Úvodní slovo: Proměň špatná léta na léta posvátná Vyjádření k případu Petra Jaška vězněného v Súdánu Zprávy ze světa

4 / 2016 Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat utrpení. – Židům 13,3

Úvodní slovo: Proměň špatná léta na léta posvátná Vyjádření k případu Petra Jaška vězněného v Súdánu Zprávy ze světa

N a k l a d a t e l s t v í STE­ F A­ N O S n a b í z í :

Elektronická kniha zdarma Pokud si chcete nezávazně vyzkoušet elektronické knihy z nakladatelství Stefanos, navštivte internetovou adresu www.hlas-mucedniku.cz/akce Naleznete zde formulář, prostřednictvím kterého si můžete nechat zaslat odkaz ke stažení plné verze e-knihy Vítězná víra od Ri­charda Wurmbranda. V příbězích, anekdotách a vnímavých pohledech předkládá autor víru, která ho podpírala během pobytu ve vězení. Kniha přivádí čtenáře občerstvujícím a inspirujícím způ­sobem od tématu utrpení k tichým a pokojným vodám křesťanské víry a svědectví. Tištěná verze knihy vyšla v roce 1998. E-kniha je k dispozici ve formátech KF8+Mobi (pro čtečky Amazon Kindle) a EPUB (pro mobilní telefony, tablety a specializované čtečky e-knih jiných výrobců).

Richard Wurmbrand

Sám s Bohem

„Snažil jsem se do těchto kázání vtělit své nejhlubší myšlenky, myšlenky téměř umírajícího člověka. A pokud kážu, činím tak výhradně proto, že kázání je nějak obsaženo v mé přirozenosti, podobně jako když slavíci zpívají…“ Farář Richard Wurmbrand (1909–2001) byl čtrnáct let vězněn v Rumunsku komunistickým režimem, z toho téměř tři roky strávil v podzemní samotce. Právě zde sestavoval kázání, která následně předkládal svému neviditelnému společenství. Jednotlivá kázání se také snažil uchovávat v paměti a proto si je znovu a znovu opakoval, někdy i ve zveršované podobě. Tyto v češtině dosud nepublikované úvahy jsou ovocem mimořádných okolností, nesmírného strádání a utrpení, kterým autor ve vězení procházel. Je v nich obsažen zvláštní, niterný a výsostně osobitý přístup k biblickému poselství, který může být i pro nás inspirací při kladení otázek a hledání odpovědí o Božích cestách a soudech. Autor narozený v Rumunsku v židovské rodině se v roce 1967 dostal na Západ, kde se stal „hlasem“ pronásledovaných křesťanů z východního bloku. V češtině vyšly i jeho další knihy: V Božím podzemí, Vítězná víra, Kristus na židovské cestě, Od utrpení k triumfu a Vězeňské zdi kdyby promluvily. Nakladatelství Stefanos, vázaná, 12×18 cm, 152 stran, doporučená cena 235 Kč (e‑kniha 74 Kč). Knihy z nakladatelství STEFANOS si můžete objednat na naší adrese, uvedené na zadní straně obálky, případně na internetu (www.hlas-mucedniku.cz/knihy). Poštovné ani balné není účtováno. Na uvedené internetové adrese naleznete také ukázky z knih.

Hlas muèedníkù 4 / 2016

Petr Jašek pracoval pro americký Hlas mučedníků při různých příležitostech v několika afrických zemích a obstarával například lékařskou pomoc zraněným křesťanům, kteří se v Nigérii stali obětí útoků skupiny Boko Haram.

richard Wurmbrand napsal

Proměň špatná léta na léta posvátná „Herodes… dal pobít v Betlémě i v celém jeho okolí všechny chlapce…“ (Matouš 2,16)

Drazí bratři a sestry, Příběhy mučedníků nejsou ani nové ani staré. Jsou nadčasové. Proto nikdy nepřestanou křesťany inspirovat. V roce 1989 odešla australská evangelistka Jackie Hemilová na Filipíny, aby v tamních věznicích šířila evangelium. Když tam se svým týmem pobývala, komunističtí vězni spolu s ostatními přemohli dozorce, odebrali jim zbraně a munici a uprchli z vězení. Vzbouřenci vzali Jackie a její tým jako rukojmí. Jackie byla ještě s jednou další dívkou opakovaně znásilňována. V následném boji mezi dozorci a povstalci byla ona i další členové jejího týmu zabiti, když se společně modlili za obě bojující strany. Ti, kteří přežili, vydávali výjimečné svědectví o duchovní lásce. Dokonce i ve chvíli, kdy ji únosci znásilňovali, modlila se za ně Jackie k Bohu. I já znám osobně věřící, kteří se během mučení – nikoli před ním nebo po něm – modlili za své trýznitele. Jackie je snad ještě předčila. Je jen málo takových, co dokážou sdílet bolest ostatních, jako by byla jejich vlastní – právě tak jako Ježíš, který je skutečně žíznivý a hladový, když žízní a hladoví ostatní (Matouš, 25. kap.) – a kteří si dokážou představit, co Jackie prožívala ve svém srdci. Zatímco snášela bolest fyzického násilí a muka sexuálního zneužívání, dokázala cítit lásku ke svým trýznitelům. Jackie měla již dříve vidění svého budoucího mučednictví, kterým měla se svými přáteli projít.

V lásce zajít až do krajnosti Proč tam ale vlastně šla? Po její smrti byla ona i její denominace kritizována známými osobnostmi evangelikálního hnutí, že se pustili do tak nebezpečného podniku. Tato kritika byla uvážlivá a rozumná, zatímco Jackie zašla kvůli lásce ke Kristu do krajnosti. Dobře věděla, co by se jí mohlo přihodit v doupěti rozzuřených komunistů a uvězněných kriminálníků. Normou pro křesťanství by měla být krajní řešení. Každý den můžeme v televizních zprávách vidět, jak se hřích stal nadmíru hříšným. Lze jej porazit pouze nadměrnou láskou, nadějí, radostí a sebeobětováním. 

Bůh nám nedává sám sebe pouze v nějaké omezené míře, ale je naší přehojnou odměnou (Genesis 17,6); činí nás neobyčejně plodnými (Genesis 17,6); je plný slitování (Exodus 34,6); a také udělal zdánlivě tu nejnerozumnější věc, když poslal svého Syna, aby za nás zemřel.

