Úvodník
RÁDI SPORTUJEME
Úvodník Milé sestry, bratři a přátelé. Bůh nás stvořil s rozmanitostí a krásou, která můţe být vlastní právě jemu, Stvořiteli. V březnu zahlédneme první náznaky jara a nového ţivota. Vyhlíţíme první květy a zelenou travičku, která vylézá ze starých suchých chomáčů. Máme naději, ţe přichází opět něco nového. To nové však můţe být spojeno s určitou nejistotou. Tak jako kaţdý kazatel, i já se vyrovnávám s novou situací, novými příleţitostmi a nároky, které na mě na novém místě čekají. Je to někdy bolestivý proces, ale zároveň přínosný: Musím si znovu odpovědět na to, co ode mě v konečném důsledku očekává samotný Hospodin a jak budu hospodařit se svěřeným časem. Obecně se má za to, ţe kazatel je pastýř, se vším, co k této zodpovědnosti náleţí. Toto pojetí můţe být ale zavádějící. Sám Jeţíš se představuje v roli pastýře (Jan 10,11 – já jsem ten dobrý pastýř, znám své ovce a ony znají mne). Podobně můţe být zavádějící v katolické církvi nazývání kněze Otcem. Oba příměry patří samotnému Bohu či Pánu Jeţíši. On je naší nejvyšší autoritou, naším Otcem a Pastýřem, kterému patříme. On jediný je nás schopen nasytit, utěšit a plně milovat. Jemu právem náleţí tyto tituly. Já osobně bych byl moc rád, kdyby mě náš Pastýř bral jako svého přítele, dobrého sluţebníka, či snad správce stádečka, ale Pastýře nejsem schopen plně zastoupit. Mohu slíbit jedině to, ţe se budu učit jednat po vzoru našeho nejvyššího Pastýře. Podpořím své uvaţování slovy ap. Petra - on pouţívá výraz „jako pastýři“ 1.Petr 5:1 Starší mezi vámi napomínám, sám také starší, svědek utrpení Kristových: 2 Starejte se jako pastýři o Boží stádce u vás, ne z donucení, ale dobrovolně, jak to Bůh žádá, ne z nízké zištnosti, ale s horlivou ochotou,3 ne jako páni nad těmi, kdo jsou vám svěřeni, ale buďte jim příkladem. 4 Když se pak ukáže nejvyšší Pastýř, dostane se vám nevadnoucího vavřínu slávy. Rád bych vám tedy představil, jakou definici práce kazatele jsem doposud přijal: - Nově příchozí vyučovat a přivádět k Písmu a k Jeţíši Kristu. - Stávající členy vést k osobní zodpovědnosti za svůj vztah k Bohu. (To někdy znamená nabourávat falešné jistoty a představy o Bohu, které si vytváříme a případně je vyţadujeme i na druhých) - Vést lidi ke sluţbě a sdílení Krista. - Povzbuzovat, vzdělávat a být k dispozici těm, kteří v církvi slouţí. - Vést k vzájemné zodpovědnosti a k přirozenému zájmu jeden o druhého (např. i vytvářením skupinek osobního růstu). Ještě to moţná bude nějaký čas trvat, neţ se trochu více poznáme. Na některé z vás mohu působit moţná méně čitelněji, neţ jak jste na kazatele byli zvyklí. Vaše pojetí víry můţe být jiné, neţ je to moje, ale to neznamená, ţe nejdeme za stejným cílem. Velmi touţím po tom, abych mohl být pro vaši víru obohacením, i za cenu toho, ţe vnesu do vašeho ţivota určitou dávku nejistoty. Můţete mi v tom však pomoci svojí ochotou očekávat „nový vítr“, svojí otevřeností a schopností komunikovat i přesto, ţe budete mít na některé věci rozdílný názor. Martin Ţůrek, správce Jeţíšova stáda
Rozhovor Brzy přijde Pán Ježíš a všechno zlé skončí. Nadpis dnešního rozhovoru asi koresponduje s tím, co si přejí mnozí z nás - proto jsme snad adventisty. Máme to v názvu i ve vyznání víry. O tom, proč si to dnes zpovídaná sestra přeje, se dozvíte sami. Sestru moţná nemusím ani zvlášť představovat. Ţije mezi námi jiţ nějaký ten „ pátek“, jenţe kdyţ jsem lovil v paměti a v archívu časopisu, zjistil jsem, ţe jsem ji opomněl. Vlastně ne záměrně, jen se stalo, ţe se stihla vdát v našem sboru za našeho rodáka, stihla porodit a z toho nejmenšího stvoření vypiplat dnes jiţ více neţ roční dcerku Nikolku. Ano, dnes budu zpovídat sestru Maryanu Medřickou – většině z nás známou jako Máša. - Odkud a z jaké rodiny pocházíš? Pocházím z města Svaljava,které se nachází v Zakarpatské oblasti. Z mé rodiny není nikdo věřící. Mám tři sourozence starší sestru, mladší sestru a bratra. - Vzpomínáš si na to, čím jsi jako malá chtěla být? Jako malá jsem chtěla být zdravotní sestřičkou a později tlumočnicí. - Jaké vzdělání jsi dosáhla? Absolvovala jsem dvanáctiletou střední školu, ukončila kurs účetní a pak absol-
vovala dvouletý mezinárodní institut křesťanské sluţby MICHS v Mukačevu. - Co jsi dosud dělala za zaměstnání? Všecko moţné. Pracovala jsem jako kniţní evangelistka, prodavačka, chůva, ve výrobě oken a dveří. - Jak se stalo, že ses ocitla v České republice? Chtěly jsme studovat s kamarádkou na Sázavě, díky tomu ţe nás navštívil br. Slávko Vurst, který tehdy pracoval v Adře. Seznámily jsme se s ním u nás doma na Ukrajině, kde pomáhal se skupinou dobrovolníků při záplavách. Po zamítnutí ţádosti o studium na Sázavě jsme zůstaly v Česku a začaly jsme pracovat. - Odkdy jsi v ČR a co jsi tady dělala? V ČR jsem od konce roku 2001. Po zamítnutí studia jsem začala pracovat v Brandýse nad Labem v pekařství, pak nás
Rozhovor přesunuli do Mladé Boleslavi, byla jsem v Praze,Hradci Králové, Karlových Varech, ve Zlíně, pak ještě jednou Praha a nakonec jsem se ocitla tady ve Zlíně. Pracovala jsem v pekárně, v úklidové firmě,v gumárnách a Big food a taky na skladě Adry v Praze.
