3 4 5 6 7 7 8 8 8 9 12 13 13 14 15 16 18 20 21 21 22 22 23 24
Úvodní slovo SLOVA REKTORA – Do náročných cílů se vyplatí investovat Ze zasedání Správní rady Jihočeské univerzity Reprezentace Jihočeského kraje navštívila Jihočeskou univerzitu Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy JUDr. P. Buzková na Jihočeské univerzitě Prof. Ing. F. Střeleček, CSc., získal čestný doktorát v Nitře Prezident republiky jmenoval nové profesory Noví docenti JU Jaký je zájem o studium na Jihočeské univerzitě? Jihočeská univerzita udělila čestný doktorát prof. MUDr. V. Krčmérymu, DrSc. Biologická chemie: první přeshraniční obor na Jihočeské univerzitě Zdravotně sociální fakulta JU jediným pracovištěm v ČR s habilitačními právy v oboru Ošetřovatelství Studenti a pedagogové z univerzit ve Freiburgu a Kostnici na JU Vědeckotechnický park ÚFB JU finalistou ocenění Podnikatelský projekt roku Česká a slovenská věda a kultura v mezinárodních souvislostech – 23. mezinárodní kongres SVU Nový studijní obor: Biologie a ochrana zájmových organismů Kurzy moderních technologií pro biologický výzkum - úspěšný program CŽV na ÚFB JU Centrum výzkumu české umělecké avantgardy Zemřel prof. RNDr. Karel Beneš, CSc. (Krátká vzpomínka z Teologické fakulty JU) Je každý člověk nahraditelný? (Vzpomínka na paní doc. Hildegard Bokovou) Studenti JU při otevření rakouské elektrárny v Timelkamu Zemědělská fakulta JU rozšiřuje nabídku CŽV o dlouhodobé studijní programy Humanizace na porodních sálech pokračuje, domácí porody nejsou řešením (rozhovor s prof. MUDr. M. Velemínským, CSc.) OTÁZKY PRO… historika Dr. M. Hengerera z Universität Konstanz
27 28 29 30 31 32 34 36 38 38 39 40 41 42 43 44 44
Knižní publikace Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty JU Výročí: 85 let Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického Dialog filozofie a literatury Zpráva z mezinárodního setkání v Bretagni Z 5. mezinárodního kolokvia nadace ZEIT-Stiftung Teologové v Uppsale Otazníky kolem CITES KRÁTCE Konference Migrants and Learning: Challenges to Equality in Education XVI. Vodňanské rybářské dny Mezinárodní spolupráce a zahraniční projekty na katedře obchodu ZF JU Zahraniční studium na univerzitách v Má Nuad Ze studijního pobytu ve Vídni Jak nás může vidět Evropa (prostřednictvím Scopusu)? Lingua viva, nový odborný časopis na Jihočeské univerzitě Studenti a pedagogové z univerzit ve Freiburgu a v Kostnici na JU (II.) Knihovnička Jihočeské univerzity (5): Jan Zrzavý: Fylogeneze živočišné říše
ÚVODNÍ SLOVO Vážené čtenářky, vážení čtenáři, a rozšiřuje se nabídka programů celoživotního vzdělávání.
vysoká kvalita vědecké, výzkumné a jiné tvůrčí práce, budování vědeckých škol kolem věhlasných zkušených profesorů a profesorek, hledání dalších možností propojení univerzity s potřebami společenské praxe – to jsou, mimo jiné, další cesty rozvoje Jihočeské univerzity po dokončení optimalizace školy, jak je vidí rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. Více se o nich dočtete v pravidelných SLOVECH REKTORA. Uplynulý čtvrtrok (období od vydání předchozí Jihočeské univerzity) byl ve znamení takových kvalitativních proměn – Zdravotně sociální fakulta JU se stala jediným pracovištěm s habilitačními právy v oboru Ošetřovatelství v rámci celé České republiky, a akreditační komise MŠMT schválila výuku prvního přeshraničního studijního oboru Biologická chemie, k jehož přípravě se spojili chemici z univerzity v Linci a biologové z Jihočeské univerzity. Oba tyto úspěchy výrazně posilují prestiž Jihočeské univerzity.
Naplňují se stabilně kladené požadavky na vysokou kvalitu odborníků působících na univerzitě – byli jmenováni noví profesoři JU a úspěšně byla ukončena i další habilitační řízení. Za vědecký a pedagogický přínos v oblasti statistických a matematických metod byl na univerzitě v Nitře předán čestný doktorát prof. Ing. Františku Střelečkovi, CSc. Jihočeská univerzita udělila čestný doktorát přednímu světově uznávanému lékaři prof. MUDr. Vladimíru Krčmérymu, DrSc., který působí na Fakultě zdravotníctva a sociálnej práce v Trnavě. Velmi významnou událostí byla dubnová návštěva ministryně školství JUDr. Petry Buzkové na Jihočeské univerzitě. Hlavním tématem tohoto úspěšného setkání byla prezentace rozvoje školy a zásadní investiční akce, jíž je připravovaná výstavba budovy filozofické fakulty a celouniverzitní knihovny v kampusu univerzity.
Efektivnost propojení univerzity s praxí v česko-rakousko-bavorském regionu potvrdilo i to, že se vědeckotechnický park Ústavu fyzikální biologie JU stal v silně zastoupeném konkurenčním prostředí finalistou soutěže Podnikatelský projekt roku 2005, vyhlašované agenturou Czechinvest a Ministerstvem průmyslu a obchodu ČR. Potěšitelný je také zájem o odbornou spolupráci s univerzitou, projevený i při návštěvě reprezentace Jihočeského kraje v čele s hejtmanem RNDr. Janem Zahradníkem na Jihočeské univerzitě. Intenzivnější spolupráce by mohla být zaměřena na využívání odborného poteciálu pracovníků univerzity při zpracovávání studií týkajících se například ekonomiky, zemědělství, ekologie nebo sociální oblasti, v návaznosti na potřeby společnosti.
Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích si v tomto roce připomíná patnáct let od svého vzniku. Konference, semináře a výstavy motivované tímto výročím probíhají na jednotlivých součástech univerzity od začátku roku. Společná oslava 15. výročí vzniku JU je naplánována na podzim – jejím vrcholem bude slavnostní koncert pro členy akademické obce Jihočeské univerzity. U příležitosti tohoto výročí bude vydána vědecká publikace o dějinách školství na jihu Čech od nejstarší doby po současnost a uskuteční se reprezentativní výstava vybraných vědeckých publikací akademických pracovníků Jihočeské univerzity. Výsledkům pedagogické a vědecké činnosti Jihočeské univerzity za posledních pět let bude věnováno také podzimní číslo Jihočeské univerzity.
V souladu se společenskou poptávkou vznikají na Jihočeské univerzitě další nové studijní obory
Mgr. Hana Bumbová
3/
SLOVA REKTORA Do náročných cílů se vyplatí investovat Zhruba před rokem jste, pane rektore, na těchto stránkách hodnotil činnost a výsledky Jihočeské univerzity za dobu Vašeho tehdy více než ročního působení ve funkci rektora. Pojďme se trochu bilančně vrátit k některým Vámi hodnoceným otázkám. Změnil se, pod vlivem rozvojových proměn Jihočeské univerzity, Váš názor na nastavené priority?
mám povědomí o tom, kde se tvůrčí činnost v podstatě jen předstírá. Chtěl bych zdůraznit, že univerzita má tak mnohostranné poslání, že na jedné straně potřebuje vynikající výsledky základního výzkumu světové úrovně, na straně druhé není její další vývoj myslitelný bez kvalitních aplikací do mnoha oblastí regionálního i celostátního významu. Právě v této diverzifikaci je obrovská síla univerzity. Jsem rád, že tuto skutečnost dokázala většina součástí sebekriticky reflektovat.
Základní poslání univerzity spatřuji v bezprostředním přenosu nových vědeckých poznatků, které vysokoškolský učitel vybádá, do všech forem výuky. Nedokážu si představit, že by vysokoškolský učitel vykládal svým posluchačům látku pouze zprostředkovaně. Vysokoškolská výuka nesmí studenty zahltit, přesytit fakty, otrávit. Vysokoškolská výuka musí nabízet problémy, otázky, teorie, metody, ukazovat možná řešení a možné interpretace. Zkrátka řečeno – dobrý vysokoškolský učitel provokuje u posluchačů myšlení, neustále je nutí, aby se ptali, polemizovali, hledali. Sám svým studentům opakovaně říkám, že nechci, aby po skončení mých přednášek měli v hlavě jasno. Čím větší tvůrčí „zmatek“ přednáška v jejich hlavách vyvolává, tím více se ptají, hledají další zdroje poznání, přemýšlejí, diskutují, ať ústně, nebo písemně. Univerzita má prohlubovat myšlení. A bez tvůrčí práce, tedy vědy, výzkumu i umění, to prostě nemůže jít. V opačném případě se může stát, že bychom jen cosi nahrazovali... Jedním dechem ovšem dodávám, že vynikající vědec, třeba příliš úzce specializovaný, se ještě nemusí stát dobrým vysokoškolským učitelem. Zvláště v bakalářských programech, kde má posluchač proniknout k širšímu vědnímu základu zvoleného oboru, je taková specializace nepatřičná. Kéž by univerzita měla více profesorů a profesorek, kteří dokáží právě bakalářům podat to nejpodstatnější z vědního základu oboru tak, aby současně stavěli základy, podněcovali myšlení a určovali další směřování našich posluchačů a posluchaček.
Stále aktuálním tématem zůstává nedostatečná kvalifikační struktura, i když i v této oblasti se situace zlepšuje. Hodláte se na tuto záležitost zaměřit například razantnějšími pobídkami dovnitř univerzity? Jsem hluboce přesvědčen o tom, že úroveň kvalifikační struktury jednotlivých součástí přímo souvisí s úrovní jejich vědecké, výzkumné a jiné tvůrčí činnosti. Kde se téměř nic ve vědě neprodukuje, těžko se může měnit k lepšímu kvalifikační struktura. Kvalifikační růst závisí kromě jiného také na tom, zda vůbec ku příkladu budoucího docenta zná česká či středoevropská vědecká komunita. Právě komunity jednotlivých vědních oborů nastavují půdorys parametrů kvalifikačního růstu. Jinými slovy řečeno – právě tyto vědecké komunity říkají, co považují za vědu a co za vědu v žádném případě nepovažují. K tomu pochopitelně dodají nezbytnou kvantifikaci předpokladů. Jestliže chce být někdo docentem
Začátkem roku 2005 získala Jihočeská univerzita výzkumné záměry, které ji znatelně posunuly k profilaci univerzity výzkumné. Letos se JU stala nositelkou několika výzkumných center…, jak jste spokojen se stávajícím stavem vědy a výzkumu na univerzitě? Výsledky v soutěži o výzkumné záměry, výzkumná centra a „tvrdé“ granty mne pochopitelně naplňují optimismem. Už několik let dobře vím, které fakulty a ústavy jsou skutečně výzkumné, kde se opravdu dělá věda tak, že výsledky lze srovnat mezinárodně. Také ovšem
4/
v oboru XY, musí publikovat právě v tomto oboru, v těch monografiích a recenzovaných časopisech, které vědecká komunita tohoto oboru bere v potaz. Rektor samozřejmě může takové snahy stimulovat pobídkami – mzdovou tabulku zvyšujeme každý rok tak, aby plnila motivační funkci. Bádat, publikovat, vystupovat na kongresech, budovat vědecké školy – to musí každý sám a za sebe!
Ze zasedání Správní rady Jihočeské univerzity Dne 18. dubna 2006 se uskutečnilo již 24. zasedání Správní rady Jihočeské univerzity, které bylo prvním zasedáním v roce 2006. SpR JU projednala v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., Výroční zprávu o činnosti JU v roce 2005, Výroční zprávu o hospodaření JU za rok 2005 a Rozpočet JU na rok 2006. Bylo konstatováno, že se postupně daří naplňovat klíčové úkoly v oblasti optimalizace struktury JU. K 1. lednu 2006 byla zřízena Filozofická fakulta JU, návrh na zřízení Ekonomické fakulty JU byl již kompletně zpracován a na konci března 2006 oficiálně odeslán na Akreditační komisi. V současné době také probíhají jednání o možnostech vzniku Přírodovědecké fakulty JU. Z plánovaných investičních akcí je možné mezi nejvýznamnější zařadit zejména první fázi dostavby univerzitního kampusu ve Čtyřech Dvorech. Konkrétně se jedná o výstavbu pavilonu Filozofické fakulty JU s rektorátem a univerzitní knihovnou. V ideálním případě by oba pavilony měly být dokončeny a předány do užívání na podzim roku 2008.
Jihočeská univerzita si získává stále větší respekt u široké veřejnosti i v odborných kruzích, i na mezinárodní úrovni. Ke studiu na JU se hlásí také stále více středoškoláků. Jaké úkoly jsou v rámci rozvoje univerzity pro nadcházející období aktuální? Extenzívní růst univerzity se pomalu vyčerpává. Po dokončení optimalizace struktury univerzity vidím další cestu rozvoje naší almae matris především v důrazu na vysokou kvalitu vědecké, výzkumné a jiné tvůrčí práce, v budování vědeckých škol – center excelence – kolem věhlasných profesorů a profesorek s mezinárodními zkušenostmi, v hledání dalších možností, jak propojit vysokou školu s potřebami praxe široce pojatého regionu česko-bavorskorakouského prostoru za využití finančních prostředků z evropských fondů. Toho nebude možné dosáhnout bez proměny kvalifikační struktury akademických pracovníků, bez výraznější internacionalizace univerzity a také bez provedení řady málo populárních centralizačních kroků dovnitř univerzitního organismu, který se bude dále rozvíjet především v kampusu. Třebaže jsou to cíle náročné, vyplatí se do jejich uskutečňování investovat nápady, čas a chuť řady kolegů a kolegyň, kteří spojili svou akademickou kariéru s naší univerzitou, která jim nabízí perspektivy vědeckého i pedagogického růstu a doufám, že i dobrého zázemí ke spokojenému životu na jihu Čech. -hb-
SpR JU dále v souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., vydala předchozí písemné souhlasy č. 102 – 115, kterými bylo schváleno pět návrhů na prodej nemovitého majetku ve vlastnictví JU, jeden nákup nemovitého majetku do vlastnictví JU, uzavření pěti smluv o budoucích smlouvách o zřízení věcných břemen na pozemcích JU, dvou smluv o zřízení věcných břemen ve prospěch JU a jedné smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene ve prospěch Jihočeské univerzity. (Správní rada viz http://www.jcu.cz/structure/board_ of_trustees)
5/
Reprezentace Jihočeského kraje navštívila Jihočeskou univerzitu
regionu. Rektor zmínil také připravovanou rozsáhlou investiční akci - výstavbu fakulty a knihovny v univerzitním kampusu. Hejtman Jihočeského kraje RNDr. Jan Zahradník ocenil přednesenou prezentaci a změny, které se v posledních letech na Jihočeské univerzitě daří s úspěchem realizovat (m.j. vznik nových fakult, spolupráce s podnikatelským sektorem – podnikatelské inkubátory, oborné anylýzy, apod.). Počet téměř 10 000 studentů univerzity je podle hejtmana Jana Zahradníka rovněž významný prvek, částečně naplňující i jeden z cílů kraje učinit tento region natolik atraktivním, aby zde lidé rádi žili a také se tu pracovně realizovali. Hejtman ocenil také velmi dobrou spolupráci Jihočeské univerzity s Nemocnicí České Budějovice, a.s. Přítomní zástupci Jihočeského kraje nastínili zájem a možnost intenzivnější spolupráce s univerzitou do budoucna. Ta by se mohla týkat zejména využívání odborného potenciálu pracovníků Jihočeské univerzity při zpracovávání nejrůznějších studií, týkajících se například ekonomiky, zemědělství, ekologie, nebo sociální oblasti.
Hejtman Jihočeského kraje RNDr. Jan Zahradník společně s ředitelem Krajského úřadu Jihočeského kraje PhDr. Janem Stráským a Ing. Františkem Štanglem, členem rady zodpovědným za oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu navštívili dne 12. dubna 2006 Jihočeskou univerzitu. JU byla reprezentována členy vedení univerzity v čele s rektorem prof. PhDr. Václavem Bůžkem, CSc., vedle prorektorů se jednání zúčastnila také kvestorka univerzity Ing. Hana Kropáčková a ředitel Kolejí a menz JU Ing. František Vrtiška.
„Univerzita je sbor odborníků, tedy dostanemeli zakázku, kterou budeme moci z expertního hlediska zajistit, rádi ji přijmeme a budeme se na ní podílet. Můžeme-li být kraji takto nápomocni, ochotně to uděláme. Tyto odborné služby můžeme nabídnout zejména v oblasti sociální, zemědělské, ekologické a ekonomické. Jihočeská univerzita se cítí být spoluzodpovědná za svébytný rozvoj tohoto regionu,“ uzavřel prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., rektor Jihočeské univerzity. -hb-
Hejtman Jihočeského kraje RNDr. Jan Zahradník a rektor JU prof. Václav Bůžek při jednání na Jihočeské univerzitě 12. 4. 2006 foto -hb-
Rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek v úvodu stručně představil současný stav a záměry univerzity. Charakterizoval jednotlivé kroky, které vedení JU realizuje v zájmu optimalizace struktury univerzity, hovořil o stále velmi příznivém zájmu maturantů o studium na JU, o vědě a výzkumu, prováděném na některých fakultách a vědeckých ústavech univerzity. Stranou nezůstalo téma spojené s využitím biotechnologického inkubátoru vybudovaného v Ústavu fyzikální biologie JU v Nových Hradech, který slouží podpoře středního podnikání. Připravuje se rovněž výstavba dalšího podnikatelského inkubátoru, tentokrát v univerzitním kampusu a ve spolupráci s krajem a městem. I přesto, že chce být Jihočeská univerzita výrazně výzkumnou univerzitou, klade rovněž velký důraz na přípravu odborníků orientovaných do praktických profesí (zejména ze ZSF, PF a TF JU), čímž významně naplňuje potřeby i zdejšího
6/
všeobecná vzdělanost a jazyková vybavenost studentů, program celoživotního vzdělávání, a podobně.
Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy
JUDr. Petra Buzková na Jihočeské univerzitě Ministryně školství, mládeže a tělovýchovy JUDr. Petra Buzková navštívila 27. dubna 2006 na pozvání rektora prof. PhDr. Václava Bůžka, CSc., Jihočeskou univerzitu. Doprovázela ji náměstkyně primátora statutárního města České Budějovice, členka Správní rady Jihočeské univerzity Mgr. Vlasta Bohdalová.
Diskuze se týkala i vysokoškolského zákona (na snímku vlevo Mgr. Vlasta Bohdalová) foto –hb-
Rektor univerzity Václav Bůžek při této příležitosti za celé akademické shromáždění JU ocenil činnost ministryně Petry Buzkové ve prospěch vysokých škol a poděkoval jí za podporu a pozornost věnovanou Jihočeské univerzitě. O návštěvě ministryně školství Petry Buzkové na JU informovala m.j. Česká televize 27. 4. 2006 v pravidelném pořadu Večerník z Čech. -hb-
Ministryni školství JUDr. Petru Buzkovou přivítal rektor univerzity prof. Václav Bůžek foto V. Pancer
Ministryně školství se v rámci své návštěvy setkala s členy vedení univerzity, s děkany fakult a řediteli vysokoškolských ústavů, se zástupci Správní rady Jihočeské univerzity, akademického senátu, se studenty a dalšími členy akademické obce univerzity a rovněž s reprezentanty Biologického centra Akademie věd ČR.
Prof. Ing. František Střeleček, CSc.,
získal čestný doktorát na univerzitě v Nitře
Slovenská poľnohospodárska univerzita v Nitre udělila na svém slavnostním zasedání Vědecké rady dne 4. května 2006 čestnou vědeckou hodnost doctor honoris causa prof. Ing. Františku Střelečkovi, CSc., prorektorovi Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Prezentace investičních záměrů univerzity byla jedním z hlavních bodů programu foto V. Pancer
Udělením této čestné vědecké hodnosti ocenila Vědecká rada Slovenské poľnohospodárske univerzity v Nitre především jeho vědecký a pedagogický přínos v oblasti statistických a matematických metod. Slavnostního zasedání se kromě jiných hostů zúčastnil rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., děkanka Zemědělské fakulty JU prof. Ing. Magdalena Hrabánková, CSc., a rovněž primátor statutárního města České Budějovice doc. RNDr. Miroslav Tetter, CSc. -hb-
Na programu návštěvy byla prezentace rozvoje Jihočeské univerzity a téma týkající se připravované investiční akce zásadního významu, jakou je výstavba filozofické fakulty a celouniverzitní knihovny v kampusu Jihočeské univerzity. Po prezentaci univerzity v podání rektora prof. Václava Bůžka následovala bohatá diskuze, jejímiž tématy byly například problematika strukturovaného studia, vysokoškolský zákon,
7/
Prezident republiky
1. května 2006 jmenován docentem pro obor „Molekulární a buněčná biologie a genetika” a obhájil habilitační práci na téma „Molecular Bases for Insect Circadian Clokcs“. -hb-
jmenoval nové profesory Prezident republiky Václav Klaus 2. května 2006 ve Velké aule Karolina jmenoval, na návrh vědeckých a uměleckých rad vysokých škol, devadesát jedna nových profesorů vysokých škol. Mezi jmenovanými jsou rovněž noví profesoři působící na Jihočeské univerzitě. K datu 2. 5. 2006 má Jihočeská univerzita 74 profesorů - akademických pracovníků s nejvyšší vědeckou hodností.
Jaký je zájem o studium na Jihočeské univerzitě? Jihočeská univerzita i v tomto roce registruje opět více než čtyřnásobný zájem o studium do prvních ročníků pro akademický rok 2006/07.
Profesoři Jihočeské univerzity jmenovaní s účinností od 2. května 2006:
Celkem 12 600 přihlášek ke studiu do prvních ročníků v ak. roce 2006/07 zaregistrovaly jednotlivé fakulty Jihočeské univerzity. Zájem o studium na JU opět zhruba čtyřnásobně převýšil (s mírným nárůstem počtu přihlášek oproti minulému roku) kapacitní možnosti školy. Jaký byl zájem o studium v uplynulých letech? V akademickém roce 2004/05 studovalo na Jihočeské univerzitě v bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech téměř 9000 posluchačů a posluchaček v prezenční a kombinované formě studia. Pro akademický rok 2005/06 registrovala JU 10 700 podaných přihlášek ke studiu, volných míst do prvních ročníků bylo 2 650. V akademickém roce 2005/06 se ke studiu na Jihočeské univerzitě zapsalo 9 700 studentů. Zvýšený zájem o studium pro příští ak. rok zaznamenaly především filozofická (obory historie a estetika) a zemědělská fakulta, kde je příznivý zájem jak o ekonomické, tak o zemědělské obory, a rovněž biologická fakulta. Stabilně vysoký (v posledních třech letech téměř totožný) je také zájem o studium na zdravotně sociální a na teologické fakultě. Na některé obory se letos mohli uchazeči hlásit také prostřednictvím formuláře elektronické přihlášky. (Každá přihláška musela být rovněž doručena v písemné podobě se všemi náležitostmi na studijní oddělení příslušné fakulty.) Pro akademický rok 2006/07 plánuje Jihočeská univerzita přijmout opět zhruba 2 700 nových studentů a studentek. -hb-
• prof. PhDr. Kateřina Charvátová, CSc., pro obor české dějiny působí na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze • prof. Ing. Martin Křížek, CSc., pro obor zemědělská chemie působí na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích • prof. Ing. Otomar Linhart, DrSc., pro obor obecná zootechnika působí ve Výzkumném ústavu rybářském a hydrobiologickém Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích • prof. RNDr. Jaroslav Spížek, DrSc., pro obor molekulární a buněčná biologie a genetika působí na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích -hb-
NOVÍ DOCENTI JIHOČESKÉ UNIVERZITY Na zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity dne 25. května 2006 předal rektor univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., diplomy dvěma nově jmenovaným docentům JU - doc. Ing. Janu Kouřilovi, CSc., a doc. RNDr. Ivo Šaumanovi, Ph.D. • Doc. Ing. Jan Kouřil, CSc., z Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického JU byl s účinností od 1. dubna 2006 jmenován docentem pro obor „Speciální zootechnika” a obhájil habilitační práci na téma „Umělá reprodukce jikernaček vybraných druhů ryb s využitím různých hormonů stimulace“. • Doc. RNDr. Ivo Šauman, Ph.D., z Biologické fakulty JU a Biologického centra AV ČR - Entomologického ústavu byl s účinností od
8/
Jihočeská univerzita udělila čestný doktorát světově uznávanému lékaři prof. MUDr. Vladimíru Krčmérymu, DrSc. Dne 25. dubna 2006 se v obřadní síni českobudějovické radnice konalo slavnostní zasedání Vědecké rady Jihočeské univerzity, na kterém byla udělena čestná vědecká hodnost doctor honoris causa v oboru veřejného zdravotnictví profesorovi MUDr. Vladimíru Krčmérymu, DrSc., přednímu světovému lékaři.
získala díky složení její akademické obce možnost postgraduálních studií a habilitační práva ve studijních programech Ošetřovatelství a Sociální práce. Z textu prof. MUDr. Miloše Velemínského, CSc., děkana Zdravotně sociální fakulty JU
Laudatio
prof. MUDr. Miloše Velemínského, CSc., děkana Zdravotně sociální fakulty JU Magnificence, honorabilés, vážená vědecká rado, dámy a pánové. Je mi ctí představit Vám osobnost profesora Vladimíra Krčméryho, doktora věd, a to jak osobně, tak i jeho pedagogické, vědecké a humanitární dílo.
foto V. Pancer
Již od počátků formování evropského vědeckého myšlení byla osobnost vědce spojována nejen s jeho úspěchy na poli bádání, ale i s dalšími aspekty jeho osobnosti. Ty pak společně vytvářely obraz člověka, jehož vážnost ve společnosti se opírá o vědu, stejně jako o etiku a pronikavost myšlení, stejně jako schopnost cítit s druhými a angažovat se v jejich prospěch. Takové osobnosti mají schopnost nejen být působivým příkladem úctyhodného učence pro společenství své doby, ale zároveň mohou toto společenství měnit k lepšímu.
