Obsah čísla
Úvodník
2......... CORNY pohár 3......... Rozhovor s Rachel Landau 5......... Irská republikánská armáda (2) 7......... Zapomenuté zbraně 8......... Má cesta na SLŠ 9......... Horské lesy Jeseníků? Pro lesníka z Krnovska šok! 11....... Expedice za dobytím KRNAPu 13....... Exkurze do odchovny tetřevů 14....... Lesu zdar, Rasíja 16....... Co Vy na to, pane Weiss? 17....... Krásy přírody 18....... Sojka a les 19....... Na křídlech múzy 21....... Sranda z lesa od Homelesa 23....... Komiks 24....... Redakční koutek
Nastal podzim a s ním přišel i nový školní rok. Pro některé studenty je to rok poslední, pro některé je to rok první. Tímto bychom chtěli u nás, na naší škole, přivítat nové prváčky a popřát jim příjemný pobyt na škole. Letošním maturantům bychom chtěli popřát hodně štěstí u maturity a také uvědomění, že maturita není procházka růžovým sadem. Kdo je připraven, není překvapen. Takže: příjemně se usaďte a ponořte se do článků v našem Homelesu. Za redakci váš Pat a Mat. Vaši Pat a Mat
Ilustrace titulní strany: Tereza Voldánová, 3. C Foto: Ing. Bc. Alena Pavelková číslo 1 ročník 2016/2017
Aktuality
CORNY pohár Dne 21. 9. 2016 se uskutečnil středoškolský atletický pohár v Přerově. Naši školu reprezentovali chlapci i dívky. I když konkurence byla velká, podařilo se našim pánům vybojovat krásné třetí místo. Všem zúčastněným patří veliké díky. Dívky bohužel neobsadily žádné místo, jelikož jim chyběly dvě slečny do počtu. Doufám, že příští rok to bude lepší a děvčata nějaké to místo na stupni vítězů obsadí. Eliška Žižková, 3. C
strana 2
Ze školy
Rozhovor s Rachel Landau How do you like the stay in the Czech republic? How has your lifestyle changed? I am enjoying my stay in the Czech Republic very much! I have met so many genuine and kind people who really make me feel welcomed! Although I have very limited Czech skills, I’m challenging myself to learn more and to use the little bit of Czech. I do know as much as I can. Practice with me ☺ Living here, I learn something new every day and it’s fantastic! My lifestyle here is quite different: it’s slower and more relaxed, my work schedule is more flexible and I live alone! Hranice is quieter and safer than NYC and that actually makes a world of difference!
What do you think of our school? SLŠ is special because it helps young men and women become trained protectors/lovers of the forest (there are not many schools that offer this!). I think its cool that your school emphasizes handson activity! The things you learn are applied outside of the classroom, students get an education that is practical not just theoretical! The school also has great teachers and many interesting traditions that I am excited to see and take part in.
číslo 1 ročník 2016/2017
Do you like the town Hranice? What do you find most impressive here? I like living in Hranice very much! In fact, I am so comfortable and happy in Hranice that I feel like I’ve been here for ages rather than just two months. I really appreciate how close everything is! I walk everywhere. Since the town is rather small, I also see familiar faces all the time. It’s one of my keenest pleasures to smile and say hello to the friends, acquaintances and neighbors I have here! I’m also very fortunate that I live so close to school and the center of town.
Do you like our landscape? (in CZ) I do like the landscape! I am particularly drawn to the hilly, green and forrested landscape in Hranice and in the nearby towns and villages. I also very much enjoy all of the interesting limestone rock formations here in Morava.
What was your first reaction, when you heard, that you teach English at the Secondary Forestry school? I was extremely excited when I found out that I would be placed at SLŠ for the year! I love teaching and helping people with their English and I also love Nature therefore, SLŠ is the perfect place for me!
Ze školy What do you think about the students at our school? The students are awesome! Thank you so much for your effort, participation and cooperation in class and for being interesting and memorable individuals. I am so happy that we have the chance to talk, laugh and share experiences in many other settings outside of school like in the boarding houses, at dance lessons, in the park or in the pub. Talking with you is very special, in fact I treasure it! I’m eager for the chance to learn about who you are and what you enjoy! If you want to talk or if you just have a question about the lessons you know where to find me!
What is you opinion/view on our school uniforms? There are advantages and disadvantages! The obvious advantage is you don’t have to waste time and energy putting outfits together. However, uniforms
do limit one’s ability to express himself or herself. Clothing is a really fun and effective way of making a statement!
You participated already forest pedagogy? What do you think about it? Was it interesting for you? People care about things they intimately experience and understand! Forest pedagogy programs are important because they give kids and adults the chance to experience and learn about Nature firsthand! People who know why forests are important are more likely to love and have the desire to protect them. In other words I think these programs are essential!
What is your favourite tree? It’s difficult to choose just one! So I will pick two. . . My favorite tree to hug is the Honey Locust (Gleditsia triacanthos): I love feeling its rough, platy bark scratch my cheek! I love oaks! They are powerful and impressive trees that have inspired humans‘ imaginations for thousands of years. Oaks are frequently symbols in folklore and mythology, sometimes they are even characters! I especially love Quercus Rubra!
