ÚVOD JEDINEC S TĚLESNÝM A KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM VE VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍM PROCESU...6

ÚVOD..........................................................................................................................5 1.

1.1 1.2 1.3 1.4 2.

2.1 2.2 2.3 2.4

JEDINEC S TĚLESNÝM A KOMBINOVANÝM POSTIŽENÍM VE VÝCHOVNĚ VZDĚLÁVACÍM PROCESU ................................................6

Tělesné a kombinované postižení .........................................................................6 Mentální retardace .............................................................................................12 Narušená komunikační schopnost ......................................................................13 Autismus............................................................................................................14

VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ A MLÁDEŽE S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM...................................................................................................17

Systém škol pro tělesně postižené děti a mládež .................................................17 Specifika edukace žáků s tělesným postižením ...................................................21 Výchova a vzdělávání jako součást rehabilitační péče ........................................22 Rodina a dítě s handicapem................................................................................23

3.

KOMPREHENSIVNÍ REHABILITACE .......................................................25

4.

SYSTÉM KOMPREHENSIVNÍ REHABILITACE V ZÁKLADNÍ A MATEŘSKÉ ŠKOLE V OSTRAVĚ - PORUBĚ A VE SPECIÁLNÍ ŠKOLE V DABROWIE GÓRNICZEJ............................................................37

3.1 3.2 3.3 3.4

Vymezení pojmu komprehensivní rehabilitace ...................................................25 Léčebná rehabilitace ..........................................................................................28 Pedagogická ( výchovně – vzdělávací ) a sociální rehabilitace............................33 Pracovní a ostatní složky rehabilitace .................................................................34

4.1 Základní a Mateřská škola v Ostravě – Porubě ...................................................37 4.2 Rehabilitační péče poskytovaná v Základní a Mateřské škole .............................39 4.3 Speciální škola v Dabrowie Górniczej................................................................45 5.

5.1 5.2 5.3 5.4

KOMPLEXNÍ REHABILITACE Z POHLEDU RODIČŮ ZÁKLADNÍ A MATEŘSKÉ ŠKOLY......................................................................................48

Cíle , hypotézy a mtody .....................................................................................48 Vlastní výzkumná činnost ..................................................................................49 Analýza výsledků...............................................................................................61 Kazuistika ..........................................................................................................62

ZÁVĚR......................................................................................................................69 SHRNUTÍ .................................................................................................................70 RESUMÉ...................................................................................................................71 SEZNAM LITERATURY ........................................................................................72 PŘÍLOHY

ÚVOD Stav péče o jedince s různým postižením probíhal ve svém historickém vývoji vždy v

souvislosti s filosofickým zaměřením, přírodními znalostmi a kulturní vyspělostí té

které vývojové etapy společnosti. V dnešní době je společenská péče o postižené

jedince považována za jeden z nejdůležitějších ukazatelů celkové kulturní, hospodářské a politické úrovně dané země a je jí právem věnována značná pozornost.

Také

Evropská unie vyzývá všechny své členy, aby chápali rehabilitaci jako nedílnou součást politiky státu.

Jednu z nejdůležitějších etap lidského života představuje období školního věku.

Toto období je významné jak z hlediska značného tělesného vývoje a osobnostního

růstu jedince, tak pro svůj vliv na jeho pozdější začlenění se do společnosti. Proto rodiče dětí s určitým postižením většinou vyhledávají školy, kde jsou dětem kromě výuky a odpoledních činností nabídnuty i další formy rehabilitační péče. Příkladem

takovéto školy je i Speciální škola pro tělesně a kombinovaně postižené žáky v Ostravě – Porubě. Současný

Cílem diplomové

název

školy je Základní škola a Mateřská škola.

práce bylo zaměřit se na zjišťování komplexní rehabilitační

péče v této škole, na její kvalitu v jednotlivých oblastech, případně na její nedostatky nebo úplnou absenci některých jejich složek. V první kapitole se zabýváme

teoretickými problémy a zvláštnostmi výchovy

a vzdělávání tělesně postižených dětí v systému škol pro tělesně postižené děti.

Ve druhé kapitole nastiňujeme systém škol pro tělesně postižené děti a mládež

a specifika edukace žáků s tělesným postižením.

Třetí kapitola je zaměřena na vymezení pojmu komprehensivní rehabilitace, jak je

udávána v české odborné literatuře, zabývající se touto problematikou. Obsahuje stručné charakteristiky jednotlivých složek rehabilitace.

Čtvrtá kapitola nastiňuje systém komplexní péče na

Základní a Mateřské škole

v Ostravě – Porubě a na Speciální škole v Dabrowie Górniczej v Polsku.

Pátá kapitola se týká vlastního výzkumu. Obsahuje cíle, metody a techniky, které

jsme použili, charakteristiky zařízení ve kterých výzkum probíhal, vyhodnocení rozhovorů a dotazníků.

5

1. JEDINEC S TĚLESNÝM VÝCHOVNĚ

A

KOMBINOVANÝM

VZDĚLÁVACÍM PROCESU

POSTIŽENÍM VE

1.1 Tělesné a kombinované postižení

„Za tělesné postižení se považuje přetrvávající nebo trvalé nápadnosti pohybových

schopností s trvalým nebo podstatným působením na kognitivní, emocionální a sociální

výkony. Příčinou je poškození podpůrného ( nosného ) nebo pohybového aparátu nebo jiné organické poškození“ ( Gruber 1992, sec.cit.Vítková, 1998, s. 90 ).

Jako další definici můžeme uvést například tuto ( Müller 2001, s. 95 ) : „Tělesně

postižené dítě je jedinec s vadou pohybového a nosného ústrojí, tj. : kostí, kloubů, šlach i svalů a cévního zásobení, jako i poškození nebo poruchy centrálního nervového systému, pokud se projeví trvaleji porušenou hybností.“

Mezi nejčastější příčiny tělesných postižení se v nejobecnější rovině udávají

nejrůznější endogenní a exogenní faktory. Jde o omezení pohybových schopností v důsledku poškození podpůrného nebo pohybového aparátu nebo jiného organického poškození Vítková ( 2003). Dětská mozková obrna Klasifikace DMO :

Lesný, ( 1987 ) charakterizuje dětskou mozkovou obrnu ( DMO ) jako raně vzniklé

poškození mozku před porodem, za porodu nebo krátce po něm a projevující se

převážně v poruchách hybnosti. Podle Vítkové ( 1999 ) je pro DMO typická tělesná

neobratnost, zejména v jemné motorice, nerovnoměrný vývoj, zvýšená pohyblivost a

neklid, nesoustředěnost, těkavost, nedokonalost vnímání a nedostatečná představivost, překotné a impulsivní reakce, střídání nálad a výkyvy v duševní výkonnosti, opožděný vývoj řeči a vady řeči.

Etiologie DMO je velmi rozmanitá, ale ne vždy prokazatelná a často se různé

příčiny kombinují. Podle období, ve kterém se uplatňují, rozlišujeme, jak uvádí Šlapal ( 1996 ) příčiny : -

prenatální – nedonošenost, nitroděložní infekce, vlivy toxické

6

-

perinatální – abnormální porody ( protrahované, překotné ), novorozenecká

-

postnatální – jejich uplatnění se připouští do jednoho roku věku. Nejčastěji se

asfyxie

jedná o infekce CNS, o záněty dýchacího či trávicího ústrojí, o úrazy hlavy, vrozené vady metabolismu

U DMO dominuje motorické postižení, ale může dojít i k postižení smyslových

funkcí a k různě vyjádřenému defektu mentálnímu. Formy DMO Šlapal ( 1996 ) -

spastické DMO : a) diparetická forma (jedná se o nezralost nervového systému s různým stupněm postižení, zejména dolních končetin )

b) hemiparetická forma (projevuje se postižením jedné

poloviny těla – patrná převaha postižení na horní končetině. Typické je flekční držení ruky.)

c) kvadruparetická forma (poškození všech čtyř končetin, může jít u jednotlivých končetin o různý stupeň jejich postižení)

- nespastické DMO : a) hypotonická forma (dominantní oslabení svalového tonu, trupu i končetin, a to centrálního původu)

b) extrapyramidová (dyskinetická) forma (projevuje se atetoidními dyskinézemi, grimasováním a hadovitými hyperkinézemi hlavy, trupu i končetin)

Poněkud pozměněnou klasifikaci DMO nacházíme u Kotagala (1996, s. 149). Zatím

co spastické formy jsou identické s výše uvedenými, další třídění je částečně pojmově

pozměněné. Autor uvádí formu dyskineticko – dystonickou, což je forma

extrapyramidová, dále pak formu cerebellární, a nakonec formy smíšené.

Z hlediska procentuálního zastoupení je dle Kotagala nejvíce forem spastických

(61,4 %), dále pak dyskineticko – dystonických (20,7 %), smíšených (12,2 %), a cerebelárních (5,7 %).Vítková (1994), uvádí formu mozečkovou, která se vyznačuje 7

snížením svalového napětí a poruchami pohybové koordinace. Lesný (1985), Šlapal (1996), tuto formu nezařazují mezi ostatní formy DMO a považují ji za samostatný syndrom.

Malé mozkové postižení neboli LMD – lehká mozková dysfunkce, Lesný (1985),

Vítková (1994). Jedná se o lehčí typ postižení CNS. Říčan, Krejčířová (1997) k LMD uvádějí, že se jedná o poruchy zvláště v oblasti psychomotorické, mentální a volní jako následek lehčího stupně poškození CNS.

Dětskou mozkovou obrnou je postihováno 2-3 promile obyvatelstva prakticky na

celém světě, tedy i u nás. Při deseti milionech obyvatel ČR to činí ročně 20 až 30 tisíc nových případů, 15 % celé skupiny nemocných s DMO tvoří případy velmi těžké. Epileptické záchvaty „Obecně

znamená epileptický záchvat náhlé, prudké zatížení nervové soustavy

dítěte“ (Vítková, 1994, s. 41). Pro vznik epileptického záchvatu má zásadní význam

epileptické ložisko. Rozlišujeme (Vítková, 1994, Stehlík, 1977, Lesný, 1985) generalizované záchvaty (postižení obou hemisfér mozku), kdy dítě upadá do bezvědomí, - parciální záchvaty (vznikají v ohraničené části mozku). Vítková, (1994,

s.41) dále uvádí: „ Porucha vědomí je definována jako neschopnost normálně reagovat na zevní podněty. Záchvaty mohou být různě dlouhé a mohou se projevit v oblasti motorické, senzitivní a vegetativní.“ Inteligence u epileptických dětí bývá normální,

v některých případech může vlivem epilepsie dojít k snížení nebo poškození úrovně mentálních schopností.

Podle Stehlíka, (1977) se epileptické záchvaty nejčastěji objevují u těžkých forem

DMO, kvadruparetické a hypotonické. V menší míře u hemiparetické, naprostou zvláštností jsou u diparetické a dyskinetických forem. Procento postižených dětí DMO v kombinaci s epilepsií udává Monatová (1994) od 15 % do 70 % podle formy postižení.

DMO je jedním z hlavních problémů v dětské neurologii a léčebné rehabilitaci

a vyžaduje komplexní řešení po stránce lékařské, pedagogicko-psychologické, sociální,

právní a etické. Novodobé poznatky z medicíny a psychologie ukazují na prvořadou úlohu léčby a výchovy v prvních letech života, kdy se tvoří základy pro stavbu

osobnosti dítěte, kdy mozek má v průběhu svého vývoje poměrně velké rezervy, které mohou nahradit jeho narušenou funkci. Celý proces je však dlouhodobý a vyžaduje 8

kompenzaci nejen pohybové funkce ale i funkce psychické a emoční a ve všech dalších oblastech složité lidské psychiky (Matějček, 1992).

• Mozkové pohybové poruchy - centrální tonusové poruchy, centrální koordinační poruchy, LMD, DMO, nebo v pozdějším věku – traumatické

úrazy mozku, mozkové záněty, mozkové příhody, mozkové nádory, degenerativní onemocnění CNS ad.

• Obrna míchy – nastává vlivem různých onemocnění, ale v současné době je častou příčinou úraz páteře s následným poraněním míchy (autohavárie, sport). Vítková (1994) uvádí,že celkový stav postiženého

a

zachování pohybové schopnosti závisí jednak na tom, zda mícha byla

poškozena částečně nebo úplně, jednak na tom, v kterém místě byla

zasažena. Čím je poranění blíže ke krční míše, tím je stav postiženého vážnější.

• Rozštěp páteře - spina bifida, meningokéla, meningomyelokéla. Vada

vzniká nesprávným uzavřením páteřního kanálu, nejčastěji v bederní části

(Kapounek, B., Kapounek,A., 1988, s. 123). Vada vyvolává u postižených

částečnou až úplnou obrnu dolních končetin a obrnu svěračů. Brzy se provádí

chirurgická

operace. V současné době ubývá postižení tohoto

druhu v důsledku provádění včasného screeningu vrozených vývojových vad ultrazvukem.

• Vrozené vady lebky, končetin a růstové odchylky.

Deformace - zahrnují skupinu vrozených nebo získaných vad, které se

vyznačují nesprávným tvarem některé části těla. Do vrozených deformací

zahrnujeme vývojové deformace lebky, kloubů a končetin. Podle Monatové (1994) vznikají vrozené deformace v prenatálním období a jsou způsobeny anomáliemi ve vývoji organismu.Vývojové poruchy mohou být způsobeny

v prenatálním období – nevhodnými léky, infekcí matky, nevhodným

seskupením chromozomů či dědičnými faktory. Získané deformace vznikají

buď jako důsledek různých nemocí (záněty kostní dřeně, revmatické záněty

kloubů) nebo jako důsledek nesprávného držení těla. Návykově takto začínají některé druhy skolióz a kyfóz páteře. Podle Vítkové (1994) jsou častější různé druhy skolióz (deformace v rovině frontální-čelní, projevující 9

se bočním vychýlením od středové roviny), které postihují asi 2,5 % dětí

z populace. Do skupin deformací je dále vřazena Perthesova choroba, která postihuje hlavici stehenní kosti. Podle Eise (1986, sec. cit. Vítková, 1994)

„ je pravděpodobnou příčinou poškození cév, které vyživují kloubní hlavici“. Jsou jí postihovány děti zejména ve věku 5-7 roků, léčba trvá až 2 roky, kdy dítě je převážně upoutáno na lůžko.V literatuře (Vítková, 2004) se dále uvádí

nesprávný vývoj kyčelního kloubu. Jedná se o postižení jednostranné nebo oboustranné, bývá vyvoláno vrozeným nedostatečným vývojem kyčelních kloubů.O subluxaci hovoříme při částečném vykloubení, luxace značí úplné vykloubení hlavice.Velký důraz je kladen na prevenci a včasné zjištění vady, které je zajišťováno vyšetřením ultrazvukem již v porodnici.

• Svalová dystrofie (myopatie) - je charakterizována progresivním

úbytkem svalové tkáně a svalové síly, vyhasínají svalové reflexy. Zpočátku je snížena svalová síla, při nepříznivém průběhu se však postižený přestává postupně samostatně pohybovat a stává se imobilním. Jedná se o primární dědičné onemocnění svalů, vzniklé na podkladě dědičné metabolické poruchy. (B. Kapounek 1988, sec. cit. Vítková, 2004, s.174) uvádí dvě

formy onemocnění: a) forma postihující ramenní pletenec: ramena ční

dopředu, lopatky odstávají, mění se výraz obličeje (svalovými změnami v obličeji), tato forma postihuje obě pohlaví, mívá dobrou prognózu b)

forma

postihující

pánevní

pletenec,

dědičnost

je

dominantní. Onemocní nejprve svalstvo pánve, později i dolních končetin. Podstatnou část léčby vyplňuje rehabilitace.

• Chronické nemoci a chybějící funkce orgánů

Amputace – příčinou jsou jednak vrozené vývojové vady, kdy se jedná

o malformace horních nebo dolních končetin, kdy končetina zcela chybí

nebo její část, jednak sem řadíme úrazy, kdy k amputaci končetiny může

dojít v okamžiku úrazu nebo těsně po něm (Vítková, 2004). V těchto případech je nezbytná spolupráce s plastickou chirurgií nebo protetickým oddělením, kde se volí nejvhodnější řešení pro dítě. Postižení potřebují 10

pomoc, aby se se k životu.

svou situací mohli vyrovnat a najít pozitivní vztah

• Revmatismus je souhrnný pojem pro bolestivé onemocnění

kosterní

soustavy a pohybového aparátu. Dále sem patří nemoci, které mohou mít různou příčinu, jako je vrozené nebo získané onemocnění srdce, krevního

a cévního oběhu, dýchacího ústrojí, poruchy metabolismu, záchvatová onemocnění ad. (Vítková, 2004).

