerní návrat: skřípání pneumatik na štěrku, zavrzání příliš těsně doléhajících dveří, dopad klíčů na stolek v hale, bouchnutí kufříku o podlahu. jeho náladu prozradí buď úlevný, nebo znechucený povzdech. I přes ranní hádku zněl Ben celkem neškodně. Díkybohu. Možná by to mohl být příjemný večer s obývákem jako neutrálním územím. Ben vešel do místnosti a rozhlédl se po povalujících se dětech a roztroušených dílcích hry. Gracie okamžitě vyskočila, rozběhla se k němu a objala ho kolem pasu. Tiskla se mu k rozměklému břichu a on jí stáhl černé prstýnky vlasů do drdůlku na temeni. Měl tělo třiačtyřicetiletého muže, který proti gravitaci bojoval dvakrát týdně hraním handballu a tím, že se vzdal sladkostí. Nebylo to špatné, ale na rozdíl od Maddy, která běhala, zvedala činky a cvičila na veslovacím trenažéru v přízemí, přinášela jeho bitva s časem méně patrné výsledky. „Co se stalo?“ zeptal se. „Vypadá to tu jako po bitvě.“ „Měli jsme tu trochu vzrušení. Náš chlapeček se pořezal.“ 15


Caleb zvedl ovázané chodidlo a přitom se stále díval na televizi. „jsi v pořádku?“ ujistil se Ben. ještě jednou Gracii pohladil a vykročil k pohovce. „Bolí to moc?“ Caleb pokrčil rameny. „Trochu.“ Upíral pohled na Maddy, jako by hledal správnou odpověď. Ben položil ruku Calebovi na lýtko. „Můžeš na to došlápnout?“ „Tak trochu. Opírám se jenom o patu.“ „Má to na vnitřní straně klenby,“ upřesnila Maddy. „jak se mu to stalo?“ Ben cukl bradou a jeho neproniknutelný výraz prozrazoval, že se může každou chvíli rozčílit. Maddy se naklonila přes Caleba a políbila manžela, trefila se na část úst, kterou jí nabídl. „Nezapomněls na něco?“ zeptala se. „Ahoj Maddy? Jak je?“ Ben vydechl. „Nezačínej. Mám za sebou příšerný den.“ Že by to mohl odstartovat polibek? To máš z toho, že jsi ironická, odpověděla si sama Benovým poučovacím tónem. „Usnul, potom vstal a zapomněl, že má vedle sebe sklenici s mlékem. Byla to nešťastná náhoda.“ Bylo jí jasné, že je to těžko uvěřitelná lež, ale věděla také, že by mu to mohlo zabránit ve vyšetřování. „A kde spal? V popelnici?“ „Moc vtipné. Sklenice se rozbila. Konec příběhu.“ Tak. Tak to prostě je. „proč nemohou děti jíst a pít normálně u stolu? A proč nepijí z umělohmotných sklenic?“ prohrábl si vlasy. „Rozhlédni se kolem. je to tu příšerné. Není divu, že se jim všem pořád něco stává.“ Caleb si přejížděl palcem po koleni. Gracie se pokřižovala. „Teď ne, prosím.“ Upřela na něho prosebný pohled. Ben povolil ramena, opřel se na pohovce a díval se ke stropu. zhluboka se nadechl, zdálo se, jako by si vzpomněl na návod, jak zvládat vztek. Tehdy ho k tomu Maddy donutila poté, co asi před půlrokem hodil tu botu. Kdykoli se o tom zmínila, tvrdil, že ji hodil na stěnu. Ne na tebe. Ale její postoj 16


