Zlín
Leden
Úvodník Novoroční přání Když jsou sítě mobilních operátorů z našich SMS přání na pokraji kolapsu, stejně jako ti, kdo kvůli tomu musí pořád hledat brýle na čtení, nejde o nic jiného než o začátek občanského roku. O půlnoci si lidé připíjí, přejí si „vše nejlepší“, mnozí si už tradičně dali nějaké předsevzetí, jiní už to tradičně raději neděláme… Jak vidí věřící člověk časové mezníky? Co pro nás křesťany, adventisty znamená Nový rok? Je to určitý milník a my máme možnost se znovu otvírat lásce Boha, který řekl: „Nevzpomínejte na věci dřívější… Hle, činím něco docela nového a už to raší…“ Když se řekne „nový, nové“, myslíme tím většinou opak „starého“. Nové věci - nový vůz, nový počítač, nový kabát - jsou jiné než ty, kterých se zbavujeme jako starých, překonaných a nepotřebných. I nový rok, který začíná, bude určitě jiný, než byl ten starý a za 365 dní bude ten nový zase starý a zmizí v minulosti. A stejně tak všechno, co si pořídíme jako nové, bude jednou staré. I každého z nás se týká nevyhnutelné stárnutí. Když ale řekne Bůh „všechno tvořím nové“, když prorok Izajáš ve vizi budoucnosti vidí nové nebe a novou zemi, jde o něco, co nemůže zničit zub času nebo naše touha po inovaci. Nové stvoření v Kristu, Nový zákon, nové přikázání, abychom se navzájem milovali, není něčím, co bude jednou překonáno. Začíná nový občanský rok, rok pozemský, se spoustou všedních dní. Možná, že bychom mohli pro tentokrát připustit, že ho vlastně začínáme v době, kdy nám v mysli doznívají myšlenky o Božím daru Mesiáše. Boží Syn vstoupil do zcela konkrétních lidských dějin jako jeden z nás, podrobil se lidským zákonům, lidskému utrpení i lidskému počítání času. Úryvek evangelia, kterým si to připomínáme, zmiňuje radost andělů i lidí, kteří chválí Boha za to, co slyšeli a viděli. I když viděli jen bezmocné dítě narozené v chlévě za Betlémem. A uprostřed toho dění je i Marie – užaslá a snad i trochu zaskočená tím vším. Matka, která to všechno uchovává v srdci a přemýšlí o tom. Možná je to úžas z toho, že ji Bůh přizval tak bytostně blízko do toho tajemného dění, protože otevřela Bohu své srdce naplno v bezmezné důvěře, které je málokdo schopen. A tak Bůh obdaroval bezvýznamnou dívku a v ní i celý svět. Nechme se i my pozvat do toho tajemného díla Stvořitele a Spasitele, který chce tvořit nové věci. Nemusíme přece pasivně čekat na to, až to jednou přijde v celé slávě. Pro mě je evangelium výzvou k tomu, abych se nevracel ke své hříšné minulosti, ale žil Boží budoucností, která se realizuje právě nyní. Bůh neustále tvoří. Tvořil skrze Izajáše, Marii, apoštola Jana a jsem přesvědčen, že ještě neskončil. Věřím, že chce tvořit i skrze Vás i mne. Nepropásněte ten okamžik. V tom „novoročním“ evangeliu o přicházejícím Mesiáši je však i novoroční přání a poselství pro nás: Slyšet, vidět, žasnout a uchovávat v srdci. Radovat se z nové a nepochopitelné Boží lásky. Vidět Boha v akci a mít toho plné srdce. To je to „nejlepší“, co si můžeme do nového roku přát. Vždyť Bůh má pro tyto dny stále aktuální naději. 2
Martin Žůrek
Rytíři bez bázně a hany Z nadpisu by se možná dalo soudit, že půjde o článek z pohádkové říše. Jsou tam rytíři, dobro a zlo, čáry a kouzla. Jenže to je omyl. Se svým dnešním rozhovorem jsem zamířil nedaleko od nás – na Valašsko. Od léta je novým pastýřem „oveček“ Vsetínska a jeho satelitních sborů bratr Pavel Kostečka. A proč zpovídám někoho, koho asi nikdo u nás nezná? Právě, že ho neznáme. Je totiž možné, že časem se s ním osobně potkáme. Vsetín je nedaleko a navíc – náš Jarek „Jerry“ Šlosárek je velkou Pavlovou pomocnou rukou. Takže se pojďme seznámit. A když budete číst Pavlovy odpovědi, poznáte, že nadpis rozhovoru k němu velmi sedí. Cítím z bratra Pavla pohodovost a jasný náhled. - Kolik ti je let a z jaké rodiny pocházíš? ( rodiče, sourozenci) Je mi čerstvě 34 let. Jsem z rodiny nevěřící, v minulosti dokonce s komunistickým pozadím. Jsem jedináček. Sourozence jsem získal, až když jsem přišel do církve. A dnes jich tedy mám hodně. Jaké bylo tvé dětství, dospívání? Jak ti šla škola a o jakém povolání jsi přemýšlel? Své dětství bych dnes označil jako docela
