Strana 1 z 31
UZDRAVTE SVŮJ ŽIVOT ČÁST II. Chybějící kousky I.
Strana 2 z 31
Prohlášení Jsem srozuměn(a) a beru zodpovědnost za svůj emoční a fyzický stav jak během čtení tohoto dokumentu, tak i po jeho dokončení. Poučím ostatní, kterým budu pomáhat pomocí technik zde obsažených, aby i oni sami vzali zodpovědnost za svůj emoční a fyzický stav. Budu tyto techniky používat pod vedením kvalifikovaného terapeuta. Nebudu používat tyto techniky v případě, že situaci shledám neadekvátní. Na základě ostatních ustanovení tohoto prohlášení mohu užívat tyto techniky sám (sama) za sebe. Beru veškerou zodpovědnost za to, jak tyto techniky použiji a neodvolám se ani na Tomáše Březinu, DiS. ani na jiné v případě, že vzniknou stížnosti. Rozumím, že ani Tomáš Březina, DiS. ani nikdo jiný není zodpovědný za to, jak techniky používám a co s nimi dělám.
Strana 3 z 31
Obsah
UZDRAVTE SVŮJ ŽIVOT..................................................................................................................2 ČÁST II................................................................................................................................................2 Chybějící kousky I...........................................................................................................................2 Prohlášení.............................................................................................................................................3 Obsah....................................................................................................................................................4 Předmluva k této lekci..........................................................................................................................5 Velká kapitola o cílení na problém.......................................................................................................6 Úkol 1..........................................................................................................................................8 Jak cílit a neminout?........................................................................................................................9 Submodality...................................................................................................................................10 Metafory.........................................................................................................................................14 Odpor / Vzdor................................................................................................................................16 Úkol 2........................................................................................................................................17 Žádné vzpomínky? Žádný problém...............................................................................................18 To co jsme, to hledáme.......................................................................................................................21 Dva modely světa...............................................................................................................................23 2. Vyšší model světa..................................................................................................................26 Flip (Přetočení)...................................................................................................................................29 Technika výrazu tváře.........................................................................................................................30
Strana 4 z 31
Předmluva k této lekci V předchozích lekcích jsme se naučili spoustu zajímavých a důležitých faktů o FasterEFT a také o tom, jak funguje naše vlastní mysl. Možná již nyní začínáte „být postiženi“ sledováním projevů vlastního těla. Všímáte si silných i slabých pocitů, abyste dokázali určit, zda-li Vám jsou či nejsou příjemné a jestli je potřeba na ně ťukat. Všímáte si, co je dobrý a co špatný stres a podle reakcí některých z Vás zjišťuji, jakou službu pro Vás tento kurs zatím vykonal. Chápu žě někteří z Vás možná pochopili, že k tomu, aby to vše začalo dávat smysl, je třeba ještě něco. Jsou to chybějící kousky skládačky, které začnete postupně objevovat právě v této lekci. Dávejte tedy dobrý pozor, protože jakmile pochopíte, všimnete si, že všechno začíná najednou dávat smysl v podobě mnohem většího obrazu, než byl doposud. Je to, jako když jste v nějakém obrovském chrámu a na protější stěně o pár desítek, či stovek metrů vidíte obraz osvětlený kostelní svící. Vidíte, že obraz je veliký, ale nedokážete si představit jeho majestátnost, až do okamžiku, kdy přijdete opravdu blíž a zjistíte, že obraz je ještě desetkrát větší, než jste si z dáli mysleli. Všímáte si propracovanosti tisíců detailů, které zaplňují celý prostor obrovského obrazu. Vidíte, že ač se Vám obraz zdal krásným už z dáli, teď to vše začíná dávat jakýsi smysl. Teď je právě ten čas, začít hledat pravý smysl a „nakopnout“ Vaše dosavadní pochopení a znalosti a zasadit jednotlivé chybějící kousky skládačky na správné místo.
Strana 5 z 31
