3. číslo prosinec 2013
Úvodní slovo Na konci roku jsou již všichni redaktoři unaveni a vyčerpáni, a tak nezbyl nikdo, kdo by napsal pár řádek tohoto tradičního úvodníku. No, nemuseli mě dlouho přemlouvat – vlastně mě ani nepřemlouvali – a tohoto úvodního slova jsem se ujal sám. A rád. Chtěl bych totiž využít této příležitosti a poděkovat všem redaktorům školního časopisu za jejich celoroční práci. Ta se zhmotnila ve dvě krásná ocenění našeho školního časopisu. Za nimi je skryta poctivá práce všech redaktorů, a tak jistě uznáte, že ta jejich vyčerpanost a únava je oprávněná.
V krajském kole Soutěže škol ní ch li časopisů jsme by
třetí!
kole V celostnátním jsme získal i
Cenu poroty.
Proto se nezlobte na našeho šéfa, že Vás tentokrát neoslovil z titulní stránky časopisu on. Filip se Vám opět ozve v prvním čísle v roce 2014. Do té doby se mějte hezky, užijte si vánoční svátky a do nového roku vstupte s radostným úsměvem a očekáváním všeho dobrého. Přeji Vám všem, aby se Vám v roce 2014 dařilo a aby Vás provázely jen samé dobré zprávy.
Mgr. Radek Strnadel, zprostředkovatel redakční rady
Cirkus Berousek Tomáš Burša V pátek 4. října jsme měli naplánovaný výlet s rodinou do Vyškova a při té příležitosti i návštěvu cirkusu Berousek. Hned po škole jsem šel na kytaru a z ní mě vyzvedl taťka. Hned jsme jeli do Vyškova. Vystoupení začalo v 5 hodin odpoledne a skončilo v 8 večer. Nejvíce se mi tam líbily opice, které jezdily na nejmenších koních na světě. Dále jsme viděli mluvícího koně - vlastně za něho mluvilo rádio - ale když mu dali před pusu mikrofon, začal ji otvírat a zavírat. Dál jsme viděli velbloudy, krokodýly, koňskou drezúru, drezúru kachen, žonglování, akrobatické představení na provazech atd. Ještě tam bylo představení s Asterixem a Obelixem, s pejskem,
Piráty z Karibiku, při
kterém hrála hudba a po zemi lezli krokodýli. Vlastně tam byl ještě takový „šoumen“, který byl součástí vystoupení, a dělal tam blbosti. Ty se mi moc líbily. V cirkuse jsme si mohli zakoupit popcorn, cukrovou vatu, nafukovací balónky, knižní průvodce cirkusem, anebo hračky pro malé děti. Na konci představení jsem se ještě vyfotil s krokodýlem. Sestra se povozila na nejmenším koni a jeli jsme do Kauflandu, kde jsme nakoupili, a potom za babičkou a dědou, kteří popřáli mé sestře k svátku. Můj malý bratranec už spal, škoda, protože jsme s ním nemohli dělat blbiny. Nakonec jsme jeli domů a vrátili jsme se ve 21.35 hodin. Celý den se mi moc líbil a jsem rád, že máma dostala v práci volné vstupenky a že jsme tam šli zadarmo.
Mluvící kůň a pán předvádějící pštrosa.
2
Návštěva u babičky Hana Kaňová Jednoho dne jsem přišla ze školy, udělala jsem si úlohy a šla jsem k babičce. Byly asi čtyři hodiny. Jakmile jsem došla k babičce, pohrála jsem si na dvoře s jejím psem Badynem. Potom jsem šla k babičce domů a připravila jsem si jídlo – rohlík s máslem a salámem. Šla jsem za babičkou do obýváku a povídala si s dědou. Nakonec jsem se dívala chvíli na televizi. Tato chvíle se prodloužila na dvě hodiny. Rozloučila jsem se s dědou, babičkou a vyšla jsem ven ještě za Badynem. Než jsem se se všemi rozloučila a pohrála si se psem, byla už úplná tma. Naštěstí jsem měla kolo, takže jsem byla doma rychleji. Nasedla jsem a měla jsem takový pocit, jako by mě někdo sledoval. Pořád jsem se ohlížela dozadu a do stran, jestli tam někdo není. Před sebou jsem viděla nějaké lidi, až jsem úplně přibrzdila a snažila se zastavit. Nikdo tam nebyl! Byla to opravdu zvláštní cesta. Jindy trvá tak pět minut, ale dnes se mi zdálo, že trvala aspoň půl hodiny. Hrozně jsem se bála. Zrovna v té době se mluvilo o černém autě. Okamžitě jsem si vzpomněla na černé auto a rozjela jsem se strašnou rychlostí. V autě, které bere děti, se tento měsíc už ztratily dvě. Myslela jsem, že mi život končí. V mlze jsem viděla blížící se rozmazaná žlutá světla. Už jsem byla u našeho domu, ale nedokázala jsem kolo zastavit. Ohlédla jsem se za sebe a žádné auto tam nebylo. Schovala jsem se domů a řekla jsem si, že už v životě nepojedu sama na kole ve tmě. Tak proto varuji i vás, ať nejezdíte pozdě večer na kole. Mohlo by se vám něco stát, nebo by se vám mohly zdát podobné blbosti jako mně.