nudné. Vyrostl jsem s knížkami. Kamarády jsem moc neměl. Byl jsem docela uzavřený. Zato škola mi šla dobře. Ani jsem se nemusel učit. V osmé třídě jsem si četl o genovém inženýrství a řekl jsem si, že to chci dělat. A tak se později i stalo. Dodnes mě baví věda i technika. A jakého vzdělání jsi nakonec dosáhl, jaké povolání jsi vykonával? Vystudoval jsem magisterský obor genetika a molekulární biologie na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Tamtéž jsem o pět let později obhájil doktorát z biofyziky. - Co víra a náboženství? Jak ses dostal k víře v Boha? Narodil jsem se v rodině ateistů. Bibli jsem poprvé držel v ruce na gymnáziu. To proto, že to byla povinná četba. Vlastně to ani nebyla plnohodnotná Bible, byla to ilustrovaná Bible pro děti. Více bych asi v té době nestrávil. Vnímal jsem to tak, že to patří ke všeobecným znalostem. V Bibli mě bavily příběhy, kázání už ne. Celkově mě ale Bible tehdy neoblomila. Zajímavá knížka z mnoha jiných zajímavých. To se změnilo až později na vysoké škole. 3
Potkával jsem se tam s věřící slečnou a nakonec to skončilo tím, že jsem uvěřil. Slečnu už jsem pak nepotkával, víra mi ale zůstala. Adventisty konkrétně jsem potkal při promítání filmu Ježíš v rámci projektu Nový život 2000. Adventisty jsem do té doby znal jen z televizních cestopisů. Docela mě překvapilo, co dělají v ČR. - Od léta jsi kazatelem na Valašsku. Jak ses dostal k této práci? Když jsem uvěřil, rád jsem četl příběhy starých kazatelů. A říkal jsem si, to je ono. To chci také zažívat. Byli pro mě něco jako filmoví hrdinové. Rytíři bez bázně a hany, kteří slouží tomu největšímu králi ve vesmíru. Otázkou, ale bylo, jestli se mohu vydat jejich cestou. Jestli se pro to hodím. Nakonec jsem pochopil, že nejde o to být perfektní. To hlavní na kazatelské práci stejně dělá Bůh. Když jsem tedy ze sebe setřásl poslední ostych, nic nebránilo, abych se kazatelem skutečně stal. Vlastně ještě církev musela dojít ke stejnému názoru, že má smysl, abych to zkusil. Výsledek jejího rozmýšlení znáte. - Věděl jsi předem, co tě v práci kazatele čeká? Jak moc se liší představa od skutečnosti? Z knížek a osobních rozhovorů jsem představu měl. Zatím se představa od očekávání principiálně neliší. Jsem docela realistický člověk, takže jsem si nenamýšlel žádné romantické scénáře. - Jsi na Valašsku krátce. Přesto, jaké dojmy odtamtud máš? Co pozitivního na té oblasti i těch lidech vnímáš? Dostal jsem se do štědrého kraje a lidé jsou na mě hodní. Hodně už jsem jich navštívil, také jsem navštívil mnohá místa, a tak se tu začínám cítit jako 4
doma. Mezi moje nejsilnější dojmy patří zodpovědnost, která s kazatelským povoláním souvisí. Lidé ode mě očekávají důstojného reprezentanta Boha na zemi. Nechci je zklamat. Druhý velký dojem je spíše psychologický. Každý člověk, kterého potkávám je jiný. Hodně se z toho učím o lidské psychice. Také se učím vidět Boží ruku, která otevírá lidská srdce. - Co tě na práci kazatele baví? K čemu máš nejblíže a proč? Rád se připravuji na skupinky, kde se studuje Bible a na vyučování a kázání. Proč? Je ve mně kus intelektuála a toužím více rozumět Bohu, světu i sobě. V tom je Bible nepřekonatelná. Také