pochopil. Konečně jednou prolomila to, jak jindy neustále opovrhoval jejím zvykem pečlivě sledovat jeho nálady. Byla to dobrá věc. Dokázala přežít jeho výbuchy vzteku se zatnutými zuby, ale nechtěla dopustit, aby se z jejich domu stalo bitevní pole s fyzickými útoky. Když tu botu hodil, samotného ho to vyděsilo – stejně jako před několika lety, kdy hodil na stěnu lahev se saponátem. Rozdíl byl v tom, že tentokrát byl ochotný ji vyslechnout. přečetl si ten návod, ačkoli nesnášel, když na něj uplatňovala psychologické poučky. Nech si to pro klienty, křičel, když ho rozebírala. Děti, nebo jejich manželství. Nejsi můj cvokař, jsi moje manželka. pokud nechce, aby ho nutila k práci na sobě, stačí, aby se naučil zvládat své nálady. Maddyina sestra byla přesvědčená, že jednoho dne bude pozdě na návody, jak zvládnout vztek, nebo další triky. Vanessa neměla s Benovými výbuchy vzteku trpělivost. Maddy však dávala za vinu sobě, že její rodina nemá Bena ráda. Asi to trochu přeháněla se sdílením, hlavně toho záporného. Kdy vlastně naposledy zavolala sestře, aby jí řekla, že se jí daří skvěle? Aby se pochlubila, že je Ben vzal na celý den ven, aby měli jistotu, že Gracie zvládá jízdu na kole bezpečně? jak často se zmínila, že Ben šel s dětmi do kina, aby si mohla zajít na masáž? Alespoň že její matka se tvářila, že Bena má ráda. Maddy jí za to byla vděčná. „Měli jsme k večeři zmrzlinu,“ oznámil Caleb. Emma schoulila ramena. Gracie se přitiskla k Maddy. Ben se otočil ke Calebovi. „zmrzlinu?“ „S horkou karamelovou polevou,“ dodal Caleb. „je fajn dostat odměnu, když člověk rozbije sklenici, co?“ Ben odkopl boty. „Když jsem nespadl ani si nic nerozbil, co dostanu k večeři?“ Emma bez váhání vyskočila. „Mám ti udělat vajíčka, tati?“ „Děkuju, zlato. To by bylo úžasné.“ znovu se opřel a zavřel oči. Gracie mu poklepala na čelo. zamrkal a unaveně se na ni usmál. „Copak, zlatíčko?“ 17


„Mám ti nakrájet mrkev?“ Maddy vzala koš s prádlem tam, kde ho v rohu obývacího pokoje upustila, a odběhla, aby se nemusela dívat, jak holčičky Benovi posluhují. pohled na to, jak se učí uklidňovat naštvaného chlapa, ji doháněl k šílenství, ale jak to někomu vysvětlit? proč by dítě nemohlo dát najíst hladovému otci? Když naplnila pračku světlým prádlem, hledala na přeplněných policích aviváž a přitáhla si malé zaprášené schůdky. Vystoupla na ně a natáhla se za změť čisticích prostředků. Vytáhla zaprášený uzavíratelný igelitový sáček s několika tabletkami, vytáhla tu žlutou a asi půlku jí na sucho spolkla. Někdy ji napadlo, jestli by se dokázala rozpomenout na všechny skrýše. Měla je roztroušené po celém domě, poskytovaly jí uklidňující pocit bezpečí. Možná po prášku sáhne jednou za týden; mohla by to polykat denně. Tak jako tak věděla, že nikdy není víc než pár kroků daleko od spásné úlevy.

V kuchyni na lince se povalovaly zbytky Benových vajíček a mrkve. Uklidila je, všechno shrnula na jednu stranu, aby udělala dětem sendviče do krabiček na svačinu. Snažila se namazat chleba ztuhlým burákovým máslem a při tom si nenávistně vzpomněla na Benovu matku. Frances trávila předešlých čtyřicet šest let trápením Benova otce, snažila se zklidnit jeho neurózu udržováním domu v neposkvrněném stavu, žila v hrůze, že pokud nebude burákové máslo v lednici, neodvratně přijdou ke slovu prach, bakterie, otrava jídlem. ztvrdlé burákové máslo jedli kvůli Frances. Chleba se trhal. Omotala ho kolem hroudy tuhého másla a nacpala si ho do úst. potom vzala další krajíc a znovu začala mazat: pro Caleba hroznový džem, pro Gracii borůvkový a pro Emmu domácí pomerančovou zavařeninu od její matky. Vztek ji vyčerpával. Čekala, až zabere xanax, až jí ten krásný princ zklidní nervy. 18


Když se seznámili, bylo Benovi úplně jedno, jestli jedí zteplalou majonézu a spí v povlečení nakaženém tyfem, v těch prvních spalujících letech ho podobné věci vůbec nezajímaly. její Ben byl tehdy opravdu vzrušující, pracoval jako soudem stanovený obhájce a snažil se, aby svět poskytl jeho zoufalým klientům alespoň trochu oddechu – spravedlnost a slušné zacházení. V jeho blízkosti měla problém dýchat, neustále se ho musela dotýkat. Držela mu dlaň na rameni. Kolenem se mu bezděčně opírala o lýtko. Ben každého zadupal, hnal se světem a vykřičníky se kolem něho rojily ze všech stran. Chudoba vpravo? Bum! Rasismus? Prásk. Mizerní domácí? Mám je! Kdo mohl tušit, že tahle vášeň a vztek se projeví i při pozdní splátce za auto? Chybějícím knoflíku? Teď to ví ona.

