ÚVODNÍ SLOVO 5 RASISMUS JE PĚKNÁ NUDA 7 OTEVŘENÝ MULTIKULTURNÍ KLUB ICM 11 MULTIKULTURNÍ KOMUNITNÍ CENTRUM PRO ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ 15 KŘÍŽEM KRÁŽEM

ÚVODNÍ SLOVO RASISMUS JE PĚKNÁ NUDA OTEVŘENÝ MULTIKULTURNÍ KLUB ICM MULTIKULTURNÍ KOMUNITNÍ CENTRUM PRO ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ KŘÍŽEM KRÁŽEM KULTUROU JAK SE ŽIJE… NEJDŘÍV NAJDU SEBE, POTOM POZNÁM TEBE! PAL AMENDE AMENCA – O NÁS S NÁMI TYMYJÁN – PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR ZA KULTURAMI VŠECH SVĚTADÍLŮ KOLIK KULTUR ZNÁŠ, TOLIKRÁT JSI ČLOVĚKEM

5 7 11 15 19 23 27 31 35 41 55

ÚVODNÍ SLOVO Vážení přátelé, držíte v rukou sborník příkladů dobré praxe průřezového tématu Multikulturní výchova, které vznikly v rámci projektu Klíče pro život1. Tyto příklady dobré praxe jsou svým pojetím studijním materiálem, který mohou pedagogičtí pracovníci školských zařízení pro zájmové vzdělávání a pracovníci pracující s dětmi a mládeží v NNO využít jako náměty při své další práci. Dovolujeme si uvést tento sborník krátkým představením myšlenek a úvah, které nás při supervizi jednotlivých projektů i při snaze uchopit celé téma provázely. Slovo „multikulturní“ není staré jako lidstvo samo. Multikulturalita je především produkt „moderního“, „vyspělého“ světa, který se především díky rozvoji vědy a techniky stal tzv. „globálním“ – území, které člověk vždy chápal jako teritorium, omezené jeho fyzickým působením, se rozšířilo na celý svět, neboť vzdálenosti v moderním světě již nehrají podstatnou roli. Historicky svět zaznamenal řadu střetů kultur, náboženství, dost možná i civilizací a tyto střety byly provázeny vždy konfliktem a bojem o to, komu bude to které území patřit, která kultura a myšlení zvítězí a ovládne nový kus země.

Sborník příkladů dobré praxe Multikulturní výchova První vydání, Praha 2012 Autoři textů: Jiří Ježek, Andrea Špirková, Lucie Hunalová, Petra Šteflová, Ludmila Pohanková, Daniela Pettrichová, Ondřej Vrbovský, Jiří Hořínek, Michal Kryl, Helena Medková, Ilona Zadinová, Jana Horská, Marie Bartůšková Odpovědný redaktor: Jiří Ježek Na přípravě se dále podíleli: Irena Hošková, Tomáš Machalík, Michaela Tužilová Fotografie: Autoři jednotlivých příkladů dobrých praxí. Uvedené fotografie dokumentují průběh pilotáže vzdělávacích programů a jsou publikovány se souhlasem osob na nich vyobrazených. Jazyková a grafická úprava: Jiří Ježek Tisk: ASTRON studio CZ, a. s., Veselská 699, 199 00 Praha 9 Náklad: 1 000 výtisků Vydal Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků a školské zařízení pro zájmové vzdělávání, Sámova 3, 101 00 Praha 10 Projekt „Klíče pro život – Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání“ (oblast Průběžné vzdělávání – průřezová témata) www.kliceprozivot.cz, www.nidm.cz Copyright © Národní institut dětí a mládeže Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, Praha 2012 ISBN 978-80-87449-32-5

Současný svět je sice v mnoha ohledech rozdělený a odlišný, nicméně teritorium máme na začátku 21. století jenom jedno – celou Zemi. Etnika a národy běžně migrují, usazují se daleko od svých domovů a zakládají vlastní komunity, nebo se pokouší splynout s kulturou, do níž jako „cizinci“ přišly. Z toho plyne, že multikulturalita (a multikulturní výchova) je výzva. Aktuální výzva. Bude třeba naučit se něčemu zcela novému, co lidstvo v předchozích historických etapách řešilo převážně podrobením, získáním nadvlády a moci. Bude třeba se naučit „společně žít“. Pro naši současnou realitu (tedy v rámci ČR) to možná ještě stále zní jako sci-fi či idealistická vize. Multikulturalitu jsme zaregistrovali jako slovo, pod kterým si umíme většinou představit jen úzký výsek toho, co 1) Projekt „Klíče pro život – Rozvoj klíčových kompetencí v zájmovém a neformálním vzdělávání“ realizuje od 1.4.2009 do 28.2.2013 Národní institut dětí a mládeže a Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (registrační číslo: CZ. 1.07/.4.1. 00/ 06.0011). Všechny výstupy projektu, stejně jako tuto publikaci, naleznete v elektronické verzi na webových stránkách projektu www. kliceprozivot.cz.

ve skutečnosti znamená. Umíme si představit, že se týká otázek, které běžně zažíváme, a skupin lidí, kterých se to v našem malém kontextu týká. Tradičně jde o otázku soužití Čechů a Rómů, Čechů a Němců, v posledních dvou desetiletích i Čechů a Vietnamců, Čechů a Číňanů. A domníváme se, že je spíše zajímavé než nutné poznat zvyky a obyčeje těchto etnik a národů. Zároveň mluvíme o tzv. národnostních a jiných „menšinách“. O tom, jak je toto téma obtížné, svědčí i fakt, že ani v současném evropském kontextu neexistuje jednotný a jasný přístup k této otázce. Řešení a přístupy jsou ponechány svrchovaně na jednotlivých zemích. Obecně lze snad pouze vysledovat, že přístup k multikulturalitě je vesměs odlišný vůči minoritám, žijícím trvale a dlouhodobě v dané zemi, a vůči imigrantům, přistěhovalcům a cizincům. U první skupiny převažuje tendence k „integraci“ (která má ovšem v různých zemích mnoho podob, nicméně je vesměs považována spíše za „umělou“ než za „přirozenou“ a je provázena převažujícím skepticismem). Druhá skupina (zejména imigranti) je velmi silně omezována legislativou, která má za cíl především chránit vlastní kulturu i trh. Shrnuto: Evropa není vůči multikulturalitě jednoznačně vymezena a nemá pro ni definovány jednotné postupy a řešení – na druhou stranu je třeba zdůraznit, že filosoficko-politickou záštitou i potenciálním východiskem pro další kroky je v evropském kontextu všeobecně deklarovaná a přijímaná ochrana lidských práv a svobod. Vraťme se do naší „žité reality“. Dosavadní přístup (a odpovídá to dosavadnímu přístupu lidstva) je a byl – to, jací jsme my, je NORMA. To, co je odlišné, jiné, je „NENORMÁLNÍ“. (Etymologicky to hezky ukazuje označení „Němci“ – jsou to ti, kteří nemluví naším jazykem, a my jim nerozumíme – pro nás jsou „němí“. V antickém Řecku byl s podobnou etymologií označován „Barbar“ – v překladu „koktavý“). V multikulturní výchově jde o to uvědomit si, že naše děti a mládež musíme vybavit dovednostmi, které neodpovídají našemu výše popsanému zjednodušenému vnímání světa, ale dovednostmi, které budou uplatňovat v jejich budoucím dospělém světě. A ten již bude vskutku „multikulturní“ – etnika, národy a kultury budou žít těsně vedle sebe a v běžných životech se reálně prolínat (jako tomu již dnes je v některých metropolích světa). 5

To je důvod, proč je třeba se tématem multikulturní výchovy zabývat vážně a proč je třeba se pokoušet uchopovat toto téma jinak, odvážně a ve vzájemném dialogu. Neboť nejde o problém MY A ONI, ale o jakési „vyšší“ MY SPOLEČNĚ. V jistém smyslu to znamená návrat k něčemu, co je staré jako lidstvo samo – k hlubokému pochopení své vlastní identity a odlišnosti od druhých (i v rámci sebebližší skupiny, včetně rodiny). V čem jsem jedinečný a v čem spočívá jedinečnost druhého člověka? V čem tkví důvod, proč dialog, spolupráce a soužití s druhými je „lepší“ než žít v izolaci, příp. sám. Ačkoli výše uvedené úvahy znějí možná někomu příliš obecně, v projektech, které máte před sebou, se jejich realizátoři pokoušeli právě o to – hledat způsoby, jak posunout vnímání dětí a mládeže, s nimiž běžně pracují, o kousek dál směrem k multikulturnímu myšlení. Volili často velmi jednoduché formy a využili aktivit, které běžně dělají – podstatné však bylo, že se pokusili tyto aktivity obohatit novým nárokem – nárokem na dosažení určitého uvědomění, uvidění, prožití či náhledu. Pokusili se – alespoň v rámci svého nevelkého prostoru a možností – někam posunout vnímání dětí právě v oblasti jejich identity a vnímání odlišnosti druhých.

Tato publikace je výběrem 10 ze 42 realizovaných projektů. Není to ovšem výběr „těch nejlepších“ – neboť lze objektivně říci, že naprostá většina projektů měla odvahu zkusit určitý přesah a změnu přístupu a v rámci pilotáže se jim to ve značné míře zdařilo. Je to spíše výběr těch, u kterých se nám zdálo, že jejich forma a obsah jsou dobře přenositelné na jinou organizaci a že nabyté zkušenosti bude moci někdo jiný využít. Snažili jsme se také o pestrost, která by ukázala, jak široké možnosti a různé přístupy téma multikulturality nabízí. (To považuji za cenné tím spíše, že – jak bylo konstatováno výše – žádný jednotný přístup či recept na řešení multikulturních otázek dosud – a dost možná i z podstaty věci – není.) Tento sborník má být tedy především pomůckou pro ty, kteří mají chuť a cítí v budoucnu potřebu téma multikulturality ve své práci s dětmi a mládeží nějak uchopit. Nabídne jim nápad či formu – podstatný je však obsah, který je za tím vším. Osobně si myslím, že v projektech, u jejichž realizace jsme v rámci pilotního projektu Klíče pro život mohli být, byl zásadním momentem, kdy to „začalo fungovat“, samotný přístup realizátorů: v jisté chvíli pochopili, že je to výzva i pro ně – a že i oni jsou postaveni před otázku, co jsem já ve světě, jenž mne obklopuje, a jak se k němu stavím. Tehdy se mohl začít odehrávat proces dialogu a otevírání nových pohledů a přístupů – a nových zážitků a zkušeností, které jsou pro dnešní děti a mládež vstupní branou k pochopení, zaujetí postoje a obstání ve světě, který je a čím dál víc bude JINÝ. Jiří Ježek supervizor vzdělávání v průřezovém tématu Multikulturní výchova

RASISMUS JE PĚKNÁ NUDA

Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat Cílem příkladu dobré praxe je představení vzdělávacího programu „Rasismus je pěkná nuda“, který je určený pro pedagogy volného času (vychovatele ve školních klubech a družinách, pracovníky neziskových organizací, kteří pracují s dětmi a mládeží). Cílem tohoto vzdělávacího programu je seznámit cílovou skupinu s možnostmi, jak zapojit průřezové téma multikulturní výchovy do neformálního vzdělávání, a to s využitím interaktivních metod práce a ICT. Zároveň bychom rádi upozornili na rizika práce s touto cílovou skupinou.

Východiska PDP Organizace pro pomoc uprchlíkům se již více než 20 let věnuje práci s uprchlíky a cizinci a také vzdělávací činnosti, která se zaměřuje, jak na cizince, tak na širokou veřejnost. Vzdělávací činnost organizace se zaměřuje především na vzdělávání sociálních pracovníků, úředníků, policistů a pedagogů. Z našich zkušeností vyplynula potřeba vzdělávat nejen pedagogy, kteří s dětmi pracují ve školách, ale i pedagogy volného času a další pracovníky, kteří pracují s mládeží, protože stále narůstá čas, který s dětmi tráví, a jsou tedy nezanedbatelnou součástí prevence xenofobie a rasismu. Dle zjištění naší organizace, ale i MŠMT je nabídka vzdělávacích programů, které se věnují multikulturní výchově, nedostatečná. Připravili jsme tedy vzdělávací program, který reaguje na zjištěné nedostatky a nabízí pedagogům volného času ucelený program s interaktivními aktivitami, které jim pomohou naplnit průřezové téma multikulturní výchova.

Autorka Andrea Špirková

Supervizor vzdělávacího programu Jiří Ježek

Organizace, ve které proběhla pilotáž Organizace pro pomoc uprchlíkům, Praha

Klíčová slova multikulturní výchova, prevence xenofobie a rasismu, interaktivní metody práce, využití ICT

10 h

60

IN

DOOR

Dospělí

Multikulturní výchova

1. Stručná anotace příkladu dobré praxe Obsahem příkladu dobré praxe je seznámení se vzdělávacím programem „Rasismus je pěkná nuda“ a jeho realizací. Součástí příkladu dobré praxe je i seznámení s používanými formami a metodami práce a rizikovými prvky.

2. Popis realizace příkladu dobré praxe Cíle související s klíčovými kompetencemi průřezových témat (PT): –– rozvoj interpersonálních kompetencí – komunikace v interkulturním prostředí, empatie, –– odborné kompetence – teoretické zázemí pro oblast multikulturní výchovy, seznámení s interaktivními formami práce a využitím ICT v neformálním vzdělávání, implementace průřezového tématu multikulturní výchova do neformálního vzdělávání, –– kompetence organizační – schopnost vytvořit program s multikulturní tematikou s využitím interaktivních forem práce, schopnost sestavit program a zrealizovat kulturní akci s tematikou multikulturalismu.

Popis vlastní realizace příkladu dobré praxe: Vzdělávací program byl realizován v období únor-červen 2012. Nabídka byla rozeslána na organizace pracující s dětmi a mládeží (domy dětí a mládeže, zájmová sdružení, nízkoprahové kluby, nestátní neziskové organizace, školní kluby a školní družiny, školy). Cílem vzdělávacího programu bylo seznámit pedagogy volného času s aktivitami, kterými lze naplnit průřezové téma multikulturní výchova, a to tak, aby si děti neodnesly jen znalosti, ale především zkušenosti, zážitky, které jim umožní lépe se vžít do pocitů cizinců, kteří přichází do ČR.

Vzdělávací program byl složen ze tří částí: První se věnovala seznámení se základními pojmy a východisky v oblasti migrace. Během této teoretické části se účastníci seznámili se základními pojmy (nucená a dobrovolná migrace, xenofobie, rasismus, lidská práva), aktuální situací v oblasti migrace a interaktivními metodami práce. Účastníci měli možnost seznámit ostatní s pojetím průřezového tématu multikulturní výchova na jejich pracovišti. Celkový rozsah této části byl dvě hodiny. Druhá část byla zaměřena na seznámení s interaktivními hrami, které se věnují multikulturní výchově – především pak na migraci a fenomény s ní spojené a na prevenci xenofobie a rasismu. Tento praktický blok se již zaměřoval na konkrétní aktivity, kterými lze průřezové téma multikulturní výchova naplnit – interaktivní hry. Účastníci se během tohoto bloku sezná8

Rasismus je pěkná nuda

mili s jednotlivými hrami a možnostmi jejich začlenění do neformálního vzdělávání. Část bloku byla věnována i specifikům interaktivních metod práce. Pedagogové volného času se seznámili s hrami, které lze použít jako „rozehřívací“, ale i s hrami krátkodobými a dlouhodobými, kterým se s dětmi mohou věnovat. Součástí bloku byla i diskuse o nutnosti reflexe her a o využití psychosociálních her, které se věnují jiným fenoménům, než je multikulturní výchova, ale dají se pro její potřeby upravit pomocí vhodně připravených otázek v reflexi. Celkový rozsah této části byl čtyři hodiny. Třetí část se zaměřila na výtvarné činnosti a jejich využití v průřezovém tématu multikulturní výchova a přípravu kulturních akcí s tematikou multikulturalismu. V rámci tohoto bloku jsme poskytli účastníkům návody na výtvarné aktivity s využitím ICT (digitální fotoaparát, dataprojektor, počítač), kterými lze naplnit průřezové téma multikulturní výchova. Účastníci, tak měli možnost vytvořit si krátký animovaný film, pohlednici z různých zemí či se přenést do své vlastní kresby. Dostali i návrhy na přípravu multikulturních dní či jiných kulturně-společenských akcí s multikulturní tematikou (vytváření scénáře akce, náplň akce, kontakty na účinkující). Tento čtyřhodinový blok byl závěrečnou částí vzdělávacího programu. Celkový rozsah vzdělávacího programu byl tedy 10 hodin, prošlo jím 60 pedagogů volného času či pracovníků, kteří se věnují práci s mládeží. Pedagogové se během vzdělávacího programu seznámili se základními pojmy a informacemi, které potřebují znát, aby se orientovali v průřezovém tématu multikulturní výchova a v prevenci xenofobie a rasismu, dále se seznámili se zážitkovou pedagogikou a jejím využitím v tomto tématu, dostali nabídku konkrétních aktivit, které jim umožní naplnit průřezové téma multikulturní výchova s přesahem do oblasti prevence xenofobie a rasismu. Nabízené interaktivní aktivity byly odzkoušeny lektory Organizace pro pomoc uprchlíkům, což umožnilo zprostředkovat pedagogům volného času zážitky přímo z reálných situací a upozornit je na možná rizika, která mohou být s aktivitami spojena (odhalení problémů v rodině, šikany apod.). Mezi nabízené aktivity patřily psychosociální hry, práce s filmovými ukázkami, problémové metody, zábavné hry a kvízy založené na tematice multikulturní výchovy, výtvarné aktivity, které využívají ICT atp. Vzdělávací program byl veden interaktivní formou, která byla doplněna výkladem k jeho jednotlivým aktivitám. Pedagogové volného času měli možnost vyzkoušet si jednotlivé aktivity na vlastní kůži, což jim umožní snáze přenést tyto aktivity do neformálního vzdělávání (mají již s nimi sami vlastní zkušenost). Měli možnost si zahrát hry, vytvořit si jednoduchý animovaný film či pohlednici z jejich vysněné krajiny.

3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace Kladem programu byla možnost setkat se s pracovníky, kteří se věnují mládeži v neformálním vzdělávání, a sdílení dobré praxe, kterou účastníci přinášeli ze svých pracovišť. Pro Organizaci pro pomoc uprchlíkům byla kladem i možnost předat materiály, které vytvořila dalším zájemcům (e-learning a metodika Jsme lidé jedné Země, které byly v rámci semináře využívány jako studijní opory), a šířit tak dobrou praxi i na další pracoviště. Na základě zkušeností s realizací tohoto vzdělávacího programu jsme se rozhodli více se zaměřit na neformální vzdělávání i v naší další práci a rozvíjet nabídku aktivit a informačních materiálů pro pedagogy, kteří se této oblasti věnují. Pozitivem byla i možnost konzultovat s účastníky jejich zkušenosti a potřeby a možnost pomoct jim při řešení konkrétních otázek, které se týkaly integrace cizinců v ČR. Záporem realizace byla nezodpovědná docházka cílové skupiny, která často na kurz nedorazila, i přesto že byla přihlášena, a místa tak nemohla být nabídnuta dalším zájemcům. Proto jsme se rozhodli zopakovat třetí blok vzdělávacího programu dvakrát, abychom naplnili stanovený počet účastníků. Z tohoto hlediska doporučujeme deklarovat přihlášky na semináře jako závazné. Jak jsme si ověřili v praxi, ideální počet účastníků byl okolo 15, protože umožňoval zachovat interaktivní charakter semináře a lektoři se mohli věnovat účastníkům individuálně, což bylo ideální, protože každý pedagog má jinou zkušenost s interaktivními hrami a využitím ICT. Při nižším počtu účastníků je větší možnost vyzkoušet si aktivity prakticky přímo na semináři, je i větší prostor pro sdílení dobré praxe z pracovišť, z kterých přichází účastníci semináře, a větší prostor pro reflexi.

4. Vyjádření supervizora V tomto případě se jedná o profesionálně vedený vzdělávací program se sekundárním dopadem na cílovou skupinu – primárně zaměřen na pedagogy volného času. Tímto přístupem se vymyká všem ostatním realizovaným vzdělávacím programům. Podobný vzdělávací program musí být realizován lidmi s dobrou znalostí odborné problematiky (jak multikulturní, tak pedagogiky volného času) a praxe. Je to jedna z podstatných cest, jak téma multikulturního vzdělávání dostat na skutečně kvalitní úroveň. Program nabídl skvěle zpracované metodické nástroje – viz www.kliceprozivot.cz/prurezova-temata/.

Zájem o vzdělávací program byl dobrý, na semináře se vždy přihlásil dostatečný počet účastníků, problémem však byla docházka – ne všichni přihlášení na seminář skutečně dorazili. 9

OTEVŘENÝ MULTIKULTURNÍ KLUB ICM

Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat Cílem PDP je poskytnout dalším organizacím doporučení pro realizaci programů zaměřených na multikulturní vzdělávání formou otevřeného klubu, zdůraznit problémy, které jsou s touto činností spojeny, a nabídnout vhodnější a efektivnější postupy.

Východiska PDP Dům dětí a mládeže hl. m. Prahy je největším střediskem volného času v Praze a s šedesátiletou tradicí patří mezi nejstarší domy dětí v ČR. DDM nabízí: –– pravidelné výchovné, vzdělávací a volnočasové aktivity pro děti, mládež i dospělé v zájmových kroužcích a oddílech, –– příležitostné výchovné, vzdělávací, zájmové a kulturní aktivity,

Autoři Lucie Hunalová Petra Šteflová


Organizace, ve které proběhla pilotáž Dům dětí a mládeže hl. m. Prahy Praha 8 – Karlín

Klíčová slova multikulturalita, otevřený klub, menšiny, tolerance, respekt, etnická příslušnost, kultura, subkultura, lidsko-právní problematika

–– tábory a rekreace. ICM v rámci DDM zajišťuje: –– osvětovou a poradenskou činnost pro děti, mládež i dospělé zaměřenou na volbu povolání, prevenci sociálně-patologických jevů, –– zázemí pro činnost neorganizované mládeže ve volně přístupných otevřených klubech, –– vzdělávání pedagogických pracovníků,

5-18

–– mezinárodní aktivity. Informační centrum pro mládež DDM hl. m. Prahy se nachází v lokalitě s výrazným zastoupením etnických menšin, kde je problematika vnímání kulturních rozdílů obzvlášť patrná. Na akcích DDM hl. m. Prahy tvoří zástupci menšin silný podíl účastníků, a i proto je přístup k těmto uzavřeným komunitám snazší a přirozenější. IN

DOOR

Dospělí

Děti


1. Stručná anotace příkladu dobré praxe Příklad dobré praxe uvádí realizaci vzdělávacího programu „Otevřený multikulturní klub ICM“ s uvedením vhodných metod. U některých metod jsou vymezena úskalí, se kterými jsme se při realizaci setkali, a doporučení vhodného postupu.