rád chodím na pastorační návštěvy a cestuji. - Od nás ze Zlína máš dobrého pomocníka a „protřelého“ kolegu br. Jarka Jerryho Šlosárka. Znal jsi ho z dřívějška? A jak se ti s ním spolupracuje? Znal jsem jen to jméno. Spolupracuje se mi s ním skvěle. Rád se dívám pod prsty „ostříleným vlkům“. Jarek si své zkušenosti nenechává pro sebe. Hodně si slibuji od následujícího půlroku. Ten první byl zahřívací, ten druhý bude už o budování něčeho nového. - Jaké poselství máme dle tebe nést jako adventisté okolnímu světu a jak se nám to daří či nedaří – a proč? Hodně je toho podobného s evangelikální větví křesťanstva. Přínos adventismu spočívá ve větším zkoumání pokladů Zákona, včetně přínosu soboty. To je ostatně v našem názvu. Velký přínos vidím v poznání velkého sporu. Ten by se dal v podstatě parafrázovat jako výzva k budování vlastní hluboké zbožnosti,
protože žijeme ve světě, kde o nás soutěží dvě mocné síly – pravý Bůh a ten jakoby pravý. V Písmu jsou pro něj různé metafory: Satan, jitřenka, šelma, Babylon… Je tak snadné sklouznout do karikatury naší víry. Přece jen, výše zmíněné věci nejsou jádrem poselství. Pokud nebude lidi držet pohromadě láska k Bohu a k člověku, budou i tyto věci spíše ke škodě, než k užitku. Jen takový adventismus má smysl šířit někam dál. - Otázky na závěr. Byl jsi již někdy ve městě Zlíně a u nás ve sboru? Ve sboru ještě ne. Jednou jsem ve Zlíně přestupoval na nádraží a jednou jsem byl v Malenovicích navštívit br. Šlosárka st.
- Znáš ze Zlína někoho? Asi by se to dalo spočítat na prstech jedné ruky. A to si ani nejsem zcela jistý, jestli ti lidé patří zrovna do zlínského sboru. - Na úplný závěr prosím - co bys přál sobě a i církvi a našemu sboru do budoucna? Nyní jsem dopsal úvahu do nového roku pro svůj sbor. Vzkázal jsem svým, ať radostně a smysluplně využívají čas, který jim Bůh dává. Ještě bych snad dodal – když se podívám na nervózní svět kolem sebe- brát se méně vážně a vůbec dívat se na život trošku s nadhledem. Můžeme si to dovolit, když věříme ve všemocného Boha. A věříme v něho opravdu? Díky za rozhovor – Petr Matula
Podzimní úklid šatníku Koncem listopadu a začátkem prosince proběhla pod hlavičkou o.s.Marantha benefiční sbírka nazvaná “Podzimní úklid šatníku”. Lidé v ní mohli připravit ošacení pro děti i dospělé určené pro nejpotřebnější na Ukrajinu. U nás ji představila Hanka Baliczová, která podobnou akci pomáhala organizovat v Praze. Sbory, školy a školky, které tato myšlenka oslovila, se rády zapojily. Např. 11.ZŠ Malenovice v rámci “Roku dobrých skutků”. Část shromážděného šatstva byla uložena i v prostorách našeho sboru, odkud ji k odvozu na Ukrajinu vyzvedával br. Jenda Lauterbach. Přiložená fotografie zachycuje
některé z ochotných pomocníků při nakládání sesbíraného šatstva na dodávku. Věříme, že shromážděná pomoc poslouží všem potřebným. A těšíme se, že přínosem bude (např. právě pro naši malenovickou školu) i záznam pořízený z osobního předání na místě určení na Ukrajině. -is-
5
Proč druhé, své bližní, chválit? Mnozí lidé mají pocit, že si ostatní jejich úsilí nevšímají. Zaměstnanci se často domnívají, že je jejich nadřízení nedoceňují. V manželství se stává, že partneři na chválu zapomínají! Některé děti mají pocit, že nikdy nebudou schopny naplnit očekávání svých rodičů. Takové pocity by se daly zmírnit, kdybychom jeden druhého čas od času pochválili. Upřímná slova uznání se však v dnešní době příliš nepoužívají. Nemělo by nás to ale překvapovat, protože v Bibli je psáno, že v posledních dnech nastanou zlé časy, s nimiž bude těžké se vyrovnat. „Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, bez lásky, nevděční, bezbožní.