VELIKONOCE Lidové tance, české zvyky a pranostiky o jaře Postní doba (únor – březen) Postní jídla Protože nebylo už nic čerstvého a do nové úrody bylo daleko, tak se jedla taková jídla,která nebyla náročná na množství surovin. Ve středověku k nim patřily polévky, kaše, sušené lesní plody, placky nebo chléb ze zbytků mouky smíchané s různými náhražkami. Církev připojila pravidelné a pro věřící povinné postní pátky. Nesmělo se jíst maso. Teprve později přibyla do jídelníčku další jídla, která jsou dnes považována za typická postní (rybí maso, luštěniny, brambory) Ryby se v jídelníčku objevily až s rozvojem rybníkářství a s umělým chovem kaprů. Luštěniny se začaly na polích pěstovat ve velkém teprve v 17. – 18. století. Totéž se týkalo rozvoje ovocnářství. Brambory se ve větší míře u nás začaly pěstovat a konzumovat teprve n počátku 19.století. Popeleční středa byl počátek půstu. ŠEST POSTNÍCH NEDĚLÍ První neděle byla Černá, protože ženy odkládaly kvůli půstu pestré oděvy a nahrazovaly je nevýraznými barvami, hlavně černou a modrou.. Někde se nazývala Pučálka, podle jednoho z typických postních jídel, vařeného z luštěnin. Druhá neděle Pražná. Pražmo byl primitivní pokrm, který se bez podstatných změn připravoval od dob starých Slovanů. Základem bylo nedozrálé obilí upražené na pánvi. Třetí neděle se v Čechách nazývala Kýchavná. V Čechách se věřilo, že kolikrát toho dne člověk kýchne, tolik let bude žít. Čtvrtá neděle měla lidových názvů víc, hezký je název Družbadlná. V tento den se uvolňovala přísná postní pravidla a lidé se mohli scházet, pobavit a zatancovat. Pátá neděle (latisky Judica) byla Smrtná. Velikonoce se blížily a v kostelích se zahalovaly kříže. Název pochází od velmi starého zvyku, rozšířeného v celém slovanském světě – vynášení Smrti.
Šestá neděle byla Květná nebo taky Květnice. Byla poslední a nesla se ve znamení památného Kristova vjezdu do Jeruzaléma. Obyvatelé ho vítali palmovými ratolestmi. U nás tuto funkci převzaly větvičky jívy. Větvičky se daly posvětit a chránily dům a pole, zabraňovaly bolestem a nemocem. Pranostiky: Březen, za kamna vlezem, duben, ještě tam budem, máj, půjdeme v háj. Na svatého Řehoře, přeletěly vlaštovičky přes moře. Na svatého Řehoře, líný sedlák, který neoře. Na svatého Řehoře, čáp letí od moře. Na svatého Řehoře, led plave do moře, žába hubu otevře. 11.března Lidové texty: Přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi? Byla zima mezi náma, a teď už je za horama. Hu hu hu, jaro už je tu! Píseň: Na horách sejou hrách, na dolině čočku, přijď si k nám, já ti dám do hrníčku trošku. Pranostiky: Svatý Jiří volá, země se otvírá, aby tráva rostla, tráva zelená. O svatého Jiří vylézají z díry hadi a štíři. 24.dubna Lidové texty: PH: Had leze z díry Had leze z díry, vystrkuje kníry, na hlavě má čepici, pod čepicí bukvici. Bába se ho lekla, na kolena klekla, jen se bábo nelekej, na kolena neklekej.