Nejzazší končiny nebe Kdyby Jackie a její sku- Jackie Hemillová (úplně vlevo) při evangelizaci ve filipínpina konzultovali svou ském vězení. výpravu s jinými, všichni misijní ředitelé by jim řekli: „Naší politikou je stahovat z nebezpečných míst všechny misionáře.“ Před dvěma tisíci lety nebyl Izrael dobrým místem k seslání Spasitele. Bylo by moudřejší počkat a vyslat ho do moderní demokratické země, kde by nemohl být ukřižován. Avšak Bůh není ani důmyslným teologem ani opatrným biskupem. Dal svému Synu vytrpět to nejhorší, aby ty nejhorší uvedl na věčnosti na nejlepší místo. Ti, kteří jsou jako Jackie, sdílejí tuto lásku a s radostí dávají své životy, i když musejí strpět nejhorší druh potupy či smrti. Jistě nejsme všichni povoláni k tak výjimečné oběti, ale podobné příklady nás inspirují a pomáhají nám přinášet naše malé oběti pro svatou věc. Jednoho dne budou andělé shromažďovat všechny Boží vyvolené, některé z nejvzdálenějších končin země (misionáře a jejich stádečka z divokých kmenů v džungli) až k nejzazším končinám nebe (Marek 13,27). Tato Ježíšova slova mohou být narážkou na to, že někteří, kteří dosáhnou nebe, se nespokojí jen s tím, že tam jsou. Vědí, že existuje něco lepšího: nebesa nebes (2. Královská 2,6). To jsou „extrémisté“, kteří jdou až k vrcholům nebes – nikdo nezná cenu takové námahy – aby tam hledali místo, kde by mohli Bohu ještě lépe sloužit. Lidi jako je Jackie musíme chovat v náležité úctě a pamatovat na ně, když se rozhodujeme v situacích vlastního života: nesmíme se spokojit s ničím menším než s dosahováním nebeských duchovních výšin.

Čínští hrdinové víry V čínských domácích církvích již teologie nehraje téměř žádnou roli. Nikdo o ní takřka nic neví, a to dokonce ani pastoři, kteří jsou většinou nevzdělaní a velmi mladí. Kristovo vyučování lásky je v těchto společenstvích názorně ilustrováno příběhy o sebezapření vyznavačů a mučedníků. Zde je jeden z příběhů, který je v této souvislosti často zmiňován: 

Rev. Fang­‑Cheng se ocitl ve vězení. Byl mučen, ale své bratry nezradil. Jednoho dne byl znovu přiveden před vyšetřujícího důstojníka. V koutku místnosti uviděl hromadu hadrů a slyšel chrastění řetězů. Když se podíval pozorněji, poznal, že tam leží jeho spoutaná matka. Od doby, kdy se viděli naposledy, jí úplně zbělaly vlasy V obličeji byla popelavě bledá. Pochopil, že i ona má za sebou děsivá utrpení. Komunistický vyšetřovatel se zeptal Chenga: „Slyšel jsem, že vy křesťané máte deset přikázání, která vám prý vydal Bůh, a máte je usilovně zachovávat. Rád bych se s nimi seznámil. Byl byste tak laskavý a vyjmenoval mi je?“ I když byl Cheng v hrozném duševním sevření, chtěl využít příležitosti a obeznámit Maova učedníka s Božím zákonem. Začal vyjmenovávat Boží přikázání, až došel k „cti otce svého i matku svou“. V tomto okamžiku byl přerušen. Komunista mu řekl: „Chengu, přeji si vám dát příležitost, jak uctít svoji matku. Zde leží trpící a v okovech. Řekněte nám, co víte o svých spoluvěřících a já vám slibuji, že ještě dnes večer budete vy i se svou matkou na svobodě. Budete se o ni moci starat a tak jí náležitě prokazovat úctu. Dokažte mi nyní, že skutečně věříte v Boha a přejete si zachovávat jeho přikázání.“ Nebylo to snadné rozhodování. Cheng se obrátil k matce a řekl: „Mami, co mám udělat?“ Matka odpověděla: „Od malička jsem tě učila lásce ke Kristu a jeho svaté církvi. Nemysli na má utrpení. Usiluj zůstat věrný svému Spasiteli a jeho nejmenším bratřím. Pokud zradíš, nebudeš již více mým synem.“ Bylo to naposled, co Cheng svou matku viděl. S největší pravděpodobností zemřela následkem krutého mučení. Žijeme v odlišných prostředích a není příliš pravděpodobné, že bychom v nejbližší době byli kvůli víře uvězněni a prošli podobnou zkouškou. Můžeme však prokázat tutéž kvalitu odvahy a víry i v naší osobní situaci. Můžeme pamatovat na ty, kteří jsou v okovech, jako bychom trpěli ve vězení s nimi (Židům 13,3). Nikdy nezapomeňte na to „jako kdyby“. Musíme dělat něco víc, než si jen křesťany v poutech připomínat, a sami žít v pohodlí.

Herodova vláda nikdy neskončila Herodes odsoudil k smrti všechny nedávno narozené chlapce v Betlémě, z té doby však známe Herodů několik. Byli celkem čtyři: Herodes Veliký, který zabil nemluvňátka; Herodes Antipas, vládnoucí v době Ježíšovy smrti; Herodes Agrippa I., který nechal usmrtit apoštola Jakuba (Skutky 12); a Herodes Agrippa II., před kterým se hájil apoštol Pavel (Skutky 26). Žijeme v temném světě. Z hmoty našeho vesmíru vidíme přibližně 10 %, zbylých 90 % již nemůžeme spatřit dalekohledy a zůstává tak pro nás v temnotě. Na existenci této části usuzujeme pouze z účinků její gravitační síly. Zlý čas Ježíšova narození byl nazýván „časy Heroda“ (Lukáš 1,5). Avšak věřící historické označení změnili. Nyní je letopočet počítán od Kristova 

narození a nazýván „křesťanskou érou“. Nechť má Ježíš i z tohoto důvodu zcela zásadní místo v našich životech.

Herodové vraždí i nadále V Kambodži vyvraždil Pol Potův komunistický režim nejméně milion nevinných obyvatel (z celkového počtu pěti milionů), včetně téměř všech křesťanů. Poté zemi okupovali Vietnamci. Když se stáhli, ustanovila OSN koalici komunistů a antikomunistů. Stará politika tak opět dostala příležitost: hledat s komunismem dohodu namísto jeho zničení, v naději, že tato divoká šelma může být zkrocena. Následně kambodžští komunisté dohodu porušili a začali opět vraždit. V Peru lidé žili ve velmi krátké iluzi, že zatčením Guzmana, vůdce teroristické skupiny „Světlá stezka“, vezme tato organizace za své. Ale bylo tomu jako v Izraeli, jeden Herodes vystřídal druhého. Teroristé si zvolili nového vůdce, tentokrát to byla žena, a pokračovali dál v zabíjení. Herodias byla stejně špatná jako Herodes. V bývalém SSSR zabíjeli Ázerbajdžánci Arménce, Gruzínci zabíjeli Abcházce a Osety a naopak. Avšak jakoby pouhé zabíjení samo nestačilo. V některých případech násilníci uřezali malým dětem uši a jazyk. Herodovská dynastie vládne dál. Jsou však i malí Herodové: krutí životní partneři, rodiče nebo děti. V USA je podle statistik 50 % manželek a 25 % starých rodičů fyzicky týráno a další jsou verbálně či ekonomicky zneužíváni.

Následování příkladů svatých Můžeme přijmout sílu dokonce i pro ty nejobtížnější chvíle, budeme­‑li se držet příkladu našich hrdinných předchůdců. Ti nepatří jen minulosti. Obklopují nás jako oblak (Židům 12,1) a povzbuzují nás. Za římského císaře Decia (4. století) byl mladý křesťan jménem Vincent mučením nucen, aby zapřel Krista. Decius mu hrozil: „Zemřeš v hrozných bolestech.“ Vincent s nebeským úsměvem odpověděl: „Není čestnější smrti nad smrt mučednickou. Vidím nebe a tvé modly se mi hnusí.“ Za tato slova jej mučili ještě ukrutněji, avšak Vincent prohlásil: „Císaři, děláš chybu. Zničíš jen mé tělo, které musí stejně zahynout. Ve mně však žije jiný člověk, nad kterým nemáš žádnou moc. Toho mučit nedokážeš.“ Nakonec jej nahého hodili do podzemní kobky, jejíž podlaha byla pokrytá skleněnými střepy. Vojáci, kteří jej pozorovali, později uvedli, že na zemi ležel, jako by spočíval na lůžku z květin. Zemřel s rozzářeným obličejem, jako kdyby viděl svaté, kteří jej přišli odvést do nebe.

