Úvodník. Mar n Šrámek NÁLOŽ ŘÍJEN

ŘÍJEN 2009

Úvodník Tak jako človek potřebuje zrcadlo, aby se v něm mohl zhlédnout a upravit, tak i každá škola by měla mít své zrcadlo ve formé školního časopisu. Tímto bych vám chtěl představit nový časopis gymnázia Přípotoční – NÁLOŽ. Milí čtenáři, jistě sis právě pomyslel, co za nuzný brak to asi bude. Kdo to bude číst, že? Pomyslel sis správně, opravdu to bude počteníčko věru bufekální. Jenomže co naplat. Jací studen�, takový časopis. Jak jsem již v úvodu podotkl, jsme jen vaše zrcadlení. Jsme nudní, pokryteč�, stejně jako vy, ublížení a pomlouvační, drzí, neoriginální a celkově nedospělí a nekvalitní. Protestujte si pro� našemu psaní. Můžete. Jenomže my budeme psát a vydávat přes protesty vaše, či vašich blízkých, i přes protesty vedení, kuchařek a uklízeček. Dokonce i vrátná si může postěžovat a s námi to nehne. To je snad jediná odlišnost redakce od jeho čtenářů. Budeme vydávat stále a věru poňuchňá vás to. Vždyť Poňuchňáňíčko byl jeden z původních návrhů na název časopisu. Pro zajímavost uvedu i další návrhy: Časohnis, Libové noviny, Nakládátko, Narvi kotel či Lidová brblanice. Jistě vás zajímá, proč zrovna Nálož. Inu, protože demokracie, ale to by byla moc jednoduchá odpověď. Naše intuice nás vedla ryze pudovým směrem. Čtenář prahne po naložení, stejně jako zvíře prahne po žrádlu. Naložení je samozřejmě myšleno obrazně. To, co vám naloží, to vás nejen zasy�, ale i poňuchňá, tedy oblaží. Tím bychom si odbyli manifest našeho časopisu a přejdeme k náplni Nálože. Hlavním tématem tohoto čísla je právě jídlo. Poradíme vám, jak ho udělat, jak ho rozhodně nedělat, taky se dozvíte, jaké kvality jsou (dle studentů) školní obědy a nakonec vás seznámíme s �m, kde a čím to všechno nejlépe zapít. V tomto čísle dále samozřejmě najdete nějaké to kulturní poňuchňání v podobě dvou filmových recenzí a jednoho divadelního postřehu. V rámci další sekce – Pelu a melu si co chci – si můžete počíst o tom, co štve Paolu Panizzu, dáme vám proniknout do soukromí nové profesorky a inspirujeme zájemce o koupi levného žihadla. Toť pro tento měsíc vše. Za sebe a celou redakci přeji pěkné poňuchňání. Mar�n Šrámek

NÁLOŽ • ŘÍJEN 2009

1

Představení drama�ckého kroužku Bylo to pondělí 14. září 2009, kdy jsem zažila již po několikáté představení našeho školního drama�ckého kroužku. Na pořadu byla hra s názvem Sen noci svatojánské a jako obvykle to byl mimořádný zážitek. Hrát se začalo v devět hodin ráno v divadle v Horních Počernicích a ač se to možná nezdá, v Hočo Počo jsme neobjevili žádné polorozpadlé divadélko, ale poměrně moderní stavbu s novým vybavením, které hercům i divákům nabízelo mnohem větší luxus než obvykle. Atmosféra divadla byla skvělá a když se v devět hodin otevřela opona, vystoupili na scénu Theseus s Hipolytou později vystřídáni Hermií, Lysandrem, Demetriem a Helenou. Roman�cký začátek hry brzy vystřídal kus komický, kdy se na scéně objevili řemeslníci. Ti z vás, kdo již Sen noci svatojánské viděli, si jistě vybaví Poříze, Klubka, Píšťalu, Fortele a mnohé další. Právě oni jsou �, kteří Došlo i na milostnou scénu... jenom svým pouhým příchodem na scénu donu�li i toho nejposlednějšího diváka v sále se smát. Jedna slečna v první řadě dokonce smíchy plakala. Mar�n Dědek a Tonda Chadima Celou hru také podtrhávalo pohádkové a magické prostředí lesa, ve kterém jsme mohli během představení potkat takové postavy jako byli elfové, Oberon, Puk nebo Titanie. Ani bez nich by Sen nebyl Snem. V jedenáct hodin se opona zavřela a po jejím znovuotevření se strhl potlesk. Na jeviště byly přivedeny i paní profesorka Horová a paní režisérka Bělská, které si svůj podíl potlesku za obrovský kus práce také zasloužily. Pokud máte chuť vidět své spolužáky herce v akci a zažít skvělé představení, neváhejte představení navš�vit. Již začátkem října se opět hraje. Petra Machová