“ ( 2 Tim 3, 1-5). Vzpomeňme si, že když nás někdo upřímně pochválil, zahřálo nás to u srdce a povzbudilo. Bible říká: „ Jak dobré je slovo v pravý čas!“ (Přísloví 15,23) Bůh se o nás velmi zajímá a tak si všímá a váží našich dobrých vlastností a skutků. Bible nás ujišťuje: “Neboť oči Hospodinovy obzírají celou zemi, takže se mohou vzchopit ti, jejichž srdce je cele při něm.“ ( 2. Par. 16,9) Hospodin se nedívá jen na naše chyby. Pokud by to dělal, nikdo z nás by před ním neobstál – Bůh zkoumá naše srdce. „Hospodin je slitovný a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný; nepovede pořád spory, nebude se hněvat věčně. Nenakládá s námi dle našich hříchů, neodplácí nám dle našich nepravostí.“ (Žalm 103,8-10). Pán Ježíš při své pouti světem si dobrých skutků ostatních lidí všímal a
6
chválil je (Luk. 21,1-4) Jak můžeme Ježíše napodobit? Žijeme v nevděčném světě a tak všichni potřebujeme cítit uznání a lásku. Když druhé upřímně chválíme, posiluje je to a motivuje, aby se dál snažili. Bible nás vybízí: Mějme zájem jeden o druhého. Určitě by se nám lépe žilo, kdybychom hledali na druhých to dobré a oceňovali jejich dobré skutky. Pochvala má opravdu velkou sílu. „ Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život. Odvracej svá ústa od falše a od svých rtů vzdal neupřímnost.“ (Přísloví 4,23-24) A na závěr roku a k přivítání nového roku 2013 přání: Ať mají Tvé ruce vždy schopnost a příležitost pracovat. Ať mají Tvá ústa a Tvé dlaně schopnost pohladit. Ať je v Tvé peněžence vždycky pár mincí, kterými můžeš obdarovat potřebné. Ať slunce jasně svítí do oken Tvé rodiny. Ať po každém dešti následuje duha. Ať máš vždy nablízku ruku přítele. Ať Bůh naplní Tvoje srdce radostí a obdivem k životu. Ať nikdy v Knize života nechybí stránky VÍRY, NADĚJE A LÁSKY!! S láskou vaše sestra Evža
Země vypráví Pokračování PODNEBÍ ZEMĚ Už jste se někdy těšili na první sníh? A když napadl, to bylo radosti. A naopak, když už byl starý a šedý od sazí a vy jste si ho už hodně užili, těšili jste se zase na jaro, květiny, nebo na letní prázdniny u vody. V Palestině je tomu trochu jinak. Zde jsou jenom dvě období. Zimní začíná koncem října. Půda je na konci léta vyprahlá jako kámen. Proto všichni toužebně očekávají ranný déšť. Prosinec bývá deštivý. V lednu a v únoru se objeví na horských štítech a pláních sníh. V nížinách jen zřídkakdy, a to stejně hned roztaje. V březnu je znovu období silných pozdních dešťů. Příroda se zazelená a ukládá vodu do zásob na příští suché období. Tím je léto. V této době neprší. Pro rostliny je proto životně důležitá rosa. Každé ráno se třpytí jako drahokamy na trávě, rostlinách i chladných kamenech. Je jediným zdrojem vláhy. Proto bylo pokládáno za Boží trest, když nepřišla rosa. V Bibli je používána jako symbol působení Božího vlivu a požehnání. Vyjděte si někdy brzy ráno, když slunce vychází, na louku, kde se třpytí tisíce kapiček rosy a odrážejí paprsky slunce v různých barvách a zamyslete se nad tímto divem Stvořitele. Pro lidi i zvířata byly velmi důležité studny a cisterny. Byly zásobou vody právě v období sucha. Cisterny byly nádrže hruškovitého tvaru, vytesané ve skále nebo vyzděné v zemi. Byly pečlivě utěsněné, aby se z nich neztrácela voda. V období dešťů se do nich různými korýtky sváděla dešťová voda, která se potom postupně odebírala. Proto zasypat studnu nebo cisternu znamenalo katastrofu pro obyvatele této kra-