2. Popis realizace příkladu dobré praxe Cíle související s klíčovými kompetencemi průřezových témat (PT): Při stanovení cílů vzdělávacího programu jsme vycházeli z kompetencí, které jsou považovány za klíčové ve vzdělávání. Soustředili jsme se na vybrané kompetence, na které jsme kladli během vzdělávacího programu zvýšený důraz: –– schopnost využívat dostupné materiály a orientovat se v problematice, –– schopnost správně vyhodnocovat krizové situace a nalézat vhodná řešení, –– schopnost volit vhodné komunikační techniky, –– schopnost asertivního jednání a empatie, –– schopnost aktivně se zapojovat do společnosti, –– povědomí o občanských právech a povinnostech.

Popis vlastní realizace příkladu dobré praxe: Cíl vzdělávacího programu: Cílem vzdělávacího programu, jenž vychází z průřezového tématu Multikulturní výchova v oblasti neformálního vzdělávání, bylo, aby jeho účastníci získali širší a hlubší povědomí o kulturní diverzitě současné globalizované společnosti. V souladu s tímto cílem multikulturní klub napomáhal získávat hodnoty, postoje a znalosti užitečné pro úspěšné zvládnutí nejnaléhavějších výzev současné společnosti.

Obsah vzdělávacího programu: V rámci vzdělávacího programu proběhla řada různě zaměřených aktivit, prohlubujících multikulturní znalosti a zkušenosti. Jednotlivé části vzdělávacího programu byly realizovány ve spolupráci s partnerskými organizacemi, dlouhodobě působícími na poli multikulturního vzdělávání. Provoz otevřeného multikulturního klubu a organizaci příležitostných tematických akcí zajišťovali rovněž účastníci programu mezinárodních stáží.

Časový harmonogram Vzdělávací program byl realizován od 2.1.2012 do 20.6.2012. Časový harmonogram počítal se čtyřmi hodinami aktivit v pondělí až pátek od 12.00 do 16.00 hodin, tedy celkem 480 hodin za celý program. Dále bylo počítáno se dvěma hodinami týdně na realizaci 12

Otevřený multikulturní klub icm

příležitostných aktivit (přednášky, semináře, workshopy, multikulturní tematické akce apod.).

Metody vzdělávacího programu: V rámci vzdělávacího programu se uplatnila řada metod, jež byly voleny v návaznosti na zaměření jednotlivých aktivit vzdělávacího programu. Byly využity odlišné metody, z nichž každá mohla v různé míře oslovit jednotlivé účastníky (poradenství, individuální konzultace, přímý kontakt s reprezentanty jednotlivých národností a etnik, vlastní zkušenost a interkulturní dialog, přednášky, semináře, sebereflexe, filmové projekce, multikulturní večer, prezentace, exkurze a stáže, debaty, samostatná práce apod.). Pro jednotlivé aktivity byly zvoleny odpovídající formy vzdělávání (skupinová, týmová, individuální, interaktivní, aktivizující, prožitková apod.) Vzdělávací program zahrnoval odlišné formy tak, aby bylo možné zaujmout a oslovit co nejvíce účastníků. V oblasti mezikulturního vzdělávání je každodenní osobní kontakt, který spojuje lidi z různých zemí, překonává hranice jednotlivých států i kultur a napomáhá porozumět tradici i současnému dění, nenahraditelnou zkušeností.

Formy a aktivity vzdělávacího programu: VP probíhal ve třech formách: formou otevřeného klubu, příležitostných akcí a vzdělávací činnosti. Návštěvníci otevřeného klubu a absolventi jednotlivých tematických aktivit měli příležitost seznámit se s odlišnostmi jednotlivých kultur, poznali, co nás spojuje a co je naopak rozdílné, a kde tudíž mohou vznikat konfliktní situace. Multikulturní klub nabídnul otevřený prostor pro vzájemnou komunikaci příslušníků jednotlivých etnických skupin, ale také zastánců odlišných názorů a postojů. Účastníci tak získali schopnosti potřebné k úspěšnému řešení či předcházení potenciálních konfliktních situací.

Pravidelná činnost V rámci vzdělávacího programu byl během ledna až června 2012 veřejnosti volně přístupný Otevřený multikulturní klub v prostorách ICM DDM hl. m. Prahy, v němž byl návštěvníkům zajištěn přístup k informacím s multikulturní tematikou, a to v tištěné i elektronické podobě. Odborní pracovníci ve stanovených hodinách poskytovali poradenství a individuální konzultace zejména v oblastech problematiky národnostního soužití, prevence projevů rasismu a xenofobie, sociálně-patologických jevů a integrace sociálně znevýhodněných skupin. Mezinárodní účast byla zajištěna také participací na projektu Evropské dobrovolné služby, v rámci které měli dobrovolníci ze zahraničí možnost zapojit se do aktivit Otevřeného multikulturního klubu. Největším úskalím otevřeného klubu bylo získání klientů, proto bylo třeba vhodně zvolit lokalitu s ohledem na koncentraci cílové skupiny. Naše výhoda spočí-

vala v tom, že jsme díky zaběhlému provozu volnočasové organizace měli širokou základnu možných klientů, kterou bylo možné s naší nabídkou oslovit. I tak bylo přínosné spojit se s organizacemi, které se v oblasti multikulturní výchovy již pohybují, a využít jejich zkušeností. Díky spoluúčasti na programu pro zahraniční stážisty „Face to face“ tak např. bylo možné zajistit poznávání francouzské kultury. Polská a španělská dobrovolnice z programu Evropské dobrovolné služby zprostředkovávaly kontakt s kulturami svých zemí, a to nejen v rámci otevřeného klubu, ale i během příležitostných akcí; pro kladné ohlasy v této činnosti pokračují i po skončení vzdělávacího programu při zájmových kroužcích a táborech. Další výhodou, se kterou bylo počítáno již při plánování programu, je sousedství s nízkoprahovým klubem K9 o.s. Romodrom, který v dopoledních hodinách využíval prostory a nabídku otevřeného klubu pro předškolní výchovu, v odpoledních hodinách pak byl klub navštěvován staršími dětmi. I přes uvedené klady není podle našich zkušeností možné zaměřit se pouze na pravidelnou činnost v rámci otevřeného klubu, ale nové klienty je třeba získávat také pomocí příležitostných akcí (jak vyplynulo i z dotazníkového šetření spokojenosti klientů).

Příležitostná činnost V průběhu ledna až června 2012 se uskutečnilo několik příležitostných akcí pro veřejnost, zaměřených na přímý kontakt příslušníků jednotlivých etnických skupin (minoritních i majoritních). Byl vytvořen neformální prostor pro interkulturní dialog a vzájemné poznávání. Tyto aktivity probíhaly formou workshopů a dílen, projekcí, internetových kampaní a mezinárodních aktivit. Příležitostná činnost byla nejlépe hodnocenou částí vzdělávacího programu. V této části proběhla řada akcí, odlišných svou formou i cílovou skupinou. Jednou z organizačně méně náročných forem byly internetové kampaně, které měly čistě edukační a informativní charakter. Kampaně proběhly například ke Dni památky obětem holocaustu (v rámci této kampaně byla mimo jiné vyhlášena amatérská fotografická soutěž na téma „Multikulturalismus – tolerance odlišnosti“), dále k Mezinárodnímu dni boje proti rasové diskriminaci a vyloučení a ke Světovému dni uprchlíků. Na mladší děti jsme se zaměřili při tematických výtvarných dílnách, např. při slavnostní akci k otevření multikulturního klubu či během oslav Mezinárodního dne boje proti rasové diskriminaci a vyloučení. Široké veřejnosti všech věkových kategorií byla určena výstava NO LIMITS!, která si kladla za cíl představit veřejnosti aktivity Otevřeného multikulturního klubu ICM a Dětského fondu OSN (UNICEF). V průběhu vernisáže výstavy proběhla filmová projekce dokumentu Art Magica – umění nezná hranice (česko-německý pro-

gram černého divadla pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí) a projekce krátkých filmů o činnosti UNICEF. Na mládež jsme se zaměřili např. uspořádáním pouličního happeningu mládeže „Information: right now!“ u příležitosti Evropského roku práva na informace. Mladí lidé měli možnost vyjádřit se k tématům, která je zajímají, a k problémům, které je trápí. Z výsledků jejich činnosti byla následně vytvořena koláž, která byla předána Radě Evropy a stala se součástí celoevropské putovní výstavy. S největším úspěchem se setkal multikulturní večer „Join the World“, kterým jsme oslavili Světový den kulturní rozmanitosti. Návštěvníci měli možnost seznámit se s klady, které nám může přinést multikulturní společnost. Ochutnali speciality mezinárodní kuchyně, poslechli si šansony v podání francouzské zpěvačky a zatančili si na balkánské rytmy na koncertu mezinárodní kapely.

Vzdělávací činnost V průběhu ledna až června 2012 bylo realizováno několik vzdělávacích aktivit, určených jednak pro širokou veřejnost, především ale pro pedagogy pracující v pražských domech dětí a mládeže. Tyto vzdělávací aktivity probíhaly formou přednášek, seminářů, exkurzí a stáží. V rámci programu byla rovněž podporována účast odborných pracovníků na školeních a seminářích, zaměřených na téma multikulturní problematiky a integrace. Vzdělávací činnost jsme zaměřili především na pedagogy a pracovníky s mládeží, kterým jsme umožnili přímou zkušenost s příslušníky jiných etnických a národnostních skupin. Ti účastníkům představili svou zemi, zvyky a tradice a současně je seznámili se základy svého mateřského jazyka. Během programu „Stereotýpek v nás“ měli účastníci také příležitost seznámit se s praktickými metodami využitelnými při vedení etnicky různorodého kolektivu.

3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace Celý vzdělávací program byl průběžně vyhodnocován již během konání jednotlivých akcí, a celkově pak na závěr po jeho skončení. Sledovány byly především případné změny postojů účastníků a jejich rozvíjející se úvahy. Evaluace probíhala formou ústní i psanou, anonymně i otevřeně, formou diskuzí, dotazníkového šetření atd. Posuzovala se jak míra spokojenosti účastníků s obsahovým zaměřením a kvalitou programu, tak i materiálním zajištěním. Výsledky z těchto šetření byly neprodleně zohledněny v dalších fázích programu. Po celou dobu vzdělávacího programu byla vedena statistika návštěvnosti klubu i příležitostných akcí. 13


Na základě našeho šetření jsme zjistili, že většina klientů využívala služeb otevřeného klubu opakovaně a pravidelně. Jednalo se především o již stávající návštěvníky DDM, kteří se zapojili do nové aktivity a díky dobré zkušenosti přivedli své kamarády a známé. Druhou významnější skupinu tvořili klienti, kteří se o aktivitách otevřeného klubu dozvěděli z internetu. Zejména u vzdělávacích aktivit jsme přímo oslovili potencionální zájemce o tuto problematiku. Potvrdilo se nám, že nejlépe hodnocenou aktivitou byly příležitostné akce (největší úspěch měl multikulturní večer JOIN THE WORLD). Z dotazníků také vyplynulo, že by většina klientů uvítala další pokračování aktivit s tímto tématem, což nám naznačilo další směr, kterým je možné se ubírat. V rámci otevřeného klubu by bylo možné zavést např. organizované diskuse na kontroverzní témata, exkurze, hlubší poznávání jednotlivých kultur v rámci mezinárodních výjezdů apod. Vzhledem k zaměření a činnosti vzdělávacího programu nebylo možné kvalitativně či kvantitativně měřit změnu postojů jednotlivých účastníků. To však ani nebylo naším záměrem – šlo nám především o to, motivovat účastníky k zamyšlení se nad danou problematikou a k aktivnímu zapojení do občanské společnosti. Jednoznačně kladně je možno označit dopad vzdělávacího programu na celkový rozvoj účastníků. Při hodnocení vzdělávacího programu je však potřeba rozlišit mezi jeho jednotlivými formami (otevřený klub – pravidelná činnost, příležitostná činnost, vzdělávací činnost), neboť ne všechny aktivity byly přijímány se stejným ohlasem. Nejvíce se nám osvědčily „nenásilné“ metody získávání poznatků a zkušeností, účastníci velice kladně hodnotili možnost osobního prožitku a poznávání jiných kultur všemi smysly. Hlavním přínosem pro naši organizaci bylo navázání spolupráce s organizacemi, které se již dané problematice dlouhodobě věnují. V této spolupráci budeme pokračovat i po ukončení vzdělávacího programu. Realizace vzdělávacího programu také výrazně napomohla celkové atmosféře v rámci DDM, jehož zaměstnanci byli přirozeně zapojeni do probíhajících aktivit nejen vzdělávacích, ale i kulturních. Například výstava NO LIMITS! dlouhodobě působila nejen na pracovníky v rámci budovy DDM, ale i na všechny procházející návštěvníky. Společné absolvování vzdělávacích programů i kulturních aktivit přispělo k upevnění mezilidských vztahů i k novému pohledu na danou problematiku.

také je, že některé aktivity se natolik osvědčily, že budou v dalším období pokračovat či se dále rozvíjet. V případě tohoto PDP není podstatný konkrétní výčet a popis jednotlivých uskutečněných aktivit, neboť ty mohou být pojaty velmi různorodě a pestře. Podstatný je inspirující popis celé koncepce fungujícího modelu podobně orientovaného klubu, včetně zkušeností s tím, co se osvědčilo, i s některými zjištěnými úskalími.

MULTIKULTURNÍ KOMUNITNÍ CENTRUM PRO ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat –– dobře vytvořit vzdělávací programy pro děti a mládež v Multikulturním komunitním centru, které zachytí děti z ulice a postupně je zapojído činnosti centra, –– zapojit do činnosti centra členy původní romské komunity na pozici dobrovolných, popř. částečně placených vedoucích aktivit, a tak podpořit multikulturní komunikaci mezi tradiční romskou kulturou a přistěhovalci z jiných komunit, –– zapojit do činnosti centra dobrovolníky Evropské dobrovolné služby, a nastartovat tak multikulturní učení v rámci EU, –– prezentovat majoritě pozitivní stránky romské kultury, a ovlivnit tak multikulturním učením veřejnost.

Autorka Ludmila Pohanková


Organizace, ve které proběhla pilotáž SVČ Déčko Náchod

Klíčová slova multikultura, spontánní aktivity, pravidelné aktivity, vzdělávací program, účastník

Východiska PDP V celém regionu Náchodska žije silná romská komunita. Část zde žije tradičně a je plně asimilována mezi majoritní obyvatelstvo, děti chodí do škol, dokončují je a jsou zapojeni do zájmového vzdělávání, dospělí pracují, aniž by pomíjeli svoji tradiční kulturu. V poslední době došlo k masivnímu přistěhování nových romských rodin do všech měst v regionu (Náchod, Broumov, Jaroměř, Č. Kostelec), což narušilo křehkou rovnováhu – členové nových rodin zatím nejsou schopni přijmout tradiční kulturu rodilých Romů z oblasti ani české majority. Děti a mladiství z těchto rodiny vytvářejí „gangy“, které se potulují po parcích a devastují jejich zeleň a vybavení, šikanují vrstevníky i starší lidi z ostatních kulturních skupin, jsou známy první případy kriminality a v regionu enormně narůstá napětí. Sami členové původních romských rodin vnímají situaci jako velmi vyhrocenou a zapojují se aktivně do hledání řešení. V SVČ Déčko Náchod již pět let funguje projekt Evropské dobrovolné služby, v jehož rámci v zde působí na až roční stáži dobrovolníci z několika evropských zemí. Díky dlouhodobosti stáže a jejich plánované a řízené práci s romskými dětmi v komunitním centru vede jejich pobyt a práce k setkávání kultur a spontánní i koordinované multikulturní výchově.

5-18

IN

DOOR

4. Vyjádření supervizora Komplexně uchopený vzdělávací program zkušeného realizátora, využívající mozaiky různých forem aktivit, dobrého zázemí a zkušeností, s adekvátně formulovanými cíli bez přehnaného nebo umělého očekávání. Díky tomu také realizátoři dobře a pružně pracovali v průběhu realizace se zpětnou vazbou. Sympatické 14

Dospělí

Děti


1. Stručná anotace příkladu dobré praxe –– vzdělávací programy pro děti a mládež v Multikulturním komunitním centru, které zachytí děti z ulice a postupně je zapojí do činnosti centra, –– realizace promyšlených spontánních aktivit, které jsou přitažlivé pro děti z romské komunity, –– realizace pravidelných vzdělávacích kroužků s vhodným programem pro komunitu romských dětí a mládeže, –– vedení dětí a mládeže k pravidelné práci, k odpovědnosti.

2. Popis realizace příkladu dobré praxe Cíle související s klíčovými kompetencemi průřezových témat (PT):

Kompetence k učení Vzdělávací program vede k zájmu o poznávání jiných kultur, cizího jazyka, ale zejména k návyku pravidelné docházky do programů zájmového vzdělávání. Spontánní aktivity spojené s využíváním PC vedou ke zvýšení uživatelských schopností a praktických dovedností IT technologií.

Kompetence komunikativní V rámci vzdělávacího programu se účastníci učí komunikovat mezi sebou, s vedoucími kroužků, se zahraničním dobrovolníkem. Jsou vedeni k vzájemnému naslouchání, nepřekřikování jeden druhého, respektu k názorům jiných a k dovednosti formulovat srozumitelně svůj názor nebo vyjádřit svoji potřebu. V programu je také rozvíjena komunikační kompetence v cizím jazyce – angličtině.

Kompetence personální a sociální Základní personální a sociální kompetencí je schopnost být platným členem skupiny či komunity, k tomu je směřován hlavní cíl programu – podchycení nikam nezařazených dětí a jejich postupné nenásilné zařazování do pozitivních aktivit v komunitním centru. To se v programu jednoznačně daří. Účastníci programu rozvíjejí tyto kompetence díky vzájemným kontaktům, kdy jsou vedeni cíleně k odpovědnosti za sebe a svoje rozhodnutí, ke slušnému chování a respektu k ostatním účastníkům a vedoucím programu, ale i vůči vybavení prostředí centra.

Kompetence k řešení problémů Na rozvoj této kompetence je zaměřen cíleně kroužek s názvem „Prevence“, který se ve svém programu zabývá problematikou jevů vznikajících zejména díky mezikulturním rozdílům, ale i díky sociálnímu vyloučení, finančním problémům v romských rodinách apod. Vedoucí tohoto programu je zkušený romský koordiná16

Multikulturní komunitní centrum pro zájmové vzdělávání

tor, který velmi dobře zná problematiku romské komunity. Jeho setkání s dětmi v rámci pravidelných kroužků i během spontánních aktivit jsou zaměřena mj. na informace z oblasti finanční gramotnosti a problematiky osobního zadlužení, projevů rasismu a xenofobie, šikany ve škole, nedodržování školní docházky, alkoholismu v rodině apod. Účastníci jsou vedeni k orientaci v problematice a k nalézání vlastní cesty.

Kompetence pracovní Program zvyšuje schopnost účastníků k trvalé a pravidelné práci na započatém úkolu, např. výzdobě a údržbě prostředí komunitního centra, přípravě občerstvení na aktivity, úklidu po aktivitě vč. mytí nádobí apod. Budování návyku pravidelné práce je jedním ze základních cílů programu.

Občanská kompetence Účastníci jsou vedeni k zájmu o společenské dění. To se děje průběžně a nenásilně v rozhovorech s dětmi během spontánních aktivit a cíleně v kroužku „Prevence“. Probírání otázek týkajících se zvládání rasistických projevů, situace ve městě, kde je program realizován, vztahů mezi majoritou a menšinou, vedení k pravidelné školní i mimoškolní práci rozhodně posiluje občanské kompetence jak účastníků, tak i vedoucích zapojených do programu.

Popis vlastní realizace příkladu dobré praxe: Cíl programu: Cílem programu bylo vzdělávat romské děti a mládež i v zájmovém vzdělávání a pomoci jim udržet se v hlavním proudu školního vzdělávání. Cesta k tomu vedla přes jejich podchycení k docházce do Komunitního centra a získání návyku pravidelné práce v kroužcích. Dalším cílem programu byla spontánní multikulturní výchova díky zapojení evropských dobrovolníků, která vedla k akceptaci kulturních zvláštností různých národů.

Použité metody: –– dialog se skupinou –– individuální konzultace –– hry –– modelové situace –– ukázky a nácvik Metody jsme volili s ohledem na specifika cílové skupiny a také s ohledem na věk účastníků tak, aby byly srozumitelné a přijatelné pro temperament účastníků.

Použité formy: Kombinace interaktivní a frontální výuky, kdy frontální výuka byla využívána jen málo a po krátkou dobu při vysvětlování nového tématu a vzápětí bylo nutné přejít k interaktivní formě, aby bylo možné pracovat s přirozeným temperamentem dětí. Rozhodně nejvyužívanější formou v programu byla hra, která se uplatňovala zejména během spontánních aktivit, ale i ve vzdělávacích kroužcích, např. při výuce tanců, výtvarných aktivitách i během výuky angličtiny. Forma hry umožnila aktivní zapojení dětí, které byly díky tomu schopné lépe delší dobu udržet pozornost. Vedoucí/lektor musel být schopen střídat aktivity, zapojovat více smyslů dětí, opakovat různými formami předávané informace. V programu byl kladen důraz na dobrovolnost, prostor pro iniciativu, seberealizaci účastníků.

