ÚVODNÍK Z OBSAHU. Oceněni těžkým úkolem. Zařízení třetího tisíciletí. Interní audit není kontrola. Válka žlutých koberců

ÚVODNÍK

Z OBSAHU

Občas zajdu se svými kolegy novináři z civilních periodik na pivko. Bavíme se o všem možném, sháníme, jak se říká, novinářské drby. Jedno téma je však absolutně tabu: kolik kdo bere za svou redaktorskou práci. Na něco takového se vyptávat je jednak neslušné, jednak to ani nejde. Řada vydavatelů totiž přísně utajuje výši odměn svých pracovníků a oni sami ji nesmějí nikomu prozradit, často pod hrozbou tvrdé sankce, totiž vyhazovu. Proč o tom píši? Protože docela chápu roztrpčení podplukovníka Ružičky (viz rubrika Z redakční pošty v tomto čísle A reportu) ze shromažďování nejrůznějších osobních údajů pracovníků resortu obrany, často například se zdůvodněním „kdo nemá co skrývat, ten údaj poskytne“ nebo „takhle to děláme léta bez problémů“. I já si už léta chodím k naší finanční pracovnici každého patnáctého v měsíci pro výplatu. A docela mě štve, že na hromadné výplatnici si může kdokoli, kdo podepisuje převzetí vlastního platu, klidně zjistit, kolik berou jeho kolegové, případně i třeba náš pan ředitel. Smířil jsem se už s tím, co všechno musím na sebe a svou rodinu prozradit při vyplňování bezpečnostního dotazníku. To by kamarádi z naší hospůdky koukali, co by se o mně dozvěděli, kdyby to četli! Zde si však jsem více méně jistý, že tyhle údaje nikdo nezneužije. Ale co ty další, které po mně někdo stále požaduje stejně jako po panu Ružičkovi? Třeba marně přemýšlím, jak se to stalo, že na moji domácí adresu s přesně uvedeným jménem nedávno dorazil nabídkový katalog zásilkového obchodu s erotickým zbožím. Naštěstí jsem nemusel manželku dlouho přesvědčovat, že od dané firmy jsem si zatím nikdy nic neobjednal. Je právnička a o ochraně osobních dat ví také své…

Oceněni těžkým úkolem

str.

2

Zařízení třetího tisíciletí

str.

10

Vydává MO ČR – AVIS Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 IČO 60162694 Šéfredaktor: Ladislav Lenk Redakce: Rooseveltova 23 161 05 Praha 6 Telefony: šéfredaktor 973 215 931 sekretariát 973 215 916 Fax: 973 215 933 E–mail: [email protected] V jednotkách ozbrojených sil rozšiřuje AVIS, Rooseveltova 23, 161 05 Praha 6, pí Endlová, tel. 973 215 563

Interní audit není kontrola

str.

Čtrnáctideník Ministerstva obrany ČR

14

Válka žlutých koberců

Tisk: MERKURTISK a. s., Náchod Nevyžádané rukopisy, kresby a fotografie se nevracejí. Číslo indexu: 45 011 ISSN 1211–801X Evidenční číslo: MK ČR E 5254 Foto na titulní straně: Jiří Hokův A report v elektronické podobě naleznete na:

Ladislav LENK

Internet: www.army.cz

str.

26

Oceněni Oceně těž ěžk kým úkolem Armáda České republiky se přihlásila k možnosti převzít velení mnohonárodní brigády Střed v misi KFOR v Kosovu. Tato nabídka je nejen oceněním práce českých vojáků, ale zároveň příležitostí prověřit naše schopnosti při přípravě a vytváření brigádního uskupení. Poprvé v historii bude mít rozhodovací procesy na starosti mezinárodní štáb řízený českými operačními postupy. Čeští důstojníci tak získají rozhodující pravomoci při řízení nejenom našich, ale i finských, švédských, irských a slovenských jednotek. Plukovníku Aleši Vodehnalovi, který byl pověřen výstavbou a přípravou kontingentu, jsme položili několik otázek.

2

Od počátku letošního roku jste byl pověřen výstavbou kontingentu, jehož součástí by měla být i česká část štábu mnohonárodní brigády. V jaké fázi je jeho příprava? V současné době jsou zpracovány tabulky počtů, které procházejí schvalovacím řízením. V závěrečné fázi je výběr lidí na klíčové funkce, probíhá jejich jazyková příprava. Hlavním komunikačním jazykem je samozřejmě angličtina, která je rozhodující pro příslušníky štábu a velení roty, příslušníci mechanizované roty navíc mají začleněnou i výuku základů srbštiny a albánštiny. Existují nějaké problémy, které komplikují výstavbu kontingentu? Závažné problémy zatím nemáme. Armáda totiž přistoupila k výstavbě kontingentu jako k jednomu z hlavních úkolů. Důstojníci Společného operačního centra, kteří mají zkušenosti s přípravou zahraničních misí, řeší úkoly spojené se zabezpečením základny, naplňování tabulek počtů je řízeno ze stupně společných sil. Mechanizovaná rota je postavena na základě výborně připraveného a vycvičeného výsadkového praporu z Chrudimi. Nejedná se tedy o práci jednotlivců, ale celého týmu lidí, zahrnujícího odborníky z celé armády.

Velitelství mnohonárodní brigády Střed v Kosovu nebude sídlit na české základně Šajkovac, ale ve finském Camp Ville Kromě jiného bylo úkolem sestavit i podstatnou část štábu mnohonárodní brigády. Je to doslova historický úkol, nic podobného jsme zatím nedělali. Je k dispozici dostatek kvalitních lidí s odpovídajícími prověrkami, jazykovými schopnostmi, popřípadě se znalostí situace v Kosovu? Česká armáda má dostatek velmi dobře připravených a vycvičených důstojníků – na rozdíl od Finů a Švédů, kteří do těchto struktur posílají i záložní důstojníky. Prověrky jsou jen částečným problémem, zejména na nižších stupních velení nejsou totiž tak vysoké nároky na stupeň utajení. Stavíme přibližně polovinu počtů štábu brigády, o zbytek se podělily ostatní země. Určitým limitujícím faktorem je i skutečnost, že v mnohonárodním štábu se musí vedoucí funkce rozdělit mezi všechny zastoupené státy. Jestliže bude velící důstojník z České republiky, další zainteresované země požadují ostatní vedoucí funkce. Není tedy možné určit organický štáb jedné brigády. Dalším limitujícím faktorem je i skutečnost, že budeme využívat komunikační a informační systémy finské armády. To se odrazilo i na nutnosti ponechat jejich struktury velení a řízení. Musíme naše důstojníky připravit na to, že budou jako příslušníci NATO velet i důstojníkům zemí, které členy NATO nejsou. Nebylo by tedy za této situace jednodušší, abychom si tyto prostředky pronajali přímo od některé členské země NATO, anebo použili vlastní, české? I tyto varianty jsou samozřejmě zvažovány. Bylo by to však finančně náročnější. Finský systém je totiž již nainstalovaný a v provozu. Ostatní prostředky bychom museli nejdříve vybudovat a testovat, což by stálo čas a peníze. I to je důvodem, proč zatím neinstalujeme české systémy velení a řízení. Na druhou stranu je potřeba objektivně říci, že by to byla vynikající prověrka našich prostředků předurčených pro brigádní uskupení. Padlo už definitivní rozhodnutí, kde bude sídlit štáb brigády? Bude to naše základna v Šajkovaci, nebo finský Camp Ville? Bude to Camp Ville. Velkou roli zde opět hraje ekonomická otázka. V Šajkovaci bychom museli budovat systémy velení a spojení s velitelstvím KFOR, což by představovalo investici přibližně čtvrt milionu eur. Navíc by s tím zřejmě byla spojena složitá jednání s velením KFOR. Nelze totiž přeorganizovat systémy velení při každém převzetí vedoucí role dalším státem. Je zde ještě problém s rozšířením ubytovacích prostor. Podle

současných standardů je totiž kapacita naší základny již na hranici únosnosti. To všechno vedlo k tomu, že původní myšlenka umístit velení brigády na základně Šajkovac byla přehodnocena. Proč si ale pronajímáme část finské základny, která je také poměrně zaplněna? Nebylo by výhodnější si pronajmout některou volnou základnu? I tato možnost se zvažovala, jenže jedinou volnou základnu v Prištině si od Britů pronajali Portugalci, a tak se jako nejvýhodnější zase ukázala nabídka Finů. S Finy spolupracujeme už léta. Projevilo se to při jednáních o pronájmu, vyšli nám vstříc, anebo se chovali jako tvrdí obchodníci? Stále zdůrazňovali ochotu nám pomoci a vyjít vstříc. Zároveň však vyjadřovali přesvědčení, že tak lidnatá země, navíc alianční, by měla být velkorysejší. Takže se chovali spíše jako velmi tvrdí obchodníci. Výstavbu štábu brigády poněkud komplikují rozdílné rotace švédského a finského kontingentu, ke kterým dojde letos na jaře… Jako jednoznačný požadavek jsme stanovili, že nová struktura štábu brigády, který je budován podle standardů NATO, bude platná od května letošního roku. Vyplývá to opět z toho, že Finové a Švédové rekrutují důstojníky štábu ze zálohy a rezervistů. Tito lidé podepisují smlouvu, ve které je uvedeno nejen místo, ale i přesná doba nasazení. Pokud bychom tedy měnili organizační strukturu až v červenci, museli bychom v průběhu mise převádět důstojníky na nové funkce. Proto je námi navrhované řešení přijatelnější pro všechny strany. Znamená to ale, že musíme na přechodné období doplnit štáb brigády. Jinak by to ovlivnilo jeho funkčnost. Při jednání implementačního týmu bylo dohodnuto, že část finských důstojníků si na toto období prodlouží závazek a česká strana vyšle na přechodné období skupinu důstojníků, kteří již ve štábu mnohonárodní brigády pracovali. Po určitou dobu bude tedy štáb menší, ale plně akceschopný. Od začátku srpna začneme plnit operační úkol brigády již v plném počtu. Když jsme spolu hovořili naposledy, měl jste určité obavy, zda se vám na štábu brigády podaří vytvořit i odpovídající sociální zázemí. Zda budete schopni zřídit dostatečně velkou knihovnu či videotéku v angličtině. Řešíte nyní také tyto otázky?

Samozřejmě že ano. Finská základna byla a je vedena ve finštině. Je tedy třeba vnést do ní více mezinárodnosti a přiblížit ji standardům NATO. Jednou z možností je právě jazyk. Finové umí anglicky velice dobře, ale zároveň si uvědomují, že jde o jejich základnu, a tak ji vedou v národním jazyce. A to by bylo pro naše důstojníky problematické. Vybudování kulturních a společenských kapacit bude vyřešeno v souvislosti s dostavbou základny. Také spojení má být vyřešeno tak, aby vojáci měli přístup nejenom ke služebnímu spojení do České republiky, ale aby byla k dispozici i dostatečná kapacita spojení k rodinám, telefon i internet. Jak tomu bude s logistickým zabezpečením velitelství brigády? Budeme si ho kompletně pronajímat? Základnu Camp Ville si pronajímáme včetně celého servisu. Jen některé speciální části zabezpečení musí být samozřejmě národní. A jak jsem už řekl, je naším záměrem udělat základnu více mezinárodní. Jako příklad lze uvést kuchyni. Dosud byla víceméně finská, chtěli bychom, aby součástí mnohonárodní logistické jednotky byla i skupina českých kuchařů. Ti by potom v této oblasti reprezentovali Českou republiku a zároveň bychom dosáhli mezinárodního charakteru. Některé součásti zatím Finové neřešili vůbec, naším úkolem bude je vybudovat. Například nakládání s utajovanými spisy. Finové nejsou členy NATO, a proto dokumenty ukládají podle národních standardů. Naším úkolem bude vytvořit alianční systém práce s nimi. S pozicí velení v mezinárodní brigádě je spojena nejen určitá reprezentace Armády České republiky, ale dokonce i naší země jako takové. Uvažujete o tom, že bychom vybudovali obchod PX s českými výrobky, podobně jako to mají některé jiné země v Kosovu? O reprezentaci naší armády a země skutečně uvažujeme. Zatím si však nejsme jistí legislativním rámcem. Pokud by se podařilo tyto aspekty vyřešit, nevidím zásadní problém oslovit některou z firem, která se touto činností zabývá. Zřejmě bychom nemuseli ani budovat nový obchod. Stačilo by využít prostory stávajícího zařízení a vytvořit v něm české oddělení. V souvislosti s převzetím velení brigádě Střed se původně hovořilo o potřebách navýšení českého kontingentu o dvě stě lidí, řadu služeb si ale budeme pronajímat. Odrazí se to i na velikosti kontingentu? Původní úvahy počítaly s nutností zabezpečení systémů velení a řízení, proto takové navýšení. S pronájmem služeb se ale tato potřeba snížila, kontingent naroste zhruba o sto osob. Text a foto: Vladimír MAREK

3

Povodněě? Povodn Bez hysterie!

Zima rychle ustupuje a její neobvykle štědrá sněhová nadílka začala s vykukujícím sluníčkem dělat vrásky lidem žijícím poblíž vodních toků. Zejména těm, kteří poznali sílu nezkroceného živlu v povodňových letech 1997, 1998 a 2002. Na velkou vodu z tajícího sněhu se připravují všechny složky integrovaného záchranného systému i samosprávy v obcích.

J

edním z představitelů města, které si před třemi roky prožilo své, je starosta Českého Krumlova František Mikeš: „Dneska (17. března) je v okolí města spousta sněhu, ale zaplať pánbůh příroda je k nám momentálně milosrdná, protože přes den sníh odtává, ale přes noc se tání zastavuje a toky stačí vodu odvést. Chci věřit tomu, že převážná část vody odteče v tomto pozvolném režimu... Snažil jsem se získat informace o chemickém a fyzikálním složení sněhu. A zjistil jsem, že sníh padal v době, kdy u nás panovaly velké mrazy, a že tedy neobsahuje tolik vody.“ 4

Kontrola řečišť i plánů Přesto se ale město pouze na přírodu nespoléhá. Nutno připomenout, že jihočeská architektonická perla leží na soutoku Vltavy a potoka zvaného Polečnice. „Vltavu nám reguluje Lipno,“ říká starosta, který je předsedou krizového štábu jak města, tak spádového území v jeho okolí, „a přes povodňovou komisi jsme nestále informováni o tom, co se na horním toku Vltavy děje. Nyní má Lipno dostatečnou rezervu, přes milion tři sta tisíc kubíků, což je zhruba metr osmdesát až dva metry pod maximální hladinou.“ Jiné je to s Polečnicí. Však také ta v roce 2002 nadělala radním největší starosti a městu největší škody. „Je to přírodní tok, který není možno nikterak ovlivňovat,“ přiznává František Mikeš. „Jediné, co můžeme dělat, je, že budeme koryto udržovat v takovém stavu, aby vodu mohlo odvádět. To znamená čistit ho a prosvětlovat břehové partie.“ Vzpomněl při tom na nedávný případ, kdy z potoka museli odstraňovat načerno postavenou lávku. Kromě kontroly řečišť si pracovníci města, členové krizových orgánů i spolupracujících institucí v posledních týdnech ujasnili organizaci všech činností při řešení povodňové situace. „To

znamená, že jsme zajistili, abychom byli všichni kdykoli dosažitelní, abychom věděli, kdo, kdy a jak zasahuje, abychom měli jasno, kdy máme začít sledovat vodoznaky na tocích, kdo, komu a co je povinen hlásit, kdo je oprávněn koho svolávat a podobně,“ vypočítává starosta. Ověřili si též, zda mají v krizových plánech aktuální informace o tom, kde jsou uloženy pytle na pískování, kde je k dispozici technika k odstraňování zátarasů, a ujasnili si role všech účastníků, radnicí počínaje, přes hasičský záchranný sbor, městskou policii, Policii České republiky až po společnost Služby města, která má na starost obecní údržbu.

Vojáci městu chybějí Při minulých povodních Krumlovu významně pomohla armáda. Dnes tu ale posádka není. Starosta však kalkuluje s případnou pomocí

příslušníků z nedalekého výcvikového prostoru Boletice. „Zahrnuli jsme je do plánu jako každý jiný subjekt a kromě spojení například víme, jaké mechanismy mají vojáci v Boleticích k dispozici,“ glosuje František Mikeš. „Jinak nám tu ale vojáci chybějí. Navíc kasárna při posledních povodních fungovala jako evakuační středisko.“ I toto zázemí město nyní postrádá. Na druhé straně si je první muž Českého Krumlova vědom, že ku pomoci je připraven jihočeský záchranný prapor z Jindřichova Hradce, jehož vojáci a technika v regionu působili už v roce 2002.

Záchranné útvary – stálá hotovost A jak jsou vlastně přichystáni na podobné krizové situace vojenští záchranáři vůbec? „V záchranných útvarech jsou každý den vyčleňované síly a prostředky do stálých hotovostních směn, které jsou připravené velmi rychle vyjet,“ vysvětluje major Marián Nižňan, náčelník operační skupiny 15. ženijní záchranné brigády, pod jejímiž křídly je organizačně sdruženo 6 záchranných praporů pokrývajících svou působností území celé republiky. „Do 60 minut vyjíždí záchranná výjezdová jednotka, kterou může tvořit až 8 osob a 4 vozidla. Do 240 minut pak vyráží záchranný vyprošťovací odřad v síle do 70 osob a 30 kusů techniky. Jsou to asi jedny z nejtvrdších časových norem v armádě, když nebudu počítat vzdušné síly nebo speciální jednotky.“ Jaká vozidla a jací specialisté budou do vyprošťovacího odřadu zařazeni, se upřesňuje podle potřeby případ od případu. Při záplavách by se s největší pravděpodobností jednalo o plovoucí prostředky – pásové obojživelné transportéry PTS-10 a čluny, případně o tatry na evakuaci obyvatelstva.