Užívej svaté představivosti Vzácný dar Ducha je svatá představivost. Je zmíněna v hebrejském textu proroka Abakuka 1,1. Naše misie začala svoji práci právě na základě takové představivosti. Britský pastor Stuart Harris (pozdější ředitel Evropské křesťanské misie) toužil přinést Boží slovo na celý evropský kontinent. 

Železná opona sice mnoha takovým lidem překážela, nikoli však jejich představivosti. Sen o tom, že by misijní práce mohla být konána i v komunistických zemích přivedla bratra Harrise do Rumunska. Zde se setkal se mnou právě v době, kdy jsem byl po čtrnácti letech v žaláři propuštěn na svobodu. I já jsem ve vězení snil ve své fantazii o celosvětové misii utlačovanému lidu i samotným utlačovatelům. Svatá vidění jsou realistická. Dnes tato misie existuje. Boží i vaše podpora vypůsobily její vznik. Nyní sním ještě o další věci, která se může zdát stejně šílená jako ona představa, podle které jsem psal ve vězení básně o šíření Božího slova v zemích, kde je to zakázáno. Doporučuji všem, aby používali svatou představivost. Žádejte ve svých představách to nejvyšší pro ty, které milujete, pro svou církev, svou zemi, pro sebe. Můžete být příjemně překvapeni, jako jsem byl já. V přítomnosti jsou budoucí věci jen fantazií. Je mi přes osmdesát. Naše organizace má stěží prostředky na svou běžnou činnost. Zasvětím se však Bohu a své fantazii, vyvěrající z toužícího srdce. I v dalších letech můžeme vykonat pro Boha velké věci. A pokud ne, můžeme o tom alespoň snít. Kdekoli je realita pustá, může ji svatá představivost zkrášlit. A jednoho dne se právě ta fantazie stane realitou. „Časy Herodovy“ se mohou stát „časy Ježíše Krista“. V Kristu Váš

[Richard Wurmbrand (1909–2001) – rumunský luterský farář, který byl pro svou víru vězněn 14 let v komunistickém žaláři. Po odchodu na Západ založil s manželkou Sabinou v roce 1967 mezinárodní misijní organizaci, jejímž cílem je pomáhat pronásledovaným křesťanům. Tento článek byl původně publikován v americké verzi zpravodaje Hlasu mučedníků v lednu 1993.]

Proná sledovaná círke v dnes

Zpráva z České pobočky Hlasu mučedníků Vyjádření k případu Petra Jaška vězněného v Súdánu Dne 10. prosince minulého roku byl na Chartúmském mezinárodním letišti zatčen krátce před plánovaným odletem ze země dlouholetý pracovník naší organizace Petr Jašek, který do Súdánu přicestoval, aby se setkal s několika křesťanskými představiteli a předal jim finanční dar. Až o týden později po Petrově zatčení na letišti se jeho rodina oficiálně dozvěděla, co se stalo. Do té doby byl nezvěstný a zůstávala ve hře stále ta nejhorší možnost – že byl zabit nebo unesen. V následujících týdnech a měsících probíhala diplomatická jednání, která byla ze súdánské strany přerušována celými týdny mlčení a ignoro

váním úsilí českých diplomatů, kteří v celé věci projevovali zájem, přesahující někdy rámec jejich profesní povinnosti. Po tuto dobu existovala dohoda všech zainteresovaných stran, že se podrobnosti případu nebudou nikterak zveřejňovat. Vycházelo se z několika předchozích podobných případů, kdy se poměrně rychle podařilo tichou diplomatickou cestou vyjednat propuštění. Co se v těchto dlouhých týdnech a měsících dělo s Petrem Jaškem jsme se mohli jen domnívat a doufat, že súdánská tajná policie musí brát ohledy na to, že jde o cizího státního příslušníka, navíc ze země, která má se Súdánem rámcově dobré a rozvíjející se vztahy. Po několika týdnech vazby došlo také již k prvním návštěvám českých diplomatů v súdánském vězení a krátkým rozhovorům s Petrem, zpočátku ovšem jen za přítomnosti vyšetřovatelů. Díky spolupráci se zástupci švýcarského zastupitelského úřadu v Chartúmu mu byly následně dopraveny nějaké léky a vitaminové preparáty. Všechny další podrobnosti o podmínkách jeho vězení ale zůstávaly nejasné a přicházející zprávy měly často protichůdný charakter. Zainteresovaní diplomaté od počátku súdánské straně poukazovali na skutečnost, že Petr Jašek vždy byl a je pouze humanitárním pracovníkem, jehož aktivity nezasahují do politiky a naléhali, aby Petra buď propustili, anebo proti němu oficiálně vznesli konkrétní obvinění. Jelikož však v afrických zemích platí povětšinou dosti odlišná pravidla než v Evropě, nesetkalo se toto naléhání s odezvou a situace zůstávala v dalších týdnech nezměněna. Až začátkem května obdržela rodina od českých diplomatů krátký dopis od Petra psaný v angličtině. Tento dopis svědčil o jeho intenzivním modlitebním zápase i Božích ujištěních, která ve vězení často zakouší. Mimo jiné v něm stálo: Tato zkouška není nad naše síly, Pán je věrný a poctivý a připravil nám východisko. Prosím, buďte silní v Pánu a věřte mu, že má vše pod kontrolou a on je ten kdo má klíč k mojí cele. Významnější změna pak nastala v červnu, kdy súdánské úřady české straně oznámily, že ukončily fázi vyšetřování a začnou připravovat soudní proces. V této době pak došlo k určitému uvolnění, které bylo korunováno skutečností, že Petr směl mít ve vězení u sebe českou Bibli. Koncem června pak diplomaté rodině také předali další dopis, stále sice ještě v angličtině, přesto však prozrazující, že celý případ snad již konečně vstoupil do optimističtější fáze. V tomto dopise Petr mimo jiné napsal: Po třech týdnech jsem přečetl celou Bibli a nyní jsem začal zase znovu a tak jsem načerpal spoustu radosti (Žalm 86,4), síly (Žalm 86,16), naděje (Žalm 62,6) a útěchy (Žalm 94,19) z celého Písma, zejména pak ze Žalmů… V dalším dopise pak pro