Obsah vzdělávacího programu: Obsahem programu byly spontánní aktivity připravené v komunitním centru a jeho okolí a dále pravidelné kroužky se vzdělávacím programem.

Spontánní aktivity Spontánní aktivity byly voleny zejména s ohledem na dostupnost a atraktivitu pro cílovou skupinu dětí a mládeže z romské komunity. V tomto programu jsme vycházeli z předchozích zkušeností, co cílovou skupinu zaujme a na základě toho jsme do nabídky zařadili stolní fotbal, soutěže se simulátorem X-box, počítačové hry, poslouchání hudby a zkoušení streetdance a breakdance, hry s míčem na hřišti SVČ Déčka, posezení u ohně a opékání i volné rozhovory s vedoucími programu s možností konzultovat problémy a názory. Vedoucími spontánních aktivit byli externí pracovníci SVČ Déčka, kteří jsou z tradičních romských rodin v Náchodě a měli již několikaletou zkušenost s dobrovolnou vzdělávací prací s dětmi a mládeží. Díky tomu se dařilo realizovat takové činnosti, které romské děti zaujaly, návštěvnost spontánních aktivit byla trvale vysoká a k závěru programu velmi stabilizovaná.

Pravidelné vzdělávací kroužky Jednalo se o pilíř programu, protože kromě vlastního vzdělávacího obsahu kroužků se děti z romské komunity učily řádu a důslednosti a za vzory měly vedoucí ze své komunity, kteří kromě práce s dětmi a mládeží mají svou práci, slušně žijí a bydlí a vzdělávají se. Podstatným prvkem multikulturního programu bylo zapojení čtyř mladých dobrovolníků z programu Evropské dobrovolné služby, kteří pracovali jako asistenti vedoucích v kroužcích. Setkání s jejich kulturou obohacovalo všechny zapojené účastníky programu, motivovalo děti k zájmu o angličtinu a možnost cestování.

Zvolili jsme tato témata vzdělávacích kroužků: –– výuka angličtiny zejména hrou (úroveň náročnosti dle znalostí členů kroužku), –– výtvarné a tvořivé aktivity (práce s papírem, barvami, výroba dárků a dekorací), –– street dance – současný trend moderního tance, který zajímá většinu dnešní mládeže, –– kulturní aktivity a tradiční romská kultura – výuka tradičního tance a zpěvu Romů. –– prevence – povídání o tématech dotýkajících se romské komunity (šikana, rasismus, finanční gramotnost, gamblerství ap.) Kroužky se scházely nejméně 1× týdně, kroužek Prevence 2× týdně a Kulturní aktivity 3× týdně. Výstupem práce byly ukázky výsledků při závěrečném Dni dětí, který završil celý program. Při něm vystoupily děti s tancem, centrum bylo vyzdobeno výrobky výtvarného kroužku, soutěžilo se ve znalosti anglických slovíček. Celý tento program měl za cíl motivovat děti k zapojení do kroužků v navazujícím školním roce. Podrobný program jednotlivých kroužků byl zapracován do metodiky.

3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace Klady: –– zájem účastníků a naplnění plánovaných indikátorů, –– mnohonásobné překročení plánované hodinové dotace aktivit díky zájmu účastníků a kapacitě realizátorů, –– zapojení vedoucích z romské komunity a evropských dobrovolníků a jejich vzájemná kooperace, –– aktivní přístup všech účastníků, –– vhodné a kultivované zázemí pro realizaci – prostředí komunitního centra, –– zájem politického vedení města o průběh programu a následná ekonomická podpora jeho pokračování ve formě přiděleného grantu z programu Prevence kriminality.

Zápory: –– žádné významnější zápory v podstatě neshledáváme, snad kromě krátkého času na realizaci, kdy podobné aktivity pro svoji úspěšnost vyžadují několikaleté trvání, aby bylo možné zaznamenat hlubší posun v osobnostních kompetencích účastníků. 17

Doporučení: –– pokračovat v pravidelné práci kroužků a spontánních aktivitách během celého roku i v následujících letech, vytipovávat mezi návštěvníky komunitního centra další potenciální vedoucí aktivit a poskytovat jim potřebné vzdělání (pedagogické minimum) a zapojovat je postupně do práce s dětmi a mládeží, –– vytvořit a realizovat následný program spojený s pobytovou akcí (tábor, pobytové víkendy), který umožní několikadenní souvislé pedagogické působení na účastníky.

4. Vyjádření supervizora Dobře, komplexně postavený a v řadě ohledů inovativní program (zapojení zástupců romské komunity a zahraničních dobrovolníků do vedení aktivit). Vhodně zvolené aktivity pro postupnou a dlouhodobou motivaci cílové skupiny. Program je využitelný v místech, kde existují faktické problémy v soužití různých skupin obyvatel – zde může velmi dobře inspirovat potenciální realizátory.

KŘÍŽEM KRÁŽEM KULTUROU

Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat –– je potřeba správně jazykově formulovat cíl, seznámit účastníky s cizími kulturami prostřednictvím jejich jazykových systémů, kulturních zvyků a oslav tradičních svátků, –– získat respekt a toleranci k lidem s odlišným mateřským jazykem a původem, –– podnítit zájem o cizí jazyky a cizí kultury, –– uvědomit si vlastní předsudky a stereotypy vzhledem k cizinci – snaha vyvarovat se jich.

Východiska PDP Multikulturní tématika je bezbřehá a neustále se objevují nová a nová témata i situace v běžném životě, kterými je potřebné se zabývat. Poradna pro integraci dlouhodobě pracuje s dětmi-cizinci, které se stejně jako české děti musí učit vzájemné toleranci a respektu. Děti cizinců životem v České republice přirozeně přichází do styku s českými svátky a tradicemi. České děti se však se svátky svých vrstevníků-cizinců nesetkávají. Proto se zrodila myšlenka, že by bylo vhodné českým dětem i dětem cizinců představit kulturu nejpočetnějších skupin cizinců žijících v České republice skrze jejich významné svátky. Využít toho, že se děti-cizinci i české děti setkávají v prostorách naší organizace, a vytvořit metodiku k mezikulturnímu učení a seznamování se s kulturami cizinců, která by mohla být k dispozici školám a dalším organizacím, které podporují multikulturní prostředí.

Autorka Daniela Pettrichová


Organizace, ve které proběhla pilotáž Poradna pro integraci Ústí nad Labem

Klíčová slova kultura, svátek, interkulturní komunikace, multikulturalita, tradice, jazyk, tolerance

40 h 32

78-15 -14

20 47

IN

DOOR

OUT DOOR

Dospělí

Děti


1. Stručná anotace příkladu dobré praxe Cílem vzdělávacího programu „Křížem krážem kulturou“ bylo seznámit děti s cizími kulturami prostřednictvím jejich jazyka, kulturních zvyků a oslav tradičních svátků, a posílit tak jejich toleranci k cizincům žijícím v České republice. Program měl také eliminovat předsudky a stereotypy, jež se k cizincům vážou. V neposlední řadě program usiloval o podnícení zájmu nejen o cizí jazyk, ale také o různé cizí kultury.

2. Popis realizace příkladu dobré praxe Cíle související s klíčovými kompetencemi:

Kompetence k učení –– získat schopnost používání nabytých znalostí v praxi, –– umět samostatně myslet, přehodnocovat již získané poznatky, –– naučit se klást otázky a hledat na ně odpovědi a řešení.

Kompetence komunikativní –– být schopen formulovat vlastní názory a postoje a umět také naslouchat druhým, –– naučit se porozumět lidem, kteří pochází z odlišného komunikačního prostředí.

Sociální a personální kompetence –– naučit se respektovat a chápat odlišnosti plynoucí z jiných kultur a tradic, ale také odstranit stereotypy a předsudky, které děti během svého života o cizincích získaly, –– osvojit si efektivní postoje ke skupinové práci, k vzájemné pomoci a naslouchání názorů druhých.

Kompetence k naplnění volného času –– rozvíjet své zájmy, záliby a nadání, také účelně a smysluplně využívat volný čas.

Činnostní a občanské kompetence –– rozvíjet zájem o druhé a o dění kolem sebe.

Kompetence k řešení problémů –– být schopen rozpoznávat problémy a odpovídajícím způsobem je řešit.

Pracovní kompetence –– vyzkoušet si různé techniky během workshopů, –– naučit se samostatně plánovat, provádět a kontrolovat průběh práce a její výsledky. 20

Křížem krážem kulturou

Popis vlastní realizace příkladu dobré praxe: Poradna pro integraci organizuje řadu volnočasových aktivit určených dětem cizinců. Našim úmyslem bylo vytvořit program, který by byl více zaměřený na vzdělávací než na „oddychovou“ činnost. Chtěli jsme, aby se cizinci seznámili s jinými kulturami skrze jejich jazykový systém, kulturní zvyky. Zároveň jsme v nich chtěli prohloubit respekt a toleranci k lidem s odlišným mateřským jazykem a původem.

Program se skládal ze tří výukových modulů: První modul nazvaný „Nemluva? Výmluva!“ seznámil účastníky s rozdílnými jazykovými systémy a představil téma interkulturní komunikace. Cílem tohoto modulu bylo podnítit v dětech zájem o cizí jazyky a cizí kultury a uvědomit si těžkosti, se kterými se při osvojování cizích jazyků setkáváme. Druhý modul „Je to nezvyk!“ poskytl informace o nejpočetnějších skupinách cizinců žijících v Ústeckém kraji. Seznámil děti s jejich kulturou, způsobem života a tradicemi. Vedl účastníky k tomu, aby si uvědomili vlastní předsudky a stereotypní pohledy na vybrané kultury. Třetí modul byl složen z šesti workshopů, které interaktivní a tvůrčí formou představily vybraný svátek. Účastníci tak získali informace a představu nejen o svátku samotném, ale také o způsobech jeho oslavy. Všechny workshopy byly koncipovány v podobné struktuře. Součástí každého workshopu byla prezentace, kde děti získaly základní informace o daném svátku a o způsobech jeho oslavy. Tato prezentace byla doplněna vyprávěním dítěte nebo hosta z příslušné země. Přibližně 15 minut každého workshopu bylo věnováno aktivitám, jež měly za cíl vyhledávání podobných motivů v oslavě českých svátků či porovnávání, zdali a jak se obdobný svátek slaví v České republice. Děti se mohly průběžně hostů ptát na vše, co je zajímalo. Následovala „dílna“ věnovaná vytváření výrobků, které jsou pro daný svátek typické nebo k danému svátku patří. Jako první se děti měly možnost seznámit s oslavou vietnamského Nového roku (Têt Nguyên Đán). Před samotnou prezentací byly děti uvedeny do tématu prostřednictvím obrázků, které se vztahovaly k Novému roku. Jejich úkolem bylo obrázky okomentovat, případně popsat. Poté jim byla formou powerpointové prezentace představena oslava Nového roku ve Vietnamu. Tohoto setkání se zúčastnily i děti z Vietnamu, které po prezentaci povyprávěly, jak slavily Nový rok ve Vietnamu a jak ho slaví v České republice. Po prezentaci následovala „dílna“, kde děti vyráběly tradiční obálku a lampion. Poté byly připraveny dvě aktivity sloužící ke zopakování získaných znalostí. Pro mladší děti jsme připravili skládání puzzlí s tématikou vietnamského Nového roku a vyhledávání obrázků, které nepatří mezi ostatní. Pro starší děti byl připraven krátký kvíz.

Na konci workshopu si všichni účastníci zahráli „obálkovou soutěž“, jejímž cílem bylo uhodnout, ve které z obálek se skrývá zlatý peníz. Příchod jara jsme oslavili ruským svátkem Maslenica. Na začátku se děti seznámily s tím, jak se tento svátek slaví, jaké zvyky a pokrmy jsou pro něj typické. Přítomen byl i host z Ruska, který doplnil prezentaci svým komentářem a odpověděl na otázky dětí. Potom jsme společně hledali, zda i v České republice existuje podobný svátek. Následovala výroba loutky paní Zimy, která je nezbytnou součástí tohoto svátku. Děti se ale nejvíce těšily na pečení palačinek, které byly náhradou za „bliny“, jejichž příprava vyžaduje daleko více času. Na konci jsme si formou hry ověřili, co si děti z workshopu zapamatovaly. Další workshop byl věnován oslavě českých Velikonoc. Pomocí prezentace a rozhovoru s dětmi, které již žijí v České republice delší dobu, jsme si přiblížili tradice, které se vážou k velikonočním svátkům. Děti-cizinci také vyprávěly o tom, zda se Velikonoce slaví i v jejich zemi a případně jak. Poté následovalo barvení vajec. Mladší děti barvily vejce pomocí fixů, starší si vyzkoušely voskovou techniku. Děti se také naučily uplést košík z papíru. Na závěr děti pracovaly ve skupinách a vymýšlely otázky, které se pojí k Velikonocům, a druhá skupina na ně odpovídala. Součástí tohoto workshopu může být i pletení pomlázky. Čtvrtý worshop byl věnován pro nás i pro děti velmi exotickému svátku – mongolskému tanci masek Tsam. Pomocí videoprezentace byl svátek představen dětem. Tato prezentace byla doplněna komentáři hosta z Mongolska. Po prezentaci děti hledaly podobné motivy v české kultuře. Tento úkol byl poměrně složitý a děti jen s obtížemi nacházely podobnosti, proto jsme se spíše zaměřili na komentování viděné prezentace. Následovala dílna na výrobu tradičních masek. S hotovými maskami se děti pokusily napodobit tradiční mongolský tanec. Pátý workshop byl věnován jednomu z nejdůležitějších ukrajinských svátků. Pomocí prezentace byl dětem představen tento svátek. Prezentace byla doplněna komentářem hosta z Ukrajiny. Během cesty do přírody, kde workshop pokračoval, se děti snažily najít podobnosti s nějakým českým svátkem. Součástí oslavy tohoto svátku bylo pletení věnečků a jejich házení do řeky nebo přeskok přes krabice symbolizující oheň. Tyto dvě aktivity jsou důležitou součástí oslav svátku na Ukrajině. V rámci výletu jsme se také věnovali poznávání rostlin. V červnu proběhl poslední z wokshopů, který byl tentokrát věnovaný muslimskému svátku Ramadán. Před samotnou prezentaci o Ramadánu jsme vložili aktivitu zaměřenou na zjištění znalostí dětí o islámu, neboť Ramadán je jedním z pilířů islámské víry. Po této aktivitě následoval brainstorming (pomocí obrazového materiálu) zaměřený už na samotný Ramadán. Po prezen-

taci o oslavě Ramadánu, doplněné osobní zkušeností muslimských dětí z Kazachstánu, následovala výroba ramadánového kalendáře. Vzhledem k poměrně velké časové náročnosti na výrobu kalendáře jsme se rozhodli vyrobit kalendář pouze jeden, který jsme umístili v prostorách poradny pro integraci. Přicházející děti tak měly možnost otvírat jednotlivá okénka. Po vyrobení kalendáře, jehož výroba se rozložila do dvou dnů, následovalo krátké shrnutí získaných znalostí o Ramadánu i o islámu a představení arabské kaligrafie.

3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace a doporučení Příprava i realizace aktivit programu byla velmi zajímavá. I když jsme již před realizací měli informace o daných svátcích, teprve jejich podrobné studium a hledání cest, jak je zajímavou a kreativní formou představit dětem z jiných kultur, odhalilo jejich pravou krásu. Mnohdy bylo velmi těžké s dětmi hledat podobnosti jednotlivých kulturních tradic s elementy v české kultuře, neboť jim chyběly potřebné znalosti. Do aktivit vzdělávacího programu se zapojilo celkem 47 dětí původem z Vietnamu, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Kazachstánu, Pákistánu, Nigérie, Angoly, demokratického Konga a České republiky. Jednotlivé aktivity byly pilotovány na malé skupině (v průměru 13 osob), což nám umožnilo diskutovat danou problematiku do hloubky. Hodinová dotace byla v rámci programu naplněna. (V metodice je nastaven ideální čas a náplň programu, jehož jednotlivé části mohou být použity i samostatně s přihlédnutím k tomu, že nebude moci být dosaženo všech dílčích cílů.) Kladně hodnotíme výběr svátků a k nim zvolené dílny, které umožnily dětem si daný svátek alespoň přibližnou formou „osahat“. Za velmi přínosné hodnotíme vyprávění příslušníků daných kultur, kteří se podělili o vlastní zážitky, které mají spjaté s vybraným svátkem. Příprava aktivit a shánění podkladů (především obrazového materiálu) byla náročná, proto doporučujeme věnovat dostatečný čas přípravě. Zároveň je žádoucí včas si zajistit hosty, kteří mohou předávat osobní zkušenost, neboť tento prvek celý vzdělávací program velmi obohatí a děti na něj reagují nejpozitivněji. V rámci programu jsme si stanovili osm setkání, což znamená, že jsme pilotovali 3–4hodinové workshopy. Domníváme se, že by programu při jeho případné další realizaci nijak neuškodilo, kdyby se jednotlivé části realizovaly i odděleně. 21

4. Vyjádření supervizora Profesionálně připravený a promyšlený vzdělávací program, kladoucí ovšem jistý nárok na erudici realizátorů. Jednotlivé aktivity lze realizovat i samostatně. Jak se ukazuje, velmi efektivní je, pokud je k aktivitám možno přizvat autentické zástupce jiných kultur. Během realizace vznikla velmi užitečná metodika.

5. Přílohy Metodiku vypracovanou v rámci realizace vzdělávacího programu je možné najít na webových stránkách www.kliceprozivot.cz/prurezova-temata/ .

JAK SE ŽIJE…

Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat Seznámit děti základních škol se způsobem života v jiných zemích a na jiných kontinentech prostřednictvím krátkých loutkových etud a následné diskuze.

Východiska PDP Při koncipování tohoto vzdělávacího programu jsme vycházeli z poznání, že současné děti a mládež mají minimální znalosti o jiných kulturách. Kromě osobních zkušeností jsme čerpali informace z literatury a internetu a spolupracovali jsme s odbornými lektory.

Autor Ondřej Vrbovský


Organizace, ve které proběhla pilotáž DDM Chrudim

Klíčová slova multikultura, divadelní představení, ukázka, sociální rozdíly, náboženské rozdíly

40 4 hh

75-15 -14

20 30

IN

DOOR

OUT DOOR

Dospělí

Děti


1. Stručná anotace příkladu dobré praxe Celý vzdělávací program se skládal z deseti loutkových divadelních představení pro děti ze ZŠ Bojanov, ZŠ Mikulovice, ZŠ Polička, ŠD ZŠ Slatiňany a ŠD ZŠ Heřmanův Městec. V divadelních představení jsme poukazovali na kulturní rozdíly v několika zemích z celého světa. Jedno představení trvalo zhruba 25 minut a mladí diváci byli průběžně zapojováni do děje. Divadelní představení bylo doplňováno diskuzí, při níž jsme dětem rozdávali letáky, které shrnovaly informace o jednotlivých kulturách a zemích.

Jak se žije…

Popis vlastní realizace vzdělávacího programu: Vzdělávací program jsme rozvrhli do deseti představení, která se hrála maximálně pro 30 dětí pro děti ve věku 7–12 let. Představení jsme nabídli několika základním školám v pardubickém kraji. Vzhledem k tomu, že realizace programu probíhala v červnu, mnoho škol již mělo jiný program. Nakonec představení proběhla na třech základních školách (ZŠ Bojanov, ZŠ Mikulovice, ZŠ Polička) a dvou školních družinách (ŠD ZŠ Slatiňany a ŠD ZŠ Heřmanův Městec).

Jako první jsme navštívili školní družinu při základní škole Slatiňany. Zde divadélko shlédly nejprve mladší děti (7–9 let), poté děti starší. Mladší děti jsme zaujali zejména detailně vypracovanými loutkami. Mnohé z nich si pak (jak vyplynulo z dotazníku, který jsme na konci obou představení společně vyplnili), pamatovaly daleko více faktů a detailů z děje než děti starší. Překvapilo nás, že starší děti udržely hůře pozornost.

2. Popis realizace příkladu dobré praxe Cíle související s klíčovými kompetencemi průřezových témat (PT): V tomto vzdělávacím projektu jsme chtěli zaujmout a poučit děti a mládež tématem „Jak se kde žije“. Proto byla zvolena forma loutkového divadelního představení, v němž jsme se snažili ukazovat kulturní rozdíly v rámci různých zemí celého světa. Naším cílem bylo, aby si děti prostřednictvím divadelního zážitku uvědomily, že všechny kultury nemají stejná pravidla, zvyklosti, víru, a ani způsob života.

Kompetence k učení –– děti operují s užívanými termíny, znaky a symboly, uvádějí věci do souvislostí, propojují do širších celků poznatky z různých vzdělávacích oblastí a na základě toho si vytvářejí komplexnější pohled na společenské a kulturní jevy, –– děti jsou vedeny k myšlení v souvislostech, –– děti samostatně pozorují a experimentují, získané výsledky porovnávají, kriticky posuzují a vyvozují z nich závěry pro využití v budoucnosti.

Kompetence komunikativní –– děti formulují a vyjadřují své myšlenky a názory v logickém sledu, –– děti naslouchají promluvám druhých lidí, vhodně na ně reagují, účinně se zapojují do diskuse.

Kompetence sociální a personální –– děti se podílejí na utváření příjemné atmosféry v kolektivu, v případě potřeby jsou schopné poskytnout pomoc nebo o ni požádat, –– děti aktivně přispívají k diskusi v malé skupině i k debatě většího kolektivu (např. třídního kolektivu). 24

Pro tento vzdělávací program byl vytvořen cyklus divadelních scének „Jak se žije...“. Ty jsme připravili ve spolupráci s divadelním spolkem Hudební divadlo loutek Pardubice. Během sepisování textů ke scénkám jsme spolupracovali s občanským sdružením Slovo 21. Představili jsme následující země: Velká Británie, Slovinsko, Indie, Japonsko, Mexiko, Kuba a Etiopie. Odborné konzultace během přípravy nám poskytla paní Topinková ze sdružení Slovo 21. Dále jsme s ohledem na věk cílové skupiny - vybírali ke každé zemi vždy jednoduché základní indici,. které jsou pro danou zemi typické (např. VB a “čaj o páté”). Původní divadelní představení trvalo zhruba 45 minut a na všech školách se hrálo z důvodu velkého počtu dětí minimálně dvakrát. Počet mladých diváků byl tedy vždy kolem 30. Po prvním představení, kdy se po cca 25 minutách děti přestávaly soustředit, jsme představení zkrátili na cca 30 minut.