ţe se snaţím chodit do sboru a potěšit tam několik členů svoji maličkostí.
- Teď trochu ze soudku duchovního. Jak ses dostala k víře v Boha a k adventistům? První povědomí o víře jsem měla od mé babičky, která nebyla adventistkou ale chodila k letničním, kteří zachovávali sobotu. Pak za nějaký čas se mladší sestra dostala přes pozvánku na program k adventistům. Postupně k nim občas docházela a nakonec tam začala chodit pravidelně a začala taky zachovávat sobotu. Stále mi vyprávěla, co tam zaţívala a co se tam dělá. Já jsem ze začátku tomu moc nevěnovala pozornost, pak mě to začalo štvát a chtěla jsem jí dokázat, ţe nemá pravdu a tak jsem začala studovat Bibli a hledat nesrovnalosti v tom, co říká a taky jsem začala hledat pravdu. Po nějaké době jsem začala chodit se sestrou i já a snaţila se najít pravdu, jak to opravdu je. Nakonec jsem byla vyučována a konečná byl křest. Ale u adventistů jsem zůstala jen já, sestra odešla.
- Co ti na něm imponuje a čeho si na něm vážíš? Co mně imponovalo, byl jeho pohled, kterým se na mě díval, dále jak se choval ve sborečku k ostatním a hlavně ke starším lidem. Taky je moc hodný a klidný.
-Co ti dává víra v Boha? Víra mi dává sílu na kaţdý den a naději, ţe brzo přijde Pán Jeţíš a všecko zlé skončí. - Myslíš si, že máš nějaké obdarování, kterým můžeš obohatit třeba náš sbor? Já si myslím, ţe kaţdý člověk má nějaké obdarování. Myslím si, ţe já mám dar zvát k sobě lidi, ráda je obsluhuji a starám se o ně - takzvaná hostitelka. Našemu sboru teď maximálně můţu pomoci tím,
- Jak ses poznala se svým mužem Petrem? Poznala jsem se se svým zlatíčkem ve sborečku.
- Jak ti obohatila tvůj a vlastně váš společný život Nikolka? Ţivot se změnil doslova od základu. Na začátku to bylo jen my dva a teď je to my tři. Uţ je to pestřejší, malá nám dává radost do ţivota, ale taky více zodpovědnosti na kaţdý den. - Co říká tvá rodina na Ukrajině, že ses vdala do Česka a jak přijali Petra? Rodina byla ráda, ţe se budu vdávat, ale ţe tak daleko - do Česka - s tím nepočítali. Peťu přijali dobře a mají ho rádi. Vţdycky se těší, ţe nás brzo uvidí doma, kdyţ přijedeme. - Co plánujete do budoucna ve vašem životě? Plánovat dopředu nemá moc velký význam, snaţíme se ţít a děkovat za kaţdý den Pánu Bohu za to, ţe nám dává sílu, zdraví a vzájemné pochopení. V dnešní době je velký shon a moc problémů, které člověk musí řešit kaţdý den, proto si myslím, ţe spolehnout se na Pána Boha je velká výhoda vůči ostatním na tomto světě. Rádi bychom dodělali svůj domeček k obrazu svému a taky pokud Pán Bůh dá,
Rozhovor chtěli bychom sourozence pro nejmladšího člena naší rodinky. - Co přeješ našemu sboru do budoucnosti? Našemu sboru přeji do budoucnosti jen to nejlepší. Hlavně porozumění, vzájemnou lásku, zájem o ty druhé, pomoc těm druhým, abychom se mohli opřít jeden o druhého a podepřít, kdyţ je to potřebné, aby člověk věděl, ţe jsme tady jeden pro druhého. Také bych ráda poukázala na to,