Prof. MUDr. Vladimír Krčméry, DrSc., se narodil v roce 1960 v Bratislavě. Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě (1985). Zde také obhájil kandidátskou disertační práci z vnitřního lékařství (1990). Na téže univerzitě proběhlo v roce 1993 habilitační řízení v oboru vnitřního lékařství. V roce 1995 na Masarykově univerzitě v Brně získal titul profesor v oboru vnitřní lékařství. V letech 1997 - 2001 získal celou řadu pedagogických a vědeckých ocenění v USA. V roce 2002 obdržel ocenění „Vedec roka“ Slovenské republiky. V letech 1999 až 2005 organizoval otevření klinik a vysokých škol v rozvojových zemích (Súdán, Keňa, Kambodža, Uganda). Od roku 1995 je děkanem Fakulty zdravotníctva a sociálnej práce Trnavské univerzity. Tuto funkci vykonává, s přerušením v roce 2002, třetí období. Je autorem jedenácti monografií, z toho tři byly vydány v zahraničí, publikoval 149 vědeckých článků v zahraničních časopisech, z toho 41 ve vysoce impaktovaných časopisech. Ve slovenských časopisech publikoval 233 sdělení. Profesor V. Krčméry má 1136 citací v domácích časopisech a 1055 v časopisech SCI. Byl pozván na přednášky v zahraničí (celkem 82krát). Pan profesor Krčméry založil na Slovensku Vysokou školu zdravotníctva v Trnavě, která
Nutno zdůraznit, že i pro současnou dobu je tato idea prioritní. Svědčí o tom totiž tématika projektů, vyhlašovaných světovými vědeckými agenturami. Ty jsou především zaměřeny na rozvoj zemí třetího světa. Idea evropského vědce, motivovaného jak touhou po poznání, tak potřebnou pomocí druhým, opřená o velké osobnosti, kterými byly v lékařských vědách například Koch, Semmelweis nebo Schweitzer, platí dodnes. Je však nutno přiznat, že v našem industriálním a spotřebním světě utrpělo toto pojetí šrámy. Jsem velice rád, že profesora Vladimíra Krčméryho mohu představit právě jako osobnost, spojující tyto dva nejvýznamnější aspekty evropské vědy – touhu poznávat a touhu skrze poznání přispět ke zmenšení lidské bolesti a utrpení.
9/
Vladimír Krčméry se narodil 24. července 1960 v Bratislavě. Jeho otec byl významný mikrobiolog a jeho vědecké zájmy nepochybně inspirovaly i jeho syna. Po středoškolských studiích nastoupil Vladimír Krčméry na lékařskou fakultu Komenského univerzity v Bratislavě, kterou ukončil v roce 1985. Po absolvování fakulty pracoval jako sekundární lékař na bratislavské klinice infekčních chorob při univerzitní nemocnici v Bratislavě. Od roku 1988 byl odborným asistentem Ústavu infekčních chorob a onkologie v Bratislavě. Svou habilitační práci obhájil v roce 1992. V roce 1993 se stal doktorem věd. Řádným profesorem byl jmenován v roce 1996. Další zkušenosti získával na zahraničních univerzitách v Londýně, Edinburgu a Filadelfii. V současné době působí jako řádný profesor a děkan Fakulty zdravotníctva a sociálnej práce v Trnavě.
zachráněno mnoho lidských životů nebo se zmírnilo utrpení těch, ke kterým pomoc dorazila pozdě. Pro doplnění charakteristiky prof. Krčméryho je nutné dodat, že žije spořádaným rodinným životem a že je otcem čtyř dětí. To vše vyplývá z hlubokého křesťanského přesvědčení pana profesora. Profesor Vladimír Krčméry dlouhá léta spolupracuje se Zdravotně sociální fakultou Jihočeské univerzity. Studiem v Trnavě prošla řada pedagogů fakulty. Toto studium bylo a dodnes je klíčové pro udržení a rozvíjení zdravotnických a sociálních oborů na fakultě. Právě tudy vedla cesta ke zlepšení kvalifikační pedagogické struktury členů fakulty a následně i celkové prestiže na Jihočeské univerzitě i v celém akademickém prostředí České republiky. Nezištná pomoc Vladimíra Krčméryho byla pro nás v tomto směru zcela zásadní. Profesor Vladimír Krčméry spojuje ty nejlepší vlastnosti lékaře, badatele a humanisty. Jeho podíl na budování Zdravotně sociální fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích má svůj zásadní význam. (…)
Vědecká činnost prof. Krčméryho se rozvíjí především v oblasti výzkumu infekčních chorob, které provázejí léčbu onkologických onemocnění a v problematice HIV infekcí v zemích třetího světa. Ve svých dílech řeší problémy z aspektu zdravotního a sociálního. Především na tato témata publikoval Krčméry kolem 600 publikací, z nichž 195 v „karentovaných“ časopisech. Je spoluautorem 21 monografií, do nichž přispěl samostanými kapitolami. Jeho práce mají 1680 citačních ohlasů. Je členem významných mezinárodních vědeckých asociací, jako je např. Americká mikrobiologická společnost nebo Evropská společnost pro chemoterapii. Získal a úspěšně řešil řadu vědeckých grantů, např. agentury Copernicus, Peco apod. Právě při výzkumu původců infekčních chorob v rovníkové Africe se profesor Krčméry ocitl tváří v tvář utrpení tamního obyvatelstva. Bída příměstských slumů, v nichž bez pomoci a jakékoliv naděje živoří ženy a děti, které jsou často infikovány HIV virem, na něj hluboce zapůsobila. Tato zkušenost ho přiměla k aktivitě, která vyústila v jeden z největších a úspěšně završených humanitárních projektů poslední doby, tj. založení Kliniky tropické medicíny pro obyvatele slumů v Mukuru v Keni a později v Súdánu a jiných státech Afriky. Díky realizaci tohoto projektu je od roku 1997 každoročně
Doctor honoris causa v oboru veřejného zdravotnictví pro prof. MUDr. V. Krčméryho, DrSc., blahopřeje rektor JU prof. PhDr. V. Bůžek, CSc., uprostřed děkan ZSF JU prof. MUDr. M. Velemínský, CSc. foto V. Pancer
Solidarita a Univerzálnosť ako prínos Univerzít v dnešnom svete projev prof. MUDr. Vladimíra Krčméryho, DrSc., při příležitosti udělení čestného doktorátu Jihočeské univerzity Vaša magnificencia, spektabilita, ďakujem úprimne VR fakulty, pánom dekanom a prodekanom ako navrhovateľom na toto ocenenie. Chápem ho ako vysoké ocenenie celého tropického tímu od jednoduchého logistu,
10/
cez sestry, sociálnych pracovníkov, lekárov, ktorí slúžia univerzálne, ako Vaša i naša univerzita. Dnes by som chcel krátko hovoriť o 2 pilieroch univerzít A) Aká je úloha a zásluhy univerzít v súčasnom svete: 1) Univerzálnosť 2) Solidarita 1) Univerzálnosť Univerzálnosť stelesňuje pre nás zdravotníkov Hippokratova prísaha. Hippokratova prísaha tieto dve vlastnosti pre lekárov predstavuje v súčasnom svete iba ako historický dokument, alebo aj ako realita svedomia?
2) Solidarita a nezištnosť Solidarita, to je otázka odvahy zastať sa slabých, tj. aj keď je to nevýhodné, nepopulárne no je jednou z najdôležitejších úloh Univerzít. Istý protestantský pastor opisoval nástup nacizmu v Nemecku v r. 1938 takto: Keď brali židov, hovorili sme si: „nás sa to netýka...“ Keď brali katolíckych kňazov do lágrov, hovorili sme si: „nás sa to netýka...“ Keď zatvárali kláštory a vyháňali mníšky, hovorili sme si: „s nami toto nebude, nás sa to netýka...“ A keď brali nás, evanjelických pastorov, už sa nás nemal kto zastať...
Aké sú hlavné body Hippokratovej prísahy: a) Kompetentnosť: „nesiahnem na chorého čo má kamene a odovzdám ho mužom v tomto remesle skúseným.“ Nepúšťame sa do vecí s ktorými nemáme skúsenosti? Ako často musíme denne vybojovať boj s našou pýchou a povedať Všemohúcemu Pane, tu končím ja a začínaš Ty b) Nezištnosť: „svoje remeslo zachránim vždy čisté, nevezmem od druhého žiaden pôžitok a vystríham sa spania so ženami i mužmi“ Nikdy tak úprimne nezneli slová o nepriamej korupcii ako v slovách Hippokratovej prísahy c) Solidarita: a univerzálnosť„ Postarám sa o deti svojich učiteľov a naučím ich remeslu liečiť“ d) Ochrana života – nezmieriteľnosť s ľahostajnosťou „nikdy nepodám smrtiaci prostriedok na vyhnanie plodu“. Ochrana života – nie je otázka náboženská, ale otázka či sme ochotní dodržiavať základné ľudské práva, bez ohľadu či sa nám to mravne, ekonomicky, alebo inak pragmaticky hodí. To nie je len otázka potratu a eutanázie, kedy prichádza dieťa či nevládny starec ako nečakaný a nevítaný útočník na našu krehkú ekonomickú rovnováhu a blahobyt. Úloha „univerzít“ v súčasnom svete je pôsobiť univerzálne, tj. pre všetkých chudobných i bohatých, bielych i čiernych, ateistov i veriacich, katolíkov a moslimov. V tomto mi boli príkladom moji lekári v Sudáne, ktorí s nasadením života zachraňovali pacientov cez občiansku vojnu a zanechali viacerí svoje ľudské osudy i svoju povesť v službe chorým ku ktorým sa 21 rokov nik nestaral (doc. M. Ťažiarová, doc. J. Benca, doc. A. Dóczeová). Solidarita bola pre nich dobrodružstvo, ale aj obeta, akoby vystrihnutá z evanjelia. Kto stratí svoj život pre mňa, nájde to, kto našiel svoj život – stratí ho. Spomínam teraz na MUDr. K. Kaníka, ktorý umrel v Nairobi po návrate zo Sudánu.
Preto je celkom prirodzené, že práve Univerzity zmenili spoločenský poriadok v Československu, Gruzínsku, Čile, Indonézii, na Filipínach a takmer aj v Číne. Preto je prirodzené, že práve Univerzity boli tie, ktoré otvorili dvere Bieloruským študentom, Univerzity v Čechách boli prvé povstali proti nacizmu. Majú v dnešnej dobe hodnoty na ktorých stoja Univerzity a veda, vôbec v súčasných médiách miesto? Niekedy sa mi zdá, že sme v „podzemí“, alebo osamotení. Keď zapneme televízor, na 1 kanáli vidíme revúci dav stotisíc divákov na Wembley. Na 2 kanáli jasajúci karneval v Riu, prepíname ďalej - BBC ukazuje prehliadku vojenskej techniky v Pekingu a vzorne pochodujúce šíky vojakov do boja proti kontrarevolúcii. Pozeráme ďalej – finále Miss 2006 sa strieda so Slovensko hľadá superstar a Noc Vyvolených..., na ďalšom kanáli pornohoror Drakulove Milenky. Brutálne akcie vystriedal scifi triller..., nikde však nevidíme Univerzity a ich prácu, vedcov, zdravotníkov, učiteľov no našťastie pravda nie je otázka väčšiny, alebo hlasovania a väčšina nemusí mať vždy pravdu. Jeden z Vašich filozofov Max Kašparu povedal: Milujem Krista, lebo nepozná matematiku: 1 je viac ako 99 (keď v podobenstve o stratenej ovci pastier zanechal 99 a začal hľadať tú stratenú.) Hlučná väčšina teda neznamená automaticky pravdu.
11/
Na záver chcem povedať čo sa stalo mne – keď som si pred 10 rokmi prečítal, že alžírsky povstalci zmasakrovali istú dedinu a deťom poodtínali nohy a ruky. Zašiel som nahnevaný do kostola a zlosť a smútok som si začal vylievať na Všemohúceho: Ty nemôžeš existovať, ak by si existoval, tak by si bol tie nevinné deti zachránil... kde si bol keď ich zabíjali, kde si bol keď ich vyháňali z domov. Obraz sa ani nepohol. Z oltára však stroho zaznelo: „A kde si bol Ty, kde ste boli Vy, Vy všetci...?“ Zadivil som sa , ale stále zlostný som sa otočil a vyšiel z chrámu... ale v ušiach mi znela výzva: kde ste vy? Kde si bol ty? Preto keď vidím snímky v televízii z hladomoru v slumoch v Keni, genocídu v Darfure, občiansku vojnu v Somálsku, masové hroby v Kambodži, vždy počujem hlas? „A kde si bol ty?“ „Kde ste vy? civilizované národy kresťanskej Európy.“
foto V. Pancer
Záver Záverom mi dovoľte preto poďakovať všetkým mojim lekárom a VŠ učiteľom, je ich spolu 34, ktorí pôsobia na všetkých z našich 8 pracoviskách v Keni, Etiópii, Sudáne a Kambodži, ktorí na rozdiel odo mňa nielen počuli tieto slová, ale aj konajú. Dvaja z prvých troch boli z Južných Čiech – Tábora a Písku, tak ako môj starý otec z Oborište prešiel pred 80 rokmi na Slovensko učiť, tak oni či už slováci, česi, maďari, taliani – išli do našich misií učiť a liečiť... Toto ocenenie je prejavom úcty voči voči ich práci a ja to preto prijímam, lebo sám môžem povedať len „Dominé non sunt dignus...“ tak to prijímam za nich. Aj keď sme Univerzity, vedci v menšine a v hlučnej televízii dostávajú len odrobinky, sme tu. „Verba movent,“ čo je však viac, „Exempla trahunt“. -hb-
Biologická chemie:
první přeshraniční studijní obor na
Jihočeské univerzitě
Výuku prvního přeshraničního studijního oboru Biologická chemie, k jehož přípravě se spojili chemici z Keplerovy univerzity v Linci (Johannes Kepler Universität) a biologové z Jihočeské univerzity, zahájí Biologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích od akademickeho roku 2007/08. Pro tento moderní bakalářský obor, který byl schválen akreditační komisí MŠMT, bude připraveno rovněž navazující magisterské studium. „Předpokládáme přijetí 10 až 15 studentů do prvního ročníku z Česka a z Rakouska,“ uvádí děkan Biologické fakulty Jihočeské univerzity prof. RNDr. Libor Grubhoffer, CSc.: „Výuka tohoto oboru bude uskutečňována v anglickém jazyce. První rok studia bude zaměřen zejména na výuku matematiky, fyziky a chemických disciplin v Linci, druhý rok studia bude ve znamení biologických a hraničních disciplin biologie a chemie, a ve třetím roce studia podle bakalářských projektů a výběrových předmětů bude výuka probíhat střídavě v Linci a v Českých Budějovicích.“ Absolventi oboru Biologická chemie by měli získat kvalifikaci odborných pracovníků pro výzkumné, provozní a kontrolní laboratoře v biotechnologiích, biomedicíně, zemědělství, zdravotnictví a podobně. „Pro tvůrce z obou sousedních regionů byla myšlenka společného vzdělávacího projektu a posléze vlastní přípravná práce nejen vyjádřením těsných badatelských vazeb, ale také výzvou k výraznému přispění meziregionální spolupráce v Evropě,“ říká děkan biologické fakulty prof. Grubhoffer: „Zaměření Biologické chemie pomůže vytvořit vzdělávací základy pro moderní biotechnologické směry, pro výchovu odborníků schopných přenášet poznatky základního výzkumu do průmyslových aplikací.“ „Moderní univerzita by měla pružně odpovídat na požadavky a podněty, které přináší společenská praxe. V případě Jihočeské univerzity jde o reflexi potřeb široce pojatého česko-rakousko-bavorského regionu, v němž chceme podporovat a rozvíjet obory, které mohou výrazněji přispět k profilaci tohoto prostoru s cíleným dopadem zejména do podnikatelské, vzdělavatelské, zdravotnické či zemědělské sféry,“ doplňuje rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc.: „Tyto úkoly naplňujeme především prohlubováním dosavadní vědecké a pedagogické spolupráce s univerzitami v Linci a v Pasově.“ -hb-
12/
Studenti a pedagogové s habilitačními právy v oboru z univerzit ve Freiburgu a v Kostnici na JU Ošetřovatelství ZSF JU jediným pracovištěm v ČR
rozhovor s děkanem Zdravotně sociální fakulty JU prof. MUDr. Milošem Velemínským, CSc.
Akreditační komise Ministerstva školství ČR schválila 24. dubna 2006 akreditaci habilitačního řízení v oboru Ošetřovatelství pro Zdravotně sociální fakultu JU. Tím se fakulta stává jedinečnou v rámci naší republiky. Je to významný úspěch naší fakulty vzhledem k tomu, že v České republice toto oprávnění nikdo další nemá. ZSF JU ho získala zejména proto, že má ve svém středu dva profesory z oboru ošetřovatelství, a především paní docentku Valerii Tóthovou, která je zárukou, že ošetřovatelství půjde tím správným směrem, kdy bude zejména preferován holistický přístup k pacientům a mnohé další požadavky. Nepůjde jen o lékařské vedení tohoto oboru. Předpokládáme, že se k nám na habilitační řízení budou hlásit lékaři a sestry z celé republiky, kteří mají za sebou doktorské studium. Jaká budou kritéria? V jakém časovém období lze očekávat první habilitace? Habilitační řízení na naší fakultě rozhodně nebude „zadarmo“, bude na stejné úrovni jako na lékařských fakultách, s tím, že například zohledníme rozdíl mezi lékařem a sestrou, která absolvovala magisterské studium, odlišnými požadavky na impaktované časopisy. Vědecká rada ZSF JU se bude nejprve vyjadřovat k habilitačním kritériím, která po jejich schválení vydáme. Po zveřejnění uvidíme zájem - nepředpokládáme výraznou masovost v přihlašování, také proto, že připravená nastavená kritéria jsou přísná. Pokud se poté uskuteční během roku například 2-3 habilitace, budeme spokojeni.
Skupina více než čtyřiceti studentů historie z univerzity ve Freiburgu (Universität Freiburg) a z univerzity v Kostnici (Universität Konstanz) navštívila začátkem dubna t.r. Historický ústav Filozofické fakulty Jihočeské univerzity. Do jižních Čech přijeli společně se svými profesory v rámci exkurze, která byla zaměřena na dějiny habsburské monarchie v 16. a v 17. století. „Vědeckým těžištěm této exkurze byl Innsbruck, Český Krumlov a Vídeň,“ informoval rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc. (současně ředitel Historického ústavu Filozofické fakulty JU): „Zde na univerzitě měli možnost setkat se s akademickými pracovníky historického ústavu filozofické fakulty a rovněž s doktorandy tohoto pracoviště.“ Rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek představil univerzitu jako celek, charakterizoval její směřování a informoval o vědeckých a pedagogických aktivitách historického ústavu. Václav Pražák, doktorand HÚ FF pronesl přednášku o hmotné kultuře na jihu Čech v 16. a 17. století. Následovala debata, při níž se studenti obou zahraničních univerzit zajímali zejména o strukturované studium historie, o zastoupení jednotlivých vědních disciplin v přípravě budoucích historiků a také například o to, jak na Jihočeské univerzitě probíhají přijímací zkoušky ke studiu.
V čem spatřujete, pane děkane, hlavní význam tohoto úspěchu Vaší fakulty? Tato akreditace nám umožní povznést obor Ošetřovatelství na úroveň, jaká je v západní Evropě. Je to výrazný příspěvek k tomu, aby se Ošetřovatelství stalo samostatným vědeckým oborem de facto, de iure už tomu tak je. -hb-
„Důležité je, že obě univerzity, ve Freiburgu i v Kostnici, patří mezi špičkové vysoké školy ve Spolkové republice Německo, a že univerzita ve Freiburgu vyjádřila zájem podepsat spolupráci mezi oběma filozofickými fakultami. Rovněž by naši partneři rádi realizovali výměny studentů a učitelů v rámci programu Socrates Erasmus, čehož si naše univerzita velmi váží,“ doplnil na závěr rektor Jihočeské univerzity prof. Václav Bůžek. -hbNa toto téma také více na str. 44.
13/
Vědeckotechnický park ÚFB JU finalistou ocenění Podnikatelský projekt roku Vědeckotechnický park Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity sídlící v Nových Hradech, se spolu s dalšími dvěma projekty (projekt podnikatelského inkubátoru Ostrava a ENKI o.p.s. v Třeboni ) stal finalistou soutěže Podnikatelský projekt roku 2005, kterou vyhlašovala agentura CZECHINVEST a Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR. Ministerstvo průmyslu a obchodu nominací v kategorii Podnikatelský inkubátor ocenilo projekt ÚFB JU zaměřený na dobudování vědeckotechnického parku v Nových Hradech. Do finále se tento projekt dostal v konkurenčním prostředí - vybíralo se z 38 kvalitních návrhů. Ocenění je určeno projektům financovaným ze strukturálních fondů EU. „Technologický inkubátor JU je financován z projektu ´Dobudování vědeckotechnického parku v Nových Hradech´. Cílem projektu bylo dovybavit budovu postavenou z prostředků projektu PHARE plně tak, aby biotechnologické, biochemické a molekulárně-biologické firmy mohly realizovat své nápady s minimálním množstvím investic a vložených prostředků,“ říká ředitel ÚFB JU RNDr. Dalibor Štys, CSc., a pokračuje: „Transfer technologií z akademické sféry do praxe není v ČR tak řídkým jevem, jak by se mohlo zdát z poplašných článků v tisku. Děje se však v disciplinách, u nichž jsou nízké náklady na vstupu, jako je například vývoj software. Vývoj investičně náročnějších produktů naráží na neexistenci rizikových kapitálových zdrojů, takzvaného seed kapitálu, soukromých peněz, které investoři dávají do projektů, jimž věří a které pak sami pomáhají řídit a rozvíjet. Tím se omezuje spektrum disciplin, v nichž mohou studenti a výzkumníci realizovat své nápady. Základní ideou Centra biologických technologií je tedy snížit tuto bariéru pro biotechnologické a jiné podobné firmy také proto, že takové praktické nápady se v Ústavu fyzikální biologie JU a ústavech Systémové biologie a ekologie, Mikrobiologickém ústavu a v Ústavu molekulární biologie rostlin AV ČR, objevovaly. V procesu evaluace pro vstup do inkubátoru je šest firem a další projekty se rozvíjejí, aniž by byly institucionalizovány v konkrétní firmě. Proces přenosu technologie do praxe totiž v českém právním systému není vůbec jednoduchý. Naše zákony totiž fakticky znemožňují, aby poznatek financovaný projektem nebo programem základního výzkumu byl prodán
jednomu konkrétnímu výrobci – musí být prodán všem zájemcům za stejných podmínek, jimiž se rozumí za režijní cenu. Tím se jeho využití na trhu téměř znemožňuje. Naproti tomu zákoník práce umožňuje komukoliv provádět vědeckou činnost, aniž by to musel oznámit svému zaměstnavateli. Co je však vědeckou činností se nikde nedefinuje, může jí pak, podle jiného zákona, být klidně průmyslový výzkum. Tento stav neprospívá ani univerzitám, ani firmám. Jihočeská univerzita a její Ústav fyzikální biologie má tento problém ošetřen alespoň vnitřními předpisy. Každá spolupráce univerzity a firem bude ošetřena inkubačním projektem, v němž jsou stanovena i práva duševního vlastnictví nebo spoluvlastnictví univerzity. Vzhledem k tomu, že zaměstnanci univerzity v rámci svého hlavního zaměstnání vykonávají často především vědeckou činnost, je vyjednávací pozice univerzity při hájení těchto práv poměrně slabá. O to významnější je impuls ke spolupráci, který představují služby inkubátoru,“ vysvětluje RNDr. Dalibor Štys.