Příčinou tělesných postižení může být: • dědičnost

• nemoc, úraz.

Příčiny vrozených tělesných postižení bývají různé a mohou se kombinovat :

• příčiny prenatální - např. anoxie, infekce matky, nezralost • příčiny perinatální – např. protrahovaný porod

• příčiny postnatální – např. úrazy hlavy, infekce CNS

V důsledku pokroku lékařské vědy a zdravotnictví se v populaci jedinců s poruchami

hybnosti ztrácejí tzv. „ čisté klasické případy “ a ve stále větším počtu se objevují

případy kombinované. V těchto případech používáme termín kombinované, nebo

vícečetné postižení.: “ Za postiženého více vadami se považuje dítě, resp. žák postižený

současně dvěma nebo více na sobě nezávislými druhy postižení,z nichž každé by jej

vzhledem k hloubce a důsledkům opravňovalo k zařazení do speciální školy příslušného typu “ Věstník MŠMT ČR (č.8 /1997, ČJ. 25602/97-22 ).

Jedná se o kvalifikovanou situaci, jejíž řešení je závislé jednak na vlastní kombinaci

postižení, a také na tom, které z těchto postižení dítě nejvíce znevýhodňuje. Na těchto skutečnostech pak závisí celková rehabilitační péče jedince. Žák by měl být vzděláván

podle programu, který odpovídá druhu a stupni jeho postižení, respektujícím jeho reálné možnosti (Jankovský 2001).

11

Pro potřeby resortu školství se děti/žáci s více vadami člení do tří skupin :

- 1. skupina - dominantní vadou je mentální retardace

- 2. skupina - kombinace vad tělesných,smyslových a vad řeči ( patří sem skupina dětí/žáků hluchoslepých)

- 3. skupina - děti/žáci s diagnózou autismus a autistickými rysy 1.2 Mentální retardace

Švarcová (2003, s. 25) označuje mentální retardaci za „trvalé snížení rozumových

schopností, které vzniklo v důsledků organického poškození mozku“. Desátá revize

Mezinárodní klasifikace nemocí zpracována WHO dělí mentální retardaci do šesti základních kategorií : • • • • • •

Lehká mentální retardace (IQ 50 – 69)

Střední mentální retardace (IQ 35 – 49) Těžká mentální retardace (IQ 20 – 34)

Hluboká mentální retardace (IQ nejvýše 20) Jiná mentální retardace

Nespecifikovaná mentální retardace

Nejčastější příčiny mentální retardace Švarcová (2003) : •

následky infekcí a intoxikací (zarděnky, syfilis, zánět mozku, toxémie matky,

•

následky úrazů nebo fyzikálních vlivů (mechanické poškození mozku při

•

poruchy výměny látek, růstu, výživy

• • •

kongenitální toxoplasmóza)

porodu, postnatální poranění mozku nebo hypoxie) makroskopické léze mozku

nemoci a stavy, způsobené jinými a nespecifickými prenatálními vlivy anomálie chromozomů

12

• • • •

vážné duševní poruchy

psychosociální deprivace nezralost

jiné a nespecifické etiologie

1.3 Narušená komunikační schopnost

„Komunikační schopnost je narušena tehdy, když některá rovina (nebo několik rovin

současně)

jazykových projevů působí interferenčně vzhledem k komunikačnímu

záměru. Může jít o foneticko-fonologickou, syntaktickou, morfologickou, lexikální, pragmatickou rovinu nebo o verbální i nonverbální, mluvenou i gramatickou formu

komunikace, její expresivní i receptivní složku“ (Lechta 1990, sec. cit. Vítková, 2003, s. 76).

Klasifikace narušené komunikační schopnosti : • • • • • • •

Opožděný vývoj řeči Vývojová dysfázie Afázie

Neurotické poruchy řeči (mutizmus, elektivní mutizmus) Poruchy plynulosti řeči (koktavost, breptavost) Poruchy zvuku řeči (huhňavost, palatolalie) Poruchy artikulace (dyslalie, dysartrie)

•

Poruchy hlasu (dystonie)

•

orgánové

Příčiny narušené komunikační schopnosti mohou být :

•

funkční

•

prenatální

Z časového hlediska mohou být :

•

perinatální 13

•

postnatální

•

genové mutace

Z hlediska lokalizačního se řadí k nejčastějším příčinám :

• • • •

aberace chromozomů vývojové odchylky

orgánová poškození receptorů, CNS i efektorů nepříznivé vlivy prostředí

1.4 Autismus

Jedná se o pervazivní vývojovou poruchu projevující se v oblasti komunikace,

sociálního chování a vnímání.

Spektrum autistických poruch : •

Kannerův dětský autismus – klasická forma autismu, popsána Leo Kannerem v roce 1943 v psychiatrické literatuře. Identifikoval a potvrdil hlavní rysy

autismu. Celoživotní postižení, které se objeví nejpozději do tří let věku, ale

diagnostikuje se mnohem později. Triáda postižení nemusí být vždy naplněna. Kvalita komunikace je silně narušena (buď nemluví nebo echolálie), chybí

přátelské emoční reakce, oční kontakt, projevuje se strach z neškodných věcí, záchvaty vzteku, agrese. •

Dezintegrační porucha - dříve nazývaná Hellerova psychóza, Hellerova

demence nebo dezintegrační psychóza. „Jedná se o typ pervazivní vývojové

poruchy, při které předchází období normálního vývoje asi do dvou let.

V několika málo měsících dochází ke ztrátě dovedností, ochuzení nebo ztrátě jazyka, změně chování, celkové ztrátě zájmu o okolí. Většina postižených zůstává

těžce mentálně postižena“ (Hanne 1996, sec. cit. Gillberg, Peeters, 1998).

•

Rettův syndrom – je popisován pouze u dívek. Časný vývoj je zřejmě

normální, ale v době mezi 7. a 24. měsícem věku dochází k částečné nebo úplné ztrátě získaných manuálních a verbálních dovedností, společně se zpomalením 14

růstu hlavy. Charakteristická je ztráta funkčních pohybů ruky, stereotypní

kroutivé svírání ruky, jakoby „ mycí pohyby rukou “, nedostatečné žvýkání, časté nadměrné slinění s vyplazováním jazyka. Typický je u těchto

dětí

„ sociální úsměv “. Objevují se i epileptické záchvaty malého typu. Téměř všechny případy doprovází hluboká mentální retardace.

•

Klinefelterův syndrom – představuje genetickou poruchu s vazbou na chromozom X, vyskytující se u mužů. Je zde vždy nápadné zvláštní chování

„ odvrácení se při pozdravu “ a zvláštní typ „ vyhýbavého pohledu “. Stupeň mentální retardace je mírný až středně těžký, přičemž určující je množství nadpočetných X chromozomů. •

Landau-Kleffnerův syndrom – je charakteristický ztrátou schopnosti řeči, která byla předtím dobře vyvinuta. Podobnost s autismem spočívá v tom, že asi

30% rodičů dětí s autismem uvádí, že se u jejich dítěte v prvních letech života objevovala řeč. Ta se kolem dvou až třech let ztratila. Rozdíl je v tom, že dítě

s autismem neztrácí jen schopnost řeči, ale také sociabilitu, schopnost hrát si a často i poznávání. Děti s tímto syndromem jsou velice hyperaktivní, neklidné

až agresivní. „Téměř vždy se vyskytují epileptické záchvaty a to v korelaci se ztrátou řeči “ (Hanne, 1996, sec. cit. Gillberg, Peeters, 1998).

•

Atypický autismus – je pervazivní vývojová porucha, která se liší od autismu

buď dobou vzniku nebo nenaplněním všech tří sad diagnostických kriterií.

Chybějí poruchy jedné či dvou ze tří oblastí psychopatologie požadované pro diagnozu autismu, přestože existují charakteristické abnormality v jiných oblastech.

•

Aspergerův syndrom – popsal v roce 1944 německý psycholog Hans Asperger

a podle něj je nazýván. Jde o neurologickou dysfunkci, která se projevuje

nedostatky chování založených na mozkových abnormalitách. Příčina těchto mozkových abnormalit je mnohočetná. Může jít o :

• • •

genetický podklad

specifické poruchy mozku spojené s jinými somatickými obtížemi

poškození mozku v prenatálním, perinatálním či postnatálním obdobím

15

Základním znakem této poruchy je egocentrismus provázený malou nebo

nulovou schopností či snahou po kontaktu s vrstevníky. Sociální abnormality nejsou

u Aspergerova syndromu tak výrazné jako u autismu. Dávají přednost osamělým aktivitám,

komunikují

zvláštním

způsobem.

Sociální

naivita,

důsledná

pravdomluvnost, šokující poznámky, patří také k charakteristickým projevům. Bývá

postižená hrubá motorika. Tito lidé jsou dostatečně inteligentní v abstraktním

smyslu, ale ne ve smyslu praktickém. Z tohoto pohledu jsou označováni jako

sociálně handicapovaní. Slovo pervazivní znamená, že je zasaženo něco hluboko v člověku, něco, co zasahuje celou osobnost, tj. případ lidí s autismem. Peeters (1998) uvádí, že nejvíce dětí s autismem se pohybuje v oblasti střední a těžké mentální retardace (60 %). Lehkou mentální retardaci má 20 % autistů a stejné procento jedinců (20 %) má průměrnou nebo mírně nadprůměrnou inteligenci.

V této kapitole je

uvedena etiologie a stručná charakteristika tělesného a

mentálního postižení, DMO, narušené komunikační schopnosti a poruch autistického spektra z hlediska výskytu u dětí v základní škole pro děti s tělesným a kombinovaným postižením. Tento výčet postižení tvoří největší skupinu výskytu vad v tomto zařízení.

16

2. VÝCHOVA A VZDĚLÁVÁNÍ A MLÁDEŽE S TĚLESNÝM POSTIŽENÍM 2.1 Systém škol pro tělesně postižené děti a mládež

Komplexním systémem výchovně – vzdělávací péče o děti a mladistvé s tělesným

postižením rozumíme existenci školského prostředí, v němž působení škol a školských

zařízení zpřístupňuje dětem s tělesným postižením výchovu a vzdělání srovnatelné s výchovou a vzděláním veškeré populace předškolního a školního věku.

Současný systém škol pro tělesně postižené děti a mládež lze rozdělit podle hlediska

věku a školské instituce následovně : V období předškolního věku : • • •

mateřské školy

mateřské školy pro tělesně postižené mateřské školy speciální

V oblasti školního věku : • základní školy • •

základní školy pro tělesně postižené základní školy praktické

•

základní školy speciální

•

gymnázium, obchodní akademie, střední školy, odborné učiliště, odborné školy,

•

střední školy pro tělesně postižené, střední odborné učiliště pro tělesně

V dorostovém věku : praktické školy

postižené, odborné učiliště pro tělesně postižené, praktická škola pro tělesně postižené, gymnázium pro tělesně postižené, střední odborná škola pro tělesně postižené

Z uvedeného seznamu vyplývá, že tělesně postižení jedinci mohou navštěvovat

běžné školy nebo školy pro tělesně postižené, v běžné škole může ředitel zřídit pro tělesně postižené jedince speciální třídy (vyhláška MŠMT ČR č. 73/2004 Sb.). 17

Základním cílem těchto škol je umožnit tělesně postiženým získat rovnocenné

vzdělání a výchovu jako u zdravé populace a umožnit v co největší míře zapojení do pracovního procesu podle možností každého jedince.

Základní škola pro tělesně postižené děti a mládež

Jedinečný

význam

pro výchovně - vzdělávací péči o postižené děti a mládež

má vyhláška MŠMT ČR č. 73/2004 Sb. O vzdělávání dětí, žáků a studentů se

speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. Tato vyhláška mimo jiné stanovuje typy MŠ a ZŠ, počty žáků ve třídě, podmínky přijímání a zařazování do jednotlivých institucí.

Z hlediska standardů a učebních osnov vzdělávání jsou vytvořeny vzdělávací

programy, které respektují mentální dispozice žáků. Konkrétně se jedná o (Jankovský 2001) :

1. Vzdělávací program základní školy (schválený MŠMT ČR pod č.j.1684/96-2)

Co se týče metod práce, může mít tento

vzdělávací program některé alternativy

(např. obecná škola, národní škola, waldorfská škola), které však musí z hlediska rozsahu získaného vzdělání korespondovat se vzdělávacím programem základní školy.

2. Vzdělávací program zvláštní (praktické) školy (schválený MŠMT ČR pod č.j. 22980/97-22)

3. Vzdělávací program pomocné (speciální)

školy a přípravného

pomocné školy (schválený MŠMT ČR pod č.j. 24035/97-22 ).

stupně

V souladu s novými principy kurikulární politiky zformovanými v Národním

programu rozvoje vzdělávání v České republice (tzv. Bílé knize) a zakotvenými

v zákoně č.561/2004 Sb., O předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém

kurikulárních dokumentů. Kurikulární dokumenty jsou vytvářeny na dvou úrovních - státní a školní.

18

V souladu se školským zákonem je pro realizaci základního vzdělávání vydán

Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, Rámcově vzdělávací program pro základní vzdělávání - příloha upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním

postižením, Rámcový vzdělávací program pro vzdělávání žáků v základní škole

speciální. Školní vzdělávací program je školský dokument, který si zpracovává každá škola, vycházející přitom z konkrétních vzdělávacích záměrů školy,

zohledňuje

potřeby a možnosti žáků, reálné podmínky a možnosti školy a oprávněné požadavky rodičů nebo zákonných zástupců žáků.Vzdělávací proces na konkrétní škole se pak uskutečňuje podle ŠVP, který si škola vypracovala (zákon č.561/2004 Sb.).

Tabulka č. 1 Seznam škol a školských zařízení pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami v okrese Ostrava

Soukromá speciální škola pro žáky s více vadami, Volgogradská, s.r.o., Ostrava – Zábřeh

Cílová skupina – 2,5 až 20 let, výchova a vzdělávání handicapovaných dětí a mláděže , při škole je zřízena i MŠ

Soukromá speciální škola pro žáky s více vadami a pro žáky s vadami řeči, Aviatiků s.r.o., Ostrava – Hrabůvka

Cílová skupina – 6 až 15 let, děti s kombinovanými vadami, vady zraku i nevidomí, vady řeči, tělesné postižení ( bez MR )

Soukromá škola pro děti s diagnózou LMD a SVPU, 29. dubna s.r.o., Ostrava – Výškovice

Cílová skupina – žáci ZŠ – poruchy učení, syndrom ADHD, LMD

Soukromé speciální školy pro žáky s více vadami, Železárenská, Ostrava – Mar. Hory

Cílová skupina – výchova a vzdělání žáků s kombinovaným postižením, péče o autistické klienty

Mateřská škola, Ostrava - Poruba, U Školky, příspěvková organizace

Cílová skupina – 3 až 6 let, zdravotně oslabené děti s opakovanými respiračními chorobami – bronchitida, astma, alergická onemocnění kůže

Mateřská škola logopedická, Ostrava – Poruba, Liptaňské nám. příspěvková organizace

Cílová skupina – 3 až 8 let, dyslalie, OVŘ, vývojová dysfázie, balbuties, autismus, kochleární implantáty

19

Mateřská škola logopedická, Ostrava – Poruba, Na Robinsonce, příspěvková organizace

Cílová skupina – věk 3 až 8 let, děti s vadami řeči a jejich kombinací ( DMO, ADHD, ADD, lehká mentální subnormalita a somatické vady)

Mateřská škola, Ostrava – Poruba, Dvorní, příspěvková organizace

Cílová skupina – zrakově postižené děti a děti s kombinovanými vadami Mateřská škola, Ostrava – Poruba, Čs. Exilu, příspěvková organizace Cílová skupina – děti s více vadami a vadami řeči

Múzická škola se speciálním zaměřením na zdravotně postižené děti a mládež, Ostrava – Mar. Hory, příspěvková organizace

Cílová skupina – od 3 let, horní věková hranice není limitována – určeno všem bez ohledu na druh postižení a talentovou způsobilost

Základní škola a Mateřská škola, Ostrava – Poruba, Ukrajinská, příspěvková organizace

Cílová skupina – 3 až 18 let, různé formy DMO, Aspergerův syndrom, nádorová onemocnění, chronická onemocnění, mentální retardace

Základní škola pro sluchově postižené a Mateřská škola pro sluchově postižené, Ostrava – Poruba, Spartakovců, příspěvková organizace

Cílová skupina – sluchově postižení ve věku od zjištění vady do 18 let

Základní škola, Ostrava – Hrabůvka, U Haldy, příspěvková organizace

Cílová skupina – věk 6 až 15 let, lehká a středně těžká mentální retardace Základní škola, Ostrava – Mar. Hory, Karasova, příspěvková organizace Základní škola, Ostrava – Poruba, Čkalovova, příspěvková organizace

Cílová skupina – věk 6 až 16 let, mentální, tělesné a kombinované postižení Základní škola, Ostrava – Vítkovice, Halasova, příspěvková organizace Základní škola, Slezská Ostrava, Na Vizině, příspěvková organizace

Cílová skupina – 6 až 15 let, děti s mentální retardací a menší tělesnou vadou Základní škola, Ostrava – Zábřeh, Kpt. Vajdy, příspěvková organizace

Cílová skupina – 6 až 18 let, Druhy postižení : mentální retardace, autismus, více vad, smyslová postižení

20

2.2 Specifika edukace žáků s tělesným postižením

Pro výchovu a vzdělání tělesně postižených dětí je podstatné, v jakém vývojovém

období jedince porucha hybnosti vznikla. U vrozených vad a raně získaného tělesného postižení dochází většinou k omezení celkového vývoje dítěte následkem omezených možností pohybu a vnímání. U dětí s postižením získaným v pozdějším období se

projevují převážně adaptační těžkosti a je důležité maximálně využívat do té doby dosažené vývojové úrovně. Zároveň je třeba brát ohled na to, zda porucha vznikla náhle

v důsledku nějakého úrazu nebo postupně následkem dlouho trvající nemoci, která může negativně ovlivňovat výchovně-vzdělávací proces opakovanou hospitalizací v léčebném zařízení.