Pelu a melu si co chci Co mě štve?...! Začněme �m, co mě štve osobně - a to je to�ž skutečnost, že mě něco štve. Myslím, že tato nuzná skutečnost však zajímá doopravdy pouze okruh menší než malý, a protože mi bylo zadáno psát pro okruh širší než širokoúhlý, nezbývá mi, než se na něj zaměřit. Myslím, že pokud se opros�me od svých osobních problémů, každý prostý a šprtskou nemocí nenarušený student odpoví, že ho štve škola. Jak této skutečnos� zabránit? Možná �m, že prostě a jednoduše do školy chodit nebudeme. Ale většina z nás se řadí do kategorie „posrálků“ a věčných stěžovatelů, kteří svoje muka a jejich následné šíření berou něco jako životní styl. Skutečnost, že nás něco štve, může být obohacující v tom smyslu, že se na ni můžeme zaměřit a následně ji pomlouvat, s ní smlouvat, na ni se vymlouvat, a tudíž se prostě nenudíme. Mým úkolem samozřejmě není moralizovat, i když to dělám více než ráda, avšak jednu radu si odpus�t nemohu. Když mě něco štve, vyhnu se tomu nejlépe �mto mým osvědčeným rčením: Být ne(na)štvaný a šťastný neznamená nic jiného, než přestat být naštvaný a nešťastný. Ať žije naivní op�mismus a šátek přes oči! Jsme přece mladí a mládí je jediné, co stojí za to, tak proč si ho kazit s�žnostmi! Užívejme štvanic, ale nepřiznejme, že nás něco štve, jme mladí, nemáme žádnou slabost, jsme nejlepší! Na stará kolena se přece dočkáme, tak vyčkejme, protože v důchodu vše, co nás štve a štvalo a bude štvát, máme možnost přetáhnout holí, vulgárně tomu nadávat nebo to „něco“ nechat podstoupit to nejhorší utrpení, a to to�ž nechat ho poslouchat naše moralizující žvásty. 2


Můžeme si smrdět přes hory a doly, společnost nás nechá vykupovat všechny slevy v Lidl… je toho prostě spousta, co na stará kolena dokážeme! Staří dobudou svět s�žnostmi! Postěžujeme si na celý svůj život a ještě budeme litováni! To se nám v mládí nemůže ani s pomocí celé naší božské krásy podařit! Proto nechme stěžování starým a my si užívejme toho pocitu, že nás prostě nic tak hrozného netrápí, protože my jsme prostě mladí!!! Paola Panizza

NEJLEPŠÍ KÁRA pro vás Jste chudý student? Nejste ekolog? Nemáte rád trmácení se z příměstských aglomerací vlakem či autobusem? V tom případě čtete správný článek. Jmenuji se Matěj Balcar a budu vaším poradcem při koupi vašeho prvního vozu (případně druhého, nebo tře�ho). Spotřeba automobilů vždy závisí na daném jedinci. Všechny vozy, o kterých zde budu psát, jsem měl tu čest testovat, takže veškeré informace budete mít z první ruky. Mé heslo zní „z ničeho vytěžit maximum”. Škoda Favorit: 1988 - 1996 Kára pro nenáročné na nejlevnější provoz. Československý hit, na jehož pla�ormě později vznikla Škoda Felicia. Mohu vás ujis�t, že jestli se na vás někdo s Felicií bude povyšovat, nemá na to nárok. Oba modely mají tendence ke korozi a oba mají shodnou motorizaci. Motor 1,3 z roku 1988 známý z Favoritu 136 je shodný s agregátem z Felicie z roku 2001. A světe div se, dokonce i s motorem ze škody 130 Rapid z roku 1968. Jedná se o stále stejný agregát, který jen postupem času prošel malou evolucí. Škoda Favorit je velmi spolehlivé auto. Jízdní vlastnos� jsou vzhledem k ceně a k době, ve kterých vznikalo, velmi nadprůměrné. Je ovšem pravda, že s ním nikde moc parády nenaděláte.

Volkswagen Golf II: 1983 - 1992 Velmi spolehlivé auto se špičkovými jízdními vlastnostmi. Některé motorizace, a �m nemyslím sportovní verze, dosahují bez problému hranice 200 Km/h. Auto vřele doporučuji mladým řidičům, kterým tolik nesejde na stylu, ale spíše na rados� z jízdy. Občasné problémy s korozí.