„Služeb inkubátoru využívá nebo se chystá využívat široké spektrum firem nejen z oblasti biotechnologií. Starším spin-offem Ústavu fyzikální biologie Jihočeské univerzity je českobudějovická firma Gali-3D. Její zakladatel Ing. Michal Hušák, Dr., byl ještě před dvěma lety vědeckým pracovníkem ÚFB JU. V té době vyvíjel software pro trojrozměrné zobrazování molekul. Přitom vyvinul univerzálně použitelné algoritmy, které se dnes používají při prezentacích v muzeích, tvorbě trojrozměrných filmů a her, ale i pro zobrazování nedostupných částí těla snímaných kamerou v lidském těle. Firma Gali-3D dnes realizuje největší část svých služeb v severní Americe. Služeb technologického inkubátoru bude využívat k prezentacím a k rozvoji dalších projektů na pomezí biomedicíny a software. Další etablované firmy, s nimiž spolupracuje Ústav fyzikální biologie JU, jsou fakticky též odvozené z akademických institucí – takzvané spin-offy. Výsledky Mikrobiologického ústavu v Třeboni, Ústavu systémové biologie a ekologie AV ČR a Ústavu fyzikální biologie JU uvádí do praxe firma PSI v Brně, výsledky studentů ČVUT v Praze pak firma Compotech ze Sušice. První z nich vyrábí celou řadu přístrojů pro
14/
měření fotosyntézy, druhá kompozitní trubky cílené tvrdosti. Pro ně přišlo vyjasnění právního prostředí a služby inkubátoru pozdě a musely se o sebe samy postarat. Služeb inkubátoru dále využívají firmy Biologické produkty Trade a Bonapo, které společně zajišťují výrobu velmi čistých pylů. Obraty těchto firem dosahují desítek i stovek milionů Kč. Cílem je, aby přinejmenším některé z dalších firem byly stejně úspěšné a aby jejich cesta k úspěchu, díky inkubátoru, nebyla tak obtížná,“ doplnil ředitel Ústavu fyzikální biologie JU RNDr. Dalibor Štys, CSc. -hb-
23. mezinárodní kongres SVU
„Česká a slovenská věda a kultura v mezinárodních souvislostech“ Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích bude ve dnech 25. června – 2. července 2006 pořádat 23. ročník světového kongresu Společnosti pro vědu a umění, který bude tematicky zaměřený na českou a slovenskou vědu a kulturu v mezinárodních souvislostech.
Kongres připravuje Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích ve spolupráci s Czechoslovak Society of Arts and Sciences, Jihočeským krajem a statutárním městem České Budějovice. Nad prestižním mezinárodním kongresem přijal záštitu prezident České republiky Václav Klaus a prezident Slovenské republiky Ivan Gašparovič. Smyslem této prestižní mezinárodní akce je široká prezentace výsledků vědy a umění členů Společnosti pro vědu a umění i nečlenů z řad odborné veřejnosti, kteří mají zájem o spolupráci. Cílem organizátorů je vytvořit na univerzitě optimální podmínky pro diskuze profesionálů v přírodovědných a humanitních sekcích, jejichž zaměření by mělo pokrýt velmi široké spektrum oborů. Společnost pro vědy a umění (SVU) vznikla v roce 1958 v USA jako nezisková organizace, sdružující české umělce a vědce, kteří museli pobývat v exilu. Mezi předsedy SVU patřil například významný matematik Hlavatý nebo světově uznávaný literární historik Wellek. Tato
organizace byla od svého založení úspěšná a rychle si vybudovala mezinárodní kredit. Po roce 1989 začala navazovat kontakty s českým prostředím, s českými vědci a umělci, a díky tomu se po dlouhé době v posledních letech koná kongres v Čechách. Jihočeská univerzita byla pro pořádání tohoto kongresu vybrána po kongresech SVU v Praze, Brně, Plzni a Olomouci. Účastníky kongresu budou kromě českých a slovenských specialistů zejména odborníci z USA, kteří na kongres jezdí pravidelně, ale také odborníci z Austrálie, Nového Zélandu i Jižní Ameriky, kde jsou také členové SVU. Organizátoři oslovili rovněž nejbližší evropský region - Německo a Rakousko. Počítá se s aktivními sekcemi lingvistickými, literárními, obecně kulturními, přírodovědnými, a řadou dalších. K 25. 5. 2006 se zaregistrovalo 397 účastníků, kteří vystoupí s referáty a diskusními příspěvky v 65 sekcích, z nichž je 48 sekcí amerických a 17 sekcí českých a slovenských. „Tematicky jsou zastoupeny nejrůznější oblasti lidské činnosti: základní rozdělení je na přírodovědné a humanitní obory,“ informuje programový ředitel kongresu doc. PaedDr. Michal Bauer, Ph.D.: „Pozornost bude věnována spolupráci univerzit v USA, České republice a na Slovensku i otázkám vzdělání obecně, otázkám knihovnictví, médií, literatury a literární vědy, jazyka, hudby, divadla, filozofie, historie v nejrůznějších aspektech, sociologie. Jednotlivé sekce jsou vyhrazeny pro mezinárodní vztahy, ekonomiku, právo, biologické vědy, fyziku, lékařství či otázky emigrace ze střední Evropy do USA. Mezi účastníky jsou špičky ve svých oborech, namátkou Antonín Holý, Armin Delong, Martin Bojar, Jan Svoboda, Fedor Čiampor, Jiří Skerák, Emil Paleček, Peter Zajac, Petr Fidler, Jaroslav Pánek, Vilém Prečan, Vladimír Patráš, Lubomír Dorůžka, Deanna Gayle Wooley, Vlado Simko, Dagmar Hasalova, Ruth Davis, Norma Hervey, Karel Raska. Kongresu se zúčastní také řada příslušníků akademické obce Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, například Václav Bůžek, Libor Grubhoffer, Zdeněk Brandl, František Sehnal, Vladimír Papoušek a mnozí další.“ Registrace účastníků bude probíhat až do zahájení konference, proto zatím není znám konečný počet účastníků panelových diskuzí. Pro účastníky kongresu bude po dobu trvání akce připraven také bohatý doprovodný a kulturní program. Více na www.jcu.cz - http://svu.jcu.cz/. Informace pro tisk jsou zveřejněny v sekci Press centrum. -hb-
15/
Nový studijní obor:
Biologie a ochrana zájmových organismů V letošním roce byl akreditován a od školního roku 2006/2007 bude na Zemědělské fakultě Jihočeské univerzity otevřen nový bakalářský studijní obor „Biologie a ochrana zájmových organismů“. V následujícím příspěvku se pokusíme čtenářům přiblížit historii jeho vzniku, důvody, které nás jako zpracovatele návrhu vedly a přiblížit jeho charakteristiku. Chov zájmových zvířat a pěstování určitých skupin sbírkových rostlin se stal ve světě i u nás masovou záležitostí a předmětem rozsáhlého obchodu, jehož roční obrat např. v západní Evropě bývá odhadován minimálně na několik desítek miliard USD. Současně i mezinárodní obchod s biologickými výrobky (slonovina, kůže, salepové hlízy…) může vést k drancování přírody a ohrožení existence druhů jen proto, aby uspokojil poptávku. Podle statistických údajů je využívání divoké přírody pro mezinárodní obchod druhou nejvážnější příčinou ubývání druhů na naší planetě, hned za ničením přirozených stanovišť. Tento rozsah a současně skutečnost, že značný podíl těchto organismů jsou organismy ohrožené a tedy chráněné mezinárodními konvencemi (CITES apod.) si vyžádaly rozsáhlá legislativní ošetření. Pokud se jedná o obratlovce, podléhá manipulace s nimi současně veterinárním zákonům a zákonům na ochranu zvířat před týráním (u nás §17 zákona ČNR č. 246/1992 Sb.) Přestože se komerčními chovy a pěstováním pro účely obchodu, vlastním obchodem včetně dovozu a vývozu zabývá stále více firem, není tato činnost dosud vůbec podložena potřebnou komplexní kvalifikací. Praxe – krachující firmy s tímto zaměřením, a zejména neustále se zvyšující frekvence střetů se zákonem – veterinárním, zákonem na ochranu zvířat proti týrání a zejména mezinárodním konvencím na ochranu ohrožených organismů (CITES apod.), často přesahující hranice republiky tuto skutečnost zvlášť podtrhují. Je známou skutečností, že naše malá ČR je v oboru „hobby“ pěstitelství a chovatelství v řadě pohledů velmocí. Jsme například na jednom z prvních míst v produkci akvarijních ryb a to vedle zemí, které je produkují v tropickém klimatu pod širým nebem, tedy s podstatně omezenými vstupy energie. Vývoz akvarijních ryb z Česka předčí ve finančním objemu výrazně vývoz třeba tradičního českého kapra. A to se týká pouze samotných akvarijních ryb! Roční obrat světového obchodu se zájmovými
rostlinami a živočichy dosahuje astronomických částek. Bohužel jsme také „dobří“ jako pašeráci chráněných druhů organismů, a to i druhů chráněných konvencí CITES. Tak i vznik návrhu nového studijního oboru byl původně inspirován jistou velmi medializovanou pašeráckou kauzou. Poté jsme si ověřili, že takto rozšířená pěstitelská a chovatelská činnost, navíc často zneužívaná k nezákonnému obchodu, není předmětem žádného uceleného studijního oboru (na některých VŠ jsou vyučovány pouze jednotlivé předměty, např. akvaristika). Přitom zacházení s velmi různorodým biologickým materiálem, má-li být úspěšné, vyžaduje hluboké znalosti. V průběhu přípravy bylo nutno absolvovat řadu jednání se zástupci mnoha zainteresovaných institucí, kteří potvrdili, že příslušně zaměřený studijní obor by byl opodstatněný a přínosný, dále samozřejmě bezpočet konzultací na řadě fakult, jejichž speciální předměty by mohly takto zaměřenému studiu přispět. Řada těchto konzultací vyvolala potřebu dalších setkání s dalšími odborníky a tak se postupně okruh zainteresovaných odborníků rozšiřoval.
Jsme opravdu rádi, že můžeme z tohoto místa všem upřímně poděkovat za jejich vstřícný přístup. Právě snaha zabezpečit výuku takto netradičního oboru špičkovými odborníky vedla k tomu, že se na výuce účastní pedagogové z celkem osmi fakult tří vysokých škol (Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Univerzita Karlova v Praze a Česká zemědělská univerzita v Praze) a jednotliví externisté z Akademie věd České republiky a dalších institucí. Jsme jim za tuto ochotu vstoupit do tohoto studijního oboru nesmírně vděčni a současně nás tato skutečnost velmi zavazuje, abychom vytvořili moderní interdisciplinární studijní obor na skutečně univerzitní úrovni. Také sama účast pedagogů z řady fakult na společné výuce určitého studijního oboru je v souladu se současným trendem vzájemné spolupráce více vysokoškolských pracovišť a může přispět k prolomení
16/
někdy dosud zbytečně přetrvávajících bariér mezi jednotlivými pracovišti. V průběhu přípravy návrhu byl paralelně připravován na Biologické fakultě JU podobně orientovaný návrh, zaměřený pouze na zájmové živočichy. Na doporučení univerzitní akreditační komise jsme oba návrhy sloučili a společně s doc. RNDr. Oldřichem Nedvědem, CSc., vedoucím katedry zoologie BF JU vypracovali finální studijní obor „Biologie a ochrana zájmových organismů“, jehož bakalářský stupeň byl v letošním roce akreditován. Jaký spatřujeme význam nového studijního oboru, který je do značné míry oborem interdisciplinárním? Jedná se o propojení několika oblastí: biologické, pěstitelsko-chovatelské, legislativní a obchodní sféry, doplněné o etickou stránku. Věříme, že pokud legální chovy uspokojí poptávku, omezí se nezákonné odběry z přírody, což má zásadní celosvětový ekologicko-ochranářský význam. Potřeba zajistit možnost získání odpovídající kvalifikace v tomto směru je zvlášť aktuální v souvislosti s naším vstupem do EU. Kvalifikace takto zaměřená je v rámci nabídky vysokých škol v ČR jediná, perspektivně možno uvažovat i o zájmu z jiných zemí. V souladu se zaměřením studijního oboru jsou koncipovány okruhy vyučovaných předmětů: • Obecné – botanika, zoologie, ekologie, chemie, matematika… • Speciální biologické, zaměřené na různé skupiny organismů • Pěstitelské, chovatelské • Determinace produktů z chráněných organismů • Legislativa • Bioetika Tomu bude odpovídat i profil absolventa Absolventi budou vybaveni potřebnými znalostmi ve třech okruzích vzájemně propojených v kvalifikační celek, odpovídající potřebám a cílům jejich uplatnění: • Komplexní znalosti biologie pěstovaných sbírkových rostlin a živočichů, jejich geografické rozšíření. Důležitou součástí biologického bloku je výuka ekologických disciplín. • Zásady a způsoby pěstování zájmových rostlin: orchidejí, tillandsií, kaktusů, akvarijních a terarijních rostlin, masožravých rostlin atd. Chov zájmových živočichů: akvaristika a teraristika v nejširším slova smyslu včetně chovu zvířat v paludáriích a zahradních nádržích, chov hmyzu v insektáriích, chov exotických ptáků a drobných terarijních savců. Součástí tohoto okruhu jsou základy péče o zdraví pěstovaných rostlin (rostlinolékařství) a zásady veterinární péče o chované živočichy (zoohygiena).
• Legislativa: znalost potřebných zákonů a předpisů upravujících provozování pěstíren a chovů v komerční i zájmové sféře. Zahrnuje znalosti mezinárodních zákonných ustanovení, týkajících se chráněných rostlin a živočichů, zásady pro manipulaci s chráněnými organismy, aplikace v praxi komerčních i zájmových pěstíren a chovů. Legislativa týkající se zákona o ochraně zvířat proti týrání. Problematika obchodu s organismy a výrobky z nich, podléhající CITES. V rámci výuky bude kladen důraz na jazykové znalosti (především angličtina).
Z toho tedy vyplývá předpokládané uplatnění absolventů: • specialisté ve státních institucích (ČIŽP, referáty ŽP KÚ a magistrátů, MŽP, MZe, útvary policie, celní správa) • firmy zabývající se komerčními chovy zvířat a pěstováním sbírkových rostlin • obchodní firmy zabývající se obchodem s rostlinami a živočichy • zoologické a botanické zahrady • soukromí chovatelé a pěstitelé V dnešní době, kdy jednotlivé VŠ soutěží v nabídce nejrůznějších oborů a specializací (někdy se jen velmi málo vzájemně lišících), je obtížné získat určitou originalitu. Věřme, že se nám podařilo najít a obsadit „volnou niku“ a že právě tento nový obor přispěje svým způsobem k „image“ zúčastněných fakult i Jihočeské univerzity.
17/
Ing. Zuzana Balounová, Ph.D., doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D., katedra biologických disciplín ZF JU
Kurzy moderních technologií pro biologický výzkum – úspěšný program CŽV na ÚFB JU Program celoživotního vzdělávání Kurzy moderních technologií pro biologický výzkum byl vybrán jako jeden z pěti nejlepších projektů první výzvy Operačního programu rozvoje lidských zdrojů. Operační program rozvoje lidských zdrojů je jedním z programů strukturálních fondů. V jeho rámci je priorita 3.2 určena k podpoře rozvoje vzdělávání na vysokých školách. Ústav fyzikální biologie se účastní dvou projektů, přičemž se jedná o jediné dva projekty, které se realizují v jižních Čechách. Jsou to Jihočeský techtransfer, kde řešiteli jsou Zemědělská fakulta a Ústav fyzikální biologie JU a Kurzy moderních technologií pro biologický výzkum, kde řešitelem je Ústav systémové biologie a ekologie AVČR a Ústav fyzikální biologie JU je spoluřešitelem. Právě ten poslední projekt s akronymem FYZBIOTECHNO byl vyhodnocen mezi pěti nejlepšími přihláškami. Nemohu si pomoci, ale tento fakt mi připadá sám o sobě poněkud pozoruhodný. Odráží to celé dění okolo čerpání strukturálních fondů v ČR v tomto programovém období, kdy byly nastaveny velmi tvrdé a omezující podmínky, projektů je málo a je třeba ocenit ty, kteří se odvážili projekt podat a dokázali podmínky splnit.
studenti širokého spektra vzdělání: biologického, chemického, fyzikálního a technického – převážně matematického a informatického. Protože to všechno v sobě zahrnuje moderní biofyzika. Důsledkem tohoto faktu je, že nikdo nemůže být dostatečně vzdělán, každý musí získat alespoň základní orientaci v jednotlivých oborech. Každý rok proto pořádáme sérii týdenních až čtrnáctidenních přednášek, které pokrývají základy i aplikace moderních technologií v biologickém výzkumu. Od samého počátku byly tyto kurzy otevřené účastníkům z jiných vysokých škol i z praxe jako celoživotní vzdělávání. Některé kurzy probíhaly jako mezinárodní a mezi nimi je třeba zvláště zmínit kurz proteinové krystalizace, který v roce 2004 podpořila a v roce 2006 podpoří Federace evropských biochemických společností. Právě hlavní organizátorka a koordinátorka posledně zmíněných kurzů, Dr. Ivana Kutá Smatanová, je i hlavní koordinátorkou projektu FYZBIOTECHNO. Odtud pramení i jeho ambice, totiž aby ve všech kurzech bylo splněno to, co dělá tak atraktivním a kvalitním kurz proteinové krystalizace – spojení cíleně zaměřených teoretických přednášek a návazné laboratorní praxe. A to, jak se zdá, ocenili i hodnotitelé projektu. RNDr. Dalibor Štys, CSc, ředitel Ústavu fyzikální biologie JU v Nových Hradech
Obsahy programů celoživotního vzdělávání Celoživotní vzdělávání Jihočeský techtransfer CZ.04.1.03/3.2.15.1/0143 Kurzy moderních technologií pro biologický výzkum foto archiv ÚFB JU
Přesto se domníváme, že náš projekt je zaslouženě něčím výjimečný. Celoživotní vzdělávání bývá často navázáno na akreditované studijní programy, většinou bakalářské a magisterské. Trik spočívá v tom, že se získané kredity dají započíst jako absolvované kurzy příslušného studijního programu. Populární školy si tak zvyšují počty studentů a financí v situaci, kdy nesmějí vybírat školné. Projekt FYZBIOTECHNO je jiný, navazuje totiž na doktorský studijní program Biofyzika. Do tohoto studijního programu, akreditovaného na Ústavu fyzikální biologie JU, jsou přijímáni
Cílem projektu je systémové zlepšování odborných dovedností vedoucí ke zvyšování zaměstnatelnosti akademických a vědeckovýzkumných pracovníků z Jihočeské univerzity a dalších vysokoškolských pracovišť a ústavů Akademie věd ČR sídlících v jižních Čechách pro přenos technologií do praxe. Cílem projektu je rovněž zvyšování konkurenceschopnosti v národním i evropském měřítku a také vytváření nových pracovních míst. Neméně důležitým cílem je posílení a rozvoj Zemědělské fakulty a Ústavu fyzikální biologie JU v oblasti celoživotního vzdělávání prostřednictvím přesně cílených vzdělávacích kurzů. V přípravné fázi projektu byly identifikovány oblasti, v nichž jsou nebo se připravují infra-
18/
strukturní podmínky pro technologický transfer. Jedná se o: 1. biotechnologie a biologické přístrojové techniky 2. technologie udržitelného rozvoje 3. alternativní technologie v zemědělství a alternativní technologicky významné využívání krajiny Dva první kurzy proběhnou na zámku v Nových Hradech, třetí kurz na ZF v Č. Budějovicích
Zatím proběhly tři kurzy, při kterých byli osloveni školitelé (1. etapa). U těchto kurzů se pracuje na přípravě studijních materiálů a chystá se druhé kolo kurzů, které má proběhnout na podzim. Na květen jsou naplánovány ještě dva úvodní kurzy ochrany duševního vlastnictví. Projekt CZ.04.1.03/3.2.15.1/0143 je spolufinancován ESF a státním rozpočtem České republiky.
Celoživotní vzdělávání Kurzy moderních technologií pro biologický výzkum CZ.04.1.03/3.2.15.1./0094 V roce 2005 bylo v Nových Hradech otevřeno Centrum biologických technologií, technologický inkubátor a vzdělávací centrum financované programem PHARE CBC. Tím zde dostává vzdělávací proces dvě nové kvality: Kurzy se konají v příjemném prostředí zámku v Nových Hradech foto archiv ÚFB JU
Společným tématem, které se váže ke všem předchozím, je oblast ochrany duševního vlastnictví, a proto je této oblasti věnována speciální pozornost. Kurz proběhne jak na zámku v Nových Hradech, tak v prostorách ZF v Č. Budějovicích. Obsahem tématu biotechnologie je zejména – proč zakládat firmu, tvorba hodnoty, milníky, případové studie, financování, business-plán. V tématu technologie udržitelného rozvoje se jedná o technologie obnovitelného rozvoje v našem klimatickém pásmu, kdo jsou zákazníci, financování technologií a projektů, případové studie úspěšných firem v ČR. Téma alternativní technologie v zemědělství se zabývá základními aspekty rozvoje zemědělského sektoru v ČR se zaměřením na marginální oblasti, nezemědělskými možnostmi podnikání v marginálních oblastech, ekonomickými, ekologickými a etickými aspekty technologických projektů, technologickými inovačními centry pro rozvoj venkova, metodologií tvorby projektů. Zastřešující téma ochrana duševního vlastnictví se soustředí na předmět a způsob ochrany duševního vlastnictví, patentové rešerše, právní prostředky ochrany duševního vlastnictví a praktické ukázky. Projekt je realizován v 6 etapách: 1. výcvik školitelů a hlavních zájemců (1.kolo kurzů) 2. příprava studijních a metodických materiálů 3. pilotní školení širšího okruhu zájemců (2.kolo kurzů) 4. kolo kurzů 5. doplnění studijních materiálů o e-learning 6. monitoring výsledků
1. Vzdělávání bude probíhat v těsné návaznosti na technologický vývoj v inkubátoru, respektive se předpokládá, že se jej v rolích studentů i vyučujících budou účastnit členové inkubovaných týmů. 2. Při výuce budou využívána zařízení inkubátoru včetně hygienických smyček a čistého prostoru, což jsou zařízení jinak pro běžnou výuku nedostupná. Záměrem tohoto projektu je dopracovat a v plné míře rozběhnout systém celoživotního vzdělávání, jehož účastníci budou po jeho kompletním absolvování sdílet komplexní interdisciplinární základ a značné experimentální zkušenosti, včetně rámcových znalostí v přenosu technologií z akademického prostředí do praxe. Tento systém celoživotního vzdělávání se skládá z pěti vzdělávacích modulů. Každý modul je složen z několika (2 - 6) týdenních kurzů. Kurzy mají část teoretickou (přednášky a semináře) a část praktickou, na niž je kladen důraz. Systém může být absolvován jako celek nebo lze vybírat jednotlivé moduly programu či dokonce jednotlivé kurzy. Cílem je, aby jednotlivé kurzy, moduly nebo celý systém připravil účastníky na kvalifikovanou aplikaci určitých technologií. Bylo stanoveno pět modulů: 1. Modul „Úvody“ je základní pro všechny ostatní. Představuje však repetitorium různých základních přednášek, které jsou navzájem propojené. 2. Modul „Aplikovaná biologie“ přináší přehled různých aplikací včetně úvodu do zakládání a financování technologických firem. 3. a 4. Moduly „Aplikovaná spektroskopie“ a „Bioinformatika“ jsou navzájem propojené a představují komplexní pohled na moderní experimentální biochemii a analýzu dat, která z těchto metod vycházejí.
19/
5. „Fyzikální biologie“ pak ukazuje moderní směřování experimentální buněčné biologie včetně aplikace moderní termodynamiky a teorie komplexních systémů.
Centrum výzkumu české umělecké avantgardy
Cílovými skupinami jsou zaměstnanci výzkumu a vývoje malých a středních technologických firem, lékaři, farmaceuti, pracovníci výzkumných laboratoří velkých technologických firem, vedoucí a řídící pracovníci kontrolních laboratoří biotechnologických a farmaceutických firem, majitelé a pracovníci hematologických a biochemických laboratoří, zodpovědní za zavádění nových technik, pracovníci hygienických stanic, čistíren odpadních vod a další pracovníci profesí, v nichž se uplatňují přístrojové techniky v biologii.
České avantgardní umění je v současné době uznávaným pojmem po celém světě. Příspěvek poetistů, surrealistů a dalších příslušníků moderny 20. století tvoří viditelný vklad do evropské kultury, který budí pozornost laického publika, stejně jako vědců v Německu, Británii, USA i jinde. Stačí se jen podívat na ceny českého avantgardního umění v aukčních síních, případně na ceny knih z produkce české avantgardy ve vybraných antikvariátech.