Do you miss home? Honestly, I don’t really miss home! I am too busy and happy here to feel homesick. As far as I’m concerned this is my home now! Besides, I talk to my family regularly on Skype ☺
Lenka Kešeláková, 4. A
strana 4
Historie
Irská republikánská armáda (2) 1916: Easter Rising
Je tu nový školní rok, nový Homeles a s ním i další počtení pro milovníky moderní historie – druhá část článku o Irské republikánské armádě. V minulém čísle jsem vás stručně seznámil s vývojem Irska před 20. stoletím a vznikem Irských dobrovolníků. Dnes se přesuneme do roku 1916 a ocitneme se přímo uprostřed bojů Velikonočního povstání. Jak jsme se minule dozvěděli, od roku 1913 v Irsku rozhodně nebylo klidno. I rs ké re p u b l i ká n s ké b ra trs tvo (IRB – Irish Republican Brotherhood) a I rš tí d o b ro vo l n íc i (IV – Irish Volunteers) byli odhodláni vymanit Irsko z nadvlády Británie a to za každou cenu. Právě pro ně byl velkým dnem 4. srpen 1914. Den, kdy Velká Británie vstoupila do 1. světové války proti Německu, veškerá její pozornost se totiž soustředila na bojiště západní Evropy a také všechny vojenské síly byly soustřeďovány právě sem. Odteď měli vůdci Irských nacionalistů jasno: otevřené povstání musí vypuknout do konce války, dokud bude Británie zaneprázdněna boji v Evropě. Vznikla takzvaná Vo j e n s ká ra d a (Military Council), která se skládala z hlav IRB a IV. Právě zástupci z řad Vojenské rady se vydali do Německa, aby zajistili vojenskou pomoc ze strany Němců. Ti odmítli zapojit do akce svoji armádu, avšak souhlasili s poskytnutím výzbroje. V té době vznikla ještě další nacionalistická organizace – I rs ká o b č a n s ká a rm á d a (ICA – Irish Citizen Army), která se přidala po bok IRB a IV a byla rozhodnuta udělat cokoli pro úspěch vzpoury. Konečné rozhodnutí o datu povstání padlo na velikonoční pondělí 24. dubna roku 1916. Z Německa mířila na pomoc loď s dvaceti tisíci puškami a milionem nábojů. Do přístavu doplula na Velký pátek
číslo 1 ročník 2016/2017
21. dubna. V té době již Britská tajná služba naplno pracovala na dešifrování irskoněmecké komunikace a o zásilce zbraní se včas dozvěděla. Datum dodání bylo navíc plánováno až na další den, 22. dubna, tudíž v přístavu v hrabství Kerry nikdo z irských dobrovolníků na předávku nečekal. Německá loď byla královským námořnictvem potopena a vojenská pomoc ze strany Německa kompletně zmařena. I přes tento dílčí neúspěch se zahájení povstání nezrušilo, což podpořil i fakt, že na irském území začaly probíhat první odvody do války. Všechny zapojené organizace se spojily v Arm á d u I rs ké re p u b l i ky (Army of the Irish Republic) a zahájily povstání. Přesouváme se tedy do 24. dubna. Brzy ráno se v Dublinu shromažďuje asi 1200 členů Armády Irské republiky. Vyzbrojeni jsou především puškami Mauser 1871, revolvery a granáty. Okamžitě se začínají stavět barikády. Ještě před polednem obsazuje vcelku bez odporu skupina asi 400 irských dobrovolníků pod velením Jamese Connollyho dublinský Hlavní poštovní úřad (General Post Office – GPO), nad kterým již zanedlouho vlají dva republikánské prapory. Právě zde další z vůdců povstání – Patrick Pearse - vyhlašuje Irskou republiku. Kopie vyhlášení jsou pak vylepovány různě po městě a rozdávány obyvatelům Dublinu. GPO se stává hlavním stanem Irských republikánů. Obsazeno je ještě několik dalších významných budov. Údajně první oběť povstání je policista, který se pokoušel proti přesile chránit Dublinský hrad – sídlo britské vlády v Irsku. Leč i hrad podléhá takřka bez odporu. Britská armáda v Dublinu není na povstání vůbec připravena. Její zásahy proti rebelům jsou tedy velmi nekoordinované a neúčinné. I když se snaží
Historie o potlačení vzpoury, Irové dnes hrdinně drží všechny pozice, které získali. Ale co se dělo dalšího dne? V úterý ráno přišly Britské posádce v Dublinu posily z celého Irska. Celková síla Britské armády tedy čítala přes 1250 mužů. Boje propukly během dopoledne. Pomocí kulometů a ostřelování se Britům podařilo získat zpět některé pozice rebelů. Toho dne Pearse opět předstoupil před GPO, tentokrát, aby vyhlásil manifest, kterým vyzýval občany Dublinu k podpoření vzpoury. Ve středu 26. dubna urputné boje pokračovaly. Jak přicházely další a další posily, britské síly se každým okamžikem navyšovaly. Britské ostřelování a útoky byly s každou hodinou ráznější a i přes to, že se povstalci snažili udržet pozice doslova do posledního dechu, byli nuceni se postupně z obsazených budov stahovat. Mrtvých přibývalo jak na straně Armády Irské republiky, tak na straně Britů i civilistů. Přestřelky a šarvátky po celém městě se táhly až do soboty 29. dubna. Britové, kterých tu bylo už 16 000, pomalu ale jistě získávali zpět kontrolu nad městem. Toho dne vypukl kvůli ostřelování v GPO požár. Pozice zde byly taktéž zničeny. Pearse, aby zabránil dalším obětem z řad civilistů, vyhlásil bezpodmínečnou, okamžitou kapitulaci a všem jednotkám v Dublinu i mimo něj vydal rozkaz složit zbraně.