Audi 80: 1987 - 2000 Luxusní vůz střední třídy a předchůdce vozu Audi A4 patří ke špičkovým automobilům s takřka nulovou poruchovos� a spoustou levných náhradních dílu. Pozor bych si dal na dieselové verze, které v této době nedosahovaly takových kvalit jako benzínové. Doporučil bych i verze qua�ro (pohon všech čtyř kol, který zajišťuje vozu mimořádnou stabilitu) a všechny čtyřválcové benzinové motory. Šes�válcové mívají po�že se spotřebou oleje a paliva. Auto je plně odolné vůči rzi.


Nejlepší vůz do 10.000Kč: Tato cenová relace neslibuje příliš skvostné kousky, ba naopak. Každý si řekne, co za strašný pekáč to může za tyhle peníze být. Abych vás vyvedl z omylu, například takové současné BMW řady 3, které je bezkonkurenčně jedno z nejlepších a nejmodernějších vozů střední třídy, bude tuto částku stát za 17 let. Že to bude starý šmejd? Tak to vysvětlete všem mladým prosperujícím mladíkům a ženám, kteří jím právě jezdí a dělají s ním parádu. Přátelé, to, že auto takovéhle kvality má nějaké roky za sebou a vypadá poněkud zastarale, ho neřadí na odsunutou kolej. Mnozí by se divili, když třeba takové Audi 80 s motorem 1.8 a spotřebou 8 litrů na 100 kilometrů vypráská nejmodernější Škodu Fabii ve všech jízdních parametrech. A skutečnost? Fabii pořídíte za 200 000 korun a vůz, který je o poznání výkonnější, pres�žnější a luxusnější, pořídíte již od 10 000 korun s �m rozdílem, že má najeto přes 100 000 km a vypadá staře. Přičemž náhradní díly lze z vrakoviště velmi lehce pořídit, a to za minimální částku. Tímto jsem se vám jen snažil vysvětlit, že staré auto neznamená špatné auto a že i se starým pekáčem nakonec můžete udělat parádu, jen to chce vědět jak... Matěj Balcar 3

Téma čísla

Vaříme s...

...paní profesorkou Pavlištovou „Nejsem sice moc profi kuchařka, ale mohu dát k dobrému jeden recept původně z Kuby, kde žije moje kamarádka, ale s ohledem na českou kuchyni a chutě...“

Ryba z Havany Co budete potřebovat: • 1 menší ryba, popřípadě půlka větší ryby (kapr, š�ka, může být i větší pstruh, ale doba pečení je potom kratší) • 2 citrony a 2 pomeranče (nejlépe kubánské) • 3 cibule a několik stroužků česneku • olej, sůl, pepř • kubánská rýže ilustrační foto

Příprava: Do opepřené a nasolené ryby, kterou necháme vcelku, uděláme dlouhé zářezy od páteře ke straně a do zářezů vložíme nakrájenou cibuli a rozsekaný česnek. Vymačkáme citrony a pomeranče a jejich šťávou zalijeme rybu. Přidáme trochu oleje a horké vody (rybu stačí horkou vodou pouze podlít, pokud se ryba bude péci déle, je potřeba horkou vodu přidat) a vložíme do rozehřáté trouby (cca 180° C). Pstruha pečeme zhruba 20 minut (až mu zbělají oči), kapra pak 30 minut a více (závisí na velikos�). Jiné ryby pečeme podle velikos�. Důležité však je, aby nebyly vysušené. Recept lze použít i na jednotlivé rybí steaky, kusy – potom však neděláme zářezy. Rybu podáváme s kubánskou rýžý, kterou propláchneme, opečeme na trošce oleje, zalijeme horkou vodou a nakonec dodusíme v troubě. Guten Ape�t přeje Ivana Pavlištová! Karolína Kumpfová

Filmové recenze Krvavé pobřeží (Čína, 2009) Ačkoli nejsem úplně skalním fanouškem asijských filmů, odhodlala jsem se na jeden zaskočit do kina začátkem prázdnin. Jedná se o Red Cliff neboli Krvavé pobřeží. Kromě toho, že je to historický velkofilm, je to také dosud nejdražší čínský film, za kterým stojí režisér John Woo. Krvavé pobřeží se zdálo být u nás novinkou, ale ve skutečnos� byla jeho originální verze promítána v Číně již při olympijských hrách v Pekingu. K nám se dostal až v polovině června v poměrně dost osekané verzi. Původní verze měla dva díly, ze kterých vznikl jeden, který Čína oficiálně vypus�la do světa. Ráda bych vám řekla jména účinkujících herců, ale popravdě řečeno, žádná mi neutkvěla v pamě�. Tak alespoň dvě hlavní: Tony Leung a Takeshi Kanahira, kterého si můžete vybavit například z Klanu létajících dýk. Děj se odehrává okolo 3. st. n.l., kdy hlavní zloun generál Cao Cao chce napadnout dvě slabší království na jihu a zničit 4