ţe je škoda ţe některé sestry chodí do sborečku na bohosluţbu v kalhotách. Myslím si, ţe se ţenám patří chodit v sukních. U nás na Ukrajině jsem byla vychovávaná tak, ţe před Pána Boha se má předstupovat v tom nejlepším. Také proto u nás chodí sestry jen v sukních a nedovolí si přijít v kalhotách. Pro někoho je to nepodstatné, ale pro mne je to jedna z věcí, která patří k úctě k Pánu Bohu. Rozhovor připravil T&P – P. Matula
Mám Pánu hodně co vracet Hanka Baliczová. A právě s ní bude náš druhý rozhovor. Jak uţ sám nadpis rozhovoru vypovídá, tak při svém ţivotním putování zaţila mnoho pozoruhodného hledání a sama si uvědomuje, ţe vše, co dosud proţila, nebyla náhoda a Pán Bůh si ji našel. Proto si uvědomuje, ţe teď to chce Pánu Bohu dle svých moţností vrátit. Určitě ji z následujících řádků více poznáme. Odkud a z jaké rodiny pocházíš? Pocházím z Bratislavy, z vysokoškolské rodiny, doslova všichni, otec, máma, oba dědečci i obě babičky, teta i strýc mají VŠ. Můj otec byl šéfredaktorem sportovní redakce slovenské televize, dělal první barevný přenos v r.1971a děda byl ředitelem slovenského rozhlasu. Nebývá tak obvyklé, ţe v našem časopise máme dva rozhovory. Ale má to své opodstatnění. Jednak první rozhovor s Mášou Medřickou byl neplánovaně kratší, ale hlavním důvodem pro dva rozhovory je, ţe v pátek 11. března večer svou smlouvu s Pánem Bohem uzavřou Štěpán a Matěj Slováčkovi a naše přítelkyně
Každý má rozdílné dětství a dospívání. Jaké jsi toto období měla ty? Děda zemřel, kdyţ mi byly 3 roky a s otcem se máma rozvedla, kdyţ mi bylo 5 let, takţe jsem si ţádné „slovenské slávy“ neuţila. Máma se v mých 6 letech znovu vdala za Moraváka se základním vzdělá-
Rozhovor ním a tak jsme se kvůli němu v mých 9 letech stěhovali do Zlína. Byl muzikantem v Uherském Hradišti a často se vracel z muziky opilý. Vzhledem k tomu, ţe mám fyzicky i psychicky nemocnou maminku, které lékaři zakázali mít děti a máma je bývalá rehabilitační sestra, která nenavštěvuje lékaře (protoţe chemii do sebe nepotřebuje), mé dětství bylo krušné, nevzpomínám na to období ráda, chtěla jsem i zemřít. U nás doma panovala svoboda, ţádný řád, ţádná jistota, taky ţádné bezpečí a celá rodina se musela mamince přizpůsobovat, protoţe k nemocným máme mít ohledy. V tomto hesle se linulo mé dětství. Období dospívání uţ bylo o něco lepší. Zjistila jsem, ţe se celkem líbím klukům a tak jsem měla v 15 svou první lásku a konečně mě měl někdo rád...Ten kluk mě naučil i všechny nešvary, ale také jsme hodně cestovali po čundrech. Chodili jsme spolu 3 roky a pak narukoval a já se stále líbila klukům a tak jsem za ním 3 měsíce jezdila týden co týden a pak... jsem zjistila, ţe 2 roky je dlouho a velitel praporu to měl za 3 měsíce do civilu, tak to jsem věděla, ţe vydrţím.... Asi je důleţité sdělit, ţe jsem v 17 letech odešla z domu a nastěhovala se k babičce do Vsetína, kterou jsem dochovala, protoţe umírala na rakovinu. Jaké vzdělání jsi dosáhla a co jsi dosud dělala za zaměstnání? Babička zemřela, kdyţ mi bylo 17 let a tak jsem musela skončit s učilištěm a jít do práce, abych mohla zaplatit byt a měla z čeho ţít, Pracovala jsem v Baťově nemocnici jako sanitářka na 21. pavilonu. Výuční list jsem dodělávala dálkově a musela přejít pracovat do potravin, protoţe jsem se učila na prodavačku.