Speciální vzdělávání se provádí speciálně pedagogickými prostředky mezi něž patří

speciálně pedagogická diagnostika, edukace, reedukace, kompenzace a stimulace.

Základním principem je uplatňování individuálního přístupu s možností výběru obsahové i organizační formy vzdělávání s ohledem na specifické potřeby jednotlivce. Výchovně-vzdělávací cíle jsou pro tělesně postižené podmíněny zdravotním stavem

a vzájemným vztahem k terapeutickým cílům. Organizační opatření, které se týká nižšího počtu žáků v jednotlivých třídách, umožňuje realizovat požadavek speciální edukace (Müller 2001).

Ve školách pro tělesně postižené žáky se problémy jejich rehabilitace soustředí

převážně

na

nácvik pohybových a dorozumívacích dovedností. V předmětu

dorozumívací dovednosti se sleduje cíl, aby tělesně postižený žák z hlediska svých možností, co nejlépe komunikoval se svým okolím. Jedná se o rehabilitaci jak v oblasti mluveného projevu, tak psané formy řeči, s uplatněním alternativní a augmentativní

formy komunikace. Dorozumívací dovednosti nejsou vyučovacím předmětem v běžném pojetí a nevypracovávají se ani učební osnovy tohoto předmětu. Pedagog si individuálně stanovuje plány činnosti, při kterých využívá

poznatků

získaných

vlastním

pozorováním žáků v různých situacích a vlastními zkušenostmi z realizace tohoto předmětu (Müller 2001).

21

2.3 Výchova a vzdělávání jako součást rehabilitační péče

Výchova a vzdělávání tělesně postižených je jednou ze základních součástí celkové

rehabilitační péče. K tomu je však nezbytné, aby plnila určité úkoly (Kábele 1997).

Základním úkolem je zajistit tělesně postiženému základní vzdělání a přiměřenou profesní přípravu. Tento úkol vyžaduje týmovou spolupráci zainteresovaných odborníků, pedagogů, lékařů, rehabilitačních pracovníků a hlavně rodičů. Důležitým

předpokladem je přesné stanovení diagnózy a prognózy postižení dítěte a z toho pak vyplývající možnosti pohybové, rozumové a dorozumívací. Učitel ve škole pro tělesně

postiženou mládež nebo v léčebném zařízení musí znát typ nemoci nebo postižení svého žáka a musí vědět, které výkony od něj smí nebo nesmí vyžadovat, aby nedošlo ke zhoršení zdravotního či tělesného stavu žáka (Kábele 1997).

Druhým úkolem je reedukační a kompenzační zaměření školní a mimoškolní výuky

a výchovy tělesně postiženého žáka. V průběhu vyučování je třeba rozvíjet a zlepšovat i takové činnosti a funkce, které nejsou aktuálně použitelné ve výuce, slouží

však celkovému rozvoji dítěte a mohou přispět ke zlepšení pohybových výkonů dítěte (Kábele 1997).

Dalším úkolem je celkové zaměření výchovy a vzdělávání tělesně postiženého dítěte

vzhledem k jeho budoucímu uplatnění v životě. Pro těžce tělesně postiženého žáka,

který nemůže zvládnout některé specifické požadavky, je možné a zároveň nezbytné

najít činnosti, ve kterých by mohl dosáhnou úspěchu, a které by se později mohly stát náplní jeho dalšího života. V tomto případě se nejedná pouze o profesní uplatnění takto postiženého jedince, ale v prvé řadě o to, aby život postiženého jedince byl smysluplný

a poskytoval mu tak pocit užitečnosti a sebedůvěry. Za všechny možnosti můžeme

například jmenovat literární a jazykové vzdělávání jako přípravu na překladatelskou činnost nebo různé druhy výtvarných činností (Kábele 1997). Hlavním úkolem učitele nemůže být

tedy

pouhé

plnění

učebních plánů

a učebních osnov, nýbrž také současné hledání a rozvíjení činností, které mají

perspektivní význam pro budoucí život postiženého dítěte. K tomu je důležité získat i rodiče.

22

2.4 Rodina a dítě s handicapem

Hovoříme-li o dítěti s postižením, hraje v procesu utváření jeho osobnosti

významnou úlohu rodina. Zvláštním případem rodin s osobou se zdravotním postižením

jsou rodiny se zdravotně postiženými dětmi. Na jejich podporu jsou zacíleny některé typy sociálních služeb – raná péče, respitní péče, centra denních služeb ad.

Skutečnost, že se narodilo dítě s postižením, zasáhne většinou rodiče nepřipravené.

Nevědí a nechápou, co se stalo, neví jak s dítětem zacházet, jak ho vychovat. Rodina

s postiženým dítětem se musí vyrovnat i s nepředvídatelnými reakcemi svého okolí

– netaktní a necitlivé poznámky okolí, mohou přijít o některé své známé i přátele. Rodičům postižených dětí se zpravidla nedostává dostatečné podpory a povzbuzení. Vágnerová (2002) uvádí tyto reakce rodičů na postižení dítěte:

1. Fáze šoku a popření – šok je první reakcí na skutečnost, že je dítě trvale postižené,

situace je tíživá, nelze ji přijmout a vesměs dochází k popření. Neočekávaná negativní změna situace přináší rodičům stres.

2. Postupná akceptace reality, vyrovnání se s problémem - jak se rodiče s touto

situací vyrovnají závisí na zralosti osobnosti, na jejich životních zkušenostech, na kvalitě jejich citového zázemí. Informace o narození postiženého dítěte je někdy

přijatelná jen částečně nebo vůbec ne a může docházet ke vzniku nejrůznějších

psychických obran. Obranné systémy, v této situaci běžné, jsou útok (hledání

náhradního viníka – zdravotnický či pedagogický personál) a únik (odložení dítěte do

péče někoho jiného , odchod od rodiny, popření situace, rezignace, izolace).

3. Dosažení realistického postoje - rodiče akceptují dítě takové, jaké je, objevuje se

ochota rozvíjet dítě v mezích jeho možností.

Odlišnou situaci představují postižení získaná. Později vzniklý defekt nepůsobí jako

znehodnocení rodičovského statutu, pozdější postižení bývá akceptováno jako neštěstí, které postihlo dítě, a chování rodičů i jiných sociálních skupin je jiné. Období nejistoty

rodinu stresuje, je nutno přebudovat soustavu hodnot, která dosud v rodině platila,

upravit denní rozvrh, jinak plánovat budoucnost.To vše je nepochybně nová mimořádná 23

zátěž. Pro vývoj dítěte je důležité, aby se rodiče dokázali vyrovnat s touto skutečností a dokázali k dítěti zaujmout pozitivní postoj.

„ K dobrému a objektivnímu poznání svého dítěte, jeho vývojových možností, úrovně

jeho schopností, hloubky a povahy postižení rodiče potřebují pomoc kvalifikovaných odborníků, především lékařů, psychologů a speciálních pedagogů. Tito odborníci by měli poskytovat svoji péči postiženým dětem a jejich rodinám co nejdříve po zjištění postižení dítěte.“ (Švarcová , 2003, s.162).

V této kapitole je nastíněn systém škol pro tělesně postižené děti a mládež. Dále jsou

zmiňována specifika edukace žáků s tělesným postižením a význam spolupráce rodičů postižených dětí a kvalifikovaných odborníků.

24

3.

KOMPREHENSIVNÍ REHABILITACE

3.1 Vymezení pojmu komprehensivní rehabilitace

Termín rehabilitace pochází z latinských slov „re“, což znamená znovu, opětovně

a „habilitas“, které bychom mohli přeložit jako schopnost, způsobilost. Jedná se tedy ve své podstatě o obnovení bývalého stavu

nebo návrat k původnímu stavu. Slovo

komprehensivní pak lze česky vyjádřit jako komplexní, celkové, ucelené.

V minulosti byl pojem rehabilitace vnímán víceméně z hlediska zdravotního ve

smyslu fyzioterapie. Byl definován především jako soubor opatření napravující

orgánové defekty a vracející porušenou funkci. Dnes se toto pojetí modifikovalo

a rozšířilo, kdy je rehabilitace chápána jako mezidisciplinární obor, který kromě zdravotní péče zahrnuje několik dalších oblastí. Komplexní rehabilitaci můžeme dělit

podle zaměření, na které se jednotlivá oblast soustřeďuje nebo podle institucí a prostředků, které využívá (Jankovský 2001).

Definice Světové zdravotnické organizace WHO uvádí, že rehabilitace je souhrn

všech opatření potřebných k zařazení nebo návratu postiženého člověka do společenského prostředí a do života (Kábele 1997). Vítková (1998) vymezuje

komprehensivní rehabilitaci jako plynulé koordinované úsilí o optimální začlenění zdravotně postiženého do života.

Cílem komplexní rehabilitace je co nejkvalitnější začlenění jedince se zdravotním

postižením do společnosti a umožnit mu tak zapojit se co nejsamostatněji

a nejplnohodnotněji do života. Důraz je také kladen na co největší zmírnění negativních dopadů nemoci či postižení u každého jednotlivce. U trvalého

či

závažnějšího

postižení se jedná většinou o rehabilitaci dlouhodobou, a to jak u vrozeného postižení, tak u postižení vzniklého později.Význam rehabilitace je nesporný. V rehabilitaci máme k dispozici jeden z významných prostředků prevence invalidity a jejích důsledků.

Je současně nejvýznamnějším prostředkem integrace. Zatímco mnohé jiné prostředky

komplexního zabezpečení staví postiženého člověka do pozice závislého a bezmocného,

rehabilitace jej zbavuje zátěží, které překrývají hodnoty a potence postiženého, umožňuje mu dostat se do pozitivního světla před zdravou veřejností.V tom je vysoká emancipační a integrační hodnota rehabilitace. 25

„Nedostatečné uskutečňování rehabilitačních cílů a úkolů poškozuje nejenom

postiženého, ale i celou společnost“ (Jesenský 1995, s. 25). Spolupráce odborníků v rámci rehabilitační péče

Z hlediska institucionalizace se v ČR na komplexní rehabilitaci podílí řada institucí

a organizací. Z tohoto hlediska se otázkami rehabilitace zabývají rezortní zařízení

zdravotnictví, školství, sociálního zabezpečení, obecní úřady, charitativní organizace, občanská sdružení a další. V poslední době se výrazně prosazuje snaha o zvýšení podílů

soukromého sektoru. Z podstaty komplexní rehabilitace vyplývá potřeba překonávat odbornou i rezortní izolovanost za účelem řešení problému. Základem kvalitní a úspěšné komplexní rehabilitace je vytvoření multidisciplinárního týmu, ve kterém zaujímá každý odborník své specifické postavení. Jeho cílem má být využít v rámci možností všech

dostupných a vhodných přístupů ke zlepšení jednotlivých

oblastí, důležitá je také osobní zainteresovanost a odpovědnost. Mezi aktivní členy tohoto týmu by měli patřit především také rodiče (Jankovský 2001). Zásady komprehensivní rehabilitace

Podle F. Kábeleho (1988) se tradičně uvádějí zásady: • • •

individuálního přístupu komplexnosti přiměřenosti

•

reflexnosti

•

kognitivizace (rozvíjení poznávacích procesů)

Štefan Vašek (2003) udává následující zásady ucelené rehabilitace: • • • • • •

ortofunkcionalizace (vytváření a rozvíjení správných funkcí)

hyperemocionalizace (vytváření silných emocionálních stimulů) detenzionalizace (odstraňování, likvidace psychického napětí) substitucionalizace (nahrazování poškozených systémů) synergetizace (vzájemná podpora podnětů a procesů)

kreativizace (podpora tvořivého myšlení činností, aktivitou)

26

Jednotlivé druhy rehabilitace

Komprehensivní nebo-li ucelená rehabilitace zahrnuje široké spektrum oblastí, které

ovlivňují jednotlivé složky osobnosti. Mezi základní a všeobecně uznávané oblasti patří péče léčebná, pedagogická (výchovně - vzdělávací), pracovní a sociální.

Jesenský (1995) užívá pro ucelenou rehabilitaci termín komprehensivní rehabilitace

a dělí ji podle zaměření při plnění úkolů a podle jednotlivých institucí a prostředků na čtyři hlavní složky-rehabilitaci léčebnou, pracovní, sociální a pedagogickou. Mezi

jednotlivými složkami by neměly existovat hranice, ale jenom přechodná pásma.Termín komprehensivní začalo u nás používat Sdružení pro ucelenou rehabilitaci (SPURP) a má

postupně nahradit termín komplexní. Jiné rozdělení uvádí Franiok (1996), který

rehabilitační péči určuje osmi oblastmi - zdravotnickou, pedagogickou, pracovní, sociální, psychologickou, technickou, právnickou, ekonomickou. Taktéž Vítková (1998), jen místo termínu „zdravotnická“ použila termín „léčebná“. Renotiérová, Ludíková a kol. (2003) člení ucelenou rehabilitaci do čtyř základních složek (léčebná,

výchovně-vzdělávací, pracovní a sociální) a do čtyř složek odborných (péče psychopedická, technická, právnická a ekonomická ).

Tuto různorodou oblast, kterou komplexní rehabilitační péče představuje, garantuje

a řídí státní orgán (Parlament ČR, Vláda ČR) a do značné míry se na ní podílejí

občanská sdružení a charitativní organizace, jejichž hlavní náplní je problematika

občanů se zdravotním postižením.V našich podmínkách souvisí rehabilitace se zákony o zdraví, zákony o sociálním zabezpečení, školskými zákony a zákoníkem práce. Pojem rehabilitace se používá velmi široce. Proto rozlišujeme: •

Rehabilitaci krátkodobou (přechodnou) - následná péče bezprostředně navazující na léčení a vede k obnovení zdraví. Řeší se na úrovni léčebné rehabilitace ve zdravotnických zařízeních a lázeňskou péčí.

•

Rehabilitaci dlouhodobou (permanentní) - týká se osob s dlouhodobým nebo

trvalým zdravotním poškozením a je spojena s trvalým narušením kvality života.