je. Jediné štěs� je, že generál má ještě poměrně jednoduché jméno opro� ostatním postavám. A to je jeden z hlavních problémů Krvavého pobřeží. V přemíře naprosto nezapamatovatelných jmen se to�ž během pár minut naprosto ztra�te a téměř do konce filmu nevíte, o kom je to zrovna řeč. Ale zpátky k příběhu. Když se obě království dozvědí, že se k nim blíží hrozba jménem Cao Cao, spojí se, a to především díky vojenskému stratégovi Zhu-ge Liangovi. Zhu-ge Liang je jedna z hlavních postav a podle mě je to také jeden z prvních čínských meteorologů. Tato zajímavá postava to�ž skoro vždy ve filmu dokáže říct, jaké bude počasí, ve kterou chvíli se otočí vítr a kdy zaprší. Především díky této dovednos� mají menší království alespoň nějakou šanci. Další kladnou postavou je místokrál Zhou Yu, který má hlavně velící úlohu a mimojiné má i krásnou inteligentní ženu (jméno si nepamatuji), po které touží generál Cao Cao. Ve filmu se vlastně pořádně nedozvíte, jestli se Cao Cao vydal do boje výhradně kvůli ženě Zhou Yua, ale rozhodně to byl jeden z důvodů. Celý děj není nijak komplikovaný, a proto nejvíce času zabere vymýšlení strategie na nepřítele a závěrečná námořní bitva. Mezi�m je samozřejmě spousta momentů, kde se ze Zhu-ge Lianga a Zhou Yua stávají přátelé na život a na smrt. Já osobně si myslím, že je to velice povedený film (až na pár drobnos�) a musí se líbit především lidem, kteří mají rádi válečnou téma�ku. Celý film je doprovázen moc pěknou hudbou od Tara Iwashira (soundtrack mám už asi měsíc v iPodu) . Za sebe tedy mohu Krvavé pobřeží jen doporučit, přestože si ho už teď nemůžete vychutnat v kinech. Marie Pultarová

Milionář z chatrče (Velká Británie / USA, 2008) Lineárně se odvíjející kýčovitá bollywoodská lovestory s perfektně provedeným střihem, diagonální kompozicí, dese� nominacemi na Oscara (osmi proměněnými), čtyřmi Glóby, která rozdělila publikum do tří diváckých skupin. Ta první, jsou �, kteří měli tak málo času, že jej ještě neviděli. Druhá je o těch, které baví pohádky se štastným koncem a poslední budou �, jenž čekali od filmu aspoň minimum, které jim poskytlo Gran Torino. Film lze doporučit jako lepší film roku 2009. Oscar za střih a kameru mu právoplatně náleží. Bohužel pokulhává ocenění nejvyšší, a to i přes to, že se musí přihlížet k malému rozpočtu a k nerozehraným mladým hercům, kteří působí velmi přesvědčivě. Režisér Danny Boyle nás zavede do největší konurbace světa – mumbajských slumů. Kdesi mezi těmito chatrčemi se odehrává dětství hlavního hrdiny, jeho staršího bratra a životní lásky. Poté, když jim znenadání zabijí matku, se jejich životy semknou dohromady a pojmenují svoje společenství Tři mušketýři. Tohle vše potřebné a samozřejmě daleko více informací získáváme z flashbacků. Dynamické střihy mezi současnos� a chlapcovou minulos�, díky které zná odpovědi na otázky v soutěži Chcete být milionářem, nás příjemně vytrhnou z nudného koloběhu nyní – před – nyní – před... Propast nejen mezi vzděláním či kulturou Západu a Východu je zde chytře naznačena v otázkách, se kterými si úlisný moderátor sarkas�cky podává Jamala, který je „pouze“ roznašeč čajů v call-centru. Je zřejmé, že hned od začátku průměrně všímavému diváku dojde, kam poslední otázka za dvacet milionů rupií bude směřovat, což při nárocích kladených dnešním publikem na současnou kinematografii působí poněkud nešťastně. Pokud vám není jasné, jak primi�vní otázka (pro nás) to může být nebo hledáte vhodný film na vyplnění, již chladných podvečerů, je to ta pravá volba. Na večer si však zkuste najít něco vhodnějšího, mohlo by se stát, že vás nebude bavit si hrát na filmovou vědmu. Sára Poláková

Zde nikdy NEBUDE VAŠE INZERCE! Smůla...