bylo uvězněno do věznic a internačních táborů, přičemž někteří z nich měli jen pramálo co společného s povstáním. Právě tyto tábory se však staly místem, kde budoucí republikánští vůdci jako Michael Collins začali plánovat nadcházející boj za nezávislost. Při pohledu na tehdejší situaci si asi říkáte, že Velikonoční povstání bylo obrovským debaklem, který nikterak nepřispěl k irské samostatnosti. Ano, tehdy to možná tak vypadalo, z dlouhodobého hlediska však vzpoura měla veliký propagační význam, především pro Sinn Féin. Toto republikánské politické hnutí, které se zrodilo z účastníků povstání, získalo obrovský vliv v Britském parlamentu a v roce 1919 vyhlásilo samostatnou Irskou republiku. Britský negativní postoj k tomuto prohlášení vyvolal irskou válku za nezávislost, o které si povíme zase příště. A že jste se zatím ještě nedozvěděli nic o Irské republikánské armádě? V této době ještě neexistovala, avšak Irští dobrovolníci, Irská občanská armáda a konec konců i Armáda Irské republiky byly organizace, ze kterých IRA přímo vznikla, jak se dočtete v dalším pokračování. Jan Podlipný, 2. C
Boje probíhaly i v jiných irských městech, avšak všude, stejně jako v Dublinu, bylo povstání krvavě potlačeno. Celkově bylo zabito 66 povstalců a 143 příslušníků britské armády. Bohužel, nejvíce mrtvých bylo na straně civilistů - a to rovných 260. Po rozdrcení vzpoury začalo zatýkání a popravy. Popraveno bylo 16 vůdců včetně Patrica Pearse a Jamese Connollyho. Popravy vyvolaly u irského obyvatelstva odpor k britským orgánům a spíše podpořily sympatie s povstalci. Dalších 1836 mužů
Barikáda v Dublinu – duben 1916
strana 6
Historie
Zapomenuté zbraně ZH-29 ZH-29 byla poloautomatická samonabíjecí puška československé výroby od Emanuela Holka. Puška byla jednou z prvních dobře fungujících samonabíjecích pušek na světě, její systém vracení plynů z hlavně pro opětovné natažení závěru a nabití dalšího náboje do komory, stejně jako uzamykací systém závěru byly později použity u první útočně pušky na světě – německé STG-44 (sturmgewehr 44). Největší zvláštností této pušky je její závěr, který je o několik stupňů vychýlen od osy hlavně. Také jako jedna z mála zbraní disponuje objímkou vnější hlavně vyrobenou z hliníku (viz obr.), která se napojuje na předpažbí ze dřeva. Při brzkých testech byla vyrobena separátní varianta pro náboj .276 Pedersen a odeslána na testy americké armádě. Testy skončily
číslo 1 ročník 2016/2017
neúspěchem. Při testech v ČSR si puška vedla dobře, v roce 1937 byl vyroben lepší prototyp ZH-37, ale pušek nebylo vyrobeno moc, kvůli jejich složitosti a náročnosti na materiály. Několik set kusů zbraně objednala Čína, Etiopie, Thajsko, ale také nacistické Německo. Puška zůstala ve výzbroji Číny až do 40. let. · Váha: 4,5 kg (nenabitá) · Délka hlavně: 545 mm · Celková délka: 1,150 mm · Ráže: 8× 57mm · Zásobníky: 5,10, nebo 20ti ranný zásobník nabíjený zespodu · Princip: samonabíjecí jednoranná puška · Mířidla: standardní železná · Vyrobeno kusů: cca 500 + kopie v Etiopii (neznámý počet) Jakub Vašíček, 2. C
Zápisník
Má cesta na SLŠ Hranickou lesnickou školu jsem poprvé navštívil ve třinácti letech. Pocházím totiž z dvojčat, tudíž je na všechno potřeba více času. Rodiče mě mají rádi natolik, že mi nic nevnucovali, spíš mě od dětství pozorovali, aby zjistili, co mě baví. Mně bavilo starat se o přírodu. Takže ve třinácti letech stojím se svojí rodinou uprostřed arboreta a v ten okamžik už vím, že dětství je to tam a já se budu muset začít starat o sebe sám. Překvapilo mě, že tady v Hranicích jsou lidé milí a přátelští. Prostě Morava. Z pobytu na internátu už jsem tak nadšený nebyl. Jak jsem řekl, mám dvojče a to mi dost chybí. Celkově jsem v myšlení dost jinde, takže mi bylo jasné, že se někdy budu cítit sám. Jenže dobrá škola není na každém rohu. Samozřejmě jsem se jel podívat i do Trutnova. Škola moc pěkná,