Obrázek nakreslila Hana Kaňová.
3
Želva nádherná Adriana Zdražilová Želva nádherná patří do poměrně snadno chovatelných druhů želv. Měla jsem vlastní zkušenost. Zatím jsem měla tři želvy. Bohužel se dvě z nich utopily. Všechno, co jsem dělala, bylo, že jsem jí vyměňovala vodu v akvárku a krmila ji (nepočítám nakupování potřebných věcí jako jsou vitamíny na krunýř atd.). Na krunýř se musí dávat velmi dobrý pozor, protože u malých želviček je krunýř ještě velmi křehký. Ze začátku mi pomáhala s vyčištěním akvárka mamka. Když jsem byla někdy líná, tak to udělala za mě. První želvu - mládě - jsem měla v sedmi letech. Ta mi dlouho nevydržela, utopila se tak, že lezla na kámen a z kamene spadla na krunýř. Nemohla se otočit, proto se nemohla nadechnout a utopila se. Další želvu nádhernou jsem měla hned po první želvě. Doma jsem ji měla čtyři roky. Postupem času želva rostla a rostla, až byla tak veliká, že jsem ji neměla kam dát. Darovala jsem ji kamarádovi, který má akvária a terária na chov takových zvířat. Třetí želvu, zatím poslední, jsem měla nedávno. Byla to malinká želvička. Utopila se stejným způsobem jako ta první. Navíc nechtěla žrát potravu a celé dny byla jen na kameni. Měla také nemocné oči. Koupila jsem jí mastičku na oči, která zabírala, ale pak se mně stejně utopila. Našla jsem ji převrácenou v akvárku na krunýři, jak jsem přišla ze školy. Celý týden jsem byla smutná. Proto je vhodné kupovat želvy větší, které jsou více odolné. Přála jsem si na Vánoce další želvu, ale pak mi radila teta, ať si koupím raději nějakou rybičku než želvu. Říkala mi, že bych si měla přát Betu Bojovnici. Hned jsem si ji vyhledávala na internetu. Přišlo mi to jako dobrý nápad mít rybičku. Alespoň si zkusím zase něco jiného. Moje spolužačka ji bude mít také. Tak jsem se tedy rozhodla pro rybičku. Ale ještě zpět k želvám. Pro malé želvy je nejlepší masitá potrava, s přibývajícím věkem rostlinná potrava. Želvy jsou všežravci. Želvy se rády sluní a vyhřívají. Musí mít nad souší umístěnou žárovku. Želvy nejsou moc hravá zvířata. Občas, když se nebojí, nechají se pohladit po hlavě.