Čím jsi chtěla být, když jsi dospívala? V 7. třídě chtěla jsem vybírat padesátníky a být toaletářkou. Měla jsem po krk vysokoškolsky vzdělaných lidí. Jakým směrem se ubíral tvůj život, než jsi prožila setkání s Bohem? Ve 20 letech jsem se vdala a tchýně s tchánem mě připravili o byt po babičce a těhotnou si mě nastěhovali k sobě do 3+1 v Uherském Hradišti. Můj manţel byl jedináček dvou komunistů, kterým v ničem neodporoval. Kdyţ se dcera narodila, vyhodili nás do podnájmu na vesnici u Uherského Hradiště, bez topení, teplé vody a s latrínou na dvoře. Vydrţela jsem to 8 měsíců, (prošla jsem si zánětem močových cest), a našla na inzerát bydlení v Praze, kde bylo zaměstnání pro manţela i s 3pokojovým bytem. Tchán s tchýní mysleli, ţe nedoţijí rána, kdyţ zjistili. ţe jejich syn se rozhodl následovat rodinu a opustit své rodné město i rodiče. Rozhodli se mi pomstít a neustále synovi volali do práce, mně psali ošklivé dopisy a my si v klidu bez jejich svolení pořídili druhé dítě. Kdyţ měl Lukáš rok, začal manţel podnikat a „propodnikal“ 200 000 Kč. Hodil klíče na stůl, sdělil, ţe neví jak z toho ven a odešel. A tak jsem zůstala s ročním synem a čtyřletou dcerou sama. A tak jsme začala na mateřské splácet dluhy za manţela. Jezdila jsem v Praze jako taxikářka, pracovala jako barmanka, prodavačka, no prostě cokoliv, co se dalo dělat v noci, abych ve dne mohla být u dětí. Tehdy jsem ještě netušila, jak moc mě Pán ochraňoval a ţehnal mi, protoţe jsem ty peníze za rok a půl vydělala a dluh splatila. To bylo v roce 1995. Z Prahy jsem se přestěhovala v roce 1998 zpět do Zlína. Hlavní důvod byl ten, ţe tchýně s tchánem prodali byt v Uherském
Rozhovor Hradišti a koupili byt v Rakovníku, aby měli synáčka opět u sebe doma. A opět mi hrozili, ţe mi vezmou dceru, protoţe jsem se rozvedla s jejich synem. A důvod stěhování byl také ten, ţe jsem si říkala, ţe rodiče, ať byli, jací byli, přece jen uvítají ve stáří moji pomocnou ruku. To jsem ovšem netušila, ţe máma ty svoje nemoci začala léčit alkoholem. Kdyţ měla dcera 10 let, povedlo se manţelovým rodičům slíbit jí nemoţné a prohlásila: „Mami, klidně můţeš umřít, já mám kam jít." Vůbec nebrala zřetel na to, ţe tu má i bratra a ţe tátu prakticky nezná, tak jsem po roční soudní tahanici souhlasila, aby byla svěřena do péče otci. A tak jsem zůstala s 5letým Lukášem sama. V 15. letech se dcera v těţkém psychickém stavu vrátila se slzami a omluvou zpět. Vystudovala soukromou hotelovou školu, takţe jsem se měla opět co otáčet. Pracovat odešla do Prahy a tak jsem zůstala s pubertálním synem zase sama. Znala jsi dříve nějaké křesťany, co sis o křesťanství myslela? Znala jsem věřící katolíky a bylo mi těch lidí spíš líto. V týdnu si se mnou dali pivko, spali s kdekým, kradli v práci, a v neděli letěli v nejlepších šatech do kostela.Tam si smočili prsty ţluté od cigaret v nějaké vodě kde se máchal kaţdý
- vstávali, klekali, sedali zpívali, pořád to samé omílali a nakonec se faráři za těmi čtverečky vyzpovídali. Jak jsi se vlastně dostala do našeho společenství – sboru a jaké první dojmy jsi měla? Do vašeho - našeho společenství mě pozvala Majka Garguláková - je to moje spoluţačka ze základky. První dojem....? No, posadil mě někdo vedle nějaké paní a já jsem jí sdělila, ţe jsem tu poprvé a ptala jsem se, jak to tady je a ona mi povídá: „No, já velice nevím, já myslím, ţe stačí dodrţovat to desatero." O pauze mi kdosi sdělil, ţe se mám vyspat, ţe nemusím chodit na 9h, ţe stačí na 10h. Kázání jsem vůbec nerozuměla. Uţ tehdy mě Bůh vedl, ţe jsem vůbec přišla po druhé. Ale líbilo se mi , ţe tu není zima, jak v kostele, neřvou varhany, nevisí nikde trpící Jeţíš, není tu ta špinavá voda, ani čtverečky... Co se ve tvém životě stalo, že ses rozhodla následovat Krista? Já jsem chodila na přednášky o zdravé výţivě na 21. budově, přednášel pan Šlosárek, uváděla paní Slováčková, za kterou jsem pak pravidelně chodila do knihovny, protoţe nastaly problémy s pubertálním synem. Nezapomenu, jak jsem jí vysvětlovala, ţe ať se nezlobí, ţe proti Bohu nic nemám, ale nutně potřebuji půjčit kníţku pro praktické pouţití v ţivotě - tedy o výchově
