Územní studie ŠUMAVA

Územní studie ŠUMAVA Textová část /Analýza červen 2008

České vysoké učení technické v Praze (dále jen „ČVUT“), veřejná vysoká škola, Fakulta architektury

Územní studie ŠUMAVA |analytická zpráva 23. 6.2008

Obsah Shrnutí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

5

A Východiska Metoda práce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Teze . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Širší vztahy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

9 10 12

B Podklady pro rozbor udržitelného rozvoje I. Zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území Současná struktura osídlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Bydlení . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Rekreace . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Technická infrastruktura a občanská vybavenost. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Dopravní infrastruktura . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Horninové prostředí a geologie . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vodní režim v území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hygiena životního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ochrana přírody a krajiny . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Ochrana půdního a lesního fondu . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyhodnocení stavu nástrojů územního plánování . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Sociodemografické podmínky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Hospodářské podmínky . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyhodnocení socioekonomických ukazatelů v území a jejich predikce . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Vyhodnocení aktuálního legislativního prostředí . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

18 20 29 41 56 63 63 66 72 85 92 94 125 136 138

II. Hodnoty Civilizační hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Přírodní hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Kulturní hodnoty . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

139 156 161

III. Limity Limity využití řešeného území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

172

IV. Zjištění (setkání se starosty, podnikateli apod.) Zjištění prostřednictvím workshopů a rozhovorů . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

2

174


C Rozbor udržitelného rozvoje V. Vyhodnocení SWOT – společný závěr pořizovatele a zpracovatele a) zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území prostřednictvím SWOT analýzy . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . b) souhrnná SWOT . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

178 188

VI. Vyhodnocení vyváženosti a) vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . b) vyhodnocení potenciálního ohrožení pozice území jako biosférické rezervace v rámci mezinárodních limitů plynoucích z mezinárodních úmluv . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

190 197

VII. Formulace problémů k řešení v návrhu a) Popis závad . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . b) Záměry . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . c) Střety v území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

199 199 200

VIII. Indikátory Indikátory navržené ke sledování vývoje řešeného území . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

202

Vysvětlivky zkratek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . Seznam kartogramů, obrázků a tabulek . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

203 205

D Přílohy A Záznam z jednání se starosty B Záznam z jednání s Pozemkovým fondem C Ochrana přírody v Německu a Rakousku D Hodnoty – vyhodnocení Autoři . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .

220

3


Obr. 1: Řešené území

4


Shrnutí

Řešené území jihočeské části Šumavy se vyznačuje především jedinečnou kvalitou dochovaného přírodního prostředí. Ekologický pilíř udržitelného rozvoje je mimořádně silný, což je potvrzeno také mimořádně vysokým podílem zvláště chráněných území přírody. Většina území vykazuje vysokou ekologickou stabilitu s malým stupněm narušenosti. Konfliktní pro udržení kvality prostředí je růst zatížení automobilovou dopravou a důsledky některých forem rekreačních aktivit v krajině. Z posouzení sociálního a hospodářského pilíře vyplývá značná různorodost území. Sociální soudržnost je poznamenána historickým vývojem: za sociálně soudržnou lze považovat vnitrozemskou část Podhůří východně od Vimperka, naopak zbytek území je poznamenán značnými sociálními disparitami mezi jednotlivými mikroregiony a obcemi v nich. Celkově území trpí špatnou dostupností obslužných a pracovištních center, což se projevuje mimo jiné též obtížnou dostupností veřejných infrastruktur zejména nadmístního významu. Specifickým rysem území jsou rozsáhlé prostory bez trvalého osídlení podél hranic a na většině území vojenského újezdu Boletice. Také v ekonomickém ohledu je území značně různorodé. Za ekonomicky prosperující lze označit především obce s výraznou orientací na turistický ruch na Lipensku a v oblasti Kvildy a Strážného díky jeho strategické poloze u hraničního přechodu; jednostrannost takovéhoto hospodářského rozvoje je ale z hlediska udržitelného rozvoje rizikovým faktorem, navíc tento rozvoj

vyvolává sociální disparity. Ekonomicky nejslabší jsou obce ve vnitrozemské části Podhůří východně od Vimperka; ekonomicky problémové jsou i oblasti Volarska a Vyšebrodska (Loučovice). Možnosti řešení problémů popsaných v jednotlivých částech analýzy metodami a nástroji územního plánování jsou podmíněny součinností všech rozhodujících aktérů rozvoje a koordinovaným postupem všech úrovní a oblastí veřejné správy. Z hlediska územního plánování lze označit za prioritní problémy posílení stability center základní obsluhy a strukturace stabilizovaných míst jasnými pravidly pro rozvoj; zlepšení dostupnosti nadmístních center obslužných infrastruktur a pracovních příležitostí; posílení hospodářské stability území, zejména rozšířením spektra ekonomických aktivit, využitím místních potenciálů a odstraněním strukturálních disparit mezi disponibilní pracovní silou a charakterem pracovních příležitostí; zaměření na nesezónní formy a na nekonfliktní využívání přírodních potenciálů z hlediska ochrany prostředí. Strategie rozvoje území by měla reflektovat místní a mikroregionální specifika v řešeném území a měla by přihlížet k možné variabilitě politických priorit a dlouhodobým změnám společenských priorit. Návrhová část územní studie pro tuto strategii a z ní se odvíjející územně plánovací dokumentace může nabídnout rozvojové scénáře a rámcově vyhodnotit jejich dopady pro jednotlivé části řešeného území.

5


6

Východiska

A


8


Metoda práce Tým zhotovitele si stanovil metodiku práce vycházející z požadavků vyhlášky č. 500/2006 Sb. Postup zahrnoval tyto následující kroky, které byly představeny na kontrolních dnech objednatele:

Kontrolních dnů se zúčastňovali rovněž zástupci externích konzultantů z Regionální rozvojové agentury Šumava, o. p. s. a společnosti ATELIER 8000, spol. s r. o.

I. podklady pro rozbor udržitelného rozvoje území – tvorba datové struktury pro 10 témat data z kraje, jejich třídění, formátování a doplnění o data stavu území, které nejsou součástí předané databáze pro potřeby studie

Zhotovitel pořádal interní porady v 3 až 5týdenním cyklu.

II. výkres limitů a kartogramy

Pro průběžné informování řídícího a koordinačního výboru byla práce v rozpracovanosti zaslána odborným garantům k vyjádření. Dále byla zřízena internetová stránka www.ussumava.cz. Stránka obsahuje základní informace pro veřejnost o pořizování studie a dále odkaz pro členy výborů, na kterém byly průběžně uveřejňovány dokumenty studie.

III. výkres hodnot IV. swot analýzy swot analýzy témat, přírodních podmínek a hospodářskosociálního pilíře výsledná SWOT analýza problémový výkres závady střety VI. vyváženost území Analýza a rozbor stavu a vývoje území je základem pro návrh studie. Je proto zpracována na principu hledání vyváženosti tří pilířů udržitelného rozvoje, tj. pilíře sociálního, hospodářského a přírodního. Analýza pokrývá nezbytná témata horninového prostředí a geologie, ochrany přírody, ochrany lesa a ZPF a tématu vodního režimu v území s ohledem na stav hygieny životního prostředí, dále osídlení a bydlení, hospodářské podmínky, rekreaci a dopravu s ohledem na stav technické infrastruktury – inženýrských sítí. Závěrem studie je hodnocení vyváženosti výše jmenovaných třech pilířů území - ochrana přírodních hodnot, rozvoj kvalitních sociálních podmínek a hospodářství v oblasti. Rozbor a hodnocení stavu a vývoje území jsou obsaženy taktéž v limitech území. Důležitým principem práce byla součinnost se zadavetelem, který vytvořil řídící výbor složený ze zástupců klíčových osobností a institucí Jihočeského kraje. Současně byli na podnět zhotovitele jmenováni garanti jednotlivých témat z řad členů tzv. kooordinačního výboru, který čítal více než 30 zástupců odborů, obcí a dalších organizací. K průběžné prezentaci práce byly stanoveny kontrolní dny v sídle zadavatele, které se odehrávaly zhruba ve dvouměsíčním rytmu.

9


Teze Textová část Analýza a rozbor stavu a vývoje území je základem pro návrh. Je proto zpracována pro nezbytná témata horninového prostředí a geologie, ochrany přírody, ochrany lesa a ZPF a téma vodního režimu v území s ohledem na stav hygieny životního prostředí, dále se zabývá osídlením a bydlením, hospodářskými podmínkami, rekreací a dopravou s ohledem na stav technické infrastruktury – inženýrských sítí. Základní tezí studie je návrh vyváženosti třech priorit území – ochrana přírodních hodnot, rozvoj kvalitních sociálních podmínek a hospodářství v oblasti.

Pilíř přírodních podmínek V rámci řešení územní studie Šumava se témata enviromentálního pilíře podrobně nezabývají „vnitřními“ problémy sledovaných tematických oblastí (jako například lesním hospodařením a kůrovcrm; potřebou vymezovat další zvláště chráněná území či úpravy jejich zonace; problémy druhové ochrany; nároky na managament chráněných území; modelovými výpočty znečištění ovzduší či akustického zatížení území ze stávajících a výhledových zdrojů hluku apod.). Zpracování těchto oblastí se zaměřuje na skutečnost, že se zpracovávají územně plánovací podklady. Jeden z úkolů územního plánování, a tím i přiměřeným způsobem zpracovávané územní studie, je posuzování záměrů z pohledu jejich nároků a vlivů na změny stávajícího využití území. Z hlediska jednotlivých tematických oblastí enviromentálního pilíře bude snaha naformulovat a vyhodnotit limity pro změny stávajícího způsobu využití území a základní podmínky pro jejich případnou realizaci. Rámcově lze záměry, které by vyvolaly změny ve využití území, rozdělit do dvou skupin: liniové záměry zajišťující prostupnost území 1 (například pro pěší, cyklisty, běžkaře, pro automobilovou a železniční dopravu, pro plavbu na vodních tocích apod.). Cílem by mělo být zlepšení jak dostupnosti rekreačních cílů, tak standardů spojení bydliště – nadmístní vybavenost a bydliště – pracoviště. plošné záměry pro výstavbu na nových plochách, pokud z návrhové části studie tato potřeba vyplyne. Jedná se zejména o případné plochy pro bydlení, dopravu, rekreaci, výrobu a komerční zařízení.

1. Vodní režim Na základě hodnocení zdrojů povrchové a podzemní vody z hlediska jejich stávající a výhledové bilanční napjatosti, případně pasivity, specifikovat limit podmiňující budoucí rozvoj řešeného území. Jako dlouhodobé limity změn ve využití území jsou také chápány lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod. Základním důsledkem klimatických změn bude totiž pokles průměrné dlouhodobé odtokové výšky. Podle dostupných scénářů se jeví, že povodí Vltavy lze zařadit mezi nejvíce postižená povodí. Klimatickou změnou bude zřejmě ovlivněn také sezónní chod celkového odtoku. Očekává se výrazně větší rozkolísanost průtoků ve vodních tocích. Limity pro využití území podél vodních toků jsou dány existencí jejich záplavových území. 2. Ochrana přírody a krajiny Podstatná část řešeného území spadá pod velkoplošnou ochranu přírody a krajiny. Z existence NP i CHKO vyplývají regulativy a limity pro využití území a jeho případné změny. Na jejich charakteristiku, klasifikaci a rozložení v řešeném území se soustředí analytická etapa. Analyzován bude také nezbytný managament zvláště chráněných území z hlediska potenciálního vytváření pracovních příležitostí jako vazba na ekonomický pilíř. Z podobného úhlu pohledu budou sledovány přístupy k této tématické oblasti na druhé straně státní hranice, kde jsou obdobné přírodní podmínky. Cílem je inspirace dobrými příklady a vyvarování se obdobných chyb. Do návrhové fáze se také promítnou náměty na rozšíření spektra dostupných přírodních atraktivit v území jako rekreační nabídka ve vazbě na sociální pilíř. 3. Půdní fond Pro diferenciaci celého řešeného území, z hlediska případných změn, bude využita zejména zonace velkoplošně chráněných území. Kritéria ochrany půdního fondu budou uplatněna zejména v návrhové části při posuzování lokalizace konkrétních záměrů. Zemědělská půda a les, jako nepřemístitelné součásti řešeného území, představují určitý potenciál, který má vazbu na hospodářský pilíř (produkce dřeva a zemědělských komodit). Lesní a zemědělské hospodaření vytváří pracovní příležitosti. Logicky by měly být přednostně využívány místními obyvateli. Obdobná situ-

Poznámka: Nové záměry jsou podmíněny odpovědí na řadu otázek jako například: existuje deficit obytných ploch? Jakého rozsahu je potřeba nových obytných ploch? Je deficit rekreačních zařízení v řešeném území? Musí být deficitní výstavba realizována na území NP a CHKO nebo postačuje její umístění až za jejich hranicí? Jak stanovit limit pro kapacitu pobytové rekreace na území NP? Jaká je potřeba nové vybavenosti a nových výrobních a komerčních zařízení na území NP a CHKO? Nebylo by vhodné posilovat tyto funkční plochy ve výrazných střediscích osídlení za hranicí řešeného území? Jak se projeví vliv „schengenského prostoru“ a následné zrušení stávajících limitů pro zaměstnávání cizinců na území Rakouska a Německa? 1. správa účelových komunikací jako zdroj pracovních příležitostí

10


ace je u managamentu zemědělských a lesních ploch ve zvláště chráněných územích, který je často podmíněn lidskou činností. 4. Hygiena životního prostředí Rozvoj struktury osídlení a cestovního ruchu v řešeném území bude orientačně posuzován z hlediska jeho vlivu na vybrané složky ŽP, zejména na čistotu ovzduší, akustické poměry a odpady. Sledována budou kritéria vztahující se jak na obyvatele, tak na přírodní prostředí. 5. Horninové prostředí a geologie S rozvojem struktury osídlení a cestovního ruchu souvisí také spotřeba stavebních materiálů (zejména kámen, štěrkopísky, písky). Vyhodnocení se zaměří na možnost využít potenciální místní zdroje, jejich případné střety se zájmy zvláštní i obecné ochrany přírody a krajiny. Alternativně bude posouzena možnost saturovat potřebu nezbytných stavebních materiálů ze zdrojů mimo řešené území. Bude také sledována vazba případné těžby nerostných surovin na hospodářský pilíř (ekonomický přínos, zdroj pracovních příležitostí).

Sociální pilíř 6. Osídlení, bytový fond Poměrně bohatá datová základna, zejména ze sčítání lidu, domů a bytů 2001 podle 257 sídel (základních sídelních jednotek) a 34 obcí, umožňuje podrobně analyzovat stav řešeného území Šumavy. Důležité je i srovnání s vyššími celky (Jihočeský kraj, ČR, případně i jiné jednotky – okresy, ORP). Databáze získaných základních dat je součástí studie, včetně popisu zdroje a metadat (metodologických vysvětlivek k ukazatelům). Databáze zahrnuje povinné ukazatele ÚAP podle vyhl. č. 500/2006 Sb. Jsou navrženy ukazatele, které by se měly v řešeném území průběžně sledovat a vyhodnocovat vývojové trendy trvale udržitelného rozvoje Šumavy. Databáze umožní v návrhové části i prognózu vybraných ukazatelů (např. počtu obyvatel). Součástí analýzy je kategorizace sídelní struktury v řešeném území ve vazbě na obslužnost sídel, pracovní příležitosti a dojížďku za prací a do škol a další ukazatele. Sídelní struktura je podkladem pro návrh rozvoje území, posouzení jeho vyváženosti a návrh řešení problémů území. 7. Rekreace Analýzy postavené na vlastních datech umožní pojmenovat současné významné struktury rekreačních aktivit v území, známé záměry a problémy k řešení – slabé stránky rekreační funkce a střety s ostatními funkcemi. Rekreační funkce v území vytváří vlastní strukturu rekreačních sídel a středisek ve vazbě na rekreační potenciál území. Ten je třeba pojmenovat a navrhnout jeho cílový stav a navrhnout řešení ve vazbě na základní sídelní strukturu.

8. Infrastruktura: občanská vybavenost Analýza postavená na vlastních datech umožňuje stanovit sídelní strukturu území nutnou pro návrh. Jsou analyzovány nadmístní funkce občanského vybavení, které jsou ve veřejném zájmu – zdravotnictví, sociální péče, školství a kultura. Závěrem analýzy je pojmenování hlavních problémů obslužnosti v území a hlavních střetů s ostatními funkcemi. 9. Infrastruktura: inženýrské sítě Ze zdrojů územních plánů a databáze ČSÚ je analyzován stav a záměry území z hlediska obsluhy inženýrskými sítěmi. Problémy budou stanoveny na základě stávající obsluhy sídelní struktury a struktury rekreačních potřeb. 10. Infrastruktura: doprava U dopravního řešení území je sledována dostupnost území v několika úrovních. Dostupnost z center osídlení, kterými jsou Český Krumlov, Vimperk, Prachatice, Volary na území Čech a Linec a Urlichsbad na území mimo území ČR po silnicích I. až IV. třídy. Dostupnost obcí řešeného území z center osídlení (Český Krumlov, Vimperk, Prachatice, Volary) pomocí veřejné dopravy. Dostupnost území ze silnic I. a II. třídy. Analyzují se výstupy z rozpracovaných VÚC, sbírají se doplňující nevektorová data (zahraniční přechody, intenzity dopravy).

Ekonomický pilíř 11. Hospodářství Na základě vymezení lokálních pracovištních systémů v řešeném území bude provedena jeho ekonomická strukturace a budou charakterizovány jednotlivé pracovištní systémy a mikroregiony z hlediska jejich ekonomického zaměření. Disparity místního pracovního trhu budou posouzeny pomocí ukazatele poměru mezi počty obsazených pracovních míst a ekonomicky aktivních obyvatel a údajů o nezaměstnanosti. Rámcově bude posouzena kapacita obecních rozpočtů a jejich skladba. V širších vztazích bude na mikroregionální úrovni porovnán ekonomický profil řešeného území s přilehlými mikroregiony sousedních zemí.

Hodnoty Kapitola „Hodnoty“ se zabývá dvěma hlavními hledisky – kulturně-prostorovými a krajinnými. Šumava je jedinečná v evropském měřítku z řady hledisek. Kapitola zdůrazňuje význam méně zřetelných a obtížně měřitelných souvislostí a jevů (a také obtížně ze zákona „chráněných“), které přispívají k výjimečnosti Šumavy.

11


Jsou to zejména fenomén krásné přírody tvořící se sídly jedinečný celek. Největší důraz je kladen na potřebu uchovat ráz sídel, kde to ještě lze, pochopit filozofii restriktivních opatření při současné podpoře růstu sídel. Rozbor umožní stanovit v návrhu zásady pro rozvoj, které budou prostředí sídel nadále zhodnocovat po stránce urbanistické a architektonické a nikoliv znehodnocovat. K hodnotám patří architektonické dědictví spočívající v zachovalých vesnických objektech, formách osídlení a uspořádání krajiny, stejně jako projevy aktivit a zájmů místních obyvatel (festivaly, sportovní akce, zachovávání tradic apod.). „Hodnoty“ by měly inspirovat a vést obce a stavebníky při zadávání projektů, současně by měly zabránit znehodnocení prostoru Šumavy naprosto nevhodnými zásahy. Krajinné hodnoty považujeme za nezpochybnitelné a v rámci státu vysoce nadprůměrné. Z tohoto důvodu není potřeba podrobnější členění a vyhledávání zvlášť hodnotných území.

Širší vztahy Širší význam řešeného území Širší vztahy – vnitrostátní Z hlediska přírodního prostředí je řešené území součástí Šumavy a Pošumaví, jejichž větší díl se nachází v západočeské části. Geomorfologicky se jedná o součást subprovincie Šumavská soustava, oblast IB Šumavská hornatina. V řešeném území a v západočeské části je oblast dále členěna na geomorfologický celek Šumava na pravém břehu Vltavy a geomorfologický celek Šumavské podhůří na levém břehu. Národní park Šumava nacházející se jak v západočeské tak i v jihočeské části je jádrem oblasti a je předělen v prostoru Strážného koridorem silnice I/4. Geomorfologické uspořádání je jednou z příčin, proč je jihočeské Pošumaví odlehlé a špatně dostupné. Spolu s absencí významných atraktivních center regionálního významu v samotném řešeném území i v jeho blízkém okolí způsobuje jistou uzavřenost Šumavy „do sebe“, projevující se typickými atributy periferního území, zejména omezenou příležitostí obyvatel získat v regionu byť i jen středoškolské vzdělání a také vysokou mírou soběstačnosti v pracovních příležitostech při jejich malém spektru. Vyjížďka za prací mimo řešené území je proto poměrně málo intenzivní vzhledem k malé šíři spektra nabídky pracovních příležitostí v řešeném území a je převážně dálková s významným podílem nekaždodenní vyjížďky. I v tomto ohledu tedy území vykazuje typické rysy odlehlé periferie.

12

Obr. 2: Širší vztahy

Zdroj: ČSÚ 2001

Zdroj: vlastní průzkum


Z hlediska širších vztahů je v rámci řešeného území specifická vnitrozemská část Pošumaví, která vzhledem k odlehlosti od pošumavských center (Prachatic) spáduje spíše do vzdálených Českých Budějovic. Bližší údaje o intenzitě a směrování vyjížďky jsou uvedeny v části věnované hospodářství. Jediným významným tranzitním dopravním koridorem, který řešeným územím prochází a napojuje je na vnitrozemí, je tah silnice I/4. Vliv tohoto koridoru však působí jen v bezprostředním okolí. Projevuje se především ve Strážném v souvislosti s hraničním přechodem. Další dopravní koridory vedené ponejvíce v historických trasách například solné stezky napojují řešené území na další vnější centra, nemají ale tranzitní charakter: jedná se především o tah Český Krumlov – Rožmberk – Vyšší Brod – Bad Leonfelden – Linz; potenciálně by bylo možno uvažovat tah Prachatice – Volary – Stožec – Freyung. Další historické tahy byly přerušeny nebo modifikovány vznikem vojenského újezdu Boletice a lipenské přehradní nádrže do současných tras; to se týká hlavně tahu České Budějovice – Český Krumlov – (nyní přes Černou v Pošumaví) – Horní Planá – Zvonková – Rohrbach. Hlavní „osa“ řešeného území procházející údolím Vltavy mezi dvěma podélnými šumavskými hřebeny zatím nemá větší význam pro vnější napojení řešeného území, protože je v přiměřené časové dostupnosti nenapojuje na žádná vnější významnější centra. Situace by se mohla výrazně změnit, pokud by došlo k zásadnímu zlepšení dopravního napojení prostoru Černé v Pošumaví / Horní Plané na České Budějovice. Fakt odlehlosti a perifernosti řešeného území neznamená, že se jedná o území z hlediska širších vztahů málo významné. Některé části řešeného území, navzájem prostorově jen slabě propojené, mají totiž celonárodní a přeshraniční význam pro rekreaci a cestovní ruch, založený na výjimečně zachovaném přírodním prostředí. Rekreační a turistický význam řešeného území zejména v příhraniční části od politických změn započatých v roce 1989 výrazně vzrostl. Současně ale stagnoval či upadal význam ostatních ekonomických aktivit, které v podmínkách tržní ekonomiky a bez předchozích dotací a dalších forem zvýhodnění nebyly konkurenceschopné. Zdrojem současné a potenciálně ještě více budoucí prosperity v širším kontextu je tak kvalita přírodního prostředí, jež je paradoxním výsledkem jeho odlehlosti, předchozího období záměrné izolace a nízké intenzity jeho využívání a přeměny lidskou činností. Přeshraniční vztahy Přeshraniční vztahy jsou limitovány zároveň přírodními podmínkami a předchozí historií. Přirozené přechody hranice se nacházejí v prostoru Strážného a Stožce (historická solná stezka), a pak až na opačném konci řešeného území v prostoru Studánky návazně na Vyšší Brod. Všechny ostatní přechody mají jen lokální charakter, což souvisí s morfologií terénu a je dále umocněno umělou bariérou lipenské přehradní nádrže, absencí výraznějších center poblíž hranice na obou stranách (kromě Volar, které

jsou ale postiženy stagnací) a v případě hranice s Německem též její nepřetržitou existencí v této poloze prakticky po celou dosavadní historii. Jedinou dálkovou trasou procházející územím a přecházející hranici je a zřejmě i nadále zůstane koridor silnice I/4 pokračující na bavorské straně jako spolková silnice B12. Návrh Politiky územního rozvoje ČR 2008 v koridoru S3 silnice I/4 v úseku Nová Hospoda – Strážný sleduje záměr kapacitní dopravní cesty s požadavkem stabilizace v ÚPD. Na české straně není tento koridor součástí rozvojové osy, na bavorské straně je koridor zařazen do kategorie rozvojové osy nadregionálního významu. Dalšími koridory v bavorské koncepci prostorového rozvoje přecházejícími přes českou hranici na Šumavě jsou (Mnichov –) Deggendorf – Regen – Zwiesel – Eisenstein / Železná Ruda a Řezno – Cham – Furth im Wald – Domažlice, nejedná se tedy o ekvivalent rozvojových os v české Politice územního rozvoje (Bayerische Staatsregierung 2004, Politika územního rozvoje ČR). Význam ostatních přechodů z důvodů uvedených výše zřejmě ani do budoucna nepřekročí lokální úroveň. Přeshraniční pohyb osob za prací by mohla výrazně změnit postupující integrace a otevření pracovního trhu Rakouska pro české občany, pokud by došlo k zásadnímu zlepšení dopravního napojení Pošumaví na prostor Lince. Obdobně, i když zřejmě vzhledem k menší pracovištní atraktivitě Pasova méně významně, by mohla dále narůstat již existující vyjížďka ze západní části řešeného území přes Strážný do prostoru Pasova. V tomto případě ale výrazné zlepšení časové dostupnosti na bavorské straně nelze očekávat vzhledem ke známým koncepčním materiálům týkajícím se rozvoje dopravních sítí popsaným v příslušné části této zprávy. Přeshraniční spolupráce je koordinována v rámci tzv. Euroregionu. Euroregion Šumava vznikl roku 1993 v Českém Krumlově. Zahrnuje území okresů Domažlice, Klatovy, Prachatice, Český Krumlov a Strakonice. V současné době má přibližně 125 členských měst a obcí. Zahraničními partnery Euroregionu Šumava jsou Euregio Bayerischer Wald – Unterer Inn v Bavorsku a Regionalmanagement Mühlviertel v Horním Rakousku. Dohromady s těmito partnery tvoří Euroregion Šumava jeden přeshraniční celek. Hlavní činností Euroregionu Šumava je: zkvalitnění a koordinace přeshraniční spolupráce reprezentace regionu výměna informací správa Dispozičního fondu INTERREG IIIA účast na tvorbě strategií rozvoje a programů EU Následující charakteristika sousedních příhraničních území je zařazena jednak s ohledem na potenciály přeshraniční spolupráce, ale také proto, že dosavadní trendy zejména v přilehlé části Bavorska lze považovat za ukázku možného dalšího vývoje v české části Šumavy.

13


Tab. 1: Vývoj počtu podniků a pracovních příležitostí v politickém okresu Freistadt rok 1991 2001 poznámka počet podniků 422 510 z toho jediný podnik >200 zaměstnanců (okresní nemocnice), 50 podniků 20–99 zaměstnanců, většina podniků do 4 zaměstnanců počet pracovních míst 3931 4398 z toho 4063 zaměstnanci, zbytek OSVČ Zdroj: internetové stránky obcí Freistadt, Rohrbach, Klaffer am Hochficht, Freyung, politických okresů Freistadt, Rohrbach, okresu Freyung-Grafenau

Hornorakouské Pošumaví Rakouskou část území širších vztahů lze bilančně ztotožnit s politickými okresy Rohrbach, Urfahr-Umgebung a Freistadt. Z těchto okresů má pouze Freistadt centrum, které lze považovat za město (7 tisíc obyvatel). Sídlo okresní politické správy Rohrbach má pouze 2,4 tisíc obyvatel a okres Urfahr-Umgebung vlastní centrum nemá, protože Urfahr je předměstím Lince, mimo území okresu. Z hlediska vazby na české území je významný Freistadt na komunikačním silničním tahu Praha – Linec v pokračování české silnice I/3 a na železniční trati Summerau – Linz, jež je součásti tahu Berlín – Praha – Salcburg – severní Itálie. Ekonomika Mühlviertelu (rakouské části přiléhající k Šumavě) je založena na malých živnostech a malých podnicích. Výrobní činnosti jsou oborově zaměřeny na zpracování dřeva (truhlářství, výroba nábytku, výroba pelet), kovoobrábění, stavební firmy a zemědělství. V uplynulých letech z území odešlo nebo v něm ukončilo činnost několik průmyslových podniků. Úbytek pracovních příležitostí v důsledku pokračující deindustrializace se kompenzuje hlavně vznikem malých firem převážně nevýrobní sféry. Významně se na pracovních místech podílí obslužná sféra. Největšími zaměstnavateli v politických okresech Freistadt a Rohrbach jsou nemocnice sídlící v okresních městech a další veřejné služby. V politickém okrese Rohrbach s 57 tisíci obyvateli a 42 obcemi je celkem 66 škol, z toho 9 průmyslových škol, dále obchodní akademie, gymnázium s reálným gymnáziem a vyšší odborná škola v Rohrbachu a další vyšší odborná škola a lesnická škola. Také komerční vybavení představuje podstatný podíl pracovních míst zejména v malých podnicích: z celkem 1724 podniků v okrese je 32 % obchodních, 37 % řemesla a služby a 14 % pohostinství. Pouze 2 % všech podniků tvoří průmyslová výroba (textil, konfekce, papírny, lomy). V turistickém ruchu má zvláštní ekonomický význam areál Hochficht v obci Klaffer am Hochficht v těsném sousedství české hranice. Areál je vybaven osmi lyžařskými výtahy a třemi sedačkovými lanovkami s celkovou kapacitou 12 040 osob/hod. V obci je k dispozici cca 190 lůžek v ubytovnách, dalších cca 40 lůžek ve dvou penzionech a v privátech a dalších 22 lůžek se nabízí v selských usedlostech. V okresním městě Rohrbach jsou dva hotely s celkovou kapacitou 58 lůžek, dále dva penziony s celkem 16 lůžky, ubytovna se 40 lůžky, 14 lůžek v privátech a 48 lůžek v selských usedlostech. Ze zjevného nepoměru mezi kapacitou lyžařského areálu a ubytovací kapacitou je zřejmé, že lyžařský areál Hochficht

14

je využíván především pro krátkodobou jednodenní rekreaci, tedy s relativně malým podílem přenocování, popřípadě návštěvníci do areálu každodenně dojíždějí. Z dostupných odhadů lze usuzovat, že mezi návštěvníky jsou téměř rovnoměrně zastoupeni obyvatelé Rakouska, Bavorska a Česka. Poptávka po ubytovacích kapacitách klesá v souvislosti s obecným trendem zkracování lyžařských pobytů v horách. Nedostatek pracovních příležitostí zejména v odlehlých příhraničních částech vede k dálkové vyjížďce za prací do oblasti Lince a dokonce i Vídně. Okresy Rohrbach a Freistadt mají dlouhodobě negativní migrační saldo, jež i přes přirozené přírůstky způsobovalo úbytek počtu obyvatel. V posledních letech se pokles zastavuje respektive dochází k mírnému nárůstu. Aktivní populační bilanci okresu Urfahr-Umgebung způsobuje především jeho jižní část, která se stala suburbanizačním prostorem pro Linec. Bavorské Pošumaví sousedící s jižními Čechami Bavorská část území širších vztahů bilančně zahrnuje venkovské okresy (Landkreise) Freyung-Grafenau, Regen a Passau. Z praktických důvodů bude předmětem analýzy především okres Freyung-Grafenau, jehož území je totožné se stejnojmenným hospodářským regionem. Na rozdíl od české části Šumavy, zejména vlastního řešeného území, je bavorská část sousedící s jihočeským Pošumavím hustěji osídlena (v roce 2006 měl okres Freyung-Grafenau 82 obyvatel/km2, okres Regen 83 obyv./km2, oproti zalidnění Dolního Bavorska s 116 obyvateli/km2). V porovnání s bavorským průměrem se jedná o území řídce osídlené, které patří k regionům s nejmenší hustotou zalidnění. Ve srovnání s přilehlou částí rakouského Mühlviertelu a tím více s českou částí Šumavy je ale zalidněnost bavorského Pošumaví poměrně vysoká. V pásu území cca 30 km od jihočeské části Šumavy se v Bavorsku nachází celkem šest měst kolem 10 tisíc obyvatel (největší Regen s 13 tisíci obyvatel, dále Hausenberg, Waldkirchen a Zwiesel kolem 10 tisíc obyvatel a menší Grafenau a Freyung. Z hlediska dostupnosti z jihočeské části je významný především Freyung (7 tisíc obyvatel) na pokračování silnice I/4, 13 km od hraničního přechodu Strážný. Bavorské Pošumaví má proti české straně širší a strukturovanější ekonomickou základnu. Celé území hospodářského regionu Freyung-Grafenau je z hlediska regionální politiky řazeno


Tab. 2: Vývoj pracovních příležitostí podle hlavních oborů činnosti v okresu Freyung-Grafenau obor činnosti počet podniků počet zaměstnanců/plátců daně zpracovatelský průmysl 58 5139 (2005); 5097 (2006) stavebnictví 15 734 (2005); 1540 (2007, včetně malých živností) maloobchod 625 doprava 147 pohostinství 423

změna 2000–2005: 75 % 1994–2004: 95 % 1994–2004: 99 % 1994–2004: 79 %

Zdroj: http://www.freyung-grafenau.de; Regierung von Niederbayern 2006

Tab. 3: Vývoj ukazatelů turistického ruchu v okr. Freyung-Grafenau a Regen s porovnáním za Dolní Bavorsko 2000–2006 počet funkčních počet lůžek využití ubytovacích průměrná délka okres rok podniků/živností kapacit [%] pobytu [dny] 2000 384 18 040 32,4 6,2 Freyung – Grafenau 2006 372 16 254 18,8 4,9 2000 681 23 799 33,1 6,1 Regen 2006 638 21 040 19,9 5,2 2000 2332 98 010 42,5 5,5 Dolní Bavorsko celkem 2006 2228 91 609 23,3 4,3 Zdroj: Regierung von Niederbayern 2002, 2008

do kategorie pohraničních a převážně strukturálně slabých regionů. Převládají drobné živnosti a malé podniky (z podniků s více než 10 zaměstnanci mají podniky do 50 zaměstnanců 81% podíl). Hrubý domácí produkt na jednoho ekonomicky aktivního obyvatele v desetiletí 1994–2004 rostl poněkud menším tempem nežli je bavorský průměr (nárůst 24,5 % oproti 27,6 %); úhrnem v absolutních hodnotách byl však nárůst za toto období méně než poloviční nežli celobavorská hodnota; růst tedy byl způsoben zvyšující se produktivitou při výrazném poklesu počtu pracovníků. Ekonomicky je bavorská část území širších vztahů orientována na turistický ruch, ale tato orientace je méně výrazná, nežli je tomu v české části. Růst zaznamenala hrubá produkce zemědělství a lesní výroby (18,8 % v období 1999–2004) a obchodu, turistického ruchu a dopravy (11,9 % v témž období). Výkon zpracovatelského průmyslu měřený hrubým produktem se propadl mezi roky 1999 a 2004 o 22 %, ale export zpracovatelského průmyslu mezi roky 2000 a 2005 narostl o 73,7 %. To svědčí o výrazné transfor-

maci a orientaci na specializované výroby v kontextu globalizované ekonomiky. Turistický průmysl zaznamenává od roku 1995 mírný pokles ve všech relevantních ukazatelích: počet ubytovacích zařízení, počet lůžek, počet pobytů a přenocování; relativně nejvíce se zkrátil průměrný pobyt návštěvníků – ze 7,8 dne v roce 1995 na 5,5 dne v roce 2005. Počet poplatníků zaměstnaných v ubytovacích službách poklesl v období 1994–2004 o 20,9 %. Zatímco zdanitelný obrat v maloobchodě zaznamenal v období 1994–2004 nárůst 55,7 % při mírném poklesu zaměstnanosti v tomto sektoru, v ubytovacích službách obrat v témž období poklesl o 24 %. Dramatický pokles využití ubytovacích kapacit je společným jevem nejen pro pošumavské okresy, ale i pro celé Dolní Bavorsko i pro celé Bavorsko. Naproti tomu trend zkracující se průměrné délky pobytu (zřejmě především vlivem nárůstu krátkodobých jednodenních a dvoudenních pobytů) je charakteristický zejména pro pošumavské okresy, zatímco v širších územích se průměrná délka pobytu zkrátila méně. Dá se usuzovat, že vývoj v pošumavské části Bavorska byl významně ovlivněn

Tab. 4: Vývoj počtu školských zařízení v okresech Freyung-Grafenau a Regen s porovnáním za Dolní Bavorsko 2000–2006 základní školy odborné školy a učiliště reálky, střední průmyslové gymnázia okres školní rok včetně zvláštních škol školy a obchodní akademie 2001/2002 30 8 2 3 Freyung – Grafenau 2006/2007 29 8 3 3 2001/2002 33 7 5 2 Regen 2006/2007 31 7 5 2 2001/2002 384 121 54 37 Dolní Bavorsko celkem 2006/2007 371 129 58 36 Zdroj: Regierung von Niederbayern 2002, 2008

15


Tab. 5: Vývoj počtu žáků středních škol v okr. Freyung-Grafenau a Regen s porovnáním za Dolní Bavorsko 2001–2006 počet obyvatel odborné školy reálky, střední průmyslové gymnázia okres školní rok ve věku 15–18 let a učiliště školy a obchodní akademie 2001/2002 2947 2126 1294 1910 Freyung – Grafenau 2006/2007 3130 1746 1563 2000 2001/2002 2882 2089 1568 1422 Regen 2006/2007 3021 2081 2320 1389 2001/2002 40 044 38 333 22 693 27 846 Dolní Bavorsko celkem 2006/2007 44 081 36 153 29481 30 580 Zdroj: Regierung von Niederbayern 2002, 2008

rostoucí konkurencí zařízení na české straně, zejména díky jejich postupně se zlepšující kvalitativní úrovni. Regionální politika v bavorském Pošumaví usiluje o vyváženější ekonomický profil založený na tradičních průmyslových odvětvích, která jsou i nadále považována za nosná: sklářství (Regen) a dřevozpracující výrobu včetně nábytkářství. Jako nové obory regionální politika podporuje hlavně zpracování umělých hmot, elektrotechniku, výrobu dopravních prostředků a malé a střední podniky zaměřené na rukodělnou výrobu. K tomu má většina větších obcí vymezeny rozvojové plochy pro výrobní investice v celkové výměře za okres Freyung-Grafenau cca 36 ha. Bavorské Pošumaví je podstatně lépe nežli česká část vybaveno zejména středoškolskými zařízeními. To je umožněno větším zalidněním území (okres Freyung-Grafenau i okres Regen mají shodně 80,7 tisíc obyvatel, proti cca 32,3 tisícům obyvatel v celém řešeném území jihočeské Šumavy), ale zřejmě je to též výsledkem cílevědomé regionální politiky sledující rovnou dostupnost příležitostí pro vzdělání v regionech. Ještě více vynikne porovnání počtů žákovských míst ve středních školách a učilištích v obou bavorských okresech sousedících s jihočeskou částí Šumavy s počtem obyvatel ve věku 15 až 18 let, včetně vývojového trendu ve prospěch středního odborného školství zaměřeného na profesionální přípravu. Potenciály a hrozby spojené s přeshraničními vztahy Oba přeshraniční regiony, tj. Mühlviertel i bavorské Pošumaví, prodělaly respektive prodělávají restrukturalizaci spočívající s postupující de-industrializací popřípadě novou specializací výrob a posilováním tercierních ekonomických aktivit. Trpí bilančním nedostatkem pracovních míst, což vede k dalšímu růstu vyjížďky za prací a migraci mimo sledované území. Z výše uvedených rozborů dat o vývoji ubytovacích a pohostinských služeb vyplývá, že poptávka po rekreaci na bavorské a rakouské straně má spíše klesající tendenci, roste podíl krátkodobých pobytů; udržují se měkké formy cestovního ruchu, ty se zpravidla kombinují s další ekonomickou aktivitou (rekreace na selských usedlostech v Mühlviertelu). Z hlediska české části Šumavy se v případě turistického ruchu jedná spíše o konkurenční nežli

16

potenciálně kooperační vztah (dá se spekulovat, že pokles využití ubytovacích kapacit v bavorské části je důsledkem rostoucí konkurence na české straně). Možnosti pracovního trhu pro českou pracovní sílu ve zkoumaných přeshraničních územích jsou zřejmě velmi omezené a nelze očekávat zásadní změnu ani v případě definitivního odstranění bariér pro volný pohyb pracovních sil, a to též kvůli postupnému růstu příjmové hladiny na české straně. Výrazné zlepšení dopravní dostupnosti regionálních center Českých Budějovic a Lince v případě realizace koridorové trati a rychlostní komunikace spojující tato dvě centra by mohlo vyvolat nárůst dálkové vyjížďky za prací z jihočeské části Šumavy (zejména z obcí v koridoru Horní Planá – Vyšší Brod) a transformovat některé části tohoto prostoru i na suburbánní „noclehárenskou“ zónu.

Podklady pro rozbor udržitelného rozvoje

B


I. Zjištění a vyhodnocení stavu a vývoje území

Současná struktura osídlení a bydlení

Současná struktura osídlení Strukturu osídlení v krajině je možno popsat pomocí několika ukazatelů. Nejobvyklejší je počet trvale bydlících obyvatel v určitých sídelních jednotkách (viz rámeček). Metodická poznámka (o členění území, zjednodušeně): Při analýze osídlení je třeba důsledně rozlišovat pojmy sídlo, ZSJ, část obce, obec, katastrální území: Základní sídelní jednotka (ZSJ) je pojem statistiky, zavedený od Sčítání lidu, domů a bytů (SLDB) 1970. Tyto jednotky beze zbytku pokrývají území státu a člení osídlení na jednoznačně územně definované jednotky. Jsou vymezeny tak, aby byly skladebné do katastrálních území a částí obcí, pro tyto účely se někde zavedly díly ZSJ. Pojem sídlo, v běžném slova smyslu vesnice (dříve též osady), který nejčastěji používáme v textu této kapitoly, lze zpravidla ztotožnit s jednou ZSJ. Větší sídla se mohu skládat z více ZSJ - vymezení územně celistvých (kompaktně zastavěných) měst vyžaduje jejich agregaci. Za ZSJ se publikují výsledky SLDB např. v Lexikonech obcí a jsou výchozí datovou základnou pro tuto kapitolu. Od SLDB 1970 se již v řešeném území řada ZSJ vylidnila (mají nulový počet obyvatel). Část obce je skupina domů, resp. urbanistický celek definovaný společným názvem a číslováním domů z jedné řady čísel popisných; jejich úředními seznamy jsou Lexikony obcí, které se vydávají po každém SLDB. Obec je základní jednotkou samosprávy. Vymezení obcí se může měnit slučováním a rozlučováním. Města jsou obce s vyššími pravomocemi. Zvláštním typem obce je vojenský újezd Boletice. Obec se může skládat z více částí obce a více ZSJ na více katastrálních územích, které dohromady tvoří územní obvod obce. V řešeném území je vymezeno (stav 5/2008) 34 obcí, 150 částí obcí, 243 ZSJ vč. dílů, 223 kompaktních sídel, z nich 185 s trvalým obyvatelstvem a 38 bez obyvatel; 151 katastrálních území, z toho 32 bez trvalého obyvatelstva. Elektronická databáze, která je přílohou této studie, obsahuje vybrané výsledky SLDB 2001 (a částečně 1991), tříděné podle ZSJ, obcí a katastrálních území.

Představu o současné struktuře osídlení v řešeném území dává kartodiagram, v němž je populační velikost jednotlivých sídel úměrná ploše červených kroužků. Sídla, která se od roku cca 1970 zcela vylidnila, jsou znázorněna křížky. Z kartodiagramu je zřejmý velmi vysoký počet sídel s malým počtem obyvatel, zejména v Podhůří, dále pásová struktura osídlení podél Vltavy a málo dominující Vimperk a Volary. Výsledná hustota zalidnění v řešeném území je mimořádně nízká: 21 obyv./km2, proti 62 v Jihočeském kraji a 130 v ČR (rok 2001). Velikostní strukturu sídel ilustruje i následující graf. Jako sídla jsou v něm použity ZSJ (základní sídelní jednotky). Pokud tvoří souvisle zastavěné území, jsou rovněž zde agregovány jako jedno sídlo (Vimperk, Volary, Loučovice, Nová Pec aj.). První sloupek odpovídá ZSJ bez obyvatel – trvalé obyvatelstvo ztratily od doby jejich vymezení před SLDB 1970. Nejde nutně o sídla zcela zaniklá a bez zachovalých domů. Počet historických zcela zaniklých samot nebo i relativně velkých sídel vysídlených po roce 1945 je samozřejmě mnohem větší.

18

Obr. 3: Struktura sídel podle počtu obyvatel (2001)

Zdroj dat ke grafu: ČSÚ (SLDB 2001)

Kromě statické struktury osídlení, dané prostým počtem trvale bydlícího obyvatelstva, je vhodné zohlednit další charakteristiky významu sídel, resp. středisek osídlení (zvláště počet pracovních příležitostí, obslužné kapacity, administrativní funkce a jako specifikum řešeného území případně i faktický sezónní počet obyvatel). Tomuto komplexnímu významu středisek odpovídají i příslušné regionální vztahy, které můžeme měřit zejména jako dojížďkové proudy. Nejdůležitějšími jsou z hlediska pravidelnosti a „objemu“ denní vyjížďka za prací a do škol (pro ni existují data ze SLDB). Patří sem i vyjížďka za občanskou vybaveností, ta je však nepravidelná, je výrazněji hierarchizovaná podle frekvence poptávky (od maloobchodu až po specializovanou nemocniční péči) a chybí pro ni data. Vyhodnocením dostupných údajů můžeme stanovit následující schéma hierarchie vztahů v systému osídlení řešeného území – s nutnými přesahy do nadřazených center ve vnitrozemí:


Kart. 1: Struktura osídlení podle počtu obyvatel (2001)

Zdroj dat ke kartodiagramu: ČSÚ (SLDB 2001)

19


Obr 4: Síť elementárních regionů Vacov Zdíkov

Plzeň Vimperk

Strakonice

Praha

Lenora Volary

Prachatice

Č. Budějovice

Horní Planá Frymburk – Lipno

Č. Krumlov

Vyšší Brod – Loučovice růst regionálního významu

Vlevo ve schematu nahoře je uvedena základní síť elementárních regionů (tzn. sídel se základni obslužnou a pracovní autonomií, která si relativně podřizuji své nejbližší zázemí). Sídla na tmavším podkladu (tzn. v levém sloupci + Vimperk) patří do řešeného území. Jsou vyznačena i dvě blízká „dvojstřediska“ s vyšší mírou vzájemné kooperace a dělby pracovně obslužných funkcí. Naznačeny jsou vztahy k nadřazeným regionálním centrům – Vimperk, Prachatice a Český Krumlov představují významově podobná regionální centra prvního stupně. Uvedené vztahy se samozřejmě neprosazují absolutně, „osciluje“ zejména spád do zařízení vyšší vybavenosti (např. do středních škol). Příkladem může být Horní Planá s některými vazbami na Prachatice. Vazby přes státní hranici ČR jsou zatím slabé a proměnlivé (vyjížďka za prací, za maloobchodem, migrace), trend očekáváme spíše růstový, závislý na postupném vyrovnávání pracovních trhů a dalším zeslabováním formálních bariér. Naznačená hierarchie osídlení je překvapivě dosti stabilní, i když zvláště na nejnižší úrovni může doznat vývoje v čase. Příkladem středisek, jehož urbanistická struktura svědčí o historickém poklesu střediskového významu, jsou Hořice na Šumavě nebo Vacov (jeho zařazení do schématu může být již věcí diskuse). Naopak v posledních letech roste význam Lipna nad Vltavou s Frymburkem.

Bydlení Stav domovního a bytového fondu je nejvíce viditelným indikátorem povahy osídlení v krajině. Sčítání lidu, domů a bytů 2001 umožňuje kvalitativní rysy osídlení upřesnit řadou kvantitativních a vcelku objektivních (tj. metodicky nekomplikovaných) charakteristik v územním detailu podle sídel (ZSJ). Domovní a bytový fond – obložnost, vybavenost, stáří Průměrná zalidněnost (obložnost) – počet trvale bydlících obyvatel na 1 byt – má malou variabilitu a závislosti její úrovně se

20

hledají dosti těžko. Nižší hodnoty obložnosti nacházíme ve městech s větším podílem bytů v sídlištích se stárnoucí populací, ale i ve vymírajících vesnicích, naopak vyšší hodnoty často signalizují vícečlenné rodiny v sídlech s novou výstavbou, atypickou sociální skladbu, např. vyšší zastoupení Romů. V řešeném území (viz kartogram na konci kapitoly) byla zalidněnost (2,76) nepatrně nad průměrem Jihočeského kraje (2,70) a ČR (2,67). Ilustrativní jsou zde vysoké hodnoty pro sídla Strážný a Studánky (4,00 a 3,98), Pasečná u Přední Výtoně (4,50), Dvorečná u Loučovic (5,00) a pro řadu dalších velmi malých sídel, ale i pro Boletice (3,32). Hodnoty nad průměrem nacházíme i v atraktivních sídlech kolem Lipenské nádrže (Horní Planá, Frymburk), ale také v Kubově Huti a Borových Ladech, zatímco Lipno n. Vlt. se starými „bytovkami“ je pod průměrem. Podle ukazatelů průměrné rozlohy bytů a počtu obytných místností je řešené území mírně pod průměrem kraje i ČR – větší byty jsou v sídlech Podhůří, kde se svépomocí stavěly větší rodinné domky před rokem 1989, a pak v sídlech s rozsáhlou novou výstavbou po roce 1990 (typicky např. Frymburk). Velmi nízké parametry má v průměru historický střed Vimperka i starší sídliště U stadionu, dále již zmíněné Lipno n. Vlt., Loučovice nebo Želnava. Cenzus 2001 sčítal i neobydlené byty a rozlišoval několik důvodů neobydlenosti. Nejzajímavějším je rekreační využití bytů (resp. rodinných domů) – viz kartogram. Rekreační funkce řešeného území se projevuje v 10,4 % takových bytů z celého bytového fondu, proti 8,4 % v Jihočeském kraji a 3,9 % v ČR. V řešeném území je 42 sídel, kde je 50 % a více bytů využívaných pro rekreaci. Naprostá většina jich je v Podhůří, ale několik i v příhraničí – např. Dobrá (prakticky výhradně rekreační sídlo) nebo Černý Kříž u Stožce, dále Šindlov a Svinná Lada u Borových Lad nebo Řasnice. Např. ve Kvildě slouží pro rekreaci čtvrtina ze 102 bytů, v Českých Žlebech 40% ze 42 bytů. Odlišnou kategorií jsou rekreační chaty (nejde o bytový fond) – viz kapitola o rekreaci. Dalším ze sledovaných důvodů neobydlenosti je technická nezpůsobilost k bydlení. Takových bytů bylo v řešeném území 0,8 % (v kraji 1,1 %). Problematické lokality jsou většinou v Podhůří, např. Boubská u Vimperka, Švihov u Drslavic. V bývalém hraničním pásmu sídla většinou zanikla zcela, „vybydlené“ poválečné bytovky jsou např. ve Sv. Tomáši, v Přední Zvonkové a jinde. Nejvíce viditelný problém s takovými byty je např. v Perneku u Horní Plané, kde je navíc komplikován památkovou ochranou. Jen orientační použitelnost mají data a kartogramy o technické infrastruktuře trvale obydlených bytů. U podílu bytů připojených ke kanalizaci se bohužel nezjišťoval přesně charakter této kanalizace a způsob jejího zakončení, ukazuje se ale lepší stav v sídlech okolo Lipenské nádrže a samozřejmě ve městech. V řešeném území bylo připojených bytů 78 %, což je i úroveň celého kraje. Velmi roztříštěný je obraz bytového fondu podle podílu vytápění z centrálních zdrojů nebo s etážovým topidlem (v řešeném území 73 % proti 81 % v kraji), viz kartogram.


Naopak velmi ilustrativní jsou 4 kartogramy o bytovém fondu podle období výstavby. Příslušná data ze SLDB 2001 jsou založena na otázce, v jakém období byl byt postaven nebo zásadně rekonstruován, data jsou tedy zatížena jistou chybovostí. Nejstarší bytový fond (do roku 1919, vč. nezjištěného období výstavby) je v Podhůří (viz kartogram). Celkově má ovšem řešené území kvůli redukci osídlení v pohraničním pásmu poněkud menší podíl nejstarších bytů proti kraji (10,8 proti 12,3%). Pro další kartogram jsme zvolili podíl bytů z let 1946-1970, tedy z první etapy období „budování“ pohraničí, takových bytů je v řešeném území zvýšený podíl – významně např. ve Sv. Tomáši, Slupečné, Lipně n.Vlt., Želnavě, Strážném, ve většině částí obce Nová Pec a v řadě dalších. Do této etapy patří i sídliště v Loučovicích a ve Vimperku ZSJ Staré sídliště a U stadionu. Do období 1970-1991 patří především výstavba panelového Nového sídliště ve Vimperku a ve Volarech a malé soubory pak

v Horní Plané, Vyšším Brodu, Lenoře a Boleticích, „bytovky“ se ale objevily i v lokalitách typu Kvilda. Poslední kartogram mapuje dekádu 1991–2001, kdy se již ve výstavbě začaly uplatňovat i tržní faktory, připravenost lokalit i privatizace půdy. Údaje o bytech postavených v této dekádě uvádíme i v absolutních číslech. V následující tabulce je výběr ZSJ s 10 a více byty z let 1991–2001 (podle údaje o stáří bytů ze SLDB 2001). Po roce 1991 se dokončilo několik již dříve zahájených bytových domů (BD), nebo se využily zainvestované rezervy v existujících sídlištích. Vznikl komplex Marína Lipno vč. nové infrastruktury (nové centrum obce Lipno n. Vlt. se dokončilo až později). Celé řešené území bylo podle intenzity výstavby bytů v bytových a rodinných domech na 1000 obyvatel v této dekádě (33 bytů/1000 obyvatel) na úrovni kraje (34).

Tab. 6: Počty bytů postavených v letech 1991–2001 (podle SLDB 2001) obec Vimperk Loučovice Lipno nad Vltavou Vyšší Brod Horní Planá Frymburk Volary Volary Borová Lada Černá v Pošumaví Stachy Hořice na Šumavě Vacov Zdíkov Šumavské Hoštice Nová Pec Kubova Huť Volary Vyšší Brod Lenora Horní Vltavice Vimperk Stožec Stožec řešené území celkem

ZSJ (s 10 a více bytu Vimperk l až III Loučovice 1. díl Lipno nad Vltavou Vyšší Brod Horní Planá Frymburk Volary-střed Účelové zařízení Borová Lada Černá v Pošumaví Stachy Hořice na Šumavě Vlkonice Zdíkov Šumavské Hoštice Nové Chalupy Kubova Huť Sídliště Hrudkov Lenora Horní Vltavice Boubská České Žleby Stožec

v rodinných domech 35 9 22 46 43 30 39 0 1 15 17 14 16 26 13 2 17 17 8 11 2 11 10 10 625

v bytových domech 57 79 66 21 14 26 11 39 35 18 13 16 12 0 5 15 0 0 4 0 9 0 0 0 446

celkem 92 88 88 67 57 56 50 39 36 33 30 30 28 26 18 17 17 17 12 11 11 11 10 10 1071

Zdroj: ČSÚ (SLDB 2001)

21


V poslední tabulce jsou uvedeny celkové počty bytů dokončených po roce 2000. Čísla vykazují stavební úřady, jsou dostupné od ČSÚ jen za celé obce (opět jsou uvedeny jen obce s výstavbou 10 a více bytů). Tab. 7: Počty bytů dokončených v letech 2000–2006 (podle hlášení stavebních úřadů) obec

2000

2001

2002

2003

2004

2005

2006

Volary 69 Zdíkov 9 Stachy 17 Vacov 4 Lipno nad Vltavou 0 Frymburk 11 Horní Planá 3 Vimperk 0 Lenora 3 Vyšší Brod 2 Buk 0 Záblatí 0 řešené území celkem 126 JČK celkem 1 502 ČR celkem 25 207

5 17 14 1 0 1 5 0 2 1 0 1 63 1 819 24 758

5 8 7 16 0 0 9 0 3 2 3 0 63 1 900 27 291

10 5 2 9 0 2 9 0 4 0 2 7 57 1 460 27 127

34 18 26 6 0 4 1 0 4 4 4 1 107 2 193 32 268

6 39 10 20 21 17 10 0 3 0 2 1 140 1 956 32 863

7 8 2 2 26 10 2 37 2 4 0 1 123 1 909 30 190

celkem na 1000 obyv 2000-2006 středního stavu 136 33,6 104 64,1 78 63,3 58 42,2 47 91,3 45 33,9 39 17,2 37 4,5 21 25,9 13 5,0 11 38,6 11 31,8 679 21,0 12 739 20,4 199 704 19,6

Zdroj: ČSÚ (výkaz Stav 7-99 o dokončených bytech)

Z tabulky vyplývá, že intenzita výstavby bytů v řešeném území je stále na úrovni kraje i ČR. Je zřejmý i nepříliš výrazný trend růstu výstavby díky uvolňování obchodu s hypotékami ze strany finančních institucí (po roce 2008 lze očekávat růst nervozity a omezování jejich nabídky). Pro přesnější závěry by byla potřeba i čísla o zahájených, resp. rozestavěných bytech. Výstavba je zjevně stále soustředěna do větších středisek jak v Podhůří, tak v oblasti Lipna. Výstavba rodinných domků pro Vimperk se evidentně dosud realizovala v jeho okolí, město ale nyní rychle dohání přípravu lokalit a má i jiné ambiciózní projekty pro bydlení. V Příhraničí (zejména kolem Lipna) i v Podhůří (např. na Vimpersku, ale i na Kvildě, v Borových Ladách a v jiných nejatraktivnějších sídlech) se již realizuje, nebo je hlášen rostoucí zájem developerů bydlení – nejen individuálního, ale i formou bytových (apartmánových) domů. Z hlediska investorů jde o místní obyvatele se zdroji příjmů často v Praze nebo v zahraničí, o solventní tuzemské investory nejčastěji z Prahy, trvá zájem i od cizinců, zvláště Němců a Nizozemců. Novým trendem bude nesporně bydlení a služby pro seniory v souvislosti se stárnutím populace (tzv. aging) u nás, ale hlavně v západní Evropě. Řešené území má nesporný potenciál pro rozvoj bydlení přechodného i trvalého využití, který je dán růstem prostorové i sociální mobility obyvatelstva, propojováním Evropy i hrozbou globálních rizik, proti nimž má řešené území šanci zůstat dostupným „zeleným ostrovem klidu a bezpečí“.

22

Seznam kartogramů podle SLDB 2001 – katastrální území: Zalidnění trvale obydlených bytů (2001) Bytový fond využitý pro rekreaci (2001) Bytový fond – připojení ke kanalizaci (2001) Bytový fond – centrální nebo etážové vytápění (2001) Bytový fond postavený do roku 1919 (2001) Bytový fond postavený v letech 1946–1970 (2001) Bytový fond postavený v letech 1971–1990 (2001) Bytový fond postavený v letech 1991–2001 (2001)


Kart. 2: Zalidnění trvale obydlených bytů (2001)

23


Kart. 3: Bytový fond využitý pro rekreaci (2001)

24


Kart. 4: Bytový fond – připojení ke kanalizaci (2001)

25


Kart. 5: Bytový fond – centrální nebo etážové vytápění (2001)

26


Kart. 6: Bytový fond postavený do roku 1919 (2001)

27


Kart. 7: Bytový fond postavený v letech 1946–1970 (2001)

28



29



30


Rekreace Úvod Rekreační oblast Šumava (dále jen oblast) je území s potenciálem pro dvousezónní aktivní rekreaci pobytovou a krátkodobou. Zimní rekreace je v území zastoupena zejména sjezdovým a běžeckým lyžováním. V území chybí obtížnější sjezdové tratě a další pestřejší nabídka zimních sportů nebo celosezónních sportovních zařízení. V řešeném území jsou záměry na výstavbu nového sjezdového areálu Špičák, Smrčina a zpřístupnění zimního areálu Hochficht v Rakousku. Zároveň řada sídel má záměry na výstavbu malých sjezdovek, které stačí pro rodinnou rekreaci a výuku. Letní rekreace patří v oblasti Lipenska k významným střediskům celorepublikového významu rekreace u vody (koupání a vodní sporty), celá Šumava pak k turisticky významným oblastem v přírodním prostředí (cykloturistika, turistika a další sporty). V oblasti

Lipenska jsou záměry na zkvalitnění služeb pro rekreaci především zkvalitněním infrastruktury a služeb a výstavbou nových areálů. Charakteristika Fenoménem řešeného území je neobydlené rozsáhlé přírodní území (ostrov nedotčené přírody) horského a podhorského charakteru, a rozlehlá vodní plocha s pravým břehem jezera (Lipenská vodní nádrž 4870 ha, Olšina 138 ha). 2 Předností území je zachovalý ráz řady sídel, která neprošla rozvojem jako sídla na německé a rakouské straně(viz kapitola Hodnoty).

Obr. 5: Počet lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních v Jihočeském kraji

2. Lipensko představuje území s dvěma celorepublikovými fenomény CR – koupání a nedotčená příroda (atlas ČR).

31


Návštěvníky území jsou především rodiny s dětmi, senioři 3, skupiny (např. školní kolektivy). Převažuje letní návštěvnost 4 v oblasti Lipenska a vyvážená návštěvnost v oblasti západní části řešeného území. Řešené území Řešené území tvoří zhruba tři podoblasti cestovního ruchu (dále CR), které se liší svým potenciálem: Lipensko Centrální část (NP a CHKO) Podhůří – Volarsko a západní část řešeného území Šumavy vč. Vimperka (dále Vimpersko) Lipensko (Horní Planá, Černá v Pošumaví, Frymburk, Lipno, Loučovice), mimo NP, část v CHKO v současnosti charakterizuje sezónní rekreace letní (80 %) vázaná na Lipenskou vodní nádrž. Obce mimo CHKO v současnosti dynamicky rozvíjí služby vestovního ruchu vč. zimních aktivit.

Volarsko charakterizuje oblast NP a CHKO, meandry Vltavy a město Volary se svým zájmovým územím jako centrum obsluhy, práce i specifických a unikátních kulturních hodnot. Vimpersko s významným centrem osídlení Vimperk, představuje výchozí bod do horské oblasti vázané na lyžařská střediska i letní turistiku. Charakter této podoblasti vytváří malé obce Šumavského podhůří s odlišným vývojem osídlení oproti ostatnímu řešenému území. Cestovní ruch je zde rozložen na letní a zimní sezónu s menšími extrémními rozdíly návštěvnosti oproti Lipensku. Turistika a cykloturistika Kvalita cyklotras i tradičních turistických tras v řešeném území ve velmi atraktivním prostředí je známá. V rámci ČR je hustota turistických tras vysoká, stále se zkvalitňující síť cyklostezek využívá dosud nevyužitý potenciál pro hustší cyklistickou síť a rozvoj má ještě značné rezervy. Oproti Německu a Rakousku je značená síť poměrně řídká. Cyklistika jako nejvýznamnější potenciál letní rekreace v řešeném území má ještě řadu možností pro rozvoj (hustší síť, služby na stezkách, kvalita, bezpečnost, kategorizace obtížnosti atd.)

Kart. 10: Hustota značených turistických tras

Zdroj: Atlas cestovního ruchu ČR, Vystoupil, J. a kol., 2006

3. Obdoba složení návštěvníků jako v Bavorském lese. 4. V zimní sezóně (lyžování) tvoří domácí návštěvníci 87 %. V letní sezóně (pěší a cyklo turistika) tvoří domácí návštěvníci 25 %.

32


Kart. 11: Vybrané cyklistické trasy vč. záměrů

Rekreace u vody V řešeném území mají velký význam střediska rekreace u vody v podoblasti Lipenska, kde dominuje letní pobytová rekreace u vody (koupání, vodní sporty, rybolov, vodácká turistika). Unikátním prostředím jezera je jeho málo obydlená pravá strana a jeho rozloha v rámci ČR. Problémem jsou sezónnost, služby cestovního ruchu a kvalita ubytování, která byla v minulosti orientována na nižší standard letní rekreace. Nedostatečná je kvantita i kvalita krytých koupališť. Pro rozvoj vodních sportů je důležité odstranění ochranného pásma vodního zdroje, za který je v současnosti vodní jezero vyhlášeno. Problémem zůstává sezónní znečištění splaškovými vodami, které v letní sezóně u řady ubytovacích kapacit není dořešeno, resp. nevyhovuje sezónní zatížení čistíren odpadních vod, zatížení vyvážením jímek, nebo neukázněnost ve vyvážení a sledování parametrů čistění. Odstranění tohoto problému je prioritou řešeného území a nutnou podmínkou dalšího rozvoje.

Zdroj: Atlas cestovního ruchu ČR, Vystoupil, J. a kol., 2006

Kart. 12: Letní rekreace a turistika u vody

33


Zimní sporty Běžecké lyžování spolu se sjezdovým lyžováním představuje nejvýznamnější aktivity zimní sezóny. Potenciál těchto aktivit nemůže konkurovat Alpám, má však svoji klientelu, která využívá zimní sezónu pro krátkodobou návštěvu nebo týdenní pobyt. Podmínkou je vybavenost v místě a širší nabídka zimních sportovních aktivit pro rodiny s dětmi a školní skupiny – menší sjezdovky, a existence obtížnější sjezdovky v řešeném území, která prozatím chybí. Projekty k rozvoji sjezdového lyžování (Špičák, Hraničník, spoj na Hochficht) jsou považovány za zásah do ekosystémů (po dobu cca 2 měsíců v roce). Posílení zimní sezóny je přitom klíčové pro celoroční využití ubytovacích kapacit Lipenska i pro zvýšení nabídky zimních aktivit. Nejkvalitnějším, nejlevnějším a nejlogičtějším projektem z hlediska rekreace je zpřístupnění areálu Hochficht lanovou dráhou. Kart. 13: Zimní sporty a rekreace – sjezdovky

34


Ubytovací kapacity Tab. 8: Rekreační chalupy a chaty počet obyvatel v roce Název obce 2001 a celkový počet bytů Boletice 292 98 Borová Lada 284 144 Buk 284 142 Černá v Pošumaví 826 347 Drslavice 64 49 Frymburk 1 319 553 Horní Planá 2 293 887 Horní Vltavice 390 177 Hořice na Šumavě 800 311 Kratušín 52 44 Křišťanov 141 86 Kubova Huť 114 48 Kvilda 169 104 Lenora 803 374 Lipno nad Vltavou 550 229 Loučovice 1 970 852 Nicov 92 65 Nová Pec 632 330 Nové Hutě 99 60 Přední Výtoň 266 181 Stachy 1 216 601 Stožec 219 143 Strážný 285 138 Šumavské Hoštice 395 182 Vacov 1354 856 Vimperk 15 671 3 342 Volary 4 068 1 609 Vrbice 72 59 Vyšší Brod 2 561 1 021 Záblatí 340 211 Zbytiny 300 181 Zdíkov 1 608 881 Žárovná 102 46 Želnava 131 76 CELKEM 41 763 14 427

% neobydlených bytů 0% 26 % 27 % 4% 35 % 4% 2% 15 % 5% 50 % 21 % 8% 24 % 11 % 0% 1% 32 % 15 % 37 % 9% 23 % 39 % 14 % 13 % 32 % 4% 4% 39 % 5% 30 % 14 % 21 % 17 % 20 %

počet chat 0 30 1 474 24 795 629 82 16 16 0 19 0 5 155 27 4 106 16 31 21 8 14 3 23 2 40 21 11 31 0 6 3 38 2 651

počet rekreačních chalup 0 11 9 22 1 15 30 1 47 0 0 1 18 13 8 35 0 3 7 24 10 54 0 4 10 102 34 3 25 36 1 13 1 1 539

objekty chat a chalup celkem 0 41 10 496 25 810 659 83 63 16 0 20 18 18 163 62 4 109 23 55 31 62 14 7 33 104 74 24 36 67 1 19 4 39 3 190 Zdroj: ČSÚ, SLDB 2001

Kapacita lůžek v objektech pro rodinnou rekreaci je stabilizována, lze předpokládat modernizace a přestavby, spojené (v případě 2 651 chat v řešeném území), s řadou problémů nedostatečné veřejné infrastruktury (hlavně technické, např.příjezd po veřejné komunikaci, nedostatečné vymezení parcel, lesní parcely, apod., koncepce likvidace splašků)

35


Kart. 14: Počet objektů individuálního rekreačního ubytování v řešeném území

36


Kart. 15: Schéma rozložení chat v řešeném území

37


Kart. 16: Schéma rozložení chalup v řešeném území

38


Tab. 9: Ubytovací kapacity řešeného území obec Borová Lada Černá v Pošumaví Frymburk Horní Planá Horní Vltavice Hořice na Šumavě Kubova Huť Kvilda Lenora Lipno nad Vltavou Loučovice Nicov Nová Pec Nové Hutě Přední Výtoň Stachy Stožec Strážný Šumavské Hoštice Vacov Vimperk Volary Vyšší Brod Záblatí Zbytiny Zdíkov Želnava součet za obce

kód obce 545902 545457 545481 545511 550205 545520 563978 550337 550353 545597 545601 529893 550451 561568 545716 550515 550523 550531 550574 550621 550647 550671 545848 550680 550701 550728 550761

počet lůžek hotely 0 0 455 0 0 0 0 30 0 612 0 0 0 0 49 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 65 0 1 211

počet lůžek sezónní ubytování 0 143 0 120 0 0 0 0 0 42 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 42 0 32 0 60 18 0 457

počet lůžek ostatní ubytování 216 1 000 1 077 2 415 191 209 415 650 457 2 284 124 163 548 628 530 1 044 358 54 12 687 578 230 298 316 0 439 38 14 961

celkem ubytovací 216 1 143 1 532 2 535 191 209 415 680 457 2938 124 163 548 628 579 1 044 358 54 12 687 620 230 330 316 60 522 38 16 629 Zdroj: ČSÚ, SLDB 2001

Převaha ubytovacího zařízení (cca 2/3) je umístěna na Lipensku. Zde jsou také převážně všechna hotelová zařízení celoročního charakteru ale zároveň i nejnižší kategorie ubytování. V současné době existuje hlavní (80 %) a vedlejší sezóna vytíženosti (20 %). Struktura ubytovacího zařízení není dosud stabilizovaná, ubytování vyšší kategorie představuje 7,1 % všech lůžek. Lze tedy předpokládat, že v řešeném území bude docházet k přestavbě, modernizaci, nové výstavbě i úbytku cca 45 % ubytovacích lůžek, tj. 12,5 tisíc lůžek. Zároveň se předpokládá výstavba nových lůžkových kapacit.

Tabelární přehled dokládá 23 tisíc lůžek v řešeném území. Srovnatelná oblast, která ovšem nemá takový přírodní a kulturní potenciál původní zástavby – Bavorský les 5, má kapacitu 1 obyvatele/1 lůžko (při vytížení lůžek 45,5 %). Struktura lůžek řešeného území je zčásti sezónního charakteru. Za předpokladu standardu 3 lůžka /1 pracovní místo, je současná potřeba 5 543 pracovních příležitostí bez nepřímých služeb a výroby. Potenciál rozvoje ubytovacích kapacit je tedy nejen v rozvoji, ale i náhradě odpadu sezónních a nekvalitních ubytovacích služeb.

5. Oblast Bavorského lesa nabízí cca 75 000 lůžek, převážně v zařízeních středního a vyššího standartu (hotely, penziony, apartmány aj.). Míra obsazenosti ubytovacích zařízení dosahuje v průměru 45 %. V pestré nabídce gastronomických zařízení se nabízí především regionální pokrmy. Oblast nabízí bohatou turistickou infrastrukturu a to nejen pro hlavní sezóny, ale i mimosezónní období. V nabídce nechybí zařízení pro rodiny s dětmi a zařízení s možností využití při špatném počasí. Oblasti Mühlviertel a Waldviertel patří v Rakousku mezi ekonomicky slabé regiony a turisticky méně exponované oblasti. Cestovní ruch je zde, až na výjimky (lyžařský areál Hochficht, rekreační zóna Listchau), převážně extenzivní povahy a má využití pro rekreační prázdninové pobyty, krátkodobou výletní turistiku, agroturistiku a lázeňství. Celkový počet přenocování činí zhruba 2 miliony za rok, což vypovídá o relativně nízké ubytovací kapacitě (cca 15 000–20 000 lůžek) a o nižší míře jejich využití (okolo 25 %). Z hlediska druhové skladby převažují penziony, ubytovací hostince a ubytování v soukromí. I když se jedná o dvousezónní oblast, letní sezóna v ní jednoznačně dominuje. Oblast nabízí dostatečně rozvinutou turistickou infrastrukturu, chybí atraktivní produkty a koordinace nabídky.

39


Lázeňství Na území nejsou žádné lázně, ale řada zaniklých lázeňských míst je ještě zachována: Dobrá Voda v Horní Plané – zastřešená studánka, jež má podle tradice a pověstí léčivé účinky. Vimperk – starší balneologická literatura uvádí ve Vimperku dokonce dvoje lázně – Ferdinandovy a Josefovy 6. Prachatice – bývalé lázně sv. Markéty u Prachatic leží na jižním okraji Prachatic 7. Současné záměry jsou v lázních sv. Markéty na vybudování léčebného centra, ubytovací kapacita 288 lůžek, 300 míst stravovacích, 140 pracovních míst. Projekt předpokládá zařízení lázeňského provozu s vlastními lékařskými službami, ambulancemi, lékárnou a wellness zázemím. České Žleby – klimatické lázně, zaniklé. Lázně vojenského újezdu Boletice. Vojenské zařízení rekreačního významu. Nemají statut lázní. Projekty zapadají do požadavků návštěvníků oblasti – formování zdravého životního stylu (wellness), zájem o preventivní a relaxační pobyty které jsou spjaty s mimořádným místem – prameny, klima, rašelina. Obnova takové tradice v řešeném území je možná, projekty by však měly klást důraz na kulturní a architektonická specifika staveb, nikoliv vytvářet takové areály, které lze postavit kdekoliv jinde. Záměry a další územní předpoklady pro rekreační aktivity v cestovním ruchu rozvoj kolejové dopravy místního charakteru, rozvoj hromadné dopravy autobusové propojení lanovou dráhou na Hochficht 8 nové lyžařské středisko Špičák, Hraničník malé sjezdovky u stávajících sídel a drobné vybavení rekreačními aktivitami celoroční zařízení pro rekreaci zkvalitnění sítě cyklotras, turistických tras (nabídka strukturovaných stezek pro různé typy návštěvníků), hipotras a in-line tras plochy pro vodní lyžování plochy pro rychlobruslení, plavání a golf obsluha turistických cest včetně sociálního zařízení a občerstvení poznávací aktivity pro návštěvníky (zooparky, botanické sbírky Šumavy, geologie, hydrologie) typu návštěvnického centra

Obr. 6: Lázně Sv. Markéty u Prachatic

Zdroj: J. Mejsnarová

rozhledny střední škola hotelového typu obnova tradičního lázeňství Lipensko lze považovat za rozvojovou rekreační oblast. Rozvoj je podmíněn nabídkou celoročního využití. Významná bude také nová vazba na dálnici D3. Dalším potenciálem území je regenerace střediska cestovního ruchu – Volary, jeho propojení s Lipenskem kolejovou dopravou a podpora vzniku nových poznávacích aktivit (zoopark a poznávací centrum). Západní část řešeného území má vyváženější rozvoj celoroční rekreace než Lipensko, potenciálem tohoto území je „OSTROV PŘÍRODY“ a zkvalitňování služeb v něm (např. ubytovacích služeb, rozvoj drobných služeb cestovního ruchu v rámci sídel – sportovní aktivity, malé sjezdovky) a obnova kulturních hodnot.