Jako druhou jsme navštívili základní školu Bojanov. Zde probíhalo divadlo podobně, nicméně se staršími dětmi jsme nejprve diskutovali. Pokusili jsme se nalézt společnými silami odpovědi na otázky a nejasnosti týkající se multikulturní problematiky. S mladšími dětmi jsme diskutovali až po představení – společně jsme si nejprve prohlédli letáčky a poté si s nimi povídali o tom, co vědí o kulturách jiných zemí a co se z našeho divadélka dozvěděli nového. Obě skupiny jsme opět nechali vyplnit dotazník týkající se obsahu představení. Vzhledem k tomu, že tato šablona – mladší děti sledují nejprve divadlo a poté si s nimi povídáme, starší nejprve diskutují nad letákem a teprve pak shlédnou představení – se osvědčila, nadále jsme ji používali i při dalších představeních. Ve školní družině při Základní škole Heřmanův Městec mělo naše vystoupení velmi dobrou odezvu. Na Základní škole Mikulovice jsme měli menší problém s prostory a představení jsme byli nuceni odehrát v poněkud stísněných prostorách jedné ze tříd. Jako poslední jsme navštívili nejvzdálenější základní školu v Poličce, kde na nás čekaly krásné prostory tělocvičny s pódiem. Zde jsme zkusili prohodit pořadí skupin, starší děti tedy nejprve shlédly představení a poté diskutovali, mladší naopak. Ukázalo se, že tento postup skutečně není pro mladší děti vhodný, protože se po diskuzi přestávaly soustředit na divadlo a více vyrušovaly. Starší děti si naopak diskuzi až po představení užily mnohem více, neboť již byly obohaceny o informace, které získaly až z představení, a daleko více se zapojovaly do diskuze. 25


3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace Vzdělávací program „Jak se žije...“ hodnotíme jako úspěšný. Účastníci byli nadšeni a přivítali nové poznatky, o kterých do zhlédnutí divadélka neměli ani tušení. Forma loutkového představení se ukázala jako vhodná pro prolamování bariér.

Klady vzdělávacího programu: –– zájem škol a školních družin o tento vzdělávací program, –– prezentace multikulturních rozdílů zajímavým způsobem formou hraných scének, –– aktivní zapojení mladých lidí do realizace vzdělávacího programu, –– realizace vzdělávacího programu byla provedena s vhodným počtem dětí (30 dětí), –– zapojení dětí do děje formou otázek, –– realizace vzdělávacího programu v pro děti známém prostředí, –– diskuze dětí před a po divadle.

Zápory vzdělávacího programu: –– krátké časové období, (1 měsíc) na realizaci –– vzhledem k tomu, že se jedná o jednorázovou akci, nelze u podobných programů počítat s dlouhodobějším efektem. Ačkoliv byl vzdělávací program zaměřen od začátku na děti ve věku 8–12 let, byla některá prezentovaná témata pro menší děti hůře pochopitelná (sociální a kulturní rozdíly, náboženství). Pomohlo zkrácení představení z původních 45 minut na 30 minut. (Jako druhou variantu jsme zvažovali vložení krátké přestávky, ale nakonec jsme se rozhodli pro zkrácení představení, větší zapojení dětí do děje a ponechání si více času k vedení diskuze.)

4. Vyjádření supervizora Originální, odvážný a kreativní, zároveň ovšem i v mnoha ohledech rizikový vzdělávací program (forma krátkých scének hrozí dezinterpretací). Pro mne osobně však nesmírně sympatický nápad, kde míra výše zmíněného rizika je zmírněna díky formě – loutkové představení přece jen snese daleko větší míru hravosti i určité nadsázky. Realizace vyžaduje velmi přesné promyšlení obsahu jednotlivých scének a bezesporu i určitou erudovanost těch, kteří vedou následnou diskuzi.

26

NEJDŘÍV NAJDU SEBE, POTOM POZNÁM TEBE! Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat

Autor Jiří Hořínek

Supervizor vzdělávacího programu

Cílem výchovně-vzdělávací programu bylo podporovat a vychovávat mladé lidi, aby měli odvahu, chuť a schopnosti pracovat na kvalitnějším prožívání vlastního života a pozitivní hodnotové orientaci prostřednictvím poznávání a prožívání tradic místa, kde žijí.

Jiří Ježek

Východiska PDP

Charita Ostrava, Nízkoprahový klub Michala Magone

Cílovou skupinu tvořily děti a mládež ve věku od 6 do 18 let ze sídlištního komplexu Ostrava – Dubina (dle statistik se vyznačuje nejvyšším výskytem kriminality, zvláště dětské). Jedná se převážně o tzv. „děti ulice“, které provázejí obtížné životní situace, nestandardní životní podmínky a konflikty s ostatní společností. Většinu času tráví v ohrožujícím prostředí na ulici, protože nechtějí nebo nemohou být doma. Pocházejí často z nefunkčních rodin, z nemotivujícího prostředí bez dostatečného materiálního a psychického zázemí, jsou ohroženy hmotnou, ale především citovou nouzí. Nemohou nebo nechtějí se zapojit do standardních volnočasových aktivit, jsou primárně nemotivované a dávají přednost pasivnímu trávení volného času mimo domov. Díky tomu jsou i obtížně motivovatelné (nejběžnější základní otázka zní : „… co za to?“). Projevuje se u nich nedostatek pozitivních zkušeností, převažují u nich zkreslené představy o fungování společnosti, mají od života často nereálná očekávání. Mají malé schopnosti při uplatňování odpovídajících práv a nároků a respektování povinností, převažuje u nich nesprávný přístup k řešení svých problémů, špatně se orientují ve společnosti. Mají malé povědomí o vlastní důležitosti (okolí jim často ukazuje, jak jsou zbyteční a obtížní), o vlastních schopnostech a možnostech, postrádají pozitivní myšlení. Pokud se však u nich podaří podnítit zájem o něco nového, dokážou být tvůrčí, nápadití, jednotlivci dokáží pozitivně „stáhnout“ své kamarády. S tématem multikulturní výchovy se v našem nízkoprahovém zařízení pro děti a mládež pracovalo již v minulých letech na různých úrovních. V multikulturním prostředí velkého sídliště, kde v anonymním prostředí dochází k vykořenění a ztrátě pocitu vlastní identity u velkého počtu mladých lidí, se potřeba práce na poznání místních hodnot, poznávání vlastních kořenů a jejich aplikace do nového prostředí ukazovala dlouhodobě.

Organizace, ve které proběhla pilotáž

Klíčová slova multikulturní výchova, multikulturalita, tradice, děti a mládež, hodnoty, sebepoznání, rodina, tradice, mezilidské vztahy

5-18

25

IN

DOOR

OUT DOOR

Dospělí

Děti


Nejdřív najdu sebe, potom poznám tebe!

1. Stručná anotace příkladu dobré praxe

Metody vzdělávání:

Vzdělávací program má za cíl ukázat interaktivní a prožitkovou formou dětem a mládeži tradice jako součást jejich života a aktivně je zapojit do jejich prožívání. Pomocí tradic místa kde žijí jim pomoci s hledáním vlastní identity. Multikultura není jenom o poznávání a akceptování jiných kultur, ale měla by nám také pomoci poznat a vážit si kultury své. Vzdělávací program byl určen pro děti a mládež ve věku od 6 do 16 let.

Interaktivní seminář – společné hledání, prožívání, tvoření společného díla

2. Popis realizace příkladu dobré praxe Cílem tohoto výchovně-vzdělávacího programu bylo podporovat a vychovávat mladé lidi, aby měli odvahu, chuť a schopnosti pracovat na kvalitnějším prožívání vlastního života a pozitivní hodnotové orientaci. Program interaktivní formou dětem a mládeži ukazoval tradice jako součást jejich života a aktivně je zapojoval do jejich prožívání. Pomocí tradic místa, kde žijí, jim pomáhal s hledáním vlastní identity. –– Představování, udržování a posilování tradic v dnešních dětech a mládeži je investice do budoucna – lidé, kteří si váží místa, kde žijí, více přispívají k jeho pozitivnímu rozvoji. –– Program zvyšuje pozitivní vědomí dětí a mladých lidí o své kultuře, čímž jim v budoucnu může pomoci přijímat nebo akceptovat ostatní kultury v multikulturním světě. –– Zapojení mladých lidí z různých sociálních vrstev, kultur a subkultur pomáhá překonávat předsudky a rasismus a rozvíjet smysl pro toleranci a porozumění rozmanitosti. Cíle související s klíčovými kompetencemi průřezových témat (PT): –– rozvoj kompetencí ke komunikaci – komunikační dovednosti, při přípravě a organizaci jednotlivých aktivit je důležitá komunikace, děti a mládež spolu komunikují „tváří v tvář“,

–– Exkurze – poznávání pamětihodností i osobností místa, ve kterém žiji. –– Víkendové semináře – rozvoj komunikačních dovedností, podpora spolupráce, navazování a budování sociálních vazeb, zážitkové aktivity, cvičení rolí. –– Besedy a diskuze

Formy vzdělávání: –– Pravidelná a vzdělávací činnost – kroužky, výtvarné dílny, kreativní aktivity, společné i samostatné tvoření, seberealizace –– Skupinová práce, víkendové akce – společné prožívání, seberealizace, nalezení svého místa, utváření a formování postojů

Popis vlastní realizace příkladu dobré praxe: V průběhu cca dvou měsíců proběhlo osm aktivit a programů. Většina aktivit probíhala v odpoledních hodinách v prostorách nízkoprahového zařízení pro děti a mládeže – Klubu Magone. Vícedenní aktivita probíhala na naši táborové základně v Andělské hoře u Bruntálu v Jeseníkách. Některé celodenní aktivity byly spojeny i s programem v okolí Ostravy. Na konci každé aktivity se společně hodnotilo (pocity, semafor, kameny a rybičky, žebřík atd.), co se líbilo, nebo nelíbilo, co si odnášíme.

Hurá na hory aneb Víkendovka plná zážitku –– prodloužený víkend plný netradičních her, tvořivých aktivit a zážitkových programů, zaměřený na poznávání vlastní kultury i kultury jiných Program: –– 1. den – příjezd a seznamovací hry –– 2. den – hry a soutěže, tvořivé aktivity – Pomáhejme si

–– rozvoj kompetencí k učení – učení se hravou zážitkovou formou, učení pomocí zážitků, poznání, že i učení může být zábava,

–– 3. den – výlet do okolí a na hrad Fulštejn, Poznej své hranice, spolupráce

–– rozvoj kompetencí sociálních a občanských – zapojení mladých lidí z různých sociokulturních a ekonomických vrstev, rozvoj tolerance, pozitivní přístup k pravidlům a normám, spolupráce, hledání a budování vztahů,

–– 5.den – loučíme se – Máme nějaké povinnosti – jedeme domů

–– rozvoj kompetencí pro iniciativu a podnikavost – možnost realizace vlastního nápadu, díla, –– rozvoj kompetencí kulturního povědomí a projevu – bližší poznání a vnímání vlastní kultury i tradic i zvyky svých kamarádů a přátel. 28

dělání,

–– 4. den – hry a činnosti – Poznáváme jiné kultury

Svátek matek –– výroba přáníček a drobných dárečků pro maminky a babičky, povídání si o vztazích v rodině a o významu tohoto svátku

Den rodiny –– zábavné i poučné, nejen sportovní, odpoledne pro děti a jejich nejbližší (rodiče, tety, strejdové, pra-

rodiče aj.), společná oslava svátku, utužování a rozvoj pozitivních rodinných vztahů

Máj, lásky čas! –– zábavné, ale i poučné odpoledne, kde jsme se blíže seznámili s historií i tradicemi měsíce lásky a se symbolikou s tím spojenou.

Májová dílna –– tradiční i netradiční májové výtvarné aktivity, netradiční pohybové aktivity spojené s tradicemi máje, bližší seznámení se zvyky a tradicemi měsíce máje našeho rodného kraje Den dětí –– …pojďme se spolu bavit, bláznivé soutěže, turnaje a kvízy zaměřené na rozvoj přátelských vztahů dětí a mládeže, netradiční zábavné i poučné odpoledne na téma …

Vaječina –– …výlet po okolí Ostravy završený smažením tradiční vaječiny inspirované svatodušními svátky, povídání si o pojetí těchto svátků kdysi a nyní, návštěva farmy a mláďat zvířat, netradiční zábavný i poučný den…

Hurá na prázdniny –– …ztřeštěné odpoledne plné netradičních aktivit s překvapením, uzavřením školního roku a přivítáním prázdnin …

3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace Realizací tohoto vzdělávacího programu jsme se snažili interaktivní, prožitkovou a zábavnou formou předávat mladým lidem hodnoty, vycházející z tradic místa, ve kterém žijí. Poznání vlastních kořenů může pozitivně působit na hodnotovou orientaci mladého člověka, a tak ovlivňuje jeho budoucí prožívání vlastního života. Jednotlivé aktivity vzdělávacího programu byly především prostředkem a dávaly prostor pro setkání mladých lidí, prostor pro společné prožívání, sdílení pocitů, prostor pro komunikaci. V jednotlivých aktivitách byl kladen důraz na aktivitu a aktivní zapojení jednotlivých účastníků vzdělávacího programu. Aktivit programu se účastnilo cca 70 mladých lidí, program zahrnoval 74 hodin přímé práce (čistý čas bez přípravy, hodnocení atd.). Mladí lidé zapojení do programu mohli poznat a uvědomit si tyto hodnoty: –– Mám místo, kde žiji – někam patřím –– Místo, kde žiji, má tradice – smysl, návaznost, kontext

–– Navázání pozitivních přátelských vztahů – někdo mě má rád –– Pocit sounáležitosti – nejsem sám, někde patřím –– Společné úsilí, cíl – síla v kolektivu –– Učit se (učím se a baví mě to) – něco umím, můžu –– Pocit bezpečí jistoty – důvěra v sebe, důvěra v ostatní –– Pravidla – umím dodržovat pravidla, pravidla nemusí být jenom svazující –– Samostatnost – zvládnu to i sám –– Perla na dně – v každém je něco dobrého, jen je důležité to najít

Pozitiva: –– Celkově byly ohlasy z realizace jednotlivých aktivit pozitivní, kladně hodnoceno bylo hlavně předání často nových informací, vytvoření prostoru pro setkání a komunikaci, odbourávání bariér, společný prožitek, navázání nových vztahů. Některé děti se vracejí a zapojují do stabilnějších aktivit, jsou více motivované. Realizační tým si ověřil některé postupy, získal více zkušeností a uvědomil si důležitost a potřebu práce na vzdělávání a výchově mladých lidí v oblasti své identity, přijetí sebe sama, a tím i k přijetí druhých lidí, se kterými žije ve stejném prostředí. –– Zájem účastníků o jednotlivé aktivity vzdělávacího programu byl různý, pozitivnější odezvu měly jednodenní a jednoduché aktivity, vícedenní a složitější aktivity byly preferovány méně, což dle zkušeností vychází ze složení naši cílové skupiny v dané lokalitě (akce přes noc moc nejdou). Pro realizaci bylo pro nás také důležité (vzhledem k pozdějšímu hodnocení kvalitativních výstupů), aby se aktivit vzdělávacího programu účastnilo větší procento stejných účastníků (účastnili se celého programu). Celým vzdělávacím programem prošlo cca 30 % ze všech účastníků.

Negativa: –– Jako hlavní negativum tohoto VP byla hodnocena časová nedostatečnost pro vlastní realizaci. –– Časová náročnost přípravy některých programů –– Některé programy a aktivity nebyly účastníky akceptovány. –– Celým vzdělávacím programem prošlo méně stejných účastníků, než jsme očekávali (cca 50 %), bylo by lepší, kdyby procento „ vzdělaných“ bylo větší pro celkový pozitivní dopad. –– Některé programy trpěly, neměly požadovanou odezvu i díky slabší propagaci, nezvládnutím motivace účastníků pro danou aktivitu.

29


Doporučení: –– Vzdělávací program umožňuje velkou variabilitu dle místa, času, cílové skupiny. Lze realizovat aktivity krátkodobé i dlouhodobé, jednodenní i víkendové, podle obsahového zaměření a tématu. Nejdůležitější je přípravná fáze, zjištění tradic, hodnot, kulturních zvyklostí aj. daného regionu, místa. Velký zdroj inspirace jsou také národní svátky a tradice, o většině z nich nemají mladí lidé (kromě toho, že je třeba volno) správné povědomí. Inspirace k tématům se nejlépe čerpá z kalendářů současných, historických ročenek v daném regionu a nejlépe z rozhovorů s pamětníky. –– Velkou devizou pro společný úspěch programu je příprava, ale hlavně motivace účastníků i realizačního týmu. –– Inspirace pro náplň jednotlivých aktivit se nachází v bohaté míře v produktech nakladatelství Portál a na WWW. Nejdůležitější je chtít se tématu věnovat, najít prostor a čas pro realizaci. Potencionálních účastníků je dle zkušeností dost.

4. Vyjádření supervizora Inspirativní program zejména vzhledem k tomu, jak ukazuje možnost nekonečné variability aktivit, přičemž klade důraz na promyšlenost a dobrou přípravu. V tomto případě byly podmínky ještě ztíženy velice náročnou a nesnadno motivovatelnou, avšak ve své podstatě velmi citlivou a vnímavou cílovou skupinou. Z tohoto důvodu považuji tento vzdělávací program za odvážný a ambiciózní a především nesmírně užitečný a cením si vytrvalosti a lidské opravdovosti realizátorů – považuji to za nutnou podmínku práce s každou náročnou cílovou skupinou dětí a zdůrazňuji nutnost dopředu vyhodnotit, „do čeho jdu“.

PAL AMENDE AMENCA – O NÁS S NÁMI

Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat Cílem programu “Pal amende amenca” bylo poskytnout dětem a mladým lidem na ZŠ a SŠ zajímavou a neformální cestou informace o romské historii a kultuře a zasazení těchto informací do kontextu současné situace. Měl napomoci naučit se chápat podstatu některých odlišností, vidět možnou společnou rovinu porozumění, a tím vytvářet prostor pro tolerantní a vstřícné soužití v podmínkách multikulturní společnosti. Tyto informace byly účastníkům zprostředkovány výraznými romskými osobnostmi – účastníci tak měli příležitost se osobně jak seznámit s profesně úspěšnými lidmi, kteří situaci reflektují a touží po změně, tak i otevřeně debatovat.

Autor Michal Kryl


Organizace, ve které proběhla pilotáž Nová škola o.p.s., Praha

Klíčová slova Romové, historie, debata, předsudky, workshop, menšina

Východiska PDP V České republice v posledních letech vzrůstají antipatie vůči příslušníkům romské menšiny, jež je přitom nejpočetnější menšinou žijící v ČR. Až 80 % občanů v ČR by podle posledního průzkumu agentury Stem nechtělo mít romského souseda. Množí se opět stejně jako na počátku 90. let případy napadení, Romové jsou diskriminováni při ucházení se o zaměstnání. Vzrůstající antipatie mají různé příčiny, nemalou roli v nich ovšem sehrávají stereotypní představy majority o Romech, utvářené převážně negativní mediální prezentací Romů a prohlubujícími se socioekonomickými obtížemi části obyvatel ČR na straně jedné a chybějícími informacemi o romské historii, kultuře a pozitivních hodnotách na straně druhé. Základní ani střední školy se většinou obecnými informacemi z oblasti romistiky nezabývají a šance potkat se ve škole s romskými spolužáky se s omezením spádovosti a homogenizací škol v Praze neustále snižuje. Přitom mládež ze středních škol (zvláště gymnázií) vychází při výzkumech jako skupina s nejvyšší mírou předsudků.

4h

5-18

30

IN

DOOR

OUT DOOR

Dospělí

30

Děti


1. Stručná anotace příkladu dobré praxe Program „Pal amende amenca“ si dal za cíl zvýšit informovanost dětí a mládeže z pražských středních a základních škol o historii a současné situaci romské menšiny, a to očima Romů samotných, a dát tak účastníkům příležitost seznámit se osobně s profesně úspěšnými lidmi, kteří situaci reflektují a touží po změně (právě chybějící osobní kontakt nahrazují informace zprostředkované okolím, rodinou nebo médii, což spoluvytváří negativní obraz této skupiny). V neposlední řadě jsme také chtěli nastolit prostor pro konstruktivní a otevřenou debatu. Lektoři – výrazné romské osobnosti Mário Bihári a David Tišer, doprovázeni Petrem Horvátem – při pěti workshopech a následných debatách poskytli mladým lidem na ZŠ a SŠ zajímavou a neformální cestou informace o romské historii a kultuře a zasadili tyto informace do kontextu současné situace.

2. Popis realizace příkladu dobré praxe Cíle související s klíčovými kompetencemi průřezových témat (PT): Cílem programu „O nás s námi“ bylo díky workshopu a následné debaty pomoci zapojeným dětem a mládeži ze ZŠ a SŠ naučit se chápat podstatu některých odlišností mezi majoritní společností a romskou menšinou, vidět možnou společnou rovinu porozumění, a tím vytvářet prostor pro tolerantní a vstřícné soužití v podmínkách multikulturní společnosti. Popis realizace lze rozdělit do několika částí. První se zaměřuje na to, proč jsme vlastně podobný program připravili, druhá popisuje proces tvorby a průběh samotných workshopů a debat.