zrazuje, že Bibli četl v této době v samovazbě, kde bylo jen malé okénko a tedy málo světla a musel proto číst vestoje, co nejvíce natažen k oknu. Nejvíce k němu podle jeho slov promlouvala Pavlova slova, jednak z epištoly Římanům: Pokládám totiž utrpení nynějšího času za nic ve srovnání s budoucí slávou, která se na nás zjeví (8,18); a také z 2. Korintským 4,17–18: Toto krátké Petr Jašek byl mnohokrát členem misijního týmu Hlasu a lehké soužení působí pře- mučedníků v Nigérii, kde zabezpečoval lékařskou pomoc obětem teroristických útoků. nesmírnou váhu věčné slávy nám, kteří nehledíme k viditelnému, nýbrž k neviditelnému. Viditelné je dočasné, neviditelné však věčné. V dalším dopise z konce července pak Petr píše: Mám se dobře a jásám z přítomnosti našeho Pána! Našel jsem obrovský zdroj pokoje, síly, radosti a naděje, když vzdávám díky Bohu. Měli bychom vzdávat díky Bohu za všech okolností. Z těchto dopisů ovšem také vysvítá, že k duchovní radosti a výšinám vedla cesta těžkých okamžiků samovazby, smutku z odloučení od rodiny i vystavení kriminálnímu vězeňskému prostředí. V srpnu také konečně začal stále odkládaný proces. Ten je veden proti Petrovi a třem dalším súdánským křesťanským představitelům. V procesu je Petr obviňován ze zločinů, které připomínají naše žaloby z dob komunistické totality: špionáž a rozvracení republiky a také z ilegálního překročení hranice. K tomu mělo dojít před několika lety, kdy Petr Jašek cestoval po Jižním Súdánu a tehdy se snad dostal do oblasti, která již spadá do severní části, ovšem vzhledem k tomu, že se jedná o zelenou hranici bez jasného označení, je i toto obvinění vágní a zástupné. Probíhající soudní líčení se podle Petrových slov velmi táhnou a jsou znovu a znovu odročována. Forma procesu se navíc značně liší od našich evropských zvyklostí. Po čtyřech měsících samovazby a pobytu mezi kriminálními spoluvězni, může nyní Petr pobývat na velké cele s ostatními vězněnými súdánskými křesťany, se kterými má podle svých slov pozoruhodné duchovní obecenství. I tato skutečnost znamená velikou úlevu. Začátkem září byl během jednoho přelíčení Petr odveden do kanceláře, kde se setkal se zástupci některých cizích zastupitelských úřadů v Chartúmu, které jeho případ pozorně sledují. Petr mohl přítomným diplomatům z amerického, britského, švýcarského a evropského zastupitelství sdělit někte­ré detaily svého uvěznění a probíhajícího procesu a od nich zase přijmout ujištění o jejich zájmu, podpoře i skutečnosti, že jeho případ je již nyní také projednáván v OSN. 

V posledním předaném dopise pak Petr prohlašuje: Za poslední dva měsíce se hodně změnil námět mých modliteb: Pán mě vede k modlitbám za mé pronásledovatele, za vyšetřovatele tajné služby, za prokurátory, za soudce i dozorce. A tak se modlím, aby se jim Pán dal poznat jako Spasitel, Pán a Bůh. Po takových modSúdánské ženy se společně modlí a zpěvem vítají obžalované litbách prožívám neskutečkřesťany, jež přiváží do soudní budovy policejní eskorta. nou záplavu Božího pokoje a radosti. Úplně se též rozptýlily poslední zbytky obav ze stále se prodlužujícího soudního jednání. Pán mne stále víc a víc ujišťuje, že on má všechno ve svých rukách a tak radostně očekávám okamžik, až on otevře dveře. Velmi povzbuzující je rovněž zájem a spoluúčast súdánských křesťanů, zejména žen, kteří chodí v době konání soudních přelíčení před soudní budovu, kde se společně modlí a zpěvem vítají obžalované křesťany, jež přiváží do soudní budovy policejní eskorta. Tito křesťané tak pochopitelně sami riskují případné zatčení anebo vyšetřování. Na našich webových stránkách pak můžete shlédnout převzaté video, které jedno z těchto shromáždění zachycuje. Po celou dobu trvání případu se vyhodnocuje dopad případné publicity. Zpočátku byla, jak jsme již psali, považována za nevhodnou. Zejména také kvůli tomu, že některá světská média hledala v tomto případu jen lacinou senzaci a jejich pozornost byla spíše celé věci na obtíž. Od počátku jsme věděli, že zde nejvíce pomohou modlitby a trpělivé očekávání na Boží cesty a vedení. V posledních týdnech, jak se situace kolem těchto zatčených křesťanů měnila, se začala přehodnocovat i role publicity případu. Nakonec se došlo k závěru požádat mezinárodní křesťanskou komunitu o pomoc nejen modlitební, ale i formou obvyklých protestních lístků. Z tohoto důvodu nechala nyní naše česká kancelář vytisknout protestní lístky adresované nedávno otevřenému súdánskému velvyslanectví v Praze. Tento lístek je připojen k zásilce posledního vydání našeho bulletinu. Protestní lístky si můžete rovněž stáhnout z našich webových stránek a sami vytisknout. Petrova rodina i my všichni, kteří tento případ od počátku každodenně sledujeme a prožíváme jako nejbližší Petrovi přátelé a spolupracovníci, jsme vděční všem, kteří v uplynulých měsících, třebaže postrádali z důvodu obav před publicitou nové informace, vytrvali v modlitbách a přímluvách za Petra, jeho situaci, jeho rodinu i další vězněné súdánské křesťany. Jsme také vděčni těm českým diplomatům, kteří si uvědomovali, že se jedná o případ, ve kterém nejde jen o pouhé zatčení osoby, která v zahraničí sledovala 

nějaké vlastní zájmy, ale o případ pronásledování člověka, který se snažil druhým pomáhat a trpí ve jménu křesťanské víry, která byť se to někomu líbí nebo ne, je součástí naší identity a tisícileté kultury. (sf)

Súdán Soud se čtyřmi křesťanskými pracovníky V Chartúmu byl 29. srpna obnoven soudní proces se čtveřicí mužů, mezi kterými se nachází tři súdánští církevní představitelé a jeden zahraniční humanitární pracovník. Žalující súdánská strana je obviňuje z upozorňování na utrpení a pronásledování křesťanů ve válkou zdevastovaných částech země. Obžalovanými jsou Hassan Abduraheem Kodi Taour a Kuwa Šamál, pastoři z pohoří Nuba v provincii Jižní Kordofán; Petr Jašek, křesťanský humanitární pracovník z České republiky; a Abdulmonem Abdumawla Issa Abdumawla, vysokoškolský student z Dárfúru. Všichni jsou obviněni z (nezákonných) výzvědných aktivit a poskytování materiální podpory povstalcům. Některá obvinění je potenciálně možné trestat smrtí. Během přelíčení žalobce požadoval nejpřísnější trest. Obžalovaní podle něj tvrdili, že vládní bitevníky bombardují (civilní) budovy. Také trval na tom, že zadržený křesťanský humanitární pracovník měl v plánu navštívit oblasti, které jsou „podle něj pustošeny súdánskou armádou“ s úmyslem natáčet rozhovory s civilisty dokumentující utrpení způsobené aktivitami súdánského režimu. „Doslova bojujeme za životy těchto mužů,“ prohlásil Todd Nettleton, mluvčí amerického Hlasu mučedníků. „Případ vedený proti dvěma súdánským pastorům, českému humanitárnímu pracovníkovi a dalšímu súdánskému křesťanskému představiteli se týká zdravotní pomoci poskytnuté jistému Ali Omerovi, zraněnému domorodci z Dárfúru. Uvěznění muži nejsou špehové, ani se nesnažili iniciovat nějakou vzpouru, ani nevyvíjeli žádné politické aktivity. Všichni čtyři se prostě jen snažili sloužit a pomáhat. Jen tyrané mohou považovat pomoc druhým za zločin. Tito věznění muži by měli být okamžitě propuštěni,“ uvedl dále ve svém prohlášení Nettleton. Súdánský prezident Umár Hassan Ahmad al­‑Bašír, je v současnosti jediným nejv yšším představitelem státu, na kterého byl vydán zatykač Mezinárodním trestním soudem. Al-Bašír, Věznění súdánští pastoři Kuwa Shamal a Hassan Taour. 