ale mamku nepozdravil ani ředitel. Starší studenty jsme ani neviděli. Nakonec se nám tam věnoval pouze učitel přes počítače, který s lesem neměl nic společného. Líbilo se mi, že tam měli psinec. Jenže bych byl nucen pobývat na internátě čtrnáct dní. Šlo mi o to vzít si s sebou psa, kterého teď doma nemá kdo pořádně venčit. Ale rodina je na prvním místě, Trutnov jsem tedy pustil z hlavy. Takže zpět k Hranicím…. Stojím tady, v den otevřených dveří, bavím se s třeťáky o škole - a najednou vím, že sem patřím. Mé pocity byly smíšené, strach i radost, ale něco ve mně mi říkalo, že je to správné být na této škole. A závěr? Jděte si za svým snem, i kdyby to bylo 171 km daleko. Štěpán Miškovský, 1. C
Foto: Karel Palacký strana 8
Zápisník
Horské lesy Jeseníků? Pro lesníka z Krnovska šok! Jako student Střední lesnické školy v Hranicích jsem měl možnost zúčastnit se dne 20. září exkurze na lesní správu Loučné nad Desnou, která má ve své správě lesy horských stanovišť. Hned při příjezdu na lesní správu jsem byl překvapen zdravými smrkovými monokulturami, které již jako pomocník revírníka na Krnovsku téměř neznám. Při vystoupání do horských poloh lesních porostů jsem si hned všiml, že v lesích se nachází velké množství ležícího hroubí a stojících suchých stromů. Na správě, ve které jsem dva měsíce působil (LS Město Albrechtice, cca 300 – 400 m. n. m.), by něco podobného znamenalo, že místní revírník nestíhá plnit své povinnosti, a
číslo 1 ročník 2016/2017
bylo by tak zapotřebí nápravy. Avšak horské lesy a ochranná pásma pro mě byly něco nového. Vůbec jsem netušil, že v horských lesích jsou takovéto pozůstatky suchých stromů ku prospěchu lesa jako celku. Vegetační období se totiž na horách počítá na dny. A světlo s teplem jsou pro vegetaci a stromy životně důležité. Při sněhové pokrývce se totiž teplo stahuje na pozůstatky suchých stromů tyčících se nad sněhovou pokrývku, a tak sníh okolo těchto objektů taje mnohem dříve. To znamená, že případné stromky v okolí si světla a tepla užijí třeba o 2 týdny více, což pro ně znamená obrovskou výhodu a náskok vůči ostatním. Pro mě úžasná informace!
Zápisník Další věcí, nad kterou jsem se podivoval, byl objem těžby kůrovcového dříví za rok. Když jsem totiž působil na LS Město Albrechtice, jeden jediný revír při současné kůrovcové kalamitě hlásil do konce roku 60 000 m 3 kůrovcového dříví. To je mnohonásobně více než zde na horách. Jaký byl tedy kontrast mezi lesy horských stanovišť osmého lesního vegetačního stupně a lesy v nadmořské výšce 300 – 400 m. n. m.? Obrovský! Obnova lesa na horách bojuje velmi často s podmáčenými stanovišti, nedbá se tudíž ani na spon či rozmístění sazenic. My na Krnovsku bojujeme se suchem, kdy velkou část sazenic zlikviduje právě horké počasí a nedostatek srážek. Například běžná doba pro zajištění kultury je u nás sedm let. Tady na horách ne! Doba pro zajištění byla prodloužena na patnáct let!
Zkrátka lesník z nížin či středních poloh by se do lesů horských stanovišť musel zapracovat a leccos si sám odzkoušet, protože hospodaření v nížinách a na horách se liší víc, než jsem si dokázal představit. Lesnická škola nám dává dobrý základ, avšak každý z nás se jednou bude muset víceméně přizpůsobit místu a lesům našeho působení. Každopádně exkurze pro nás, budoucí lesníky, byla více než zajímavá, a tak nezbývá než za ni poděkovat jejím organizátorům - Ing. Haně Komárkové z KŘ Šumperk a Ing. Jánu Dvořákovi, lesnímu správci LS Loučná nad Desnou, a těšit na případnou budoucí spolupráci v rámci Lesů České republiky. Lesu zdar! Daniel Weiss, 4. A
strana 10
Zápisník
Expedice za dobytím KRNAPu Ve dnech 25. 6. - 27. 6. 2016 se uskutečnila odborná exkurze třídy 2. C, nyní 3. C, do Krkonoš. Program během soboty a neděle zajišťoval Krkonošský národní park, kterému tímto děkujeme.
To, co by se z programu dalo vyzvednout, by zabralo asi celý časopis, ale i tak vám pár věcí přiblížíme. V sobotu jsme měli pěší exkurzi po krkonošské tundře, což je světový unikát, jelikož se zde kříží alpínská a severská (arktická) tundra. Byla zde k vidění spousta glaciálních reliktů, což jsou rostliny či živočichové, kteří žijí pouze v Krkonoších. Trasa vedla po hřebenech hor s ukončením na hřebeni pod Sněžkou a scházelo se přes světoznámý Obří důl.