Předpovodňová příprava Záchranné útvary jsou tedy ve stálé pohotovosti a přichystané na základě požadavku krizového štábu kraje cestou operačního a informačního střediska integrovaného záchranného systému vyrazit téměř okamžitě. Je přesto možné se v době tání připravovat nějak speciálně přímo na záplavy? „Teď se zaměřujeme na techniku,“ odpovídá náčelník operační skupiny brigády. „Kontrolujeme stav plovoucích transportérů a člunů, dále funkčnost telefonních linek na operační střediska a prověřujeme bojové rozdílení. U záchranných praporů jsou také příslušníci, kteří mají střelmistrovské zkoušky a povolení od Českého báňského úřadu provádět trhání ledových ker. Zjišťujeme proto nyní, kdo z nich je na preventivní rehabilitaci, na dovolené, nemocen a koho bychom v případě potřeby měli k dispozici.“ Při rozsáhlých škodách by se do záchranných anebo obnovovacích prací zapojil i 151. ženijní prapor z Bechyně. Ten má dobu pohotovosti proti záchranným praporům delší, 12 hodin, a staví tak zvaný odřad záchrany osob při povodních. „Je přesně určeno, jaký druh techniky má vyvézt, s kolika lidmi a podobně,“ doplňuje mjr. Nižňan. „Tento odřad však vyjíždí až na rozkaz Společného operačního centra Ministerstva obrany.“

Až dvacet tisíc profíků

zových situací vyžadujících nasazení součástí ozbrojených sil ČR ve prospěch Policie ČR nebo integrovaného záchranného systému“. V něm se na základě zkušeností z minulých let připouští možnost vyčlenění až dvaceti tisíc vojáků s technikou v případě postižení převážné části republiky katastrofální povodní.

Střecha nad hlavou Ale vraťme se k prvním pomocníkům veřejnosti ze strany armády – záchranným praporům. Kromě již zmíněných plovoucích prostředků a vozidel upotřebitelných při evakuaci osob jsou jejich roty vybaveny i další technikou, jež se během záplav osvědčila. Patří sem nejrůznější buldozery, bagry, autojeřáby, cisterny... „Máme i norné stěny, kdyby unikla nějaká chemikálie do vody, máme i čerpadla pro vypumpování vody ze sklepa,“ připomíná major Nižňan. Zapomenout však nesmíme ani na tzv. základny humanitární pomoci, které slouží k dočasnému ubytování až 450 osob. Je to vlastně stanový tábor, v němž jsou kromě ubytovacích kapacit kuchyně s jídelnou, čistička a úpravna vody, zdravotní ambulance, umývárny a toalety. Pro obyvatele je to nouzová střecha nad hlavou, než se pro ně najde lepší místo. Nikdo si samozřejmě nepřeje, aby krizová situace v podobě záplav nastala. A nikdo to ani nechce zakřiknout. Ale je asi dobré, když víme, nakolik se s takovou okolností počítá a jak jsme na ni připraveni. Možná že v době, kdy čtete tyto řádky, už víte, jak to letošní tání sněhu nakonec dopadlo.

Společné operační centrum (SOC), jehož ředitelem je zástupce náčelníka Generálního štábu, samozřejmě vládne i dalšími armádními zdroji. Rozhoduje například o nasazení záchranných vrtulníků a dalších sil. V loňském září schválila vláda dokument s dlouhým názvem – „Možné scénáře vývoje kri-

Jaroslav PAJER Foto: autor, Jiří HOKŮV

TECHNIKA, KTEROU MOHOU ZÁCHRANNÉ PRAPORY NASADIT PŘI POVODNÍCH: Automobilový jeřáb AD-20/AD-28 Automobily na přepravu osob, autobus Cisterna kontejnerová CKV-7 Cisternová automobilní stříkačka s přívěsem Elektrocentrály Kolový nakladač KN-251 Motorové kalové čerpadlo Nafukovací člun AVON/ZODIAK Osvětlovací souprava Pásový buldozer D-686 Pásový obojživelný transportér PTS-10 Plovoucí motorové čerpadlo

Přívěsná cisterna VESNA Přívěsný kompresor DK-661 Souprava pneumatických přístrojů SPP-75 Univerzální dokončovací stroj UDS-110/UDS 114 Univerzální nakladač LOCUST-750 Vyprošťovací automobil AV-15 Vyprošťovací tank VT-55 / VT-72 Vysokozdvižná plošina SKY JACK Základna humanitární pomoci Zásahové vozidlo T-815 Ženijní laminátový člun RUS-B

5

Náčelník Generálního štábu odpovídá na dotazy čtenářů

Z posádky Opava je od roku 2006 dislokační místo. Ale o 20 km dále, ve městě Hlučín, se posádka zřizuje a buduje se záchranný prapor. Z taktického hlediska je tento prapor v případě takových povodní, jaké byly v roce 1997, sevřený dvěma vodními toky − Opavou a Odrou. V případě záchranných prací bude muset stejně použít komunikaci na Ostravu přes město Opavu. A to nemluvím o ubytovacích a stravovacích kapacitách, které v současné době poskytují kasárna v Opavě, jež byly v posledních pěti letech za několik desítek milionů zrekonstruované. Vedle stojí velká Slezská nemocnice i s heliportem. Do zřizování nové posádky se z armádního rozpočtu budou znovu pumpovat miliony na něco, co už je někde hotové. Pro normální selský rozum nepochopitelné. Vítězslav Sobarňa, Opava Vážený pane Sobarňo, v souladu s přijatou koncepcí reformy ozbrojených sil České republiky jsou Opava i Hlučín nadále perspektivními posádkami, kde budou dislokovány jednotky AČR. V Jaselských kasárnách v Opavě je umístěno Centrum pasivních systémů a elektronického boje, v Hlučíně 157. záchranný prapor a Ústřední vojenský veterinární ústav. Záchranný prapor v Hlučíně působí již od roku 2001, a nezřizuje se tedy nově, jak tvrdíte ve svém dopise. Rozhodování o umístění záchranného praporu do Hlučína se opíralo o komplexní hodnocení a analýzu možností posádek Hlučín a Opava. Hodnotili jsme operační působnost, náklady, investice, funkčnost místa dislokace a sociální podmínky. Prostory, které záchranný prapor v Hlučíně využívá, mu naprosto vyhovují. Jediné, co je potřeba v Hlučíně realizovat, je rekonstrukce kuchyňského bloku, na kterou jsou již vyčleněny finanční prostředky. Nemohu souhlasit ani s vaším tvrzením, že v případě záchranných akcí budou muset příslušníci praporu použít komunikaci na Ostravu přes město Opavu. Pro Hlučín hovoří právě i jeho poloha. Je mimo zátopovou oblast a je nejvýhodnějším výchozím místem pro přístup do dalších oblastí regionu.

Pozor!

Co se týče samotných kasáren v Opavě. Jaselská kasárna jsou pro záchranný prapor malá, jejich kapacita nepostačuje pro umístění veškeré techniky praporu ani ve variantě umístění techniky ve více areálech. Naopak svou velikostí vyhovují jednotkám pasivních systémů a elektronického boje. Dukelská kasárna v Opavě budou po zrušení Výcvikové základny logistiky na konci letošního roku pro záchranný prapor příliš velká a značně převyšují potřebu praporu. Umístění praporu do tohoto objektu by vedlo k daleko vyšším každoročním výdajům na údržbu a provoz, nehledě na nutnost provedení rozsáhlé rekonstrukce objektů. Dále zařízení autoparku je pro provoz nadrozměrné speciální pásové techniky záchranného praporu (včetně dílen a mycího zařízení) nevyužitelné a nevybavené. Nutné úpravy by musely podstoupit i všechny vjezdy včetně vrat. Chybí prostory pro umístění materiálu Základny humanitární pomoci pro obyvatelstvo, která by se rozvíjela v případě potřeby v době krizové situace, a chybí také prostory pro centrální sklad zbraní. V neposlední řadě nevyhovuje stav budov pro profesionální personál, kde by bylo nutné provést generální opravu budov z důvodu částečně prohnilých trámů, omezené nosnosti stropů, vlhkosti a plísně. V Dukelských

kasárnách byl sice v roce 2000 zrekonstruován stravovací blok, jak píšete ve svém dopise, ale už se nezmiňujete o tom, kolik bychom museli investovat do dalších budov a objektů, které svým stavem nevyhovují. V Dukelských kasárnách je v současné době dislokována Výcviková základna logistiky, která bude k 31. prosinci 2005 zrušena. Pro tento objekt není v rámci resortu MO další využití a bude po 31. 12. 2005 vyřazen z užívání AČR. Stěhování 157. záchranného praporu a Ústředního vojenského veterinárního ústavu do posádky Opava by si vyžádalo minimálně o 10 mil. Kč vyšší náklady než provedení potřebných úprav v posádce Hlučín. K rozhodnutí o dislokaci záchranného praporu do posádky Hlučín přispělo mimo vyhodnocení stanovených kritérií a všech souvisejících faktorů i vyhodnocení zvýšeného rizika průmyslových havárií v ostravském regionu a žádost primátora města Ostravy po povodních v roce 1997. 157. záchranný prapor je mimo další stanovené úkoly předurčen k provádění záchranných a likvidačních prací v celém Moravskoslezském kraji, tedy i v Opavě. Jednotlivé záchranné prapory mají ale také celorepublikovou působnost a v případě složitých situací mohou být nasazeny k plnění úkolů po celé ČR. To znamená, že pokud by bylo potřeba, může být po vyhodnocení situace do ostravského regionu nasazen kterýkoliv další záchranný prapor. Co se týče vaší připomínky o existenci nemocnice a heliportu vedle kasáren v Opavě, tak tato skutečnost nemá absolutně žádný vliv na činnost a stanovené úkoly záchranného praporu. Vrtulník může přistát i ve volném terénu a zraněné osoby transportovat do nejbližší nemocnice. Nehledě na to, že v době krizové situace vojáci záchranného praporu budou operovat přímo v terénu, kde jich bude nejvíce potřeba. Generálporučík Pavel ŠTEFKA Foto: Jiří HOKŮV

Zajímá vás perspektiva vašeho útvaru nebo modernizace a nákup nové techniky? Chcete znát názor náčelníka Generálního štábu na situace, se kterými jste se setkali? Přinášíme vám unikátní možnost zeptat se přímo náčelníka Generálního štábu na věci, které vás zajímají nebo trápí. Své písemné dotazy můžete adresovat buď do redakce A reportu (fax: 973 215 933, e-mail: [email protected]), nebo do Kanceláře náčelníka Generálního štábu (fax: 973 216 084, e-mail: [email protected]). S odpověďmi genpor. Pavla Štefky na vaše otázky se budete moci pravidelně setkávat na stránkách tohoto časopisu. Redakce 6

Program jednodenní návštěvy obsahoval teoretické a praktické ukázky. Velitel pozemních sil brigádní generál Ján Gurník přidělencům představil společné síly Armády České republiky, velitel 4. brigády rychlého nasazení plukovník Aleš Opata hosty seznámil se strukturou útvaru. Následovalo předvedení výzbroje, výstroje a výcviku jednotek. -le-

Začátkem března navštívil velitel WBK IV z Mnichova Velitelství sil podpory a výcviku ve Staré Boleslavi. Delegaci tvořilo 5 příslušníků WBK IV v čele s generálmajorem Justusem Gräbnerem. První den návštěvy byl zaměřen na vzájemné představení svých velitelství v rámci briefingů, které přednesli jednotliví zástupci z obou velitelství. V následné diskusi si vyměňovali své zkušenosti a hledali cesty pro navázání vzájemné budoucí spolupráce v nových strukturách a v podmínkách obou velitelství. Druhý den byla delegaci představena základna komunikačních a informačních systémů v Praze. Delegace rovněž navštívila nově otevřenou expozici Pražského hradu. Text a foto: mjr. Ing. Jiří PYTLÍK

G Koncem února se ve VVP Jince konalo další z odborných shromáždění vrchních praporčíků české armády. Jejich setkání bylo zaměřeno na seznámení s navrhovanými změnami, které se chystají v legislativě. Jednání se zúčastnil i ředitel sekce personální MO brigádní generál V. Lavička, který přítomným vysvětlil hlavní zásady kariérního řádu a dvě verze novely zákona 221/1999 Sb., které jsou v současné době v připomínkovém řízení. Na jednání navázala přednáška nadporučíka R. Speychala z Vojenského historického ústavu AČR. Ten přítomným předložil návrhy označení nových hodnostních sborů v souladu se změnami v novele zákona. Odborníci z VHÚ AČR připravili dva návrhy hodnostního označení vycházející z tradic první republiky. První se váže k období před rokem 1937 a druhý po roce 1937. -leG Ve dnech 25. – 26. února se dvacítka českých vojáků působících v misi KFOR zúčastnila finského pochodu Cold Day March. Během pochodu, kterého se účastnilo celkem 120 vojáků mnohonárodní brigády Střed, bylo nutné zdolat 70 km v těžkém a členitém terénu v časovém limitu osmi hodin. Pětičlenná družstva měla za úkol dojít z finské základny na okraji obce Lipjany do obce Petrastica, tam přenocovat ve stanech a vrátit se jinou trasou zpět. Každý účastník si nesl plnou polní výstroj a svou osobní zbraň. Pochod nakonec dokončilo jen 60 % z těch, kteří se předchozího dne postavili na startovní čáru. V časovém limitu jej zvládlo také 17 českých vojáků, kteří od velitele brigády obdrželi za účast diplom a finský lovecký nůž. -leG Dvacet devět vojenských a leteckých přidělenců akreditovaných v České republice navštívilo 3. března 4. brigádu rychlého nasazení v Žatci. Přidělenci se do žatecké posádky přijeli podívat vůbec poprvé. Jejich cílem bylo seznámit se s historií a strukturou brigády a s plněním úkolů útvaru.

G Společnost AERO Vodochody, a. s., představila pokračovací cvičný a lehký bojový letoun L-159B na 1. ročníku neveřejné letecké výstavy AVEX 05, která se konala ve dnech 23. až 25. února na mezinárodním letišti v egyptském Sharm El Sheikhu. Letoun L-159B byl na výstavě středem pozornosti. Předvedl tu pro značný zájem veřejnosti celkem pět letových ukázek, které byly provázeny vlastními komentáři pilotů Miroslava Schütznera a Rostislava Stroina. Také v rámci statické ukázky byl letoun L-159B v permanentním obležení návštěvníků. -leG Na přelomu února a března absolvovaly zimní přežití vybrané osádky vrtulníků základny vrtulníkového letectva v Přerově. Pod velením vedoucího instruktora záchranné a výsadkové přípravy kapitána Petra Juska nacvičovaly jednotlivé činnosti po nouzovém opuštění vrtulníku. Extrémní počasí v Jeseníkách notně prověřilo fyzickou i psychickou zdatnost všech cvičících. Vždyť v noci klesala teplota pod minus 20 stupňů. K tomu je ovšem nutné ještě připočítat prudký vítr o síle 10 – 15 m/s. Navzdory těmto extrémním klimatickým podmínkám byly stanovené cíle zaměstnání splněny. -leG Ministři obrany zemí Visegrádské čtyřky (V4) Karel Kühnl, Juraj Liška, Jerzy Szmajdzinski a Ferenc Juhász se v pátek 4. března sešli na společném jednání ve Varšavě. Ministři jednali zejména o společném postoji vůči Evropské obranné agentuře (EDA) a o roli ozbrojených sil V4 ve strukturách NATO a EU. Česká republika ústy ministra obrany na jednání podpořila projekt vzniku mezinárodního centra leteckého výcviku v polském Deblinu. Toto centrum by mohlo používat pro pokročilý letecký výcvik pilotů letoun L-159. Polská strana toto stanovisko uvítala s tím, že jednání o vzniku centra však zatím nejsou v takovém stadiu, aby se dalo hovořit o výběru konkrétního letounu. V Deblinu je letecká akademie polských vzdušných sil, která kromě jiného nabízí ubytování pro 1500 osob, simulátorové centrum, kompletní počítačové zabezpečení a bohaté sportovní a společenské zázemí. -leG Cenu Jaroslava Jandy za významný přínos v oblasti bezpečnostní politiky, která se uděluje každoročně u příležitosti vstupu České republiky do NATO, letos získal diplomat Karel Kovanda, ústavní soudce Jan Musil a bývalý náměstek ministra obrany Antonín Rašek. Ve studentské kategorii Bezpečnostní rada státu ocenila práce Jana Závěšického a Davida Kocourka. Dosavadní český velvyslanec při NATO Karel Kovanda cenu získal za aktivní a osobité působení ve funkci vedoucího stálé delegace České republiky při NATO a Západoevropské unii v Bruselu. Další z oceněných, Jan Musil, byl prorektorem pražské Policejní akademie a v roce 2003 se stal ústavním soudcem. Bezpečnostní expert, generál v záloze Antonín Rašek působil začátkem 90. let jako náměstek ministra obrany, řídil i Institut pro strategická studia. Student Jan Závěšický získal cenu za práci o postavení a roli Bezpečnostní rady státu. Čestné uznání si odnesl David Kocourek za práci o ekonomických aspektech mezinárodní spolupráce. -le7

Injekce

za sedm miliard Stěhování do nového. Radostný okamžik, na který se dlouho nezapomíná. Pravda, ne každého jedince však chytí za srdce. I v resortu Ministerstva obrany jsme toho očitými svědky. Zámysl Generálního štábu přesunout vojenský útvar z bodu A do bodu B, neboli přemístit 23. základnu vrtulníkového letectva Přerov do Náměště nad Oslavovou, nejednoho vojenského profesionála dráždí jako býka červená barva. Ale co naplat. Reforma ozbrojených sil s sebou čas od času nese i pomyslné oběti.