Rozhovor adolescentů. Ona mi vţdy vyhověla a protoţe problémy se synem narůstaly, četla jsem jak o závod, abych věděla, jak na to. Aţ se stalo, ţe jsem jednoho dne přišla do knihovny jen brečet a nejtěţší břemena jsem jí tam sloţila. A ona mi na mé vyprávění sdělila, ţe jsem věřící (já totiţ vţdy obdivovala přírodu, jak je dokonalá a jak do ní chodím, kdyţ nevím kudykam...) A nabídla mi, ţe mi pomůţe studovat KNIHU ŢIVOTA. Mě ani tak nezajímala Bible, jako fakt, ţe je v dnešní době NĚKDO ochotný si na mě udělat čas...Ivetka je tak zářivý příklad křesťana, ţe Bůh ve své prozřetelnosti věděl, ţe to bude pro mě ten nejvhodnější prostředník mezi mnou a Ním. Výuka s Ivetkou mi najednou začala dávat odpovědi na mé nepochopené ţivotní otázky, ţivot mi začal dávat smysl a naději a úplně nový smysluplný směr. Zažila jsi již určitě mnoho krásných zkušeností s Pánem. Co ti tyto zkušenosti daly? Zkušenosti s Pánem mi daly ujištění, ţe to, co mě Ivetka vyučovala a společně jsme si potvrzovaly v Písmu, je FAKT. Posílily mou víru natolik, ţe na prvním místě mám opravdu Pána Boha, pak děti, pak Ivetku, pak sbor..... Přiznáváme, že nejsme dokonalé společenství. Jak se vyrovnáváš s tím, že třeba to krásné poruší někdo či něco v našem společenství? Já kdyţ zaţiji zklamání ve sboru a je přístupná komunikace s dotyčným, tak se ho snaţím poznat více, abych věděla, co ho k tomu vedlo, ţe tak jednal. A kdyţ není přístupná komunikace, tak to zklamání povím aspoň mému pilíři ve sboru, coţ je
IVETKA. A nakonec všichni jsme hříšníci, takţe nesoudit. Myslíš si, že máš něco, co můžeš dávat Bohu a lidem okolo sebe – myslím tím nějaké duchovní obdarování? Myslím, ţe mě Pán obdařil spoustou energie, pracovitostí, ochotou slouţit, komunikativností (coţ jde asi vidět i zde). Dokonce mi uţ tři lidi ve sboru řekli, ţe mám dar víry, tak myslím, ţe mám Pánu hodně co vracet, kdyţ mě tak obdaroval a denně mu děkuji, ţe tyto dary můţu ve zdraví pro Jeho sluţbu uţívat Jaká práce ve sboru či církvi je ti nejbližší? Slouţit druhým. Máš rodinu – jak oni vnímají, že ses stala křesťankou – opravdově praktikující? Vzhledem k tomu, ţe mě Pán uţ během studia Bible oprostil i od syna (je teď za nezpůsobilé chování u otce), zůstala jsem úplně sama. Děti jsou obě v Čechách, ví, ţe mám před křtem. Dceři jsem v létě byla ukázat modlitebnu, aby věděla, kde trávím soboty a taky kdo mi pomáhá na cestě k poznání Pravdy. A syna jste mohli zahlédnout na vánočním obědě,(zhotovitel řízků). Děti mi do ţivota nemluví, ale vím, ţe oba mají z Boţího soudu strach, modlím se za ně několikrát denně a vím, ţe kdyţ se Pán rozhodne je mít v nebi, tak tam budou. Je to vše v jeho rukou a jestli děti přijedou na křest, tak jim daruji knihu Bůh před soudem (ještě, ţe máme tu knihovnici ) Co přeješ sobě a co našemu sboru do budoucna? Sobě i celému sboru přeji láskyplné setkání na věčnosti..... Rozhovor připravil T&P – P. Matula
Reportáž Dvě sportovní neděle Není to tak časté, aby se ve sborovém časopise objevovaly sportovní zprávy. Jenţe i sport patří do našeho společenství a koneckonců i apoštol Pavel mluvil ve svých dopisech v metaforách a sportovní tématiku k tomu pouţil. První nedělí, kdy jsme sportovali, byla neděle 6. února 2011. V tělocvičně 11. ZŠ Malenovice (pod sborem) se sešli všichni ti, kdo ovládají malou dřevěnou pálku a umí zkrotit neposedný celuloidový míček nad zeleným stolem. Ano, toho dne jiţ potřetí se hrál pingpongový turnaj dospělých ZLÍNPONG 2011. Oproti loňsku chyběli bývalí Zlíňáci – Honzové Fürstovi a otec a syn Škrlovi a z pracovních důvodů neobhajoval Lumír Balcar (můj švagr), takţe se zdálo, ţe se konkurence zmenšila. Jenţe i v našich končinách máme vícero „mistrů“, kteří to umí. 14 hráčů se rozdělilo do dvou skupin a kaţdý s kaţdým bojovali o postup do čtvrtfinále. Boje byly líté, pot stříkal na palubovku, emoce smutku i radosti propukaly, favorité aţ na výjimky nezaváhali a tak boje dospěly aţ do finále. Jenţe aby zpráva byla kompletní, musím vyjmenovat všechny ty, kteří se těchto bojů účastnili. Měli jsme dva dorostence – Marťu Luptáka a Kubu Slováčka. A oni rozhodně nezklamali, máme dobré nástupce. Mezi dorostový věk můţeme zařadit i Romču Vyčánka – ale jen věkem, hrou byl lepší neţ leckteří dospěláci. Spolu s ním z Ot-
rokovic dorazil i jeho tatík Roman senior, dále bojovali Renda a Radek Koutní, Peťa Medřický, Standa Měrka (můj tchán), Tom a Fanda Pickovi, má maličkost, Vlastík Bílek ( můj soused). Mezi těmi, co bojovali o putovní pohár, nechyběl ani Martin Ţůrek a hlavní pořadatel a spolufavorit Jerry Jarek Šlosárek. Kaţdý si zahrál s chutí, ale přesto nakonec ve sportu jde o poháry, medaile, „slávu“. Po bojích si na rok odvezl do svého drţení pohár Tom Picek, kdy ve finále porazil Peťu Medřického. Slávu a uznání si pro napajedelský sbor za třetí místo odvezl Roman Vyčánek senior. Co závěrem? Moţná vám chybí i další umístění, ale to není aţ tak důleţité. Kaţdý z těch, kdo se bojů účastnili, ví, jak dopadli. Přesto tato reportáţ je pozvánkou pro další, aby příští rok nechyběli a třeba si ten pohár odvezli oni. Hned další neděli 13. února 2011 se vydala sedmička našich dětí na tradiční florbalový turnaj do Veselí nad Moravou. Je to tradiční akce klubu Pathfinder. Jiţ loni jsme odtamtud dovezli pohár za třetí místo. Jenţe letos naše ambice byly větší. Jednak jsme byli v obměněné sestavě a také jsme společně v sobotu večer v tělocvičně potrénovali. Všichni byli natěšení, nabuzení a tak ve dvou autech jsme zamířili na jih. Jenţe konkurence letos nebyla