číslo 1 ročník 2016/2017
V neděli proběhla hlavní část pobytu, a sice cesta přes 1. zónu národního parku. Během ní jsme byli informováni o hospodaření, práci, vybavení, myslivosti a přírodě v národním parku. Jeden z vrcholů tohoto dne byl výstup na Liščí horu a přechod přes tokaniště tetřívků obecných. Po oba dva večery probíhaly přednášky odborníků o botanice, geologii a účelech KRNAP. Byli k nám přizváni i členové Horské služby o.p.s., kteří provedli školení a přednášku o lavinách a nebezpečí různých zraněních na horách. Třetí, závěrečný den, proběhly čtyři menší návštěvy. První zastávkou bylo muzeum Krkonoš, ve kterém jsme získali informace o krkonošské historii a geologii. Další zastávkou byly klášterní zahrady a genetické banky KRNAP, kde jsme viděli „železnou zásobu“ semen pro
Zápisník
KRNAP. Poté proběhl přesun do firmy KŘENEK FS s.r.o., kde jsme se seznámili se stroji PONSSE a na vlastní kůži si vyzkoušeli práci s jedním z největších vyvážecích traktorů. Poslední zastávkou byl Semenářský závod v Týništi nad Orlicí, kde jsme byli srdečně přivítáni. Bylo možné projít si celý závod a seznámit se s postupem luštění semen, s uskladněním a s veškerou prací kolem semenářství. Poté už nás čekal zasloužený návrat zpět do Hranic.
Možnost vyjet na takovou exkurzi byla odměnou třídě 2. C/3. C za vynikající prospěch a aktivitu ve škole. Na exkurzi nám dělali doprovod Mgr. Jaroslava Jalůvková a Ing. Radim Církva, i jim patří velký dík. (Poznámka redakce: velký dík patří Lukáši Rozsypalovi, který celou tuto akci zorganizoval a perfektně naplánoval. Pat a Mat) Lukáš Rozsypal, 3. C
Foto: Eliška Žižková, 3. C strana 12
Zápisník
Exkurze do odchovny tetřevů Dne 5. října jsme se plni očekávání shromáždili před školou. Dnes jsme neočekávali vyučování či praxe, nýbrž exkurzi. A ne jen tak ledajakou. Exkurzi do Beskyd, jejíž hlavním cílem bylo přiblížit práci na odchovně tetřeva hlušce. Autobus s námi vesele vyrazil a my se bezděčně jali pozorovat krásu krajiny, zahalené dýmem Valmezu, jež se bezútěšně skrývala do stále deštivějšího počasí. V Krásné, malebné vísce nedaleko Lysé hory, jsme byli přivítáni nejen mrazivým počasím ohlašujícím blížící se nástup zimy, ale i vřelým úsměvem skrytým pod mohutným plnovousem pana Nováka. Po rozdělení do dvou skupin nám byla udělena základní instruktáž o každodenní práci na zdejší stanici a o mnoha zajímavostech ze života tetřevů. Samotné tetřevy jsme však směli spatřit pouze kamerami anebo ze vzdálenosti asi 50 metrů, a to kvůli jejich plachosti. Následovala výměna s druhou skupinou, jež doteď poslouchala výklad pana Vrány o práci u vojenských lesů, po čemž byl
náš pobyt na odchovně zakončen. Na nejbližší skládce dřeva si nás převzal pan Kavka. Zde započal přednášku o biskupských lesích Beskyd, jejich historii a práci okolo nich. Nemálo zajímavá byla i následná návštěva loveckého zámečku s ukázkami zvěře. S instrukcemi o další cestě nás zde průvodce opustil. Další a poslední cíl byl prales Salamajka. Avšak zhoršující se počasí, které nám vytrvale kazilo jinak nádhernou scenérii, způsobilo, že místo v námi očekávaném pralese jsme skončili v nejbližší restauraci u hrnku kafe. Zpáteční cesta pak proběhla v duchu nenaplněných proseb o lepší počasí v Hranicích. Exkurze nám rozšířila vědomosti nejen o tetřevu hlušci, ale i o jiných, pro nás lesníky a myslivce podstatných druzích. Další takováto akce je sice v nedohlednu, ale napjatě očekávána. Milan Šindler, 3. C
Foto: Eliška Žižková, 3. C číslo 1 ročník 2016/2017
Zápisník
Lesu zdar, Rasíja Coby studenti Střední lesnické školy v Hranicích jsme navázali na projekt naší školy s partnerskými školami v Rusku a s velkým zájmem poznávat tamní lesnictví jsme vycestovali směrem na východ. V rámci spolupráce naší školy s Kostromskou lesnicko-mechanizační střední školou a Čucholmskou lesnickou střední školou jsme měli dojednány zahraniční stáže, a mohli tak přes dva týdny poznávat Rusko a ruské lesnictví.