Z trabanta do mercedesu Oprosťme se od emocí a podívejme se pravdě do očí. Výstavba letecké základny Náměšť nad Oslavou je nezvratná. Diskuse o přesunu 23. základny Přerov na LZ Náměšť nad Oslavou je marná. Armádní funkcionáři již rozhodli a za svým verdiktem si do těchto dnů pevně stojí. Nezasvěceným připomeňme, že výše uvedené začalo před čtyřmi roky. Modernizaci náměšťské letecké základny poté posvětila i upravená reforma ozbrojených sil z listopadu 2003. „V roce 2001 byla vyhlášena veřejná zakázka na zpracování generelu výstavby letecké základny Náměšť nad Oslavou,“ říká Vladislav Růžička, vedoucí programový manažer z od8

boru infrastruktury a NSIP na sekci vyzbrojování Ministerstva obrany, a dodává: „Generel výstavby schválil náčelník Generálního štábu AČR v květnu 2003. Tím byly definovány základní cíle projektu. Následovalo další zadání, a to zpracování projektové dokumentace výstavby. Z ní vyplynuly dva základní směry. Ten první spočíval ve výstavbě komplexního zabezpečení a komunikačních systémů, druhý ve zbudování jednotlivých objektů.“ Pozornému čtenáři zcela jistě neunikla slova o cílech projektu. Jaké vlastně jsou? „Jde o komplexní modernizaci infrastruktury základny v souladu s platnou legislativou i technickými normami, a to jak národními, tak i normami Severoatlantické aliance,“ upřesňuje V. Růžička a pokračuje: „Jinými slovy, letecká základna Náměšť nad Oslavou

Národní a alianční programy

nám umožní bezproblémové nasazení tuzemské i alianční letecké techniky a jednotek a vytvoří odpovídající zázemí pro kvalitní plnění úkolů příslušníkům vrtulníkového letectva.“ S tím nelze než souhlasit. Pravdou je, že většina stávajících objektů náměšťské základny už něco pamatuje a je na hraně svojí životnosti. Na základnu v posledních letech mnoho investic neputovalo, tudíž zub času vykonal své. Po dokončení projektu zde budou vytvořeny základní předpoklady k následnému růstu. „Přirovnal bych to k přesednutí z trabanta do mercedesu. Alespoň když srovnám stávající provozní objekty v jednotlivých bojových rozptylech s plánovanými objekty taktických letek. Nejde však o žádný superkomfort, ale maximální účelnost. Najdete tady kvalitu. Skutečně je na co se těšit,“ říká Vladislav Růžička za celý projektový tým výstavby letecké základny v Náměšti nad Oslavou.

Sedmina od NATO Peníze jsou vždy na prvním místě. V případě výstavby náměšťské letecké základny tomu není jinak. Je potěšitelné, že do pomyslné kasičky přispívá také NATO. „Ano, je tomu tak. Část projektů je zabezpečována z prostředků Severoatlantické aliance, konkrétně z programu 307 450 (Bezpečnostní investice NATO). Většina investic však plyne z projektů národních, a to z programů 307 390 (Zkvalitnění výcviku a života vojsk vzdušných sil, tento program končí v roce 2005) a 207 810 (Výstavba a rekonstrukce infrastruktury vzdušných sil),“ říká V. Růžička. Čísla a názvy programů však nezasvěcenému moc neříkají. Zcela jasno do toho může vnést konkrétní výše finanční částky. „Celkové náklady na výstavbu, a to v souladu se schváleným generelem, činí zhruba 7 miliard Kč. Z toho přibližně jednou miliardou přispěla Aliance. Samozřejmě že jde o ceny platné

v době zpracování generelu. První etapa výstavby končí v roce 2008, přičemž v roce 2007 bude registrován navazující program s dalšími projekty v souladu s generelem výstavby a finančními zdroji. Cílový stav výstavby letecké základny Náměšť nad Oslavou lze odhadnout na roky 2015 – 2016,“ konstatuje vedoucí programový manažer. Další otázka je nabíledni. Jaký je současný stav výstavby náměšťské letecké základny? Následující – pokračuje výstavba inženýrských sítí, realizuje se projekt výstavby ve stavební části, v komplexním zabezpečení a v komunikačních systémech, nadále probíhá zadávání a zahajování nových projektů. To zásadní však spočívá v tom, že byla zpracována a schválena studie rozmístění vrtulníkové techniky na LZ Náměšť nad Oslavou. A proč to nepřiznat, právě tato skutečnost se stala žhavým tématem nekonečných diskusí. „Kapacita náměšťského letiště k rozmístění a provozování předpokládané vrtulníkové techniky bude postačující. Sice za jiných podmínek než v Přerově, ale dovolím si tvrdit, že v konečné fázi budou mnohem lepší. Stání pro vrtulníky jak v bojových rozptylech, tak před hangárem údržby bude představovat moderní zázemí zcela odpovídající současným požadavkům,“ dodává Vladislav Růžička. V této souvislosti je třeba říci, že pokud dojde k navýšení finančních prostředků o 60 milionů Kč v roce 2007 a o dalších 60 mil. Kč v roce 2008, může se realizovat 1. a 2. etapa výstavby stání pro vrtulníkovou techniku. Tedy všech plánovaných stání. Práce započnou v roce 2006 v 1. bojovém rozptylu (spojení stojánek S a M1). Pokračovat budou v prostoru před hangárem oprav a následně ve 2. bojovém rozptylu s postupným dokončováním jednotlivých stání až do roku 2008. Celkem je na výstavbu 20 nových stání pro vrtulníky vyčleněno 332 milionů Kč.

Nejvyšší čas jít do podrobností ohledně výstavby na letecké základně. Nejprve krátce o již dokončených tzv. národních projektech. Byla rekonstruována přípojka 22 kV pro MS Kladeruby (cena díla 3,9 mil. Kč), dále se provedly rozvody plynu (13,5 mil. Kč), proběhla rekonstrukce kanalizace (40,8 mil. Kč) a vodovodu (42,7 mil. Kč). Koncem loňského roku skončila výstavba rozvodů elektro pro světlotechniku za 26,4 milionů Kč. Intenzita stavebních prací neklesne ani v nejbližším období. Na náměšťském vojenském letišti proběhne rekonstrukce kanalizace kontaminovaných vod (upravováno ve vazbě na vrtulníkovou techniku), dále se oplotí areály v Sedleci a Kladerubech, dokončí se výstavba objektu taktické letky ve 2. bojovém rozptylu. I nadále bude pokračovat výstavba komplexního zabezpečení a komunikačních systémů na základně (rovněž upravováno ve vazbě na přesun vrtulníkové techniky z Přerova). Tím výčet připravovaných projektů samozřejmě nekončí. Letem světem například vzpomeňme výstavbu hlavního vchodu a hydroforové stanice, výstavbu automatizované telefonní ústředny, rekonstrukci mycího můstku včetně stanoviště požární nádrže, rekonstrukci ubytovny Kramolín, výstavbu psince a BIOL, výstavbu objektu taktické letky v 1. bojovém rozptylu či výstavbu štábní budovy. Většina těchto projektů by měla být realizovaná v letech 2006 až 2007. K tomu všemu je třeba ještě přičíst vyhlášené veřejné zakázky (například výstavbu centra obrany nebo ubytovny č. 3). Funkci zadavatele veřejných zakázek v národních projektech vykonává ředitel Vojenské ubytovací stavební správy Brno. Přejděme k programu 307 450 neboli k projektům s účastí Aliance. Jak již bylo avizováno, na celkových nákladech výstavby letecké základny Náměšť se NATO podílí jednou sedminou. V průběhu letošního roku bude v rámci tohoto programu dokončena rekonfigurace vzletové a přistávací dráhy, dále instalace brzdicího zařízení, výstavba parkovišť letounů, stanoviště vybíjení a nabíjení a letištní světlotechnika. V dalším období se počítá s výstavbou hangáru údržby a dílen, stanoviště testování motorů, muničního zařízení, Centra řízení letky nebo také s výstavbou zásobníku tekutého kyslíku. Pavel LANG Foto: Ing. Vladislav RŮŽIČKA a archiv sekce vyzbrojování Ministerstva obrany

9

Středa 16. března 2004 byla pro Ústřední vojenskou nemocnici velkým svátkem. Výkonný ředitel Joint Commission International pro Evropu a Asii Paul Van Osterberg jí předal certifikát k mezinárodní akreditaci, čímž se jako jediná nemocnice ze střední a východní Evropy zařadila mezi 55 nejprestižnějších zařízení v Evropě a Asii. Nemocnice s obdobným certifikátem jsou například v Irsku, Německu, Itálii, Portugalsku, Saúdské Arábii, Dánsku a Španělsku.

Úst střředn edníí vojensk vojenskáá nemocnice získala prestiž prestižní mezin mezináárodn rodníí akreditaci

Zařízení

třetího tisíciletí V

ýznam této události podtrhla i skutečnost, že slavnostního předání certifikátu se zúčastnil prezident České republiky Václav Klaus, ministryně zdravotnictví Milada Emmerová, náměstci ministra obrany Pavel Štalmach a Pavel Mašek a náčelník Generálního štábu AČR Pavel Štefka.

Kvalitní i v minulosti „Myslím si, že tato nemocnice byla kvalitní i v minulosti, tedy před tím, než získala tento certifikát. My, kteří jsme se zde léčili jako pacienti, to můžeme jenom potvrdit,“ řekl nám prezident Václav Klaus. „Přesto jsem ale přesvědčen, že mezinárodní uznání je velice dobrá věc. Pokud tento proces, trvající tři a půl roku, aktivoval personál nemocnice, aby odstranil některé nedostatky, jednalo se samozřejmě o velice užitečnou záležitost. Prospěšné je i to, že certifikace se každé tři roku znovu obnovuje. Není tedy možné usnout na vavřínech,“ dodal prezident. Pacient, který přichází do akreditované nemocnice, musí mít jistotu, že se jedná o kvalitní prostředí, které garantuje špičkovou péči. „Toto všechno je velice náročný proces, popsaný v patnácti stech standardech, z nichž Ústřední vojenská nemocnice naplnila více než 99 procent,“ vysvětlil nám jeden ze zástupců Joint Commission International David 10

Marx. „Certifikovaná nemocnice musí například každý rok u středního zdravotnického personálu a jednou za tři roky u lékařů prověřovat, zda jsou stále ještě kompetentní pro práci, ke které jsou vzděláni. Pacient v akreditované nemocnici musí vědět, co mu je a jak se bude podílet na léčení. To se prověřuje tak, že se zastaví pacient odcházející od lékaře a inspektor se ho zeptá, co mu pan doktor řekl a jak se případně bude léčit. Komunikace je totiž problémem zdravotní péče nejen v Čechách, ale i v zahraničí.“ Náčelník Generálního štábu AČR genpor. Pavel Štefka pro změnu uvedl souvislost mezi získáním certifikace a profesionalizací naší armády. „Jestliže máme profesionální armádu, tak se musíme umět odpovídajícím způsobem o profesionály i postarat. Ústřední vojenská nemocnice je taková naše podpora lidem, kteří pro armádu obětují všechno, zdraví nevyjímaje.“ Generál Štefka připomněl, že certifikace není ani tak o penězích, jako o jiných kvalitách. Přesto resort podporuje Ústřední vojenskou nemocnici i ekonomicky. V posledních letech bylo věnováno na její rozvoj zhruba 900 milionů korun. „Ostatní vojenské nemocnice, tedy Brno a Olomouc, zatím na takovouto akreditaci nemají. Jsou v nich dosti složité podmínky. Chceme ale i tato zařízení dostat hodně vysoko. A možná že ve střednědobém horizontu o ni budou moci usilovat,“ řekl Štefka.

Prestižní a stále vojenská Ústřední vojenská nemocnice opět potvrdila, že jednoznačně patří mezi nejprestižnější lékařská zařízení v České republice. To k ní samozřejmě obrací pozornost nejen vojenské veřejnosti. V roce 1994 se totiž Ústřední vojenská nemocnice otevřela i pro civilní klientelu. V této souvislosti si někteří pacienti stěžují na to, že je stále méně a méně vojenskou nemocnicí, tedy zdravotnickým zařízením pro vojáky. Narůstá v ní počet ošetřených civilních pacientů, údajně na úkor vojenské veřejnosti. Veteráni si rovněž stěžují, že průkazky, které by jim měly zajistit přednostní ošetření, lékaři v praxi většinou neuznávají. „Je to velmi složitá záležitost. Obávám se, že vydání průkazek veteránům, které jim mají garantovat přednostní ošetření ve vojenských nemocnicích, bylo v rozporu se zákonem,“ řekl nám k tomu ředitel ÚVN plukovník Štefan Brunclík. „Současná legislativa nedovoluje upřednostňovat žádnou skupinu pacientů. Musíme poskytovat všem stejnou zdravotní péči bez jakýchkoliv výhod a předností při vyšetření. Přesto se snažíme najít nějaké řešení. Zavedli jsme objednávání pacientů. Tito pacienti by měli být nejpozději do hodiny vyšetřeni. Na sklonku loňského roku jsme zřídili tzv. žurnální ambulance, které slouží právě k těmto účelům.“ Text a foto: Vladimír MAREK

Jeho tým má devět osob. On a jeho zástupce – Holanďan – jsou vojáci. Ostatní spolupracovníci jsou civilisté – Chorvati. Mezi nimi je například právní poradce, tlumočnice, řidič, uklízečka i údržbář, jenž má na starosti drobné opravy objektu, který v ulici Selska v Záhřebu obývají. Náčelník sekce a hlavní styčný důstojník NATO HQ Sarajevo pro Chorvatsko podplukovník Ján Gašparík je ve své funkci od 26. listopadu 2004.

Jaké tu máte poslání? Jsem hlavní kontaktní osobou a reprezentantem velitelství NATO z bosenského Sarajeva pro Chorvatsko. To znamená, že všechny žádosti z velitelství směřující k představitelům chorvatské vlády a k státním institucím jdou přes naši sekci. A také naopak, všechny žádosti zdejší vlády či státních orgánů adresované NATO HQ Sarajevo projdou nejdříve přes nás. Mým úkolem je také v plné míře podporovat jednotky Evropské unie zapojené do mise Althea. Abych byl konkrétnější, například v případě transportu jednotek mnohonárodních uskupení přes území Chorvatska pomáháme a usnadňujeme přejezdy státních hranic a zabezpečujeme použití letišť i přístavů při rotacích jednotek EUFOR. Jsme také nápomocni při naplňování práv svobodného pohybu příslušníků EUFOR a NATO po území Chorvatska. Samozřejmě sem patří také

Náš člověk v Záhřebu spolupráce s velitelstvími mnohonárodních úkolových uskupení EUFOR, jež sídlí v Banja Luce, Tuzle a Mostaru, a spolupráce s misemi OSN a dalšími mezinárodními organizacemi v Chorvatsku. Máte nějaké specifické úkoly vůči Česku, respektive Armádě České republiky? Ne, žádné zvláštní úkoly v tomto směru nemám. Pravdou však je, že jsem několikrát pomohl našim lidem při různých problémech. Například nedávno jsem byl požádán o zabezpečení ubytování v Záhřebu pro rekognoskační skupinu, která měla další dny v sousední Bosně a Hercegovině jednání týkající se nasazení naší vrtulníkové jednotky v rámci mise Althea. Stalo se tak asi proto, že se v republice samozřejmě ví, že tady jsem a že jsem znalý prostředí. Pokud je to v mých silách, tak proč bych nepomohl? Zintenzivnila se v souvislosti se zahájením mise Althea nějak výrazně i vaše činnost například při zabezpečování přesunů, přeletů a podobně? Podobné úkoly asi byly před začátkem mise (Althea byla zahájena 2. prosince 2004 – pozn. autora). Já jsem však do funkce nastoupil koncem listopadu a v té době už byla většina jednotek s výjimkou českého kontingentu na svých základnách. Takže jsem zvýšený provoz na letištích, po silnicích ani v přístavech nezažil. Nicméně zásobování a rotace jednotek

v Bosně a Hercegovině pokračuje a s využitím chorvatských přístavů a letišť se počítá i v budoucnu. Myslím si, že ukončením mise SFOR došlo k určitému snížení provozu a tím i objemu naší práce. V době, kdy probíhala operace SFOR v Bosně, tak byly její jednotky, kupříkladu Holanďané a Kanaďané, i na území Chorvatska. V posledních měsících však došlo k jejich stažení. Dnes tu zůstalo jen pár vojáků ve Splitu a v Ploči a EUFOR má v Záhřebu čtyři britské zdravotníky, kteří patří pod velitelství v bosenské Banja Luce. Takže nyní je tu jen minimum mezinárodních vojsk. Obecně jste to již naznačil, ale můžete říci konkrétněji, s jakými místními institucemi jednáte především? Hlavně to jsou Ministerstvo zahraničních věcí, Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra. Na každém z nich je oddělení, kupříkladu na Ministerstvu zahraničí tak zvaná divize 2, jejichž úkolem je udržování kontaktů s mezinárodními a nevládními organizacemi, jako je NATO, OSN, OBSE a další. Ovšem nejedná se pouze o pracovní jednání s těmito institucemi. K mým úkolům patří i účast na společenských akcích. Byl jsem třeba pozván na recepci chorvatského prezidenta Stjepana Mesiće. Je zde takový zvyk, že pokaždé, když se v Záhřebu změní styčný důstojník, obnovuje Ministerstvo zahraničí seznam pro diplomatický protokol, a tak jsem byl coby reprezentant NATO na území Chorvatska pozván. Bylo to pro mě velice zajímavé, protože jsem se tam setkal mimo jiné s mnohými zástupci diplomatického sboru, velvyslanci, vojenskými atašé i představiteli různých nevládních organizací. Je to vaše první služba v zahraničí? Tohle je už má čtvrtá mise. Prvně jsem byl shodou okolností také v Chorvatsku v roce 1994 jako příslušník českého praporu UNPROFOR. Pak jsem působil jeden rok na přelomu let 1996 až 1997 jako vojenský pozorovatel v Gruzii v misi UNOMIG. A potřetí jsem v roce 2000 pracoval jako styčný důstojník v misi SFOR na území Bosny a Hercegoviny v Banja Luce. Co musí adept na vaši současnou funkci splňovat? Jsou to jazykové znalosti na úrovni STANAG 3 a prověrku na stupeň tajný. Text a foto: Jaroslav PAJER 11

Už pátý rok fungují v některých vojenských útvarech a zařízeních kuchyně a jídelny, jejichž provoz obhospodařují najaté firmy. „Outsourcing cateringu“ se tomu říká anglickými výrazy a tento pojem přejaly i naše odborné orgány, které mají s nákupem stravovacích služeb co do činění.