Struktura rekreačních středisek Platný ÚP VÚC Šumava vymezil strukturu rekreačních středisek, která však není blíže definovaná: hlavní centra cestovního ruchu vedlejší centra cestovního ruchu rozvojová střediska cestovního ruchu a rekreace sídlo se specifickým významem pro cestovní ruch Kategorie nebyly při pořizování ÚPD obcí využity. Úkolem návrhu studie by mělo být vytvoření struktury sídel jako středisek cestovního ruchu na ose podél levého břehu Vltavy a jezera (silnice a kolejové propojení) a navrhnout strukturu rozvojových sídel s jednoznačnými prioritami pro další výstavbu i podrobnější ÚPD.

6. Dobové prameny z roku 1899 uvádějí, že Ferdinandovy lázně jsou malé a zanedbané a Josefovy jsou nové. V roce 1920 bylo zaznamenáno v katastru Vimperka, že Josefovy lázně jsou klimatické a lázně Ferdinandovy jsou pouze místního významu. Současným výzkumem nebylo možné potvrdit existenci jmenovaných lázní. 7. Podle písemných pramenů Markétiny lázně vznikly někdy v 18. století, kdy byla postavena první lázeňská budova zvaná Doktorka. Dnes jsou dochovány jen novodobé budovy Kaple sv. Filipa Neri v lese u lázní, zvaná Patriarcha, pochází z roku 1808, přestavěná 1861. Pseudogotická kaple sv. Markéty v lázeňském parku a novobarokní kaple u silnice pod lázněmi pocházející z roku 1862. Kapacitu 250 lůžek měli podle dobových pramenů lázně v roce 1931, kdy se zde nacházela i celá vilová čtvrť. Bývalý lázeňský park je dnes ve značně zdevastovaném a zanedbaném stavu. 8. Areál Hochficht na hranicích s ČR, u silničního přechodu Zvonková, představuje nejbližší sjezdové vybavení Šumavy s těžkou obtížností sjezdovek. Areál je přístupný silničním přechodem přes Zvonkovou, kde jezdí i skibus. Zkvalitnění přímého vstupu do areálu je možné lanovou dráhou z Nové Pece, popř. sjezdovkou podél lanovky.

40


Technická infrastruktura a občanská vybavenost

Technická infrastruktura a občanská vybavost ve veřejném zájmu byly vyhodnoceny na základě rozboru struktury osídlení.

Pro účely rozboru byl stanoven seznam sídel dle ZSJ, která náleží do současné stabilizované sítě:

Struktura osídlení Technická infrastruktura a občanské vybavení ve veřejném zájmu jsou úzce propojeny s významem sídel v řešeném území. Rozvoj, modernizaci a obnovu je možné hodnotit pouze v souvislosti se sídelní strukturou, která není v ZÚR zatím stanovena. Pro účely hodnocení, hledání střetů a problémů slouží především: zpřesnění vymezení rozvojových sídel – center osídlení a center základní obsluhy, kde rozvoj přesahuje svým významem území jedné obce zpřesnění významu sídel pro ÚAP ORP a zadání ÚP obcí 9 stanovení priorit rozvoje sídel v regionu dle navržených kategorií na základě principu hospodárnosti stanovení územních podmínek pro rozvoj sídel s ohledem na ochranu hodnot, podmínky pro rozvoj zastavitelného území pro funkci bydlení, výrobu a rekreaci

Centrum osídlení Výklad pojmu: Město pro rozvoj všech funkcí a činností náležejících do sociálního a hospodářského pilíře, zejména ploch pro výrobu, sklady a výrobní služby nadmístního charakteru, bydlení, veřejnou infrastrukturu – občanského vybavení, zejména nadmístního vybavení – středního školství, kulturních zařízení, zdravotnických služeb, sociálních služeb, komunálních služeb, rekreace a cestovního ruchu, zejména služeb cestovního ruchu, komplexní technické infrastruktury, struktury dopravní obsluhy, zejména pro zájmové území centra osídlení.

Stávající struktura v řešeném území má několik charakteristik: Provázanost veřejné infrastruktury na okresní města Prachatice a Český Krumlov Vazby do Německa a Rakouska Silná vyjížďka do škol a za prací (Vimperk, Prachatice, Český Krumlov, České Budějovice) Vypovídající obraz dojížďky řešeného území však dává relativně méně významná dojížďka velikostních skupin 10–50 osob, která mapuje dojížďku z malých sídel.

V řešeném území je jedno centrum osídlení – Vimperk, centra Prachatice a Český Krumlov mají v řešeném území vymezené zájmové území, ale leží mimo. Centrum základní obsluhy Výklad pojmu: Obec (město) pro rozvoj základních funkcí a činností náležejících do sociálního a hospodářského pilíře, zejména ploch pro výrobu a výrobní služby charakteru, bydlení,

Kart. 17: Dojížďky v řešeném území

Dojížďka velikostních skupin 50–500 osob Dojížďka za prací za hranice

Dojížďka velikostních skupin 10–50 osob Zdroj: SLBD 2001

9. Lze předpokládat, že obce budou mít snahu přehodnotit platné územní plány do doby, než vstoupí v platnost § 102(2) SZ

41


veřejnou infrastrukturu – základní občanského vybavení v oblasti školství, kultury zdravotnictví a sociálních služeb, rekreace a cestovního ruchu, zejména služeb cestovního ruchu, komplexní technické infrastruktury. Pro řešené území jsou do této kategorie zařazeny tyto obce a města: Návrh prověří obce Frymburk Borová Lada Horní Planá Černá v Pošumaví Lenora Lipno nad Vltavou Loučovice Stachy Strážný Volary Vyšší Brod Zdíkov Vacov

Ostatní sídla Výklad pojmu: Sídla jsou určená pro stabilizaci stávajících základních funkcí a činností náležejících do sociálního a hospodářského pilíře, zejména ploch pro výrobní služby charakteru, bydlení, a rozvoj rekreace a cestovního ruchu, zejména zařízení pro služby cestovního ruchu. Struktura těchto ostatních sídel bude předmětem návrhové části, kde bude třeba dále strukturovat typy osídlení.

Hodnocení a záměry technické infrastruktury K hodnocení byly použity údaje: SLBD 2001, zdroj ČSÚ, aktuální údaje obcí získané dotazníkovou akcí, popř. přímým pohovorem, územní energetický koncept Šumava SEVEn 1998, údaje krajských dokumentů. Vodohospodářství Kromě území, kde již existuje skupinový vodovod, jsou nedostatečné zdroje v celé oblasti řešeného území hlavně v oblastech s vyšší letní návštěvností. Současné návrhy vychází z Plánu rozvoje vodovodů a kanalizací pro Jihočeský kraj. V rámci rozvojových programů jsou navrženy čistírny odpadních vod (ČOV) pro sídla s počtem obyvatel vyšším než 500 EO, nebo je navrženo odkanalizování pomocí společných kanalizačních sítí pro více obcí. Návrhy Plánu rozvoje jsou však nereflektují budoucí záměry v území pravděpodobně z důvodů jejich značné proměnlivosti a nezávaznosti. Na území Lipenska je navrhován nový skupinový vodovod Lipensko. Centrálním vodojemem pro skupinový vodovod bude nový

42

vodojem Lískovec s úpravnou vody u osady Bližná. Zdrojem vody bude vrt HJ-5 a Štola Josef. Na vodovod budou napojeny obce Horní Planá, Černá v Pošumaví, Frymburk, Lipno nad Vltavou a osady ležící v okolí Lipenského jezera. Na vodovod by měly být napojeny další rozvojové obce (Nová Pec, Želnava, Pernek, atd.) Schéma dokládá stupeň zásobování počtu bytů vodovodem na území obce. Nezobrazuje však odlišnosti mezi částí obce. Ze schéma je patrné, že severní oblasti řešeného území jsou napojeny na místní vodovody s dostatečnou kapacitou pro trvalé osídlení a s problémy v sezóně, kdy narůstá počet návštěvníků a spotřeba. Značné množství obcí je zásobována lokálními zdroji, převažuje území Vimperska-podšumaví. U těchto zdrojů je hlavně problémem následná likvidace splaškové vody. Výstavba polipenského vodovodu zkvalitní podmínky pro sídelní strukturu a centra rekreace. V rozvojových plánech se uvádí vždy obce včetně pravého břehu. Polipenský vodovod vyřadí zdroj pitné vody z Lipenského jezera a předpokládá se, že uvolní možnost využití jezera pro rekreaci. Kanalizace a čistírny odpadních vod Ze struktury osídlení je patrné, že vyhovující likvidace splaškových vod je ve Vimperku a Volarech. Ostatní rozvoj měst, obcí a sídel řešeného území je třeba v návrhu podmínit způsobem likvidace splaškových vod. Schéma dokládá stupeň likvidace v řešeném území (pouze ve větších sídlech) a velké množství obcí s bez centrální likvidace splašků. Samostatným problémem je malá zainvestovanost chat a rekreačních chalup, zejména oblastí s velkým počtem rekreačních objektů sezónního charakteru Čachrov, Černá v P., Frymburk, H. Planá, Lipno n. V. a Nová Pec. Největším problémem je likvidace splašků, nepřímým důsledkem je znečištění jezera v letním období. Pro řešené území jsou zpracovány generely rozvoje likvidace splaškových vod. Záměr navrhuje tato opatření: nové ČOV v rekreačních oblastech musí být flexibilní, schopné reagovat na výrazné výkyvy zatížení v průběhu roku u malých sídel, zejména trvale obydlených s vybudovanou jednotnou kanalizací, kde ani v letní sezóně nepřekročí produkce znečištění 500 EO, lze připustit výstavbu technicky a provozně méně náročných ČOV s mechanickým předčištěním (septik) a dočištěním odpadních vod ve stabilizační nádrži, biologickém skrápěném filtru nebo zemním filtru. Zemní filtry, obdobně jako technicky vyspělé aktivační ČOV je vhodné instalovat v sídlech s oddílnou splaškovou kanalizací. pro malé lokality do 50 EO realizovat čištění v septicích s dočištěním na zemních filtrech. Domovní biologické ČOV instalovat především při zvýšených nárocích na kvalitu vyčištěné vody. pro lokality s rozptýlenou, především chatovou zástavbou, je záměr i pro výhled odkanalizování do jímek na vyvážení.


Kart. 18: Území obce a stupeň napojení bytů na vodovod

43


Kart. 19: Území obce a stupeň napojení bytů na centrální ČOV

44


Kart. 20: Území obce a stupeň napojení bytů na jímky

45


Tyto záměry by měly být posouzeny z hlediska potřeb vysoké kvality vod v Lipenském jezeře; převážná část chat a sezónního ubytování je v bezprostřední blízkosti jezera a generel nepředpokládá zpřísněnou likvidaci splaškových vod. Mimořádně technicky kvalitní zneškodnění odpadních vod je podmínkou rozvoje rekreace, tato podmínka musí být řešena v rámci návrhu kategorie sídelní struktury řešeného území jako podklad pro ÚPD.

Energetika Zásobování plynem V řešeném území je zásobování plynem ve větších obcích. Problémem v ostatním území je malá hustota spotřeby a vzdálenost od liniových plynovodů. V generelech pro řešené území se předpokládá dokončení plynofikace v centech základní obsluhy. Nadřazená soustava plynovodní sítě je navržena přes řešené území – trasa A – cca 78,5 km dlouhá – od Lhoty pod Horami u Temelína, po okraj řešeného území u Boletic, s přechodem nádrže Lipno u Dolní Vltavice a pokračující na pravém břehu Lipenské nádrže přes k. ú. Kyselov, podél místní komunikace, s ukončením na státní hranici. V řešeném území se předpokládá rozvoj plynofikace v oblasti západní Šumavy, koridor Horní Vltavice – Kubova Huť – Vlčí Jámy a Lipenska. Vzhledem k rozptýlené sídelní struktuře se nepředpokládá významnější rozvoj plynofikace celé oblasti. Vysokotlaké plynovody – záměry Propojení tranzitního plynovodu Transgas s tranzitní větví WAG v Rakousku, varianta A přes Frymburk Propojení tranzitních plynovodů Transgas s WAG varianta B přes Frymburk, Lipno n. Vlt., Přední Výtoň, Kapličky VTL plynovod Lenora- Strážný VTL ZP Lenora – propojení do SRN - Strážný, Hliniště, Řasnice, Vlčí Jámy, České Žleby VTL ZP Hodňov – Černá v Pošumaví – Horní Planá VTL ZP Polná – Hořice na Šumavě – Polná u Českého Krumlova, Mýto u Hořic na Šumavě, Hořice na Šumavě, Boletice VTL ZP Chvalšiny – Horní Planá (Boletice) – Horní Planá, Polná u Českého Krumlova, Chvalšiny VTL ZP Vyšší Brod – Loučovice – Loučovice, Vyšší Brod, Mnichovice u Loučovic VTL ZP Vlčí Jámy – Horní Vltavice – Horní Vltavice, Houžná, Vlčí Jámy VTL ZP Horní Dvořiště – Studánky – Vyšší Brod – Horní Dvořiště

46

Centralizované zásobování teplem CZT V řešeném území se předpokládá stabilizace a rozvoj již existujících systémů CZT v H. Plané, Lipně n. V., Loučovicích, Vimperku a ve Volarech. Rozvoj výroby a distribuce elektrické energie Stávající pokrytí elektrickou energií je stabilizované. Rozvojové záměry výroby a distribuce elektrické energie: VVN 110 – Těšovice – Volary: Přívodní vedení 110 kV pro transformovnu s rozvodnou 110/22 kV Volary VVN 110 – Lipno nad Vltavou – Rybník: Přívodní vedení 110 kV pro trakční transformovnu s rozvodnou 110/27 kV Rybník VNN 110 – Větřní – Horní Planá: Přívodní vedení 110 kV pro transformovnu s rozvodnou 110/22 kV Horní Planá VNN 110 – krátké vedení Lipno nad Vltavou: Přívodního vedení 110 kV pro trakční transformovnu s rozvodnou 110/27 kV Lipno nad Vltavou Trakční transformovna s rozvodnou 110/27 kV Lipno nad Vltavou: Trakční transformovna s rozvodnou 110/27 kV Lipno pro elektrifikaci tratí ČD Transformovna s rozvodnou 110/22 kV – Horní Planá: Transformovna s rozvodnou 110/22 kV Horní Planá, která řeší deficit elektrického výkonu v dané oblasti Transformovna s rozvodnou 110/22 kV – Volary: Transformovna s rozvodnou 110/22 kV – Volary, která řeší deficit elektrického výkonu ve Volarech a části Šumavy Obnovitelné zdroje energie Představují do budoucna nepostradatelnou složku kombinace energetických zdrojů. Předpokládá se využití obnovitelných zdrojů energie ve větším rozsahu. Velký potenciál je především ve využití biomasy, bioplynu, zejména pak odpadního dřeva, slámy a sena. Generely pro řešené území zdůrazňují především podporu ekologicky vhodnějšího bio paliva – zejména dřeva (úvahy o kotelně ve Frymburku, Horní Plané) a využití tepelných čerpadel (Borová Lada, H. Planá). Větrné elektrárny Nemohou se umisťovat na území NP a CHKO. V řešeném území to znamená teoreticky využitelnou oblast severovýchodně a východně od Lipenska, pokud by nenarušily místa krajinného rázu. Sluneční energie Podmínky pro využití sluneční energie v řešeném území jsou dobré- především pro osamocené objekty, horské chaty a v místech, kde přivedení elektřiny je ekonomicky neúnosné. Toto zařízení, pokud je pro individuální objekty, nemá výraznější negativní vliv na ochranu přírody a životní prostředí. U větších technologických objektů by bylo nutné posoudit jejich vliv na krajinný ráz.


Kart. 21: Území obce a stupeň napojení bytů na plyn

47


Kart. 22: Hodnocení zainvestovanosti území (multikriteriální hodnocení) s využitím zdroje ČSÚ

48


Malé vodní elektrárny Využívání vodní energie má na Šumavě tradici. Malé vodní elektrárny zatím nemají vý znamný potenciál, jediný projekt existuje v Nové peci. Individuelně bude nutné posuzovat vliv zařízení zejména na životní prostředí, na vodní režim území a na krajinný ráz. Na druhé straně bude nutné zohlednit potřebnou míru efektivnosti investice a dobu její návratnosti. Nezbytné bude porovnání s dalšími možnými zdroji elektrické energie a jejími způsoby zásobování. Využití biomasy Využívání biomasy a odpadního dřeva je omezeno režimem ochrany v lesích patřících do NP a CHKO. Palivo může být výhledově více uplatněno v podhůří. Závěr Technická infrastruktura je úzce propojena se sídlení strukturou. Při hodnocení zainvestovanosti je rozhodující pozice sídla ve struktuře osídlení. Lipensko je rozvojovou oblastí, kde jsou podmínkou investice do zásobování pitnou vodou, plynofikace a modernizace a dostavba ČOV celého území. Sídla na spojnici Volar a Horní Plané – Pernek, Želnava, Chlum, Pěkná, Slunečná – jsou z hlediska technické infrastruktury slabá a jejich rozvoj bude podmíněn rozvojem zásobování pitnou vodou, kanalizací a plynofikací. Sídla na silnici I/4 jsou v záměrech zařazena pro plynofikaci. V těchto sídlech, a také v celé západní části Šumavy, je však rozvoj ( především služeb cestovního ruchu) podmíněn rozvojem vodovodů (hlavně nových zdrojů) a čistěním splaškových vod. Tyto záměry se neobjevují v žádných krajských koncepcích, infrastruktura je zde závislá převážně na lokálních soustavách. Stávající města zajišťující obsluhu území mají zainvestovanost území na dobré úrovni. Problém je především u center základní obsluhy: Vimperk, Černá v Pošumaví, Frymburk, Horní Dvořiště, Horní Planá, Hořice na Šumavě, Kvilda, Lenora, Lipno nad Vltavou, Loučovice, Stachy, Strážný, Volary, Vyšší Brod, Zdíkov.

Hodnocení a záměry občanského vybavení ve veřejném zájmu Objem a dostupnost veřejných služeb Významným faktorem pro ekonomickou výkonnost regionů je objem a kvalita dostupných veřejných služeb občanského vybavení. Statistická data o objemu a dostupnosti veřejných služeb jsou vesměs k dispozici pouze za okresy. Z údajů jihočeské statistiky vyplývá, že nabídka veřejných služeb v okresech Český Krumlov a Prachatice je vesměs kvantitativně menší nežli v ostatních okresech kraje. Pro šumavskou část obou okresů to znamená, že služby nadmístního významu, vesměs umístěné mimo tuto část (převážně v Prachaticích, Českém Krumlově a Vimperku) jsou poddimenzované a zároveň obtížně fyzicky dostupné.

Kart. 23: Rozmístění veřejného občanského vybavení

Rozhodující jsou investice do vodohospodářství. Samostatný problém představuje západní část řešeného území, kde jsou zejména lokální soustavy a zdroje, které jsou většinou na hranicích kapacit.

Zdroj: vlastní šetření

49


Školství Tab. 10: Školství Základní škola hodnotově Dojížďka Kapacita Základní Název Počet Mateřská Základní (1 bod = 1. do Střední základních umělecká obce obyvatel školka škola stupeň, základních škola škol škola 2 body=1. škol a 2. stupeň) Vacov 1354 1 1 250 2 0 0 Nicov 92 0 0 0 0 dojížďka do ZS Stachy (z www.nicov.cz) 0 0 Vrbice 72 0 0 0 0 dojížďka do ZS Vacov (dle mapy) 0 0 Stachy 1216 2 2 330 4 z toho Javorník 130 0 1 Zdíkov 1608 1 1 300 2 0 0 Vimperk 8390 4 4 1530 8 1 1 dojížďka do ZS Borová Lada, na 2.stupeň do Nové Hutě 99 0 0 0 0 0 0 ZS Zdíkov (z www.mujweb.cz/www/borlada/) dojížďka do ZS Borová Lada, na 2.stupeň do Kvilda 169 0 0 0 0 0 0 ZS Vimperk (z www.mujweb.cz/www/borlada/) 2. stupeň dojížďka do ZS Vimperk Borová Lada 284 1 1 40 1 0 0 (z www.mujweb.cz/www/borlada/) dojížďka do ZS Šumavské Hoštice Buk 284 0 0 0 0 0 0 (z www.sumavskehostice.cz) dojížďka do ZS Šumavské Hoštice Žárovná 113 0 0 0 0 0 0 (z www.sumavskehostice.cz) Šumavské Hoštice 395 1 1 200 2 0 0 Drslavice 64 0 0 0 0 dojížďka do ZS Šumavské Hoštice 0 0 dojížďka do ZS Šumavské Hoštice Kratušín 52 0 0 0 0 0 0 (z www.sumavskehostice.cz) 2. stupeň dojížďka do ZS Vimperk Horní Vltavice 390 1 1 40 1 0 0 (z www.hornivltavice.cz) dojížďka do ZS Šumavské Hoštice Záblatí 352 0 0 0 0 0 0 (z www.sumavskehostice.cz) Volary 4068 1 1 750 2 0 1 dojížďka do ZS Horní Vltavice Kubova Huť 114 0 0 0 0 0 0 (dle www.kubova-hut.cz) Strážný 285 1 1 40 1 2. stupeň dojížďka do ZS Vimperk 0 0 Lenora 803 1 1 75 1 2. stupeň dojížďka do ZS Volary 0 0 Zbytiny 300 0 1 60 1 2. stupeň dojížďka do ZS Volary 0 0 Stožec 219 1 1 16 1 2. stupeň dojížďka do ZS Volary 0 0 Křišťanov 141 0 0 0 0 dojížďka do Zbytiny, 2. stupeň do ZS Volary 0 0 Boletice 292 0 0 0 0 dojížďka do ZS Chvalsiny (z www.chvalsiny.cz) 0 0 Nová Pec 632 1 1 120 1 2. stupeň dojížďka do Horní Plané 0 0 Želnava 131 0 0 0 0 dojížďka do ZS Horní Planá 0 0 Horní Planá 2293 1 2 395 4 0 0 Hořice na Šumavě 800 1 1 60 1 0 0 dojížďka na 2. stupeň do Horní Plané Černá v Pošumaví 826 1 1 125 1 0 0 (dle www.cernavposumavi.cz) Frymburk 1319 1 1 250 2 0 0 Přední Výtoň 266 0 0 0 0 dojížďka do ZS Loučovice 0 0 Vyšší Brod 2561 1 1 370 2 0 0

50


Základní škola hodnotově Dojížďka Kapacita Název Počet Mateřská Základní (1 bod = 1. do základních obce obyvatel školka škola stupeň, základních škol 2 body=1. škol a 2. stupeň) Lipno nad Vltavou 550 1 1 35 1 dojížďka do ZS Loučovice Loučovice 1970 1 2 332 4 Český Krumlov 14443 9 6 2185 12 Prachatice 11843 2 5 1900 10

V mateřských školách v okresu Český Krumlov bylo 190 míst na 1000 obyvatel do 15 let oproti krajskému průměru 195; okres Prachatice je v počtu míst v mateřských školách dokonce nadprůměrný, z detailnějšího průzkumu se lze domnívat, že existuje významný rozdíl mezi šumavskou a ostatní částí okresu. Kritičtější nežli kvantitativní údaje o kapacitách veřejného vybavení se jeví fyzická dostupnost těchto zařízení. V obcích bez jakékoliv školy žije 7,23 % obyvatel řešeného území. Ve školství se kvantitativní nerovnováhy v nabídce veřejných služeb týkají zejména míst ve středních školách (gymnasiích, středních odborných školách a středních odborných učilištích), kde v roce 2005 bylo v okresu Český Krumlov celkem 202 míst na 1000 obyvatel ve věku do 15 let a v okresu Prachatice celkem 233 míst oproti celokrajskému průměru 364 míst. V celém řešeném území se nachází jen jediné gymnasium ve Vimperku (z řešeného území dojíždějí studenti též do gymnasií v Prachaticích a Českém Krumlově), další dvě střední odborné školy jsou též ve Vimperku. Pro rozvoj oblasti především pro cestovní ruch by bylo vhodným regionálním záměrem posílení středního školství se specializací na cestovní ruch. Teritoriálně nejvhodnější oblastí by byly Volary.

0 0 3 3

0 0 1 1

Zdroj: internetové stránky obcí

centrum osídlení centrum základní obsluhy

Tabelární přehled dokládá poměrně velké množství obcí s nižším stupněm škol. Tento stav lze hodnotit jako významnou hodnotu sociálního pilíře, kterou je třeba podporovat pro vyvážený stav v území, tj. pro stabilizaci počtu obyvatel. Z celkem 34 obcí v řešeném území jich má 19 mateřskou školu, 8 obcí má plnou devítiletou základní školu, dalších 12 obcí mají základní školu s 1. až 5. ročníkem.

Základní Střední umělecká škola škola

Vyšší školství není v řešeném území zastoupeno a nenachází se ani v Prachaticích. Vítané by mohlo být působení vysokých škol z nedalekých Českých Budějovicích tématicky spojené s ochranou přírody v řešeném území, což by mohlo vyústit do prospěšné spolupráce s Národním parkem nebo a CHKO při zakládání center vzdělávání a výzkumu.

Zdravotnictví a sociální služby Sociální služby Jediným statisticky sledovaným ukazatelem, kde okres Prachatice a pravděpodobně i Český Krumlov (data nebyla k dispozici, jedná se o odhad) mohou vykázat lepší nežli celokrajské výsledky, jsou zařízení sociální péče pro seniory. Okres Prachatice nabízí 54,5 místa v domovech důchodců oproti celokrajským 32,0 místům. Ale i tak lze konstatovat, že tyto služby jsou nedostatečné. Sociální služby jsou v centrech základní obsluhy zastoupené pouze v 33% obcí, což současně dokládá velké vzdálenosti při terénní péči s velkými dojížďkovými vzdálenostmi. Zlepšení stávající situace je možné buď takovou politikou územního rozvoje, která nebude podporovat rozvoj (druhého) bydlení v osadách a částech obcí v odloučené poloze (starší generace bude tedy přicházet do vybraných již vybavených sídel) nebo regionální podporou dovybavení center základní obsluhy.

51


Tab 11: Sociální služby Název obce Vacov Nicov Vrbice Stachy Zdíkov Vimperk Nové Hutě Kvilda Borová Lada Buk Žárovná Šumavské Hoštice Drslavice Kratušín Horní Vltavice Záblatí Volary Kubova Huť Strážný Lenora Zbytiny Stožec Křišťanov Boletice Nová Pec Želnava Horní Planá Hořice na Šumavě Černá v Pošumaví Frymburk Přední Výtoň Vyšší Brod Lipno nad Vltavou Loučovice Kašperské hory Český Krumlov Prachatice

Počet obyvatel 1354 92 72 1216 1608 8390 99 169 284 284 113 395 64 52 390 352 4068 114 285 803 300 219 141 292 632 131 2293 800 826 1319 266 2561 550 1970 1603 14 443 11 843


52

Domov s pečovatelskou službou 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 1 0 1 0 3 2

Domov důchodců 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 Zdroj: internetové stránky obcí


Zdravotnictví

specialisté (zubař, gynekolog) (1bod=zubař nebo gynekolog ambulantně, 2body=zubní nebo gynekologická ordinace)

0 0 0 1 1 11 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 4 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 0 0 1 0 4 0 2 1 15 12

1 0 0 1 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 2 1 0 3 0 0 0 1 1

1 0 0 3 2 23 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 8 0 0 1 0 0 0 0 0 0 4 0 2 3 0 11 0 4 2 31 25


0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1

Zdravotnická záchranná služba – výjezdové stanoviště

specialisté ambulantně

2 0 0 3 5 15 0 1 1 0 0 0 0 0 1 0 4 0 1 2 0 0 0 0 0 0 4 3 2 4 0 3 2 3 2 25 24

Zdravotnická záchranná služba

specialisté (zubař, gynekolog)

0 0 0 1 3 1 0 1 1 0 0 0 0 0 1 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 1 2 0 0 1 2 1 0 1 0

nemocnice

praktický lékař + praktický lékař pro děti a dorost (1bod=praktický lékař ambulantně, 2 body=praktický lékař)

1 0 0 1 1 7 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 2 0 0 1 0 0 0 0 0 0 2 1 0 2 0 1 0 1 1 12 12

ambulance

praktický lékař – ambulantně

1354 92 72 1216 1608 8390 99 169 284 284 113 395 64 52 390 352 4068 114 285 803 300 219 141 292 632 131 2293 800 826 1319 266 2561 550 1970 1603 14443 11843

praktický lékař

Vacov Nicov Vrbice Stachy Zdíkov Vimperk Nové Hutě Kvilda Borová Lada Buk Žárovná Šumavské Hoštice Drslavice Kratušín Horní Vltavice Záblatí Volary Kubova Huť Strážný Lenora Zbytiny Stožec Křišťanov Boletice Nová Pec Želnava Horní Planá Hořice na Šumavě Černá v Pošumaví Frymburk Přední Výtoň Vyšší Brod Lipno nad Vltavou Loučovice Kašperské hory Český Krumlov Prachatice

počet obyvatel

Název obce

Tab 12: Zdravotnictví

0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 1

0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 0 1 0 0 0 0 0 0 0


53


Z tabelárního přehledu vyplývá, že nemocnice se nacházejí mimo řešené území, nejbližší jsou v okresních městech. Tento stav odpovídá záměrům zdravotnictví, nepředpokládá se jeho změna. Pro řešené území jsou typické ambulance praktického lékaře, který do místa dojíždí. Tato služba chybí ovšem v Nové Peci. Klíčovou službou pro hodnocení sociálního pilíře je záchranná služba, jejiž zařízení jsou umístěna mimo řešené území. Z toho vyplývá vyšší dojížďková vzdálenost a delší čas dojezdu nad požadovaný standard. Pomalá dostupnost rychlé záchranné služby představuje zřetelnou překážku pro stabilizaci nebo růst populace v řešeném území. V řešeném území by bylo vzhledem k počtu návštěvníků třeba stabilizovat službu v některém z těchto sídel – Vimperk (počet lékařů v místě a úvahy o rozvoji ubytování lázeňského typu), Volary (poloha) nebo H. Planá (poloha). Západní část řešeného území pokrývá služba v Prachaticích, problematická je proto spíše oblast kolem Lipna.

V oblasti zdravotnické péče oba okresy hluboce nedosahují celokrajského průměru 283 obyvatele na lékaře (Český Krumlov 367 obyvatel na lékaře, Prachatice 359 obyvatel na lékaře). I po eliminaci okresu České Budějovice s výrazně nadprůměrnou vybaveností vzhledem k celokrajským zařízením je ukazatel zkoumaných okresů ve srovnání s dalšími okresy nejméně příznivý. Lékařské služby ambulantní péče v okresu Český Krumlov poskytuje 21,2 přepočtených lékařů a v okresu Prachatice 22,4 osob na 10 000 obyvatel oproti krajskému průměru 25,9 osob. Jediná nemocnice je ve Vimperku, část území spáduje k nemocnicím v Prachaticích a Českém Krumlově. Samostatná ordinace praktického lékaře se nachází pro dospělé jen v 11 obcích a pro děti a dorost dokonce jen v 5 obcích. Do dalších 7 obcí (dospělí) respektive 9 obcí (děti a dorost) a dalších 5 částí obcí (dospělí) respektive 1 části obce (děti a dorost) lékař občas zajíždí. Obdobně obtížná je dosažitelnost lékařské péče stomatologické a gynekologické. V obcích bez jakékoliv (i občasné) přítomnosti lékaře žije 9,8 % obyvatel řešeného území.

Kulturní a další vybraná vybavenost Tab. 13: Kulturní a vybraná sportovní zařízení Název počet Kulturní obce obyvatel dům Vacov 1354 Nicov 92 Vrbice 72 Stachy 1216 Zdíkov 1608 Vimperk 8390 kult. dům Nové Hutě 99 Kvilda 169 Borová Lada 284 Buk 284 Žárovná 113 Šumavské Hoštice 395 Drslavice 64 Kratušín 52 Horní Vltavice 390 Záblatí 352 Volary 4068 Kubova Huť 114 Strážný 285 Lenora 803 Zbytiny 300 Stožec 219 Křišťanov 141 Boletice 292 Nová Pec 632 Želnava 131 -

54

kino

knihovna

kino kino -

knihovna knihovna knihovna knihovna -

Galerie, památník apod. muzeum galerie a muzeum muzeum galerie a muzeum muzeum -

Bazén či koupaliště -

sjezdovka sjezd. zim. st. a sj. sjezd. sjezd. sjezd. sjezd. sjezd. -


Název obce Horní Planá Hořice na Šumavě Černá v Pošumaví Frymburk Přední Výtoň Vyšší Brod Lipno nad Vltavou Loučovice Kašperské hory Český Krumlov Prachatice

počet obyvatel 2293 800 826 1319 266 2561 550 1970 1603 14443 11843

Kulturní dům kulturní dům kulturní dům kulturní dům kulturní dům

kino

knihovna

kino kino (2x) kino

knihovna knihovna knihovna knihovna knihovna (3x) knihovna


Galerie, památník apod. muzeum muzeum muzeum muzeum muzeum

Bazén či koupaliště -bazén, golf bazén bazén

sjezdovka sjezd. sjezd. -


Kulturní vybavenost je soustředěna téměř výlučně v centrech základní obsluhy. Existuje stabilní síť knihoven s přístupem k internetu. Početnější jsou zařízení zaměřená na návštěvníky – muzea. Sklářská tradice je zastoupena velice nevýrazně. Řada obcí má vybavenost na zimní sporty - vleky, ikdyž jejich atraktivita je pouze pro menší okruh návštěvníků (chybí náročné tratě).

Závěr Špatná dostupnost veřejných služeb je při poměrně špatné dopravní obslužnosti významným faktorem kvality života s dopady na atraktivitu, a tudíž i ekonomickou prosperitu. Významně to kontrastuje s poměry například v přilehlé části rakouského Mühlviertelu (viz kapitola Širší vztahy). Největším problémem je udržení menších škol v území, pokrytí sociálními službami a vybudování záchranné služby s rychlou dojížďkou. Služby nepokrývají v oblasti sociálních a zdravotnických služeb území tak, aby byl dosažen vyvážený stav území s ostatními pilíři, tj. pilířem přírodním a hospodářským, přičemž disparity sociálního pilíře se negativně promítají do pilíře hospodářského.

55


Dopravní infrastruktura

Dopravní vazby v rámci Evropy, ČR, kraje V evropských souvislostech můžeme sledovat základní dopravní směry vedoucí řešeným územím resp. jeho okolím – jedná se zejména o severojižní směr Praha – České Budějovice – Linec, a to jak železniční, tak i silniční koridor. Dostavba kapacitního silničního i železničního propojení má přispět k odstranění pozůstatků „železné opony“ v přeshraničních vazbách, přispět občanům, podnikatelům, cestovnímu ruchu a umožnit vyšší využití potenciálu kraje. Sledovaná oblast je ve svých okrajových polohách (z hlediska širších souvislostí) proťata dvěma mezinárodními železničními tratěmi. V západní poloze je to trať Plzeň – Klatovy – Železná Ruda – Bayerisch Einstein – Zwiesel – Regen s pokračováním do Mnichova. Ve východní poloze pak trať sítě TEN-T Praha – České Budějovice – Horní Dvořiště – Summerau – Linec a regionálními tratěmi České Budějovice – Český Krumlov – Černý Kříž – Volary s odbočkou Černý Kříž – Nové Údolí a Rybník – Lipno nad Vltavou. Trať Praha – Linec jako železniční trasa E55/E551 má prioritní význam v evropských souvislostech. Tato trať je významná z hlediska mezistátní dopravy zboží. Jedná se IV. tranzitní železniční koridor České republiky, který je součástí PRIORITNÍHO PROJEKTU EU č. 22 – sítě TEN-T (železniční osa Atény – Praha – Norimberk – Drážďany s ramenem Praha – Linec. Tento úsek je navržen na parametry dvoukolejné elektrizované tratě o rychlosti 160 km/h (současná traťová rychlost v úseku České Budějovice – Horní Dvořiště je jen 70 km/h). Část z Prahy do Českých Budějovic je již ve výstavbě a dle usnesení vlády ČR má být dokončena v roce 2016. Územně nedořešený je zatím úsek Ševětín – České Budějovice; v současné době se připravuje schvalovací proces 2. změny ÚP VÚC Českobudějovické sídelní regionální aglomerace, který koridor trasy jednoznačně vymezí. Na propojení mezi Českými Budějovicemi a Lincem (na českém území) byla zpracována vyhledávací studie. Při projednávání konceptu ÚP VÚC Jihočeského kraje přijalo zastupitelstvo JČK usnesení preferovat tzv. „kaplickou trasu“. Na základě zpracované technicko-ekonomické studie probíhají jednání v rámci EU i s rakouskou stranou o budoucí výstavbě nové tratě, protože současná kapacita bude vyčerpána nejpozději v r. 2025. Eurokoridor sever – jih Iniciativa Eurokoridor Sever-jih je jedním z prostředků posilujících význam a možnost kvalitního a kapacitního propojení středního pásu Evropy – E55 – trasa TEN-T. Dálnice D3/R3 a IV. tranzitní železniční koridor ČR území tanguje skrze hraniční přechod Dolní Dvořiště stejně tak jako IV. tranzitní železniční koridor (Horní Dvořiště).

56

Mezinárodní projekt Adriatic-Baltic Landbridge, kterého se účastní sedm evropských zemí, je zaměřen na tranzitní dopravu s cílem propojit Jaderské a Baltské moře. Osa Balt–Jadran (přes „Štětín-Berlín – Drážďany – Praha – České Budějovice – Linec – Salzburg – Villach – s pokračováním na Terst / Koper a dále na Benátky, resp. Rijeku) je na obrázku vpravo znázorněna zeleně. Koridory silniční sítě překračující hřeben Šumavy a koncentricky pokračují přes střední Čechy. Jsou to trasy Plzeň – Železná Ruda – Regen, Praha – Strakonice – Strážný – Pasov a Praha, České Budějovice – Linec. V těchto osách je kromě regionálních vazeb umožněno i dálkové propojení středních Čech a Českobudějovicka s oblastmi Pasov, Norimberk, Mnichov a Linec. Ve směru západ-východ je v českém předpolí důležitý dopravní tah Klatovy – Strakonice – České Budějovice tangující území a tah Železná Ruda – Sušice – Kašperské Hory – Vimperk – Lenora – Volary – Vyšší Brod – Dolní Dvořiště podélně propojující severojižní radiály. Tento tah je základním propojením sídelní struktury řešeného území. Na všech těchto tazích dochází k řadě problémů – od nevyhovujících průjezdů sídel a rekreačních oblastí přes kolize dopravy se zájmy ochrany přírody a krajiny až po problémy specifické, lokální. Významnou nadregionální silniční stopu v přímém sousedství území představují trasy TEN-T – E 56 a E60 Regensburg – Pasov – Linec – Vídeň. Tato trasa spojuje důležitá sídla Podunají ve směru západ-východ. Dálnice A3, A1, A8 jsou základní kostrou ve směru jih-jihozápad a nadregionálního směru na sever a na jih. Z analýz v časti rozborů VÚC Jihočeského kraje vyplývá definice pěti hlavních dopravních multimodálních směrů kraje, které jsou dány historickým vývojem, georeliéfními a demografickými poměry Jihočeského kraje a celého přilehlého středoevropského prostoru. Tři z těchto směrů se dotýkají krajského města České Budějovice a dva z těchto dopravních směrů mají radiální polohu vůči Praze. Z hlediska Šumavy se jedná o tyto hlavní dopravní směry: „sever-jih“ (Praha – Tábor – České Budějovice – Linec), směr „západ-jih“ (Plzeň – Strakonice, nebo Písek – České Budějovice), směr „západ-východ“ (Klatovsko, Domažlicko – Strakonice – Písek – Tábor – Vysočina). Pro řešené území je nejpodstatnější směr „sever-západ“ (Praha – Strakonice – Pasov), ve kterém prochází trasa R/4 a I/4. Páteřní dopravní osou celého kraje je stavba dálnice D3 a navazující rychlostní komunikace R3 Praha – České Budějovice – Dolní Dvořiště st. hranice. Z hlediska počtu km dálnic je Jihočeský kraj velmi pozadu – nyní disponuje méně než 20 km dálnic z celkových cca 650 km v celé republice. Další větší úsek Tábor – Soběslav – Bošilec má být realizován do r. 2011. Navazující zahraniční


jsou vzájemně propojeny v severní části kraje celostátními tratěmi číslo 201 Tábor – Ražice a 224 Tábor – Horní Cerekev. V severozápadní části kraje doplňuje základní kostru železniční trať číslo 200 Protivín – Zdice, která navazuje na železniční trať číslo 190. V jižní části kraje je významným prvkem dopravní obsluhy území soubor regionálních železničních tratí číslo 194 České Budějovice – Volary, Nové Údolí – Černý Kříž, číslo 197 Číčenice – Volary a číslo 198 Strakonice – Volary. Navržený rozvoj železniční sítě – návrhy na výstavbu nových železničních tratí a rozsah navržených úprav stávajících železničních tratí (na rozdíl od návrhů v oboru silniční dopravy) lze považovat za progresivní, takže by měl umožňovat preferenci a dobrou konkurenceschopnost železniční dopravy před dopravou silniční v souladu se záměry státní dopravní politiky a dopravní strategie Evropské unie.

Obr. 7: Projekt A-B Landbridge

Zdroj: UÚR3/07 sborník ze semináře

komunikace – rychlostní silnice S10 ve směru na Linec vyúsťující na dálnici A7 (Linz – Unterweitersdorf) má na rakouské straně plánové datum dokončení v roce 2014; délka 37 km, 7 tunelů. Napojení rychlostní komunikace R3 je z místa křížení se silnicí II/155 u Dolního Třebonína (v návrhu přeřazena jako I/39), odkud je navržen obchvat okolo Českého Krumlova ze severu do Kájova a dále po stávající trase silnice I/39. Dalším napojením je silnice II/163 spojující Dolní Dvořiště a Vyšší Brod. Za vstupní brány do řešeného území z R3 můžeme tedy považovat Kájov u Českého Krumlova a Vyšší Brod na dolním Lipnu. Železniční doprava je významnou součástí dopravního systému území. Rozhodujícím provozovatelem železniční dopravy v Jihočeském kraji jsou v současné době České dráhy, a. s., doplňujícím pak (mimo řešené území) Jindřichohradecké místní dráhy a. s. Současná úroveň železniční sítě a železniční dopravy na území kraje byly analyzovány v samostatném projektu kraje a v průzkumové etapě VÚC Jihočeského kraje. Základní dopravní kostru přibližně ve tvaru kříže tvoří celostátní železniční tratě číslo 220 Praha – Benešov u Prahy – České Budějovice s pokračováním v trati číslo 196 České Budějovice – Horní Dvořiště ve směru „sever-jih“ jako IV. tranzitní železniční koridor ČR, který je zařazen do evropských sítí dle mezinárodních dohod AGC, AGTC a TER, s větví tratě číslo 226 Veselí nad Lužnicí – České Velenice, která figuruje pouze v dohodě TER. Ve směrech „západ-jih“ a „západ-východ“ představuje železniční spojení trať číslo 190 Plzeň – České Budějovice (s pokračováním v trati číslo 199 České Budějovice – České Velenice) a s odbočením z trati číslo 220 do železniční trati číslo 225 Veselí nad Lužnicí – Jihlava. Výše zmíněné tahy jsou zařazeny do doplňkové sítě TEN-T. Tyto hlavní železniční směry

Současný stav letišť a ostatních ploch byl podrobně analyzován v rozborové etapě ÚP VÚC Jihočeského kraje. Na území Jihočeského kraje se nachází síť uznaných letištních ploch, které dle statutu a druhu povoleného provozu členíme na veřejná mezinárodní letiště, neveřejná mezinárodní letiště, veřejná vnitrostátní letiště, neveřejná vnitrostátní letiště, plochy pro sportovní létajících zařízení (kategorie UL), neveřejná vnitrostátní vrtulníková letiště (heliport), neveřejná vnitrostátní vrtulníková letiště (heliport) pro Leteckou záchrannou službu a vojenské záložní letištní plochy. Z hlediska širších souvislostí bude mít na sledované území relevantní dopad přestavba bývalého vojenského letiště Planá u Českých Budějovic na veřejné mezinárodní letiště České Budějovice. Jde o významný rozvojový projekt dopravní infrastruktury v Jihočeském kraji. Armáda ČR předala toto letiště do vlastnictví Jihočeského kraje. V současné době má statut veřejného vnitrostátního a neveřejné mezinárodní letiště kategorie 4C. Provoz zajišťuje akciová společnost Jihočeské letiště České Budějovice a. s., vlastněná Jihočeským krajem a Statutárním městem České Budějovice. Probíhají projektové práce s cílem vybudovat veřejné mezinárodní letiště regionálního charakteru určené pro provoz dopravních letadel i za ztížených povětrnostních podmínek. Ve vztahu k ochrannému režimu Národního parku Šumava je letecká činnost nad prostorem NP omezena. Civilní vyhlídkové motorové lety jsou zde podmíněny souhlasem Správy národního parku. Pro mezinárodní regionální přelety jsou na česko-německé a česko-rakouské hranici vymezeny hraniční body, nad nimiž je možné v určité výšce vlétávat či vylétávat nad území České republiky. Říční (vodní) doprava je v řešeném území provozována pouze v oblasti Lipenské vodní nádrže, která je pro celou oblast svým plošným rozsahem i přitažlivými podmínkami pro rekreaci a vodní sporty velmi atraktivní. Vodní doprava zde má charakter vyhlídkový, rekreační. Mimo to jsou zde provozovány přívozy, které plní funkci každodenní dopravní obsluhy. Vyhlídkové lodě i přívozy jsou v turistické sezóně intenzívně využívány.

57


Pravidelná (linková) osobní doprava na Lipně však bohužel v současné době provozována není. Ta by mohla (zejména ve spojení s nabídkou cyklistických tras) představovat velmi vhodnou alternativu osobnímu automobilu. Bohužel tak tato nejkapacitnější dopravní cesta v oblasti lipenska zůstává nevyužita. Na konci devadesátých let se výrazně změnily priority využívání vltavské vodní cesty. Evropské zkušenosti s ekonomickou efektivitou „turistického průmyslu“ a atraktivita území Jihočeského kraje s jeho četnými přírodními a kulturně-historickými památkami jsou výzvou pro další rozvoj rekreační plavby. Významným projektem dopravní infrastruktury (který se začne realizovat v tomto roce) je splavnění jihočeského úseku Vltavy do Českých Budějovic, což bude mít vliv i na posuzovanou oblast. Cyklistická doprava prožívá v současné době významnou renesanci. Lze ji rozdělit na cyklistickou dopravu ve městech a cykloturistiku. Cyklistická doprava ve městech (zejména každodenní cesty do zaměstnání, škol a za vybaveností) vystupuje jako samostatný dopravní obor, představující ekologicky příznivější alternativu osobnímu automobilu. Musí proto být zájmem dopravní politiky a dopravní strategie měst ji podporovat vytvářením co nejpříznivějších podmínek. Nástrojem k tomu jsou především územní plány měst. V převážné části Jihočeského kraje jsou velmi dobré podmínky pro cykloturistiku. To se týká i Šumavy a jejího podhůří. Zejména na Šumavě a v Novohradských horách přitom jízdní kolo představuje ideální dopravní prostředek, který na jedné straně turistům zvýší v podstatné míře jejich akční rádius (v porovnání s pěším turistou), na druhé straně mu umožní přístup do míst, kam se nelze dostat s osobním automobilem, přičemž je z hlediska vlivu na životní proObr. 8: Česko-rakouská cyklistická příhraniční trasa

středí daleko příznivější. Výhody jízdního kola lze znásobit kombinací s železniční dopravou, za záslužný čin nutno označit cyklobusy, jejichž provoz na území kraje byl zahájen v roce 2003. Dle důležitosti a významu se cyklotrasy dělí na dálkové I. a II. třídy, regionální III. třídy a místní IV. třídy. Na síti cyklotras dominuje mezinárodní cyklistická trasa EuroVelo 7, jejíž součástí jsou dálkové cyklotrasy č. 11 a 12 (Praha) – Tábor – Dolní Bukovsko – Hluboká nad Vltavou – České Budějovice – Český Krumlov – Dolní Dvořiště – (Linz) a cyklotrasa č. 32 Greenways Praha – Tábor – Jindřichův Hradec – Nová Bystřice – Slavonice – Wien a další dálkové trasy. Obě trasy ovšem neprotínají řešené území. Územím naopak prochází Česko – rakouská příhraniční trasa (viz obrázek). Pěší doprava. Řešeným územím prochází evropská dálková trasa E10. Tato trasa spojuje Německo (Nuorgam) – Česko – Rakousko – Itálii – Francii a Španělsko (Tarifa). Přes území Čech vede od Varnsdorfu přes Prahu do Českých Budějovic a dále řešeným územím do Vyššího Brodu – Studánek. Na tuto páteřní síť navazuje centrální šumavská dálková trasa (více v tématu rekreace). Osobní hromadná doprava je nedílnou součástí dopravní infrastruktury kraje. Její kvalita významně ovlivňuje dopravní chování obyvatel a návštěvníků kraje. Osobní hromadná doprava představuje ekologicky příznivější alternativu osobnímu automobilu. V analytické části prací ÚP VÚC JČK byla popsána úroveň současné osobní hromadné dopravy na území kraje. V řešeném území není osobní hromadná doprava zavedena do Drslavic v prachatickém okrese. V rámci kraje provozuje 15 dopravců veřejnou linkovou autobusovou dopravu (mezi nimi ČSAD Jihotrans, ČSAD Autobusy ČB, ČSAD STTRANS, ČSAD Jindřichův Hradec, COMETT Plus atd.) a další 2 dopravci drážní dopravu (České dráhy, Jindřichohradecké místní dráhy). Nákladní doprava bude realizována (s výjimkou cyklistického) všemi dopravními obory (zejména silniční a železniční) po trasách tvořících dopravní infrastrukturu Jihočeského kraje. Dělba mezi jednotlivými dopravními obory je dána především dopravní politikou státu a kraj má jen omezené možnosti ji ovlivňovat. Přesto je zájmem kraje upřednostňovat ekologicky příznivější dopravní obory. V nákladní dopravě se to týká zejména kombinovaných přepravních systémů. Tyto kombinované systémy budou realizovány po komunikačních trasách uvedených v popisu jednotlivých dopravních oborů. Překládací terminály budou lokalizovány územními plány dotčených měst (obcí). V předkládaném návrhu ÚP VÚC jsou považovány za informativní záměr. Logistická centra budou umístěna především na rozvojových

Zdroj: ÚAP JČK, webové stránky kraje

58


plochách uvedených v urbanistické části předkládaného návrhu ÚP VÚC. V rámci regionu je ve státní koncepci podpory logistiky navrhováno regionální veřejné logistické centrum pouze v Českých Budějovicích, pro které je zpracována i ekonomická studie ve variantách. Toto logistické centrum bude mít výrazný dopad na tranzitní nákladní dopravu v řešeném území. V řešeném území je intenzivní kamionová přeprava dřeva a stavebnin, a to na komunikacích II. a III. třídy, které pro dané zatížení nejsou konstruovány. Tyto problémy jsou mimo jiné důsledkem tarifně nevýhodných a provozně nepružných přepravních podmínek dráhy, která by dopravnímu zatížení silnic mohla odlehčit.

Silniční doprava v řešeném území Silnice R4 a I/4 Praha – Milín – Mirotice – Nová Hospoda – Strakonice – Volyně – Vimperk – Strážný – státní hranice Tato silnice I/4 byla zařazena do vybrané silniční sítě ČR jako „hlavní“ (do evropské mezinárodní silniční sítě však zařazena není!). Silnice je v úseku z Prahy až po Dubenec u Příbrami vybudována jako rychlostní komunikace R4, po křižovatku se silnicí I/20 „Nová Hospoda“ byla v několika úsecích (přeložka Milín, přeložka Mirotice) upravena do homogenních parametrů, řada úseků však přežívá v původní trase i parametrech. Silnice R4 bude vedle dálnice D3 po dokončení v úseku Dubenec – Nová Hospoda představovat druhou nejvýznamnější silniční komunikaci na území Jihočeského kraje. Její dopravní význam bude spočívat především v kvalitním silničním spojení pro radiální vztahy směrované do písecko – strakonické aglomerace (a částečně i Prachaticka). Nezanedbatelným zůstane i její mezinárodní dopravní význam ve směru na Pasov a bavorskou dálniční síť. V centrální části Vimperka je trasa vedena přeložkou (na estakádě), její pokračování je však velmi závadné – konflikt s přilehlou zástavbou, nevyhovující směrové, šířkové i výškové parametry trasy až po Korkusovu Huť (v délce cca 4 km). Ve svém pokračování (do Horní Vltavice) překračuje trasa v obci Kubova Huť hřbet Boubínského pohoří. Parametry v tomto úseku jsou rovněž skromné, nikoli však záludné. Problémem tohoto úseku je však nadmořská výška, která v Kubově Huti dosahuje 1000 m, což způsobuje velké problémy při zabezpečení sjízdnosti v zimním období. Jižně od Horní Vltavice je trasa vedena údolím potoka Řasnice do Strážného, odkud stoupá k hraničnímu přechodu. Trasa v tomto úseku prochází územím NP Šumava. V příhraničním úseku Nová Houžná – Strážný, hraniční přechod je zprovozněna přeložka. V úseku Vimperk – Nová Houžná je navržena úprava trasy prakticky v celé délce (v základní variantě s tunelem pod Kubovou Hutí). Záměr je v poměrně vysokém stupni předrealizační přípravy, zařazen jako veřejně prospěšná stavba. Ve VÚC JČK bylo sice prověřeno variantní řešení zahloubenou trasou pod Kubovou Hutí, ale to již bylo v ZÚR opuštěno, mj proto, že silnice I/4

je jedinou mezinárodní silnicí I. třídy na území ČR procházející územím národního parku. Stávající tunelová varianta bude navržena s dostatečně široce vymezeným koridorem tak, aby přesné vedení trasy mohlo být řešeno až v navazujících dokumentacích. Šířka koridoru umožní (jako etapové řešení) vybudování přídatných pruhů v úseků se stoupáním v potřebném rozsahu. Silnice I/39 v úseku od I/3 Kamenný Újezd – Český Krumlov – Horní Planá – Volary – Houžná po I/4 V úseku Mokrá – Černá v Pošumaví byla dokončena přeložka, takže v současné době je v homogenních parametrech upravena silnice I/39 v celém souvislém úseku z Českého Krumlova až do Černé v Pošumaví. Úprava trasy na průtahu obcí Černá v Pošumaví a lokalitou Černá v Pošumaví nádraží (místní část Hůrka obce Horní Planá) považována za informativní záměr. Její trasu možno navrhnout v územním plánu obou dotčených obcí (za fixní body její trasy považovat principiálně konec přeložky Mokrá – Černá v Pošumaví, viz výše, přemostění a hráz mezi Lipenskou přehradou a „malým Lipnem“ a západní okraj zastavěného území lokality Černá v Pošumaví, nádraží). V úseku Horní Planá (včetně) – Želnava – Záhvozdí je navržena přeložka, a to jako nevariantní závazný záměr veřejně prospěšné stavby (se zákresem koridoru). Trasu přeložky ve Volarech je možno navrhnout v územním plánu obce na jeho jihozápadním okraji (za fixní body její trasy považovat stávající trasu silnice I/39 v lokalitě Planerův Dvůr na jižním okraji a stávající trasu silnice I/39 v lokalitě Brixův Dvůr na západním okraji); (v ZÚR je zařazen záměr jako územní rezerva). Přeložka mimo zastavěné území obce Lenora a místní části Nová Houžná je v ZÚR navržena invariantně s tunelem. Její trasu možno navrhnout v územním plánu obce s ohledem na požadavky ochrany krajiny a přírodních hodnot mimo území NP Šumava a NPR Velká Niva (za fixní body její trasy považovat stávající trasu silnice I/39 před železničním přejezdem na východním okraji obce ve směru od Volar a křižovatku se silnicí I/4 v Nové Houžné).

Silnice II. třídy regionálního významu II/141 Vodňany – Prachatice – Volary V úseku Prachatice – Volary (mimo) je navržena stavební úprava, a to jako závazný záměr (se zákresem koridoru). Záměr je veřejně prospěšnou stavbou. V úseku Prachatice – Libínské sedlo je navržena přeložka ve čtyřech variantách, nicméně tento úsek není v řešeném území. II/163 Černá v Pošumaví – Lipno – Vyšší Brod – Dolní Dvořiště Přeložka je v dotyku se zastavěným územím obce Černá v Pošumaví považována za informativní záměr (viz silnice I/39). Její trasu možno navrhnout v územním plánu obce. V úseku Černá v Pošumaví – Frymburk je navržena homogenizace do normových parametrů principiálně ve stávající trase (v sídle Milná krátká přeložka)

59


jako směrný záměr; v grafické části zakreslen koridor jako nevariantní. Ve Vyšším Brodě je navržena přeložka principiálně po severním okraji zastavěného území města, a to jako nevariantní závazný záměr (se zákresem koridoru); Přeložka v úseku Čertova Stěna – Vyšší Brod – klášter je již vybudována ve smyslu územního plánu. Přeložka Vyšší Brod – Dolní Dvořiště je navržena jako směrný záměr v náhorní poloze odsunuté severně cca o 1 km oproti stávající trase (v ZÚR byl záměr vypuštěn). Silnice II. třídy nadmístního významu II/167 Horní Vltavice – Borová Lada – Kvilda V návrhu ÚP VÚC je prodloužena východním směrem do křižovatky s přeložkou silnice I/4 v Horní Vltavici a to jako nevariantní závazný záměr (se zákresem koridoru). Záměr je veřejně prospěšnou stavbou. Vybrané ostatní silniční komunikace III/1634 Horní Planá – Bližší Lhota – Zadní Zvonková, státní hranice: V úseku Horní Planá – Bližší Lhota („přemostění Lipna“) je ve ÚPVÚC navržena nová trasa včetně mostu přes Lipenskou nádrž, a to jako nevariantní záměr (se zákresem koridoru). V ZÚR bylo stanoveno záměr mostu přes Lipno vypustit (nahražen záměrem homogenizace silnice v úseku Želnava – P. a Z. Zvonková, který ovšem v podstatě neřeší problém obyvatel pravého břehu Lipna, jakož i spojení levého břehu Lipna s lyžařským areálem Hochficht). V úseku Bližší Lhota – Zadní Zvonková, státní hranice je navržena homogenizace do normových parametrů principiálně ve stávající trase jako směrný záměr. V současné době, tj. po otevření přechodu, zde projíždí cca 600 vozidel denně. Obr. 9: Železniční doprava v řešeném území

Zdroj: Rozvoj dopravní infrastruktury JČK, I. Študlar

60

V řešeném území se vyskytují problémy se sjízdností komunikací v zimním období, např. celá trasa mezi Černou v Pošumaví a Frymburkem je velmi problematicky sjízdná, zejména při hustších sněhových srážkách. Problémem jsou chybějící technika, či její nedostatečná kapacita, v neposlední řadě omezení schopnosti efektivně likvidovat sníh a námrazu pomocí posypů solí. Tento problém se tak stává limitem rozvoje cestovního ruchu. Železniční doprava v řešeném území Významnou pozornost věnuje Jihočeský kraj mimo jiné právě zkvalitnění dopravní infrastruktury v jižní části Šumavy. V rámci krajského projektu byl zpracován návrh obsluhy tohoto území lehkou kolejovou dopravou, systémem tram-train. Jeho součástí je studie prodloužení regionální dráhy Rybník – Lipno nad Vltavou do Černé v Pošumaví, vedené rekreační oblastí na levém břehu Lipenské vodní nádrže. Byla zpracována první část studie pro úsek Lipno nad Vltavou – Frymburk. Stanice Nové Údolí (lokalita obce Stožec) – zde se počítá s úpravami pro přestup na autobus. Trať byla původně spojena, v osmdesátých letech však byla v úseku Jandelsbrunn – Haidmühle snesena. V současné době se připravuje společný česko-bavorský projekt revitalizace tratě v úseku Pasov – Waldkirchen s návaznou autobusovou dopravou v úseku Waldkirchen – Nové Údolí a přestupem na českou železniční síť. Na řešeném území nejsou tratě celostátního významu. Regionální tratě normálního rozchodu Volary – České Budějovice, Černý Kříž – Nové Údolí Trať by měla být v cílovém stavu elektrizována a zařazena jako součást Šumavských elektrických drah. U Kladenského Rovného je v konceptu ÚP VÚC JČK navržena úprava trasy (tunel) jako směrný záměr; v ZÚR byl záměr vypuštěn. V současné době se připravuje revitalizace celé tratě (optimalizace traťových poměrů ke zvýšení cestovní rychlosti), která v oblasti lipenské vodní nádrže bude koordinována s projektem protipovodňové ochrany (možnost zvýšení hladiny nádrže při povodňových stavech). Rybník – Lipno Menší úprava trasy tratě v úseku Loučovice – Lipno nad Vltavou je možná v souvislosti s výstavbou ŠED; návrh je součástí konceptu ÚP VÚC JČK. Jinak je tato trať územně stabilizována a nově elektrizována. Číčenice – Prachatice – Volary a Strakonice – Vimperk – Volary Tratě by měly být v cílovém stavu elektrizovány a zařazeny jako součást Šumavských elektrických drah. Vyšší standard kvality dopravní obsluhy území vyžádá drobnější stavební úpravy. V současné době se připravuje racionalizace tratě Číčenice – Volary a střednědobě i Strakonice – Volary s cílem zvýšení bezpečnosti provozu na regionálních tratích a omezení pobytu v jednotlivých dopravnách.


Návrhy na nové železniční tratě Šumavské elektrické dráhy (dále jen ŠED); jedná se „lehkou“ elektrizovanou železniční trať příměstského charakteru vedenou na vlastním drážním tělese. Návrhy jejích tratí byly v konceptu ÚP VÚC JČK převzaty od projektanta (IKP CE Praha), a to v aktuálních (k datu zpracování konceptu) trasách. Z hlediska ekonomické návratnosti záměru může dát odpověď na tuto otázku pouze studie proveditelnosti; nicméně z hlediska souladu s rozvojovými koncepcemi kraje (podpora turistického ruchu) lze záměr hodnotit kladně, neboť představuje ekologicky příznivější variantu dopravě silniční (zejména vůči osobnímu automobilu). Ve studii prodloužení regionální dráhy Rybník – Lipno nad Vltavou do Černé v Pošumaví (zpracovanou IKP CE – 11/2007) byly vyjmenovány následující přínosy: dobudování důležitého propojení v rámci konceptu ŠED napojení systému ŠED na koridorovou trať Praha – České Budějovice – Linz napojení na transevropskou žele zniční síť TEN-T – prioritní projekt č. 22 umožnění rychlého napojení Lipenska na sídelní aglomerace měst České Budějovice a Linz zajištění rychlé, kapacitní a ekologické dopravy v podélném směru podél celé oblasti Lipenska vytvoření předpokladu pro další rozvoj služeb v oblasti cestovního ruchu, rekreace a sportu i dalších forem podnikání dnes limitovaných prudkým rozvojem individuální automobilové dopravy budování ekologické dopravy, která umožní přirozenou regulaci individuální automobilové dopravy, a to i ve vazbě na postupné předpokládané zpoplatnění silnic I. tř. i nižších tříd vytvoření předpokladu pro konání významných sportovních akcí, jakými bylo např. MS v jízdě na raftech, ale kterou může být i uspořádání olympijských her v Praze v roce 2020 využití systému lehké kolejové dopravy s přiblížením osídlení, resp. klientům, tím zvýšení konkurenceschopnosti systému vůči individuální automobilové dopravě budování systému lehké kolejové dopravy s přiměřenými náklady Dále byly ve studii určeny následující rizika a nutná opatření: je nutné, aby příprava systému pokračovala s dostatečnou akcelerací, neboť jinak může dojít k realizaci různých investičních počinů v trase dráhy, které způsobí významné překážky v její realizaci bude nezbytné legislativně, resp. normotvorně upravit technické parametry pro systémy lehké kolejové dopravy bude nutné řešit opatření ve vztahu k různým limitům a konfliktům v oblasti ekologie, které jsou však technicky realizovatelné bude nutné ze strany Jihočeského kraje i mikroregionu Lipenska a obecně šumavských obcí získat obecnou podporu pro záměr dostavby dráhy Lipno nad Vltavou – Černá v Pošumaví bude nutné prosadit ve spolupráci s dalšími kraji (viz vyhodnocení

a popis podobných systémů v České republice) zařazení těchto regionálních projektů mezi projekty Generálního plánu rozvoje dopravní infrastruktury – GEPARDI (viz informace o vazbě na nadřazené dokumenty), kde projekty již uvedeny byly, ale před projednáním ve Vládě ČR byly ze seznamů vypuštěny je nutné upravit legislativu tak, aby na výstavbu lehkých kolejových drah mohl přispívat i Státní fond dopravní infrastruktury (zatím může přispívat pouze na výstavbu, nikoli na provoz) V konceptu ÚP VÚC JČK byl posuzován záměr výstavby nových železničních tratí: 1) Horní Planá (nebo Nová Pec) – Aigen v Horním Rakousku a 2) Lenora (nebo Horní Vltavice) – Kvilda (údolím Teplé Vltavy). V prvním případě se jedná o reminiscenci nerealizovaného záměru z doby před první světovou válkou, ve druhém případě o námět prezentovaný autory Koncepce rozvoje kolejové dopravy Jihočeského kraje (IKP CE Praha; na úrovni konceptu). V obou případech, přestože v obecné poloze možno považovat železnici za příznivou alternativu vůči automobilu z hlediska vlivu na životní prostředí, lze předpokládat, že ekonomická efektivnost záměru by byla problematická a průchodnost záměru (z hlediska krajinných hodnot území) velmi nejistá. Proto žádný z těchto záměrů nebyl do předkládaného dopravního návrhu zahrnut. Ostatní železniční síť V návrzích rozvoje železniční dopravy a elektrické trakce kraje zpracovaných projekční kanceláří IKP CE Praha byly v jednotlivých fázích prací navrženy „městské elektrické dráhy“ vesměs jako pokračování elektrizovaných (lehkých) tratí v příměstských oblastech s možností existujících vleček. Tyto návrhy se týkají měst mimo řešené území. V budoucnu nelze vyloučit, že může dojít k zastavení provozu na některé (zejména regionální) dráze. Pozemky dráhy nedotčené popisovanými záměry jsou proto považovány za územně stabilizované. Pokud by mělo dojít k zastavení provozu na některé z uvedených drah, měla by být zařízení dráhy zakonzervována a nikoli fyzicky likvidována. Změnit účel využití pozemků celostátní či regionální dráhy (nutných pro zachování jejich provozu) je proto možné pouze změnou zásad územního rozvoje kraje.

Vodní doprava Mezi sledované vodní cesty (ve smyslu zákona č. 114/95 Sb. o vnitrozemské plavbě) na území Šumavy dále patří účelové vodní cesty na přehradní nádrži Lipno. V současné době je zde provozována nepravidelná a charterová osobní lodní doprava. Hlavními přístavišti na Lipenském jezeře jsou: Lipno nad Vltavou, Frymburk, Černá v Pošumaví a Horní Planá. Říční toky vždy tvořily přirozenou překážku pro trasování pozemních komunikací. Ty byly v našich podmínkách od středověku překonávány mosty. Nicméně dodnes je v místech přechodu říč-

61


ních toků silniční síť deformována chybějícími mosty. V některých případech byla (nebo i je) absence mostů suplována přívozy. Ty z přívozů, které ležely v trase silniční komunikace, byly donedávna provozovány silničními správami (a bezplatně) jako určitá služebnost státu vůči veřejnosti za to, že nebyl schopen v daném místě most zřídit. Přívozy tak byly považovány (a možno i dnes považovat) za součást silniční sítě kraje. V současné době jsou v kraji v provozu tři přívozy (všechny na vodní nádrži Lipno, které napojují příhraniční oblasti za přehradou s vnitrozemím). Přívozy fungují celoročně kromě zimních měsíců. Jedná se o spojení: Horní Planá – Bližší Lhota (silnice III/1634), Dolní Vltavice – Rothovský mlýn (silnice III/1638), Frymburk – Přední Výtoň (silnice III/16312).

Cyklistická doprava V konceptu ÚP VÚC JČK jsou určité cyklotrasy zařazeny mezi závazné záměry (nevariantně, s návrhem koridoru) jako veřejně prospěšné stavby, zařazeny vybrané úseky dálkových cyklistických tras, které je navrženo (pro zvýšení standardu jejich kvality a zvýšení bezpečnosti) stavebně upravit (v některých úsecích je se stavební úpravou spojeno i jejich přesměrování do vhodnější trasy). V převážné míře se jedná o zřízení samostatných stezek pro pěší a cyklisty navržených podél silnic (a to buď v jejich přidruženém dopravním prostoru, nebo na pozemcích k silničnímu pozemku přilehlých). V řešeném území leží cyklotrasy: Lipno nad Vltavou – Frymburk podél II/163 v celé délce úseku Lipno, obec – křiž. II/163 x II/162 Frymburk – Černá v Pošumaví podél II/163 v celé délce úseku křiž. II/163 x II/162 – II/163 x I/39 (možno využít úseky II/163 při její stavební úpravě) Horní Planá – Pernek podél I/39 v úseku Karlovy Dvory – Horní Planá (včetně) – Pernek, křiž. III/1633 (možno využít stávající silnici I/39 v případě výstavby její přeložky, záměr však nelze oddalovat). Pro dobré fungování lokální sítě cyklotras v řešeném území je zapotřebí kvalitní a dostatečně kapacitní páteřní trasy vzájemně propojující mezinárodní cyklistickou trasu EuroVelo 7 ( úsek Český Krumlov – Dolní Dvořiště – Linec) s centrální Šumavou, Rakouskem, Bavorskem a vnitrozemskou sítí Prachaticka a Strakonicka. Hlavní zdroje informací Koncept územního plánu velkého územního celku Jihočeského kraje Sborník ze semináře v Českých Budějovicích 29. 3.–30. 3. 2007 – příloha časopisu Urbanismus a územní rozvoj č. 3/07 – Prezentace VÚC JČK a města ČB Trilaterální koncept rozvoje – Bayerischer Wald / Šumava / Muhlviertel – pilotní projekt UNESCO – zpracovatel Terplan a. s., červen 1994, pořizovatel Ministerstvo hospodářství ČR Plánování rozvoje Šumavy – časopis Urbanismus a územní rozvoj č. 6/93 Studie prodloužení regionální dráhy Rybník – Lipno nad Vltavou do Černé v Pošumaví – I.etapa (IKP CE) Prezentace Rozvoj dopravní infrastruktury a dopravní obslužnosti Jihočeského kraje – Ing. Ivan Študlar, KÚ – KHEJ Další mapové a datové podklady poskytnuté JČK

62


Horninové prostředí a geologie

Zájmové území je budováno především metamorfovanými horninami moldanubika (pestré a jednotvárné skupiny), do kterých pronikají mladší intruze magmatických granitoidních hornin centrálního a středočeského plutonu. Řešené území je z pohledu přítomnosti ložisek nerostných surovin chudé. Zastoupena jsou hlavně nevyužívaná ložiska stavebního (Výškovice) a dekoračního kamene (Křišťanov) a grafitu (Bližná). Těsně za hranicí řešeného území jsou známa ložiska průmyslových nerostů (abrazivní granáty Ktiš, živcové suroviny Chvalšiny). V území NP Šumava není těženo žádné ložisko nerostných surovin, v území CHKO Šumava je těženo jediné výhradní ložisko stavebního kamene Bližná (dobývací prostor Černá v Pošumaví), které představuje lokální zdroj této suroviny pro celou Lipenskou aglomeraci. Jeho těžba je malá (v řádech prvních desítek tis. tun ročně) a ověřené zásoby nízké (přes 600 tis. m3). Surovina je velmi variabilní (migmatitické ruly, erlány a dolomitické vápence), zpracovává se v místě na drcené kamenivo. Perspektiva ložiska zůstává v lokální rovině, kterou je schopno zásobovat do vytěžení zásob v dobývacím prostoru na základě platného plánu otvírky, přípravy a dobývání (POPD), tj. několik desítek let v závislosti na vývoji poptávky. Zbývající části řešeného území (tj. celé území NP a CHKO Šumava) jsou a nadále budou zcela závislé na dovozu stavebních surovin (kamene, štěrkopísků) ze severněji položených produkčních oblastí Jihočeského kraje (stavební kámen – Prachaticko, Českokrumlovsko, štěrkopísky – Českobudějovicko, případně Strakonicko, Písecko). Je zřejmé, že dovozní závislost celého regionu na základních stavebních surovinách lze z pohledu jeho dalšího udržitelného rozvoje hodnotit jako omezující limit. Důvody pro tento závěr jsou následující: transport stavebních surovin ze vzdálených produkčních oblastí (nákladní automobilová doprava) jednak zatěžuje místní komunikace, jednak je zdrojem nadměrného hluku a emisí, nutné mezideponie těchto materiálů mohou představovat rušivé antropogenní prvky v krajině, v nejcennějších partií NP a CHKO Šumava (stavby, údržba a opravy účelových komunikací) jsou aplikovány cizorodé horninové typy (granulity), které se v tomto prostoru nevyskytují. V nedávné minulosti v celé oblasti existovala řada drobných lůmků, těžeben a písníků, které byly příležitostně využívány jako místní zdroje pro údržbu cest a drobné opravy. Jelikož se jedná o ložiska nevyhrazených nerostů (stavebního kamene a písků), která jsou součástí pozemku, zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny (§ 16, odst. 1), v platném znění, je umožněno jejich případné využití pro stavební účely i v prostoru NP a CHKO. Pokud vyplyne z dalšího předpokládaného vývoje osídlení v řešeném území zvýšená potřeba stavebního kamene, bylo by vhodné prověřit způsoby jeho zajištění například účelovou studií. Jejím

cílem by bylo vyhodnocení současného stavu, předpokládaného vývoje poptávky po stavebních materiálech, vymezení vhodných lokalit místního významu a zhodnocení vhodnosti těchto místních materiálů pro předpokládané terénní úpravy, údržbu komunikací a vybrané stavební záměry v území. Dále by by mohla rovněž dát argumentačně podloženou odpověď na otázku, zda pro udržitelný rozvoj území je s ohledem na jeho vysokou přírodní hodnotu výhodnější import stavebních surovin či jeho minimalizace, doprovázená účelným využitím lokálních zdrojů.

Vodní režim v území Hydrologická charakteristika zájmového území Zájmové území řešené v Územní studii Šumavy se z hlediska hydrologie povrchových vod nachází z převážné části v hlavním povodí Labe. Malá část území náleží k povodí Dunaje. Z hlediska Plánu hlavních povodí České republiky jsou tato dílčí dunajská povodí přiřazena k hlavnímu povodí Moravy (v plném názvu „hlavní povodí Moravy včetně dalších povodí přítoků Dunaje“). Povodí Labe lze v řešeném území rozdělit na následující dílčí povodí (řazeno od severozápadu k jihovýchodu): povodí horní Otavy – čhp 1-08-01 povodí Volyňky – čhp 1-08-02 povodí Blanice – čhp 1-08-03 povodí horní Vltavy (po Malši) – čhp 1-06-01 Povodí Dunaje lze v řešeném území rozdělit na následující dílčí povodí (řazeno od severozápadu k jihovýchodu): povodí Ilzu – čhp 4-03-01 povodí Grosse Mühl – čhp 4-04-01 povodí Kleine Mühl – čhp 4-04-02 Z hlediska podzemních vod celé řešené území spadá do krystalinika v povodí horní Vltavy a Úhlavy – číslo hydrogeologického rajonu 631. Zvodnění lze charakterizovat jako lokální. Jednotlivé kolektory jsou zpravidla odvodňovány do nejbližšího vodního toku.

Užívání vod Plavba Účelová vodní cesta – přehradní nádrž Lipno – dáno vyhláškou MD č. 222/1995 Sb. Záplavová území § 66 zákona č. 254/2001 Sb.