je tímto soudním tribunálem oficiálně považován za uprchlíka a je obviňován ze spáchání pěti zločinů proti lidskosti, dvou zločinů válečných a tří zločinů genocidy. Súdán společně s Íránem a Sýrií patří ke trojici zemí, které ministerstvo zahraničí USA označuje za státní sponzory terorismu. V Súdánu dochází stále Ruiny kostela letničního sboru, který v roce 2013 nechaly strhnout súdánské úřady. Za prezidenta Al­‑Bašíra char- častěji k demolicím círtúmská vláda již dříve ze země vypověděla všechny zahra- kevních budov a zatýkání niční křesťanské pracovníky a zavedla striktní islámský křesťanů – zejména od zákon šaría, podle kterého je v zemi uznávána jen islámská doby, co současný prezikultura a arabský jazyk. dent začal upevňovat pozici islámského právního řádu šaría. Země se v současné době nachází na osmém místě v žebříčku World Watch List sestavovaném organizací Open Doors. Tento žebříček uvádí země, ve kterých křesťané trpí nejkrutějším pronásledováním. Na prvním místě seznamu již po řadu let tradičně figuruje Severní Korea. Petr Jašek má za sebou dvacetiletou činnost v oblasti zdravotnictví. Po deset let působil jako ředitel jedné menší nemocnice. Jeho zkušenosti a jazykové schopnosti mu umožnily pomáhat lidem právě na takových místech jako je Súdán. Petr Jašek pracoval pro americký Hlas mučedníků při různých příležitostech v několika afrických zemích a obstarával například lékařskou pomoc zraněným křesťanům, kteří se v Nigérii stali obětí útoků skupiny Boko Haram. – Hlas mučedníků, USA, září 2016 (redakčně upraveno)

Indie Duchovní proměna za pronásledování Pastor Dharala Fancis seděl přivázán ke křeslu v malé místnosti. Po předchozím krutém bití ztěžka lapal po dechu a připravoval se na smrt. Téměř třicet let konal pastor Dharala věrně svoji službu zaměřenou především na nejchudší obyvatele Indie. 9. července minulého roku, po jedné misijní návštěvě, obstoupil pastora Dharala znenadání zástup rozzuřených hinduistických radikálů. Ti ho nejprve krutě zbili a pak ho zamýšleli zaživa upálit. „Neměl jsem v tu chvíli strach,“ vzpomínal indický pastor na událost před osmi měsíci, když při rozhovoru s našimi zástupci pokojně seděl vedle své manželky a dcery. „Byl jsem v tu chvíli na smrt připraven. Myslel jsem si, 10

že má­‑li to být můj poslední den na zemi, chci jít přímo do nebe.“ Avšak namísto smrti byl pastor Dharala svědkem nečekaného Božího zásahu.

Láska, kterou nejde zastrašit Pastor a jeho rodina strávili první polovinu roku 2015 na vesnici v domě u svých Indičtí křesťané odvážně šíří evangelium i za cenu častých příbuzných v západní Indii. útoků ze strany hinduistických nacionalistů. Pastor Dharala se modlil za nemocné, pomáhal chudým a rozdával křesťanskou literaturu. Postupně se však někteří místní hinduisté a s nimi dokonce i několik muslimů obrátili ke Kristu. „Každou neděli jsme chodili po okolí, sdíleli Boží slovo a počet věřících narůstal, což se dělo i díky řadě zázraků,“ prohlašuje Dharalova manželka Rita. A tak nakonec přicházeli v neděli na bohoslužby téměř všichni vesničané. „Současně ovšem přestávali chodit do hinduistických chrámů a zapalovat tam svíčky modlám.“ Již od roku 1987 stojí pastor Dharala v čele misijní iniciativy, které dali název Služba modlitebního oltáře. Ta se zaměřuje na různě znevýhodněné a postižené lidi. Její pracovníci navštěvují nemocné lidi v domácnostech, nemocnicích anebo ve vězeních, aby se za ně modlili a zvěstovali jim evangelium. Avšak místní pohlaváři vládnoucí hinduistické nacionalistické strany RSS stále více spatřovali v takových aktivitách ohrožení svých záměrů, a proto se rozhodli jednat. 9. července 2015 se po jednom domácím shromáždění dostal pastor Dharala do konfliktu se srocenými hinduistickými radikály. Podle některých svědků se během krátké doby shromáždilo asi pět set hinduistů, kteří pastora Dharala obklíčili a pak ho začali bít. „Nechte ho na pokoji!“ křičel jeden z křesťanů, který Dharala doprovázel. „Nic špatného přece neudělal! Přišel sem, jen aby se za nás a za naší vesnici modlil!“ „Pošleme vám jeho mrtvolu,“ vykřikl někdo ze zástupu. Při pohledu na to, jak zástup vleče šestapadesátiletého pastora pryč, místní věřící jen bezmocně naříkali. Zástup pastora Dharala přivlekl před tzv. nyaja panchajats, neboli vesnický soud, kde byl odsouzen za šíření evangelia mezi hinduisty. Navzdory bolestem z různých zranění, která od sroceného davu utržil, včetně zlomeného žebra, zůstával pastor zcela potichu. „Nemohl jsem dělat nic jiného, než se v duchu modlit. Říkal jsem, »Pane, prosím, pomoz mi. Jsem vůči těm lidem úplně bezmocný, ale ty máš vše stále ve své ruce. Bude­‑li Bůh se mnou, kdo bude proti mně.«“ 11

Hlavní protagonisté srocení pak Dharala odvedli do malé místnosti, kde ho dál surově tloukli a kopali. „Teď se modli ke svému bohu, aby přišel a pomohl ti,“ posmívali se mu při bití, které pokračovalo ještě další čtyři hodiny. Kolem šesté hodiny večer nakonec jeden z mužů připoutal pastora ke křeslu a mrštil jeho mobilním telefonem o zem, aby si nemohl přivolat pomoc, kdyby se mu náhodou podařilo rozvázat. „Pane, pomoz mi,“ modlil se Dharala, když kvůli bolestem a zraněním sotva popadal dech. „Chceš­‑li, abych žil a sloužil ti, musíš mě zachránit.“ Pak se útočníci začali radit, jakým způsobem mají pastora upálit.