Už na první pohled bylo zřejmé, že naše návštěva vyvolala velký zájem a to nejen ze strany ruských škol, ale i ze strany veřejnosti. Možná už jen naše forma vystupování a styl oblékání tomu dodávaly větší prestiž. Řada lidí nás díky našim sa-
kům považovala za příslušníky ruské armády a u některých celních kontrol nám to i dost pomohlo. Po slovech „prachadiť vajenije“ jsme bez problémů kráčeli skrze ruské celní kontroly. Pouze jednou nám to málem neprošlo, tehdy jsme totiž zareagovali: „Thank you.“ Ruští celníci se nechápavě zadívali, protože angličtina není zrovna to, co by Rusové milovali. Možná i díky této zkušenosti jsme si pak den po dni více a více osvojovali tento slovanský jazyk. Ale naše cesta nesloužila jen ke zdokonalení jazykových dovedností, ale především k rozšíření znalostí týkajících se našeho lesnického oboru. V tom nám velmi pomohly naše partnerské školy a
strana 14
Zápisník zhostily se toho přímo skvěle. Nejen, že jsme se seznámili s úrovní lesnictví v Rusku, ale dokonce jsme se na několik dní stali jeho součástí. Pracovali jsme po boku ruských dělníků, pomáhali jim vyžínat na pasekách a chránit stromky zasazené v táhlých, asi třicet centimetrů hlubokých výkopech, hloubených buldozerem. Během toho jsme se dozvěděli, že lesníci zde provádějí zalesnění semenáčky, které je podle nich lepší, protože se-
menáček se zaprvé lépe přizpůsobí místním podmínkám a zadruhé rychleji odrůstá. Po větě: „Víte, po třech letech od zasazení může semenáček přirůst i o deset centimetrů,“ jsme jen nevěřícně kroutili hlavou. A to nebylo naposled. Za tu dobu, co jsme byli v Rusku, jsme též poznali, že je tam ohledně dřeva na naše poměry levně - cena 3 rubly za 1 m3 palivového dříví nám opravdu vyrazila dech. V dalších dnech jsme nahlédli na lesnictví z pohledu mechanizace. Pomocí těžké techniky jsme cestovali, mohli jsme vidět, jak se provádí těžba, a nahlédnout na úroveň cest a infrastruktury. Při našem putování po odlehlých ruských vesničkách jsme zažili i opravdové štěstí. Štěstí v tomto případě představoval most s patřičným názvem „25 metrů štěstí“, jediný vyasfaltovaný úsek na naší několikasetkičíslo 1 ročník 2016/2017
lometrové trase. Nejvíc nám ale dalo setkání s místními lidmi a jejich přijetí mezi sebe. Předávali nám své zkušenosti a zážitky s takovým zápalem a chutí, že jsme je přejímali s velkou radostí. Například místní včelař nás pozval k sobě na koblížky s medem a přes tři hodiny nám povídal o své práci. Poté, co jsme již museli jít, se nám omlouval, že nám nestihl předat vše, co měl. Silné dojmy v nás též zanechalo setkání s ruským lovcem, který měl na svém střeleckém kontě značně přes sto medvědů, vlků, rysů a losů. S radostí v očích nám vyprávěl své životní příběhy a zážitky z lovů. Představil nám techniky lovu, druhy zbraní, výrobu střeliva a nakonec - vážil si našeho zájmu a nadšení - nás pozval na lov medvěda. Tímto tempem jsme cestovali, uháněli ruskou krajinou a vstříc novým poznatkům si rozšiřovali své rozhledy. Mezi naše další silné zážitky patřilo cestování vozidlem Gaz 66, den na losí farmě, sbírání hřibů nebo klikvy s místními. Každý den strávený v novém prostředí, kde jsme byli přijati, nám dával větší chuť se učit a víc vědět. Více zážitků z našich cest najdete na našem blogu www.youlovetraveling.com. Touto cestou chceme poděkovat všem, kteří nám pomohli celou cestu zorganizovat a díky kterým jsme mohli poznat tolik nového. Velký dík patří především Davidu Michalíkovi, vedení a zainteresovaným zaměstnancům Střední lesnické školy v Hranicích, ruským partnerským školám, ruským studentům, našim rodičům, ale i těm, které jsme tu neuvedli, ale také nám k cestě pomohli. Pro každého je v našem srdci místo. Děkujeme! Lesu zdar, Rasíja! David Michalík, 4. A
Zápisník Rubrika na motivy úspěšné série názorů Jana Krause: „Co vy na to, pane Kraus?“ v podání osobnosti školních medií - Daniela Weisse.
Co vy na to, pane Weiss?
Téma: „Hezký den, dnes jsem si pro vás přichystala otázku, na kterou mě přivedl můj soused, který se po příchodu z lesa rozčiloval, že les nepoznává, ač tam chodil několik let. Prý se ve velkém těží. No a ten pán mi začal vysvětlovat, že příroda by si klidně poradila i bez lesáků. Ať je prý všude bezzásahový les a je to! “ „Co vy na to, pane Weiss?“ Podívejte se, slečno T., s takovýmto názorem, jaký má váš soused, se můžeme setkat téměř denně na různých akcích a webech nevládních organizací, které se povinovaly zachránit českou přírodu před „plundrováním“. Na první pohled krásná myšlenka, kdy přírodu necháme, ať si sama poradí, a my se jen budeme chodit koukat, jakou to máme krásnou divočinu plnou původních druhů. Mnoho lidí se na takovou hezkou představu chytne, ale již nevidí to pozadí problému. Již první a zásadní otázkou je, kde budeme brát dřevo a produkty z něj? Nejspíše bychom je měli kupovat ze zahraničí. Tam ať si klidně kácejí, jen aby tady byla ta pravá divočina. Jistě uznáte, že již toto je úsměvné.