63


Záplavová území jsou administrativně určená území, která mohou být při výskytu přirozené povodně zaplavena vodou. Jejich rozsah je povinen stanovit na návrh správce vodního toku vodoprávní úřad. Přehled stanovených záplavových území v řešeném území je uveden v přiložené tabulce. Území určená k rozlivům povodní § 68 zákona č. 254/2001 Sb. Pro účely zmírnění účinků povodní může vodoprávní úřad jako preventivní opatření v záplavovém území místo jiných opatření na ochranu před povodněmi rozhodnutím vymezit území určená k rozlivům povodní. V řešeném území není úředně vymezeno žádné území určené k rozlivům povodní. V rámci projektu ELLA – Jihočeský kraj – Protipovodňová opatření v územně plánovací dokumentaci bylo provedeno navržení některých území určených k rozlivům povodní. Jedná se o taková území, kde zaplavení neohrožuje žádné objekty a způsobuje minimální škody. V řešeném území se nachází jedna lokalita navržená projektem ELLA jako vhodné území určené k rozlivům povodní. Toto navržené území nese název Blanice pod Zbytinami (čhp 1-08-03-009) a zaujímá plochu 52,7 ha. Jeho administrativní vymezení ve smyslu § 68 zákona č. 254/2001 Sb. se však v současné době nepřipravuje. Území ohrožená zvláštními povodněmi § 69 zákona č. 254/2001 Sb. Území ohrožená zvláštními povodněmi jsou území, která mohou být při výskytu zvláštní povodně zaplavena vodou. Pokud pro krizové situace předpokládaný rozsah území ohrožených zvláštními povodněmi výrazně přesahuje záplavová území, vymezí se jejich rozsah v krizovém plánu. V řešeném území jsou z hlediska krizového řízení (zákon č. 240/2000 Sb.) vymezena území ohrožená zvláštními povodněmi v souvislosti s poruchami vodních děl Lipno I a Lipno II.

Posouzení bilanční napjatosti Podzemní vody Celé řešené území spadá do jednoho hydrogeologického rajonu – krystalinika v povodí horní Vltavy a Úhlavy. V tomto rajonu nedochází k bilanční napjatosti zdrojů podzemní vody. To znamená, že z hlediska rozvoje území nejsou zdroje podzemní vody omezujícím prvkem. Tuto skutečnost lze hodnotit jako silnou stránku území. Existuje určitý rozpor, protože některé obce nemají dostatečné místní vodní zdroje. Tento rozpor je pouze zdánlivý. Je dán obecnou charakteristikou vlastního hydrogeologického rajonu – krystalinika.

64

Tento rajon se nevyznačuje velikými zvodněmi (jako například Třeboňská pánev), z nichž je možno zásobovat i větší obce, ale také velkým množstvím rozličně distribuovaných malých zvodní (plošně, hloubkově, puklinová podzemní voda). V celkové plošné bilanci vychází území Šumavy jako bilančně nenapjaté – využívané odběry rozhodně nedosahují možností, které toto území poskytuje. Problém zásobování vodou v konkrétní lokalitě může být způsobován vyčerpáním kapacity konkrétní využívané zvodně. Obecně však platí, že v dosažitelné vzdálenosti nebo hloubce by měla existovat další zvodeň. Její využívání však znamená vynaložení nákladů na jímání vody a vybudování nové distribuční infrastruktury. Dostatek podzemní vody v regionu Šumavy lze charakterizovat jako „malé zdroje na hodně místech“. Povrchové vody Přímo v řešeném území se nachází dva profily, v nichž je vyhodnocována bilance množství povrchových vod – Chlum Volary na Teplé Vltavě a Vyšší Brod na Vltavě. Profil Chlum Volary vykazuje v posledních 5 letech napjatý bilanční stav. V některých měsících roku dochází k tomu, že průměrný měsíční průtok měřený vodoměrnou stanicí (tzn. ovlivněný realizovanými odběry a vypouštěními vody) klesá pod hodnotu Q355d (považovanou za nutný minimální zůstatkový průtok), ale nepodkročuje hodnotu Q364d. Na tuto skutečnost je nutno brát zřetel zejména při povolování nových větších odběrů povrchové vody v povodí nad bilančním profilem. Z hlediska možného rozvoje území může tato skutečnost znamenat určité omezení a lze ji proto hodnotit jako slabou stránku území. V profilu Vyšší Brod nedochází k bilanční napjatosti zdrojů podzemní vody. Tento dobrý bilanční stav je dán zejména dotační schopností vodní nádrže Lipno I, která díky svému velkému zásobnímu objemu umožňuje nalepšovat průtoky v suchých obdobích. Z hlediska rozvoje území nejsou zdroje povrchové vody omezujícím prvkem. Tuto skutečnost lze hodnotit jako silnou stránku území. Část řešeného území se nachází v dílčích povodích, která jsou z hlediska bilance množství povrchových vod hodnocena v profilech Březí – Kamenný Újezd na Vltavě (povodí horní Vltavy po Malši), Sušice na Otavě (povodí horní Otavy), Husinec na Blanici (povodí Blanice) a Němětice na Volyňce (povodí Volyňky). Tyto profily jsou hodnoceny z hlediska chování celého povodí a bilanční stavy dosahované v těchto profilech nelze mechanicky přenášet do řešeného území, které se nachází zejména v horních partiích těchto povodí. Vypovídací schopnosti těchto bilančních profilů by bylo možno vyjádřit poměrem plochy, kterou v celkově bilancovaném povodí zaujímá řešené území – námět na mapovou přílohu + planimetrické vyčíslení.


Přehled ploch bilancovaných povodí : Bilanční Celková plocha Dílčí bilancovaná profil nad profilem (km2) plocha (km2) Chlum Volary 340,81 340,81 Vyšší Brod 998,60 657,79 Březí – Kamenný Újezd 1 824,59 825,99 Sušice 536,17 536,17 Husinec 212,66 212,66 Němětice 383,44 383,44

fosforu a dusíku, v povrchových vodách. Eutrofizace je doprovázena rozvojem fotosyntetizujících organismů (fytoplanktonu, obvykle sinic nebo řas) a projevuje se především ve stojatých vodách tvorbou vegetačního zbarvení nebo až vodního květu. Voda s minimálním množstvím živin se označuje jako ultraoligotrofní, se zvyšujícím se obsahem živin pak postupně jako voda oligotrofní, mesotrofní, eutrofní a hypertrofní. Mírou celkového množství biomasy fytoplanktonu je ukazatel chlorofyl.

Zdroj: Povodí Vltavy

Jakost povrchové vody ve vodních tocích Rámcová charakteristika hodnocení jakosti povrchových vod Sledování jakosti povrchové vody (odběry vzorků a provádění jejich analýz) zajišťuje útvar vodohospodářských laboratoří Povodí Vltavy, státní podnik, vyhodnocování zjištěných údajů provádějí provozní střediska povrchových a podzemních vod závodu Horní Vltava a útvar povrchových a podzemních vod generálního ředitelství. Vzorky vody z vodních toků jsou odebírány ve sledovaných profilech obvykle s četností 1x měsíčně. Souhrnné hodnocení jakosti vody se provádí v převážné většině případů z 24 výsledků rozborů za sledované dvouletí. Vyhodnocování jakosti povrchové vody se uskutečňuje podle nařízení vlády č. 61/2003 Sb. a ČSN 75 7221 „Jakost vod – Klasifikace jakosti povrchových vod“ z října 1998, která platí pro jednotné určení třídy jakosti tekoucích povrchových vod. Povrchové vody (tekoucí) se ve smyslu ČSN 75 7221 zařazují podle jakosti vody do 5 tříd: I neznečištěná voda, tzn. stav povrchové vody, který nebyl významně ovlivněn lidskou činností a při kterém ukazatelé jakosti vody nepřesahují hodnoty odpovídající běžnému přirozenému pozadí ve vodních tocích; II mírně znečištěná voda, tzn. stav povrchové vody, který byl ovlivněn lidskou činností tak, že ukazatelé jakosti vody dosahují hodnot, které umožňují existenci bohatého, vyváženého a udržitelného ekosystému; III znečištěná voda, tzn. stav povrchové vody, který byl ovlivněn lidskou činností tak, že ukazatelé jakosti vody dosahují hodnot, které nemusí vytvořit podmínky pro existenci bohatého, vyváženého a udržitelného ekosystému; IV silně znečištěná voda, tzn. stav povrchové vody, který byl ovlivněn lidskou činností tak, že ukazatelé jakosti vody dosahují hodnot, které vytvářejí podmínky umožňující existenci pouze nevyváženého ekosystému; V velmi silně znečištěná voda, tzn. stav povrchové vody, který byl ovlivněn lidskou činností tak, že ukazatelé jakosti vody dosahují hodnot, které vytvářejí podmínky umožňující existenci pouze silně nevyváženého ekosystému. Při hydrobiologickém hodnocení jakosti vody se využívá speciální názvosloví podle úrovně eutrofizace. Eutrofizací se rozumí růst obsahu minerálních živin (nutrientů), především sloučenin

Charakteristika jakosti povrchových vod u sledovaných vodotečí Horní Vltava V průběhu podélného profilu lze u jednotlivých ukazatelů jakosti vody pozorovat odlišnosti, převažuje však průběh s mírnými nárůsty znečištění, ale až pod Českými Budějovicemi (pod soutokem s Malší) a více znatelnějšími pod soutokem s Lužnicí (tyto nárůsty jsou mimo řešené území). BSK5 zpočátku (tj. v řešeném území) odpovídá II. třídě jakosti vody. CHSKCr se v celém podélném profilu pohybuje ve III. jakostní třídě. Amoniakální dusík v řešené oblasti vykazuje I. třídu jakosti vody. Dusičnanový dusík v celém podélném profilu pozvolna narůstá, ale hodnoty nepřesahují úroveň I. třídy jakosti. Celkový fosfor je převážně ve II. třídě, ale výrazně narůstá až pod soutokem s Lužnicí (mimo řešené území). Celkový organický uhlík se pohybuje ve II. a III. třídě. Ukazatel FKOLI se po celé délce vodního toku pohybuje v I. třídě. Koncentrace chlorofylu v převážné většině profilů odpovídají II. třídě jakosti vody. Nejnižší znečištění vykazují ukazatelé dusičnanový dusík a amoniakální dusík. Svojí průměrnou třídou jakosti vody v pěti základních ukazatelích se horní Vltava řadí mezi jakostně nadprůměrné vodní toky v celém povodí Vltavy. Jakost povrchové vody ve vodní nádrži Lipno I Vodní nádrž Lipno I je využívána pro hydroenergetiku, ochranu před povodněmi, nadlepšování průtoků ve Vltavě, k odběru povrchové vody pro úpravnu vody pro obec a papírny Loučovice a je také významným centrem rekreace. Znečištění bočních přítoků nádrže organickými látkami (CHSKMn, CHSKCr) je relativně vysoké (až IV. jakostní třída), dané však již přírodním znečištěním vodních toků v oblasti Šumavy, zejména vysokými obsahy huminových látek z rašelinišť. V posledních letech se stále zvyšuje rekreační využívání vodní nádrže a tím narůstá i znečišťování vody sloučeninami dusíku a fosforu. Výhledově lze očekávat zlepšení situace, neboť jsou postupně modernizovány stávající čistírny odpadních vod a budovány nové kanalizační sběrače pro svedení odpadních vod na centrální ČOV z přilehlých rekreačních oblastí. V roce 2005 nebyl v nádrži zjištěn výraznější kyslíkový deficit ani větší rozvoj vodního květu. V roce 2006 se kyslíkové deficity u dna projevily při teplotní stratifikaci v dubnu (koncentrace kyslíku v hypolimniu kolem 4 mg/l). V červnu do-

65


šlo díky zvýšeným průtokům ke zrušení teplotní stratifikace, která se opět ustavila během července (koncentrace kyslíku u dna 2 mg/l) a v srpnu došlo k definitivnímu promíchání nádrže. Vodní květ sinic byl v roce 2006 výrazněji přítomen ve střední části nádrže v červenci (sinice typu Microcystis a Woronichinia) a po celé dolní polovině nádrže v září (sinice typu Anabaena a Woronichinia). Rozvoj sinic je v různých letních sezónách různý, rovněž se liší zasaženost jednotlivých lokalit. Obecně nelze konstatovat, že rozvoj sinic je plošným problémem celé Lipenské nádrže. Nejproblémovější jsou zátoky, do kterých ústí větší množství špatně vyčištěných nebo nečištěných odpadních vod. Ty sebou přinášejí dostatek živin typu fosfor a dusík. Vysoká úživnost vody způsobuje v prvém kroku nárůst řas. Po jejich vegetační kulminaci a postupném odumírání vznikají teprve vhodné podmínky pro masivní nárůst sinic. Roli hraje také teplota vody. Různý průběh počasí během léta má za následek různou míru nástupu sinic v jednotlivých letech. Z dlouhodobého pohledu (od napuštění nádrže po současnost) lze pozorovat nárůst eutrofizace a s tím i výskyt sinic. Z hlediska krátkodobého pozorování (např. posledních 5 let) nelze trend označit za dramaticky se zhoršující, ale spíše za kolísající. Jakost povrchové vody ve vodní nádrži Lipno II VN Lipno II je vyrovnávací nádrž s krátkou dobou zdržení vody a s intenzivním kolísáním výšky hladiny. Jakost vody v nádrži odpovídá jakosti přitékající z nádrže Lipno I. V roce 2006 byly v nádrži zjištěny poměrně nízké koncentrace fosforu. Obsah chlorofylu zaznamenal jarní maximum, které odpovídalo situaci ve vodní nádrži Lipno I. Otava Povodí horní Otavy představuje jen velmi malou část řešené oblasti (pouze drobné přítoky Otavy). Jakost vody je vyhodnocována až v profilech na hlavním toku – konkrétní výsledky lze jen těžko interpretovat na malá dílčí povodí. Pouze obecně lze konstatovat, že průměrnou třídou jakosti vody v pěti základních ukazatelích se Otava řadí mezi jakostně nadprůměrné vodní toky v celém povodí Vltavy. Volyňka a Blanice Řešenou oblastí protékají také horní úseky Volyňky a Blanice. Tyto úseky se vyznačují malým ovlivněním lidskou činností. Jejich vody jsou zde zatíženy pouze přirozeným znečištěním (huminové látky). Průměrnou třídou jakosti vody v pěti základních ukazatelích se Volyňka řadí mezi jakostně nadprůměrné a Blanice mezi jakostně mírně nadprůměrné vodní toky v celém povodí Vltavy.

66

Hygiena životního prostředí

Územní studie Šumava, oblast environmentální, hygiena životního prostředí Analýza vstupních dat Oblast hygieny životního prostředí zahrnuje posouzení následujících faktorů: čistota ovzduší, hluk, odpadové hospodářství, staré ekologické zátěže. Hluk Hluk je významným fyzikálním faktorem negativních vlivů na životní prostředí a je jednou z podmiňujících okolností pro možné využití území i vnitřních prostorů ze zdravotních hledisek. Z těchto důvodů jsou hlukové vlivy sledovány a pro různé způsoby využívání území i vnitřních prostorů jsou také hlukové hodnoty platnými právními předpisy limitovány. Problematika ochrany před hlukem je legislativně řešena zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Hygienické limity pro hluk jsou stanoveny nařízením vlády č. 148/2006 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací a jsou vztaženy k chráněným venkovním prostorům, chráněným venkovním prostorům staveb a chráněným vnitřním prostorům dle definice v zákoně č. 258/2000 Sb. Prioritní je tedy ochrana veřejného zdraví. Zdroje hluku lze z hlediska druhové skladby charakterizovat jako liniové, plošné a bodové. Liniové zdroje představují v zájmovém území silniční a železniční komunikace. Plošné zdroje hluku mohou být průmyslové, výrobní a skladovací areály, v zájmovém území též sportovní areály a parkoviště. Jako bodové zdroje hluku působí jednotlivé objekty, technologická zařízení na budovách a různé provozovny. Těchto zdrojů může být celá řada, ovšem nejedná se převážně o významné jevy, které by dosáhly regionálního měřítka. Pro posouzení vlivu hluku v rámci řešeného úkolu byla proto pozornost zaměřena zejména na liniové zdroje, okrajově též na zdroje plošné. Nejvýznamnější liniové zdroje hluku představují pozemní komunikace s automobilovým provozem. Řešeným územím prochází silnice I., II. a III. třídy. Dále se zde nachází 4 železniční tratě, z toho jedna v elektrické a ostatní v motorové trakci. Pro posouzení hlukových emisí z komunikací byly využity údaje o intenzitách dopravy dle sčítání Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD). ŘSD provádí celostátní sčítání dopravy v pětiletých intervalech, naposledy proběhlo v roce 2005. Pro odhad skutečného provozu na sledovaných komunikacích do budoucna jsou použity koeficienty předpokládaného vývoje dopravních výkonů dle druhu vozidel, které vycházejí z dlouhodobého výzkumu ŘSD (výhledové koeficienty pro období 2005–2040).


Tab. 14: Liniové zdroje hluku – intenzita dopravy (celoroční průměr za 24 hodin) č. silnice 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 4 39 39 39 39 39 39 39 39 39 39 141 141 141 145 145 145 145 145 145 145 145 160 160 161 162 163 163 163 165 165 167 167 168 169 169 170 170

sčítací úsek 2-1500 2-1501 2-1510 2-1511 2-1512 2-1513 2-1520 2-1530 2-1536 2-1537 2-4831 2-0720 2-1372 2-1380 2-1390 2-1391 2-1408 2-1409 2-1410 2-3150 2-3456 2-1360 2-1370 2-1371 2-1540 2-1550 2-1560 2-1570 2-1572 2-1573 2-1575 2-1580 2-2090 2-2096 2-3750 2-2100 2-1420 2-1430 2-1440 2-1930 2-1936 2-1920 2-1926 2-1910 2-1480 2-1486 2-2690 2-3789

T 962 584 819 819 1 006 962 1 022 1 309 1 153 1 153 675 884 812 812 533 533 347 347 645 x 1 602 720 807 807 254 375 566 528 897 528 1 245 1 245 x 45 524 494 403 777 767 187 39 94 94 162 234 123 769 246

O 2 971 1 767 2 288 2 288 3 565 2 971 2 616 3 491 3 733 3 733 3 626 4 320 2 246 2 246 1 804 1 804 1 687 1 687 3 287 x 4 480 2 594 2 314 2 314 871 1 994 2 572 2 473 6 251 2 473 4 534 4 534 x 275 2 067 3 308 1 908 2 668 2 404 483 194 431 431 769 1 387 573 1 086 1 032

M 25 12 35 35 37 25 51 85 97 97 33 59 61 61 75 75 67 67 102 x 92 30 27 27 23 23 33 23 42 23 38 38 x 5 46 31 56 83 57 2 2 21 21 10 14 7 11 9

S 3 958 2 363 3 142 3 142 4 608 3 958 3 689 4 885 4 983 4 983 4 334 5 263 3 119 3 119 2 412 2 412 2 101 2 101 4 034 x 6 174 3 344 3 148 3 148 1 148 2 392 3 171 3 024 7 190 3 024 5 817 5 817 x 325 2 637 3 833 2 367 3 528 3 228 672 235 546 546 941 1 635 703 1 866 1 287

začátek úseku zaús.171 ve Čkyni vyús.ze 4 Vimperk k.z. xs MK (Pasovská)-Vimperk x s 145 Vimperk z.z. zaús.167 zaús.39 x s 4H vyús. 4H vyús.ze 4 zaús.166 vyús.141 ve Volarech Volary k.z. Chlum z.z. Volary k.z. hr.okr.Prach.a Č.Krumlov vyús.1637 H.Planá vyús.163, Černá v Pošumaví Hořice z.z. zaús.39H Prachatice k.z. Blažejovice vyús.165 Volary z.z hr.krajů 03 a 02 Stachy z.z. zaús.170 Zdíkovec zaús.168 x s MK - býv. 4 Vimperk z.z. spojka 4 a 145 Vimperk k.z. zaús.do 163 H.Dvořiště, 16318 vyús.ze 163 ve V.Brodě vyús.ze 160 vyús.ze 39 vyús.162 vyús.161-V.Brod vyús.ze 141 vyús.1652 Borová Lada Kvilda k.z,vyús.ze 169 vyús.ze 169 vyús.168 hr.krajů 03 a 02 zaús.171 hr.okr.Strak.a Prach.

konec úseku Vimperk z.z. x s 145 zaús.167 Vimperk k.z. xs MK (Pasovská)-Vimperk x s 145 zaús.39 vyús.4H st.hr.ČR-SRN x s 4H x s 145 Hořice z.z. Volary k.z. zaús.do 4 Volary k.z. vyús.141 ve Volarech Chlum z.z. hr.ok.Prach.a Č.Krum. vyús.1637 H.Planá zaús.39H vyús.163, Černá v Pošumaví Blažejovice vyús.165 Volary z.z zaús.do 39 Stachy z.z. zaús.70 Zdíkovec zaús.168 Vimperk z.z. spojka 4 a 145 x s MK - býv. 4 Vimperk k.z. Šumavské Hoštice H.Dvořiště, 16318 Český Heršlág, konec Státní hr. vyús.1605 vyús.162 vyús.161-V.Brod x s 160 vyús.1652 zaús.do 122 zaús.do 4 Borová Lada zaús.do 145 vyús.167 v Kvildě vyús.168 zaús.do 145 v Zdíkovci vyús.171

67


171 2-1900 160 559 171 2-2140 117 576 1602 2-3760 51 147 1637 2-3490 74 242 14136 2-1373 100 336 16910 2-4460 98 716 Vysvětlivky: T – Těžká motorová vozidla a přívěsy O – Osobní a dodávkové automobily M – Jednostopá motorová vozidla S – Součet všech motorových vozidel a přívěsů

5 13 1 4 8 9

Silnice III. třídy nejsou, vzhledem k intenzitě dopravy na nich, akusticky významné. Pozornost je tedy zaměřena na silnice I. a II. třídy. Dle NV č. 148/2006 Sb. se hygienický limit v ekvivalentní hladině akustického tlaku A, s výjimkou hluku z leteckého provozu a vysokoenergetického impulsního hluku, stanoví součtem základní hladiny akustického tlaku A LAeq,T se rovná 50 dB a korekcí přihlížejících ke druhu chráněného prostoru a denní a noční době. Hygienický limit v chráněném venkovním prostoru a v chráněném venkovním prostoru staveb je následující: Hluk v okolí komunikací I. a II. třídy: denní doba LAeq,16h = 50 + 10 = 60 dB noční doba LAeq,16h = 50 + 10 - 10 = 50 dB Hluk v okolí komunikací I. a II. třídy v případě staré hlukové zátěže: denní doba LAeq,16h = 50 + 20 = 70 dB noční doba LAeq,16h = 50 + 20 - 10 = 60 dB Hluk z dopravy obecně závisí na intenzitě, skladbě, rychlosti, a plynulosti dopravy, dále na podélném sklonu nivelety, druhu a stavu vozovky, okolní zástavbě, konfiguraci terénu, stínění a odrazech zvuku. Orientačně lze uvést, že k překročení hladiny hluku LAeq,16h = 70 dB v denní době dochází ve vzdálenosti 7 m od osy komunikace již při intenzitě dopravy okolo 3 000 voz./den s 20% podílem nákladní dopravy. To je kupříkladu stav, který odpovídá situaci na silnicích I/39 a II/141 ve Volarech. K poklesu akustické imise pod 60 dB přitom dochází až ve vzdálenosti cca 30–50 m od osy komunikace. Vzhledem k rozsahu řešeného území i počtu komunikací a sídel není možno v rámci této analýzy provádět modelové výpočty nebo měření hluku na dotčených komunikacích. Analýza tedy spočívá ve výběru úseků komunikací, které jsou z akustického hlediska „problematické“, tj.: je zde pravděpodobně překračován hygienický limit pro hluk z hlavních pozemních komunikací (60/50 dB) u zástavby ve vzdálenosti do 30–50 m od osy komunikace, u zástavby v bezprostřední blízkosti komunikací (např. oddělené pouze chodníkem) je pravděpodobně překračován hygienický limit pro hluk z hlavních pozemních komunikací včetně korekce na starou hlukovou zátěž (70/60 dB),

68

724 706 199 320 444 823

Vacov, vyús.ze 170 hr.krajů 03 a 02 vyús.ze 162 vyús.ze 39 Volary z.z. hr.krajů 03 a 02

zaús.do 4 ve Čkyni Vacov, zaús.do 170 x s 1622 ve Větrné hr.VVP zaús.do 141 Kvilda, zaús.do 169 Zdroj: Sčítání ŘSD v roce 2005

při dalším rozvoji těchto lokalit je nutno zohlednit akustické hledisko. Při nové výstavbě již není možno uvažovat korekci pro případ staré hlukové zátěže, což může v praxi znamenat značný odstup zástavby od komunikace nebo budování dodatečných protihlukových opatření. Posouzení proběhlo metodou analogie dle typových modelových výpočtů pro různé intenzity dopravy, různý podíl nákladní dopravy a různou vzdálenost zástavby u komunikací. Hlukové imise jsou počítány pomocí software LimA 7812-B dle francouzské národní výpočetní metody NMPB-Routes-96. Tato metoda je doporučena evropskou směrnicí 2002/49/EC a v Česku je legislativně zakotvena pro použití při strategickém hlukovém mapování vyhláškou Ministerstva zdravotnictví č. 523/2006 Sb. Úsekům komunikací uvedeným v tabulce je tedy dále potřeba věnovat pozornost. Při výběru byla zohledněna nejen akustická emise z komunikací, ale i charakter zástavby. Důraz je kladen na lokality s koncentrovanou obytnou zástavbou. Akusticky „problematické“ úseky komunikací Komunikace Sídlo I/4 Vimperk, Horní Vltavice I/39 Lenora, Volary, Horní Planá, Černá v Pošumaví, II/141 Volary II/145 Vimperk, Zdíkov, Stachy II/163 Vyšší Brod II/161 Vyšší Brod Zdroj: Vlastní metodické srovnání dle zdroje ŘSD

Na sledovaných železničních tratích s motorovou trakcí je velmi nízká intenzita nákladní dopravy. Osobní doprava je převážně provozována motorovými vozy řady 810 s přívěsnými vozy řady 010. Riziko překračování hygienických limitů je při tomto provozu minimální. Z hlediska akustické pohody působí negativně „pískání“ motorových vozů při průjezdu oblouky s malými poloměry, které jsou v řešeném území z důvodu nepříznivých směrových a sklonových poměrů četné. Tento jev je způsoben pevnými dvojkolími u používaných motorových vozů. Poměrně specifickým zdrojem hluku v řešeném území jsou plošné zdroje spojené s rekreačními aktivitami. Jedná se o areály sjezdo-


vého lyžování, místa letní rekreace zejména okolo vodní nádrže Lipno, autokempinky, frekventované turistické trasy a další místa s vyšší koncentrací turistů. S výše uvedenými zdroji jsou často spojena i parkoviště pro osobní automobily. Hluk z těchto zdrojů může mít negativní vliv jednak na chráněné venkovní prostory a chráněné venkovní prostory staveb (tedy obyvatelstvo), ovšem je třeba zohledňovat i vliv na faunu. Diskutovaným problémem je zejména vliv hluku na populaci tetřeva hlušce. Celá problematika je však poměrně obtížně uchopitelná, a to z důvodu obtížné kvantifikace hlukovým emisí i vzhledem k různé míře vlivu na trvale žijící obyvatele, na rekreanty i na faunu. Jednotlivé lokality je třeba posuzovat individuálně. Ovzduší Problematika ochrany ovzduší je legislativně upravena zákonem č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů, v platném znění. Prováděcí předpis, který stanoví imisní limity je nařízení vlády č. 597/2006 Sb., o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší. Pro posouzení kvality ovzduší v zájmovém území byla opatřena data o zdrojích emisí i o imisním zatížení území z několika zdrojů. Zdroje emisí lze rozdělit na mobilní a stacionární, přičemž stacionární se dále dělí na zvláště velké, velké, střední a malé. Zdroje emitující do ovzduší znečišťující látky jsou celostátně sledovány v rámci tzv. Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Stacionární zdroje jsou zahrnuty v dílčích souborech REZZO 1–3, mobilní zdroje jsou začleněny v dílčím souboru REZZO 4.

V regionálním měřítku jsou zásadní zdroje REZZO 1, kam spadají zvláště velké a velké stacionární zdroje. Naopak střední zdroje (REZZO 2) mají obecně malý podíl na produkci emisí v celé ČR. Zdroje REZZO 3 (malé stacionární zdroje) nabývají na významu v obcích s vysokým podílem vytápění domácností tuhými palivy a vyšší koncentrací zástavby, což je případ i některých obcí v zájmovém území. Z mobilních zdrojů (REZZO 4) se v území uplatňují zejména silniční vozidla na frekventovaných silnicích I. a II. třídy, okrajově též drážní vozidla a nesilniční mobilní stroje. Intenzity dopravy na komunikacích jsou uvedeny v části hluk. Data o imisní situaci v zájmovém území byla převzata z několika zdrojů. Odbor ochrany ovzduší MŽP každoročně vymezuje oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší (OZKO). Sdělení obsahuje procenta území, kde došlo k překročení některého z imisních limitů pro ochranu zdraví lidí, cílového imisního limitu pro ochranu zdraví a cílového imisního limitu pro troposférický ozon pro ochranu vegetace. Na základě dat za rok 2005 (sdělení zveřejněno ve věstníku MŽP č. 3/2007) platí: nikde v zájmovém území nebyl překročen imisní limit, nikde v zájmovém území nebyl překročen cílový imisní limit, na 80,5 % území CHKO Šumava a na 83,4 % území NP Šumava byl překročen cílový imisní limit pro ochranu vegetace pro troposférický ozon.

Tab. 15: Velké stacionární zdroje znečištění v zájmovém území (REZZO 1) Provozovna Činnost Lira, obrazové lišty Výroba pilařská a rámy, a. s.1 a impregnace dřeva KZ Mont spol. s. r. o. – Výroba a rozvod páry Kotelna MĚU Horní Planá a teplé vody, výroba chladu CENTROPOL CZ a. s. – Výroba a rozvod páry teplárna Loučovice a teplé vody, výroba chladu DVB Dveře Výroba stavebně Vyšší Brod a. s.2 truhlářská a tesařská KRAML A SPOL spol. s r. o. – Výroba kovových lakovna konstrukcí a jejich dílů Městské služby Vimperk – Výroba a rozvod páry centrální kotelna Rokle a teplé vody KVINT Vimperk s. r. o. – Odstraňování pevných Ekologická skládka Pravětín 3 odpadů Energetické služby Výroba a rozvod páry města Volary s. r. o. – kotelna a teplé vody Vysvětlivky k tabulce: 1 provoz již ukončen 2 Sapeli a. s. závod Vyšší Brod 3 provozovatel Městské služby Vimperk, s. r. o.

Umístění Horní Planá Horní Planá Loučovice Vyšší Brod Vimperk Vimperk

Emise TZL, SO2, NOx, CO, org. látky TZL, SO2, NOx, CO, org. látky TZL, SO2, NOx, CO, org. látky TZL, SO2, NOx, CO, org. látky TZL, NOx, CO, org. látky TZL, NOx, CO, org. látky

Vimperk Volary

TZL, SO2, NOx, CO, org. látky Zdroj: Emisní bilance za rok 2005 (www.chmi.cz)

69


Vymezení OZKO za rok 2006 nebylo dosud (leden 2008) zveřejněno, nicméně z podkladů ČHMÚ (dokument ZNEČIŠTĚNÍ OVZDUŠÍ NA ÚZEMÍ ČESKÉ REPUBLIKY V ROCE 2006 na www. chmi.cz) plyne: na 1 % plochy území obcí s rozšířenou působností (ORP) Český Krumlov, Prachatice a Vimperk byl překročen cílový imisní limit pro benzo(a)pyren – platí pro centra obcí Vyšší Brod, Loučovice, Horní Planá, Volary, Vimperk, na 100 % území CHKO Šumava a na 100 % území NP Šumava byl překročen cílový imisní limit pro ochranu ekosystémů a vegetace pro troposférický ozon, na 100 % plochy území obcí s rozšířenou působností (ORP) Český Krumlov, Prachatice a Vimperk byl překročen cílový imisní limit pro ochranu zdraví pro troposférický ozon. Výše uvedená publikace dále obsahuje v cca 50 tabulkách a 130 vyobrazeních podrobnou analýzu produkce emisí i imisní situace pro všechny sledované škodliviny. Údaje o kvalitě ovzduší byly dále získány z výsledků měření imisí. V okrese Český Krumlov není umístěna žádná monitorovací stanice Imisního informačního systému IIS-ISKO. V okrese Prachatice leží dvě stanice, ovšem jedna je umístěna přímo v Prachaticích a její data jsou reprezentativní pouze pro vzdálenost 0,5–4 km. Pro popis imisní situace v zájmovém území tedy lze použít pouze stanici Churáňov (CCHU) umístěnou na území obce Stachy. Na stanici probíhá automatizovaný měřící program měření škodlivin NO, NOx, NO2, O3 a SO2 a dále manuální měřící program měření prachu (PM10). Cíle obou měřících programů jsou stanovení celkové hladiny pozadí koncentrací, přičemž naměřená data jsou reprezentativní pro oblastní měřítko 4–50 km. Poslední zdroj informací o imisní situaci je rozptylová studie, kterou zpracovala firma ATEM v roce 2003 jako součást Programu snižování emisí Jihočeského kraje. V rámci této studie byly modelovány škodliviny benzen, NOx, NO2. Na základě všech výše uvedených zdrojů dat lze k imisní situaci v zájmovém území konstatovat: Oxid dusičitý (NO2) Průměrná roční koncentrace NO2 se na většině plochy zájmového území pohybuje do 10 μg.m-3, což je 25 % imisního limitu, který činí 40 μg.m-3. V centru měst a okolo komunikací I/4, I/39, II/141, II/145 a II/163 jsou koncentrace zvýšené do hodnot okolo 15 μg.m-3. Maximální hodinové koncentrace jsou také na většině území výrazně pod imisním limitem. Nejvyšší koncentrace okolo 150 μg.m-3 jsou dosahovány v centru Vimperku. Jedná se o hodnoty okolo 150 μg.m-3, což je cca 75 % imisního limitu, který však dle jeho definice může být překročen až 18krát za kalendářní rok. Oxidy dusíku (NOx) Koncentrace NOx je třeba v zájmovém území sledovat vzhledem k limitu pro ochranu ekosystémů a vegetace, který platí na celém území CHKO a NP Šumava a dále v území nad 800 m n.m. Tento imisní limit pro roční průměr je 30 μg.m-3 a je spolehlivě dodržen

70

na celém území. Nejvyšší koncentrace jsou dosahovány okolo hlavních komunikací a pohybují se okolo 12 μg.m-3. Oxid siřičitý (SO2) Imisní limity pro ochranu zdraví lidí i pro ochranu ekosystémů a vegetace nejsou nikde v zájmovém území překračovány. Koncentrace jsou hluboko pod imisními limity Prach (PM10) Situace u celostátně nejproblematičtější škodliviny je relativně dobrá. Průměrné roční koncentrace se pohybují na většině území v rozmezí 10–30 μg.m-3, přičemž imisní limit je 40 μg.m-3. U 24hodinových koncentrací PM10 je rozhodující 36. nejvyšší naměřená koncentrace. Imisní limit je totiž překročen, pokud je tato koncentrace vyšší než 50 μg.m-3. Dle zdrojů ČHMÚ přitom část území spadá do pásma 20–30 μg.m-3 a část do pásma 30–50 μg.m-3. Určité riziko dosažení nebo překročení imisního limitu přesto existuje. Dle zkušenosti k tomu dochází buď v obcích s intenzivní nákladní automobilovou dopravou nebo zejména v obcích s vysokým podílem vytápění domácností tuhými paliv. Právě v zájmovém území přitom podíl vytápění tuhými palivy u domácností činí převážně 80–100 %. Výjimkou jsou města Vimperk a Volary (40–60 %) a obce Černá v Pošumaví, Frymburk, Kvilda a Kubova Huť (60–80 %). Troposférický ozon (O3 ) Jak již bylo výše uvedeno, na většině zájmového území je překračován cílový imisní limit pro ochranu zdraví (maximální denní osmihodinový průměr) i cílový imisní limit pro ochranu ekosystémů a vegetace (AOT 40). Tento stav se však týká většiny území ČR. Vzhledem k tomu, že nejvyšších koncentrací O3 je dosahováno ve vyšších nadmořským výškách, je však zájmové území jedním z nejhorších v tomto směru v rámci celé ČR. Benzo(a)pyren Škodlivinou benzo(a)pyren se vyjadřují veškeré polycyklické aromatické uhlovodíky. Jedná se o látky s prokazatelně karcinogenními účinky na lidský organismus. Příčinou vnosu benzo(a) pyrenu do ovzduší, je v zájmovém území nedokonalé spalovaní fosilních paliv, jak ve stacionárních, tak i mobilních zdrojích. Ze stacionárních zdrojů jsou to především domácí topeniště (spalování uhlí). Z mobilních zdrojů jsou to zejména vznětové motory spalující naftu. V roce 2006 použil ČHMÚ zpřesněnou metodiku mapování. Nově se tak řada měst a obcí dostala do území s překročeným cílovým imisním limitem (celkem 9 % plochy ČR, kde žije přibližně 69 % obyvatelstva). I v řešené oblasti se tato území nachází ve Vyšším Brodě, Loučovicích, Horní Plané, Volarech a Vimperku, přičemž riziko překračování není vyloučeno ani v menších obcích. Ostatní sledované škodliviny (benzen, olovo, kadmium, arsen, nikl, oxid uhelnatý) Koncentrace těchto škodlivin v ovzduší jsou v zájmovém území výrazně podlimitní. Shrnutí Z hlediska kvality ovzduší se jedná o jeden z nejčistších regionů v rámci celé ČR. Přesto je třeba upozornit na tyto problémy:


zvýšené koncentrace prachu a benzo(a)pyrenu v sídlech způsobené vytápěním pevnými palivy a zřejmě i dopravou, nadlimitní koncentrace troposférického ozonu na většině zájmového území. Odpadové hospodářství Problematika nakládání s odpady zasahuje do oblasti hygieny životního prostředí zejména prostřednictvím nakládání s nebezpečnými odpady, případně též dalšími činnostmi, které mohou zprostředkovaně ovlivnit veřejné zdraví. V současné době je v zájmovém území provozována Skládka Pravětín – skládka skupiny SOO3 dle způsobu technického zabezpečení, určená pro ukládání odpadů kategorie ostatní odpad včetně odpadů s podstatným obsahem organických biologicky rozložitelných látek, tj. odpadů, které nelze hodnotit na základě jejich vodného výluhu a odpadů z azbestu za podmínek stanovených v § 7 vyhlášky č. 294/2005 Sb., o podmínkách ukládání odpadů na skládky a jejich využívání na povrchu terénu a o změně vyhl. č. 383/2001 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady (před účinností vyhl. č. 294/2005 Sb. tzv. skládka komunálních odpadů). V současné době jsou provozovatelem skládky Městské služby Vimperk, s. r. o. Z hlediska nakládání s odpady je obtížná situace v místech s roztroušeným osídlením. Odvoz odpadu je ekonomicky neefektivní z důvodu velkých vzdáleností a malého množství odpadu.

Problematická může být i „živelná“ produkce odpadů v lokalitách s vyšší intenzitou rekreace avšak bez patřičné infrastruktury (vodácké terény, intenzivně využívané lyžařské, cyklistické a turistické trasy, okolí vodní nádrže Lipno). V souladu s legislativními požadavky i obecnými trendy je třeba i do budoucna snižovat množství odpadu ukládaného na skládkách. Kromě běžné separace plastů, papíru, skla apod. bude nutné třídit a odděleně zpracovávat i biologicky rozložitelný odpad. V rámci řešeného území a jeho bližšího okolí existuje potenciál pro zpracování tohoto odpadu v kompostárnách, přičemž nejde pouze o domovní odpad, ale i odpad z údržby zeleně a ze zemědělské činnosti. Staré ekologické zátěže Staré ekologické zátěže vyskytující se v řešeném území jsou uvedeny v tabulce č. 16. Lokality jsou z kvantitativního hlediska hodnoceny jako lokální a bodové, nejedná se o takové jevy, které by dosáhly regionálního měřítka. Dále je třeba upozornit na riziko výskytu starých ekologických zátěží na celém území Vojenského újezdu Boletice. Jedná se zejména o kontaminaci způsobenou provozem vojenské techniky a také existencí střelnic a skladů munice. Konkrétní data však v současnosti nejsou k dispozici. Případné další využití jednotlivých lokalit v újezdu musí být vázáno na zjištění skutečného stavu zejména vody, půdy a horninového prostředí.

Tab. 16: Staré ekologické zátěže v řešeném území Obec Nicov Zdíkov Vacov Borová Lada Vimperk Vimperk Vimperk Vimperk Buk Horní Vltavice Lenora Lenora Strážný Strážný Stožec Volary Volary Volary Nová Pec Černá v Pošumaví Vyšší Brod Vyšší Brod

ID Zátěže 15334001 1925001 17609001 10789001 18208004 18208001 18208005 18208006 16416001 4459001 7995002 7995001 15668001 15668002 1569001 18473002 18473003 18473001 1052201 1986001 8713001 18899001

Riziko kvalitativní 3 – střední 3 – střední 4 – nízké 4 – nízké 4 – nízké 2 – vysoké 4 – nízké 4 – nízké 3 – střední 4 – nízké 3 – střední 3 – střední 3 – střední 4 – nízké 4 – nízké 3 – střední 4 – nízké 4 – nízké 4 – nízké 2 – vysoké 3 – střední 4 – nízké

Riziko kvantitativní 3 – lokální 4 – bodové 3 – lokální 3 – lokální 3 – lokální 3 – lokální 3 – lokální 3 – lokální 3 – lokální 4 – bodové 3 – lokální 3 – lokální 3 – lokální 3 – lokální 3 – lokální 4 – bodové 3 – lokální 4 – bodové 4 – bodové 3 – lokální 4 – bodové 4 – bodové

Název Farma Nicov - Šašek Nový Dvůr Śáry Farma Nový Svět – Nahodil Farma Klášterec Huťský Dvůr Farma Korkusova Huť E.ON Energie, a. s. Vimperk Vyšovatka Horní Vltavice Houžná I Houžná II Farma Strážný Farma Hliniště Farma České Žleby Mlynařovice JČDZ a. s. skládka Volary Chlum Nová Pec Plánička Čertova Stěna Studánky Zdroj: www.cenia.cz

71


Použité podklady Ředitelství silnic a dálnic ČR: Výsledky celostátního sčítání dopravy na silniční a dálniční síti v roce 2005 (www.rsd.cz) Liberko, M. (2004): Novela metodiky pro výpočet hluku ze silniční dopravy, Planeta MŽP 2/2005 Liberko, M. (1989): Úvod do urbanistické akustiky. SNTL Praha, 1989 Vaverka J. a kol. (1998): Stavební fyzika – Urbanistická, stavební a prostorová akustika. Vysoké učení technické v Brně , Brno 1998 Emisní bilance za rok 2005, ČHMÚ, Praha (www.chmi.cz) Ostatnická, J. a kol. (2007): Znečištění ovzduší na území České Republiky v roce 2006, ČHMÚ, Praha Kužel, J. a kol. (2007): Sdělení odboru ochrany ovzduší MŽP o hodnocení kvality ovzduší – vymezení oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší, na základě dat za rok 2005 Macoun, J. a kol. (2007): Znečištění ovzduší a atmosférická depozice v datech, Česká republika 2006, ČHMÚ, Praha Píša a kol. (2003): Rozptylová studie – Koncepce snižování emisí a imisí znečišťujících látek v Jihočeském kraji, ATEM, Praha Databáze starých ekologických zátěží (www.cenia.cz)

Ochrana přírody a krajiny

1. Obecná charakteristika území z pohledu ochrany přírody a krajiny 1.1. Velkoplošně chráněná území 1.1.1. Zóny Národního parku Šumava 1.1.2. Zóny Chráněné krajinné oblasti Šumava 1.2. Území mimo NP a CHKO 1.3. Národní přírodní rezervace 1.4. Přírodní park 2. Analýza území podle vybraných sledovaných ukazatelů z úhrnných hodnot druhů pozemků 2.1. Koeficient ekologické stability 2.2. Orientační míra urbanizace posuzovaného území 2.3. Vývojové trendy 3. Základní limity využití území z hlediska ochrany přírody a krajiny 3.1. Vybrané podmínky ochrany na území NP, CHKO a NPR 3.1.1. NP 3.1.2. CHKO 3.1.3. NPR 3.2. Ochranná pásma zvláště chráněných území 3.3. Výjimky ze zákazu ve zvláště chráněných územích 3.4. Vybrané podmínky ochrany mimo VCHÚ 3.4.1. Limity využití území prvků územního systému ekologické stability 3.4.2. Limity využití území Národní přírodní rezervace 3.4.3. Limity využití vyplývající z kategorie přírodní park 3. 5. Koncepce rozvoje velkoplošně chráněných území – Plány péče

1. Obecná charakteristika území z pohledu ochrany přírody a krajiny Zhruba 90 % řešeného území (RU) zaujímají přírodovědně a kulturně-historicky cenné oblasti. V roce 1963 byla vyhlášena CHKO Šumava. Část příhraniční oblasti získala v roce 1991 statut kategorie Národní park. Mezinárodní přírodovědný význam Šumavy dokládá i zařazení mezi biosférické rezervace, mokřady chráněné podle Ramsarské úmluvy a zařazení do soustavy lokalit Natura 2000 (ptačí oblasti a evropsky významné lokality). Území NP a CHKO Šumava zahrnuje cenné horské smrčiny, rašeliniště, fragmenty subalpínských společenstev a smrkovo-bukové lesy s javorem. Zvláštností území jsou ledovcové kary. Jedná se především o lesnaté území se zastoupením polootevřené kulturní krajiny – volných prostorů luk, pastvin a sídel. Důvodem ochrany

72


jsou kromě floristických zajímavostí i existující hodnotná živočišná společenstva. O významu území vypovídá již důvod zřízení NP a CHKO uváděný v zákoně 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny: Národní park – rozsáhlá území, jedinečná v národním či mezinárodním měřítku, jejichž značnou část zaujímají přirozené nebo lidskou činností málo ovlivněné ekosystémy, v nichž rostliny, živočichové a neživá příroda mají mimořádný význam… (§ 15, odst. 1). Chráněná krajinná oblast – rozsáhlá území s harmonicky utvářenou krajinou, charakteristicky vyvinutým reliéfem, významným podílem přirozených ekosystémů lesních a trvalých travních porostů, s hojným zastoupením dřevin, popřípadě s dochovanými památkami historického osídlení… (§ 25, odst. 1).

Obr. 11: Analýza podílu NP a CHKO v rámci řešeného území Podíl NP a CHKO z řešeného území ha % Plocha CHKO celkem 74 360 48 Plocha NP celkem 62 499 41 ostatní plocha 16 854 11 Celkem NP a CHKO 136 859 89 Celkem řešené území 153 713 100 Zdroj: vlastní výpočet dle NP a CHKO Šumava

Podíl NP a CHKO v řešeném území

Ochrana přírody a krajiny je v rámci kategorií velkoplošné ochrany území dále rozdělena na odstupňované zóny.

Obr. 10: Chráněná území v České republice

Zdroj: www.npsumava.cz

Zdroj: MŽP

73


1.1. Velkoplošně chráněná území 1.1.1. Zóny Národního parku Šumava NP má 3 zóny ochrany, které jsou podle § 4 nařízení vlády č. 163/1991 Sb., kterým se zřizuje Národní park Šumava a stanovují podmínky jeho ochrany, definovány následovně: I. zóna – (přísná přírodní), zařazuje se území s nejvýznamnějšími přírodními hodnotami v národním parku, zejména přirozené nebo málo pozměněné ekosystémy vhodné pro rychlou obnovu samořídících funkcí. Cílem je uchování či obnova samořídících funkcí ekosystémů a omezení lidských zásahů do přírodního prostředí k udržení tohoto stavu. V rámci RU zahrnuje 3 % území. Celkově z rozlohy NP Šumava patří do I. zóny 13 % území. II. zóna – (řízená přírodní), zařazuje se území s významnými přírodními hodnotami, člověkem převážně pozměněné lesní a zemědělské ekosystémy vhodné pro omezené, přírodě blízké a šetrné lesní či zemědělské využívání. Cílem je udržení přírodní rovnováhy, co nejširší druhová rozmanitost a postupné přiblížení lesních ekosystémů přirozeným společenstvům. Tato zóna se také využívá k turistice a rekreaci, která není v rozporu s posláním národního parku. V rámci RU zaujímá II. zóna 36%, v rámci celého území NP je to 83 % rozlohy. III. zóna – (okrajová), zařazuje se území člověkem značně pozměněných ekosystémů a střediska soustředěné zástavby. Cílem je udržet a podporovat využívání této zóny pro trvalé bydlení, služby, zemědělství, turistiku a rekreaci, pokud to není v rozporu s posláním národního parku. Do RU zasahuje III. zóna 1 %, v rámci celého NP se jedná o 4%. Ochranné pásmo NP není vládním nařízením o vyhlášení NP stanoveno. Obecně je tato funkce přisuzována CHKO, která NP obklopuje z vnitrozemí. Analýza podílu NP v rámci řešeného území Podíl NP v řešeném území ha 1. zóna 4 329 2. zóna 56 054 3. zóna 2 116 ostatní plocha 91 214 Plocha NP celkem 62 499 Celkem řešené území 153 713

% 3 36 1 60 40 100

Obr. 12: Podíl NP v řešeném území


I. zóna = 4 % v rámci řešeného území, 10 % území z celé CHKO Spadají sem: všechna vyhlášená maloplošně chráněná území (mimo část přírodní památky Královský hvozd) lesy s přirozenou druhovou skladbou a věkově strukturované zřetelně ohraničitelná území s kriticky a silně ohroženými druhy rostlin (mokřady, rašeliniště, větší plochy samovolně vzniklých lesů) II. zóna = 17 % v rámci řešeného území, 40 % rozlohy celé CHKO Zahrnuje všechny biotopy druhově nebo strukturálně rozmanité s výskytem chráněných druhů rostlin a živočichů. Podmínkou u lesů je 40% zastoupení přirozené skladby. III. zóna = 23 % v rámci řešeného území, 44 % celé CHKO Zahrnuje: menší sídla, samoty ornou půdu a intenzivně využíva né TTP na orné půdě stejnověké a monokulturní lesy, lesy nezahrnuté do II. zóny velké vodní nádrže IV. zóny = 4 % v rámci řešeného území, 6 % rozlohy celé CHKO Zahrnuje: všechna větší sídla s rozvojovými plochami stanovenými ÚP skládky a deponie Obr. 13: Podíl zón CHKO v řešeném území


1.1.2. Zóny Chráněné krajinné oblasti Šumava CHKO Šumava se dále dělí na 4 odstupňované zóny ochrany. Stručná charakteristika jednotlivých zón je zpracována s pomocí podkladu P. Hubený: Zóny CHKO Šumava. In: 40 let Chráněné krajinné oblasti Šumava, sborník, 2004. Zdroj: www.npsumava.cz

74


Analýza podílu CHKO v rámci řešeného území Podíl CHKO v řešeném území ha 1. zóna 6 588 2. zóna 25 804 3. zóna 36 075 4. zóna 5 893 ostatní plocha 79 353 Plocha CHKO celkem 74 360 Celkem řešené území 153 713

% 4 17 23 4 52 48 100

kamenných snosů a historických cest. Paradoxem dlouhodobé uzavřenosti oblasti je výskyt některých přírodě blízkých a přírodních společenstev, které se mohly vyvíjet víceméně bez zásahu člověka a nebo naopak společenstev vázaných na disturbanční činnost spojenou s vojenskými praktikami. Význam zdejší přírody dokládá i zařazení mezi lokality soustavy Natura 2000. V roce 2005 byly Boletice prohlášeny Ptačí oblastí (rozsahem přesahuje hranice Vojenského újezdu) a vymezeny dvě evropsky významné lokality – Boletice a Polná.

Podíl 1. a 2. zóny 1. zóna 2. zóna ostatní plocha Plocha 1. a 2.zóny celkem Celkem řešené území

% 4 17 79 21 100

Boletice v první polovině 20. století Počet sídel Počet obyvatel Kostely Pošty Školy

ha 6588 25804 121321 32392 153713

52 asi 6 500 5 (3 zničeny) 3 5


1.2. Území mimo NP a CHKO Obr. 14: Podíl 1. a 2. zóny CHKO v řešeném území

Vojenský újezd Boletice Zřízen usnesením vlády z 8. 10. 1949 a 8. 6. 1950 ke dni 1. 12. 1950 Rozšířen usnesením vlády z 6. 2. 1952 ke dni 1. 2. 1952 Současná rozloha 21 949 ha Výcvik vojsk 8 222 ha Hospodářská činnost (VLS Horní Planá) 13 726 ha Počet sídel 4 + 2 samoty Počet obyvatel 270 Sídlo újezdního úřadu Boletice Zdroj: http://www.calla.ecn.cz/data/boletice/ostatni/brozura.pdf


Do zbytku území (11 %), které nepatří do kategorie velkoplošné ochrany, spadá jv. cíp řešeného území (Horní Dvořiště – Frymburk – Černá v Pošumaví) a dále vnitrozemská část Jihočeského kraje. Jedná se o předhůří Šumavy s enklávami lesa a bezlesí (louky, pastviny, pole). Podle analýzy zemědělského využití území je část mimo chráněné oblasti o něco více zemědělsky využita, především v sz. části (Vrbice – Vacov – Stachy), v sv. části (Slavkov – Hořice na Šumavě) a směrem na České Budějovice v cípu řešeného území Horní Dvořiště – hranice Böhmdorf. Koeficient ekologické stability vypočítaný z úhrnných hodnot druhů pozemků se i zde mimo NP a CHKO souhrnně pohybuje nad střední hodnotou 1, tzn. jedná se o relativně vyváženou a přírodě blízkou krajinu. Specifickou oblastí je Vojenský újezd VVP Boletice, který, jako pro veřejnost uzavřený prostor, představuje další limitu využití území. Vysídlená oblast výcvikového prostoru značně utrpěla využitím k vojenským účelům. Opuštěna a zničená kulturní krajina stále nese stopy existence osídlení v podobě rozbořených sakrálních staveb a venkovských domů, zničených cest, dochovaných

Kromě maloplošně chráněných územích je za významnou posilu ekologické rovnováhy považován územní systém ekologické stability. Systém vzájemně provázaných prvků se pochopitelně vyskytuje i na území NP a CHKO Šumava, přesto v místech bez celoplošné ochrany je možné více brát tento obecný institut ochrany za nástroj nezbytného minima pro zachování relativní ekologické stability území. V daném území se vyskytují všechny hierarchické stupně ÚSES – nadregionální, regionální a lokální. 1.3. Národní přírodní rezervace Z maloplošně chráněných území jsou v rámci studie sledovány pouze národní přírodní rezervace (NPR). Ze zákona 114/1992 sb., § 28 se jedná o: menší území mimořádných přírodních hodnot, kde jsou na přirozený reliéf s typickou geologickou stavbou vázány ekosystémy významné a jedinečné v národním či mezinárodním měřítku. Orgán ochrany přírody stanoví bližší ochranné podmínky. Základní podmínky využití jsou stanoveny § 29 zák. 114/1992 Sb. V rámci řešeného území se nachází v CHKO Šumava dvě NPR – Boubínský prales a Velká Niva. Mimo velkoplošně chráněná území leží Čertova stěna – Luč. 1.4. Přírodní park

75


K ochraně krajinného rázu 10 je možné podle zák. č. 114/1992 Sb., § 12, odst. 3 zřídit přírodní park. Obecně závazným předpisem mohou být stanoveny omezení takového využití území, které by znamenalo zničení, poškození nebo rušení předmětu ochrany. Na území NP a CHKO se přírodní park nevyhlašují. Mimo chráněná území se v rámci řešeného prostoru vyskytuje v jv. cípu přírodní park Vyšebrodsko. Podle údajů z Koncepce ochrany přírody Jihočeského kraje se jedná o lesní celky se zbytky původních smíšených lesů, suťové a rozsáhlé skalní útvary, rašeliniště a vlhké louky. Součástí je soustava vodních toku Menší a Větší Vltavice se zbytky populace perlorodky říční.

2. Analýza území podle vybraných sledovaných ukazatelů z úhrnných hodnot druhů pozemků (kartogramy, grafy, tabulky) 2.1. Koeficient ekologické stability Kartogram k ochraně přírody a krajiny Algoritmus: Podíl stabilních a nestabilních ploch z celkové výměry katastrálního území. Koeficient ekologické stability (dále KES 11) byl zpracovateli počítán podle vzorce Míchal (1985), který vychází z podílu stabilních ekosystémů/nestabilních ekosystémů. Pro výpočet byly použity úhrnné hodnoty druhů pozemků (kultury) z databáze ČÚZK (k roku 2007, v případě vývoj 1993–2007). za stabilní ekosystémy byly brány: lesní pozemky, trvalé travní porosty, vodní plochy a toky, sady, vybrané stabilní položky z kategorie ostatní plochy 12 (14) za nestabilní plochy byly brány: orná půda, zastavěné plochy, chmelnice, vinice, vybrané nestabilní položky z kategorie ostatní plochy (14) Rozmezí hodnot a legenda

Rozmezí charakteristika KES ≤ 0,10 území s maximálním narušením přírodních struktur 0,10 < KES ≤ 0,30 území se zřetelným narušením přírodních struktur 0,30 < KES ≤1,00 území intenzivně využívané 1,00 < KES < 3,00 území relativně vyvážené KES ≥ 3,00 území přírodní a přírodě blízká KES při nerozdělení kategorie ostatní z ÚHDP (ČUZK, 2007) KES = S/N KES = 4,85 Koeficient ekologické stability v rámci řešeného území vypočítaný z úhrnných hodnot druhů pozemků (2007) vychází 4,85. Území se tak řadí ke krajinám přírodním a přírodě blízkým. KES pro rozdělení kategorie ostatní z ÚHDP (ČUZK, 2007) KES = S/N KES = 14,81 V rámci řešeného území se objevuje především jedno místo, na kterém je patrná výrazná změna KES po rozdělení oproti kartogramu s výpočtem bez rozdělení kategorie ostatní (14, ÚHDP). Jedná se o obec Boletice, kde velkou část pokrývá vojenský výcvikový prostor. V prvém případě se území řadí ke krajinám intenzivně využívaným a relativně vyváženým, v druhém případě při rozdělení kategorie ostatní se jedná o přírodě blízké až přírodní území (s KES nad 3) 13. Tato odchylka v hodnocení se bude výrazně projevovat i v případě kartogramu orientační míry urbanizace, proto i zde bude vhodné provést oba výpočty. 2.2. Orientační míra urbanizace posuzovaného území Algoritmus: Podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry katastrálního území Na kartogramech je patrný rozdíl ve výsledku analýzy, a to v daném případě nejen pro území Boletic, kdy se výrazně mění při rozdělení kategorie ostatních ploch z ÚHDP zastoupení urbanizovaných ploch.

10. Krajinným rázem je podle § 12 zákona zejména: přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti. Krajinný ráz je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Zásahy do krajinného rázu, zejména umisťování a povolování staveb mohou být prováděny pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině. 11. (KES) – jedná se o číslo, které stanovuje poměr tzv. stabilních a nestabilních ploch ve zkoumaném území. Ke zjištění stavu ekologické stability území je možné použít více vzorců od různých autorů. Obecně lze konstatovat, že čím vyšší bude KES (1 = vyváženost stabilních a nestabilních ploch), tím bude možné posuzované území hodnotit jako stabilnější. 12. Kategorie Ostatní plochy zahrnuje v rámci ÚHDP několik dalších položek, které lze z pohledu ekologické stability řadit jak mezi stabilní tak i nestabilní. Od roku 2006 je tato kategorie rozepsána a evidována v ÚHDP (ČÚZK) rozděleně, takže lze pro výpočet KES jednotlivé položky „rozstrkat“ mezi stabilní a nestabilní plochy. Ukazuje se, že rozklíčování kategorie ostatní přináší do hodnocení ekologické stability území velké změny oproti obvyklému převzetí kategorie ostatní do nestabilních ploch. 13. Rozdělení kategorie 14 – ostatní, však nelze dělat zcela mechanicky. K rozčleněné jednotlivých položek na stabilní a nestabilní je třeba přistoupit až po seznámení se s území a vytipování možných, z pohledu ostatních ploch, problematických míst.

76


Kart. 24: Koeficient ekologické stability pro r. 2007 (= podíl stabilních a nestabilních ploch bez rozdělení kategorie „ostatní“)

Zdroj: vlastní výpočet podle vzorce Michal (1985)

77


Kart. 25: Koeficient ekologické stability pro r. 2007 (= podíl stabilních a nestabilních ploch při rozdělení kategorie „ostatní“)


78


Kart. 26: Orientační míra urbanizace pro r. 2007 (= podíl zastavěných a ostatních ploch z celkové výměry KÚ)


79


Kart. 27: Orientační míra urbanizace pro r. 2007 (= podíl zastavěných a ostatních ploch po rozčlenění kategorie 14 z celkové výměry KÚ)


80


2.3. Vývojové trendy Změna koeficientu ekologické stability řešeného území byla sledována ve vývojové řadě od roku 1993 14 do roku 2007. Pro srovnání byl výpočet proveden také pro Jihočeský kraj a celou Českou republiku. Vzhledem ke sledování trendu nebylo možné počítat s rozdělenou kategorií 14 – ostatní (ÚHDP), protože pro ni samotnou jsou ucelené informace až od roku 2006.

Dalo se předpokládat, že na území z 89 % chráněných formou velkoplošné ochrany, nebude KES nejen klesat, ale pravděpodobně vzhledem k cílům ochrany a managementu hospodaření bude i posilovat.

3. Základní limity využití území z hlediska ochrany přírody a krajiny

Obr. 15: Koeficient ekologické stability (KES) v l. 1993–2007 Výchozí údaje: Řešené území (RU) ............................................... 153 713 ha – 100% NP a CHKO 15 .................................................................... 89% (RU) RU Území Jihočeského kraje (JHK) ........................................... 11% RU I. zóna NP a CHKO ..................................................... 3 + 4 = 7% RU II. zóna NP a CHKO .............................................. 36 + 17 = 53% RU III. zóna NP a CHKO ............................................... 1 + 23 = 24% RU IV. zóna CHKO ............................................................................ 4% RU Zdroj: vlastní výpočet, www.npsumava.cz


3. 1. Vybrané podmínky ochrany na území NP, CHKO a NPR Vybrané podmínky 16 využití území z pohledu ochrany přírody a krajiny jako průměty do územně plánovací dokumentace

Tab. 17: Vybrané podmínky využití území Národního parku z hlediska ochrany přírody a krajiny Rozloha /ha/ Kategorie zonace % v rámci Podmínky využití ochrany řešeného území Na celém území NP není dovoleno: – stavět nové dálnice, silnice, železnice, průmyslové stavby, sídelní útvary, plavební kanály, NP 62 499 elektrické vedení velmi vysokého napětí a dálkové celkem Šumava 40 % produktovody – měnit dochované přírodní prostředí v rozporu s bližšími podmínkami ochrany národního parku – provádět chemický posyp cest Kromě obecně platných podmínek není navíc v I. zóně dovoleno: – povolovat a umisťovat nové stavby, 4 329 – měnit současnou skladbu a plochu kultur, I. 3% nevyplývá-li změna z plánu péče, – vstupovat mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků III. 2 116 (1 %) platí obecné podmínky pro celé území II. 56 054 (36 %) platí obecné podmínky pro celé území

poznámky

Ochranné pásmo tvoří CHKO

Výjimky v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povoluje v každém jednotlivém případě svým rozhodnutím vláda.

Zdroj: www.npsumava.cz 14. Rok 1993 vyplynul z existence ucelených a relativně snadno dostupných dat. Určitým impulzem byl i odkaz CHKO na rok 1992, které dle textu k návrhové části Plánu péče CHKO považuje za výchozí stav pro hodnocení krajiny: Zachovat krajinu bez zásadní změny či poškození krajinného rázu, zachovat a rozvinout charakteristickou estetiku území. Východiskem je stav krajiny k 31. 7. 1992. (kap. návrhu, 2.1.7. Cíle OPK v ochraně krajinného rázu). 15. Celé NP Šumava zaujímá 69 030 ha (100%), v řešeném území se z něho nachází 62 499 ha (90,5%). Obdobně CHKO Šumava zasahuje z 99 400 ha do RU 74 360 ha (74,8%). 16. Uvedené podmínky vesměs vycházejí ze zák. č. 114/1992 Sb. Jedná se o výběr takových podmínek, které se mohou promítnout do některého z územně plánovacích dokumentů.

81


3.1.1. Národní park Ze zákona 114/1992 Sb., § 16, odst. (1 a 2) vyplývají pro Národní park některá omezení (jedná se o výběr): I. zóna NP – orientační lokalizace chráněných ploch (vybrány větší plochy): podél st.átní hranice, především úsek Zadní Zvonková – Haidmühle podél Teplé Vltavy, především úsek Lenora – Želnava podél přítoku Řasnice, úsek Strážný a okolí – Knížecí Pláně oblast severně od Kvildy směr Horská Kvilda, na hranici RU oblast kolem Borové Lady

Omezení chodit mimo vyznačené trasy v I. zónách NP platí nadále i po otevření hranic v rámci Schengenu. 3.1.2. Chráněná krajinná oblast Ze zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírod a krajiny lze definovat dle zonace CHKO: nezastavitelné území (I. zóna CHKO) = je zakázáno umisťovat a povolovat nové stavby, povolovat a měnit využití území (§ 26, a, b) zastavitelné za předpokladu, že nedojde k/ke/: hospodaření na pozemcích mimo zastavěná území obcí způsobem vyžadujícím intenzivní technologie

Tab. 18: Vybrané podmínky využití území CHKO z hlediska ochrany přírody a krajiny Rozloha /ha/ Kategorie zonace % v rámci Podmínky využití poznámky ochrany řešeného území Ochranné pásmo Na celém území CHKO je zakázáno: – stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály V něm může orgán ochrany přírody 74 360 celkem – měnit dochované přírodní prostředí v rozporu a krajiny vymezit činnosti a zásahy, 48 % s podmínkami ochrany chráněné krajinné oblasti které jsou vázány na jeho předchozí – provádět chemický posyp cest souhlas. Není-li vyhlášeno jinak, platí 6 588 – je zakázáno umisťovat a povolovat nové stavby území do vzdálenosti 50 m od hranic I. 4% – povolovat a měnit využití území ZCHÚ. Souhlas orgánu ochrany příNa území I. a II. je kromě jiného dále zakázáno: rody je nezbytný ke: stavební činnosti, CHKO – hospodařit na pozemcích mimo zastavěná území obcí terénním a vodohospodářským úpraŠumava způsobem vyžadujícím intenzivní technologie, zejména vám, k použití chemických prostředků 25 804 prostředky a činnosti, které mohou způsobit podstatné změnám kultury pozemku a ke stanoII. 17 % změny v biologické rozmanitosti, struktuře a funkci vení způsobu hospodaření v lesích. ekosystémů anebo nevratně poškozovat půdní povrch, používat biocidy, měnit vodní režim či provádět terénní Výjimky v případech, kdy veřejný zájem úpravy značného rozsahu výrazně převažuje nad zájmem ochrany III. 36 075 (23 %) platí obecné podmínky pro celé území přírody, povoluje v každém jednotlivém IV. 5 893 (4 %) platí obecné podmínky pro celé území případě svým rozhodnutím vláda. Zdroj: zákon 114/92 sb.

3.1.3. Národní přírodní rezervace Omezení chodit mimo vyznačené trasy – platí u příhraničních NPR nadále i po otevření hranic v rámci Schengenu. Tab. 19: Vybrané podmínky využití území NPR z hlediska ochrany přírody a krajiny kategorie Název Rozloha /ha/ podmínky využití Boubínský je zakázáno povolovat a umisťovat stavby, vstupovat mimo cesty vyznačené se 666,41 17 prales souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků. Ochranné pásmo Velká V něm může orgán ochrany přírody a krajiny vymezit činnosti a zásahy, které jsou 120,31 18 NPR Niva vázány na jeho předchozí souhlas. Není-li vyhlášeno jinak, platí území do vzdálenosti 50 m od hranic ZCHÚ. Souhlas orgánu ochrany přírody je nezbytný Čertova ke: stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití stěna – 132,6 19 chemických prostředků změnám kultury pozemku a ke stanovení způsobu Luč hospodaření v lesích.

poznámky V CHKO

V CHKO

mimo CHKO

Zdroj: zákon 114/92 sb. 17. Zdroj: http://www.boubin.cz/boubin/ 18. Zdroj: http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_velka_niva_cz 19. Zdroj: http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_certova_stena_luc_cz

82


podstatné změně biologické rozmanitosti, struktury a funkce ekosystémů nevratnému poškození půdního povrchu změně vodního režimu vzniku terénních úprav značného rozsahu I. zóna CHKO – zahrnuje především menší roztroušené plochy řada menších ploch kolem hranice NP (z vnitrozemí) rozsáhlejší celek – kolem Boubínského pralesa 3.2. Ochranná pásma zvláště chráněných území § 37 (NP, CHKO, NPR, PR, NPP, PP) Zde může orgán ochrany přírody a krajiny vymezit činnosti a zásahy, které jsou vázány na jeho předchozí souhlas. Není-li vyhlášeno jinak, platí území do vzdálenosti 50 m od hranic ZCHÚ. Souhlas orgánu ochrany přírody je nezbytný ke: stavební činnosti, terénním a vodohospodářským úpravám, k použití chemických prostředků změnám kultury pozemku a ke stanovení způsobu hospodaření v lesích

3.3. Výjimky ze zákazu ve zvláště chráněných územích § 43 zák. č. 114/1992 Sb. – výjimky podle § 16 (NP), § 26 (CHKO), § 29 (NPR), § 34 (PR), § 35 odst. 2, § 36 odst. 2, § 45h a § 45i v případech, kdy veřejný zájem výrazně převažuje nad zájmem ochrany přírody, povoluje v každém jednotlivém případě svým rozhodnutím vláda. 3.4. Vybrané podmínky ochrany mimo velkoplošně chráněná území 3.4.1. Limity využití území prvků územního systému ekologické stability NR + R ÚSES – ochrana ploch před změnou využívání těchto ploch zajištěna prostřednictvím územně plánovací dokumentace. 3.4.2. Limity využití území Národní přírodní rezervace Ze zákona 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny platí pro NPR – § 29, že je zakázáno povolovat a umisťovat stavby, vstupovat mimo cesty vyznačené se souhlasem orgánu ochrany přírody, kromě vlastníků a nájemců pozemků

Tab. 20: Návrh regulačních opatření z hlediska ochrany přírody a krajiny pro funkční využití ploch z ÚP VÚC JČK (koncept, 22. 1. 2006) Je přípustné: současné využití a budoucí využití ploch závazně navržené platnými navazujícími ÚPD obcí a tímto ÚP VÚC, využití, které zajišťuje přirozenou druhovou skladbu bioty odpovídající trvalým stanovištním podmínkám, jiné jen pokud nezhorší ekologickou stabilitu. Změnou nesmí dojít ke znemožnění navrhovaného využití nebo zhoršení přírodní funkce současných ploch ÚSES. Jsou podmíněné, a to pouze ve výjimečných případech, nezbytně nutné liniové stavby, vodohospodářská zařízení, ČOV atd., při co nejmenším zásahu do biocentra a narušení jeho funkčnosti. NR + R biocentra Jsou nepřípustné: změny funkčního využití, které by snižovaly současný stupeň ekologické stability daného území zařazeného do ÚSES (změna druhu pozemku s vyšším stupněm ekologické stability na druh s nižším stupněm ekologické stability, např. z louky na ornou půdu), dále pak změny, které jsou v rozporu s funkcí těchto ploch v ÚSES, jakékoli změny funkčního využití, které by znemožnily či ohrozily funkčnost biocenter nebo územní ochranu ploch navrhovaných k začlenění do nich, rušivé činnosti jako je umisťování staveb, odvodňování pozemků, těžba nerostných surovin apod., mimo činnosti podmíněné. Je přípustné: současné využití a budoucí využití ploch závazně navržené platnými navazujícími ÚPD obcí a tímto ÚPVÚC, dále využití, které zajišťuje vysoké zastoupení druhů organismů odpovídajících trvalým stanovištním podmínkám při běžném extensivním zemědělském nebo lesnickém hospodaření (trvalé travní porosty, extensivní sady, lesy apod.), případně rekreační plochy přírodního charakteru, jiné jen pokud nezhorší ekologickou stabilitu; přitom změnou nesmí dojít ke znemožnění navrhovaného využití a přírodní funkce současných funkčních biokoridorů. Jsou podmíněné: pouze nezbytně nutné liniové stavby křížící biokoridor, vodohospodářská zařízení, ČOV NR + R biokoridory atd., při co nejmenším zásahu a narušení funkčnosti biokoridoru. Jsou nepřípustné: změny funkčního využití, které by snižovaly současný stupeň ekologické stability daného území zařazeného do ÚSES (změny druhu pozemku s vyšším stupněm ekologické stability na druh s nižším stupněm ekologické stability, např. z louky na ornou půdu), dále pak změny které jsou v rozporu s funkcí biokoridoru, jakékoli změny funkčního využití, které by znemožnily nebo ohrozily založení chybějících částí biokoridorů, rušivé činnosti, jako je umisťování staveb, odvodňování pozemků, těžba nerostných surovin apod., mimo činností podmíněných.

Zdroj: ÚP VÚC JČK

83


3.4.3. Limity využití vyplývající z kategorie přírodní park V jv. části řešeného území se nachází přírodní park Vyšebrodsko. Limity využití vyplývají z ochrany krajinného rázu, kdy je příslušným orgánem posuzována míra zásahu do charakteristik a hodnot krajinného rázu. Omezení se může týkat např. povolování a umisťování staveb, těžby nerostných surovin, výrazných terénních úprav apod. 3.5. Koncepce rozvoje velkoplošně chráněných území – Plány péče Na území NP a CHKO (i jiných zvláště chráněných území) je odborným koncepčním podkladem pro rozhodování orgánů ochrany přírody plán péče. Tento dokument slouží i jako podklad pro jiné druhy plánovacích dokumentů (např. územní plánování). Podle § 78 (odst. 1) zákona č. 114/1992 Sb., vykonávají na území NP, CHKO i v jejich ochranných pásmech státní správu v ochraně přírody a krajiny jednotlivé správy (není-li stanoveno jinak). Tentýž zákon v § 44 upřesňuje spolupráci Správ s jinými orgány státní správy. Jedná se o vydávání závazných stanovisek k některým činnostem ve zvláště chráněných územích. Bez tohoto stanoviska nelze na území NP a CHKO: učinit ohlášení stavby, vydat územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, rozhodnutí o změně využívání stavby, kolaudační souhlas, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či provedení terénních úprav podle stavebního zákona, povolení k nakládání s vodami a k vodním dílům, povolení k některým činnostem či udělit souhlas podle vodního zákona. 20 Pro potřeby této studie byly poskytnuty zpracovatelům z hlediska koncepce rozvoje NP a CHKO tyto dokumenty: Plán péče NP Šumava – schválen v letech 2000 na období 2001–2010. Plán péče CHKO Šumava – dosud neschválen (zpracován již v letech 1991, řada pozměňovacích návrhů), v současnosti se zpracovává nový návrh plánu péče. Správa CHKO V návrhu plánu péče pro CHKO je mezi krátkodobé cíle zařazen bod k výstavbě ve volné krajině. Tu je možné podle návrhu textu povolovat jen za předpokladu splnění „Zásad pro povolování umisťování staveb“ a zásad vztažených ke krajinnému rázu a urbanizmu. Požadavky Správy na stavebníky vycházejí z detailního poznání kulturně historického a urbanistického vývoje území, jeho tradičních charakteristických znaků i drobných stavebních detailů. Ze zásad, které jsou ve stavebních projektech sledovány, lze zmínit především: půdorys, výška staveb, tvar a sklon střechy a dále některé detaily stavby. Z pozice dotčeného orgánu státní správy je náplní Správy mj. také spolupráce při tvorbě územně plánovacích dokumentací (za ochranu přírody a krajiny) a vydávání závazných stanovisek.