19


2 . ka P ITol a

Ben zAKlApl BUDíK pěT MINUT přED TíM, než měl zvonit, byl spokojený, že nad hodinami zvítězil. Každý všední den začínal vítězstvím nebo prohrou, záleželo na tom, jak dobrou práci odvedlo jeho podvědomí. Maddy spala stočená do klubíčka zády k němu, hlavu zabořenou v pažích. Vypnul i její budík, aby si mohla ještě půl hodiny pospat, potom se tiše vysoukal z postele a šel uvařit kávu – probudí ji kouřícím šálkem pod nosem, jako to kdysi dělával každý všední den. potěšit Maddy bylo snadné, přesto ji minimálně jednou za den zklamal. Cítil se proto pod psa. Myslela si, že si své prohřešky a výstřelky neuvědomuje, ale ve skutečnosti páchal bezděčně jen tak asi čtvrtinu svých hříchů. Nešlo o to, že by nevěděl, že to nemá dělat. jenže byl sobecký. Nebo se rozhodl pro vlastní prospěch. Proč křičíš? ptala se Maddy, ale nedokázal jí říct pravdu. Kdyby odpověděl: protože to tak funguje, vypadal by jako nějaká zrůda. Nemohl se tvářit, že křik nebo jekot je projev vlídnosti nebo lásky – to by působil jako šílenec. proto většinou jen něco zamumlal a odšoural se. Vysprchoval se a proplížil se dolů, protože nechtěl vzbudit děti. Toužil si v klidu naplánovat program a ukrást si trochu 20


času, aby si nerušeně přečetl noviny. potřeboval jet do práce brzo, byl domluvený s Elizabeth, svou současnou oblíbenou stážistkou. Odpoledne by měli přednést návrh na vyloučení důkazu, který připravila pro klienta, kterému říkali B-bird. jeho nebojácné vystupování Elizabeth okouzlilo, ačkoli byl ten mladík obviněný z vraždy. Ben měl pocit, že Elizabeth rozmazluje, dovoloval jí trávit s tím manipulativním podvodníkem hodně času. Nepochyboval, že dívka o náklonnost ke klientům brzy přijde, ale právě teď jako by na sobě stále ještě měla šmouhu z popeleční středy a dávala jasně najevo, že ti, kteří vyrostli v chudobě, jsou nositeli neodmyslitelné svatosti. Ben umlel kávu a na čele se mu perlily krůpěje potu. ještě nebylo čtvrt na sedm a v kuchyni už bylo nepříjemně teplo. přeladil rádio z veřejnoprávní stanice, kterou poslouchala Maddy, na tvrdý rock, ale takhle tiše si tu hudbu stejně nedokázal vychutnat. Vzal z verandy noviny. z patra se ozývaly nějaké zvuky, ale v tuhle hodinu šlo nejspíš jen některé z dětí čůrat a ještě se vrátí zpátky do postele. „Tati?“ Ve dveřích se objevila Emma a odhrnovala si z ospalého obličeje dlouhé hnědé vlasy. „Mamka tě potřebuje u Caleba v pokoji.“ „hned jsem tam.“ Nasypal kávu do filtru. „říkala, abys přišel hned,“ zdůraznila Emma. Nalil vodu, odložil konvici a spěchal po schodech do synova pokoje. Caleb kňoural v Maddyině náručí. Klekl si a pohladil syna po rameni. „Ahoj, kovboji. Copak? Nějaký zlý sen?“ Caleb sebou cukl a ukázal na chodidlo. „Bolí to.“ „Tak se na to podíváme.“ Ben stiskl Maddy koleno, aby ji uklidnil. Když Ben odmotával obvaz, do pokoje nakoukla Gracie. „Co se děje?“ „Calebova noha,“ vysvětlovala Emma. Gracie došla těsně k sestře a sledovala, jak Ben odhalil zduřelou růžovou kůži kolem rány. Vypadala horká. „Mohla se tam dostat infekce.“ Maddy se opírala bradou 21