Přípravná fáze První impulz pro tvorbu programu vyšel od lektorů Davida Tišera (studenta romistiky, dokumentaristy a aktivisty) a Mária Biháriho (skvělého a i majoritě známého hudebníka). Ti účinkovali v podobně zaměřené programu, určeném ovšem pro mladší děti. Jelikož si odzkoušeli, že mají podobné aktivity smysl, hledali možnost, jak navázat. Do programu už tak mohli přinést zkušenosti a nevytvářet obsah „na zelené louce“, ale spíše jej doplňovat a zkvalitňovat. Tuto dvojici doplnil kytarista Petr Horvát. Když jsme v naší organizaci zaregistrovali výzvu vytvořit multikulturní vzdělávací program v rámci „Klíčů pro život“, vzpomněli jsme si na oba lektory a jejich snahu. Chtěli jsme oslovit hlavně mládež z pražských středních škol, která vinou postupující homogenizace základních škol má čím dál menší šanci potkat se s romskými spolužáky a vytvořit si s nimi přímé vazby. I na středních školách (ne na všech, ale na většině) nejsou Romové zastoupeni tak, jak by odpovídalo de32

Pal amende amenca – o nás s námi

mografickému rozložení. Mládež na středních školách proto informace o této minoritě získává v drtivé většině pouze zprostředkovaně – od svých rodičů, kamarádů, z médií. Tento život „vedle sebe“ bez osobních zkušeností vede také k zaměňování jednotlivce se skupinou, kdy nevidíme jedinečné osobnosti, která se od sebe liší v dobrém i špatném, ale pouze „příslušníka skupiny“, ke kterému automaticky dosazujeme vlastnosti obecně přisouzené dané skupině. Náš program proto nechtěl jen přiblížit historii a kulturu Romů, ale hlavně dát účastníkům vzdělávacího programu možnost otevřeně a bez zábran debatovat ne o Romech, ale s Romy. Samotným debatám na školách předcházela přípravná fáze. Lektoři na třech setkáních domlouvali obsah a strukturu workshopů a následných debat. Program si rozdělili do tří částí: historicko-kulturní workshop, „hudební pexeso“ a debata. Volili přiměřený poměr mezi historickými fakty a příklady ze současnosti a vybírali vhodné skladby, které by na celkem omezeném prostoru ukázaly celou šíři romské hudby. Celý program si poté nanečisto odzkoušeli. Připravili si také modelové otázky, pokud by bylo potřeba rozproudit debatu. Dále začlenili prvky, které měly zajistit aktivní přístup zapojených dětí. (Více v další části.) Koordinátor souběžně vytvořil nabídkový leták. Ten stavěl na atraktivitě lektorů, vyváženosti programu a možnosti neformální a otevřené debaty. Obsah letáku konzultoval s lektory. Vytvořil také databázi pražských středních škol a jejich vedoucích pracovníků. Všechny oslovil e-mailovou nabídkou s přiloženým letákem. Zvláště se zaměřil na střední a základní školy, se kterými naše organizace Nová škola již v minulosti spolupracovala nebo byly svým profilem vhodné pro debatu. Ty oslovil i telefonicky. Pokud zástupce školy projevil zájem, koordinátor buď při osobní schůzce, nebo telefonicky předal detailní popis workshopu a domluvil termín s přihlédnutím na časové možnosti lektorů. Zajistil ve spolupráci se školou i materiální vybavení.

Průběh vlastního vzdělávacího programu Připravené vzdělávací pásmo samozřejmě neprobíhalo na všech školách identicky, ale základní strukturu jsme vždy dodrželi. Jistá volnost byla výhodou – mohli jsme program upravit na místě adekvátně reakci, aktivitě a zájmu dané skupiny účastníků. Workshop vždy uváděla první – schválně provokativní – otázka: „Přišli vám dnes vyprávět Cikání, Cigáni nebo Romové?“ Většinou bylo chvíli rozpačité ticho. Poté jsme řekli, že v tomto případě není žádná špatná odpověď, jen špatná otázka – což bude platit pro celé setkání. Zdůraznili jsme, že to otevírá jedinečnou šanci projevit otevřeně svůj názor a ihned ho konfrontovat s lektory. Odpovědi se velmi lišily stejně jako jejich zdůvodnění. Bylo vidět, že přítomní účastníci v této otázce nemají jasno. David Tišer poté na příkladech ukázal, kdy se může použít to které označení, aby nebylo han-

livé. Poté navázal dalšími výrazy, které z romštiny znají i příslušníci majority, ale nemají jasno v jejich přesném významu a možnostech použití. Co znamená „gadžo“ a je to urážlivé? Kdo a komu může říkat „more“? Vždy se ptal, kdo zná nějaké romské slovo a poté vysvětlil jeho význam a použití. Hned v této části se účastníci vzdělávacího programu aktivně zapojili a reagovali velmi pozitivně. Dále lektoři hovořili o jednotlivých skupinách Romů, jejich původu a odlišnosti. Poté následovala historická část. Ta odpovídala na otázky: „Odkud Romové pocházejí?“, „Jak a kdy přišli do Evropy?“, „Jak se měnil jejich život a postavení?“. Ke každé historické etapě byl prezentován jeden významný zástupce a také odpovídající hudební skladba, kterou uvedli, zahráli a poté zasadili do kontextu Mário Bihári s Petrem Horvátem. Velký důraz lektoři kladli na vývoj od druhé světové války. „Jaké podmínky měli Romové za války a kolik jich zahynulo?“ „Odkud pocházejí Romové, kteří dnes žijí v České republice?“ „Proč přišlo tolik Romů ze Slovenska?“. Poté se dostali k současné situaci, ke které bylo mezi účastníky nejvíce otázek. Lektoři často na svém osobním příkladě přibližovali těžkosti, se kterými se příslušníci romské menšiny potýkají v běžném životě, v práci, ve škole. Konkrétní příklady pomáhaly účastníkům vcítit se do situací, které každodenně Romové zažívají. K nejsilnějším momentům patřilo vyprávění Davida Tišera o potížích při pronájmu bytu. To také při každé návštěvě škol vyvolalo bouřlivou debatu. Tyto příklady pomáhali účastníkům nahlédnout, že výchozí podmínky hrají v možnostech osobnostního a profesního rozvoje každého jedince významnou roli a překonat počáteční znevýhodnění (socioekonomické, jazykové a další) může být často velmi složité.

Skladby, které zazněly během první části, pak lektoři použili do hudebního pexesa. O co jde? V mřížce 4×4 mají účastníci hledat ukryté dvojice stejných písní. Rozdělí se na dvě až tři části a postupně si volí políčko (např. A-3). Lektor poté zahraje krátkou ukázku z písně, která je pod tímto políčkem ukrytá. Účastníci pak volí další pole tak, aby se nápěvy shodovaly. Kdo utvoří dvojici, má bod a může pokračovat dále. Při neúspěšném pokusu volí další skupina. Touto hrou se jednak účastníci výrazně aktivizují před debatou, jednak jsou i nuceni pozorně naslouchat rozdílům v jednotlivých písních. Vyzkoušejí si také jinou formu paměti, než na jakou jsou zvyklí – zvukovou, hudební. Závěrečnou částí byla debata. Účastníci byli povzbuzováni, aby se ptali i během prvních dvou částí, takže debata už nevypadala pouze jako otázka–odpověď, došlo i na reakce účastníků na to, co si vyslechli, a hlubší rozebrání některých problematických oblastí. Nejčastější dotazy se týkaly vzdělávání romských dětí, vysoké nezaměstnanosti Romů v současnosti, kriminality a otázky sociálních dávek. To kopírovalo témata, která rezonují ve společnosti a jsou akcentována médii. Na podobě otázek ale bylo vidět, že se tazatelé na základě předchozího programu zamýšlejí a opouštějí „jednoduché otázky a jednoduché odpovědi“. Také se více než na začátku ptali na konkrétní věci týkající se každodenního života. Na konci celého pásma zapojení účastníci vyplňovali evaluační dotazník.

3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace Hlavním kladem – ale zároveň i rizikem – realizace vzdělávacího programu byl vklad silných osobností lektorů. Díky jejich zkušenostem a přirozenému charismatu jsme mohli zvolit i konfrontační témata, která lektoři uměli moderovat tak, aby nepůsobila kontraproduktivně. To ale není příliš přenositelná dovednost. Proto se při případné realizaci podobně zaměřeného programu musí dbát na výběr vhodných silných osobností, které ale zároveň musí umět debatu nenásilně usměrnit. Pro mne jako koordinátora byl přínosem intenzivní kontakt s těmito osobnostmi. Dalším kladem bylo aktivní zapojení se cílové skupiny během celého programu. Účastníci vzdělávacího programu se (po chvíli oťukávání) nebáli vznášet i kontroverzní otázky, a tak jsme měli šanci zkusit poopravit jejich pohled. Na jedné ze škol dokonce účastníci spontánně projevili zájem o pokračování debaty, kdy by byl větší prostor na probrání otázek více do hloubky. Jistým záporem byla komunikace se školami. Ta trvala neúměrně dlouho a stalo se, že škola změnila nebo dokonce zrušila dohodnutý termín. Koordinace tří lektorů a možností školy se pak stávala těžko řešitelnou rovnicí. To pravděpodobně vycházelo z efektu nabídky zdarma, což sice umožnilo lépe proniknout 33

do školního prostředí, zároveň ale svádělo k pocitu nezávaznosti.

TYMYJÁN – PŘÍMĚSTSKÝ TÁBOR

4. Vyjádření supervizora Velmi kvalitní, odvážný a pečlivě připravený vzdělávací program. Úskalím programu pro jiné organizace, které by se jím chtěly inspirovat, je to, že program je zásadně vázán na přítomné osobnosti zastupující prezentovanou komunitu, což vyžaduje dobrý výběr i hlubší seznámení se s osobnostmi, které se programu budou účastnit. Přirozená autorita zde musí být oboustranná a je předpokladem úspěšnosti programu.

Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat Cílem tohoto vzdělávacího programu bylo předat zkušenosti s organizací a průběhem příměstského tábora zaměřeného na vytváření přátelství mezi dětmi cizinců a dětmi majority a na vzájemné poznávání se, které přispívá k vytvoření pozitivních postojů, jako je tolerance a nepředsudečné jednání, a k otevřenosti dětí různých etnik a národů, které se tábora účastnily.

Východiska PDP Současná evropská společnost bývá označována jako multikulturní. Podpora dobrého soužití různých kultur je podmínkou pro vytváření nekonfliktního prostředí a snižování předsudků, xenofobních nebo rasistických tendencí. Předpokládali jsme, že příměstský tábor, jehož cílem bude přiblížit sobě navzájem život různých kultur, je vhodnou možností, jak podpořit dobré vztahy v multikulturní společnosti.

Autorky Ilona Zadinová Jana Horská


Organizace, ve které proběhla pilotáž 27. Přední hlídka Royal Rangers v ČR

Klíčová slova multikulturní výchova, příměstský tábor, děti cizinci, USA, Malajsie, Izrael, Holandsko, tradice, rukodělná výroba, přátelství

5d

5-15

22

IN

DOOR

OUT DOOR

Dospělí

Děti


1. Stručná anotace příkladu dobré praxe Jednalo se o vzdělávací program, v němž děti měly možnost se zábavnou formou dozvědět o kulturních zajímavostech několika vybraných národů a zároveň se spřátelit s dětmi cizinců. Vzdělávací program probíhal formou příměstského tábora. Děti se vžily do role cestovatelů. Každý den fiktivně procestovaly jednu konkrétní zemi. Část programu každého dne připravovali lektoři cizinci nebo osoby, které měly zkušenost s pobytem v cizí zemi, ve které se děti právě fiktivně nacházely. Vyjma her se děti každý den naučily něco nového z kultury představovaných zemí. Mezi účastníky byly jak české děti, tak děti-cizinci. Tyto děti se mezi sebou spřátelily. Tábor byl zakončen společným setkáním dětí a jejich rodičů. Zde děti rodičům předvedly, co se naučily nového. Součástí byla i ochutnávka tradičních pokrmů, které se děti naučily během tábora připravovat. Programu se účastnilo 22 dětí, z toho 5 dětí cizinců a 2 děti ze smíšeného romsko-českého manželství. Program proběhl o jarních prázdninách 2012 v Jihlavě.

2. Popis realizace příkladu dobré praxe Vzdělávací program si kladl v oblasti klíčových kompetencí tyto cíle:

Kompetence k učení: –– vést děti ke schopnosti využívat získaných poznatků v praktické činnosti (např. výroba tradičního izraelského nekvašeného chleba), –– vést děti k dovednosti hodnotit svůj vlastní pokrok (např. pomocí ústní zpětné vazby, pomocí písemné zpětné vazby do vytvořených cestovních pasů) a zároveň umět oceňovat výkony druhých (např. věnování pozornosti druhým v rámci ukázek vytvořených výrobků), –– vést děti k umění propojovat poznatky z různých vzdělávacích oblastí do širších celků a na základě toho získat komplexnější pohled na matematické, přírodní, společenské a kulturní jevy (např. propojování znalostí ze zeměpisu, dějepisu, přírodopisu, cizího jazyka při besedách a hrách vedených lektory-cizinci).

Kompetence k řešení problémů: –– vést děti ke schopnosti rozpoznat a vyřešit problém na základě vlastního úsudku, promyslet a naplánovat způsob řešení, podporovat postoj, nenechat se odradit případným nezdarem a vytrvale hledat konečné řešení problému (např. při hře, ve které děti dostaly za úkol v týmech získat kdekoliv venku recept na přípravu tradičního pokrmu určité země, opatřit si suroviny, pokrm vyrobit a následně jej předvést ostatním účastníkům). 36

Tymyján – příměstský tábor

Kompetence komunikativní: –– umožnit dětem formulovat vlastní myšlenky a názory a účastnit se diskusí (např. při závěrečné zpětné vazbě na konci každého dne nebo při besedách s cizími lektory), –– pomoci dětem vytvářet si pozitivní představu o sobě samém (např. pomocí her, které přibližovaly dětem vlastní kulturu a také kulturu jiných zemí), –– učit děti využívat získané komunikativní dovednosti k vytváření vztahů potřebných k plnohodnotnému soužití a kvalitní spolupráci ve skupině (např. děti byly rozděleny na začátku tábora do fiktivních posádek vozidel a pomocí týmové spolupráce měly za úkol celý týden plnit různé úkoly a hry, v týmech byly promíchány děti s českou a jinou národností), –– učit děti umění naslouchat promluvám druhých (např. při slovních zpětných vazbách po jednotlivých hrách nebo na závěr každého dne), –– učit děti vyjadřovat vlastní pocity při jednotlivých prožitcích (např. v rámci slovní zpětné vazby po aktivitách).

Kompetence sociální a personální: –– vést děti k dodržování stanovených pravidel (např. na začátku tábora se děti dozvěděly pravidla chování nutná k pobytu na příměstském táboře, tato pravidla byla nazvána vzhledem k celotáborové hře jako „silniční pravidla posádek“, dále jsme dodržovali např. „jízdní řád posádek“, což byl časový harmonogram jednotlivých dnů), –– umožnit dětem podílet se na utváření příjemné atmosféry ve skupině (např. pomocí vzájemné spolupráce při vytváření papírových květin tradičních pro Holandsko nebo při výuce tradiční malajské písničky), –– učit děti přijímat a plnit zodpovědně svěřené úkoly (každý den plnily jednotlivé dětské týmy různé úkoly, které se tematicky vztahovaly k multikulturalitě), –– vést děti ke schopnosti požádat o pomoc a podporovat ochotu v případě potřeby poskytnout pomoc (např. při hrách, ve kterých bylo účelně poskytnuto dětem méně pomůcek, než které potřebovaly – děti si musely o potřebné pomůcky říct těm dětem nebo dospělým, kteří je měli k dispozici).

Kompetence občanské: –– vést děti k respektu, ochraně a ocenění našich tradic a kulturního i historického dědictví a tradic i kulturního a historického dědictví jiných národů (každý den děti fiktivně procestovaly konkrétní zem, naučily se něco zajímavého z kultury dané země, poslední den byl zaměřen na Českou republiku),

–– dát dětem příležitost projevit pozitivní postoj k uměleckým dílům, smysl pro kulturu a tvořivost, aktivně se zapojit do kulturního dění a sportovních aktivit (v tomto duchu se nesly jednotlivé táborové hry).

Kompetence pracovní: –– posilovat u dětí schopnost dodržovat vymezená pravidla, zásady bezpečnosti (děti byly před jednotlivými aktivitami seznamovány s pravidly práce a zásadami bezpečnosti), –– učit děti zacházet s prostředky a pomůckami šetrně, –– učit děti pracovat v týmu, vážit si pracovních výsledků vlastních i jiných osob.

Kompetence k trávení volného času: –– umožnit dětem rozvíjet své zájmy, záliby a nadání (např. rukodělné vyrábění, výuka tradičnímu izraelskému tanci, tradiční holandské písni), –– učit děti účelně využívat, organizovat a řídit volný čas, –– rozvíjet a prohlubovat mezi dětmi kamarádství v rámci volnočasových aktivit.

Průběh

vlastní

realizace

vzdělávacího

programu:

Stručný obsah programu: Aktivity příměstského tábora byly zaměřeny na rozvoj dovedností a znalostí spojených s tématem multikulturality: na poznávání vlastní identity a na poznávání zvyků a tradic různých národů, poznávání a odstraňování negativních stereotypů; na vnímání jinakosti nikoli jako bariéry, ale jako výzvy; na zvyšování interkulturní citlivosti; na důležitost poznávání kultury vlastní i jiných zemí. Součástí vzdělávacího programu byly jednak různé hry a aktivity s touto tématikou, jednak také besedy a workshopy s různými lidmi, kteří pochází z cizích zemí či mají zkušenost se životem v cizí zemi. V jednotlivých aktivitách vzdělávacího programu byly použity následující metody: hry (př. seznamovací, týmové, energizery, icebrakery, sebezkušenostní, prožitkové, rolové), interaktivní aktivity, brainstorming, diskuse a besedy, týmová spolupráce, tvůrčí činnost a kreativní dílny, zpětná vazba různou formou (př. slovní, písemná).

Forma realizace vzdělávacího 5denní příměstský tábor Praktická realizace – Hlavní a motivace – cesta kolem světa:

programu:

táborová

hra

Jsme posádkami cestovních aut/lodí. Každý den fiktivně cestujeme po jedné konkrétní zemi. To, ve které zemi se nacházíme, máme za úkol uhádnout během dopoledních aktivit, během nichž prožíváme různá dobrodružství a získáváme indicie k tomu, abychom poznali, ve které zemi jsme. Odpoledne se potkáme se

zástupci země, v níž se nacházíme, a tito zástupci nás něco zajímavého naučí. Za správně a dobře provedené aktivity budeme získávat body po celý průběh tábora. Na konci dne dostaneme za splněné aktivity barevné korálky, které si navlékneme na bodovací šňůrky. V závěrečném dni odpoledne za námi přijdou naši rodiče. Předvedeme jim, co jsme se během pobytu naučili, vyhodnotíme průběh táborové hry a dostaneme zajímavé ceny. V následujících dnech po skončení tábora rodiče a děti ještě obdrží CD s fotografiemi a videonahrávkami z tábora.

Den první – příprava na cestu a „odjezd“ do USA V úvodu prvního dne jsme se všichni přivítali. Dětem jsme na úvod přiblížili celotáborovou hru, vysvětlili jsme si „silniční pravidla“ (zásady přátelského a zodpovědného chování). Děti se pomocí několika seznamovacích her podpořily k vzájemnému kontaktu, naučily se navzájem svá jména a představily se. Potom jsme děti pomocí další krátké hry rozdělili do posádek. Každá posádka měla za úkol si dopoledne vyrobit cestovní pasy. Do cestovních pasů si děti každý den zaznamenávaly, ve které zemi byly, co se naučily a co se jim líbilo. Dále si každá posádka během dopoledne vymyslela svůj název, nakreslila si vlajku, vymyslela posádkový pokřik a založila si palubní deník (do kterého bude zaznamenávat zpětnou vazbu z každého dne). Každé dítě si ještě vybarvilo nebo pokreslilo bílé tričko v barvách své posádky. Posádky pak před ostatními na závěr dopoledního bloku předvedly výsledky své práce. Za odměnu jednotlivé posádky získaly indicie, z nichž se snažily uhodnout, do které země budeme fiktivně cestovat během odpoledních aktivit. Odpolední program vedli lektoři z USA. Jednalo se o mladý manželský pár. Děti se s nimi naučily připravit si typickou americkou sladkou pochutinu, tzv. Rice Krispie Treat, a zahrály si společně několik zajímavých her (např. žvýkačkový nebo džusový závod). Poté následovala beseda, při které lektoři předvedli dětem power-pointovou prezentaci o jednotlivých státech USA a o kulturních zajímavostech. Lektoři hovořili anglicky a čeští vedoucí tlumočili. Některé děti se zapojily do jednoduché anglické konverzace s lektory. Na závěr dne děti ve zpětné vazbě zhodnotily, co se naučily, co se jim líbilo a co nelíbilo. Své dojmy a pocity a také to, co se naučily, si zaznamenaly do cestovních pasů a také provedly zápis do palubních deníků. Každé dítě mělo svůj vlastní cestovní pas, kam si zaznamenávalo své prožitky a to, co se naučilo. Každá posádka (skupina dětí) měla jeden společný palubní deník. Všechny děti v posádce se musely společně domluvit, co zapíší do palubního deníku. Před odchodem domů jsme dětem krátce nastínili, jaká dobrodružství je čekají druhý den. 37


Den druhý – dobrodružství v Malajsii Na úvod druhého dne jsme si nejprve sedli do kruhu, zazpívali společně píseň a přivítali jsme se. Poté jsme děti seznámili s dopoledním programem, který jim měl pomoci poznat, ve které zemi se dnes nacházejí. Děti se s vedoucími vypravily do ZOO, kde hrály různé hry (znalostní kvíz, obratnost na prolézačkách aj.). Každá posádka na konci dopoledne obdržela indicie vztahující se k Malajsii. Jihlavská ZOO chová mimo jiné malajského medvěda – návštěva u jeho výběhu během znalostního kvízu byla součástí indicií.