Vyhodnocení dokumentace z pohledu pilíře životního prostředí Plány péče, zonace CHKO a NP Šumava Plány péče představují odborné a koncepční dokumenty ochrany přírody, které na základě údajů o dosavadním vývoji a současném stavu: navrhují opatření k usměrňování a ovlivňování lidské činnosti s ohledem na předmět a cíl ochrany stanovují dlouhodobé a střednědobé úkoly ochrany přírody zejména v péči o: ekosystémy biodiverzitu krajinný ráz Odstupňované členění území do zón ochrany přírody, s ohledem na přírodní hodnoty, vyjadřuje způsoby a metody ochrany. Bližší charakteristiku a režim zón se upravuje obecně závazným předpisem. Zpracování návrhu plánu péče zajišťuje Ministerstvo životního prostředí prostřednictvím Agentury ochrany přírody a krajiny ČR nejméně 2 roky před skončením platnosti předchozího plánu péče. K provedení zákona o ochraně přírody a krajiny, podle potřeb konkrétních podmínek v území, je vydává správa národního parku návštěvní řád. Ten se zaměřuje na ochranu národního parku před rušivými vlivy rekreace a turistiky. Návštěvní řád jako podzákonný právní předpis nesmí obsahovat zákazy nad rámec zákona. Návrh návštěvního řádu či jeho změny musí být před schválením dohodnut se zástupci obcí v radě národního parku. Pokud nedojde k dohodě o podobě návrhu, rozpor projedná a rozhodne Ministerstvo životního prostředí. Osoby trvale bydlící či pracující v národním parku mohou být z působnosti návštěvního řádu, ve stanoveném rozsahu, vyňaty. V územní studii je využita zonace při tvorbě grafických výstupů (výkres hodnot, problémový výkres). Podmínky využití území obsažené v plánech péče budou využity v návrhové etapě při koordinaci návrhu struktury dlouhodobého osídlení v řešeném území se zájmy ochrany přírody. Územně technický podklad NR-R ÚSES ČR a krajský generel NR-R ÚSES Výše uvedené materiály sloužily jako podklad pro zapracování regionální a nadregionální úrovně ÚSES do územních plánů velkých územních celků (ÚP VÚC). Do územní studie bylo převzato vymezení NR a R úrovně ÚSES z ÚP VÚC a nebylo tedy nutné uvedené materiály použít. Krajská koncepce ochrany přírody a krajiny Řešené území leží z 89 % v NP a nebo v CHKO Šumava, které nebyly součástí řešení Krajské koncepce ochrany přírody a krajiny. Na zbývajících 11 % řešeného území se vztahuje Krajská kon-

20. V souvisle zastavěném území obce a za splnění přesně stanovených podmínek odst. 2, § 44 není závazné stanovisko dle odst. 1 potřeba.

84


cepce ochrany přírody a krajiny, která pro tento segment krajiny neformuluje zásadnější strategické či koncepční cíle.

Ochrana půdního a lesního fondu

Koncepce ochrany přírody a krajiny pro NP a CHKO Šumava. Pro NP a CHKO ministerstvo životního prostředí nepořizuje Koncepce ochrany přírody a krajiny. Koncepční záležitosti vyjadřují u velkoplošně chráněných územích přírody jejich Plány péče, které se aktualizují zpravidla po deseti až patnácti letech. Tvorbu plánu péče, tj. stanovení obsahu plánu péče o národní park a jeho ochranné pásmo, postup jeho zpracování, projednávání a schvalování legislativně vymezují: zákon č. 114/1992 Sb., § 38 a další vyhláška č. 395/1992 Sb., § 10 (rámcový obsah) věstník MŽP z dubna 2006, ročník XVI, částka 4: Metodický pokyn MŽP, kterým se stanoví obsah plánu péče o národní parky a jejich ochranná pásma a postup jejich zpracování, projednávání a schvalování”.

Charakteristika vývoje zemědělského hospodaření na Šumavě

Prameny a literatura Hubený, P.: Zóny CHKO Šumava. In: 40 let Chráněné krajinné oblasti Šumava, sborník., 2004. Koncepce ochrany přírody Jihočeského kraje, únor 2007. Zpracovatelé: Atem s. r. o., EIA servis s. r. o. Podklady od Správy CHKO Šumava – návrh kapitol nového plánu péče VUC Jihočeský kraj (koncept, 22. 1. 2006)

Rozvoj zemědělství na Šumavě je logicky úzce provázán na její osídlování. Z hlediska historického vývoje 21 lze výraznější změny vysledovat v následujících obdobích: 15. a 16. století V tomto období se snižuje počet nově zakládaných sídel přesto se rozšiřuje plocha zemědělské půdy. Extenzivní způsob výroby předpokládal jako jedinou možnost zvýšení úrody zvětšením obdělávané plochy. Současně s tímto jevem nastalo dělení polí a začala vznikat nová stavení. Rozvoj sklářství a zpracování železné rudy představují nezemědělské činnosti, které jsou mnohem významnější zdroj obživy než vlastní zemědělství. Začátek 18. století S dalším rozvojem sklářství a těžby dřeva došlo v horské části Šumavy k největšímu odlesnění. Do této doby lze klást vznik typické členité vrcholové Šumavy tak, jak je v obecném povědomí vnímána. Zemědělství opět netvořilo hlavní předmět hospodářské činnosti. Přitom záviselo na kontaktech s vyspělejším hospodářským zázemím v podhůří a nížině. Zemědělský charakter si udržely jen vesnice v podhůří.

Zák. č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny ve znění pozdějších předpisů Internet: http://www.calla.ecn.cz/data/boletice/ostatni/brozura.pdf http://www.env.cz/AIS/web.nsf/pages/schengen http://www.npsumava.cz/

18. a 19. století V literatuře je přelom 18. a 19. století považován za dobu ukončení osidlování Šumavy, spojenou se vznikem husté sítě osad, která přetrvala až do 20. století. Základní systémy zemědělské činnosti v oblasti Šumavy se vyvíjely od konce 18. století až do 50. let 20. století velmi pomalu, bez výrazných změn. Produkce se řídila pouze potřebami rodiny zemědělce. Pěstovaly se všechny základní druhy plodin 22, které zemědělec považoval z hlediska své potřeby za důležité. Rentabilita výroby byla založena na vynakládání co nejmenších finančních nákladů a ve velké míře vynaložené práce. Orná půda byla součástí obecní plužiny (tj. veškeré zemědělské půdy obce) v trojhonném 23 osevním postupu. Úhorové hospodaření přetrvalo na Šumavě až do 20. století. Půda horských a podhorských políček byla zdrojem velkého množství kamenů, které rolníci sbírali a odnášeli. Vznikaly tak kamenné zídky (snosy) ohraničující polnosti. Kamenné snosy se také používaly ke stavbě teras na svažitých pozemcích. Tyto zídky jsou typické pro vzhled zemědělské krajiny zejména horské části Šumavy.

21. In Šumava, příroda, historie, život; kolektiv autorů; BASET Praha 2003 22. Například žito, oves, hrách, len, zelí, tuřín, brambory. 23. Jednu část plužiny tvořila zatravněná plocha úhoru využívaná k pastvě, další část byla oseta ozimy a třetí část jařinami.

85


Původní úhory přecházely agrotechnickými a melioračními zásahy v polokulturní a kulturní louky a pastviny (trvalé travní porosty). V tomto stavu byly udržovány soustavou mělkých odvodňovacích a zavlažovacích stružek, kamennými drenážemi a včasnými sklizněmi. Pastva a potažní práce tato zařízení nenarušovala a nepoškozoval se půdní povrch. Chov dobytka vyžadoval dostatečné množství sena na dlouhé zimní období. Chov skotu se postupně stával základním kamenem zemědělského hospodaření na Šumavě. Uvádí se, že na konci 18. století byla Šumava a její podhůří největší oblastí v produkci masa v zemi. Pro velmi chudé orné půdy byl skot cenným zdrojem hnoje. Potažní práce na polích i v lese zajišťoval skot 24. Ještě v 19. století byl na Šumavě kůň spíše výjimkou. V celé oblasti Šumavy byly chováno plemeno „české červinky“.25 Výborným tržním artiklem byly šumavské husy. S postupným úpadkem domácí rukodělné výroby se stávalo zemědělství pro stále větší počet obyvatel Šumavy jedním z hlavních zdrojů obživy. Jednalo se však o zdroj obživy z nouze. Během 19. století sílil odliv obyvatel z periferních oblastí vnitřní Šumavy. Vznik Československa Po vzniku Československa již nedošlo k výraznějšímu oživení této oblasti. Počty obyvatel sice stouply, ale pouze ve městech a ne ve vesnicích. Zemědělství se postupně stalo hlavním zdrojem obživy. Bylo však velmi málo výnosné, takže nebylo možné zavádět nové pracovní postupy (např. mechanizaci), protože zemědělství nevytvářelo potřebné finanční zdroje na investice tohoto druhu. Šumavské zemědělství mělo samozásobitelský charakter. Záviselo především na dalším zdroji příjmů zemědělce. 2. polovina 20. století Odsunutí šumavských obyvatel německé národnosti po skončení druhé světové války a tzv. dosídlení se projevily i v zemědělství. Zpočátku bylo dosídlení zajištěno přílivem jednotlivě hospodařících rolníků a byla zřizována horská pastevní družstva. Během 50. a 60. let však došlo k likvidaci jednotlivě hospodařících rolníků a pastevních družstev. Vznikají státní statky a jednotná zemědělská družstva. Z hlediska zemědělského hospodaření byla v tomto období snaha: maximálně využít stávající zemědělský půdní fond (ZPF) rozšiřovat ZPF na úkor půdy ležící ladem (úhor) 26 přeměnit polokulturní louky na kulturní louky s vysokým výnosem píce zvyšovat podíl orné půdy, v jehož důsledku dochází ke zvýšení erozivní ohroženosti ZPF

pěstovat kukuřici na siláž (i ve zcela nevhodných přírodních podmínkách – zejména půdních, klimatických) jako krmivo na zimní období zvýšit rostlinnou produkci používáním vysokých dávek průmyslových hnojiv chránit pěstované rostliny pomocí pesticidů o intenzivní chovy skotu a v některých lokalitách i ovcí přizpůsobit pozemky (velikost, tvar) velkovýrobní, těžké technice koncentrovat ustájený dobytek (výstavba velkokapacitních stájí) s následnou nevhodnou aplikací hovězí a prasečí kejdy na ZPF zajistit panelovou 27 výstavbou bydlení pro chybějící pracovní síly Zemědělská výroba se v oblasti Šumavy stala vedle lesního hospodaření dominantním odvětvím. Živočišná výroba se zaměřovala na chov skotu kombinovaného užitkového typu. Období po roce 1990 Dopady společenských změn po roce 1990 lze z hlediska zemědělství charakterizovat následovně: ukončení procesu koncentrace zemědělské výroby prostřednictvím státních statků a jednotných zemědělských družstev obnova institutu vlastnictví týkající se také půdy a zemědělského majetku postupně vytvářená struktura subjektů hospodařících na zemědělské půdě různých právních forem 28 rapidní pokles zemědělské výroby, výrazné snížení stavu skotu zvyšuje se podíl půdy ležící ladem odliv pracovních sil ze zemědělství do jiných oborů Současnost Ke všeobecným problémům zemědělství, které souvisejí s dlouhotrvající specifikací zemědělské politiky ČR a EU, se na Šumavě přidávají omezující podmínky a regulativy vyplývající z velkoplošné ochrany přírody a krajiny. Ze zvýšené ochrany mimoprodukčních funkcí šumavské krajiny (zejména přírodně ochranářské, vodohospodářské) 29 vyplývá omezení potenciálního spektra zemědělských technologií. Tím se ještě více 30 snižuje tržní konkurenceschopnost konvenčního zemědělství 31 v této oblasti. Konvenční zemědělská produkce, která by měla být konkurenceschopná na trhu zemědělských komodit, nemůže na území NP

24. Tažní voli byli chloubou každého hospodáře. 25. Skot přizpůsobený skromným životním podmínkám. Využíval se k produkci mléka, masa a k potažním pracím. 26. Meliorace, rekultivace. 27. s nevhodnými dopady na krajinný ráz šumavských sídel 28. Soukromě hospodařící rolníci, družstva vlastníků, obchodní společnosti. 29. Včetně ochrany zachovalého krajinného rázu území. 30. Na Šumavě převažují málo příznivé přírodní podmínky pro konkurenceschopné konvenční zemědělství. 31. Otázkou však zůstává jak tento „handicap“ vlastníkům, či zemědělsky hospodařícím subjektům, nahradit, kompenzovat.

86


a CHKO Šumava představovat prvořadý cíl. V těchto územích se může zemědělství podílet na udržování kulturního stavu krajiny při respektování požadavků ochrany přírody. části zemědělské produkce v „turisticky atraktivních“ komoditách, místních specialitách (kozí a ovčí sýry, masné speciality, výrobky z kůže případně kožešin, místní suvenýry…) využití ploch pod trvalými travními porosty pro extenzivní a tím levnější způsoby chovu skotu (horská plemena skotu, ale i jiných užitkových zvířat: např. bizonů, chov „vysoké“ zvěře, aj.) dotace do zemědělství, resp. na trvalé travní porosty, z titulu zařazení většiny k. ú. do nízkoprodukčních oblastí (LFA) kontrolovaný chov vysoké zvěře (v prostorných, leč uzavřených(!) areálech)

Charakteristika pozemků určených k plnění funkcí lesa Přírodní lesní oblast Přírodní lesní oblast je souvislé území s obdobnými přírodními a produkčními podmínkami. Podrobná typologická klasifikace lesů v ČR v uplynulých desetiletích umožnila vymezit řadu lesních oblastí s příbuznými přírodními podmínkami vývojově spolu souvisejícími. Charakter určité oblasti se projevuje především v zastoupení některých dřevin a v jejich potenciální produkci, ve vyhraněných ekotypech dřevin přizpůsobených místním podmínkám oblasti odolností, růstem a kvalitou a z velké části i současným hospodářským stavem porostů. Přírodní lesní oblasti v České republice jsou vymezeny v Příloze č. 1 vyhlášky č. 83/1996 Sb. v počtu 41 a jejich hranice jsou zakresleny v mapovém díle OPRL. Hranici řešeného území dosti věrně kopíruje hranice přírodní lesní oblasti 13 – Šumava, (dále PLO 13), která však pokračuje ještě na území Plzeňského kraje. Rozložení výměry PLO 13 v krajích a srovnání s výměrou zájmového území je následující:

Pro účely této studie lze považovat PLO 13 za dostatečně reprezentativní pro celé zpracovávané zájmové území. Proto jsou dále používány údaje uvedené v přehledech oblastních plánů rozvoje lesa (OPRL) pro PLO 13 – Šumava (www.uhul.cz) a to tak, že relativní údaje jsou použity bez úprav a absolutní údaje jsou redukovány koeficientem vypočítaným jako podíl PUPFL zájmového území k PUPFL PLO 13: koef. = 88 673 ha/140 378 ha = 0,63 Je potřeba zdůraznit, že takto získané údaje mají pouze orientační charakter, avšak lze předpokládat, že pro potřeby této územní studie budou dostačující. V případě potřeby přesných údajů o stavu lesa v řešeném území se doporučuje kontaktovat ÚHÚL Brandýs nad L., který na základě žádosti podložené souhlasem vlastníka lesa, může potřebná data zpracovat a poskytnout. Lesnatost Lesnatost je dána poměrem lesní půdy k celkové rozloze území. Lesnatost PLO 13 – Šumava je 66,4 % a lesnatost zájmového území je 57,7 %. Z toho vyplývá, že lesnatost jihočeské části Šumavy je nižší než části západočeské. Zajímavé je porovnání lesnatosti zájmového území s lesnatostí území dotčených ORP (Český Krumlov, Prachatice a Vimperk), která činí 49,7 %. Z toho vyplývá, že většina lesů je v rámci území těchto ORP soustředěna právě do zájmového území. Z uvedeného přehledu dále vyplývá, že lesnatost Šumavy je téměř dvojnásobná než je celostátní průměr. Pro srovnání lze ještě uvést, že největší lesnatost v rámci ČR má PLO 22 – Krkonoše (83,0 %) a naopak nejnižší lesnatost má PLO 2b – Podkrušnohorské pánve – Mostecká a Žatecká pánev (4,5 %). Z krajů má nejvyšší lesnatost kraj Liberecký (44,3 %) a nejnižší lesnatost kromě Hlavního města Prahy (10,0 %) má kraj Jihomoravský (28,0 %). (Zdroj: Statistická ročenka půdního fondu České republiky; Český úřad zeměměřický a katastrální; Praha 2007).

Tab. 21: Rozložení výměry PLO 13 – Šumava v krajích a srovnání s výměrou zájmového území Kraj Území Výměra Jihočeský kraj Plzeňský kraj ha % ha % PLO 13 PUPFL* nezjištěno nezjištěno celková 143 687 68 67 615 32 211 302 zájmové území PUPFL* 88 673 100 0 celková 153 647 100 0 153 647

Celkem ha % 140 378 100 100 88 673 100 100

*PUPFL = pozemky určené k plnění funkcí lesa ve smyslu zákona č. 289/1995 Sb., § 3, odst. 1–4 Zdroj: Zdroj: OPRL, Přírodní lesní oblasti ČR – Stručný přehled-stav k 30. 6. 2001, ÚHÚL Brandýs n. L.. 2002

87


Tab. 22: Porovnání lesnatosti zájmového území, PLO 13, dotčených ORP, Jihočeského kraje a ČR výměra [ha] území PUPFL celková zájmové území 88 673 153 647 PLO 13 – Šumava 140 378 211 302 dotčené ORP *124 317 250 226 Jihočeský kraj 376 288 1 005 687 ČR 2 649 147 7 886 699 *plocha porostní

lesnatost [%] 57,7 66,4 49,7 37,4 33,6

Zdroj: OPRL, Přírodní lesní oblasti ČR – Stručný přehled – stav k 30. 6. 2001, ÚHÚL Brandýs n. L.. 2002

Lesní společenstva a zastoupení lesních vegetačních stupňů Lesní vegetační stupně vyjadřují vztahy mezi klimatem a biocenózou, v níž vedle kombinace rostlinných druhů (většinou málo výrazné) je rozhodující složení přirozené dřevinné složky (edifikátoru). Tab. 23: Zastoupení lesních vegetačních stupňů v PLO 13 Zastoupení lesních vegetačních stupňů (LVS) [%] 1 2 3 4 5 6 7 LVS* DB bkDB dbBK BK jdBK smBK bkSM zastoupení 4,0 64,4 24,2 *vymezení LVS podle systému ÚHÚL

Z lesních společenstev jsou nejvíce rozšířeny smrkové bučiny (64,4 %), které na horských svazích udávají celé Šumavě převažující ráz. Výškově nad nimi (cca nad 900 m n. m.) jsou bukové smrčiny, také poměrně značně zastoupené (24,2 %). Lesní vegetační stupeň smrkový dosahuje 7,1 % a kromě vlastních smrčin jsou v něm nepatrně zastoupeny v nejvyšších polohách jeřábové smrčiny, na pláních pak jsou dosti zastoupeny podmáčené smrčiny a méně i rašelinné smrčiny, které přecházejí do vrchovištní kleče (0,3 %). Z podhůří doznívají jedlové bučiny (4,0 %). Plošně nepatrné, ale výrazné jsou reliktní bory na skalách a luhy olše šedé při horních tocích říček a potoků. V rámci 6. a 7. LVS značnou plochu zaujímají acerózní společenstva s javorem klenem a jilmem horským na kamenitých svazích a sutích. Druhová skladba lesních porostů Přirozená druhová skladba Přirozená druhová skladba byla rekonstruována jako skladba přirozených lesních společenstev, které by se v daných přírodních podmínkách vyvinuly za současného klimatu, kdyby člověk během historické doby nezasahoval do přírody. Byla odvozena podle druhové skladby dochovaných zbytků přirozených lesů a podle popisů přirozených lesů před jejich smýcením. Převažující zastoupení jehličnatých dřevin v přirozené druhové skladbě (63,1 %), z toho smrku 41,9 % a jedle 17,3 % a nižší zastoupení listnatých dřevin (36,9 %), z toho buku 27,3 % koresponduje s přírodními podmínkami Šumavy, vyjádřenými zastoupením

88

8 SM 7,1

9 kleč 0,3

celkem 100,0


lesních vegetačních stupňů (Tab. 3) a zcela odpovídá horské oblasti. Cílová druhová skladba Cílová druhová skladba je zastoupení dřevin v mýtném věku porostu, vyjádřené v procentech, které je z hlediska zabezpečení produkčních i mimoprodukčních funkcí lesů v dané přírodní lesní oblasti optimální (§ 1, odst. 7, písm. a, vyhl. č. 83/96 Sb.). Jinak řečeno, cílová druhová skladba představuje ekonomicky, biologicky i funkčně optimalizované zastoupení dřevin v mýtném věku porostu, které odpovídá přírodním podmínkám hospodářského souboru jako jednotky diferenciace hospodaření v lesích. Při vymezení HS se vychází: z rámcového vymezení cílových hospodářských souborů, charakterizovaných přírodními podmínkami – lesními typy (LT) a jejich soubory (SLT) – příloha č.4 vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. z funkčního zaměření lesa na základě veřejných zájmů, deklarovaných prostřednictvím kategorizace lesů – Hlava první, oddíl druhý zákona č. 289/1995 Sb. ze stavu lesních porostů definovaného porostními typy v oblasti, pro kterou se plán zpracovává – příloha č. 3 vyhlášky MZe č. 83/1996 Sb. Poměrně vysoké zastoupení jehličnatých dřevin v cílové druhové skladbě (76,2 %), z toho smrku 60,9 % a jedle 11,8 % a nižší zastoupení listnatých dřevin (23,8 %), z toho buku 17,7 % se blíží přirozené druhové skladbě, což je dáno opět horskými podmínkami a dále funkčním zaměřením lesa (především existence NP a CHKO).


Současná druhová skladba Současná druhová skladba zachycuje aktuální stav druhové skladby lesních porostů. Převážnou měrou je odrazem hospodaření v lesích v minulosti. Na vysoké zastoupení smrku v současné druhové skladbě má vliv již středověké lesnické hospodaření a zejména pak trend pasečného způsobu hospodaření započatý před více než 200 lety a uplatňovaný dále v 20. století. Velmi významně se na šumavských lesích podepsala i vichřice v roce 1870 s ohromnými polomy a následující kůrovcovou kalamitou. Druhová skladba dřevin v PLO 13 – Šumava je uvedena v následující tabulce. Průměrný stupeň přirozenosti lesních porostů Přirozenost lesního porostu je vyjádřena druhovou skladbou porostu. Přirozená druhová skladba byla rekonstruována jako skladba přirozených lesních společenstev. Stupeň přirozenosti lesního porostu se posuzuje na základě porovnání současné dřevinné skladby se skladbou přirozenou.

Pro stanovení stupně přirozenosti v PLO se vycházelo z numerické databáze příslušných LHP(O) a postup byl následující: 1. Posouzení současných druhových skladeb metodou strukturovaných porostních typů (Macků, Kalinová 1996, 1999) – výsledkem je přehled porostních typů ve spektru lesních typů 2. Přiřazení přirozené druhové skladby lesním typům 3. Porovnání přirozené druhové skladby se skutečnou vyhodnocením indexu přirozenosti druhové skladby systémovou analýzou (Macků, Kalinová 1996) – index vyjadřuje rozdíl zastoupení aktuálního stavu k modelovému zastoupení v absolutních hodnotách. Pro každou druhovou skladbu se index vypočítá jako součet mezi indexy dřevin zastoupených a dřevin nezastoupených (chybějících) 4. Přiřazení stupně přirozenosti dle dosažené hodnoty indexu Přirozenost lesních porostů je hodnocena podle stupnice v rozsahu stupňů 0 – nevhodný až 6 – mimořádný. Stupnice přirozenosti je uvedena v tabulce dole.

Tab. 24: Současná, cílová a přirozená druhové skladba v PLO 13 Dřevina smrk jedle borovice modřín ostatní jehličnaté jehličnaté celkem dub buk habr jasan javor jilm bříza lípa olše ostatní listnaté listnaté celkem dřeviny celkem

současná 80,7 2,0 7,9 0,5 0,1 91,2 5,0 0,1 0,4 2,0 1,0 0,3 8,8 100,0

Tab. 25: Stupnice přirozenosti lesních porostů Stupeň přirozenosti 0 Nevhodný 1 Velmi nízký 2 Nízký 3 Průměrný 4 Vysoký 5 Velmi vysoký 6 Mimořádný

Druhová skladba [%] cílová 60,9 11,8 1,9 0,4 1,2 76,2 17,7 0,3 0,9 0,2 0,8 0,3 0,2 3,4 23,8 100,0

přirozená 41,9 17,3 3,1 0,8 63,1 27,0 0,3 1,7 0,3 0,9 0,1 0,3 6,3 36,9 100,0


Klasifikace druhové skladby introdukce, druhově nevhodná – přir. skladba < 10 % kulturní, druhově nevhodná – přir. skladba 11–30 % kulturní – přir. skladba 31–45 % spíše kulturní – přir. skladba 46–55 % spíše přirozená – přir. skladba 56–70 % blízká přirozené – přir. skladba 71–90 % přirozená – přir. skladba > 90% Zdroj: OPRL, Přírodní lesní oblasti ČR – Stručný přehled – stav k 30. 6. 2001, ÚHÚL Brandýs n. L.. 2002

89


Průměrný stupeň přirozenosti lesních porostů v PLO 13 – Šumava a porovnání s ČR a s přírodními lesními oblastmi, vykazujícími maximální a minimální hodnotu průměrného stupně přirozenosti, uvádí tabulka. Tab. 26: Průměrný stupeň přirozenosti lesních porostů v PLO 13 a dalších vybraných oblastech Průměrný Oblast stupeň PLO 13 PLO 34 PLO 31 ČR přirozenosti 3,9 4,4 2,4 3,3 Zdroj: OPRL, Přírodní lesní oblasti ČR – Stručný přehled – stav k 30. 6. 2001, ÚHÚL Brandýs n. L.. 2002

Průměrný stupeň přirozenosti lesních porostů v PLO 13 – Šumava je 3,9. V části mimo NP je nižší – 3,6, v rámci NP pak vyšší – 4,4. Průměrný stupeň přirozenosti za celou ČR vypočítaný jako aritmetický průměr stupňů přirozenosti všech PLO je 3,3 (pouze orientační údaj, který nezohledňuje plochy jednotlivých PLO). Pro srovnání je uvedena PLO 34 – Hornomoravský úval s nejvyšším stupněm přirozenosti 4,4 a PLO 31 – Českomoravské mezihoří s nejnižším stupněm přirozenosti 2,4. Srovnáním hodnot průměrných stupňů přirozenosti ve výše uvedených oblastech lze konstatovat, že hodnota průměrného stupně přirozenosti 3,9, který Šumava vykazuje, svědčí o relativně velmi vysokém podílu zachovalých lesních porostů z hlediska druhové skladby, zejména pak hodnota 4,4 na území NP, která se shoduje s maximální hodnotou v rámci ČR (PLO 34). Kategorizace a funkční zaměření lesa Deklarované veřejné zájmy, které se vztahují k lesním pozemkům, jsou vyjádřeny ustanovením zákonů (např. lesní zákon, vodní zá-

kon, zákon o ochraně přírody apod.) a jejich prováděcích vyhlášek, vládních nařízení, směrnicemi a rozhodnutími příslušných orgánů státní správy, včetně územního systému ekologické stability (ÚSES). Deklarované veřejné zájmy jsou podkladem pro kategorizaci lesů. Veřejné zájmy společnosti svým způsobem ovlivňují nebo mohou ovlivňovat produkční funkci lesa v lesním hospodářství tak, že buď některá území téměř vyloučí z normálního hospodaření nebo toto hospodaření usměrňuje natolik, že se výrazně odlišuje od běžného standardního hospodaření v lesích hospodářských, tzn. že mimoprodukční funkce lesa jsou nadřazovány funkci produkční nebo ji omezují. V některých případech se veřejné zájmy mohou územně vzájemně překrývat. Veřejné zájmy jsou nebo mohou být důvodem pro eventuální zařazení lesů do kategorií jiných než do kategorie lesů hospodářských, podle příslušných odstavců a písmen zákona č. 289/1995 Sb. O zařazování lesů do kategorií jiných než lesů hospodářských rozhoduje orgán státní správy lesů na návrh vlastníka nebo z vlastního podnětu (u § 7a § 8 odst. 2 zákona č. 289/1995 Sb.). Do kategorie lesů zvl. určení podle § 8 odst. 1 zákona č. 289/1995 Sb. jsou lesy zařazeny přímo ze zákona, podle § 8 odst. 2 lze lesy zařadit do lesů zvl. určení, ale i nemusí. V lesích ochranných (§ 7) se musí hospodařit tak, aby byly zajištěny především jejich ochranné funkce. V lesích zvl. určení (§ 8, odst. 1 a 2) je veřejný zájem na zlepšení a ochraně životního prostředí nebo jiný oprávněný zájem na plnění mimoprodukčních funkcí lesa, nadřazen funkcím produkčním. Přehled všech vyhlášených kategorií a subkategorií v zájmovém území je uveden v následující tabulce:

Tab. 27: Základní údaje podle kategorií a subkategorií lesa (s překryvem) kategorie subkategorie les hospodářský les mimořádně nepříznivá stanoviště (§ 7a) ochranný vysokohorské lesy pod hranicí stromové vegetace (§ 7b) celkem pásma hygienické ochrany vodních zdrojů I. stupně (§ 8/1a) území nár. parků a nár. přírodních rezervací (§ 8/1c) 1. zóny CHKO, přír. rezervace, přír. památky (§ 8/2a) lesy příměstské a rekreační (§ 8/2c) les zvláštního lesy sloužící lesnickému výzkumu a výuce(§ 8/2d) určení lesy se zvýšenou funkcí ochrannou (půda, klima, voda, krajina) (§ 8/2e) lesy potřebné pro zachování biologické různorodosti (§ 8/2f) uznané obory a samostatné bažantnice (§ 8/2g) jiný důležitý veřejný zájem (§ 8/2h) – obrana státu + NPP celkem úhrnem *0,01%

90

Podíl porostní plochy[%] 46,4 1,9 0,2 2,1 0,0* 29,7 1,0 0,2 0,8 1,7 5,1 1,7 11,3 51,5 100,0



Vzhledem k tomu, že značnou část oblasti tvoří NP a CHKO Šumava, je funkce lesů jednoznačně předurčena a limitována posláním, jež má Správa NP a CHKO plnit. Základním účelem je ochrana přírody na území NP a CHKO, tvořící stejnojmennou biosférickou rezervaci. Národní park zaujímá 29,7 % plochy zájmového území. Šumava vyniká velkým podílem ekotypicky vhodných smrkových populací, uzpůsobených horským oblastem. Proto poměrně vysoký podíl porostní plochy tvoří genové základny, vyhlášené převážně pro smrk (5,1 %). Dále je potřeba zdůraznit, že na části území hospodaří Vojenské lesy a statky ČR, s. p., divize Horní Planá. Je zde Vojenský výcvikový prostor Boletice, jehož lesy jsou zařazeny do kategorie lesů zvláštního určení podle § 8, odst. 2, písm. h lesního zákona (11,0 %). V této subkategorii je zahrnuta i NPP Blanice (0,3 %). Ostatní vyhlášené subkategorie, jak vyplývá z předchozí tabulky, jsou již plošně méně zastoupené. Specifikem tohoto území je velmi vysoký podíl lesů zvláštního určení (51,5 %) a relativně nízký podíl lesů hospodářských (46,4 %). Z toho vyplývá, že mimoprodukční funkce lesa převažují nad funkcí hospodářskou. Lesy ochranné zaujímají 2,1 % plochy. Rozložení věkových stupňů Zastoupení věkových stupňů na Šumavě má dosti vyrovnaný průběh a výrazně se neliší od normality, což svědčí o dobré péči

o lesní porosty. Silně zastoupený 10. věkový stupeň a dva následující jsou pozůstatkem velkoplošného zalesňování po větrné a následně mniškové kalamitě v roce 1870. Porostní zásoba Vzhledem k velmi příznivým klimatickým a půdním podmínkám je celková produkční potence dřevní hmoty na Šumavě velmi vysoká. Svědčí o tom velmi názorně např. údaj o průměrné zásobě na 1 ha. Na Šumavě činí průměrná porostní zásoba 291 m3/ha, což vysoko převyšuje průměr za celou ČR – 244 m3/ha. (Údaje z LHP(O) platných k 31. 12. 2000). Touto hodnotou průměrné porostní zásoby se PLO 13 – Šumava řadí na 4. místo v republice ze všech 41 přírodních lesních o oblastí. Pro srovnání lze uvést, že nejvyšší průměrnou zásobu 324 m3/ha vykazuje PLO 14 – Novohradské hory, naopak nejnižší hodnotu vykazuje PLO 1 – Krušné hory (104 m3/ha).

1. Zdroj: http://www.boubin.cz/boubin/ 2. Zdroj: http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_velka_ niva_cz 3. Zdroj: http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=index&site=NPR_certova_stena_luc_cz

Tab. 28: Rozložení věkových stupňů v Přírodní lesní oblasti (PLO) 13 Věkové hol. 1 2 3 4 5 6 7 8 stupně Plochy věk. 1271 8755 8908 9071 8550 9444 8967 9621 9240 stup. [ha] Podíl ploch 0,9 6,5 6,6 6,7 6,4 7,0 6,7 7,2 6,9 věk. stup. [%] Normální rozložení x 10382 10382 10382 10372 10369 10329 10230 10126 věk. stup. [ha] Odchylka od norm. zast. -15,7 -14,2 -12,6 -17,6 -8,9 -13,2 -6,0 -8,8 věk. stup. [%] Pozn.: Jako orientační údaj jsou převzaty hodnoty za celou PLO 13 – Šumava

9

10

10422 11995

11

12

11066 9768 8,2

7,3

13

14

6247

4319

4,6

3,2

15

16

2738 1871

7,8

8,9

10057

9973

9440 7784

5520

3424

2173 1488

3,6

20,3

17,2

13,2

26,1

26,0

25,5

2,0

1,4

25,7

17+

∑

2274 134507 1,7

100,0

2076 134507

8,6

-


Tab. 29: Porostní zásoba – porovnání s PLO 13, Jihočeským krajem a ČR Platnost LHP(O) k 31. 12. 1999 Platnost LHP(O) k 31. 12. 2000 Území Porostní zásoba Průměrná zásoba Porostní zásoba Průměrná zásoba 1000 [m3] b.k. na 1 ha [m3] 1000 [m3] b.k. na 1 ha [m3] zájmové území 24 624,75 292 24 501,74 291 PLO 13 39 086,91 38 891,65 Jihočeský kraj 109 139,78 268 96 850,12 264 ČR 624 565,25 242 630 482,90 244 Pozn.: Vzhledem k tomu, že souhrnné informace o stavu lesů za přírodní lesní oblasti, které jsou k dispozici na www.uhul.cz, jsou čerpány z dat LHP(O) s platností k 31. 12. 2000 a starší, byla jako srovnávací údaje za Jihočeský kraj a ČR použita data se stejnou platností, i když na výše uvedené adrese lze získat aktuální data ze souhrnných LHP a LHO. Zdroj: OPRL, Přírodní lesní oblasti ČR – Stručný přehled – stav k 30. 6. 2001, ÚHÚL Brandýs n. L.. 2002

91


Vyhodnocení stavu vývoje území – pohled územně plánovací 1) Územní plán Šumavy Jediná závazná ÚPD nadregionálního významu. Od té doby se nepodařilo schválit jiný obdobný podklad nebo rozpracovat tento dokument změnou. ÚPD přináší pohled na území ve výrazném kontextu tehdejší doby a ve vyváženém vztahu k ostatním částem ČR (zpracovatelem byl ústav s celorepublikovou působností). Zastaralý podklad – obecné směrnice bez pojmů právních předpisů; ÚPD nemá ve směrnici pro uspořádání území regulativy ani obdobné podmínky pro jednoznačné využití území. Operuje s pojmy pětiletých plánů a evidentně neobsahuje pohled na území z hlediska nového politického systému; platnost závazné části neodpovídá potřebám současné společnosti ani veřejné správy. Z ÚP Šumava platí dle § 187 odst. 7 stavebního zákona pouze vybrané části. 2) Územní plány měst a obcí ÚPD obcí v řešeném území je archivována na krajském úřadě.Archivy na ÚÚP ORP nejsou zatím k dispozici. Starší územní plány jsou v rozporu se skutečností, často též v rozporu s Ptačími oblastmi Natura 2000. Rozborem rozvojových ploch v ÚP byly zjištěny tyto skutečnosti: navržený zábor územními plány je 880 ha zemědělské půdy odhad nárůstu dle ÚPD cca 4 500 obyvatel v nabízených plochách plochy pro rozvoj rekreačního ubytování jsou zahrnovány do ploch pro bydlení Pro nové ÚP je třeba jednotné zadávání v koordinaci ÚÚP 32, nejlépe tak, že pořizovatelem bude ÚÚP ORP namísto obcí. obce bez územních plánů obec počet bydlících obyvatel k 31. 12. 2006 Boletice 257 Buk 272 Drslavice 81 Kratušín 57 Křišťanov 120 Nicov 74 Šumavské Hoštice 395 1 136 Zdroj: ŠÚ, ÚPD obcí

Vzhledem k situaci, kdy vojenský újezd otvírá část území veřejnosti, je potřeba pořídit ÚP Boletice. V jeho rámci by byl řešen také ÚSES, který v tomto území není závazný a v některých částech území by měl být prověřen vzhledem k dalšímu využití území a vzhledem k metodickému požadavku ÚSES – kdy systém má

92

být řádně zdůvodněn a stanoven jako minimální. V rámci studia podkladů byly nalezeny 3 (!) velmi odlišné návrhy na řešení ÚSES (trilaterální projekt, původní návrh NP a CHKO zahrnující velkou část řešeného území a 2. návrh CHKO zahrnující např. rozsáhlé biocentrum ve v. ú. Boletice mimo CHKO). 3) Územně plánovací podklady, studie, generely, velké projekty Platná ÚPD ÚP VÚC Českokrumlovsko I – návrh 2005 mimo řešené území, převzaty záměry širších územních vztahů – doprava ÚP VÚC Blanský les mimo řešené území studie, informativní podklad Podklady ÚPP Územní plán velkého územního celku Jihočeského kraje – návrh zadání je základním podkladem pro územní studii, do analýzy byly převzaty záměry a limity území. Podklad svou podrobností přesahuje současné požadavky na zpracování zásad územního rozvoje (ZÚR) ÚPN VÚC Prachaticko, koncept, EIA podklad je převzat do konceptu UP VÚC JČK a ZÚR ÚP VÚC Českokrumlovsko II – podklad je převzat do konceptu UP VÚC JK a ZÚR Program rozvoje Jihočeského kraje 2007–2013, podklad pro zadání ZÚR jako přehled záměrů, podklad není ÚPP ani ÚPD, nemá územní prověření, jeho záměry se prověřují v zásadách územního rozvoje Strategie obnovy a rozvoje cestovního ruchu v Jihočeském kraji – RERA, a. s. – Regionální rozvojová agentura jižních Čech, podklad s celokrajskou působností, pro studii využitelný pouze rámcově, zaměřuje se na rozvojové programy a management cestovního ruchu. Nemá územní prověření ani bilance v potřebném měřítku. Koncepce rozvoje cyklistické dopravy v Jihočeském kraji 2006 – analytická část a návrh – podklady převzaty do ostatních krajských podkladů, bude využit v ÚPD obcí, ÚAP a návrhu studie Koncepce rozvoje lázeňství a wellness v Jihočeském kraji – záměry převzaty do výkresu záměrů pokud mají vztah k řešenému území. Podklad je zaměřen na projekty pro granty, nemá územní prověření. Studie Boletice: dvě varianty rozvoje – Studie Jihočeského kraje pro území vojenského újezdu Boletice (listopad 2006, autor A+U DESIGN, s. r. o.) a Vojenský újezd Boletce-Studie polyfunkčního využití území (srpen 2005, autor GeoVision, s. r. o.). 32. Po rozboru ÚAP, kde budou stanoveny problémy k řešení a stanovení řešení vyváženo˝sti v území


Tab. 30: Vybrané údaje z územně plánovací dokumentace obcí

72

8,94

2,86

5,02

5,76

93,25 15,00 10,13

677 90 81

84,64 11,30 10,13

0,00 0,00

2,21 3,70

6,40 0,00

3,75

3,07

7,05

0,00

80,58 2,90 21,48 28,32 12,20 3,00 3,30 0,00 4,89

0,00 3,50 2,96 1,00 1,20 1,00 1,50 0,00 0,47

0,00 3,30 1,00 4,00 3,50 0,00 1,40 0,00 0,20

0,00 0,00 0,00 0,00 4,92 0,00 1,20 17,00 2,66

9,75

25,37

5,05

43,48 13,00 356,76

0,27 36,43

43,20

nárůst obyvatel dle ÚP

0,00

výhled obyv. dle ÚP

0,00

121

stav obyvatel v době zpracování ÚP

plochy pro smíšenou zónu, průmysl (v ha)

plochy pro bydlení (v ha)

odhad počtu b. j. dle plochy rozvoje

0,00

15,10 21,76 33,05

18,92 30 199,44 55,78 80,58 645 9,70 23 25,44 172 33,32 227 21,82 98 4,00 24 7,40 26 93,90 0 15,79 39 0,00 47,28 78 6,16 6,69 54 49,73 348 16,56 104 880,80 2 907,60

15,10

plochy pro rekreaci, sport (v ha)

278 827 1 318 2 213 405 792 113 167 822 576 1 918 590 90 214 1 214 214 408 1 351 7 887 4 041 74 2 654 353 312 1 666 128 30 625

plochy pro OV (v ha)

Borová Lada Černá v Pošumaví Frymburk Horní Planá Horní Vltavice Hořice na Šumavě Kubova Huť Kvilda Lenora Lipno nad Vltavou Loučovice Nová Pec Nové Hutě Přední Výtoň Stachy Stožec Strážný Vacov Vimperk Volary Vrbice Vyšší Brod Záblatí Zbytiny Zdíkov Želnava

zábor půdy celkem (v ha)

obec

počet bydlících obyvatel k 31. 12. 2006

z toho

796

1 036

240

374 805 68

442 1 176 128

68 371 60

1 950 519

2 574 825

624 306

1 051 221 684

1 353 389 1 281

302 168 597

9 030

10 090

1 060

7,11

2 557

2 700

143

5,98 3,56 54,59

1 630

1 888

258

Zdroj: Jihočeský kraj, platná ÚPD obcí

4) Trilaterální koncept mezinárodní pilotní projekt UNESCO 1994 – jednalo se o první společné dílo 3 států, pro ČR představoval nový pohled na funkci územního plánování, především vyváženým návrhem všech třech pilířů ÚR. Pozoruhodný je návrh ÚSES a vymezení společné turistické zóny Hraničník a návrh rekonstrukce přirozené vegetace. V současné době je překonaný jinými studiemi.

Landesentwicklungsprogramm Bayern vzhledem ke stáří projektu (1984) byly analýzy pouze směrné a využita byla jen část přírodního pilíře jako informace širších vztahů.

93


Sociodemografické podmínky

Úvod Cílem této kapitoly je charakterizovat obyvatelstvo v řešeném území. Jeho prostorové rysy spolu se stavebními fondy po staletí utvářejí strukturu osídlení a jsou i nositelem sociálního pilíře ve smyslu konceptu udržitelného rozvoje. Jde o analytickou část studie, jejíž hlavní závěry jsou koncentrovány v osvědčené formě tabulky SWOT. Přestože predikce hlavních sociodemografických ukazatelů bude předmětem až návrhové části studie (v podobě variantní prognózy a doporučení pro řízení území), zmiňujeme už zde některé obecně očekávané trendy. Vzhledem k omezenému počtu stránek, obsáhlosti tématu i řešeného území se zde soustředíme jen na souhrnné charakteristiky, grafy a mapy. Většina primárních dat je k dispozici mimo text v podobě databáze tříděné podle obcí, katastrů a ZSJ, nebo na požádání u zpracovatele. Na zvláštním listu jsou v tabulce uvedeny i vysvětlivky k jednotlivým ukazatelům. Výběr indikátorů, které jsou navrženy k průběžnému monitorování stavu sídel a obcí, je uveden v kapitole C VIII. Témata kapitol studie mají komplexní povahu a proto se někdy nevyhneme překryvům.

Nástin regionalizace řešeného území Řešené území, vymezené pro účel této studie, je dáno výčtem územních obvodů 34 obcí (včetně několika měst). Sleduje na území Jihočeského kraje přibližně hranici CHKO Šumava s přesahy do vnitrozemí. Toto „nárazníkové pásmo“ zahrnuje v severní části pás obcí od Vacova přes Vimperk po Kratušín, dále část vojenského újezdu Boletice, která není zahrnuta do CHKO, a konečně pás obcí od Hořic na Šumavě až po Vyšší Brod východně od Lipenské vodní nádrže. Tento ad hoc region je tedy definován v první řadě střetem zájmů rozvoje osídlení s ochranou přírody v převážně horském prostředí, ve znevýhodněné periferní poloze podél státní hranice. Z pohledu sociálních a ekonomických disciplín, které analyzují jevy vázané na obyvatelstvo a osídlení, jde o území dosti nesourodé. Různé ukazatele mohou vydělit různé typy vnitřně relativně podobných podoblastí. Jejich syntézou můžeme definovat určité základní subregiony řešeného území. To bude však předmětem až návrhové části studie. Na začátku analýzy se můžeme opřít např. o přírodní podmínky, neboť ty určovaly a do značné míry i nadále určují vývoj osídlení. Schematicky můžeme vymezit následující orografické podoblasti:

Obr. 16: Nástin regionalizace řešeného území


94


horská Šumava (viz schéma – zelené plochy) – osídlení příhraničního pásma vysoké Šumavy (Trojmezenská hornatina a malá část Kvildských plání), jemuž se svým charakterem podobá více méně souběžný vnitrozemský Boubínský hřbet. Ten navazuje na tu část Českokrumlovské vrchoviny, jejíž osídlení ovlivnil vojenský újezd Boletice. Navazující vnitrozemské pásmo Blanského lesa s Kletí je již mimo řešené území, stejně i hřbet Libínu nad Prachaticemi. Vltavická brázda (modrá přerušovaná čára) uzavřená oběma výše zmíněnými horskými celky paralelně se státní hranicí (řetěz sídel podél Vltavy od Borových Lad po Vyšší Brod) podhůří (oranžové plochy) – část šumavského podhůří od Zbytin přes Šumavské Hoštice, město Vimperk, až po Stachy a Nicov v kotlině pod Javornickou hornatinou, vč. Vacova a Vrbic dále ve vnitrozemí; do této podoblasti řadíme i podobné osídlení v obci Hořic na Šumavě v Českokrumlovské hornatině. Bodové značky ve schématu představují Český Krumlov, Prachatice a Vimperk jako významnější střediska osídlení pro řešené území. Z důvodu redukce nebo přímo zániku osídlení v první podoblasti – v horské Šumavě – přiřadíme tuto podoblast k Vltavické brázdě a v dalším textu budeme pro jednoduchost rozlišovat jen dva celky, které budeme nazývat Příhraničí a Podhůří. Historický úvod k vývoji osídlení Na dnešní stav osídlení řešeného území měly zcela zásadní vliv historický a politický faktor. Kolonizace „jižního hvozdu“ probíhala pomalu. Např. Keltové, jejichž civilizační těžiště v době před začátkem letopočtu bylo v dunajském prostoru, měli u nás své opěrné body až ve vnitrozemském podhůří a přes hory procházeli jen za obchodem a za těžbou zlata. Do základní komunikační sítě patřila tzv. Zlatá stezka s několika větvemi v radiálním směru z vnitrozemí, které kříží osu podél Vltavy souběžnou s dnešní státní hranicí. K významné kolonizaci panské i církevní půdy (např. cisterciáky z Vyššího Brodu) došlo až ve 13. a 14. století a přivedla do území německy mluvící obyvatelstvo. Rozvinula se pravidelná struktura horského osídlení s tradiční hierarchií tržních středisek. Další impuls přinesla až prosperita v 16. století (již s významnou iniciativou měst) a znamenala zejména rozvoj sklářství, další ústup lesa, k omezené těžbě kovů později přibyl i grafit. K další kolonizační vlně došlo během 18. století růstem poptávky po dřevě – zakládáním dřevařských sídel (např. Nová Pec, Křišťanov, Knížecí Pláně) a stavbou Schwarzenberského kanálu ke konci 18. století. Industrializace a stavba železnic v druhé polovině 19. století přinesly vzestup Vimperku a dalších sídel (Loučovic, Černé v Pošumaví, Horní Plané, ale i v Podhůří mimo železnici – např. Stachů, Zdíkova, Vacova). Urbanizační proces znamenal emigraci obyvatel Šumavy do městských center – vedle Českých Budějovic a Lince významně i do Prahy a Vídně, přesto řešené území populačně mírně rostlo a kulminovalo před 1. světovou

válkou. Po ní a během hospodářské krize ve 30. letech minulého století se v řešeném území již projevily limity periferního horského regionu. Rekreační funkce sídel byla na Šumavě až do poloviny 20. století jen okrajová, na rozdíl např. od Krkonoš. Hospodářská základna zejména malých a odlehlých sídel byla sice na nízké úrovni, ale ve stabilizovaném stavu (krize 30. let měla malý dopad), a to až do zlomu, způsobeném 2. světovou válkou. Nejdříve odsun českého obyvatelstva v roce 1938, poválečný odsun Němců, dosídlování a centrálně řízená ekonomika zásadně změnily sídelní strukturu a hospodářství v řešeném území. Spuštěním železné opony, vylidněním tzv. pásma a uzavřením vojenského újezdu Boletice došlo k dalšímu vylidnění rozsáhlých ploch. Desítky sídel fyzicky zanikly. Na druhé straně se posilovala vybraná větší sídla ve Vltavické brázdě. Ve vnitrozemí se investovalo především do okresních měst, jejichž počet se v roce 1960 zredukoval – to ilustruje např. pomalejší růst Vimperka proti preferovaným Prachaticím, došlo vlastně k „prohození“ jejich předválečného významu. Pokračoval úpadek zemědělství a lesnictví (rozsáhlé pohraniční pásmo obhospodařovaly Vojenské lesy a statky), stabilizace pracovních sil se řešila výstavbou bytových domů (a to i v malých sídlech; státní výstavba rodinných domků zde byla, ale velmi omezená). Je nutno zmínit i investice pro armádu (Vimperk, Boletice) a pro ochranu hranic. Tento vývoj se v zásadě nelišil od osudu jiného pohraničí. Zvláštností byla obrovská investice v podobě vodního díla Lipno (s novými sídly Lipno n. Vlt. a Hrudkov), která je dnes možno hodnotit jako přínos pro řešeném území, na rozdíl např. od podkrušnohorské devastující těžby uhlí. Vývoj v Podhůří, který nebyl tolik zasažen dosídlováním a velkými investicemi, byl přirozenější a zachoval hustou síť malých venkovských sídel a místních středisek – v tom je tato (a jedině tato) podoblast srovnatelná se strukturou osídlení v sousedním Rakousku a Bavorsku. Dlouhodobý vývoj počtu obyvatel Data z populačních cenzů moderního typu, která jsou k dispozici pro jednotlivá sídla v souvislé řadě od cenzu v roce 1869 (s výjimkou roku 1940), umožňují objektivizovat pohled na současný stav osídlení řešeného území, zejména představy o míře vylidňování či stabilitě sídel (sídlem se zde rozumí část obce ve vymezení podle SLDB 2001). Soubor těchto sídel je však redukován tam, kde nebylo možno provést přepočty časových řad ze starších cenzů. Chybí data pro některá velmi malá nebo zaniklá sídla (jsou započtena do okolních sídel). V roce 1940 sice proběhl soupis obyvatel v tehdejších Sudetech, ale přepočty na dnešní strukturu jsou příliš komplikované a proto tento rok není ani obsažen v Historickém lexikonu (ČSÚ 2006), který je zdrojem dat pro následující grafy:

95


Obr. 17: Vývoj počtu obyvatel vybraných měst a území (bazický index)

Obr. 18: Vývoj počtu obyvatel řešeného území podle velikosti sídel (bazický index)

Zdroj dat: Historický lexikon, ČSÚ 2006

Zdroj dat: Historický lexikon, ČSÚ 2006

Graf srovnává vývoj různých územních celků pomocí indexu, kdy počet obyvatel ve výchozím roce 1869 je vzat jako 100 % (resp. 1). Markantní je pokles mezi roky 1930 a 1950 jako následek řady procesů – demografické deprese před válkou a během ní, hlavně ale nucenými odsuny obyvatel a naproti tomu i poválečným nárůstem porodnosti a migrací. Počet obyvatel v řešeném území jako celku byl do roku 1930 dosti stabilní (kulminoval v roce 1910) a po propadu v letech 1930–1950 z 81,3 na 30,9 tisíce obyvatel (tj. na 38 % výchozího stavu) je až do SLDB 2001 jako celek opět stabilizován na úrovni kolem 30 tisíc obyvatel. Doplňkové křivky v grafu ukazují různé tempo urbanizace v okresních městech (více v Prachaticích než v Č. Krumlově díky masivnější výstavbě panelových sídlišť v 70. a 80. letech). Vyniká také mnohem pozvolnější růst Vimperka, který nedosáhl předválečné velikosti. Totéž platí pro Jihočeský kraj i pro ČR jako celek. Zmíněná relativní stabilita řešeného území je ale výrazně vnitřně diferencována. Následující tabulka (s absolutními čísly) a graf

(opět pomocí indexu) to ilustrují rozdělením sídel do velikostních skupin (podle počtu obyvatel při SLDB 2001). Platí, že čím menší velikostní skupina sídel v roce 2001 (vč. sídel zcela vylidněných), tím byly úbytky počtu obyvatel hlubší. Teprve sídla od 200 do 999 obyvatel měla po 2. sv. válce vzestupný trend a až skupina nad 1000 obyvatel se přibližuje své předválečné velikosti. Do této skupiny patří Stachy, Zdíkov, Frymburk, Vyšší Brod, Horní Planá, Loučovice, Volary a Vimperk (= Vimperk I až III, tzn. kompaktní město bez částí, jako je Arnoštka, Lipka apod., které jsou hodnoceny jako jiná malá venkovská sídla). Poslední dva řádky v tabulce jsou klíčové, neboť velmi jasně ukazují vývoj řešeného území v kontextu ČR a kraje. Důležitý závěr je, že v dekádě 1991–2001 byl vývoj počtu obyvatel řešeného území příznivější než Jihočeského kraje i ČR (ve smyslu větších přírůstků, resp. stability počtu obyvatel).

Tab. 31: Vývoj počtu obyvatel řešeného území podle velikostních skupin sídel 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 0-49 19 187 21 249 20 974 20 566 20 405 19 929 19 826 50-99 14 902 16 607 16 668 17 305 17 426 16 307 15 534 100-199 5 684 6 100 6 488 7 000 7 036 7 009 7 061 200-999 18 815 19 518 18 586 18 276 18 118 17 365 17 731 1000+ 16 670 18 228 19 098 19 832 21 333 20 419 21 107 řešené území (ř.ú.) 75 258 81 702 81 814 82 979 84 318 81 029 81 259 podíl ř.ú. na CR 1,00 % 0,99 % 0,94 % 0,89 % 0,84 % 0,81 % 0,76 % podíl ř.ú. na JHC kraji 11,02 % 11,31 % 11,43 % 11,28 % 11,20 % 10,99 % 11,30 % Zdroj dat: Historický lexikon, ČSÚ 2006

96

1950 5 108 5 360 3 073 4 558 12 807 30 906 0,35 % 5,61 %

1961 4 549 4 618 2 656 4 501 15 092 31 416 0,33 % 5,48 %

1970 3 222 4 055 2 532 5 150 16 466 31 425 0,32 % 5,44 %

1980 2 031 3 284 2 271 5 308 18 708 31 602 0,31 % 5,15 %

1991 1 525 2 707 1 879 5 535 20 386 32 032 0,31 % 5,14 %

2001 1 414 2 610 1 987 5 820 20 553 32 384 0,32 % 5,18 %


Složky demografické bilance Kromě populačních cenzů jednou za 10 let je možno vyhodnotit údaje, které průběžně sbírají matriční úřady a registr obyvatelstva v gesci MV ČR. Evidují tzv. demografické události – narození, úmrtí a stěhování (obdobně se sledují i rozvody, sňatky a potraty). Základní data publikuje ČSÚ jednou za rok pouze za celé obce. Kombinační data (např. úmrtnost podle věku a příčin, stěhování podle věku a vzdělání atd.) jsou dostupné jen pro okresy a kraje z důvodu reprezentativnosti (nahodilosti) malých souborů. Z přirozené a migrační měny lze spočítat roční stavy obcí k 31. 12. V následujícím grafu jsou znázorněny koncové roční stavy pro celé řešené území. Suma za celé území je zvolena proto, že údaje za jednotlivé obce komplikují územní změny (des/integrace) obcí a chyby (zejména nepřesnou evidencí stěhování), které se kumulují a po každém SLDB se korigují (viz zuby v grafu pro rok 1980 a 1991). Od roku 2001 se k trvale bydlícímu obyvatelstvu počítají také cizinci s dlouhodobým povolením k pobytu. Vývoj počtu obyvatel lze brát jako citlivý a souhrnný ukazatel vývoje, je ale nutno mít na paměti řád čísel (absolutní rozdíly nelze přeceňovat) a problém přesnosti evidence de iure (úředně hlášené), resp. neevidence faktické populace. Řešené území je místně významně zatěžováno krátkodobými nárůsty faktické populace – účastníky cestovního ruchu, případně dojíždějícími za prací a službami. (Vyčíslení faktické populace zde nelze seriozně provést paušálně, v úvahu by přicházelo pouze ad hoc pro konkrétní lokality a období.) Další graf ilustruje zejména populační vlnu v druhé polovině 70. let. Tehdy se rodily zejména 2. a 3. děti v rodině díky zvýšeným

přídavkům, tato vlna pak „prošla“ školními zařízeními všech typů a působila značné kapacitní tenze. Děti těchto dětí se rodí v současné době; vzestup porodnosti posilují navíc porody odložené z 90. let. Novinářský pojem baby-boom ale zdaleka neodpovídá intenzitám ze 70. let a je zavádějící; spíše odráží problémy ze zrušených kapacit porodnic, školek atd. Očekává se, že vlna dočasně zvýšené porodnosti brzy skončí. Dále graf ukazuje trend poklesu počtu obyvatel po roce 1998, který však nelze zatím přeceňovat (jinými slovy jednoduše extrapolovat) – jedná se o pokles v řádu 5 stovek obyvatel, tj. 1,5 % z celku a který může být kompenzován např. výstavbou bytů během několika roků. Svědčí o tom i poslední dostupný údaj ČSÚ pro populační stavy obcí k 31. 12. 2007, který pro řešené území dává sumu 31 941 obyvatel, tedy pokles „jen“ 54 obyvatel během roku 2007 (proti poklesu o 212 osob v roce 2006). Výsledný populační vývoj je územně diferencován, jak naznačuje následující graf (s doplněnými stavy ke konci roku 2007), opět pomocí bazického indexu. Subregion Příhraničí byl rozdělen na Volarsko (obce od Kvildy po Stožec) a Lipensko (obce od Nové Pece po Vyšší Brod); zbývající obce tvoří již výše vymezené Podhůří. Světlezelená čára znázorňuje řešené území jako celek a čárkované křivky pro srovnání Jihočeský kraj a ČR celkem. Ač křivky vypadají dramaticky, je třeba vzít v úvahu řád změn – jsou to jednotky procent. Vyslovovat paušalizující závěry pro subregiony použité v grafu je nutno opatrně, neboť vývoj se liší obec od obce (sídlo od sídla) – viz dále.

Obr. 19: Vývoj počtu obyvatel řešeného území celkem podle průběžné bilance

Zdroj dat: průběžná bilance obyvatelstva, ČSÚ

97


Obr. 20: Vnitřní diferenciace vývoje počtu obyvatel (bazický index)


a je zde jistý trend růstu vystěhování od roku 1999. Je zatím nevýrazný a je zčásti kompenzován přirozenou měnou. Výsledná křivka pro celkovou měnu obyvatel by se podobala křivce pro migraci. Lze shrnout, že ve vývoji demografické měny v řešeném území nelze konstatovat v posledních 14 letech žádné dramatické změny, pouze 1) náznak trendu celkového úbytku populace po roce 1998 2) náznak poklesu přistěhování po začátku 90. let (zřejmě klesla migrační atraktivita obcí zejména na Lipensku po počátečním oživení podnikání v cestovním ruchu), 3) nepatrný růst migračních obratů (součtu přistěhovalých a vystěhovalých) po roce 2000. Migrační obrat byl poněkud zvýšený na začátku 90. let a opět po roce 2000 (průměr za roky 1993–2006 byl 50 promile). Porovnáme-li orientačně delší časovou řadu (1971–2006) pro Jihočeský kraj a pro řešené území, vidíme podstatně vyšší průměrnou roční intenzitu stěhování v řešeném území proti kraji (cca 100 proti 73 promile); přesné srovnání znemožňují územní změny obcí. Obr. 21: Přirozená a migrační měna obyvatelstva v řešeném území

Další graf ilustruje vývoj přirozené měny (živě narození minus zemřelí) a migrační měny (přistěhovalí minus vystěhovalí) v celém řešeném území, a to od roku 1993, odkdy se nezměnilo vymezení obcí. Data jsou přepočtena na 1 000 obyvatel v daném roce (tvar křivek pro absolutní čísla by byl podobný vzhledem k malým změnám základu, tj. cca 32 tis. obyvatel řešeného území). Absolutní čísla uvádí tabulka. Protože hrubá míra porodnosti i úmrtnosti byly podobné (kolem 10 živě narozených, resp. zemřelých na 1 000 obyv.), výsledná křivka přirozené měny osciluje kolem nuly. Míry migrace se pohybovaly kolem 25 promile, výsledná křivka je více rozkolísaná


Tab. 32: Vývoj měny obyvatel řešeného území (absolutní čísla) rok živě naroz. zemřelí vystěhov. přistěhov. přir.měna migr.měna 1993 425 333 1059 1026 92 33 1994 404 339 874 909 65 -35 1995 341 328 792 759 13 33 1996 295 353 767 756 -58 11 1997 318 356 768 704 -38 64 1998 324 297 723 718 27 5 1999 340 321 633 819 19 -186 2000 293 307 725 748 -14 -23 2001 356 321 790 842 35 -52 2002 339 295 787 857 44 -70 2003 294 346 758 777 -52 -19 2004 319 343 839 854 -24 -15 2005 331 329 921 942 2 -21 2006 316 329 784 983 -13 -199 Zdroj dat: ČSÚ (v roce 2001 došlo ke korekci stavu 1. 1. podle výsledku SLDB 2001)

98

celk.zmena 125 30 46 -47 26 32 -167 -37 -17 -26 -71 -39 -19 -212

obrat migr. 2 085 1 783 1 551 1 523 1 472 1 441 1 452 1 473 1 632 1 644 1 535 1 693 1 863 1 767

stav 1.1 . stav 31.1 2. 32 453 32 578 32 578 32 608 32 608 32 654 32 654 32 607 32 607 32 633 32 633 32 665 32 665 32 498 32 498 32 461 32 379 32 362 32 362 32 336 32 336 32 265 32 265 32 226 32 226 32 207 32 207 31 995


Graf jen doplňuje vývoj srovnáním s trendy v Jihočeském kraji a ČR, u nichž se více projevila oživená porodnost v posledních letech plus migrační zisky (u ČR jde o zisky zahraniční imigrací). Křivka pro řešené území je více rozkolísaná v důsledku jeho menší populační velikosti. Obr. 22: Celková roční změna počtu obyvatel – srovnání

standardizovanou populaci nemusejí ukazovat žádné významné rozdíly. Pro jednotlivá sídla (ZSJ) jsou však k dispozici pouze stavy obyvatelstva ze SLDB. Srovnání dvou posledních cenzů pomocí indexu ukazuje následující kartogram podle sídel – Vývoj počtu obyvatel 1991–2001. (Vyšrafované plochy představují ty ZSJ, které byly buď zcela bez trvale bydlícího obyvatelstva, nebo také s 10 a méně obyvateli – tady je důvodem vypuštění z kartogramu zkreslení indexu příliš malými základy.) Přestože vývoj za jednu dekádu je nutno hodnotit opatrně, kartogram opět ukazuje mozaiku vývoje sídel. Jinými slovy – vývoj je mnohostranně podmíněný, v této dekádě se neprosadil jeden dominantní a celoplošný faktor. Jako obecnější jev je možné v kartogramu ukázat jen na převažující úbytky na pravém břehu Lipna, ale především na selektivnost vývoje některých střediskových sídel a jejich bezprostředního zázemí – a to v obou směrech: město Vimperk mělo úbytky, ale rozvíjelo se v zázemí (podcenila se územní příprava pro rodinné domky ve městě), jinde v Podhůří naopak rostla spíš střediska, apod.


Čtyři kartogramy na následujících stranách ilustrují stejná čísla pohledem na jednotlivé obce. Je nutno si ale uvědomit dvě fakta: Metoda kartogramu, kdy relativní čísla jsou vztažena na různě velké územní obvody obcí, může opticky zkreslovat výsledný vjem (viz např. Boletice). Barvy nezávisí na populační velikosti obcí, jsou použity průměry za roky 1993–2006 přepočtené (relativizované) na střední stavy obyvatel obcí. Ani kartogramy neposkytují žádné triviální schéma pro interpretaci územních rozdílů v demografickém vývoji řešeného území podle obcí. V přirozené měně se nepochybně projevuje starší věková struktura obyvatel v Podhůří proti Příhraničí (viz dále). Migrační zisky v Podhůří, v Kubově Huti a v některých obcích Lipenska převážně souvisejí s výstavbou bytů (rodinných domků). Ve Strážném, Horní Vltavici atd. jde o vliv „příhraniční ekonomiky“. Čtvrtý kartogram s typologií obcí dokládá, že období let 1993–2006 ještě znamenalo jako celek pro většinu obcí pozitivní populační vývoj. U výjimek lze obecně konstatovat, že po roce 1989 začala neúprosně „ztrácet“ ta sídla (obce), kde se sešly negativní vnitřní i vnější (polohové) faktory. Bilance obyvatelstva podle obcí může samozřejmě skrývat výrazné rozdíly uvnitř jednotlivých obcí. Populační vývoj každého sídla ovlivňují na jedné straně faktory pro migraci – poloha, vybavenost, pracovní příležitosti, celková atraktivita, podmínky pro novou výstavbu. Na druhé straně zejména věková (ale i vzdělanostní, profesní aj.) struktura určují konkrétní přirozenou měnu (porodnost a úmrtnost v daném sídle), ačkoli míry přepočtené na

99


Kart. 28: Vývoj počtu obyvatel 1991–2001

100


Kart. 29: Změna počtu obyvatel přirozenou měnou – průměr za roky 1993–2006

101


Kart. 30: Změna počtu obyvatel migrační měnou – průměr za roky 1993–2006

102


Kart. 31: Celková změna počtu obyvatel – průměr za roky 1993–2006

103


Kart. 32: Typologie obcí podle bilance obyvatelstva 1993–2006

104


Sociálně geografické charakteristiky podle SLDB 2001 Další rozbor je založen na sérii kartogramů podle vybraných ukazatelů ze SLDB 2001. Kartogramy jsou umístněny na konci této kapitoly v pořadí, jak jsou postupně komentovány. Data jsou přepočtena pro katastrální území. Byly opět vyloučeny ty katastry (jsou znázorněny šrafou), které byly buď zcela bez trvale bydlícího obyvatelstva, nebo s 10 a méně obyvateli – důvodem je zkreslení relativních ukazatelů příliš malými základy, ale také zákonná ochrana individuálních dat. Pro detailní pohled na řešené území odkazujeme na výchozí data ve formátu MS Excel, které jsou přílohou této studie na CD. Metodická poznámka (o zdrojích dat): Sčítání lidu, domů a bytů 2001 (dále též cenzus 2001) je prakticky jediným pramenem pro detailní rozbor sociálních charakteristik ad hoc vymezeného řešeného území. Primární data cenzu byla agregována a publikována za základní statistické jednotky (ZSJ). To vyvažuje i nevýhodu jeho zastarávání. Je možno ale předpokládat, že územní struktura a trend většiny sociálních charakteristik mají jistou setrvačnost. Srovnání dat z jednotlivých cenzů by bylo cenné, je však velmi pracné kvůli změnám územních jednotek. Další možné zdroje regionálních dat na úrovni alespoň obcí jsou velmi omezené: vlastní sběr dat, ankety – neúměrně nákladné, zatěžují respondenty; databáze ČSÚ o obcích (MOS) – soustřeďuje data ze zdrojů různé kvality a aktuálnosti, většina dat je z cenzu; obce často zastírají územní detail (např. u veřejné vybavenosti); použitelná jsou např. data úřadů práce, volební statistiky; statistické výkaznictví a registry – jen ojediněle za obce (výstavba nových bytů), ne zcela vyčerpávající (např. registr ubytovacích kapacit), naráží na ochranu individuálních údajů; publikují se data až za okresy či spíše kraje; výběrová šetření – malé výběrové soubory respondentů poskytují reprezentativní (spolehlivá) data zpravidla až za kraje (např. šetření příjmů a vybavenosti domácností, pracovních sil, cen apod.); jiné rezortní zdroje, např. o cizincích nebo o kriminalitě od Policie ČR, mají často atypické územní jednotky a jsou málo spolehlivé.

Národnostní struktura a migrační stabilita obyvatelstva V řešeném území došlo v souvislosti s 2. sv. válkou k rozsáhlé výměně populace, která je patrná v řadě sociálních charakteristik dodnes. Lze využít několik tradičních i méně využívaných údajů ze SLDB, které byly získány deklaratorními otázkami ve sčítacím archu, tj. odpovědi byly věcí svobodné volby respondenta: Pro kartogram o národnostní skladbě jsme zvolili podíl osob s jinou než českou, moravskou nebo slezskou národností (ačkoli dosídlenci přicházeli i z Moravy, nebylo by zde oprávněné vydělovat pouze českou národnost). Podíl ostatních národností v celém řešeném území byl více než dvojnásobný (10 %) proti hodnotě za celý Jihočeský kraj a byl markantní hlavně v malých sídlech – ojediněle v Podhůří (např. v Křišťanově, Zbytinách, Pravětíně u Vimperka, Mýtě u Hořic), ale hlavně v Příhraničí (Muckov u Černé v Pošumaví, Slupečná u Lipna n. Vlt., Dolní Vltavice, Studánky u Vyššího Brodu aj. – běžně kolem třetiny obyvatel sídla). Nejvíce je zastoupena národnost slovenská, ale v poslední dekádě se prosazuje i vietnamská a jiné. O Romech, kteří jsou v ČR demograficky a sociálně nejvíce odlišným etnikem, objektivní informace bohužel scházejí, neboť se většinou přihlásili k jiné národnosti než romské (k české nebo slovenské). Málo běžná je informace o „rodácích“, která je založena na otázce o bydlišti matky v době narození sčítané osoby. Celý Ji-

hočeský kraj (48,0 %) a řešené území (43,3 %) mají proti průměru ČR (52,5 %) snížený podíl lidí, které cenzus zastihnul ve stejné obci, ze které vzešli. V řešeném území je ale podle očekávání výrazná územní diferenciace – zatímco v Podhůří (typicky Zdíkovsko) jsou běžné dvoutřetinové podíly rodáků, v Příhraničí jsou podstatně nižší (z větších sídel Lipno n.Vlt. 30 %, Strážný 33 %, Černá v Pošumaví 36 %). U nejmenších sídel (např. kolem 20 obyvatel) jsou podíly rodáků minimální. Fluktuace obyvatel je značná (jak ukázalo i zvýšené migrační saldo), pozitivním rysem je ale schopnost obydlenost těchto sídel udržet. Bohužel chybí možnost data o rodácích kombinovat s věkem. V každém případě je třeba pro Příhraničí konstatovat jako negativní jev vysoký podíl nepůvodního obyvatelstva, což zakládá problém nízké identifikace s bydlištěm a regionem. Věková struktura, podíl věřících Věková struktura je v řešeném území jednoznačně mladší než je průměr ČR. Je zde mírně vyšší zastoupení dětské (0–14) a produktivní skupiny (15–65) na úkor poproduktivní věkové skupiny. To souvisí nepochybně jak s vyšší úrovní úhrnné plodnosti (zjednodušeně řečeno – v průměru více dětí na jednu ženu), tak s vyšší úmrtností i vyšší intenzitou migrace (více se stěhují mladší osoby) – tady ale můžeme usuzovat jen nepřímo z dat za celé okresy. Regionální pohled (3 kartogramy pro 3 hlavní věkové skupiny) ukazuje pestrou mozaiku – atypická jsou opět malá sídla v Příhraničí. Celkově nižší věkový průměr v Příhraničí je o to zřetelnější, že v Podhůří je naopak vyšší zastoupení seniorů. (Ukazatel průměrného věku za řešené území však nelze spočítat, protože nejsou k dispozici individuální data.) Se zastoupením seniorů v populaci má vysokou korelaci kartogram o zastoupení osob, které se deklarovali jako věřící – zřetelně větší podíl věřících žije v Podhůří než v dosídleném Příhraničí. Vzdělanost, kvalifikační předpoklady Bezesporu klíčový faktor pro rozvoj sídel a obcí – vzdělanost populace – je v řešeném území nepříznivá. Podíl osob se základním vzděláním (vč. nedokončeného a nezjištěného) byl podle cenzu 2001 v řešeném území 31 % proti 25 % v Jihočeském kraji i ČR, zatímco podíl vysokoškoláků byl v řešeném území 5,1 % proti 7,8 % v Jihočeském kraji a 8,9 % v ČR. Data za větší územní celky navíc naznačují, že růst vzdělanosti je v řešeném území pomalejší. Dva kartogramy pro podíl osob se základním a s vysokoškolským vzděláním ukazují pestrou mozaiku. (Mapu pro nejpočetnější kategorii, doplňkovou do 100 %, pro středoškoláky všech typů vč. vyučených, jsme z úsporných důvodů nezařadili, data jsou však k dispozici). Jednoduše vysvětlitelná prostorová rozrůzněnost zde není. Obecně platí, že vzdělanější populace bydlí ve městech či aspoň větších, lépe vybavených, dostupnějších nebo jinak atraktivních sídlech; je zde určitě pozitivní korelace s investiční či podnikatelskou aktivitou a s výstavbou nových bytů (viz např.

105


Kubova Huť, České Žleby, samozřejmě Vimperk) – lze očekávat, že tyto závislosti se budou prohlubovat. To zakládá obavu, že se jednotlivá sídla nebo soubory nových rodinných domků budou stále více odlišovat od ostatních deprivovaných (znevýhodněných) sídel, čili mohou se postupně prohlubovat sociální rozdíly a vznikat různé „odlišné světy“ třeba i blízko sebe. Doplňkové charakteristiky sociální stability Statistika poskytuje data pro několik dalších ukazatelů, jež mohou podpořit hypotézu, kterou signalizovaly již některé předchozí ukazatele, a sice o stabilní („tradiční“) sociální struktuře obyvatelstva v Podhůří na jedné straně a naopak narušené v Příhraničí na straně druhé. Nelze vést žádné triviální hranice, neboť jde o složitě podmíněné jevy. Kromě již zmíněného zastoupení věřících osob jde např. o skladbu domácností. Z nich jsme do kartogramu zpracovali dva typy: Podíl domácností jednotlivců – zde se opět projevila korelace s vyšším zastoupením seniorů v Podhůří. Jde převážně o samostatně hospodařící vdovy, které přežily své muže. Muži mají obecně nižší naději dožití proti ženám, např. v okrese Prachatice (2001–2005) 71,3 proti 78,1 roku a v okrese Český Krumlov 71,8 proti 78,1. Ukazatel podílu domácností jednotlivců nelze chápat jako negativní (model soužití více generací v jednom bytě či domě již u nás není běžný), ale signalizuje potřebu obcí zabývat se zvýšenou péčí o osaměle žijící seniory. Řešené území celkově je v tomto ukazateli shodné s Jihočeským krajem i ČR. Domácnosti mladých tzv. singles jsou novým fenoménem hlavně větších měst. Podíl neúplných domácností se závislými dětmi (tj. do věku, než dostudují), čili rodin tzv. samoživitelů – tento ukazatel má již negativní obsah a může signalizovat problémové lokality. Celkově je řešené území v tomto ukazateli shodné s ČR (8,0 %), Jihočeský kraj je nepatrně lepší (7,5 %). Územně jsou zajímavé shluky katastrů v Podhůří, kde je výskyt takových domácností nulový. Naopak extrémní jsou malá sídla, např. Dolní Drkolná u Vyššího Brodu, ZSJ s názvem Účelové zařízení (Volary), ZSJ Průmyslový obvod a Pod Sklářským vrchem (Vimperk), Hodňov (Horní Planá), Strážný atd. – podíly zde dosahují od 30 % do 13 %. Podobnou charakteristikou je podíl dětí narozených mimo manželství, často jde ale o neformální svazky než neúplné domácnosti. Tzv. nesezdaná soužití se jednoznačně prosazují v demografickém chování české populace (v západní Evropě jsou běžná ještě více). U nás je tento trend často podpořen spekulativními důvody, neboť samoživitelky snáze dosáhnou na sociální dávky. V ČR dosahuje podíl „nemanželských“ dětí maxima v pohraničních okresech Karlovarského a Ústeckého kraje, nadprůměrné hodnoty jsou ale i v okr. Český Krumlov a Prachatice. Jako sociálně jednoznačně negativní lze označit další ukazatele z průběžné demografické statistiky – míry potratovosti a rozvodovosti (kartogramy nejsou přiloženy).