Jsou naplánované následující činnosti: 1. příprava modulů, studijních plánů a kurzů 2. vybavení laboratoří a nákup spotřebního materiálu 3. propagace a nábor frekventantů 4. realizace pilotních kurzů z jednotlivých modulů 5. příprava e-learningového programu vybraných kurzů V současné době jsou připraveny studijní plány, vybaveny laboratoře a probíhá propagace a nábor frekventantů kurzů, které budou zahájeny na podzim tohoto roku. Projekt CZ.04.1.03/3.2.15.1/0094 je spolufinancován ESF a státním rozpočtem České republiky. Mgr. Naďa Štysová, administrátorka projektu
Smyslem výzkumného centra, zabývajícího se avantgardou, je potřeba soustředit síly poměrně rozsáhlého týmu, který by se dlouhodobě věnoval právě tématům spojeným s moderní literaturou a moderním uměním 20. století v českém prostoru. Centrum tvoří odborníci dvou pracovišť Ústavu české literatury a literární vědy FF UK v Praze a Ústavu bohemistiky FF JU v Českých Budějovicích. Hlavním výstupem jejich společného projektu by měl být obsáhlý Lexikon české avantgardy, na jehož hesláři tým právě zahájil práci. Dalšími výstupy budou samostatné monografie věnované specifickým problémům z okruhu avantgardy. Tyto monografie pochopitelně získají knižní podobu a budou věnovány zkoumání teoretické problematiky, materiálovému výzkumu i historické a literárněvědné interpretaci. Takto vznikne např. kniha pracovně nazvaná Gravitace avantgard, která se bude věnovat méně známým osobnostem z okruhu českého moderního umění (B. Brouk, Z. Rykr a další). V rámci centra budou vznikat rovněž překlady ze světové literární teorie inspirované evropskou avantgardou.
Společným počinem Centra výzkumu české umělecké avantgardy a týmu pracujícího na nových dějinách české literatury by měl rovněž být nový časopis vydávaný v angličtině, který by umožnil přiblížit významné studie českých literárních historiků a teoretiků světovému publiku. Jeho pracovní název je Crossroads. První číslo tohoto časopisu snad bude hotové do konce kalendářního roku. Tým zcela samozřejmě předpokládá zveřejňování výsledků zkoumání v odborném tisku i prostřednictvím relevantních mezinárodních vědeckých setkání. prof. PaedDr. Vladimír Papoušek, CSc., ředitel Ústavu bohemistiky FF JU
20/
Zemřel prof. RNDr. Karel Beneš, CSc. Krátká vzpomínka z Teologické fakulty JU
Mezi smutné zprávy letošního jara patří bohužel i informace o úmrtí prof. Karla Beneše, který zemřel 12. 5. 2006 ve věku nedožitých 74 let. Karel Beneš patřil k zakládajícím osobnostem Jihočeské univerzity, působil jako biolog na Biologické fakultě JU a v poslední době i na Teologické fakultě JU, kde se věnoval hlavně tématice mezioborového dialogu přírodovědců a teologů. Toto téma bylo pro něj velmi důležité a věnoval mu hodně času a úsilí. Pod jeho vedením byl na TF JU řešen grant Templetonovy nadace a proběhly 3 konference na téma dialogu přírodovědců a teologů, které byly navštíveny předními odborníky ve svých oborech. Ve své pedagogické práci Karel Beneš na TF JU garantoval seminář Dialog teologie a přírodovědy a přednáškový kurs Dějiny přírodních věd, který de facto představuje jakýsi přírodovědný protipól připravovanému humanitnímu minimu pro studenty přírodovědných oborů. Především díky Karlově péči získala v průběhu několika minulých let knihovna TF JU celou řadu velmi kvalitních knih vztahujících se k tématu mezioborové problematiky teologie a přírodovědy. Karel Beneš byl také členem vědecké rady TF JU a členem oborové rady doktorských programů TF JU. Kromě vší odborné a organizační práce nelze pominout také osobnostní rozměr působení Karla Beneše na Teologické fakultě. Patřil ke starším profesorům, kteří mají svůj styl. Ten nemusí být vždy moderní nebo obecně přijímaný, ale rozhodně bývá inspirující a v dobrém slova smyslu provokující. Konkrétní pedagogická nebo administrativní práce je vždy nahraditelná. Ale specifický styl spojený s badatelskou osobností zahrnující i lidský rozměr přístupu k otázkám a vztahům k lidem, však nahradit nelze. Karel nám prostě bude velmi chybět.
Je každý člověk nahraditelný? Vzpomínka na paní doc. Hildegard Bokovou Je tomu víc než rok, kdy se Pedagogická fakulta a vlastně i celá univerzita rozloučila se svou dlouholetou učitelkou z katedry germanistiky, s paní docentkou Hildegard Bokovou. Mé první osobní setkání s ní se odehrálo již u přijímacích zkoušek, kdy při prezenci nechtěla uvěřit tomu, že by ze čtyř sourozenců i ten čtvrtý šel studovat stejný obor jako jeho předešlí tři bratři. Později jsme se začali potkávat i v hodinách fonetiky. To trvalo sice jen jeden semestr, ale po celou tu dobu jsem se mohl přesvědčovat o její profesionalitě, neboť do svých hodin vkládala skutečně sebe samu. Dokázala zpívat, recitovat, používat různých přirovnání, nenásilně zapojovat i pasivnější studenty a povzbuzovat ty, kterým se třeba hned vše nedařilo. Nešetřila přitom laskavým úsměvem a humorem. Byla tedy nejen skvělým pedagogem, nýbrž i vzácným člověkem. Vždyť vlastnosti jako vstřícnost, nadšení, laskavost, empatie, obětavost a tolerance vyzařovaly z celé její osobnosti neustále. Nevím, zda při pohledu na její osobu je zrovna na místě hovořit o nějaké minulosti. Poněvadž vše pozitivní, co kolem sebe rozdávala, přebývá následně v těch, na které měla možnost celá ta dlouhá léta působit a kteří se jí nechali ovlivnit. Veškeré její působení v podstatě také vyvrací otřepané klišé, užívané četnými osobami, které tvrdí, že: „Každý člověk je nahraditelný!“. Zde však je potřeba si nutně uvědomit, že právě každý člověk je neopakovatelným originálem, a proto ho nikdy nelze nikým nahradit, pouze jen zastoupit! Způsob jejího života a jí podobných osobností nám trvale ukazuje, že smrt sice končí fyzické vazby mezi lidmi, ale hodnoty morální, vazby duševní a duchovní, Bohu díky, zničit nedokáže!
Ing. Mgr. Tomáš Machula, Dr., proděkan pro vědu a rozvoj TF JU
21/
Mgr. Vlastimil Sekyrka, student Pedagogické fakulty JU
uhličitého. Výhodou je především ekologické využití paliva, jež přispívá k ochraně životního prostředí. Exkurze v elektrárně nás přesvědčila o tom, že využití alternativních zdrojů energie, které leží často na dosah, je cestou k náhradě tradičních pevných paliv.
Studenti JU při otevření největší rakouské elektrárny na zpracování biomasy v Timelkamu Rakousko je zemí, která si chrání své přírodní prostředí a přispívá k tomu i ekologickou výrobou elektrické energie a tepla. Společností, která zásobuje Horní Rakousko elektrickou energií a teplem je společnost Energie AG Oberösterreich se sídlem v Linci. Společností Energie AG Bohemia s.r.o., která patří do koncernu Energie AG Oberösterreich, jsme byli jako studující hospodářského oboru pozváni na exkurzi do rakouského Timelkamu, kde proběhlo slavnostní otevření největší elektrárny na spalování biomasy v Rakousku. Timelkam leží nedaleko Vöcklabrucku v Horním Rakousku, který je považován za vstupní bránu do Solné komory. Právě tato oblast je známá svou krásnou přírodou v předhůří Alp. Slavnostní otevření se uskutečnilo 2. dubna 2006 a spolu s námi, studenty II. ročníku oboru angličtina a němčina pro hospodářskou a obchodní sféru, se ho zúčastnili zaměstnanci společnosti Energie AG Bohemia, starostové vybraných měst Jihočeského kraje a zástupci médií. Význam otevření nové spalovny biomasy podtrhla i účast zástupců hornorakouské vlády v čele s hornorakouským hejtmanem Josefem Pühringerem. Pro všechny účastníky byla vedle kulturního a společenského programu připravena i prohlídka celé elektrárny. V roli průvodců se představili zaměstnanci elektrárny, kteří nám dokázali fundovaně zodpovědět všechny otázky týkající se výroby, používané technologie i srovnání s ostatními elektrárnami v regionu. Elektrárna v Timelkamu byla původně postavena jako tepelná elektrárna na spalování uhlí. Dodnes je v provozu, ale po postavení dalšího bloku na plyn se počítá s jejím odstavením. Zde jsou některá fakta o elektrárně: Elektrárna zásobuje přibližně 26 000 domácností ekologickou elektřinou vyrobenou z biomasy, která neobsahuje oxid uhličitý. Dalších přibližně 6 000 domácností je zásobováno dálkovým teplem. Jako médium zde slouží nejen veškeré odpady ze dřeva vzniklé při jeho zpracování, ale i staré, nepotřebné produkty ze dřeva. Při spalování vzniká tepelná energie, která se používá pro výrobu vysokotlaké páry. Tato pára pak pohání turbínu s generátorem, který tepelnou energii přeměňuje na elektrickou. Výroba elektrické energie a tepla z biomasy ročně ušetří ve srovnání s uhelnou elektrárnou při stejném výkonu 136 000 tun emisí oxidu
PaedDr. Vladimíra Květounová, katedra germanistiky PF JU, Ivana Brychtová, studentka PF JU
Zemědělská fakulta JU rozšiřuje nabídku CŽV o dlouhodobé studijní programy Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích rozšiřuje nabídku celoživotního vzdělávání o dlouhodobé studijní programy, které představují novou možnost studia na VŠ. Od zimního semestru 2006 budou v rámci celoživotního vzdělávání otevřeny vysoce atraktivní obory „Obchodní podnikání“ a „Účetnictví a finanční řízení podniku.“ Cílem těchto programů celoživotního vzdělávání je umožnit studium prvního ročníku výše zmíněných oborů uchazečům, kteří nebyli přijati k řádnému studiu na ZF JU i dalším zájemcům. Podmínkou pro účast v programu je maturitou ukončené středoškolské vzdělání a úhrada nákladů za studium. Program bude probíhat ve dvou formách, tj. kombinované (dálkové) a prezenční (denní). Pokud účastník vzdělávacího programu celoživotního vzdělávání splní příslušné požadavky, bude moci pokračovat ve studiu 2. ročníku řádného kombinovaného nebo prezenčního studia daného oboru, a to bezplatně. Více informací: http://www2.zf.jcu.cz/ccv
22/
Viktor Zeman, DiS., Centrum celoživotního vzdělávání JU
Prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc.:
Humanizace na porodních sálech pokračuje, domácí porody nejsou řešením
Česká republika je podle mezinárodní organizace Zachraňte děti na druhém místě ve světě v nejnižší úmrtnosti novorozeňat ve věku do jednoho měsíce. Mezi 33 sledovanými vyspělými zeměmi světa předčilo ČR pouze Japonsko. S Českem jsou na stejné úrovni Finsko, Island a Norsko, a to s mírou úmrtnosti dvou dětí na tisíc novorozenců. Japonsko si udrželo prvenství s 1,8 dítěte na tisíc narozených dětí. Vyplývá to z tabulky Světové zdravotnické organizace (WHO) z roku 2005 zveřejněné na internetových stránkách organizace Zachraňte děti. I přes tato nesporně příznivá čísla zaznamenáváme řadu příznivců domácích porodů. Z dostupných informací se zdá, že na toto téma neexistuje jednotný názor, i když odborníci myslím, mají celkem jasno? Domácí porody, to je otázka, kterou nemůžeme řešit jednoznačně, ale skutečnost, že ČR má téměř nejnižší novorozeneckou úmrtnost na světě, je dostatečně výmluvná. Tohoto úspěchu bylo docíleno na základě perfektní organizace a centralizace rizikových a patologických porodů. Naši přední neonatologové jsou na nejvyšší světové úrovni. Lékařské vedení porodů má v ČR tak vysokou úroveň, že by rozhodně nemělo být zatracováno. Proč tedy, podle Vašeho názoru, dochází k alternativě domácího porodu? Ono je to tak – tisíc porodů je normálně fyziologických a matky porodí bez lékařské pomoci. Ale ten 1 001 porod bude ten, kdy nebude možné okamžitě pomoci jak matce, tak dítěti, a může dojít k úmrtí nebo těžkému poškození dítěte. To se může sice stát i při nejlepší péči v nemocnicích, ale pouze ojediněle. Problém vidím v tom, že lidé touží po humanizaci, po tom, aby přístup u porodů byl natolik vstřícný, aby pobyt ženy na porodním sále nebyl životním stresem, ale svátečním zážitkem. Otázka této humanizace je velmi složitá především ve velkých porodnicích, kde je porodů více najednou, a tam snadno může dojít v tzv. vyhoření personálu, který se nemusí v danou chvíli chovat tak, jak si matka přeje a jak očekává. Ona je na porodnici pouze jednou nebo dvakrát za život, je to pro ni mimořádná chvíle, a o to víc je citlivá, pokud se k ní personál chová chladněji.
byla přítomnost otců u porodů ojedinělá, dnes je již sedmdesátiprocentní. Už to je velký pokrok, ale každopádně ani tato možnost přítomnosti blízkého člověka nikdy nenahradí domácí prostředí. Myslíme si ale, že je důležité, aby humanizace pokračovala. Proces humanizace má větší příležitost na malých porodnicích, kde porodů bývá úměrně méně, a to výrazně ovlivňuje přístup personálu. Z druhé strany je pravda, že ve velkých porodnicích je centralizace tak dokonalá, že dnes děti, které mají hmotnost 600 gramů, tak ne jenom že přežívají, ale také přežívají zdravé. Takže například chladnější přístup personálu, abychom zůstali u modelového příkladu, je tu vykoupen vysokou odborností a profesionalitou lékařů a sester. Porody doma nejsou v ČR cestou, ale spíš bychom měli urychlit proces humanizace porodnic v nemocnicích. Panuje na Vaší fakultě názorová shoda, co se týče tohoto problému? Bohužel, na naší fakultě se nyní projevuje studentka, která vyloženě propaguje domácí porody. Je to její přesvědčení a to jí nemůžeme vzít. Ale ona musí vystupovat jako studentka respektující koncepci zdravotně sociální fakulty. Vedení této fakulty zastává stanovisko o němž jsem právě hovořil, s tím, že domácí porody tuto situaci neřeší. Naši studenti by neměli veřejně vystupovat s propagací soukromých názorů pod hlavičkou celé fakulty. Pracujeme nyní na přípravě seminářů, na kterých dostanou prostor jak zástupci příznivců domácích porodů, tak jejich oponenti, přeji si zrealizovat volnou akademickou diskuzi na toto téma. Otázka na závěr – jak pane profesore hodnotíte v kontextu právě řečeného situaci v českobudějovické nemocnici? Řeknu to stručně: v českobudějovické nemocnici klesla úmrtnost novorozenců za posledních 20 let o 18 promile. Je to dáno striktní centralizací a vysokou odborností lékařů a sester porodnického a neonatologického oddělení. -hb-
Vraťme se ještě ke zmiňované humanizaci porodů. Snaha o humanizaci porodů na porodnicích je dlouhodobá, ale ne vždy se daří. Před šesti lety
23/
OTÁZKY PRO
historika Dr. Marka Hengerera z Universität Konstanz Dr. Mark Hengerer z Universität Konstanz pobýval v květnu t.r. na studijním pobytu na Jihočeské univerzitě. Pracoval zde mimo jiné i na společné monografii zabývající se šlechtou v politickém systému habsburské monarchie.
Dr. Mark Hengerer z Universität Konstanz
foto -hb-
Jak došlo k navázání Vaší spolupráce s Jihočeskou univerzitou, jak dobře zdejší pracoviště historického ústavu filozofické fakulty, s nímž nyní spolupracujete, znáte? To je na delší vyprávění. Nejprve jsem se o Jihočeskou univerzitu začal zajímat díky její publikační činnosti, zvláště mne zaujala řada Opera historica, to už je poměrně dávno. Bylo mi jasné, že pokud tu jsou publikovány tak dobré články… Zvláště to číslo, kde měla článek Beatrix Bastl a ti ostatní, kteří zkoumají dvorskou společnost… Uvědomil jsem si, že musím Opera historica recipovat. To jsem také dělal. A pak samozřejmě docházelo k setkáním ve vídeňských archívech. Navázal jsem kontakt s Gézou Pálffym, Thomasem Winkelbauerem a dalšími. V okruhu těch, kteří se zabývají problematikou šlechty a dvorské společnosti v habsburské monarchii má Jihočeská univerzita velmi dobrý zvuk. V rámci mého bádání a díky těmto lidem jsem se dále seznamoval se zdejším pracovištěm. Následovalo pozvání na konferenci, jejímž výsledkem se stala Opera historica 10. Tato konference na mne skutečně udělala dojem. Vědecká úroveň zdejšího pracoviště je velmi vysoká a historický ústav je velmi aktivní. A co se týče tématu, pak je to prakticky přesně to, čím se zabývám i já. Vnímal jsem především zdejší tvůrčí náladu a aktivitu. V takovém prostředí je radost pracovat. Tolik k vývoji mého vztahu k českobudějovickému historickému ústavu. Abych to tedy shrnul: nejprve Opera historica a mezitím si Vaše univerzita vydobyla respekt v oblasti zkoumání habsburské monarchie.
Co konkrétně vedlo k Vašemu rozhodnutí strávit na Jihočeské univerzitě delší čas? To se vyvíjelo ve třech rovinách – jednu zastupoval Géza Pálffy, druhou profesor Bůžek a třetí já sám. První dvě mohu shrnout takto: profesor Václav Bůžek a Géza Pálffy, každý z nich měl na jedné konferenci Akademie věd, věnované Ferdinandovi I., příspěvek k tématu šlechta a její integrace v rámci habsburské monarchie – jeden o šlechtě ze zemí Koruny české a druhý z Uher. Přitom zjistili, že tuto problematiku pojímají podobně. Rozhodli se spolupracovat a vytvořit společně pojednání o šlechtě z Čech a Uher ve vztahu k habsburské monarchii. Přitom – a o tom by mohl nejlépe pohovořit pan profesor Bůžek – zde byl pocit, že by potřebovali ještě někoho, kdo by habsburský dvůr zkoumal takříkajíc zevnitř a z říšské perspektivy. Zeptali se mě, zda bych měl zájem spolupracovat, a já jsem tuto nabídku rád přijal, protože jsem se v rámci své disertační práce také zabýval 16. stoletím z hlediska šlechtické prosopografie a vývoje dvora (Hofstaat). Byl to tehdy úvod k mé doktorské práci, jejíž vlastní stať se zabývá dobou od 20. - 30. let 17. století do roku 1665. Bude završením této Vaší spolupráce sborník? Ne, usilujeme o vytvoření monografie, souvislého textu, do něhož každý z nás přispěje určitými pasážemi, které si budeme vzájemně číst a upravovat do konečné podoby. Tématem je šlechta z různých zemí v politickém systému habsburské monarchie mezi léty 1526 až přibližně 1620. Vyjde to v ediční řadě Monografia historica. Pan profesor Bůžek se velmi pochvalně vyjádřil k Vaší knize o císařském dvoře v raném novověku (Kaiserhof und Adel in der Mitte des 17. Jahrhunderts. Eine Kommunikationsgeschichte der Macht in der Vormoderne). Mohl byste o ní pohovořit? Jejím hlavním tématem byla otázka průběhu a vzájemného ovlivňování se mezi integrací šlechty do struktury císařského dvora a proměnou struktury císařského dvora. Na jedné straně stojí dvůr se svou specifickou sociální konfigurací a na straně druhé šlechta, která stručně řečeno nedělá vše tak, jak by panovník chtěl. Když jsem na tomto tématu začal pracovat, pozoroval jsem, že ve 20. letech 17. století dochází k výrazné změně struktury císařského dvora. Existuje tu specifický vývoj, stoupá počet určitých úřadů a dochází k přesunu důležitosti určitých složek této
24/
struktury. Rozhodně zásadně přibývá personálu. A zajímavým faktem je, že zhruba 20 až 30 let poté, co toto nastalo, lze považovat habsburskou monarchii za konsolidovanou. Problémy vyvolávané šlechtou byly vyřešeny, nebo právě docházelo k jejich úspěšnému potlačení. Takže při určitém zjednodušení můžeme říci, že po rebelii nastala určitá konsolidační fáze. Tématem mé práce byl právě tento vývoj dvorské organizace. V rámci rekonstrukce vývoje tohoto dvorského státu jsem se zabýval i 16. stoletím. Dvorská organizace se ve 20. letech 17. století výrazně rozšířila, přibylo úřadů, které garantovaly možnost přístupu k panovníkovi a komunikaci s ním. Rostl počet osob, které měly možnost přímého přístupu k císaři a tak mohly ovlivňovat jeho rozhodnutí. Tyto osoby se samozřejmě seskupovaly podle zemí, takže tu máme soudržnou skupinu z Horního Rakouska, jinou z Dolního… Ale celkově tu funguje mnohem rozsáhlejší komunikace mezi panovníkem a šlechtou než jak tomu bylo dříve, za vlády císaře Matyáše.