Řeší

se

léčením,

a pracovní rehabilitace.

ale

především

27

prostředky

sociální,

pedagogické

3.2 Léčebná rehabilitace

Léčebná rehabilitace je podle Jesenského (1995) zaměřená jednak na odstranění

postižení a funkčních poruch a dále na eliminaci následků zdravotního postižení, a to i v oblasti sociální. Hranice mezi léčením a léčebnou rehabilitací jsou dodnes povětšině

neostré. Splývají hlavně při přechodech mezi akutním stavem onemocnění (prevalence léčení) a neakutním stavem-rekonvalescence a remise (postupná prevalence léčebné rehabilitace, a hlavně dalších složek komprehensivní rehabilitace). Z tohoto hlediska má

své výsadní postavení v resortu zdravotnictví, ale rovněž zahrnuje celou řadu aktivit

interdisciplinárního charakteru, jako např. psychoterapie, arteterapie, muzikoterapie apod., kromě konzervativní medikamentózní a operativní léčby patří mezi základní léčebné metody : a) Fyzioterapie

Představuje léčení fyzikálními a mechanickými prostředky. Při této terapii

využíváme, elektroléčbu, léčbu ultrazvukem, magnetoterapii, léčbu světlem, laserové záření, léčbu teplem, vodoléčbu a balneoterapii (léčbu přírodními léčivými prostředky). b) LTV (léčebná tělesná výchova)

Patří mezi základní léčebné metody fyzioterapie a zabývá se pohybovým aparátem.

Základní formou je tělesné cvičení, při kterém jsou využívány převážně léčebné gymnastické prvky a reflexní motorika. Při reflexní motorice se využívají reflexy, které vyvolávají nebo podporují stah ochrnutých svalů. Vedle facilitace (podpory), se v praxi

využívá též inhibice (útlumu) svalů, které jsou zvýšeně napjaté. Nejčastěji používanou metodou pro léčení dětí s DMO je metoda Petöho, Vojtova, Bobathova a Kabatova metoda (Jankovský, 2001; Jesenský 1995).

Petöho metoda je zaměřena na rozvoj praktických pohybových dovedností u dětí

s DMO. Klade důraz především na rozvoj volních vlastností, které se uplatňují v běžném životě. Při této metodě jsou využívány

běžné pomůcky a aplikuje se

u dětí tělesně postižených s normálními intelektovými schopnostmi. (Renotierová, Ludíková a kol; 2003)

Vojtova metoda - autorem je český dětský neurolog MUDr. Václav Vojta. Tato

metoda využívá nácviku základních pohybů, a to pohybu vpřed, který vrcholí samotnou 28

koordinační chůzí. U novorozenců se projevuje jako plazení a otáčení, avšak

u postižených dětí nejde o spontánní využití těchto pohybů. Tlakem na určitá místa se aktivizují vrozené pohybové reflexy. Vyvoláme tak správnou svalovou souhru, která je pro pohyb nezbytná. Podle závažnosti postižení trvá léčba touto metodou měsíce i roky. Hlavním cílem je pomoc dětem s DMO, aby mohly samy chodit a aby se jejich chůze co nejvíce podobala chůzi zdravého dítěte.

Metoda manželů Bobathových - autoři této metody se snažili u dítěte vyhledávat

polohy, které způsobují špatný pohyb. Jejich práci je možné popsat jako soustavné uvádění dítěte do správné polohy jemným postrkováním trupu a končetin. Cílem je

změnit abnormální svalový tonus v místech, které ovlivňují vlastní hybnost končetin.Vše, co je známo o vývoji zdravého dítěte, by mělo být do léčby dětí s DMO aplikováno, aby mohlo získávat nové dovednosti, novou senzomotorickou zkušenost.

Metoda Kabatova - Kabatova metoda se zaměřuje na pohyby vedení diagonálně

současně s rotací. Pohyb se provádí protažením svalů, kladením odporu tlakem na sval. Při usilovném pohybu se v centrální nervové soustavě šíří podráždění ze silnějších

svalových skupin na slabší, které se tak mají posilovat. Pohyby se provádí vždy celou svalovou skupinou.

Při všech metodách léčení hybnosti u dětí je nutné postupovat podle jednotlivých

hybných ,vývojových etap. Nácvik těchto hybností je velmi náročný a musí ho provádět zkušený rehabilitační pracovník. Je nutné, aby se jednoduché cviky naučili i rodiče a doma s dítětem cvičili (Lehovský, 1998). c) Ergoterapie

Jedná se o léčbu prací nebo smysluplnou činností. U malých dětí ji lze nazvat jako

léčbu pomocí hravých aktivit. Stanovuje ji lékař ve formě individuálního léčebného

programu, přičemž plně respektuje zdravotní stav, typ a stupeň postižení daného jedince. Bývá velmi efektivní léčbou u různých forem zdravotního postižení. Podle

Jankovského ( 2001 ), zde zvláštní místo zaujímá dětská ergoterapie, při které si dítě své pohybové stereotypy teprve nově vytváří při současném nezbytném respektování

vývojového hlediska. Základní metodou, jak již bylo výše uvedeno, je hra. Obecně usiluje dětská ergoterapie o dosažení maximální samostatnosti dítěte, v dílčích oblastech

pak sleduje řadu jednotlivých cílů, jako je rozvoj jemné a hrubé motoriky, pohybové 29

koordinace, vizuomotorické koordinace apod. Postupným zatěžováním organismu i začleňováním používání různých pomůcek dochází k úpravě fyzického, ale

i psychického stavu. Zpočátku se jedná o sebeobslužné činnosti (aktivity běžného dne),

později se k nim řadí i zájmové činnosti různého charakteru. Postupně se může od takto chápané ergoterapie postoupit k pracovní rehabilitaci a k pracovnímu uplatnění (Jesenský, 1987, Klusoňová, Špičková, 1988, Pfeiffer, 1990 ad.). d) Hipoterapie a canisterapie

Hiporehabilitaci, kterou bychom mohli volně přeložit jako léčbu pomocí koně,

rozdělujeme do tří základních forem (Hromádková 1999) :

Při hipoterapii využíváme léčebných účinků pohybů koně. Pacient se aktivně nepodílí

na jízdě, je pasivní, pouze se snaží dosáhnout souladu s pohybem koně. Této metody využíváme zejména v neurologii a ortopedii, ale lze ji využít i v jiných oborech. Při pedagogicko-psychologickém

ježdění

využíváme psychického účinku kontaktu

s koněm, ať již při jízdě nebo při práci s koněm ve stáji. Této metody využíváme v psychiatrii.

Třetí formou je sportovní a rekreační ježdění pro handicapované, při kterém se jedná

o aktivní jízdu ve smyslu sportovního vyžití či záliby. Hiporehabilitace u nás prožívá v posledních letech značný vzestup. Je komplexní rehabilitační metodou, která vychází

z neurofyziologických základů a je výborným nástrojem ke zvýšení celkové tělesné

zdatnosti, k uvolnění různých nežádoucích tonusů a uvědomění si vlastního těla. V neposlední řadě vede k pozitivním efektům v oblasti psychiky jako je zvýšení

zdravého sebevědomí, uvolnění psychického napětí atd. Důraz je kladen na otevřenou a vstřícnou atmosféru a zabezpečení podmínek pro provozování hipoterapie. Léčbu

vždy provádí vyškolený fyzioterapeut na základě indikace odborného lékaře (neurolog, rehabilitační lékař). K dispozici může mít navíc ještě pomocníka, který klienta

zabezpečuje před úrazem nebo pádem. O přípravu koně se stará speciálně vyškolený hipolog.

Canisterapie patří mezi nové formy terapie, která se zabývá uplatněním psů

v léčebném procesu psychoterapie. Je jednou z forem zooterapie, která využívá působení zvířat k různým formám terapeutického kontaktu s člověkem. Základem léčby

při terapii je poznatek, že často jediným přítelem člověka v osamění či nemoci je zvíře,

které dokáže vyvolat pozitivní reakce vedoucí ke zlepšení zdravotního stavu jedince. Pozitivní vliv zvířete se projevuje již za běžných okolností, jeho účinek se však zvyšuje, 30

pokud je využíváno k určitému cíli. Ačkoliv se jedná o uznávanou terapeutickou metodu, není

u nás tolik známá jako hipoterapie.

e) Specifické terapie

Psychoterapie

Základním cílem psychoterapie je znovuobnovení integrity osobnosti člověka.

V. Smékal (1998) uvádí tři hlavní obecné cíle psychoterapie: Odstranit symptom

nebo se s ním naučit žít. Pomoci člověku rozhodnout se a nést důsledky svého rozhodnutí a odpovědnost za ně. Pomoci pacientovi najít, co se za symptomem skrývá a uvést to do pohybu.

Psychoterapii, léčbu užíváním psychologických prostředků, můžeme jistě vnímat

buď jako prostředek léčebné rehabilitace (Jesenský, 1995, s. 36-37), v tomto případě

se jedná vlastně o psychorehabilitaci, a nebo jako svébytnou aplikovanou psychologickou disciplínu, která v sobě může zahrnovat nejrůznější tvůrčí činnosti, zejména výtvarné a hudební, a to zejména u dětské psychoterapie (viz. K. Balcar, 1995,

s. 349 an.) Psychoterapie není jen záležitostí dítěte s postižením, ale dotýká se také jeho rodičů a celé rodiny (G.W.Lauth, 1986). Arteterapie

Arteterapie

je

slovo

pocházející

z

latinského „ars“ – umění a řeckého

„therapeia“ – léčení, léčba. Z hlediska doslovného překladu se o arteterapii hovoří jako o léčbě uměním. Jankovský (2001) definuje arteterapii jako léčbu pomocí výtvarných prostředků, např. kresba, malba, ale také výtvarné práce s jinými materiály, zejména

s keramickou hlínou, která je vhodná pro práci dětí s DMO (uvolňování spasticity, procvičování jemné motoriky). Dále je možné využít např. dřevo, kámen, kov ad.

Arteterapie je v odborné literatuře vymezena jako druh psychoterapie a jako taková se vyvíjí již řadu let. Obecně ji můžeme rozdělit do dvou oblastí – na aktivní a pasivní

terapii. Aktivní (reprodukční) terapie představuje výtvarnou činnost jedince různými výtvarnými technikami.

Pasivní (receptivní) terapie zahrnuje zájem o dějiny umění, kulturní dědictví, různé

besedy, exkurze a výstavy. Z hlediska forem práce můžeme využívat skupinovou terapii, která podporuje spolupráci a komunikaci nebo individuální terapii, která je více využívána u dětí s těžším postižením.

31

Muzikoterapie

Termín muzikoterapie vznikl spojení latinského „musica“ – hudba a řeckého

therapeia – léčení, léčba. Muzikoterapie patří k dalším moderním technikám

psychoterapie, která využívá pozitivního účinku hudby při léčení různých duševních,

neurotických nebo psychotických onemocnění. Z hlediska účasti na terapeuticky motivovaném hudebním dění rozeznáváme aktivní muzikoterapii při níž jedinec vyvíjí hudební aktivitu, ať již sám nebo za spoluúčasti terapeuta nebo dalších osob a pasivní

muzikoterapii, kterou můžeme také označit za poslechovou, při níž hudbu pouze vnímá

(Linka 1997). Podle počtu jedinců v průběhu terapeutického procesu rozlišujeme muzikoterapii individuální, při níž se terapeut věnuje jenom jednomu pacientu, dále

skupinovou, kdy je současně přítomno více osob a hromadnou, kterou představuje ještě větší počet osob zároveň léčených (např. plný sál posluchačů při koncertě apod.).

Poslední dvě formy souhrnně nazýváme kolektivní muzikoterapií (Linka 1997). Výchova zpěvem a hudbou přispívá ke zlepšování svalové koordinace, zlepšuje celkovou obratnost dětí a všestranný rozvoj hudebního sluchu, má kladný vliv na

intonaci řeči i na rozvoj myšlení, představ a fantazie. Podle Komenského pěstovat hudebnost znamená vytvářet z lidí lidi, protože „musica nejpřirozenější nám je“. Einstein tvrdil, že bez hudby se nedá přemýšlet a nelze nic kloudného vytvořit. Děti jsou

bytosti

nesmírně

křehké

a

zacházení

s nimi vyžaduje velkou jemnost

a citlivost.V hudbě a zpěvu jsou tyto hodnoty obsaženy neomezeně.

S výchovou hudbou a zpěvem souvisí autogenní trénink, jemuž předcházejí dechová

cvičení. Autogenní trénink (z řeckého autos = ze sebe, genus = vycházející). Je vhodnou metodou pro děti postižené řečovou patlavostí (dyslalie), breptavostí (tumultus sermonis), koktavostí (balbuties), lehkou mozkovou dysfunkcí ( LMD ), pomočováním

(enuresis), okusováním nehtů (onychofagie), rozmrzelostí a stísněností (neurastenie) aj.

Dramaterapie The

British

Association

for

Dramatherapists

definuje

disciplínu

takto

(sec.cit.Valenta 2001) : „Dramaterapie pomáhá uchopit a zmírnit sociální a psychologické problémy, mentální onemocnění i postižení a stává se nástrojem zjednodušeného symbolického vyjadřování, díky němuž jedinec poznává sám sebe, a to

prostřednictvím tvořivosti zahrnující verbální i nonverbální složku komunikace“.

Dramaterapii bychom mohli také vymezit jako postup upravující narušenou činnost 32

organismu dramatickými (divadelními) prostředky. V porovnání s psychodramatem, ke

kterému má velmi blízko, je dramaterapie více skupinovou aktivitou, která neřeší problémy a potíže jedince (Valenta 2001).

3.3 Pedagogická (výchovně – vzdělávací) a sociální rehabilitace

Ačkoli lze výchovu považovat za celoživotní proces, je těžiště výchovně-vzdělávací

rehabilitace kladeno do období dětství a dospívání. Pedagogická rehabilitace je chápána jako proces usilující o obnovu normálního vývoje osobnosti a je doménou speciální

pedagogiky, která se podle jednotlivých druhů postižení a pracovních metod člení na jednotlivé „pedie“. V závislosti na cílevědomém rozvoji osobnosti jsou využívány speciální

metody,

prostředky a postupy, a to podle druhu a stupně postižení

(Jankovský 2001). Pedagogický proces je cílevědomě organizován a ve svém průběhu zahrnuje ranou péči, školní vzdělávání všeobecné i odborné, včetně profesní přípravy

a v neposlední řadě také výchovné poradenství. Za hlavní cíl pedagogické rehabilitace lze považovat dosažení

maximálního

možného vzdělání s následným pracovním

zařazením. To je dlouhodobý cíl, který vyžaduje stálou spolupráci učitelů s lékaři, rehabilitačními pracovníky a s rodiči. Sociální rehabilitace

Sociální rehabilitace je proces učení žít s vadou (defektem), proces překonávání

neschopností v individuální (osobní) i společensky významných činnostech, proces prevence i odstrańování defektivit a handicapů. Konečným výsledkem tohoto procesu je

akceptace vady, životní pohoda a v nejvyšším stupni také integrace.

Sociální rehabilitace vychází z poznatků o rozvoji osobnosti a resocializace.

Umožňuje postiženému jedinci maximální integraci do společnosti a zároveň se snaží o prevenci, popřípadě o odstranění defektivity. Sociální rehabilitace má aktuální význam

po

celou

permanentní charakter.

dobu

lidského života, proto je jednou ze základních a má

Podle Jankovského (2001) se sociální rehabilitace uplatňuje v různých institucích,

jako jsou zdravotnická zařízení, ústavy sociální péče, speciální školy, při práci, v rodině

a v poslední době i v nestátních neziskových organizacích, jako jsou např. různá občanská sdružení, obecné prospěšné činnosti apod. Součástí této rehabilitace je 33

vytvoření vhodných podmínek pro samostatný život, což v sobě zahrnuje zajištění bydlení, zaměstnání, dopravy, přiznání invalidního důchodu a v neposlední řadě i další

finanční příspěvky k usnadnění a zkvalitnění života zdravotně postižených. Další významnou oblastí je využívání volného času, pěstování a rozvíjení zájmové a kulturní činnosti.