106

Celková hrubá míra potratovosti (na 1 000 obyv., průměr 1993–2006) dosáhla v letech 1993–2006 v řešeném území 5,5 (zatímco v ČR i v Jihočeském kraji shodně po 5,1), ovšem s nápadně zvýšenou úrovní v obcích při silnici I/4 (maximum má Strážný 18,0), ale i na Kvildě a v pásu obcí od Černé v Pošumaví po Vyšší Brod. Podobný obraz má hrubá míra rozvodovosti (na 1000 obyv., průměr 1993–2006): řešené území 3,3; Jihočeský kraj 2,9; ČR 3,0. Extrémem je opět Strážný 5,8; dále Kvilda, Boletice, Lipno n. Vlt. a Loučovice. Podhůří v obou těchto ukazatelích vychází jednoznačně lépe. Volební účast je obecně dostupným ukazatelem zájmu občanů o věci veřejné. Signálem větší občanské aktivity v Podhůří je již fakt, že v řešeném území právě zde vzniklo několik nových (velmi malých) obcí odloučením, konkrétně v letech 1992 a 1993 (Křišťanov, Nicov, Vrbice, Žárovná), jedinou výjimkou jsou Nové Hutě odštěpené od Borových Lad. Z volebních výsledků (www.czso. cz) jsme vybrali účast při volbách do PS Parlamentu ČR 2.–3. 6. 2006 (komunální volby by vhodné nebyly, neboť mohou být ovlivněny zcela lokálními kauzami a preferencemi). Kartogram podle obcí není přiložen. Potvrdil vyšší volební účast v Podhůří (v malé obci Kratušín bezmála 90 %), na čelo se zařadil ale i Stožec (76 %). Obce na Lipensku měly kolem 60 % (kromě Loučovic s 51 %). Vimperk pouhých 55 %, nejnižší účast (pod 50 %) pak Horní Vltavice, Želnava, Boletice; minima dosáhl odlehlý Křišťanov s 33 %. Další rozbor výsledků by zjistil inklinaci k pravici či levici, míra nostalgie po minulosti by nejspíš korelovala s mírou nezaměstnanosti, jak je konstatováno zejména pro Příhraničí. Mohl se však projevit i vliv levicové inklinace na vyšší voličskou kázeň. Kriminalita (počet hlášených trestných činů) je jednoznačný ukazatel narušenosti sociálního prostředí. Od Policejního ředitelství ČR jsme získali časovou řadu 2000–2007 počtů hlášených a objasněných trestných činů v detailním třídění podle „paragrafů“. Řešené území pokrývá 6 obvodních oddělení policie: Vyšší Brod, Lipno n. Vlt., H. Planá, Volary, Horní Vltavice (do 2001 Strážný) a Vimperk (s přesahem obvodu do vnitrozemí). Je zde několik metodických potíží – nejisté přiřazení obcí a tedy obyvatel k oddělením (z toho důvodu jsme spojily 2 + 2 okrsky); nutnost uvažovat faktickou populaci (nikoli jen trvale bydlící – vliv na posouzení úrovně kriminality); možný vliv různé motivace policie na úplnost evidence (vliv na vývoj v čase); chybí data od Pohraniční policie – ta však evidovala jen cca 5 % z úhrnu trestných činů. Intenzita kriminality byla v Příhraničí jednoznačně zvýšená, v oblasti Lipenska hned za Č. Budějovicemi. Odhad faktické populace (o dojížďku za prací a návštěvníky území) jako základu pro intenzity by tento závěr jen mírně korigoval. Největší intenzita byla v letech 2000–2007 zaznamenána v okrsku Horní Planá: prů-


měrně 43 trestných činů na 1000 bydlících obyvatel a rok (centrální okrsek v Č. Budějovicích měl intenzitu 54), dále v okrsku Vyšší Brod + Lipno a Volary + Horní Vltavice shodně po cca 32 (to je úroveň Č. Krumlova), okrsek Vimperk s 20 je pod průměrem okresních měst i Jihočeského kraje (26). V absolutních číslech bylo v uvedených 8 letech evidováno v 6 odděleních v řešeném území 7,9 tisíce trestných činů (z toho 1,9 tis. od recidivistů a 451 od mladistvých), objasněno bylo 53 %. Trend zjištěné kriminality od roku 2000 je pokles. Ekonomická aktivita, zaměstnanost a vyjížďka za prací SLDB k 1. 3. 2001 poskytuje mj. údaje, které mohou doplnit obraz trhu práce, jak jej sledují úřady práce (viz kapitola o hospodářském pilíři). Podíl práceschopného obyvatelstva v řešeném území byl podle cenzu 2001 na úrovni ČR i kraje a dosáhl 51 %. Počítají se sem i osoby momentálně nezaměstnané, studující, na mateřské dovolené, ve výkonu trestu, v domácnosti, s vlastním zdrojem obživy apod. Z nepatrně zvýšeného podílu osob v produktivním věku (statisticky 15–64 let), který je o 1 p. b. vyšší než v kraji, plyne, že podíl nepracujících osob je zde vyšší. Potvrzuje to zvýšená míra nezaměstnanosti (9,3 % proti 6,3 % v kraji), od úrovně za celou ČR (9,1 %) se však v podstatě nelišila. Údaj o nezaměstnanosti ze SLDB 2001 je samozřejmě zastaralý, ale poskytuje detailní územní strukturu, jak ukazuje kartogram. Vzhledem k datu cenzu 1. března 2001 se projevuje i typicky zvýšená sezónní nezaměstnanost hlavně v rekreační oblasti Lipenska (např. Černá v Pošumaví 16 %) a také Kvilda (21 %). Velkým problémem jsou extrémní podíly nezaměstnaných v odlehlejších sídlech a málo zalidněných sídlech – např. Hodňov u Horní Plané 50 % (ze 79 trvale bydlících obyv.), Bližná u Černé v Pošumaví 34 % (89 obyv.), Boletice 29 % (292 obyv.), ale i řada drobných sídel okolo Vimperka. Samozřejmě, že nezaměstnanost se může skokově změnit podle osudu jednoho podniku, v těchto lokalitách se ale jedná spíše než o pracovní o dlouhodobě přetrvávající sociální problém, tedy o dlouhodobě nezaměstnané, kteří si zvykli na sociální dávky – jde většinou o Romy. Pro analýzu trendů a struktury nezaměstnanosti je nutno použít data z úřadů práce, které jsou k dispozici jen za celé obce. (Velmi kvalitní strukturovaná data z Výběrového šetření pracovních sil ČSÚ jsou reprezentativní až za celé kraje.) Je však možno konstatovat (empiricky zjištěný) strukturální problém zaměstnanosti – za současné hospodářské konjunktury je v řešeném území vysoká poptávka po nekvalifikovaných pracovních silách a po řemeslech, která je často uspokojována ze zahraničí (zejména Ukrajinci – zedníci, montážníci, uklízečky…). Chybí však pracovní místa pro vysokoškoláky, kteří z území emigrují dočasně nebo i trvale a zhoršují sociální profil jak Příhraničí, tak Podhůří. Současně je však ale možno očekávat, že se budou dále rozvolňovat tradiční formy práce – práce přes internet, na částečné úvazky, v nepravidelných turnusech atd., které spolu s růstem mobility umožní bydlet v atraktivním prostředí Šumavy,

ale mít zdroj obživy jinde. Neočekáváme tedy nezvratné a paušální zhoršování sociální (konkrétně vzdělanostní) struktury v řešeném území. Hrozí však to, že tento sociální a hospodářský vývoj bude selektivní, tzn. budou zde blízko sebe sídla deprivovaná a sídla rozvojová. Ve struktuře zaměstnanosti podle tzv. postavení v zaměstnání převažují zaměstnanci, jako v celé ČR. Do kartogramu jsme zpracovali podíl dvou spojených kategorií zaměstnavatelů a osob samostatně činných, kde lze očekávat vazbu na podnikání v cestovním ruchu (typicky provozování penzionů), ale i řemeslné živnosti. Tento podíl je v celém řešeném území (15,5 %) zvýšený proti hodnotě za Jihočeský kraj (14,6 %) nebo ČR (14,4 %). Vyšší hodnoty vidíme zejména v malých sídlech se zimní rekreací od Javorníku, Zdíkovska po Kvildu (kolem třetiny zaměstnaných), ve Stožci (35 %) a o poznání méně na Lipensku (nejvíce např. Frymburk 20 %, Černá v Pošumaví 17 %, Lipno n. Vlt. 16 %. Dále vynikají i střediska služeb jako je střed Vimperka (25 %) nebo Vyšší Brod (17 %) a specifické Studánky u Vyššího Brodu (23 %) a Strážný (18 %). Ve struktuře ekonomicky aktivních podle odvětví (viz 2 kartogramy) je logicky zastoupen primární sektor (zemědělství, lesnictví, rybářství) výrazněji než jinde (10,7 % v řešeném území proti 7,7 % v kraji a 4,4 % v ČR). V malých sídlech byl často podíl osob vázaných na zemědělství, resp. lesnictví nadpoloviční, např. Arnoštov u Křišťanova nebo Pěkná a Jelení u Nové Pece. V zaměstnanosti v terciéru (veřejné i komerční služby) vynikají kromě Vimperka a dalších středisek osídlení i malá sídla se silnou rekreační funkcí, nejvíce např. na Kvildě 68 % (sídlo mělo 168 trvalých obyv.), v Javorníku u Vacova 67 % (68 obyv.), Frymburku 62 % (1213 obyv.), Lipně n. Vlt. 60 %; specifický je Hrudkov u Vyššího Brodu (léčebna) nebo Strážný 64 %. Celkově je v řešeném území podíl v terciéru 51 % proti 53 % v kraji a 58 % v ČR, jejichž podíly zvyšují velká města. Zbývající podíl – 38 % zaměstnaných v sekundéru (průmysl, stavebnictví, doprava) je blízký číslům pro kraj i ČR. Nadpoloviční podíly měl sekundér podle cenzu 2001 v sídlech s průmyslovými provozovnami – zejména v Podhůří (Vacov, Zdíkov s okolím), dále Loučovice a Lenora. Vimperk měl průměrných 39 %. Vyjížďkovost za prací je v ČR obecně dosti vysoká – není zde tradice se za prací stěhovat. Podíl ekonomicky aktivních osob vyjíždějících za prací mimo obec bydliště je v řešeném území celkově (32 %) na podobné úrovni jako v kraji nebo ČR (35 % a 32 %), jsou však místní výjimky – viz kartogram. Vysoká vyjížďkovost je vázána na hlavní tahy do silnějších center pracovních příležitostí ve vnitrozemí – v Podhůří např. v Šumavských Hošticích (69 %) a okolí s vazbou na Prachatice, dále v Lenoře (65 %), H. Vltavici (64 %) a Kubově Huti (50 %) s vazbou na Vimperk a v Hořicích na Š. (54 %) a v Boleticích (50 %) s vazbou na Č. Krumlov. Jestliže se vcelku za prací v řešeném území necestuje více než

107


jinde, nepřekvapí ale delší trvání těchto cest. Do kartogramu byl zpracován podíl cest překračujících 60 minut. Maxima jsou u malých a odlehlých sídel typu Jelení u Nové Pece (33 %) a řady dalších, nebo Kvilda (18 %), ale i Vimperk (16 %). Ani u tohoto ukazatele nelze rozdíly dramatizovat: 11,0 % v řešeném území proti 7,5 % v kraji, ovšem v ČR už 9,3 %. Seznam kartogramů podle SLDB 2001 – katastrální území: Původní obyvatelstvo (rodáci) (2001) Osoby s jinou než českou, moravskou nebo slezskou národností (2001) Obyvatelstvo podle věku – děti (2001) Obyvatelstvo podle věku – produktivní věk (2001) Obyvatelstvo podle věku – senioři (2001) Obyvatelstvo podle víry (2001) Domácnosti jednotlivců (2001) Neúplné rodiny se závislými dětmi (2001) Obyvatelstvo ve věku 15 let a více – základní vzdělání Obyvatelstvo ve věku 15 let a více – vysokoškolské vzdělání Zaměstnanost v priméru (2001) Zaměstnanost v terciéru (2001) Nezaměstnanost podle SLDB 2001 Zaměstnavatelé a samostně činní (2001) Vyjížďka do zaměstnání (2001) Vyjížďka do zaměstnání delší než 60 min. (2001)

108


Kart. 33: Původní obyvatelstvo – rodáci (2001)

109


Kart. 34: Osoby s jinou než českou, moravskou nebo slezskou národností (2001)

110


Kart. 35: Obyvatelstvo podle věku – děti (2001)

111


Kart. 36: Obyvatelstvo podle věku – produktivní věk (2001)

112


Kart. 37: Obyvatelstvo podle věku – senioři (2001)

113


Kart. 38: Obyvatelstvo podle víry (2001)

114


Kart. 39: Domácnosti jednotlivců (2001)

115


Kart. 40: Neúplné rodiny se závislými dětmi (2001)

116


Kart. 41: Obyvatelstvo ve věku 15 let a více – základní vzdělání

117


Kart. 42: Obyvatelstvo ve věku 15 let a více – vysokoškolské vzdělání

118


Kart. 43: Zaměstnanost v priméru (2001)

119


Kart. 44: Zaměstnanost v terciéru (2001)

120


Kart. 45: Zaměstnanost podle SLDB (2001)

121


Kart. 46: Zaměstnavatelé a samostatně činní (2001)

122


Kart. 47: Vyjížďka do zaměstnání (2001)

123


Kart. 48: Vyjížďka do zaměstnání delší než 60 min. (2001)

124


Hospodářské podmínky Pracovní příležitosti Lokální pracovištní systémy Projekt INTERREG IIIB – Repus 33 vymezil na podkladu dat o pracovních místech a o dojížďce za prací v České republice pracovištní centra v obcích s alespoň 1000 evidovanými pracovními místy. V souladu s metodikou projektu EU ESPON 34 se území, z něhož převážná část ekonomicky aktivních obyvatel dojíždí do těchto pracovištních center, se označují jako funkční urbanizovaná území (FUA, functional urban areas) a území spádující do těchto center jako lokální pracovištní systémy (LLS, local labour systems). Kart. 49: Funkční urbanizovaná území

Zdroj: REPUS 2007

Řešené území Šumavy spadá do čtyř lokálních pracovištních systémů (Repus 2006): českokrumlovského – v řešeném území totožné vymezení s územím okresu CK, tedy mikroregion Horní Planá, podstatná část mikroregionu Vyšší Brod a okrajová část mikroregionu Český Krumlov, prachatického – v řešeném území totožné vymezení s územím ORP Prachatice, tedy mikroregiony / území pověřených obcí Volary a v marginální části Prachatice, vimperského – v řešeném území totožné vymezení s územím ORP Prachatice bez území obce Kvilda, klatovského – obec Kvilda; orientace a intenzita dojížďkových vztahů jsou ale nevyhraněné.

V každém lokálním pracovištním systému na základě intenzivních dojížďkových vztahů vůči centru lokálního pracovištního systému vymezuje Repus (2006) funkční urbanizované území. Funkční urbanizovaná území center lokálních pracovištních systémů zasahují do řešeného území především v případě Vimperka. Funkční urbanizovaná území Prachatic a Českého Krumlova zasahují do řešeného území jen malými částmi; Kvilda je z hlediska lokálního pracovištního systému Klatov periferní. Oborová struktura V řešeném území jako celku i v jeho jednotlivých částech spadajících do lokálních pracovištních systémů Českokrumlovska, Prachaticka a Vimperska (plus Kvilda jako součást Klatovska) převládá jako hlavní obor podnikatelské hospodářské činnosti obchod, prodej a opravy motorových vozidel a spotřebního zboží a pohostinství. Tento obor výrazně dominuje zejména na Vimpersku (70,5 % všech podniků), na Českokrumlovsku je o něco nižší nežli průměr celého řešeného území 44,2 %) a nejnižší je na Prachaticku (31,9 %); šumavský průměr je 48,6 %. Druhý nejčastější obor podnikatelské činnosti je zemědělství, lesnictví a rybolov, který je zastoupen v řešeném území zejména na Vimpersku (31,1 %) a Prachaticku (28,8 %). Českokrumlovská část řešeného území má na druhém místě obor doprava a spoje (23,7 %) a zemědělství, lesnictví a rybolov jsou zastoupeny pouze 16,0 %. Popsaná oborová struktura podnikání svědčí o velmi jednostranném zaměření ekonomických aktivit v řešeném území orientovaném v turisticky využívané části na služby v turistickém ruchu a v ostatních částech na primární sektor, a to i přes zařazení celého území do zemědělsky méně výhodných oblastí (LFA). Na české poměry je malé zastoupení průmyslu (16,3 % v celém řešeném území, v prachatické části řešeného území pouze 8,8 %). Zaměření na obchod, prodej a opravy motorových vozidel a spotřebního zboží a pohostinství je patrné také na úrovni obcí, a to především u obcí lépe dostupných s významnějším podílem turistického ruchu. Malé obce ve vnitřním šumavském pásmu zejména na Prachaticku a Vimpersku mají jako nejčastější obor podnikání zemědělství, lesnictví a rybolov, Boletice a Nicov stavebnictví. Ze sledovaných devíti oborů podnikatelské činnosti nemají některé obce některé obory vůbec zastoupeny. Takto jednostranně se profilují zejména nejmenší obce ve vnitřním pásmu Šumavy a Boletice. Chybějí zejména zařízení školství, zdravotnictví a ostatní veřejné, sociální a osobní služby. Ve struktuře podniků podle právní formy jednoznačně převládají podnikatelé – fyzické osoby s 55,6 %, v prachatické části Šumavy ale 74,3 %. V českokrumlovské části je poměrně vysoké zastoupení družstevních organizací (23,4 %); jejich zastoupení v ostatních částech Šumavy je podstatně menší (1–6 %). Také zastoupení samostatně hospodařících rolníků je malé, zejména vzhledem k výraznému podílu priméru na ekonomických aktivi-

33. Regional Polycentric Urban System (RePUS), www.repus.it 34. Program ESPON (http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000006005) (EUROPEAN SPATIAL PLANNING OBSERVATION NETWORK - Monitorovací síť pro evropské územní plánování) vznikl na základě potřeby členských států EU a Evropské komise z důvodu nedostatečných znalostí a rozsahu výzkumu v oblasti územního rozvoje z pohledu evropské perspektivy.

125


tách: od 2,4 % v českokrumlovské části do 8,5 % ve vimperské části včetně Kvildy. Podíl svobodných povolání je nejvyšší v českokrumlovské části (8,6 %), nejnižší v části prachatické (3,1 %). Vysoký podíl malých živností obslužné sféry v území s poměrně nízkou hladinou příjmů je spojen s vysokou závislostí řešeného území na externích vstupech, konkrétně na turistickém ruchu. Další významný obor podnikání, zemědělství, lesnictví a rybolov, je rovněž problematický, a to z hlediska konkurenceschopnosti a s ohledem na přírodní podmínky. Pracovní příležitosti, které v obou dominantních oborech vznikají, z velké části nevyžadují vyšší vzdělání a nejsou příjmově atraktivní.

Pracovní trh Disparity místního pracovního trhu Pro posouzení kvantitativní stránky disparit místního pracovního trhu byl použit ukazatel poměru mezi počty obsazených pracovních míst a ekonomicky aktivních obyvatel. Na úrovni okresů Český Krumlov a Prachatice i na úrovni lokálních pracovištních systémů Českokrumlovska, Prachaticka i Vimperska (Klatovsko nebylo pro okrajový význam z hlediska řešeného území šetřeno) se tento ukazatel pohybuje kolem 91–92 %. Zbylých cca 8–9 % ekonomicky aktivních obyvatel dílem vyjíždí mimo území okresu respektive mino lokální pracovištní systém, dílem zůstává bez zaměstnání. Lepší komunikační napojení okresu Prachatice, zejména Vimperska, umožňuje většímu podílu přebytečné pracovní síly realizovat svoji poptávku po práci mimo vlastní okres respektive lokální pracovištní systém. Disparity pracovního trhu v řešeném území se od stavu v rámci celých okresů respektive lokálních pracovištních systémů nijak zásadně neodlišují. Českokrumlovská část Šumavy dosahuje sice ukazatele méně příznivého než celookresní průměr, ale výrazně lepšího než okres bez okresního města a centra lokálního pracovištního systému. V šumavské části prachatického okresu je dokonce míra disparity menší nežli celookresní hodnota a výrazně lepší než okres bez Prachatic. Při rozčlenění šumavské části prachatického okresu na lokální pracovištní systémy respektive území ORP Vimpersko (bez Kvildy) a Prachaticko se jako výrazně disparitní jeví prachatická část s pouze 75% naplněním potřeby pracovních příležitostí, zatímco vimperská část vykazuje dokonce mírný přebytek obsazených pracovních míst nad počtem ekonomicky aktivních obyvatel. Na úrovni obcí se v řešeném území jeví jako nevíce negativně disparitní Hořice na Šumavě, Horní Vltavice a malé obce ve vnitřním pásu pohoří Kratušín, Drslavice a Šumavské Hoštice. Opačnými extrémy, kdy počty obsazených pracovních míst výrazně přesahují počty ekonomicky aktivních obyvatel, jsou v krumlovské části Boletice (o cca 35 %) – zřejmě díky pracovním místům ve vojenském újezdu, v prachatické části Stožec (o 16 %) a ve vimperské části zejména Strážný (o 235 %!) – zřejmě v souvislosti s hranič-

126

ním přechodem – a dále řada obcí s výrazným podílem turistického ruchu: Kubova Huť, Nové Hutě, Stachy, Stožec a Kvilda (v lokálním pracovištním systému Klatovska). Vzhledem k odlehlosti a špatné dopravní dostupnosti z vnitrozemí České republiky se v případě dojížďky za prací do těchto obcí a území Šumavy z velké části nejedná o dojížďku každodenní. Pro přiblížení strukturálních disparit byl použit ukazatel poměru mezi celkovou mobilitou za prací (součet dojíždějících a vyjíždějících) a počtem ekonomicky aktivních obyvatel. Tento ukazatel vyjadřuje relativní míru mobility za prací a umožňuje se zejména zaměřit na takto identifikované disparitní obce popřípadě mikroregiony. Jako výrazně strukturálně disparitní co do pracovních příležitostí se tedy jeví zejména Strážný, Boletice a Kubova Huť, tedy území výrazně profilovaná co do struktury pracovních příležitostí (ekonomické aktivity spojené s dálkovým hraničním přechodem, vojenský újezd a turistický ruch). Další obce s významnou měrou takto popsaných strukturálních disparit jsou zejména obce výrazně zaměřené na oblast turistického ruchu hlavně na Vimpersku. Nezaměstnanost Z důvodů konzistence dat byla především posuzována nezaměstnanost k roku cenzu, tj. 2001. Průměrná nezaměstnanost v šumavských částech obou okresů byla větší, nežli v celých okresech a také nežli v okresech bez okresních měst. Výrazně větší propad přitom vykazuje šumavská část okresu Český Krumlov (rozdíl 4,25 procentních bodů vůči okresu bez okresního města). V okresu Prachatice je tento rozdíl téměř zanedbatelný (0,44 procentního bodu); navíc je nezaměstnanost v okresu Prachatice i v jeho šumavské části výrazně pod národním průměrem. Vimperská část Šumavy v okresu Prachatice je přitom co do nezaměstnanosti výrazně (o 2,47 procentního bodu) lepší nežli část prachatická. Obce s největší mírou nezaměstnanosti se v roce 2001 nacházely především v českokrumlovské části řešeného území: kromě Lipna nad Vltavou ve všech obcích této části Šumavy přesahovala míra nezaměstnanosti 10 %. Extrémním případem byly Boletice s téměř třicetiprocentní nezaměstnaností v roce 2001. V prachatické části Šumavy byly vysokou nezaměstnaností postiženy malé obce na rozhraní Prachaticka a Volarska (Kratušín a Křišťanov) a Nová Pec v odlehlé příhraniční části. Ve vimperské části Šumavy byla situace co do polohy obcí s relativně vysokou nezaměstnaností obdobná: postižen je z hlediska kraje periferní Nicov a Strážný a především Kvilda s extrémní 21% nezaměstnaností. Dá se tedy usuzovat, že významným faktorem vysoké nezaměstnanosti je odlehlost obce vůči lokálním pracovištním centrům. Podle statistiky z roku 2005 se nezaměstnanost oproti roku 2001 snížila, a to zejména v obcích, které byly v roce 2001 postiženy vysokou nezaměstnaností. Šumava s Kaplickem patří k jednomu ze tří území Jihočeského kraje s vysokou nezaměstnaností (dalšími jsou Dačicko a pás sousedící se Středočeským krajem). V prostoru Šumavy a Pošumaví je relativně méně nezaměstnaností


Kart. 50: Nezaměstnanost

Zdroj: ČSÚ 2005

127


zasažen rekreační prostor Lipna a Vimpersko; nejvážněji jsou postiženy obce a prostor Boletic. Nejnověji se prohloubil rozdíl mezi okresy Český Krumlov s 5,59 % evidované nezaměstnanosti a Prachatice s pouze 3,6 % (červen 2007). ORP s nejvyšší zaměstnaností jsou Vyšší Brod (8,15 %), Horní Planá (7,98 %). K výraznému zlepšení došlo mezi roky 2006 a 2007 v ORP Volary (meziroční pokles v červenci z 7,0 % na 3,96 %). Podíl dlouhodobě nezaměstnaných (déle než 6 měsíců) dosahoval v roce 2005 více nežli 50 % celkové nezaměstnanosti v celkem 33 obcích z celkem 111 obcí, tj. 29,7 % obcí okresů Český Krumlov a Prachatice. V řešeném území jsou to 4 obce z 35, tj. 11,4 % obcí (Boletice, Hořice na Šumavě, Kubova Huť a Loučovice; Boletice byly pro tento rozbor považovány za obec).

Jako problematické profese nejčastěji se vyskytující mezi dlouhodobě neobsazenými místy uvádí ÚP Český Krumlov mechaniky, seřizovače NZ, svářeče, montážní dělníky, tesaře, truhláře a kuchaře. Začlenění obce do funkčního urbanizovaného území nemá v řešeném území obecně významný vliv na nezaměstnanost. V případě Hořic na Šumavě, které jsou jako jediná obec českokrumlovské části Šumavy součástí funkčního urbanizovaného území Českého Krumlova, a Kratušína na Prachaticku lze spíše hovořit o „vyjížďce z nouze“ vyvolané nedostatkem místních pracovních příležitostí, nežli o aktivním začlenění do funkčního urbanizovaného území.

Uvedené údaje o poměrně malém podílu dlouhodobé nezaměstnanosti v řešeném území v konfrontaci s nízkou nezaměstnaností v letních měsících svědčí o velkých sezónních výkyvech souvisejících zřejmě se sezónností práce v službách pro rekreaci a cestovní ruch. Nejobtížněji získávají zaměstnání osoby zdravotně postižené, ženy a osoby se základním vzděláním popřípadě vyučení.

Intenzita a cíle pohybu za prací a vzděláním Pohyb za prací a vzděláním v rámci řešeného území Tento rozbor vychází z dat SLDB 2001. Podíl vyjíždějících na ekonomicky aktivních obyvatelích obcí v šumavské části obou sledovaných okresů byl ve sledovaném období nižší, než je tomu

Tab. 33: Struktura nabídky a poptávky na pracovním trhu v okresech Český Krumlov a Prachatice Český Krumlov 07/2007 Prachatice 07/2007 volná pracovní místa volná pracovní místa aktivní s povolením aktivní s povolením uchazeči uchazeči politika zaměstpolitika zaměsto zaměst- normální celkem o zaměst- normální celkem zaměstnávat zaměstnávat nání nání nanosti cizince nanosti cizince skupina 1 – 15 3 0 3 0 15 11 0 11 0 vedoucí pracovníci skupina 2 – 74 22 0 22 0 66 28 0 28 0 vysokoškolské kádry skupina 3 – 163 34 5 39 0 71 61 4 65 0 technici a referenti skupina 4 – 99 43 1 44 0 109 42 1 43 0 administrativní pracovníci skupina 5 – 336 103 43 146 9 220 95 4 99 2 nevýrobní služby skupina 6 – 36 6 5 11 0 dělníci skupina 7 – 278 354 50 404 98 175 261 0 261 10 řemeslníci, mechanici skupina 8 – 206 144 30 174 51 227 151 11 162 63 strojníci skupina 9 – 575 45 78 123 1 252 164 18 182 89 nekvalifikovaní nezařazení 375 0 0 0 0 26 0 0 0 0 celkem 2 157 793 216 1 009 160 1 161 813 38 851 164 Zdroj: data ÚP Český Krumlov a ÚP Prachatice

128


v celých okresech bez okresních měst. V případě českokrumlovského okresu byl tento podíl dokonce výrazně menší, a to i po započtení města Českého Krumlova. Výrazný přebytek obsazených pracovních míst nad místními ekonomicky aktivními vykazoval Strážný (poměr 3,35), zřejmě v souvislosti s řadou aktivit souvisejících s hraničním přechodem, dále Boletice (při velké nezaměstnanosti místních obyvatel, zřejmě v souvislosti se specifickými pracovními příležitostmi ve vojenském újezdu) a rekreačně zaměřené obce Kubova Huť, Kvilda, Nové Hutě a v menší míře též některé další menší obce. Ekonomická aktivita, zaměstnanost a vyjížďka za prací SLDB k 1. 3. 2001 poskytuje mj. údaje, které mohou doplnit obraz trhu práce, jak jej sledují úřady práce (viz kapitola o hospodářském pilíři). Podíl práceschopného obyvatelstva v řešeném území byl podle cenzu 2001 na úrovni ČR i kraje a dosáhl 51 %. Počítají se sem i osoby momentálně nezaměstnané, studující, na mateřské dovolené, ve výkonu trestu, v domácnosti, s vlastním zdrojem obživy apod. Z nepatrně zvýšeného podílu osob v produktivním věku (statisticky 15–64 let), který je o 1 p. b. vyšší než v kraji, plyne, že podíl nepracujících osob je zde vyšší. Potvrzuje to zvýšená míra nezaměstnanosti (9,3 % proti 6,3 % v kraji), od úrovně za celou ČR (9,1 %) se však v podstatě nelišila. Údaj o nezaměstnanosti ze SLDB 2001 je samozřejmě zastaralý, ale poskytuje detailní územní strukturu, jak ukazuje kartogram. Vzhledem k datu cenzu 1. března 2001 se projevuje i typicky zvýšená sezónní nezaměstnanost hlavně v rekreační oblasti Lipenska (např. Černá v Pošumaví 16 %) a také Kvilda (21 %). Velkým problémem jsou extrémní podíly nezaměstnaných v odlehlejších sídlech a málo zalidněných sídlech – např. Hodňov u Horní Plané 50 % (ze 79 trvale bydlících obyv.), Bližná u Černé v Pošumaví 34 % (89 obyv.), Boletice 29 % (292 obyv.), ale i řada drobných sídel okolo Vimperka. Samozřejmě, že nezaměstnanost se může skokově změnit podle osudu jednoho podniku, v těchto lokalitách se ale jedná spíše než o pracovní o dlouhodobě přetrvávající sociální problém, tedy o dlouhodobě nezaměstnané, kteří si zvykli na sociální dávky – jde většinou o Romy. Pro analýzu trendů a struktury nezaměstnanosti je nutno použít data z úřadů práce, které jsou k dispozici jen za celé obce. (Velmi kvalitní strukturovaná data z Výběrového šetření pracovních sil ČSÚ jsou reprezentativní až za celé kraje.) Je však možno konstatovat (empiricky zjištěný) strukturální problém zaměstnanosti – za současné hospodářské konjunktury je v řešeném území vysoká poptávka po nekvalifikovaných pracovních silách a po řemeslech, která je často uspokojována ze zahraničí (zejména Ukrajinci – zedníci, montážníci, uklízečky…). Chybí však pracovní místa pro vysokoškoláky, kteří z území emigrují dočasně nebo i trvale a zhoršují sociální profil jak Příhraničí, tak Podhůří. Současně je však ale možno očekávat, že se budou dále rozvolňovat tradiční formy práce – práce přes internet, na částečné úvazky, v nepravidelných turnusech atd., které spolu

s růstem mobility umožní bydlet v atraktivním prostředí Šumavy, ale mít zdroj obživy jinde. Neočekáváme tedy nezvratné a paušální zhoršování sociální (konkrétně vzdělanostní) struktury v řešeném území. Hrozí však to, že tento sociální a hospodářský vývoj bude selektivní, tzn. budou zde blízko sebe sídla deprivovaná a sídla rozvojová. Ve struktuře zaměstnanosti podle tzv. postavení v zaměstnání převažují zaměstnanci, jako v celé ČR. Do kartogramu jsme zpracovali podíl dvou spojených kategorií zaměstnavatelů a osob samostatně činných, kde lze očekávat vazbu na podnikání v cestovním ruchu (typicky provozování penzionů), ale i řemeslné živnosti. Tento podíl je v celém řešeném území (15,5 %) zvýšený proti hodnotě za Jihočeský kraj (14,6 %) nebo ČR (14,4 %). Vyšší hodnoty vidíme zejména v malých sídlech se zimní rekreací od Javorníku, Zdíkovska po Kvildu (kolem třetiny zaměstnaných), ve Stožci (35 %) a o poznání méně na Lipensku (nejvíce např. Frymburk 20 %, Černá v Pošumaví 17 %, Lipno n. Vlt. 16 %). Dále vynikají i střediska služeb jako je střed Vimperka (25 %) nebo Vyšší Brod (17 %) a specifické Studánky u Vyššího Brodu (23 %) a Strážný (18 %). Ve struktuře ekonomicky aktivních podle odvětví (viz 2 kartogramy) je logicky zastoupen primární sektor (zemědělství, lesnictví, rybářství) výrazněji než jinde (10,7 % v řešeném území proti 7,7 % v kraji a 4,4 % v ČR). V malých sídlech byl často podíl osob vázaných na zemědělství, resp. lesnictví nadpoloviční, např. Arnoštov u Křišťanova nebo Pěkná a Jelení u Nové Pece. V zaměstnanosti v terciéru (veřejné i komerční služby) vynikají kromě Vimperka a dalších středisek osídlení i malá sídla se silnou rekreační funkcí, nejvíce např. na Kvildě 68 % (sídlo mělo 168 trvalých obyv.), v Javorníku u Vacova 67 % (68 obyv.), Frymburku 62 % (1213 obyv.), Lipně n. Vlt. 60 %; specifický je Hrudkov u Vyššího Brodu (léčebna) nebo Strážný 64 %. Celkově je v řešeném území podíl v terciéru 51 % proti 53 % v kraji a 58 % v ČR, jejichž podíly zvyšují velká města. Zbývající podíl – 38 % zaměstnaných v sekundéru (průmysl, stavebnictví, doprava) je blízký číslům pro kraj i ČR. Nadpoloviční podíly měl sekundér podle cenzu 2001 v sídlech s průmyslovými provozovnami – zejména v Podhůří (Vacov, Zdíkov s okolím), dále Loučovice a Lenora. Vimperk měl průměrných 39 %. Vyjížďkovost za prací je v ČR obecně dosti vysoká – není zde tradice se za prací stěhovat. Podíl ekonomicky aktivních osob vyjíždějících za prací mimo obec bydliště je v řešeném území celkově (32 %) na podobné úrovni jako v kraji nebo ČR (35 % a 32 %), jsou však místní výjimky – viz kartogram. Vysoká vyjížďkovost je vázána na hlavní tahy do silnějších center pracovních příležitostí ve vnitrozemí – v Podhůří např. v Šumavských Hošticích (69 %) a okolí s vazbou na Prachatice, dále v Lenoře (65 %), H. Vltavici (64 %) a Kubově Huti (50 %) s vazbou na Vimperk a v Hořicích na Š. (54 %) a v Boleticích (50 %) s vazbou na Č. Krumlov. Jest-

129


Kart. 51: Vyjížďka za prací z obcí

Zdroj: ČSÚ 2001

130


Kart. 52: Cíle vyjížďky za prací a saturace pracovními příležitostmi v obcích

Zdroj: ČSÚ 2001

131


liže se vcelku za prací v řešeném území necestuje více než jinde, nepřekvapí ale delší trvání těchto cest. Do kartogramu byl zpracován podíl cest překračujících 60 minut. Maxima jsou u malých a odlehlých sídel typu Jelení u Nové Pece (33 %) a řady dalších, nebo Kvilda (18 %), ale i Vimperk (16 %). Ani u tohoto ukazatele nelze rozdíly dramatizovat: 11,0 % v řešeném území proti 7,5 % v kraji, ovšem v ČR už 9,3 %. Z obcí v řešeném území dosahoval podíl vyjíždějících v roce 2001 více než 50 % v okresu Český Krumlov v Boleticích, Černé v Pošumaví a Přední Výtoni, přičemž se jednalo o hodnoty těsně nad 50 %. V okresu Prachatice vykazovaly malé obce ve vnitrozemské části Pošumaví – Žárovná, Kratušín, Vrbice, Šumavské Hoštice a Drslavice – podíl vyjíždějících mezi 70 % a extrémními 84 %, dále obce Horní Vltavice a Lenora kolem dvou třetin vyjíždějících a dále Kubova Huť, Zdíkov, Nicov a Buk kolem 55 %. V některých obcích byla zaznamenána vysoká celková intenzita pohybu za prací, vyčíslovaná jako součet dojíždějících a vyjíždějících vztažený k celkovému počtu ekonomicky aktivních obyvatel obce: tato hodnota dosahovala více než jedna v Boleticích, Stožci, Kubově Huti, na Kvildě, v Nových Hutích, Vrbici a Žárovné; extrémní hodnotou je 3,01 ve Strážném, zřejmě vlivem aktivit vázaných na hraniční přechod. Poměrně vysoká intenzita pohybu za prací vzhledem k nedostatečně rozvinuté dopravní obsluze je vysvětlitelná jednostranným zaměřením místní ekonomiky neodpovídajícím profesní struktuře místních obyvatel. Vcelku lze v řešeném území identifikovat „vnitrozemskou periferii“ – část vnitrozemského Pošumaví s malými obcemi, které mají výrazný nedostatek pracovních příležitostí, ale jejich poloha umožňuje vyjížďku do významných pracovištních center Prachatic, Vimperka a v rostoucí míře Českých Budějovic, takže nezaměstnanost v této části řešeného území je spíše nižší; „prosperující místa“ – obec Strážný s ekonomikou zaměřenou na činnosti vázané na hraniční přechod a obce zaměřené na cestovní ruch a služby pro rekreaci – tyto obce mají bilanční převis pracovních míst nad počtem ekonomicky aktivních obyvatel, ale současně některé z nich mají poměrně vysokou nezaměstnanost; pracovní trh se vyznačuje velkou celkovou intenzitou dojížďky a vyjížďky; „stabilizovaná / stagnující lokální centra“ – poměrně saturovaná lokálně významná centra v příhraniční části Vyšší Brod, Volary a Horní Planou; nicméně tyto obce nevykazují disponibilní kapacitu pracovních příležitostí pro potenciální spádová území dojížďky; do jisté míry lze do této skupiny zařadit i město Vimperk, které je ale co do populačního, pracovištního a obslužného významu řádově větší. Fakt relativní saturace příhraniční části řešeného území pracovními příležitostmi společně s odlehlostí tohoto území vůči významným pracovištním centrům vysvětlují na jedné straně poměrně

132

malý podíl „každodenní“ dálkové vyjížďky za prací a naopak relativně velké zastoupení cílů „nekaždodenní“ vyjížďky mimo okresy a mimo kraj. Vyjížďka mimo řešené území Statisticky jsou hlavním cílem dálkové vyjížďky Prachatice se 758 dojíždějícími za prací a vzděláním z řešeného území v roce 2001, bez započtení dojížďky z vlastního lokálního pracovištního systému však počet dojíždějících činí jen 307, z nich pak celých 175 dojíždí z Vimperka. Skutečně nejvýznamnějším cílem dojížďky jsou pak České Budějovice se 695 dojíždějících za prací a vzděláním z řešeného území v roce 2001 a Praha s 506 dojíždějících. České Budějovice jsou přitom hlavním cílem pohybu za prací z českokrumlovské a prachatické části řešeného území, zatímco pro Vimpersko je hlavním cílem Praha. Dalšími cíli dálkové vyjížďky ze všech částí řešeného území jsou Strakonice (210 dojíždějících), Písek (122 dojíždějících) a Plzeň (109 dojíždějících). Pro českokrumlovskou část řešeného území je nejvýznamnějším cílem Český Krumlov, pro ostatní části řešeného území je však tento cíl téměř bez významu. Totéž platí i o menších pracovištních centrech v jednotlivých lokálních pracovištních systémech, jako jsou Kaplice, Větřní a Velešín na Českokrumlovsku a Netolice, jež jsou cílem vyjížďky z vnitrozemské části Prachaticka a Vimperska. Menší města v sousedství řešeného území, jako například Horažďovice, Klatovy, Sušice, nemají z hlediska dojížďkových vztahů pro řešené území téměř žádný význam. Hlavními zdroji dálkové vyjížďky za prací jsou přitom spíše větší obce s relativně dobrým dopravním napojením (zejména v koridoru silnice I/4).


Tab. 34: Směrování hlavních proudů vyjížďky z řešeného území zdrojové území vyjížďky z řešeného území cíl vyjížďky Vimpersko (bez Vimperka) Vimperk Prachaticko Česko-krumlovsko Praha 115 183 87 113 Mladá Boleslav 2 2 1 3 České Budějovice 68 100 113 412 Český Krumlov 1 4 17 644 Horažďovice 2 0 0 1 Kaplice 2 0 4 146 Klatovy 1 4 1 0 Netolice 11 0 37 2 Písek 32 39 25 26 Prachatice 101 175 451 27 Strakonice 96 82 17 15 Sušice 6 4 1 1 Velešín 0 0 1 24 Větřní 0 0 1 40 Volyně 49 62 30 6 Plzeň 29 45 15 19 Brno 8 15 7 13

Kvilda (Klatovsko) 8 0 2 0 0 0 0 0 0 4 0 0 0 0 0 1 0

Zdroj: ČSÚ 2001

Municipální ekonomika Pro analýzu municipální ekonomicky byly použity objemy obecních rozpočtů po změnách za rok 2005 (velikostní koeficient obcí, podle kterého MF přerozděluju daňové příjmy, odpovídá roku 2005). Celkový objem rozpočtů obcí v řešeném území vztažený na jednoho obyvatele nedosahoval národního průměrného objemu 12 430 Kč/obyv. ani jihočeského průměru 9 350 Kč/obyv. Ve většině ukazatelů se výrazně odlišuje skupina obcí s významným podílem rekreace a cestovního ruchu – Kvilda, Lipno nad Vltavou, Borová Lada, Černá v Pošumaví – a obec Strážný s hraničním přechodem. Tyto obce disponují několikanásobně většími objemy rozpočtů vztaženými na obyvatele nebo na zastavěnou plochu, zejména díky vyšším daňovým příjmům (Strážný 42 140 Kč/obyv., respektive 1910 Kč/ha oproti průměru obcí v šumavské části okresu Prachatice 9 030 Kč/obyv., respektive 561 Kč/ha) a poplatkům z vybraných činností a služeb (Strážný 28 730 Kč/obyv., respektive 1302 Kč/ha oproti průměru obcí v šumavské části okresu Prachatice 1 560 Kč/obyv. a 97 Kč/ha), kapitálovým a ostatním příjmům (Lipno nad Vltavou 24 300 Kč/ obyv., respektive 1166 Kč/ha oproti průměru obcí v šumavské části okresu Český Krumlov 4 030 Kč/obyv. a 278 Kč/ha; Borová Lada dokonce 100 950 Kč/obyv., respektive 4 678 Kč/ha oproti průměru obcí v šumavské části okresu Prachatice 2 590 Kč/ obyv. a 161 Kč/ha). Jmenované obce jsou zpravidla méně závislé na daňových příjmech zejména díky kapitálovým příjmům. Lipno nad Vltavou, Borová Lada a Kvilda mají také výrazně větší (sedmi-, pěti- a čtyřnásobný) příjem z daní právnických osob, nežli je průměr šumavských částí příslušných okresů. Na dani

z příjmů fyzických osob se ale turistická prosperita nijak zvlášť neprojevuje: relativně největšího daňového příjmu z daně z příjmu fyzických osob dosahuje Vyšší Brod, ale meziobecní rozdíly jsou podstatně menší, nežli tomu je v případě kapitálových příjmů a příjmů z vybraných činností a služeb. Jakkoliv jsou objemy příjmů z daní z nemovitostí zatím v úhrnu daňových příjmů poměrně nevýznamné, jsou stoprocentním příjmem obcí. Lze je proto porovnávat s celkovými daňovými příjmy větších celků. Příjmy z daní z nemovitostí obcí s významným podílem individuální rekreace jsou výrazně vyšší nežli v ostatních obcích. Obce šumavské části okresu Český Krumlov (díky relativně velmi vysokým příjmům obcí Přední Výtoň, Černá v Pošumaví a Lipno nad Vltavou) v tomto ukazateli hodnotou příjmu z daně z nemovitostí 670 Kč/obyv. dokonce převyšují celokrajský průměr 540 Kč/obyv. Malé obce mimo oblast koncentrace aktivit rekreace a cestovního ruchu tvoří z hlediska příjmů a výdajů obecních rozpočtů poměrně homogenní skupinu bez větších odchylek. Relativně velkým objemům rozpočtů obcí vztažených na obyvatele odpovídají i výdaje, zejména jejich kapitálová část. Mezi relativně „chudé“ obce patří i větší obce, jako Loučovice, Horní Planá, Stachy a Volary; město Vimperk se pohybuje v rozmezí průměru. Mezi obce s výrazným podílem dotací na příjmech patřily v roce 2005 obce Horní Planá, Vyšší Brod a Vimperk (převážně neinvestiční dotace) a Kvilda, Nové Hutě a Strážný (převážně investiční dotace). Ve výdajích malých obcí mimo část řešeného území s koncentrací aktivit rekreace a cestovního ruchu převládají výdaje neinvestiční; obce zřejmě nemají prostředky na vlastní investice.

133


Tab. 35: Porovnání příjmů rozpočtů na obyvatele v Jihočeském kraji, dílčích prostorech řešeného území a ve vybraných obcích (2005, rozpočty po změnách) daňový příjem příjem z daní a poplatků z vybraných činností a služeb kapitálové příjmy Jihočeský kraj 9 350 1 010 1 400 okresy Jihočeského kraje České Budějovice 9 900 1 040 950 Český Krumlov 9 320 1 000 1 980 Jindřichův Hradec 8 830 1 020 1 520 Písek 9 490 760 1 460 Prachatice 8 850 1 130 1 550 Strakonice 9 000 1 030 2 110 Tábor 9 290 1 030 1 160 dílčí prostory řešeného území Českokrumlovská část Šumavy 10 410 1 360 4 030 Prachatická část Šumavy 8 220 710 680 Vimperská část Šumavy 9 410 1 960 3 470 příklady „bohatých“ obcí Strážný 42 140 28 730 300 Lipno 33 460 6 650 24 300 Borová Lada 18 030 1 690 100 950 Kvilda 19 130 4 500 35 870 města Volary 8 250 760 680 Vimperk 8 330 1 220 1 440 příklad „chudé“ obce Vrbice 4 950 40 0 Zdroj: ČSÚ, VŠE

Celkově rozbor municipální ekonomiky potvrzuje ekonomický význam rekreace a cestovního ruchu pro prosperitu obcí, ale také absence dalších zdrojů ekonomické prosperity v řešeném území. Malý vliv podílu rekreačního a turistického využití na příjmech fyzických osob znamená, že stávající podoba cestovního ruchu jako ekonomické aktivity nemá pro výši příjmů místních obyvatel jako podnikatelů žádný velký význam.

Použité podklady Birmann Volker: Regionalisierte Bevölkerungsvorausberechung für Bayern bis 2025. In: Bayern in Zahlen 7/2007: 274-279 Bayerische Staatsregierung: 15. Raumordnungsbericht 1999/2002. Bayerisches Staatsministerium für Wirtschaft, Infrastruktur, Verkehr und Technologie, München 2004 Český statistický úřad: Sčítání lidu, domů a bytů 2001. ČSÚ Praha 2003 Maier, Mulíček, Sýkora 2006: REPUS WP 3 – Empirical spatial urban analysis, appraisal of urban policies and elaboration of SWOT analysis. ČVUT v Praze MMR 2006: Politika územního rozvoje České republiky. In: Urbanismus a územní plánování 3/2006 - příloha Regierung von Niederbayern: Niederbayern 2001 in Zahlen und Grafiken. Landshut 2002 Regierung von Niederbayern: Niederbayern 2006 in Zahlen und Grafiken. Landshut 2008 Úřad práce Český Krumlov: Analýza vývoje zaměstnanosti k 30/06/2007. ÚP CK 2007 Úřad práce Prachatice: Měsíční zpravodaj Úřadu práce v Prachaticích k 31/07/2007. ÚP PT 2007 Úřad práce Prachatice: Zpráva Úřadu práce v Prachaticích o situaci na trhu práce za 1. pololetí 2007. ÚP PT 2007 internetové stránky ČSÚ http://www.czso.cz internetové stránky obcí v řešeném území, dále obcí Freistadt, Rohrbach, Klaffer am Hochficht, Freyung, politických okresů Freistadt, Rohrbach, okresu Freyung-Grafenau http://www.freyung-grafenau.de

134


Kart. 53: Rozpočty obcí

Zdroj: ČSÚ, VŠE

135


Vyhodnocení socioekonomických ukazatelů v území a jejich predikce

Vyhodnocení socioekonomických ukazatelů

Sociální ukazatele Počet obyvatel v řešeném území jako celku byl do roku 1930 dosti stabilní (kulminoval v roce 1910) a po propadu v letech 19301950 z 81,3 na 30,9 tisíce obyvatel (tj. na 38% výchozího stavu) je až do SLDB 2001 jako celek opět stabilizován na úrovni kolem 30 tisíc obyvatel. Zmíněná relativní stabilita řešeného území je ale výrazně vnitřně diferencována. Důležitý závěr je, že v dekádě 1991 – 2001 byl vývoj počtu obyvatel řešeného území příznivější než Jihočeského kraje i ČR (ve smyslu větších přírůstků, resp. stability počtu obyvatel). Lze shrnout, že ve vývoji demografické měny v řešeném území nelze konstatovat v posledních 14 letech žádné dramatické změny, pouze: 1) náznak trendu celkového úbytku populace po roce 1998 2) náznak poklesu přistěhování po začátku 90. let (zřejmě klesla migrační atraktivita obcí zejména na Lipensku po počátečním oživení podnikání v cestovním ruchu), 3) nepatrný růst migračních obratů (součtu přistěhovalých a vystěhovalých) po roce 2000. Fluktuace obyvatel je značná (jak ukázalo i zvýšené migrační saldo), pozitivním rysem je ale schopnost obydlenost těchto sídel udržet. V každém případě je třeba pro Příhraničí konstatovat jako negativní jev vysoký podíl nepůvodního obyvatelstva, což zakládá problém nízké identifikace s bydlištěm a regionem. Bezesporu klíčový faktor pro rozvoj sídel a obcí - vzdělanost populace - je v řešeném území nepříznivá. Hospodářeké ukazatele Oborová struktura podnikání svědčí o velmi jednostranném zaměření ekonomických aktivit v řešeném území orientovaném v turisticky využívané části na služby turistickému ruchu a v ostatních částech na primární sektor, a to i přes zařazení celého území do zemědělsky méně výhodných oblastí (LFA). Na české poměry je malé zastoupení průmyslu (16,3% v celém řešeném území, v prachatické části řešeného území pouze 8,8%). Jako hlavní obor převládá v podnikatelské hospodářské činnosti obchod, prodej spotřebního zboží a pohostinství. Tento obor výrazně dominuje zejména na Vimpersku (70,5% všech podniků), šumavský průměr je 48,6%. Druhý nejčastější obor podnikatelské činnosti je zemědělství, lesnictví a rybolov.

136

Vysoký podíl malých živností obslužné sféry v území s poměrně nízkou hladinou příjmů je spojen s vysokou závislostí řešeného území na externích vstupech, konkrétně na turistickém ruchu. Další významný obor podnikání, zemědělství, lesnictví a rybolov, je rovněž problematický, a to z hlediska konkurenceschopnosti a s ohledem na přírodní podmínky. Pracovní příležitosti, které v obou dominantních oborech vznikají, z velké části nevyžadují vyšší vzdělání a nejsou příjmově atraktivní. Podíl práceschopného obyvatelstva v řešeném území byl podle cenzu 2001 na úrovni ČR i kraje a dosáhl 51%. V řešeném území se v oblasti zaměstnanosti byl empiricky zjištěn strukturální problém zaměstnanosti – za současné hospodářské konjunktury je vysoká poptávka po nekvalifikovaných pracovních silách a po řemeslech, která je často uspokojována ze zahraničí (zejména Ukrajinci – zedníci, montážníci, uklízečky…). Chybí však pracovní místa pro vysokoškoláky, kteří z území emigrují dočasně nebo i trvale a zhoršují sociální profil jak Příhraničí, tak Podhůří. Údaje o poměrně malém podílu dlouhodobé nezaměstnanosti v řešeném území v konfrontaci s nízkou nezaměstnaností v letních měsících svědčí o velkých sezónních výkyvech souvisejících zřejmě se sezónností práce v službách pro rekreaci a cestovní ruch. Vyjížďkovost za prací je v ČR obecně dosti vysoká, u nás není tradice se za prací stěhovat. Podíl ekonomicky aktivních osob vyjíždějících za prací mimo obec bydliště je v řešeném území celkově (32%) na podobné úrovni jako v kraji nebo ČR (35% a 32%). Jestliže se vcelku za prací v řešeném území necestuje více než jinde, nepřekvapí ale delší trvání těchto cest. Celkový objem rozpočtů obcí v řešeném území vztažený na jednoho obyvatele nedosahoval národního průměrného objemu 12 430 Kč/obyv. ani jihočeského průměru 9 350 Kč/obyv. Ve většině ukazatelů se výrazně odlišuje skupina obcí s významným podílem rekreace a cestovního ruchu – Kvilda, Lipno nad Vltavou, Borová Lada, Černá v Pošumaví – a obec Strážný s hraničním přechodem. Tyto obce disponují několikanásobně většími objemy rozpočtů vztaženými na obyvatele nebo na zastavěnou plochu, zejména díky vyšším daňovým příjmům. Celkově rozbor municipální ekonomiky potvrzuje ekonomický význam rekreace a cestovního ruchu pro prosperitu obcí, ale také absence dalších zdrojů ekonomické prosperity v řešeném území. Malý vliv podílu rekreačního a turistického využití na příjmech fyzických osob znamená, že stávající podoba cestovního ruchu jako ekonomické aktivity nemá pro výši příjmů místních obyvatel jako podnikatelů žádný velký význam.


Celkově neočekáváme nezvratné a paušální zhoršování sociální struktury v řešeném území. Hrozí však to, že tento sociální a hospodářský vývoj bude selektivní, tzn. budou zde vedle sebe sídla deprivovaná a sídla rozvojová. Predikce budoucího populačního vývoje Jak již bylo řečeno v úvodu kapitoly, predikce hlavních socioekonomických ukazatelů bude provedena v návrhové části studie, a to v detailu jednotlivých sídel a ve variantách. Zde se omezíme pouze na celé řešené území s vědomím, že je vnitřně značně nehomogenní (viz zcela rozdílné předpoklady vývoje např. v Podhůří proti levobřežní části Lipenska, nebo středisek osídlení proti periferním malým sídlům). Budoucí počet trvale bydlících obyvatel je klíčovým ukazatelem z řady socioekonomických ukazatelů. Shrnuje vliv celé řady faktorů, z nichž některé lze ovlivňovat nástroji regionálního rozvoje, jiné jsou značně autonomní, tzn. těžko ovlivnitelné. Od budoucího stavu populace se odvozují další ukazatele, z nichž hlavní jsou věková struktura, ekonomická aktivita, nezaměstnanost, velikost domácností, využití bytového fondu a jejich sezónní kolísání. Přirozená měna populace je relativně autonomní proces a byla diskutována již výše. Její projekce je poměrně exaktní – vychází se z věkové struktury daného obyvatelstva a z odhadu budoucího vývoje specifické plodnosti žen a úmrtností v jednotlivých věkových skupinách. Naproti tomu odhady migrační měny jsou obtížné, ne-li nemožné (např. ČSÚ ve svých projekcích jde pouze do úrovně krajů s tím, že u krajů od migrace abstrahuje). Migrace reaguje na ekonomický vývoj a dostupné pracovní příležitosti ve vhodné struktuře, na možnosti výstavby nových bytů, na stav infrastruktury, tedy celkově na kvalitu obytného prostředí, jehož součástí je i stav přírody. Jde tedy skutečně o komplex faktorů všech 3 pilířů udržitelného

rozvoje. Z důvodu komplexnosti expertních odhadů se používá spíše širší pojem progóza populačního vývoje pro řešené území. V grafu níže jsou uvedeny základní varianty prognózy A - D pro řešené území. Doplňkově jsou zařazeny i Jihočeský kraj a ČR podle posledních projekcí ČSÚ z roku 2004 (pro kraj bez migrace, pro ČR s migrací, obě projekce jsou však upraveny podle vývoje posledních let). Pro úplnost jsou uvedeny i 3 reálné stavy obyvatelstva. Varianty slouží pouze pro diskusi rozmezí možných variant budoucího vývoje: Varianta A abstrahuje od migrace, uvažuje jen přirozenou měnu populace, tj. rození a vymírání Varianta B – odhaduje i migraci, a to za podmínek všeobecné restrikce vývoje, tzn. velmi omezené (na území NP Šumava nemožné) výstavby nových bytů, stagnace pracovních příležitostí a s celým řetězem následků pro dopravní obslužnost a infrastrukturu v řešeném území, rovněž se zde uvažuje s možným poklesem rekreačního potenciálu v důsledku velkoplošného rozvratu lesů apod. Varianta C uvažuje zachování trendů ve vývoji populace a výstavby bytů z posledních cca 7 let Varianta D naopak předpokládá hypotetický „boom“ v přílivu investic, obyvatel (podmíněné velmi liberální politikou státu pro imigraci ze zahraniční atd.), přesto však v realistických mezích – za realistické např. nepovažujeme úplné využití všech rozvojových ploch, tak jak byly navrženy v platných územních plánech některých obcí (např. 80,6 ha ploch pro nové bydlení v Nové Peci, očekávané ztrojnásobení počtu obyvatel ve Strážném a některé další případy). Prognózu počtu obyvatel výmluvně ilustruje graf pomocí bazických indexů (stavy roku 1993 odpovídají 100 %). Pozor však na jeho unáhlenou interpretaci – zejména je třeba respektovat povahu prognózy s expertním odhadem většiny vstupních faktorů. Rovněž je třeba nepřehlédnout řád čísel a hodnotit jejich relace k dalším územním celkům.

Obr. 23: Prognóza počtu obyvatel (v tisících, řešené území ve 4 variantách)

Zdroj: ČSÚ, vlastní výpočty

137


Vyhodnocení aktuálního legislativního prostředí souvisejícího s územním rozvojem v regionu

Na řešeném území existuje platný územní plán Velkého územního celku Šumava z r. 1992, která je v současném legislativním prostředí -vzhledem k tomu, že nebyla aktualizována a využita např. změnou – nevyužitelná. Většina obcí má platnou územně plánovací dokumentaci (územní plány) pořízené v průběhu posledních 15 let. Řada územních plánů je ovšem v rozporu s platnou legislativou (přílišná podrobnost, vyhodnocení záborů – viz podrobněji vyhodnocení stavu nástrojů str. 84). V současné době se zpracovávají územně analytické podklady obcí s rozšířenou působností (UAP ORP), které budou dokončeny do konce roku 2008. Sledované jevy v podrobnosti katastrálních map v JTSK nebyly zpracovateli k dispozici. Průzkumy a rozbory územních plánů v rozsahu územně analytických podkladů nebyly zpracovány ani pro nově schvalované územní plány. Území je prověřeno strategiemi rozvoje celokrajského významu (doprava, cestovní ruch, Plán péče, hospodářství) obvykle s malým územním průmětem do územně plánovací dokumentace, která prověřuje záměry v souvislostech právních předpisů, tj. stavebního zákona a jeho vyhlášky č. 500/2006 Sb. Změnu přinesou až zásady územního rozvoje Jihočeského kraje. Územní rozvoj řešeného území je silně ovlivněn rozdělením pravomocí mezi státní správu a samosprávu v rozsáhlých územích, jejichž správa nepřísluší do kompetence kraje či obcí. Více viz analýza SWOT, kapitola 12 Veřejná správa.

138

Vzhledem ke značnému podílu ploch s režimem ochrany přírody a krajiny (NP, CHKO, NPR apod.) vytváří pro řešené území významný legislativní rámec zákon 114/1992 Sb. O ochraně přírody a krajiny v aktuálním zněním. Z něho se odvozují režimy a omezení v chráněných územích a jejich ochranných pásmech. Na většinu připravovaných záměrů směřujících do řešeného území je aplikován zákon 100/2001 Sb. „O posuzování vlivů na životní prostředí“. Posudky EIA hodnotí nové záměry, posuzují jejich vliv na životní prostředí a případně navrhnou regulativy či jiná omezení vztahující se k realizaci a následnému provozování realizovaných záměrů. V řešeném území pramení mnoho vodních toků, nachází se zde významná víceúčelová vodní nádrž Lipno (důležitá pro rekreaci, hydroenergetiku i jako zdroj povrchové vody) a zdroje podzemních vod. Další regulace využití území se tak mohou odvíjet i od zákon 254/2001 Sb. „O vodách“. Z hlediska přírodního pilíře se na legislativním rámci dále mimo jiné podílejí zákon 289/1995 Sb. „O lesích“, zákon 185/2001 Sb. „O odpadech“, zákon č. 86/2002 Sb. „O ochraně ovzduší“, 334/1992 Sb. „O ochraně zemědělského půdního fondu“ apod.


II. Hodnoty Hodnoty řešeného území

Úvod Analýza hodnot byla rozdělena do tří kapitol podle společných charakteristik. První kapitola – civilizační hodnoty – zahrnuje aspekty, které spoluvytvářejí bezprostřední životní prostor obyvatel Šumavy a mají důležitý podíl na přitažlivosti regionu pro návštěvníky. Podkapitola urbanistické hodnoty sídel se zabývá problematikou sídel a jejich působením a uplatněním v krajině. Cílem této analýzy je vymezit oblasti potencionálních střetů rozvoje sídel a krajiny a podtrhnout významné hodnoty osídlení, které by měly být v další územně plánovací činnosti zohledněny. V dalších podkapitolách jsou formulovány historické souvislosti vývoje osídlení Šumavy, upozorňuje se na existující místa či oblasti disponující doposud opomíjenými kvalitami a navrhuje jejich využití při plánování sídelního rozvoje. Druhá kapitola – přírodní hodnoty – je dále tříděna do oddílů harmonická krajina, charakterizující výjimečnost řešeného území z hlediska přírodních hodnot a rekreačního potenciálu a ochrana přírody s výčtem chráněných území nebo míst přítomných v rámci posuzované oblasti. Kapitola poslední – kulturní hodnoty – zahrnuje památkovou ochranu a společenský život, sleduje Šumavu současnou s aktivitami a činnostmi, které jsou nositeli novodobých hodnot, neboť udržují pospolitost obyvatel, vytvářejí pocit jejich patřičnosti k místu i krajině, přivádějí návštěvníky a zvyšují tak celkovou přitažlivost regionu. Na textovou část navazuje dílčí analýza SWOT HODNOTY, která je zahrnuta do oddílu SWOT analýza.

Civilizační hodnoty Řešené území je jednoznačně vnímáno jako civilizací a dlouhodobou činností člověka utvářená oblast, která ovšem zůstala relativně uchráněna negativních vlivů civilizačního vývoje. Disponuje tedy vysoce atrkativním a hodnotným přírodním a krajinným potenciálem. Základním prvky ochrany a rozvoje civilizačních hodnot je především uplatnění sídel v harmonické krajině a ochrana historického dědictví. Specifikou oblastí civilizačních

hodnot řešeného území je cestovní a turistický ruch, který má díky unikátnímu prostředí a výhodné geografické poloze na hranicích se dvěma sousedními státy výborné předpoklady ke svému rozvoji v mnoha formách. K posílení potenciálu území přispívají i územní rezervy, které představuje Vojenský újezd Boletice. Ochrana civilizačních hodnot a jejich rozvoj musí probíhat tak, aby se posílily podmínky pro sociální a ekonomickou vyváženost území, ve kterém převládá pilíř přírodních podmínek. Práce pojímá civilizační hodnoty s rozšířeným záběrem na urbanistické a architektonické kvality sídelního prostoru Šumavy. Kromě nesporné důležitosti tohoto hlediska je dalším důvodem pro šíři rozsahu analýz navazující návrhová část studie, která má za úkol připravit urbanistickou a architektonickou „rukovětˇ“ pro potřeby územně plánovací činnosti a stavebních aktivit v regionu. Za další civilizační hodnoty považujeme zejména některé prvky technické infrastruktury, dopravní infrastruktury, zařízení pro volný čas a nadřazenou občanskou vybavenost, zejména nemocnice, střední školy a zařízení sociálních služeb. Tyto jsou blíže popsány v kapitolách „Technická infrastruktura“ a „Občanská vybavenost“. Urbanistické hodnoty sídel Vizuální uplatnění sídla v krajině Vizuální uplatnění sídel v krajině představuje pro řešené území mimořádně důležitý aspekt posuzování, neboť právě vizuálně vnímaná harmonie prostředí je hlavní hodnotou prostoru Šumavy a základním měřítkem atraktivity pro její obyvatele i návštěvníky. Sídla navíc tvoří integrální součást národního parku i chráněné krajinné oblasti, a jejich posuzování z výše zmíněného pohledu je proto klíčové. I v případě, kdy by došlo k jiné úpravě vztahů mezi obcemi a národním parkem, by však byla hlediska optických vazeb sídel a krajiny nepominutelná. Smyslem analýzy vizuálního uplatnění sídel v krajině je vyjádřit míru exponování sídla vnímatelného ze stávající komunikační sítě a nabídnout tak podklad pro posouzení možného vlivu konkrétních stavebních záměrů na celkovou vyváženost vztahů v území a nalezení přiměřeného objemu i forem pro eventuelní sídelní rozvoj. Při hodnocení jsme se záměrně vyhýbali pojmu „krajinný ráz“, neboť se jedná o veličinu zahrnující komplex dalších hledisek a v rámci zadaného úkolu není možné takzvané preventivní hodnocení řešeného území detailně zpracovat. Tato hodnocení jsou

139


při pořizování územně plánovací dokumentace sídel ve zvláště chráněných územích nezbytným podkladem a na rozdíl od řady podstatně menších i méně významných oblastí v rámci České Republiky, které tímto materiálem disponují, regionu Šumavy dosud chybí a měl by být co možná nejdříve zpracován. Většina sídel se v kopcovité krajině Šumavy vizuálně významněji uplatňuje. Jsou významnou součástí panoramatických pohledů z blízkých i vzdálených komunikací, často se ocitají na horizontech a jsou viditelné v širokém pohledovém úhlu. Pro hodnocení byla zvolena pětistupňová škála. Naprostá většina urbanizovaných lokalit dosahuje hodnoty 1-3, tedy vizuálního uplatnění velmi výrazné až středně výrazné míry, urbánní rozvoj těchto sídel tedy musí s velkým ohledem výše uvedenou skutečnost reagovat. Celistvost sídelní formy Celistvost sídelní formy vyjadřuje míru zachování historického sídelního typu a jeho případné novodobé přetvoření, doplnění novou výstavbou či degradaci. Smyslem posouzení je rozpoznat výrazné urbanistické hodnoty sídel, které by měly být jednoznačně formulovány a zohledněny při tvorbě územních plánů nebo povolování či posuzování staveb ve smyslu § 18, čl. (4) stavebního zákona. V dostupných historických mapových dokumentech sledovala analýza všechny prostorově oddělené jednotky, které svým vnitřním uspořádáním vytvářejí určitou sídelní formu – nebrala v úvahu samostatně stojící objekty, statky apod. Bylo zjištěno, že v době před II. světovou válkou existovalo v řešeném území bezmála 500 sídel, z nichž více než 200 zcela zaniklo.

Historické sídelní typy Existuje řada studií třídění vesnických sídlel dle půdorysného uspořádání (dle O. Máčela, E. Černého, Frolce a Vařeky), pro potřeby této práce jsme jako klíčový podklad zvolili typologizaci J. Pešty, která svou komplexností odpovídá druhové škále forem v sídelním prostoru šumavského regionu. (Pešta, J., 2000: Několik poznámek ke studiu půdorysné struktury venkovských sídel na území Čech, Průzkumy památek II/2000, str. 153 – 166.) Po nezbytných upřesněních a úpravách v třídícím klíči zohledňujících regionální nuance byla sídla rozdělena následujícím způsobem: Víska (V) Je prostorově nejmenší a v rozsahu řešeného území rovněž i nejpočetnější sídelní kategorií. Představuje drobný soubor několika staveb se vzájemnou vazbou a v nejrůznějším formálním uspořádání. Vznikala se v mnoha časových obdobích a na celkovém počtu sídel se v předválečném období podílela cca 20% – tento stav se prakticky udržel až doposud.

Obr 24: Podíl zachovalých a zaniklých sídel Trpín – mapa stabilního katastru (ČÚZK)

stávající sídla zaniklá sídla

Subkategorie v pořadí dle historického i současného zastoupení ve zkoumané oblasti: hromadná soustředěná (HSO) hromadná rozvolněná (HRO) silniční (HSI) hromadná návesní (NH) pozn. formální odlišnosti jednotlivých subkategorií – viz níže)

Zdroj: L. Jablonská – vlastní mapové analýzy

Na samém úvodu posouzení formální kvality urbánního fondu, který přečkal časy likvidace, je třeba představit všechny sídelní typy, jimiž byl obraz jihočeské části šumavského regionu historicky spoluvytvářen. Podrobné poznání urbanistických forem je nezbytné především z toho důvodu, že původní obraz většiny sídel, která se zachovala do dnešní doby, zůstal po časech socialistického hospodaření silně narušen, neřkuli setřen. Kategorizace tak pomůže objevit a pochopit jejich charakteristickou podobu, která se pro novou výstavbu stane předlohou a cílem, nejen pouhým prostorem pro realizaci individuálních představ bez řádu a logiky.

140

Sídla hromadná Vyznačují se nepravidelným uspořádáním staveb a nejčastěji úsekovou plužinou. Vznikala v členitém terénu od středověku až po 19. století, v průběhu historie se navíc jejich podoba v mnoha případech výrazněji měnila a je proto často velmi těžké určit stáří celé struktury. Hromadná soustředěná (HSO) Jedná se o formu kompaktní, shlukovou, avšak bez patrného návesního prostoru. Na celkovém počtu sídel měla při nejintenzivnějším osídlení Šumavy podíl cca kolem 6%, tento poměr zůstal doposud prakticky shodný. Nejčetnější zastoupení vsí středověkého původu


najdeme v nižších partiích Zdíkovska a Stach – mladší příklady, dnes většinou již zaniklé se objevovaly ve vyšších partiích Šumavy, kde vznikaly často živelně kolem sklářských hutí, hamrů, apod.

Vnarovy – mapa stabilního katastru (ČÚZK) Hromadná rozvolněná (HRO) Mladší typ hromadných vsí, který se v regionu objevoval převážně až od 18. století v souvislosti s rozvojem dřevařského průmyslu, je charakteristický rozptýlenou zástavbou. Narozdíl od dominantního názoru, že se jedná o formu pro území Šumavy nejtypičtější, četnost těchto sídel byla historicky relativně malá (15% z celkového počtu – dnes 12%) a soustřeďovala se především ve vyšších nadmořských výškách na Stachovsku, Zdíkovsku, v okolí Křišťanova a v příhraniční linii.

přírodní prvky figurují ojediněle pouze jako doprovodný element. Plužina bývá traťová, dělená úseková, v jednom z typologických druhů, který je uveden níže, pak záhumenicová délková. Sídla vznikala v různých kolonizačních etapách a v předválečném stavu osídlení jihočeské části regionu Šumavy tvořila cca čtvrtinu celkového sídelního fondu – vzhledem k faktu, že byla ponejvíce exponována ve vyšších nadmořských výškách blíže státní hranici, pohybuje se dnes jejich podíl jen kolem 17%. Hromadná silniční (SIH) Tento typologický druh se v rámci kategorie poněkud vymyká, způsobem půdorysného uspořádání odkazuje spíše na živelnější založení a postupný vývoj formy. Budovy jsou vůči komunikaci řazeny s menší pravidelností, a stejně jako u výše zmíněných hromadných sídelních typů vznikaly v různých obdobích a je často obtížné jejich stáří přesněji datovat. Příklady lze nalézt na Javornicku a šumavských pláních.

Horní Vltavice – hromadná návesní (mapa stabilního katastru, ČÚZK)

Knížecí Pláně (PT)- mapa stabilního katastru (ČÚZK)

Silniční (SI) Vyznačují se pravidelnější pozicí objektů vůči komunikaci, která odkazuje na cílené založení základní formy – v oblasti Šumavy jde téměř výhradně o sídla mladšího data, která od 18. století vznikala v souvislosti s kolonizací vyšších poloh příhraničního hvozdu a rozvojem dřevařského průmyslu, nejintenzivněji byly zastoupeny v oblasti mezi Strážným a Novými Hutěmi.

Subkategorie hromadných sídel: dvorcová (D) – vyskytuje se v oblastech, pro které jsou typické architektonické formy dvorcového půdorysu; dnes se až na výjimky (Zadní Výtoň, Šebestov) jedná o sídla zaniklá Sídla komunikační Jak je patrno z názvu, jedná se o sídla vznikající v bezprostřední vazbě na obslužnou síť cest, které tvořily hlavní páteř celé formy a linii, podle níž se vsi často dále rozvíjely. V obecné rovině lze do této kategorie řadit i lokality, kde ústřední osu půdorysu představuje terénní hrana, potok či řeka, v řešeném území však tyto

Dobrá– silniční /řadová/ (mapa stabilního katastru, ČÚZK)

141


Krátká lánová (LK) Typus, pro který je charakteristická délková záhumenicová plužina se historicky se objevuje ve zvlněné lesnaté krajině jihozápadního a jihovýchodního pohraničí – nejstarší příklady klasických forem se objevovaly již v 17. století v níže položených lokalitách, vzhledem ke způsobu založení plužiny jsme do této kategorie zařadili i sídla o mnoho mladšího data, která až do 19. Chlum – mapa stabilního katas- století vznikala vysoko v lesnatých oblastech šumavského tru (ČÚZK) masivu. V řešeném území najdeme krátké lánové vsi zejména v oblasti západního Frymburska, v údolí Teplé Vltavy a příhraniční linie okolí Strážného.

a zemské hranice se dotkl pouze v oblasti jihozápadně od Černé v Pošumaví a jižního Vyšebrodska. Díky této skutečnosti unikla sídla masivní likvidaci a do dnešních časů se dochovala ve srovnání s ostatními kategoriemi v relativně hojné míře a půdorysné kvalitě. Hromadná návesní (NH) Jak odkazuje název, spadá tato skupina svou základní charakteristikou do kategorie hromadných sídel – analýza se však soustřeďuje na utváření veřejného prostoru, nabízené třídění se proto jeví jako nejlogičtější. Jedná se o živelněji zakládanou formu, ve většině případů velmi raného data, s formulovaným návesním prostorem (nejčastěji okrouhlým až nepravidelným) a ponejvíce úsekovou plužinou. Významnou enklávu tohoto sídelního typu najdeme v oblasti Javornicka.