5

Nejsou přezu� a stále unikají! Jak asi všichni dobře víme, do naší školní docházky patří nejen učení, ale jako první vždy přezouvání. I když je kontrola na naší škole přísná, přesto jsme v jeden den napočítali hned několik hříšníků. Vyfo�t se samozřejmě nenechali všichni, ale alespoň malá hrstka z nich si teď může sáhnout do svědomí a třeba se pro příště polepšit. Představujeme vám i unikátní fotografii jednoho nejmenovaného studenta, který si zahrával tak dlouho, dokud nevyfasoval krásné modré návleky.

Až příště vejdete do školní budovy, nezapomeňte odložit botky do skříně a nazout si třeba teplé papuče. V opačném případě si vymyslete nějakou dobrou výmluvu. :-) Aneta Heroutová, Mar�na Nádvorníková

Téma čísla

Studentské referendum Sonda do školní kuchyně aneb co nám vadí na obědech?

Do naší školy pronikla reportérka z Českého ins�tutu pro stravování ve středních školách (ČISSŠ), aby vyslídila všechny možné informace o obědech z naší školní jídelny. Ještě před�m, než se vydala do zapadlých dveří vedoucích k místnos� plné čtyřmístných stolků s umělohmotnými ubrusy, se snažila zjis�t nějaké informace od samotných strávníků, samozřejmě v přestrojení za jednu ze studentek, aby se vedení školy o ničem nedozvědělo… Její anketa měla pět jednoduchých otázek týkajících se spokojenos� se školním stravováním. Na otázky odpovídalo celkem 30 studentů ze všech ročníků. Výsledky jsou následující: Stravujete se ve školní jídelně? 70% dotázaných odpovědělo kladně, tedy, že se ve školní jídelně stravují. Zbylých 30% odpovědělo, že se pravidelně stravují jinde. 6


Jste se školními obědy spokojeni? (otázka pouze pro ty, co se v jídelně stravují) Ze všech dotázaných strávníků jich s obědy bylo více či méně spokojeno 71,43%. Naopak 28,57% s úrovní školních obědů rozhodně spokojeno není. Proč se ve školní jídelně nestravujete? (odpovídali pouze �, co se pravidelně v jídelně nestravují) 22,22% respondentů tvdilo, že jim tam prostě nechutná, celých 11,11% procent se to dokonce bojí vyzkoušet. Ale většina uvedla jako důvod to, že už mají oběd zajištěný jinak – 66,67%. Je něco, co vám na školních obědech vadí? (odpovídali všichni) Chuť připravovaného jídla vadí 23,33% studentů. Jen 6,67% odpovídajících si stěžuje na vzhled jídla. Jako největší problém považuje celých 33,33% nerozmanitost. Zbytek, tedy 36,67%, je nespokojený s nečím jiným. Například s �m, že objednávání obědů je možné pouze přes internet. Student si tak musí objednávat obědy dlouho dopředu a jen těžko si ve škole zkontroluje, zda ho má na daný den objednaný. Velmi často zde také padala kri�ka na nepříjemnou obsluhující kuchařku (všichni víme, o koho se jedná), malé porce, malé tácy nebo málo časté dezerty a saláty. Některým také vadí, že se do jídel používají den staré zbytky. ilustrační foto

Přijde Vám výběr jídla dostačující? (odpovídali všichni) Skoro dvěma tře�nám tázaných přijde výběr jídla nedostačující. Těmto 63,33% studentům vadí, že není každý den na výběr ze dvou jídel, a pokud ano, tak je to často stejné jídlo s jinou přílohou nebo jinak zpracované. Stává se, že vegetarián si občas prostě nevybere ze dvou vepřových jídel. Jedenáct lidí, což činí 36,67%, je s výběrem jídla spokojeno. Přestrojená reportérka vyhodno�la situaci a rozhodla se školní jídelnu radši ani nenavš�vit (podle neoficiálních zdrojů se bála výše zmiňované kuchařky). Své závěry ale zapsala do zprávy, která byla k 1. 10. 2009 zveřejněna na internetových stránkách ins�tuce www.cisss.cz:

„ Potěšilo mě, že se školními obědy je spokojeno více než 70% studentů, kteří se zde stravují. V dnešní době je mládež velmi vybíravá, a proto není takto velké procento obvyklé. Samozřejmě, že jídelna má i své „mouchy“, ale pokud je porovnáme s cenou a možnostmi průměrné velkokuchyně, je na tom tato jídelna ještě dobře. Žádná otrava jídlem ze školní jídelny gymnázia Přípotoční nebyla prokázána …“ Trisha Takanawa