N

a počátku bylo „... snížení počtů zaměstnanců,“ říká Josef Kestler, vedoucí pilotního projektu stravování z odboru implementace Ředitelství logistické a zdravotnické podpory (ŘeLogZdrP) ve Staré Boleslavi. Velení armády tak outsourcingem cateringu nahrazuje služby, které by s rušením tabulkových míst v úseku stravování také zmizely.

Smlouva Od rozhodnutí o nákupu stravovacích služeb po odběr prvního oběda uvařeného civilní firmou uplyne dlouhá doba. Trvá to obvykle

10 až 16 měsíců a do procedury vstupuje několik subjektů z nejrůznějších řídících úrovní. V žádném případě ale nejde (nebo by jít nemělo) o jednání „o nás bez nás“. „Jako první do procesu vstupuje velitel útvaru, který si musí nadefinovat, co vlastně chce,“ říká Josef Kestler. Velitel útvaru má pro tento případ k dispozici „Prozatímní směrnici pro implementaci outsourcingu“, v jejíž příloze je tabulka, do které vpisuje „stravovací“ požadavky. „Z tabulky tak vyčteme průměrný počet stravovaných, o jaká jídla – snídaně, obědy, večeře – má útvar zájem, zda se bude vařit jen od pondělí do pátku anebo celoročně, a další podrobnosti,“ vysvětluje vedoucí pilotního projektu. Ten pak k ní také přidá své polínko – například jestli bude třeba službu sledovat odborem jakosti nebo jaké budou platební podmínky při fakturaci. Specifikaci požadavků současně konzultuje s manažerem majetkového uskupení 1.0 (potraviny), který posuzuje jejich správnost z hlediska výživových norem a dalších pravidel. Poté se záležitosti chopí specialisté ze správy veřejných zakázek ŘeLogZdrP, kteří připraví podklady k vypsání veřejné zakázky včetně návrhu smlouvy k uzavření kontraktu. Ke konzultacím jsou přizváni také pracovníci z odboru správy majetku a akviziční politiky Ministerstva obrany, kteří materiály posuzují z právního hlediska. Pak se koná několikaměsíční veřejná

Talíř si musí útvar

ohlídat sám

12

soutěž, s jejímž vítězem se sepisuje smlouva, kterou za resort, respektive útvar, podepisuje ředitel ŘeLogZdrP. Pokud by si praxe vyžádala nějaké změny ve smlouvě, musí řízení projít stejným kolečkem konzultací jako nový kontrakt. Zdlouhavé, ale nutné. To proto, že se jedná o statisícové i milionové zakázky a soutěž má minimalizovat náklady a maximalizovat porce. Armáda si tedy hlídá, aby všechno probíhalo podle zákona. „Centrálně se to dělá z toho důvodu, aby se držela jednotná linie a aby si každý útvar nepořizoval něco jiného a jinak,“ vysvětluje Josef Kestler. Nutno však říci, že se takto uzavírají jen „velké“ obchody, konkrétně kontrakty na dobu neurčitou, které, zjednodušeně řečeno, za rok stojí víc než 500 tisíc korun, anebo smlouvy na dobu určitou (například než se útvar přestěhuje do jiné posádky), jejichž celková hodnota přesahuje 2 miliony. Menší kontrakty, zhruba do 150 strávníků, uzavírají velitelé útvarů sami.

Cena Tak, jak možná laikovi připadá proces uzavírání smluv složitý, se mu může jevit i tvorba ceny, kterou dodavatelská firma za stravovací služby dostává. „V první řadě se zaměřujeme na to, aby byly dodržené právní normy, zejména resortní vyhlášky 266, 269 a 272, které o stravování hovoří,“ říká Ing. Josef Kestler. „To znamená, aby vojáci s nárokem na naturální stravování, jako jsou piloti, výsadkáři, žáci vojenských škol, vojáci na cvičeních a v celodenních směnách, dostali všechny náležitosti, které mají předepsány. A za druhé chceme, aby při zabezpečení ostatních zaměstnanců závodním stravováním kvalita jídla neklesla.“

Odtud se odvíjí snaha logistiků pojistit si, aby dodavatel nevytvářel svůj zisk na vrub kvality a množství potravin. Obě položky totiž zajišťuje smluvně dohodnutá průměrná cena surovin vydaných na jednu porci jídla. „Ta v současné době pro oběd odpovídající základní stravní dávce činí 29,50 Kč, což je 31 Kč s 5% DPH, vaříme-li sami pro vojáky s nárokem na naturální stravování, a 35 Kč s 19% DPH, vaří-li dodavatel nebo my sami pro závodní stravování. Ve smlouvě je pak podrobně rozebráno, jakým způsobem musí firma dokládat skutečně provařené množství surovin, přičemž je pamatováno i na to, aby nenakupovala předražené či jinak nevhodné potraviny. Velitel útvaru tak na stůl pravidelně dostává přehled o porovnání skutečné spotřeby potravin s náležitostmi podle vyhlášek MO, seznam spotřebovaných surovin či rozpis cen připravovaných jídel,“ říká Josef Kestler. Pětatřicetikorunovou hodnotu potravin na talíři tedy musí každý dodavatel jídel do armády garantovat. Na jejím zaplacení se podílíme zejména my, strávníci. Armáda ji dotuje z fondu kulturních a sociálních potřeb, letos konkrétně 11 korunami. Proto ve své „mateřské“ jídelně za kompletní oběd platíme nějakých 24 Kč. Možná teď někoho napadla otázka, z čeho tedy dodavatel platí své zaměstnance a sebe? Odpověď zní: z druhé části ceny, kterou hradí armáda a o níž se vlastně hraje ve veřejné soutěži. „Tuto částku představují osobní režie, což jsou platy zaměstnanců a odvody zaměstnavatele na sociální a zdravotní pojištění za ně, dále věcná režie, sem patří úklidové prostředky, oblečení pro zaměstnance, náklady na ztrátu nádobí, praní prádla atd., a posledním dílem je marže čili zisk firmy,“ vysvětluje cateringový odborník Josef Kestler. V současnosti výši této části ceny udávají uchazeči ve svých nabídkách jako sumu za celý rok. Veřejnou soutěž pochopitelně vyhrává ten, kdo chce po armádě nejmíň. Přepočteme-li tuto částku na jeden uvařený oběd, pak to – kuchyni od kuchyně – dělá mezi 20 až 30 korunami za menu.

Kontrola „Naším zájmem je outsourcingem nejen nahradit bývalou formu stravování, ale zvýšit jeho kvalitu. Například bezobjednávkovým systémem, rozšířením počtu druhů připravovaných jídel či zavedením doplňkového prodeje,“ navazuje Ing. Kestler. Všechny uvedené příklady strávníci jistě vítají, avšak jejich úplnou spokojenost z největší části tvoří kvalita pokrmů a velikost porce. „Talíř si už musí ohlídat útvar sám,“ zdůrazňuje Josef Kestler. „Množství jídla i jeho cenu sice máme smluvně ošetřené, ale zda se kupují vhodné a nepřeceněné potraviny a zda jídlo lidem chutná, musí kontrolovat velitel se svými lidmi.“ Útvar má ke kontrole pokrmů hned několik nástrojů, jež jsou obsažené v každé cateringové smlouvě. Kromě již dříve zmiňovaných dokumentů dostává velitel předem ke schválení týdenní jídelní lístek, v němž je kromě jiného uváděna i gramáž jednotlivých položek. Má pak právo zvážením několika porcí (obyčejně je dohodnutý počet 30) přesvědčit se o dodržování hmotnosti. Dále se může informovat, odkud a za kolik kuchyně potraviny kupuje. Má také právo kontrolovat hygienu v kuchyňských prostorech i to, zda jsou pro případ onemocnění strávníků z potravin na 48 hodin ukládány vzorky veškerých jídel.

Ke kontrole mohou významně přispět i sami konzumenti. Jistě už každý v jídelně zaregistroval Knihu přání a stížností. Na jakoukoli otázku, názor či námět by v ní měl představitel cateringové firmy odpovědět. Zda se tak děje, by pak měla sledovat velitelem jmenovaná stravovací komise, jejíž poslání vymezuje Věstník o závodním stravování (NV MO č. 32/2000). „Dalším institutem, který je ve věstníku definován, jsou besedy o stravování, jež by se měly konat jednou měsíčně,“ připomíná Josef Kestler. „Těch je povinna se účastnit i firma. Ze strávníků tam může kdokoli přijít a říct, co se mu na jídle nebo celém mechanismu stravování líbí, nebo nelíbí.“ Jak jsou všechny tyto instituty využívány, známe z praxe „své“ jídelny. Vedoucí armádního pilotního projektu stravování k tomu říká: „Víme, že mechanismus, který by měl tlačit dodavatelské firmy ke kvalitě, k dodržování hmotnosti porcí a podobně, nefunguje, jak má. Ale opět to záleží na veliteli, jak kontrolní prvky, které mu smlouva dává do ruku, využívá.“ A také jak ho k jejich užívání donutíme my, strávníci. Text a foto: Jaroslav PAJER

13

Interní audit Interní neníí kontrola nen

V dávné historii patřil audit spolu s účetnictvím k metodám, které měly chránit obchodníky před zbytečnými ztrátami na jejich majetku kvůli podvodům či omylům v nesprávné evidenci. Interní audit je na zcela jiné úrovni, permanentně se vyvíjí, je synonymem pro objektivitu a slouží jako nástroj pro zkvalitňování řízení. Jeho cílem je pomoci vedení organizace dosáhnout maximální hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti při využití svěřených rozpočtových prostředků. Odbor interního auditu byl na Ministerstvu obrany, podobně jako v jiných resortech, vytvořen v roce 2001 po přijetí zákona č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě. V čele samostatného odboru, který je přímo podřízen ministrovi obrany, stojí ředitel Ing. Petr Šimek. 14

Existuje nějaký rozdíl mezi auditem a kontrolou? Interní audit je nástrojem vrcholového vedení a spočívá v nezávislém ověřování, porovnávání a vyhodnocování činností. Jeho prioritním cílem není určení viníka, ale odhalení nedostatku v systému, odstranění duplicit a nežádoucích jevů, které, pokud se včas neodhalí, v konečném důsledku stojí nemalé finanční prostředky. Jde tedy o pohled na věc spíše z hlediska funkčnosti jednotlivých systémů. Jednou z povinností interního auditu je i prověřování účinnosti vnitřního kontrolního systému. Kontrolní činnost spíše systematicky zjišťuje odchylky stavu skutečného od stavu žádoucího. Interní audit pomáhá také preventivně. Mám tím na mysli, že v rámci svých možností permanentně sleduje – monitoruje vybrané aktivity, do kterých plynou „velké“ finanční prostředky, a to nejen ty, které jsou schváleny v rámci rozpočtu MO, ale také ty, které jdou z prostředků NATO. Jaký je potom výsledek takového monitoringu?

Výsledkem je průběžné zjišťování, zda objem peněz určených pro tu či onu věc je vynakládán v souladu se zákony a v souladu s časovým i věcným plánem, a to jak v návaznosti na střednědobý plán, tak na plány roční. Takže v rámci monitoringů hlídáte jen to, aby se peníze utrácely podle plánu? I tak by se to dalo říct, ale není to tak jednoduché. Finanční prostředky je třeba vynakládat s rozvahou a vždy musíme nabýt určitého stupně jistoty, že byly či budou vynaloženy hospodárně, účelně a efektivně. Využíváme k tomu právě metody, které jsou vlastní monitoringu, tedy sběr a vyhodnocování informací z různých zdrojů v delším časovém úseku. Jaký je rozdíl mezi hospodárností, účelností a efektivností? Tři slova − tři kritéria. Hospodárností chápeme dělat věci levně, efektivností pak dosahovat nejvyšší kvalitu za nejmenší cenu. V účelnosti spatřujeme vynakládání prostředků

Hovoříme s ředitelem odboru interního auditu Ministerstva obrany Petrem Šimkem

k dosažení stanovených cílů při plnění stanovených úkolů. Co když v rámci auditů či monitoringů zjistíte nějaká pochybení? Drobné prohřešky a na ně navazující rizika projednáváme s veliteli jednotlivých útvarů a navrhujeme jim opatření, která jsou tito velitelé schopni ze své úrovně realizovat. Závažnější zjištění projednáváme s operačními veliteli nebo přímo s gestory za auditovanou oblast a předkládáme jim doporučení, jejichž realizace se neobejde bez jejich kompetencí. Zjištění, která jsou zásadní, systémová, předkládáme formou zprávy z auditu přímo ministrovi a současně navrhujeme doporučení, jak zjištěné nedostatky napravit. Co se týká monitoringů, tak pokud se vše odehrává podle pravidel, informujeme ministra obrany průběžně − jednou za půl roku. Jestliže ale zjistíme, že některá činnost přesahuje přiměřenou míru rizika, jejímž následkem by došlo k nehospodárným a neefektivním výdajům, případně ke vzniku dalších rizik (např. nedodržení plánů, nesplnění cílů), je ministr informován neprodleně. S jakými překážkami se v rámci své činnosti setkáváte? Se setrvačností v myšlení lidí, která brání rychlejšímu prosazení kvalitativních změn a brzdí je. To je ta největší překážka, se kterou se setkáváme snad na každém kroku. Lidé se bojí změn, bojí se otevřené komunikace. Z auditorů mívají mnohdy obavu, která je ale, dle mého názoru, neopodstatněná. Z čeho tyto obavy pramení? Domnívám se, že z možných postihů. Mnozí velitelé ještě stále cítí potřebu přijímat v rámci vyhodnocování našich zjištění restriktivní opatření. A někdy i za každou cenu. Neuvědomují si totiž, že pokud někdo dělá svou práci dlouho, stává se z této práce rutina, která s sebou nese menší ostražitost a otevírá tak dveře chybám. Já tento stav nazývám „provozní slepotou“. Pokud tato rizika objeví sice nezávislý, ale přece jen interní audit, lze zjednat nápravu bez trestů. Horší situace pak nastane, pokud budou nedostatky

odhaleny sice nezávislou, ale vnější kontrolou, např. NKÚ. Něco jiného ale je skutečnost, když někdo opravdu vědomě porušil pravidla. Odbor interního auditu existuje od roku 2001. Jaké nejzásadnější prohřešky v systému jste již řešili? Našli jsme problém například v zavedeném systému institucionální a účelové podpory, což jsou např. finanční prostředky určené na podporu vědy a výzkumu pro vojenské školy. Ten systém byl dělán trochu jinak, než by měl být. Udělali jsme analýzu tohoto problému a nyní se to již řeší i na úrovni Ministerstva financí. Další problémy jsme například objevili v oblasti inventarizace nebo že chybí kritéria pro hodnocení hospodárného a účelného výkonu státní správy. Tento problém není jen problémem Ministerstva obrany, ale celé státní správy. Jaké úkoly vás čekají v letošním roce? V současné době prověřujeme systém plnění úkolů, které vydává ministr obrany. Naším cílem je zjistit, jak jsou tyto úkoly předávány, splněny a vyhodnoceny. Prověřujeme také, jak jsou plněny a realizovány standardizační dohody STANAG, ke kterým se resort zavázal. Zaměříme se také na současné komunikační a informační systémy, jejich vzájemné propojení a integraci. Dalším cílem je pak ověření způsobu a účelnosti zavádění outsourcingu služeb, zejména v oblasti stravování, ostrahy a úklidu. Zaměříme se i na funkčnost akvizičního systému, budeme se věnovat auditu rozpočtu, kde chceme prověřit plnění rozpočtu kapitoly Ministerstva obrany a financování v návaznosti na strukturu výdajů, činností a aktivit. Jednoduše řečeno, zda původně rozpočtované finanční prostředky jsou používány na ty účely, pro které byly vyžadovány. Nakonec projdeme funkčnost vnitřního kontrolního systému. Mimo tyto plánované audity se budeme zabývat několika monitoringy, které budou zaměřeny na likvidaci nepotřebného majetku, likvidaci ekologických zátěží u rušených a opouštěných posádek a v neposlední řadě nemůžeme opomenout ani realizaci velkých investičních akcí a vybraných strategických zakázek.

Vyjmenoval jste nyní úkoly, které vás čekají. Jejich rozsah a rozmanitost je značná, což určitě klade vysoké nároky na odbornost vašich podřízených. Jak se vám daří získávat skutečné odborníky do odboru interního auditu? Máte pravdu, že nároky máme vysoké, a proto výběr auditorů není nijak snadný. Máme ve svém středu sice několik vyhraněných odborníků na tu či onu oblast, ale většina auditorů se musí umět poprat s různými úkoly. V rámci přípravy na audit musejí nastudovat předmětnou problematiku, a to nejen z předpisů, ale také z příslušných zákonů, případně z jiných norem. V procesu plánování se vedoucí snaží sestavovat jednotlivé týmy tak, aby povědomí o auditované oblasti bylo u jeho členů na odpovídající úrovni. Samozřejmě že se nejedná o specialisty, protože naše kapacity jsou malé a musíme se umět přizpůsobit. O to větší nároky jsou kladeny na kvalifikaci a zkušenosti. Kolik pracuje ve vašem odboru lidí? V současnosti 24 a z toho je 20 auditorů. Existuje ještě externí audit. Čím ten se zabývá? Externí a interní audit je vzájemně propojen, a přesto se do značné míry odlišují. Když to řeknu velmi zjednodušeně, tak externí audit je zaměřen na vyhodnocení minulosti pro potřeby třetích stran a provádějí jej externí nezávislé auditorské společnosti. Interní audit je zaměřen zejména na budoucnost organizace, obvykle je její nedílnou součástí a jeho závěry slouží k naplnění jejích strategických záměrů a cílů. Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

15

Před šesti lety učinila Česká republika zásadní krok na poli bezpečnostní politiky, když se připojila k tehdy 16 státům Severoatlantické aliance. Vstup do NATO nám umožnil využívat systém kolektivní obrany a zároveň jsme se zavázali plnit úkoly vyplývající z členství v Severoatlantické alianci.