Velká kapitola o cílení na problém V průběhu Vaší práce na sobě samotných jste si jistě mohli povšimnout, že některé věci jdou lépe a některé hůře. Některé problémy mizí již po „prvním kole“ (vzpomeňme si na TOTE z první lekce) a s některými „parchanty“ máme víc práce. Proč se to tak děje? Z jakého důvodu některé problémy i bolesti mizí velmi rychle a některé se nás drží a pouští se nás jen velmi pomalu? Když FasterEFT praktici pracují s lidmi, musí se zejména naučit dobře cílit. Pokud to jde, začínáme ze „široka“ a ono to někdy skutečně dost dobře funguje. Proto někteří lidé, se kterými jsem pracoval, si občas všimnou pěkného povídání, které jim předříkávám při ťukání. Jelikož jsem dosud nebyl příliš výřečný, není ho mnoho, ovšem pokud se „rozvášním“ a začnu povídat, mí klienti to téměř vždy okomentují tím, jak se jim ta část a to, co jsem povídal, líbilo... Jenže někdy pěkné povídání „zeširoka“ na problém prostě nezabírá a my musíme jít do naprostých detailů. Musíme rozebírat problém po malých i větších kouscích, abychom se dostali tam, kam potřebujeme. Stejně tak, když pracuji s nějakým klientem všímám si, že jsou jsou věci, které jako klienti mnohdy nevidíme. Povídáme o svém problému, myslíme si jednu věc, ale terapeut vidí věci úplně jinak. Pečlivě poslouchá, dělá si poznámky a pak na nás najednou „vybafne“ s něčím, nad čím jsme ani nepřemýšleli, ale hodně nás to dokáže „vytočit“ ihned, jakmile nám to řekne. A terapeut vidí, dle naší reakce, že již uhodil hřebíček na hlavičku. Nemáme rádi, když o sobě slyšíme pravdu a to tím méně, čím méně lichotivá je. Pak to například vypadá tak, že klient se velmi velmi naštve na svého terapeuta a musíme dokonce pracovat i se vztekem a nenávistí, které cítí směrem k tomu, kdo mu pomáhá. Nezřídka kdy se tedy stává, že lidem stále opakuji: „Nestojíš za nic.“ a nebo „Jsi hloupá.“ Není to o tom, že bych chtěl někomu při terapii ubližovat, ale pokud takovéto prohlášení vyvolává v někom z nás (obzvlášť, pokud je adresováno na naší osobu) nějakou nepříjemnou reakci, znamená to, že někde uvnitř nás je něco, jakási část, která tomu věří. Nepřestanu do ní píchat a šťouchat, dokud se mi nepodaří, jí vytáhnout za pačesy a klient tuto část nenechá jít. Vzpomínám si nyní na příběhy ze svých sezení, které vypráví Robert G. Smith. Vypráví o Strana 6 z 31
tom, že jakási jeho klientka zažila nepříjemný rozchod se svým přítelem a jeho nová přítelkyně jí na vrata její garáže načmárala nápis BITCH (Čubka). Před začátkem sezení tato žena nebyla schopna obsah toho nápisu ani vyslovit a vždy propadla šílenému záchvatu pláče. Po dvou hodinách sezení však byla klientka nejen smířená s bolestným rozchodem, žárlivostí apod., ale také si vesele zpívala písničku, jejíž slova byla asi taková: „já jsem čubka, já jsem děvka, já jsem kurva...“ Možná se Vám to nyní zdá kruté, nejste zvyklí mluvit podobným jazykem. Možná kdyby to řekl někdo Vám nebo o Vás, vyvolalo by to ve Vás také nějakou nepříjemnou reakci. Od toho dne již tato slova vyslovena neměla nad touto klientkou žádnou moc, a co nad Vámi??? Jaká je Vaše reakce na věci, které jste slyšeli o své osobě. Jaké nadávky Vám nejvíce ubližují, které nad Vámi mají největší moc??? Když dělal jednou Robert Smith sezení po skype a prohlásil něco nelichotivého na stranu klientky, ona okamžitě položila hovor a dožadovala se omluvy. Nejdříve se omluvy zdráhal, ale posléze tedy řekl, že se omlouvá a klientka opět obnovila skype spojení. Ovšem v okamžiku, kdy se připojili, Robert prohlásil, že s tou omluvou lhal. Potom se mu však podařilo tuto moc z onoho prohlášení sebrat a klientka byla svobodná. Dokonce i mně se stalo, že mi klientka položila hovor pět minut před koncem našeho sezení. Na příštím sezení jsme to však spolu zvládli a vše bylo v pořádku. Pokud si však chceme doopravdy pomoci, bude nám na nic chodit okolo horké kaše a nebo mlátit klackem okolo keře. Musíme jít tam, kde nás to nejvíce zasáhne a změnit to přesně v tomto místě tak, aby již nikdy žádná část nás samotných nemusela skrývat tuto strašnou pravdu a přesvědčení o nás samotných. Pokud jsem někoho z Vás nyní urazil, tak se omlouvám (ovšem se skříženými prsty)... říkal jsem, že to nebude vždycky snadné, ale pokud chcete změnit svůj život, musíte změnit to, co máte uvnitř.
Strana 7 z 31
Úkol 1 Proto Váš první úkol k této lekci bude další seznam. Seznam slov, které Vás iritují, rozčilují. Řekněte to sobě, řekněte to o sobě a seberte jim veškerý význam, který pro Vás mají. Jsou to jen slova. Jen seskupení písmenek, hlásek, souhlásek a slabik. Nic víc, nic míň. Vy jste Ti, kdo jim dává ten opravdový význam a nyní je čas, vzít jim moc, kterou nad Vámi mají. Zapište si a zbavte se vzpomínek na to, jak Vás někdo otituloval těmito nehezkými slovy a nebo si všimněte také toho, co jste si tak dlouhou dobu povídali sami o sobě. Jednou velmi účinnou technikou, kterou Robert Smith velmi často používá, aby navodil „příjemné“ stavy u svých klientů je tzv.: Pick, poke & Provoke (Vyvolat, rýpnout a vyprovokovat). Použijte tuto techniku na sobě a nebo dovolte ostatním, kteří vždy měli na to, aby Vás rozebrali, odsoudili, říkali Vám, co děláte špatně – aby to udělali znovu. Nyní se ale s nimi nehádejte. Nechte si to líbit. Všimněte si, co Vám dělá opravdu špatně a zbavte se toho jednou pro vždy. Dovolte to Vašim druhům a družkám, manželům, manželkám, dětem, šéfům i učitelům ve škole nebo přátelům. Až s tím skončíte, budete se cítit mnohem, mnohem lépe... Pozor: Pokud však plánujete zkoušet něco podobného a „provokovat“ své blízké, musíte si uvědomit, že pokud nejste v pozici skutečného terapeuta, může se Vám to dost snadno vysmeknout z rukou, protože oni nemají znalosti jako Vy a mohli by si to brát osobně.
Strana 8 z 31
Jak cílit a neminout? Zapomeňme teď na to, co jsem říkal o tom, jak terapeuti pracují s klienty a jak se snažíme cílit zeširoka. Vaším úkolem nyní bude naučit se cílit naprosto přesně a bezchybně. Chci, abyste se naučili vždy zamířit na střed terče, kde to bude mít ten největší efekt a čehož následkem budou ty největší a nejrychlejší změny. Vzpomeňme si nyní na naše vnitřní reprezentace, o kterých jsme si povídali v minulé lekci. Naše vnitřní reprezentace zkušeností a vzpomínek obvykle nabývají podob obrazů, zvuků a pocitů. V mnohých případech nám bude skutečně stačit, abychom při práci s vizuálními vzpomínkami říkali: „Tento obraz, nechávám ho jít.“ U auditorních (sluchových) to bude: „Tento zvuk (hlas, či slova), nechávám je jít.“ A kinestetických bude samozřejmě: „Tento pocit, nechávám ho jít...“ Ano, mnohdy to funguje a zabírá. Ovšem, co když ne? Co když pouze toto nefunguje a nezabere? Pak už přicházejí na řadu tzv. Submodality.