Reportáž velká – domácím Bobrům silná generace odrostla, a tak dali dohromady jen jeden tým. A ţlutavské Sovy? Dívčí oddíl – bojovné dívčiny v kanárkově ţlutých tričkách. Navíc pro mnohé z nás souboj s nimi byl velkým derby – vţdyť mnozí naši hráči jezdí na jejich tábor Ţlabjákov. Zápasy trvaly dvakrát 10 minut a kaţdý hrál s kaţdým. Naší bojovníci si dali název Ruďoši – to podle svých červených triček. Ve svých zápasech nedostali gól, naopak mnoho jich nasázeli. Na závěr, jak je tady tradicí, vítěz hraje zápas s týmem vedoucích a dospělých. Ke cti našeho týmu slouţí, ţe bojovali jako lvi, nezalekli se nás dospěláků a dokázali zápas v normální hrací době téměř vyhrát. Škoda vyrovnání v závěru. A tak se jezdily samostatné nájezdy. V naší brance se zrodil nový „naganský fantom nájezdů“ – Maťa Macík , kdy nepustil ţádný nájezd. V brance dospěláků se „mrskal“ Pavel Horák a byl překonán jednou – a to zrovna jedinou naší dívčinou – Natálkou. Radost našich byla ob-
rovská a křepčili jako diví. I z poháru pili bublinky – ty z minerálky. A kdoţe nás to úspěšně reprezentoval? Vůdcem a kapitánem týmu byl Kuba Slováček, z Napajedel získaný David Reiterer, Matěj Macík (kamarád Toma a Natálky), Pavlík Smílek, Marťa Lupták, Tom Matula a jediná dívčina Natálka Matulová. Ţel chyběla Míša Reitererová – v týdnu onemocněla a tak jsme hráli i za ni. Díky jim všem za vzornou reprezentaci našeho sboru a nově vznikajícího klubu Pathfinder. Také díky fanouškům – manţelům Smílkovým a nakonec i nebeskému tatínkovi za ochranu po cestě tam i nazpátek. To vše je pozvánkou i pro další děti na akce klubu Pathfinder – hlavně na pravidelné schůzky, které se od středy 23. února konají ve sborové klubovně. Kdo chce přijít, ať přijde. Budeme jen rádi. Reportáţe zaţil a sepsal P. Matula
Reportáž 1.setkání žen 26.2 2011. „Cestu vždy srdcem zvol..“ V sobotu 26.2 jsme se my, sestry ze zlínského sboru, sešly na 1.setkání ţen u „holek Pelčákových“. Nejdříve bych jim oběma, Hance i Ivance, chtěla poděkovat za zorganizování téhle akce, která se snad stane pravidlem, coţ napovídá i sám název, po prvním setkání jistě budou následovat další a my se na ně jiţ těšíme. Kdyţ jsme se za klasicky ţenského štěbetání usadily, podepsaly jsme prezenční listinu a zjistily ţe se nás tu sešlo osmnáct. Věkové rozmezí bylo opravdu velké, já jen trošku postrádala sestřičky z mládeţe. No doufám, ţe je tu přivítáme příště. Po úvodním přivítání Hanky Pelčákové nám Ivanka rozdala upomínkové kartičky s broţemi ve tvaru srdíčka spolu s mottem: „Bůh se tě zítra nebude ptát, o čem jsi snil, na co jsi myslel, co jsi plánoval, co jsi kázal. Zeptá se tě ,co jsi udělal.“ M. Quoist Poté následovala modlitba. Ivetka Slováčková si pro nás připravila pěkné zamyšlení a protoţe naše setkání bylo ryze ţenské, vybrala případné téma, které je nám blízké. Bylo o vůni. Dozvěděly jsme se, ţe Bible ji zmiňuje 36krát. A všeobecně známý příběh o Jeţíši a Marii, která jej pomazala vzácnou mastí a vylila
tak na něj svou lásku, s vůní vděčnosti, jeţ obohatila i dárkyni, nám byl představen z trošku jiné strany a přiměl nás k zamyšlení a následující diskuzi o dávání. Já si z něj osobně vzala myšlenku, ţe ten, kdo dává, je zároveň obdarován, tak nějak samovolně, aniţ by to očekával. A toto funguje nejen v té hmotné rovině, ale především v té nehmotné. Jestli nevěříte, tak to vyzkoušejte: daruj úsměv, pohlazení, dobré slovo či svůj čas….a příště na dalším setkání si o tom můţeme popovídat. Čas utíkal a nám uţ docela vyhládlo a tak jsme se s chutí pustily do připraveného občerstvení. Několikrát jsme si také zazpívaly a povídaly a povídaly…a také jsme se hodně nasmály. Několik perliček: Evţenka: „Po křtu mě učila Alenka péct chlebíček.“ Alenka V: „…no a proto jej nepečeme.“
Reportáž
Evangelizace
Modlitba před jídlem: „Pane poţehnej této rodině, děkujeme Ti, ţe tu můţeme být“ …. a po pauze Alenka V. dodala: „abychom mohly zase brzy přijít.“ Na závěr jsme si společně ukončily sobotu a pomalu se rozešly do svých domovů…bohatší o záţitky, příjemné společenství a pěkný pocit, ţe je nám spolu dobře a ţe prostě všichni patříme do té velké Boţí rodiny. M.G.