3.4 Pracovní a ostatní složky rehabilitace

Zabezpečuje kvalifikaci a rekvalifikaci osob se změněnou pracovní schopností

rozvojem specifických vědomostí, dovedností a návyků. Kromě toho zahrnuje soustavnou péči o tyto osoby, a to v tom smyslu, aby se mohly zapojit do pracovní činnosti. Další snahou pracovní rehabilitace je předcházení frustrace z neuspokojení základní potřeby aktivity člověka, ke které může dojít v případě nemožnosti pracovní

činnosti. Smyslem pracovní rehabilitace je předcházet u zdravotně postižených stavům frustrace či stresu. Jednou z možností je rekvalifikace, avšak vytváření

pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením není jednoduchou záležitostí.

Ve vyspělých státech je uplatňován dvojí přístup, a to zvýhodňování zaměstnavatelů

a stanovení kvót (zaměstnavatelé jsou povinni vytvořit určitý počet pracovních míst). V současné době je efektivnější podporované zaměstnání, což je zapojení postižených

na běžných pracovištích. Novela zákona o zaměstnanosti č. 167/1999 Sb. závazně stanoví povinnost zaměstnávat občany se změněnou pracovní schopností. Psychologická rehabilitace

Základním cílem psychoterapie je znovuobnovení integrity osobnosti člověka.

V. Smékal (1998) uvádí tři hlavní obecné cíle psychoterapie: Odstranit symptom nebo

se s ním naučit žít. Pomoci člověku rozhodnout se a nést důsledky svého rozhodnutí

a odpovědnost za ně. Pomoci pacientovi najít, co se za symptomem skrývá a uvést to do pohybu.

Psychoterapii, léčbu užíváním psychologických prostředků, můžeme jistě vnímat

buď jako prostředek léčebné rehabilitace (Jesenský, 1995), v tomto případě se jedná vlastně o psychorehabilitaci, a nebo jako svébytnou aplikovanou psychologickou

disciplínu, která v sobě může zahrnovat nejrůznější tvůrčí činnosti, zejména výtvarné

a hudební, a to zejména u dětské psychoterapie (.K.Balcar, 1995). Psychoterapie není

34

jen záležitostí dítěte s postižením, ale dotýká se také jeho rodičů a celé rodiny (G.W.Lauth, 1986).

Jedním z úkolů psychologické rehabilitace je akceptace postižení, to znamená, aby

člověk s postižením byl schopen své postižení přijmout. Základním cílem je obnovení

integrity a celistvosti osobnosti ve všech jeho složkách. Rovněž se psychorehabilitace

zabývá ovlivňováním postiženého z hlediska motivace k různým oblastem života. Technická rehabilitace

V poslední době se

hovoří o tzv. rehabilitačním inženýringu, atˇ už se jedná

o kompenzační, reedukační a protetické pomůcky, technické vybavení rehabilitace a zejména eliminaci nejrůznějších architektonických zábran, ale i např. nevhodné organizace práce (Jankovský 2001) Právní rehabilitace

Zahrnuje zákony a směrnice k zajištění práv a péče o postižené občany.

Ekonomická rehabilitace

Zabývá se organizací a řízením výrobní činnosti a produktivní práce invalidních

občanů

Ucelená rehabilitace dětí s tělesným postižením, zejména pak dětí s poruchou centrálního motoneuronu, představuje zcela konkrétní soubor aktivit, které mají za cíl

vytvořit pokud možno optimální podmínky pro jejich přirozenou integraci ve

společnosti. Jakékoliv postižení většinou člověka v mnoha aktivitách znevýhodňuje. Není tedy jenom pouhou kategorií, ale je nutno jej vnímat také jako dimenzi projevující

se v kvalitě jeho života. Z těchto důvodů nelze v rámci ucelené rehabilitace zapomínat ani na vytváření podmínek k vyrovnávání příležitostí pro lidi se zdravotním postižením.

„ Kvalita života není stav, ale proces, který je závislý na mnoha proměnných,

zejména pak na úrovni rozvoje osobnosti každého člověka. Utváření vlastní osobnosti je vždy dlouhou a nesnadnou cestou, a pro člověka se zdravotním postižením to ovšem platí dvojnásob“ (Jankovský, 2001, s. 140 ).

Komplexním systémem výchovně – vzdělávací péče o děti a mladistvé s tělesným

postižením rozumíme existenci školského prostředí, v němž působení škol a školských

zařízení zpřístupňuje dětem s tělesným postižením výchovu a vzdělání srovnatelné s výchovou a vzděláním veškeré populace předškolního a školního věku. 35

Tabulka č. 2 Přehled organizací poskytující služby občanům s kombinovaným tělesným postižením v oblasti Ostrava Organizace

Asociace rodičů a zdravotně postižených dětí, klub STONOŽKA

Centrum pro zdravotně postižené MSK, detašované pracoviště Ostrava Centrum pro rodinu a sociální péči

Dětský rehabilitační stacionář při MNO

Komise rady města pro handicapované děti a mládež Občanské sdružení ZUZANA

Ostravská organizace vozíčkářů Podané ruce

Sdružení zdravotně postižených občanů a jejich přátel

Střední odborná škola a Střední odborné učiliště pro TP mládež Soukromá speciální škola pro žáky s více vadami Státní pedagogické centrum Společnost pro ranou péči

Svaz tělesně postižených v ČR, Městská organizace Ostrava

36

a

4

SYSTÉM

KOMPREHENSIVNÍ

REHABILITACE

V ZÁKLADNÍ

A MATEŘSKÉ ŠKOLE V OSTRAVĚ - PORUBĚ A VE SPECIÁLNÍ ŠKOLE V DABROWIE GÓRNICZEJ

4.1 Základní a Mateřská škola v Ostravě – Porubě a

Základní a Mateřská škola zdravotně

oslabených,

děti

zabezpečuje výchovu a vzdělání dětí nemocných s vadami

zraku, s

tělesným

postižením

a s kombinacemi postižení (např. kombinované smyslové vady, dětská mozková obrna, chronické onemocnění vnitřních orgánů, rozštěpy páteře, hydrocephalus, epilepsie, vývojové vady mozku, nádory na mozku atd.)

Škola má několik odloučených pracovišť. Výuka a výchova probíhá ve třídách ZŠ

a MŠ při zdravotnických zařízeních Fakultní nemocnice s poliklinikou v Ostravě – Porubě,

Městské

nemocnice

Ostrava,

nemocnice

ve

Vítkovicích,

Dětském

rehabilitačním stacionáři a dále ve třídách Základní a Mateřské školy na Ukrajinské ulici – pro žáky 1. stupně, na ulici 17. listopadu - pro žáky 2. stupně. Z historie školy:

První iniciativa a myšlenka vytvořit zařízení pro děti s různým postižením se

objevila na začátku roku 1990. Již 1. března 1990 tehdejší Městský ústav národního zdraví otevřel nový stacionář pro děti předškolního věku s nejrůznějšími postiženími a

svou činnost zahájily dvě třídy mateřské školy. V roce 1993 došlo k dalšímu rozšíření tohoto zařízení. 1. září 1993 byl zahájen nový školní rok ve zcela novém zařízení na Ukrajinské ulici v Ostravě – Porubě. Bylo vytvořeno speciálně pro děti s kombinacemi tělesných a smyslových vad, vad řeči a vývojovými poruchami učení. Škola byla rovněž

doporučována pro děti se závažnějším chronickým onemocněním. Výuka byla zahájena 6. září 1993. Během krátké doby došlo k povědomí otevření této nové školy, jak u

laické tak i odborné veřejnosti, a v průběhu následujících týdnů navštívilo toto zařízení mnoho pracovníků speciálních škol, poraden, ústavů sociální péče, školské správy, ale i laické veřejnosti a zdravotníků. V rámci „ Česko – francouzských dnů “ si s velkým

zájmem prohlédli tuto školu pracovníci z odborných speciálních zařízení ve francouzské Remeši.

37

Postupem času se škola rozrostla o další ročníky a dnes již zabezpečuje výchovu

a vzdělání v plném rozsahu prvého a druhého stupně povinné školní docházky.

V dopoledních hodinách probíhá výchova a vzdělávání dětí zcela imobilních,

s různými formami dětské mozkové obrny, pro těžkých úrazech, s nádorovým

onemocněním, s vadami kloubů a páteře, s myopatií, s vadami řeči, s mentálním postižením, s dětským autismem, s Aspergerovým syndromem, se specifickými

poruchami učení a chování pod vedení speciálních pedagogů, odpoledne pak zájmová činnost ve školní družině, logopedie, rehabilitace, jóga, muzikoterapie aj..

Vyučování ve škole při zdravotnických zařízeních je zcela odlišné od výuky ve

škole pro žáky s kombinací postižení, rovněž tak má odlišný průběh pobyt dítěte v MŠ

pro děti nemocné nebo zdravotně oslabené a děti docházející do rehabilitačního stacionáře. Vyučovací proces ve škole při zdravotnických zařízeních je ovlivňován nemocí žáků, délkou hospitalizace, nemocničním prostředím, lékařskými vyšetřeními a zákroky.

Učitelé

vyučují

podle

vzdělávacích

programů

kmenové

školy

hospitalizovaného žáka. Pedagogičtí pracovníci úzce spolupracují se zdravotnickým personálem a kmenovými školami. V mateřské škole v rehabilitačním stacionáři je

dětem poskytována maximální možná péče učitelek za asistence dětských sester a ve spolupráci s lékařem, psychologem, logopedem a rehabilitačními sestrami jsou zpracovávány individuální plány zohledňující specifické potřeby dětí. Na pracovištích

základní školy probíhá výchova a vzdělání podle vzdělávacího programu Základní škola, č.j. 16847/96-2, podle učebního plánu zvláštní školy, č.j. 22980/97-22 a podle

individuálních výchovně – vzdělávacích plánů. V současné době se všichni pedagogičtí pracovníci

podílejí na vypracovávání školního vzdělávacího programu, ve kterém

budou zohledňovány potřeby žáků školy.

Škola se zapojila v rámci EU do vzdělávacího programu Sokrates (projekt

spolupráce škol), na jehož základě žáci školy a pedagogové navštívili školy podobného zaměření v Itálii, Německu a Anglii.

38

4.2 Rehabilitační péče poskytovaná v Základní a Mateřské škole Výchovně-vzdělávací péče

Dominantní postavení v tomto zařízení přirozeně zaujímá výchovně-vzdělávací

péče. Jsou zde vzdělávány děti s tělesným či kombinovaným postižením.

V současné době je ve škole převážná část žáků s dětskou mozkovou obrnou (asi

80%). K tomuto postižení se nejčastěji přidružují vady výslovnosti (dyslálie 60%),

ojediněle poruchy řeči (koktavost, dysartrie, rhinolália) dále oční vady (strabismus, tupozrakost, krátkozrakost u všech dětí s DMO). Naprostá většina žáků s DMO trpí

specifickou poruchou učení nebo chování. Z dalších vyskytujících se diagnóz můžeme jmenovat skoliózu, hyperlordózu, arachnodaktylii, meningokélu, epilepsii.

Tabulka č. 3 Analýza dle diagnóz dětí základní školy ve šk. roce 2005/2006 Dg.

Počet

DMO

48

přidružena MR ( lehká mentální retardace )

12

přidruženo ZP ( strabismus, myopatie, astigmatismus )

11

přidruženo ŘP ( dysartrie, dyslalie, rhinolálie, koktavost ) z DMO forma -

-

-

-

-

29

diparetická

13

kvadruparetická

18

12

hemiparetická

2

ataktická

3

mozečková

Autismus ( vysokofunkční autismus )

2

Aspergerův syndrom

3

Svalová myopatie, dystrofie

Rozštěp páteře ( meningomyelokéla a její podoby )

2

2

Specifické poruchy učení a chování ( ADHD, ADD, LMD )

17

Mikrocefalus, hydrocefalus

4

Vývojové deformace růstu

Onemocnění ledvin, rozštěpy ledvin

2

4

Celkem dětí

76 39

Ve škole jsou vyučováni žáci prvého až devátého postupného ročníku.

Struktura

a obsah učiva koresponduje se vzdělávacím programem běžné základní školy.

K dosažení adekvátních cílů je však využíváno speciálních metod a postupů práce s prohloubením a rozšířením individuální

péče a s využitím didaktických

a kompenzačních pomůcek. Učební osnovy jsou koncipovány volněji, rámcově je stanoven základní obsah učiva. Je zde možnost volby volitelných a nepovinných předmětů a rovněž doplnění doučovacích hodin. Požadavek speciálního vyučování je realizován organizačním opatřením, které se týká nižšího počtu žáků ve třídě.

Vedle vzdělávacího programu základní školy, je zde možnost vyučování podle

programu základní školy praktické. Učební plán zvláštní školy obsahuje podobné

vyučovací předměty s výjimkou cizích jazyků. V současné době je vyčleněna jedna třída, která pracuje podle učebního plánu zvláštní školy a je plně profesionálně zabezpečena. Do této třídy jsou soustředěni žáci z různých ročníků, kteří vedle somatického postižení trpí také lehčím stupněm mentálního postižení, příp. jsou jejich mentální dispozice v hraničním pásmu.

Několik žáků je vyučováno podle individuálního vzdělávacího plánu, většina dětí

má vzhledem ke svému opožděnému vývoji, který však nemusí být trvalý, odloženou povinnou školní docházku.

Žáci jsou hodnoceni a klasifikováni systémem

širšího slovního hodnocení

postaveného na konkrétních vědomostech a dovednostech i systémem klasifikačních stupňů.

Zdravotní péče

Zdravotní péče je další významnou součástí, která je na této škole zajišťována.

Dětem je poskytována rehabilitační péče, neboť škola disponuje přístrojovou rehabilitační technikou, bazénem, inhalátoriem, vybavenou místností pro muzikoterapii,

keramickou dílnou a dalším vybavením. Ve škole pracují rehabilitační pracovníci, logoped, rovněž je zde externí spolupráce s neurologem a ortopedem formou ambulantních návštěv v dětském rehabilitačním stacionáři.

Rehabilitační program zahrnuje fyzioterapii, která využívá magnetoterapii,

rehabilitaci v bazénu a vodoléčbu, dále léčebnou tělesnou výchovu, cvičení jógy, cvičení na rehabilitačních

míčích

a hipoterapii. Odborné rehabilitační cvičení

a terapie provádějí fyzioterapeuti pod vedením rehabilitačního stacionáře. Z dalších 40

terapií, které jsou vedeny zaškolenými pedagogickými pracovníky, jsou využívány muzikoterapie, arteterapie a ergoterapie. Hipoterapie a Canisterapie V současné době

probíhá

ve škole také canisterapie. U dětí s neurologickým

a ortopedickým postižení se využívá nejčastěji léčebných účinků pohybu koně při jízdě

ve dvojici s fyzioterapeutem nebo při vedení koně, a také různých cviků na koňském hřbetě (tzv. voltiž), většinou ve stoji nebo kroku koně. Cviky jsou zaměřené na posílení,

popř. nápravu porušených funkcí. Rovněž je kladen důraz na využití psychického účinku kontaktu s koněm, ať už při jízdě nebo při tzv. pet terapii, která zahrnuje cílený

kontakt se zvířetem, jako hlazení, dotýkání se zvířete apod.. Terapeutická jednotka je

realizovaná v rámci výchovně-vzdělávacího procesu dvakrát do měsíce, 30 minut v každé třídě.

Muzikoterapie

Muzikoterapie probíhá

ve

speciálně

zařízené místnosti pro tento

účel

a soustřeďuje se jak na poslech většinou reprodukované hudby, tak na aktivní vokální

nebo instrumentální projev s možností využití pohybových či dramatických prvků.