Strana 9 z 31
Submodality Kvality modalit a stavební bloky našich zážitků. Zavřete nyní oči, zhluboka se nadýchněte a vyberte si nějakou vzpomínku. 1) Vizuální Pokud ve vzpomínce vidíte nějaký obraz, podívejme se nyní spolu na jeho klíčové aspekty. Jaké jsou jeho barvy: Je barevný, nebo černobílý? Jaká je vzdálenost obrazu: Je blízko a nebo daleko? Umístění: Kde se obraz nachází – přímo před Vámi, nebo bokem? Velikost obrazu: Je obraz velký, nebo malý? Asociace: Vidíte v obrazu svou osobu, a nebo se na obraz díváte vlastníma očima? Ostrost: Je tento obraz ostrý a nebo rozmazaný? Místo zaměření: Díváte se na jeden určitý bod neustále a nebo pozorujete celý obraz a neustále prozkoumáváte jeho jednotlivé části? Orámování: Je obraz uložen v nějakém rámu, či je panoramatický? Film: Jedná se o film a nebo statický obraz? Pokud je to film: Je rychlý, normání a nebo pomalý? Kontrast: Jaká je úroveň kontrastu v obraze? Typ: Je obraz 3D a nebo plochý? Úhel pohledu: Z jakého úhlu se na obraz díváte? Je rovně před Vámi a nebo se na něj díváte z nějakého úhlu? 2) Auditorní Slyšíte ve vzpomínce nějaké zvuky či hlasy? Začněte si opět všímat jednotlivých detailů. Umístění: Odkud zvuk či hlas přichází? Je ve Vaší hlavě nebo někde venku? Hlasitost: Jak je zvuk hlasitý? Je silný a nebo slabý? Výška: Je tento zvuk vysoký a nebo naopak hluboký? Tón: Jaký je tón zvuku? Trvání: Jak dlouhý tento zvuk je? Je krátký a nebo například trvá neustále? Unikátnost: Je tento zvuk něčím unikátní? Strana 10 z 31
Kvalita: Je čistý a nebo je něčím pokažený a smíchaný například se šumem nebo něčím jiným? Rytmus: V jakém rytmu se tento zvuk ozývá? 3) Kinestetický Cítíte někde v těle nějaký pocit? Všimněte si: Umístění: Kde přesně je ten pocit? Velikost: Je to jen malé místečko a nebo je ten pocit rozlehlý? Textura: Je pocit drsný a nebo jemný? Intenzita: Jak je ten pocit intenzivní? Pohyb: Pohybuje se ten pocit z místa na místo a nebo se nějakým způsobem například točí jako tornádo? Teplota: Jakou má ten pocit teplotu? Je horký, nebo studený? Je tento pocit suchý a nebo vlhký? Tlak: Je tento pocit jako tlak? Jak velký? Váha: Jedná se o tíživý pocit? Kolik váží? 4) Čichový Jsou ve vzpomínce přítomny nějaké pachy? Jsou ve vzpomínce přítomny nějaké vůně? Síla: Jsou vůně silné a nebo slabé? 5) Chuťový Chuť: sladké, slané, kyselé, hořké Povrch Příchuť Umístění na jazyku Vraťte se zpátky!
Strana 11 z 31
Zapamatujte si, jaké submodality používáme a v případě, že bude třeba, vraťte se k tomuto seznamu, abyste se naučili přesněji cílit na problém. Submodality jsou totiž velmi mocným nástrojem právě proto, že dohromady dávají celek. Pokud dokážeme změnit jednotlivé submodality našich zážitků a zkušeností, celky se zákonitě změní také. Se submodalitami může být dokonce zábava. Pokud byste například chtěli prohodit dvě jídla: jedno, které milujete a druhé, které nesnášíte. Je možné pouze za využití submodalit docílit toho, že například: zmrzlinu, kterou jste doteď milovali, budete nesnášet a jogurt, který jsem dosud nesnášeli, budete milovat. To pouze tím, že přehodíte kvality reprezentací Vašich oblíbených a neoblíbených jídel a „zacvaknete“ a zamknete je na nové místo. Naším úkolem však nyní je zejména porozumět jednotlivým základním stavebním kamenům a všimnout si, jak změna těchto malých prvků změní celkový problém. Jakým způsobem tedy budete přesněji cílit na problém? Začněme úplně od začátku: Všimněte si, jak víte, že máte tento problém... Všimněte si obrazů, zvuků, pocitů a všimněte si těch nejmenších prvků a kousíčků podle seznamu výše. Ukažme si to například u pocitů: Řekněme tedy, že cítíte nějaký pocit v břiše. Všimněme si, kde přesně se nachází a jaký je to pocit. Je to tlak? Všimněte si, jak velký tlak to je. Jaká je jeho rozloha, na které místo to přesně tlačí, jak je silný. A pak už bude stačit naše obvyklé: Nechávám to jít. A nebo můžete říci: „Tenhle silný tlak v žaludku, nechávám ho jít.“ Nebo řekněme, že cítíte například tíhu na prsou. Můžete tedy říct: „Nechávám odejít tuhle tíhu na prsou, nebo pokud jste si při procházení seznamu řekli, že je to tak sto kilo, řekněte: „Pouštím tuhle stokilovou tíhu na prsou.“ Pokud třeba pracujete s nějakou bolestí, mohli byste například říci: „Nechávám odejít tuhle ostrou, bodavou, tepající bolest na spánku.“ Ťukejte způsobem, který znáte a potom se k tomu vraťte. Možná bolest, či pocit ještě přetrvává, ale podívejte se na tu součást, na kterou jste ťukali a prozkoumejte ji znovu. Všimněte si toho, co se změnilo.
Strana 12 z 31
Je to opravdu tak snadné. Je jen potřeba trochu blíže celou vzpomínku nebo problém prozkoumat. Protože právě v těch nejmenších kouscích mnohdy naleznete největší změny...
Strana 13 z 31
Metafory Co jsou metafory? Možná jste si někdy všimli, že když pracujete na svých problémech, máte pocit, jakoby Vám někdy něco připomínalo něco jiného. Pro mě je velmi důležité, abych při práci poslouchal, když klient říká: „Je to jako“, nebo „Je to přesně jako“, protože v ten okamžik vím, že se mi v následujících větách předhodí metaforu, se kterou budeme pracovat. Metafory na sebe berou nejrůznější podoby. Cokoli co si dokážete i nedokážete představit se Vám může zjevit před očima, či to nějak dokážete vnímat. Jak se takovéto metafory projevují a co máte sledovat? Někdy Vám třeba připadá, že máte na hrudi obrovský balvan, nebo celý svět na ramenou. Někdy se také stává, že se ocitnete v jakési mlze, či potkáváte velmi zvláštní postavy. Já osobně jsem u klientů zažil nejrůznější věci. Jedna klientka například byla jakoby uzavřena v obrovském černém válci a jedna hovořila dokonce s andělem smrti. Nevíme přesně, proč se takové metafory objevují, ale je to způsob naší mysli, jak nám ukázat, kde je třeba něco změnit. V metaforách nemusíme hledat nějaký složitý význam. Mohli bychom nad tím strávit měsíce a roky a stejně bysme asi nepřišli na to, co přesně reprezentují. Vůbec to pro nás není důležité. Co je důležité? Víme, že tam je. Cítíme, jakobychom měli toto stokilové závaží na prsou a nebo vnímáme cokoli, co nám naše nevědomá mysl předhodí. Naším úkolem tedy je: všimnout si co tam je a neanalyzovat a nebádat. Prostě začneme ťukat a naše prohlášení bude asi následující... Nechávám odejít to stokilové závaží na hrudi. Pouštím tu kládu, která mě tíží na ramenou. Nechávám odejít ten černý válec, který mě obklopuje. …
Strana 14 z 31
Někdy se skutečně stává, že začneme ťukat na tuto metaforu a nedostaneme se ani ke skutečné vzpomínce. Tyto metafory jsou zde však pro to, aby ji plně nahradily a my změnou metafory vyřešíme to, co je potřeba a náš problém zmizí. Nebojte se tedy metafor, ať jsou jakkoli děsivé. Prostě si jich všimněte, všimněte si jejich detailů a submodalit a ťukejte. Potom si všimněte, jak se metafora změnila a pokračujte, dokud nebude kompletně pryč.