Calebovi o hlavu a občas ho políbila do rozcuchaných vlasů. „Musíme k doktorovi.“ Caleb zavrtěl hlavou. „Ne. je přece tábor. Dneska je válka barev a já jsem kapitánem zelených.“ Bena zaplavila hrdost, že je syn kapitánem, i když ho překvapilo, že se na táborech stále ještě hrají války barev. Očekával, že teď už všechny soutěže zrušili a bude to den lásky k barvám. Opatrně otočil synovi chodidlo a důkladně si ho prohlížel. „Co si myslíš?“ zeptala se Maddy. Ben stiskl rty a přejel prstem po kůži kousek od rány. „Au!“ Calebovi vytryskly slzy. Maddy mu znovu sáhla na čelo, jako by se mu horečka mohla za posledních deset vteřin zvýšit. „Nelíbí se mi, jak to vypadá. Odvezu ho k doktorovi. Ty vezmi Gracii,“ navrhla. Ben znovu sáhl Calebovi na paži. Byla teplá, možná trochu příliš, ale ne horká. „Nemůžeš ji tam vyložit cestou?“ „Doktor ordinuje od sedmi a chci tam jet rovnou. Tábor začíná až ve tři čtvrtě na devět.“ Ben vstal. „Tak vezmi Gracii s sebou. Mám hrozně nabitý den.“ „já mám taky spoustu práce.“ Maddyin konfrontační tón napínal jeho trpělivost. „podívej,“ oznámil. „je mi líto, ale před osmou mám přípravnou schůzku.“ Mladší děti se dívaly střídavě na něho a na Maddy. Emma znechuceně sykla a odešla. „V kolik ti začíná slyšení u soudu?“ Maddy vzala kapesník a utřela Calebovi nos, při pláči se mu spustila rýma. „ježíši. To dohadování nemá konce.“ „Kdy?“ zeptala se znovu. „O to nejde, musím se připravit. Vezmi Gracii s sebou. prosím.“ proč musí kvůli všemu hned vyletět? „Můžeme si na chvíli promluvit?“ Maddy zvedla Caleba z klína. „Gracie, dej bratrovi trochu džusu, ano? A mohla bys mu chvíli číst?“ 22


Ben si klekl před syna a uviděl duplikát svých hlubokých hnědých očí. „Bude to v pořádku, kovboji,“ ujistil ho. „Buď statečný, ano?“ „Mami?“ Gracie pohlédla na Bena, než se sama ozvala. „Můžu na tábor, že jo? jsem zástupkyně kapitána.“ Maddy ji poplácala po rameni. „Neboj se zlato, nějak to zvládneme.“ Na Bena se ani nepodívala a vyšla ven. zase zmatek a chaos. Normální situace, napjatá atmosféra. Vítejte u Illicaových. Ben kráčel za Maddy do jejich ložnice, kde si vytáhla z prádelníku podprsenku a kalhotky. „Bene, nemůžu ji vzít s sebou. Možná budeme hodiny čekat.“ Vytáhla ze skříně světle růžové šaty. „Nestihnu se ani osprchovat.“ „proč z toho děláš problém?“ Ben si svlékl župan a vzal ze svého prádelníku ponožky. „Gracii stačí ke štěstí knížka.“ „Ty nic v tomhle domě nepovažuješ za podstatné, viď Bene? Nic není tak důležité jako tvoje případy?“ Odešla do koupelny a práskla za sebou dveřmi. Ben bouchl do zavřených dveří dlaní. „Ve hře je budoucnost dítěte,“ křičel přes tekoucí vodu. Voda se zastavila. Maddy vyrazila z koupelny a utírala si obličej. „Mojí první klientkou je těhotná prostitutka na cracku, která už o tři děti přišla. její děti se stanou tvými klienty, pokud se brzy něco nezmění, takže tady to vlastně začíná. U mě. já ale zavolám do práce, aby mi přeorganizovali program. po tobě chci jen to, aby ses o půl hodiny zpozdil.“ „proč ji nemůže někdo pohlídat?“ zeptal se. Maddy seděla na neustlané posteli, v pravé ruce se jí klinkaly červené sandály. „je půl sedmé ráno. U koho si myslíš, že bychom ji mohli nechat?“ „Nenavrhuju, abychom ji v tomhle věku provdali, jen abychom ji nechali třeba u sousedů.“ Ben sáhl po vyžehlené košili a probíral se ve skříni kravatami, aby našel tu správnou. potom se zamračil, protože mu došla absurdita jeho slov. „zapomeň na to, to byl hloupý nápad, já vím.“ Maddy si několika ráznými pohyby pročísla vlasy a stáhla 23