V mém bádání jsem dále ověřoval platnost řady tezí. Například, že úřad četných komorníků a některých tajných radů byl jen titulární. Že prostě obdrželi úřad, ale nevykonávali ho, nebyli na dvoře přítomní. Klíčovým bodem mé práce bylo vyvrácení této teze. Ti lidé měli určitý rytmus velmi podobně jako ve Francii, o čemž jsem právě nedávno četl v jedné nové práci (Mathieu Da Vinha: Les valets de chambre de Louis XIV, Ed. Perrin 2004). Tento rytmus byl velmi flexibilní, mohl vypadat například tak, že komorníci přicházeli ke dvoru i v průběhu dlouhé doby, třeba dvaceti let, každý rok na několik týdnů, aby císaři sloužili. Takže to byl za prvé početní růst. Za druhé, tento početní růst nebyl jen nějakým divadlem, ale měl svůj význam. I staří lidé – ve věku přibližně 40 let byl tehdy člověk považován za starého – cestovali dvakrát až třikrát do roka ke dvoru, a tam, přibližně jeden až dva týdny, vykonávali například službu komorníka, to znamená, že večer císaři pomáhali při svlékání,
ráno při oblékání a (pokud nenastaly výjimečné okolnosti) přenocovali s ním v jednom pokoji. Objev, že funkce byly takto vykonávány, je něčím úplně novým a vede k otázce, jak se toto uspořádání projevilo v politickém systému habsburské monarchie. Zde jsem pracoval metodou prosopografie a zaměřil se na vykonavatele úřední moci v zemích habsburské monarchie, především na země rakouské (zvláště dvorní komoru pro rakouské země), ale také na apelační soud v Čechách (O Čechách psal podrobněji Petr Maťa). A zde je možné velmi dobře doložit, že čestné dvorské úřady silně korelují s úřady zemskými. Představitelé úřadů v zemské správě bývali totiž jmenováni do funkcí u dvora, s právem přístupu ke dvoru, což samozřejmě přispělo ke zlepšení mnoha věcí. Dalším důležitým zjištěním bylo, že zástupci zemských stavů vykonávali paralelně ke svým, velmi důležitým zemským úřadům, službu u dvora. Takže oni byli čtyři až šest týdnů v Linci a pak jeden týden ve Vídni a tak stále dokola. Celkově lze dobu jejich působení na určitých místech rozdělit přibližně na třetiny: třetina času u dvora, třetina v provincii (zemské úřady) a třetina někde jinde (např. na rodových statcích). Tato skutečnost vede k otázkám týkajícím se nejen toho, jak funguje zemská správa, ale také k problematice odporu, k situaci, kdy v zemských stavech roste nespokojenost s postupem dvora. Skutečnost, že několik osob mezi představiteli zemských stavů má přístup ke dvoru jako dvořané v aktivní dvorské službě, vysvětluje, proč vždy už v počátcích docházelo k jednáním a kompromisům. To nemusí být vždy jen pozitivní, mohlo se tak dít na úkor různých jiných osob, ale ukazuje to na úzký kontakt a komunikaci. Další bod představovala problematika financování dvora. Zde se ukazuje skutečnost, že dvůr byl z velké části financován dvořany, kteří za to přirozeně dostávali různé výsady, pak také samozřejmě zástavy, a přispívalo to k jejich mocenskému postavení. Dále jsem trochu analyzoval všední den císařského dvora z hlediska, jak tam probíhaly interní komunikační procesy. Při zkoumání chování této masy hodnostářů totiž narážíme na překvapivé fenomény. Například soudržnost stejně služebně starých. Sociální sítě tam totiž byly strukturovány podle věku, takže dvořané udržovali kontakt především s těmi, s nimiž nastoupili do služby. Ještě dvacet let poté to můžeme prokázat na pozváních k jídlu, vzájemně se zvou a setkávají nejvíce ti, kdo spolu kdysi začínali službu u dvora. Tito lidé přirozeně mezitím dělali kariéru, někteří se stali představiteli zemské správy v Horním Rakousku,
25/
jiný se například stal prezidentem komory (Kammerpräsident), takže zhruba 10 až 15 let po svém nástupu ke dvoru společně utvářejí sociální síť v zemských úřadech na vysokých či středních pozicích. Síť, jež vznikla u dvora. Za další zajímavý bod osobně považuji rozlišování mezi profilem osobním, šlechtickým a úředním. V době svého nástupu do dvorské služby měl samozřejmě každý šlechtic svou specifickou síť sociálních kontaktů, měl svou rodinu, zemské krajany, podle toho, zda pochází například z Horního Rakouska nebo z Tyrol… pro lidi ze své země byl vždy kontaktní osobou. A já jsem usiloval o analýzu změn, k nimž docházelo díky tomu, že tito šlechtici získali dvorský úřad. V závislosti na různých dvorských úřadech vznikaly různé kontaktní profily, neboť specifické úřady se věnovaly specifickým okruhům problémů. Pokud se někdo stal komorníkem, stal se atraktivním pro lidi z oblasti, odkud pocházel. Jeho krajané se na něj obraceli s prosbami, aby pro ně něco udělal. Pokud někdo získal vyšší úřad, například nejvyššího štolby nebo nejvyššího komorníka, obracel se na něj vyšší počet osob. Kontakty tedy s vyššími funkcemi získávaly masivně na objemu. Čím výše tedy kdo ve dvorské hierarchii stál, tím více se jeho sociální relevance proměňovala ve prospěch oboru, který měl na starosti, a okruh jeho korespondentů se rozšiřoval. Lidé ve vysokých dvorských funkcích například dostávali poštu až ze severní Itálie, což se u nižších úředníků zpravidla neobjevovalo. Od toho se odvíjel můj výzkum, které úřady byly pro dvorskou mocenskou strukturu relevantní. A to bylo zajímavé. Zjistil jsem, že moc se jednoznačně skrývala v úřadech, které byly neprůhledné, tam, kde nebyla žádná pravidla určující, jak má být daný úřad vykonáván, nebo byla tato pravidla velmi neurčitá. Tak například funkce prezidenta dvorské komory (Hofkammerpräsident), která byla podrobena přísným pravidlům … tak takoví lidé nebyli z politického hlediska vlivní. Byli natolik svázáni předpisy svého úřadu, instrukcemi a omezováni dohledem ostatních (také na ně bývaly často psány stížnosti), že osobně na dvoře neměli žádnou mocenskou pozici. Skutečná moc oproti tomu spočívala v úřadech, které byly tajné. Například nejvyšší komorník, u něhož nemohl nikdo nahlédnout „pod povrch“ jeho úřadu a zkontrolovat, co všechno vlastně dělá, s výjimkou císaře a možná jeho vlastní ženy a snad rodiny. Ale zvenku nemohl nikdo prokázat, na kterých rozhodnutích a do jaké míry se nejvyšší komorník podílel. Podobně tomu bylo u úřadu nejvyššího hofmistra. A přes takovéto úřady proudila politika, struktura úřadu tak strukturovala sociální sítě, to je logické…dnes je tomu ostatně právě tak… ale dokázat to empiricky, to je něco jiného…
Z Vašeho způsobu vyprávění je velmi dobře zřejmé, že se historii věnujete s opravdovým zájmem a nadšením. Co vede mladého člověka k tomu, aby bádal v archivech a zkoumal minulost? Dovedete si vzpomenout na impuls, který Vás profesně nasměroval? V době mého dětství byly u nás doma historické knihy umístěny v dolní části knihovny. První knihy, které jsem tehdy začal zdola vytahovat, pojednávaly o archeologii a historii. Takže impulsem byla jistě pozitivní zkušenost z dětství. Oba moji rodiče velmi rádi a hodně čtou a i já jsem od mládí hodně četl, neboť jsme žili jsme na venkově, kde bylo daleko do školy i ke kamarádům a stále tam pršelo… Měli jsme hodně historických knih, z nichž mě nejvíce zaujal Valdštejn od Gollo Manna. I když jsem byl ještě velmi mladý, tak dvanáct, třináct let…ten příběh mě prostě fascinoval…Ale volba povolání, to bylo obtížnější. Otec mi stále doporučoval, abych se stal lékařem nebo alespoň inženýrem. Matka říkala dělej to, co ty sám chceš, a tím myslela humanitní vědy. Já sám jsem měl také vlastní představu, jak vypadají jiná povolání…, ale postupně jsem se vrátil ke své původní představě (vynechám-li dětské přání stát se pilotem Lufthansy) a začal studovat historii. Pane doktore, děkujeme za rozhovor a přejeme Vám hodně tvůrčích úspěchů. Rád bych ještě jednou zdůraznil, jak si českobudějovického pracoviště vážím. Je tu enormní tvůrčí energie. To není žádná „povinná pochvala“, o níž bych si myslel, že ji dlužím. Váš potenciál je skutečně ohromný. Překlad a odborná spolupráce Mgr. Kateřina Bicanová, doktorandka HÚ FF JU
Otázka pro Mgr. Kateřinou Bicanovou V polovině května jste se zúčastnila kolokvia doktorandů na téma Císařský dvůr v raném novověku, problémy a metody současných výzkumů, kde Dr. Hengerer prezentoval své bádání o císařském dvoře. Jak na Vás vystoupení zahraničního pedagoga zapůsobilo? Nás doktorandy nejvíce zaujaly některé nápady, jak se dají využít zdánlivě bezcenné prameny. Pan doktor Hengerer totiž například vypracoval statistiku vánočních a velikonočních pozdravů, které jeden z dvorských úředníků (Harrach) obdržel. Na jejím základě pak doložil společenský vzestup této osoby a jeho síť sociálních kontaktů podle toho, jakou funkci v dané době zastával. Prokázalo se, že v souvislosti s tím, jak určitá osoba stoupala ve dvorské hierarchii, dostávala
26/
stále více přání (a od významnějších lidí). Osoby, které mu napsaly vánoční či velikonoční pozdrav, se na něj často krátce poté obrátily s určitou prosbou. Tato metoda nás oslovila, protože my jsme dosud zpravidla ponechávali tato přání stranou a ve srovnání s „opravdovými listy“ považovali za téměř bezcenná. Obdobně nové bylo využití poznámek v kalendáři či v denících ke statistickému zjištění, se kterými lidmi určitá osoba jedla nejčastěji (s rodinou, kolegy, kteří nastoupili ke dvoru ve stejné době, významnými osobnostmi…), pokud vykonávala nižší či vyšší dvorský úřad, což opět vedlo k zajímavým poznatkům o budování sociálních sítí v této společnosti. S panem Hengererem jsme se pak setkali i při dalších příležitostech a mě přitom velmi osobně oslovily jeho charakterové vlastnosti, zejména jeho neuvěřitelně vstřícný a pohodový přístup k mladším, dosud nezkušeným kolegům. A pak také jeho smysl pro humor, schopnost navázat přátelský rozhovor prakticky s kýmkoliv na nejrůznější téma… a na druhé straně opět pracovitost věnovaná jeho vlastnímu oboru, tedy historii. -hb-
Knižní publikace Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty JU Vědecká činnost Ústavu bohemistiky Filozofické fakulty Jihočeské univerzity se dnes soustřeďuje především na řešení úkolů v rámci několika grantů, které se tomuto pracovišti podařilo v nedávné době získat. Prioritou jsou výzkumný záměr Dějiny české literatury v nadnárodních kontextech a Centrum výzkumu české umělecké avantgardy. V obou případech se jedná o společné projekty s Ústavem české literatury a literární vědy FF UK v Praze. Za posledních šest měsíců se podařilo realizovat několik významných a již hojně reflektovaných knižních publikací, z nichž většina je výsledkem práce ve zmíněných aktivitách. Literárněteoretického charakteru jsou publikace, jejichž autoři řeší otázky metodologie literárních dějin a řadu s tím souvisejících problémů. Tak byly publikovány studie Vladimíra Papouška o některých důležitých konceptech literárněvědného myšlení v USA. Studie byly uveřejněny v knize Kritické úvahy o západní literární teorii (ARSCI 2006), do níž přispěli i Aleš Haman, reflexí francouzské strukturalistické literární vědy 2. poloviny 20. století, a Jiří Holý z FF UK, analýzou německé Kostnické školy. V. Papoušek
je rovněž editorem a překladatelem (společně s Jiřinou Johanisovou) reprezentativního výboru studií René Wellka Koncepty literární vědy (H&H 2005), který doprovodil i závěrečnou studií. Kniha vyšla v respektované teoretické edici nakladatelství H&H vedle prací Jakobsonových, Proppových či Chalupeckého a nabízí přístup propojující evropské a americké literárněvědné koncepty. Výstupem mezinárodní konference o expresionismu je sborník Hledání expresionistických poetik, editovaný Michalem Bauerem (JU a NTP 2006). Publikace obsahuje příspěvky zabývající se vztahem mezi expresionismem jako uměleckým či ideovým proudem a konkrétními literárními díly, analyzujícími samotný pojem expresionismus ve vztazích k literatuře i k jiným druhům umění, a to v českém i evropském kontextu. Výsledkem grantu o nadnárodních kontextech české literatury 19. století je sborník příspěvků edičně připravený Daliborem Turečkem a Zuzanou Urválkovou Mezi texty a metodami (Periplum 2006). Do této dvojjazyčné publikace přispěly významné osobnosti z České republiky, Slovenska, Rakouska a Německa, které se věnují především české literatuře 19. století a které se pokusily najít odpovědi na problémy spojené s psaním literárních dějin, s poměrem literární historie k jiným disciplínám, zamýšlely se nad otázkou, jaká je pozice textu v současném literárněvědném myšlení a možnosti jeho analýzy apod. Publikací literárněhistorického charakteru je kniha Michala Bauera Tíseň tmy o proměnách recepce tvorby Františka Halase od konce 40. let 20. století. Práce se zabývá nejen dílem tohoto básníka, ale pokouší se postihnout podstatné rysy české literatury v období totalitního režimu. Pod lingvistickými publikacemi je podepsána členka Ústavu bohemistiky FF JU Alena Jaklová. Její monografie Čechoamerická periodika 19. století vyšla v dubnu 2006 v Akademickém nakladatelství CERM a nakladatelství NAUMA v Brně. Obsahem této práce je rekonstrukce žurnalistického a lingvistického vývoje krajanských periodik v souvislosti s proměnami vědomí českých imigrantů v USA během 2. poloviny 19. století. Svým pojetím patří uvedená monografie k nejmodernějšímu trendu, tzv. united science, a je zajímavá nejen žurnalisticky a lingvisticky, ale též kulturněhistoricky a etnologicky. V dubnu 2006 byl také vydán sborník Komunikace - styl - text (JU 2006), který editovala taktéž A. Jaklová a který obsahuje příspěvky přednesené na stejnojmenné mezinárodní konferenci pořádané jazykovědci Ústavu bohemistiky FF JU v září loňského roku; konference se zúčastnilo na padesát lingvistů z České republiky a ze zahraničí.
27/
doc. PaedDr. Michal Bauer, Ph.D., Ústav bohemistiky FF JU
85 let
Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického V letošním roce si připomínáme 85. výročí založení Výzkumného ústavu rybářského a hydrobiologického. Za dobu své existence několikrát změnil organizační zařazení i adresu, než posléze a zdá se, že již natrvalo, zakotvil v jihočeských Vodňanech a později se stal plnohodnotnou součástí Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. V našich zemích bylo rybářství a zvláště rybníkářství vždy tradičním oborem, s propracovaným způsobem budování rybníků i systému chovu ryb (vzpomeňme jen Viléma z Pernštejna, Štěpánka Netolického, Jakuba Krčína nebo Dubravia – jehož kniha z roku 1547 obsahovala souhrn poznatků, které nejméně po 300 let sloužily celé Evropě!). Poté bohužel následoval všeobecný úpadek rybářství, který trval zhruba do poloviny 19. století, kdy např. J. Šusta a prof. A. Frič opět začali zkoumat rybníky i volné vody z hlediska rybářského i hydrobiologického. Tehdejší rakousko-uherská administrativa však tyto aktivity českého rybářského výzkumu nepodporovala. Až po vzniku samostatné republiky došlo k obnově požadavků na všestranné biologické studium vod. Proto koncem roku 1919 rada ministerstva zemědělství rozhodla o struktuře čs. zemědělského výzkumu, do sekce věnované živočišné výrobě byl zařazen i rybářský výzkum. Konečně 1. září 1921 po řadě technických problémů byl VÚRH se sídlem v Praze prohlášen za otevřený. Ve statutu měl za úkol aplikaci vlastních i cizích výsledků do rybářské výroby. Po několika dalších stěhováních se ústav v roce 1953 přesunul blíže k centru skutečné rybníkářské výroby, tedy do Vodňan. Zde teprve mohl ústav začít budovat i vlastní experimentální základnu. V té době se profiloval jako pracoviště zaměřené převážně na aplikovaný výzkum v oblasti rybářství a navazujících oborech (např. hydrobiologie, nemoci ryb, genetika a šlechtění ryb, obhospodařování volných vod a další). V 90. letech minulého století se ústav ubránil hrozící privatizaci a v roce 1996 byl převeden jako samostatná instituce pod Jihočeskou univerzitu. O dva roky později se podle nového vysokoškolského zákona stal organickou součástí univerzity a jeho pracovníci se mohli opět klidněji věnovat své práci. V souvislosti s novými podmínkami postupně došlo k významnému posunu původního zaměření ústavu v činnosti vědeckovýzkumné, kde omezení některých oblastí (např. rybářské využití volných vod, chov
lososovitých ryb, aj.) bylo nahrazeno rozšířením a zkvalitněním výzkumu v oblastech jiných (genetika a šlechtění ryb, chov, biologie a ochrana raků, ekotoxikologie, v poslední době zvláště molekulární biologie apod.). Nedílnou součástí ústavu se stala pedagogická činnost, která stále nabývá na významu, ale rozvíjejí se i oblasti informační, poradenské, konzultační a další. V současné době je VÚRH JU největším a nejkomplexnějším pracovištěm zaměřeným na badatelský a především na aplikovaný výzkum v oblasti rybářství v České republice. Ke své práci má k dispozici rybniční hospodářství, účelový říční rybářský revír, specializované laboratoře, akvarijní místnosti, dva experimentální objekty pro výzkum reprodukce, genetiky a šlechtění ryb, intenzivní chov ryb a raků včetně recirkulačních systémů s filtrací vody. Ústav disponuje i největší specializovanou rybářskou knihovnou v ČR. Pedagogická činnost ústavu je od roku 2004 soustředěna hlavně na zabezpečení doktorského studijního programu Rybářství nedávno akreditovaného na Jihočeské univerzitě. Pracovníci ústavu se dále významně podílejí na výuce rybářského bakalářského a magisterského oboru na ZF JU i na dalších vysokých školách.
Odběry vzorků živočichů rybničního dna v programu UNESCO foto Z. Adámek
Další zkvalitňování práce ústavu není však možné bez rozsáhlých tuzemských i zahraničních kontaktů. Významná je v tomto ohledu široce rozvinutá mezinárodní spolupráce nejen s řadou zemí EU (Francie, Polsko, Německo, Holandsko, Španělsko, aj.), ale i např. s USA, Ruskem, Mexikem a Čínou. Jedná se o spolupráci na řešení projektů a grantů, výměnné stáže a studijní pobyty na základě uzavřených mezinárodních smluv i výměnu informací. Neméně rozsáhlá je i spolupráce s pracovišti v České republice. Např. výzkumné oddělení genetiky a šlechtění ryb se šlechtitelskou stanicí je spojeno formou „Společné laboratoře genetiky, fyziologie a reprodukce ryb“ s ÚŽFG AV ČR v Liběchově. Dlouhodobě je však udržována institucionální i personální spolupráce nejen s pracovišti AV ČR, ale i dalšími vědeckými a výzkumnými organizacemi, vysokými školami a jinými pracovišti.
28/
Nedílnou součástí činnosti ústavu je i pravidelné pořádání vědeckých a odborných konferencí, workshopů a seminářů. Pracovníci tak mají možnost nejen prezentovat své výsledky a seznámit s nimi veřejnost, ale také je porovnat s výsledky dosaženými na jiných pracovištích. Výsledky činnosti jsou prezentovány i formou publikací v renomovaných našich a hlavně zahraničních periodikách, v poslední době zde došlo nejen ke kvantitativnímu, ale hlavně kvalitativnímu posunu. V této souvislosti je třeba zmínit vysokou aktivitu pracovníků ústavu při získávání finančních prostředků z grantových a dalších zdrojů, což umožňuje neustálé zvyšování kvality vědecké a výzkumné činnosti. Tomu odpovídá i stále se zvyšující počet pracovníků s vědeckými, ale i pedagogickými hodnostmi, přitom z věkové struktury ústavu je zřejmý vysoký podíl mladých vědeckých pracovníků. Ústav vydává dlouhodobě i vlastní materiály, zmínit je možno odborný čtvrtletník Bulletin VÚRH (od roku 1965), edici Metodik (od roku 1982), sborníky z konferencí apod. Aktivně se také podílí na popularizaci vědy a výzkumu, např. svým spolupořadatelstvím již tradičních Vodňanských rybářských dnů, jejichž první ročník se konal v roce 1991. Jistě ne vše jde vždy podle našich představ, ne vše se vždy daří, z poslední doby lze připomenout katastrofální povodně z roku 2002, které způsobily nejen přímé materiální školy, ale podepsaly se i na výsledcích výzkumu. Trápí nás také chronický nedostatek finančních prostředků na infrastrukturu ústavu, přes padesát let dobře sloužící budova ústavu si žádá své, opravy jsou nutné i na experimentálních objektech, chybí prostředky na vybavení laboratoří, nákup literatury apod. Přesto si do dalších let přejme, aby přes všechny větší či menší problémy dlouholetá tradice, v současnosti velmi příznivá věková i kvalifikační struktura pracovníků společně s rozvíjejícím se experimentálním zázemím vedly k dalšímu úspěšnému rozvoji VÚRH JU v evropském prostoru, k optimalizaci vztahu mezi badatelským a aplikovaným výzkumem a současně pedagogickou činností, ke kvalitativně vyšší spolupráci s produkčními rybářskými podniky, sportovními rybářskými svazy a tím i k udržení dobrého jména a vysoké úrovně českého rybářství. Ing. Blanka Vykusová, CSc., odd. VTI, VÚRH JU, Vodňany
Dialog
filozofie a literatury V rámci doktorského grantu Nadnárodní dimenze české národní kultury (GA ČR 405/ 05/H526) získal Ústav bohemistiky Filozofické fakulty JU možnost zorganizovat cyklus přednášek, který by se pokusil nabídnout i jiné úhly pohledu na literaturu, než je obvyklé. Snahou tohoto cyklu je vystoupit z úzce vymezených hranic oboru literární vědy, pohlédnout na literaturu i metodologii vědy z horizontu jiných přístupů a nechat se jimi inspirovat v literárněvědném zkoumání. Letní semestr 2006 je věnován dialogu filozofie a literatury, tedy tomu, jak filozofové zacházejí s literaturou. Pozváni proto byli přední čeští filozofové, kteří se ve svém myšlení jistým způsobem dotýkají literatury. Cyklus byl zahájen již v březnu přednáškou doc. Miroslava Petříčka (FF UK) Literatura a teorie morfogenetických polí, která nabídla originální pohled na literaturu i literární vědu inspirovaný moderní biologickou teorií. Dále proběhly přednášky prof. Karla Skalického (TF JU) Karel Havlíček Borovský - první teolog osvobození, v níž prof. Skalický představil netradičně Havlíčkovu osobnost prizmatem teologa; a prof. Josefa Kroba (FF MU) Filozofie a science-fiction, v které se zabýval žánrem science-fiction jakožto myšlenkovým principem filozofie.
V průběhu května budou následovat přednášky prof. Jaroslava Hrocha (FF MU) Perspektivy filozofické a hlubinné hermeneutiky a prof. Ladislava Hejdánka (FF UK), jejíž název bude co nejdříve upřesněn. V rámci tohoto cyklu se uskuteční také diskusní seminář s prof. Pavlem Koubou (FF UK) nad textem Kritérium interpretace z jeho knihy Smysl konečnosti, který je určen především postgraduálním studentům Ústavu bohemistiky, ale i jiným zájemcům. O místu a čase konání jednotlivých přednášek se lze informovat na webových stránkách Ústavu bohemistiky. Srdečně zveme všechny členy akademické obce na tento ojedinělý a podnětný přednáškový cyklus. doktorandi Ústavu bohemistiky FF JU
29/
Zpráva z mezinárodního setkání
v Bretagni Ve dnech 15. až 18. března tohoto roku se zástupci Jihočeské univerzity pod vedením Mgr. Ondřeje Peška, Ph.D., z katedry romanistiky Pedagogické fakulty (oficiálně pro tuto příležitost pověřeného zastupováním rektora JU) zúčastnili mezinárodního setkání pořádaného Jihobretaňskou univerzitou v partnerském městě Českých Budějovic Lorientu. Jihobretaňská univerzita se rozhodla uspořádat uvedené setkání pod názvem „Mezinárodní dny“ s jednoznačným cílem posílit své mezinárodní vztahy, jak po kvantitativní, tak zejména po kvalitativní stránce, a zprostředkováním osobního kontaktu poskytnout rovněž všem zúčastněným subjektům možnost navázání vzájemné spolupráce. Mezinárodní dny navštívili zástupci více než čtyřiceti vysokých škol z dvaceti jedna zemí celého světa spolupracujících s Jihobretaňskou univerzitou na základě dohody o bilaterální spolupráci jako Jihočeská univerzita nebo alespoň v rámci evropského programu Erasmus/ Socrates. O úctyhodných rozměrech setkání svědčí nejen počet účastníků, ale také jejich reprezentativní složení. Nejpočetněji zastoupené byly samozřejmě evropské země, například jen sousední Německo bylo reprezentováno sedmi vysokými školami, s výjimkou Austrálie byli ovšem přítomni i zástupci ostatních trvale obydlených kontinentů. Nejdelší cestu musela zřejmě urazit početná čínská delegace z města Changsha, náročný transatlantický let absolvovali zástupci tří kanadských univerzit a Afrika pak byla zastoupena prostřednictvím alžírských, marockých a tuniských univerzit. Nutno říci, že ani Češi početně nezaostávali, neboť kromě Jihočeské univerzity byli přítomni i zástupci Karlovy univerzity a Univerzity Palackého. Jednotlivé univerzity byly často zastoupeny členy nejužšího vedení nebo případně vedoucími zahraničních oddělení. Hostitelé připravili účastníkům bohatý program. Smyslem celé akce bylo vzájemně poznat své možnosti v oblasti mezinárodní spolupráce, proto jistě nepřekvapí, že největší prostor byl věnován představení jednotlivých vysokých škol, jejich struktur a jejich mezinárodních aktivit. Vlastní prezentaci Jihočeské univerzity s pomocí vlastnoručně připraveného elektronického materiálu s mnoha krásnými fotografiemi brilantně přednesl kolega Pešek. Záslužnou roli v tomto směru sehrály též naše studentky právě pobývající
v Lorientu v rámci programu Erasmus, které zajistily animaci univerzitního stánku. Jedno dopoledne pak probíhaly kulaté stoly věnované například evropským programům zaměřeným na podporu studentské i učitelské mobility, během nichž si přítomní vyměnili celou řadu cenných zkušeností. Hovořilo se rovněž o možnostech získání dvojích či trojích diplomů po absolvování části studia v různých zemích nebo o přechodu jednotlivých univerzit na boloňský systém. V zemi galského kohouta proslavené „uměním žít“ se samozřejmě našel čas i pro poznávání zajímavostí města a jeho okolí, stejně jako pro ochutnávání světoznámých gastronomických specialit.
Setkání okořenilo probíhající stávkové hnutí studentů a jejich sympatizantů protestujících proti chystané změně pracovního práva, které ohrozilo samotné konání celé akce, neboť typickým prostředkem studentského boje byla blokáda univerzitních budov. Pořadatelům jistě slouží ke cti, že byli schopni se domluvit s vůdci protestů na uvolnění blokády po dobu trvání Mezinárodních dnů. Setkání bylo velmi inspirativní. Kromě navázání nových kontaktů, které mohou být dozajista základem pro další rozvoj mezinárodních vztahů Jihočeské univerzity, zaujala naše zástupce i samotná myšlenka uspořádání takto široce koncipované akce věnované tématu mezinárodní univerzitní spolupráce. Nestálo by za zvážení uspořádat podobné setkání i na půdě naší univerzity? Mgr. et Mgr. Ivo Petrů, katedra romanistiky PF JU
30/
Z 5. mezinárodního kolokvia
nadace ZEIT-Stiftung
Německá nadace ZEIT-Stiftung Ebelin und Gerd Bucerius se sídlem v Hamburku si vytyčila za cíl podporovat projekty a aktivity v oblasti vzdělání, vědy a kultury, a to zejména v regionu střední a východní Evropy. Mezi ně patří rovněž stipendijní program pro vědecký dorost „Německo a jeho východní sousedé – příspěvky k evropským dějinám“, který je určen doktorandům, kteří se zabývají historií tohoto regionu, především pak v širším srovnávacím kontextu.
Rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., zástupce ZEIT-Stiftung Dr. Ingmar Ahl a jeden z odborných garantů, Prof. Dr. Winfried Eberhard (vpravo) foto archiv HÚ FF JU
Stipendisté se tedy díky tomu mohou s nemalou finanční podporou věnovat plně vlastním výzkumům. Aby jejich výsledky mohli představit svým kolegům a zástupcům ZEIT-Stiftung, pořádá nadace každoročně mezinárodní kolokvium, jež se v předchozích letech konalo dvakrát v Hamburku a dále ve Varšavě a Kaliningradu. Letošní kolokvium, v pořadí již páté, se za organizační spoluúčasti Jihočeské univerzity konalo 7. až 9. dubna 2006 v Českých Budějovicích. Zúčastnilo se ho 25 doktorandů a doktorandek z Německa, České republiky, Maďarska a Izraele. ZEIT-Stiftung při něm zastupovali Ingmar Ahl a Per Brodersen, odbornou záštitu nad jeho průběhem převzali Włodzimierz Borodziej (Varšava), Winfried Eberhard (Lipsko), Johannes Fried (Frankfurt nad Mohanem), Lothar Gall (Frankfurt nad Mohanem), Manfred Hildermeier (Göttingen) a Michaela Marek (Lipsko).
výzkumů. Témata zastoupená v letošním kolokviu časově pokrývala období od raného novověku po soudobé dějiny a byla zaměřena například na dějiny umění a vědy, problematiku středoa východoevropských národů při vzájemném soužití a další zajímavé badatelské oblasti. Samotné jednání bylo strukturováno tak, že každý z doktorandů stručně představil téma některého z kolegů ve své skupině a posléze formuloval dotazy, na jejichž základě se pak odvíjela následná diskuse. Během ní účastníci museli prokázat nejen dobrou jazykovou vybavenost (jednacími jazyky byly němčina a angličtina), ale především schopnost pružně reagovat na vznášené podněty a obhajovat své teze. Tyto tematické diskuse ukázaly, že mladí historici a historičky, sdružení v tomto stipendijním programu, se svým tématům věnují pečlivě, dokáží své práce zasazovat do širšího kontextu a splňovat tak předpoklady solidní vědecké práce. O tvůrčí a příjemné atmosféře, která tato kolokvia pravidelně doprovází, jsem se mohl přesvědčit již dříve osobně, neboť v letech 2003 - 2005 jsem byl rovněž do výše uvedeného programu zapojen. Ani letošní českobudějovické setkání tuto tradici neporušilo, k čemuž jistě přispěla i skutečnost, že se jeho účastníci mohli v rámci doprovodných exkurzí seznámit s význačnými pamětihodnostmi Českého Krumlova, Třeboně a Jindřichova Hradce. Doktorandská kolokvia pořádaná nadací ZEIT-Stiftung se tak podle mého názoru stávají zajímavou a přitažlivou platformou pro setkávání a spolupráci na poli historických věd.
Jednání probíhalo v prostorách univerzitního kampusu ve Čtyřech Dvorech. Po přivítání účastníků rektorem Václavem Bůžkem a oficiálním zahájení byli stipendisté rozděleni do dvou skupin podle chronologického rámce svých
31/
Mgr. Václav Pražák, doktorand Historického ústavu FF JU
Teologové v Uppsale Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se stala součástí tematického výzkumného projektu Evropské unie „Náboženské vzdělávání v multikulturní evropské společnosti.“ Zpráva z Uppsalské konference TRES Náboženství v současné multikulturní Evropě je jak jednotícím tak i rozdělujícím faktorem. Nedávný rozruch okolo karikatur v dánských novinách to jen potvrzuje, i když je otázkou, zda je to po 11. září ještě zapotřebí. Tyto události stimulovaly diskusi o roli náboženství ve společnosti a v každodenním životě. Vyučovat náboženství (ve všech konfesionálních i státních poměrech) znamená snažit se tlumočit praxi, myšlení nebo teologii své vlastní tradice (vnitřní perspektiva) i tradice ostatních (vnější perspektiva). Taková snaha znamená dnes výzvu pro celou Evropu čelící neustále vzrůstající náboženské polarizaci, namísto vytoužené jednoty a koexistence. Počátkem tohoto roku byl zahájen nový Evropský výzkumný projekt nazvaný TRES, Teaching Religion in a multicultural European Society. TRES je nadnárodní tematickou sítí spolupracujících institucí financovanou z velké části vzdělávacím programem Evropské unie Socrates. TRES zahrnuje více než padesát partnerských institucí, téměř ze všech evropských zemí, mezi nimiž je Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích jedinou zástupkyní České republiky. Díky zapojení tolika rozličných akademických institucí reprezentujících všemožné kulturní a náboženské kontexty na území Evropy do sítě TRES získává tento hlas reprezentativní váhu. Výuka náboženství je hlavním tématem zmíněného projektu, který byl vytvořen pro období tří let. Ve své počáteční fázi se zaměří na průzkum toho, jak je náboženství vyučováno na rozličných evropských institucích. Zvláštní důraz bude kladen na to, jak jsou ostatní, zejména monoteistická, náboženství prezentována (resp. neprezentována) v jejich kurikulech. Nejen výuka náboženství je předmětem zájmu spolupracujících evropských institucí. Výzkumné týmy se budou zabývat rovněž vztahem náboženství a veřejně prospěšných aktivit, nebo náboženstvím a s ním spojenými konflikty. V návaznosti na to si síť TRES klade za cíl vyvinout materiály a nástroje pro akademické vzdělávání a praktickou formaci studentů, včetně
příkladů, které mohou být užívány při výuce na evropských univerzitách. Jejich hlavní přínos bude úzce spojen s bojem proti rasismu a xenofobii, neboť předsudky vůči „druhému“ mají často své základy v generalizaci a negativních stereotypech ve výuce. Rovněž otázky spojené s postavením žen a „gender“ problematikou v kontextu výuky náboženství v multikulturní společnosti nebudou ponechány stranou. Celý projekt bude produkovat doporučení pro pedagogy, politiky a evropské komisaře zodpovědné za vzdělávání, která se budou týkat výuky náboženství na evropských školách a univerzitách. Klíčovými pojmy jsou: pluralita, spolupráce a vzájemný respekt. Zahajovací konference projektu sítě TRES se uskutečnila ve dnech 30. 3. - 1. 4. na půdě Uppsalské univerzity ve Švédsku. Zúčastnili se jí reprezentanti téměř všech zemí Evropské unie (kromě Lucemburska) a také několik zemí k Evropské unii přidružených. Českou republiku reprezentovala Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích – PhDr. Ludmila Muchová, Ph.D., za katedru pedagogiky a doktorand katedry systematické a ekumenické teologie Mgr. František Štěch.
Autor článku ve Stockholmu
foto archiv F. Štěcha
Po tiskové konferenci, která proběhla 30. 3. 2006 od 18 hodin v hotelu „Linné“ následovala slavnostní recepce, kde organizační team přivítal všech 120 účastníků konference. Děkan Teologické fakulty univerzity v Uppsale prof. Sven-Erik Brodd ve svém projevu vyzdvihl důležitost studia náboženství pro celou evropskou společnost a vyjádřil přesvědčení, že setkání nebývalého počtu vynikajících odborníků různých kultur, náboženství a denominací bude úspěšné. Na druhý den byl připraven nabitý program. O deváté hodině zahájila dopolední blok svou uvítací zdravicí prorektorka uppsalské univerzity prof. Lena Marcusson. Poté prof. Erik Eynikel z nizozemského Nijmegen seznámil účastníky se vznikem a historií myšlenky TRES, která zrála
32/
v myslích organizátorů téměř pět let. Ve svém projevu se dotkl i jejích cílů a jejího záměru. Ve směru, který načrtl svou přednáškou prof. Eynikel pokračoval i další mluvčí, jímž byl Dr. Massimo Faggioli z Univerzity v Bologni.
Po nezbytném osvěžení kávou a čajem pokračovalo jednání kongresu blokem: „Náboženství v Evropě – židovská, muslimská a křesťanská perspektiva.“ Rabi David Meyer z Evropského židovského informačního centra (CEIJ) v Bruselu seznámil veřejnost s židovskou vizí své vlastní přítomnosti v Evropě. Šoa drasticky snížila počet židovského obyvatelstva v Evropě ze sedmi milionů na pouhý jeden a snad právě proto jsou dnes základními tématy židovství v Evropě: a) přežití; b) autenticita. Evropští Židé chtějí být kreativní a naučit se spolupráci s ostatními, neboť doposud tuto zkušenost nemají. Židovská minorita usiluje o koalici s křesťanstvím i islámem v Evropě. Rabiho Meyera vystřídal na místě mluvčího prof. Jasim Husain z Islámské koleje v Londýně. Náboženství je nedělitelnou součástí společnosti a velké monotheistické tradice mají každá své vlastní poselství světu. Úspěšné předávání tohoto poselství může uspět jen ve vzájemném míru a respektu. Vzájemná komunikace nesmí být nikdy přerušena, prohlašuje evropský islám. Základem dialogu mají být podle islámu společné morální hodnoty. Sekularismus se nesmí stát státní ideologií utlačující náboženství nikde v Evropě. Závěrečnou reflexi místa křesťanství v Evropě pronesl Dr. Philipp Gabriel Rencezes SJ z Gregoriánské univerzity v Římě. Rovněž křesťanství vnímá pozitivně myšlenku spolupráce všech třech velkých monoteistických tradic na poli náboženského vzdělávání. V současném světě je zapotřebí silné zakořenění ve vlastní tradici a zároveň vůle k dialogu a spolupráci s ostatními. Vědomí vlastní identity má jít ruku v ruce s kritickým odstupem zabraňujícím nebezpečnému fundamentalismu. Odpolední jednání kongresu bylo silně ovlivněno syntézou dopoledního programu, jíž učinila prof. Grace Davie z univerzity v Exeteru
(GB) ve svém referátu nazvaném „Náboženství a Evropa.“ Je demokracie nositelkou tolerance? To byla závažná otázka význačné odbornice z Exeteru. Na ni navázal referát prof. Johnstona McMastera z Dublinu. Prof. McMaster hovořil o své dlouholeté zkušenosti s náboženským násilím v Irsku a nabídl zajímavý vhled do problematiky funkce náboženství v konfliktních situacích. Již probíhající mezinárodní projekt „Religion and Welfare,“ který se stal součástí sítě TRES pro následující tři roky, představila jeho koordinátorka Dr. Ninna Edgardh Beckman z Uppsaly. Po nezbytné přestávce následoval večerní blok. V něm přitáhl pozornost všech prof. Bert Roebben z univerzity v Tilburgu svým příspěvkem o důrazech výuky náboženství v současné Evropě. Nápis „Coexist“ poskládaný ze symbolů všech světových náboženství vévodící loňskému vystoupení britské skupiny U2 v Bruselu se stal motem prezentace prof. Roebbena. Čtyři hlavní faktory určují současný stav výuky náboženství na středních a vysokých školách v Evropě: 1. Duše Evropy (bitevní pole – battlefield); 2. Role náboženství v post-sekulární Evropě (renesance rozličných náboženských hnutí a krize tradičních náboženství); 3. Evropská komise a její přístup k náboženskému vzdělávání; 4. Organizační rozdíly výuky náboženství v jednotlivých zemích Evropy. Problémem je hledat konsensus nejen na mezinárodní úrovni, ale i na úrovni mezináboženské. Velké náboženské tradice by se měly spojit a ve společném úsilí vytvořit takové principy výuky náboženství, které by příslušníky různých náboženských tradic v Evropě nerozdělovaly, ale spojovaly. Během celého odpoledne byla také otevřena výstava grafických prezentací všech zúčastněných institucí. Vynikající úroveň a kreativita, s jakou se jednotlivé ústavy představily, byla uchvacující. Sobotní dopoledne se neslo ve znamení workshopů. Plénum bylo rozděleno podle svých preferenčních zájmů do tří pracovních skupin formujících jednotlivé aspekty začínajícího výzkumu: 1. Výuka náboženství; 2. Náboženství a veřejné blaho; 3. Náboženství a konflikt. Budějovická výprava se aktivně účastnila jednání první pracovní skupiny. Hovořilo se o metodě a postupu prací na výzkumu současného stavu výuky náboženství v jednotlivých zastoupených zemích a pozdějších implikacích pro vývoj nových jednotnějších výukových programů. Česká republika spolu s delegáty ze Slovenska a Maďarska upozornila na některé těžkosti s terénním výzkumem formou dotazníků na území států střední a východní Evropy. Rovněž jsme se zasadily o zpřehlednění jednotlivých kroků plánovaného výzkumu. Dr. Muchová se spolu s doc. Hanesovou z Banské Bystrice přihlásily do užší pracovní skupiny, která dostala
33/
za úkol vytvořit dotazník pro sběr empirických dat v řadách učitelů náboženství. První pracovní skupině předsedal prof. Hans-Georg Zieberz z univerzity ve Würzburgu a Dr. Korina Zamfir z Clujské univerzity v Rumunsku.
„Otazníky kolem CITES“
Odpolední program se věnoval politice Evropské unie vůči TRES. O tomto tématu promluvila Helga Schoenaker z Nijmegen. Během její přednášky organizační komité hodnotilo zprávy z dopoledních workshopů. Výsledky z jednání jednotlivých pracovních skupin pak přednesl Dir. Kay Svensson. Bylo obdivuhodné, že tak veliký počet vynikajících vědců se byl během jednoho dopoledne, ve všech třech případech, schopný shodnout na společném postupu. V následující panelové diskusi pak zazněly některé důležité principiální připomínky k budoucnosti celého projektu. Jednalo se zejména o komunikaci mezi židovstvím a islámem. I přesto, že diskuse byla živá, všichni účastníci zůstali jednotní ve vůli pokračovat společně směrem k vytvoření společné cesty ke kvalitnímu náboženskému vzdělávání v Evropě.
Začátkem dubna (11. 4. 2006) se v prostorách auly Jihočeské univerzity uskutečnila konference, kterou organizátoři nazvali „Otazníky kolem CITES“. CITES je zkratka anglického názvu Convention of International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora, tedy mezinárodní konvence o obchodu s ohroženými organismy. Konferenci pořádala Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ve spolupráci se statutárním městem České Budějovice.
Závěrečná řeč celého kongresu patřila arciknězi Vladimiru Fedorovovi z Petrohradu, který vyzdvihl důležitost končícího setkání, vyjádřil spokojenost nad zapojením pravoslavné tradice do sítě TRES a touhu po budoucím využití výsledků TRES v Rusku za účelem rozšíření spolupráce. V následujícím roce budou tedy vytvořeny dotazníky na jejichž základě proběhne terénní výzkum na národních úrovních. Ten by měl zmapovat realitu výuky náboženství na středních školách a náboženských věd na univerzitách. Paralelně proběhne výzkum v oblasti funkce náboženství v oblasti veřejně prospěšných aktivit (welfare) a souvislosti náboženství a konfliktů v Evropě. Výsledky národních výzkumů budou prezentovány na konferenci TRES 2007, jejíž hostitelkou bude Univerzita Cluj-Nappoca v Rumunsku. Na rok 2008 je plánováno poslední jednání členů sítě TRES v italské Bologni. Teologická fakulta Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích se aktivně zapojila do tohoto výzkumného programu na evropské úrovni svou účastí na konferenci v Uppsale a pokusí se ze všech sil přispět k úspěchu projektu TRES. Mgr. František Štěch, doktorand při Katedře systematické a ekumenické teologie TF JU Zpracováno s využitím oficiální tiskové zprávy TRES z 28. 3. 2006 a závěrů Uppsalské konference (30. 3. - 1. 4. 2006).
Impulsem k uspořádání této akce byla akreditace bakalářského stupně nového studijního oboru „Biologie a ochrana zájmových organismů“ na Zemědělské fakultě JU. Návrh studijního oboru byl vytvořen v úzké spolupráci s Biologickou fakultou a vlastními tvůrci tohoto návrhu jsou 3 pracovníci JU: doc. RNDr. Ing. Josef Rajchard, Ph.D., vedoucí katedry biologických disciplín ZF JU, ing. Zuzana Balounová, Ph.D. z téže katedry a doc. RNDr. Oldřich Nedvěd, CSc., vedoucí katedry zoologie BF JU. Jmenovaní byli také hlavními organizátory zmíněné konference, na níž se podíleli i další pracovníci katedry biologických disciplín ZF JU. Konference byla jednodenní a program byl opravdu bohatý: po úvodních pozdravech prof. Ing. Magdaleny Hrabánkové, CSc., děkanky Zemědělské fakulty JU a doc. RNDr. Miroslava Tettera, CSc., primátora statutárního města České Budějovice následoval blok zástupců institucí, dohlížejících nad dodržováním pravidel daných zmíněnou mezinárodní legislativou: Ministerstva životního prostředí ČR, Generálního ředitelství cel, České inspekce životního prostředí, Agentury ochrany přírody a krajiny – vědeckého orgánu CITES. Tento blok byl doplněn úvahou JUDr. Vojtěcha Stejskala, Ph.D., z katedry práva životního prostředí Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze „Regulace právních vztahů k rostlinám a živočichům jako předmět výuky na vysoké škole – utopie či skutečnost?“ O kvalitě příspěvků svědčí fundovanost jejich autorů: kromě zmíněného JUDr. Stejskala z Právnické fakulty UK v Praze hovořil RNDr. Jan Kučera, CSc., z Ministerstva životního prostředí ČR, Ing. Radek Moulis, ředitel odboru celního dohledu Generálního ředitelství cel Ministerstva financí ČR, RNDr. Pavla Říhová z České inspekce životního prostředí, Mgr. Jindřiška Staňková z Agentury ochrany přírody a krajiny. Po strohé řeči paragrafů a problémů jejich uplatňování a dodržování byl velmi podnětný
34/
příspěvek z etického pohledu o vztahu člověka a přírody, reprezentovaný úvahou „Filosofická východiska ekoetiky“ Mgr. Martiny Pavelkové z Teologické fakulty JU.
Bohatou škálu příspěvků odpoledních bloků zahájila Mgr. Adriana Rico, doktorandka Biologické fakulty JU o zkušenostech s uplatňováním legislativy CITES v její rodné Bolívii. Dále následovaly příspěvky zaměřené na problematiku uplatňování CITES z pohledu „uživatelů“, tj. akvaristů a teraristů, chovatelů exotických ptáků, pěstitelů různých skupin sbírkových rostlin apod. Zazněly zde ale také dva příspěvky přednesené pracovnicemi Náprstkova muzea v Praze (PhDr. Kateřina Klápšťová, Mgr. Jana Jiroušková) z oblasti etnologie, které účastníkům konference přiblížily tradiční využívání materiálů z mezinárodně chráněných organismů, používaných původními obyvateli Ameriky a Afriky k výrobě různých užitných i kultovních předmětů. Také „domácí“ hostitelská instituce ukázala, že může fóru nabídnout kvalitní příspěvky. Jedním z nich byl příspěvek přednesený pedagogem ZF JU (doc. Ing. Miloslav Šoch, CSc., z katedry anatomie a fyziologie hospodářských zvířat) který se týkal uplatňování zákonů o „welfare“ zvířat, druhý přednášející byl z řad studentů: posluchačka 5. ročníku ZF JU Marie Pacovská přednesla příspěvek, který účastníky konference přenesl z „exotické“ problematiky do našich podmínek a přiblížil otázky kolem náhrad škod způsobených „citesovou“ vydrou říční. Na konferenci se sešlo více než 200 účastníků, i když řada z nich, zejména studentů, se mohla
vzhledem k probíhající výuce zúčastnit jen části programu. Již v průběhu konference zazněly hlasy jak z řad přednášejících, tak i posluchačů, že tato akce byla svým způsobem ojedinělým fórem, kde se měli možnost setkat jak „uplatňovatelé“ CITES, tak i „uživatelé“ a vzájemně prodiskutovat problematiku ze svého úhlu pohledu. Ozvaly se i názory na opakování konference, která by se mohla stát místem k vzájemné výměně názorů všech, kteří se zákonnými normami CITES přicházejí do kontaktu. Každé dílo má i své stinné stránky. Organizátoři si byli již v době konání konference vědomi jedné z nich – časové tísně, která nutila omezovat délku zajímavých příspěvků, omezovat i diskuzi ze sálu. Program by plně pokryl dvoudenní akci. Na omluvu budiž uvedeno, že se organizaci akce podařilo zvládnout ve velmi krátkém předstihu (čekalo se na oznámení o akreditaci studijního oboru „Biologie a ochrana zájmových organismů“), rozhodně podstatně kratším, než bývá u podobných akcí zvykem. Velké poděkování patří vedení pořádajících institucí – vedení Zemědělské fakulty JU v čele s paní děkankou prof. Ing. Magdalenou Hrabánkovou, CSc., za umožnění akce, a vedení českobudějovické radnice, jmenovitě panu primátorovi doc. RNDr. Miroslavu Tetterovi, CSc., a vedoucímu odboru životního prostředí českobudějovického magistrátu Ing. Svatopluku Mikovi za spoluúčast na organizaci a všestrannou podporu konference. Příspěvky ve formě přednesených prezentací budou v dohledné době vydány ve formě sborníku v elektronické podobě na CD.
35/
Ing. Karel Suchý, Ph.D., katedra biologických disciplín ZF JU
KRÁTCE • Velikonoční koncert Jihočeské univerzity se
setkal s velkým ohlasem. V českobudějovické katedrále sv. Mikuláše se dne 19. dubna 2006 konal tradiční Velikonoční koncert, který pořádala Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích ve spolupráci s Českobudějovickými pozemními stavbami, s.r.o. V průběhu slavnostního večera účinkovali houslový virtuóz Pavel Šporcl a Jihočeský smyčcový orchestr pod vedením koncertního mistra Luďka Volka. Hosty Velikonočního večera pozdravil rektor Jihočeské univerzity prof. PhDr. Václav Bůžek, CSc., a zástupce společnosti Českobudějovické pozemní stavby Mgr. Jan Zeman. Sváteční atmosféru umocnilo Velikonoční slovo v podání proděkana Teologické fakulty Jihočeské univerzity prof. Dr. Karla Skalického, Th.D. Večer byl završen společenským setkáním v budově Filozofické fakulty Jihočeské univerzity.
• 2.
mezinárodní konference „O výchově a volném čase“ (červen, Brno). Katedra sociální pedagogiky Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity v Brně spolu s Asociací vzdělavatelů pedagogů volného času pořádají (ve dnech 15. a 16. června 2006) 2. mezinárodní konferenci O výchově a volném čase, která se koná na Pedagogické fakultě MU v Brně v rámci 60. výročí vzniku fakulty (pod záštitou doc. PaedDr. Vladislava Mužíka, CSc., děkana Pedagogické fakulty Masarykovy univerzity). Teologicka fakulta Jihočeské univerzity je jedním ze zakládajících členů Asociace vzdělavatelů pedagogů volného času, první ročník této konference se konal v loňském roce právě na TF JU. Brněnská konference je věnována zejména teoretickým otázkám pedagogiky volného času, z hlediska její strukturace, aktuálních trendů, přístupů a metod, odborné přípravy pedagogů volného času a směrování oborů do budoucna.
• Studenti
Jihočeské univerzity se jako dobrovolníci zapojili do pomoci při evidování drůbeže v souvislosti s výskytem ptačí chřipky. Mimořádná veterinární opatření v souvislosti s výskytem ptačí chřipky stanovila, kromě jiného, sčítání drůbeže v drobnochovech na území jihočeské metropole podle nařízení Krajské veterinární správy č. 10/2006. Do této akce se ve dnech 30. a 31. března dobrovolně zapojilo také 35 studentek a studentů 1. – 4. ročníků Zemědělské fakulty Jihočeské univerzity. Evidenci drůbeže u malochovatelů na základě předpisu Státní veterinární správy včetně nezbytného proškolení organizoval Magistrát města České Budějovice, garantem
akce za ZF JU byl Ing. Kouba. Včasná nabídka pomoci a bezchybná spolupráce studentů a studentek Jihočeské univerzity byla zástupci Magistrátu města České Budějovice hodnocena velmi příznivě.
• Mikroskopické
obrazy – výstava fotografií vědců JU. Pod názvem „Mikroskopické obrazy“ probíhala v květnu v Galerii nahoře v DK Metropol výstava autorů Františka Weydy a Petra Znachora, které kromě fotografování spojuje i věda. František Weyda působí jako vědecký pracovník v laboratoři digitálního zobrazování Entomologického ústavu Akademie věd a přednáší fotografování na Biologické fakultě JU. Patří k zakládajícím členům fotoklubu Vývojka. Realizuje se především v makrofotografii, jeho hlavním dokumentačním prostředkem je elektronový mikroskop, který mu umožňuje zobrazovat i nejjemnější mikrostruktury. Petr Znachor je pracovníkem Biologického centra AV ČR - Hydrobiologického ústavu. Soustřeďuje se především na svět řas a sinic. Je rovněž členem Vývojky od jejích počátků. Výstava měla velmi příznivý divácký ohlas.
• Studentské
hodnocení výuky na JU bylo spuštěno 22. května 2006 Co se hodnotí? - přednášky, cvičení, pedagogové - služby na fakultách (studijní oddělení, počítačové vybavení) - služby na naší univerzitě (menza, koleje, PC-Lab Bobík) Kdy se hodnotí? - od 22. 5. do 17. 9. 2006 Kde se hodnotí? - v systému STAG (každý student může hodnotit pouze jednou) Co zaručujeme? - anonymitu (není možná zpětná identifikace hlasujícího studenta) - zpětnou vazbu formou výsledků Odkaz na hodnocení: http://shv.jcu.cz/
• Internet
pro seniory. Občanské sdružení Život 90 a Jihočeská univerzita, ve spolupráci s Univerzitou třetího věku, uspořádaly ve dnech 26. a 27. dubna 2006 na českobudějovickém náměstí Přemysla Otakara II. projekt Internet pro seniory. Cílem akce bylo oslovit seniory a umožnit jim aktivní první kontakt s internetem, odstranit jejich případnou obavu z moderních informačních technologií a přiblížit dostupné možnosti využití počítače i v seniorském věku. Akce, která se setkala s velkým ohlasem, byla připravena pod záštitou hejtmana Jihočeského kraje RNDr. Jana Zahradníka a primátora statutárního města České Budějovice doc. Miroslava Tettera, CSc. Garantem za Jihočeskou univerzitu byla doc.