Strana 15 z 31
Odpor / Vzdor Pokud jste již začali poctivě pracovat na svém seznamu a řešit jednu vzpomínku poprvé, určitě se Vám stalo něco podobného. Ťukáte a pracujete znovu a znovu a vzpomínka se mění, všechno se lepší. Najednou však přijde něco, co jsme nečekali. Dostaví se nová vzpomínka na kterou jste zapomněli a Vám se tam doopravdy nechce jít, protože například: •
Nic takového už nechcete znovu cítit
•
Nechcete změnit svou vzpomínku
•
Jste přesvědčeni, že se to tak opravdu stalo
•
Nebo si říkáte, že je to už dobré, že tam určitě nic tak strašného nebude
•
Nebo Vás napadne: „Kdo budu, zbavím-li se téhle vzpomínky?“
Nebo se Vám neobjeví nová vzpomínka a Vám se začne zdát, že ta vzpomínka se přestává hýbat a už se Vám nechce s ní pracovat a že už je to lepší a že si něco z toho můžete nechat. Teď pozorně poslouchejte: „Narazili jste na odpor a to je to, co jste hledáte!“ Existuje jedno psané i nepsané rčení: „To, čemu vzdorujete, to přetrvává!“. Vaším skutečným úkolem tedy nyní je: Zabrat ještě víc a pracovat, dokud neprolomíte tento odpor. Uvědomte si, že všechno, co si v tuto chvíli říkáte, jsou jen lži, které Vás mají udržet tam, kde jste. Pokud chcete docílit skutečné změny, musíte najít tento odpor. Jakmile jej najdete, našli jste cíl – vztek nebo strach z něčeho, kam se nechcete pustit a právě toto je Váš „Hrnec zlata na konci duhy.“ Najděte to a usmiřte se s tím. Toto je Váš dar od Boha. Potom můžete s klidným svědomím říci, že jste natolik silní, že dokážete to co chcete a budete tím, čím chcete být. „Váš nejlepší nepřítel je Váš nejlepší lék.“ A Ti kdo příjdou do Vašeho života a píchnou do vosího hnízda Vašich emocí jsou ti, kteří Vám dávají tu největší příležitost změnit Váš život, když se usmíříte s tím, co máte uvnitř. Oni jsou Vaše největší dary. Strana 16 z 31
Úkol 2 Hledejte odpor ve Vašem životě. Hledejte to, do čeho se Vám nechce. Hledejte to, čemu se vyhýbáte. Máte ve Vašem mírovém seznamu vzpomínky či události, které si necháváte až na konec? Právě teď je čas je vytáhnout a předsadit je před všechny ostatní a pustit se do nich s co největší vervou. Nebude to nejsnazší cesta, ale na konci Vás čeká sladká odměna...
Zapamatujte si: Nikdo nemá rád změnu. Jediný, kdo uvítá změnu je dítě, které potřebuje přebalit. Vy jste teď ale jiní. Vy jste se rozhodli vítat změnu do svého života. Vy začínáte mít změnu rádi a posunujete se za hranice zóny komfortu, abyste dosáhli všeho, po čem v životě toužíte.
Strana 17 z 31
Žádné vzpomínky? Žádný problém. Mnozí se mě ptají. Co dělat, když nemají vzpomínky. Musíte si uvědomit, že naše podvědomá mysl se nám někdy snaží věci skrývat, abychom si jich nemohli všimnout vědomě. Asi je to dobře. Popřemýšlíme o tom například na základě tohoto příběhu: Dvě sestry (dvojčata) se dostaly do velmi nepříjemné situace. Byly současně znásilněny dvojicí výtržníků. Tento nepříjemný zážitek se na jedné z nich velmi zle podepsal a ona řekněme „zešílela“. Nebylo zbytí, než jí nasadit velké množství léků a držet ji zavřenou v ústavu pro mentálně nemocné. Druhá sestra však jednala úplně „normálně“. Jednala, jakoby se nic nestalo. Ona si totiž na ten traumatizující zážitek vůbec nepamatovala. Dobře pro ní, si možná říkáte. To ano. Jenže policie potřebovala identifikovat útočníky a jedna sestra je na tom psychicky tak zle, že není schopna vypovídat a druhá o tom nic neví. Co teď s tím? K případu byl tedy povolán psycholog, který se zabýval i hypnózou. Vyšetřovatelé po něm chtěli, aby pomocí hypnózy přiměl dívku, aby se na celou událost rozvzpomněla. Psycholog odmítl se sdělením: „Pokud si na to vzpomene, s největší pravděpodobností dopadne úplně stejně jako její sestra, která se zhroutila.“ Ano, naše podvědomá mysl se nás snaží chránit, abychom znovu nemuseli prožívat ty opravdu hrůzné události. Bohužel tomu tak však nebývá vždy. Pokud Vás zajímá, zda-li policie získala popis a portréty útočníků... Ano získala. Psycholog uvedl dívku do hypnózy a řekl zhruba následující: „Tvoje vědomá mysl nyní odejde na krásný výlet a bude si užívat radosti a krás přírody a Tvoji nevědomou mysl poprosím, aby nám pomohla nyní s kresbou lidí, kteří ublížili Tvé sestře.“ Její podvědomí vydalo své svědectví a policejním kreslíři se podařilo, s její pomocí, sestavit portrét útočníků. Ukázalo se, že tato dvojice byla oběma dívkám velmi známá a jednalo se o „kamarády“ ze sousedství.