Příležitost ke svědectví Kolem deváté večer zatelefonovala Dharalově manželce její švagrová, Dharalova sestra, a informovala ji o únosu. Po této zprávě se Rita málem zhroutila. Nevěděla, co si má počít, zejména ji vyděsila představa, že by měla o manžela přijít a zůstat s dětmi sama. Ale po chvíli se vzpamatovala a začala se modlit za odvahu. „Pane, jde přece o tvoje dílo; život je pro mě Kristus a zemřít znamená zisk,“ modlila se. „A tak ať se stane cokoli, nechť je to ke tvé slávě. Bude­‑li to tvá vůle, pak zachovej svého služebníka při životě.“ Po modlitbě, ke které se po chvíli přidalo i několik nejbližších přátel, se pastorova rodina dověděla, že Dharala byl nakonec odveden na místní policejní stanici, a to hlavně z důvodu jeho vlastní bezpečnosti. Někdo totiž policistům zatelefonoval a upozornil je na plán hinduistických radikálů pastora Dharalu upálit. Policisté dorazili na místo jen chvilku předtím, než ho stačili jeho věznitelé polít benzínem a zapálit. „Bylo to podle Božího plánu,“ prohlašuje pastor. „Chtěli mě zabít, ale nestihli to.“ Když policie Dharala osvobodila, přikázala mu, aby již do této vesnice nechodil a jednou týdně se měl dostavit na policejní stanici potvrdit, že toto nařízení dodržuje. Třebaže do vesnice nyní pastor Dharala nesmí, používá Bůh jeho případ k oslovení řady tamních lidí. Místní noviny i televizní stanice uveřejnily s pastorem Dharalem interview, ve kterém mohl nejen popsat Kurýři Hlasu mučedníků rozdávají naši materiální pomoc svoje dramatické prožitky, mezi křesťany na indickém venkově. Jednotlivé sady obsa- ale rovněž vydat svědectví hují různé věci, včetně evangelizačních materiálů. o své víře a naději, kterou 12

má v Kristu. Pastor Dharala je přesvědčen, že tento uveřejněný rozhovor nakonec přinesl v této oblasti mnohem větší užitek, než kdyby mohl do vesnice sám chodit a pouze rozdávat evangelizační traktáty. „Po celé události se tato služba značně rozrostla,“ říká pastorova manželka Rita. „Nikdo z církve neodešel ani neztratil víru, právě naopak – křesťané jsou ještě odvážnější.“ „Povyrostli jsme,“ prohlašuje s úsměvem pastor Dharala.

Kázání o pronásledování Indie je kolébkou hinduismu, který praktikuje 81 % obyvatel z celkové 1,2miliardové populace. Nejméně 12 % obyvatel tvoří muslimové, a tak je Indie zemí s druhou nejpočetnější muslimskou populací, hned za Indonésií. Křesťané pak tvoří asi 6 % populace. V prostředí narůstajícího vlivu hinduistické nacionalistické strany RSS čelí křesťané vzrůstajícímu pronásledování. Třebaže od únosu pastora Dharala se jejich církevní shromáždění ještě rozrostlo, útoky na pastorovu rodinu neustaly. Například někteří místní vesničané se jim snaží bránit v přístupu k vodě a elektřině. „Často nemůžeme sehnat ani nic k jídlu, avšak nestrachujeme se kvůli tomu,“ prohlašuje pastor Dharala. „Bůh se nám o vše postará,“ dodává pastor a cituje evangelium Matouše 6,33, jako zdroj své víry v Boží zaopatření: „Hledejte nejprve království Boží a vše ostatní vám bude přidáno.“ „Držte se tohoto slova a Bůh bude konat zázraky,“ říká tento odvážný indický pastor. Ani stále trvající protivenství nedokázalo vírou této rodiny otřást. Dharalova dcera Florence uvedla, že to, čím jejich rodina prochází, je ve skutečnosti požehnáním. „Jsem šťastná, neboť to považuji za výsadu a čest, zakoušet pronásledování kvůli víře v Boha,“ prohlašuje.“ Naplňujeme mě to štěstím a nikoli strachem.“ Dokonce i když se jí vyptávají její světští přátelé, odvážně jim vypráví svědectví svého otce. „Pronásledování pro nás není žádným překvapením, neboť se o něm přece na mnoha místech píše v Božím slovu,“ prohlašuje Florence a dodává, že jsou připraveni snášet všechno, čím mají podle Boží vůle projít. Dharala dál připomíná šedesáti křesťanům svého společenství, že „do Božího království musíme projít skrze mnohá soužení“, což zdůrazňuje zejména těm, kteří se obrátili teprve nedávno a připravují se na křest. A pastorova manželka Rita poznamenává, že jim v jejich zvěstování velmi pomáhají právě ty dramatické okolnosti, kterými si jejich rodina prošla. „Říkáme lidem, aby se nebáli, když dojde na pronásledování,“ říká pastor Dharala. „Ježíš nám přece připomíná, že pro jeho jméno budeme pronásledováni a také budeme zakoušet mnoho nejrůznějších těžkostí. »Nestarejte se, mějte odvahu«, to kladu těmto křesťanům stále na srdce.“ Od onoho útoku se Dharala již několikrát potkal s lidmi ze skupiny, která ho tehdy unesla. A nedávno ho dokonce tři z nich sami oslovili. „Nejsi ty 13

Rita, manželka pastora Dharala, při společné modlitbě s našim misijním týmem.

ten člověk, který přišel tehdy kázat do naší vesnice?“ ptali se ho muži. „A chceš k nám přijít zase a šířit svoji víru?“ „Ano,“ odpověděl Dha­rala. „A to nemáš strach ze smrti?“ „Ne, já jsem na smrt připraven.“ „No, chtěli bychom se ti omluvit, tenkrát nás přinutili ostatní. Nechtěli jsme ti nic udělat, ale nutili nás, a tak se to stalo, odpustíš nám to?“ „Řekl jsem jim, že Ježíš Kristus lidem odpouští, a proto my jednáme také tak,“ vypráví Dharala. Tito tři muži také projevili zájem o evangelium. „Řekl jsem jim, že když přijmou Ježíše Krista, tak jim Bůh odpustí všechny jejich dřívější hříchy a požehná i jejich rodinám.“ Tito tři pak skutečně uvěřili.

Ještě větší horlivost

Dharala se ze svých zranění po čase zcela uzdravil a on i jeho rodina následují Krista bez ohledu na jakékoli nebezpečí. Věrně se rovněž stará o svůj sbor a vede jeho členy v nejrůznějších aktivitách. Pomáhají mu Florence i její bratr Finney. Pastor Dharala také cítí, že ho Pán znovu vede do oblasti, kde byl předtím napaden hinduistickými radikály. Stejné přesvědčení sdílejí i jeho manželka a děti. „Chceme tam opět jít a modlíme se za to,“ prohlašuje Rita. „Bůh říká »jdi a já budu s tebou,«“ prohlašuje s úsměvem pastor Dha­ rala. Za jednu z vyslyšených modliteb pastor Dharala považuje, že křesťané z okolních vesnic ho zvou, aby jim kázal a modlil se s nimi. „Bůh mě zachoval při životě,“ prohlašuje tento pastor. „A proto mu chci sloužit až do posledního dechu.“ Pastor s rodinou též prosí Nejsilnějšími odpůrci křesťanů jsou v Indii příslušníci hin- čtenáře Hlasu mučedníků za duistické nacionalistické strany RSS. Na obrázku je současný vůdce strany Mohan Bhagwat, který nedávno prohlá- přímluvné modlitby, jak za sil o Matce Tereze z Kalkaty, že za její službou strádajícím jejich ochranu tak i službu. byly jen sobecké zájmy obracet tyto lidi ke křesťanství. „Prosíme, modlete se za 14