Pomineme-li tuto zásadní otázku, pak se ovšem naskýtají mnohé další… Ale zaměřme se na ty, které přímo ovlivní nás všechny. Kupříkladu - bude les v bezzásahové podobě stejně tak dobře přístupný, jako je dnes? Nebude nakonec až natolik „divoký“, že si jej ani nebudeme moci vychutnat? PS: Topit dřevem z Asie asi nebude zrovna levnější… A podpoří to českou ekonomiku a lidi pracující v lese?! Daniel Weiss, 4. A
strana 16
Volná tvorba
Krásy přírody Stačí se pozorně soustředit, zavřít oči a otevřít svou mysl, abychom byli schopni spatřit krásy, které našemu zraku zůstávaly až doposud skryty. Možná to ani nestíháme registrovat, natož abychom si uvědomili, že i v maličkostech lze nalézt nepopsatelnou výjimečnost. S každým novým východem Slunce se v krajině stávají věci, jež si náš obdiv zaslouží. Ať už odění listů do podzimních kabátů, ranní mlhy a vbrzku zahalující tma, která vše uschová pod ochranná křídla. Zvěř se pomalu, ale jistě připravuje k zimnímu spánku a my, lidé, hlavou nevěřícně kroutíce nad rychlou změnou klimatu, nestačíme ze skříní vytahovat své nejlepší teplé kousky oděvů. Každý má však svůj vlastní úhel pohledu, který mu nikdo nemůže sebrat. Někdo podzim vítá s otevřenou náručí, někdo se zase s kyselým obličejem schovává pod teplými peřinami. Musíme však být upřímní a spravedliví. Není žádnou troufalostí prohlásit, že každé roční období má své zázraky. Až přijdou první mrazy, které nakreslí ledově třpytivé obrazce na okna (jako by se nám tím snažily něco sdělit) a sněhové vločky ozdobí zemský povrch, tu teprve si uvědomíme pravou krásu tohoto ročního období. Přeci jen, co by byla zima bez jediné sněhové vločky? Bylo tomu tak sice několik let po sobě, ale neztrácejme naději… Třeba se tento rok počasí vzpamatuje. A co vy? Jaké zázraky v jednotlivých ročních obdobích vnímáte? Markéta Marečková, 1. B
Jan Maryška, 3. C číslo 1 ročník 2016/2017
Volná tvorba
Sojka a les Je podzim a les se přebarvil do pestrobarevného hávu. Sojky si hledají potravu a schovávají si ji do řady skrýší. Tím pomáhají rozšiřovat doubravy, protože můžou na některé plody zapomenout. Žaludy totiž za vhodných podmínek vzklíčí. I při jejich sběru jsou tito ptáci stále ve střehu. Jejich úkolem totiž není jen šíření dubových porostů, ale zastávají také funkci lesní policie. Svým křikem varují před predátory nejen své druhy, ale i ostatní zvířata. Ze svých vlastních zkušeností mohu potvrdit, že také velmi dobře napodobují i jiné zvuky. Nejčastěji je slyšet, jak napodobují káně. Přímo v Hranicích jsem slyšel jednu sojku napodobovat varovný hlas kosa. Nejlepší zážitek mám ale se sojkou, která imitovala několik hlasů najednou. Seděla vysoko na dubu a z jejího hrdla se ozývali rackové, volavka, havrani, kavka, káně, straka a dokonce kočka! Je velmi zajímavé, co vám někdy může zdánlivě obyčejná sojka předvést. Dušan Řezáč, 2. C
strana 18
Na křídlech múzy
S a ti žraara d u j sl uej, si ,
J e n búěs m ě vy m aím e j s i , j e n o ko l í n e vš e b u ď s e ! j en n a d á l e: N j en en , j e to s ý n s á r , k Vž d ydť e m b yl d áenš b ýt, i l o c l epý m ů ž á n . j a k s l u n epozn s vě t , říc i l zpeříro d y l ž e ! n e j c í V c h ra n a z í, ž e o ys l i vc i d ra ka z í! A m tu p říro d u j en a t, á d ou f v ý b z Te ď j de né vě d í, p a t. ž e l i a t i ru c h á jak s
H lu b o ký le s
N a č č is tý si te n d e nmmvázd u c h e m le sa N a č ve st u m ka zi t? stro m u v le tn í d e nínse c h la d it? Je n si p ře sta v. .. h lu b o ký leds… d ivo ký vře s. .. je n m lž n rá n o n a stýáovpá a r zve d á se z tra v, n o c se v á v , á, a n i ži vá čzd ka n e vid íš v d á l. .. To vše m ů že ja k lu skn tímsko n č it p rs tů , je n ve zm ui m a b e zh la vě doeto ro vku j se d o p o ro st ů! M á š se n ? Já ta ky, ro u b e n ka ta m kd e n e js o u vid, ě t m ra ky. Je n vá n e o rs ký, skrz e ty trk ohsk m é h o srd c e y p a tří u ž le su .. . je n lo u c e .. . ská le .. . te m n é m u vře su .. .