si je do velké hnědé spony. „prosím, můžeš ji prostě odvézt?“ Ben slyšel její váhání a bylo mu jasné, že už je na hraně. „Nejde to, protože mám jednání u soudu – nemůžu čekat, dokud tábor neotevře.“ „Mami. Mami.“ Ve dveřích stála Gracie a kroutila si na břiše velkou fialovou noční košili. Ben ji sotva slyšel. „já na ten tábor nemusím.“ „Neměj starost, zlato,“ řekla Maddy. „Odvezeme tě tam. Rychle se oblékni, ano?“ holčička přikývla. „Mám udělat sendviče se sýrem, abychom si je vzali s sebou?“ Dceřin přístup rval Benovi srdce. „To by bylo skvělé.“ Maddy se k němu otočila. „Tak hodně štěstí.“ Vzal její dlaň a zvedl ji ke rtům. „Děkuju ti.“ Oplatila mu to drobné gesto až příliš širokým úsměvem. Gracie k němu doběhla a objala ho pevně kolem pasu. „Mám tě ráda. hodně štěstí, tatínku,“ prohodila. „Taky tě mám moc rád, čumáčku. promiň, že tě nemohu odvézt.“ Sklonil se a dal jí pusu do vlasů. Voněla po dětském pudru, kterým se celá posypala. „To je v pořádku. Doufám, že u soudu vyhraješ.“

Ben se cestou ke garáži krátce usmál na paní Gilmanovou a snažil se vyhnout očnímu kontaktu. Kdyby se nechal odchytit, dokázala by mlít deset minut o všem možném od smetí, které nechávají pošťáci povalovat, když si zkracují cestu jejich ulicí, až po její přání, aby ulici oplotili. jejich zapadlá ulička schovaná za rušnou hlavní ulicí byla jen patnáct minut od centra Bostonu, ale kdybyste nevyšli z verandy, netušili byste, že žijete skoro v srdci velkého města. Když před svatbou ten velký dům kupovali, byl téměř mimo jeho finanční možnosti, ale teď měl téměř čtyřikrát vyšší hodnotu, možná i víc. Rok co rok byla čtvrť jamaica plain, 24


které každý říkal jp, žádanější kvůli své rozmanitosti i tomu, že šla s dobou. Odhadoval, že když lidé, kteří se sem stěhovali, hovořili o rozmanitosti, byl to krycí název pro skutečnost, že budou žít s lidmi odlišné barvy kůže nebo vyznání, ale se stejnou výší bankovního účtu. Nezdálo se, že by do té rozmanitosti zahrnovali kilometr vzdálené domy se sociálním bydlením. On sám v jp vyrostl a nesnášel řeči lidí, kteří tu žili dva roky a už přesně věděli, co je tady zapotřebí. Než vyjel, odstranil z okénka starou průkazkou do knihovny ptačí hovínko, které tam nacházel každé ráno. Neustále žádal Maddy, aby trochu popojela a on se dostal zpod stromu, kde zřejmě žijí všichni vrabci z města. Maddy o jeho autě hovořila jako o jeho milence. Smál se tomu, ale stejně byla hodně daleko od pravdy. Nikdo přece nemohl V8 považovat za ženu. Nejenže to auto byl chlap, ale připomínalo mu kamarády, s nimiž v jamaica plain vyrůstal ještě předtím, než se tato čtvrť stala oblíbenou. jeho rodiče měli dům na Moss hill, to byla bohatá čtvrť, ale Ben se potloukal poblíž ne tak bohatého Monumentu. Stále ještě si vzpomínal na odpoledne, kdy bratr jednoho z kamarádů přijel s úplně novým Camaro IROC-z model 1985 a vzal je na dálnici. ježíši. Ta vyjížďka připomínala spíš let. Když před dvěma lety dorazil domů se stejným létajícím autem, nebyl si jistý, jestli se Maddy rozčílí, nebo rozesměje. Neřekl jí, že chce své povýšení oslavit koupí létajícího Camara SS V8 z roku 2010. To auto bylo úplně nepraktické, nevhodné pro rodinu, ale k čertu s tím, dokázalo se rozletět z nuly na sto během necelých pěti vteřin. za třicet vteřin už jelo 160 kilometrů v hodině. Nic z toho Maddy neříkal, místo toho camaro představil jako přátelské auto pro zábavu. Dětem se bude určitě moc líbit! podívej, jak je velkolepé. představ si, jak spolu vyrazíme na Cape Cod, až budou děti u tvých rodičů! Nezmínil se, že tento přitažlivý vzhled, ta dlouhá zkosená kapota není pro tamní úzké serpentiny zrovna ideální. Člověk může zapomenout na to, že by se ohlédl přes rameno 25