36/
PhDr. Jana Šemberová, CSc., prorektorka JU pro celoživotní vzdělávání.
• Výborná
sportovní reprezentace univerzity na akademických hrách v Brně. Na 5. Českých akademických hrách v Brně, které začátkem května pořádala Masarykova univerzita, reprezentovaly velmi úspěšně Jihočeskou univerzitu studentky biologické fakulty. Vynikajících výsledků v ploutvovém plavání dosáhla Dagmar Jirsová, která získala dvě stříbrné a jednu bronzovou medaili (ploutvové plavání na 400, 200 a 100 m). Ve štafetě 4x50 m obsadily Dagmar Jirsová spolu s Marcelou Chadimovou, Jitkou Jezberovou a Hanou Kratochvílovou výborné druhé místo (za UP Olomouc). V celkovém pořadí škol se Jihočeská univerzita v konkurenci 34 vysokých škol umístila na 13. místě.
pátém místě celkově a jako čtvrtý mezi akademiky doběhl Vladimír Dupkanič z Teologické fakulty Jihočeské univerzity, který jinak závodí v barvách týmu BH Triatlon ČB. (ze zprávy V. Dupkaniče)
foto archiv V. Dupkaniče
• Nový
bakalářský obor fyzioterapie na ZSF JU. Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity otevře v příštím akademickém roce nový bakalářský obor fyzioterapie. Po tříletém studiu budou moci jeho absolventi poskytovat fyzioterapii i diagnostiku v rehabilitačních lůžkových i ambulantních zařízeních, lázeňských léčebnách nebo ústavech sociální péče.
• Vzniklo foto archiv D. Jirsové
• Akademické
mistrovství ČR v terénním triatlonu skončilo pro JU úspěchem. Jihočeská univerzita byla velmi úspěšně reprezentována na republikovém akademickém mistrovství v terénním triatlonu. Vladimír Dupkanič z Teologické fakulty JU skončil celkově na pátém místě a jako čtvrtý mezi akademiky. Třetí ročník akademického mistrovství se konal opět v květnovém termínu (18. 5. 2006) v Praze u vodní nádrže Džbán. Oproti minulému roku bylo teplejší počasí, účast však byla slabší. Přesto se na startu sešli zástupci celkem deseti fakult. Ve startovním poli převládali triatleti z FTVS UK, neztratili se však ani závodníci z Brna a svého zástupce měla i Jihočeská univerzita. Plavala se dvě krátká kola v nádrži s přeběhem po trávě, pak následovaly tři okruhy na horském kole po poměrně pestré a místy technicky dosti náročné pětikilometrové trati v údolí Divoké Šárky. Na závěr se běžely dva okruhy po smíšeném povrchu, celkem 5 km s převýšením 90 m. Novým akademickým mistrem ČR se stal Petr Novák z FTVS, „na bedně“ byli i Zbyněk Pospíchal a Dušan Navrátil z VUT Brno. Těsně pod stupni vítězů skončil Marek Tupý, který byl klasifikován v kategorii příchozích. Na
Centrum prevence civilizačních chorob. Toto první pracoviště svého druhu v České republice otevřela Zdravotně sociální fakulta Jihočeské univerzity ve své budově v ulici U Výstaviště 26. Cílem Centra je zaměřit se především na osvětovou činnost a prevenci v oblasti kardiovaskulárních, metabolických a dalších civilizačních chorob a také na komplikace související s těmito nemocemi. „Nechceme být konkurencí lékařům, spíš jejich práci doplňovat. Praktický lékař například nespočítá tak podrobně jídelníček pro obézního člověka, ne každý lékař mu bude preventivně zjišťovat cholesterol nebo měřit čtyřiadvacetihodinový krevní tlak,“ uvedl děkan ZSF JU prof. MUDr. Miloš Velemínský, CSc. Když personál ve fakultním Centru prevence civilizačních chorob u někoho zjistí chorobné změny, doporučí ho na vyšetření specialistům. Lidé mohou Centrum navštívit osobně vždy v úterý a ve čtvrtek v době od 16,30 do 18,30 hodin nebo se domluvit telefonicky na čísle 387 773 661. „Počítáme i s tím, že údaje, které v centru zjistíme, podchytí náš statistik. Po jejich zpracování budeme výsledky využívat při pořádání odborných setkání, ale také na konferencích, které jsou věnovány prevenci civilizačních chorob,“ doplnila vedoucí katedry klinických oborů na ZSF JU doc. MUDr. Věra Adámková, CSc.
37/
Konference
„Migrants and Learning: Challenges to Equality in Education“ Ve dnech 25. - 29. 4. proběhla v norském Stavangeru konference organizovaná místní vysokou školou, University of Stavanger. Její součástí bylo i pracovní setkání národních skupin zapojených do projektu Comenius 3: Learning – Migration. Diskutovalo se především o vzdělávání učitelů a budoucích učitelů v problematice migrace a interkulturních vztahů a připravovaných plánech na příští období.
Konferenci provázela celá řada pracovních setkání foto D. Kučera
Národním koordinátorem tohoto projektu v České republice je právě Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, přičemž přímou správu zajišťuje Pedagogická fakulta, resp. Katedra společenských věd. Naši univerzitu reprezentovali PhDr. Salim Murad a Dalibor Kučera, zodpovědní za chod české sítě, a jako zástupci partnerských organizací se zúčastnily Mgr. Eva Kordová a Mgr. Alžběta Holcová. Více informací o projektu Comenius 3: Learning – Migration se dozvíte na stránkách Pedagogické fakulty nebo na http://www.pf.jcu.cz/ comenius3. Dalibor Kučera, externí pracovník na katedře společenských věd PF JU (koordinátor projektu C3:L-M)
XVI. Vodňanské rybářské dny Ve dnech 4. - 6. 5. 2006 si ve Vodňanech opět dali sraz profesionální i amatérští rybáři z celé republiky i zahraničí. Tradiční organizátoři Vodňanských rybářských dnů (Město Vodňany, Střední rybářská škola ve Vodňanech a Výzkumný ústav rybářský a hydrobiologický Jihočeské univerzity) již po šestnácté připravili bohatý program pro odborníky, laiky i širokou veřejnost. V rámci odborného programu uspořádal VÚRH JU dvoudenní IX. Českou ichtyologickou konferenci s mezinárodní účastí. Ve čtyřech tematických blocích (1. Biodiverzita, ichtyologie a ichtyocenózy; 2. Volné vody; 3. Parazitologie, patologie, toxikologie a znečištění prostředí; 4. Akvakultura, chov ryb a další témata) zaznělo celkem 42 příspěvků. Na konferenci se zaregistrovalo 82 účastníků, včetně několika zahraničních (přijeli aktivní účastníci ze Slovenska, Polska a Ruska). Bezprostředně po skončení prvého dne konference pokračoval program v místním Kulturním domě diskusním pořadem nazvaným Rybářské toulky po světě – zážitky z cest. Promítnuté filmy autoři hned komentovali a přes pozdní hodinu se rozproudila i živá diskuse. Zhlédnout tak bylo možno filmy Zlepšení chovu ryb u Viktoriina jezera v Africe (RNDr. I. Přikryl, ENKI Třeboň) a Záchrana jesetera čínského na řece Jang-c´-ťiang v Číně (prof. Ing. O. Linhart, DrSc. a Ing. M. Rodina, VÚRH JU Vodňany). Pořad uzavřela přednáška na téma K pramenům Amazonky (doc. J. Jánský, DrSc., z UK Praha). Ani letos nechyběl bohatý kulturní program. Po večerním vystoupení folklórních souborů z partnerského města Zlaté Hory a partnerského mikroregionu Vlára-Váh (Slovensko) bylo možno ještě zhlédnout Pochodňový průvod Císařské městské gardy ze Zlatých Hor, vystoupení polykačů ohně a slavnostní ohňostroj. Vše završil tradiční sobotní rybí trh na náměstí. Současně probíhaly Dny otevřených dveří na SRŠ a VOŠ Vodňany a VÚRH JU Vodňany, další vystoupení souborů z partnerských měst, rybářské závody na Blanici a ukázky rybolovné techniky. Rybářské tématice je v současné době věnována také expozice ve vodňanském muzeu. Ing. Blanka Vykusová, CSc., odd. VTI, VÚRH JU, Vodňany
38/
Mezinárodní spolupráce a zahraniční projekty na katedře obchodu Zemědělské fakulty V úvodu připomeneme, že historie katedry obchodu na Zemědělské fakultě se začala psát v roce 1999, kdy byla nově koncipována s ohledem na akreditovaný studijní obor Obchodní podnikání. Jedním z pilířů strategie činnosti katedry je systematické navazování zahraničních kontaktů a zapojování do řešení mezinárodních projektů. Příspěvek představuje uvedené aktivity. V roce 2005 dva členové katedry byli u založení Evropské retail akademie (European Retail Academy – ERA - www.european-retai l-academy.org). ERA vznikla 17. února 2005 v Kolíně nad Rýnem. U jejího zrodu stálo 10 institucí ze 6 zemí. Akademii předsedá Prof. Prof.e.h. Dr. Bernd Hallier, výkonný ředitel Evropského obchodního institutu v Kolíně nad Rýnem. V současné době se jedná o akademickou síť celkem 57 vysokoškolských vzdělávacích subjektů, jejichž cílem je vytvářet dialog mezi univerzitami a akademickými pracovníky v oblasti aplikovaných věd. ERA je iniciátorem spolupráce mezi podnikatelskými subjekty v oblasti obchodu a výzkumnými a vzdělávacími institucemi v jednotlivých zemích. Posláním Evropské retail akademie je dále prohlubovat znalosti a odbornost z oblasti obchodu, připravit start mezinárodních výměn studentů a pedagogů, spolupráci při zpracovávání závěrečných prací studentů (především magisterského a doktorského stupně), v neposlední řadě i projektů pro podnikatelský sektor. Předseda ERA, profesor Hallier, přijal nabídku hostujícího profesora pro předmět International Retail Management. Pobyt byl podpořen projektem FRVŠ č. 2248/ 2006. Výuka probíhala formou semináře, resp. týdenního bloku přednášek v anglickém jazyce. Seminář absolvovalo 19 studentů 3. ročníku oboru Obchodní podnikání. Vedle přednáškového pobytu na Zemědělské fakultě byly projednány další možnosti spolupráce mezi Zemědělskou fakultou a organizací EUREPGAP. Na závěr semináře bylo provedeno hodnocení studenty formou ankety s velmi pozitivními výsledky. Odpovědi lze shrnout následujícím způsobem: Přínos semináře pro studenty a) Studenti zejména hodnotili velký přísun zajímavých informací, posílení motivace a sebevědomí, procvičení angličtiny, dále vyzkoušení prezentace v cizím jazyce.
b) Jako nejpřínosnější studenti hodnotili zejména způsob podání informací, odbornou erudici lektora, aktivní zapojení studentů, dialog a diskusi. Studenti konstatovali, že si významně rozšířili obzor v oblasti evropského obchodu. c) Jako nové uváděli studenti: aktuální informace se značným podílem praktických příkladů a zkušeností, výuku v cizím jazyce, odlišnou formu výuky oproti standardu výuky na fakultě. Nová byla podle některých studentů i práce v časové tísni vyplývající z nutnosti se po náročném dni připravovat na následující den výuky a zpracovávat zadané úkoly. d) Pokud jde o navrhované změny v organizaci a náplni semináře, většina studentů by nedoporučovala žádné změny. Drobné výhrady se objevily ohledně intenzity výuky, bloková výuka v jednom týdnu se pěti studentům zdála příliš náročná a doporučili by její rozložení do dvou týdnů. Jednou zazněl názor na vypuštění konkrétního tématu (zemědělský obchod). Objevil se i námět, aby takový seminář povinně absolvoval každý student. e) Všichni účastníci semináře by rozhodně doporučili pokračovat v pořádání podobných seminářů. Studenti se též domnívají, že takových seminářů by mělo být v nabídce více. V oblasti řešení mezinárodních projektů se od roku 2005 katedra podílí na tříletém projektu COCADE (Co-operative Curriculum for Adult Education in Europe) řešeného v rámci programu Socrates Grundtvig. Koordinátorem projektu je Co-operative College v Manchesteru ve Velké Británii, dalšími partnery jsou Vilniaus Kooperacijos Kolegija Vilnius, Litva a Federazione Trentina della Coopearazione v Trentu, Itálie. Základním smyslem projektu je podporovat družstevní myšlenku a družstevní podnikání a vytvářet výukové kurzy a tréninkové moduly pro výuku v oblasti družstevnictví. Partneři projektu se pravidelně dvakrát ročně scházejí na workshopech. Poslední zasedání připravila katedra obchodu na konci dubna 2006 v Praze. Na pracovní jednání projektu COCADE navazovala mezinárodní konference „Výchova a celoživotní vzdělávání v družstevnictví“ (28. 4. 2006). Spolupořadateli byly Družstevní Asociace České republiky a Zemědělská fakulta Jihočeské univerzity – katedra obchodu. Další mezinárodní aktivitou je spolupráce vybraných členů katedry obchodu prostřednictvím Sdružení obrany spotřebitelů České republiky (od roku 2005) ve dvouletém projektu DG Sanco Competition Project. Projektu se účastní organizace ze 14 členských zemí EU. Hlavním cílem tohoto projektu je zvýšit
39/
schopnosti a odborné znalosti jednotlivých spotřebitelských organizací v EU. Získanou úroveň profesionality využít k zastupování svých členů ve spotřebitelských záležitostech, k podpoře efektivní formy rozvoje konkurenčních trhů a rozvoji konkurenční politiky. Toho by mělo být dosaženo prostřednictvím dohledu nad konkurencí na trhu v sektoru maloobchodu. Pilotní projekt je zpracováván z oblasti monitoringu konkurenční situace na trzích s pohonnými hmotami, inkoustovými náplněmi do tiskáren a paracetamolem. Katedra obchodu má rozvinuté kontakty i se slovenskými vysokými školami. S Ekonomickou univerzitou v Bratislavě, Obchodní fakultou je řešen dvouletý projekt Česko-slovenské mezivládní vědeckotechnické spolupráce Kontakt č. 31 - Kooperace jako marketingový nástroj podpory regionálních trhů. Výstupy projektu jsou v oblasti výměny teoretických a praktických přístupů k formám kooperace a komparace výsledků výzkumu prováděného v rámci národních projektů. V roce 2004 byla společně uspořádána mezinárodní konference Cestovní ruch a rozvoj školství. Spolupráce katedry obchodu je dále rozvíjena s Komenského univerzitou v Bratislavě, Fakultou managementu formou výměny přednášejících, publikační činnosti a účastí v redakční radě odborného periodika. Postupně budované mezinárodní kontakty katedry obchodu Zemědělské fakulty jsou dobrým startovacím momentem internacionalizace výuky oboru Obchodní podnikání, případného zavádění evropských kreditů (ECTS), přípravy výuky oboru Obchodní podnikání v anglickém jazyce. doc. Ing. Marie Hesková, CSc., vedoucí katedry obchodu ZF JU, Ing. Kamil Pícha, Ph.D., tajemník katedry obchodu ZF JU
Zahraniční studium na univerzitách v Má Nuad Coláiste Phádraig, Má Nuad a Ollscoil na hÉireann Má Nuad, dvě univerzity v městečku „Má Nuad“ jehož název výstižně popisuje okolní terén. První „college“ sem byla zasazena v roce 1795 a na jejích budovách je podepsán jak rozkvět tak i stagnace. Tato „college“ od počátku slouží společnosti především v oblasti teologického a filozofického vzdělávání. Úrodná půda humanitních věd dala později vzniknout druhé, národní univerzitě, která si do určité míry uchovala humanitní zaměření. Dnes se pyšní více jak šesti tisíci studenty studujícími na pěti fakultách.
foto archiv autora článku
Ti z vás, kdo dosud usilovně přemýšlí, ve které části světa se nacházíme, tak napovím, že naše zeměpisná šíře měla co dočinění s misionáři tohoto ostrova ještě před známou misí z Byzance. Ano, jsme na ostrově Irsko, konkrétně 20 kilometrů západně od hlavního města Dublin v městečku Maynooth. Cesta sem je až příliš krátká, než aby stálo zato ji popisovat. Krajina je také fádní, pokud se ovšem zrovna nezabýváte chovem ovcí. Co vás však osloví na prvém místě, je zdejší život a lidé jako takoví. Otevřete-li průvodce po Irsku, hned v úvodu vám sdělí, že Irové jsou otevření a vřelí lidé, a že si rozhodně z Irska odvezete dobrý pocit. Po dvou semestrech zdejšího studia musím říci, že jsem skutečně jako zahraniční student byl všude přijímán s velkým respektem. Dvanáct procent zahraničních studentů z celého světa tu profituje z celkem velkých studijních příležitostí, jejichž využití je velice vítáno. Jakákoli aktivita je zde podporována, neboť Irové, jak mi někteří na sebe sami prozradili, jsou „lenošní“ a když něco nehoří, tak... Můj studijní plán začal ve stopách mých předchůdců v programu Erasmus na St. Patrick’s
40/
College (Coláiste Phádraig, Má Nuad), se kterou má TF JU uzavřenou smlouvu. Konkrétně jsem měl příležitost vytěžit z předmětů liturgika a teologická etika, které jsou zde na vysoké úrovni. Jelikož však teologické předměty studuji jen ze zájmu, ihned po aklimatizaci jsem požádal o možnost navštěvovat vybrané předměty také na národní univerzitě (Ollscoil na hÉireann Má Nuad), se kterou má uzavřenu mezinárodní smlouvu jen asi Ostravská univerzita. Konkrétně to byly aplikované sociální vědy, jako práce s mládeží a komunitní práce. Oba tyto obory je možné zakončit státní diplomovou zkouškou a je možné je studovat i dálkově. Tuto druhou možnost využívá mnoho sociálních a výchovných pracovníků, kteří chtějí získat vyšší vzdělání. Během mého studia tak zde byla polovina „dálkařů“. Díky těmto „part time students“ z různých míst sociální a vychovatelské práce, dostávaly naše diskusní tematické skupiny velkou hodnotu. Také výběr přednášejících pokrýval osobnosti aktivní v sociálních vědách z celého ostrova. Slabší byla na tého katedře administrativa, která jen s velkými obtížemi zvládá organizaci studia. Trochu to souvisí s výše zmíněnou charakteristikou Irů a tím, že katedra nemá vlastní posluchárny. Přesto s trochou asertivity a trpělivosti se zde nakonec člověk může dostat k tomu, o co mu jde. Všechno chce čas a trpělivost.
Ze studijního pobytu
ve Vídni
Jitka Skořepová, studentka 4. ročníku kulturní historie na HÚ FF JU, strávila studijní půlrok v rakouské metropoli. Stále plná dojmů a nadšení nám ochotně zodpověděla několik zvídavých otázek. Jaký obor jste ve Vídni studovala a lišila se nějakým způsobem výuka? Universität Wien, obor kulturní historie, jež studuji na JU nenabízí, takže jsem byla zapsána jako studentka jednooborové historie. To ovšem neznamená, že by mi byl odepřen přístup na přednášky týkající se například dějin umění. Svůj rozvrh jsem se snažila nakombinovat tak, aby témata přednášek a seminářů co nejvíce odpovídala předmětům na domácí univerzitě. Nutno ovšem přiznat, že to není zdaleka jednoduché, neboť systém výuky na západních univerzitách je v mnohém odlišný od našeho. Namísto nám dobře známých všeobecně pojatých kurzů, shrnujících dějiny v různých časových údobích, jsou na zahraničních univerzitách upřednostňovány konkrétní problémy či osobnosti daného časového úseku, jimž je věnován alespoň jeden semestr. Vídeň je na první pohled bezesporu krásné město. Platí to však i v případě těsného kontaktu s ním?
foto archiv autora článku
Věřím, že se časem podaří uzavřít smlouvu v rámci Erasmu i s touto národní univerzitou, aby i studenti neteologických oborů mohli vytěžit něco z pokladů tohoto mohutně se rozvíjejícího zeleného ostrova, který po stránce ekonomické běží rychle dopředu, ale po stránce sociální jen stěží popadá dech. Michal Svoboda, Erasmus-student TF JU National University of Ireland Maynooth: http://www.nuim.ie St. Patrick College: http://www.maynoothcollege.ie
Vídeň je vskutku světová metropole. Mísí se tu množství národností, kultur a náboženských tradic, což samozřejmě skýtá nejen příležitost k poznávání a rozšiřování si vlastních obzorů, ale i nebezpečí konfliktů. Ač se to zprvu možná tak nezdá, člověk ani nepostřehne, jak rychle se stane součástí koloritu tamního života. Najednou mu připadá naprosto přirozené, že na ulicích, v obchodech či v metru potkává zahalené, avšak elegantně a často i nákladně oblečené muslimky, že smíšené páry jsou běžnou záležitostí, či že okolo sebe neslyší pouze oficiální německou řeč, ale i mnohé další, někdy i svou mateřštinu, nad níž zjihne i to nejzatvrzelejší srdce. Jak je vidět, Vídeň v sobě skrývá mnoho krás i tajemství. Objevila jste mezi nimi i něco, co by bylo Vašemu srdci nejbližší? Vídeň, to jsou pro mě široké bulváry plné lidí, těkajících očima z jedné památky na druhou a nevynechávajících ani lákavě vypadající vitríny obchodů. Vídeň, to jsou vždy perfektně upravené parky s rozkvetlými květinami, zvoucí k nezbytnému zastavení a oddychnutí si od nesnesitelně rychle plynoucího času. Vídeň, to jsou také honosné, majestátně vzhlížející paláce, které nutí člověka sklonit se pro jejich mohutnost.
41/
Ovšem každodenní cesta na univerzitu, ať už tramvají nebo pěšky, zdlouhavé vysedávání v archivu či knihovně, povznášející návštěvy divadla, osvěžující procházky kolem Dunaje či chvíle strávené s přáteli, i to všechno je pro mě Vídeň. Ohlédnete-li se zpět, existuje něco, co byste na svém pobytu změnila? S odstupem času člověk vždycky hodnotí věci pod trochu jiným zorným úhlem a zmocňuje se ho ono pověstné „kdyby“. Já jsem však přesvědčená, že onen vídeňský půlrok jsem strávila, jak nejlépe jsem v danou chvíli mohla a proto nelituji ani jediného okamžiku. A co bych změnila? Rázně bych zasáhla proti kouření v prostorách univerzity. Rozhovor vedl Mgr. Zdeněk Bezecný, Ph.D., Historický ústav Filozofické fakulty JU
Jak nás může vidět Evropa (prostřednictvím Scopusu)?