Strana 18 z 31
Napadá mě ještě jeden podobný případ, který by mohl ilustrovat to, jak nám dokáže naše podvědomí věci záměrně skrýt. Robert Smith má na svých videích jednu paní, která přišla na seminář o hubnutí. Tato paní žila vcelku normální život, až do doby, kdy k ní jednoho dne přišla její sestřenice ukázat svou vnučku. Tvář té malé dívky jí někoho velmi připomínala, ale nemohla si vzpomenout koho. Toho večera ve sprše jí to došlo. Její podvědomá mysl odkryla hrůzné tajemství z jejího dětství a ona si uvědomila, že ta malá holčička vypadá přesně jako její vlastní sestra, která byla znásilněna a zavražděna přímo před jejíma očima a ona sama se schovávala pod postelí a tím se zachránila. Celé to vzniklo, protože jejich rodiče odešli z domu a nechali obě sestry bez dozoru a v té době do domu vnikl útočník a stal se tento hrůzostrašný příběh. Rodiče potom ze strachu, aby se vyhnuli vyšetřování a aby jim za zanedbání péče snad neodebrali ještě druhou dceru, donutili tuto malou dívku, aby o věci nikdy nemluvila a snažili se jí namluvit, že sestru nikdy neměla. Její podvědomí to v této vypjaté situaci vzalo a zabránilo a uschovalo veškeré vzpomínky na tu hrůzostrašnou událost a také na to, že kdy měla sestru. A dokud nepřišel tento spouštěč v podobě podobnosti tváře malé dívky, po třicet let si tato paní na svou sestru vůbec nevzpomněla. Ano. Možná teď chápete, že naše podvědomí některé věci umí záměrně schovat a nechce, abychom prožívali naplno znovu a znovu traumata, se kterými se neumíme vypořádat. Možná proto ještě někteří z nás neskončili v „blázinci“ a jsou schopni jakž takž fungovat v tomto světě. Ovšem to, že to nyní nevnímáme, neznamená, že to tam někde v podvědomí není. Neznamená to, že se nám ve snech nehoní podivné myšlenky a naše sny nemohou nabývat podob nočních můr apod. Vy tedy nyní říkáte, že si nepamatujete na události, kdy jste poprvé zaznamenali nějaký problém. Já říkám: „To je v pořádku.“ Co je důležité, že víte, jak ho máte. Nemusíte mít vzpomínky na dětství, ale všímáte si, co se ve Vašem životě děje. Jak víte, že ten problém máte. Jaké emoční stavy a jaké pocity se k tomu vážou, když zažíváte ten problém.
Strana 19 z 31
Když začnete uvažovat tímto způsobem a vzpomínky se Vám nepodaří najít, pracujte skutečně s tím, co Vám Vaše podvědomí předkládá. Podvědomí Vám: 1) původ problému ukáže tím, že v okamžiku kdy pracujete, se nějaká ta „vzpomínka“ objeví 2) předhodí Vám nějakou metaforu ve formě obrazů, zvuků, hlasů, chutí, vůní a nebo pocitů 3) problém se vyřeší i tak, že se změní v současnosti a již se neobjeví 4) uvědomíte si, že problém, který jste měli například s matkou nebo otcem nebo někým z minulosti, se přesně zrcadlí v tom, co zažíváte teď – a pak jasně víte, jakou cestou se vydat a kde hledat usmíření... Vy ovšem stále a stále miřte a cilte na to: „JAK VÍTE, ŽE?“
Také jste již asi pochopili, že všechny problémy jsou Hypnotické transy (mělčí i hlubší) a kdykoli my se ptáme: „Jak vím, že mám tento problém?“ Dostaneme příležitost, se ponořit do těch tranzů, abychom byli schopni je odstranit. To je také i důvod, proč je Faster EFT rychlejší než klasické EFT. Nejen v rychlosti celého postupu, ale především pro to, že EFT ťukání na hranu ruky (nebo na hlavu) pro odstranění neexistujícího psychologického reversu a hledání vhodných frází a klíčových slov, nám nedovolí okamžitě vstoupit do transu, který potřebujeme přerušit. A my ho prostě mineme. Naopak ve FasterEFT si všimneme toho transu, ať se jedná o vzpomínku, či metaforu a nebo jen emoce či pocity. Vsoupíme dovnitř a začneme trans mělnit a budeme to dělat tak dlouho, dokud se nám do něj již nepodaří vstoupit, protože je pryč!
Strana 20 z 31
To co jsme, to hledáme. Robert Smith vypráví o příběhu, kdy mu do jeho kanceláře přijde jedna jeho klientka se svým přítelem a je celá nahněvaná, vzteklá, uplakaná a zoufalá. Robert vyhodil jejího přítele do „čekárny“ a usadí ji na gauč. Ptá se: „Co se k čertu děje? Proč jsi stále sama k sobě tak zlá? Proč si to děláš? Neuděláš tak nic, čím bys se z toho dostala. Proč se sama nutíš cítit mizerně?“ Ona se mu podívá přímo do očí a říká: „Je lepší zůstat v tom, cítit se mizerně, než cítit se dobře a pak se vrátit znovu do mizérie.“ Řekla: „Je bezpečnější cítit se mizerně.“ Potom se rozesmutnila a říká: „Nechci, abys se cítil špatně, že mě nemůžeš napravit.“ Robert jí na to odpověděl: „Je mi jedno, jestli se cítíš mizerně. Jsem tu pro to, abych Ti pomohl dosáhnout toho, co chceš.... Chceš se cítit mizerně? Tak pojď a já Ti ukážu, jak to dělat ještě lépe. Můj den to nezkazí, jestli odejdeš a budeš se cítit mizerně. Chci Ti jen pomoci dosáhnout toho, čeho Ty chceš dosáhnout.“ Dívka se potom dost naštvala, protože uviděla šílenost jejího vlastního systému přesvědčení. Potom se může změnit. Pokud by Robert Smith věřil, že je „rozbitá“ a že není způsob, jak jí napravit, zůstane „rozbitá“. Takže se zeptal: „Hele, jak tohle přesně děláš? Uvidíme, jestli to můžeme udělat ještě horší.“ Do toho se nikomu už posléze opravdu moc nechce... Protože toto není nic neobvyklého, ještě než si vysvětlíme, co jsou dva modely světa, popovídejme si o tom, co ji k tomu vedlo...