jiny. I některé spory a bitvy byly právě kvůli studním. V létě sužují tuto krajinu velká vedra. Slunce pálí, řeky pomalu vysychají. V Jordánském údolí dosahují teploty až 47 stupňů ve stínu. V Jeruzalémě, který je asi 1100 m nad hladinou Mrtvého moře, je „jen“ 28-30 stupňů C. Tato vedra jsou ještě znepříjemňována suchými, horkými větry z Arabské pouště. Vysušují rostliny, jsou nepříjemné i lidem. Zvyšují únavu, malátnost. Zemědělci využívali vítr k čištění obilí. Námořníci zase čekali na vhodný vítr k plavbě. Silnému větru říkali Euroklydon. Často způsobil i neštěstí – např. ztroskotání lodi s apoštolem Pavlem. Byla jsem svědkem zvláštního okamžiku, jak Ježíš poručil tomuto prudkému větru. A vítr se utišil. To byste měli vidět ty udivené tváře jeho učedníků. Začátkem dubna začínají žně. Nejdříve se sklízí ječmen v Jordánském údolí. První snopek byl obětován v chrámě jako první sklizeň z celoroční úrody. Později dozrávala pšenice, v horských oblastech až v červnu. Při sklizni byl vybrán nejdříve koukol a na hromadách spálen. Obilí bylo svázáno do snopků a odvezeno na humno, kde se zrní vymlátilo. Pán Ježíš často lidem ukazoval na přírodu. Vyčítal jim, že dokáží podle červánků poznat počasí na příští den, ale nedovedou podle událostí určit čas, ve kterém žijí. A přirovnal dobu svého druhého příchodu také k době žní. Koukol bude spálen, zatímco pšenice odvezena k užitku všem. Chceš být koukolem, nebo pšenicí? Vaše země Fr. Krajíček st. 7
Společné ukončení roku
Tak se nám zase „překulil“ další rok našeho pozemského života. V kalendářích se objevuje nový letopočet - 2013. Jenže nelze zapomenout na ten rok 2012. Pro někoho to byl rok veselých zážitků. Pro jiného spíš rok smutku, loučení s
8
bližními, rok zápasu o víru, o rodinu, děti… Pro další začátkem něčeho nového – nové bydlení, nová škola, nový rodinný stav, nové zaměstnání … Těch nových věcí je pořád dost. Pro náš sbor byl čas na konci roku časem setkání, kdy jsme chtěli spolu neoficiálně pobýt u dobrého jídla. Sobota 29. prosince 2012 po skončení bohoslužby spojené s večeří Páně byla tou správnou dobou. Nejenže jsme ochutnali v rámci společného oběda různé bramborové saláty, sekané či karbenátky, ovoce a cukroví, ale hlavně, radost ze vzájemného sdílení a souznění naplnila naše srdíčka. Mnozí z nás přispěli do společného programu. Od klavírního doprovodu k písním, které potěšily, přes pár videoprezentací s texty k zamyšlení. Ale nejvíc si ceníme osobních zkušeností mnohých z nás. Nově příchozí rodina Skřivánkových měla rok 2012 asi nejvíc poznamenaný těmi novými událostmi. Také byl ale plný různorodých osobních zkušeností s Pánem Bohem. O některé se podělili, a věřím, že ty další bu-
dou postupně následovat. I od vás dalších jsme slyšeli mnoho chval za život s Kristem. Jsem rád, že ač někdy nemáme na vše stejný názor, možná se přeme o „nesmrtelnost chrousta“ a podstata věcí nám uniká, tak přece jen v nás něco společného zůstává. Věřím, že ten další rok 2013 bude ještě lepší. Asi nelze čekat, že bude mnohem lepší jen sám od sebe. Spíše, že si jej lepším uděláme my sami. Jak se budeme k sobě chovat, jak se budeme navzájem tolerovat. Jak nám bude bližní přednější než my sami. Máme určitě ve svém životě co napravovat, mnohé
věci můžeme dělat lépe, s rozvahou a s rozumem. Přeji nám všem do roku 2013 mnoho zážitků s Pánem Bohem, abychom se ještě těsněji k němu přivinuli. T&P – P.Matula
9
Církev zve k celosvětovým Deseti dnům modliteb (Silver Spring, USA) Od středy 9. do soboty 19.1. pořádá Církev adventistů sedmého dne celosvětovou akci Deset dnů modliteb. Jejím cílem je, aby věřící při pokání a společných modlitbách k Bohu přijali naplnění Duchem svatým a s ním spojené oživení, obrácení, nové zapálení pro šíření evangelia a uzdravení mezilidských vztahů. Tématem nastávajících Deseti dnů modliteb jsou slova