Přeč� to! Dospělý člověk by se o sebe měl umět postarat… Ano, tuhle větu jsem od své matky slýchávala velmi často. Nenápadně se mě touto, u nás doma již zlidovělou frází, snažila přimět k tomu, abych si stoupla k plotně a pokusila se vytvořit něco, co by bylo možné dále konzumovat. A já nejsem nepřístupná novým myšlenkám, tudíž jsem se tomuto, zprvu zajímavému nápadu, nebránila. První problém nastává již při výběru pokrmu, který bude mít tu čest a stane se předmětem mého pokusu. Většina kuchařských knih zřejmě počítá s �m, že každá kuchařka má zákonitě za domem zahrádku plnou zeleniny, bylinek a čerstvého ovoce všeho druhu. Já mám za domem z jedné strany frekventovanou silnici a z druhé dětské hřiště. Na dětském hřiš� se dá nalézt zlomená lopa�čka, zapomenuté sítko či dítě, ale garantuji vám, že se tam nedá nalézt ani baklažán, ani saturejka a ani svazeček čerstvé bazalky. Bohužel právě těchto potravin se ony odborné knihy často velmi dožadují. Naskýtá se mi samozřejmě možnost dojít NÁLOŽ • ŘÍJEN 2009

7

zmíněné potraviny koupit, ale nač si situaci takto ulehčovat, že? Najdu si tedy pokrm, na jehož přípravu mi vystačí suroviny, které máme v kuchyni. Kuřecí plátky se sýrem a rýží by mohly stačit. V bláhovém domnění, že délka receptu je přímo úměrná jeho ob�žnos�, se dávám vesele do příprav. První problém nastává, když v receptu narážím na větu: Plátek masa osolte špetkou soli po obou stranách… Co asi autor myslí slovem špetka? Selský rozum mi říká, že je to množství soli, které se vejde mezi palec a ukazováček. Dávám tam tedy toto množství a přemýšlím nad �m, jak by asi chutnalo stejné jídlo od mého 100 kilového strýce, který má ruce jako lopaty… Velmi chytře si spočítám, že pokud dám rýži vařit hned, bude hotová akorát, až dosmažím maso. Dávám ji tedy do vroucí vody a přidávám sůl (špetku). Natahuji si minutku a dávám se do smažení masa. Z počátku jsem op�mistou. Mám sice menší problém se stanovením výšky středního plamene, protože v knize není tento pojem nijak definován, ale myslím, že improvizuji slušně. Až do okamžiku, kdy zjišťuji, že maso nelze od pánve za žádnou cenu oddělit. Nevím jak vás, ale mě v podobné chvíli chytá velmi soutěživý duch. Zapírám se koleny o sporák a vší silou vrazím vařečku pod masu a zapáčím. Následující sled událos� jistě zná ten, který se už o podobné oddělení někdy pokoušel a jeho pokus vyšel. Maso vylétá ohromnou rychlos�, jež nejsem ani se svou výbornou znalos� fyzikálních zákonů schopná spočítat, nahoru do výšky, kde udělá mastný flek na čerstvě vymalovaném stropě a poté s přesnos� střelkyně Kateřiny Emmons dopadá do hrnce s vroucí vodou a rýží (a špetkou soli samozřejmě). Normální člověk by možná po takovémto nezdaru hodil flintu do žita. Ne však já. Hbitě listuji v kuchařce a hledám pokrm typu: Hoďte vše do jednoho hrnce. Bohužel nic takového kuchařka nenabízí a ani slibné názvy jako „Hrnec plný překvapení“ či „Babiččin kotlík“, se ve složení neshodují s obsahem mého hrnce. Dobrá, dobrá. Najednou se ve mně rodí umělec. Prohledávám mrazák a házím do hrnce mraženou zeleninu v bláhovém domnění, že uvařím rizoto. Zjišťuji ale, že objem vody se za dobu mé nepřítomnos� nějak podezřele zmenšil. Nemusím vám snad ani popisovat, jak můj pokus dopadl… Ještě večer jsem loupala ze stěn hrnce přivařenou zeleninu a rýži a aroma, které vzniklo spojením spáleného masa a výše zmíněných ingrediencí, zůstane v mé mysli napořád. V současnos� již samozřejmě vím, že učení dělá mistra a tak i já se ve svých kulinářských schopnostech zlepšuji den za dnem. Můj velký op�mismus je ale ten tam. Radši než riskovat popáleniny tře�ho stupně, riskuji radši zdraví své peněženky a párkrát do měsíce ji oberu o nějakou tu korunu za pizzu až do domu. Je to mnohem bezpečnější, člověk si pochutná a určitě je to zdraví prospěšnější než připálené maso se zeleninou o tvrdos� žuly. A dospělý člověk by se o sebe měl umět postarat… Jana Cincibusová