Strana 21 z 31
Tato dívka měla otce, který byl velmi, velmi zlý k této dívce, když byla malá. Byl zlostný, psychicky ji zneužíval, ovládal jí, manipuloval s ní, často se nechal unést emocemi a dělal všechny tyto věci, protože přesně takový prostě byl. Teď, když je tato dívka dospělá, vezme všehny ty informace, které jí předal. Všechny informace o tom, jak reagovat na svět jsou zakódovány uvnitř toho, jak přemýšlí. A takhle ona potom vidí svět. Má tedy všechny tyto informace teď, když je dospělá. Hádejte, čí roli na sebe nyní vezme...? Uvnitř sebe má hlas svého otce. Sama sobě ubližuje, jakoby ona sama byla její otec. A to prostě proto, protože jako malá se narodila do tohoto světa, tak ho zažila, naučila se v něm přežívat a takový prostě svět doopravdy je. A hádejte co dál. V práci má šéfa, který je alkoholik a který je taktéž emocionálně explozivní a útočí na ní. A to přesně zapadé do jejího způsobu přemýšlení. Takže teď to dělá ona sama sobě, její šéf to dělá také a teď má přítele, který je jiný. A co teď? On nedělá ty stejné věci. Ale třeba jeho bývalá žena je taková, nebo jeho děti jsou útočné. A ona si zase nachází způsoby, jak říci – jeho děti mě nemají rády apod... Co se tedy ve skutečnosti děje? Každý jednotlivec VYTVÁŘÍ to, čemu by se dalo říci rovnováha. Prostě to je to, co znám. Tohle je to, jak to má být. A tady je ta nejšílenější věc: když se dostaneme na to „jádro pudla“ najednou si uvědomíme a zastavíme se a řekneme si: „Počkat, nevím jestli je dobré, zbavit se těchto špatných pocitů...“ Je to tak, protože tyto zážitky a zkušenosti jsou součástí toho, jak my vidíme tento svět. Teď ale pozor! Když budete pracovat sami na sobě, nikdy nemůžete říct: JE TO PŘESNĚ TAK, protože každý z nás zpracovává informace kompletně jinak. A Vašim úkolem tedy je zjistit, jak přesně to děláte, že to, jak vnímáte Váš svět, je přesně takhle...?
Strana 22 z 31
Dva modely světa My jednáme dle struktury našich přesvědčení a my je i promítáme do našeho světa. Já mám například problémy díky mojí ženě, mým kolegům a partnerům v práci a nebo díky mým rodičům. Pokud uvažuji tímto způsobem, kde je teď moje vlastní moc? Pokaždé, když uvidím někoho z nich, hádejte: Kdo má problém? - Já. Kdo má nade mnou moc? - Oni. Protože oni fungují na základě rozdílných myšlenek, rozdílné struktury myšlení. Protože, řekněme, že když přijdeme do tohoto světa, jsme jen malinkaté dítě. A samozřejmě toto malinkaté dítě, které někdo „vysadil“ do tohoto světa, do tohoto scénáře, do tohoto prostředí... Toto dítě musí „přežít“. - Prostě musí. To znamená, že pokud matka i otec měli problémy, měli emocionální trable a nebo cokoli, co se dělo v tomto prostředí – toto dítě si osvovuje myšlenky, nápady, emoce z událostí a musí se s tím nějakým způsobem vypořádat. Musí se naučit přežít a fungovat. Takhle to prostě je. A potom toto dítě vyroste a jak vyrůstá, jedná podle tohoto pohledu na svět. Jaký je tento pohled??? Pohled je: oni to dělají mně! Toto je první model světa. Co se běžně děje? Většina z nás za celý život nikdy „nevyroste“ z tohoto modelu světa a způsobu myšlení.
Strana 23 z 31
Všichni spirituální učitelé včetně Ježíše, určitě i Budha a jakýkoli další spirituální učitel Vám řeknou: „Problém je uvnitř Tebe.“ A proto my ve FasterEFT máme dva modely světa.
Když se narodíme a jak vyrůstáme, máme kolem sebe: matku, otce, bratry, sestry, tety, strýčky, televizi, učitele ve školce, škole, … a kamkoli se hneme, oni nás ovlivňují. A jako dítě vezmeme cokoli co přijde a nějak se s tím vyrovnáváme. Pobereme to způsobem, jakým to dokážeme, že? Řekněme tedy dítě, které vyrůstá v následujícím prostředí: Matka je prostitutka, otec je alkoholik, jeho bratři a sestry jsou všichni vzteklí a naštvaní, a Vy jste poslední Mohykán, že? A není tam pro Vás velmi bezpečno, že? Proč? Protože bratři a sestry jsou tedy naštvaní a vzteklí a mají všechny svoje nedostatky a Vy musíte přežít v tomto prostředí. To znamená, že Vám je třeba 12, nebo 7 a jste například zneužívána. A to nejednou. Například mamčiným nejlepším přítelem (nebo dokonce otcem) a nebo skončíte na uclici Strana 24 z 31
a Vy jako to malé dítě zažíváte tyhle věci a budete se snažit dělat to nejlepší, co dokážete. A potom dítě vyroste a diví se, proč žije na ulici. Nebo jsou drogově závislí, nebo za mřížemi, nebo je někdo málem zabil nebo cokoli takového. A pak o sobě přemýšlí: „Proč mám takhle zkurvený život?“ Kdyby nezažili své předešlé zážitky a místo toho by vyrůstali v milující rodině, v rodině, kde s nimi tráví čas, berou je na kroužky a hráli si s nimi s panenkami, či Legem a dělali všechny ty správné věci. To stejné dítě s největší pravděpodobností bude potom v životě fungovat jinak, že? Takže, máme-li přesvědčení, že nejsou žádní rozbití lidé... Znamená to, že každý tak nějak vezme to, co mu přijde do života a bude dělat to nejlepší co umí. Ovšem, tady je teď ten opravdový problém: My si dost často začneme myslet a i věřit tomu, že to všechno v naší hlavě je opravdové, permanentní a neměnné. A toto je to, co jsme. A toto naneštěstí většinou vystavíme kolem špatných zážitků a zkušeností. Většinou se nevracíme k těm dobrým zážitkům a neříkáme si: „Já jsem skvělý, jsem báječný a milující.“ Naopak se vracíme k těm, které nás bolí, že? Samozřejmě. A když to bolí, co s tím uděláme? Strčíme to dozadu na poličku a chceme to nechat na našem posvátném místečku, protože když se pokusíme tam jít, bude nás to trápit a bude nás to bolet. A tak to máme schované v takové té naší odkládací místnosti. Toto jsou PROGRAMY. Programy, které vyskočí zrovna v těch nejnevhodnějších místech a situacích.... Například, když si jedeme autem ulicí, zazní v rádiu nějaká písnička a my to začneme cítit. A nebo se objeví nějaký člověk, nebo nějaká situace, nebo vůně, nebo emoce nebo něco a my najednou začneme jednat. Mimochodem, toto jsou všechno „naše vztahy“ a takhle my fungujeme. Takže, když fungujeme v tomto prvním modelu světa, je to například takhle: Jsme alergičtí, nemáme žádnou konrolu, šéf, manželka, ex-manžel, současný manžel nás ovládají a proto není nic, co bychom s tím mohli udělat. Strana 25 z 31
Odpovězte si teď... Když žijete tímto životním stylem, žijete v této struktuře přesvědčení, kde je naše MOC? Všude kolem, ale ne v NÁS, že?