Vedle světoznámých bibliografických databází vědeckých publikací, které dnes hledáme na internetu pod názvy Web of Science a Medline/ Pubmed, byla v posledních několika letech vybudována podobná, konkurenční databáze Scopus (www.scopus.com). Scopus je z nich nejmladší, a tak samozřejmě využívá výhodné vlastnosti databází starších. Jak je běžně známo, filosofie Web of Science je založena na citovanosti, a tudíž na výběru nejkvalitnějších časopisů zaměřených na základní výzkum, zatímco filosofie Pubmedu je založena na výběru nejdůležitějších medicínských časopisů komisemi odborníků, které zohledňují také dopad pro praxi. Scopus kombinuje obě filosofie, a tak uživatel této databáze má možnost vyhledávat jak ve vědeckých časopisech zaměřených i na praxi (nejenom zdravotnickou, ale všech vědních oborů), tak si může vyhledávat údaje o citovanosti. Oproti oběma zmíněným konkurentům Scopus pokrývá téměř všechny vědní specializace. Neindexuje pouze ta odvětví, kde jsou časopisy vydávané pro velmi malý počet badatelů, zpravidla regionálně zaměřených. Scopus není databáze určená k hodnocení produktivity institucí a osob, ale byla vytvořena pro komerční účely, tj. pro vyhledávání článků v těžko přehlédnutelné informační explozi vědeckých publikací; proto logicky neindexuje monografie, sborníky, učebnice a podobné publikace. Najdeme zde ale například 2,5 tisíce významných společenskovědních časopisů. Na rozdíl od obou výše zmíněných amerických databází zachycuje Scopus mnohem více evropských vědeckých
časopisů, a tím umožňuje, aby byl druhotně ke sledování produktivity evropských univerzit a výzkumných institucí využíván. Jak nás může vidět (a hodnotit) uživatel této primárně evropské bibliografické databáze? Počet publikací je neúplný scientometrický údaj, protože z něho nelze vyčíst, zdali článek stimuluje další výzkum nebo zavedení nového poznatku do praxe. Dále z hlediska instituce má jinou váhu, jestliže všichni autoři jedné publikace jsou z téhož pracoviště, nebo instituce participovala třeba jednou desetinou. Porovnání ztěžuje i to, že v některých oborech je obvyklé častější publikování než v oborech jiných. Nicméne počet publikací, tj. počet záznamů v databázi, je údaj základní a již na první pohled může poskytnout informaci, v jaké hladině tvůrčí kvality daná instituce pracuje. Použijeme-li oficiální anglické názvy, pak ve Scopusu jako pracoviště podílející se na publikaci je naše univerzita (University of South Bohemia) za rok 2003 uvedena ve 152 článcích, 2004 ve 141, 2005 ve 191. Faculty of Biological Sciences: 2003 v 64, 2004 v 71, 2005 v 78; bez omezení let je jako nečastější autor z této fakulty do konce roku 2005 indexován P. Kindlmann – 22 článků. Institute of Physical Biology: 2003 v 16 publikacích, 2004 ve 12, 2005 ve 27, nejčastěji F. Vácha – 13. Faculty of Agriculture: 2003 ve 20 publikacích, 2004 v 17, 2005 v 19, nejčasteji P. Kalač – 15. Research Institute of Fish Culture and Hydrobiology: 2003 v 1 článku, 2004 v 6, 2005 ve 14, nejčastěji Z. Svobodová – 12. Faculty of Health and Social Studies: 2003 v 1 článku, 2004 v 7, 2005 v 10, nejčastěji J. Patočka – 5. Pedagogical Faculty: 2003 v 1 článku, 2004 ve 2, 2005 ve 3, žádný učitel nebyl do konce roku 2005 indexován více než 3x. U ostatních součástí naší univerzity v této databázi vychází výsledek vyhledávání vždy nulový. Ve Scopusu lze dohledat ještě několik dalších publikací z naší univerzity pod nepřesnými názvy pracovišť, ale přičtením ještě těchto položek k podstatnému zvýšení výše uvedených čísel tím nedochází. Daleko zajímavější může být srovnání s jiným univerzitami, jestliže vyhledáváme rovněž jenom oficiální adresy. Tak University of Cambridge: v roce 2003 v 3772 publikacích, 2004 v 4274, 2005 v 4350. Jedna z jejích kateder, Department of Genetics: 2003 v 82 publikacích, 2004 v 77, v 2005 v 84. A jiná čísla naopak z jižních Čech, The College of European and Regional Studies in České Budějovice: 2003 v 0, 2004 v 0, 2005 v 0; tento výsledek s nulami v evropsky orientované databázi u vysoké školy s evropským názvem je výmluvný. Mezi některými výše uvedenými hodnotami jsou tak velké rozdíly, že by podrobnější scientometrická analýza jejich významu sotva
42/
přinesla něco nového. V každém případě zmíněná čísla vypovídají o tzv. know-how v různých částech naší univerzity lépe než sylaby studijních programů. Ostatně sylaby z předních univerzit jsou věřejně dostupné a jejich pouhé přeložení a zakreditování žádnou naší katedru na světový vrchol neposune, neboť na každé univerzitě její know-how tvoří lidé a podmínky, které pro svou práci mají. Zlepšit pohled na naši univerzitu v odborných evropských kruzích je podle výše uvedených údajů možné, jestliže zejména (a) autoři budou nabízet rukopisy spíše do indexovaných časopisů a opomíjet různé domácí skorosamizdaty (byť to občas „bolí“), (b) přestaneme importovat v teoretických kurzech přespolní učitele kvůli jejich pouhým titulům, jestliže nepublikují pod naší adresou, (c) budeme organizačně zlepšovat podmínky pro tvůrčí práci na univerzitě. prof. RNDr. Josef Berger, CSc., Zdravotně sociální fakulta JU
• Mgr. Pavlína ŠÍMOVÁ (The Transition between Restrictive and Nonrestrictive Clauses) • Mgr. Miroslav VALEŠ, Ph.D., Dr. Antonio PAMIES BELTRÁN (El subjuntivo español y su uso) Dále následuje několik stránek bezesporu zajímavých postřehů o vydaných knihách (Mgr. Hana Jílková, Ph.D.; Mgr. Hana Hrubá; PhDr. Helena Zbudilová, Ph.D.), o konaných konferencích a kolokviích a letních jazykových školách (Mgr. Petra Besedová; doc. PhDr. Věra Janíková, Ph.D.; Lic. Luis Jaraquemada). Jednotlivé příspěvky mají výraznou aktuální hodnotu a svědčí rovněž o intenzivní, obětavé a vysoce odborné práci vydavatelů. V časopise naleznete i nezbytné informace o pravidlech naší vzájemné komunikace, neboť je to cesta kontaktu a spojení s Vámi – našimi přispěvateli a čtenáři. Příspěvky, komentáře a dopisy redakci vřele vítáme. Nezbývá než si přát, aby zájemci v tomto a dalších číslech časopisu Lingua viva (viz obrázek titulní strany č. 2) našli to, co je zaujme, co je obohatí a co pro ně bude přínosem jak v oblasti praxe, tak ve sféře odborné komunity.
LINGUA VIVA Nový odborný časopis na Jihočeské univerzitě
V prosinci roku 2005 vyšlo první číslo nového odborného časopisu s názvem Lingua viva, který vydávají katedry jazyků příslušných fakult Jihočeské univerzity. Nové periodikum se specifickou profilací, které pod erudovaným vedením obou redaktorek a za pomoci redakční rady, vědeckého a recenzního výboru bude vycházet dvakrát ročně, je zaměřeno – jak vyplývá i z odborného složení redakční rady – na témata a otázky teorie a praxe vyučování cizím jazykům a češtině jako cizímu jazyku. V úvodním čísle prvního ročníku časopisu Lingua viva je publikováno pět stěžejních cizojazyčných odborných studií, které jsou opatřeny českým resumé a jejichž autorkami a autory jsou: • PhDr. Jarmila DUBOVÁ, Ph.D. (Umgangssprachliche Imperativformen) • Mgr. Petr DVOŘÁK (The Magic of Names in the Novels and Short Stories by Graham Greene) • Dr. Klaus PÖRTL (Análisis de algunas novelas españolas del siglo XX y sus adaptaciones cinematográficas en la época postfranquista ) • Doc. PaedDr. Zdeňka MATYUŠOVÁ, Ph.D. (Поэтическая самобытность прозы А. П. Чехова) • Mgr. Jérôme BOYON (La mèthode des sèries de François Gouin)
Zveřejňujeme proto první číslo našeho nového časopisu s nezištnou důvěrou a bezelstnou nadějí, že bude širokou vzdělanou veřejností přijato s vlídností a laskavým porozuměním. Doufáme rovněž, že se náš časopis jako celek se svou odbornou vyhraněností stane zároveň i dokladem posouzení a hledání aktuální úrovně současného cizojazyčného výzkumu a jeho specifické profilace, která by mohla být v ideálním případě i obecně inspirativní. doc. PaedDr. Zdeňka Matyušová, Ph.D., vedoucí katedry ruského jazyka a literatury PF JU, výkonná redaktorka
43/
KNIHOVNIČKA Studenti a pedagogové z univerzit ve Freiburgu JIHOČESKÉ UNIVERZITY (5) Jan Zrzavý a v Kostnici na JU Fylogeneze živočišné říše
Dne 4. dubna 2006 navštívili studenti z univerzit ve Freiburgu a Kostnici pod vedením významných historiků Rolanda G. Asche, Christiana Wielanda a Marka Hengerera v rámci odborné exkurze po Rakousku a České republice rovněž Jihočeskou univerzitu. Jejich setkání s doktorandy a akademickými pracovníky Historického ústavu zdejší Filozofické fakulty se uskutečnilo v zasedací síni areálu Bobík. Návštěvníky nejprve přivítal rektor Václav Bůžek, který jim nastínil historii, strukturu a zamýšlený rozvoj Jihočeské univerzity a především možnosti a perspektivy studia historických věd na Filozofické fakultě. Protože cílem této exkurze bylo především seznámit se s dějinami a pamětihodnostmi navštívených regionů, představil jim následně Václav Pražák v krátké přednášce zajímavá místa jižních Čech, která mohou zájemce o historii oslovit. Vzhledem k tomu, že účastnici exkurze navštívili již o den dříve Český Krumlov, mohli alespoň některé zde podané informace konfrontovat s vlastními zážitky. Poté, co přítomní členové Historického ústavu seznámili zahraniční hosty se svými badatelskými tématy a projekty, se rozproudila diskuse, jež se soustředila především na problematiku studia na Jihočeské univerzitě a jeho srovnání se studiem na německých vysokých školách. Zdejší pobyt zakončili hosté z Freiburgu a Kostnice podvečerní prohlídkou centra Českých Budějovic, korunovanou výstupem na Černou věž, a závěrečným příjemným a méně formálním posezením v restauraci Pavlač. Mgr. Václav Pražák doktorand Historického ústavu FF JU
Nová kniha Jana Zrzavého předkládá přehled současných pohledů na evoluci živočišné říše jako popis současného stavu debaty o její historii. Základem autorova přístupu je striktní aplikace fylogenetického přístupu a pozornost věnovaná alternativním fylogenetickým hypotézám. Studium fylogeneze živočichů dnes prochází revolučními změnami spojenými s rozvojem molekulárně-fylogenetických, genomických a evolučně-embryologických metod, takže většina tradičních učebnicových moudrostí ztratila opodstatnění. Tu a tam už dospíváme k velmi komplexním hypotézám o vzniku a evoluci velkých evolučních větví živočichů, především členovců a obratlovců, a jejich klíčových evolučních novinek. Tyto hypotézy, jakkoli nehotové, už naznačují, jak úžasného vhledu do evoluce budeme schopni za pár let. Úryvek z knihy Úvodem Důvodů, proč se zabývat fylogenezí, tedy vlastně historií živočichů, je několik. Především jsou to naše vlastní dějiny, které nás spojují se společným předkem celé živočišné říše žijícím zhruba před miliardou let. I když ale odhlédneme od tohoto omluvitelného egocentrismu, živočichové jsou pořád velmi zajímavou skupinou organismů. Především jsou mnohem rozmanitější než ostatní srovnatelné skupiny. Vedou se sice spory o to, kolik je na světě současných (neboli recentních) živočišných druhů, zda řádově desítky milionů nebo – což je pravděpodobnější – pouhé miliony, ale např. rostliny zahrnují sotva 300 tisíc druhů. To i brouků je na Zemi víc. Nejde však jen o druhové bohatství, ale především o různorodost tělních plánů i způsobů života (o tzv. disparitu) – i v tomto ohledu dosáhli živočichové rozmanitosti jinde sotva vídané. Těla mnohobuněčných živočichů (Metazoa) jsou – co do počtu typů diferencovaných buněk, počtu zúčastněných genů i množství interakcí mezi nimi – mnohem složitější než těla jiných mnohobuněčných organismů. A nezapomínejme, že naše evoluce je i evolucí nervových a smyslových soustav, evolucí chování a sociálních vztahů, tedy opět fenoménů z velké části unikátně živočišných. Jsou ale i důvody praktičtější než pouhé uspokojování naší historické zvědavosti. Jde především o racionální výběr modelových organismů pro obecný biologický výzkum.
44/
Právě dnes žijeme v období, kdy rozvíjející se genomika, nauka dosud relativně finančně náročná, intenzivně shání takové druhy, jejichž genomy by bylo vhodné přečíst, aby nám to za ty peníze něco relevantního řeklo, a jedním z kritérií je i jejich „strategická“ fylogenetická poloha. Tak třeba pláštěnci nám mohou mnohé říci o původu obratlovců, neboť jde o sesterskou skupinu obratlovců (o skupinu, která má s obratlovci společného předka, ale nepatří přímo mezi ně). Všechno, co je napsáno v předchozí větě, je pochopitelně výsledek fylogenetického výzkumu; pouhým pohledem na nějakého pláštěnce, třeba na vakovitou přisedlou sumku, se nic takového poznat nedá; však jsme to taky ještě před pár lety nevěděli. Myšlenka na napsání knížky o současném stavu živočišné fylogenetiky zrála léta. Cítil jsem, že se o „evoluci“ sice pořád mluví, ale v praxi se evoluční (či fylogenetické) myšlení nijak neprojevuje. Jednotlivé živočišné „kmeny“ jsou v učebnicích vyloženy vedle sebe bez jakýchkoli vzájemných vztahů jako na řeznickém pultě a každý je „definován“ pomocí nestrukturovaného seznamu vlastností. Stejně jako jsou zvířata z řeznického pultu zbavena života, je i zoologie v učebnicích zcela denaturována, zbavena své živé existence, spočívající v souboji pochybností o alternativních hypotézách. Zoologie jistě není jediná věda, jež je předváděna v této odpudivě pozitivistické podobě (žádné „spekulace“, jenom „fakta“), ale o jiné vědy ať se starají jiní. Žádná „fakta“, která by stála za řeč, pochopitelně neexistují. To, že např. žížala „má célom“, jak se dozvímě v každé učebnici, není žádná vlastnost, kterou by na žížale bylo vidět, tak jako každý vidí, že je růžová a slizká. „Célom“ (coelom – jenom ne „kélom“!) je naše interpretace, jejímž základem je přesvědčení o nějakých evolučních změnách v průběhu fylogeneze živočichů. Kdo užije slovo „célom“, měl by je uvést v kontextu celé té obrovské a starobylé školy biologického myšlení, předpokládající na základě trochu pozorování a mnoha obecných teorií, že původní mnohobuněční živočichové byli velcí a složití, a ne se tvářit, že „célom“ je prostě jen takové neutrální učené slovo, kterým se označuje tělní dutina v žížale. Ani „živočišné kmeny“ samy o sobě neexistují, jsou to hypotézy o fylogenetických vztazích živočišných druhů, mohou být tedy „správné“ i „nesprávné“. Že je mihule „obratlovec“, znamená prostě, že je fylogeneticky bližší člověku než sumce, že mihule a člověk mají společného předka, jenž nebyl předkem sumky. „Obratlovci”, „členovci” či „živočichové” jsou hypotézy o existenci příslušných předků; v těchto případech hypotézy, které se dnes jeví jako oprávněné, na rozdíl od
hypotéz o existenci „bezobratlých“, „červů” či „plazů”, které už byly vyvráceny. To hlavní, co se v posledních několika desetiletích v evoluční biologii a fylogenetice přihodilo, je odklon od kiplingovských vyprávěnek, jak tak evoluce nejspíš probíhala, k velmi technickému testování alternativních hypotéz. Jako všechny vědy, i fylogenetika tak poněkud ztrácí svůj pohádkový půvab a přes samé konzistenční indexy, posteriorní pravděpodobnosti a Kimurovy dvojparametrové distance je obtížné se dobrat historie živých zvířat. Pohádky se jistě vrátí, jen budou vycházet z analýz provedených bez apriorní víry v ten či onen příběh. To jediné, co z evoluce opravdu známe, jsou totiž stopy, jež zanechala – reálné vlastnosti reálných organismů, žijících i vymřelých –, a tyto stopy musíme analyzovat co nejpoctivěji, tedy bez předsudků. Pokusil jsem se tedy napsat zoologii tak trochu jako detektivku (byť detektivku poněkud příliš zahuštěnou faktografií, protože indicií je zkrátka spousta), jako popis debaty o historii živočišné říše. Co víme a co ne, co si myslíme a proč, a co už si nemyslíme a proč. Tu a tam už dospíváme k velmi komplexním hypotézám o vzniku a evoluci velkých evolučních větví živočichů, především členovců a obratlovců, v nichž se integrují poznatky fylogenetické, genomické a embryologické. Tyto hypotézy, jakkoli nehotové, už naznačují, jak úžasného vhledu do evoluce budeme schopni za pár let, až budeme tohle všechno opravdu vědět. Evoluce a čas Každá historie probíhá v nějakém reálném čase; o datování fylogenetických událostí nás poučuje paleontologie, a nověji i molekulární biologie. Použití molekulárních dat je ovšem vždy v nějaké míře závislé na užití tzv. molekulárních hodin, tedy na představě, že molekulární evoluce určitého genu probíhá známou a více či méně konstantní rychlostí. Víme-li, že se genové sekvence dvou druhů liší o 10 %, a víme-li dle fosilních nálezů, že se tyto dva druhy oddělily před 100 miliony let, můžeme vypočítat, kdy se oddělily linie vedoucí k druhům, jejichž sekvence se liší o 50 %. Je evidentní, že až takhle jednoduše historie neběží. Když ale srovnáváme několik různých genů a dospějeme ke zhruba obdobným závěrům, můžeme výsledky molekulárních analýz brát za věrohodné hrubé odhady doby, kdy došlo k té evoluční divergenci, jež nás zajímá. Všechno to ovšem spočívá na vzájemné kalibraci molekulárních a paleontologických údajů. Problém je v tom, že fosilní záznam je velmi neúplný, takže o většině skupin vůbec netušíme, jak by mohly být staré; mnohé skupiny živočichů nezanechávají fosilní záznam vůbec. Nejstarší
45/
nalezený druh nějaké skupiny pochopitelně zdaleka nemusí být stejně starý jako skupina sama, protože nevíme, zda jiní, nenalezení příslušníci této skupiny nebyli ještě starší. Na počátku prvohor před nějakými 540–550 miliony let došlo k bezprecedentní evoluční události, která zformovala přírodu na Zemi na celou následující půlmiliardu let. Říkáme tomu „kambrijská exploze”. Z tohoto období totiž pocházejí první známí zástupci všech velkých skupin („kmenů”) mnohobuněčných živočichů, kteří byli dost velcí a tvrdí na to, aby mohli fosilizovat. Kambrium je ale také první období, z něhož známe dokonalé fosilie mnoha živočichů, včetně měkkých tkání (slavné Burgesské břidlice v Britské Kolumbii či nedávno objevené naleziště Zhengjian v jihočínském Jünnanu) a embryí zachovaných tak dokonale, že lze vidět hranice mezi jednotlivými buňkami.
O skutečnou podstatu kambrijské exploze se stále vedou spory. Mohlo jít o skutečný explozivní vznik nových fylogenetických linií, které – na rozdíl od linií starších – z velké části přežily do současnosti, ale také o to, že mnoho skupin, které existovaly už v předkambrijských obdobích, paralelně dosáhlo velikosti a anatomie, která jim umožnila fosilizovat. Ale může jít i o zcela prostý metodologický artefakt: směrem do minulosti pochopitelně ubývá dobře zachovaných vrstev, neboť čím je geologická vrstva starší, tím větší je pravděpodobnost, že ji už potkala nějaká událost, která eventuální fosilie zničila. Budeme-li z faktu, že se – dejme tomu – dvě třetiny živočišných „kmenů” objevily v kambrijském fosilním záznamu, vyvozovat, že v kambriu opravdu vznikly, měli bychom za užití
téže logiky předpokládat, že zbývající třetina vznikla teprve v současnosti, protože prostě žádný fosilní záznam nemají. Morfologická diverzita a široké geografické rozšíření raně kambrijských skupin živočichů (např. trilobitů) bývají užívány jako argument, že tyto skupiny musely mít za sebou bohatou, byť skrytou historii, ale to je pochopitelně argument platný pouze v případě, že na kambrijskou explozi nevěříme. Od toho je to „exploze“, aby dokázala vytvořit diverzitu rychle – ovšem „rychle“ v geologickém měřítku (pracujeme tu s miliony a desetimiliony let dokonce i v případě, že na explozi věříme). Analýzy molekulárních sekvencí naznačují, že velké „kmeny” současné fauny, třeba členovci nebo strunatci, jsou spíše předkambrijského stáří. To, co nás zajímá nejvíc, tedy datování okamžiku diverzifikace bilaterálně symetrických živočichů (zjednodušeně řečeno datování okamžiku, kdy existoval společný předek lidí a much), je podle různých analýz (lišících se jak metodikou, tak zkoumanými sekvencemi) odhadováno na zhruba 570–700. Jde sice o přesnost spíše cimrmanologickou, v každém případě ovšem ukazuje stáří předkambrijské. Na otázku kambrijské exploze se můžeme podívat i z druhé strany. Pokud by k ní opravdu došlo před více než 500 miliony let a pokud by byla opravdu explozivní, tedy relativně krátká (10–30 milionů let), můžeme na počítačích simulovat, jak by vypadaly sekvence genů tímto způsobem vzniklé. Jednoduše řečeno, pokud by se nějaká mutace zafixovala v období kambrijské exploze, měla by pak zhruba patnáctkrát víc času na to, aby byla překryta pozdější mutací na stejném místě genomu. Simulační experimenty ukazují, že pokud bychom dnes opravdu měli k dispozici geny fylogenetických linií, které se prudce rozštěpily v období dávné explozivní radiace, nebyli bychom schopni postupné štěpení těchto linií vůbec rekonstruovat. Molekulární analýzy by tedy nedokázaly dospět k žádným stromům s postupným štěpením větví; místo toho bychom získávali nepřehledné „křoví” s mnoha liniemi vycházejícími z jediného bodu, a to opakovaně, bez ohledu na zkoumanou sekvenci a užitou metodu. V dalším textu uvidíme, nakolik je to pravda; už dopředu si můžeme říci, že molekulární fylogenetika obecně dospívá k mnoha jasným a opakovatelným stromům, ale ne všude (třeba skupina Lophotrochozoa, kam patří měkkýši, ramenonožci a kroužkovci, je v podezření, že v nějaké explozi, patrně té kambrijské, opravdu vznikla). Zkrátka a dobře: nevíme, zda kambrijská exploze vůbec byla, a pokud ano, patrně nebyla „globální”. Hlavní štěpení mnohobuněčných živočichů tedy zřejmě probíhalo spíše před kambriem.
46/
A ještě jeden pohled je možný, totiž pohled paleoekologický. Můžeme se podívat na ty skupiny organismů, které mají slušný předkambrijský i kambrijský fosilní záznam, a zkoumat, zda u nich nedošlo k nějaké změně, která by odpovídala molekulárnímu datování vzniku mnohobuněčných živočichů a kterou by zároveň mohl vznik mnohobuněčných živočichů, skupiny ekologicky jistě velmi vlivné, rozumně vysvětlit.
vztahy mezi dvěma lidmi také obvykle nepotřebujeme vykopat ostatky společného praprastrýce; většinou nám k tomu postačí morfologická a především genetická analýza dnešních spoluobčanů. Rozhodně neplatí, že by fosilie byly lepšími zdroji informací o fylogenezi organismů než recentní organismy prostě jen proto, že pocházejí z minulosti. I když najdeme dejme tomu archeopteryxe, žádnou fylogenezi jsme tím v triasových vrstvách neuzřeli – prostě jsme jenom objevili další druh, ještě ke všemu nekompletní. Ani příslovečný stroj času by nám k poznání fylogeneze nepomohl, protože v devonském močálu nebyla fylogeneze o nic patrnější než v dnešním příměstském lesíku – fylogeneze probíhá i dnes, ale není vidět (stejně jako nejsou vidět historické sociální trendy, když žijete přímo v tom). Přesto mají fosilie pro fylogenetiku velký význam. Umožňují absolutní datování evolučních událostí a konfrontace fylogeneze s paleontologickým datováním nám dává možnost hodnotit, jak úplný fosilní záznam je. Fosilie ale především představují unikátní a v současné přírodě nevídané kombinace znaků, a tudíž mohou výrazně změnit výsledek fylogenetické analýzy. Bohužel ve společných analýzách se současnými skupinami vystupují jen vzácně (obvykle u členovců a strunatců) a v analýzách „nadkmenové” úrovně zatím skoro vůbec ne.
Z dob před-ediakarských známe jen velmi málo eukaryotických mikrofosilií, říkáme jim „akritarchy” a pochopitelně nevíme, co to mohlo být – patrně jakési jednobuněčné planktonní „řasy”. Tato umělá skupina přežila až do ediakarského období, ale její morfologie, ekologie i evoluční zvyklosti se tam výrazně změnily: zatímco malé před-ediakarské „akritarchy” byly velmi uniformní a nic moc se s nimi dlouhodobě nedělo, „akritarchy” ediakarské jsou větší, ježatější, morfologicky mnohem rozmanitější a mnohem rychleji se vyvíjejí i vymírají. Na dolní hranici ediakary se něco stalo a vznik aktivních predátorů, tedy živočichů, je dobrým vysvětlením této změny. A skutečně, datování této ekosystémové změny dobře odpovídá odhadům molekulárního stáří té skupiny živočichů, která se aktivní predací opravdu věnuje (Eumetazoa). Vznik eumetazoí, tedy živočichů s trávicí, nervovou a svalovou soustavou kdesi na počátku ediakary, by tak vlastně způsobil vznik dnešního typu biosféry s velkou diverzitou, rychlou evolucí jednotlivých fylogenetických linií a s jejich rychlým vymíráním; „kambrijská exploze” tuto revoluci vlastně jenom zveřejnila.
Knihu vydalo pedagogické nakladatelství Scientia v edici Biologie dnes v dubnu 2006.
V dalším textu se budeme fosilními skupinami zabývat jen tam, kde nám opravdu o fylogenezi něco říkají, což je překvapivě případ velmi vzácný. K tomu, abychom zjistili příbuzenské
47/