4
Kapr obecný
Vtip
Kateřina Navrátilová
o želvách
Kapr obecný je podle tradice oblíbená vánoční pochoutka. Jí se na Vánoce už od středověku. Je to původní česká ryba. Patří mezi kaprovité ryby s tělem pokrytým šupinami. Tělo má protáhlé a může vážit až 30 kilogramů. Jeho potrava je hlavně plankton, i když je všežravec. Kapři se loví i sportovně. Mamka s taťkem říkají, že kapr chutná dobře, ale mně nechutná, proto na Vánoce jím raději řízek. :D Kapři se mohou smažit, grilovat …
Jdou takhle tři želvy po poušti. Už jdou dlouho a jsou celé vyprahlé. Najednou najdou na zemi kelímek. Říkají si: „Vezmeme ten kelímek, co kdybychom náhodou narazily na vodu.“ Ale po chvíli se rozhodnou, že je zbytečné se s ním vláčet. Jdou tedy dál a po třech letech narazí na oázu. A říkají si: „Měly jsme ten kelímek vzít, alespoň bychom měly vodu na další cestu.“ Po chvíli se jedna obětuje a řekne, že se tedy pro kelímek vrátí, ale že jí ostatní dvě musí slíbit, že se z oázy ani jednou nenapijí, dokud se nevrátí. Želvy jí to slíbily a ona odešla. Čekaly na ni tři roky. Po dalších třech letech si řekly: „Tak počkáme ještě rok a pak už se napijeme.“ Počkaly tedy ještě rok a pak se z oázy napily. Najednou z křoví vykoukla ta třetí želva a povídá: „Tak to teda ne, holky, jestli si nemůžeme věřit, tak to já nikam nejdu.“
Obrázek nakreslil Tomáš Burša.
Zajímají Vás zvířátka? Čtete rádi zvířecí příběhy? Těšte se na příští číslo našeho časopisu. Přineseme obsáhlý článek o návštěvě našeho redaktora Tomáše Burši na farmě.
Obrázek nakreslila Kateřina Navrátilová.
5
Sob polární
Vánoce u Sobí rodinky
Monika Krejčí Sob polární se v Severní Americe nazývá karibu a je to severský přežvýkavec z čeledi jelenovitých, jediný zdomácnělý druh této čeledi.
Hana Kaňová V lese žije sob, tam je po něm hodně stop. Žije tam i jeho rodina, pro ně je to hrdina.
Sob polární se vyskytuje v subpolárních až polárních částech severní polokoule od Skandinávie přes celou Sibiř, Aljašku a sever Kanady až do Grónska. Sob je geologicky starý druh, v současné podobě se objevil přibližně před 200 000 lety. Sob dosahuje výšky v kohoutku 90 až 120 cm, délky těla asi 180 cm a hmotnosti 230 až 400 kg. Na rozdíl od dalších druhů jelenovitých nosí u soba parohy samec i samice. Zimní srst je světle šedá až šedobílá, letní spíše šedohnědá až červenohnědá. Domácí sobi bývají často strakatí nebo i čistě bílí. Sobi žijí ve velkých stádech, pouze v době říje, která trvá od konce srpna do počátku října, si samci vytvářejí teritoria. Mláďata se rodí obvykle v květnu následujícího roku. Sob se živí především bylinami a lišejníky, které si dovede ze sněhu vyhrabat i v zimě, pomocí parohů a předních končetin. Hlavním predátorem, který loví soby, je vlk. Snaží se oddělit od stáda mláďata, staré i zraněné soby. Mláďata nebo zraněná zvířata může ulovit i rosomák, na jihovýchodní Sibiři i tygr. Sobům znepříjemňují život také komáři a hlavně larvy střečků, které jim cizopasí v nosních dutinách nebo na hřbetě. Na severu Evropy, Asie a Ameriky je chován pro maso, kůži a mléko, také k tahu, jízdě a nošení břemen.
Před rokem ho zlý vlk napadl a zakrvácený sob spadl. Jen stěží se do lesa dobelhal, kde si lůžko rozestlal. Máma plakala nad jeho polomrtvým tělem, a třásla se po těle celém. Nakonec se sob uzdravil a v lese se ještě proslavil. Teď slaví s rodinou Vánoce u potoka v malé zátoce. Na Vánoce je sob tatínek a užívá si mnoho hezkých vzpomínek. V lese se teď Vánoce slaví pohromadě a v Betlémě místo dítěte leží mládě. Ať Vánoce taky tak dobře oslavíte a dárečky si mezi sebou nadělíte.
Obrázek nakreslila Monika Krejčí.