naši zemi, za spásu zdejších lidí. Moje srdce je naplněnou vroucí touhou, aby zdejší lidé došli víry v Krista.“ Pastor Dharala dobře chápe, že pokud chce opravdově následovat Krista i za cenu pronásledování, musí „zemřít sám sobě“. Uvádí, že je mu v tom mocnou inspirací slovo z Janova evangelia 12,24: „Vpravdě, vpravdě vám pravím: Neodumře­‑li Příslušníci protikřesťanské a militantní hinduistické strany RSS se pravidelně cvičí v bojovém pšeničné zrno v zemi, do nacionalistické umění. které padlo, zůstává samo; ale odumře­‑li, přináší hojný užitek.“ „Jsme připraveni zemřít nejen za náš (spolkový) stát, ale za celou Indii,“ dodává pastor Dharala. – Hlas mučedníků, USA, srpen 2016 Z p r áv y z e s v ě ta Afrika Nárůst islamistické bojovnosti v pásmu Sahelu ohrožuje africké křesťanství Za situace, kdy se svět zaměřuje na potenciální vojenský výpad proti samozvanému Islámskému státu ovládajícímu část Sýrii a Iráku, je značně riskantní přehlížet jiný ohromný region, kde je militantní islám pro církev stále rostoucí hrozbou. Ten leží na africkém kontinentu, kde křesťanská církev roste vůbec nejrychlejším tempem v současném světě. Kromě dalších faktorů to byl zejména chaos v Libyi po pádu Kaddáfího – charakterizovaný snadným přístupem ke zbraním všeho druhu a kombinovaný navíc se vzrůstajícím počtem džihádistů – který do rozsáhlého afrického sahelského regionu vnesl současnou výbušnou situaci. Region Sahelu se táhne africkým kontinentem od Senegalu na západě přes západní Súdán, Eritreu až k Etiopii na východě. („Sahel“ vyjadřuje ekologický a geografický region mezi saharskou pouští a vlhkým, úrodným pásem savany, lemujícím severní části afrických deštných pralesů.)

Nejdramatičtějším příkladem této islamistické bojovnosti je severní Mali, kde islamističtí militanti a zahraniční válečníci vytvořili společnou frontu s tuarežskými rebely a v roce 2012 zabrali větší část země. Po řadu měsíců, až do francouzské vojenské intervence, ovládali tento region povstalci několika islamistických skupin, kteří obyvatelstvu znemožňovali praktikovat jiné náboženství, loupili a znesvěcovali kostely i další bohoslužebná místa. Později se však proti Tuaregům postavily některé isla­ mistické skupiny, které jim předtím pomáhaly v povstání proti vládě a dříve ovládané území Tuaregy zabraly pro sebe. Nová zpráva z Open Doors Internatio­nal, charitativní organizace, která celosvětově podporuje utlačovanou církev, poukazuje na skutečnost, že nárůst islamistické militantnosti ve zdejším regionu vede k podkopávání náboženské svobody. Podle této zprávy zde stále více zakořeňuje a sílí úzkoprsá a militantní forma islámu, zejména salafismus a wahhábismus. Děje se to způsobem, který odpovídá poslednímu vývoji ve zbytku světa, a jež je 15

výsledkem působení islamistických misionářů a aktivistů z nevládních organizací ze Středního východu, které jsou financovány bohatými státy Perského zálivu, takovými jako jsou Saúdská Arábie nebo Katar. Živná půda Sahel, který zahrnuje části Senegalu, Mauretánie, Mali, Burkina Faso, Alžírska, Nigeru, Nigérie, Čadu, Súdánu, Jižního Súdánu, Eritreje a Etiopie, byl po staletí převážně muslimským územím. Působením environmentálních, demografických, ekonomických a politických faktorů jsou nyní všechny tyto státy poměrně křehkými útvary. Vojenské jednotky z Mali a Nigeru, podporované svými francouzskými protějšky, provádějí pravidelné operace proti militantům v západní části tohoto regionu. Zmíněná zpráva rovněž naznačuje, že islamistické skupiny v oblasti jsou vůči křesťanům mimořádně nepřátelské a páchají na nich cílené násilí. Na severu Mali došlo k násilným útokům proti křesťanským církvím zejména v roce 2012, během džihádistické okupace. Šlo především o únosy křesťanských pracovníků, a to nikoli jen kvůli získání výkupného, ale rovněž ve snaze odradit křesťany od angažování se v této oblasti. Švýcarská misionářka Beatrice Stoklyová, une­sená v lednu v Timbuktu, je stále ještě jako rukojmí zadržovaná povstalci ze skupiny „Al­ ‑Káida v islámském Maghrebu“ (AQIM). V sousedním Nigeru vypálili islamisté během série žhářských útoků v lednu 2015 více než sedmdesát kostelů a také řadu křesťanských usedlostí, škol a sirotčinců. Nekontrolovatelná radikalizace Islamistické skupiny v Sahelu, stejně jako kdekoli jinde, netolerují také ostatní muslimy, kteří se hlásí k jiné verzi islámu, než je ta jejich. Násilí a teror je jejich preferovaný modus operandi. Zpráva pak naznačuje, že další narůstání počtu islamistických bojovníků bude přinášet větší těžkosti, kterým budou muset tamní křesťané čelit. 16

Zpráva dále připomíná, že i když tyto skupiny nebudou úspěšné při zavádění zákona šaría a vyhlášení islámského chalífátu na národní úrovni, budou dál usilovat o získávání nových radikálních rekrutů mezi obyvatelstvem a šířit svoji extrémistickou a krajně netolerantní verzi islámu. To bude vytvářet prostředí, kde bude nejen nemožné konat křesťanskou misii, ale bude stále více v ohrožení samotná existence církve. Radikální militantnost džihádistických skupin operujících na území Sahelu se podle zprávy rovněž stále více přelévá dál na jih do převážně křesťanských částí západní Afriky. Útok na letovisko Grand Bassam v Pobřeží slonoviny (březen 2016) odhalil značnou zranitelnost těchto zemí. Zpráva dále uvádí, že v dlouhodobém horizontu bez eliminace těchto militantních skupin je značně pravděpodobné, že dojde ještě k zintenzivnění jejich násilné a teroristické kampaně v jižní Nigérii a dalších západoafrických zemích, které jsou dosud od teroristického aktivismu relativně ušetřeny. Na závěr je ve zprávě uvedeno, že situace křesťanů obývajících území Sahelu je značně nejistá a že se tento region stává místem nových ohnisek řady islamistických skupin, z nichž se mnohé deklarativně připojují k frančízám mezinárodního teroru, jako jsou Islámský stát nebo Al­ ‑Káida. Je proto podle zprávy velmi důležité, aby země tohoto regionu posílily společný postup proti těmto militantním skupinám a usilovaly v tomto boji o pomoc a asistenci i u zemí ležících mimo tento region. Zpráva rovněž upozorňuje, že je důležité nehledat a nepřijímat jen jednostranná řešení. Sociologické a ekonomické souvislosti panující v tomto regionu, kterých tyto islamistické skupiny ve své ideologii využívají, je podle zprávy nutné měnit rovněž. Jen za předpokladu, že dojde k nápravě těchto hlubších důvodů celé situace, budou se moci křesťané i nekřesťané tohoto regionu těšit z bezpečného a svobodného života. – World Watch Monitor, 8. září 2016