2. Vyšší model světa. Tak a nyní vezmeme ten samý model, stejné události, stejnou postavu, všechno bude stejné. Máme dva modely světa a co my teď musíme udělat je, zjistit, ve kterém modelu světa se chceme nacházet.
A náš starý model nyní posadíme dolů a před něj předsadíme nový model, se kterým teď budeme pracovat. To dole je tedy nižší způsob přemýšlení. To je to, čemu většina lidí věří a podle tohoto jednají. Ale nyní je tu také vyšší způsob myšlení. Ano všechno toto, stejně jako u starého modelu, jde dovnitř. Ano, to je pravda. Všichni máme špatné zážitky. Všichni máme dobré zážitky. Všichni prostě něco zažíváme.
Strana 26 z 31
Jenže, když přemýšlíme vyšším způsobem. Je to, jakobychom si řekli: „Možná něco uvnitř mě se toho drží... A je to MOJE REAKCE na ně...“ Vzpomínám si teď na jednu klientku a jeji fobii. Její fobie je tak strašná, že když bychom před ní jen vyslovili slovo „pavouci“, tak by se složila, začala by křičet a plakat a prostě to je obrovské. My se jen bavíme a ona se ošívá a rozhlíží po pavoucích. A přitom v dohledu žádní pavouci nejsou. A ona se stále cítí nesvá a „hledá“. Odpovězte si nyní na otázku. Dělají to opravdu pavouci??? Ne. Ani nemohou, oni tam prostě nejsou. Takže řekněme, že je to takhle: Ona kdysi zažila nějakou konfrontaci s pavoukem, možná ne jednu, ale všechny ty informace a zážitky šly tam dovnitř a ona podle toho začala jednat. A vytvořila systém přesvědčení na základě svých zážitků. A teď najednou pracujeme a já jen mluvím. Používám pouze slova a ona uvnitř sebe začíná vytvářet, tím, že se vrací a oprašuje věci na poličce, kam si je předtím odložila. Poličce se vzpomínkami, emocemi. A podle toho jedná. Takže, znovu a znovu za všechno viní koho? Ano, pavouky. Kteří ale nejsou nikde v dosahu, kde se ona nachází. Vraťme se nyní k porozumění toho, jak nám to v našich myslích funguje... S ohledem na to, co již víme a co jsme se naučili máme už bychom si měli být vědomi toho, že tato dáma, ač si to neuvědomuje má uvnitř sebe OBRAZY. Takže obrazy z té informace jdou do našeho mozku. S těmi obrazy mohou být spojeny i nějaké ZVUKY. To mohou být interní dialogy, nebo něco, co někdo jiný řekl. Uvnitř má také pocity – a pozor pocity jsou klíčovými hnacími mechanizmy v našich životech. A tomu chci, abyste porozuměli. Protože když půjdeme do obrazů, zvuků a nejsou tam pocity, tak hádejte, co to znamená... NIC. A to je ten KLÍČ! A ještě uvnitř nás máme něco, čemu říkáme Programy.
Strana 27 z 31
Obrazy
Zvuky
Pocity
PROGRAMY
Když se tedy všechno toto uvnitř nás odehrává a my to neregistrujeme na vědomé úrovni. Řekneme: „PAVOUK“ nebo někdo zmíní jméno Vašeho ex-manžela, nebo nějaké události a my začneme „cítit“ a vytvářet něco... koho s největší pravděpodobností stále budeme vinit? JE! Ale uvědomte si, že toto si neseme s sebou, ať jdeme kamkoli MY sami, že? A kde je tedy ta naše moc? Pokud si to uvědomíme a víme, co máme uvnitř. Ta moc je uvnitř nás. Pokud je pravdivý Zákon přitažlivosti, že přitahujeme a přinášíme do života to, čemu věříme uvnitř nás samotných, co se pak stává? Máme například naše strachy. My si vytváříme i na venek to, co máme uvnitř, kamkoli jdeme. Když začnete přicházet na to, že Vy to vytváříte, že jsou to Vaše pocity, Vaše emoce a že jste Vy těmi, kdo to dělají sami sobě a když pak přijdete na to, jak to změnit... Ale co tedy musíte změnit? Změnit OBRAZY, změnit ZVUKY, změnit POCITY (které jsou tou nejhlavnější hnací silou ve světě) a musíte se naučit nové PROGRAMY. Takže já osobně věřím, že abychom měli jakýkoli problém, musíme v tom být prostě dobří. To znamená, že teď můžete sedět, číst si tyto řádky, nebo poslouchat a můžete mít svůj problém a nikdo kromě Vás neví, co děláte. A někdy to nevíte ani Vy sami...