6
Lucčiny Vánoce Hana Kaňová „Konečně jsou tady Vánoce“, vzdychla si Lucka, když se probudila na Štědrý den. Vstala, převlékla se a šla se najíst. U snídaně přemýšlela, co dělají asi její nejlepší kamarádky Eliška a Kristýna, protože před Vánocemi holky mluvily o tom, že na sv. Štěpána uspořádají spolu párty, jako oslavu Vánoc. Vstala od stolu a šla zavolat Kristýně, jak to vypadá, a ona jí řekla, že žádná párty nebude. Lucka z toho byla zklamaná, tolik se těšila. Za chvíli na to přestala myslet a šla se dívat na televizi. V 11 hodin šla zabalit dárky pro rodinu, ale zase si vzpomněla na tu oslavu Vánoc. Už si to přece plánovaly od minulých Vánoc. Pomalu se blížila 13. hodina, kdy jako obvykle všichni chodili na návštěvu k babičce na kafe a potom všichni společně na hřbitov. Po návratu se celá Lucčina rodina přichystala na vánoční večeři a v 17 hodin zasedli ke stolu. Na večeři byl kapr a bramborová kaše. Potom si zazpívali koledy a najednou zazvonil zvonek a celá Lucčina rodina šla do obýváku. Lucka a její mladší brácha začali rozdávat dárky. Pomalu si je všichni rozbalili a byli dojati. Jenom Lucka cítila, jako by jí něco chybělo. Na druhý den se setkala s kamarádkami a povídaly si. Až Kristýna najednou řekla: „Škoda, žes na té párty nebyla.“ Lucka se hned zeptala, jak to myslela, na jaké párty. Kristýna utekla a uvědomila si, že udělala blbost. Prokecla, co neměla. Eliška to Lucce začala hned vysvětlovat. Lucka měla v očích slzy. Jak ji mohly podrazit, když to byla jejich nejlepší kamarádka. Odešla a poznala, co Vánocím chybělo. Od té doby se s bývalými nejlepšími kamarádkami nebavila. Po Vánocích přišla do školy nová žačka. S touhle dívkou je teď nejlepší kamarádka a Lucka má konečně jistotu, že ji nikdo nepodrazí.
Obrázek nakreslila Hana Kaňová.
Vánoce mohou být i smutné, ale i na smutné Vánoce se dobře pamatuje. Možná i líp. Ale Lucka má teď mnohem lepší kamarádku. Samozřejmě tomu není vždycky tak. Doufám, že se vám ty letošní podaří bez jakýkoliv problémů.
7
Svatý Mikuláš Filip Štěpánek Dne 6. prosince slaví svátek sv. Mikuláš. V předvečer tohoto svátku chodí tradičně po ulicích čert, Mikuláš a anděl. Zvoní na domy a rozdávají dětem malé dárky. Většina dětí se jich bojí a rodiče je straší, že si jich vezme čert. A kdo byl vlastně sv. Mikuláš? Kolem roku 300 se stal biskupem. V době, kdy žil, byli pronásledováni křesťané. Mikuláš se nakonec dostal kolem roku 310 do zajetí, kde byl krutě umučen. Od té doby chodí Mikuláš s čertem a andělem a dávají hodným dětem dárky. U nás v Morkovicích tradičně chodí Mikuláš na rozsvěcování vánočního stromečku. Tento rok přišel s početnou skupinou čertů v sobotu 7. prosince.
Bajka o sumci a rybáři Radim Vylíčil a Tomáš Burša V jednom starém rybníce žil velký sumec. Když už měl skoro sto kilo, zjistil, že je v rybníce největší. Byl to král rybníka. Ze začátku požíral jen karasy, ale s přibývající váhou se pouštěl i do větších ryb. Nakonec začal likvidovat kapří obsádku, až zůstal v rybníce sám. Sumec dostal hlad. Vrhal se i po kachnách. Starý hospodský měl na sumce už delší dobu počíháno. Jednoho dne nastražil kapra na háček tam, kde sumec obvykle lovil. Byl už skoro večer a sumec se vydal na lov. Zpozoroval kapra a vrhl se po něm. Protože byl hladový, nevšiml si, že jde o podvod. Rybář zasekl a boj trval asi hodinu. Nakonec se sumec unavil a rybář vyhrál boj. Pak tu byla však otázka, jak sumce dostat z vody. Hospodský pro něj nakonec do vody vlezl. Rybář se rozhodoval, zda sumce pustit, nebo ne. Vzpomněl si však, že chlapi z hospody říkali, že už delší dobu nemohou chytit kapra, tak ať ho vezme. Rybář se konečně rozhodl a sumce zmasil a podával ho jako hlavní chod ve své hospodě. Ještě teď v hospodě visí sumcova hlava a hospodský se chlubí, jaký je dobrý rybář. Ponaučení: Nedělej jiným to, co nechceš, aby ostatní dělali tobě. 8
Zlaté prase Tomáš Burša Vánoce jsou tu zase a s nimi zlaté prase. Vločky venku padají, Mohou si doma hrát,
Vánoce už jsou tady
však cukroví neužírat!