Bible 21.století Na konci roku 2010 vyhlásil nadační fond Bible 21 (Nové Bible kralické) projekt s názvem „Bible pro lidi“. Díky grantu z USA jsme dostali k dispozici celkem 3 250 výtisků v základní verzi zcela zdarma. Zařazením do projektu se o tyto Bible mohly ucházet církve, organizace i jednotlivci. Díky Bohu i v našem sboru máme tuto přednost a během měsíce února jsme získali 20 kusů Bible 21. Bylo ale nutné zavázat se ke splnění několika podmínek: -
získané Bible se nemohou dále prodávat musí být vyuţity během roku 2011 jsou určeny pro nově oslovené čtenáře s těmito lidmi je třeba komunikovat a motivovat je ke čtení
Několik z těchto Biblí je připraveno pro přátele z kurzu Hodnota Bible v 21.století, další pro ty, kteří jsou osobně vyučováni a ostatní jsou k dispozici pro ty zájemce, které teprve povedeme k soustavnému studiu této knihy. V případě, ţe takové přátele máte nebo budete mít a chcete jim Bible (za těchto podmínek) věnovat – obraťte se prosím na mne, podám vám podrobné informace. Věřím, ţe nám Bůh poţehná a přivede nám letos do cesty právě tolik lidí, kolik Biblí jsme získali. Slováčková Iveta
Oznámení - V pátek 11. března 2011 od 18.00 hod. proběhne slavnostní bohosluţba svatého křtu. Smlouvu s Pánem Jeţíšem se rozhodli učinit naše přítelkyně Hanka Baliczová, a nám dobře známí Štěpán a Matěj Slováčkovi. Výbor sboru je na svém jednání doporučil sborovému společenství k přijetí do církve. - Výbor sboru při svém jednání projednal ţádost Jiřího Graclíka o znovupřijetí do společenství církve a sboru. Po seznámení s důvody dřívějšího odchodu a nynějšího ţivota bratra výbor doporučil sborovému společenství k přijetí do církve skrze podání ruky. K přijetí dojde v sobotu 12. března při příleţitosti vítání nově pokřtěných sourozenců. - V létě, jak jistě víte, proběhne ve Zlíně a ve Vsetíně letní evangelizace YFJ 2011 – mladí pro Jeţíše. Organizátor této akce, společnost Maranatha naplánovala setkání a seznámení všech účastníků s místy a sbory, kde budou působit. Toto setkání proběhne ve dnech 16.-17. dubna 2011. V sobotu 16. 4. 2011 se proto uskuteční společná bohosluţba sborů Zlín a Vsetín v naší modlitebně. Všichni jste srdečně zváni, určitě je hezké, ţe kdysi tak si blízké sbory opět můţou společně trávit společné chvíle. V neděli se mladí seznámí blíţe s místy svého letního působení. Všechny jiţ teď srdečně vítáme a přejeme jim Boţí přítomnost a poţehnání. - Jak jiţ jste byli několikrát informováni, je moţnost vypravit na slavnostní konferenční sobotu 7. května 2011 společný autobus. Cena za cestu by byla 100 Kč na osobu. Je moţnost při neobsazenosti z našich řad přibrat kohokoliv z Napajedel, Holešova, či Uh. Hradiště. Kaţdý, kdo by
chtěl jet, ať se napíše na seznam, který je vyvěšen na nástěnce sboru, či se přihlásí br. Ţůrkovi, Slováčkovi nebo Matulovi. Termín závazného přihlášení je do konce března 2011. - Výbor sboru se rozhodl (po schválení MSS) převést Fond naléhavé pomoci při desátcích do sborové pokladny. Vzhledem k tomu, ţe se v našem sboru mnoţí případy sociální nouze, chceme být do budoucna na tyto situace lépe připraveni. Pokud tedy budete dávat v budoucnu dary při desátcích na FNP, budou tyto prostředky slouţit na podporu sociálně slabších členů našeho sboru. Zodpovědnost za rozdělování těchto prostředků bude mít výbor sboru, tak jako doposud, kdy se ţádalo o finance na ČS Unii. Tam je zřízen fond pro naléhavé sociální případy, ale sbor se musí na ţádané částce podílet 5% z vlastních prostředků. Za rok 2010 a 2011 byla finanční podpora v našem sboru poskytnuta třem rodinám. Děkujeme vám za pochopení a vaši štědrost, kterou jste doposud církvi prokazovali. - Sestra Iveta Slováčková je zařazena do projektu Nadačního fondu Bible 21. Z tohoto důvodu má moţnost získat Bible 21. století. Kdo by měl zájem, hlavně pro své přátele, můţe se na ni obrátit s ţádostí o bliţší informace. - Z mládeţe nám přišla povzbudivá zpráva. Projektu PTD speciál se z našich řad zúčastní Ríša Mokroš a Markétka Garguláková. Oběma přejeme, aby nabyté zkušenosti je obohatily a oni pak mohli obohatit nás.