A

rmáda Česká republiky se během šesti let úspěšně zapojila do činnosti vojenských struktur Severoatlantické aliance a Česká republika tak získala v rámci Aliance kredit spolehlivého partnera zemí NATO. Vynikající jméno získali čeští vojáci, kteří v uplynulých šesti letech byli nasazeni v aliančních a koaličních operacích na prosazení nebo udržení míru. Od roku 1999 působilo v 10 zahraničních misích celkem 9368 příslušníků Armády České republiky. Armáda České republiky se v současné době účastní 5 zahraničních operací. Jedná se o tyto operace: MNF (I) na území Iráku, JOINT FORGE (SFOR) na území Bosny a Hercegoviny (dnem 2. prosince 2004 došlo k ukončení mise a je-

16

Šest let v NATO jímu přechodu na misi Evropské unie ALTHEA), JOINT GUARDIAN (KFOR) na území provincie Kosovo, ISAF-KAIA na území Afghánistánu a ISAF-PRT rovněž na území Afghánistánu. Poslední tři jmenované operace jsou v rámci působení českých jednotek v NATO. Součástí příprav AČR na plnění úkolů v operacích jsou mezinárodní cvičení, která organizuje Severoatlantická aliance pro armády členských zemí, případně společně i pro vojáky ze zemí, jež se účastní programu Partnerství pro mír (PfP). Od roku 2005 se však AČR cvičení v rámci programu PfP neúčastní, neboť naši partneři v tomto programu jsou již členy NATO. Česká republika se za šest let svého členství v NATO stala hostitelem některých významných cvičení a pravidelně se účastnila cvičení s part-

nery v zahraničí. Jenom za poslední rok členství se příslušníci Armády České republiky účastnili 43 cvičení se zahraničními partnery v rámci NATO a PfP. Z tohoto počtu se 16 cvičení uskutečnilo na území České republiky. Největším cvičením NATO bylo cvičení COLLECTIVE EFFORT 2004, kterého se zúčastnilo 870 vojáků z devíti zemí. Cvičení COLLECTIVE EFFORT 2004, jež probíhalo ve Vojenském výcvikovém prostoru Boletice a na letišti Planá u Českých Budějovic, prověřovalo interoperabilitu logistik armád zúčastněných zemí. Již od roku 1999, kdy Česká republika vstoupila do Severoatlantické aliance, vyčleňuje Armáda České republiky ve prospěch NATO část svých sil. V současné době jsou to tyto

V sobotu 12. března 2005 si česká veřejnost připomněla již 6. výročí vstupu České republiky do Organizace Severoatlantické smlouvy.

síly: z pozemních sil mechanizovaný prapor, rota chemické ochrany, rota speciálních sil a mobilní jednotka pasivních sledovacích systémů, ze vzdušných sil letouny MiG-21, An-26, Tu-154, vrtulníky Mi-17 a dále baterie SA-6KUB. Vstupem České republiky do NATO došlo k výraznému posunu v kvalitě zabezpečení našeho vzdušného prostoru. Česká republika se zapojila do společného a integrovaného systému protivzdušné obrany, který je známý pod označením NATINEADS (NATO Integrated Air Defence System). Jednotkou primárně vyčleněnou do tohoto sy-

stému je letka nadzvukových stíhacích bojových letounů (v současné době MiG-21 ve verzi MFN) z letecké základny Čáslav. Systém NATINEADS

je unikátní tím, že je aktivní v kteroukoliv dobu v míru, v krizi i ve válce. Od pražského summitu NATO v roce 2002 věnuje Česká republika prioritní pozornost jednotkám vyčleňovaným do sil rychlé reakce (NATO Response Force – NRF). V rámci NRF se Česká republika v roce 2003 zavázala vystavět první mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany NATO a stát v prvním roce v jeho čele. Vedoucí zemí byla Česká republika od 1. prosince 2003 do 31. prosince 2004. Za tuto dobu byla část praporu nasazena při zajištění bezpečnosti istanbulského summitu NATO a část byla následně vyslána k zajištění bezpečnosti XXVIII. letních

olympijských her a XII. paralympijských her v Řecku. I v současnosti se příslušníci AČR podílejí na činnosti mnohonárodního praporu, kde vedoucí roli po nás převzala Spolková republika Německo. S členstvím v Severoatlantické alianci souvisí povinnost členských zemí přispívat do společného rozpočtu NATO. V roce 2005 jsou plánovány výdaje spojené s členstvím ČR v Alianci ve výši 359 391,0 (údaj v tis. Kč). Zahrnují mimo jiné vklady do vojenského rozpočtu Aliance, příspěvky na činnost agentur NATO a také prostředky na bezpečnostní investice NATO. Část prostředků Aliance je v současné době investována v České republice při výstavbě leteckých základen v Čáslavi a Náměšti nad Oslavou. NATO rovněž hradí třídimenzionální radar v hodnotě půl miliardy korun, jehož výstavba probíhá u Slavkova. Hlavními vojenskými představiteli, kteří zastu-

pují Českou republiku ve strukturách NATO, jsou vojenský představitel ČR při NATO a EU v Bruselu generálmajor František Hrabal, národní vojenský představitel ČR na Vrchním velitelství spojeneckých sil v Evropě (SHAPE) v belgickém Monsu brigádní generál Hynek Blaško a zástupce vojenského představitele ČR pro EU v Bruselu brigádní generál Jaroslav Jásek. K 12. březnu 2005 působí v rámci mezinárodních vojenských štábů NATO a v národních zastoupeních při jednotlivých velitelstvích NATO téměř 200 generálů, důstojníků a praporčíků Armády České republiky. Iva RUSKOVSKÁ Prezentace: partnerská koordinační buňka v SHAPE Foto: Jan PROCHÁZKA 17

Přes obtíže ke hvězdám Na Slovensku mívaly mobilní jednotky ve znaku bílého koně. Ten je také součástí erbu západoslovenského města Martin. Shodou okolností se právě Martin stal domovem praporu okamžité reakce, v jehož znaku je bílý kůň v zeleném poli. Heslo této elitní jednotky slovenské armády zní „Přes obtíže ke hvězdám“. O jejím významu svědčí také skutečnost, že je jedinou jednotkou na území Slovenska, které prezident propůjčil bojovou zástavu. Stalo se tak 18. ledna 2003.

18

R

ozkaz k založení jednotky, která tehdy ještě nesla označení prapor rychlého nasazení, je datován 1. říjnem 1995. O rok později už prapor hlásil připravenost k plnění úkolů. Prvního dubna roku 2000 byl přejmenován na prapor okamžité reakce a prošel reorganizací. „Byl rozšířen o rotu radiační, chemické

a biologické ochrany, protiletadlovou raketovou baterii a ženijně-technickou rotu. Jeho struktura odpovídá jednotkám NATO,“ upřesňuje podstatu reorganizace velitel praporu pplk. Martin Stoklasa. Prapor má nyní tři mechanizované roty o třech četách a je doplněn o tři čety palebné podpory – minometnou, protitankovou a protiletadlovou. Prvního března roku 2001 udělil ministr obrany praporu okamžité reakce znak a čestný název „Kapitána Jána Francisciho“. „Jméno vybíral Vojenský historický ústav Bratislava. Francisci byl za slovenského povstání v roce 1848 velitelem jednotky dobrovolníků, což byla první čistě slovenská samostatná vojenská jednotka,“ vysvětluje velitel praporu. Na začátku byl prapor okamžité reakce podřízen přímo Generálnímu štábu, později Velitelství pozemních sil a od roku 2003 je v podřízenosti lehké brigády v Topoľčanech. Kromě toho je prapor předurčen i do struktur mnohonárodní brigády, taktéž se sídlem v Topoľčanech, která však v letošním roce svoji činnost končí. Spolu s přepodřízením praporu pod lehkou brigádu prošel útvar další reorganizací. „Měla za cíl přiblížit naši jednotku ostatním praporům ve slovenské armádě. Oddělila se rota radiační, chemické a biologické ochrany, jež je nyní prvkem pozemních sil, a také protiletadlová raketová baterie a ženijně-technická rota, které přešly do podřízenosti lehké brigády,“ pokračuje Stoklasa. Posláním praporu okamžité reakce, který je zařazen do sil vysoké připravenosti Ozbrojených sil Slovenské republiky, je obrana suverenity a územní celistvosti Slovenska proti vojenským a nevojenským ohrožením. Zároveň ale musí být připraven

Před deseti lety vznikl prapor okamžité reakce, který byl první profesionální jednotkou Ozbrojených sil Slovenské republiky

Velitel praporu okamžité reakce podplukovník Martin Stoklasa pochází ze zbrojařské rodiny. Už jeho děda pracoval v plzeňské Škodovce a vlastní dokonce několik patentů na vylepšení kanonů. Po roce 1948, kdy se zbrojní průmysl stěhoval na Slovensko, přešla rodina Martina Stoklasy do Dubnice nad Váhom. „Jablko nepadlo daleko od stromu, protože to, co vymýšlel můj děda, já nyní používám,“ říká podplukovník Stoklasa, který se narodil v roce 1968. V roce 1986 absolvoval vojenské gymnázium v Banské Bystrici a od roku 1986 studoval na vojenské vysoké škole ve Vyškově velitelsko-inženýrský tankový obor. Po skončení studia v roce 1990 nastoupil do Kežmarku k tankovému pluku a později byl přemístěn k tankovému pluku v Martině. V roce 1994 odchází z funkce velitele roty do jazykového kurzu v Kanadě a vrací se na funkci důstojníka oddělení pro spolupráci se zahraničními armádami. O čtyři roky později již je zástupcem náčelníka štábu oddělení zahraničních vztahů na Generálním štábu Ozbrojených sil Slovenské republiky. Ve funkci asistenta náčelníka Generálního štábu setrval jen krátce a v letech 1998 – 2000 působil jako štábní důstojník v partnerské koordinační skupině v SHAPE v Belgii. V roce 2000 se stal náčelníkem štábu praporu okamžité reakce a od července roku 2003 je jeho velitelem. Je ženatý, má dvě děti a s rodinou bydlí v Trenčíně.

samostatně nebo jako součást praporního uskupení k vedení společných a mezinárodních operací pod velením NATO. To je také jeden z důvodů, proč byl v září minulého roku zahájen u praporu tzv. afirmační proces. „Afirmace se podobá certifikaci, ale certifikace má vyšší stupeň. Certifikačním procesem totiž procházejí jednotky, které jsou poskytovány ve prospěch NATO. Na jeho konci budou integrované jednotky určené pro spolupráci s Aliancí podle schválených aliančních postupů. Například vaše chemická jednotka, jež je v NRF, již prošla certifikací,“ popisuje velitel. Podle dohody je v procesu afirmace partnerem praporu okamžité reakce 122. mechanizovaný prapor Bundeswehru, jenž je součástí 12. brigády. Během afirmačního procesu čeká prapor okamžité reakce řada cvičení a konzultací. Vyvrcholením celého procesu bude afirmační cvičení v Německu na začátku prosince letošního roku. Výcvik praporu je zaměřen na vedení bojových konfliktů vysoké intenzity. „V současnosti se více zaměřujeme na plánování a vedení operací podle taktické doktríny pozemních sil NATO. Jde o taktickou přípravu, vedení bojových operací a konflikty vysoké intenzity. Ustoupili jsme od intenzivnějšího procvičování mírových misí. Můžeme si to ale dovolit, neboť dvě třetiny příslušníků praporu mírovými misemi prošly. Na druhé straně je v požadavcích na afirmaci příprava na konflikty vysoké intenzity, což spočívá v obranné a útočné činnosti a v boji na zdrženou,“ říká pplk. Stoklasa. Dodejme, že příslušníci praporu byli nasazeni v misích AFOR, KFOR, UNDOF a ENDURING FREEDOM. Prapor okamžité reakce byl v prosinci roku 2003 přezbrojen z bojových vozidel pěchoty BVP-1 na BVP-2. Disponuje rovněž dvěma obrněnými transportéry Aligátor. „Původně jsme jich měli mít šest. Slouží zástupci velitele nebo náčelníkovi štábu, protože vozidlo je nejlépe vybaveno spojovacími prostředky, a když se dělá tzv. skok velitelských stanovišť, dokáže krátce suplovat i spojovací prostředek,“ popisuje vlastnosti vozidla velitel. Dodává však, že z hlediska pohyblivosti v terénu vozidlo nesplňuje všechny předpoklady. Vojáci z praporu si naopak nemohou vynachválit BRDM-2, které je vybaveno odpalovacím zařízením 9P148. Šest těchto vozidel využívá rota palebné podpory. Jednotka dále používá minomety ráže 82 mm, které by však měly být letos nahrazeny novějším typem. Ve výzbroji praporu je také tažený minomet vz. 97 ráže 98 mm, který má dostřel až 8 km, nebo protiletadlový raketový komplet

IGLA. Střední nákladní automobil Praga V3S postupně nahrazuje automobil 4 x 4 AKTIS, který je montován v Bánovcích nad Bebravou. Průzkumná četa je vybavena bojovými průzkumnými vozidly (BPzV), jež využívají podvozku BVP-1 a jsou určena k vedení samostatné průzkumné nebo bojové činnosti zpravidla v týlu protivníka. Vojáci z průzkumné čety disponují laserovými dálkoměry a přístroji nočního vidění. Prapor má v současné době k dispozici 160 amerických prostředků nočního vidění poslední generace, které jsou používány i v Iráku. Vojáci jsou vybaveni novými ochrannými maskami OM-99. Prapor okamžité reakce má k dispozici také systém ASTRA-PVO, který umožňuje získávat reálné informace o letecké situaci. Jednotka začala využívat i automatizovaný systém velení a řízení (ASVR TS). Autorem softwaru je brněnská firma Del Info, která jej dodává i české armádě. Vozidla praporu jsou vybavena výstupy pro GPS, aby mohla být sledována jejich přesná poloha. Systém velení a řízení vyžaduje utajovaný přenos dat, což však používané radiostanice RF-13 neumožňují. Počítá se ale s jejich modernizací. Jan ZEMAN Foto: Jiří HOKŮV

Z pobaltských republik nejseverněji položené Estonsko má na 1500 ostrovů a ostrůvků, jejichž plocha zabírá 10 % rozlohy celé země. I díky jim dosahuje délka pobřeží těžko uvěřitelných 1300 km. Estonsko oplývá i množstvím mělkých jezer a je zde znát finský vliv. Právě s touto zemí Estonsko udržuje těsnou spolupráci v řadě odvětví a má s ní největší obchodní výměnu.

Země 1500 ostrovů O

zbrojené síly tvoří pravidelné jednotky (Kaitsevägi) v počtu 3800 osob a asi 8000 příslušníků národní gardy Kaitseliit (Liga obrany), kteří představují záložní sílu územní obrany. Ze zmíněných 3800 osob je asi 1500 vojáků základní služby. Ta oficiálně trvá 12 měsíců a tato délka se týká především příslušníků námořnictva a specializovaných jednotek. V případě vojáků ostatních složek se plánuje, resp. již i provádí výkon 8 až 11měsíční základní služby. Estonské ozbrojené síly jsou malé, letec-

Oficiální název: Eesti Vabariik Rozloha: 45 227 km2 Počet obyvatel: 1 395 000 Hlavní město: Tallin (410 000 obyvatel) Jazyk: estonština (úřední jazyk), ruština Měna: Kroon (estonská koruna – EEK) = 100 senti HDP na 1 obyvatele: 3700 USD (2003) Výdaje na obranu: 100 milionů USD (2002) = 2 % HDP Ozbrojené síly: 3800 osob

20

tvo prakticky neexistuje. Podle dnešních plánů se počítá s určitým nárůstem početního stavu, modernizací technického vybavení, zlepšením logistického zabezpečení, systémů řízení/velení a mobility. Vrchním velitelem ozbrojených sil je prezident republiky, který má k dispozici poradní sbor – Radu národní obrany – složený z premiéra, předsedy parlamentu, ministra obrany, vnitra, zahraničních věcí a náčelníka obranných sil. Tento orgán také vytváří základní směry

obrany země, podílí se na přípravě rozpočtu či důležitých mezinárodních smluv týkajících se obrany. Vlastní uskutečňování obranné politiky garantuje ministr obrany. V čele ozbrojených sil stojí náčelník obranných sil, kterému podléhají velitelé pozemního vojska, letectva, námořnictva i zmíněné tzv. Ligy obrany. Pozemní vojsko tvoří asi 3300 příslušníků organizačně rozdělených do 3 pěchotních praporů, strážního praporu, průzkumného praporu (dnes představuje nejdůležitější armádní jednotku), dělostřelecké skupiny a roty vyčleněné pro společný pěchotní prapor pobaltských států BALTBAT. Tato jednotka, určená pro zahraniční mírové mise, byla založena v roce 1994, přičemž koordinaci projektu zajišťovalo Dánsko, výcvik Velká Británie a na financování se podílely USA. V rámci celkové restrukturalizace se za dánské pomoci vytváří pěchotní brigáda, jejíž součástí má být i jednotka rychlého nasazení na bázi praporu vyčleněná pro NATO. Prioritou pozemního vojska pro nejbližší období je zlepšení nebo zvýšení schopností v oblastech mobility, ochrany vojsk (včetně ZHN), boje s tanky, v protivzdušné obraně a nepřímé palebné podpoře. Výzbroj pozemního vojska tvoří přibližně 20 obrněných transportérů BTR-80/70, 7 BRDM-2, menší počet švédských pásových vozidel Bv206, 18 kanonů M61 ráže 105 mm, 15 minometů ráže 120 mm a 41 ráže 81 mm. Pro boj s obrněnými cíli lze použít protitankové systémy MILAN s řízenými střelami MILAN II, menší počet švédských BIIL 1, 30 bezzákluzových kanonů M-40A1 ráže 106 mm, asi 100 kusů 84mm bezzákluzových zbraní CARL GUSTAF a pancéřovky RPG-7V a B-300. Zajímavost představuje několik typů používaných základních útočných pušek – původních sovětských AKM ráže 7,62 mm, amerických M14 stejné ráže, izraelských 5,56mm GALIL či švédských AK-4 ráže 7,62 mm. Součástí pozemních sil je vojsková protivzdušná obrana vybavená 18 kusy 40mm kanonů L70.