Hana Kaňová
děti se doma radují.
Jinak by už zase neviděly prase
Konečně jsou tu Vánoce,
a byly by naštvané,
radost zase po roce.
ty děti nenažrané.
Večeře a dárečky dostanou se nám pod ručky. Všichni z toho radost máme, tak si koledy zazpíváme. Najednou zazvoní zvoneček a za dveřmi je krásný stromeček. Na druhý den se rodina sejde, ale jestli se do domu vejde. Všichni si dárečky rozdali, sněhové vločky z nebe padaly. Nový rok už je za rohem, tak vykročme správným krokem. Přeji hezké Vánoce a ahoj zase po roce!!!
9
Horseland 2 „Znovu v sedle“ Autor textu John Loy, Adaptace Annie Auerbachová
Adriana Zdražilová Horseland 2 „Znovu v sedle“ je dívčí román o koních. Nedávno jsem tuto knihu dočetla. Moc se mi líbila. Tuto knihu doporučuji jako vánoční dárek. Během tréninku prožije Molly ošklivý pád z klisny Calypso. Strach z toho, že by mohla ještě někdy spadnout, jí pak brání, aby se do sedla znovu vrátila. Všichni si dělají starosti. Molly se svou klisnou Calypso, kamarádkou Sarah a její klisnou Scarlet si vyjedou na pastvinu. Klisna Scarlet sténala bolestí, protože měla žaludeční potíže (koliku). Molly se odhodlala, nasedla na svou klisnu Calypso a jela pro veterináře. Veterinář Scarlet vyléčí a všichni z Horselandu mají Molly a Calypso za hrdinky.
Vánoční zvyky Michaela Navrátilová JMELÍ – anglicky MISTLETOE. Jmelí je jedna z vánočních rostlin. Zavěsí se vždy nad dveře a když si pod něj stoupnou dva lidé, tak je zvykem dát si polibek. ZLATÉ PRASÁTKO – anglicky GOLD PIGGY. Na Štědrý den by se nemělo nic jíst. Mělo by se vydržet až do velké štědrovečerní večeře. Když se vydrží, tak by se mělo objevit zlaté prasátko. Nejlepší reklama na zlaté prasátko je o holčičce, která říká tatínkovi: ,,JÁ NEMUSÍM, JÁ UŽ HO VIDÍM“. Vznik této tradice: Jeden pán měl doma prasátko, které měl rád. Časem na něj nejspíš zapomněl a nedal mu najíst. Na Štědrý den prasátko zemřelo. Pán byl velmi smutný a celý den nejedl. Kolem 6. hodiny večerní se mu jeho prasátko zjevilo ve svitu svíčky. 10
ROZKRAJOVÁNÍ JABLEK – Když v něm objevíte hvězdičku, máte celý rok štěstí, zdraví. Pokud tam máte křížek, čeká vás smůla. HÁZENÍ STŘEVÍCE Svobodné dívky házejí přes hlavu střevícem. Spadne-li patou ke dveřím, zůstává dívka doma. Pokud ale bude ke dveřím ukazovat špička střevíce, dívka se do roka vdá. POUŠTĚNÍ LODIČEK PO VODĚ Tímto zvykem předpovídáme budoucnost. Lodička je vytvořená ze skořápky od ořechů se svíčkou uprostřed. Když bude lodička svítit dlouho a nepotopí se, majitele bude čekat dlouhý a šťastný život. Když bude skořápka plout při kraji, zůstaneme doma. Když ale skořápka popluje doprostřed nádoby, vlastník nejspíš půjde do světa. LITÍ OLOVA - Roztavený kov nalijeme do nádoby s vodou a po pěti minutách si ji můžeme vytáhnout a podívat se, co nás čeká. ČÁRA ROVNÁ – spokojený, klidný život. KRUH UZAVŘENÝ - finanční zisk, dědictví. OVÁL - sňatek. HANI - nepřátelství zrada. VÁNOČNÍ STROMEČEK Vánoční stromeček by měl mít každý. Někdo má malý, někdo velký smrček, borovičku, jedličku. VÁNOČNÍ KAPR - Kapr se jí snad v každé rodině. Je to hlavní jídlo na štědrovečerní večeři. Je ale vytlačován vytlačován i jinými rybami: štikou, pstruhem, sumcem, lososem.