Tymyján – příměstský tábor

Odpolední program vedla holandská lektorka. Holandsko přiblížila dětem opět v power-pointové prezentaci. Děti se během ní naučily jednoduchou dětskou písničku v holandštině. Lektorka si připravila pantomimické divadlo a hru na způsob českého „nebe, peklo, ráj“, při které se děti učily pozitivně oceňovat sebe sama i ostatní. Závěr dne provázela opět slovní zpětná vazba v kolečku, zápis do cestovních pasů a palubních deníků.

Den pátý – návrat do České republiky

Odpoledne děti strávily s malajskými lektory. Přijela za námi rodina Malajsanů, která žije dlouhodoběji poblíž Brna. Děti se s lektory naučily tradiční písničku v malajštině, Malajsané předvedli dětem stínové divadlo a připravili si pro děti power-pointovou prezentaci o zajímavostech jejich rodné země. Lektoři mluvili anglicky a uměli několik českých slov. Děti se s nimi snažily hovořit anglicky a učily je další česká slova, což děti velice bavilo.

Poslední táborový den děti během dne opět hádaly, kde se nachází. Tentokrát to byla Česká republika. Děti obdržely indicie, díky nimž si mohly uvědomit vlastní kulturní identitu. Dopoledne vyráběly z dekorativního těsta různé výrobky a poté se připravovaly na odpolední závěrečnou „minipárty“ s rodiči. Rodiče jsme o minipárty informovali již v přihlášce na tábor a na začátku tábora od nás rodiče obdrželi speciální pozvánku na tuto závěrečnou akci.

Na závěr dne jsme opět v kolečku zhodnotili, co jsme prožili, co jsme se naučili, co se nám líbilo, co nelíbilo. Děti provedly zápis do cestovních pasů a palubních deníků.

Odpoledne jsme dětem předali ceny za účast v celotáborové hře a zpětnou vazbou jsme s dětmi prošli celý tábor. Poté jsme přivítali rodiče. Děti rodičům předvedly, co během pobytu prožily a co se naučily. Každá posádka měla za úkol si připravit krátký program ke konkrétnímu dni. Některé aktivity (písně, tanec) předváděly všechny děti dohromady. Během minipárty se rodiče dozvěděli také o dalších aktivitách pořádaných naší organizací. Minipárty se zúčastnili jak čeští rodiče, tak rodiče-cizinci.

Den třetí – workshopy v Izraeli Po úvodním přivítání, které probíhalo každý den podobně, dostala každá posádka za úkol upéct nekvašený chléb – jeden z tradičních pokrmů Izraele. Jednotlivé posádky přitom měly za úkol zjistit recept, a to mimo prostor, ve kterém probíhal náš tábor. Velká část posádek zašla do knihovny, kde se děti doptávaly zaměstnanců a využily internetových služeb knihovny. Poté každá posádka obdržela malý obnos peněz, za který dokoupila ingredience, které nebyly v naší kuchyni, a připravila vlastní těsto na nekvašený chléb. Děti obdržely za dopolední aktivity indicie, které jim pomohly zjistit, ve které zemi se dnes nacházejí. Odpoledne vedli čeští lektoři, kteří osobně navštívili Izrael a dlouhodoběji se zajímají o tamní život. Lektoři si pro děti připravili pět workshopů, na kterých se děti po posádkách střídaly (pečení nekvašeného chleba, „ochutnávka“ izraelské přírody, výuka tradičního izraelského tance, výroba izraelských náramků, podivuhodné události v historii židovského národa). Na závěr dne děti v kolečku mluvily o svých dojmech, pocitech a zážitcích z celého dne a udělaly si zápis do palubních deníků a svých pasů. Na závěr jsme se opět rozloučili společnou písní a krátkou motivací na další den.

Den čtvrtý – Holandsko, země nejen tulipánů Během dopoledne měly děti opět poznat, ve které zemi se dnes nacházíme. K tomu jim kromě indicií pomáhala i aktivita, při které se učily vyrábět květiny z papíru. V druhé části dopoledne posádky dětí vyrazily ven do blízkého parku. 38

3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace Způsob evaluace – děti: Na začátku tábora jsme jednotlivé děti požádali, aby si sedly k tomu dítěti, které znají. Děti cizinců si sesedly k sobě, české děti vytvořily několik skupinek. Některé děti seděly osamoceně. Během tábora jsme chtěli docílit toho, aby na konci tábora seděly všechny děti pohromadě, a zvláště, aby se české děti promíchaly s dětmi cizinců. To se nám podařilo.

je, aby si i po čase opět připomněly pohledem do cestovního pasu, co prožily a nenucenou formou si uvědomily pozitivní prožitky z kontaktu s lidmi z cizí kultury.)

Způsob evaluace – pedagogická: Vedoucí tábora se každý den po zakončení aktivit a odchodu dětí domů scházeli a na těchto setkáních slovně hodnotili průběh dne. Součástí bylo zhodnocení aktivit a také zhodnocení procesu navazování pozitivních vztahů mezi dětmi tábora.

Pozitiva: Děti cizinců a děti české se seznámily mezi sebou. Děti se seznámily s cizími lektory, naučily se každý den něco zajímavého z cizí kultury. Zpětná vazba od dětí byla vesměs pozitivní. Pozitivně hodnotili průběh tábora také rodiče.

Negativa: Rádi bychom přispěli k výchově k pozitivním postojům dětí vůči dětem-cizincům nebo dětem jiné národnosti, k otevřenosti dětí navzájem, k toleranci. To je však dlouhodobý proces, kterého nelze dobře docílit jen pomocí několikadenního příměstského tábora. Bylo by potřeba navázat dalšími výchovně-vzdělávacími aktivitami na úrovni formálního, neformálního i informálního vzdělávání. Proto jsme dětem z příměstského tábora nabídli docházku do našeho oddílu Royal Rangers. Scházíme se pravidelně každý týden. Některé české děti této příležitosti využily.

4. Vyjádření supervizora Jedná se o vzdělávací program ve formátu příměstského tábora, který velmi dobře využil všech příležitostí s tím spojených k naplnění cíle. Praktická a inspirativní ukázka, jak lze během pěti dnů děti pestře a za pomocí hry motivovat k zájmu o jiné kultury a k překonání různých bariér a pomoci jim navázat osobní vztahy i s dětmi z jiných kultur a prostředí, s nimiž se na začátku vzdělávacího programu děti vůbec neznaly. Velmi inspirativní je v tomto směru promyšlení a implementace pravidel, která jsou v rámci „táborové hry“ dobře přijata a výrazně podporují dosažení cílů programu.

Některé táborové aktivity byly navrženy tak, aby pozitivně podpořily děti cizinců – např. v pečení nekvašených chlebů měly děti cizinců osobní zkušenosti z jejich rodin, a proto byly nepostradatelnými členy posádek. Každý den při příchodu a navečer jsme si s dětmi sedli do kruhu na podlahu a každé dítě dostalo příležitost promluvit o svých dojmech, zážitcích a pocitech z táborových aktivit. Na závěr každého dne si každé dítě samo za sebe učinilo zápis do svého cestovního pasu (název země, co se naučilo, co se mu líbilo) a společně pak s ostatními členy své posádky se podílelo na zápise do palubního deníku. (Cestovní pasy si děti ponechaly – účelem 39

ZA KULTURAMI VŠECH SVĚTADÍLŮ

Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat –– poskytnout dalším organizacím nápady a inspiraci, nabídnout efektivní postup, kompetence k naplňování volného času.

Východiska PDP –– společné zájmové vzdělávání, –– všichni mají možnost se vzdělávat stejně, –– tento typ vzdělávacího programu byl pro nás úplně nový.

Autorka Helena Medková


Organizace, ve které proběhla pilotáž 4. základní škola, Cheb

Klíčová slova multikulturalita, tolerance, respekt, překonávání předsudků

5-15

20

IN

DOOR

OUT DOOR

Dospělí

Děti


1. Stručná anotace příkladu dobré praxe Příklad dobré praxe „Za kulturami všech světadílů“ (podnázev: „Cesta kolem světa – Všichni jsme děti jedné Země“) představuje vzdělávací program, v rámci kterého se děti interaktivní formou seznámily s životem a tradicemi různých světových kultur, rozšířily si zeměpisné i kulturní povědomí. Zážitkovou formou si vyrobily předměty symbolizující jiné kultury (např. bumerangy, indiánské čelenky, „eskymáčky“, měly možnost vyrábět sushi, vařit jasmínovou rýži, péct chodské koláče, vyráběly mapu ČR, africké masky a africké korálky, šily panenky pro Unicef). Během naší „cesty kolem světa“ jsme přivítali u nás ve školní družině hosty: pana Romana Frajta, který nás seznámil s netradičními nástroji z celého světa, taneční skupinu Malika Lajla Trajb, která nám přiblížila orientální a africké styly tance, Indiány z Peru, kteří nás naučili jednoduchý indiánský taneček, a měli jsme příležitost navštívit depozitář Muzea Cheb a seznámit se s historií našeho města Chebu. Finálním výstupem byla mapa světadílů, z nichž každý je ozdoben fotografiemi dětí. S představením této mapy spolužákům, rodičům a dalším hostům bylo spojeno hudebně divadelní pásmo zaměřené také na jednotlivé kultury a jejich tradice – „Jak šel český Honza do světa“. Toto závěrečné divadelní a taneční pásmo děti předvedly na akci města Cheb „Barevný svět“ a také na další školní akci, která byla určena pro děti naší školy 4. ZŠ Cheb. Dalším výstupem našeho programu byla panenka Bělinka, kterou děti vyrobily. Při její výrobě se děti seznámily s charitativní organizací Unicef, které byla panenka věnována. Tato organizace pak panenku prodala a za výtěžek pořídila očkovací vakcínu pro dítě žijící v Africe.


Obecně: –– Docílit, aby si děti zapamatovaly získané nové poznatky a zkušenosti a byly je schopné dále uplatnit.

Kompetence k učení –– Docílit, aby děti samostatně vyhledávaly a třídily informace přiměřeně k jejich věku.

Občanské kompetence –– Umožnit dětem získat informace o správném a zodpovědném chování občana v krizových situacích, v situacích ohrožujících život a zdraví člověka.

Kompetence komunikativní –– Cílem bylo naučit děti formulovat své myšlenky a názory a naučit děti nebát se projevit své pocity a myšlenky, 42

Za kulturami všech světadílů

–– děti měly možnost mezi sebou komunikovat a společně plánovat průběh našich činností,

Omalovánka původního kontinentu Pangea Složili jsme puzzle- Pangea

ovšem byla návštěva pana Karla Frajta, který dětem zahrál na australský nástroj didgeridoo.

–– děti měly příležitost využít svůj úsudek, získané vědomosti a dovednosti,

V listopadu jsme se seznámili s tradičními tanci jednotlivých zemí a kontinentů (Polsko – polka, Amerika – country tance, arabské země – břišní tance). Protože naší školu navštěvují i děti z Vietnamu, zastavili jsme se s naší cestou kolem světa i ve Vietnamu a pozvali si vietnamskou holčičku, která nám přečetla vietnamsky pohádku, a děti se jí ptaly na vše, co je zajímalo. Věnovali jsme se i otázce, proč u nás Vietnamci žijí a proč opouštějí rodnou zem. Náš host, Vietnamka Jana, se nám snažila popsat finanční a sociální situaci její rodiny a dalších příbuzných ve Vietnamu a vysvětlila nám, že ona s rodiči žije v ČR, neboť zde má větší šanci na vzdělání a rodiče zde mají lepší práci. Uvařili jsme si i jasmínovou vietnamskou rýži a jedli ji hůlkami. Vyrobili jsme si vietnamské klobouky Nón–lá. Tato praktická část, jak tanec, tak i vaření rýže, děti velice zaujala.

Z Austrálie jsme odcestovali do Afriky a děti si vyrobily krásné typické africké masky. Vysvětlili jsme si, proč Afričané tyto masky vyrábí a k jakým příležitostem je používají. Vyprávěli jsme si o afrických obřadech a karnevalech. Děti při zdobení masky využily svou fantazii a experimentovaly při výběru barev. Mohly používat jen klacík a svoje prsty.

–– problémy, které nastaly v průběhu programu, mohly děti řešit společně, ale každý jednotlivec dostal prostor, aby si svůj názor vysvětlil a obhájil.

Kompetence sociální a personální –– Docílit, aby děti dodržovaly stanovená pravidla, –– docílit, aby při činnostech vládla dobrá nálada, –– naučit děti přijímat a plnit úměrně svému věku zadané úkoly, –– docílit, aby děti pracovaly společně a při práci se domlouvaly na společném postupu a občas se podřídily názoru druhého.

Kompetence pracovní –– Naučit děti pracovat podle pokynů a postupů, –– učit děti postarat se o svoje pracovní prostředí a pracovní místo.

Kompetence k trávení volného času –– Docílit, aby si děti uvědomily, jak se dá zajímavě trávit volný čas, –– docílit, aby se u dětí rozvíjely zájmy, záliby a nadání.

Popis vlastní realizace příkladu dobré praxe: Poslední týden v září jsme měli seznamovací hodinu, kde se děti seznámily s tím, co je náplní multikulturního kroužku. Položila jsem dětem otázku: „Kdo je to cizinec?“, a dále následovalo povídání o tom, jaké znají světadíly a lidské rasy na naší planetě. Děti mi vyprávěly, v jaké zemi byly s rodiči na dovolené, a společně jsme si jednotlivé země ukazovali na globusu. Zjistila jsem, že děti ve svém věku nemají až tak velké znalosti, ale velice mě potěšil jejich velký zájem o zajímavosti z oblasti multikultury. Seznámila jsem děti s názvem kroužku „Cesta kolem světa – Všichni jsme děti jedné Země“ a dostaly za úkol do našeho příštího setkání zjistit, co si myslí, že tento název znamená. V říjnu jsme si vysvětlili náš název kroužku „Cesta kolem světa – Všichni jsme děti jedné Země“. Hovořili jsme o tom, že kdysi na naší planetě byl pouze jeden kontinent – Pangea. Cestu kolem světa jsme odstartovali u nás doma v České republice. Velkou zábavou a experimentováním pro děti bylo pečení chodských koláčů. Při návštěvě Muzea Cheb jsme se seznámili s historií Chebu a chebských krojů a zastavili jsme se i na Moravě a hledali společné znaky moravských krojů a našich chebských krojů. Všimli jsme si také, že chebské kroje jsou velmi podobné německým krojům a mají spoustu společných znaků. Toto zjištění nás zavedlo k tématu: sousedé ČR. V návaznosti na naše kroje jsme přešli na kroje ve světě a vyrobili koláž.

V prosinci jsme se s dětmi soustředili na naše vánoční tradice. Za doprovodu klavíru jsme si zazpívali klasické české koledy a při poslechu koled jsme vyrobili vánoční ozdoby na stromeček, které si děti vzaly domů. V následujících dvou týdnech jsme pracovali na naší mapě světa. Nejprve jsme si na polystyren nakreslili světadíly a nalepili jsme je na základní desku. Aby se nám světadíly nepletly, vybarvili jsme vodovými barvami každý jinou barvou. Začali jsme vyplňovat jednotlivé oceány a moře krepovým papírem, který jsme natrhali na malinkaté kousíčky a nalepili je na základní desku. Tyto nalepené kousíčky krepového papíru tvoří strukturu vlnek a vln. Protože tuto práci nemohou vykonávat všichni najednou, děti se musely u mapy střídat. S ostatními dětmi jsme poslouchali vánoční koledy z jiných zemí. V lednu jsme „odcestovali“ do Grónska. S domorodými obyvateli, Eskymáky – Inuity, jsme se seznámili nejprve v písni Grónská písnička. Dále si děti vyrobily své „Eskymáky“, přičemž použily tradiční materiál pro Eskymáky – tj. zvířecí kůži. Těšili jsme se, jak si na sněhu užijeme aktivity spojené s Eskymáky, ale počasí nám nepřálo a činnosti jako „hra na psí spřežení a stavění iglů ve sněhu“ jsme tak bohužel nesplnili. Namísto toho jsme zařadili do programu výrobu Sushi, a tak se ocitli v Japonsku. Japonská tématika děti také velice zaujala a na sushi i velká zpětná vazba od rodičů. V dalších aktivitách jsme se přesunuli do Austrálie, kde jsme se seznámili s tradicemi domorodců – Aboridžinců a vyrobili jsme si tradiční nástroj k lovu – bumerang. V únoru jsme pokračovali v nácviku hodu bumerangem. Pro zpestření jsme si zahráli soutěže v hodu bumerangem a snažili jsme si „ulovit“ i nějaké zvíře (převlečené děti v maskách zvířat). Největším zážitkem

V březnu jsme se soustředili na charitativní význam organizace Unicef a Evropské unie. Dětem jsem vysvětlila podstatu programu „Adoptuj panenku a zachráníš život“. Podívali jsme se společně na webové stránky Unicefu a na nabídku panenek k adopci. To děti velice motivovalo a měly chuť se tohoto programu také zúčastnit. Nejprve si každé dítě vyrobilo panenku z papíru libovolné národnosti nebo rasy a umístnilo ji na naší mapu světa. Každé dítě vyslovilo přání či radu, jak by se dalo pomoci lidem, kteří to potřebují. Tato činnost děti velmi zasáhla u srdíčka a uvědomily si, jak se mají v naší zemi dobře. Výroba látkové panenky pro Unicef byla pro děti složitější, ale s mojí pomocí jsme panenku ušili a pojmenovali jsme ji Bělinka. Panenku pošleme do Unicefu, ale až poté, co ji ukážeme rodičům, ostatním dětem ze 4. ZŠ a široké veřejnosti (27. 6. 2012 ), kam jsme byli pozváni jako hosté s naším vystoupením „Cesta kolem světa – Jak šel český Honza do světa“. Další pro děti zajímavou akcí bylo setkání s Romanem Frajtem, který je učitel hry na netradiční hudební nástroje. Děti si mohly hudební nástroje osahat a zahrát si na ně. U další činnosti jsme se také věnovali charitě a zastavili jsme se s naší cestou kolem světa v Africe, kde jsme si vyrobili africké korálky a doplnili jsme si je pravými africkými korálky. V dubnu jsme s dětmi vyráběli papírové panenky. Každé dítě si vybralo zemi, kterou bude jeho panenka zastupovat. Podle dané země panenku vybarvily (tím se seznámily s barevnými a vzhledovými odlišnostmi jednotlivých národností) a oblékly jí (tím se seznámily s kulturními odlišnostmi jednotlivých národností). Děti musely umístit svou panenku na naši již hotovou mapu světa. Přitom musely ostatním vysvětlit, proč si vybraly právě tuto zemi a co se jim na této zemi líbí. Dětem bylo vysvětleno, že ne všichni lidé jsou na tom stejně dobře jako lidé v České republice, a proto Evropská unie těmto lidem pomáhá. Z předchozích měsíců již děti měly v rámci programu zkušenost s organizací UNICEF, a proto pro ně nebylo těžké pochopit význam pomoci těmto zemím Evropskou unií. A pak jsme odcestovali s naší cestou kolem světa do Ameriky. Měli jsme to štěstí, že jsme se mohli setkat se skutečnými indiány ze státu Peru. Pro děti to byl velký emotivní zážitek. Nejen že jsme si s indiány povídali, ale my jsme je i cítili. Jejich oblečení, které je z pravé kůže, mělo velice specifickou vůni. Děti si 43


poprvé v životě povídaly, zazpívaly si a zatancovaly s indiány. Indiáni v atlase světa dětem ukázali svoji rodnou zem – Peru. Každé dítě dostalo odindiánů krásný malý kamínek z Peru pro štěstí. Děti si mohly osahat a improvizovaně zahrát na tradiční indiánské nástroje. Toto setkání bylo motivující pro výrobu indiánských čelenek a vaření na ohništi. Na květen nám zbyl už jen jeden kontinent – Antarktida. Na tomto kontinentu se setkávají vědci různých národnosti a musí se společně všichni domluvit. A to – „společně se domluvit“ – je i cílem dětí při stavění iglú z kostek cukru. Každé dítě představuje vědce z jiné země a všichni musí najít společnou řeč. Pokud se děti mezi sebou nedomluví, iglú nikdy nepostaví. Koncem května jsme náš program „Cesta kolem světa“ představili široké veřejnosti na Bambiriádě 2012. Zde mohli návštěvníci plnit naše úkoly, které se týkaly multikultury. Po celou dobu nám pomáhaly děti z časopisu Šmejdík, který vzniká také na 4. ZŠ. V červnu jsme dětem vysvětlili význam Mezinárodního dne dětí – dětská práva. U příležitosti tohoto svátku děti dostaly jako dárek vystoupení taneční skupiny Malika Laila Trajb, která nám předvedla orientální a africké taneční styly. Děti si také mohly tance vyzkoušet, což řadě z nich přineslo nový emotivní zážitek. Finálním ukončením naší Cesty kolem světa bylo divadelně-hudební pásmo „Jak šel český Honza do světa“. Byli jsme pozváni na multikulturní akci Barevný svět a na společenskou akci naší 4. ZŠ a na obou akcích jsme předvedli naše pásmo, představili naši mapu světa s fotografiemi z celého vzdělávacího programu a seznámili veřejnost s naší vlastnoručně vyrobenou panenkou Bělinkou a s jejím významem (UNICEF). Divadelní vystoupení „Jak šel český Honza do světa“ navštívil velký počet diváků a mělo opravdu velký úspěch.

3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace Realizovaný vzdělávací program se mi jeví jako vydařený. Myslím si, že byl pro děti velmi poučný a přitom srozumitelný a díky tomu i splnil své cíle. Snažila jsem se, aby děti pracovaly samostatně, ale když bylo potřeba, vyžadovala jsem jejich spolupráci a respektování jiného názoru na dané téma. Tím se posílila soudržnost skupiny a tolerance jiného názoru ve skupině. S časovým rozložením programu jsem neměla problém, ale protože děti chtěly, vždy jsme setkání malinko časově natáhli, protože jsme vždy pronikali hlouběji do tématu. Bohužel jsme museli v zimě vypustit některé aktivity (např. stavění iglú ze sněhu, hra na psí spřežení), protože nám nepřálo počasí. Děti mezi sebou výborně komunikovaly a byly otevřené i k našim hostům. 44


Samotný průběh programu byl pro mě a pro děti velice zábavný a zajímavý, což se dobře poznalo např. na tom, že děti se nezúčastnily programu pouze pokud byly nemocné. Vždy vládla dobrá nálada a legrace.