Mladé profesorky pod palbou! Jsou mladé, krásné a inteligentní. Nejeden mladík za nimi otočí svůj krk. Nejeden mladík se je však bojí oslovit, zjis�t si, jaké jsou pod povrchem, proč dělají to, co dělají, a zda by u nich případně měli šanci. Chlapci, mladíci i profesoři, nezoufejte. To že se jich bojíte zeptat, vás nepřipraví o informace z jejich soukromí. Máte tu to�ž nás a my jsme pro vás schopni získat všechny cenné informace. Při našem interview jsme stáli na chodbě ve 3. patře. Ačkoliv jsme byli stále někým pozorování, paní profesorka Hanka Máková zachovala klid a po celou dobu s námi diskutovala na velmi vysoké úrovni. Byla velmi příjemná a šarmantní. Bojíte se toho, co teď přijde? Ano. (zamyšleně) Ujišťujeme vás, že není čeho se bát. Když nebudete ch�t odpovídat, nemusíte. Takže další otázka. Líbí se vám na této škole? 8

Ano. A co vás přivedlo zrovna na tuhle školu? Nikde jinde mě nechtěli. (smích) Co si myslíte o vztahu profesor versus student? NÁLOŽ • ŘÍJEN 2009

Versus? Vy to pokládáte jako versus? Tak spíše profesor a student? No, to už je lepší. Myslím si, že je to hezký, ale stále je co zlepšovat. Co vás vedlo k tomu stát se profesorkou? Ideály. Ideály? Čekala jste od toho něco? Čekala jsem od toho, že se něco nového naučím. Splnilo se to? Ano, téměř každý den se něčemu novému naučím. Jaký vztah máte k mužům a jaký by podle vás měl být váš ideální partner? Tak, ideál neexistuje, to zaprvé. Zadruhé vztah k mužům mám velmi kladný a zatře� od muže očekávám, aby byl inteligentní, v�pný a charakterní.

Aha. Teď jestli dovolíte, rád bych pokračoval v tomto směru. Kdy jste prožila svou první lásku? Jak to myslíte? (smích) Jako kdy jsem se poprvé zamilovala? Tak asi v 17. Jaký typ mužů preferujete? Máte ráda metrosexuály nebo spíše tradiční muže? Tím nemyslíme nějaké opilce, kteří o sebe nedbají. Příklady za všechny: metrosexuál = Daniel Craig, David Backham, übersexuál = Hugh Jackman, Pierce Brosnan... Tak já mám rozhodně radši normální chlapy. Takže ne metrosexuály. A teď na závěr. Už jste našla toho pravého? Chtěla byste případně dě�? Já už mám dě� a jestli jsem našla toho pravého, to čas teprve ukáže. Děkujeme mnohokrát. Někdy se zase stavíme... Matěj Balcar, Jiří Popelka

Téma čísla

Jdem na jedno Sonda do pražských restaurací, hospod a pohos�nství

Restuaruca U Pštrosa Jednoho krásného odpoledne, kdy jsem byl naprosto vysílen po náročném a namáhavém školním dni, jsme se se spolužákem rozhodli zlepšit si náladu a doplnit teku�ny v některé z blízkých restaurací. Nakonec jsme zavítali do restaurace U Pštrosa. Je to pár metrů od našeho ústavu v Moskevské ulici (kus od zastávky Vršovické náměs�). Na první pohled nás upoutalo venkovní posezení, které ovšem bylo obsazené, což svědčí o kvalitě podniku. Vešli jsme tedy dovnitř, kde nás uvítala sympa�cká obsluha. Co bylo ovšem ale ještě příjemnější, byl poznatek, že se tu Jiří Lábus u pštrosa... točí jak Pilsner Urquell, tak Gambrinus a též i Rohatej, jak někteří nazývají Velkopopovické pivo. Při pohledu na jídelní lístek jsme zpozorovali nabídku jídel, ve které hlavní roly hrála zvěřina v mnoha podobách. Při pobytu v tomto zařízení jsme čekali, že uvidíme někoho známého, jako je například Jiří Lábus, který tento podnik navštěvuje. Avšak za dobu našeho pobytu se tam neukázal. Jen se u našeho stolu ukazoval často vrchní s novými kousky. Osvěžení chmelovým mokem je zde opravdu příjemné, neboť pivo je ve svém originálním půlitru a krásně kroužkuje. Celková atmosféra v tomto podniku působila příjemným dojmem, a proto jsem názoru, že toto zde nebyla má poslední návštěva. Vřele mohu tento podnik všem doporučit. Jiří Mangl NÁLOŽ • ŘÍJEN 2009

9

FOTOROMÁN

Pamela s Filipem spolu chodili už dlouho. Linda, která s Pamelou seděla a dávala jí opsat všechny písemky, ale po Filipovi tajně toužila. S příchodem nového spolužáka Daniela se ale ukázalo, že to Pamela s Filipem nemyslí tak vážně...