nebo spoléhal na zpětné zrcátko. jen přejet z pruhu do pruhu bylo někdy dobrodružnou událostí, ale camaro mělo sílu. Vrhl na Maddy úsměv, kterým naznačoval, že zůstal dítětem. Židovské děvče, které vyrostlo v bohatém Brooklynu plném zeleně obklopené knihami a dobrými úmysly – jak by mohlo chápat lásku kluka z Bostonu k takovému autu? Když se usmála, málem úlevně vykřikl. „Vždyť je to jedno,“ prohodila. „lépe si krizi středního věku vyřešit za volantem než v peřinách.“ Když camaro uviděl otec, pochybovačně se zamračil. Všichni ho znali jako Soudce, a ačkoli byl už dávno na penzi, tohle označení mu zůstalo v oboru i doma. Na vyjádření nespokojenosti mu stačilo pár slov, ale jeho nespokojenost dělala Benovi ještě větší radost.

Ben vyběhl po posledním křídle schodiště v budově úřadu veřejného obhájce a otevřel dveře nadepsané 5. patro a vykročil ke své kanceláři. Vůbec nebyl zadýchaný. Ve třech posledních zápasech handballu svého bratra Andrewa porazil a měl v úmyslu totéž udělat i v pátek. Dveře do jeho kanceláře byly otevřené dokořán. Elizabeth seděla za jeho stolem a skláněla se nad žlutým zápisníkem obklopeným spisy. „říkal jsi, že přijdeš brzy.“ Sundala brýle s želvovinovými obroučkami a usmála se. „Myslel jsem si, že ani ne čtvrt na osm je brzo,“ namítl. Elizabethin úsměv přešel do úšklebku předstírajícího nesouhlas – byla tak mladá a plná ideálů. „Ale říkal jsi, že tu budeš před sedmou.“ Vytáhla zpod hromady béžových desek jedny silné oranžové. Barevné odlišení důležitých případů byla jen jedna z mnoha inovací, které se jí podařilo vnutit všem. „já jsem přišla v šest.“ „proto jsi drahokamem tohoto oceánu, v němž se každý den topíme.“ „Dala jsem už dohromady všechno, co podle mého názoru budeme potřebovat.“ 26


Bude si na ni muset dát pozor. Ben už si uvědomil, že ho k chladné blonďaté Elizabeth něco přitahuje, ona vypadala posedlá jeho vlivem poradce pro soudní procesy v úřadu veřejného obhájce. Obdiv může být stejně návykový jako kokain. „zdržel jsem se,“ vysvětloval. „Nedalo se nic dělat, doma nastal takový problém.“ „Něco vážného?“ podle jejího ustaraného výrazu usuzoval, že očekává něco opravdu dramatického. požár! zlomené končetiny! Ben chtěl ten příběh dobře vypointovat – udržet si ten soucitný výraz. „Caleb se včera řízl do chodidla. A dneska ráno to vypadalo příšerně.“ Elizabeth vypadala trochu nejistě, jako by to na ni neudělalo velký dojem. „Musel k doktorovi a Gracii bylo potřeba odvézt na tábor.“ jejich ranní drama znělo opravdu slabě. Co je vlastně tak rozčílilo? „Ale zvládli jsme to – v rodinném světě je zase všechno v pořádku.“ Ben mávl rukou, když se Elizabeth chystala vstát a uvolnit mu jeho místo. Naznačil, aby klidně zůstala sedět. Usadil se v ošuntělém koženém křesle pro hosty, které s sebou od začátku svého působení v úřadu veřejného obhájce při každém povýšení stěhoval. předtím se pokusil pracovat s otcem, ale Benedikte Illica starší vládl své advokátní kanceláři, jako by to byla Osmanská říše. Bylo tam místo jen pro jednoho vládce. Ben se opřel. zaskřípání židle bylo uklidňující, jako když se člověk tahá za prsty a ozve se lupnutí. „Tak mi ještě jednou řekni, co máš, lissie.“ Elizabeth se zatvářila uraženě. říkala mu, že lissie jí připadá infantilní. Usmál se. „Nejdřív shrnutí?“ zeptala se a probírala se deskami. Ben si odhrnul vlasy a v duchu si přidal na seznam úkolů i holiče. Musí také zavolat do obchodu s poháry. Chtěl dát Elizabeth ke třiadvacátým narozeninám plaketu s vyrytým 27