5. Přílohy

Snažila jsem se dát dětem dostatečný prostor k seberealizaci, experimentování a k projevení jejich fantazie a citů. City se projevily hlavně při charitativní tématice. Zde se také projevila tolerance a empatie k jiným národům. Součástí reflexe bylo povídání si s dětmi o divadelním vystoupení „Jak šel český Honza do světa“. Už po prvním vystoupení se mě děti ptaly, kdy budou zase vystupovat. Zpětnou vazbou je pro mne také nadšení rodičů, kolegyň a diváků, kteří naše vystoupení zhlédli. Nejvíce obdivovali námi ušité kostýmy, námi vyrobené hudební nástroje a jiné rekvizity. Při výrobě kostýmů a rekvizit děti využily znalostí z předchozích setkání a samy byly překvapeny, jaký mají kulturní přehled o jiných národech. Většina rekvizit a zejména kostýmů byla vyrobena námi a malá část koupena jako hotový výrobek. Velký zájem byl o naši mapu světa a o fotografie z celého vzdělávacího programu, umístněné na ní jako koláž. U srdíčka mě zasáhl velký zájem o naši ušitou panenku Bělinku. Oslovily mě i jiné děti z naší školy, které projevily také zájem o ušití panenky pro Unicef. Z pedagogického hlediska považuji celý program za velmi přínosný nejen pro děti, ale i pro mě samotnou a beru program jako výzvu. Chtěla bych v multikulturní tématice pokračovat i v příštím roce, protože svět je velký a „stále je kam cestovat“.

Omalovánka původního kontinentu Pangea

Složili jsme puzzle- Pangea

Už víme, jaké máme sousedy

Tvoříme - kroje v ČR a ve světě

Poznáme Chebské kroje

Naše koláž - Chebské kroje

4. Vyjádření supervizora Tento vzdělávací program je nesmírně poctivý a pestrý. Zároveň je inovativní v tom, že ukazuje, jak lze z jednoduchosti a ve skromných podmínkách vytvořit kreativní a inspirativní aktivity a i složitou tématiku zpřístupnit zcela přirozeně dětem. Navíc zde konstatuji nesmírný posun mezi začátkem realizace programu a jeho výsledkem – konkrétně pochopení podstaty problematiky a skvělou praktickou realizaci. Velmi si cením osobního nasazení a kreativity realizátorky. V rámci vzdělávacího programu si realizátoři připravili řadu podrobných metodických listů pro různé techniky a aktivity s dětmi, které budou moci nadále efektivně využívat. 45



Naše koláž - Kroje z celého světa

Čteni vietnamské pohádky a výroba klobouku Nón - lá

Pečeme chodské koláče

Těšíme se na Vánoce. Vánoční ozdoby – zvyky a tradice Vánoc v ČR a ve světě

Seznamujeme se s tanečními styly jiných kultur Poznáme chebské kroje

46

Naše koláž - Chebské kroje

47



Japonská kultura a výroba sushi - experimentujeme

Vyrábíme naši mapu světa Australská kultura – vyrábíme bumerangy

Vyrábíme Eskymáky – Inuity Hrajeme si na tradiční lovení zvěře pomocí bumerangu

48

49



Zkoušíme si zahrát na tradiční australský hudební nástroj Didgeridoo

Vyrábíme panenku pro charitativní organizaci UNICEF – pomáháme lidem v nouzi

Vyrábíme africké masky, které používají afričtí domorodci při obřadech

Seznamujeme se s netradičními hudebními nástroji z celého světa - improvizujeme

Zdobíme se africkými korálky

50

Vyrábíme etnické papírové panenky

Hledáme panenkám domov na naší mapě světa

51



Zpíváme a tančíme s Indiány

Vyrábíme si indiánské čelenky

Představili jsme veřejnosti náš multikulturní program „Cesta kolem světa“ na Bambiriádě 2012

Pozorně dohlížíme na děti ještě před zapálením ohně a po tanci si děti z bezpečnostních důvodů sundají čelenky, mohlo by jim na nich chytit peří. Připravujeme typický indiánský pokrm Succotash

Malí vědci – děti – z různých zemí se snaží společně postavit iglú

52

Experimentujeme s hudebními styly

Naše panenka Bělinka

Naše mapa světa

Finální vystoupení „Jak šel český Honza do světa“

53

KOLIK KULTUR ZNÁŠ, TOLIKRÁT JSI ČLOVĚKEM Cíle příkladu dobré praxe související s kompetencemi průřezových témat –– prostřednictvím multikulturní výchovy účastníky blíže seznámit s kulturami menšin žijících v ČR a s jejich jedinečností; rozvíjet interkulturní porozumění, komunikaci, toleranci k odlišnostem; pomoct při překonávání předsudků,

Autorka Marie Bartůšková


Organizace, ve které proběhla pilotáž

–– nabídnout zážitkovou pedagogiku, seznámit děti s otevřeným klubem, kde mohou trávit svůj volný čas, společně vylepšit prostředí klubu,

DDM Větrník Liberec – V klub

–– v rámci psychosociálních her umožnit hlubší sebepoznání, navodit lepší spolupráci a atmosféru ve třídě, bližší poznání a stmelení kolektivu, pozorování psychodynamiky kolektivu a umožnění jejího volného a bezpečného proudění za možnosti vhodného pedagogického zasahování.

multikulturní výchova, kultura, národnost, identita, tolerance, národnostní menšiny, diskriminace, předsudky, soužití, snášenlivost, sebepoznání, vzájemné poznávání, postoje, hodnoty

Klíčová slova

Východiska PDP Účastníky vzdělávacího programu byly děti z 5. třídy ZŠ Liberec Lesní – 26 dětí a třídní učitelka. Program probíhal v prostorách volnočasového V-klubu za přítomnosti vedoucí realizátorky programu Marie Bartůškové, realizátorky Jany Mitrové a pomocných realizátorů Miloše Čermáka a Martina Veselého. 5-15

26

IN

DOOR

OUT DOOR

Dospělí

Děti


1. Stručná anotace příkladu dobré praxe Vzdělávací program Kolik kultur znáš, tolikrát jsi člověkem probíhal formou zážitkové pedagogiky (psychosociální a didaktické hry), přednášek, diskuzí, brainstormingu, workshopů atd. Během uceleného kurzu setkání jsme se dětem snažili předat nejen nové vědomosti, znalosti a dovednosti, ale zároveň rozvíjet jejich osobnost, učit je toleranci, snášenlivosti, podnítit jejich zájem o „neznámé“ a odstranit strach z něj, překonat předsudky k odlišnostem atd. Děti se formou rozličných her naučily lépe spolu vycházet, dozvěděly se více o svých kamarádech, ale i samy o sobě. Měly možnost se setkat a diskutovat s odborníky na romskou a vietnamskou kulturu, kteří z této kultury zároveň pocházeli. Na základě působení těchto osobností, pedagogů, potažmo realizátorů programu, posléze děti změnily i vlastní postoje k těmto menšinám v ČR. Důležitá byla rovněž práce s pojmem „identita“, který je pro náš život velmi určující, aniž bychom si to běžně uvědomovali. Uvolnění probíhalo nejen během her, ale i při tvořivé práci. Děti si odnesly krásné výrobky z velikonočního workshopu a zanechaly po sobě v klubu stopu ve formě dekorativní výmalby stěn. Výmalba klubu je faktickým výstupem programu a byla i symbolickým zakončením našeho setkávání, které jsme zpříjemnili společným obědem. Další zajímavé výstupy z programu vznikly např. analýzou dotazníků.


Kompetence k učení V rámci programu děti získaly tyto kompetence k učení: naučily se získat informace k danému tématu, dále je třídit, uvažovat nad nimi a porovnávat je s vlastními zkušenostmi. Na základě přístupu lektorů programu a přizvaných odborníků získaly motivaci k dalšímu vzdělávání v oblasti tématu a poznávání pro ně dosud cizích kultur lidí, s nimiž sdílí svoji zem. Získané poznatky tak pomůžou dětem v soužití v širší sociální skupině.

Kompetence k řešení problému Na základě modelových situací v rámci programu a cíleně zaměřených úkolů se děti naučily pracovat s problémy, které mohou způsobit kulturní odlišnosti jednotlivců i skupin. Zaměřili jsme se především na přemýšlení o vzniku a příčinách těchto problémů. Na bázi bližšího poznání ostatních pochopit jejich jednání a nacházet nejlepší způsoby řešení problémů. Děti se rovněž naučily konkrétní problémy analyzovat, hledat různé způsoby řešení, z nichž vybíraly ta nejvhodnější (např. hra „ostrov“ – viz 3. setkání). Nad 56

Kolik kultur znáš, tolikrát jsi člověkem

řešením problémů děti pracovaly jak skupinově, tak samostatně. Po zvolení vhodného řešení se učily svá stanoviska prezentovat, obhajovat a učit se přijmout za ně zodpovědnost.

Kompetence komunikativní Děti se v rámci programu učily spolu navzájem komunikovat – vyjadřovat co nejjasněji své myšlenky, nebát se vyjádřit svůj názor, k čemuž dostaly patřičný prostor. Děti se naučily mezi sebou diskutovat v bezpečném prostředí a používat ke komunikaci takové prostředky, aby byla komunikace příjemná, neohrožující, bez slovních útoků, komunikačních chyb apod. Dále měly děti možnost besedovat s odborníky. Děti se během programu dozvěděly, jak se komunikuje v různých kulturách – nejen, co se slovního vyjadřování týče, ale i co znamenají různá gesta, projevy, symboly apod. Program tak přispěl k pochopení hlubšího mezilidského porozumění. Zároveň se děti během programu naučily reflektovat jednotlivá setkání jak ústně, tak písemnou formou v dotaznících.

Kompetence sociální a personální Během programu děti značně vylepšily spolupráci v rámci celé třídy i v menších skupinkách a dvojicích. Lépe přijímají romskou spolužačku. Zároveň některé děti začaly navštěvovat V-klub ve svém volném čase i mimo program, čímž dochází rovněž k interakcím s klienty V-klubu, kteří jsou z větší část z jiného kulturního prostředí než děti ze ZŠ Lesní. Děti projevily značnou schopnost spolupracovat jak na kognitivních úkolech, tak v manuální práci, což vyvrcholilo společnou výmalbou klubu, kdy některé děti sice malovaly své obrázky individuálně, ale většina na malbách spontánně spolupracovala. Během celého programu jsme do programu zapojovali hry zaměřené na navození příjemné atmosféry v kolektivu, ale i na hlubší vzájemné poznávání, které zákonitě zlepšuje vztahy ve skupině. Použili jsme i hry a techniky zaměřené na sebepoznání, sebeuvědomění a navození pocitu spokojenosti sám se sebou a sebeúcty. Děti si rovněž ze zdárně zakončeného programu odnesly pocit úspěchu a chuti dále se do podobných programů zapojovat.

Kompetence občanské Na základě pozorování a dotazníkového doptávání jsme zjistili, že děti díky programu výrazně změnily své smýšlení o národnostních a kulturních menšinách v ČR a postoj k nim, což je v době, kdy se lidé spíše radikalizují, velmi příjemné zjištění. Děti se učily toleranci, vzájemnému pochopení a respektu ostatních. Zároveň však byly v programu vedeny k pochopení vlastní identity, kořenů a kulturní přináležitosti – vážit si společného kulturního dědictví v rámci své země, ale i v rámci „světoobčanství“.

Kompetence pracovní Součástí programu byl i velikonoční workshop, kdy děti z různých materiálů vyráběly velikonoční věnce a okrasné košíčky a vyvrcholením programu byla již zmíněná dekorativní výmalba několika zdí ve V-klubu. Děti se tudíž naučily bezpečně a účelně pracovat s nabízeným materiálem a nástroji. Dodržovaly pravidla bezpečnosti práce, používaly ochranné pomůcky. Snažili jsme se děti vést k tomu, aby s materiálem neplýtvaly a naučily se ekologicky zpracovat pracovní odpad. Děti se tak nejen naučily nové dovednosti (např. práce s malířskými potřebami), ale překonaly i strach z nového – odvážně se vrhly do činností, s nimiž ještě dosud neměly dostatečné zkušenosti.

Kompetence k naplnění volného času Jelikož jsme zařízení, jehož hlavním cílem je nabízet širokou škálu možností smysluplného využití volného času dětí a mládeže, připojuji i kompetence k naplnění volného času, které nebývají součástí běžného přehledu klíčových kompetencí. V rámci našeho programu děti zjistily, že se nemusí bát trávit svůj volný čas s dětmi pocházejícími z odlišného kulturního prostředí. Částečně překonaly nejen obavy, ale i vžité předsudky a stereotypy. Některé z nich začaly navštěvovat V-klub, jehož běžná klientela je v drtivé většině tvořena romskými dětmi.

1. Setkání: multikulturalita a česká republika Obsah: Seznámení s programem, časové a tematické rozvržení. Zahájení programu činnostmi zaměřenými na sebepoznání. Přednáška s diskuzí k tématu kultura, multikulturalita, národnostní menšiny v ČR, moje kořeny, identita a s tématem spojené úkoly. Hry orientované na hlubší seznámení v rámci vzdělávací skupiny. Zadání domácí přípravy – můj rodokmen. Cíle: Seznámit děti s tím, co je v programu čeká. Navodit příjemnou atmosféru a pocit bezpečí. V rámci her prohloubit sebepoznání i vzájemné poznání v rámci skupiny. Seznámit děti s multikulturní problematikou, naučit je novým znalostem. Osvojení schopnosti diskutovat. Prostor ke svobodnému vyjadřování názorů v bezpečném prostředí. Práce s pojmem identita – hledání kořenů, vědomí vlastní přináležitosti i jedinečnosti. Metody: –– hry: icebreakery, sebepoznávací, stmelovací, simulační –– brainstorming –– přednáška –– diskuze –– úkoly –– vizuální prostředky –– pozorování –– dotazník

Formy: –– mimoškolní edukace –– prezenční edukace –– osvětová činnost –– skupinová edukace –– individuální edukace –– prožitkové vzdělávání –– formování postojů –– edukace příkladem Příklady metod:

Hra „na barvy“ –– kombinace hry motivační, seznamovací, poznávací, formovací a icebreakeru –– uspořádání prostoru: židle v kruhu –– čas: 10 až 20 minut dle počtu hráčů –– průběh hry: První hráč se představí a doplní barvu, kterou má rád (když je mnoho hráčů, mohou se barvy i opakovat). Postupuje další po kruhu, který zopakuje, co řekl ten před ním, a přidá své jméno a barvu. Takto to pokračuje až k poslednímu, který to má nejtěžší, jelikož si musí pamatovat jména a barvy všech předchozích. Když jsou všichni představeni, naváže se další hrou. Židle zůstávají v kruhu, ale jedna se odstraní. Jeden hráč si stoupne do kruhu a řekne: „Místa si vymění (např.) červená a modrá!“ V tu chvíli se hráči těchto barev musí zvednout ze židle a rychle si vyměnit místa. Hráč uprostřed se snaží situace využít a obsadit jednu z uvolněných židlí. Hra tak pokračuje, hráči se uprostřed střídají. Lze využít i výroku: „Malířská paleta!“ V tu chvíli si musí místa vyměnit zcela všichni. –– reflexe a navázání: Po ukončení hry si povídáme o tom, jak se kdo cítil, účastníci připojují své postřehy. Navážeme na hru povídáním si o významu barev – přeneseme na téma multikultura, identita.

Brainstorming – kytka – identita –– pomůcky: flipchart, fixy –– průběh: Na flipchart si připravíme velký obrázek květiny – obrys středu a okvětních lístků. Do středu vepíšeme pojem „identita“. Na základě brainstormingu začneme do okvětních lístků vepisovat, co děti k pojmu identita napadá. –– navázání: následné shrnutí aktivity, diskuze k tématu 57


Rodokmen –– pomůcka: předtištěný strom – rodokmen –– zadání úkolu: Každé dítě má za úkol přinést domů předtištěný formulář a sednout si s rodiči, případně i prarodiči a dalšími příbuznými společně nad tímto úkolem a rodokmen vyplnit. Pakliže chce někdo zvolit tvořivější variantu a zvolit si vlastní zobrazení rodokmenu, fantazii se meze nekladou.

–– vyhodnocení, navázání: Na příštím setkání každý pohovoří o rodokmenu. Co se podařilo společnými silami zjistit. Do jaké doby až sahá rodokmen, kolik příbuzných si rodina pamatuje, jakých národností a kultur byli předci dítěte. Navazuje pak na to tím, že většina z nás má ve svém rodokmenu příslušníky více národností a kultur. Dále si tedy povídáme o soužití, toleranci, kulturních a historických zajímavostech. Propojíme s pojmem identita, poukážeme na to, jak je důležité mít kořeny a každý z nás je i díky nim jedinečný a zajímavý.


–– čas: do 10 min

–– poznávací, sebepoznávací, zpětnovazebná

–– průběh: Vyprávíme dětem příběh o tom, že se všichni plaví na lodi ledovým oceánem plným ker. Najednou loď narazí do obrovské kry a začne se potápět. Úkolem skupiny je, aby se úplně všichni zachránili tím, že se naskládají právě na onu kru. V tu chvíli ukážeme na připravené prostěradlo, složené tak, aby se na něj děti v pohodě vešly – to je symbolem pro kru a všichni se na něj snaží vejít (k tomu, aby nikdo nevyčníval, budou děti potřebovat spolupráci). Poté, co se to dětem podaří, necháme je z „kry“ vystoupit a začneme povídat o tom, že se kra s nimi začala pohybovat směrem na jih, do teplých krajin a pomalu odtává. Zmenšíme velikost prostěradla přeložením a děti mají stejný úkol se všechny vejít. Takto to několikrát zopakujeme a dbáme na to, aby se všichni vešli a společně dopluli na „ostrov“. Pakliže máme k dispozici jen velký papír ( menší skupina), místo překládání postupně kousky kry odtrháváme.

–– děti chodí mezi sebou jako na promenádě, když jeden (začíná zpravidla pedagog, či vedoucí…) řekne: „Dotkni se toho, (např.) kdo rád hraje fotbal“. Načež děti využijí své ruce k tomu, aby se dotkly toho, kdo dle nich splňuje kritérium. Řečníci se mohou střídat. Příklady: kdo umí pomoci ostatním, koho baví škola, kdo hezky zpívá, kdo hraje šachy, kdo rozumí počítačům, kdo má rád zvířata, kdo má smysl pro humor, na koho je spolehnutí apod.

–– rozvinutí a navázání: V případě, že nám zbyl čas, tak pokračujeme povídáním. Všichni se ocitli na ostrově, ale aby na něm přežili, musí si rozdělit role: někdo nalezne vodu, někdo se postará o oheň, někdo sežene potravu, někdo postaví příbytek, někdo se postará o zábavu, zdraví, vzdělání atd. Děti se samy hlásí k jednotlivým rolím, vymýšlí i další. Na tomto příkladu pak dětem vysvětlíme, že každý je v daném kolektivu důležitý, i když má jiné schopnosti. Navážeme tak snadno i na multikulturní téma – ostrov bude symbolem pro svět.

–– nápady: Snažíme se vymýšlet taková kritéria, aby byla pozitivní a aby se v nich našel alespoň jednou každý účastník. Výhodou v této hře je druhý pedagog, umístěný mezi dětmi, který vyvažuje to, pakliže děti na některého z nich naschvál, či mimoděk nesahají.

2. Setkání: odkud pocházím, s kým sdílím svou zem. Specifika jednotlivých kultur a národností Obsah Navázání na předchozí setkání – práce s rodokmeny. Prohloubení poznávání se ve skupině. Motivační hra – kouzelná krabice. Brainstorming k tématu s kým sdílím svou zem. Přednáška k tématu specifika jednotlivých kultur a národností žijících v ČR. Brainstorming

Metody: –– hry: motivační, simulační, modelově situační, zážitkové, stmelovací, s aha efektem –– brainstorming –– přednáška –– diskuze –– rozhovor –– použití audio-techniky –– pozorování –– dotazník Formy: –– dtto 1. setkání Příklady metod:

Hra „kouzelná krabice“ –– inspirace k této hře viz zdroj –– pomůcky: dvě krabice – jedna obyčejná, druhá hezká, draze vypadající, barevná apod. –– čas: do 10 min –– průběh hry: Do prostoru umístíme dvě krabice odlišně vypadající. Do obyčejné jsme již předem připravili počet bonbónů odpovídající celkovému počtu dětí, ale ty o tom nevědí. Dostanou za úkol rozhodnout se pro jednu z krabic a stoupnout si k ní. Když zjistí, co je uvnitř, prožívají určité překvapení. S obsahem mohou naložit dle uvážení (žádoucí je podělit všechny v kolektivu). –– reflexe a navázání: Povídáme si s dětmi o důvodu jejich rozhodnutí, o pocitech, když byly krabice odkryty. O tom, co je to odlišnost, co jsou to předsudky, stereotypy a jak to v praxi vypadá. Jde o formování k uvědomění si, že nelze vše/ lidi hodnotit dle zevnějšku, barvy apod.

–– upozornění: U této aktivity je velmi důležité dobře ošetřit, aby se děti z kry nevystrkovaly, nenadávaly si apod. Je potřeba, pokud to samy nepochopí, jim ukázat, že spoluprací toho dosáhnou více než pouhým individualismem, ale posléze, když „vydechnou“ na ostrově, ukázat, že prospěšné pro celek je i to, jak je každý svůj a individuální.

Hra „dotkni se toho, kdo…“

zajímavostí a zvláštností, a to poutavou formou (např. hudební ukázky, které děti velmi zaujaly, což vyplynulo ze zpětnovazebných dotazníků).