Biblické zamyšlení

Dva opačné postoje Komunisté vědí o této věci víc než my. Například maďarská vláda v určité chvíli povolila ve školách vyučování náboženství, avšak s jednou podmínkou: nesmí se hovořit o světcích a mučednících. Až příliš dobře si uvědomovali, jaký by to mohlo mít na studenty vliv. Církev, která nevyučuje o příkladu světců, je bezúčelná a naprosto neškodná. Z tohoto důvodu se naše misie snažila konat vždy pravý opak. Během zasedání synodu anglikánské církve v Londýně vyslovil jeden z jeho účastníků, Canon Stephens, na adresu naší misie veliké uznání: „Wurmbrand církvi vrátil jednu nezbytnou dimenzi… velké, uchvacující vědomí Kristovy přítomnosti v současných vyznavačích a mučednících.“ „Absence mučedníků a světců v náboženském vyučování“ je příkaz komunistů, kterým se rovněž řídí mnoho západních církví. Děti v nedělních školách na Západě dovedou například vyjmenovat nejlepší sportovce, ale sotva jediného křesťanského mučedníka a svědka víry posledního století. Naše misie se však odvolává na příklady mučedníků, neboť ty otevírají srdce věřících k svatému obcování s Kristem a jeho anděly. A v tom je i tajemství opravdového křesťanského vyučování. Když byl Georgi Vins poprvé odsouzen k pětiletému žaláři a k pětileté deportaci, oslovil v soudní síni prokurátora a soudce následujícími slovy: „Nespatřuji ve vás nepřátele. Jste mými bratry a sestrami naší velké lidské rodiny. Až opustím budovu soudu, budu se za vás všechny ve své cele modlit k Bohu, aby vám zjevil svou božskou pravdu i poznání zázraku života. Byla to Bible, která utvářela můj vnitřní život, a je to tatáž Bible, která mě učí mluvit za všech okolností pravdu.“ Je důležité, že Vins porozuměl významu vyučování o křesťanských mučednících. Jeho kniha „Rodinná kronika“, původně propašovaná z Ruska, nebyla ničím jiným než vyprávěním o dlouhé řadě životů, začínající jeho rodiči a příbuznými. Tímto způsobem má křesťanský představitel psát církevní historii. Když čteme o jeho lásce k svým pronásledovatelům, kteří byli vinni smrtí jeho rodičů i jeho uvězněním, učí nás to hledět toutéž láskou i na naše nepřátele. Pak si začnete uvědomovat, že i oni mají své anděle strážné a vaše srdce se otevře Božímu neviditelnému světu. Před pěti sty lety prohlásil Savonarola: „Smrt je nejvznešenějším okamžikem našeho života. Tehdy ten zlý učiní svůj poslední útok na náš život. Je to, jako kdyby hrál s člověkem nepřetržitě šachy, očekávajíc, že přijde smrt a dá nám mat. Kdo v ten okamžik vítězí, vítězí zápas života.“ Přivádíme vás k těm hrubým šachovnicím, kde křesťanští mučedníci umírají a vítězí. Naléháme na vás, abyste se stali tímto druhem Kristových následovníků. – Z knihy Richarda Wurmbranda The Overcomers

MuČedníci kŘesŤanské víry Skryté kameny v základech církve MAREK

Historie jedné rodiny v Súdánu Mosazný okov se v arabštině nazývá bacle. Marek ho vzal opatrně do ruky, jako by šlo o posvátnou věc. Byla to památka na rodinnou historii a Markovo velké požehnání. Tento okov zhotovil jeho dědeček, jenže nešlo o řemeslný výrobek. Ve skutečnosti ho pak musel sám nosit na přání svých muslimských pánů. Markův dědeček, který se dostal do zajetí v jižním Súdánu, byl odvlečen na sever země, kde ho prodali jako otroka. Třebaže byl svými majiteli nepřetržitě sužován a mučen ve snaze, aby přestoupil k islámu, nikdy tak neučinil. Svoji víru v Krista si uchoval a na svém těle nesl stopy svého

Hlas mučedníků  Vychází pětkrát do roka.

V prosinci vychází dvojčíslo. Toto periodikum je registrováno u Mi­nis­ter­stva kultury ČR pod evidenčním číslem MK ČR E 12970 Bulletin vydává občanské sdružení Pomoc pronásledované církvi K hlavním cílům tohoto sdružení patří: • poskytovat hmotnou a duchovní pomoc proná­ sledovaným a potřebným křesťanům • informovat veřejnost o pronásledování křes­ťanů • podporovat vydávání literatury, která vypo­vídá o křesťanských mučednících a svědcích víry. Občanské sdružení úzce spolupracuje s celo­svě­tovou misijní organizací International Chris­tian Association (ICA). Pět hlavních zásad této misijní organizace je za­lo­že­no na biblickém verši epištoly židům 13,3: 1. Podporovat křesťany v šíření evangelia v oblas­tech, kde jsou pro své svědectví o Ježíši Kristu pro­ná­sle­do­vá­ni,

vzdoru. Jelikož nebyl muslim, nebyl v očích svých pánů ničím, měl cenu zvířete. Těsně před smrtí vzal okov a dal ho Markovu otci se slovy: „Naše rodina nebude navždy v otroctví, ale nesmíme nikdy zapomenout.“ Marek a jeho otec později uprchli svým muslimským otrokářům a dostali se na svobodu. Avšak památečný okov svého dědečka vzali sebou. Dnes pro ně není znamením ujařmení, ale vítězné Boží moci. Je symbolem Božího působení ve třech generacích jejich rodiny, symbolem Boží věrnosti, která je nakonec osvobodila z otroctví. „Nikdy nezapomeňte na můj lid,“ naléhal Marek. „Nikdy neustaňte v modlitbách za pronásledované křesťany v Súdánu.“ – Z knihy Extreme Devotion, The Voice of The Martyrs 2001 prostřednictvím křesťanské li­te­ra­tu­ry, Biblí, rozhlasového vysílání, léků a dalších fo­rem pomoci. 2. Poskytovat v těchto oblastech pomoc rodinám křesťanských mučedníků. 3. Podporovat věřící, kteří osobně prošli utr­pe­ním v bývalých komunistických zemích. 4. Nejrůznějším způsobem se snažit získávat pro Krista ty, kteří se podílejí na pronásledování křes­ťa­nů v totalitních zemích a problémových ob­las­tech. 5. Informovat veřejnost o krutostech páchaných na křesťanech. Tento bulletin lze bez­plat­ně ob­jed­nat na ad­re­se: Hlas mučedníků pošt. přihrádka 21 377 01 Jindřichův Hradec Účet pro dobrovolné příspěvky: ČSOB Jindřichův Hradec č. ú.: 131257607/0300 Účet pro dobrovolné příspěvky čtenářů na Slovensku: 2622007994/1100