Pamela byla ten typ holky, která musí za každou cenu dostat každého. Ihned tedy použila veškeré své zbraně, aby Daniela dostala - Filip, neFilip. Který kluk by si takovou péči nenechal líbit, že? Daniel tedy nebyl vůbec pro�...

10


Mezi�m, co se Pamela líbá s Danielem na chodbě, se Lidna trochu tvrdohlavě a marně snaží zabránit Filipovi, aby šel ven. Pak už věci naberou rychlý spád...

Nakonec vše dopadne tak, že Filip se s Pamelou rozejde a Linda situace chytře využije. Utěšuje ho na chodbě a v tu chvíli oba poznají, že k sobě mají blízko. Daniel na situaci rychle zapomene, protože jen co vejde znovu do třídy, už je v obležení všech dívek. A Pamela? Sami víte, jak to s takovými končí...

Karolína Kumpfová a 4.C NÁLOŽ • ŘÍJEN 2009

11

V této rubrice bych vám ráda předvedla vzorek studentů naší školy, (které se mi povedlo „ulovit“) na kterých můžete vidět, jak krásně se mladí gymnazis� dnes oblékají. Samozřejmě kladné hodnocení je nezávislé, vůbec to nesouvisí s �m, že všichni hodnocení jsou moji spolužáci.:) Každopádně vítám i každého dalšího dobrovolníka, který by chtěl předvést jak mu to sluší!

Nikol je oblečená jednoduše, ale velmi hezky. Klasické tričko a džíny se hodí na každodenní ru�nu ve škole a jsou také pohodlné. Nikol ale přidala i elegantní boty na podpatku, které model posunují na vyšší úroveň. Boty si samozřejmě obula pouze na focení. Bravo! *****

Aničce to velmi sluší, pro dnešek se do školy oblékla velmi elegantně. Černé kalhoty vkusně zkombinovala s košilí ve stále módní světle fialkové barvě a vše dovršila ves�čkou. Aničce tento styl opravdu sedí a klidně by v tomto ou�itu mohla vyrazit i na jednání do banky. Jen tak dál, Ani! *****

No né, další elegán! Levan se také oblékl velmi hezky. Levan si pro dnešek zvolil tmavě modré džíny které doplnil tmavou proužkovanou košili, zastrčenou do kalhot. A zvláště zajímavé boty v neotřelé barvě celý model výrazně doplňují! Je dobře, že má Levan takovou odvahu… (bez hodnocení) P.S. Holky, pokud na byste na něj chtěli číslo, stavte se v redakci... :)

Mar�na Nádvorníková 12


Zábava jméno Churchilla Homérův epos an�cký filosof anglicky ještěrka německy král řecký bůh války první československý prezident francouzsky sedm egyptské písmo aroma�cké uhlovodíky hlavní město Egypta autor Ky�ce věda o společnos� pro�klad španělsky dveře anglicky savec divadelní hra nauka o dědičnos�

7

9

2

3

1

2

4

5

4

7

3

1

6

2

8

5

9

4

6 9

2 1

7

3

6 8

8

3

1

8 6

4

2

5

6

5

7 2

3

7 7

1

5

5 9

NÁLOŽ • ŘÍJEN 2009 REDAKCE: Matěj Balcar, Jana Cincibusová, Aneta Heroutová, Anna Kulhánková, Karolína Kumpfová, Petra Machová, Jiří Mangl, Mar�na Nádvorníková, Paola Panizza, Sára Poláková, Jiří Popelka, Marie Pultarová, Mar�n Šrámek, Trisha Takanawa EDITOR: Jana Krejčová GRAFIKA a SAZBA: Jiří Popelka Vydává Seminář z publicis�ky Gymnázia v Přípotoční ulici 1337, Praha 10. Říjnové číslo vyšlo 11. 10. 2009. Vaše návrhy a dotazy pište na e-mailovou adresu [email protected].


13

Úvodník. Mar n Šrámek NÁLOŽ ŘÍJEN

Recommend Documents