Muzikoterapie nabízí jedinečný způsob podpory tělesného vývoje a rozvoje osobnosti tělesně postižených dětí. Důležité je trpělivé vedení dětí ke koordinaci dýchání

a vydávání zvuků, hlasu a pohybu prostřednictvím pohybových her zaměřených na soustředění a pohyb Arteterapie

Pod vedením zaškolených asistentek učitele se žáci seznamují s různými technikami

arteterapie. Aktivní výtvarná činnost zahrnuje řadu možností a způsobů (kresba,

malba, grafické techniky, modelování, prostorová tvorba, akční tvorba atd.) Jednou

z využívaných a nejvýhodnějších forem tělesně postižených, zvláště u dětí s DMO jsou baltické (hmatové) techniky, umožňující rozvoj hrubé a jemné

motoriky. Výtvarná

činnost také významně přispívá k citovému a psychickému vývoji postižených žáků, neboť se při ní nejedná o snahu vytvořit dokonalé dílo, ale o proces tvorby, která přináší

jedinci pocit radosti a uspokojení. Při arteterapii se ve velké míře využívá společné

projektové práce na které děti pracují dohromady a každé z nich přináší svůj talent 41

a nápad. Společná činnost tak podporuje vzájemné vztahy, spolupráci a také komunikaci mezi dětmi. Ergoterapie

Důležitou součástí ergoterapie je velmi dobře vybavená keramická dílna, jejíž

součástí je keramický kruh a vypalovací pec. Rovněž je zde možnost práce na tiskařském lisu. Keramické dílny využívá ergoterapeut s dětmi několikrát týdně. Kromě toho je ve škole plně vybavená herna, kde se děti mohou věnovat hravé činnosti. Logopedický výcvik

Logopedická péče je vedena odborným logopedem, který dochází dvakrát týdně do

školy a provádí individuální nápravu řečových vad v úzké spolupráci s rodiči. Rovněž v rámci vyučovacích hodin provádí učitelé s žákem předepsaná cvičení, případně další

doplňkové činnosti jako je rozvoj slovní zásoby, formulace myšlenek a jasné vyjadřování formou dramatizace krátkých příběhů či pohádek. Sociální péče Sociální

složka

je

ve

škole

úzce

spjata s výchovně - vzdělávací činností

a navzájem se s ní prolíná. Smyslem sociální práce každého pedagoga je působení na jednotlivce a kolektiv, aby jednal odpovědně, v souladu se společenskými normami a stal se tak celistvou osobností.

Kromě toho je na škole zaveden systém výchovného poradenství, který zajišťuje

speciálně vyškolený pedagog znalý problematiky různých výchovných problémů a patologií. Poradenská funkce zahrnuje pomoc, podporu

a snahu o vyřešení

problému, se kterými se žák, popřípadě i rodiče na učitele obrátí. V některých případech je spolupráce s rodiči při poradenské intervenci nezbytná. Rodiče rovněž mohou využít

možnosti přítomnosti ve výuce. Výchovné poradenství zahrnuje i funkci informační, kdy pedagog poskytuje informace, týkající se různých oblastí, jako je např. volba dalšího

vzdělávání, profesní

poradenství

apod.. Případně složitější

a výchovné problémy jsou řešeny ve spolupráci s SPC a PPP za účastí rodičů.

výukové

Vedle výchovného poradce pracuje na škole současně metodik prevence, který se

zaměřuje na prevenci zneužívání návykových látek a dalších sociálně patologických jevů, a také zajišťuje školní osvětu.

42

Velkým nedostatkem v práci školy je absence SPC přímo při škole, které by

zabezpečovalo poradenské, terapeutické a metodické činnosti pro tělesně postižené žáky, jejich rodiče a pedagogické pracovníky.

Sociální rehabilitace zahrnuje rovněž další významnou oblast, která se týká zajištění

kulturní a zájmové činnosti. Mezi kulturní akce pořádané v rámci školy lze zahrnout návštěvu divadelních a filmových představení, výtvarných výstav, sportovních soutěží, pořádaní tématických přednášek a besed. Pracovní rehabilitace

Zaměření výchovného a vzdělávacího působení na tělesně postižené přispívá

k rozvíjení jejich schopností a zájmů, a tím také přispívá k profesní a osobnostní

orientaci žáků za účelem pozdějšího úspěšného začlenění do pracovního procesu. Výchovné poradenství na II. stupni je zaměřeno na profesní přípravu. Technická rehabilitace

Celá škola, jejíž kapacita je 80 dětí, je řešena bezbariérově ve všech jejich částech.

Všechna třídní oddělení a oddělení rehabilitace, včetně vstupu, byla koncipována pro zcela imobilní osoby. Velice zdařilým prvkem celého interiéru je jeho komplexní barevné řešení.

Jedno třídní oddělení se skládá z vlastní třídy, denní místnosti ve funkci družiny

a herny, jídelny, kuchyňky, sociálního zařízení a kabinetu pedagoga. Rehabilitační část

školy tvoří 4 rehabilitační místnosti, tělocvična, rehabilitační bazén se zařízením, pracovna psychologa a logopeda a sociální zařízení.

Vybavení učeben i jednotlivých kabinetů je na kvalitní úrovni, vzhledem k výši

přidělených finančních prostředků na provoz školy, jej však nelze obnovovat žádoucím způsobem.

Sdružení - BES bylo založeno v

září

roku

1999 za

přispění učitelů

a vychovatelů školy Sdružení si zvolilo název, který napovídá o jeho činnosti. BES

byl egyptský trpaslík, který ochraňoval lidská obydlí a děti. I toto sdružení se tedy snaží svými aktivitami o zpříjemnění běžného dne nejen rodičům, ale především dětem.

Rodiče mají možnost stát se členy tohoto sdružení a aktivně se tak podílet na jeho činnosti.

43

Cílem tohoto sdružení je : •

podpora činnosti školy

•

vytváření materiálních podmínek pro zkvalitnění péče o tělesný a duševní

•

vytváření podmínek pro integraci školy

• •

rozvoj žáků školy

podpora rekreační a sportovní činnosti žáků školy

podpora vzdělávacích aktivit zaměřených ke zvyšování odborností pracovníků školy

Děti s tělesným postižením potřebují ke své práci řadu technických pomůcek, které

pomáhají kompenzovat poškozené funkce nebo usnadňují pracovní činnost.

Technické vybavení : Mezi základní technické vybavení patří počítačová technika,

která umožňuje žákům se sníženou motorikou horních končetin snazší začlenění do vyučovacího procesu. Při psaní je možno využít ochranné desky nad klávesnicí, která zamezuje zmáčknutí více kláves současně. Počítače je možno využít také při aplikaci

různých výukových programů, vytvořených speciálně pro potřeby školního vyučování. Škola je vybavená počítačovou učebnou s připojením na Internet a rovněž v každé třídě jsou k dispozici počítače.

44

4.3 Speciální škola v Dabrowie Górniczej Charakteristika škol

Dabrowa Górnicza je jedním z mnoha měst „vojevodství“ slezského v Polsku, ve

kterém, vzhledem k nedobrým ekologickým podmínkám, narůstá počet dětí zdravotně ohrožených, dětí s vývojovými poruchami. Jednou z největší bolestí rodičů těchto dětí byla absence pracoviště všestranného speciálního zaměření. Jejich děti nepřijímaly

mateřské školy, ani základní školy nebyly připraveny na jejich výchovu a výuku. Vstříc

těmto rodinám vyšli představitelé města a Rada města prosadila zřízení Střediska

školského a rehabilitačního, které započalo svou činnost v prosinci 1992. Středisko je pracovištěm denního pobytu, jehož cílem je spojení výchovy, vzdělání s léčebnou stránkou. Je určeno dětem tělesně postiženým, dlouhodobě nemocným a dětem s více

vadami. Tyto děti, s ohledem na svůj zdravotní stav, potřebují dlouhodobou odbornou a speciální péči.

Cíle a úkoly práce pedagogů, zdravotníků a aj. působících na této škole jsou

zaměřeny na všestranný celkový rozvoj dítěte.

Středisko spolupracuje s rodiči, uděluje jim odbornou pomoc, instruktáže

k „domácímu v procesu a

programu“,

psychickou

akceptace dítěte,

předchází

nežádoucím

podporu.

vytváří

V

emocionální

výchovným

tomto důležitém období

rovnováhu v rodině dítěte

praktikám. Cílem pedagogické

a psychologické pomoci dětem je rozvoj psychiky a efektivity učení se, eliminace

nedostatků poruch vývojových a odstraňování poruch emocionálních. V této sféře pracují speciální pedagogové, psychologové, logoped.

Úkoly rehabilitačně – léčebné realizují rehabilitační pracovníci, fyzioterapeuté,

zdravotní sestry, dětské sestry. Uplatňují různé nápravné rehabilitační metody jako např. Vojtova metoda, metoda manželů Bobathových, Petöho metoda, hydroterapie, zaměřují se na sebeobsluhu dětí.

Úkoly edukační jsou realizovány v základní škole speciální, ve speciálním

gymnáziu pro

děti s

tělesným

postižením

a

děti

dlouhodobě nemocné a

v předškolních odděleních speciálních. Školy i mateřská škola jsou určeny dětem s normálním intelektem a dětem s lehkou mentální retardací. Žáci jsou vedeni podle

různých učebních programů a individuálních plánů přizpůsobených jejich potřebám.

S pedagogy při výchově a vzdělávání úzce spolupracují zdravotní a dětské sestry. 45

Individuální terapeutické programy jsou vypracovány na základě jasné diagnózy a tvořeny týmem specialistů.

Celkově má škola a mateřská škola 90 žáků. Výchovný program školy je stavěn na

aktivním začlenění se žáků do společnosti. Škola pořádá výlety, setkání s žáky škol

podobného typu, aktivně se účastní divadelních festivalů, literárních soutěží apod.. Velmi důležitý je tým kvalifikovaných specialistů působících na škole nebo s ní úzce spolupracujících.

Mnoholeté úspěchy střediska v oblasti léčebné se staly stimulem pro rozšíření

služeb pro děti a jejich rodiče v období rané péče. Velmi úspěšně funguje spolupráce s dětským neurologem, stanovujícím včasné diagnózy, na jejichž základě směřují rodiče s dětmi do tohoto zařízení. Je jim poskytnuta péče rehabilitační, psychologická

dále

pomoc

při

a vzdělávání dětí, pomoc v oblasti sociální.

logopedická,

informovanosti o možnostech další léčby

Včasné podchycení rizik ohrožených dětí je velmi důležité a včasná rehabilitace je

u těchto dětí nutná. Také vztah rodič – dítě potřebuje pomoc v oblasti psychologické, rodiče získávají informace týkající se : • • •

diagnózy, příčin postižení, prognózy do budoucna možností výchovy a vzdělávání sociální pomoci

Středisko rané péče působí od roku 1996. Pro rizikové skupiny dětí je péče

dvanáctiměsíční, pro děti dlouhodobě nemocné s tělesným postižením a více vadami je

péče do tří let po té jsou děti předávány do rukou odborníků ve speciální mateřské škole tohoto zařízení.

46

Tabulka č. 4 Analýza dle diagnóz dětí speciální základní školy v Dabrowie

Górniczej Dg.

Počet

DMO

30

Z DMO forma - diparetická

12

- kvadruparetická

10

- extrapyramidová ( dyskinetická )

1

5

- hemiparetická

2

- hypotonická

Svalová myopatie, dystrofie

5

Mikrocefalus, hydrocefalus

2

Vývojové deformace růstu

3

Celkem dětí

40

V této kapitole je nastíněni stav komplexní rehabilitační péče na Základní

a Mateřské škole v Porubě a na Speciální škole v Dabrowie Górniczej v Polsku.

Poznatky, které byly získány rozhovory s rodiči žáků a s odborným personálem těchto škol, jsou uplatněny v páté kapitole diplomové práce.

47

5

KOMPLEXNÍ REHABILITACE Z POHLEDU RODIČŮ ZÁKLADNÍ A MATEŘSKÉ ŠKOLY

5.1 Cíle , hypotézy a metody

Cílem diplomové práce je výčet a kvalitativní analýza a komparace jednotlivých

rehabilitačních činností zajišťovaných v Základní a Mateřské škole v Ostravě - Porubě a na Speciální škole v Dabrowie Górniczej v Polsku, případně jejich absence a úroveň komplexní péče zajišťované na těchto školách z pohledu rodičů žáků.

Ze základních metodologických výzkumů byla použita metoda dotazníku, přímého

pozorování, studium dokumentů a metoda rozhovoru s pedagogickými a dalšími pracovníky škol. Hypotézy :

• H 1 - Čím delší je docházka dětí do základní školy, tím je lepší

spolupráce rodiny se školou • H2-

Ochota rodičů spolupracovat a podílet se na vytváření školních

vzdělávacích programů je mizivá

• H 3 - Rodiče žáků Základní a Mateřské školy jsou spokojeni s komplexní rehabilitační péčí na škole

Při práci byly použity tyto výzkumné techniky

• standardizovaný rozhovor s rodiči, odborným personálem, • dotazník

• analýza dokumentů : psychologických, pedagogických • metoda kazuistická

zdravotních (lékařských)

• analýza studované literatury

48

Harmonogram výzkumu:

Září 2005 – analýza dokumentů Říjen 2005 – rozdání dotazníků

Listopad 2005 – rozhovory s rodiči žáků, s odborným personálem ZŠ a MŠ

Leden 2006 – rozhovory s rodiči žáků , s odborným personálem v Dabrowie Górniczej Únor 2006 – březen 2006 hodnocení a zpracování výzkumu 5.2 Vlastní výzkumná činnost Charakteristika výzkumného vzorku

Ve výzkumně – praktické části se zaměřujeme na hodnocení komplexní rehabilitační

péče na Základní a Mateřské škole v Ostravě – Porubě, a to z pohledu rodičů žáků této školy.

Toto hodnocení bylo získáno pomocí dotazníku, který byl určen rodičům všech dětí

školy. Hlavním úkolem bylo zjištění úrovně spokojenosti rodičů a žáků s nabídkou komplexní péče, kterou nabízí škola ve všech jejich oblastech, zda je spolupráce mezi odborným personálem a rodiči funkční a pro jejich děti přínosná.

Zkráceně jsme podobné otázky kladli úzkému vzorku rodičů a odbornému personálu

školy v polské Dabrowie Górniczej, formou standardizovaného rozhovoru. Tab. č. 5 Otázky rodičům žáků Speciální školy v Dabrowie Górniczej Otázky

Jste spokojeni s komplex. rehabilitační péčí školy? Pobývá vaše dítě ve škole jen po dobu vyučování?

Považujete spolupráci s pedagogickým a odborným personálem školy za přínosnou? Máte možnost podílet se na vytváření indiv. vzdělávacích plánů pro vaše dítě? Celkový počet dotazovaných

49

ANO

NE

2

10

9

3

12

12 12

0

0

Formou standardizovaného rozhovoru jsme kladli otázky, na které rodiče žáků

odpovídali velmi ochotně a otevřeně. Rozhovoru se účastnili rodiče 12- ti dětí. Na otázku spokojenosti s komplexní péčí ve škole odpovědělo všech 12 kladně. Škola má

vybudovaný multifunkční tým odborníků, kteří spolu úzce spolupracují a do spolupráce

plně začleňují rodiče. V prostorách školy působí řada specialistů – dětský lékař,

neurolog, psycholog, logoped a rehabilitační pracovníci. Výuka je zajištěna fundovanými speciálními pedagogy. Škola má k dispozici vlastní auto na svážení dětí ze sociálně slabších rodin a dětí dojíždějících z větších vzdáleností.

Na druhou a třetí otázku odpovědělo 10 rodičů, převážně pracujících, že děti

zůstávají ve škole do pozdních odpoledních hodin a mají možnost pestrého výběru zájmových aktivit. Dva z dotázaných uvedli, že jsou v domácnosti, nepracují z důvodu těžkého postižení dítěte, které pobývá ve škole jen po dobu vyučování a rehabilitace.

Na otázku spolupráce s pedagogy uvedlo všech 12 dotázaných, že zařízení má v péči

jejich děti od rané péče, přes mateřskou školu a školu základní. Po celou dobu je

spolupráce s odborným personálem na velmi dobré úrovni, rodiče chválí provázanost komplexní péče a individuální přístup pedagogů k dětem.

Aktivní spolupráce na vytváření individuálních vzdělávacích plánů pro žáky je

rodičům nabízena, někteří ji využívají pravidelně a s pedagogy konzultují, vzájemně se

doplňují a vyměňují si informace, které jsou přínosné pro tvorbu IVP. Tři z dotázaných uvedli, že plně důvěřují pedagogům a o spolupráci na vytváření plánů se příliš nezajímají.

Formou nestandardizovaného rozhovoru jsme se ptali přítomných pedagogů školy

na jejich zkušenosti, týkající se spolupráce s lékaři, psychology, rehabilitačními pracovníky a v neposlední řadě s rodiči žáků. Většinou udávali, že v posledních dvou

letech desetiletého působení školy se povedlo vedení školy vybudovat a zajistit plně

funkční tým specialistů a spolupráce mezi zdravotníky a pedagogy je pro všechny přínosná. Díky sponzorským darům škola obnovuje své interiéry, technické vybavení, special. pomůcky pro žáky, rozšiřuje své prostory a možnosti spolupráce se školami stejného zaměření i v jiných zemích. Ukázky jednotlivých pracovišť školy uvádíme v příloze č. 2.