Říkanky: Kohoutek kokrhá, slepička kdáče, panímáma do komůrky pro vajíčko skáče. Pletu, pletu pamihody, polez hastrmane z vody! Upletu je z osmi proutků, dáš mi vejce ze dvou žloutků, ze dvou žloutků, ze dvou bílků, pak tě šlehnu přes kobylku. Pomlázka se čepejří, babička mi nevěří. vystrčte, dědečku, babičku za dveří. Já jsem malý koledníček, tetičko, přišel jsem si pro červený vajíčko, pro vajíčko červený, koláč bílý, jsem-li já vám, má tetičko, koledníček milý? HPH: Na pomněnečky Modrají se pomněnečky, zelená se klokočí, klokočí, kdo se se mnou v tom kolečku, kdo se se mnou zatočí? Zatočí se má….(Alenka, Petruška, Kačenka,…), kterou já mám nejradši. Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každý den, ale vdolky z bílé mouky, jenom jednou za týden. Hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný, za kamny v koutku, na zeleným proutku. HPH: Běžel tudy zajíček Běžel tudy zajíček, houpy, houpy, nesl pytel žemliček, houpy, houpy. Počkej na mě, zajíčku, houpy, houpy, dej mi jednu žemličku, houpy, houpy. Zajíc běžel přes kopec, houpy, houpy, udělal kotrmelec, houpy, houpy.
Píseň: Na jaře Na jaře, na jaře, čáp jede v kočáře, hej hopy, hej dupy, hej hopy hop. Čáp veze sluníčko, točí se kolečko, hej hopy, hej dupy, hej hopy hop.
VELIKONOČNÍ TRADICE Eva Štanclová Škaredá středa, Zelený čtvrtek, Velký pátek a Bílá sobota, v pondělí pak hodování… To nás ještě neleká. Pomlázka, ta ať je čerstvá, upletená z živých proutků, „holky“ pěkně vyšupeme, ať nesedí někde v koutku. Koledníci chystejte se, nejlépe časně zrána, zdraví, krásu přejte holkám, babičkám i dámám.
Vynášení smrti a přinášení léta (březen) Vynášení smrti nemělo s křesťanskou liturgií nic společného, bylo straší než sama církev. Jeho původ musíme hledat v pohanských obřadech. Smrt totiž nepředstavovala nic jiného, než zimu a lidé ji už chtěli mít za sebou. Těšili se na jaro, slunce a teplo. Proto ji symbolicky odnášeli a zbavovali se jí. Smrt představovala figurína, které se říkalo Morana, Mořena nebo Smrtholka. Na dřevěnou hůl obalenou hadry a slámou se navlékla dívčí košile. Obličej se domaloval a celá postava se ozdobila pentlemi, papírovými květinami a věnci. Někdy měla velké korále z bílých vyfouknutých vajec a zavěšené prázdné šnečí ulity. Mládež vynesla figurínu společně z vesnice a hodila do vody.
Přinášení léta S vynášením smrti souvisí obyčej, který magicky naznačuje totéž, ale je mnohem veselejší – přinášení nového léta. Byla to dívčí záležitost, kolední obchůzka po vsi s koledami či říkadly.Zachovala se hlavně na Moravě, ale i v některých oblastech Čech obcházela děvčata s přáním dobré úrod ještě v polovině 20.století (např. na Velvarsku). Velikonoce Termín Velikonoc je pohyblivý, slaví se po jarní rovnodennosti, tedy po prvním jarním dnu, který byl stanoven na 21.březen. A zároveň po prvním jarním úplňku od té doby. Poslední týden půstu před Velikonocemi se nazýval pašijový. Začíná Květnou nedělí a končí Velikonočním pondělím. Nejdůležitější jsou tři dny uprostřed – Velký pátek, Bílá sobota a Boží hod (neděle). Škaredá středa Říkalo se jí škaredá a také sazometná. Obvykle se vymetaly komíny a podle lidové víry se nikdo nesmí mračit, jinak by mu to zůstalo celý rok. Zelený čtvrtek Název je odvozen asi od zeleného roucha užívaného v kostele nebo podle pověry, že se toho dne musí jíst pouze zelená strava (špenát, zelí, hrách, jarní bylinky…) Ve čtvrtek kostelní zvon zazvonily ráno naposledy a“odlétaly“ do Říma. Jejich hlas na venkově nahrazovaly řehtačky. Velký pátek je nejtišším dnem v roce. Hrály se divadelní hry, zvané pašijové. Bílá sobota symbolizovala novou naději a radost. Zpracovala Eva Štanclová, 20.3.2015.