citátem Olivera Wendella holmese. Mladý muži, tajemstvím mého úspěchu je, že jsem brzy v mládí zjistil, že nejsem Bůh. Maddy by řekla, že by tu plaketu potřeboval daleko víc on než Elizabeth. Ale tu by samozřejmě ještě víc zajímalo, proč plánuje Elizabeth dárek k narozeninám. Tak kvůli tomu ses musel tak hnát do kanceláře? Dává přece dárky i stážistům-mužům, ne? Jasně. „Určitě nechceš vrátit svoji židli?“ Elizabeth měla nohy položené na zásuvce, kterou si vytáhla jako podnožku. Ben zdviženou rukou naznačil velkorysost a potom ukázal na papíry, které měla na klíně. „Tak do toho.“ „Dobře. Takže v kostce. Co máme my a co budou říkat oni: Obžaloba tvrdí, že B-bird, alias Barry Robinson, údajně loni v lednu zavraždil josepha Kelleyho. B-bird připouští, že byl vzteky bez sebe, protože oběť mu přebrala přítelkyni, ale přísahá, že ho nezabil...“ Ben si propletl prsty za hlavou a opřel se, aby trochu skryl břicho. protože Elizabeth četla fakta, která už znal, soustředil se na hodnocení jejího vzhledu a přednesu. Když skončila, složila ruce do klína. „postihla jsem všechno?“ „Ta B-birdova přítelkyně, co je s ní?“ „Ta se tam vůbec neobjevila.“ Elizabeth spustila nohy ze zásuvky. „Ta dívka byla důvodem té rvačky, je to tak? Bude na jeho straně? Uvidíme ji u soudu?“ Dívčin zaskočený výraz v Benovi téměř vyvolal provinilý pocit. Ale jen téměř. Musí se učit. „Neměj strach,“ řekl. „Mluvil jsem s ní. Bude sedět hned vedle B-birdovy matky.“ „promiň. Myslela jsem si, že mi nic neuniklo.“ „Nebuď na sebe tak přísná. jsi tady, aby ses učila.“ Elizabeth zalomila rukama, teď vypadala spíš jako Oliver Twist v obavách, že mu někdo vynadá, než Oliver Wendell holmes. Nasadila odhodlaný úsměv, poskládala papíry a vstala. „příště to bude lepší.“ jak se natahovala k drátěnému 28


košíku, kam se chystala uložit desky, sukně se jí na bocích napínala. Ben se snažil nezírat jí na zadek. Měl by si dávat pozor, pokud chce zůstat mezi třiceti procenty. Maddy mu pravidelně, i když napůl žertem, připomínala, že sedmdesát procent ženatých mužů je nevěrných. po patnácti letech manželství se o věrnosti navzájem ujišťovali němými posunky. Ona se na něho podívala a zvedla sedm prstů. Ben odpověděl třemi zvednutými prsty, aby na svou skautskou čest naznačil, že pořád ještě patří mezi třicet procent věrných. Samozřejmě, možná je prvotřídní pitomec, ale zatím ji nikdy nepodvedl – to byla jeho nedotknutelná čára v písku. pohrával si – flirtoval, vychutnával si obdiv žen jako posílení ega, zvlášť když se jim v manželství zrovna nedařilo, ale překročit tu čáru? Nikdy.

Když Ben v půl osmé strkal klíč do dveří, cítil se stejně zmačkaný jako jeho košile. Doprava byla jako obvykle příšerná. pokud někdo tvrdí, že Boston se v létě zklidní, nejezdí po něm autem. Odhodil sako na židli spolu s kravatou, kterou si uvolnil už v autě. Kdyby mohl jít rovnou nahoru, dát si sprchu a padnout do postele, byl by štěstím bez sebe. Na chodbě bylo snad sto stupňů. zavést v tomto domě klimatizaci nebylo možné kvůli starým rozvodům elektřiny. Maddy se dožadovala, aby je nechal zmodernizovat, ale musela by říct, které dítě kvůli tomu připraví o jeho fond na vzdělání. Do chodby pronikal zvuk televize. ježíši, copak nedělají nic jiného? „jdeš pozdě na večeři,“ ozvala se Maddy, když vešel do obýváku. Upírala oči na obrazovku. Simpsonovi? proč jim dovolí koukat na takové nesmysly? „podívej, tati,“ Caleb zvedl nohu a ukazoval důkladný obvaz. „Co se stalo, šampione?“ Ben se svezl na zem vedle syna. 29