Sídla komunikačního typu nesou ve svém půdoryse řadu nuancí, užší třídění rozlišuje dále tyto subkategorie: dvorcová (D) – historicky ojedinělý výskyt, dnes existuje pouze Polná (SIH), jejíž původní urbánní struktura je však prakticky setřena řadová (Ř) – budovy jsou v této formě řazeny pouze z jedné strany komunikace. V oblasti Šumavy se jedná historicky o nepříliš četnou formu, dnes jsou v čitelné podobě dochovány pouze tři – Dobrá, Nová Houžná a Studenec u Stach (SI)

142

Bořanovice – hromadná návesní /okrouhlice/ (mapa stabilního katastru, ČÚZK)

rozvolněná (RO) – stavby jsou vůči sobě řazeny poněkud volněji, s menšími odstupy – jedná se v řešeném území o historicky nejčetnější subkategorii, do dnešní doby se jich v charakteristické podobě rovněž dochovalo minimum – Sv. Tomáš (SI)

Návesní (N) Pravidelností půdorysu vykazuje tato forma jednoznačný lokátorský záměr a v obecné rovině představuje vrchol středověkého venkovského urbanismu v českých zemích. Tvar návsi je v rozsahu posuzovaného území nejčastěji okrouhlý až oválný, obdélný či nepravidelný, plužina většinou traťová, případně dělená úseková. Tento sídelní typ najdeme v intenzivním zastoupení na území mezi Vimperkem a Vacovem, řidčeji pak v oblasti Černé v Pošumaví, Horní Plané a Boleticka, kde ovšem řada vesnic v poválečném období zanikla.

Sídla návesní Jedná se historicky nejpočetnější typologickou skupinu na zkoumaném území Šumavy. V dobách nejvyšší intenzity osídlení tvořila 40% celkového počtu sídel, dnešní stav se tomuto číslu rovněž přibližuje. Centrum jednotky tvoří nejrůzněji formovaná náves, která svým tvarem často odkazuje na dobu založení sídla – od raně středověkých vsí položených v nižších nadmořských výškách až po formy, které do vyšších partií pohraničního hvozdu přinesla vlna velké kolonizace 13. a 14. století. Obecně platí, že návesní typus z vnitrozemí prakticky nepronikl za pomyslnou linii Stachy – Hořice na Šumavě

Blatná – lesní lánová návesní /obdélná dvouřadá/ (mapa stabilního katastru, ČÚZK)


Lesní lánová návesní (NL) V rámci návesních sídel jihočeské části Šumavy představuje historicky nejpočetnější skupinu, která však poválečnou likvidací urbánního fondu velice utrpěla a v naprosté většině dochovaných vsí zcela ztratila čitelnost formy. Jak název napovídá, jedná se o specifickou kategorii sídel s typickou délkovou záhumenicovou plužinou, zakládaných v lesnatých oblastech od 14. do 16. století, Dělení plužin se v četných případech zachovalo doposud a vytváří tak v kulturní krajině Šumavy jedinečnou stopu. Nejčetnější formy návesního prostoru byly okrouhlé s radiálně uspořádanou plužinou a obdélné dvouřadé. Významnou skupinu těchto sídel najdeme v území mezi Zbytinami a Záblatím, početné zastoupení mělo Boleticko i oblast sahající od jižního Vyšebrodska po Horní Planou, kde však většina lokalit zanikla.

Podle tvaru návsi, event. dle dalších specifik rozlišujeme u sídel návesních další možné subkategorie: okrouhlice (OK) – s návsí tvarově se blížící půdorysu kruhu – Švihov (NH) radiální (RA) – s návsí okrouhlého půdorysu a radiálně uspořádanou záhumenicovou plužinou – Milná (NL) oválná (OV) – Kratušín (NH) obdélná (OB) -- obdélná náves uzavřená i v kratších frontách řadami objektů – Horní Planá (N) smíšená (SM) – přechodová varianta mezi formou obdélnou a okrouhlou (radiální) – Buk (N) obdélná dvouřadá (OB-2Ř) – objekty jsou řazeny pouze ve dvou protilehlých frontách, kratší strany nejsou uzavřeny; typická forma pro sídla lesní lánová návesní – Blatná (NL) vřetenovitá (VŘ) – Vyšší Brod (NSI)

Milná – lesní lánová návesní /radiální, rozvolněná/ (mapa stabilního katastru, ČÚZK) Silniční návesovka (NSI) Poměrně řídce a rovnoměrně zastoupená skupina sídel se svým charakterem řadí rovněž k formám komunikačním, kde náves nejčastěji vřetenovitého či obdélného tvaru vzniká pouhým rozšířením procházející obslužné osy. Do této kategorie se řadí podstatná část půdorysně nejrozsáhlejších sídel, založených již v průběhu 13. a 14. století – Vimperk, Hořice na Šumavě, Frymburk, Vyšší Brod.

trojúhelná (TR) – Záblatí (NSI) nepravidelná (N) – Branišov (N) polouzavřená (PU) – forma je jednou ze stran návesního prostoru otevřená do krajiny – Želnava (N) rozvolněná (RO) - viz sídla komunikační – Žlábek (NL) pozn. Ve specifických případech může být sídelní forma výsledkem spojení dvou půdorysných typů (např. silniční a hromadná soustředěná), či kombinace více subkategorií. (např. návesní oválná – polouzavřená). Přesné zatřídění sídel je uvedeno v tabulce, která tvoří přílohu kapitoly „Hodnoty“.

Hořice na Šumavě – silniční návesovka /vřetenovitá/ (mapa stabilního katastru, ČÚZK)

Při hodnocení sídel z hlediska celistvosti formy jsou důležité dva aspekty vnímání. Jednak jde o zachování vlastního historického jádra v původních pozicích a objemech staveb, na straně druhé pak o posouzení způsobu novodobé zástavby ve vztahu k historické struktuře. Jako měřítko původní sídelní formy je brán stav na konci II. světové války, zástavbou novodobou se chápe veškerá stavební aktivita od počátku 50. let do současnosti.

143


Kart. 54: Sídelní typy – sídla hromadná

144


Kart. 55: Sídelní typy – sídla komunikační

145


Kart. 56: Sídelní typy – sídla návesní

146


Posouzení se tedy děje ve dvou rovinách charakterizovaných v případě každého sídla jedno až dvoumístným kódem, složeným buď z čísla nebo písmene, nejčastěji však v kombinaci obou vždy v pětistupňové škále. Písmena A–E určují míru zachovalosti původní urbánní formy, čísla 1–5 pak urbanistickou hodnotu novodobé zástavby buď ve vazbě na historickou strukturu, popřípadě realizované mimo historicky urbanizované lokality. V analýze byla v případě nově realizované zástavby sledována vždy pouze celková prostorová úroveň skupin objektů a jejich vazba na morfologické a krajinné souvislosti – architektonická hodnota staveb samotných byla pro toto sledování irelevantní. Podrobná charakteristika je formulována takto A zcela nenarušená historická sídelní forma B mírně narušená historická sídelní forma v rozsahu max. 10% původní zástavby C narušená historická sídelní forma v rozsahu max. 50% původní zástavby se stále čitelnou půdorysnou strukturou D degradovaná sídelní forma se stavebním fondem zachovalým alespoň z 20% původního stavu, s historickou půdorysnou strukturou však zcela nečitelnou. Tuto kategorii lze fakticky řadit již ke skupině zaniklých sídel. E zcela zaniklé původní sídlo (do této kategorie patří i lokality, kde zůstaly drobné fragmenty zástavby – jednotlivé objekty či jejich části – které však pro posuzování sídla jako jednotky ztrácejí jakoukoli relevanci)

1 nová zástavba zcela respektující původní sídelní formu, v případě nově realizovaných celků mimo historicky urbanizované lokality zástavba kvalitní půdorysné formy velmi vhodně reagující na terénní a krajinné souvislosti. 2 nová zástavba mírně narušující stávající sídelní formu, event. zástavba spíše nerušící půdorysné formy bez výrazných negativních vlivů na krajinný ráz 3 nová zástavba narušující stávající sídelní formu, event. zástavba nevhodné půdorysné formy se středně silným vlivem na krajinný ráz 4 nová zástavba silně narušující stávající sídelní formu, event. zástavba nevhodné půdorysné formy s velice silným vlivem na krajinný ráz 5 nová zástavba likvidačním způsobem nakládající s existující sídelní formou, event. zástavba s devastujícím vlivem na krajinný ráz

Sídla, která byla v posuzovaném území sledována, lze na základě analýzy rozdělit do tří základních skupin: První a nejmenší skupinu ze všech evidovaných lokalit (17%) tvoří sídla, která do dnešní doby zůstala ve své historické půdorysné formě prakticky nezměněna nebo byla novodobými stavebními zásahy narušena pouze v nepodstatné míře. Vzhledem k množství sídelních jednotek, které od konce 40.tých let zanikly, je třeba tyto lokality pro jejich vypovídající schopnost o historickém obrazu sídel v krajině vnímat jako výraznou hodnotu v území. Druhá kategorie je zastoupena sídly, která během socialismu či v nových poměrech po roce 1990 prošla výraznou proměnou půdorysné formy. Tato transformace zasáhla celou strukturu včetně historického stavebního fondu, který narušila či devastovala – tam, kde původní jádra sídel zůstala zachována, následný rozvoj lokality na původní uspořádání reagoval necitlivě nebo jej zcela potřel. Poslední a nejpočetnější kategorii (44%) představují sídla zaniklá, u nichž po likvidaci původního stavebního fondu k dalším stavebním aktivitám nedošlo. Těchto lokalit se v řešeném území nachází 209 a jejich rozložení je patrné z kartogramu Zaniklá sídla (viz kapitola Historické stopy v území) Jak z výše uvedeného třídění vyplývá, poměr mezi kvalitním a narušeným sídelním prostorem je bohužel i na Šumavě v jasné disproporci. Současný způsob velice svobodného zacházení s půdou a nevole k jakýmkoli logickým a rozumným omezením ve smyslu zachování nejcennějších hodnot vedou k novodobé devastaci sídelního prostoru, která je svou nevratností bohužel srovnatelná se stavem po čtyřicetiletém období socialistického hospodaření. Ani zde současná urbanizace nereaguje na původní charakter osídlení, nové stavební plochy vznikají živelně bez jednotící filosofie a v regionu dramaticky roste množství venkovských sídel s chaotickým předpolím, kde jednotliví stavebníci dávají průchod svým představám o estetice. Právě na území Šumavy, kde propojení s krajinou představuje zásadní hodnotou, se zcela negativně projevuje naprosto nepochopené nakládání s pozicí objektů vůči terénní konfiguraci. Domy jsou umisťovány s velkými odstupy od komunikací a výškové rozdíly jsou vyrovnávány rozsáhlými terénními platformami, které vytvářejí v krajině měřítkově naprosto cizí a umělé prvky s velice negativním vizuálním efektem i v dálkových pohledech. Na následujícím kartogramu „Sídla se silně narušenou půdorysnou strukturou“ je znázorněna mezní skupina existujících lokalit, jejichž původní charakter byl nejsilněji narušen ať již na úrovni historické půdorysné formy či případným novodobým stavebním rozvojem. (sídla s tabulkovými kódy E1, E2, E3, E4, E5, D, D1, D2, D3, D4, D5, 4, 5, A4, A5, B4, B5, C4, C5) Patří sem i enklávy, které

147


Kart. 57: Sídla se silně narušenou půdorysnou strukturou

148


byly realizovány jako nové počiny mimo historicky urbanizované území. Ze zobrazení na úrovni jednotlivých katastrů jsou patrné oblasti, které pro region představují největší ohrožení z hlediska ztráty charakteristického sídelního obrazu a budoucí atraktivity území pro turistický ruch či další rozvoj sídel. Jedná se zejména o rekreační koridor západního břehu lipenské nádrže s nejzatíženějšími katastry Lipna nad Vltavou, Frymburka, Černé v Pošumaví, Horní Plané a Nové Pece. Na kartogramu „Sídla s celistvou půdorysnou strukturou“ jsou zobrazeny lokality s nejvyššími pozorovanými hodnotami z hlediska zachovalosti původních půdorysných forem i prostorové kvality novodobé zástavby. Jedná se o sídla označená kódy A, A1, A2, B, B1, B2, event. 1 a 2. Z kartogramu je zřejmé, že se oblast nejzachovalejších sídelních enkláv nachází na jihovýchodním Javornicku a v okolí Šumavských Hoštic s nejpočetněji zastoupenými katastry Zdíkova, Stach a Drslavic. Tento fakt logicky souvisí s poválečnou historií a skutečností, že většina z těchto sídel ležela v českém jazykovém prostoru a vyhnula se tak odsunu původního obyvatelstva. Především na Javornicku jde až na výjimky o drobné osady, avšak právě v oblastech jejich intenzivního zastoupení představují typický a velmi cenný obraz historické sídelní krajiny. Z nejhodnotnějších lokalit kvalitou i zachovalostí formy jmenujme především Koryto, Pravětín, Včelnou pod Boubínem, Sudslavjce, Drslavice a Mlýny.

Hodnocení celistvosti sídelní formy má význam pro prosazení diferencovaného přístupu k rozvoji sídel. Jednoduchými prostředky územního plánování nevyžadujícími omezení stavební činnosti bude tak možné přispět k udržení rozmanitosti a jedinečnosti jednotlivých lokalit a tím i atraktivity pro návštěvníky, současné obyvatele i ty, kteří se pro život na Šumavě teprve rozhodnou.

Obr. 25: Koryto – dochovaná sídelní forma, foto L. Jablonská, 2007

149


Kartogram 58: Sídla s celistvou půdorysnou strukturou

150


Architektonický ráz sídel Na poměrně malém území jihočeské části Šumavy je soustředěno množství regionálních forem lidového stavitelství, které stále nesou v území výrazné stopy a charakter sídelní krajiny významně spoluvytvářejí. V rámci posuzovaného území je možné rozlišit čtyři základní regiony (více viz kapitola „Regiony lidové architektury“), z nichž především oblast roubených staveb Šumavy a Pošumaví spolu se zděnou architekturou jihovýchodního Krumlovska (tzv. „vierkanty“) bezesporu patří k nejcennějším pokladnicím lidového stavitelství u nás. Šumava je vzhledem ke svým klimatickým podmínkám i souvisejícímu sídelnímu vývoji samozřejmě dramaticky odlišná od jihočeské vnitrozemské krajiny rybníků, stejně tak i fond venkovského stavitelství v podhorské a horské oblasti se v rámci regionu pochopitelně vymezuje specifickým charakterem a formami. Právě tyto skutečnosti činí z Šumavy výjimečný region, jehož atraktivita přesahuje hranice českého území. Dochované hodnoty je proto třeba pečlivě evidovat a chránit a v rámci sídelního rozvoje na ně citlivě navazovat.. Smyslem analýzy bylo posoudit míru zachovalosti historicky převažujících forem zástavby a jejich uplatnění v celkovém obraze sídel ve vazbě na novodobý stavební rozvoj (zahrnující realizované záměry od počátku padesátých let do současnosti). Změny poměrů po roce 1990 umožnily prohlásit množství nových památkových rezervací, zón a s navazujícími ochrannými pásmy, což konečně umožnilo účinnou ochranu sídel vysoké urbanistické a architektonické hodnoty. Novodobá zástavba se chová k prostředí šumavských sídel svým měřítkem sice ohleduplněji než stavby socialismu (kravíny, rekreační ubytovny, apod.), avšak import „bavorských“ nebo „kanadských“ roubených domů je pro českou krajinu naprosto cizí. Novostavby nejčastěji vycházejí z nabídky katalogové produkce bez vazby na zásadní nuance forem lokálního stavitelství, použité konstrukce, materiály i stavební detaily působí často velmi uměle. Rekonstrukce původních objektů znamenají ve velkém množství případů svým pojetím téměř nevratnou ztrátu jedinečného charakteru – ať již nástavbami, dostavbami, či zejména výměnou oken za konstrukce měřítkově zcela nepatřičné. Jedním z nejzásadnějších problémů, který byl po-

drobněji rozveden v předchozí kapitole, je umisťování novostaveb na pozemích. Stavby se nepřizpůsobují terénu, jak je běžné u původní zástavby a ve svažitých lokalitách, kterých je v oblasti významný podíl, vytvářejí na umělých terénních platformách zejména v okrajových částech sídel a ve volné krajině vizuálně degradující element. Z analýzy vyplývá, že zachovalost základního tvarosloví historického stavebního fondu je poměrně vysoká, např. vyšší než ve srovnání se stavebním fondem příhraničních oblastí Bavorska či Rakouska. Stále velké množství objektů totiž neprošlo zásadní přestavbou, což bylo způsobeno odsunem německy hovořícího obyvatelstva po II. sv. válce, nedostatečným dosídlením vesnic a obecným nedostatkem peněz na „rekonstrukci“ domů v dobách socialismu. Nepopiratelný význam měl i fenomén chalupaření, který pomohl udržet velké množství stavebního fondu v architektonicky téměř nenarušeném stavu. Současně ovšem platí, že novodobé stavební zásahy od 2. poloviny 20. století do současnosti trvale snižují schopnost výpovědi o původním architektonickém výrazu sídel. Nejčastějším výsledkem analýzy komplexní architektonické hodnoty sídel (vyjadřující míru zachovalosti historického stavebního fondu a architektonickou kvalitu novodobé zástavby) je podle naší 5ti stupňové škály hodnocení 3 až 4, tzn. průměrné až špatné (70% existujících sídel) Z kartogramů, které shrnují vyhodnocená data, je patrno, že zastoupení sídel nejvyšší architektonické hodnoty (1 a 2) se prakticky vyhýbá katastrům rekreační oblasti Lipenska, která novodobými stavebními zásahy utrpěla nejvíce, nejintenzivnější je naopak v katastru Stach. Z nejkvalitnějších příkladů jmenujme zejména lokality Koryto, Dobrá, Hamerské Domky, Včelná pod Boubínem, Svinná Lada, Krousov, Mlýny, Saladín, Mlynářovice. Z filtru všech výše uvedených analýz vystoupila řada sídel, u nichž je přítomná nejvyšší architektonická kvalita spolu s výjimečně dochovanou původní půdorysnou formou nenarušenou novodobou výstavbou. V případě většiny z nich se jedná o drobné osady, zde proto uveďme především Koryto, Pravětín, Hamerské Domky, Vilémov, Sudslavice, Výškovice, Čábuze, Hodonín, Branišov a Mlýny.

Obr. 26: Příklady nevhodných zásahů (Nové Hutě)

26a) Nové Hutě – eklektické spojení nesourodých architektonických prvků, foto L. Jablonská, 2007

26 b) Branišov – nedokončený objekt vlevo – nevhodné měřítko, tvar střechy, hmota vstupu, foto L. Jablonská, 2007

151


Kart. 59: Sídla s nejvyšší architektonickou kvalitou zástavby

152


Kart. 60: Sídla s nejnižší architektonickou kvalitou zástavby

153


Historické stopy v území Pro nastínění historických souvislostí uvádíme výňatek z portálu www.citadela.cz 35 Šumavu nezasáhlo pravěké a raně středověké odlesňování. Antropická tvorba bezlesí se datuje až od 12. a 13. století, kdy nastupuje vrcholně středověká kolonizace. Kolonizace Pošumaví probíhající do r. 1200 našeho letopočtu se zastavila v údolích velkých řek. Tato kolonizace měla výrazný radiální charakter a nepostoupila nad 700 m nad mořem. Sídla navazovala na stezky vedoucí radiálně přes pohoří Šumavy. Kompaktněji osídlené území leželo v prostoru dnešní Sušice u Otavy. Územím procházely obchodní stezky mezi Zwieselem a Plzní, Strážným a Vimperkem a Zwieselem a Sušicí. Šumava měla do té doby výrazný periferní význam. Do r. 1500 dochází k zahuštění sídelní sítě v předpolí Šumavy a k její stabilizaci. Kolonizace měla charakter zvyšování integrity osídlení, postupné intenzifikace hospodářských činností a plošně rovnoměrného sídelního zatížení. Do okraje „Šumavského hvozdu“ pronikala těžba rud a sklářství. Středověké osídlení, ač jakkoliv zasáhlo do hloubky, neovlivnilo krajinný ráz vyšších partií Šumavy. Do r. 1700 proniklo osídlení na několika místech do nitra Šumavy, především podél bývalých zemských stezek. Jádrová území Královského hvozdu však zůstávají nedotčena. Kolonizace vlastní Šumavy proběhla relativně pozdě. Závěrečná vlna osídlení vstoupila do „hvozdu“ přibližně v polovině 18. století, v souvislosti s rozvojem sklářství a těžby dřeva. Zde musíme hledat příčiny vzniku sekundárního bezlesí. Celková devastace mnohde dospěla až tak daleko, že v 19. století se začalo s plánovitou obnovou a regenerací šumavských lesů. Následkem pastvy v lese a preferenčního používání tvrdého dřeva ve sklářství došlo k výrazné druhové změně v zastoupení dřevin, zejména k ústupu bučin. Již v průběhu a zejména ke konci 19. století došlo v periferní, tzv. vyšší části Šumavy k výraznému odlivu obyvatelstva. I přesto na počátku 20. století bylo území silně propojeno sítí sídelních útvarů (vesnic) a samot. Obyvatelstvo se živilo dřevařstvím, zemědělstvím, doznívajícím sklářstvím a obchodem. Odliv obyvatelstva ze Šumavy byl velmi urychlen přesuny národů v údobí 2. světové války (odsun Čechů před válkou a Němců po 2. světové válce). V tomto období také v důsledku tzv. studené války došlo na Šumavě k vytvoření hraničního pásma a vojenských újezdů. V tomto prostoru byla stávající sídelní struktura prakticky zlikvidována. Osídlení bylo z těchto prostor vytlačeno do vzdálenosti 8 - 10 km od státní hranice, v podstatě na úroveň sídelní kolonizace z 15. a 16. století. To vše mělo výrazný vliv na utváření vlastní sídelní struktury i navazujících činností, paradoxně pak i na přírodní prostředí.

35. http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=mapaCHKO&site=default_cz

154

Zaniklá sídla Fenoménem zaniklých sídel jsme se podrobněji zabývali již v kapitole „Celistvost sídelní formy“. Pro úplnost informace v tomto oddíle některé informace znovu připomínáme. V posuzovaném území eviduje tato analýza 479 sídel – prostorově svébytných jednotek, které uspořádádním staveb vytvářely alespoň základní půdorysnou formaci - nejedná se tedy o samostatně stojící objekty, statky apod. Zatímco posouzení celistvosti urbánní struktury sledovalo lokality v jejich komplexnosti i z hlediska novodobého stavebního rozvoje, soustředí se následující analýza výhradně na míru devastace historické půdorysné formy. Z tohoto rozboru vyplývají dvě základní kategorie: 1. sídla zaniklá, jejichž původní struktura byla zcela potřena, bez ohledu na skutečnost, zda se lokalita v poválečném období dále rozvíjela. (sídla s tabulkovými kódy E, E1, E2, E3, E4, E5). V některých případech se z původní zástavby zachovala pouze torza v podobě jednotlivých objektů – pokud však jejich počet o nepřesáhl 10% rozsahu historického stavebního fondu, nebyl na ně v analýze brán zřetel. Počet zcela zaniklých sídel (234) tvoří 49% z celkového množství evidovaných jednotek. 2. sídla částečně zaniklá (s tabulkovými kódy D, D1, D2, D3, D4, D5), jejichž historická půdorysná struktura byla téměř setřena, rovněž bez ohledu na event, novodobý sídelní rozvoj – jedná se o degradovanou sídelní formu se stavebním fondem zachovalým alespoň z 20% původního stavu, s historickou půdorysnou strukturou však zcela nečitelnou. Počet těchto lokalit (80) tvoří v posuzovaném území 17% z celkové evidence. Z e souhrnné bilance vyplývá, že v jihočeské části Šumavy zcela zaniklo či bylo prakticky setřeno 66% původních sídelních forem. V kartogramu „Zcela zaniklá sídla“ jsou uvedeny všechny likvidované lokality, které se již dále stavebně nerozvíjely (s tabulkovým kódem E). Nejvíce byla zasažena oblast Boleticka a příhraniční linie Lipenska, Stožecka a šumavských plání.


Kart. 61: Zcela zaniklá sídla

155


Technická a dopravní infrastruktura

Přírodní hodnoty

Inženýrské sítě nadmístního významu V řešeném území jsou plynofikovány větší obce, zásobování elektrickou energií.

Harmonická krajina Krajinné hodnoty Šumavy považujeme za nezpochybnitelné a v rámci státu vysoce nadprůměrné. Z tohoto důvodu doporučujeme, aby se podrobnější členění a vymezování zvláště hodnotných území provádělo v rámci podrobnější územně plánovací dokumentace (Územní plány obcí). Na základě analýzy biogeografickcý jednotek náleží řešené území do krajiného typu lesního, přičemž lze rozlišit krajinný ráz oblasti NP Šumava a CHKo a ráz podhůří, které pak pokračuje směrem do vnitrozemí. 34 Krajina Šumavy je jedinečná vazbou lesů a polootevřených plání s pastvinami, horskými loukami a sídly. Unikátnost zachovalé horské krajiny podtrhují mokřady, ledovcová jezera a kary. Kromě toho se silueta Šumavy výrazně uplatňuje i v dálkových pohledech z převážné části vnitrozemí jižních Čech, Horního Rakouska a Dolního Bavorska, a korunuje tak zvlněnou krajinu podhůří z obou stran hranice. Na rozdíl od bavorské a rakouské strany hraničního masivu, působí pohoří při pohledu z Čech díky své stíněné severní orientaci temně a melancholicky.

Železnice Železnice v takto složitém terénu je cennou investicí, které slibuje do budoucna potenciál pro dopravu návštěvníků i produkce výroby. Občanská vybavenost Zdravotnická zařízení Nemocnice jsou rozmístěny rovnoměrně v relativně přijatelné vzdálenosti. Podrobnější rozbor včetně grafů a tabulek je v kapitole „Veřejná infrastruktura a občanská vybavenost“. Sociální zařízení Existuje síť a systém péče o starší občany, který se může při prespektivě stárnutí populace stát zákaldem pro jeho další rozvoj. Podrobnější rozbor včetně grafů a tabulek je v kapitole „Veřejná infrastruktura a občanská vybavenost“. Další civilizační hodnoty Zařízení pro sport a rekreaci Turistická atraktivita řešeného území je soustavně doplňována novými zařízeními pro návštěvníky. Stávající bazény, stadiony, vleky a další sportoviště budou základem nabídky služeb. Podrobnější rozbor včetně grafů a tabulek je v kapitole „Veřejná infrastruktura a občanská vybavenost“. Sociální hodnoty Relativně stabilní sociální struktura obyvatel Podrobnější rozbor včetně grafů a tabulek je v kapitole „Sociodemografické podmínky“. Nízký věkový průměr obyvatel Podrobnější rozbor včetně grafů a tabulek je v kapitole „Sociodemografické podmínky“. Obr. 28: Šumavské pláně, zdroj: National Parks in CR, MŽP

156

34. Stěžejním podklady pro vymezení krajinných celků je Evropská úmluva o krajině (č.13/2005 Sb.), Biogeografické členění České republiky (Culek, 1996) a Krajinný ráz (Loew, Míchal, 2003).

Obr. 27: Šumavská krajina v typickém protisvětle, zdroj: National Parks in CR, MŽP


Jakkoli působí přírodní prostředí Šumavy impozantním a panenským dojmem, je současný stav z převážné části výsledkem lidské činnosti. Šumavská krajina se v průběhu staletí měnila, podíl lesů byl jiný stejně jako jejich druhová skladba, rovněž počet sídel byl oproti dnešním dnům více než dvojnásobný. Harmonie krajiny je tedy otázkou dynamickou – konzervace nebyla prostředí Šumavy vlastní, dnes je však reakcí na neschopnost doby udržet výjimečné hodnoty prostoru, aniž by byla narušena harmonie jeho kulturní i přírodní složky. Harmonii krajiny bezpochyby ovlivňuje její užívání - vedle hospodářského využití zemědělské a lesní půdy je to pak zejména turistický ruch a rekreace. Omezení pravidelného obhospodařovávání luk a využívání pastvin vede na straně jedné k narušení krajinného obrazu, přílišná koncentrace rekreantů ve střediscích a zvýšený tlak na plošné zábory a výstavbu objektů mimo únosné měřítko na straně druhé snižuje harmonické začlenění staveb v krajině a vede následně k řetězovému efektu přesunu rekreantů do jiných míst. Šumava je regionem významným nejenom v národním, ale i evropském měřítku. Obě chráněná území (chráněná krajinná oblast i národní park) jsou součástí mezinárodně vyhlášené Biosférické rezervace UNESCO, Šumava je rovněž navržena na začlenění do připravované sítě chráněných území European Ecological Network (EECONET). Všechny tyto skutečnosti dokládají evropský zájem o přítomné přírodní a krajinné hodnoty a činí nejvyšší míru ochrany území jako zcela oprávněnou. Rozsah zvláště chráněného území šumavského regionu se jeví vzhledem k jednotnému charakteru území jako odpovídající. Svým poměrem přírodních i kulturně historických složek (kulturní krajina, sídla) je velice podobný řadě národních parků v severní a severovýchodní Evropě, zejména v Anglii a Litvě, kde intravilány sídel rovněž nejsou z plošné ochrany vyjmuty a tvoří tak logickou složku přírodně krajinných hodnot. Šumava je oblastí, kde jsou panenské přírodní celky v naprosté menšině – fenomén regionu vždy spočíval v symbióze sídel a klimaticky nehostinné krajiny. Řada dnes chráněných biotopů vznikla v lokalitách dříve osídlených a hospodářsky kultivovaných,

proto se domníváme, že ochrana sídelního prostoru ve vazbě na kulturní krajinu má v rámci celého teritoria své opodstatnění a nesmírný potenciál pro vytvoření živoucích sídelních komunit. V případě vyjmutí sídel z plošné ochrany nastává situace, kterou můžeme pozorovat z jižní strany šumavského masivu – v oblasti „Bavorského lesa (Bayerischer Wald)“, kde se vytváří jednoznačně vymezená hranice mezi plochami přírodně chráněnými (tedy i konzervovanými) a obcemi, které se stávají samostatnou složkou, představující pouze zázemí a infrastrukturu turistického ruchu bez vyšších ambicí na kvalitu sídelního obrazu. Stopy historických plužin Stopy historických plužin, tedy polností s bezprostřední vazbou na sídlo, členěných pásy nízké až střední zeleně, představují výraznou hodnotu kulturní krajiny. Jsou dokladem původního zemědělského využívání území a mají zásadní vliv na krajinný obraz a jeho měřítko. Nezanedbatelný je rovněž jejich význam pro udržení biologické rovnováhy a biodiverzity, neboť často představují cenné lokální biotopy. V rámci scelování pozemků došlo během éry socialismu zejména ve vnitrozemí prakticky k úplnému odstranění přirozeného prostorového dělení zemědělské krajiny – mezí a remízů. Náročnější klimatické podmínky v horské oblasti Šumavy i jejím podhůří však neumožňovaly intenzivní zemědělskou produkci, a proto byly tyto významné prvky kulturní krajiny v řadě případů ušetřeny. V rámci českého území se jedná o velice cenný důkaz historického hospodaření a přesto, že se jedná o prozatím dosti opomíjený jev, je nezbytné tento fenomén podrobně sledovat a chránit. V území bylo nalezeno 177 lokalit plužin s čitelným prostorovým dělením - v rámci sídla se může jednat i o několik fragmentů, které jsou v mapových přílohách podrobně lokalizovány. Z hlediska významu byly plužiny na základě analýzy rozděleny do tří kvalitativních skupin dle míry zachovalosti a čitelnosti dělících prvků: A souvislá plužina s výrazně dochovaným prostorovým členěním B souvislá plužina či její podstatná část s čitelným prostorovým členěním C fragmenty plužiny, jejíž prostorové členění je významně setřeno sukcesí

Obr 29: Plužiny

A – Hlásná Lhota

B – Branišov u Zdíkovce

C – Dolní Světlé Hory (zaniklá) Zdroj: www.mapy.cz

157


Kart. 62: Lokality s nejzachovalejší plužinou

158


Nejvyšší míru zachovalosti (A,B) vykazuje 100 lokalit – jedná se o velmi výrazné krajinné prvky dochované v souvislých celcích v přímé vazbě na existující či již zaniklá sídla. Jejich rozmístění je zobrazeno v kartogramu „Lokality s nejzachovalejší plužinou“ – v rámci řešeného území jsou patrné tři významné enklávy – oblast Vimperska a Záblatí, kde je intenzivně zastoupena jedinečná radiální plužina lesních lánových vsí, a území podél příhraniční linie mezi Strážným a Borovou Ladou, s charakteristickou rovnoběžně dělenou plužinou krátkých lánových vesnic. Nejvýše hodnoceným lokalitám doporučujeme věnovat maximální pozornost – citovat je jako významný prvek kulturní krajiny např. v územně analytických podkladech či je uvádět jako předmět ochrany v Plánu péče NP a CHKO Šumava Plužiny je rovněž možné obnovovat - jejich podrobná dokumentace existuje na mapách stabilního katastru z první poloviny 19. století, ještě prokazatelnější zdroj pak představuje letecké snímkování z roku 1949, které bylo prováděno na území celého Československa.

Ze zvláště chráněných území se v řešeném území nachází Natura – ptačí oblasti, Natura – evropsky významné lokality, Národní Park, CHKO Národní přírodní rezervace (VKP – významný krajinný prvek) V řešeném území leží tyto Evropsky významné lokality soustavy Natura 2000, které schválila vláda ČR na základě směrnice rady Evropských společenství 92/43 EHS o stanovištích. Na území leží dále tzv. Ptačí oblasti soustavy Natura 2000 vyhlášené k ochraně ptáků dle směrnice Rady Evropských společenství č. 79/409/EHS o ochraně volně žijících ptáků. Obr. 30: Jedním z chráněných dravců je kulíšek nejmenší, foto J. Bohdal

Ochrana přírody Zhruba 90% řešeného území zaujímají přírodovědně a kulturněhistoricky cenné oblasti. V roce 1963 byla vyhlášena CHKO Šumava, část příhraniční oblasti získala v roce 1991 statut Národního parku. Mezinárodní přírodovědný význam Šumavy dokládá i zařazení mezi biosférické rezervace, mokřady chráněné podle Ramsarské úmluvy a zařazení do soustavy lokalit Natura 2000 (ptačí oblasti a evropsky významné lokality).

Tab 36: Evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 Kód Název lokality rozloha CZ 0313094 Čábuze 38,55 CZ 0313141 Rašeliniště Kapličky 114,64 CZ0313805 Blanice 7,44 CZ 0314024

Šumava

171 958,71

CZ 0314123

Boletice

20 348,73

Předmět ochrany Modrásek bahenní Střevlík Ménetriesův Perlorodka říční, vrank obecná Hořeček mnohotvarý český, mihule potoční, netopýr velký, perlorodka říční, rys ostrovid, Střevlík Ménetriesův, vranka obecná, vrápenec malý, vydra říční Popelivka sibiřská, modrásek bahenní, modrásek očkovaný, perlorodky říční, rys ostrovid, střevlík malý, vranka obecná Zdroj: MŽP

Tab 37: Ptačí oblasti soustavy Natura 2000: Kód Název lokality rozloha CZ 0311041

Šumava

97 492,99

CZ 0311140

Boletice

23 565,22

Předmět ochrany Chřástal polní, čáp černý, datel černý, datlík tříprstý, jeřábek lesní, kulíšek nejmenší, sýc rousný, tetřev hlušec, tetřívek obecný evropský vydra říční Chřástal polní, datlík tříprstý, jeřábek lesní, kulíšek nejmenší, skřivan lesní Zdroj: MŽP

159


Výchozí údaje: Řešené území (RU) 153 713 ha – 100% NP a CHKO Šumava 36 89% (RU) RU Území Jihočeského kraje (JHK) 11% RU I. zóna NP a CHKO 3 + 4 = 7% RU II. zóna NP a CHKO 36 + 17 = 53% RU III. zóna NP a CHKO 1 + 23 = 24% RU IV. zóna CHKO 4% RU Z maloplošně chráněných území jsou v rámci studie sledovány pouze národní přírodní rezervace (NPR). Tab 38: Soupis maloplošných chráněných území typ název Národní přírodní rezervace Boubínský prales Čertova stěna-Luč Velká Niva Národní přírodní památka Blanice Přírodní rezervace Amálino údolí Borová Lada Buková slať Čertova stráň Házlův kříž Hliniště Hliniště Hornovltavické pastviny Jasánky Jelení vrch Jezerní luh Jezerní slať Jilmová skála Kotlina pod Pláničským rybníkem Kotlina Valné Kvilda-Pod políčky Kyselovský les Lipka I. Malá niva Malý Polec Medvědí hora Milešický prales Muckovské vápencové lomy Multerberské rašeliniště Na Mokřinách Na Mokřinách Nad Zavírkou

Najmanka Niva Horského potoka Obří zámek Olšina v Novolhotském lese Olšinka Opolenec Otovský potok Pasecká slať Pestřice Pláničský rybník Pod Farským lesem Pod Ostrohem Pod Popelní horou Pod Sviňovicemi Pod Šindlovem Podhájí Polučí Poušť Pramen Vltavy Prameniště Hamerského potoka Pravětínská Lada Račínská prameniště Rašeliniště Bobovec Rašeliniště Borková Rašeliniště Kapličky Rašeliniště Kyselov Slavkovické louky Slavkovský chlumek Spáleniště Spálený luh Splavské rašeliniště Stožec Stožecká skála Strážný-Pod Obecním lesem Svatý Tomáš Tetřevská slať Trojmezná hora Uhlířský vrch Úval Zvonková Velké bahno Vltavské stráně Vltavský luh Vraniště Vyšný - Křišťanov Vyšný - Křišťanov Zátoňská hora Žďárecká slať Žestov

36. Celé NP Šumava zaujímá 69 030 ha (100%), v řešeném území se z něho nachází 62 499 ha (90,5%). Obdobně CHKO Šumava zasahuje z 99 400 ha do RU 74 360 ha (74,8%). Zdroj: MŽP

160


Z maloplošně chráněných území jsou v rámci studie sledovány pouze národní přírodní rezervace (NPR). V rámci řešeného území se nachází v CHKO Šumava dvě NPR – Boubínský prales a Velká Niva. Mimo velkoplošně chráněná území leží Čertova stěna – Luč. Kromě maloplošně chráněných územích je za významnou posilu ekologické rovnováhy považován územní systém ekologické stability. Systém vzájemně provázaných prvků se pochopitelně vyskytuje i na území NP a CHKO Šumava, přesto v místech bez celoplošné ochrany je možné tento obecný institut ochrany více vnímat jako nástroj nezbytného minima pro zachování relativní ekologické stability území. V daném území se vyskytují všechny hierarchické stupně ÚSES – nadregionální, regionální a lokální. Plošné vymezení ÚSES je uvedeno ve výkresové části studie. Na území NP a CHKO se přírodní park nevyhlašují. Mimo chráněná území se v rámci řešeného prostoru vyskytuje v jihovýchodním cípu přírodní park Vyšebrodsko. Podrobnější popis způsobu ochrany přírody a pravidel je uveden v kapitole Ochrana přírody a krajiny na str. 72.

Kulturní hodnoty Památková ochrana Význam Šumavy spočívá v propojení přírodních a kulturních hodnot. Ve srovnání s ostatními národními parky (KRNAP a NP Podyjí) je kulturní dědictví pestřejší - Šumava sousedí s mimořádně významnými kulturními centry Českým Krumlovem (UNESCO) a Vyšším Brodem, v blízkosti řešeného území leží nejznámější venkovská památková rezervace Holašovice (UNESCO), od středověku krajinu protínaly tři větve významné obchodní stezky (Zlatá stezka). Všechny tyto památky představují v rámci celého území České republiky výrazné magnety. Z pouhého srovnání údajů o památkové ochraně vyplývá, že kulturní význam osídlení Šumavy je ve srovnání s obdobně atraktivními regiony souvisejícími s existencí blízkého národního parku nejvýraznější.

Tab 40: Památková ochrana v řešeném území Areál cisterciáckého národní kulturní památka kláštera ve Vyšším Brodě Dobrá venkovská památková rezervace Stachy Volary Pernek venkovská památková zóna Chalupy Lažiště městská památková rezervace Vimperk Hořice městská památková zóna Chvalšiny Vyšší Brod Zdroj: NPÚ

V řešeném území je jediná národní kulturní památka – Areál Cisterciáckého kláštera ve Vyšším Brodě, ovšem v blízkém sousedství se nacházejí již výše zmíněné významné národní kulturní památky a památky UNESCO v Českém Krumlově a Holašovicích. Kulturních památek je v řešeném území relativně málo– cca 200 (pro srovnání 40 000 v celé České Republice, v Jihočeském kraji asi 5500, na Prachaticku kolem 600). Na seznamu Národního památkového ústavu jsou uvedeny za oblast Šumavy tyto nejohroženější památky: klášter ve Vyšším Brodě a hotel Zlatá Hvězda ve Vimperku. Výrazně více je v poměru k velikosti území prohlášeno venkovských památkových rezervací – Dobrá, Stachy, Volary (ČR – 61, JČK - 16) a zón Pernek, Chalupy, Lažiště (ČR – 211, JČK – 55) Prohlášení dalších se připravuje: Hodňov, Koryto, Kvilda – Hamerské domky, Lenora, Čábuze, Mlýny a Rohanov. Dle našich analýz by tento počet mohl být doplněn o Vyšovatku, Vojslavice, Sudslavice, Pravětín, Výškovice a Branišov u Zdíkovce. Z městských památkových rezervací uvádíme jedinou, která se v rámci řešeného území nachází ve Vimperku (ČR- 40, JČK – 7) a tři městské památkové zóny Hořice, Chvalšiny, Vyšší Brod (ČR – 253, JČK -25). Archeologická naleziště Národní památkový ústav uvádí v řešeném území 385 archeologických nalezišť, nejvýznamnější z nich keltské naleziště u Vimperka, desítky sejpů po rýžování zlata a především místa zaniklých obcí.

Tab. 39: Srovnání památkové ochrany v okolí národních parků VPR VPZ MPR MPZ Šumava 3 3 1 2 Podyjí 0 2 1 0 Krkonoše 0 4 0 2

Tab 41: Významné archeologické lokality katastr Sejpy na Hamerském potoce Kvilda, Nové Hutě Stožecká skála České žleby Hrad Hus Křišťanovice Obří hrad Studenec u Stach Hrádek Kunžvart Horní Světlé Hory

Zdroj: NPÚ

Zdroj: NPÚ

161


Regiony lidové architektury Jihočeská lidová architektura je tvarovou a typovou pokladnicí a jednou z nejcennějších příkladů lidového stavitelství v naší republice. Obraz půvabné vesnice s kapličkou na návsi a zdobenými štíty je u nás poměrně rozšířeným stereotypem. Architektura venkovských staveb jihočeského regionu je nejen výsostným symbolem jižních Čech, ale také určitým znakem pro český venkov obecně. Na Šumavě existuje široká škála architektonických typů, které s sebou přineslo několik vln kolonizace a přechod od dřevěných roubených staveb ke zděným. Šumava leží v pásu tradiční dřevěné roubené architektury, která ve své původní formě převládala až do poloviny 19. století, kdy ji začala především v nižších partiích horského masivu pomalu vytlačovat zástavba zděná. Původní objekty byly přestavovány či alespoň omítány, čímž se často vytratily cenné prvky klasického roubeného tvarosloví a regionálních architektonických nuancí. Pošumavské roubené stavby, typické pro větší část Šumavy a kamenné uzavřené dvorce, tzv. „vierkanty“ charakteristické pro německou jazykovou oblast jihovýchodního Krumlovska patří k nejcennějším příkladům lidové architektury u nás. Přestože dnešní podoba těchto staveb pochází až ze druhé poloviny 19. a počátku 20. století, nacházejí se mezi nimi i stavby starší. V posuzovaném prostoru Šumavy se vyskytují i určité anomálie architektonické formy jako např. roubený dům alpského typu na Volarsku. Na naše území se dostal z alpské oblasti přes Horní Rakousko a Bavorsko, kde je velice hojně zastoupen a kde spoluvytváří charakteristický obraz venkovských sídel. Na české straně se kromě samotných Volar podobné stavby nacházejí i v blízké vsi Dobrá, v ojedinělých exemplářích výjimečně i v západočeské části Šumavy. Z analýzy půdorysů sídel i dochované fotografické a obrazové dokumentace bylo v rámci této práce zjištěno, že se s největší pravděpodobností vyskytoval v ryzích formách i v lokalitách Krásná Hora – (Schönberg), Horní a Dolní Sněžná (Ober, Unter Schneedorf) a Mlaka (Moorhäuser). Všechna tato sídla jsou však dnes již zcela zaniklá. Dům alpského typu je historicky rozšířen v prostoru českých zemí zcela výjimečně a koncentrován prakticky na jedinou oblast. Obvyklý argument pro tvarové navázání současné zástavby na tento typus a jeho oblíbené novodobé zavádění v jiných částech Šumavy jsou tedy naprosto mylné. V rámci řešeného území je možné rozlišit čtyři základní regiony lidového stavitelství (více viz kapitola regiony lidové architektury), které stále nesou v území výrazné stopy a charakter sídel významně spoluvytvářejí. Typologické rozlišení jednotlivých druhů: a) dům Českokrumlovska a Horního Povltaví Vesnice této oblasti se vyznačují ponejvíce skromnější velikostí a jsou založeny na pravidelném lokačním půdoryse. Typickým domem byl patrový tří až čtyřstranný dvorec, tzv. „vierkant“, na mapách stabilního katastru z 2. čtvrtiny 19. století téměř výhradně zděný.

162

Byl opatřen jednotnou valbovou střechou podélně orientovanou do uličního prostoru, v případě ukončení dvorce kolmými rameny bývala střecha rovněž valbová nebo polovalbová. Dle dochovaných pramenů byly dvorce původně stavěny jako roubené, jejich architektonická podoba se však do dnešních dnů nedochovala. Mezi nejvýznamnější venkovské soubory patří Pernek (památková zóna), Šebanov, k ochraně je navržen Hodňov. Obr. 31: Bělá – vierkant, dům Horního Povltaví, foto: L. Jablonská, 2007

b) dům jihovýchodního Pošumaví Většina sídel této oblasti prozrazuje pozdně středověké lokace na neosídlené lesní půdě. Převládají poměrně velké kolonizační vesnice s pravidelnými obdélníkovými, čtvercovými nebo oválnými návesními prostory, často se záhumenicovou plužinou. Charakteristickou zástavbu pro tento prostor představují trojboké usedlosti se dvěma patrovými staveními po stranách, krytými valbovými střechami. Pocházejí ve většině případů z konce 19. a začátku 20. století, čemuž odpovídá i podoba průčelí s jednoduchou eklektickou výzdobou. Nejvýznamnějším souborem je unikátně dochované sídlo Koryto, které je navrženo k plošné památkové ochraně jako bezesporu nejcennější vesnice jihovýchodního Pošumaví. Obr. 32: Koryto – trojboká usedlost, foto: L. Jablonská, 2007


c) dům šumavských plání Pro šumavské pláně je charakteristická velmi specifická forma dřevěné architektury. Převažují přízemní šumavské roubené domy s velmi širokými, poměrně nízkými a rozložitými polovalbovými či sedlovými střechami se sklonem v rozsahu od 38 do 42˚– v jejich bedněných, výrazně předstupujících štítech, se často objevuje pavlač. Významné památky se dochovaly v Dobré, Horní Vltavici, Lenoře, Zátoni či Borových Ladách.

Obr. 34: Volarské domy alpského typu, foto: L. Jablonská, 2007

Obr. 33a: Šumavské roubené domy – Paseka, foto: L. Jablonská, 2007

Jinou netradiční odnoží jsou sklářské domy (roubené dvojdomy v Lenoře). Mladší zděné stavby z druhé poloviny 19. století zachovávají charakteristické znaky starších domů roubených – nízké sedlové střechy s pavláčkami ve štítech. Památkovými rezervacemi je vyhlášena unikátně dochovaná vesnice Dobrá a soubor tzv. Starého Města ve Volarech (ve městě se ve skutečnosti dochoval pouze fragment původní zástavby, v 50.tých letech byl soubor téměř plošně zlikvidován – jeden z přeživších objektů před nedávnem vyhořel). K plošné ochraně se zvažuje Lenora a Kvilda (část Hamerské domky a Vilémov). Obr. 33b: Šumavské roubené domy – Svinná Lada, 2007 d) Podlesí a Javornicko Osídlení sem pronikalo s českým obyvatelstvem již od 13. století, jak dokládá raně gotický kostel ve Zdíkovci. Půdorysy starších vesnic jsou často nepravidelné, stejně jako mladší osady vznikající na neobydlené lesní půdě. Obr. 35: Branišov – roubený dům Podlesí, foto: L. Jablonská, 2007

Již zmíněnou výjimku představují volarské domy alpského typu, které se do našich končin dostaly z Bavorska při kolonizaci v 16. a 17. století. Svou dispozicí se vymykají všemu, co známe z českého venkova - pod jedinou sedlovou střechou velice mírného sklonu (cca 25 - 30˚) je soustředěn provoz celé usedlosti, kromě obytné části také chlévy, stáje, komory a v některých případech i stodola. V patře, resp. přízemí, se objevují obytné místnosti, půda slouží jako seník. Ve štítu byla dlouhá pavlač, sloužící původně k manipulaci se senem.

Starší generaci lidové architektury tvoří pozoruhodné špýcharové domy se světnicemi roubenými často z nehraněných kuláčů a s kamennými sýpkami. Nejcennější příklady se dochovaly v Rohanově, ve Zdíkovicích dodnes existuje archaická zděná sýpka.

163


Roubená architektura podhorských vesnic je charakteristická dispozičně tradičními domy špýcharového, popřípadě chlévního či komorového typu, stavěnými rovněž z nehraněných klád, často opatřených obkladem z šindele či prken. Stavby jsou ukončeny rozložitými polovalbovými střechami často s pavláčkami ve štítech, které spojují tento typus s domem národnostně německé centrální Šumavy. Jedním z nejvýznamnějších souborů domů „Podlesí a Javornicka“ jsou Stachy, dále osady v jejich okolí (Chalupy, Michalov, Šebestov, Vyšehrad), Čábuze, Rohanov, Mlýny, Řetenice, Vrbice, Zdíkovec. Památkovou rezervací jsou prohlášeny Stachy (resp. nevelká část centra obce), památkovou zónou pak vesnice Chalupy. K ochraně jsou navrženy sídla Čábuze, Mlýny a Rohanov. Obr. 36: Rohanov – špýcharový dům s roubenou světnicí, foto: L. Jablonská, 2007

Technické stavby Hodnotné technické stavby a památky zvyšují přitažlivost území a jsou dokladem stavebního umění minulosti. V řešeném regionu je vzhledem k jeho okrajové poloze zastoupeno poměrně velmi malé množství těchto objektů, přesto zde existuje řada pozoruhodných staveb, turisticky velice atraktivních.

V Lenoře se zachovala sklářská huť Barbora, jako jedna z nemnoha připomínek sklářství, které bylo pro Šumavu po dlouhá desetiletí tolik typické. V obci je mimoto i obecní pec na pečení chleba z roku 1837, která svému účelu, dnes již spíše jako turistická atrakce, stále slouží. Na řadě míst řešeného území jsou viditelné sejpy, jako pozůstatek středověkého rýžování zlata. Mezi technické památky lze řadit velký čtyřobloukový železniční most u Klášterce na trati Vimperk – Volary (uveden do provozu byl v roce 1900), či nenápadné zbytky bývalé úzkokolejky na trati Spálenec – Arnoštov. Turisticky atraktivní je v nedávné době opravená Klostermannova rozhledna na Javorníku, z níž lze při příznivé viditelnosti spatřit i Alpy - další zajímavou rozhlednou je i vyhlídková věž u Churáňova. Tab. 42: Přehled nejvýznamnějších technických památek Volary volarské seníky Horní Vltavice most Nová Pec Schwarzenberský kanál bývalá úzkokolejka Zbytiny Spálenec - Arnoštov Záblatí, Řepešín sejpy Kvilda sejpy Lipka sejpy Čábuze sejpy Mladíkov sejpy Vimperk sklárna Vimperk tiskárny Lenora sklářská huť Barbora Lenora lenorské rechle (dřevěný most) Lenora obecní pec na chleba Vimperk klášterský viadukt Chlum, Pěkná opevnění z roku 1938 Boletice opevnění z roku 1939 Albrechtovice opevnění z roku 1940 Želnava / Záhvozdí opevnění z roku 1941 Horní Planá histor. bašta u rybníka Olšina Zdroj: NPÚ

Patří mezi ně především plavební kanály Schwarzenberský a Vchynicko-tetovský z přelomu 18. a 19. století, jejichž autorem je schwarzenberský inženýr Josef Rosenauer. První z kanálů sloužil k dopravě dřeva z lesů pod Třístoličníkem, druhý pak z oblasti Modravska – v současnosti se zde jako reminiscence na hospodaření v šumavských hvodzdech několikrát do roka předvádějí ukázky tradičního plavení dřeva. (Jelení Vrchy) Období před druhou světovou válkou připomínají vojenská opevnění, která zatím nejsou dostatečně prezentována. Stejně tak není zdůrazňován fenomén tzv. „železné opony“, pro níž se Šumava stala téměř symbolem, snad i díky literárnímu zpracování.

164

Podstatnou položku v této kapitole tvoří výrobní stavby, které pro svůj provoz využívaly vodní sílu (mlýny, pily, hamry, vodní elektrárny). Z dostupných mapových podkladů – především z II. (18361852) a III. (1877-1880) vojenského mapování – se podařilo zjistit, že v posuzovaném území existovalo na konci 19. stol. více než 300 objektů, z nichž se doposud dochovala pouhá třetina. Mlýny byly soustředěny ponejvíce v nižších nadmořských výškách, výše v příhraničním hvozdu pak převažovaly pily a hamry. Jak již bylo zmíněno dříve, podstatná část těchto staveb zanikla, nejzachovalejší enklávou je dnes oblast Javornicka (okolí Stach, Zdíkova, Vacova), která byla ušetřena poválečného odsunu původních obyvatel a následné likvidace staveb i celých sídel.


Kart. 63: Mlýny, pily, hamry

165


Místa významných historických událostí Území Šumavy se významnější vojenské události spíše vyhýbaly. Byla postižena třicetiletou válkou (doložené boje u Soumarského mostu 1610–1620), další život probíhal z důvodu existující hranice mezi Rakouským mocnářstvím a Bavorskem vůči zbytku země poměrně izolovaně. Politický zvrat přišel až s příchodem II. světové války a následným odsunem německy mluvícího obyvatelstva. Ve druhé polovině 20. století ( zejména v 50. letech se Šumava stala nezaviněně symbolem místa úniku obyvatel Československa před komunistickou mocí

Vymezení historické jazykové hranice Počátky sídelního vývoje Šumavy nejsou úplně zmapovány, především pokud se týče původu a směru příchodu slovanského obyvatelstva. Do 12. století nebyla oblast zřejmě významněji osídlena, přestože tudy procházelo několik dálkových obchodních tras mezinárodního významu. Obr. 37: Zlatá stezka, foto: L. Jablonská, 2007

1929 – z analýzy vyplývá, že 92% sídel z bezmála 500, které průzkum evidoval, patřilo k německému jazykovému prostoru, české enklávy se historicky udržely vně pomyslné linie Záblatí – Vimperk – Nicov, jak je patrno z kartogramu „Historické jazykové uspořádání“. Obce patřičné jazykové oblasti mají vždy prokazatelnou (více než 80%) většinu původního obyvatelstva. Tab. 43: Původní české obce Benešova Hora Bořanovice Bošice Boubská Branišov Buk Čábuze Chlístov Dolní Borková Drslavice Jaroškov Javorník Kosmo Kratušín Lhota nad Rohanovem Masákova Lhota Milíkov Miřetice Mladíkov Nespice Přečín Ptákova Lhota

Putkov Račí Račov Rohanov Škarez 2.díl Stachy Sudslavice Šumavské Hoštice Švihov díl 1 Švihov díl 2 Úbislav Vacov Včelná pod Boubínem Vlkonice Vnarovy Vojslavice Vrbice Výškovice Žár Zdíkov Zdíkovec Žírec

Zdroj: Historický lexikon obcí

Školství Předškolní zařízení a základní školy, ikdyž jejich síť je v rámci kraje podprůměrně hustá, představují důležitou kulturní hodnotu pro identifikaci obyvatel s místem bydliště. Podrobnější popis školství je v kapitole „Občanská vybavenost“. Výrazný kolonizační ruch nastává v podhůří Šumavy na přelomu raného a vrcholného středověku, mimo jiné zřejmě v souvislosti s těžbou zlata na Otavě a jejích přítocích. Hlavními kolonizačními centry byly Český Krumlov, klášter ve Vyšším Brodě a ve Zlaté Koruně. Třicetiletá válka na Šumavu těžce dolehla. Řada zpustlých vesnic byla dosídlena německy mluvícím obyvatelstvem, čímž došlo k posunu národnostní hranice do vnitrozemí Čech. Při vzniku samostatného Československa v roce 1918 byla naprostá většina obyvatelstva řešeného území německého původu. Při stanovení jazykové hranice jsme vycházeli ze sčítání lidu v roce

166


Kart. 64. Historické jazykové uspořádání (stav před rokem 1945)

167


Společenský život Místa pravidelných kulturních událostí Kulturní a společenský život Šumavy byl silně narušen odsunem německého obyvatelstva a následným dosídlením obyvatel bez místního kulturního povědomí.

jových her v Hořicích na Šumavě“. poutí (Anenská pouť – ANNAFEST u kaple sv. Anny u Vyššího Brodu obnovená po padesáti letech v roce 2001 o neděli po anenském svátku 26. července). Obr. 38: Annafest, foto z roku 1938, zdroj: www.sumavanet.cz

Všechny instituce se vytvářely nově, relativní deficit kulturní nabídky kompenzovala či kompenzuje blízkost Českého Krumlova nebo Českých Budějovic. Výrazným zlomem ke zlepšení situace bylo v devadesátých letech zrušení železné opony a otevření Šumavy.pro budoucí obyvatele i turisty – rozvíjející se rekreace s sebou přináší i širší nabídku kulturních a společenských akcí. K nim náleží například obnovená tradice hořických pašijových her (počátky sahají až do 13. stol., znovuzrození přichází s počátkem století devatenáctého). V roce 1947 se v divadle konají první česky hrané Pašijové hry, po r. 1948 opět utichají. Nápad oživit jednu z nejstarších tradic Pašijí v Evropě vzešel z hořické radnice v roce 1990 - v témže roce vznikla „Společnost pro obnovu pašiTab 44: Místa pravidelných kulturních událostí Vyšší Brod červenec /srpen Borová Lada srpen Vimperk srpen Vimperk srpen Lipno srpen Nová Pec léto Hořice srpen Vimperk září Volary září Stožec – Nové Údolí léto Horní Planá 23. 12. Kulturní aktivity Horní Planá rekonstrukce parku Kvilda totalitní skanzen Waldhaeuser setkání v Bavorsku

Další festivaly se nově zakládají – Volarské slavnosti dřeva prezentující stará, některá již téměř zapomenutá řemesla (až 3 000 návštěvníků) či Městské slavnosti ve Vimperku – historický víkend na vimperském zámku. Akce připomíná významné a bohaté historické a řemeslné tradice města související zejména se sklářstvím, knihtiskem a zpracováním dřeva.

pouť pouť městská slavnost divadelní festival hudební festival plavení dřeva divadlo filmový festival festival dřeva výlety parní lokomotivou divadlo

Maria Rest am Stein Annenská pouť / Annefest Historický Vimperk Vimperský kašpárek Lipno Open Air Jelení Vrchy / Schwarzenberský kanál Pašijové hry Natur Vision Slavnosti dřeva Šumavské léto s párou Živé jesličky

Spolek pro obnovu a rozvoj Stifterova parku na Dobré Vodě


Tab 45: Místa pravidelných sportovních událostí nadmístního významu Kvilda Vimperk / Zadov Vimperk / Zadov H. Vltavice - Kvilda Lipno Kvilda Zdroj: internetové stránky obcí

168

leden únor červen červen léto září

lyžování lyžování cyklistika in-line bruslení jachting nohejbalový turnaj

Zimní přejezd Šumavy Ski Maraton Vimperská padesátka mezinárodní závody MS a ME

od roku 1965 1986 2000 1991, 1994, 1998 1994


Zcela nový je též mezinárodní filmový festival o zvířatech – NaturVision, který vznikl ve spolupráci Vimperka a bavorských měst Freyung a Neuschönau. Součástí festivalu jsou i mnohé doprovodné akce, jako např. studentský filmařský nebo fotografický workshop, výstavy a fotosoutěž. Obdobně byla založena nová tradice mezinárodního divadelního festivalu profesionálních a amatérských loutkářských spolků a souborů na vimperském zámku – Vimperský kašpárek. Vzniká řada hudebních akcí a festivalů (Setkání dechovek, Vimperk – přehlídka dechových souborů z celé České republiky, Letní kurzy žesťů, Vimperk – celostátní interpretační kurzy žesťů, Soutěž a přehlídka mažoretkových skupin, Šumavský korbel – mezinárodní festival harmonikářů – heligonkářů aj.) Mezi největší atrakce sezóny patří Šumavské léto s párou – jízdy nostalgických vlaků s parní lokomotivou. Vlaky jezdí z Nového Údolí do Černé v Pošumaví, od roku 2004 přes Stožec, Černý Kříž, Volary, Lenoru a Zátoň na Kubovu Huť. Velice důležité místo ve společenském a kulturním životě Šumavy mají i pravidelné lokální události, které si však v průběhu let získaly oblibu a věhlas přesahující hranice katastru. Jmenujme kupříkladu pravidelné pečení chleba v lenorské obecní peci každou poslední sobotu v měsíci (duben až prosinec). Obr. 39: Šumavské léto s párou, zdroj: www.vimperk.cz

Místa pravidelných sportovních akcí Sportovní události jsou zaměřeny jednak na obyvatele z místa či blízkého okolí, jednak na návštěvníky z celé republiky. Jedná se především o akce lyžařské či cyklistické, pro které jsou v regionu nejlepší podmínky. Řada nadmístních sportovních setkání se koná v západočeské části Šumavy (Král Šumavy apod.) a nabídka se vhodně doplňuje.

Spolkový život Tab. 46: Přehled spolků v oblasti kultury a volného časuČeský rybářský svaz Český svaz chovatelů Český svaz včelařů Český svaz žen Český zahrádkářský svaz DDM Prachatice Divadelní soubor Bouček Ekocentrum Volary Farní charita Vyšší Brod Filmový klub Folk Country Šumava Folklorní soubor LIBÍN Hnutí DUHA Volary JUNÁK Kynologický klub Mažoretky Městská organizace rybářů Myslivecké sdružení Pod Boubínem Myslivecké sdružení Šumava Myslivecké sdružení Šumava Vimperk, o. s. Myslivecké sdružení Zdíkov Myslivecký spolek „Vltava“ Občanské sdružení Karel Klostermann – spisovatel Šumavy Oddíl mladých hasičů Okrašlovací spolek Zdíkov Pionýr Pošumavská jižní dráha Nové Údolí – Haidmühle Sdružení dobrovolných hasičů v jednotlivých obcích Sdružení tělesně postižených ,místní organizace Vimperk Sdružení zdravotně postižených Spolek na ochranu šumavské přírody Spolek pro obnovu a rozvoj Stifterova parku na Dobré Vodě Spolek pro popularizaci Jižních Čech Spolek přátel kláštera ve Vyšším Brodě Spolek Zlatá stezka SPONZOR KLUB ŠUMAVA Stifterův pošumavský železniční spolek Svaz diabetiků ČR – územní organizace Vimperk SVIS Prachatice, dům dětí a mládeže Vimperk Šermířský spolek Berit Školní klub při ZŠ Vimperská taneční škola – Fíla, s. r. o. Základní kynologická organizace Zdroj: Historický lexikon obcí

Podmínky pro pořádání mezinárodních akcí má lipenská přehrada, zatím nedostatečně využit je potenciál běžkařských tratí.

169


Výčet hodnot Civilizační hodnoty Urbanistické hodnoty sídel Vizuální uplatnění sídla v krajině Celistvost sídelní formy Civilizační dědictví Zachovalost původního architektonického typu staveb Historické stopy v území Technická a dopravní infrastruktura Inženýrské sítě nadmístního významu Železnice Občanská vybavenost Zdravotnická zařízení Sociální zařízení Další civilizační hodnoty Zařízení pro sport a rekreaci Sociální hodnoty Relativně stabilní sociální struktura obyvatel Nízký věkový průměr obyvatel

Přírodní hodnoty Krajinný ráz Krajinný ráz Stopy historických plužin Ochrana přírody Natura 2000 (PO a EVL) NP Šumava CHKO CHOPAV Národní přírodní rezervace Národní přírodní památka Přírodní rezervace Přírodní park ÚSES (nadregionální a regionální biokoridory a biocentra) Podzemní a povrchové zdroje vody

170


Kulturní hodnoty Památková ochrana Národní kulturní památka Venkovská památková rezervace Venkovská památková zóna Městská památková rezervace Městská památková zóna Kulturní památka Archeologická naleziště Regiony lidové architektury Technické stavby Místa významných historických událostí Školství Společenský život Kulturní aktivity Sportovní aktivity Spolková činnost Vybavenost kulturními zařízeními (knihovny, muzea aj.)

Literatura: Fink, R., 1992: Gruss aus dem Boehmerwald, Morsak Verlag, Grafenau Frolec, V.,- Vařeka, J., 1983: Lidová architektura - encyklopedie, SNTL, Praha – Bratislava. Historický lexikon obcí České republiky 1869 - 2005 (I.,II.), 2006, ČSÚ, Praha. Chromec Břetislav, 1935: Místopisný slovník Československé republiky, Československý kompas, Praha. Kozák R., 2006: Volarsko, Paseka, Litomyšl Mencl V., 1980: Lidová architektura v Československu, ACADEMIA, ČSAV, Praha. Ortmeier Martin, 1992: Bauernhäuser in Südböhmen. Jihočeská lidová architektura. , Verlag Passavia, Passau. Pešta, J., 2004: Encyklopedie českých vesnic, díl II., Jižní Čechy, Libri, Praha. Pešta, J., 2000: Několik poznámek ke studiu půdorysné struktury venkovských sídel na území Čech, Průzkumy památek II/2000, str. 153 – 166. Voděra, S. - Škabrada, J., 1983: Jihočeská lidová architektura, Jihočeské nakladatelství, České Budějovice. Archivní mapy – císařské povinné otisky stabilního katastru, archiv ČÚZK Letecké měřické snímkování 1946, 1947, 1949 – Pracoviště GIS Správy NP a CHKO Šumava historické pohlednice Šumavy: archiv autorky www: Císařské povinné otisky stabilního katastru - http://archivnimapy.cuzk.cz/ Ortofotomapy, turistické mapy, II. vojenské mapování (1836-1852) - www.mapy.cz Katastrální mapy - www.1188beta.cz III. vojenské mapování – Čechy (1877-1880) - http://oldmaps.geolab.cz/ Šumava na starých pohlednicích - www.stara-sumava.cz historické pohlednice Šumavy – www. philashop.cz Zaniklé obce – www.zanikleobce.cz oficiální webové stránky obcí regionu Šumavy http://www.cittadella.cz/europarc/index.php?p=mapaCHKO&site=default_cz http://geoportal.cenia.cz6

171


III. Limity Limity území, které mají územní průmět, jsou zobrazeny ve výkrese limitů nebo v kartogramech (jsou součástí textů). Problematika tedy není zobrazená v jediném grafickém podkladu. Limity v hospodářském a sociálním pilíři, které mají územní povahu, jsou především číselné údaje. Výkres limitů tedy nezobrazuje všechny limity, které mají územní průmět a řešení v návrhové části. Seznam limitů řešeného území (s poznámkami, jak byly limity graficky zpracovány): Horninové prostředí a geologie Dobývací prostor Chráněná ložisková území Bloky zásob výhradních ložisek (nerostné bohatství) Poddolované území Sesuvy aktivní – v území se nevyskytují Vodní režim v krajině Limity k tomuto tématu jsou velmi omezené, nejsou dosud k dispozici ani na správě NP a CHKO. Rozhodující bude Plán povodí Horní Vltavy. Dostupné jsou údaje o vodních zdrojích a jejich ochraně. Nivní půdy – významný limit pro stanovení zastavitelného území v územních plánech obcí, je významným střetem v území s rozvojem obcí; podklad je k dispozici v podrobnosti map zobrazujících parcely, ale ne v podrobnosti katastrální mapy z BPEJ OP vodního zdroje II. a III. stupně – 2 podklady OP vodní nádrže II. a III. stupně Vodní zdroje CHOPAV Vodní toky a vodní plochy – použit podklad ZABAGED Zátopové území Dosud není zpracovaný plán povodí, probíhá zjišťovací řízení k obsahu SEA. Stanoviska úřadů územního plánování a krajského úřadu nebyla zpracovateli k dispozici. Plán bude významným podkladem pro využití území, na úseku stanovení ploch pro retenci a rozliv dokonce prvním podkladem v území. Obsah bude sledován ÚÚP ORP a KÚ. Pro potřeby studie byl nahrazen vymezenými nivními půdami – viz výše. Opatření proti záplavám Protipovodňová opatření v oblasti Čistota vody – k dispozici pouze číselný údaj bez územního průmětu Pstruhové vody Nízké znečištění povrchových vod Hranice dílčích povodí Přírodně hodnotné úseky vodních toků Plochy nadprůměrně zorněné, území se zhoršenými podmínkami vodního režimu

172

Ochrana přírody a krajiny Velkoplošná chráněná území (CHKO, národní park, zonace, přírodní park) – pro velký rozsah údajů jsou vymezeny také v kartogramech, zvláště zonace Maloplošná zvláště chráněná území (Národní přírodní rezervace, Národní přírodní památka, Přírodní rezervace) NATURA 2000 – ptačí oblasti NATURA 2000 – evropsky významná lokalita Vymezení ÚSES je součástí záměrů – není v platné ÚPD (nadregionální biocentrum, regionální biocentra, nadregionální biokoridory, regionální biokoridory, ochranné pásmo nadregionálního biokoridoru) Biosférická rezervace UNESCO Zemědělský půdní fond a lesy Lesy Nejvyšší stupeň přirozenosti lesních porostů Oblasti s nadprůměrnou kvalitou zemědělské půdy Hygiena životního prostředí Oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší – kartogram Oblast s funkční ČOV (kartogram v textu technické infrastruktury) Veřejná dopravní infrastruktura Železniční dráhy Rychlostní komunikace – návrh Silnice I. třídy Silnice II. třídy Silnice III. třídy Hraniční přechod Intenzity dopravy členěné dle úseků sčítání Technická infrastruktura Stávající technická infrastruktura – podklad Krajského úřadu Oblasti s malou zainvestovaností území inženýrskými sítěmi Oblasti se střední zainvestovaností území inženýrskými sítěmi Oblasti s dobrou zainvestovaností území inženýrskými sítěmi Oblasti bez inženýrských sítí (Kartogramy jsou součást textů.) Struktura občanského vybavení Centra osídlení – údaje o občanské vybavenosti nadmístního významu obcí a měst řešeného území Centra základní obsluhy (Kartogramy jsou součást textů.)


Sociodemografické podmínky, bydlení Index stáří Vzdělanostní struktura Území s nadprůměrnou vzdělaností Oblasti s nadprůměrným přírůstkem obyvatel Oblasti s vysokým průměrným věkem populace Oblasti s nejvyšší hustotou osídlení Vojenský výcvikový prostor Boletice – plocha vojenského zájmu (Kartogramy jsou součást textů.) Rekreace Přírodní léčebné lázně a lázeňská místa – historické stopy lázeňství jsou součástí výkresu Hodnoty území Hustota turistických cest – stupně Oblasti s rekreačním ubytováním (Kartogramy jsou součást textů.) Hospodářské podmínky Míra nezaměstnanosti Oblasti s nízkou mírou nezaměstnanosti (Kartogramy jsou součást textů.)