Vojenské námořnictvo má přibližně 300 příslušníků, z nichž je asi 140 vojáků základní služby. Jeho hlavním úkolem je hlídkování a vyhledávání/odstraňování min. Vzhledem k vybavení však má velmi omezené možnosti. Z jedné základny operují 1 korveta ADMIRAL PITKA (modifikované plavidlo z výzbroje dánského námořnictva) 2 minolovky SULEV a WAMBOLA (starší německý typ LINDAU), 2 hlídkové čluny a 2 pobřežní plavidla pro vyhledávání min. Vojenské letectvo je nejméně početná složka s asi 200 aktivními příslušníky plnící pouze limitované dopravní a spojovací úkoly. K dispozici je jedna letecká základna (která by měla být do roku 2010 modernizována dle standardů NATO), 2 starší vrtulové transportní letouny An-2 a 4 lehké spojovací vrtulníky Robinson R44. Estonsko stejně jako obě další pobaltské republiky nedisponuje žádnými stíhacími letouny. Proto ihned po vstupu všech tří republik do NATO chrání jejich vzdušný prostor čtveřice bojových letounů z jiných členských zemí (Dánsko, Belgie, Nizozemsko), které se střídají ve čtyřměsíčních cyklech. Modernizace výzbroje a vybavení: Estonsko zakoupilo ve Finsku 60 starších obrněných kolových 6 x 6 vozidel XA-180, která by postupně měla nahradit ruské transportéry řady BTR. Většina z nich má nalézt uplatnění v zahraničních misích, několik kusů se upravuje na pojízdnou ambulanci a na velitelská vozidla. Pro vojáky nasazené v zahraničí bylo ve Velké Británii zakoupeno 7 obrněných vozidel MAMBA 4 x 4. Nejvýznamnější množství techniky a vybavení by mělo Estonsko obdržet z Německa. Kromě již zmíněných kompletů MILAN by se mohlo jednat asi o 1200 starších vozidel od lehkých terénních 4 x 4, až po nákladní automobily MAN či Mercedes s nosností 2, 5, 7 a 10 tun. Dále by měly z Německa přijít starší tažené 155mm kanonové houfnice FH-77 pro

dělostřelecký prapor zmíněné pěchotní brigády. V rámci programu vojenské zahraniční pomoci dodávají Spojené státy radiostanice Harris. Plány estonských ozbrojených sil hovoří o nákupu přenosných raketových protiletadlových kompletů, systémů nočního vidění (3. generace pro jednotky určené k rychlému nasazení, dvouapůlté generace pro ostatní) a nových neprůstřelných vest. Zahraniční aktivity: Od roku 1995 vyslalo Estonsko do misí pod vedením OSN nebo NATO více než 900 vojáků, kteří byli nasazeni například v Bosně a Hercegovině (IFOR, SFOR), v Kosovu (KFOR), v jižním Libanonu (UNIFIL) nebo v Iráku. V rámci ISAF je v Afghánistánu nasazena jedenáctičlenná skupina estonských vojáků. Výcvik a vzdělávání: Po absolvování základní vojenské služby jsou vojáci přeřazeni do záložních jednotek, v nichž zůstávají 4 roky. První rok jsou zařazeni ke konkrétním pěchotním nebo zabezpečovacím útvarům, u nichž pokračují v další přípravě završené cvičením celého útvaru. Poté jsou u své jednotky 3 roky vedeni jako příslušníci aktivních záloh. Během této doby podstoupí 14denní zdokonalovací výcvik. Na konci cyklu jsou buď převedeni do struktury záloh územní obrany anebo k nezařazeným zálohám. Estonsko má 5 hlavních výcvikových středisek a vlastní Národní akademii obrany v Tallinu. V městě Tartu od roku 1999 také funguje škola BALTDEFCOL, která připravuje vyšší důstojníky především ze všech pobaltských republik. Michal ZDOBINSKÝ Foto: autor, Ministerstvo obrany Estonské republiky

21

Náčelník Generálního štábu blahopřál novým plukovníkům V pátek 11. března poblahopřál v atriu Vojenského muzea v Praze na Vítkově náčelník Generálního štábu AČR generálporučík Pavel Štefka jedenácti plukovníkům, kteří do této nejvyšší důstojnické hodnosti byli jmenováni na sklonku minulého a začátkem letošního roku. Generál Štefka ve svém projevu uvedl, že jmenování důstojníků do hodnosti, po níž následují už jen generálové, má mít svoji vážnost. Proto se oficiální jmenování odehrává v prostorách, kde si připomínáme historii ozbrojených sil. Pavel Štefka poděkoval všem jmenovaným za dosavadní práci a vyjádřil přesvědčení, že jejich další kroky v armádě budou v souladu s hodností, do které byli jmenováni. Poděkoval také manželkám jmenovaných plukovníků za vytváření dobrého rodinného zázemí. Za přítomné nově jmenované plukovníky přednesl slavnostní slib osmatřicetiletý plukovník Jiří Dragan. Součástí slavnostního aktu bylo i předání pamětních odznaků náčelníka Generálního štábu AČR praporčíku Radoslavu Ježovi a podpraporčíku Josefu Kozelkovi, studentům Fakulty ekonomiky a managementu Univerzity obrany. Oba studenti 24. ledna 2005 ve večerních hodinách přispěli k zadržení osob, které páchaly kriminální činnost. Miroslav ŠINDELÁŘ Foto: Jiří KOUBA

Převzali ocenění se jménem hrdiny V pondělí 21. března uplynulo 63 let ode dne, kdy si vzal život hrdina protifašistického odboje štábní kapitán Václav Morávek při obklíčení gestapáckou přesilou. U příležitosti tohoto výročí převzalo 13 vojáků v činné službě a 15 vojáků v aktivních zálohách z rukou prvního zástupce náčelníka Generálního štábu generálmajora Jaroslava Kolkuse čestný odznak nesoucí Morávkovo jméno. Toto ocenění zřídil náčelník Generálního štábu k ohodnocení vojáků i civilistů za výjimečné výsledky, jichž dosahují při výstavbě, řízení a plnění úkolů aktivních záloh. „Jsem velice rád, že si příslušníci aktivních záloh vybrali štábního kapitána Morávka jako svůj vzor,“ řekl mimo jiné přítomným Jaroslav Kolkus. „Byl to statečný voják a vlastenec schopný obětovat ve prospěch vlasti to nejcennější. Věřím, že aktivní zálohy i vojáci v činné službě splní úkoly, které jsme postavili v koncepci ozbrojených sil a mobilizace.“ Po předání odznaku se ocenění zúčastnili pietního aktu u památníku Václava Morávka na Prašném mostě. -pajFoto: Marie KŘÍŽOVÁ

Vzdělávací konference o vyzbrojování Za spolupráce francouzského Ministerstva obrany a sekce vyzbrojování MO ČR se u nás v týdnu od 14. do 18. března uskutečnil tradiční mezinárodní vzdělávací cyklus známý pod zkratkou SERA (Session Européenne des Responsables d’Armaments). Cyklus se každoročně skládá ze tří týdenních bloků organizovaných francouzským Ministerstvem obrany a ze čtvrtého bloku, který zabezpečuje vybraná evropská země. Letos se jí stala Česká republika jako první země střední a východní Evropy. První den konferenci zahájil náměstek ministra obrany pro vyzbrojování Jaroslav Kopřiva, který kromě jiného připomněl, že „v současné době se ve společném výzkumu členských států EU realizuje pouze 5 % vynakládaných prostředků“. Letošní akce na téma „Budoucnost evropského obranného průmyslu“ se zúčastnilo asi 65 představitelů ministerstev obrany a armád 20 evropských zemí. Během svého pětidenního pobytu navštívili jak resortní zařízení (Univerzitu obrany, chemickou brigádu v Liberci nebo VVP Dědice – Vyškov), tak i vybrané společnosti českého obranného průmyslu – Aero Vodochody, LOM Praha, VOP 025, VOP 026, Tatru Kopřivnice a firmy zabývajícími se ochrannými prostředky proti ZHN. Text a foto: Michal ZDOBINSKÝ 22

Loučení na Vítkově Na pražský Vítkov se v úterý 15. března s kontingentem českých vojáků odlétajícím do jihoirácké Basry přišel rozloučit zástupce náčelníka Generálního štábu generálmajor Emil Pupiš a další představitelé Armády České republiky a rodinní příslušníci. „Situace v zemi zůstává i po lednových parlamentních volbách neklidná. Vaše jednotka sehraje důležitou roli v postupném předávání výkonné moci místním orgánům,“ upozornil vojenské policisty generál Pupiš. V pořadí již šestý kontingent, který tvoří devadesát sedm vojáků, se na svůj úkol připravoval více než měsíc ve Vyškově. V jednotce je tentokráte zařazen rekordní počet žen – devět. Tedy téměř desetina. Třetina vojáků již v minulosti v Iráku působila, takže mají potřebné zkušenosti. Čeští vojenští policisté by měli na jihu Iráku pokračovat ve výcviku příslušníků místních bezpečnostních sil. Na základnách Shaiba a Az Zubajr budou vyučovat mimo jiné kriminalistiku, vyšetřování trestné činnosti, zákroky a střeleckou přípravu. Podle ministra obrany Karla Kühnla se náš kontingent postupně včlení do vznikající alianční mise v Iráku. Zatím jsme výcvikovému projektu NATO v Bagdádu nabídli několik vojenských instruktorů. Ti by měli do Iráku odletět do měsíce. -maFoto: Jan PROCHÁZKA

Cvičení LIVEX GRIPHO ve Španělsku Ve dnech 2. – 11. března proběhlo ve španělské Valencii společné cvičení jednotek mnohonárodního praporu radiační, chemické a biologické ochrany pod názvem NATO LIVEX GRIPHO. Prvního stmelovacího cvičení, jež mělo za úkol sladit činnost přispívajících jednotek, se účastnili chemici z České republiky, Francie, Nizozemska, Polska, Slovinska, Španělska a Turecka. Česká republika byla zastoupena dvěma družstvy radiačního a chemického průzkumu. Výcvikové prostory Marines Barracks a Betera prověřily schopnost života jednotek v poli a připravenost k plnění úkolů při eliminaci reálných hrozeb (teroristický útok, použití špinavé bomby, napadení prostoru rozmístění jednotek, kontaminace potravin…). Některé jednotky musely potvrdit svoji připravenost k plnění odborných úkolů podle standardů NATO během kontrolního zaměstnání Mobility Exercise „MOBEX“. Česká jednotka získala tuto certifikaci již koncem února tohoto roku. „Kvůli kopcovitému terénu jsme se potýkali s horším spojením,“ řekl k tomu velitel jednotky kapitán Miloš Kaltenbrunner. „Španělé se ale postarali o dobré zázemí a cvičení mělo hladký průběh.“ Mnohonárodní prapor radiační, chemické a biologické ochrany NATO pod vedením Španělska dosáhne plných operačních schopností 1. července 2005 a bude schopen zasáhnout kdekoliv ve světě. Text a foto: kpt. Vlastimila CYPRISOVÁ

Slavnostní nástup před odletem Ve středu 16. března se v areálu kasáren 15. ženijní záchranné brigády v Bechyni uskutečnil slavnostní nástup příslušníků mise ISAF-KAIA (Kabul International Airport) před jejich odletem do Afghánistánu. S příslušníky kontingentu se rozloučil jménem hlavních představitelů resortu Ministerstva obrany zástupce ředitele Společného operačního centra MO brigádní generál Michal Pažúr. Ve svém projevu k vojákům vyjádřil přesvědčení, že jednotka je po náročném výcviku velmi dobře připravena. „Do mise odjíždějí zkušení vojáci s vysokými odbornými kvalitami. Většina z nich již v zahraničí působila a věřím, že budou úspěšně pokračovat v činnosti svých předchůdců,“ prohlásil generál Pažúr. Pro velitele kontingentu nadporučíka Milana Pavlíka je to již jeho třetí mise a v Kábulu strávil v lednu v rámci odborné stáže dva týdny. „Vím, do čeho jdeme a co nás čeká. Jsme již třetí rotací se stejným úkolem,“ uvedl. Celkem 15 příslušníků AČR vystřídá své kolegy, kteří v Afghánistánu působí od září loňského roku. Kontingent AČR v misi ISAF-KAIA je složen ze dvou částí – z pyrotechnického odřadu (EOD) a skupiny METEO. Pyrotechnický odřad je dislokován na mezinárodním letišti v Kábulu a je určen k vyhledávání, lokalizaci, identifikaci, bezpečnému zajištění a likvidaci výbušného a nebezpečného materiálu a k ženijnímu průzkumu cest v okolí letiště. Skupina METEO se na letišti v Kábulu podílí na meteorologickém zabezpečení orgánů řízení letového provozu a letových osádek. Text a foto: mjr. Mgr. Jana RŮŽIČKOVÁ 23

Posádkové velitelství Praha, které letos v dubnu oslaví své první narozeniny (byť navazuje na tradici starou bezmála 90 let), je v naší armádě ojedinělým útvarem. Posláním jeho jednotek je zajišťovat důstojnost slavnostních ceremoniálů a protokolárních aktů, jichž se účastní vrcholní státní, vládní, vojenští a zahraniční představitelé. Těmi reprezentativními jednotkami jsou dvě roty Čestné stráže a Posádková hudba Praha.

S

tejně jako celá armáda prochází i tento útvar reorganizačními změnami. Své první narozeniny oslaví hned několika novinkami. „Koncem roku 2004 jsme dobudovali prostory, v nichž se nyní naši příslušníci připravují,“ říká velitel Posádkového velitelství Praha plukovník Jan Černík. „Jedná se o místnosti, kde má každá jednotka šatnu s novým vybavením a velitelé družstev, čet, rot a výkonní praporčíci své kanceláře. Pro ostatní vojáky jsme zřídili denní místnosti, ve kterých se zdržují, když nemají akci anebo výcvik. Od konce února jsou dokončené i učebny.“ V renovované budově přibyly také kanceláře pro štáb a skladové místnosti. Například v jedné, označené jako sklad posádkových záležitostí, se najdou vlajky snad všech států světa. „Myslím, že rekonstrukce objektu nás posunula k těm lepším útvarům,“ pochvaluje si velitel družstva štábní rotmistr Jaroslav Mikeš. Druhou novinkou je, že pražské posádkové velitelství bylo pověřeno organizací mezinárodního fotbalového turnaje Miltropa Cup, na který ve dnech 30. května až 2. června přijedou mužstva z obdobných útvarů z Berlína, Varšavy, Bratislavy, Budapešti, Vídně a slo24

K vidění budou historické prapory vinské Lublaně. Pražská posádka se tohoto turnaje účastnila v první polovině devadesátých let minulého století a pak až loňského roku, kdy ho vyhrála. V létě se skupina 8 příslušníků zúčastní mezinárodní střelecké soutěže čestných jednotek v Bratislavě a na podzim se stejně početné družstvo vydá do Maďarska na závod Patrola, ve kterém změří svůj um a síly ve střelbě, hodu granátem a přespolním běhu. V zahraničí bude účinkovat také Posádková hudba Praha. V červnu se zúčastní festivalu vojenských hudeb NATO v polských městech Krakov a Katovice a v září obdobného podniku v německých obcích Sassendorf, Zwischeahn a Andreasberg. K další novince, jež postupně nabývá reálných obrysů, dal v loňském říjnu podnět prezident republiky Václav Klaus. Během návštěvy ve Vojenském historickém ústavu inicioval vznik expertní skupiny, která měla navrhnout změny v konání pietních aktů s cílem zvýšit jejich důstojnost. Těch doporučení je několik, ale pro diváky budou nejviditelnější dvě. Při ceremoniálech, jichž se mimo Pražský hrad a Lány účastní prezident republiky, se k dosavadním jednotkám Čestné stráže přidá i jednotka Hradní stráže, čímž se markantně zvýší počet vystupujících vojáků, a dále bude na místo slavnostního aktu přinášeno 8 historických praporů reprezentujících

hlavní části našeho domácího i zahraničního odboje. „Počítáme, že by se na Vítkově poprvé realizovaly tyto změny při oslavách 60. výročí ukončení 2. světové války a porážky nacismu,“ prozrazuje podplukovník Radim Studený, zástupce velitele Posádkového velitelství Praha. Avšak ještě jednou podstatnou změnou pražská posádka prošla. Od Nového roku funguje bez vojáků základní služby. Co je to za novinku, říkáte si asi, tak to přece funguje všude. Ale jak podotýká štrtm. Mikeš: „Změnilo se hlavně to, že záklaďáci tady byli z donucení a většina profíků sem teď šla dobrovolně. Změnil se tedy přístup lidí k práci.“ Nutno si uvědomit, že hlavní prací příslušníků čestné jednotky není příprava na boj, ale provádění nejrůznějších cviků s puškou, se šavlí, vlajkou, úkony při pokládání věnců a podobně. A že jde o perfektní secvičení a sjednocení pohybů mnohačlenné skupiny. „Když ještě byli záklaďáci, tak nastupovali ve čtyřech turnusech a každé tři měsíce se museli zaučovat noví lidé,“ vzpomíná střelec rotný Miroslav Cíp. „A to byla únavná práce, protože i ti, kteří už vše uměli, museli cvičit s nováčky stále totéž. Teď se do jara naplní stavy a budou se secvičovat jen jedni a ti samí. Takže postupně nebudeme muset tolik trénovat slavnostní akty, ale zaměříme se na exhibiční cviky, které nás víc baví.“ Text a foto: Jaroslav PAJER

Lidskost do popř popřed edíí

Další ohlédnutí za nedávným IV. sjezdem Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. Čtenářské ohlasy nás přiměly k tomu, abychom se i nadále zabývali činností ČMOSA v uplynulém funkčním období. Důvodů je nemálo a nejsou pouze individuální. Po problematice bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a následně mzdovém a platovém vývoji, si tentokrát „posvítíme“ na oblast sociální.