11
Celostátní přehlídka školních časopisů Mgr. Radek Strnadel, zprostředkovatel redakční rady Opět po roce, tentokrát již potřetí, se redaktoři školního časopisu BOOM zúčastnili celostátní přehlídky školních časopisů základních škol v Brně. V krajském kole soutěže školních časopisů jsme se umístili na 3. místě, a tak jsme kromě diplomu získali i pozvánku na toto celostátní setkání. Ani letos jsme se z příjemně stráveného dne nevrátili s prázdnou. Stejně jako v roce loňském i letos náš časopis získal Cenu poroty. Tato cena je udělována časopisům, které zaujaly hodnotící porotu něčím mimořádným a neobvyklým. Za naši redakci se tohoto slavnostního dne zúčastnily Hanka Kaňová, Katka Navrátilová a Michaela Navrátilová. Za skvěle odvedenou práci v redakci bych tímto chtěl poděkovat všem současným a také bývalým redaktorům a redaktorkám našeho časopisu. Svůj dík též musím vyjádřit i paní učitelce Štelcové, která svým kritickým okem neúnavně nachází a opravuje nesčetné chyby v našich článcích. Všem redaktorům a redaktorkám přeji do další práce mnoho tvůrčích sil, dobrých nápadů a plno spokojených čtenářů.
Workshop indická kuchyně Kateřina Navrátilová My, žákyně ZŠ Morkovice, jsme navštívily workshop s jménem Indická kuchyně aneb Indie tak trochu jiné sousto... Nejdřív jsme se dozvěděly o posvátném zvířeti – krávě – a také o tom, v jakých podmínkách tam lidé žijí a co a z čeho jedí. Také jsme se dozvěděly, že existují i pouliční zubaři, kteří vám vytrhnou zub na počkání, nebo vám dají protézu. Velmi nás překvapilo, když jsme na obrázku viděly MC' Donald, ale kvůli náboženství a jejich posvátnému zvířeti se v MC' Donaldu prodává jen rybí a kuřecí maso. V Himalájích se pěstuje basmati rýže, která je vzácná a hodně aromatická. Její název je v překladu královna vůní. V jižní Indii je tepleji, proto jsou tam velice dobré podmínky pro pěstování tropického ovoce a zeleniny. Workshop nám umožnil ochutnat indické koření aj. Indickou specialitou je pálivé jídlo. Vlastně tam nic jiného nejedí, např. alugobi, daltarkari.... Indové jedí jen pravou rukou, protože levou považují za nečistou. Levou rukou si např. oplachují hýždě po vykonání potřeby. Workshop se nám líbil, dozvěděly jsme se dost zajímavých věcí. S Indií nás seznámil pan Milan Václavík. :D :* 12
Vystoupení skupiny Réva Tomáš Burša V úterý 22. října u nás ve škole vystoupila cimbálová skupina Réva. Hrála nám skladby jazzové, lidové, rockové a dokonce i jednu hororovou:). Po každé zahrané skladbě nám hudebníci položili otázku. Kdo ji správně zodpověděl, získal jejich vizitku a žvýkačky Orbit bez cukru. Kapela měla pět členů: Ředitele, školníka, učitele, žáka a Jožina z bažin. Ti nám vysvětlili, jak fungují jejich hudební nástroje a poradili nám, jak si jen s pomocí nůžek a koně vydělat hodně peněz. Mně se celé vystoupení moc líbilo a jsem rád, že jsem na něm byl.