Ludmila Habánová, 1. B číslo 1 ročník 2016/2017
Na křídlech múzy C o je , C o le ž í?a Cc o n e n í? o s p í? Kd o c Ta m teon ttu n e n í? o ví… či n ev n e b o jií?n áVí to ji n ý, kd yž s e z ? C o já vím , Z e p te j s e e p tá m , b u d e m h o ! Kd o je il s n ímý? ? Kd o b Ja ký toe zmn ě j? Ja k c h á d ů vo d ? M yš le nceekš , ta k s e h o n e p te j. .. p rů v o d … C o tím Ko h o a nhole m ys lím ? c o a ko h o , ko h o m o ž n á a ž vz ta h u s i vys n ím , , bu d e m i d lu ž n á ! M o tá m i n e ví, c o ch la vu d o ko la , d ě lá o h tít, c o c h je n o c ,nazne m n e vo lat?ě l js e m , e b o d e n .. .
Bl í b e zždí s e z i m a om o , n a vc i p p a d n ře j d o e s n Pře z u u z v íh , j i ín a n za pn g u m a l íh . u si t y d o open zi m n í v n o íh o k Pro c i ra d a b á t u c h u dto ž e vyl é ši po , á c i v z t ro hma ko s t vn a l tu . el e t o by Vl a ky a s m e m rz n s e b e v c e s ty z a s b o u o b ra ž d z m rz u d o u j z vl á š ě , n ou , ezd i t tě . za s b pozd Minu ě u l , d ý ou b l i šk ro k a o u ra spoň te n , a , č ky n č tyři a z třís kkd o j e a mo j ed n a ze zi s tě . á. my v v ře c d ep e za m re s i , rz l á a ť se ra d š i
pen o o b o ko p ozto lu h é lo p e n n k d a z Prá o p o klo p e m z n ič e n m éh o ža l le ž í s rd cl ejs e m je j s c h o va d in u u s c h o va l p o d h la le ž e t n e a b u ddeá l b ě ž e t ta s ů z m ta e bu d e s e č tě le ti š e ka t i a bu d e č b u d e tleo uucvn itř m n e p le s a t n ebu d
ky m ě lo p ro č b yb utad e s tá le b o d á n o s te jn ě trp í je n o m tě lo á n o ta kh le o u z e m o z ku p o d je to p ká o le s t n e pá u b je u r lt fi e n vá c o m p o řá d s kkraý d u š i klu
Jakub Štefánik, 4. C strana 20
Sranda z lesa od Homelesa
Vtipy z lesa od Homelesa Myslivec se vrátil domů z honu v silně podnapilém stavu. Hned ve dveřích ho staví manželka a ptá se: „Co jsi střelil?“ „Hubertus! Copak nevidíš, že ho nemám?“ Bavili se dva myslivci: „Můj Azor je, kamaráde, velice inteligentní tvor.” „Taky jsem si všiml. Kdykoliv zamíříš, lehne si za nejbližší strom! ” Dva lovci kráčejí lesem a najednou jeden z nich zkolabuje a nejeví známky života. Druhý nimrod nelení a mobilem volá pohotovost: „Můj přítel nežije! Co mám dělat?“ „Jen klid,“ odpovídá hlas na druhém konci, „pomohu vám. Nejprve se musíte ujistit, že je opravdu mrtev.“ Ve sluchátku je chvíli ticho a najednou se ozve výstřel. Pak opět zazní lovcův hlas. „Hotovo. Co dál?“ Vypráví host na poslední leči: „Na posledním honu jsem střelil jednou ranou tři bažanty a ještě dva zajíce! “ „No - střelce u nás tak dobré nemáme,“ povídá na to místní hospodář, „ale lháře ano! “ Potká hajný pytláka, jak vleče na zádech srnce. „Stůj! “ zavolá hajný. „Co ten srnec na zádech?“ „Jakej srnec, pane hajnej, to je pes! “ "Já ti dám psa! Od kdy mají psy parůžky?" "To víte," na to pytlák, "každá fenka není věrná." Potkají se dva myslivci. „Tak co, jak ti letos přeje svatý Hubert?“ „Ale ani se neptej, střelil jsem lišku.“ „ To je přece úspěch - proč to říkáš tak sklesle?" "To bys musel vidět, jak řádila ta baba, co ji měla kolem krku! " Eliška Žižková, 3. C číslo 1 ročník 2016/2017
Sranda z lesa od Homelesa
strana 22
Komiks
vytvořil Teodor Rainisch, 3. C číslo 1 ročník 2016/2017
Redakční koutek
Redakce a přispěvatelé Šéfredaktorka: Eliška Žižková, 3. C Redaktoři: Daniel Weiss, 4. A Teodor Rainisch, 3. C Jakub Štefánik, 4. C Jan Podlipný, 2. C Dušan Řezáč, 2. C Jakub Vašíček, 2. C Přispěvatelé: Lenka Kešeláková, 4. A Milan Šindler, 3. C Lukáš Rozsypal, 3. C Markéta Marečková, 1. B Ludmila Habánová, 1. B David Michalík, 4. A Štěpán Miškovský, 1. C Na úpravě se podíleli: Mgr. Jan Beláň Mgr. Vojtěch Zlámal Kontakt:
[email protected]
strana 24