Strana 28 z 31
Flip (Přetočení) Nyní přichází další z nástrojů, které se musíme naučit používat, abychom mohli správně postupovat pomocí FasterEFT. Už na začátku jsem Vám ukazoval, jakým způsobem udělat víc, než v ostatních metodách, jako je FasterEFT. Vezměme si situaci, že pracujeme na nějakém problému (třeba strachu) a naše původní hodnota SJS byla 10. Podařilo se nám náš strach srazit na 0. U EFT bychom skončili a byli bysme spokojení. My ve FasterEFT samozřejmě ještě znovu testujeme a snažíme se zjistit, zda-li dokážeme problém vrátit, abychom věděli, zda-li jsme skutečně hotovi. Vzpomeňme si na náš model TOTE. Dobře, řekněme tedy, že problém je pryč a nepodařilo se nám jej ani vrátit. Jsme doopravdy hotovi? Podle FasterEFT ne úplně. Našim úkolem nyní totiž bude, přetočit a změnit celou vzpomínku na něco pozitivního. Jsou případy a i já sám jsem je zažil například u svých klientů, že po vyčištění všeho, co ve vzpomínce bylo, se vzpomínka začne sama měnit v něco jiného, ale na to se nemůžeme spoléhat. Proto cíleně vzpomínku změníme. Paradoxně. Změna vzpomínky je jeden z nejčastějších dotazů, kteří lidé vznáší. Jak to udělat? Jak změnit vzpomínku? Jednoduše. Prostě si ji představte jinak. Představte si, že tam, kde byly mraky, nyní vychází sluníčko. Představte si, že namísto výprasku jste dostali dárek a uznání za to, co se Vám předtím podařilo dobrého. Pošlete všem přítomným radost, štěstí, lásku, klid a mír ... Pokuste se změnit obrazy v hlavě, zvuky a tóny, pocity. Představte si celou událost, jak byste ji chtěli. Klidně u toho ťukejte na všechny body a neříkejte vůbec nic. Jen si užívejte příjemné pocity. Udělejte prostě cokoli, aby vzpomínka na konci byla dobrá. Proč? Protože když jakákoli vzpomínka bude dobrá, nebudete posléze schopni ji použít, abyste se jí mohli mučit a trápit. Namísto můžete použít vzpomínku k tomu, aby Vám pomohla se uzdravit. Důležité tedy je: Cítit se dobře! Ve FasterEFT používáme několik různých druhů přetočení a ukažme si nyní a naučme se spolu jeden základní. Jmenuje se technika výrazu tváře.
Strana 29 z 31
Technika výrazu tváře Technika výrazu tváře je velmi jednoduchou technikou, kterou zvládne každý. Jedná se sice o vizuální techniku, ale zvládne ji každý, i když jeho vizuální představivost není dostatečně vytrénovaná. Tato technika se nejen používá jako flip, ale dokonce k odhalení dalších kousků negativních emocí a pocitů ve vzpomínce. Jako flip nám však dokáže posloužit velmi dobře. Řekněme tedy, že jste právě pracovali s nějakou vzpomínkou. Řekněme, že ve vzpomínce byli nějací lidé ještě kromě Vás. 1) Podívejte se na jejich obličej. Co vidíte? Jaký je jejich výraz ve tváři? - všimněte si toho, co vidíte a ťukejte na ten výraz či emoce, které se v něm zrcadlí. Pokud Vám to Vaše predstavivost skutečně nedovolí, tak prostě hádejte, jak by asi jejich obličej mohl vypadat, jaký by asi mohl mít výraz. Řekněme tedy, že vidíte vztek nebo strach. Ťukejte: Ten strach... nechávám ho odejít. Vraťte se zpátky a opakujte, nebo změňte „prohlášení“ pokud je potřeba. Nebo si jen všimněte, co není dobře a ťukejte: „Nechávám to jít.“ Úkolem je velký úsměv na jejich tvářích. Pokud se Vám nedaří, aby se úsměv dostavil automaticky, představte si jej – pokud to nejde, pokračujte, dokud se Vám to nepodaří.
Pokud stále Vaše představivost nespolupracuje, hádejte, jestli by se mohli usmát a ťukejte, dokud Vaše odpověď nebude jednoznačné ANO. Mějte na paměti, že to nejsou ve skutečnosti oni. Vy jste všechny postavy ve vzpomínce. Toto jsou pouze Vaše vnitřní reprezentace a Vy si s nimi můžete udělat to co chcete. Že jste je nikdy neviděli se smát? Tak je to naučte... 2) Podívejte se na svůj obličej – všimněte si, jaký je výraz ve Vaší tváři a pokračujte úplně stejným způsobem jako v předešlém případě, dokud tam nebude klid, mír a smích 3) Podívejte se na obličeje a dynamiku celé situace, jakobyste byli mouchou na zdi. Podívejte se, jak celá ta situace vypadá a pomocí ťukání to opět změňte. 4) Podívejte se na sebe jejich očima. Všimněte si také toho, co si o Vás oni myslí. Tímto způsobem také skvěle zjistíme to, co si my myslíme o tom, že si o nás myslí ostatní
Strana 30 z 31
Vašim úkolem nyní tedy je vždy na tvářích zanechat úsměvy tak, aby vzpomínka již nikdy nebyla stejná...
Nyní ještě důležitá poznámka. Možná Vás napadne skutečně, kdo budete, když začnete měnit své vzpomínky. Vždyť toto se stalo a bylo to přesně takhle... Vraťte se k tomu, co je a co není opravdové. Zkuste se na stejnou událost zeptat někoho jiného a všimněte si, že každý to vnímá trochu jinak. Že to, co je pro někoho problém, pro druhého může být vysvobozením a nebo úlevou, či dokonce zábavou. Vždy záleží na úhlu pohledu a vnitřních reprezentacích každého jednotlivce. Opravdové je jen to, co je právě teď. Nic z toho, co bylo již opravdové není. Věříte, že změnou vzpomínek přijdete o své „lekce“? Nebojte se. Zvláštní na tom celé je, že pokud má dojít k nějakému poznání, to poznání si ponecháme a můžeme na základě něj posléze jednat. Pokud změníte vzpomínku, můžete dokonce s klidným svědomím rozhodnout, zda-li toto poznání je pro Vás skutečně dobré a nebo zda-li jste to pouze viděli zkresleným pohledem, který byl filtrován přes filtr Vašich vnitřních přesvědčení a minulých zážitků. A kdo budete, když své vzpomínky změníte? Myslím tím ty špatné, samozřejmě. Budete svobodnější, veselejší, šťastnější a budete mít pokaždé o jeden způsob méně, jak se v životě trápit. V dalších lekcích Vás naučím, jak si pocity půjčovat jinde. Jak do vzpomínky dostat pocity, které tam nebyly, ale které byste tam chtěli mít. Určitě Vás také bude zajímat technika integrace a jak docílit odpuštění. Necháme si to ale na příště, protože informace, které jste získali v této lekci, budou asi potřebovat mnoho a mnoho času na to, abyste je skuteně vstřebali. Zaměříme-li se zpět například znovu na dva modely světa. Tento koncept je tak mocný, že sám o sobě dokáže změnit Váš život. Bohužel však, znalost principů nás samotné nikam neposune. Nyní je opravdu třeba přijmout odpovědnost za vlastní život a za to, jak s ním nakládáte. Vzít si zpět svou moc, kterou jste někdy někde možná ztratili a snažit se být co nejvíce ve vyšším modelu přemýšlení – modelu světa. Nyní to skutečně záleží již jen na Vás...
Strana 31 z 31