Redaktoři školního časopisu přejí všem svým čtenářům veselé Vánoce a v novém roce 2014 hodně štěstí, zdraví a spokojenosti. 13
Vyhodnocení
soutěže o nejpěknější obrázek Filip Štěpánek Je tu vyhodnocení soutěže o nejpěknější obrázek. Do soutěže se zapojilo sedm žáků naší školy. Jeden z 1. stupně a šest z 2. stupně. Všechny obrázky byly opravdu pěkné, ale vybrat jsme mohli jen ty nejpěknější. Obrázky jsme vybírali tak, že každý redaktor měl možnost udělit prvnímu tři, druhému dva a třetímu jeden bod. Ten, kdo získal nejvíce bodů, vyhrál. Na prvním místě se umístil Stanislav Vysloužil ze třídy 4.A. Namaloval 1. místo v kategorii 2. stupně. krásný zimní obrázek. Na druhém stupni bylo Dominika Možná, 9.A obrázků víc, a tak bylo z čeho vybírat. Na prvním místě se umístil obrázek Dominiky Možné z 9.A (17 bodů). Krásný, pouze tužkou namalovaný dravec, se jí moc povedl. Na druhém místě skončila Alena Saparová ze 6.A (13 bodů) se svým obrázkem roztomilého medvídka a na třetím, tedy bronzovém místě, se umístila Jana Hauschwitzová z 9.B, se zajímavě namalovaným obrázkem z Paříže. Ty nejlepší obrázky budou vystaveny ve školním klubu. A ostatní najdete časem na internetových stránkách našeho časopisu. Všem děkujeme za krásné obrázky a doufám, že bude zájem a že se soutěž zopakuje zase příští rok.
1. místo v kategorii 1. stupně. Stanislav Vysloužil, 4.A
2. místo v kategorii 2. stupně. Alena Saparová, 6.A 14
Kristýna Hýsková, 6.B
3. místo v kategorii 2. stupně. Jana Hauschwitzová, 9.B
Hana Krčková, 6.A
Společné dílo žákyň třídy 9.B v učebně výtvarné výchovy. 15
Davis Cup Hana Kaňová Dne 17. listopadu se hrálo finále Davis Cupu. Už druhý rok v řadě jsme
obhájili
Davisův
pohár.
V pátek, hned první zápas, se mohlo zdát, že je titul ztracený. Také proto, že Radek Štěpánek hrál ze světovou dvojkou Novakem Djokovičem, ale Tomáš Berdych vyrovnal se 117. hráčem světa Dušanem Lajovičem. Nejdříve Berdych prohrával, ale pak to všechno dohnal, dokonce i srbští diváci mizeli v průběhu hry ze svých míst na tribuně, protože se nemohli smířit s prohrou Dušana Lajoviče. Nakonec jsme vyhráli 3:0 na sety. Takže po pátečním večeru jsme byli vyrovnaní 1:1 na zápasy. V sobotu se hrála čtyřhra, kde hrál Tomáš Berdych a Radek Štěpánek. Nejprve se hra vyvíjela pomalu a vyrovnaně, ale pak to naši hráči rozbalili a vyhráli další zápas finále Davis Cupu. Takže po sobotě to bylo 2:1 na zápasy samozřejmě pro nás. A poslední den konečně rozhodl. První zápas hrál Tomáš Berdych s Novakem Djokovičem a bohužel prohrál 3:0 na sety. Tomáš šel do šatny, kde byl už nachystaný Štěpánek a řekl mu: „Hodně štěstí a doraz to!“ Radek Štěpánek, tak jako minulý rok, hrál poslední zápas. Srbové postavili na poslední zápas Dušana Lajoviče a Radek Štěpánek vyhrál 3:0 na sety. Srbští diváci byli poněkud neklidní, a tak pískali, když měl Štěpánek podávat. I tento den začali v průběhu hry mizet z tribun a v hledišti zněly jen české vítězné písně. Českým tenistům bylo líto, že na finále Davis Cupu nebyl jejich trenér Miroslav Navrátil, který byl v nemocnici. Na jeho trenérské místo nastoupil Ladislav Šafařík, který tuto těžkou práci zvládl excelentně a dotáhl to s Čechy do konce. „My tu mísu zase vyhráli, zase vyhráli!“ nesl se chodbou povyk českých tenistů.
BOOM – školní časopis Základní školy Morkovice, www.zsmorkovice.cz/casopis
Šéfredaktor: Filip Štěpánek. Zástupce šéfredaktora: Tomáš Burša. Redakční tým: Hana Kaňová, Michaela Navrátilová, Eliška Buršová, Kateřina Navrátilová, Monika Krejčí, Adriana Zdražilová. Zprostředkovatel: Mgr. Radek Strnadel. Korektor pravopisu: Mgr. Jarmila Štelcová. Aktuální číslo najdete na školní nástěnce a někdy též na nástěnce na Náměstí v Morkovicích. Všechna čísla časopisu jsou vystavena na internetových stránkách www.zsmorkovice.cz.
16