Oznámení - V sobotu 5. února při členském shromáţdění byly zahájeny volby činovníků našeho sboru. Byl zvolen jmenovací výbor, který pracuje v tomto sloţení: kazatel br. Ţůrek, s. Pelčáková H. (zapisovatelka), Novotná M., Šlosárková E., Matulová I., Slováčková I., br. Krajíček F. st., Koutný René a Šrott D.. - Do svých diářů, kalendářů nebo i elektronických zařízení si poznamenejte data, která jsou důleţitá pro náš sbor. 26.3.2011 – Jarní tání Ţlutava (Pathfinder) 9.4.2011 – Odpolední program a spaní ve sboru ( nejen pro děti)
Pozdrav od Medřických
DO TŘETICE Hej hola, Tim volá; dnes v noci do třetice, vyloupl se zub, ba co více; příč kniţním popisům jdeme, přijďte mrknout – my vás zveme :-) Vykoukla si v pokoře, dvojka dole, ne nahoře. Však ve svých kostech cítíme, za pár hodin i nahoře cos uzříme :-) Píšem vám to, byste věděli, ţe radost máme nejen v neděli :-))
Medřičtí :-)
20. - 22.5. 2011 - Pathfinder – Helfštýn ( Buchlovice) 28.5. 2011 – Múzička Zlín 12.6.2011 – Safari Zlín 18.6.2011 – Odpolední program a spaní ve sboru ( nejen pro děti) 26.6. 2011 – Sborový výlet 8. - 9. 10 2011 – KD víkend na chatě Všechny akce a termíny jsou předběţné a bliţší informace k jednotlivým akcím dostanete vţdy včas k dispozici. Další bliţší informace v případě potřeby podá s. Ilona Matulová. Tajemník sboru
Evangelizace Zkušenost V týdnu pololetních prázdnin by mohla být Knihovna křesťanské literatury pro veřejnost klidně zavřená. Kaţdý by to pochopil a lidé, kteří plánovali přijít, by prostě jen svoji návštěvu odloţili o týden později. Právě probíhající evangelizační akce Maranathy ve Zlíně, ale „slibovala“ nové záţitky a touha být k dispozici těm, kteří by třeba chtěli jen nakouknout, jak to u nás funguje, byla tak silná, ţe dveře knihovny zůstaly nakonec otevřené. A bylo to dobře… Přišli tři noví zájemci – ovoce Zuzky Liegenzové, která patří mezi spolupracovníky Maranathy. Dokázala jednu paní tak oslovit a zaujmout, ţe ta s sebou přivedla do knihovny navíc ještě manţelský pár svých známých. Věděli přesně , co chtějí… Po registraci si domů odnesli: Knihy - Šifra mistra Leonarda rozluštěna a Cesta k vnitřnímu pokoji od E. Whiteové DVD – Darwinovy omyly, Kde jsme ztratili křídla, Důkaz, Hledání, Evangelium podle Matouše a Net 2000. Prostě vybrali ty nejlepší tituly. Celý měsíc jim teď budou k dispozici a s nimi i mocná síla svědectví v nich obsaţených. V rámci evangelizační akce jsme také zavedli v naší knihovně novou „donáškovou sluţbu“ knih pro ty, kteří nemají moţnost vypravit se aţ k nám do Malenovic. I ta přinesla v tomto týdnu výsledky hned při dvou příleţitostech.
První paní – kontakt od Hanky Baliczové a Ditky Petruţelové – která miluje „harlekýnky“ si teď bude číst Příběhy lásky, které se skutečně staly z nakladatelství Návrat a Milostné příběhy Bible z České biblické společnosti. A druhá paní? O té je třeba napsat toho víc. Je to také kontakt Hanky a Ditky a v jejím případě Bůh opravdu výjimečně připravil vše dopředu. Při návštěvě u ní jí zůstaly k dispozici knihy: Přišel, zemřel, zvítězil, Jak Jeţíš jednal s lidmi a Můj milovaný syn. A protoţe ji zajímalo téma, které jsme právě probírali na biblickém kurzu, přišla se mezi nás podívat a odnesla si domů velkou Bibli - překlad 21. století. Tady na ni čekalo také milé překvapení, kdyţ jsme jí připravili setkání se svou bývalou spoluţačkou Emilkou Mrázkovou – naší sestrou Fiuráškovou. Je to krásný záţitek, kdyţ můţete být při tom, jak se v tak výjimečném prostředí, jako je naše modlitebna, setkají dva lidé po více neţ 50 letech. Paní přijala pozvání i na naši bohosluţbu a sobotu 26. 2. 2011 proţila v našem shromáţdění. Teď má spoustu otázek, na které hledá odpovědi a to je úţasná příleţitost provést ji krásami Boţího slova a víry… Díky Bohu za tak poţehnaný týden. Budeme se s vděčností těšit na to, jak předivně povede ţivoty těchto lidí k sobě… Slováčková Iveta