S

těžejním úkolem armádních odborářů je vytváření spravedlivé sociální politiky, zejména v oblasti zdravotního a sociálního pojištění a důchodového zabezpečení. Jak ČMOSA v této nelehké úloze obstál? „Odborový svaz při jednáních se zástupci příslušných ústředních orgánů státní správy i prostřednictvím svého zástupce v legislativní radě ČMKOS a nepřímo též prostřednictvím ČMKOS při jednání tripartity prosazoval v rámci sociální politiky přijetí obecně platné právní úpravy, jež by měla vést zejména ke zlepšení postavení všech sociálních skupin našeho obyvatelstva,“ říká předsedkyně ČMOSA Jitka Šebková a uvádí fakta: „Podíleli jsme se na podobě několika vládních materiálů a na projednávání řady návrhů sociálních zákonů. Velký boj byl sveden mimo jiné o podobu nové úpravy nemocenského pojištění, dále o navýšení bolestného za snížení společenského uplatnění, ale i za zvýšení minimální mzdy s jejími dopady do sociální oblasti.“ Jak známo, pod křídly ČMOSA našly svoje místo i podnikatelské subjekty. Také jich se sociální problematika bytostně dotýká. Například v tom, aby do kolektivních smluv prosadily důchodové připojištění hrazené zaměstnavatelem a vytvoření sociálního fondu k financování so-

ciálních programů u těch zaměstnavatelských subjektů, na něž se nevztahuje povinnost vytvářet FKSP. „Tento programový úkol se daří naplňovat již druhé volební období. Závazek důchodového připojištění se podařilo zakotvit do převážné většiny sjednaných kolektivních smluv u zaměstnavatelů provozujících podnikatelskou činnost. Napomohlo tomu jistě i odbory prosazované zlepšení podmínek pro poskytování státního příspěvku. Je potěšitelné, že ve smyslu příslušných obecně závazných právních předpisů se dařilo vytvářet a doplňovat sociální fondy u těch zaměstnavatelských subjektů, kterým zákon neukládá povinnost vytvářet FKSP,“ dodává Jitka Šebková. Není sporu o tom, že hlavní pozornost armádních odborářů směřovala k vrcholnému managementu resortu Ministerstva obrany. V souladu s platnou dohodou o spolupráci mezi MO ČR a ČMOSA odboráři vyvíjeli snahu, aby všechny přijímané resortní normy, včetně vnitřních předpisů k sociální problematice dotýkající se občanských zaměstnanců, byly předem projednány se zástupci odborového svazu. „Smluvní partner ne vždy dodržoval přijatý závazek,“ zaznělo však na prosincovém sjezdu

Stěžejním úkolem armádních odborářů je vytváření spravedlivé sociální politiky

Českomoravského odborového svazu civilních zaměstnanců armády. Pozorný čtenář zcela jistě zaregistroval, že doposud nepadlo ani slovo o penězích. Přičemž ČMOSA poskytuje svým členům nenávratné podpory, příspěvky v nezaměstnanosti a bezúročné půjčky z takzvaného podpůrného fondu k překlenutí tíživých sociálních situací. A věřte, že nejde o částky zanedbatelné. „Není co tajit,“ říká Jitka Šebková a pokračuje: „V jednotlivých letech hodnoceného období byla kladně vyřízena převážná většina podaných žádostí členů ČMOSA o poskytnutí některé z forem sociálních příspěvků. Konkrétně, v roce 2001 bylo vyplaceno 34 členům 145 000 Kč, v roce 2002 10 členům 46 000 Kč, v roce 2003 18 členům 130 000 Kč a v roce 2004 90 členům ČMOSA částka v celkové výši 284 000, přičemž tady drtivou většinu tvořily příspěvky v nezaměstnanosti.“ To však nejsou jediné peníze, které ČMOSA „investuje“ do svých členů. K částečné redukci negativních vlivů pracovního prostředí a pracovních postupů odborový svaz zakoupil a distribuoval v uvedeném období cestou základních organizací 1430 poukazů na týdenní rehabilitační pobyty ve zdravotnických zařízeních a v zařízeních VLRZ. Na uvedené pobyty byl poskytnut příspěvek v celkové výši 1,33 mil. Kč. Konkrétně v roce 2004 to bylo 350 pobytů s finančním příspěvkem ČMOSA ve výši 325 000 Kč. ČMOSA rovněž v uplynulých letech zabezpečil pro své členy a jejich rodinné příslušníky domácí rekreace v zařízeních již zmíněné Volarezy. Jejich přesný počet byl 1165, z čehož vyplývá, že se jedná zhruba o 300 poukazů za rok. Nezanedbatelnou „pomocí“ členům ČMOSA je i uzavírání výhodného úrazového pojištění při sportovní, kulturní a rekreační činnosti organizované nebo spoluorganizované odborovými orgány. Kromě těchto smluv byla uzavřena také rámcová pojistná smlouva pro členy ČMOSA o pojištění pro náhradu škody způsobené zaměstnavateli při výkonu práce zaměstnance. Pavel LANG Ilustrační foto: Jiří HOKŮV 25

Před devadesáti lety byly poprvé v novodobé historii použity chemické zbraně

Válka žlutých koberců

Říká se, že chemické zbraně jsou staré pomalu jako lidstvo samo. Historikové v této souvislosti často uvádějí starou Čínu, peloponéské války a Alexandra Velikého. Skutečně efektivní využití chemických zbraní umožnil až prudký rozvoj chemie v devatenáctém století. Toxické látky sice byly známy již od šedesátých let daného století, stále však chyběl rozvinutý chemický průmysl, který by tyto látky mohl pro potřeby armády dodávat ve velkém. Podmínka využití chemických zbraní ve válce se začala pomalu naplňovat v prvním desetiletí dvacátého století. Barvírenský průmysl začal jako meziprodukt vyrábět otravné látky chlor a fosgen. Zbýval již jen krůček k jejich válečnému využití.

tomu došlo v okamžiku, kdy manévrující armády uvázly na podzim roku 1914 v zákopech. Vojáci i vědci usilovně přemýšleli, jak zdolat zakopaného, opevněného protivníka. Řešením byly nové zbraně. Kromě tanků se nabízely i chemické látky.

26

K

U Ypres poprvé Za první chemický útok 1. světové války bývá často považováno použití bojových plynů německou armádou 22. dubna 1915 na frontě poblíž belgického města Ypres. Ve skutečnosti Němci použili chemické látky již v lednu roku 1915 na ruské frontě. Jednalo se o dělostřelecké granáty ráže patnáct centimetrů 12T obsahující slzotvornou látku xylylbromid. Vzhledem k nízkým teplotám se však plyn nerozšířil a účinky byly minimální. A tak není divu, že historikové dávají v souvislosti s prvním bojovým použitím chemických látek přece jen přednost 22. dubnu 1915. Na šest až osm kilometrů dlouhém úseku flanderské fronty mezi městy Langemarck a Ypres tehdy využili Němci příznivého severovýchodního větru a z třiceti tisíc ocelových sudů

vypustili 168 tun plynného chloru. Z okopů začal vystupovat žlutý kouř, který se pozvolna blížil k francouzským, britským a belgickým pozicím. Kouř se rozprostřel nad zemí jako asi metr tlustý koberec. Účinky plynu byly zničující. Celkem zasáhl patnáct tisíc vojáků, z toho pět tisíc smrtelně. Ti, co se pokoušeli uprchnout, po několika minutách začali kašlat krev, zčernal jim obličej a zanedlouho se zadusili. Hned jak se plyn rozptýlil, postupovali Němci v plynových maskách rychle kupředu. A to na většině úseků dokonce bez jediného výstřelu.

Po nepříliš dobrých zkušenostech z východní fronty však ani ve snu nepočítali s tak výrazným účinkem. Chyběl jim materiál, v místě útoku nebyl soustředěn potřebný počet vojáků. Prostě nebyli připraveni na další rozšíření průlomu na frontě. A tak poskytli nepříteli dostatek času, aby mohl vzniklou díru zacelit. Celkový postup na bojišti tak nepřesáhl čtyři kilometry.

Dvě Haagské úmluvy To vše se odehrálo v době, kdy existovaly dokonce dvě úmluvy zakazující použití chemických zbraní. Již v roce 1899 přijala I. mezinárodní mírová konference v Haagu úmluvu, která se týkala zákonů a zvyklostí platných v pozemní válce. Druhá konference konaná opět v Haagu v roce 1907 tyto zásady potvrdila. Ve speciálních konvencích bylo obzvlášť zakázáno používat jedovaté nebo otrávené zbraně, případně zbraně, střely a látky, které vyvolávají zbytečné útrapy. Autorem nápadu použít chemické látky na flanderské frontě byl tehdejší ředitel Ústavu fyzikální chemie a elektrochemie v Berlíně-Dahlemu profesor Fritz Haber. Tento pruský nacionalista židovského původu s hodností kapitána dal tehdy jednoznačné doporučení k použití chloru. Na námitku, že je to v rozporu s Haagskou konvencí, argumentoval tím, že se nejedná o zbraň, ale o chemickou látku. Osud Fritze Habera je víc než symbolický. V roce 1918 je mu ještě narychlo udělena Nobelova cena. Snaha ochránit ho před odpovědností za použití chemických zbraní a před případným vězením je v té době více než zjevná. V třicátých letech ho však osud přece jen dostihl. S ohledem na svůj židovský původ si musel zachránit život útěkem z Německa.

Chemické zbraně se ujaly Abychom ale byli objektivní, proti novému způsobu vedení boje žádná z válčících zemí neprotestovala. Naopak, velice rychle se mu snažila přizpůsobit, a to jak nasazením vlastních otravných látek, tak i ochranou proti chemickým zbraním protivníka. Po chloru se na bojištích objevily další dusivé látky, jako fosgen, difosgen, chlorpikrin, fenylkarbylaminchlorid, dichlordimetyléter. V mnoha případech převzaly iniciativu při nasazování nových látek státy Dohody. Například v roce 1916 způsobil Němcům velké ztráty v té době nový bojový plyn fosgen, který na frontě nasadili Francouzi. Používaly se i obecně jedovaté látky jako sulfan, kyanovodík a chlorkyan. Vrcholem pak bylo nasazení plynů s výrazným kožním účinkem – yperit, etyldichlorsarsin a metyldichlorarsin. Tady je potřeba připomenout, že belgické městečko Ypres se mnohem více než při prvním použití chemických zbraní proslavilo až později, v roce 1917. V červenci zde použili Němci další nový plyn, a sice dichloretylsulfid, nazývaný také hořčičný plyn. Látka, která způsobovala na všech odhalených částech těla těžké popáleniny, získala nové pojmenování podle místa svého použití. A tak ji dnes známe spíše jako yperit.

Pouhé dva týdny Šok z prvního použití chemických látek nevydržel ani dva týdny. Britští vojáci a po nich i další si velice rychle opatřili alespoň provizorní ochranné prostředky. Ústa a nos si začali zakrývat bavlněnou rouškou napuštěnou neut-

ralizačním solným roztokem. Průmysl se urychleně pustil do výroby dokonalejších plynových masek. Jednou z nich byl francouzský model M2 z roku 1916. Jednalo se o tzv. vlhkou masku s lícnicí z mulových vrstev potažených voskovaným plátnem. Mulové vrstvy byly napuštěny neutralizačními látkami. Již v roce 1917 byli všichni vojáci bojujících armád vyzbrojeni maskami, v nichž čistily vzduch filtry s aktivním uhlím. Nové anglické ochranné masky měly nosní svorky, dýchání ústy umožňovala vzduchová hadice přímo spojená s filtrační nádobkou. Samozřejmě nejlépe byla na vzniklou situaci připravena německá armáda. Její vojáci byli již v době útoku vyzbrojeni tzv. Rahmenmaske. Tento typ masky měla k dispozici i rakouská armáda. Jednalo se o poměrně kvalitní masku užívající ve filtru dřevěné uhlí a další látky absorbující plyn. V roce 1918 byla pro nedostatek potřebného materiálu guma na této masce nahrazena kůží. Tomuto typu masky se začalo říkat „kožená“. Několik desítek tisíc kusů těchto masek převzala po vzniku Československa v roce 1918 i naše armáda. Celkem bylo během první světové války vyrobeno 125 tisíc tun otravných látek a vypáleno na 60 milionů kusů chemické munice. Na konci první světové války představovaly plynové granáty zhruba třicet procent spotřeby dělostřelecké munice. Chemické zbraně měly za následek vyřazení 1 297 000 vojáků, z toho 91 200 jich zemřelo. Účinnost chemických zbraní ve srovnání s klasickou municí byla podle statistik více než dvojnásobná. Vladimír MAREK Foto: archiv VÚA

27

Brigádní generál Bohumír Hrušák doplatil na pomoc výsadkářům životem

Legionář B

ohumír Hrušák se narodil 5. ledna 1893 v Křenovicích u Kojetína. Vystudoval vyšší reálku v Lipníku nad Bečvou a šest semestrů České vysoké školy technické v Praze. V roce 1914 nastoupil dvanáctiměsíční vojenskou službu u 4. pluku tyrolských císařských myslivců. Již v následujícím roce však praporčík Hrušák zběhl v průběhu bojů na Monte de Sei Buzi v Itálii. Dne 25. srpna 1917 se přihlásil do čsl. italské legie, kde byl v hodnosti podporučíka zařazen k 33. čsl. střeleckému pluku jako velitel 5. polní roty. Koncem května 1917 byl jmenován velitelem 2. polní roty, se kterou se zúčastnil bojů na Dosś a posléze odešel do italské Modeny, kde vykonával funkci instruktora čs. poddůstojníků. V roce 1918 se stal poručíkem italských legií. Po vykonání zkoušky u italského armádního velitelství byl jmenován kapitánem a 22. dubna 1918 ustanoven velitelem 3. polní roty 33. čsl. střeleckého pluku. Koncem roku 1918 se vrátil do vlasti. Účastnil se operací na Slovensku a později na severu českého pohraničí. Bohumír Hrušák byl mimo jiné vyznamenán Čs. válečným křížem a Italským válečným křížem. Od roku 1920 do roku 1934 vykonával funkce velitele roty na Slovensku, v ekvitační škole v Brně, v Milovicích a v Kroměříži. V roce 1934 se stal 1. pobočníkem velitele pluku a v roce 1937 byl ustanoven do funkce zatímního velitele III./40 praporu. Ještě v témže roce ho však přemístili k 25. pěšímu pluku v Lučenci. Osudným se rodině pplk. Bohumíra Hrušáka stal rok 1942. V noci z 27. na 28. března 1942 byla u Ořechova nedaleko Telče vysazena sku-

28

pina českých parašutistů. Výsadek z Anglie s krycím názvem OUT DISTANCE byl jedním z dvanácti vysazených na území protektorátu v letech 1941 až 1942. Jeho hlavním úkolem se stala diverzně-sabotážní činnost. Měli podpořit Bartošův výsadek SILVER A, připravit bombardování plzeňské Škodovky, vyřadit plynárnu v Praze Michli a dopravit speciální naváděcí stanici pro příjem dalších výsadků. Nedlouho po přistání parašutisté zjistili, že chybou navigátora nebyli shozeni na Táborsku, jak bylo původně plánováno. Domluvili se, že se rozejdou a znovu se shromáždí na smluveném místě na základě inzerátu v Národní politice. Skutečnost však byla jiná. Velitel výsadku nadporučík Adolf Opálka odešel do Rešic, četař aspirant Ivan Kolařík do Valašského Meziříčí a rotmistr Karel Čurda do Jindřichova Hradce. Znovu se už nikdy nesešli. Po seskoku Ivan Kolařík ztratil náprsní tašku se svými doklady, které se později dostaly do rukou brněnské služebny gestapa. Ve falešném občanském průkazu nalezli gestapáci fotografii Kolaříkovy snoubenky s věnováním: „Věnuji a až do smrti na Tebe budu myslet. Milada Hrušáková, V. M. 1939“. Kolařík si uvědomoval závažnost ztráty dokladů. Rozhodl se, že se obrátí s prosbou o pomoc na své rodiče a snoubenku. Dostal se do Valašského Meziříčí, setkal se s Miladou Hrušákovou, s otcem, matkou, bratrem i podplukovníkem Hrušákem. Dohodli se, že se na čas ukryje u svého bratra ve Zlíně. Gestapákům se snoubenku Ivana Kolaříka, Miladu Hrušákovou, podařilo brzy najít, navští-

vili i její rodiče a nařídili jim, že musí vše, co by se o Ivanovi dozvěděli, hlásit. Z obavy, že bude gestapem vypátrán a zatčen, Ivan Kolařík 1. dubna 1942 zvolil dobrovolnou smrt. Smrti však neunikla ani jeho rodina, ani rodina Hrušákových. Všichni, až na čtrnáctiletou Květu Hrušákovou, byli 30. května 1942, tři dny po atentátu na Heydricha, stanným soudem odsouzeni k trestu smrti a v brněnských Kounicových kolejích zastřeleni. V roce 1945 byl udělen in memoriam Československý válečný kříž 1939 pplk. pěchoty Bohumíru Hrušákovi, jeho manželce Amálii Hrušákové a dceři Miladě Hrušákové. V roce 1947 byl povýšen in memoriam do hodnosti plukovníka a v roce 1991 do hodnosti brigádního generála. Petr MAJER Foto: archiv

Vítejte ve výjimečném

Sbírka leteckých exponátů nedává zapomenout na slavné dačické rodáky

S

V dačickém leteckém muzeu je rovněž několik desítek leteckých přístrojů, dále části letadel (např. křídlo získané z Moravanu Aeroplanes z letounu Z-142 OK-XNB), uniformy a odznaky. Spoustu cenných exponátů mi zapůjčila a neocenitelnou pomoc poskytuje Nadace Letecké a historické společnosti Vyškov, které jsem členem. Měl jsem i několik desítek modelů od známého dačického kitaře Ladislava Lesného, jenž mi je zapůjčil, ovšem nezletilí výrostci mi je po násilném vniknutí do prostor leteckého muzea ukradli. Prozatím je k dispozici zhruba 40 metrů čtverečných výstavní plochy. V příštím roce bych chtěl zprovoznit jednou tak větší prostor. Nyní se určitě ptáte, kde že se to dačické letecké muzeum vlastně nachází. V Jihočeském kraji, asi třináct kilometrů od rakouských hranic ve směru na malé městečko Slavonice. Kdy můžete muzeum navštívit? Od 1. června do 1. července je otevřeno pouze o víkendech. V době prázdnin, kromě pondělí, každý den od 9 do 12 hod. a od 14 do 17 hodin. Kde ho najdete? V dačickém zámeckém parku, konkrétně v suterénu divadla v přírodě. Pokud půjdete parkem, tak vás informační cedulky spolehlivě navedou. No a na závěr to nejdůležitější: vstupné je a bude vždy dobrovolné.