Hra „hledači a kopači“ – jitka jilemnická –– inspirace v knize Výchova k toleranci a proti rasismu Tatjany Šiškové, viz literatura a povídání si na téma předsudky, rasismus, tolerance. Simulační hra – hledači a kopači. Úkol – přiřazování atributů k jednotlivým kulturám. Hra – předsudky. Hudební ukázky – přiřazování k jednotlivým kulturám. Cíle

Hra „ledová kra“ –– situační a stmelovací hra pro lepší atmosféru v kolektivu –– pomůcky: prostěradlo, deka či větší kus látky; lze užít i velký formát papíru 58

Pomocí přednášky, her, diskuse atd. probouzet v dětech povědomí o tom, co je to rasismus, předsudky, tolerance atd. Tímto a vlastním příkladem v dětech rozvíjet toleranci, empatii, porozumění bez ohledu na příslušnost k národnosti, rase, kultuře. Vést děti k tomu, aby nespojovaly stereotypní přemýšlení o jednotlivých kulturách s osobnostními charakteristikami jejich příslušníků. Ukázat jim toto v praxi na jasných příkladech. Zároveň rozvíjet v dětech zájem o studium kulturních 59



–– pomůcky: dva kousky papíru pro každé dítě

–– průběh hry: Postupně pouštíme jednotlivé hudební ukázky a děti k nim přiřazují jednotlivé kultury či národnosti.

–– čas: 5 minut (hraje se do vypršení času) –– průběh hry: Děti rozdělíme do dvou skupin. Jedna skupina dětí se jmenuje „hledači“ a druhá „kopači“. Každé dítě dostane do ruky dva papírky, které symbolizují kousek zlata. Ve své skupině si všichni navzájem podají zdvořile ruce. Posléze se skupiny přemístí do středu místnosti a hra začíná. Každý, na koho se dítě podívá, je dotázán, zda mu dá kousek zlata. Pakliže se jedná o člena skupiny, usměje se a jeden kousek zlata, pokud ještě má, mu předá. Pokud je to člen druhé skupiny, zamračí se a řekne např.: „Ne, ty nafoukanče, tobě zlato nedám!“ I když už nemá účastník žádné zlato, může hrát dál a snažit se zlato ukořistit.

3. Setkání:

romská kultura aneb jak žijeme

vedle sebe

Obsah Icebreaker – hra „molekuly“. Přednáška o romské kultuře s audiovizuálními ukázkami (romská vlajka, hymna, hudba atd.) – pozvaný romský odborník. Následná diskuze a brainstorming na téma vzájemné soužití. Povídání o tom, čím může romská kultura obohatit naši, návrhy společného trávení volného času

–– reflexe a navázání: Každý se podívá, kolik zlata se mu podařilo získat, a povídáme si o tom, jaké to bylo, když požádali o zlato zástupce té či oné skupiny. Takto navážeme na téma diskriminace.

Příklady metod:

Hra „molekuly“ –– vděčný icebreaker vhodný téměř ke každé příležitosti, navazuje příjemnou atmosféru. –– čas: 5–10 minut dle chuti –– průběh: Děti chodí volně v prostoru jako na promenádě. Na daný pokyn pedagoga se musí zformovat dle řečeného počtu. Průpovídka: „Molekuly, molekuly, hejbejte se, srocujte se po… (4, 5, 1, 0…).“ Děti pak musí vytvořit hloučky stvořené z daného počtu. Když některé děti molekulu vytvořit nemohou (je jich málo, či víc), tak vypadávají. Pakliže se řekne po 1 – musí každý účastník „zcepenět“ ve stoje a ani se nepohnout, vypadne zpravidla jen jeden, co se nejvíce pohne. Podobně to je u počtu 0 – to se musí děti co nejrychleji dostat do dřepu. Poslední vypadává. U této hry jsou zpravidla dva vítězové, dá se opakovat mnohokrát dokola a kdekoli.

Hra „na předsudky“ –– pomůcky: připravená tabulka pro každého hráče s předtištěnými atributy k dvěma lidem, kteří jsou předmětem zájmu (je lepší, když je děti příliš neznají). –– průběh hry: Děti mají před sebou dva zkoumané lidi (např. pedagog, realizátor programu atd.). Postupně jsou čteny atributy a děti přiřazují, ke komu patří.

Hudební ukázky –– pomůcky: připravené hudební nahrávky charakterizující jednotlivé kultury či národnosti, tabulka pro každého z dětí s předtištěnými kolonkami, které mají přiřazovat, propisky 60

–– práce ve skupinách: Děti jsou rozděleny do jednotlivých skupin, které zastávají určité stanovisko ohledně situace na Ostrově, připravují si argumenty, proč je jejich názor ten důležitý. Dynamická skupinová práce. –– veřejné shromáždění: Prezentace názorů jednotlivých skupin: skupiny si zvolí řečníky, kteří se na veřejném shromáždění snaží dostatečně vysvětlit svůj názor, argumentují s ostatními. –– hlasování, verdikt: Z následné diskuze po veřejném shromáždění se děti domluví na několika možných řešení nastalé situace, o kterém pak všichni tajně hlasují. –– reflexe, navázání: Po skončení hry si s dětmi povídáme o tom, jak bylo příjemné být v té které skupině, dohadování mezi skupinami apod. Navážeme na to, jaké je být v nějakém státě menšinou, rozvíjíme empatii, princip aha efektu.

apod. Hra „ostrov“ – modelově situační. Zpětná vazba formou dotazníku. Cíle

–– reflexe a navázání: V této hře je silným momentem tzv. „aha efekt“, kdy si děti uvědomí, že zevnějšek o člověk prozrazuje velmi málo. Na základě toho si povídáme o tom, co jsou to předsudky.

Nedávno byla Česká republika zasažena ekologickou katastrofou a Češi, kteří nemají kde bydlet, utekli na Ostrov. Příliv českých uprchlíků se najednou stává neregulovatelným. Ostrované mají ze situace strach a atmosféra začíná být napjatá. Vznikají různé skupiny aktivistů: někteří chtějí české uprchlíky vyhostit, jiní se jich zase zastávají. Samotní uprchlíci se o svá práva bojí a proto se sdružují. Vláda nechce zodpovídat za řešení této otázky a svolává veřejné shromáždění občanů, aby rozhodlo o tom, zda mají Češi právo zůstat na Ostrově, nebo ne. Strach, předsudky a násilí ohrožují dosavadní existenci Ostrova. Je třeba najít řešení.

Blíže děti seznámit s romskou kulturou a jejími zvláštnostmi, aby lépe chápaly chování svých romských kamarádů a aby zjistily, že romská kultura a temperament může obohatit českou. Pracovat na obroušení hran u dětí s vyhraně negativní názory na romské etnikum. Zlepšit napjaté ovzduší ohledně česko/romských střetů v posledních měsících v ČR i ovzduší samotné třídy, která byla účastníkem programu. Zde se v poslední době řešily problémy spojené s kázeňskými přestupky romské žačky (drobné krádeže…) a s tím spojené narušené vztahy dětí ve třídě – nedůvěra apod. V rámci simulační hry prožít situaci, kdy se děti najednou stanou rovněž členy „přistěhovalé“ menšiny – aha efekt. Metody –– hry: icebreaker, modelově situační –– přednáška, diskuze, rozhovor, audiovizuální prostředky, pozorování, dotazník Formy –– dtto 1. setkání

Hra „ostrov“ –– inspirace k této hře čerpána z metodického materiálu programu společnosti Slovo 21 – Multikulturní výchova viz literatura, k níž je přiloženo DVD s audiovizuálním úvodem ke hře. –– pomůcky: DVD s hrou „ostrov“, dataprogramor, připravené cedule s názvy skupin: 1) „Češi pryč“, 2) čeští uprchlíci, 3) „Solidarita s Čechy“, flipchart, fixy –– čas: poměrně náročné na čas – minimálně 60 min –– průběh hry: rozdělíme děti do tří skupin –– popis výchozí situace (promítnutý z DVD): Vše se odehrává na Ostrově, kde žijí Ostrované. Před dvaceti lety na Ostrov přijeli a zabydleli se tam také Češi. Ostrované a Češi vedle sebe žijí bez vzájemných problémů. Ostrované si sice myslí, že jsou Češi jiní, mají jiné zvyklosti, nejsou moc přístupní a jsou poměrně uzavření, ale v podstatě proti jejich pobytu na Ostrově neprotestují.

4. setkání: vietnamci mezi námi obsah Icebreaker – hra „co bychom si s sebou vzali do Vietnamu“. Přednáška a audiovizuální ukázky na téma Vietnamci. Následná diskuze. Ukázka stolování pomocí hůlek. Hra i přednáška připravená vietnamskou odbornicí. Workshop – výroba vietnamských kloboučků. 61



cíle

Cíle

Blíže děti seznámit s vietnamskou kulturou, zvyky, historií. Ukázat zajímavosti této kultury, v čem může být prospěšná naší apod. Porozumět zvláštnostem vietnamské kultury, překonávat předsudky, rozvíjet toleranci k tomuto etniku – empatii.

Navázat příjemnou pracovní atmosféru. Blíže se mezi sebou poznat. Seznámit děti s velikonočními zvyky jiných kultur. Dosáhnout příjemného prožitku ze společného i individuálního tvoření – psychohygiena. Možnost prezentace výtvorů dětí a odnos výrobků domů – pochlubit se rodičům.

metody –– hra: icebreaker –– přednáška –– powerpointová prezentace –– diskuze, rozhovor –– workshop –– pozorování –– dotazník

vzniknou kruhy dva, někdy se to nepodaří – pak okamžitě hru opakujeme, aby děti společně prožily pocit úspěchu. –– reflexe, navázání: O hře lze posléze mluvit, jak se kdo cítil atd., avšak není to nutné. Lze nechat doznít emoce, které hru doprovázely a pokračovat v příjemné atmosféře.

Hra „vítr fouká pro toho“ –– tato hra slouží k tomu, abychom se v kolektivu blíže poznali a mohli prožít pocit sounáležitosti v určitých otázkách. –– čas: dle potřeby a počtu dětí – alespoň 5–10 min –– průběh hry: Všichni stojíme v dost volném kruhu (kolem sebe má každý místo). Postupně po kruhu každý řekne větu: „Vítr fouká pro toho –“ a doplní ji dle toho, co ho zajímá. Např.: – kdo má rád hudbu, kdo už někdy zalhal, kdo je zamilovaný, kdo má rád čokoládu, kdo zkoušel kouřit… Vždycky, když to pro někoho platí, poctivě udělá krok dopředu. Utvoří se tak bližší kruh lidí spojených stejnou věcí. Posléze se každý zpět zařadí do původního kruhu a hra se hraje dál. Pakliže se hra dokáže pojmout citlivě, působí silně, když i pedagog přizná nějakou slabost (je to však na zvážení každého z nás).

formy –– dtto 1. setkání příklady metod

Workshop „tvoření kloboučků“

tradičních

vietnamských

–– pomůcky: velkoformátové čtvrtky (A2), lepidla, nůžky, pestrobarevné stužky, klobouková guma, tempery, vodovky –– čas: 30–60 minut –– postup: Ze čtvrtek vystřihneme co největší kruhy. Nastřihneme libovolný poloměr, čímž vytvarujeme kužel klobouku, a na styčných plochách slepíme. Nůžkami v kloubku vytvoříme dva otvory, k nimž připevníme stužku či gumičku, aby klobouk po zavázání na hlavě hezky držel. Klobouk je možné obarvit temperami.

Metody –– hry: icebreaker, poznávací –– přednáška, powerpointová prezentace, vizuální prostředky, opakování –– workshop – výtvarné tvoření, pozorování, dotazník –– dtto 1. setkání Příklady metod:

Hra „uzel“ –– hru lze velmi dobře použít na navození příjemné spolupráce i na stmelení kolektivu –– počet dětí: ideální počet je sudý, kolem 12–16, lze však i v menším a lichém počtu, jen je třeba hru přizpůsobit –– čas: jedno kolo hry do 10 min (lze libovolně opakovat)

5. setkání: velikonoční workshop Obsah Icebreaker – hra „Uzel“, poznávací hra „Vítr fouká pro toho“. Přednáška o velikonočních zvycích napříč kulturami, vizuální ukázky. Workshop – velikonoční tvoření (ozdobné věnce a košíčky). Občerstvení. 62

–– reflexe, navázání: Po hře je dobré, v případě potřeby, vysvětlit některé věci (např. pokud pedagog přiznal ve hře, že kouří apod., měl by to vysvětlit tak, aby dětem v tomto nebyl negativním příkladem). Samozřejmě to lze pojmout i tak, že se pedagog v citlivých otázkách nepřiznává a pak není nutné se k otázkám dále vracet (pokud si to děti samy nevyžádají).

Formy

–– průběh: Všichni si k sobě stoupneme do kruhu zcela těsně. Posléze děti vyzveme k tomu, aby zavřely oči a natáhly nejprve jednu (např. pravou) paži a chytily poslepu něčí dlaň (držet se mohou vždy jen dvě ruce). Zopakujeme s druhou paží. Pedagog má oči otevřené, aby případně pomohl tam, kde se drží tři ruce, či žádné (v případě lichého počtu musí jeden vždy počkat na to, až se použije i druhá paže). Posléze mohou všichni oči otevřít a povídáme si o tom, co vzniklo – uzel, který je třeba rozplést. Záleží teď na tom, jak šikovnou skupinu děti tvoří a zda dokáží uzel rozplést, aniž by rozpojily ruce (takto s dětmi motivačně hovoříme). Stane se většinou, že se uzel podaří rozplést v kruh (někdy se někdo musí otočit, prolézt tam a tam…), někdy

6. setkání: výmalba klubu – 1. část Obsah Navození příjemné pracovní atmosféry pomocí icebreakeru – hra „evoluce“. Shrnutí programu – povídání o tom, co jsme se naučili, prožili, co děti zaujalo, co by vylepšily apod. Workshop – příprava výmalbu klubu, návrhy na velkoformátové čtvrtky (A2) a rozmisťování programů pomocí lepicí pásky na stěny klubu (individuální i skupinová práce). Občerstvení.

Metody –– hra: icebreaker –– diskuze, rozhovor, workshop – výtvarné tvoření, pozorování Formy –– dtto 1. setkání Příklady metod:

Hra „evoluce“ –– při vybírání poslední hry v rámci programu jsme zvolili takovou, která ukáže určitý vývoj, kde by si děti zažily postup od nižších vývojových stupňů k těm nejvyšším –– počet hráčů: libovolný, lepší je spíše větší počet (ve fázi, kdy zbudou poslední čtyři hráči, se dál již hrát nedá a hra je ukončena) –– prostor: kde se dá ležet na zemi –– jednotlivé herní stupně: žížala (plazí se, mlčí), kuře (poskakuje v podřepu, rukama dělá křidélka a pípe), pes (po čtyřech, štěká), opice (po dvou, klasické gesto rukama pro opici, huhu), člověk (vyskočí na vyvýšené či oddělené místo, radostně si zavýskne) –– průběh hry: Povídáme si s dětmi nejprve o tom, co je to evoluce. Potom se bavíme o tom, že v rámci programu se děti hodně naučily, změnily se, čímž dosáhly v přeneseném slova smyslu určité vyšší úrovně. Zkusíme si tedy, jaké to je se z žížaly vyvinout v člověka. Na začátku jsou všichni žížalami a plazí se po zemi. Když potká žížala žížalu, udělají „kámen, nůžky, papír“ a vítěz postupuje do fáze kuřete. Dále soupeří pouze se stejným vývojovým stupněm. Kdo prohrál, zůstává žížalou. Vítěz souboje kuře na kuře se stane psem, kdo prohrál, jde na žížalu. Vítěz souboje pes na psa se stane opicí, kdo prohrál, je kuřetem. Vítěz souboje opice na opici se stává člověkem a vyhrál, kdo prohrál, je psem. Takto stále dokolečka, než zbydou poslední čtyři, kteří se

Cíle Navodit příjemnou atmosféru. Postupně uzavírat setkávání v rámci programu – rozebírání jednotlivých setkání, činností, ukotvení jejich významu, vracení se k nedořešeným otázkám. Prožít pocit ucelené práce. V rámci workshopu nechat děti spontánně pracovat individuálně či vytvořit pracovní skupinky, nechat je volně se tvořivě prezentovat s minimálním usměrňováním. Dát jim však hranice toho, co bude v realizaci výmalby možné a co ne. 63



5. Přílohy

již nedokážou stát lidmi. Hru můžeme zopakovat, abychom zvýšili pravděpodobnost, že každé z dětí se stane alespoň jednou člověkem.

Literatura –– ŠIŠKOVÁ, T. Výchova k toleranci a proti rasismu – Multikulturní výchova v praxi. Praha: Portál, 2008.

7. setkání: VÝMALBA KLUBU – 2. část Obsah

–– Metodický materiál programu společnosti Slovo 21 – Multikulturní výchova, Program MKV – 400× na českých školách.

Závěrečné shrnutí programu – povídání viz 6. setkání, motivace na následující workshop. Poučení o bezpečnosti práce s malířskými barvami. Workshop – dle návrhů z minulého setkání figurální a symbolická malba dětí přímo na stěny. Oběd – pizza. Prohlédnutí výsledků práce. Cíle Uzavřít ucelený kurz setkávání v rámci programu. Ukotvit nově nabyté znalosti a postoje. Vyvodit z programu závěry, ukázat možnosti, jak dále na program navázat. Prostor pro vlastní uměleckou a tvůrčí realizaci dětí v rámci výmalby. Vést děti k dodržování bezpečnosti práce a citlivosti k výtvorům ostatních. Společně sdílet hezké prožitky v rámci tvoření i občerstvení. Uzavřít program hezkým rozloučením. Metody –– rozhovor –– diskuze –– workshop – výtvarné tvoření –– pozorování –– dotazník Formy –– dtto 1. setkání Příklady metod:

Výmalba klubu –– příprava: Již před malováním zajistit odborně připravenou podkladovou malbu (světlou, ale není nutné bílou – my jsme použili žlutou).

64

3. Evaluace – závěrečné zhodnocení realizace –– Z pozorování reakcí dětí, vyhodnocení dotazníků, rozhovoru s třídní učitelkou a z porady realizátorů programu jasně vyplývá, že lze program hodnotit za zdařilý. Vytyčené cíle byly splněny. Děti odcházely z programu obohacené nejen o vědomosti, zkušenosti a postoje, ale i s novými prožitky. V klubu zůstala, jako otisk programu, autentická dětská výmalba zdí, což bylo rovněž jedním z našich prvotních cílů. Účastníci programu občas navštíví klub i po ukončení programu, čímž v tomto prostoru dochází v podstatě k integraci dětí z pocházejících z různých sociokulturních prostředí. –– Do dotazníků jsme samozřejmě zařadili i otázky, co by děti změnily. Kupodivu se zde objevilo pouze, že by zařadily ještě více her, což pro nás bylo překvapivé vzhledem k tomu, kolik herních aktivit jsme do programu zařadili. Hovoří to o tom, že hra je v dětském věku velmi důležitá. Slouží dobře jako odpočinek mezi prací, avšak i jako vhodná motivace, nástroj ke zlepšení vztahů ve skupině i prostor pro sebezkušenost. –– Doporučujeme program přizpůsobit vždy dané věkové skupině účastníků. Čím mladší děti, tím vyšší podíl her a přestávek zařadit. Pakliže by byl program veden u mládeže ze středních škol, doporučujeme zařadit větší prostor pro diskuze, volný a řízený rozhovor, výměnu názorů, argumentaci a tomuto cíli i přizpůsobit simulační hry.

–– pomůcky: ochranné folie, ochranné oblečení, barvy, štětce, kelímky od jogurtů, kbelíky s vodou na čištění štětců, noviny

4. Vyjádření supervizora

–– postup: Děti jsme nechali malovat tónovacími barvami, které jsme neředili (vyvarujeme se tak kapání barvy mimo obraz). Zvolili jsme různé velikosti štětců, které si děti vybíraly dle proporcí jejich návrhů. Po dokončení prací jsme nechali obrazy zaschnout a opravili jsme odtékající barvu a chyby pomocí podkladové barvy. Doporučujeme rovněž malbu penetrovat, aby nedocházelo k poškození při běžném provozu klubu.

Jedná se o komplexní a velmi kvalitně realizovaný vzdělávací program, který může posloužit jako inspirace jak jako celek, tak v jednotlivých aktivitách. Zároveň upozorňuje na konkrétní praktické postupy (hry, techniky,…), které je snadné převzít do podobných programů. Je třeba ocenit jak znalost, tak velmi promyšlené zařazení a využití těchto her a technik s jasným vědomím cíle celého vzdělávacího programu. Velmi dobře zpracované výstupy – což je důležité nejen pro objektivní hodnocení programu, ale především pro reflexi samotných realizátorů.

–– ČERNÁ, M., FORMANOVÁ M., HAJSKÁ M., JAROŠOVÁ, T., KABELKOVÁ, M., KOCIÁNOVÁ, K., KOŠÁK, P., LÁBUSOVÁ, A., PIVOŇKOVÁ, L., SYNKOVÁ, H.. 10× s MKV – Metodické listy pro výuku multikulturní výchovy dle osobnostního přístupu. Praha: Člověk v tísni, 2010. –– MORVAYOVÁ, P., MOREE, D. Dvakrát měř, jednou řež – Od multikulturní výchovy ke vhledu. Praha: Člověk v tísni, 2009. –– MOREE, D. a kol. Než začneme s multikulturní výchovou – Od skupinových konceptů k osobnostnímu přístupu. Praha: Člověk v tísni, 2008. zdroj

–– HOLCOVÁ, M., SYNKOVÁ, H., 2008. Metody multikulturní výchovy [online]. Dostupné z: –– http://www.mkc.cz/uploaded/otevrena_skola/ mpp_metody_multikulti_vychovy.pdf –– Pozn. Znalost většiny her nabyta letitou praxí vedoucí realizátorky programu s vedením terapeutických skupin zaměřených na skupinovou dynamiku. Varianty některých her (především u hry „kra“), navázání apod. vymyslela realizátorka sama.

65


ÚVODNÍ SLOVO 5 RASISMUS JE PĚKNÁ NUDA 7 OTEVŘENÝ MULTIKULTURNÍ KLUB ICM 11 MULTIKULTURNÍ KOMUNITNÍ CENTRUM PRO ZÁJMOVÉ VZDĚLÁVÁNÍ 15 KŘÍŽEM KRÁŽEM

Recommend Documents