50

Dotazník – je určen rodičům všech žáků Základní a Mateřské školy. Rozdáno bylo 77

dotazníků, vráceno 71. (struktura dotazníku viz příloha č. 1)

Narozením dítěte s postižením se všechny systémy a subsystémy obvykle fungující

v rodině narušují a někdy i mění. Analyzovali jsme strukturu rodin dětí ZŠ. Celkově se jedná o 71 žáků.

Tab. č. 6 Struktura rodin, dětí a žáků ZŠ Struktura rodin

Počet

úplná rodina ( oba rodiče )

49

družský poměr

2

pěstounská péče

1

neúplná rodina ( dítě v péči matky )

19

dítě v péči jiného člena rodiny

0

neúplná rodina ( dítě v péči otce )

0

rodin celkem

71

Z údajů je zřejmé, že děti žijí ve většině případů v úplné rodině, pokud je rodina

neúplná, pak se jedná o situaci, kdy je dítě v péči matky. Ve většině případů mají děti s postižením jednoho sourozence, příp. žádného. Graf č.1 – Struktura rodin, dětí a žáků ZŠ 0% 27%

0%

1%

69%

3%

úplná rodina ( oba rodiče )

družský poměr

neúplná rodina ( dítě v péči otce )

dítě v péči jiného člena rodiny

pěstounská péče

neúplná rodina ( dítě v péči matky )

51

V úplné rodině žije 69 % dětí, ve 27 % žije dítě v neúplné rodině, a to v péči matky.

V 56 % mají žáci jednoho sourozence, bez sourozence je 23 % žáků. Tabulka č. 7 Počet sourozenců Sourozenci

Počet

žádný

16

jeden

40

dva

12

více

3

Graf č. 2 – Počet sourozenců 4%

17%

23%

56%

žádný

jeden

dva

52

více

Zaměstnanost obou rodičů je relativně nízká. Poměrně velmi častá je

nezaměstnanost jednoho člena rodiny. Také je znám nízký počet zaměstnaných matek žijících bez manžela.

Tab. č. 8 Zaměstnanost rodičů dětí ZŠ

Zaměstnanost

zaměstnáni oba rodiče

1.stupeň

2.stupeň

celkem

22

20

42

4

6

5

zaměstnán 1 rodič

oba rodiče nezaměstnáni

0

matka na mateřské dovolené

v neúplné rodině nezaměstnaná matka celkem sledovaných rodin

2

4

27

20 1

11

44

Graf č. 3 - Zaměstnanost rodičů dětí na 1. stupni 6%

12%

15%

0%

67% zaměstnáni oba rodiče

oba rodiče nezaměstnáni

v neúplné rodině nezaměstnaná matka

zaměstnán 1 rodič

matka na mateřské dovolené

53

25 1

15

71

Graf č. 4 - Zaměstnanost rodičů dětí na 2. stupni 20%

35%

7% 2% 36% zaměstnáni oba rodiče zaměstnán 1 rodič

oba rodiče nezaměstnáni

matka na mateřské dovolené

v neúplné rodině nezaměstnaná matka

Péče o postižené dítě je pro rodiče velmi náročná. Na druhém stupni, tedy u starších

žáků, vzrostl počet zaměstnaných obou rodičů z 15 % na 35 %. Rodiče tento stav odůvodňují tím, že děti si přivykly školní zátěži,v odpoledních hodinách škola nabízí pestrost zájmových aktivit,

kterých se žáci rádi zúčastňují.Rodiče

nastoupit do práce s vědomím, že je o jejich dítě postaráno.

Tab. č. 9 - Spokojenost rodičů s komplexní péčí ve škole Spokojenost 1.stupeň 2.stupeň 1. velmi spokojen ( jen pozitiva )

17

32

3. spíše nespokojen

4

1

2. spokojen ( drobné připomínky ) 4. velmi nespokojen celkem

6

0

27

11 0

44

mohou opět

celkem 49

17 5

0

71

Důležitou zpětnou vazbou je pro pedagogy a zaměstnance školy spokojenost rodičů

a dětí s jejich prací, a tím i s úrovní péče poskytované tímto zařízením. Odpovědi rodičů byly zcela anonymní.

54

Graf č. 5 – Spokojenost rodičů dětí s komplexní péčí na 1. stupni 0%

15%

22%

63%

1. velmi spokojen ( jen pozitiva )

2. spokojen ( drobné připomínky ) 3. spíše nespokojen 4. velmi nespokojen

Graf č. 6 – Spokojenost rodičů dětí s komplexní péčí na 2 stupni 2% 25%

0%

73%

1. velmi spokojen ( jen pozitiva )

2. spokojen ( drobné připomínky ) 3. spíše nespokojen 4. velmi nespokojen

Z odpovědí vyplývá, že jsou rodiče s činností školy spokojeni. Na druhém stupni,

kdy spolupráce pedagogů a rodičů je dlouhodobější, šetření ukázalo, že komplexní

rehabilitační péči na škole hodnotí kladně rodiče v 73 %. Na prvním stupni je to o 10 % méně. V pěti případech rodiče požadují větší pestrost zájmové činnosti, častější rehabilitační péči a logopedický výcvik. Dále rodiče poukázali na nedostatky

ve

spolupráci školy a rehabilitačního stacionáře, na zdlouhavou a nekvalitní péči SPC, na

problémy s dojížděním do školy, a to zejména v zimním období u dětí dojíždějících z jiných měst.

55

Tabulka č. 10 - Zdroj první informace o existenci školy Zdroj informace

MŠ + jiné předškolní zařízení

Počet 38

lékař ( dětský, psycholog, neurolog )

6

jiný odborník ( SPC, PPP )

10

sděl. prostředky

4

přátelé ( známí)

11

jiný zdroj

2

celkem

71

V současné době je mnoho způsobů, jak zviditelnit jednotlivou školu v očích

veřejnosti - hlavně rodičů budoucích školáků, kteří se o taková zařízení zajímají.

Informovat rodiče o možnostech zařazení dětí do škol by měli lékaři, pedagogové

z předškolních zařízení, psychologové a hlavně samotná škola by se měla postarat o co největší informovanost.

Graf č.7 - Zdroj první informace o existenci školy 6%

15%

14%

3%

54% 8%

MŠ + jiné předškolní zařízení

lékař ( dětský, psycholog, neurolog )

sděl. prostředky

jiný zdroj

jiný odborník ( SPC, PPP )

přátelé ( známí)

Z šetření je patrné, že lékaři nejsou příliš informováni o existenci školy a rodičům

podávají informace jen omezeně. Nejvíce informací a doporučení na školu pramení

z předškolních zařízení, a také z úst známých, kteří mají dítě ve škole nebo o škole

slyšeli. Nejslabším zdrojem informací se jeví sdělovací prostředky (v současné době nemá škola aktivní internetové stránky). Také z nového názvu školy – Základní a 56

Mateřská škola – nevyplývá, o jakou školu jde, zda-li soustřeďuje děti se specifickými vzdělávacími potřebami.

Tabulka č. 11 - Zájem rodičů o spolupráci při tvorbě ŠVP ( Školního vzdělávacího programu )

Zájem rodičů

1.stupeň

2.stupeň

celkem

Nemám zájem

21

28

49

Mám zájem

6

celkem

27

16

22

44

71

Pro zkvalitnění spolupráce bylo rodičům nabídnuto účastnit se na tvorbě školního

vzdělávacího programu a touto cestou vyjádřit své požadavky týkající se kvalitní výuky jejich dětí.

Graf č. 8 – Zájem rodičů o spolupráci při tvorbě ŠVP na 1. stupni 22%

78%

Mám zájem

Nemám zájem

Graf č. 9 – Zájem rodičů o spolupráci při tvorbě ŠVP na 2. stupni

36%

64%

Mám zájem

Nemám zájem

57

Zájem o spoluúčast při tvorbě ŠVP pro žáky projevilo více rodičů dětí, které

navštěvují 2. stupeň školy, a to 36 %. Nezájem rodiče odůvodňují nedostatkem času, řada z nich uvedla, že plně důvěřují pedagogům školy a všechny své požadavky s nimi konzultují.

Tabulka č. 12 - Spokojenost s nabídkou zájmové činnosti ve škole Spokojenost 1.stupeň 2.stupeň celkem Ano

15

40

55

celkem

27

44

71

Ne

12

4

V odpoledních hodinách žáci,

16

především zaměstnaných rodičů, využívají plně

nabídky zájmových činností školní družiny. Spokojenost rodičů je různá. Graf č. 10 - Spokojenost s nabídkou zájmové činnosti na 1. stupni

44% 56%

Ano

Ne

Graf č. 11 - Spokojenost s nabídkou zájmové činnosti na 2. stupni 9%

91% Ano

Ne

58

Zájmová činnost nabízena žákům na prvním stupni školy je rodiči hodnocena

kladně z 56 %. Děti se účastní kroužku jógy, muzikoterapie, výtvarného. Kritika vyplynula od rodičů, kteří by chtěli začlenit do náplně školní družiny vypracovávání

domácích úkolů, logopedii a rehabilitaci. Tyto požadavky mají rodiče, kteří jsou

zaměstnáni. Na druhém stupni, jak již šetření ukázalo, je zaměstnanost rodičů větší než u rodičů mladších žáků, a z toho důvodu starší žáci využívají mnohem více odpoledních aktivit školy.Také nabídka zájmové činnosti je pestřejší – kromě již zmíněných pracují

v kroužku turistickém, kulinářském, novinářském, dramatickém a výpočetní techniky. Žáci i rodiče jsou spokojeni z 91 %.

Tabulka č. 12 - Spolupráce s učiteli Spolupráce

Velmi dobrá

1. stupeň

2. stupeň

8

6

19

Dobrá

Špatná

0

celkem

38 0

27

44

Spolupráce rodičů a pedagogů je velmi důležitá. Rodiče jsou hlavním článkem

týmu, který se o děti po celou dobu školní docházky stará.

Graf č. 12 – Spolupráce s učiteli na 1. stupni 0%

30%

70%

Velmi dobrá

Dobrá

59

Špatná

Graf č. 13 – Spolupráce s učiteli na 2. stupni 14%

0%

86% Velmi dobrá

Dobrá

Špatná

Šetření ukázalo, že vztah mezi učiteli a rodiči dětí je kvalitní, funkční z 85 %.

Rodiče poukázali na možnost obrátit se k učitelům o pomoc a radu při výchovných a vzdělávacích potížích jejich dětí.

60

5.3 Analýza výsledků Hypotéza 1: Čím delší je docházka dětí do základní školy, tím je lepší spolupráce rodiny se školou.

Z šetření vyplynulo, že rodiče potřebují čas k vytvoření důvěry k pedagogům a

jejich spolupráce se školou je aktivnější, živější na druhém stupni školy, tedy u rodičů žáků pátých až devátých tříd. Rodiče se účastní různorodých aktivit školy, nemají již

zábrany požádat o radu, nabízejí pomoc při mimoškolních aktivitách, a tak dochází ke kvalitní interakci mezi dítětem-rodičem-pedagogem. 85 % rodičů uvedlo, že spolupráce s učiteli je na této škole na velmi dobré úrovni.

Tyto skutečnosti potvrzují verifikaci hypotézy pro náš vzorek pokusných osob.

Hypotéza 2: Ochota rodičů spolupracovat a podílet se na vytváření školního vzdělávacího programu je mizivá.

Rodičům žáků byla nabídnuta možnost spolupracovat a podílet se na vytváření

školního vzdělávacího programu. Zájem projevilo jen 22% rodičů žáků prvního stupně,

na druhém stupni 36% rodičů. Neochotu odůvodnili rodiče nedostatkem času, většina z nich uvedla, že plně důvěřují pedagogům školy, se kterými jsou v každodenním kontaktu a případné otázky a problémy pravidelně konzultují.

Toto potvrzuje platnost hypotézy pro náš vzorek pokusných osob.

Hypotéza 3: Rodiče žáků Základní a Mateřské školy jsou spokojeni s komplexní rehabilitační péčí na škole.

Šetřením bylo zjištěno, že s komplexní rehabilitační péčí na škole je spokojena

velká část rodičů. Nespokojenost projevili rodiče s prací SPC-Speciálně pedagogických

center, dále poukázali na nedostatečnou spolupráci školy a DRS – Dětského rehabilitačního stacionáře. Kladně hodnotilo komplexní péči pedagogů a pracovníků školy 73% rodičů.

Tato skutečnost potvrzuje verifikaci hypotézy pro náš vzorek pokusných osob.

61

5.4 Kazuistika Součástí výzkumu sledování

stavu komplexní rehabilitační péče na ZŠ jsou

případové studie. Uvádíme jako ukázku jednu z těchto kazuistik, společně s návrhem individuálního vzdělávacího plánu. Jedná se o prezentaci postižení uvedeného

v tabulce č. 1. Kromě základních údajů o dítěti obsahuje také speciálně pedagogickou

diagnostiku sociability, citové oblasti a rodinného prostředí. Kazuistika -

-

-

-

Michal

10 let,1 měsíc

Charakteristika zevnějšku:

Milý, pozitivně laděný chlapec, v kolektivu dětí oblíbený. V současné době

nastalo velké zhoršení hybnosti, řeči a jemné motoriky. Zvýraznění mimovol.

pohybů – tremoru - ve všech částech těla. Chodí s oporou, s chodítkem, doma má trojkolku a rehabilitační kočár. Od 1. 9. 2003 je žákem ZŠ. -

Diagnóza postižení: neurodegenerativní onemocnění CNS dipareza

mikrocefalie dysartrie

zraková vada -

Rodinná anamnéza: rodina je neúplná, chlapec žije s matkou a mladším

bratrem. S otcem se chlapec nestýká. Matka - narozena r. 1975, zdravá, SŠ, otec - narozen r. 1973, zdráv, (zedník). Bratr-6 let, transitní hepatopatie, která se upravila, v současné době zdráv.

-

Osobní anamnéza: chlapec je z první fyziologické gravidity, porod v 37. týdnu,

spontánní, nekříšen, PH 3450 g - 51 cm. Poporodní adaptace dobrá, od 1. měsíce časté zvracení bez závislosti na jídle, váhově neprospíval, zjištěn

subdurální hygrom, pro který byly opakovaně prováděné subdurální punkce, po kterých již nezvracel -prospíval. Od počátku nejistá chůze, toporná, objevují se

62

záchvaty vzteku s promodráváním, ale bez křečí. Trvale sledován v neurologické poradně. -

Psychomotorický vývoj v raném věku: posadil se kolem jednoho roku, lezl

v 1,5 roce, samostatná chůze od 2 let. Slova spojuje od 1,5 roku, základní

hygienické návyky od 2,5 roků. Ve 3 letech mluví ve větách, od té doby zhoršování řeči, stagnující. Rozumí všemu, nonverbální intelekt je v normě. Nepíše, nekreslí, sám se nenají, hůře se mu polykají i tekutiny. Enuréza i denní. Pravidelně rehabilituje 1x týdně. Celkově se stav zhoršuje, rovněž zhoršování statiky páteře. -

Docházka do zařízení: od 1.-7. roku denně v Dětském rehabilitačním

stacionáři, roční odklad školní docházky, nyní žákem 3. třídy ZŠ. Do školy chodí velmi rád, i přes časté absence, které jsou způsobeny lékařskými

vyšetřeními, nemocemi, učivo zvládá. Pracuje podle IVP. Aktivně využívá kompenzačních mechanismů, snaží se fixovat, stabilizovat, aby se mohl soustředit na práci.

Řeč: formální stránka řeči výrazně ovlivněna zhoršujícím se motorickým

nálezem, stupňujícími se ataktickými projevy. Výslovnost dysartrická, hůře srozumitelná. Trvá snížená úroveň porozumění sociálním situacím.

Pozornost: pomalejší psychomotorické tempo, stupňuje se motorický neklid, snadno unavitelný, ale o činnosti má zájem.

Jemná motorika a grafomotorika: progredující postižení nadále zvýrazňuje

deficit v těchto oblastech. Významně se zvýšil intenční třes, zvýraznila se ataxie.