173


IV. Zjištění (setkání se starosty, podnikateli apod.)

Pro účely analýzy byly zjišťovány tyto skutečnosti na úrovni samospráv: rozhovory s představiteli samospráv brainstorming s představiteli samospráv vyhodnocení územních plánů a studium vybraných územních plánů terénní průzkum území konzultace s představiteli regionálních agentur a jejich podklady Setkání se uskutečnila především díky porozumění představitelů mikroregionů působících v řešeném území: Mikroregion Horní Vltava - Boubínsko http://www.hornivltava.cz Mikroregion Horní Vltava Boubínsko tvoří tyto obce: Volary, Borová Lada, Horní Vltavice, Kubova Huť, Kvilda, Lenora, Nová Pec, Stožec, Strážný, Vimperk, Zbytiny, Želnava. Svazek Lipenských obcí http://www.lipensko.cz/ Svazek Lipenských obcí tvoří tyto obce: Černá v Pošumaví, Frymburk, Horní Planá, Hořice na Šumavě, Lipno nad Vltavou, Loučovice, Přední Výtoň a Vyšší Brod, Ktiš, Nová Pec, Stožec, Strážný, Volary, Zbytiny. Dále zde působí sdružení, jejichž působnost překračuje hranice řešeného území: Regionální sdružení Šumava Běšiny, Borová Lada, Chudenín, Dub, Frymburk, Hamry, Hartmanice, Hlavňovice, Horní Vltavice, Horská Kvilda, Hrádek, Kašperské Hory, Ktiš, Kubova Huť, Kvilda, Lenora, Lipno nad Vltavou, Nová Pec, Petrovice u Sušice, Prášily, Rejštejn, Srní, Stachy, Strašín, Strážný, Strážov, Stožec, Sušice, Vacov, Velhartice, Vrhaveč, Záblatí, Zbytiny, Zdíkov, Železná Ruda Svaz obcí NP Šumava Hartmanice, Kašperské Hory, Železná Ruda, Čachrov, Horní Vltavice, Horská Kvilda, Lenora, Modrava, Rejštejn, Srní, Stožec, Strážný, Želnava. Zjištění byla významným podkladem. Stanoviska a zjištění si často odporovala (důvodem byla většinou data zpracování nebo příliš velký rozsah podkladů). Setkání s neuvolněnými starosty bylo problematické, proto byla zvolena metoda brainstorming, kde ve spolupráci s KÚ byla včas rozeslána pozvánka na setkání v Prachaticích. Především Lipensko, jako rozvojový region, má

174

velké množství podkladů, s různou mírou územního průmětu do ÚPD, různou dobou zpracování a různou mírou závaznosti; pro region Lipensko bylo čerpáno především z aktuálních územních plánů – Lipno n. Vlt. a Frymburk, Horní Planá byla doplněna rozhovorem s představitelem samosprávy. Rozhovory s představiteli samospráv Kolektiv navštívil řadu představitelů samospráv nebo významných představitelů obcí, občanů, kteří mají hlavní podíl na rozvoji obce, dále proběhla návštěva informačních center a webových stránek obcí. Nejpřínosnější byly pohovory s představiteli obcí a měst Vimperk, Kvilda, Borová Lada, Horní Planá, Stožec, Boletice, s neuvolněnými starosty formou pozvánky do Prachatic. Závěry jsou sumarizovány do výstupu dle témat analýzy: Ochrana přírody záměr MŽP za ministra Kužvarta zmenšení CHKO z levého břehu jezera, není však prováděcí vyhláška ptačí oblasti NATURA neodpovídají reálné skutečnosti (vymezena i na náměstí), měly by být v souladu s nadřazenou dokumentací zonace CHKO, NP příliš striktní zásah v NP nařizuje ekofarmám, „co mohou dělat“ při stavebním a územním řízení mění správa CHKO a NP vyjádření v rozporu s dohodnutými regulativy územního plánu (a to se jedná např. o 2 domy namísto 1), neřekne jasná pravidla předem při povolování území NP nemá palivové dříví (biopalivo) pro místní občany, kteří musí topit uhlím, plyn nelze (drahý, daleko, neekonomický), elektřina minimálně, řešením jsou ještě tepelná čerpadla NP připravuje zooprogram nutné malé sjezdovky (Žleby, Bor. Lada…) s vybavením u všech míst s ubytováním Osídlení, bydlení obce nemají zájem o obnovu zaniklých sídel, ale o doplnění stávajících malých sídel o 8–10 bytových jednotkách, kde bude několik domků Horní Planá má zájem o malý rozvoj (Hodňov, Zvonková, N. Hůrka, Maňava), B. Lada, (N. Svět, Č. Lhota, N. Hutě) Stožec – Žleby, Dobrá rozvojová oblast K. Dvory u Horní Plané – přístavba (67 b. j.) tábora podpora příchodu trvalého obyvatelstva – nejprve chalupáři, pak jsou trvalí pravý břeh Lipna – žádný rozvoj, max. doplnění sídel o 3–4 obj. (např. B. Lhota) historický spád obyvatel byl do Lince


dojezdové vzdálenosti obslužnosti nesplňují normové požadavky (např. požárníci) Volarsko bez dobrých pracovních příležitostí Rekreace nepřístupné území v zimě, nelze udržovat silnice tak, aby byl bezpečný průjezd do rekreačních středisek existuje generel zatížení vodní hladiny Lipna (např. plochy na vodní lyžování které zakázala vyhláška MZe) bez průmětu do ÚP koupání 2 měsíce v roce (15. 7. – 30. 8.), vodní sporty déle zimní obsazenost se zlepšuje, pomáhají jarní prázdniny, pomáhají skibusy na Hochficht (přes Zvonkovou) lanovka na Hraničník, průsek energovod (zábor 18 ha) běžky zimní rekreaci nespasí, nutné sjezdové lyžování cíl obcí 2 sezóny CR plyn obce nechtějí, dřevní hmota Horní Planá, Černá uvažuje, N. Pec, v současnosti chybí zcela palivové dříví rozvoj tepelných čerpadel záměr bruslařská trasa na jezeře kryté bazény obce neutáhnou záměr hustší běžecké trasy chybí údržba cyklotras (povrch, odpočinková místa, WC v citlivých místech s velkou návštěvností) příležitost zokruhovat turistické trasy Němci si cení turistiky na Šumavě podpora 1 aquacentra ve Vimperku, víc se neuživí, spíše malé bazény u penziónů (vytápění tepelnými čerpadly v létě) Vodní hospodářství Lipno je vodárenská nádrž. Je to velké omezení (OBP stupeň 2.b.) chybí vodní zdroje na celé Šumavě, většinou povrchová voda, technologicky náročná úprava, v letních měsících zdroje při návštěvnosti 10× větší nestačí záměr vodovod Bližná, Černá – Horní Planá ze zdroje Bližná Životní prostředí – hygiena v obcích v okolí Lipna nelze používat sůl na silnice Hospodářství rybník Olšina – intenzivní chov ryb malá daňová vytíženost (velké území obce a málo obyvatel) pro obyvatele je zde draho nová výstavba – ukládání peněz, pak časem se sem stěhují středisko Špičák přinese nové pracovní příležitosti nedostatek dřeva, zavírá se pila, dřevo se prodává na velkou pilu do Rakouska a Německa soud obce Horní Planá o 450 ha lesa s vojáky podnik LYRA (60 zaměstnanců) poslední dřevozpracující závod

hodně brownfields vojáci zrušili opravnu, odborníci našli práci v ČB nový podnik v Horní Plané ZAMBELLI (vyzdívky, nejhorší práce) ekofarmy – nemohou sehnat 100 ha, největší podnik Agro Šumava developerské projekty na domky přináší obcím velký zisk (infrastruktura, peníze na další projekty) Infrastruktura množství osad (sídel) jedné obce je investičně náročné, různé úrovně infrastruktury doprava – důležitý přechod Zvonková doprava – neošetřené silnice (nesmí se solit, posyp je prašný, někde se ani nesype (např. H. Vltavice – Bor. Lada) silnice Zvonková 200 – 300 aut/den, v zimě dobré přemostění Lipna byl požadavek otevření Zvonkové, nyní, když je přechod otevřený, přemostění obec nechce železnice dobrá zimní přeprava celou Šumavou, jednoznačná podpora obcí záměr čištění na 1 ČOV (mimo sezónu málo splašků) základní dopravní obslužnost je dobrá 3x denně vlak málo využívaný, dotovaný – je třeba jiný typ kolejové dopravy (např. rychlá tramvaj) strategický plán Horní Planá – kromě přemostění je dobrý strategické plány ostatních obcí jsou neproveditelné, tendenční, mění se spolu se starosty hodně pozemků se vydalo v náhradních restitucích cizím vlastníkům obce nemají pozemky (vše náhradní restituce a spekulanti) občas konkrétní zájemci (např. o truhlářskou dílnu, nic velkého) nemají šanci získat pozemek; totéž platí pro ostatní služby spojené s cestovním ruchem méně pracovních příležitostí v zemědělství (stáda nemusí nikdo hlídat) méně pracovních příležitostí v lese (omezená těžba a údržba) méně pracovních příležitostí vodní plochy – chybí údržba vodotečí starší chalupáři a chataři nechtějí žádný zdroj řešením daňové úlevy pro nové podnikatele Lipensko se umí domluvit (podnikatelé), Volarsko ne vhodná střední škola hotelová Hodnoty Stožec má od atelieru 8000 (arch. Krupauer) zpracovaný podklad o původních stavbách a zásadách stavění (typ staveb, návrh turistických cest, golf, malá sjezdovka) Chybí jednoznačná pravidla pro výstavbu, NP a CHKO stále mění názor

175


Brainstorming s představiteli samospráv Setkání bylo zorganizováno hlavně pro neuvolněné starosty, umožnilo cílenou diskusi a diskusi individuální. Úvodem byl popsán smysl studie. Následovala práce ve skupinách s lektory – společný popis problémů a pojmenování hodnot v území, zpřesňování problémů bez diskuse. Výsledný zápis byl znovu upraven všemi účastníky formou preferencí. Následně se diskutovalo o výstupech jednotlivých skupin. Na závěr se pojmenovávaly náměty na odstranění pojmenovaných problémů. Následovala diskuse nad prioritními problémy. Výsledky byly předány ke zpracování celému kolektivu zpracovatelů. Schůzky se zúčastnilo 27 představitelů obcí. Záznam schůzky je v příloze. V diskusích s představiteli obcí se bude nadále pokračovat ve fázi návrhu. Vyhodnocení územních plánů Územní plány, jakožto platná územně plánovací dokumentace, představovaly pro studii zásadní podklad. Do výkresu záměrů z nich byly převzaty rozvojové plochy strukturované dle funkce (viz tabelární přehled –podklady kpt.I.). Abychom srovnali záměry různých obcí dle dokumentace (velká různost ve formě zpracování, měřítku, detailu, zastaralosti dokumentace) byl zvolen zjednodušený podklad, který pro účely studie plně postačoval. Terénní průzkum území Terénní průzkum byl prováděn v průběhu celé fáze analýz, především z důvodu zpracování kapitoly „Hodnoty”. V jeho rámci byla pořízena fotodokumentace více než 150 sídel. Souhlas s přístupem do 1. zóny NP a CHKO byl získán až těsně před odevzdáním analýzy, bude využit ve fázi návrhu. Konzultace s představiteli regionálních agentur a jejich podklady Byla provedena konzultace s garanty: RRAS, Správa NP a CHKO Šumava a představitelkou Svazu obcí NP Šumava. V rámci návrhu budou provedeny další konzultace především s mikroregiony.

176


Rozbor udržitelného rozvoje

C 177


V. Vyhodnocení SWOT – společný závěr pořizovatele a zpracovatele a) Zjištění a vyhodnocení udržitelného rozvoje území prostřednictvím SWOT analýzy v tematickém členění * * modře označený text doplněn pořizovatelem

1. Horninové prostředí a geologie SILNÉ STRÁNKY geologicky stabilní území (bez sesuvných území) SLABÉ STRÁNKY relativně nižší geologické prozkoumání území území chudé z hlediska výskytu ložisek nerostných surovin na území NP Šumava nejsou ložiska nerostných surovin těžena s výjimkou dobývacího prostoru pro těžbu stavebního kamene Černá v Pošumaví (zásoby přes 600 tis. m3) málo prognózních ložisek (jen Černá v Pošumaví a Hořice na Šumavě) (BOC) větší část území (celý NP a část CHKO Šumava) je zcela závislá na dovozu stavebních surovin (kámen, štěrkopísek) (LEL) na hranicích oblasti s výskytem radonu (BOC, LEL) omezení (příp. úplný zákaz) pro novou těžbu na území NP a CHKO (LEL) PŘÍLEŽITOSTI existence řady dříve těžených drobných lomů, těžeben a písníků, jde o místní zdroje pro údržbu cest a drobné stavební opravy HROZBY dovozní závislost celého regionu na základních stavebních surovinách odjinud importované stavební materiály (například pro údržbu a opravy účelových komunikací) představují cizorodé horninové typy (granulity) pro cenné partie NP a CHKO Šumava, které se v tomto prostoru nevyskytují otevření nových těžebních lokalit a následné snížení atraktivity území (BOC, LEL, HUB)

2. Vodní režim SILNÉ STRÁNKY celkově dostatek zdrojů podzemní vody (BOC, CEK) dostatek zdrojů povrchové vody v bilančním profilu Vyšší Brod na Vltavě, možnost navyšování průtoku z vodního díla Lipno existence vodního díla Lipno (vyrovnává rozkolísanost přirozeného odtoku, zásoba vody, protipovodňový efekt pod nádrží, rekreace)

178

vodní cesta na nádrži Lipno – zvýšení turistické atraktivity ochrana vodních zdrojů (ochranná pásma na nádržích s odběrem pro vodárenské účely Lipno a Husinec) (BOC, KOK) SLABÉ STRÁNKY bilanční napjatost zdrojů povrchové vody v bilančním profilu Chlum – Volary na Teplé Vltavě kvalita vody ve vodní nádrži Lipno a v řece Vltavě (až 3. třída kvality, tj. průměr v rámci řek na území JČK, ale silné znečištění ve srovnání s jinými charakteristikami „čisté“ Šumavy) (ZID) PŘÍLEŽITOSTI uvažované hájené lokality pro vznik nových vodních nádrží (zásobníky pitné vody, vzroste turistická atraktivita území, zabezpečení zdrojů povrchové vody, protipovodňová ochrana) využití zadržovací schopnosti lesa (ZID) HROZBY pasivní bilance zdrojů povrchové vody v bilančním profilu Březí – Kamenný Újezd na Vltavě (v případě rostoucích nároků na odběry vody), kdy bilanční pasivita se může propagovat směrem proti proudu Vltavy a zasáhnout jihovýchodní část řešené oblasti zvyšující se eutrofizace vodní nádrže Lipno a s tím související negativní jevy (rozvoj řas a sinic, „kvetoucí voda“) (KRU, ZID) vznik holin (polomy, kůrovec) vedoucí k prudkému snížení retenční schopnosti krajiny (LEL) nekontrolovaná likvidace splaškových odpadních vod z koncentrovaných chatových lokalit (na okrajích měst a obcí, Lipensko) a z toho vyplývající znečištění vodních ploch a toků (KOK)

3. Hygiena životního prostředí SILNÉ STRÁNKY většina území s velmi nízkou akustickou zátěží jedno z nejméně imisně zatížených území z hlediska většiny hlavních škodlivin v ovzduší (žádné zvláště velké zdroje znečišťování ovzduší, málo velkých zdrojů) území bez skládek nebezpečných odpadů žádné objekty nebo zařízení s nebezpečnými látkami zařazené do skupiny A, B v řešeném území (BOC) nejsou zde staré ekologické zátěže, problémové lokality již sanovány s výjimkou území Vojenského újezdu Boletice (LEL) SLABÉ STRÁNKY hluková zátěž v sídlech v blízkém okolí silnic I. a II. třídy (Vimperk, Horní Vltavice, Lenora, Volary, Horní Planá, Černá v Pošumaví, Zdíkov, Stachy, Volary, Vyšší Brod) a v okolí železnice (CEK)


vysoké koncentrace troposférického ozónu v ovzduší s negativním vlivem na zdraví lidí i na vegetaci a ekosystémy zhoršující se kvalita ovzduší v obcích v důsledku vytápění pevnými palivy a narůstajícího automobilismu (KOK) kontaminace vody, půdy a horninového prostředí na území Vojenského újezdu Boletice, nedostatečně zmapovaná a prozkoumaná, co do rozsahu a míry zátěže a potřebných nákladů a času na odstranění (28 tis. hektarů území znečištěného municí a patrně i těžkými kovy z rozpadající se munice) (BOC, LEL, KRU, ZID, CEK) obtížná (ekonomicky i provozně) likvidace odpadů v řídce osídlených oblastech při vysokých nárocích na čistotu a kvalitu životního prostředí (ZID, KRU, BOC, CEK, PRU) PŘÍLEŽITOSTI snížení hlukové a imisní zátěže v sídlech prostřednictvím modernizace, elektrifikace a dostavby železnic, zavedení integrovaného dopravního systému a budování obchvatů a přeložek silnic I. a II. třídy využívání technologií s nízkou produkcí emisí při obnově zdrojů vytápění (tepelná čerpadla, vysoce účinné spalování dřeva a biomasy, plynofikace) využití místních zdrojů (dřevo, biomasa) (CEK) maximální míra třídění při likvidaci odpadů, možnost biologicky rozložitelný odpad likvidovat v místě (kompostování) HROZBY zvyšování hluku v centrech obcích v okolí silnic I. a II. třídy zejména při růstu intenzity tranzitní dopravy riziko rušení fauny hlukem při rozšiřování rekreačních aktivit do přírodně cenných oblastí zvyšování koncentrací benzo(a)pyrenu a prachu (PM10) v ovzduší v obcích s vytápěním domácností pevnými palivy a s větší intenzitou dopravy

4. Ochrana přírody a krajiny SILNÉ STRÁNKY plošně rozsáhlá a územně ucelená ochrana přírody a krajiny (NP Šumava je největší v ČR, CHKO je 3. největší z 25 CHKO) (LEL) návaznost na sousední NP Bavorský les („zelená střecha Evropy“) (BOC, LEL) významné dochované přírodní plochy (prales, slatě, ledovcová jezera) dochované čitelné znaky kulturní krajiny (zachovalé kulturní a technické památky v krajině jako Schwarzenberský plavební kanál nebo Zlatá stezka) (LEL) mezinárodní význam chráněných území výskyt a existence některých vzácných druhů živočichů a rostlin

nejvyšší koeficient ekologické stability na většině území v porovnání s Jihočeským krajem (BOC) nejhustější síť nadregionálních a regionálních biocenter a biokoridorů (BOC) vymezení ploch s režimem samovolného vývoje přírodních ekosystémů (LEL, BOC, HUB) SLABÉ STRÁNKY na podstatné části území přerušená kontinuita osídlení, přerušený vztah soužití s krajinou vzájemná komunikace mezi Správou NP, CHKO a samosprávou časté změny koncepce řízení ochrany v chráněných územích dočasné, ale dlouhodobé narušení krajinného rázu narůstající sukcesí (zánik horských luk a pastvin) a vznikem ploch suchého lesa a holin v horských smrčinách (LEL) PŘÍLEŽITOSTI více se otevřít veřejnosti a ukázat na hodnoty území tím, že bude možné se na ně fakticky podívat – osvěta poznáním, možnost nahlédnout do divoké přírody, identifikace návštěvních míst pro určení významných cílů a tím usměrnění pohybu návštěvníků, přírodní cestovní ruch (natural-based tourism) (HUB) vytvoření rozsáhlého a ve střední Evropě jedinečného přírodního území (HUB) docílení vysoké mezinárodní prestiže Národního parku Šumava (LEL) návrat původních druhů (HUB) zachování vysoké druhové rozmanitosti (genetická banka) (HUB) HROZBY přehnaná restrikce při rozhodování v území kulturní krajina bez lidí, ochranářská Šumava zhoršení podmínek k vzájemnému jednání (averze mezi Správou a samosprávami, nechuť hledat východiska a kompromisy) zhoršení pověsti a image Šumavy znemožnění prosadit i smysluplné záměry tlak na takovou rozvolněnost zástavby, která by neumožňovala její efektivní napojení na veřejnou infrastrukturu (BOC, KRU) přehnaná benevolence při rozhodování v území neodpovídající nárůst ploch zastavěného a zastavitelného území horských sídel snížení estetické hodnoty krajiny nevratné poškození přírodních hodnot v území kvůli neřízenému a nesystémovému rozvoji urbanizovaného území (urban sprawl, nová sídla, kontroversní projekty) (BOC, HUB) nekoordinovaný a neuměřený vznik nových lyžařských areálů necitlivě řešené dopravní a technické stavby (silnice, železnice, větrné a solární elektrárny apod.) (BOC, PIC) záměry nových vodních nádrží (BOC, HUB, PIC) intenzivní exploataci přírodních zdrojů (HUB)

179


5. ZPF a PUPFL SILNÉ STRÁNKY čisté prostředí vytvářející dobrou image zemědělské produkce (bioprodukty) (CEK) atraktivní krajina – vyvážený poměr ploch lesů a volných ploch ochranný, protierozní efekt současného vysokého podílu travních porostů vysoká vláhová jistota (v kontextu dlouhodobého poklesu průměrných ročních srážkových úhrnů v ČR) dostatek travní píce z trvalých travních porostů vysoká lesnatost území (57,7 %) dlouhodobě se zvyšující podíl lesů na území (ZID) vysoký průměrný stupeň přirozenosti lesních porostů lesní porosty v území výrazně plnící mimoprodukční funkce (kategorie hospodářský les jen 46,4 %) atraktivní a jedinečné lesní porosty v rámci ČR (HUB) unikátní scenérie přirozeně a samovolně se vyvíjejícího lesa v ČR (HUB) velmi vysoká produkční potence dřevní hmoty (Šumava 291 m3/ ha oproti průměru ČR 244 m3/ha) dřevo jako obnovitelný zdroj paliva (LEL) lesy jako zázemí pro myslivost (BOC) SLABÉ STRÁNKY chladné podhorské a horské, silně humidní klima (relativně krátké vegetační období omezuje spektrum plodin využitelných pro zemědělské hospodaření v posuzované oblasti) nízká přirozená úrodnost půdy (kyselé, minerálně chudé, převážně jsou zde ruly, žuly, amfibolity a svory, svažité pozemky, vysoký podíl skeletovitých půd a půd se sníženou hloubkou půdního profilu) zranitelnost půd na svazích vodní erozí obtížně využitelné (či nevyužitelné) chátrající pozůstatky velkovýrobních zemědělských podniků nedostatečně rozvinutá soustava menších zemědělských podniků (farem) s citlivým přístupem k půdě a krajině a se starými zkušenými hospodáři majícími úzké osobní vazby k půdě a krajině odliv práceschopné, kvalifikované (a ochotné pracovat) pracovní síly ze zemědělství v řešeném území obtížná dostupnost řady pozemků v ZPF pro zemědělskou mechanizaci kvůli špatnému stavu silniční a cestní sítě nárůst podílu neobhospodařovaných ploch (LEL) zásahy do managementu zemědělských ploch (doby sečení, apod.) ze strany orgánů ochrany životního prostředí (LEL) problematické vypořádání restitučních nároků (rozpor mezi formou privatizace půdy a zájmem na obnově farem, majetková držba, nárůst podílu cizích vlastníků půdy bez vztahu k regionu) (KRU, CER, ZID, CEK, BOC)

180

nevhodná dotační politika státu (neumožňující efektivní vznik či obnovu přirozených a udržitelných malých rodinných farem, nefunkční politika dotací na údržbu krajiny, apod.) (KRU, CER, ZID) nedostatek přiměřeně malé a přitom dostatečně výkonné horské mechanizace stále ještě vysoké zastoupení smrku v současné druhové skladbě (současná skladba 80,7 %, přirozená skladba 41,9 %) nevyrovnané věkové a prostorové uspořádání porostů (CER) útlum nebo zánik malých regionálních dřevozpracujících kapacit (CER) ponechávání příliš velkého množství kvalitní dřevní hmoty k zetlení na území NP (LEL) PŘÍLEŽITOSTI možnost vytvářet rozsáhlé pastevní areály sílící poptávka po bioproduktech agroturistika (ubytovací kapacity, místní speciality) využití ploch trvalých travních porostů, pro extenzivní (levnější) způsoby chovu skotu (horská plemena skotu, bizoni, vysoká zvěř, apod.) (LEL) dotace do zemědělství, resp. na trvalé travní porosty (většina katastrů je řazena do LFA) kontrolovaný chov vysoké zvěře (v prostorných uzavřených areálech) chov pstruhů další posílení unikátnosti přírodního lesního prostředí v rámci celé ČR (BOC, HUB) ovlivnění skladby lesa na plochách po polomech směrem k vyššímu zastoupení listnatých dřevin a jedle (LEL) HROZBY eroze poškozování těžkou technikou tendence k dalšímu okyselování půd (zranitelnost rozpouštěním a vymýváním vápníku a hořčíku, neprovádění vápnění půdy) opouštění zemědělské půdy (ukončení hospodářské činnosti, týká se zejména lokalit odlehlých, obtížně přístupných, následuje nastartování prvních sukcesních stadií, rozšiřování náletu dřevin, ve výsledku ztráta kulturního charakteru krajiny) vznik nových velkokapacitních zemědělských zařízení (vlivem subvencování, změně poptávky – biopaliva apod.) (BOC) zanedbání a devastace vybudovaných melioračních staveb zábory lokálně kvalitní zemědělské půdy, které je v území velmi málo, pro budování údolních nádrží, případně pro zástavbu podél cest (BOC) zvyšující se rozkolísanost charakteru počasí (přívalové deště, vichřice a orkány, rozkolísanost srážek, apod.), zvětšující pravděpodobnost hospodářských ztrát na pěstovaných plodinách zorňování trvalých travních porostů (pro pěstování obilí a energetických plodin)


necitlivá koncentrace všeho druhu, v zemědělství zejména chovu skotu a skladovacích kapacit chov prasat ve větším měřítku a následná problematická likvidace kyselé prasečí kejdy velmi vysoké početní stavy volně žijící vysoké zvěře nárůst podílu vlastníků se sídlem mimo region bez hlubšího vztahu k lokalitě, kde vlastní zemědělské pozemky rozšíření bezzásahového managementu nad únosnou hranici (konkrétní hrozby níže) (BOC) polomy a následné kůrovcové kalamity (pokud nebude kůrovec stabilizován) (BOC, CEK) rozsáhlé holiny a dlouhodobá nestabilita nových lesních kultur (pokud bude kůrovec intenzivně rozšířen) (BOC, HUB, CEK) nedostatek dispoziční dřevní hmoty (včetně palivového dřeva) na území NP Šumava při nadměrném rozšíření ploch s bezzásahovým managementem (LEL, CER) další rozpad vlastnické držby lesa a tím vyvolané problémy účinné ochrany v krizových situacích (CER) pokračování nepřirozeně příliš rychlého člověkem ovlivněného rozpadu současných smrkových porostů na zvláště chráněných územích ochrany přírody s bezzásahovým managementem (CER, LEL, CEK) nezájem o dřevo jako palivo (návrat, resp. setrvání u uhlí jako levnějšího a dostupnějšího topného média) (LEL) neúměrně vysoký tlak na hospodářské využívání lesních ploch a pro účely zatraktivnění území pro cestovní ruch (BOC) nevyvážený a příliš striktní přístup orgánů ochrany životního prostředí k lesnímu hospodářství (CER)

6. Veřejná dopravní a technická infrastruktura SILNÉ STRÁNKY výhodná poloha oblasti s ohledem na evropské dopravní trasy (IV. tranzitní železniční koridor, D3/R3, R4/I–4) a sousedství s bohatými regiony EU (Bavorsko) (BOC, CEK) základní silniční a železniční síť zpřístupňující území (LUK) letiště České Budějovice vytvářející v cílovém stavu podmínky pro dostupnost regionu z celého světa stabilizovaná síť silnic I., II. a III. třídy odpovídající současné struktuře osídlení vysoká hustota cyklotras a existence úseků cyklostezek (LEL, BOC) revitalizace dopravního spojení s Horním Rakouskem (silniční přechody Přední Výtoň, Zadní Zvonková) a Dolním Bavorskem (Bučina), rozvoj sítě turistických přechodových bodů pro pěší a cykloturistiku zavedené systémy pro rekreační obsluhu území (skibusy, cyklobusy z jihočeských aglomerací)

Lipno jako významný zdroj pitné vody plynofikace obcí podél silnice I/4 vysoký podíl obyvatel napojených na ČOV a kanalizaci na území NP a CHKO (LEL, BOC) SLABÉ STRÁNKY Lipno jako přirozená dopravní bariéra, nedostatečná přístupnost pravého břehu (nutnost využití přívozů nebo objíždění) (LUK) území neprotíná žádná mezinárodní silnice ani celostátní železnice (BOC) špatná dopravní dostupnost na centra celostátního a krajského významu chybí páteřní linka hromadné dopravy podél jezera na levém břehu (KRU, BOC) neodpovídající profil silnice I. třídy v úseku Volary – Horní Planá (LEL) špatné parametry páteřní silnice II/163 Černá v Pošumaví – Frymburk – Vyšší Brod – Dolní Dvořiště v některých úsecích špatný stav dílčích úseků silnic, řada bodových závad, problémy s údržbou, pomalé zkvalitňování parametrů (LEL) nemožnost realizace obchvatů sídel přes zvláště chráněná území (obyvatelé musí strpět dopravní zátěž na průtazích sídel) chybějící přístup na lyžařský areál Hochficht (silnice před Zadní Zvonkovou) (BOC, KRU) špatný stav železničních tratí v území (špatný stav tratí, chybějící elektrizace, nevhodná kolejová vozidla, nízká cestovní rychlost) a stagnace, resp. zhoršování tohoto stavu (LUK) problematická dopravní obslužnost některých obcí nedosahující standardy kraje (zejména v sobotu a v neděli) (LEL) sezónnost cestovního ruchu přinášející velké výkyvy v požadavcích na dopravní obslužnost vysoké nároky na kapacitu silniční nákladní dopravy (dřevní hmota, stavebniny, jako důsledek potřeby tyto komodity do území dovážet a nevýhodných přepravních podmínek ze strany železničního dopravce) ochranný režim NP a CHKO omezující další aktivity cestovního ruchu (např. pěší turistika, vyhlídkové lety, vodní přeprava) (ZID) problematická sjízdnost silnic v zimním období (málo techniky, zákaz solení silnic v zimě, hodně sněhu) (LEL, KRU, CEK) nedostatek parkovišť (LEL) chybí atraktivní okruh pro cyklisty, in-line brusle kolem Lipna (KRU) chybí pravidelná lodní doprava (KRU) fyzická podoba mezinárodní česko-rakouské příhraniční cyklotrasy v některých úsecích neodpovídá jejímu významu, komplikované značení cyklotras, chybějící úseky cyklostezek, lokální souběhy a konflikty cyklistů s turisty a cyklistů s automobily (PIC, CEK, BOC) nedostatečné zdroje pitné vody v některých oblastech, lokální soustavy a zdroje pitné vody na hranici kapacity (CEK)

181


stále nedostatečná likvidace splašků v celém území v letní sezóně, nenapojení izolovaných enkláv, chatových osad, kempů na kanalizaci a ČOV (vysoký podíl obyvatel napojených na ČOV je dán také malým počtem trvale bydlících) (BOC) různá kvalita a stáří existujících kanalizačních a vodovodních řadů (LUK) velice malá plynofikace sídel ve východní části řešeného území stále ještě vysoký podíl uhlí jako topného média (LEL) nedostatečná technická infrastruktura na ose Volary – Horní Planá (zejména sídla Pernek, Želnava, Chlum, Pěkná, Slunečná) chybějící technická infrastruktura v sídlech Frymburk, Lipno, Loučovice, Nová Pec, Vyšší Brod, Černá v Pošumaví a Kvilda vzhledem k jejich významu v území z hlediska požární ochrany dojížďkové vzdálenosti neodpovídají potřebám v území časté výpadky elektrické energie (vítr, polomy, časté opravy) (LEL) nedostatečné zokruhování vedení VN a NN v obcích při státní hranici a v koncových obcích, kdy v případě výpadku elektrické energie na jedné větvi není možné přepojit na jiný okruh (LEL) nepropojenost informačních systémů (LEL) PŘÍLEŽITOSTI výstavba dálnice D3 a tím zpřístupnění Šumavy od severovýchodu napojením na ni od Dolního Třebonína přes Český Krumlov do Černé v Pošumaví (BOC) výstavba rychlostní silnice R3 a tím zpřístupnění Šumavy od jihovýchodu napojením na ni od Dolního Dvořiště do Vyššího Brodu (BOC) vybudování rychlostní silnice R4 v úseku Praha – Nová Hospoda, zlepšení parametrů silnice I/20 v úseku Nová Hospoda – Plzeň, spolu se zlepšením parametrů silnice I/4 a tím zpřístupnění Šumavy od severu a severozápadu díky napojení na rychlostní silnici R4 s možností budoucího protažení rychlostní silnice do Vimperku, případně až do Strážného (BOC) vybudování IV. tranzitního železničního koridoru v úseku Praha – České Budějovice – Linec s napojením Českého Krumlova regionální tratí a tím napojení Šumavy na rychlou železnicí od Prahy, Českých Budějovic a Lince (a dále od Vídně a Insbrucku) (BOC) možnost rozvoje integrovaného dopravního systému (včetně návaznosti na obdobné systémy v Horním Rakousku, Dolním Bavorsku) (BOC, CEK) propojení páteřních cyklotras a turistických tras na Šumavě do sousedních regionů v návaznosti na mezinárodní trasy Eurovelo 7 a E 10 (pěší trasa) procházející Jihočeským krajem vybudování mezinárodního letiště České Budějovice a tím zpřístupnění pro náročnou a bohatou klientelu vybudování systému Šumavských elektrických drah pro lehkou kolejovou dopravu (systém tram-train) pro řešení místní dopravní obslužnosti a rozvoj cestovního ruchu pro návrhovou rychlost do 100 km/hod (dále jen „ŠED“) v první fázi v úseku Lipno nad Vltavou – Černá v Pošumaví (LUK, CEK)

182

obnova historických přeshraničních spojení a cest zvýšení kapacit silničních hraničních přechodů modernizace železničních tratí České Budějovice – Volary, Číčenice – Volary a Strakonice – Volary (optimalizace traťových poměrů, nasazení moderních vozidel) (LUK) zvýšení atraktivity oblasti pro rozvoj cestovního ruchu výstavbou nových lanovek a odstavných stání vytváření podmínek a budování infrastruktury umožňující preferenci ekologicky příznivých druhů osobní dopravy (železniční, vodní, pěší, cyklistická, in-line brusle apod.) (KRU) vytvoření podmínek pro zvýšení podílu nákladní železniční dopravy a omezení kamionové přepravy v oblasti (zejména přepravy dřevní hmoty) zlepšení stavu a značení cyklistických tras a turistických stezek napojení Lipenska lanovkou na Hochficht z Nové Pece před vrchol Hraničník (KRU) využití nadnárodních iniciativ (Eurokoridor sever-jih, A-B Landbridge) k prosazení záměrů vedoucích ke zpřístupnění oblasti zkvalitněním středoevropských páteřních dopravních sítí mezi prioritní stavby EU nebo alespoň ČR (BOC, CEK) podmíněné povolování nových investic (bydlení, cestovní ruch) vyřešením zásobování pitnou vodou, plynofikace, likvidací odpadů a splaškových vod (např. prostřednictvím územně plánovacích smluv) (BOC, LEL) realizace skupinového vodovodu Frymburk, Horní Planá, Lipno, Loučovice, Nová Pec, Vyšší Brod, Černá v Pošumaví zrušení Lipenského jezera jako zdroje pitné vody stanovení velmi vysokých nároků na kvalitu vyčištěné splaškové vody, centrální způsob čištění odpadních vod, napojení také chatových osad na ČOV (KRU, LEL, BOC) podpora projektů využívající místní zdroje energií (biomasa, pelety, tep. čerpadla) pro nová zařízení (bydlení, občanská vybavenost, zařízení cestovního ruchu) plynofikace levého břehu Lipna páteřním VTL plynovodem (KRU) plánovaný tranzitní plynovod propojující soustavy VVTL plynovodů ČR a Rakouska v oblasti Lipenska (BOC) další rozvoj ICT, vyšší penetrace obyvatel i v řídce osídlených oblastech (bezdrátový internet, WAP, digitální TV, apod.), vytvoření společného informačního systému v regionu pro místní obyvatele i návštěvníky (LEL, BOC) HROZBY nedostatek finančních zdrojů (EU, státní fond dopravní infrastruktury, rozpočet státu a kraje) pro realizaci větších infrastrukturních projektů v oblasti nepovolování výstavby nové infrastruktury z důvodů striktní ochrany životního prostředí (režim ve zvláště chráněných územích, ÚSES, NATURA 2000, krajinný ráz apod.) (LEL) přistoupení na takové kompromisy (z důvodu ochrany ŽP, kulturních hodnot, obyvatelstva) u nových záměrů infrastruktury, v jejichž důsledku se stanou provozně nerentabilní (BOC, KRU)


nárůst dopravy obecně při zvyšování počtu obyvatel a rozvoji cestovního ruchu (BOC, ZID) nárůst individuální automobilové dopravy na úkor rozvoje veřejné dopravy další útlum veřejné dopravy (nedostatek financí na podporu prodělečných linek, málo linek, špatné spojení, málo obyvatel, málo pasažérů) (LEL) nárůst nákladní automobilové dopravy při nevybudování železničních alternativ západní část území je limitována současným stavem technické infrastruktury neumožňujícím bez potřebných investic další rozvoj cestovního ruchu nedostatek prostor pro nové skládky TKO, nutnost likvidace odpadů mimo řešené území, prodražení likvidace odpadů (BOC, LEL) rostoucí deficit pitné vody (zvláště v letní sezóně) nekontrolovatelná výstavba slunečních a větrných elektráren (podlehnutí tlaku investorů vyvolaného deformovaným tržním prostředím) (BOC, LUK) plné uvolnění provozu motorových člunů (skútrů) na Lipně (HUB)

7. Sociodemografické podmínky SILNÉ STRÁNKY dlouhodobě nezáporná bilance přirozené měny obyvatelstva oproti ČR (LEL) kladný přirozený přírůstek mezi lety 1995–2006 (s výjimkou Horní Plané), celkový přírůstek za téže období osciluje kolem vyrovnané hodnoty, celkový počet obyvatel lze označit za stabilní (LEL) relativně nízký věkový průměr populace ve srovnání s Jihočeským krajem i ČR (kromě podhorské části) stabilní sociální struktura v podhorské oblasti kvalitní životní prostředí nemocnice v přijatelné dojížďkové vzdálenosti (Vimperk, Prachatice, Pasov) stabilizovaný systém základního školství a sociální péče slavní rodáci (CEK) SLABÉ STRÁNKY je zde patrný mírný odliv obyvatelstva do vnitrozemí kraje (LEL) perifernost oblasti, špatná dopravní dostupnost regionálních center a Prahy orografické i umělé bariéry v regionálních vazbách (vojenský újezd Boletice, vodní nádrž Lipno, státní hranice, Národní park Šumava) narušení přirozené kontinuity vývoje a hierarchie osídlení po 2. světové válce, fyzický zánik nebo zanedbanost řady sídel (v historii trojí odsun obyvatelstva z regionu) (KRU) mimořádně nízká hustota zalidnění a vysoký počet malých vesnic celorepublikový trend vylidňování venkova mimo zázemí aglomerací (LUK)

velké sezónní kolísání počtu trvalého a přechodného obyvatelstva (sezóny jsou dosti krátké) kromě podhůří velký podíl nepůvodního obyvatelstva a jeho slabší identifikace s regionem (absence původních vztahů a vazeb ke svému rodišti, bydlišti, majetku, apod.) (KRU) pestrá národnostní i sociální skladba populace, která má segregační tendence (Romové, Vietnamci, fenomén Nizozemců) nestabilní sociální struktura v příhraničí včetně Lipenska (nejnižší podíl věřících v rámci JČK, vysoký podíl mimomanželských dětí, vysoká míra potratů, lokální nárůst / pokles počtu obyvatel apod.) (LEL, CEK, BOC) obecně nižší adaptabilita a aktivita místního obyvatelstva (z důvodů níže uvedených) (ZID, KRU) podprůměrná vzdělanost obyvatelstva a podprůměrné tempo jejího zvyšování nedostatek středního školství (zejména chybí hotelová škola a zařízení vychovávající odborný personál pro služby v cestovním ruchu) nízká průměrná mzda, nižší dynamika jejího růstu ve srovnání s krajskou nebo národní úrovní (LUK) nízká kupní síla obyvatelstva (LUK) nedostatek kvalifikované pracovní síly (LEL) migrační ztráty obyvatelstva (zejména vzdělanějšího) vysoká zaměstnanost v primární sféře lokálně vysoká nezaměstnanost sezónní kolísání míry nezaměstnanosti problematické udržení základního školství (LEL) vysoký počet obyvatel dojíždějící za prací (LUK) nedostatečná péče o seniory (zejména chybí domy s pečovatelskou službou) (LEL) dlouhé dojíždění za prací, občanskou vybaveností, sociálními službami a komplexním zdravotnictvím (LEL) nedostatečná spolková činnost (LEL) PŘÍLEŽITOSTI příliv nových obyvatel střední a vyšší vrstvy z ČR i starých států EU, podnikatelů, lidí s vyšším vzděláním, aktivních občanů díky atraktivitě prostředí a image čisté Šumavy (KRU, BOC) zkrácení časů dojížďky za prací a vyšší občanskou vybaveností díky investicím do dopravní infrastruktury (KRU, BOC) přeshraniční spolupráce ve školství a následné uplatnění generace mající dostatečné jazykové znalosti a neovlivněné železnou oponou (BOC) návrat „patriotů“, kteří dříve odešli z území za lepším uplatněním do větších center (BOC) postupný, ikdyž pomalý, nárůst vzdělanosti obyvatelstva (BOC) rozvoj středního školství, orientovaného zejména na cestovní ruch a služby (BOC) vytvoření podmínek pro seberealizaci mladých, aktivních, podnikavých (LEL) intenzivnější spolkový život (LEL)

183


HROZBY pokračování a akcelerace sociální i prostorové segmentace obyvatelstva s tendencí k segregaci jednotlivých vrstev a skupin obyvatel (BOC, CEK) pokračující odchod vzdělaných, aktivních a podnikavých lidí z důvodů nemožnosti uplatnit se (BOC) stagnace oblasti a zvyšování podílů obyvatel spoléhajících se na paternalismus veřejné a státní správy výměnou za omezení vyplývajících ze zvýšené ochrany životního prostředí (BOC)

8. Bydlení SILNÉ STRÁNKY image čisté Šumavy a atraktivního Lipna (viz rekreace) nižší stáří bytového fondu (kromě podhorské části) zájem o trvalé bydlení (vč. tzv. druhého bydlení) ze strany bohatých občanů ČR, zájem o trvalé bydlení ze strany občanů vyspělých států EU (v souvislosti s jevy, jako je stárnutí populace, migrace, hospodářské recese, změny klimatu, obavy se zvýšení hladiny oceánů v Nizozemsku apod.) SLABÉ STRÁNKY nízká kvalita domovního fondu mimo hlavní a atraktivní střediska (LUK) vysoké procento bytového fondu zvláště v podhůří je využíváno pro rekreaci nikoliv pro trvalé bydlení omezení vyplývající z ochranných pásem vodních zdrojů na nádržích s odběrem pro vodárenské účely (Lipno, Husinec) (KOK) obtížná dostupnost občanského vybavení zvláště v zimním období dlouhá dojížďková vzdálenost sociální péče a komplexní péče nevyvážená struktura vybavenosti regionálních a mikroregionálních center (specializované služby, obchody) (LUK) PŘÍLEŽITOSTI pokračující růst zájmu o trvalé bydlení ze strany bohatých občanů ČR a občanů vyspělých států EU v regionu zájem o trvalé bydlení (po napojení na letiště a nadřazenou dopravní síť) ze strany bohatých vrstev z Ruska, příp. i Ukrajiny a Polska trend vlastnit druhé bydlení v turisticky velmi atraktivní lokalitě na „dobré adrese“ zvyšující se počet bohaté vrstvy obyvatel, kteří si mohou dovolit druhé bydlení v rekreačně atraktivní lokalitě uměřená obnova zaniklých sídel (LUK) zlepšování dopravní, technické a občanské infrastruktury v regionu (BOC, LEL) zvýšené potřeby, nároky a podnikatelské aktivity nové „bohaté“ vrstvy vyvolávají poptávku po dalších pracovních místech (zejména ve službách a občanské vybavenosti) a tím vytvářejí pod-

184

mínky pro příchod dalších nových obyvatel a potřebu staveb bydlení pro ně (BOC) přeshraniční školství a výuka ve více jazycích HROZBY poškození image čisté Šumavy a image atraktivního Lipna bezbřehým a nekoordinovaným rozvojem (urban sprawl) tlak investorů do nového bydlení v nevhodných formách (izolované satelity a solitéry) a lokalitách neuvážená a živelná obnova zaniklých sídel (LUK) přírodní kalamity (polomy, kůrovec, eutrofizace vodní nádrže Lipno) dlouhodobě snižující atraktivitu a image Šumavy a Lipenska pro bydlení zhoršování kvality životního prostředí a tím snížení atraktivity a image regionu

9. Rekreace SILNÉ STRÁNKY image čisté Šumavy (neobydlené rozsáhlé přírodní území v národním parku, ostrov nedotčené přírody, myslivost, klid, vnímání jako protipólu ztechnizovaných Alp) (BOC, HUB, PIC) image atraktivního Lipna (mimořádně rozlehlá vodní plocha vhodná pro koupání, jachting, vodní sporty, golf, zimní sporty, rybolov, rafting) západní část řešeného území má vyvážený rozvoj celoroční rekreace (na české poměry výborné podmínky pro zimní sporty Zadov, Churáňov, v létě turistika, cykloturistika) mimořádná atraktivita cyklotras, cyklistika je zde nejžádanější aktivita atraktivita tratí bežkařských tratí (Bílá stopa) (LEL) atraktivita pro vodácký sport (Vltava, Lipno, divoká voda pod Lipnem) (LEL, CEK) vhodné podmínky pro rozvoj nových odvětví cestovního ruchu (hipoturistika, in-line brusle, dálkové bruslení, curling, apod.) (BOC, LEL) předpoklady pro rozvoj zařízení CR pro nejnáročnější klientelu (vědecká a kongresová turistka NP, image čistoty, ticha, unikátní lesy, možnosti myslivosti, rybolovu, jachtingu, golfu, lyžování, apod.) (BOC) příhraniční region, který leží blízko i pro zahraniční turisty (LUK) blízkost vojenského újezdu Boletice jako „volné plochy“ pro rozvoj nových aktivit v cestovním ruchu (CEK, BOC) množství přírodních a kulturních atraktivit, zachovalá venkovská urbanistická i architektonická struktura v řadě sídel (CEK) vysoká kapacita ubytovacích zařízení a služeb cestovního ruchu vysoké procento bytového fondu (rekreační chalupy) zvláště v podhůří je využíváno pro rekreaci existující ubytovací zařízení pro celoroční využití


SLABÉ STRÁNKY slabá zimní sezóna v oblasti Volarska a Vimperska, obecně je podhůří méně intenzivně využívaná oblast pro cestovní ruch oproti Lipensku a oblasti centrální Šumavy, např. okolí Churáňova (BOC) krátká délka sezóny (v součtu zimní i letní) – v závislosti na počasí nevyváženost letní a zimní sezóny v některých oblastech (výrazná sezónnost rekreace, nevyužité kapacity mimo hlavní sezóny, nezvládnutý nápor množství turistů ve špičkách letní sezóny) (LUK) nerovnoměrná a nedostatečná turistická infrastruktura (rozsah nabídky služeb pro turisty, nevyhovující standard a kvalita ubytování a stravování, špatný servis a služby pro cyklisty a lyžaře, chybějící nabídka aktivit v odpoledních a večerních hodinách a v případě špatného počasí) (LEL, LUK, ZID) chybějící zařízení vyššího a nejvyššího standardu (nejbližší a jediný pětihvězdičkový hotel je v Českém Krumlově) (BOC) chybějící atraktivita a poznávací aktivity pro zážitkovou turistiku (PRU, BOC, LEL) nedostatečná hustota propojení cyklostezek na české straně s rakouskými a bavorskými, lokální přetížení exitujících přeshraničních propojení (např. trasa kolem Schwarzenberského kanálu), málo pěších stezek pro turisty, pěší nejsou často odděleni od cykloturistů technické problémy s údržbou běžeckých tras (LEL, LUK) kolísání hladiny na Lipně (CEK) nedostatečný marketing a propagace, ne zcela využitý rekreační potenciál (BOC, LUK) malá spolupráce informačních středisek mezi sebou a s podnikateli v cestovním ruchu (BOC, LEL) sílící trend jednodenní návštěvnosti (LEL) nedostatečně využité a zpřístupněné břehy Lipna v sídelních útvarech (korza, promenády, apod.) (KRU) zaniklá lázeňská tradice nepřístupná část vojenského újezdu Boletice PŘÍLEŽITOSTI udržení image čisté Šumavy a image atraktivního Lipna jako hlavního fenoménu prodloužení sezóny, vyrovnání rozdílů mezi letní a zimní sezónou, zkrácení mezidobí na minimum (LEL) rozložení aktivit do podhůří Šumavy prodloužení doby pobytu návštěvníků (BOC, LEL) vazba na D3/R3, R4, IV. TŽK (viz téma č. 6) zpřístupnění vojenského újezdu Boletice a jeho následné převedení pod civilní správu (BOC) dovybavit sídla vybaveností dle funkce ve struktuře osídlení růst zájmu o rekreaci v atraktivních částech Šumavy, důraz na kulturní a architektonická specifika území rozvoj střediska cestovního ruchu na ose podél levého břehu Vltavy a jezera v návaznosti na propojení systémem ŠED a silnice Vyšší Brod – Lipno – Frymburk – Černá v Pošumaví

nové lyžařské středisko Špičák nové lyžařské středisko Smrčina propojení na lyžařský areál Hochficht přes lanovou dráhu na Hraničník z Nové Pece nové lyžařské středisko Libín zvětšení kapacity lyžařského střediska Kubova Huť směrem k Boubínu spolu s převedením silnice I/4 do tunelu pod obcí (BOC, KRU) zdvojnásobení kapacity a rozlohy lyžařského areálu Kramolín (BOC, KRU) zvýšení kapacity vleků lyžařského střediska Zadov – Churáňov (BOC, KRU) sjíždění divoké vody pod Lipenskou nádrží (projekt národního vodáckého stadionu jako unikátního produktu pro cestovní ruch) (CEK) zvýšení propustnosti hranice (LEL) malé sjezdovky u stávajících sídel a drobné vybavení pro rekreační aktivity poznávací aktivity pro návštěvníky (zooparky, Naturpark, botanické sbírky Šumavy, geologie, hydrologie) typu návštěvnického centra budování rozhleden regenerace střediska cestovního ruchu Volary a Vimperk propojení Horní Plané a Lipna nad Vltavou s Volary kolejovou dopravou další zahuštění sítě cyklostezek, turistických tras, tras pro in-line brusle, zejména v podhůří využití pro cestovní ruch velmi atraktivní vodní dopravy (BOC, CEK) využití lesních cest pro turistické trasy (LEL) rozvoj nových sportovních aktivit (rychlobruslení, dálkové plavání, in-line brusle, kolečkové běžky, curling, jachting na ledě apod.) identifikace a vybavení nástupních míst, dobudování obsluhy turistických cest vč. sociálního zařízení a občerstvení v dostatečné blízkosti i pro rodiny s dětmi a seniory (po 2–3 hod. chůze) (BOC) změnit strukturu ubytovacích zařízení (počet ubytovacích kapacit bude růst, zároveň ale budou zanikat ubytovací kapacity pro letní sezónu a zařízení nízkého standardu ubytovacích služeb) vznik zařízení středního, vyššího a vysokého standardu poskytovaných služeb (BOC) obnovit tradici lázní (Lázně Sv. Markéty v Prachaticích, Ferdinandovy a Josefovy lázně ve Vimperku, klimatické lázně České Žleby, příp. další) (KOK) wellness hotely a zařízení (Frymburk) (CEK) cílená státní podpora cestovního ruchu a využití fondů EU využít potenciál pro rozvoj rekreačních aktivit i pro klienty vyhledávající a oceňující čisté ovzduší a tiché prostředí (tedy většinou starší) (KOK)

185


HROZBY úbytek turistů a návštěvníků (LEL, CEK) poškození image čisté Šumavy a image atraktivního Lipna bezbřehým a nekoordinovaným rozvojem (urban sprawl) rekreačních aktivit a zástavby do dosud neobydlené krajiny (BOC, HUB) vytlačení a znemožnění rekreačních aktivit příliš striktní ochranou životního prostředí (BOC, KRU) změna rázu sídel výstavbou neadresných, unifikovaných, hotelových komplexů problém „kvetoucí vody“ v přehradní nádrži Lipno (KRU) málo podpory a prostředků pro zlepšení technické a sociální infrastruktury absence jasně formulovaných pravidel pro rozvoj a ochranu oblasti přírodní kalamity (polomy, kůrovec, eutrofizace vodní nádrže Lipno) likvidace vodácké turistiky (LEL) ztráta konkurenceschopnosti oblasti vůči jiným regionům v ČR, Německu a Rakousku (BOC, CEK)

10. Hospodářské podmínky SILNÉ STRÁNKY v podmínkách střední Evropy jedinečně zachované přírodní prostředí přírodní zdroje v území (voda a lesní porosty jako obnovitelné zdroje energie, dřevo jako surovina) image čisté Šumavy se zachovalým životním prostředím a s tradičními kulturními hodnotami jako základna pro nabídku bydlení a rekreace v duchu zdravého životního stylu stále ještě levná pracovní síla kompenzující zvýšené náklady na dopravu surovin a zboží vysoké procento bytového fondu (zvláště v podhůří) je využíváno pro rekreaci a vlastníkům tím generuje druhý příjem (KOK) SLABÉ STRÁNKY omezené spektrum pracovních příležitostí neexistence významnějších center pracovních příležitostí extrémně špatná dostupnost zákazníků pro místní výrobce velmi nízká hustota zalidnění a u toho vyplývající malá koncentrace zákazníků pro obchod a služby v okruhu dostupnosti zátěž většiny území limity využití území vyplývajícími ze zvláštní ochrany přírody ústup tradičních ekonomických aktivit po roce 1990 (sklárny, pily, papírna, dřevařské závody, mlékárna, další malé provozy) nedostatečně kvalifikovaná pracovní síla, nevyvážená struktura pracovní síly, chybějící profese („černá řemesla“, kuchaři), nepřipravenost pracovní síly na transformaci na služby cestovnímu ruchu

186

podprůměrná úroveň příjmů v zemědělství a lesnictví ve srovnání s oblastí služeb, obchodu ale i ve srovnání s úrovní příjmů v týchž oborech v jiných oblastech ČR nejisté podnikatelské prostředí (sezónnost ve stavebnictví a v cestovním ruchu) (LEL) nezpoplatňované aktivity v cestovním ruchu (splouvání Vltavy, běžecké stopy, naučné stezky, expozice v informačních střediscích atd.), kdy náklady nesou většinou obce (LEL) nejistota a nedůvěra investorů vstupovat s projekty do území (LEL) obava bank vkládat finance do regionu s přísnou a striktní ochranou životního prostředí (LEL) prodražování staveb (ochrana životního prostředí, nároky na technickou infrastrukturu, dovoz stavebních surovin, získání úvěrů, nároky na architektonickou kvalitu staveb, zateplení apod.) (BOC, LEL) neexistující nebo nedostatečné finanční kompenzace pro obce a podnikatele z důvodu nadprůměrných omezení vyplývajících z ochrany životního prostředí (LEL, BOC) stále existující formy šedé ekonomiky v území (LEL) PŘÍLEŽITOSTI další integrace ČR v rámci EU (lepší využití a další posílení aktivní spolupráce se sousedními regiony v Bavorsku a Rakousku, participace na rozvojových projektech EU a využití na ně navazující státní dotační politiky, rostoucího ekonomického potenciálu některých skupin obyvatel EU (zejména seniorů), oceňujících kvalitní přírodní prostředí, jako potenciální zdroj kvalifikovaných pracovních příležitostí v cestovním ruchu, spolupráce ve službách s Rakouskem a Bavorskem) rostoucí hodnota (vzácnost) nepoškozeného přírodního prostředí a přírodních zdrojů v Evropě i v celosvětovém měřítku nová pracovní místa zejména v cestovním ruchu, ale i v dalších ekonomických odvětvích (KRU, BOC) regionální politika a strategicky orientovaná dotační politika státu systematicky podporující obnovu a zavádění nových výrobních aktivit s vysokou přidanou hodnotou využívajících místních zdrojů (zpracování dřeva, sklářství) a vzdělanost místních obyvatel zejména prostřednictvím dostupnosti středoškolského vzdělávání v regionu projekty zlepšující možnost dopravní obsluhy v páteřovém koridoru řešeného území a tím napojení regionu na vyšší centra mimo řešené území napojení jihočeské části Šumavy na evropské dopravní koridory (v ČR přes IV. železniční koridor na Prahu a v Rakousku přes Linec) větší a nové potřeby, nároky a podnikatelské aktivity nové „bohaté“ vrstvy vyvolávají poptávku po dalších pracovních místech (zejména ve službách a občanské vybavenosti) (BOC, KRU) obnova starých řemesel s vazbou na šumavský region (LEL) HROZBY podvázání hospodářského rozvoje přílišným důrazem na environmentální pilíř udržitelného rozvoje (BOC)


zničení image čisté Šumavy a atraktivního Lipna přílišným rozvojem aktivit do volné krajiny (devastace krajiny, urban sprawl, lyžařské areály, necitlivé dopravní a technické stavby, ztráta krajinného rázu) (BOC, PIC) kompromisy (z důvodu ochrany životního prostředí, kulturních hodnot, obyvatelstva) u nových projektů vedoucí ve výsledku k jejich provozní nerentabilitě (BOC, KRU) syndrom závislosti na dotacích a vnější podpoře (viz hrozby v tématu 7) zdražování pracovní síly v ČR (postupné vyrovnání s Německem a Rakouskem) (BOC) další zplošťování spektra ekonomických aktivit odchod mladých, podnikavých, aktivních obyvatel za uplatněním mimo Šumavu diference mezi představami o možnostech obživy v území (výši příjmů) a reálné výši (pracovní místa v odvětvích typických pro region, tj. cestovní ruch, zemědělství, lesnictví, jsou a budou podprůměrně placena) (BOC, KRU) sílící konkurence mezi regiony českými i přeshraničními (BOC, LEL, PRU)

11. Kulturní a architektonické hodnoty SILNÉ STRÁNKY genius loci regionu jihočeské části Šumavy (BOC) vazba sídel na kulturní krajinu a výjimečný přírodní rámec (zachovalý kulturní ráz krajiny, zachované technické a kulturní památky v přírodním prostředí jako Schwarzenberský plavební kanál, Zlatá stezka apod.) (LEL) autenticita dochovaného historického stavebního fondu absence naddimenzovaných rekreačních zařízení v oblasti NP a CHKO Šumava, (ve srovnání např. s KRNAP) SLABÉ STRÁNKY faktická i estetická devastace sídel (zaniklá sídla, narušení urbanistické struktury sídel díky likvidaci objektů, hospodářské budovy socialistického zemědělství, nová výstavba, nevhodné stavební úpravy, špatný stav některých historických objektů) četné případy nevhodného umístění i členění rozvojových ploch v územně plánovací dokumentaci obcí bez vazby na existující urbanistickou strukturu a její měřítko nová zástavba nerespektující regionální odlišnosti (implementace pokleslých forem „obecného šumavského domu“, unifikované stavby zejména pro cestovní ruch) (BOC) formálně i materiálově nevhodně řešený veřejný prostor (používání městských prvků parteru) absence vzorů a příkladů dochovaného historického stavebního fondu (LEL) neexistence odborné architektonické a urbanistické poradenské služby pomáhající správním orgánům, obcím i investorům při

územně plánovacích procesech a při územních a stavebních řízeních (předcházení konfliktům) (LEL, BOC) nedostatečná osvěta a vzdělávání veřejnosti (tiskoviny, poradenství) v oblasti urbanistických a architektonických zásad pro novou výstavbu i stavební úpravy ve vazbě na regionální specifika Šumavy chybějící vztah některých skupin obyvatel k místu bydliště obce na Lipensku jsou svojí urbanistickou koncepcí odvráceny od jezera (KRU) PŘÍLEŽITOSTI stále velký potenciál obnovy živých sídelních celků s kvalitní architekturou i veřejným prostorem přímo závislý na pochopení nezbytnosti přísnějších podmínek pro sídelní rozvoj v chráněných oblastech Šumavy a jejich respektování nabídka genia loci šumavských sídel, která se u německých a rakouských sousedů postupně vytratila modernizací, unifikací veřejných prostorů a nevhodnými formami nové zástavby rehabilitace prvků lidové architektury, historických a kulturních památek (LEL) obnovování tradic, kulturních a společenských aktivit využití fenoménu jezera pro obce na Lipensku prostřednictvím postupné změny urbanistické koncepce těchto obcí (BOC) vznik architektonické a urbanistické poradenské služby (LEL) HROZBY kulturní krajina bez lidí v případě příliš striktní ochrany životní prostředí při nadhodnocení důležitosti turistického ruchu hrozba ztráty přitažlivosti pro současné i potenciální trvalé rezidenty, Šumava jako místo pro zábavu a ne místo pro život (LEL, HUB) malý prostor pro vytváření komunitních vazeb a budování kořenů nevratné zásahy rozvojových ploch obcí do krajinného rázu Šumavy dlouhodobě narušení podoby kulturní krajiny tvořené v 18. a 19. století zakládanými hospodářskými lesy v důsledku negativních průvodních jevů bezzásahového managementu (polomy, kůrovcová kalamita apod.) (BOC)

12. Veřejná správa SILNÉ STRÁNKY vysoká aktivita kraje, spolupráce Euroregionu, svazků obcí i jednotlivých obcí při aktivním ovlivňování rozvoje infrastruktury území, připravené záměry a projekty SLABÉ STRÁNKY koordinace aktivit (LEL) rozsáhlost území v oblasti (NP a CHKO, VVP Boletice), jehož správa nepřísluší do kompetence kraje či obcí a omezuje různé

187


formy plánování (pořízení územních plánů, dopravní plánování apod.) (BOC, CEK) nevyvážené pravomoci (státní správa vysoké úrovně pravomocí, samospráva velmi malých obcí slabá, sdružení obcí nemá pravomoci na úrovni ostatních správců) (LEL) omezování výkonu jiných správců v území (správa silnic a komunikací - zimní údržba, zkvalitňování parametrů silnic, samospráva – schvalování ÚPD, stanoviska k rozvojovým projektům, stavebním projektům) stanovisky vydávanými orgány ochrany ŽP bez nutnosti hledání kompromisu a racionálního konsensu nedostatek kvalitních úředníků na straně státní správy i samosprávy (nekvalifikovaná odborná stanoviska, neschopnost věcně argumentovat, odborné nedostatky, ideologický podtón v rozhodování apod.) (BOC, LEL, ZID) neexistuje „celospolečenská dohoda“ nad mírou ochrany přírody na území NP a CHKO Šumava zajišťující předvídatelný přístup k ochraně ŽP v území, chybí strukturování a hierarchizace zájmů, pohledů na území a možnosti jeho ochrany, řešení, využití (BOC, LEL, KRU) mnohovrstevnatá a příliš komplikovaná ochrana přírody a krajiny (NP, CHKO, maloplošně zvláště chráněná území, ÚSES, NATURA), kdy se navíc jednotlivé prvky nekryjí, překrývají, či jen částečně překrývají (BOC, LEL) absence aktivní, pozitivní a koncepční politiky Správy NP a CHKO Šumava v oblasti cestovního ruchu a ve vztahu k obcím (KRU) neexistuje správce cestovního ruchu pro celý region, dobře fungující destinační agentura (LEL) státem regulované a nízké ubytovací a rekreační poplatky (LEL) extrémní rozdíly v příjmech obcí malé rozpočty obcí mimo oblast soustředěné rekreace nevyvážené pravomoci při územním a stavebním řízení, vztah mezi stavebními úřady a Správou CHKO a NP Šumava potřebnost podrobnější regulace citlivých ploch formou regulačních plánů nebo územních studií jako podmínek pro rozhodování v území (dodatečné náklady pro investory nebo obce a zdržení) (BOC, KOK)

HROZBY nedostatek komunikace a neschopnost spolupráce mezi státními institucemi (zejména ochranou přírody), ekonomickými subjekty v území a územní veřejnou správou (HUB) neustálé změny koncepce ochrany životního prostředí (nejasná koncepce NP Šumava) (CEK) BOC CEK CER HUB KOK KRU

R. Boček V. Čekajle J. Červenka P. Hubený V. Kokštein M. Krupauer

LEL LUK PIC PRU ZID

Z. Lelková V. Lukášek M. Picek L. Průša Z. Zídek

b) Souhrnná analýza SWOT

Silné stránky (S) přírodní podmínky mimořádně rozsáhlé a plošně ucelené území vysoké přírodní hodnoty území s vysoce kvalitními hygienickými parametry životního prostředí – zejména čisté ovzduší, obecně nízká akustická zátěž prostředí geologicky stabilní území území s kvalitními přírodními zdroji společnost, hospodářství, kultura a infrastruktury stabilní a tradiční sociální struktury v podhůří silniční síť odpovídající současné struktuře osídlení a železniční síť zpřístupňující území významná rekreační oblast

Slabé stránky (W) PŘÍLEŽITOSTI zlepšování managementu obcí a manažerské kapacity jejich správy zlepšování kvality výkonu státní správy a přeneseného výkonu státní správy, zlepšování odbornosti příslušných úředníků další zkvalitnění přeshraniční spolupráce a intensivnější partnerství s rakouskými a bavorskými sousedy (LEL) úpravy hranic (s ohledem na hranice parcely v KN) a sjednocení hranic různých režimů ochrany přírody a krajiny (BOC) nalezení „celospolečenské dohody“ na vyváženém konceptu ochrany specifických přírodních a krajinných hodnot na Šumavě, přesvědčit samosprávu a místní obyvatele o možnosti (a nutnosti) aktivního soužití s ochranou ŽP (BOC, KRU)

188

přírodní podmínky perifernost oblasti, obtížná dostupnost „vnitrozemí“, orografické bariéry v regionálních vazbách nepříznivé přírodní (klimatické, půdní, morfologické) podmínky pro konkurenceschopné konvenční formy zemědělské výroby bilanční napjatost zdrojů povrchové vody na Teplé Vltavě v profilu Chlum – Volary společnost, hospodářství a infrastruktury důsledky opakovaných mocenskopolitických a majetkoprávních zvratů v minulosti (odtržení pohraničí, odsun Němců, uzavření hraničního pásma, kolektivizace zemědělství, restituce a privatizace státní půdy) na strukturu osídlení; vztah člověka a krajiny,


obhospodařování zemědělské půdy a konkurenceschopnost místních výrob; velký podíl nepůvodního obyvatelstva mimořádně nízká hustota zalidnění, malá sídla, sezónní kolísání počtu lidí v nich podprůměrná vzdělanost a nedostatek kvalifikované pracovní síly narušené sociální struktury a segregační tendence národnostních a sociálních skupin kromě podhůří omezené spektrum pracovních příležitostí a neexistence významnějších pracovištních center v řešeném území vysoká závislost území na vnějších zdrojích a infrastrukturách – například zásobování stavebními materiály, ukládání a likvidace tuhých odpadů, střední školství špatná dostupnost veřejné infrastruktury (například dlouhé zásahové časy rychlé zdravotní pomoci, požární ochrany, obecně obtížná a časově náročná dosažitelnost nadmístních zařízení občanského vybavení) obce s velmi malými rozpočty a s minimem pracovních příležitostí (hlavně v podhůří) špatný stav pozemních komunikací a nevýkonnost železnice, nevyhovující napojení na prostor multimodálního severojižního koridoru v prostoru Horní / Dolní Dvořiště institucionální podmínky a ochrana hodnot problémy ve vzájemné komunikaci o správě území mezi orgány ochrany přírody na jedné straně a orgány samosprávy na straně druhé; neprovázanost mezi jejich kompetencemi a odpovědnostmi rozporný (protikladný) přístup k rozvoji cestovního ruchu v regionálním (šumavském) měřítku nevyváženost pilířů udržitelného rozvoje

Příležitosti (O) využití přírodních podmínek, přírodního bohatství a kulturního odkazu, přírodní zdroje jako obnovitelné zdroje energie – voda, lesní porosty všestranné využití pro rekreaci respektující lokální podmínky využití probíhajících trendů a změn v poptávce, rostoucí hodnota / vzácnost zdravého životního prostředí v Evropě i v celosvětovém měřítku ve spojení s imagí „čisté“ Šumavy jako obchodní značkou sílící poptávka evropského trhu po zemědělských „bioproduktech“ vznikajících v neznečištěném prostředí růst ekonomického potenciálu některých skupin obyvatel oceňujících kvalitní přírodní prostředí zájem o trvalé bydlení v relativně bezpečném, obávanými změnami a riziky málo dotčeném prostředí využití změn vyplývajících z integrace do EU a globální ekonomiky

hospodářství a infrastruktura zpřístupnění a lepší propojení území investicemi především do modernizace, zkvalitnění a doplnění dopravní infrastruktury regionálního řádu při preferenci ekologicky přijatelných dopravních modů (elektrické dráhy, silniční komunikace regionálního významu, cyklistická infrastruktura) cílenou podporu rozvoje drobného a středního podnikání využívajícího a zpracovávajícího místní přírodní bohatství s vysokou přidanou hodnotou rozšíření spektra činností zemědělců (údržba kulturní krajiny, produkce biopotravin agroturistika) a podpora uplatnění ekologicky „čisté“ zemědělské produkce se „šumavskou identitou“ na evropském trhu projekty rozkládající nabídku rekreace a cestovního ruchu po celém území, rozvoj infrastruktur cestovního ruchu odpovídající očekávaným trendům využívání technologie s nízkou produkcí emisí při obnově místních zdrojů vytápění lokální recyklace odpadů v místě produkce (například kompostace bioodpadů) a maximální míra třídění ostatních tuhých odpadů

Hrozby (T) nepřirozeně rychlý, antropicky ovlivněný rozpad současných starých smrkových porostů; polomy a následné kůrovcové kalamity, s důsledky na atraktivitu dotčených lokalit pro rekreaci i bydlení zvyšování cen energií zhorší ekonomickou konkurenceschopnost území neschopnost spolupráce mezi ochranou přírody a územní veřejnou správou a samosprávou způsobí blokování investic, neřešení stávajících střetů využívání území, omezí předcházení budoucím konfliktům a způsobí obtížné využití evropských fondů pro zlepšení životních podmínek obyvatel neúměrný tlak na ekologicky a sociálně kontroverzní využívání území způsobí ztrátu autenticity sídel, narušení či dokonce ohrožení existence přirozených a přírodě blízkých společenstev změnami půdních poměrů, nadměrným automobilovým zatížením území nedostatek pitné vody zejména v sezónních špičkách prosazování neúměrně vysokých požadavků na ochranu přírody působící vylidňování sídel, neúměrné zmenšování rozsahu zemědělské půdy, nepřiměřenou koncentraci cestovního ruchu a znemožňující realizovat záměry v rozvoji kolejové dopravy orientace na krátkodobé ekonomické efekty a na projekty s malým přínosem pro rozvoj území znehodnocení image Šumavy

189


VI. Vyhodnocení vyváženosti a) Vyhodnocení vyváženosti vztahu územních podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území

Vyhodnocení vyváženosti představuje závěr zjištění a rozboru témat vodního režimu v území, ochrany přírody, hygieny životního prostředí, ochrany ZPF a PUPFL, geologie, osídlení, bydlení, veřejné infrastruktury, rekreace a hospodářských podmínek.

Pilíř přírodních podmínek Ekologická stabilita území Za představitele vyváženosti přírodního pilíře lze použít hodnocení míry ekologické stability území. Pro řešené území však nebylo vhodné použít koeficient ekologické stability – dále KES (viz podrobně kapitola ochrany přírody), který je pro účel posouzení vyváženosti daného území málo diferenciovaný. Celé řešené území totiž splňuje stupeň KES s nadprůměrnými hodnotami. Hodnocení ekologické stability odpovídá nadprůměrnému podílu velkoplošných chráněných území přírody (dále VCHÚP). Plochy považované za stabilní 37 jsou v území rozloženy rovnoměrně kromě urbanizovaného území větších sídel – center základní obsluhy. Šumavské podhůří, které leží mimo velkoplošná chráněná území, patří rovněž k nadprůměrně hodnocenému území, použijeme-li hodnocení dle koeficientu ekologické stability AOPK v kontextu celé ČR. Pro grafické zobrazení představitele reprezentující míru vyváženosti přírodního pilíře bylo použito vícesložkové posouzení řešeného území využitím maloplošných chráněných území přírody a ÚSES, která podrobněji strukturuje míru ekologické stability. Pro posouzení vyváženosti přírodního pilíře byly použity jevy: maloplošná chráněná území, ÚSES, zonace NP a CHKO.

37. Ekologická stabilita dle metodiky ÚSES – 5 tříd ekologické stability; plochy považované za stabilní 3–5. třída

190


Kart. 65: Koeficient ekologické stability pro r. 2007 (= podíl stabilních a nestabilních ploch)

Zdroj: vlastní výpočet, Michal (1985)

191


Kart. 66: Vyváženost přírodního pilíře

e legenda stupeň 5 stupeň 4

stupeň 3

stupeň 2

stupeň 1

charakteristika ekologická stabilita nejvyššího stupně ekologická stabilita nejvyššího stupně s částmi ojedinělých urbanizovaných míst, nebo zaniklých míst území ekologicky stabilní narušené pouze částmi ojedinělých urbanizovaných míst, nebo zaniklých míst, zemědělskou nebo lesní výrobou území vyvážené, ekologicky stabilní narušené venkovskou zástavbou malých sídel, kulturní zemědělská krajina území (krajina) relativně vyvážené, narušené (odpovídá KES ≥ 3) urbanizovanými celky kompaktní venkovské, ojediněle městské zástavby, kulturní zemědělská krajina


Na území byly SWOT analýzou a vyhodnocením stavu a vývoje jednotlivých tématických oblastí přírodního pilíře v území identifikovány pouze 3 významné problémy, které se týkají přírodního pilíře nepříznivé přírodní (klimatické, půdní, morfologické) podmínky pro konkurenceschopné konvenční formy zemědělské výroby vysoké zastoupení smrku v současné druhové skladbě lesa (současný podíl je zhruba dvojnásobný, než by odpovídalo přirozenému stavu) bilanční napjatost zdrojů povrchové vody na Teplé Vltavě v profilu Chlum – Volary Žádný z těchto problémů nemá územní průmět, který by byl řešitelný v ÚPD 38.

38. Jeden z významných střetů je záměr lanovky na Smrčinu s ochranou smrkových porostů. Přitom smrkové monokultury jsou identifikovány jako problém.

192


Kart. 67: Struktura osídlení

Sociální pilíř Sociální pilíř vyjadřuje potřebu důstojného života a rozvoje lidské osobnosti sociální péče a zdravotnictví, školství a kultury. Ukazatelem pro hodnocení vyváženosti v oblasti sociální je stav a vývoj veřejné infrastruktury, tj. stavu občanského vybavení ve veřejném zájmu základního (školství, zdravotnictví a sociální péče), občanského vybavení nadmístního (centra osídlení), spád do škol a zaměstnání a z pohledu technické infrastruktury hodnocení zainvestovanosti obcí – viz kapitola „Veřejná infrastruktura a občanská vybavenost“) vyhodnocení socioekonomických ukazatelů a kapitola veřejná infrastruktura. legenda rozmezí

f

charakteristika území s relativně vysokou hospodářsko-sociální centra osídlení stabilitou, sídlo nadmístní občanské vybavenosti a místo dojížďky do škol a zaměstnání centrum území s průměrnou sociální stabilitou, centrum základní základní občanské vybavenosti a služeb obsluhy cestovního ruchu území s nízkou sociální stabilitou z důvodu ostatní sídla vysoké závislosti na dominantní funkci v cestovním ruchu Zdroj: vlastní šetření

Kart. 68: Nástin regionalizace řešeného území Centra osídlení se soustředěním zařízení veřejné vybavenosti jsou České Budějovice, Český Krumlov, Prachatice (všechna mimo řešené území) a Vimperk. Centra základní obsluhy jsou Černá v P., Frymburk, H. Planá, Kvilda, Lenora, Lipno n. Vlt., Loučovice, Stachy, Strážný, Volary, Vyšší Brod, Zdíkov. Struktura osídlení v řešeném území se vyznačuje navíc mimořádně nízkou hustotou zalidnění, malými sídly a sezónním kolísáním počtu lidí v nich, podprůměrnou vzdělaností, vysokou závislostí území na vnějších zdrojích, vybavenosti (střední školství) a infrastrukturách – například zásobování stavebními materiály, ukládání a likvidace tuhých odpadů. V řešeném území při hranicích se projevuje špatná dostupnost veřejných služeb (například dlouhé zásahové časy rychlé zdravotní pomoci, požární ochrany, obecně obtížná a časově náročná dosažitelnost nadmístních zařízení občanského vybavení). Za zvláště sociálně nestabilní části řešeného území lze považovat zejména obce s dlouhodobými úbytky počtu obyvatel přirozenou měnou (v důsledku demografického stáří), s negativní migrační bilancí a se zvláště špatnou dostupností veřejného vybavení. Tyto obce se nacházejí především na vnitrozemské straně Pošumaví („Podhůří“). Struktura osídlení, která vyjadřuje postavení sídla v řešeném území, charakterizuje současně vyváženost sociálního pilíře


193


Hospodářský pilíř Vyváženost hospodářského pilíře lze posuzovat na podkladu dat Projektu INTERREG IIIB – Repus 39, který vymezil na základě údajů o pracovních místech a o dojížďce za prací v České republice pracovištní centra v obcích s alespoň 1 000 evidovanými pracovními místy. V souladu s metodikou projektu EU ESPON 40 se území, z něhož převážná část ekonomicky aktivních obyvatel dojíždí do těchto pracovištních center, se označují jako funkční urbanizovaná území (FUA, functional urban areas) a území spádující do těchto center jako lokální pracovištní systémy (LLS, local labour systems) – viz kapitola hospodářské podmínky. Provedená analýza na úrovni obcí (viz část Hospodářské podmínky) ukazuje, že téměř celé řešené území lze považovat za hospodářsky nestabilní vzhledem k jeho periferní poloze vůči funkčním urbanizovaným územím.