apoštola Petra: “vynaložte všecku snahu na to, abyste ke své víře připojili ctnost, k ctnosti poznání, k poznání zdrženlivost, ke zdrženlivosti trpělivost, k trpělivosti zbožnost, ke zbožnosti bratrskou náklonnost a k bratrské náklonnosti lásku. Máteli tyto vlastnosti a rozhojňují-li se ve vás, nezůstanete v poznání našeho Pána Ježíše Krista nečinní a bez ovoce” (Bible, 2. List Petrův 1:5-8). -AIS-
Alianční týden modliteb 2013 Alianční týden bude probíhat v malém sále evangelického kostela v týdnu od pondělí 7.1.do neděle 13.1.2013, začátky v 18:00 * Pondělí 7.1. – ČSCH – Dar dávání a svoboda dávání * Úterý 8.1. – CB – Radost dávání * Středa 9.1. – Kř. spol. – Míra dávání * Čtvrtek 10.1. – Kř. sbory – Způsob dávání * Pátek 11.1. –– CASD Požehnání z dávání
10
* Sobota 12.1. – ŘKC – Dát sebe * Neděle 13.1. – AC – Odpusť nám naše dluhy, v 17:00 možno navštívit také koncert ve Velkém sále ev. kostela. Týden modliteb za jednotu křesťanů (ekumenická bohoslužba v kostele sv. Filipa a Jakuba) Neděle 20.1. v 16:00, kázáním slouží br. Pivoňka M. Žůrek
Sborová oznámení - Prosincové jednání výboru sboru schválilo vytvoření schránky na modlitby. Tato schránka, kam můžete vhodit své náměty, návrhy a potřeby k modlitebním přímluvám je umístěna na nástěnce u vchodu do šatny. Věříme, že bude plnit své poslání a bude požehnáním. - Na návrh z řad členů výbor sboru schválil zařazení cvičení písní ze společného zpěvníku v rámci bohoslužby. Jejím vedením byl pověřen br. David Bijok. - Výbor sboru také projednal návrh, aby br. Lupták byl kooptován do řad učitelů dětské sobotní školy pro třídu C. Současně byl tedy uvolněn z řad učitelů sobotní školy. - Ve dnech 7. – 13. ledna 2013 se uskuteční tradiční Alianční setkání věřících. Plán i témata máte na jiném místě časopisu. Naše církev bude mít pátek 11. ledna 2013, kázat bude náš br. kazatel Martin Žůrek. Na všechna setkání jste srdečně zváni do evangelického kostela. - V sobotu 16. února 2013 bude v našem sboru odpoledne koncert písní pěvecké skupiny Aleny Maďové. Můžeme tuto akce pojmout také jako pozvání pro přátele a kamarády. Čas bude včas upřesněn. Na jaře roku 2013 vyprší mandát členského shromáždění pro činovníky sboru. Proto je nutné uspořádat volby činovníků pro další období. V sobotu 9. února 2013 se bude tedy konat výroční členské shromáždění, kde budou předloženy zprávy činovníků za rok 2012 a zároveň zvolen navrhovací a posléze
i jmenovací výbor. Proto vyzýváme všechny členy sboru k účasti na tomto členském shromáždění. Je to záležitost všech a je to i naší „povinností“. Ukončení voleb a tedy i hlasování o navržených kandidátech na služebnosti bude v sobotu 30. března 2013. Začátky všech těchto setkání budou upřesněny, ale bude to vždy krátce po skončení bohoslužby. V sobotu 2. března 2013 bude návštěvou v našem sboru s kázáním předseda Moravskoslezského sdružení br. Karel Staněk. Dá se předpokládat, že bude k dispozici i pro odpolední čas a můžeme si tedy připravit své dotazy a náměty k diskusi. - V roce 2013 nás čeká evangelizační akce, kdy ve dnech 24. – 28. září bude v našem městě evangelista a bývalý člen motogangu br. Kornelius Nowak. O něm jsme již informovali dříve, kdy byl na podzim r. 2012 V Kroměříži a mnozí z nás tam byli. Na tuto evangelizační akci se můžeme začít připravovat již nyní. Mysleme na ni a nesme ji i na svých modlitbách. - 2.února 2013 odpoledne se uskuteční setkání diakonů našeho sboru. Setkání svolává vedoucí diakonské služby s. Vyčánková. S veškerými dotazy a náměty se obracejte přímo na ni. - Výbor sboru v lednu se sejde v pondělí 14. ledna 2013 v 17.30. Své podněty, náměty, návrhy a připomínky, či stížnosti předkládejte členům výboru či kazateli do soboty 12. ledna. Tajemník sboru 11