Chlapec obtížně cílí pohyby, využívá kompenzačních mechanismů. Potřebuje dopomoc v manipulacích, písemný projev již jen prostřednictvím PC se speciální klávesnicí.

Rozumové schopnosti: celkové schopnosti se trvale udržují v pásmu hraniční inferiority. Deficit se jeví zejména v oblasti slovníku a sociálního porozumění.

63

-

Poslední psychologické vyšetření: leden 2005:

Progredující motorické postižení výrazně ovlivňuje jemnou i hrubou motoriku,

zrakovou percepci, formální stránky verbálního projevu. Oslabená sluchová analýza a syntéza. Rozumové schopnosti aktuálně při dolní hranici pásma hraniční inferiority.

Poslední speciální pedagogické vyšetření: únor 2005:

Speciálně-pedagogické vyšetření bylo zaměřeno na zjištění aktuální úrovně vědomostí a dovedností v ČJ a v M.

Závěr: doporučení nadále chlapce vzdělávat dle vzdělávacího programu ZŠ

s individuálně vzdělávacím plánem pro ČJ a M. Procvičovat sluchovou syntézu a analýzu, zaměřit se na porozumění čteného textu, odbourávání dvojitého čtení. Používat texty se zvětšenými písmeny. Neurologické vyšetření: září 2005:

Progredující postižení, patrný hrubý tremor, hypotonie. Stoj nejistý - tendence k pádu, chůze velice opatrná. Zhoršené vidění - oftalmoplegie. Pravidelné rehabilitace, psychologická péče, potřeba očního vyšetření. Speciální pedagogická diagnostika sociability:

sledováno: - vztah k vlastní osobě - ctižádostivý, pozitivní

- snaha o sociální kontakty - aktivně, přirozeně navazuje kontakty - pozice ve skupině vrstevníků - oblíbený, - bezprostřední - sklony k agresivitě - 0.

Diagnostika citové oblasti:

zjišťováno: - aktuální citové projevy - spontánnost -

zhoršováním

převažující

emoční

zdravotního stavu.

ladění

- úroveň sebevědomí - průměrná

-

mírná

labilita

ovlivňována

- celková úroveň citového vývoje - odpovídá věku, náročnější zátěž

zvládá bez větších obtíží.

64

Diagnostika rodinného prostředí:

- vzájemný vztah mezi rodiči - otec s rodinou nežije, chlapec žije s matkou a mladším bratrem.

- požadavky matky na dítě - reálné, přiměřené, s menší důsledností - sourozenecké vztahy - citová vazba na mladšího bratra

- vztahy s prarodiči - velmi dobře fungující vztah s otcem matky - dědečkem,

který pomáhá pravidelně s dovozem chlapce do školy

- analýza prostoru, kde rodina žije - třípokojový byt, obývaný matkou,

chlapcem a jeho mladším bratrem. Chlapci mají společný pokoj, speciálně upravený počítač, rehabilitační židli a upravený stůl. Závěr: chlapec 10 let, žák 3. třídy ZŠ

progrese extrapyramidových symptomů a neocerebellárních symptomů

v rámci ataktické formy DMO - dosud nevyjasněné etiologie u chlapce s cereb. dysartrií.

Doporučení:

psychologické - nadále stimulovat všechny složky na úrovni odpovídající věku

chlapce, zaměřit se zejména na rozvoj slovní zásoby, porozumění a zrakové

a sluchové diferenciace. Pokračovat v logopedické péči, mamince zdůrazněna nezbytnost pravidelné stimulace a domácí přípravy, posilování základní

informovanosti a orientace. Nutné funkční vyšetření zraku, nutnost dále sledovat oblast kognitivních schopností.

pedagogické - doporučení nadále chlapce vzdělávat podle vzdělávacího

programu ZŠ s individuálním vzdělávacím plánem a s individuálním přístupem učitele.

neurologické - pravidelná rehabilitace v rámci školy, plavání, psychologická

péče. Vhodný lázeňský pobyt.

65

INDIVIDUÁLNÍ VZDĚLÁVACÍ PLÁN Jméno žáka: Michal K.

Datum narození: r.1996

Třída: 3.

Vzdělávací program: ZŠ

Šk. rok: 2005/2006

Vzdělávací instituce: ZŠ a MŠ, Ukrajinská 19, O.-Poruba Vyšetření v SPC dne: únor 2005

Psychologické vyšetření dne: leden 2005

Základní údaje o žákovi: žák se speciálně vzdělávacími potřebami Lékařská dg: - neurogenerativní onemocnění CNS - diparéza

- extrapyramidový dyskinetický syndrom

- dysartrie

- zraková vada

Pedagogická diagnóza učitele: -

úroveň čtení: čtení ovlivněno dysartrií, hůře srozumitelné, stupňujícími se

ataktickými projevy, výkon kolísá, ovlivněn zrakovou vadou, do které se

promítá třes celého těla. Čte s porozuměním jednotlivé věty, krátké odstavce. -

-

Čítanku má upravenou na jednotlivé listy se zvětšeným písmem.

úroveň psaní: psaní kompenzováno na počítači se speciální klávesnicí, zvládá

opis, přepis tiskacího i psacího písma, potřebuje větší čas a prostor, při opisu a přepisu větší písmo textu. Výkon kolísá vzhledem k častým třesům končetin.

úroveň počítání: orientuje se do 100, zvládá numeraci do 100, potřebuje více

času ke zvládnutí učiva, celkově se projevuje pokles výkonnosti, pracuje podle

individuálního tempa, používá názorné pomůcky, více se zaměřuje na pamětné počítání.

-

pozornost: pomalejší psychomotorické tempo, mírně oscilující pozornost,

-

pozitivní rysy, zájmy: velmi snaživý chlapec, pozitivně naladěný, přátelský,

v zátěži snadno unavitelný.

vyhledává a je vyhledáván kolektivem, rád hraje stolní hry, baví ho počítačové programy, i přes tělesný handicap rád sportuje.

66

-

-

pracovní nasazení: spolupracuje bez problémů, má zájem o jednotlivé

předměty, mívá kolísavé výkony podle momentálního zdravotního stavu, vyžaduje trvalou asistenci ve všech předmětech.

řeč: formální stránka řeči ovlivněna stupňujícími se ataktickými projevy,

verbální projev sakkadický, v pomalém tempu, výslovnost dysartrická, hůře srozumitelná, snížená úroveň porozumění soc. situacím.

Konkrétní úkoly v předmětech: Český jazyk:

Čtení - úprava čítanky (izolované listy, zvětšení textu), zaměřit se na zvládnutí techniky čtení, na porozumění čteného textu, orientace v textu, procvičování sluchové analýzy a syntézy.

Psaní - kompenzováno psaním na PC se speciálně upravenou klávesnicí, tolerovat

pomalé tempo chlapce, opis a přepis podle možností a aktuálního výkonu, diktát jen slova a kratší věty. Jazykové vyučování: viz osnovy 3. třídy, bez omezení. Matematika:

V geometrii osvobozen z rýsování, stačí pouze teoretické znalosti. Více se zaměřit

na vysvětlení a procvičení nového učiva a na pamětnou numeraci do 100, zvláště s přechodem přes 10.

Pedagogická hlediska: -

-

-

nutno vycházet z diagnózy dítěte a plně respektovat jeho specifické potřeby

trvalá asistence a individuální přístup ve všech předmětech

tolerance pomalého psychomotorického tempa dítěte, ztíženého ataktickými

projevy DMO

-

pochvala a pozitivní hodnocení, zaměřit se na rozvoj slovní zásoby, porozumění

-

pravidelnost logopedické a rehabilitační péče

-

-

a zrakové a sluchové diferenciace

nezbytnost pravidelné stimulace a domácí přípravy

trvá otázka další progrese postižení- nutnost sledovat i oblast kognitivních

schopností

67

Pomůcky: -

-

-

-

-

-

počítačový program pro zvětšení textu Zoom Text

Bizon, zvětšovací čtečka skenovaných předloh

Počítač se speciálně upravenou klávesnicí

Židle ARIS

Pomůcky ke stravování (protiskluzová podrážka)

Podle potřeby názorné pomůcky do M a JČ

Způsob hodnocení a klasifikace: -

ústní ověřování vědomostí (písemné pouze na počítači se zřetelem na

-

vysvědčení: zatím ponechány klasifikační stupně

individuální tempo)

Organizace komplexní rehabilitační péče: -

-

-

-

-

rehabilitace: 1x týdně (rehabilitační sestra DRS)

logopedie: 1x týdně (školní logoped)

jóga a muzikoterapie: 1x týdně(vychovatelé ŠD)

mimoškolní aktivity školy v době výuky

ergoterapie: individuálně v hodinách VV a PV

Dohoda o spolupráci s rodiči: -

-

-

pravidelné konzultace s matkou podle potřeby dítěte, rodičů a školy

denní domácí příprava na vyučování podle pokynů učitele

hodnocení práce s dítětem individuálně 1x za měsíc

Podpisy:

Datum zpracování:

68

ZÁVĚR Přestože je Základní a Mateřská škola v Ostravě – Porubě z pohledu rodičů

příkladem v poskytování komplexní péče svým žákům a jejich rodičům, zůstává mnoho oblastí, ve kterých by se dala spousta věcí vylepšit.

Jedním z nedostatků je absence Speciálně pedagogického centra při škole, které by

umožnilo efektivnější a snazší spolupráci v rámci poradenství a ostatních činností, kterými se zabývá.

Dalším problémem je doprava žáků do školy. Pro rodiče, kteří pracují a hlavně pro

matky, které vychovávají dítě samy, představuje doprava do školy značnou zátěž, většinou z důvodu větší vzdálenosti jejich bydliště od školy.

Na závěr nezbývá než říct, že tato škola účinně pomáhá mnoha dětem překonávat

potíže při vzdělávání, vyplývající z jejich postižení a z velké části se podílí na zlepšení

jejich zdravotního stavu. Pro rodiče pak představuje výraznou pomoc při jejich snaze zajistit svým dětem plnohodnotné vzdělání a zdravotní péči.

Ve své diplomové práci jsem se snažila poukázat na přednosti a nedostatky

v komplexní péči o handicapované děti na Základní a Mateřské škole v Ostravě – Porubě. Nedostatky byly určeny z pohledu rodičů dětí a nové poznatky, které vyplynuly

z tohoto výzkumu, jistě pomohou vedení školy ke zlepšení plánování a v organizování komplexní péče v zařízení.

Cíl diplomové práce byl splněn.

69

SHRNUTÍ Tato diplomová

práce se zabývá

problematikou ucelené rehabilitace dětí

s tělesným a kombinovaným postižením z pohledu jejich rodičů.

V první kapitole je uvedena etiologie a stručná charakteristiku tělesného

a kombinovaného postižení, poruch autistického spektra, z hlediska jejich výskytu u žáků Základní a Mateřské školy v Ostravě – Porubě.

Ve druhé kapitole je nastíněn systém škol pro tělesně postižené děti a mládež

a specifika edukace žáků s tělesným postižením.

Třetí kapitola je zaměřena na vymezení pojmu komprehensivní rehabilitace,

obsahuje stručné charakteristiky jednotlivých složek rehabilitace.

Čtvrtá kapitola nastiňuje systém komprehensivní rehabilitace ZŠ v Ostravě –

Porubě a na Spec. Škole v Dabrowie Górniczej v Polsku. Nabízí srovnání mezi školami.

Pátá kapitola se týká vlastního výzkumu. Obsahuje cíle, metody a techniky, které

byly použity, vyhodnocení dotazníku a analýzu výsledků.

70

RESUMÉ In this dissertation we focus on the parents‘ sight of integral physiotherapy of

physically disabled children.

In the first chapter you can find a short description of combined disabilities from the

point of view of their frequency at Základní a Mateřská škola in Ostrava-Poruba.

The second chapter concerns the school system for physically disabled children and

educational specificities of them.

The third chapter explains the definition of comprehensive physiotherapy, it also

contents a short definition of each part of it.

The fourth chapter describes the comprehensive physiotherapy system at basic school

in Ostrava in comparison with the school in Dabrowie Górniczej in Poland.

The fifth chapter focuses on the real research. It contains the aims, used ways and

techniques and also the evaluation of the questionnaries and the results interpretation.

71

SEZNAM LITERATURY :

BALCAR, K. Psychoterapie u dětí a dospívajících, in ŘÍČAN, P., KREJČÍŘOVÁ, D. a kol: Dětská klinická psychologie. Praha 1995, s.349. GILLBERG, CH., PEETERS, T. Autismus – zdravotní a výchovné aspekty. Praha:Portál,1998. ISBN 80-7178-201-7.

HRUŠKA, J. a kol. Komplexní systém výchovně vzdělávací péče o děti a mladistvé s tělesným postižením. SEPTIMA, 1995, ISBN 80-85801-47-7.

JANKOVSKÝ, J. Ucelená rehabilitace dětí. Praha: Triton, 2001 s. 140. ISBN 80-7254192-7. JESENSKÝ, J. Uvedení do rehabilitace zdravotně postižených. Praha 1995, s. 25, s. 3637. JESENSKÝ, J. Základy komprehensivní speciální pedagogiky. Hradec Králové : Gaudeamus, 2000. ISBN 80- 7041- 196-1. KAPOUNEK, B.,KAPOUNEK, A. Ortopedie a neurologie pro speciální pedagogy. Praha: SPN, 1998 LESNÝ, I. a kol. Dětská mozková obrna. Praha 1985.

LESNÝ, I., ŠPITZ, J. Neurologie a psychiatrie pro speciální pedagogy. Praha:SPOS, 1989. MATĚJČEK, Z. Psychologie nemocných a zdravotně postižených dětí. Praha: H+H,1992, ISBN 80-85467-42-9.

MONATOVÁ, L. Pojetí speciální pedagogiky z vývojového hlediska. BRNO: Paido, 1998. MONATOVÁ, L. Speciálně pedagogická diagnostika hlediska vývoje dětí. Brno: Paido, 2000, s. 92. ISBN 80-85931-86-9. MŮLLER, O. Dítě se speciálními vzdělávacími potřebami v běžné škole. Olomouc: UP, 2001. ISBN 80-244-0231-9. Národní plán opatření pro vyrovnávání příležitostí osob se zdravotním postižením. Praha: SZOZP, 1998. PFEIFFER, J. Ergoterapie II. Praha 1990.

RENOTIÉROVÁ, M., LUDÍKOVÁ, L. a kol. Speciální pedagogika. Olomouc: 2004, ISBN 80-244-0873-2

RENOTIEROVÁ, M. 90 let ucelené rehabilitace tělesně postižených. In: Mezinárodní konference K problematice osob se specifickými potřebami. Sborník. Olomouc:UP, 2004. 72

ŘÍČAN, P., KREJČÍŘOVÁ, D. a kol. Dětská klinická psychologie. Praha: Grada Publishing , 1997, ISBN 80-7169-512-2.

SMÉKAL, V..Individuální psychologie a psychoterapie in Propsy č. 6, roč. 4. 1998.

ŠVARCOVÁ, I. Mentální retardace. Praha: Portál, 2003, s.25, s.162. ISBN 80-7178506-7

VÁGNEROVÁ, M. Psychopatologie pro pomáhající profese. Praha: Portál, 2002, ISBN 80-7178-678-0.

VÁGNEROVÁ, M., HADJ- MOUSSOVÁ, Z. ŠTECH, S. Psychologie handicapu. Praha: Karolinum, 2004. ISBN 382- 002- 04.

VÍTKOVÁ, M. Integrativní speciální pedagogika. Brno: 2004, s.41,s.174. ISBN 807315-071-9. VÍTKOVÁ, M. Integrativní školní (speciální) pedagogika. MDS, 2003, s.76. ISBN 80214-2359-5. VÍTKOVÁ, M. Tělesně postižené dítě v mateřské a základní škole. Brno: MU, 1994.

Vyhláška MŠMT ČR č. 73 / 2004 Sb. O vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných

Vzdělávací program základní školy ( schválený MŠMT ČR pod č. j. 16 847 / 96-2). Vzdělávací program praktické školy ( schválený MŠMT ČR pod č. j. 22 980 / 97 – 22). Vzdělávací program speciální školy a přípravného stupně speciální školy (schválený MŠMT ČR pod č. j. 24 035 / 97 – 22).

73