Kart. 69: Lokální pracovištní systémy

Vyváženost hospodářského rozvoje lze indikovat pomocí následujících ukazatelů: četnost a vyváženost zastoupení jednotlivých oborů ekonomické činnosti v měřítku lokálních pracovištních systémů disparity místního pracovního trhu a vyjížďka za prací kapacita municipální ekonomiky (relativní objemy obecních rozpočtů) Provedená analýza na úrovni obcí (viz část Hospodářské podmínky) ukazuje, že téměř celé řešené území lze považovat za hospodářsky nestabilní vzhledem k jeho periferní poloze vůči funkčním urbanizovaným územím. Z hlediska jednostranné ekonomické orientace jsou problémové 41 Boletice – vlivem omezení vyplývajících z existence vojenského újezdu vnitrozemská část Pošumaví („Podhůří“) část Lipenska orientovaná na sezónní rekreační ruch Z hlediska disparit a zejména dálkového pohybu za prací jsou problémové 42 Boletice vnitrozemská část Pošumaví („Podhůří“) – obce s minimem pracovních příležitostí koridor podél silnice I/4 (kromě Vimperka) Zvláště hospodářsky slabé z hlediska municipální ekonomiky jsou všechny menší obce mimo turisticko-rekreační území Lipenska, Strážného a Kvildy s Borovými Lady 43. Na základě těchto rozborů lze za celkově označit tyto prostory: za hospodářsky slabé: Boletice vnitrozemská část Pošumaví („Podhůří“) za hospodářsky problémové (transformační): Loučovice Volary s okolními obcemi

Zdroj: REPUS, 2006

za hospodářsky nevyvážené: koridor podél silnice I/4 (kromě Vimperka) část Lipenska, Kvilda a Borová Lada orientované na sezónní rekreační ruch

39. Regional Polycentric Urban System (RePUS), www.repus.it 40. Program ESPON (http://www.strukturalni-fondy.cz/index.php?show=000006005) (EUROPEAN SPATIAL PLANNING OBSERVATION NETWORK - Monitorovací síť pro evropské územní plánování) vznikl na základě potřeby členských států EU a Evropské komise z důvodu nedostatečných znalostí a rozsahu výzkumu v oblasti územního rozvoje z pohledu evropské perspektivy. 41. Podklady a podrobnější rozbor viz část Oborová struktura a data ČSÚ o oborové struktuře za obce. 42. Podklady a podrobnější rozbor viz část Ekonomická aktivita, zaměstnanost a vyjížďka za prací a tabulková příloha Pracovištní potenciál obcí 43. Podklady a podrobnější rozbor viz část Municipální ekonomika a tabulková příloha Rozpočty obcí

194


Kart. 70: Celkové vyhodnocení hospodářského pilíře

Zdroj: syntéza podkladů kapitoly Hospodářkých podmínek (data 2001–2007)

195


Závěr Celé území je charakteristické výjimečně kvalitním přírodním prostředím a poměrně vysokou ekologickou stabilitou (viz kartogramy 65 a 66). Ostatní pilíře udržitelného rozvoje jsou výrazně slabší, takže převážnou část území lze z hlediska udržitelného rozvoje území označit za nevyváženou. Pouze zájmové území města Vimperk lze s výhradou zařadit jako relativně vyvážené území udržitelného rozvoje všech třech pilířů. V území se nevyskytuje extrém vykazující souběh slabých všech pilířů udržitelného rozvoje. Jako problematický z hlediska udržitelného rozvoje se jeví především sociální pilíř. Silně nevyvážená z hlediska sociálního pilíře jsou území se sídly označenými jako ostatní (viz kartogram 67). V síle ekonomického pilíře se jednotlivé části území a některé obce různí, pro celé území je ale společným rysem jeho perifernost a hospodářská nestabilita spojená s jednostranným ekonomickým profilem, jakkoliv odlišně zaměřeným v jednotlivých částech území. Jako hospodářsky slabé se jeví především obce a území mimo dosah cestovního ruchu. Územní měřítko ekonomických disparit je velmi malé, výrazné rozdíly v prosperitě byly zaznamenány i mezi některými sousedními obcemi (viz kartogram 70). Možnosti řešení hlavních problémů identifikovaných v analýzách

196

SWOT – zejména v souhrnné analýze – ve většině případů přesahují působnost územního plánování. Je zřejmé, že bude nutno respektovat omezení daná přírodními podmínkami a předchozím vývojem, jako je perifernost, nepříznivé klimatické podmínky pro konvenční zemědělství a nízká hustota zalidnění; tyto skutečnosti by měly být východiskem pro každou rozvojovou koncepci. Hlavní rozvojové potenciály, jak je identifikovala analýza SWOT, souvisejí s přírodním pilířem. Proto by strategie posilování sociálního a ekonomického pilíře měla tohoto potenciálu využívat, nikoliv jej však ohrožovat nebo „spotřebovávat“. Posílení sociálního a ekonomického pilíře může spočívat v kompenzaci problémů spojených s periferní polohou založené na různých formách zlepšení dostupnosti a kooperace, adekvátních specifickým podmínkám. Toto posilování by tedy mělo specifika periferního území respektovat a pokud možno je spíše využívat. Udržitelný ekonomický rozvoj by měl být založen na pokud možno mnohotvárném, diverzifikovaném a citlivém využívání místních přírodních potenciálů. Dále jsou uvedeny konkrétní klíčové problémy, na jejichž řešení se územní plánování může významně podílet. U každého problému je specifikováno, jak se územní plánování může na jeho překonání účastnit.

problém nevyvážená struktura pracovních příležitostí v měřítku mikroregionu

možná účast územního plánování na jeho řešení cílevědomá spolupráce a koordinovaný postup územního plánování a regionálního rozvoje orientovaná na rozšíření spektra pracovních příležitostí (vzdělávací instituce, pracovištní areály vzniklé rekonverzí, orientace na formy cestovního ruchu s potřebou kvalifikovaných pracovních sil (wellness) atp.

disparitní vývoj ekonomiky obcí

podpora rozvoje rekreačních aktivit s důrazem na „měkký“ cestovní ruch v dosud turisticky opomíjených částech (vnitrozemské Pošumaví = „Podhůří“)

v regionu obecně velmi špatná dostupnost obslužných center

zlepšení dostupnosti (rychlost, kvalita, frekvence, spolehlivost dopravy, zejména HD) alespoň v hlavích směrech do center návrh obslužných infrastruktur nadmístního významu využívajících možností kooperace v koridoru Vimperk – Volary – Lipno – Vyšší Brod + Prachatice výrazné zlepšení dostupnosti ICT pro obyvatele všech míst


b) Vyhodnocení potenciálního ohrožení pozice území jako biosférické rezervace v rámci mezinárodních limitů plynoucích z mezinárodních úmluv

Biosférická rezervace Šumava Biosférické rezervace jsou zakládány od roku 1974 a slouží k vytvoření globální sítě chráněných území, na kterých bude průběžně možné sledovat vývoj biosféry, její stav a případné ohrožení. Cílevědomý vědecký výzkum sleduje využívání přírody pro potřeby lidské společnosti. Ochrana přírody je zde současně využívána pro účely revitalizace lidskou činností poškozené přírody. Platí, že území každé BR je chráněno podle příslušné národní legislativy a podle zde vyhlášené kategorie ochrany. Konference UNESCO v Seville v roce 1995 zásadně mění zaměření biosférických rezervací. Důraz je kladen na trvale udržitelné využívání místních zdrojů za současné maximální šetrnosti k přírodě. Strategickým cílem se stal trvale udržitelný rozvoj. Důležité je co nejširší zapojení místního obyvatelstva i do řízení BR. Je podporována ekologická výchova a vzdělávání. Území Šumavy je od roku 1990 zařazeno do mezinárodní sítě biosférických rezervací UNESCO vyhlašovaných v rámci programu Man and Biosphere – MaB (Člověk a biosféra). BR Šumava se rozkládá na ploše 1670 km2, zahrnuje celý Národní park Šumava a většinu plochy CHKO Šumava. (K předpokládané úpravě hranic CHKO zatím nedošlo.) Území BR Šumava tvoří jedinečnou rozsáhlou lokalitu atraktivní jak z pohledu ochrany přírody, tak z pohledu využitelnosti území k rekreaci a sportovním aktivitám. Vyhlášením CHKO Šumava a NP Šumava dostala prioritu při případných střetech ochrana přírody. Tento stav neznamená v žádném případě vyloučení či bezdůvodné omezování šetrných sportovních aktivit. Od roku 2006 probíhá na území biosférické rezervace Šumava projekt UNEP – GEF financovaný Světovou bankou, který nese název „Šetrný turismus – šance pro biosférickou rezervaci Šumava“. Hlavním garantem české části projektu je Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR v Českých Budějovicích. Partnerem projektu je Správa NP a CHKO Šumava. Všeobecný cíl tohoto projektu je podporovat ochranu přírody a trvale udržitelný rozvoj biologické diverzity, a to především prostřednictvím rozvoje směrnic trvale udržitelného turismu ve třech zúčastněných biosférických rezervacích. Tyto směrnice musí odpovídat ochraně přírody a trvale udržitelnému rozvoji ve zranitelné biodiverzitě horských ekosystémů za předpokladu použití metodiky UNEP/CBD Tourism Guidelines. Na základě analýz potřeb předmětných BR byly identifikovány základní okruhy aktivit k řešení.

Tyto byly rozděleny do čtyř programových okruhů: A – Podpora vypracování a realizace konceptů řízení turismu ve vztahu k ochraně biodiverzity Přehled existujících a vypracování nových konceptů řízení turismu Příprava směrnic k vyplnění chybějící legislativy Příprava a realizace turistických aktivit uchovávajících biodiverzitu v BR, včetně vývinu vhodných kritérií Nalezení měřitelných indikátorů a modelových analýz B – Vytvoření vhodného podpůrného prostředí Příprava a realizace vhodných výukových programů Podpora a marketing důležitosti biodiverzity Alternativní příjmové aktivity šité na míru regionu, přírodě a revitalizaci kulturního a přírodního dědictví C – Místní a mezinárodní spolupráce Sdílení dvoj- a vícestranných zkušeností Mezinárodní konference/setkání k nalezení okruhů spolupráce Vytvoření prostoru pro konzultace Podpora role nevládních organizací D – Projektové řízení, monitoring a šíření výsledků Náklady řízení projektu Sledování nákladů Vyhodnocení účinnosti vložených prostředků Šíření výsledků projektu prostřednictvím internetu a dalších tradičních prostředků sdělování Každá biosférická rezervace účastněná v projektu realizuje svůj vlastní soubor aktivit, specifický pro konkrétní podmínky BR. Klíčové aktivity (tvorba konceptů řízení turismu a otázky řízení BR jsou společné pro všechny BR). Projekt financovaný v rámci programu pro životní prostředí OSN (UNEP) Světovým fondem životního prostředí GEF (Global Environmental Facility) započal v roce 2004 půlroční přípravnou fází tvorby projektu (PDF-A). Po jejím uplynutí byl podán návrh na Projekt střední velikosti (Medium Sized Project - MSP) v délce trvání 3 roky. Jeho realizační fáze byla odstartována schválením

197


v dubnu 2005 v rámci subprogramu „Biodiverzita – 3: Lesní ekosystémy a průřezy napříč OP4“. Projekt je koordinován německou nevládní organizací E.T.E. (Ecological Tourism in Europe) ve spolupráci s Katedrou geografie Univerzity v Greifswaldu, Německo. Odpovědnými za projekt jako celek jsou Michael Meyer a Stephanie Roth. Pro každou BR je jmenován národní koordinátor, v případě BR Šumava J. Tesliar (SR). Řešitelem české části projektu je Ústav systémové biologie a ekologie AV ČR, Č. Budějovice, kolektiv vedený J. Těšitelem. Odpovědnými spoluřešiteli na Správě NP a CHKO Šumava jsou V. Silovský a J. Štemberk. Projekt byl ukončen v březenu 2008.

Zdroje: http://www.npsumava.cz/storage/setr_aktivity1.pdf http://www.enviport.cz/biosfericke-rezervace-velk.aspx http://www.rras.cz/index.php?option=com_content&task=blogsection&id=9&Itemid=69

198


VII. Formulace problémů k řešení v návrhu Tato kapitola uvádí seznam problémů, které budou řešeny v návrhové části studie. Současně je zde uveden způsob (směr) řešení problémů.

a) Popis závad nedostatečná ochrana kulturních hodnot sídel (zejména urbanistických a architektonických) stanovení regulace a zásad pro stavby formou jasných pravidel v dohodě se správou CHKO, NP problematická kategorie zařazení sídla ve struktuře osídlení stanovení jasných pravidel pro rozvoj sídla ve střetu s ochranou NP stanovení podrobné struktury osídlení s definicí pojmů tak, aby byla navržená jasná pravidla pro rozvoj poddolovaná území není řešení, opatření zakládání staveb řeší dotčený orgán území nivních půd ohrožená zastavěným a zastavitelným územím sídel návrh pravidel pro rozvoj zastavitelného území v územních plánech, odstanění zastavitelného území z platných územních plánů změnou, návrh opatření zastavěného území a jeho ochrana ochrana jezera jako vodárenské nádrže hledání řešení jiného zdroje a vyjmutí jezera ze seznamu zdrojů pitné vody, návrh opatření, která umožní rekreační využití sídla s nízkým stupněm zainvestovanosti především tech. infrastrukturou návrh rozvoje tech. infrastruktury ve stanovené struktuře osídlení identifikace brownfields v krajině, především zem. stavby a vojenské stavby identifikace a návrh využití plné zpřístupnění části území Boletického vojenského újezdu vymezení území pro zpřístupnění ve spolupráci se správou voj. újezdu, návrh na využití území prozatím nerozvojové území Volarska podrobnější návrh opatření specifické zóny, která poskytne příležitost pro změnu ohroženost vodní erozí orné půdy identifikace území pro řešení v opatření v územních plánech bilanční napjatost zdrojů pitné vody návrh opatření ve specifické zóně Volarska dopravní problémy u silnic v nadm. výšce 1000m n.m. návrh řešení a opatření nedostupná území, těžko dostupná území pro komunální obsluhu návrh komunikačního řešení v souladu s navrženou sídelní strukturou

komunikační propojení levý břeh Lipenska včetně cyklistických: N. Pec – Rakousko, H. Planá –Volary návrh tras a jejich koridorů

b) Záměry Výkres záměrů na provedení změn v území shrnuje informace o projektech a záměrech, které byly identifikovány v územně-plánovacích dokumentech obcí, územních plánech velkých územních celků: ÚP VÚC Šumava, ÚP VÚC Českokrumlovsko I a II, ÚP VÚC Blanský les, konceptu ÚP VÚC Prachaticko, ÚP VÚC Jihočeský kraj a ze studií: Pravý břeh Lipna, Studie Jihočeského kraje využití vojenského újezdu Boletice a studie Ministerstva obrany a MŽP pro vojenský prostor Boletice. Legenda výkresu u jednotlivých záměrů odlišuje, zda záměr pochází ze schválené a závázné územně plánovací dokumentace (ÚP obcí a ÚP VÚC Šumava) nebo neschválené územně-plánovací dokumentace (další ÚP VÚC a studie). Výkres obsahuje pouze záměry nadmístního významu. Nadmístní záměry dle ÚP VÚC Prachaticko úprava silnice I/4 v úsecích: Bohumilice – Vimperk, Vimperk Solná Lhota, Nová Houžná – Hliniště, Kubova Huť tunel, Nová Houžná – Strážný; úprava silnice I/39 v úsecích: Volary, Želnava – Záhvozdí, Lenora - Nová Houžná úprava silnice II/141 v úsecích: Libínské Sedlo – Blažejovice, Blažejovice – Volary napojení II/167 na I/4 u Horní Vltavice úprava silnice III/1632 v úseku Bělá-Želnava úprava silnice III/14516 v úseku Zdíkov - Masákova Lhota (výhled) výstavba propojovacího vedení 110 kV Vimperk – Sušice a Pěčnov - Záblatí - Albrechtovice – Volary výstavba VTL plynovod Čkyně – Vimperk, Vlčí Jámy – Horní Vltavice, Zdíkovec – Zdíkov Nadmístní záměry dle ÚP VÚC Českokrumlovsko, ÚP VÚC Blanský les a ÚP VÚC Jihočeského kraje úprava silnice I/39 v úsecích Mokrá - Černá v Pošumaví, Horní Planá – Želnava. úprava silnice II/161 a II/163 v okolí Vyšší Brodu přemostění Lipna Horní Planá - Bližší Lhota, silnice III/1634 koridor ŠED, úsek Lipno nad Vltavou varianta A, varianta B (k.ú. Lipno nad Vltavou,Loučovice, Dvorečná) koridor ŠED Lipno nad Vltavou - Černá v Pošumaví (k.ú. Lipno nad Vltavou, Frymburk, Horní Planá, Černá v Pošumaví) úprava železniční trati Nové Údolí, státní hranice

199


úprava železniční vlečky Nová Pec - dřevosklad (výhled) vybudování cyklostezek Lipno nad Vltavou – Frymburk, Frymburk - Černá v Pošumaví, Horní Planá – Pernek výstavba vedení VVN 110 - Lipno nad Vltavou – Rybník, Větřní – Horní Planá a Strakonice – Vimperk propojení tranzitního plynovodu Transgas s tranzitní větví WAG v Rakousku, varianta A a B výstavba VTL plynovodu Lenora - Strážný, Čestice – Stachy návrh vodního přístavu návrh nových železničních hraničních přechodů Fratres a Haidmühle návrh nových pěších a turistických hraničních přechodů 44: Radvanov, Mnichovice, Rožnov, Kyselov, Pestřice, Nová Pec, Rakouská louka, Světlé hory návrh rozvojových ploch nadmístního významu s funkcí komerční a průmyslovou (Planá u Českých Budějovic - mimo řešené území), obytnou a smíšenou (Frymburk, Vimperk, Prachatice) a sportovně rekreační (Libín, Smrčina, Chlum, Lipno nad Vltavou, Frymburk) Záměry rozvoje sídelní struktury dle závazné ÚP VÚC Šumava Jednotlivé obce jsou klasifikovány dle funkce, kterou plní v rámci sídelní struktury: rozvojová centra cestovního ruchu a rekreace vedlejší centra cestovního ruchu hlavní centra cestovního ruchu rozvojová střediska cestovního ruchu a rekreace hlavní centra osídlení základní sídelní struktura Záměry ze stávajících ÚP a RP měst a obcí v řešeném území Z územně plánovací dokumentace obcí v řešeném území jsou zobrazeny rozvojové plochy s převládající funkcí rekreační, výrobně-obslužnou a bydlení. Tyto rozvojové plochy byly identifikovány v obcích: Vacov, Stachy, Zdíkov, Nové Hutě, Borová lada, Vimperk, Kubova Huť, Horní Vltavice, Strážný, Lenora, Stožec, Volary, Zbytiny, Nová Pec, Horní Planá, Černá v Pošumaví, Lipno nad Vltavou, Pření Výtoň, Loučovice, Frymburk, Vyšší Brod. Zobrazeny jsou nadmístní záměry rozvoje technické infrastruktury. Záměry se týkají zlepšení prametrů a přeložky silnice: I/4 v obcích Horní Vltavice, Strážný I/39 v obcích Volary, Nová Pec, Želnava, Horní Planá I/163 Horní Planá, Frymburk, Vyšší Brod IV/16316 Loučovice Z ÚP obcí Horní Vltavice, Frymburk je zobrazen návrh železnice ŠED.

44. Záměr navazuje mimo jiné na myšlenku projektu tzv. „Hraničního chodníku“, magistrály podél bývalé železné opony

200

Projekty, které budou předmětem posouzení v návrhové části studie Výkres obsahuje následující záměry: projekt Šumavské elektrické dráhy (dále ŠED, dle „Studie prodloužení regionální dráhy Rybník – Lipno nad Vltavou do Černé v Pošumaví, I. etapa.“; projekty lyžařských areálů Smrčina, dle konceptu ÚP VÚC JČK; projekty rozšíření lyžařského areálu Kramolín, dle návrhu ÚP Lipno nad Vltavou; projekty rozšíření lyžařského areálu Kubova Huť, dle konceptu ÚP VÚC JČK; návrh polyfunkčního využití území vojenského újezdu Boletice, dle konceptu ÚP VÚC JČK a dle „Studie polyfunkčního využití území, vojenský újezd Boletice“; návrh železnice Rybník – napojení na ŠED, ve stávající trase; zlepšení parametrů silnic I/4 Praha – Strakonice – Vimperk - Strážný, včetně projektu tunelu pod Kubovou Hutí, dle konceptu ÚP VÚC JČK; záměr paralelního záměru přemostění Lipna. dle ÚP VÚC JČK, zlepšení parametrů silnice v úseku Želnava-Nová PecBližší Lhota; zlepšení parametrů silnice I/39 Český Krumlov – Černá v Pošumaví, dle konceptu ÚP VÚC JČK.

c) Střety v území, střety se záměry konkrétních projektů Identifikované střety v území budou v návrhové části studie navrženy na řešení formou scénářů. Pro identifikaci střetů limitů a záměrů byla softwarovými nástroji GIS vymezena všechna území, kde dochází k průniku významných limitů a zjištěných záměrů vč. navržené kategorizace sídelní struktury. Záměry jsou zobrazeny ve Výkresu záměrů. Jedná se o záměry, které nejsou v platných územních plánech znázorněny: podrobná sídelní struktura (návrh) hraniční přechod vodní zdroj trasy tech. infrastruktury (plynovod, el. vedení 110 kV, zainvestování pravého břehu, teplovod) návrh silnic a rychlostní komunikace železniční dráha cyklotrasy systém ÚSES bloky zásob výhradních ložisek a CHLU rozvojové plochy komerční a průmyslové, obytné a smíšené, sportovně rekreační lyžařské areály Špičák, Smrčina, lanová dráha Hochficht, Chlum, malé sjezdovky plně zpřístupněná část Boletic


Limity, s kterými jsou záměry konfrontovány jako střet: centra osídlení vč. bezprostředního okolí centra základní obsluhy vč. bezprostředního okolí vodní zdroje, vodárenská nádrž silnice a železniční dráha nivní půda zátopové území ochrana přírody, zejména 1. a 2. třída ochrany, MPCHÚ Podrobná identifikace je v příloze v tabelárním přehledu. Střety v území zjištěné analýzou Přehled položek, které byly hodnoceny jako vzájemné střety 1. zóna 1 NP a CHKO 2. zóna 1 NP a CHKO ÚSES Bloky, ložiska Chráněná ložisková území Nivní půdy Území záplavy Silnice OP vodní zdroje, vodní nádrže Povodeň 2002 Zvláštní povodeň pod vodním dílem Zainvestovaný pravý břeh Rozvojové plochy - komerční (VUC) Rozvojové plochy - obytné (VUC) Rozvojové plochy sportovně rekreační (VUC) Plynovod - VTL návrh + koridory VN,VVN + koridory Železnice návrh Silnice návrh - UP a VUC Lyžařský areál Špičák Lyžařský areál Chlum Boletice Rozvojové plochy –bydleni (UP) Rozvojové plochy - výrobně obslužná sféra (UP) Rozvojové plochy - rekreační (UP) Centra osídlení - Vimperk (1) 0,5 km buffer Centra základní obsluhy - cca 14 (2) 0,5 km buffer Hotel Zadní Zvonková Tyto položky byly vzájemně prostorově vyhodnoceny a byly vyřazeny ty, které nebyly ve vzájemném střetu z povahy svého obsahu. Následně bylo identifikováno 5 druhů střetů, které jsou níže popsány: střet A – Zainvestování pravého břehu vs. ochrana přírody NP zóna 1, 2, ÚSES, nivní půdy, záplavové území, OP vodních zdrojů), dále trasa VTL plynovodu a stávající silniční síť, návrh na rozšíření silnice na přechod Zvonková. Střety souvisí ze záměrem zainventovat a následně rozvíjet cestovní ruch na pravém břehu

Lipenské nádrže. Rozhodnutí není řešitelné v ÚPD obcí, ale v ZUR nebo v této studii – návrhové části formou variant rozvoje. střet B – Sídelní struktura a její rozvoj vs. ostatní limity území střet s 1. a 2. zónou NP a s CHKO sídel základní obsluhy – jedná se často o zastavěné území obce těsně sousedící s ochranou přírodního pilíře. K ochraně přírody (hodnot nebo limitu) se využívá instituce ochranného pásma nebo ochranné zóny. Pro ochranu zastavěného území takový nástroj neexistuje - zastavitelné území má v územním plánu jiný princip vzniku. Zde dochází k největším střetům, kdy pro rozvoj sídla a změnu jeho funkce (posun k funkci rekreačního ubytování a celoročních sportovně rekreačních služeb) není žádná možnost kompromisu dotčených orgánů. Udržení svébytnosti sídla, posílení sociálního a hospodářského pilíře odůvodňují požadavek na vyjmutí sídel a jejich „ochranného pásma“ (cca 500m) z 1. a 2. zóny, resp. z jeho hranice, leží-li sídlo leží přímo na hranici NP nebo CHKO. „střety“ se záměry technické infrastruktury jsou místního nebo nadmístního významu, přesnou lokalizaci střetu lze řešit v územních plánech střety s nivní půdou - nový jev sledovaný orgány ochrany životního prostředí; jsou řešitelné v ÚPD obcí, tedy v zadání ÚPD a změn ÚPD. střet C – sportovně rekreační lokality vs. přírodní pilíř Záměry z územních plánů, studií a záměry neschváleného ÚPVÚC se vzájemně doplňují a svědčí o velké projektové připravenosti v řešeném území (např. plynofikace, rozvoj silnic). Střet s plochami nivních půd jsou nejpočetnější – viz předchozí střet se sídelní strukturou. Požadavek na ochranu niv je legálním požadavkem v prioritách ZUR, zadání ÚP a změn ÚP. střety D – technická infrastruktura vs. přírodní pilíř Jedná se o drobné střety, které lze řešit v ÚPD obcí. Zároveň se ale jedná o významný střet obecně – záměr zainvestovat území v limitech a hodnotách přírodního pilíře. V záměrech chybí jakákoliv veřejná infrastruktura vyjma inženýrských sítí. Chybí především občanské vybavení ve veřejném zájmu (školství, soc. péče, zdravotnictví a kultura), které lze uplatnit v návrhu sídelní struktury. střety E – ÚSES vs. záměry rozvoje ÚSES do doby schválení ÚP VÚC náleží do skupiny záměrů; je ve střetu s řadou záměrů rozvoje sídelní struktury a sportovně rekreačních záměrů. Řešení střetu by mělo být součástí návrhové části, vhledem k tomu, že generel ÚSES existuje ve třech verzích (1. verze v Trilaterálním konceptu rozvoje, 2. a 3. verze v podkladech CHKO a NP) existuje řešení kompromisem.

201


Hlavní střety zájmů v oblasti z pohledu přírodního pilíře Vysoký podíl lesa zvláštního určení, existence dvou naprosto protichůdných zájmových skupin: místních obyvatel a návštěvníků. Zvyšující se tlak na využívání území vzhledem k turistické i ekonomické atraktivitě. Stabilizace kůrovce v základním stavu je nezbytnou podmínkou pro zpomalení nepřirozeně rychlého, antropicky ovlivněného, rozpadu současných starých smrkových porostů. Střety vyplývají z rozdílného názoru na řešení tohoto problému. (Zdroj: OPRL, Přírodní lesní oblasti ČR – Stručný přehled, stav k 30. 6. 2001, ÚHÚL Brandýs n. L. 2002).

Závěr Součástí problémového výkresu a výkresu střetů jsou komentáře a tabelární přehled střetů. Návrhová část studie generuje tyto úkoly k řešení v návrhové části: návrh řešení střetů ÚSES s rozvojovými záměry návrh na úpravu hranic 1. a 2. zóny popř. hranic NP a CHKO ve vybraných sídlech základní obsluhy strategie a varianty možného rozvoje pravého břehu vč. varianty bez rozvoje stanovení priorit – obecných požadavků při řešení rozvoje a ochrany přírody stanovení sídelní struktury (v kategoriích centra osídlení, centra základní obsluhy, sídla s možným rozvojem 1, sídla s možným rozvojem 2, sídla bez dalšího rozvoje) s ohledem na rozvoj a stabilizaci občanského vybavení ve veřejném zájmu, stanovení oblastí pro rozvoj cestovního ruchu.

VIII. Indikátory Indikátory navržené ke sledování vývoje řešeného území Jako doporučující výstup kapitoly „Rozbor udržitelného rozvoje“ navrhujeme pořizovateli skupinu klíčových indikátorů, které by měly být sledovány v rámci průběžného vyhodnocování stavu řešeného území. Indikátory rozdělujeme do tří pilířů. Pilíř sociální 1 Stav obyvatelstva, přirozená a migrační měna, dle obcí ročně, dle ZSJ podle SLDB jednou za 10 let, zdroj – ČSÚ 2 Počet obyvatel dle základních věkových skupin (0-14, 15 – 64, 65 a více), dtto, ČSÚ 3 Počet bytů dokončených bytů (podle typu budovy), dle obcí ročně, ČSÚ 4 Dopravní obslužnost – např. počet spojů (párů) veřejné dopravy do sídla ORP ve všední den – bez přestupu / s 1 přestupem 5 Počet disponibilních míst v základních školách; počet disponibilních míst v zařízeních sociální péče – ročně, podle obcí a řeš. území celkem, zdroj - ČSÚ a vlastní došetřování Pilíř ekonomický 1 Registrovaná nezaměstnanost celková, příp. dlouhodobá, mladistvých aj. – ročně podle obcí, zdroj – MPSV, resp. ČSÚ 2 Bilance pracovních sil – podíl počtu ekonomicky aktivních a pracovních příležitostí – vždy po SLDB pro celé řeš. území, případně pro ad hoc vymezené mikroregiony nebo pro ORP, zdroj – ČSÚ 3 Daňová výtěžnost + zadluženost obecních rozpočtů, ročně, po obcích, zdroj – MF, resp. ČSÚ 4 Podnikatelská aktivita – podíl samostatně činných atd. na 1000 obyvatel, ročně, po obcích, zdroj – Registr ekon. subjektů, ČSÚ , 5 Počet lůžek v ubytovacích zařízeních cestovního ruchu, ročně, dle obcí, lépe dle sídel, zdroj – Registr ubyt. zařízení ČSÚ + vlastní došetření Pilíř enviromentální 1 Celková výměra dopravou nefragmentovaných území o plošném rozsahu větším než 100 km2 (limity fragmentace jsou silnice s intenzitou dopravy vyšší než 1 000 vozidel/den a vícekolejné železniční tratě, stav a navrhovaný stav v ÚPD 2 Míra separace (%) a materiálového využití odpadů 3 Počet stávajících starých ekologických zátěží 4 Míra znečištění povrchových a podzemních vod dle ukazatelů jakosti vody 5 Míra růstu zastavěného území (podíl zastavitelných ploch a zastavěných ploch) Zdroj: Odůvodnění ZÚR JČK – tabulka č. 8

202


Soupis použitých zkratek A – B Landbridge AOT 40 AGC AGTC BD BR BSK BPEJ CR CCHU ČHMÚ čhp ČOV ČR ČSÚ ČÚZK D DP EECONET ELLA EO ESPON EuroVelo FKOLI GEPARDI HS CHKO CHLU CHOPAV CHSKCr CHSKMn ICT INTERREG IIIB KES KRNAP k.ú. KÚ LFA LHO LHP LT LVS MD MCHÚP MV ČR MŽP NATURA 2000 NN NP

Adriatic-Baltic Landbridge Expoziční index pro ozón Mezinárodní dohoda o hlavních železničních magistrálách Mezinárodní dohoda o o nejdůležitějších trasách mezinárodní kombinované dopravy bytové domy Biosférická rezervace biochemická spotřeba kyslíku (pětidenní) Bonitované půdně ekologické jednotky cestovní ruch Kód měřící lokality Churáňov Český hydrometorologický ústav číslo hydrologického povodí čistička odpadních vod Česká republika Český statistický úřad Český úřad zeměměřičský a katastrální dálnice Dobývací prostor European Ecological Network Projekt ELLA (Elbe - Labe), Preventivní opatření k ochraně před povodněmi pomocí nástrojů přeshraničního územního plánování ekvivalentní obyvatelé Monitorovací síť pro evropské územní plánování síť cyklistických stezek, kterou organizuje Evropská cyklistická federace termotolerantní koliformní bakterie Generálního plánu rozvoje dopravní infrastruktury hospodářský soubor chráněná krajinná oblast Chráněné ložiskové území Chráněná oblast přirozené akumulace vod chemická spotřeba kyslíku (stanovení dichromanem draselným) chemická spotřeba kyslíku (stanovení manganistanem) Počítače a informační technologie iniciativy EU pro Středoevropské, Jadranské, Podunajské a Jihovýchodní evropské území. koeficient ekologické stability Krkonošský národní park katastrální území Krajský úřad (Less Favoured Areas) méně příznivé oblasti pro zemědělské hospodaření lesní hospodářská osnova lesní hospodářský plán lesní typ lesní vegatační stupeň Ministerstvo dopravy maloplošné chráněné území přírody Ministerstvo vnitra ČR Ministerstvo životního prostředí soustava chráněných území evropského významu nízké napětí národní park

203


NPP NPR NR (např. biocentrum, biokoridor) NV op OPRL ORP OV OZKO PLO POPD PP PR PUPFL R4 R (např. biokoridor, biocentrum, ÚSES) REPUS REZZO RD RRAS RU ŘSD SLDB SLT SWOT ŠED TEN-T TER TKO TTP TŽK ÚHDP ÚHUL ÚAP ORP UL UNESCO ÚPD ÚP ÚSES ÚÚP VCHÚ VÚC VN VVN WAP ZABAGED ZCHÚ ZPF ZSJ ZUR

204

národní přírodní památka národní přírodní rezervace nadregionální nařízení vlády ochranné pásmo oblastní plán rozvoje lesa obce s rozšířenou působností občanské vybavení oblasti se zhoršenou kvalitou ovzduší přírodní lesní oblasti Plán otvírky, přípravy a dobývání přírodní památka přírodní rezervace pozemky určené k plnění funkce lesa Rychlostní komunikcae regionální Regional Polycentric Urban System registr emisí a zdrojů znečišťování ovzduší rodinné domy Regionální rozvojová agentura Šumava řešené území Ředitelství silnic a dálnic Sčítání lidu, domů a bytů soubor lesních typů typ analýzy (z angličtiny S=strengths =silné stránky; W=weaknesses =slabé stránky; O=opportunities =příležitosti; T=threats =hrozby Šumavská elektrická dráha Trans-European Network for Transport Program Program transevropské dopravní sitě Trans-European Railway Tuhý komunální odpad trvalý travní porost Tranzitní železniční koridor úhrnné hodnoty druhů pozemků Ústav pro hospodářskou úpravu lesů územně analytické podklady obce s rozšířenou pravomocí ultra light Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu územně plánovací dokumentace územní plán územní systém ekologické stability Úřad územního plánování velkoplošná chráněná území velký územní celek Vysoké napětí Velmi vysoké napětí Wireless Application Protocol software zvláště chráněné území zemědělský půdní fond základní sídelní jednotky Zásady územního rozvoje


Kartogramy 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 18 19 20 21 22 23 24 25 26 27 28 29 30 31 32 33 34 35 36 37 38 39 40 41 42 43 44 45 46 47 48 49 50 51 52 53 54 55 56 57 58 59 60 61 62 63 64 65 66 67 68 69 70

Struktura osídlení podle počtu obyvatel (2001) Zalidnění trvale obydlených bytů (2001) Bytový fond využitý pro rekreaci (2001) Bytový fond – připojení ke kanalizaci (2001) Bytový fond – centrální nebo etážové vytápění (2001) Bytový fond postavený do roku 1919 (2001) Bytový fond postavený v letech 1946 – 1970 (2001), Bytový fond postavený v letech 1971-1990 (2001) Bytový fond postavený v letech 1991-2001 (2001) Hustota značených turistických tras Vybrané cyklistické trasy v řešeném území vč. záměrů Letní rekreace a turistika u vody, Zimní sporty a rekreace - sjezdovky Počet objektů individuálního rekreačního ubytování v řešeném území Schema rozložení chat v řešeném území Schema rozložení chalup v řešeném území Dojížďky v řešeném území Území obce a stupeň napojení bytů na vodovod Území obce a stupeň napojení bytů na centrální ČOV Území obce a stupeň napojení bytů na jímky Území obce a stupeň napojení bytů na plyn Hodnocení zainvestovanosti území (multikriteriální hodnocení) Rozmístění veřejného občanského vybavení Koeficient ekologické stability pro r. 2007 Koeficient ekologické stability pro r. 2007 (při rozdělení kat. „ostatní“) Orientační míra urbanizace pro r. 2007 Orientační míra urbanizace pro r. 2007 (při rozdělení kat. „ostatní“) Vývoj počtu obyvatel 1991 – 2001 Změna počtu obyvatel přirozenou měnou – průměr za roky 1993 – 2006 Změna počtu obyvatel migrační měnou – průměr za roky 1993 - 2006, Celková změna počtu obyvatel – průměr za roky 1993 - 2006, Typologie obcí podle bilance obyvatelstva 1993 - 2006, Původní obyvatelstvo – rodáci (2001) Osoby s jinou než českou, moravskou nebo slezskou národností (2001) Obyvatelstvo podle věku – děti (2001) Obyvatelstvo podle věku – produktivní věk (2001) Obyvatelstvo podle věku – senioři (2001) Obyvatelstvo podle víry (2001) Domácnosti jednotlivců (2001) Neúplné rodiny se závislými dětmi (2001) Obyvatelstvo ve věku 15 let a více – základní vzdělání Obyvatelstvo ve věku 15 let a více (vysokoškolské vzdělání) Zaměstnanost v priméru (2001) Zaměstnanost v terciéru (2001) Zaměstnanost podle SLDB (2001) Zaměstnavatelé a samostatně činní (2001) Vyjížďka do zaměstnání (2001) Vyjížďka do zaměstnání delší než 60 min. (2001) Funkční urbanizovaná území Nezaměstnanost (2005) Vyjížďka za prací z obcí Cíle vyjížd´ky za prací a saturace pracovními příležitostmi v obcích Rozpočty obcí Sídelní typy – sídla hromadná Sídelní typy – sídla komunikační Sídelní typy – sídla návesní Sídla se silně narušenou urbánní strukturou Sídla s celistvou urbánní strukturou Sídla s nejvyšší kvalitou architektonické zástavby Sídla s nejnižší architektonickou kvalitou zástavby Zcela zaniká sídla Lokality s nejzachovalejší plužinou Mlýny, pily, hamry Historické jazykové uspořádání Koeficient ekologické stability pro r. 2007 Vyváženost přírodního pilíře Struktura osídlení Nástin regionalizace řešeného území Lokální pracovištní systémy v řešeném území Celkové vyhodnocení hospodářského pilíře

19 23 24 25 26 27 28 29 30 32 33 33 34 36 37 38 41 43 44 45 47 48 49 77 78 79 80 100 101 102 103 104 109 110 111 112 113 114 115 116 117 118 119 120 121 122 123 124 125 127 130 131 135 144 145 146 148 150 152 153 154 158 165 167 191 192 193 193 194 195

Obrázky Řešené území Širší vztahy Struktura sídel podle počtu obyvatel Síť elementárních regionů Počet lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních v Jihočeském kraji Foto Lázně sv. Markéty Projekt A-B Landbridge

4 12 18 20 31 40 57

205


Česko – rakouská cyklistická příhraniční trasa Železniční doprava v řešeném území Chráněná území v České republice Analýza podílu NP a CHKO v rámci řešeného území Podíl národního parku v řešeném území Podíl zón CHKO v řešeném území Podíl 1. a 2. zóny CHKO v řešeném území Koeficient ekologické stability v letech 1993 – 2007 Nástin regionalizace řešeného území Vývoj počtu obyvatel vybraných měst a řešeného území Vývoj počtu obyvatel řešeného území podle velikosti sídel Vývoj počtu obyvatel řešeného území celkem podle průběžné bilance Vnitřní diferenciace vývoje počtu obyvatel Přirozená a migrační měna obyvatelstva v řešeném území Celková roční změna počtu obyvatel – srovnání Prognóza počtu obyvatel Podíl zachovalých a zaniklých sídel Koryto – dochovalá sídelní forma Příklady nevhodných zásahů a) Nové Hutě, b) Branišov Foto Šumavská krajina v typickém protisvětle Šumavské pláně Plužiny Kulíšek nejmenší Bělá – vierkant, dům Horního Povltaví Koryto – trojboká usedlost Šumavské roubené domy: a) Paseka , b) Svinná Lada Volarské domy alpského typu Branišov – roubený dům Podlesí Rohanov – špýcharový dům s roubenou světnicí Zlatá stezka Annafest Šumavské léto s párou

58 60 73 73 74 74 75 81 94 96 96 97 98 98 99 137 140 149 151 156 156 157 159 162 162 163 163 163 164 166 168 169

Tabulky Vývoj počtu podniků a pracovních příležitostí v politickém okresu Freistadt Vývoj pracovních příležitostí podle hlavních oborů činnosti v okresu Freyung-Grafenau Vývoj ukazatelů turistického ruchu v okresech Freyung-Grafenau a Regen s porovnáním za Dolní Bavorsko 2000 – 2006 Vývoj počtu školských zařízení v okresech Freyung-Grafenau a Regen s porovnáním za Dolní Bavorsko 2000 – 2006 Vývoj počtu žáků středních škol v okresech Freyung-Grafenau a Regen orovnáním za Dolní Bavorsko 2001 – 2006 Počty bytů postavených v letech 1991 – 2001 (podle SLDB 2001) Počty bytů dokončených v letech 2000 – 2006 Ubytovací kapacity – rekreační chalupy a chyty Ubytovací kapacity řešeného území Školství Sociální služby Zdravotnictví Kulturní a vybraná sportovní zařízení Liniové zdroje hluku Velké stacionární zdroje znečištění v zájmovém území (REZZO 1) Staré ekologické zátěže řešeném území Vybrané podmínky využití území z hlediska ochrany přírody a krajiny – NP Vybrané podmínky využití území z hlediska ochrany přírody a krajiny – CHKO Vybrané podmínky využití území z hlediska ochrany přírody a krajiny – NPR Návrh regulačních opatření z hlediska ochrany přírody a krajiny pro funkční využití ploch z VÚC Jihočeský kraj Rozložení výměry PLO 13 - Šumava v krajích a srovnání s výměrou ájmového území Porovnání lesnatosti zájmového území, PLO 13, dotčených ORP, JČK a ČR Zastoupení lesních vegetačních stupňů v PLO 13 Současná, cílová a přirozená druhové skladba v PLO 13 Stupnice přirozenosti lesních porostů Průměrný stupeň přirozenosti lesních porostů v PLO 13 Základní údaje podle kategorií a subkategorií lesa (s překryvem) Rozložení věkových stupňů v Přírodní lesní oblasti (PL0 13 Porostní zásoba – porovnání s PLO 13 a ČR Vybrané údaje z ÚPD a ÚPP obcí v řešeném území Vývoj počtu obyvatel řešeného území podle velikostních skupin sídel Vývoj měny obyvatel řešeného území Struktura nabídky a poptávky na pracovním trhu v okresech Český Krumlov a Prachatice Směrování hlavních proudů vyjížďky z řešeného území Porovnání příjmů rozpočtů na obyvatele v Jihočeském kraji, dílčích prostorech řešeného území a ve vybraných obcích Evropsky významné lokality soustavy Natura 2000 Ptačí oblasti soustavy natura 2000 Soupis maloplošných chráněných území Srovnání památkové ochrany v okolí národních parků Památková ochrana v řešeném území Významné archeologické lokality Přehled nejvýznamnějších technických památek Původní české obce Místa pravidelných kulturních událostí Místa pravidelných sportovních událostí nadmístního významu Přehled spolků v oblasti kultury a volného času

206

14 15 15 15 16 21 22 35 39 50 52 53 54 67 69 71 81 82 82 83 87 88 88 89 89 90 90 91 91 93 96 98 128 133 134 159 159 160 161 161 161 164 166 168 168 169

Přílohy

D


Záznam zjišťování A Setkání se starosty, únor 2008 Skupina č.1 (Stachy, Vimperk, Strážný, Křišťanov, Zdíkov, Horní Vlatavice) Klady Příroda, kulturní dědictví Ekologie Periferie zajišťující zázemí cestovního ruchu Ekologické hodnoty Katarze po odsunu Němců – návrat k přírodnímu prostředí Rozšíření plochy lesa Potenciál pro měkkou turistiku Potenciál pro drobné zemědělství Pečlivější hospodaření (les i krajina) Propojení lesnictví a zemědělství Krajinný ráz – nezastavěná krajina Blízkost Bavorska Klima – čisté ovzduší Prameniště Rozsáhlé území ochrany přírody Turistický ruch Problémy Doplňkové služby – absence infrastruktury (Plavecký bazén) Absence záchytu dopravy Křižovatky, podjezd železnice II/145 Skládkování TKO – absence koncepce Chátrání kulturního dědictví Střet ekonomické kapacity a limitů ochrany přírody Nekoncepčnost správy NPŠ a CHKOŠ – chybí zákon o NPŠ Kontrast striktní ochrany přírody s využíváním chráněného území Malá péče o charakter urbanizovaného území Nepobytová turistika Dostupnost zdravotní péče a lékárenství (o víkendech nejbližší lékárna v Českých Budějovicích) Špatná dostupnost internetu, monopolní postavení společnosti Telefonica, malá kapacita Špatný signál mobilního operátora Tlak na zábor ZPF, vznik sídel ve volné krajině – zvýšení nákladů obce Obchvat blokuje rozvoj sídla, nečištěné odpadní vody + zásobování pitnou vodou Neprovázanost ÚP s Bavorskem Církevní vlastnictví půdy a lesů a vojenský újezd Boletice Špatná údržba silnic III. třídy Nápady Zázemí pro cestovní ruch v nástupních místech do území Vytvoření koncepce NPŠ + kompenzace obcím při omezení + konzultace koncepce s obcemi (aktivní účast obcí) Údržba komunikací nižších tříd Modernizace zásobování vodou a likvidace odpadních vod Celodenní dostupnost zdravotní péče (pohotovost, lékárna) Dopravně propojit oblast se sousedními obcemi Určení rozlohy parku a stanovení zónování (cílový stav), zprostupnění zelené hranice

208

celé území celé území celé území Strážný Křišťanov celé území celé území Stachy, Zdíkov celé území celé území Zdíkov Zdíkov celé území celé území Zdíkov

body 6 0 0 6 0 0 0 2 1 1 1 1 1 1 0 0

Kde Vimperk Stašsko, K. Huť Vimperk Vimperk Vimperk Vimperk Strážný, Křišťanov, Arnoštov Horní Vltavice Horní Vltavice Horní Vltavice Celé území Křišťanov Křišťanov Zdíkov, Stachy Zdíkov, Masákova Lhota Zdíkov Vimperk, Křišťanov

Vimperk NPŠ, CHKOŠ celé území celé území celé území celé území celé území

4 2 0 1 1 0 7 0 1 1 5 0 0 2 0 1

4 10 5 1 1 0 4


2. skupina – 2 experti na alternativní energie, Horní Planá, Lipno, 2× Boletice, Vyšší Brod Klady Potenciál přírody pro rekreaci a regeneraci Divoká voda pod hrází Lipna Běžecké tratě v návaznosti na sjezdovky

Sjezdové areály Ledová plocha včetně běžeckých stop Přírodně cenné území (zážitková turistika) Vodní lyže – 700 m Sluneční energie (i další Brownfields a jižní svahy bez zemědělského využití mimo CHKO) Zážitková a poznávací turistika, cykloturistika Dvojsezónnost NP Šumava – existence Zážitková a poznávací turistika, cykloturistika Zpřístupněné cyklo a turistické trasy Zachování chráněných druhů – ptačí oblasti Malé vodní elektrárny – potenciál Lákadla cestovního ruchu – památky, rodáci Problémy Legální a finanční problém pro rozvoj cestovního ruchu Národní přírodní rezervace a její ochranné pásmo Chování turistů – bezpečnost Nemožnost jiného než vojenského využití Nemožnost regulace využití území – nejsou licence, které ovlivňuje obec Omezení rozvoje ve směru sever-jih Špatně vymezené plochy ochrany přírody a krajiny – duplicitně a v zastavěném území Převod vlastnictví – stát (F. a P. O.) × obce – blokace rozvoje, obec to nemůže ovlivnit Stanoviska orgánů ochrany přírody a krajiny dle politické situace a potřeby – častý nesoulad výkladu hodnot Legislativní problém – správní řád – chybí místní příslušnost a neznalost území + nulová odpovědnost „námitkářů“ Pásmo hygienické ochrany – nemožnost využití chemie – prašnost, sjízdnost – část nehody R. 1998 vymezení hranic a neexistence zákona o NP Chybí kontinuita dohod a názorů MŽP dle politické situace (odbornost × politika) Nízká prostupnost hranice z důvodů ochrany přírody a krajiny (klidová území) Problémové vedení cyklostrasy přes chráněné území, nevhodné umístění parkoviště TI – chybí vodovod a kanalizace – dimenze pro ekvivalentní obyvatele není pro cestovní ruch Větrné elektrárny – chybí koordinace Nízká ekonomická síla obcí Nízká občanská vybavenost (není pro cestovní ruch) Nápady Podpora ekologických projektů, které vedou k rozvoji regionu (ekoturistika, energie) Studie potenciálu alternativních zdrojů energie i pro NP – informovanost Udržení stavu cyklo a běžeckých tras

Lipensko Lipensko Sternstein, Kapličky, pravý přeh Lipna, Stožec Sternstein, Kapličky, Kramolín, Špičák, Hochficht , Zadov, Churáňov Lipno nádrž trojúhelník Lipno, Vyšší Brod, Rožmberk Lipno nádrž - Horní Planá Horní Planá, Lenora, Volary, Zbytiny pravý břeh Lipna Lipensko Vojenský újezd Boletice Vojenský újezd Boletice 41 lokalit NATURA 2000

Churáňov Blanice Vojenský újezd Boletice Vojenský újezd Boletice Horní část Lipna levý břeh Lipna

0 1 0 5 0 1 0 5 0 2 0 0 0 0 0 0

1 0 0 1 0 0 2 1 4 0

Lipensko NP a CHKO

Kapličky celé území celé území

0 1 2 0 1 1 1 1 0

celé území celé území Boletice – vojenský prostor

3 2 2

Hranice Čertova stěna

209


Záměr splavnění (blokace ČEZ, TI) Záměry cyklotras - a) hlavní páteř, b) okruh kolem Lipna vč. in-line dráhy napojení na Nová Pec, c) napojení na vnitrozemí, na Rakousko a Bavorsko, d) zahuštění kde to má smysl, e) odpočívadla, hygienická zařízení Využití ploch Natur Park Lipno pro zážitkovou turistiku Bývalá rota PS – wellness hotel Rozšíření silnice III. třídy Lanová a sjezdová dráha Páteřní běžecká trasa Areál sjezdování včetně technického vybavení – dopravní a technická infrastruktura Rozhledny Rekreační komplex, přístaviště yacht Polipenský vodovod TI – ČOV, vodovod, kanalizace Fotovoltaická elektrárna a kotelna na biomasu Šumavské elektrické dráhy Definice vodních ploch pro sport (vodní lyže) – stabilní výška rekreační vodní hladiny, přednost před energetickými účely Společné zařízení výcvikových prostor pro armádu i pro sport (střelba, offroad) Zkapacitnění silnice Splavné části Vltavy pro turisty – vyřešení koncepce, pravidla, regulace, dohled Zpřístupnění lokalit ze studie alternativních zdrojů přímá realizace Rozšíření kapacity lyžařského areálu Biologické odpady - likvidace Rozšíření areálu včetně lanovky Spolupráce s NP na tvorbě zooparku a stezek Obnova parku Adalberta Stiftera Obnova církevních památek Obnova technických a jiných kulturních památek (Schwarzenberský kanál)

Divoká Vltava

1

celé území

3

Přední Zvonková Zadní Zvonková - Nová Pec Nová Pec – hraničník (Hochficht) bývalé hraniční území (dráty) Špičák – vojenský újezd Horní Planá, Kapličky Karlovy Dvory v osadách i kempech Horní Planá Lipno/Vltava – Horní Planá

1 1 0 3 0 2 0 1 1 1 0 1 0

Vojenský újezd Boletice levý břeh Lipna Vltava celé území Kramolín celé území Zadov, Churáňov celé území Vojenský újezd Boletice celé území

0 1 1 3 1 0 3 0 0 0 1

3. skupina – Borová Lada, Kvilda, Kubova Huť, Stožec, Kratušín, Drslavice

210

Klady Atraktivní území pro turisty NP a CHKO – dobrá značka území Fenomén klidu Blízkost hranic rozšíření možností území Historie a historické stopy v území Zachovalá a krásná příroda Patriotismus i „náplavy“ Dopravní dostupnost (silnice i železnice), nejvýše položená železniční stanice Schopnost („otužilost“) vyrovnat se s tvrdšími podmínkami Tuzemská i zahraniční poptávka po turismu (pro všechny vrstvy obyvatel) Čisté venkovské životní prostředí Čistá voda – zejména Blanice Opravené sakrální stavby

Kvilda Borová Lada a všechny obce v NP a CHKO Borová Lada a všechny obce v řešeném území celé území celé území celé území celé území Kubova Huť celé území celé území celé území celé území Kratušín

1 0 0 0 0 0 0 0 2 1 1 0 0

Problémy Nedostatečná podpora státu při ochraně kulturních památek (Husova lípa) Kritický stav místních komunikací

Kratušín + celé území celé území

1 2


Nedostatečné prostředky na kanalizaci u malých obcí Stavební uzávěra na přehradu Zastaralý vodovodní řad, nejasná pravidla pro poskytnutí dotace Nedostatek pracovních míst v místě – především kvalifikovaných, chybí rozmanitost Malé rozpočty obcí Koordinace údržby silnic mezi obcemi Nedostatečné zásobování základním sortimentem – potraviny (placeno z peněz obce – zajíždění pojízdné prodejny) Černé skládky Zvýšené nároky na infrastrukturu způsobené tlakem turismu (finančně dopadá na obec) Nechuť investorů investovat do širšího zázemí – turistické infrastruktury a nabídky aktivit Střídání koncepcí (státu) – nejistota rozvoje obcí Špatná legislativa – malý ekonomický příjem pro obce Nedostatek obecních pozemků – restituce Odchod lidí mimo území NP – 1. zóna – bariéra pohybu Špatná demografická struktura – ekonomický status obyvatelstva Špatná komunikace mezi ekology a obcemi, ignorování obcí Nedostatek financí na obnovu bytového fondu Málo pravomocí, příliš odpovědnosti Prostituce kolem silnice I. třídy Nízká komunikace mezi podnikatelskými subjekty Množství zanedbaných ploch v krajině - sukcese Nulová provázanost turistických služeb mezi NP, CHKO a okolím Nulová koncepce využívání biomasy – hlavně dřevo Nevyváženost turistické sezóny Nepoměrná kritéria přidělování dotací obcím Hygiena životního prostředí mimo NP Nedořešené pozemkové vztahy (restituce) Velká vzdálenost hasičů, záchranky, policie Malá obslužnost území hromadnou dopravou pro místní i turisty Zatížení státní správou (o jeden stupeň navíc) Střet zákonných zájmů – obce a NP Nulová daň z nemovitosti z území NP Nápady Změna zákona o rozpočtovém určení daní a daní z nemovitostí – řešení ekonomických problémů obcí Infrastruktura pro „kryté“ sporty – zabezpečení turistických služeb při nepříznivém počasí Posílit spolupráci mezi obcemi (regionální a finanční), finanční podpora ze stany státu a kraje Dotace na rekonstrukci obecních bytů a na výstavbu infrastruktury (ČOV) Zachování základního školství – dostupnost, umístění Koordinace umisťovaní občanského vybavení v území (hierarchizace center) Vybavit lyžařské areály (zasněžování, osvětlení, stravování…) Páteřní systém hromadné dopravy, malé autobusy, převoz kol (zapojení kraje) Systém záchytných parkovišť a využití jejich výnosů pro obec Koordinace a kofinancování komunálních služeb ze strany kraje (silnice, vodovody) – provozovatel kraj a obce si najímají služby

celé území Kratušín Drslavice, Zábrdí, Kratušín celé území celé území Drslavice

3 0 2 1 3 0

Drslavice, Kratušín

0

Drslavice, Kratušín, Kubova Huť Kvilda, Kubova Huť, celé území Kvilda, Kubova Huť, celé území celé území celé území celé území Borová Lada, Kvilda NP celé území celé území celé území celé území Stožec, Kubova Huť celé území celé území celé území celé území celé území celé území celé území Stožec Stožec Stožec Stožec Stožec Stožec

0 3 1 3 7 0 0 0 1 0 0 3 0 1 0 0 0 1 0 1 0 0 0 0 1 1

celé území

6

celé území

2

celé území

2

celé území celé území celé území Kubova Huť Kubova Huť, Stožec celé území

2 1 3

celé území

6

3 0

211


B Setkání 27. 2. 2008 Poznámky z pracovní konzultace související s rozpracovanou analytickou etapou „Územní studie Šumava“ (ÚSŠ) Termín jednání: středa 27. února 2008 Místo jednání: Český Krumlov; Pozemkový úřad, Plešivec 287 Přítomni: Ing. Jan Nejedlý, ředitel PÚ Český Krumlov (Jiří Hůlka, starosta Horní Planá /Dipl. Ing. Roman Urbanec, Ph.D., jednatel Agrowald Rožmberk, s. r. o. /Ing. Václav Valenta, jednatel společnosti FARMA MILNÁ, s. r. o. /Ing. Vladimír Mackovič, odborný garant zpracování přírodního pilíře ÚSŠ Po představení přítomných a po vstupní informaci o rozpracované analytické etapě „Územní studie Šumava“ účastníci formulovali a vzájemně diskutovali svoje zkušenosti a názory na faktory, které mohou ovlivnit dlouhodobý vývoj šumavského osídlení. V diskusi byly formulovány následující podněty a připomínky: Sociální pilíř NP Šumava byl zřízen usnesením vlády. Obce, na jejichž správním území byl park zřízen, se při správě svého území opírají o zákon o obcích. Přesto, že pravomoci obcí vychází ze zákona, musí akceptovat na svém území omezení, která jsou de facto odvozena od pravomocí daných usnesením vlády. Zákon o NP Šumava nebyl za 15 let trvání NP dopracován. Podle původního záměru na zřízení NP měly být hledány možnosti koexistence ochrany přírody, rekreace a osídlení, měl být upřesňován a zdůvodněn rozsah území NP. Z hlediska dosavadních zkušeností samospráv šumavských obcí však dominuje ochrana přírody bez ohledu na požadavky osídlení, na možnosti rekreace a hlubšího systémového posouzení vyvolaných dopadů. V území by měli být vytvářeny takové podmínky, které přispějí ke stabilizaci trvalých obyvatel Šumavy a jejich přirozenému nárůstu. Je žádoucí podporovat vytváření dlouhodobých vazeb obyvatel na „své“ území (na rozdíl od zvyšování počtu obyvatel umožněním druhotného bydlení). Ekonomický pilíř Obce ve velkoplošně chráněných územích mají omezené spektrum možností činností ve svém správním území. Tato omezení lze i případně ekonomicky vyčíslit, ale pro jednání o jejich kompenzaci nejsou určeny příslušné kompetence. Záměry na druhé straně hranice nemusí projít tak složitým schvalovacím režimem, kterým musí projít záměry na české straně. Přitom kvalita přírodní složky je srovnatelná. České záměry jsou proto méně konkurenceschopné. O převodu státní půdy mezi resorty (obrana, životní prostředí) nebo na obce, na jejichž správním území státní půda leží, by mělo být rozhodnuto na základě systémového posouzení možných dopadů na režim území.

212

Studie MZe prokázala, že nezbytná údržba kulturního charakteru krajiny prostřednictvím zemědělců má třetinové náklady ve srovnání s jinými formami (účelové technické podniky apod.). Existují rozdílné výše dotací na údržbu krajiny v obdobných podmínkách. V ČR (1 100 Kč/ha), v Rakousku (7 400 Kč/ha) a v Německu (14 000 Kč/ha). Je otázkou do jaké míry jsou rozdíly ovlivněny rozdílnou životní úrovní v jednotlivých zemích. Pokračuje trend úbytku pracovních příležitostí v místě (ukončení výroby v Liře, pila v Hůrce končí 29. 2. 2008). Přírodní pilíř Neměl by pokračovat dosavadní trend úbytku zemědělské půdy. Některé plochy jsou ponechávány přirozené sukcesi. Ke stabilizaci udržovaných nelesních ploch by bylo možné i na dále využívat a rozvíjet systém evidence pozemků ELPIS. Jako jeden z indikátorů využívání území by měl být využíván podíl zemědělské půdy z celkové výměry. Nedostatečně jsou formulovány dlouhodobé koncepce NP ve vztahu například k pěstování energetických plodin, alternativním zdrojům. Vyjádření k záměrům jsou často negativní aniž by byla naznačena možnost hledat kompromisní řešení (např. navržená kapacita je zamítnuta jako vysoká, ale není naznačeno jaká kapacita je v dané lokalitě z hlediska ochrany přírody přijatelná). Na celém území NP nejsou obdobné přírodní podmínky. Výrazně se odlišuje například Lipensko od centrální Šumavy. Přesto je na celém území NP uplatňován jednotný přístup. Z hlediska myslivosti se jeví nesrozumitelný rozdílný přístup k zastoupené zvěři na území NP (výrazně snížen stav jelenovitých ve srovnání s jinou zvěří, jako např. rys, vydra, vlk, los). Využívat zkušenosti a poučit se z chyb, které vznikly na druhé straně hranice (rekreace, výstavba, režim údržby krajiny, pravomoci obcí, výstavba větrných elektráren, kompenzace újmy apod.). Pufrační pásmo na hranici, jako ochrana německých a rakouských lesů před kůrovcem. Zapsal a účastníkům jednání záznam mailem zaslal 28. února 2008 Vladimír Mackovič


C Ochrana přírody a krajiny na německé a rakouské straně Šumavy (Ing. Alena Šimčíková)

Přírodní park Bavorský les (Bayerischer Wald) Vyhlášen roku 1967, z jádrové části vznikl 1970 NP Bavorský les. Plocha 3 077 čtverečních kilometrů. Tvoří více než 3 % plochy Bavorska a patří k největším přírodním parkům Bavorska a i celého Německa. Žije zde cca 290 000 lidí. Úkolem přírodního parku Bavorský les je především ochrana přírody, péče o krajinu, vytváření rekreačních možností pro obyvatelstvo. Součást biosférické rezervace UNESCO. Krajina je součástí největší lesní oblasti střední Evropy. Les zde má podíl přibližně 50 %. Představuje strukturovanou rozmanitou krajinu obhospodařovanou malorolníky přírodě blízkým způsobem. Jádrové části parku jsou v přírodních rezervacích a lokalitách Natura 2000.

Extenzivní zemědělství a lesnictví umožnilo mnohde vznik nových biotopů. Změna struktury zemědělství v Německu – ekonomicky se nevyplácí hospodaření na těžko obdělávatelných plochách tím je ovlivněna údržba krajiny, jsou tak ohroženy biotopy i samotná druhová ochrana. Vznikají lada a tím se ztrácí kvalita životního prostředí na něž jsou vázány rostlinné a živočišné druhy. Ostatní plochy jsou naopak velmi intenzivně zemědělsky a lesnicky využívané. Řešení problému – je využíváno řady programů (EU, Bavorský stát) na podporu údržby těžko obhospodařovatelných míst (zejména vlhké louky, chudé louky, údolní nivy a rašeliniště – renaturalizace).

Bayerischer Wald, Český les, Šumava a Mühlviertel – největší souvislá lesní oblast ve střední Evropě

213


Přírodní park Bavorský les zajišťuje organizační stránku využití programů, podporu a kompetentní poradenství. Správa parku podporuje regionální rozvoj: ekologické zemědělství a pěstitelství – zakládání nových ovocných sadů; vydává např. podrobné informace o pěstitelích a producentech v regionu. Národní park Bavorský les Založen 1970 jako první v Německu, rozšířený o nový park 1997 (oblast Falkenstein-Rachel). Celková plocha 24 250 ha je rozdělena na 11 regionálních služebních stanovišť. Součást biosférické rezervace UNESCO. Pro management je stanoven plán (NP – VO Nationalparkverordnung), přesně stanoví oblasti, kde jsou přípustná určitá opatření včetně přechodných ustanovení pro rozšířenou část (Falkenstein-Rachel-Gebiet). Odborný dohled má bavorské státní ministerstvo ŽP, zdraví a ochrany spotřebitele. Zonace NP Bayerischer Wald Zóna I (Naturzone) přírodní zóna průběh přírodních procesů má přednost v podstatě žádné plánování zásahu člověka Plocha : 10 489 ha (= 43 % celkové plochy) Zóna II (Entwicklungszone) zóna vývoje rozdělena na tři oblasti lesy by měly být postupně přenechány přírodnímu vývoji Plocha 8 794 ha (= 36 % plochy parku) se dále dělí na při typy: Zóna II a (lesy ve vysokých polohách severozápadní části – oblast rozšíření) Do roku 2017 by zde měla být účinně použita opatření v boji proti kůrovci, aby se zabránilo rychlému a plošnému zániku smrkových lesů. Plocha II a zaujímá 1.411 ha. Zóna II b (ochranná zóna vysoko položených lesů – oblast rozšíření) Do roku 2017 by zde měla být rovněž použita účinná opatření v boji proti kůrovci. Plocha II b zaujímá 2 162 ha. Zóna II c (oblast mezi ochrannou zónou kolem vysoko položených lesů v části rozšíření a v okrajových částech) Lesy by měly postupně přivedeny k přirozenému vývoji. Plocha II c zaujímá 5 221 ha. Zóna III, (Randbereich) okrajová část trvale účinná opatření na ochranu sousedních lesů Plocha 4 542 ha (= 19 % plochy parku)

214

Zóna IV, (Erholungszone) rekreační zóna zajištění funkce zařízení pro návštěvníky zajištění provozu Plocha 410 ha (= 2 % NP) Zdroj: Zonierungskarte (JPG 0,1 MB) http://www.nationalpark-bayerischer-wald.bayern.de/detail/waldmanagement/ zonierung/ausfuehrlich.htms

Stručná charakteristika NP: nepřerušená kontinuita osídlení, s tím související hustší infrastruktura kontinuální způsob péče o krajinu – extenzivní zemědělství a lesnictví dynamika zonace parku směřuje k bezzásahovosti jasně identifikovatelná návštěvní místa umožňují usměrnění návštěvníků přístup správy je daleko více otevřený veřejnosti, založený na maximálním přiblížení funkce přírodních procesů a jejich porozumění návštěvníky např. průvodcovské služby, komentované vycházky, stanování v „divoké přírodě“, větší důraz na péči o návštěvníka, preference „poučeného“ návštěvníka rekreace se soustředí na pěší a cykloturistiku a na prožitek z přírody preference autobusové dopravy před dopravou osobními vozy národní park není izolovaná jednotka je provázaný mnoha vztahy s okolím, proto musí být zajištěno, aby přírodní vývoj lesa v parku neměl žádný negativní vliv na okolí Mühlviertel – Horní Rakousko: lesnatá oblast s políčky charakteristická žulovými viklany, využívaná zejména k rekreaci, není plošně chráněná institutem ochrany přírody Národní park Mühlviertel (Rechberg) v jihovýchodní části Horního Rakouska nesousedí přímo s ČR plocha 317 ha typické žulové formace extenzivní zemědělství uvnitř parku zachovalo cenné biotopy pěší turistika, horská kola, prožitek pobytu v přírodě výstavy pod širým nebem znovu obnoven chov ovcí na údržbu krajiny a pro poučení návštěvníků informace o lidovém léčitelství a pěstování bylin prodej přírodních produktů Zdroj: http://www.naturpark-muehlviertel.at/


Sídla se zachovalou urbánní formou a prostorovou kvalitou základní sídelní jednotka

katastr

Švihov díl 3 - Chvalovice Jirkalov Kamenná Lhota Koryto, Psí Koryto Sudslavice Přečínské Chalupy Švihov díl 2 - Škarez Švihov díl 1 - Švihov Kratušín Kvilda díl 2 - Františkov Jaroškov Úbislav Škarez 2.díl Čábuze Tejmlov Bošice Lhota nad Rohanovem Milíkov Přečín Peckov Bořanovice Pravětín Vnarovy Výškovice Vrbice Hodonín Masákova Lhota Putkov Vyšší Brod Horní Dvořiště Horní Planá Hořice na Šumavě Stachy Frymburk Vimperk Vyšovatka Ptákova Lhota Včelná pod Boubínem Hamerské domky Vilémov Hrabice Račov Pernek Zvěřenice Svinná Lada Dobrá Mlynářovice

Švihov u Lažišť Stachy Hrabice Koryto Výškovice u Vimperka Přečín Švihov u Lažišť Švihov u Lažišť Kratušín Kvilda Jaroškov Úbislav Šumavské Hoštice Čábuze Javorník u Stach Javorník u Stach Lhota nad Rohanovem Lhota nad Rohanovem Přečín Vlkonice u Vacova Bořanovice u Vimperka Pravětín Výškovice u Vimperka Výškovice u Vimperka Vrbice u Vacova Hodonín u Zdíkovce Masákova Lhota Putkov Vyšší Brod Horní Dvořiště Horní Planá Hořice na Šumavě Stachy Frymburk Vimperk Vyšovatka Žár u Čkyně Včelná pod Boubínem Kvilda Kvilda Hrabice Račov Pernek Zvěřenice Svinná Lada České Žleby Mlynářovice

hodnota A A A A A A1 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A2 A3 A3 A3 A3 A3 A4 A4 B B B1 B1 B2 B2 B2 B3 C C1 C1 C1

vysoká architektonická hodnota

poznámka

x x

x x

x

x x

pouze cenné jádro pouze cenné jádro pouze cenné jádro pouze cenné jádro pouze cenné jádro pouze cenné jádro pouze cenné jádro x

x

x x x x

215


základní sídelní jednotka

katastr

Hlásná Lhota Jelení Saladín

Hlásná Lhota Nová Pec Saladín

hodnota C2 D D2

vysoká architektonická hodnota x x x

poznámka

legenda písmeno – dochovalost jádra – 5 stupňů / číslo – urbanistická hodnota nové zástavby – 5 stupňů

Zachovalost plužin obec Strážný Vimperk Vimperk Vimperk Volary Volary Záblatí Záblatí Záblatí Zbytiny Zbytiny Vimperk Volary Kvilda Boletice Borová Lada Buk Černá v Pošumaví Drslavice Frymburk Horní Planá Horní Planá Horní Vltavice Horní Vltavice Horní Vltavice Křišťanov Lenora Nicov Přední Výtoň Stachy Stožec Strážný Strážný Strážný Strážný Šumavské Hoštice Šumavské Hoštice Vimperk Vimperk

216

základní sídlení jednotka Hliniště Pravětín Skláře Veselka Krejčovice Mlynářovice Hlásná Lhota Křišťanovice Řepešín Koryto Sviňovice Lipka Milešice Bučina Maňávka, Česká Maňava Knížecí Pláně Včelná pod Boubínem Plánička Švihov Milná Hodňov Pernek Nová Horní Vltavice Račí Žlíbky Markov Houžná Studenec Zadní Výtoň Jaroškov České Žleby Řasnice Dolní Světlé Hory Horní Světlé Hory Silnice Škarez 2.díl Vojslavice Bořanovice Boubská

zachovalost plužin A A A A A A A A A A A A A A-B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B B


obec Vimperk Vimperk Vimperk Vimperk Volary Záblatí Záblatí Záblatí Zdíkov Vacov Loučovice Nicov Nicov Vacov Boletice Borová Lada Drslavice Horní Vltavice Horní Vltavice Lipno nad Vltavou Loučovice Nicov Přední Výtoň Přední Výtoň Stachy Stachy Stožec Stožec Strážný Strážný Šumavské Hoštice Vacov Vacov Vacov Vacov Vimperk Vimperk Vimperk Volary Vyšší Brod Záblatí Záblatí Zdíkov Zdíkov Želnava Buk Kratušín Vacov

základní sídlení jednotka Hrabice Klášterec Vimperk-střed Výškovice Horní Sněžná Albrechtovice Horní Záblatí Petrovice Branišov Vacov Dvorečná Nicov Milov Benešova Hora Boletice Černá Lada Švihov Březová Lada Polka Slupečná Mnichovice Řetenice Jasánky Pasečná Jirkalov Michalov Nové Údolí Stožec Stodůlky Strážný Šumavské Hoštice Nespice Přečínské Chalupy Rohanov Vlkonice Křesanov Cejsice Solná Lhota Soumarský most Vyšší Brod Saladín Zvěřenice Hodonín Račov Želnava Vyšovatka Chlístov Žár

zachovalost plužin B B B B B B B B B B? B+ B+ B+ B+ C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C C? C? C?

legenda A – zachovalá /B – částečně zachovalá /C – fragmenty plužin

217


Sídla s narušenou urbánní strukturou okr. obec CK Boletice CK Boletice CK Boletice CK Boletice CK Boletice CK Boletice CK Boletice PT Borová Lada CK Černá v Pošumaví CK Černá v Pošumaví CK Černá v Pošumaví CK Černá v Pošumaví CK Frymburk CK Frymburk CK Frymburk CK Frymburk CK Frymburk CK Frymburk CK Horní Dvořiště CK Horní Dvořiště CK Horní Planá CK CK CK Horní Planá CK Horní Planá CK Horní Planá CK Horní Planá CK Horní Planá CK Horní Planá CK Horní Planá CK Horní Planá CK Horní Planá PT Lenora CK Lipno nad Vltavou CK Lipno nad Vltavou CK Loučovice CK Loučovice CK Loučovice PT Nová Pec PT Nová Pec PT Nová Pec CK Přední Výtoň CK Přední Výtoň PT Stachy PT Strážný PT Strážný PT Vacov PT Vimperk PT Vimperk PT Volary

218

část obce Boletice Boletice Boletice Boletice Boletice Boletice Boletice Borová Lada Černá v Pošumaví Plánička Plánička Plánička Blatná Frymburk Milná Milná Milná Milná Český Heršlák Český Heršlák Bližší Lhota CK Horní Planá Hory Hory Hory Hory Hory Hory Hory Hory Lenora Slupečná Slupečná Loučovice Loučovice Loučovice Láz Nová Pec Nové Chalupy Přední Výtoň Přední Výtoň Stachy Řasnice Strážný Vacov Cejsice Vimperk I Volary

ZSJ Arnoštov Boletice Boletice Boletice Polná Polná Polná Borová Lada Černá v Pošumaví Plánička Plánička Plánička Blatná Frymburk Milná Milná Milná Milná Český Heršlák Český Heršlák Přední Zvonková CK Horní Planá Hory Hory Hory Hory Hory Hory Hory Hory Lenora Slupečná Slupečná Loučovice 1.díl Loučovice 2.díl Martínkov Nová Pec Nová Pec Nové Chalupy Předmostí Přední Výtoň Churáňov-samoty Řasnice Strážný Vacov Cejsice Vimperk-střed Volary-střed

ZSJ díl urb hodnota Arnoštov 4 Boletice E4 Dolany D4 Podvoří D5 Polná D4 Květušín E4 Dětochov E5 Borová Lada D4 Černá v Pošumaví C4 Radslav D5 Jestřábí I 5 Jestřábí III 5 Blatná E4 Frymburk A5 Milná D4 Hrdoňov E4 Hruštice E5 Lojzovy Paseky C5 Český Heršlák E4 Valtrov 4 Přední Zvonková E4 Horní Planá - chat. Kol. 4 Horní Planá B4 Hory E4 Hůrka -chatová kolonie I 4 Hůrka -chatová kolonie II 5 Hůrka a 4 Karlovy Dvory D4 Maňava D4 Žel. Zast Černá v Poš. B4 Jenišov E4 Lenora C4 Slupečná D4 Kobylnice E5 Loučovice 1.díl 5 Loučovice 2.díl 5 E4 Nová Pec díl 1 E4 Nová Pec díl 2 E4 A4 Předmostí E4 Přední Výtoň D4 Churáňov 2 C4 Řasnice D5 Strážný D4 Vacov A4 Cejsice díl 1 D4 Vimperk-střed díl 1 A4 Volary-střed C4


okr. CK CK CK PT PT PT

obec Vyšší Brod Vyšší Brod Vyšší Brod Zbytiny Zbytiny Zdíkov

část obce Dolní Jílovice Studánky Vyšší Brod Blažejovice Zbytiny Zdíkov

ZSJ Dolní Jílovice Studánky Vyšší Brod Blažejovice Zbytiny Zdíkov

ZSJ díl Kyselov Studánky Vyšší Brod Blažejovice Zbytiny Zdíkov

urb hodnota E4 C4 A4 D4 D4 A4

legenda pův.urb. struktura A – zcela zachována /B – mírně narušená /C – narušená /D – téměř nečitelná /E – zaniklá nová zástavba z hlediska vztahu k původní struktuře sídla a krajinnému rázu 1 – vhodně doplňující /2 – mírně narušující /3 – narušující /4 – silně narušující /5 – devastující

219


Územní studie ŠUMAVA Objednatel: Jihočeský kraj U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice, IČ: 708 906 50 zastoupený: ve věcech smluvních RNDr. Jan Zahradník, hejtman kraje, ve věcech technických JUDr. Luboš Průša, ředitel KÚ Jihočeského kraje, PhDr. Jan Stráský, poradce hejtmana, Ing. arch. Radek Boček, vedoucí odd. územ. plánování Zhotovitel: České vysoké učení technické v Praze (dále jen „ČVUT“), veřejná vysoká škola, Fakulta architektury Zikova 4, 166 36 Praha 6, IČ: 6480 7700 Tel. 224 354 981, mail: [email protected] zastoupený: ve věcech smluvních Doc. Ing. arch. Ir. Zdeněk Zavřel, na základě prohlášení rektora ČVUT, ve věcech technických a autorských Ing. arch. Jitka Mejsnarová, autorizovaný architekt, ve věcech technických a organizačních Ing. arch. Vít Řezáč Autorský kolektiv Sociální pilíř Ing. arch. Jitka Mejsnarová RNDr. Jiří Jedlička Ing. Kateřina Vrbová Přírodní pilíř Ing. Vladimír Mackovič Ing. Terezie Černochová Ing. Alena Šimčíková Ing. Zdeněk Zídek Ing. Stanislav Mach Ing. Květa Zelenková Ing. Dan Bubák Ing. Pavel Lhotský Hospodářský pilíř Prof. Ing. arch. Karel Maier, CSc Ing. arch. Miroslav Krátký Hodnoty Ing. arch. Laura Jablonská Ing. arch. Martin Augustin, PhD. Zdeňka Zymáková Grafika Ing. arch. Tomáš Russe Ing. Daniel Franke Ing. arch. Jakub Vorel, PhD. Ing. Filip Drda Sazba Jitka Krajdlová Ing. arch. Zdeněk Černý

Územní studie ŠUMAVA

Recommend Documents