„Museli mi to zašít.“ „pokud budeš tímhle tempem pokračovat, budeš za chvíli jak jehelníček.“ potom se otočil k Maddy. „Všechno v pořádku?“ zamračila se a podrbala si komáří štípnutí na stehně, pořád ještě byla opálená z výletu na pláž Singing Beach, kde byli minulý víkend. Stejně jako on se opalovala dobře. Na pláži vypadala jako obvykle skvěle – i když na sobě měla jednodílné plavky. její snědá pleť, husté kudrnaté vlasy, na slaném vzduchu ještě nepoddajnější, hluboké hnědé oči orámované černými linkami, s nimiž se nejspíš narodila – celý den se potýkal se vzrušením. Ten šimravý pocit ho přiměl navrhnout, aby tu noc spaly děti u rodičů. Když potom Maddy sténala v posteli, vůbec neměla ten škrobený výraz jako teď. „Doktor mu tam udělal dva stehy,“ odpověděla. jasně. Pouze fakta, madam. Tak jaký hřích Ben spáchal, když tu ani nebyl? „Kdy mu je vytáhnou?“ zeptal se. Další hluboký povzdech od jeho věčně nespokojené ženy. „Ty stehy se vstřebají samy. Měl by být v pořádku. je ale třeba to udržovat v naprosté čistotě, což je jako chtít po psovi, aby četl. proto má tak důkladný obvaz. Infekce tam není, ale chtějí předejít komplikacím. Měla jsem ho tam vzít už včera večer. jsem hloupá. Vážně hloupá. Tak tak jsme to stihli, aby to vůbec ještě šlo zašít.“ připadal si jako mizera. Ty povzdechy nepatřily jemu, byla nespokojená sama se sebou. „No, nemůžeme být stoprocentně dokonalí.“ Vděčně se usmála, vstala a objala ho. přejel jí rukama po zádech. „Vyhrála jsem, tati,“ oznámila Gracie. „Ve válce barev.“ Usmál se na rozzářenou dceru. „Tak tys vyhrála? To je skvělé, zlato!“ „Nevyhrála ona.“ Caleb se obrátil na sestru. „Tvoje družstvo vyhrálo, ty pitomá tlustoprdko. Ne ty.“ 30


„Calebe, okamžitě toho nech,“ ozvala se varovně Maddy. „Taková slova v tomto domě nikdy nepoužívej.“ „Chceš, abych tě okamžitě poslal do tvého pokoje?“ přidal se Ben. Maddy po něm střihla varovným pohledem a zavrtěla hlavou. Co zase má? Vždyť ji podpořil. Gracii stékaly po tvářích slzy. Caleb bojovně vytrčil bradu. Maddy znovu zavrtěla hlavou. Copak je jeho žena na nějaký motůrek? Co chce? zvláštní, jak dokáže věci automaticky podělat. Možná by se na manželství hodil dálkový ovladač.

31


3 . ka P ITol a

Maddy pROČ MUSEl BEN TO OBjETí pOKAzIT. Alespoň jednou mohla být tím zlým rodičem ona. Nemusel přidávat na intenzitě. Copak musí opravdu vždycky ztropit vlastní výstup? příšerný konec nevydařeného dne. V deset se vlekla chodbou v patře, snažila se, aby jí nevypadly knihy, noviny, časopisy a košile, kterou nechal Ben válet na pohovce. Bokem si otevřela dveře do ložnice a všechno odložila na dřevěný prádelník. Ben už ležel v posteli, jednu ruku za hlavou, druhou přidržoval laptop. „pracuješ?“ zeptala se. „Vypadáš unaveně. já už mám taky dost. Co kdybychom dneska už oba skončili?“ zaklapl počítač, posadil se a zívl. „Dobrý nápad.“ Skládala ručníky a dívala se, jak si Ben přetahuje přes hlavu bílé tričko. prohlížela si jeho hruď, silné paže a záda. Olivový nádech pleti. jeho tmavé vlasy, její tmavé vlasy. jeho podsaditá postava zápasníka – ani jeden z nich nebyl příliš vysoký. Vypadali jako úspěšné děti přistěhovalců, které by se dobře vyjímaly na plakátě. zeměpisně byli vlastně příbuzní. Rodiče jeho otce přišli z Rumunska, rodina jejího otce z Maďarska. Možná to nějak souvisí s tím, že touží vdechovat jeho vůni a tisknout se mu k zádům. 32

V životě mě potkaly dvě vážné nehody. Jednou byl autobus, druhou Diego. Diego byl daleko horší. FRIDA KAhlO

Recommend Documents