muzeu běr exponátů pět let, poté tři měsíce jejich instalování. Letecké muzeum v Dačicích bylo otevřeno 24. července 2004. Nejprve jsem sbíral jen tak do „regálu“. Velice brzy však byly mé prostorové možnosti vyčerpány, a tudíž bylo nutné shánět větší, kde bych mohl vystavovat alespoň přes sezonu věci z letadel. Hlavní důvod však spočíval v tom, že jsem chtěl formou stálé expozice uctít památku občanů Dačic, kteří měli k letectví velice blízký vztah. Jedná se o V. Götha, stíhače RAF od 310. čs. stíhací perutě v Duxfordu u Cambridge, létajícím na letounu typu Hurricane Mk. I NN-Y (6643). Zúčastnil se bitvy o Británii a tři týdny po tom, co byla peruť uznána za operační (7. 9. 1940), ve vzdušném souboji sestřelil dva německé letouny typu ME-110. V druhé polovině měsíce října byl tento pilot převelen k 501. britské stíhací peruti, kde se při plnění bojových útoků srazil se strojem P/O MacKenzieho a jeho Hurrican dopadl v prostoru Crowborough – Tunbridge u města Staplenhurst. Tam V. Göth tragicky zahynul. Ve věku 25 let se stal šestou obětí čs. stíhacích pilotů v této slavné a rozhodující letecké bitvě. Na jeho počest byla po něm v Dačicích nazvána ulice, ve které žil. V expozici je zatím jen pár zkopírovaných fotografií, po-

dobizna a obraz vztahující se k Vildovi Göthovi, nebo spíše k jeho letounu NN-Y. V jednání jsou další jeho fotografie. Dál je to Ondřej Leitkep, narozený 29. ledna 1902 v Dačicích, který od října 1926 létal u Československé letecké společnosti jako pilot. Pravděpodobně vlivem nepříznivých povětrnostních podmínek tragicky havaroval s dvojplošníkem AVIA BH-25 (L-BABE) dne 9. května 1929 poblíž Kasselu v Německu. Jeho hrob najdete u pomníku se zlomenou vrtulí na starém dačickém hřbitově. Ondřeje Leitkepa v muzeu připomínají jak kopie pilotního průkazu, tak smlouvy s ČLS a kopie článku z dobového tisku. Poměrně vzácný exponát vztahující se k Ondřejovi je dřevěná vrtule letounu, kterou si obstaral v druhé polovině dvacátých let. Stálou expozici ve sbírce leteckých věcí má i Oldřich Jakubů, který létal jako navigátor a radiotelegrafista u ČSA do roku 1970. Pro zajímavost – nalétal více jak tři miliony kilometrů a ve vzduchu strávil neuvěřitelných 10 678 hodin. Zemřel v důchodovém věku po těžké nemoci. Po jeho smrti mě paní Jakubů věnovala zápisník letů, průkazky navigátora a radiotelegrafisty, očkovací průkazy, diplomy s nalétanými kilometry a samozřejmě i některé dobové fotografie.

Text a foto: Vlastimil KOLOMAZNÍK

DNY ARMÁDY NA MORAVĚ 6. - 7. května 2005 na Výstavišti v Brně

po oba dny od 9.00 do 18.00 hod. Jako profesionálové Armády České republiky ZVEME VÁS, kteří nám fandíte, i vás, kteří nám nedůvěřujete, na dny armády. První potěšíme, druhé třeba mile překvapíme. Snažili jsme se. Čeká na vás bojová technika i vojenská výzbroj, a navíc bohatý program ... MŮŽETE SE TĚŠIT na ukázky boje zblízka – MUSADO i zásahu Vojenské policie. Předvedou se také vojenští chemici, psovodi a záchranáři. NUDIT SE URČITĚ NEBUDETE s válečnými veterány, veterány zahraničních misí, armádními sportovci – reprezentanty České republiky a Lucií Výbornou. A co ještě? NA VLASTNÍ KŮŽI můžete okusit jízdu

armádních parašutistů z Dukly Prostějov. K tomu všemu UVIDÍTE, USLYŠÍTE finalistu televizní soutěže Petra Poláčka a hudební skupiny Neřež, Revival Louis Armstrong a Maxim Turbulenc. Těšíme se NA SHLEDANOU.

Změna programu vyhrazena. Vstup zdarma. Bližší informace na www.army.cz

É V O L Á N I S E F PRO S E F O R P

NA VLASTNÍ OČI zhlédnete seskok

É V O L ION Á

ve vojenských terénních vozidlech na překážkové dráze.

VY

SE PTÁTE

?!

I Jsem vojákem z povolání a v současné době pracuji jako velitel čety. Od srpna 1999 do července 2004 jsem byl studentem VVŠ PV ve Vyškově. Za toto studium jsem na začátku druhého ročníku sepsal dohodu o setrvání ve služebním poměru, podle které musím v AČR setrvat do května 2012, nebo zaplatit poměrnou část neodpracovaného závazku. Dostal jsem ale nabídku pracovat pro Ministerstvo vnitra a rozhodl jsem se ji přijmout. Svoji žádost o ukončení služebního poměru u AČR jsem postoupil služebním postupem nadřízenému stupni. Chci se zeptat, zda je bezúplatný převod možný a zda při přechodu z Ministerstva obrany na Ministerstvo vnitra musím ukončovat služební poměr v AČR. Vzhledem k tomu, že služební poměry vojáka z povolání a příslušníka policie ČR (MV) upravují dva různé zákony, je nutné příslušná personální opatření řešit odděleně podle jednoho, nebo druhého zákona. Zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, ani žádný jiný právní předpis takovouto možnost, kterou uvádíte, nepřipouští. To znamená, že při přechodu od Ministerstva obrany k Ministerstvu vnitra musí být původní služební poměr VZP řádně ukončen podle zákona č. 221/1999 Sb., se všemi důsledky, tj. i s povinností uhradit alikvotní část nákladů za studium na vojenské škole. Následně pak lze uzavřít nový služební poměr u Ministerstva vnitra. I Jsem vojákyně z povolání a příští měsíc odejdu na mateřskou dovolenou. Zajímá mě, zda budu nadále pobírat přídavek na bydlení, případně další finanční dávky. Vojákyně z povolání, která nemůže vykonávat službu ve svém služebním zařazení z důvodu mateřské dovolené, se určí, v souladu s ustanovením § 10 odst. 2 písmena d) zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, do dispozice. Jestliže vám byl před nástupem mateřské dovolené přiznán přídavek na bydlení, pak ho po celou dobu mateřské dovolené budete pobírat. Aby nárok na měsíční přídavek na bydlení zanikl, muselo by dojít k ukončení vašeho služebního poměru. Podle § 33 zákona č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, platí pro vojákyně z povolání ustanovení tohoto zákona o dávkách v mateřství. To znamená, že jsou na mateřské dovolené

MY

ODPOVÍDÁME

zabezpečovány dávkami z nemocenského pojištění obdobně jako ženy v pracovním poměru. I V jakých případech mohu požádat o úpravu vojenské hodnosti podle § 5 Vyhlášky MO č. 89/1999Sb., jestliže jsem absolventem vysoké vojenské školy – magisterského studia a jsem nyní vojákem v záloze? Kdo tuto hodnost může upravit? Dále by mě zajímalo, zda je možné nějakým způsobem (například vykonáním zkoušky nebo účastí na cvičení) získat hodnost podporučíka v záloze. Úprava vojenské hodnosti vojáků v záloze je realizována podle zákona č. 585/2004 Sb., o branné povinnosti a jejím zajišťování (branný zákon), Vyhláškou MO č. 260/1999 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení branného zákona, a vojenským předpisem Zákl-3 Základní ustanovení o průběhu základní služby, náhradní služby, vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze. Vojenská hodnost propuštěných příslušníků sborů se stanoví podle potřeb ozbrojených sil; může se upravit podle hodnosti dosažené v předchozím služebním poměru a splňuje-li voják v záloze stanovené odborné a vojenské požadavky. Vojákům v záloze upravuje hodnost: a) v hodnostním sboru rotmistrů ředitel Hlavního doplňovacího úřadu, b) v hodnostním sboru praporčíků a nižších důstojníků ředitel sekce personální MO, c) majora a podplukovníka náčelník Generálního štábu Armády České republiky, d) plukovníka ministr obrany, e) v hodnostním sboru generálů prezident republiky. I Jsem občanský zaměstnanec a od roku 2004 mám založeno penzijní připojištění. Chci se zeptat, zda zaměstnavatel – Ministerstvo obrany České republiky – mi poskytne finanční příspěvek k tomuto penzijnímu připojištění. Ministerstvo obrany svým zaměstnancům k penzijnímu připojištění finanční příspěvek neposkytuje. I Před 10 lety jsem vykonal vojenskou základní službu, v současné době jsem nezaměstnaný a chtěl bych se stát profesionálním vojákem. Jaké podmínky musím splňovat?

Podle § 3 zákona č. 221/1999 Sb.,o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů, může být do služebního poměru vojáka z povolání povolán pouze občan České republiky, který: - složil vojenskou přísahu, - vykonal základní nebo náhradní vojenskou službu (pokud občan nemá absolvovanou základní nebo náhradní vojenskou službu, pak musí požádat krajské vojenské velitelství o dobrovolné převzetí branné povinnosti a musí vykonat základní přípravu v trvání tří měsíců), - není ke dni povolání do služebního poměru členem politické strany, politického hnutí, - je trestně bezúhonný, - je zdravotně způsobilý k výkonu služby, - splňuje kvalifikační předpoklady stanovené pro služební zařazení. Bližší informace o možnostech služby v ozbrojených silách poskytují rekrutační střediska AČR. Seznam rekrutačních středisek naleznete na www. novakariera.cz I Jsem voják z povolání a sloužím ve vojenském zařízení, které je umístěno mimo posádku. Nejbližší posádka je situována asi 35 km od našeho vojenského zařízení. Jako VZP mi byl určen lékař, kterého musím navštěvovat, rád bych však přešel k jinému lékaři. Je to možné? Zdravotní péče vojáků je řešena v § 94 zákona 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů. Podle odstavce 2 uvedeného zákona je zdravotní péče poskytována vojákům zpravidla ve zdravotnických zařízeních zřízených ministerstvem, a nejsou-li zřízena, v jiných zdravotnických zařízeních na základě smlouvy o poskytování zdravotní péče vojákům uzavřené se zdravotní pojišťovnou stanovenou zvláštním předpisem (viz § 11 odst. 3 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů). Ambulantní nebo ústavní péči poskytuje zdravotnické zařízení, které určil lékař, jenž poskytl zdravotní péči podle věty první. Ošetřujícího lékaře lze volit jen ze zdravotnického zařízení uvedeného ve větě první nebo druhé, to se nevztahuje na případy poskytnutí neodkladné lékařské péče, nebo hrozí-li nebezpečí z prodlení, a na volbu ženského lékaře. -PEM31

Z redakční

pošty

Naše recenze

Osobní údaje – věc veřejná? Existuje několik právních norem řešících nakládání s údaji podle jejich charakteru. Zákon č. 148/1998 Sb., o utajovaných skutečnostech v platném znění, je realizován v resortu MO strukturou bezpečnostních důstojníků. Je to jistě také proto, že po porušení ustanovení zákona o utajovaných skutečnostech následuje personální opatření, popř. jiné opatření související s existenčními riziky jednotlivce, který zákon porušil. Další z právních norem, zabývající se nakládáním s údaji, je zákon č. 101/2000 Sb., v platném znění, o ochraně osobních údajů. V této oblasti jsou rezervy – jak v realizaci, tak v pojetí a chápání osobních údajů mnoha příslušníků resortu. Začíná to například návštěvou posádkové ošetřovny, kdy se vás zdravotní sestra na recepci zeptá ne zcela diskrétně na teplotu, průjem a jiné zdravotní komplikace a dožaduje se odpovědi od každého prvního v řadě žadatelů o vydání zdravotní knížky. V období žádostí k daňovým úlevám se úřednice regionálního finančního odboru alibisticky dožaduje kopie stavebních smluv, životních smluv v plném znění. Nepostačuje jí potvrzení zcela podle zákona zpracované příslušnou stavební spořitelnou nebo pojišťovnou. A předseda bytové komise se telefonicky dožaduje zaslání nájemní smlouvy od Správy vojenského bytového fondu faxem a kupodivu, stane se. Nejblíže k osobním datům mají jistě personální důstojníci, ovšem i ti mají s realizací ochrany dat jisté potíže. Nedávno jsem poznal našeho nového personalistu, který je jinak jistě plně zapálen pro personální problematiku. Pokoušel se mi vysvětlit, že jsem povinen hlásit změny osobních dokladů – přičemž já jsem se pokoušel hlásit pouze změnu osobních údajů. Když jsem ho upozornil, že tato povinnost mi zatím nebyla ničím stanovena, pokusil se (neúspěšně) nalézt příslušné ustanovení v brožurce ne nepodobné brožurkám „Jak se stát vzorným vojákem“. K čemu mě nebo jeho má tato brožurka zavazovat, jsem nepochopil. Bylo mi oznámeno, že v rámci zaváděných modulů informačního systému ISPP budu muset např. doložit, jaký typ bytu užívám a různé další údaje, které se mi, jak se zdá, pravděpodobně nebude chtít poskytnout. Nelze za zcela normální považovat stav, kdy za účelem neznámým se vytváří kolekce osobních údajů a dále se vyžaduje po poskytovateli jejich průběžná aktualizace. Bohužel zejména pro vojáka z povolání je mnohdy využívána cesta služebního orgánu – nadřízeného. Zde logická cesta řešení, tj. odpírání poskytování údajů ryze privátního charakteru, koliduje se zákonnými ustanoveními týkajícími se vztahu nadřízený a podřízený a plnění rozkazů. Se zdůvodněním požadavku poskytování jakýchkoliv osobních údajů mohou být spojena různá vysvětlení – „kdo nemá co skrývat, ten údaj poskytne“ nebo „takhle to děláme léta bez problémů“ nebo „jste první, kdo s uvedením údaje má nějaký problém“. Taková zdůvodnění jsou zcela irelevantní, nesmyslná a nevhodná. Jsou však transparentnější než zdůvodnění žádné nebo odkaz na vojenské povinnosti. Pplk. Ing. František RUŽIČKA

32

Plk. Dr. Miroslav Šáda

Československé ruční palné zbraně a kulomety Jedním z předních úkolů mladého československého státu bylo vybudování armády a její vyzbrojení. Po rozpadu Rakouska-Uherska zůstaly Československu pouze Škodovy závody vyrábějící děla, dvě muničky a několik malých puškařských dílen. Velké závody na výrobu ručních zbraní bylo nutno ve složité poválečné době teprve vybudovat. Nicméně po deseti letech se Československo stalo největším exportérem kvalitních zbraní, který vyvážel do třiceti států světa. Z nových zbrojovek vzešla řada talentovaných konstruktérů a některé z jejich zbraní dosáhly světové proslulosti. Poválečný vývoj reagoval na nové poznatky, které přinesla válka. Tento trend zachytila i poválečná generace československých konstruktérů. Počáteční slibný nástup pak byl postupně utlumen ne zcela ujasněnými požadavky na unifikaci a sílícím vlivem Sovětského svazu. Celé toto nesmírně zajímavé období zpracoval dlouholetý náčelník Vojenského muzea v Praze plk. Dr. M. Šáda ve své knize „Československé ruční palné zbraně a kulomety“, kterou původně vydalo v roce 1971 nakladatelství Naše vojsko. Autor v osmi kapitolách podává zevrubný přehled vývoje pistolí, samopalů, pušek, samonabíjecích pušek, lehkých a těžkých kulometů a protitankových pušek. Čtenář se seznámí s řadou pokusných vzorů a sleduje spletité cesty vývoje jednotlivých zbraní. Publikace obsahuje velký objem informací získaných z dobové dokumentace i ze vzpomínek pamětníků. Byla velmi brzy rozprodána a zařadila se mezi základní

literaturu, ze které čerpal každý ctitel zbraní a vojenské historie. Oproti hubeným sedmdesátým létům je současný knižní trh přímo přesycen literaturou mapující problematiku ručních zbraní. Zdálo by se proto poněkud neprozřetelné uvádět na trh dílo přes třicet let staré. Přestože původní text byl upraven jen minimálně, současný čtenář zjistí, že časem prověřená publikace neztratila nic ze své vysoké odborné úrovně. Kniha získala nový moderní vzhled. Místo původní čtvercové, černobílé publikace s obrázky nevalné kvality dostává dnešní čtenář do rukou výpravnou publikaci formátu A4. Fundované texty jsou doplněny černobílými fotografiemi jednotlivých zbraní. Jako novinka je na závěr zařazena barevná příloha obsahující vyobrazení téměř dvou set zbraní, z nichž některé jsou publikovány poprvé. Autor si byl již v době vzniku této knížky vědom určité disproporce, kdy mnohé písemnosti byly v poválečném období ztraceny. Zároveň však řadu poznatků najdeme pouze v tomto díle, neboť zdrojové informace vzaly za své např. při povodních v roce 2002. Dnešní čtenář by možná uvítal podrobnější popis činnosti jednotlivých zbrojovek či detailnější studii o vývoji poválečných zbraní. Na závěr knihy je proto uvedena doplňující literatura našich současných badatelů a publicistů zabývajících se danou tematikou. Monografie plk. Dr. M. Šády „Československé ruční palné zbraně a kulomety“ neztratila léty nic ze svých kvalit a stále představuje základní dílo v dané problematice. Josef NOVOTNÝ Vydalo nakladatelství NAŠE VOJSKO, s. r. o., jako svou 6666. publikaci. NAŠE VOJSKO, s. r. o., Vítězné náměstí 4, 160 00 Praha 6, tel./fax: 224 313 071