Úvod
Činnosti
Kontakty
O autismu
Akce
Fotogalerie
Podporují nás
Každé dítě trpící autismem je jiné, přestože diagnostická kritéria musí splňovat stejná, nebo podobná. Neexistuje žádný vzorec reakcí, který bychom mohli v určitých situacích uplatňovat, je pouze potřeba navázat správný kontakt a překonat komunikační bariéru, jejíž příčinou je pervazivní vývojová porucha dítěte. Nejvíce důležité je však pomoci mu umět si cestu do společnosti alespoň zčásti najít sám. Cílem práce s autistickými dětmi je nabytí takových sil, jako má právě tygřík, učit je postarat se o sebe v mnohdy nepříznivém světě, naučit je bojovat o své místo a bránit se. Ne vždy je práce lehká, obzvlášť když si chce malý autista prosadit svou pravdu a nerozumí tomu, že my to vidíme jinak. Klub pro tyto děti a jejich rodiče proto nese název Tygřík. Klub Tygřík vznikl pod záštitou občanského sdružení Dyscentrum. Hlavní cíle: pomáhat rodičům s autistickými dětmi se vzdělávat v problematice setkávat se s rodiči dětí stejného postižení pomoci dětem nalézt snadnou cestu k integraci do společnosti pomocí výchovně vzdělávacích programů jako ke smysluplnému vyplnění volného času. Diskuzní besedy pod vedením odborníků pro rodiče dětí s PAS – setkávání rodičů Vzdělávání i veřejnosti
rodinných
příslušníků,
pedagogických
pracovníků
Realizace volnočasových aktivit pro děti s PAS na základě zájmu jejich rodin a dostupných podpůrných prostředků Zapojení širší rodiny dítěte do řad dobrovolníků, kteří se budou podílet na realizaci volnočasových aktivit Lokální rozšíření působnosti a vyhledávání dětí s PAS z okolních měst, které jsou integrované na běžných základních školách Podpora integrace dětí s PAS do společnosti (program setkávání se zdravými sourozenci a kamarády …)
Úvod
Činnosti
Kontakty
O autismu
Akce
Fotogalerie
Podporují nás
Diskuzní besedy vedené odborníky pro rodiče dětí s PAS z Mostu a okolních měst Vzdělávací přednášky pro pedagogické pracovníky z Mostu a okolí, kteří pracují s autistickými dětmi a budou mít zájem se zúčastnit Bezplatné sociální poradenství určené rodinám dětí s PAS Relaxační aktivity v prostorách školy Sportovní a soutěžní akce Výletní akce a víkendové pobyty na základě dostatku podpůrných prostředků Hipoterapie Canisterapie Muzikoterapie Tvořivé činnosti (ergoterapie) Další možnosti navázání spolupráce v rámci pořádání volnočasových aktivit:
Úvod
Činnosti
Kontakty
O autismu
Akce
Fotogalerie
Podporují nás
Sídlo: Základní škola profesora Zdeňka Matějčka, Zd. Štěpánka 340, Most 434 01 Ředitelka: PhDr. Hana Ajmová Email:
[email protected] Telefon: +420 47 670 61 64 Předseda klubu: Ing. Pavlína Větrovcová
[email protected]
Vedoucí klubu: Helena Roháčová, DiS
[email protected]
Úvod
Činnosti
Kontakty
O autismu
Akce
Fotogalerie
Podporují nás
Co je to autismus? Autismus je pervazivní porucha, tedy vše pronikající porucha, která záporně ovlivňuje a mění motorickou, řečovou, volní, kognitivní, emoční, osobnostní a psychosociální úroveň dítěte, která se objeví zpravidla již v raném dětství zhruba do 36 měsíců věku dítěte. Jedná se o nejzávažnější poruchu dětského mentálního vývoje, kdy je narušena některá z mozkových funkcí. Vše vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Prvním příznakem autismu je ztráta již naučených komunikačních dovedností. Dítě přestane používat naučená slova, nereaguje na své jméno, na pokyny a na podněty. Nezajímá se o hračky, může se upnout na jeden předmět, či osobu. Chybí oční kontakt a úsměv. Tato diagnóza postihuje spíše chlapce, než dívky a její etiologie zatím není známa. Závažnost této poruchy bývá různá, někteří mají mírnou formu a někteří těžkou formu. Ke stanovení diagnózy je však zapotřebí, aby se vyskytly alespoň dvě kritéria z každé části základní diagnostické triády, což je souhrn příznaků, který se dělí na tři skupiny a to na oblasti komunikace, sociální interakce, zájmů a prožívání. (Hrdlička, M., Komárek, V., Dětský autismus) Existuje celé spektrum poruch, které mají některé charakteristiky shodné s klíčovým syndromem, což je jakýsi pomyslný střed shodných příznaků všech poruch autistického spektra. Jde o spektrum autistických poruch, autistické kontinuum a pervazivní vývojové poruchy. (Richman, S., Výchova dětí s autismem)
Poruchy autistického spektra – PAS Dětský autismus (DA) F84.0 Atypický autismus F84.1 Aspergerův syndrom (AS) F84.5 Dezintegrační porucha F84.3 Autistické rysy Rettův syndrom F84.2
Úvod
Činnosti
Kontakty
O autismu
Akce
Fotogalerie
Podporují nás
Plánované akce 16. 9. 2013 v 16:00 hod. Seznamovací odpoledne „Tygřík rodičům a dětem“ Odborná přednáška pro zaměstnance ZŠ a rodiče 6. 10. 2013
Hasičský den v Hoře svaté Kateřiny -setkání s hasiči, prohlídka hasičské zbrojnice, střelba ze vzduchovky, při dobrém počasí opékání buřtů, jízda na koni. S sebou přinést suchý chléb pro koně, buřty a chléb na opékání.
19. 10. 2013
Výlet na hrad Křivoklát s edukačně výtvarným programem
Úvod
Činnosti
Kontakty
Stránka se připravuje
O autismu
Akce
Fotogalerie
Podporují nás
Úvod
Činnosti
Kontakty
Stránka se připravuje
O autismu
Akce
Fotogalerie
Podporují nás
Dětský autismus (DA) F84.0 Stupeň závažnosti této poruchy je různý. Dítě může mít více příznaků s těžkým průběhem, nebo méně příznaků a lehčí průběh, ale problémy se musí projevit v každé části diagnostické triády. Průběh postižení dětským autismem (DA) se nikterak neliší od obecné specifikace projevů autismu jako takového. Mezi jinými typy autistických poruch a dětským autismem jsou však jisté rozdíly. Aby byla stanovena diagnóza DA, je nutné zaznamenat první příznaky před dovršením třetího roku věku dítěte, i když problémy se zpravidla objevují již mnohem dříve. Většina rodičů si všimne mezi dvanáctým a osmnáctým měsícem, že se dítě nevyvíjí zcela správně. Nástup příznaků může být buď pozvolný již v prvním roce života, což je v největším procentu případů. Základem dalšího normálního vývoje u dětí je to, že projevují sociální chování již od prvních týdnů života. Naproti tomu kojenci, u kterých je podezření na dětský autismus, nejeví zájem o lidi okolo sebe, ani o jejich hlasy. Může se zdát, že je dítě hluché. Nedokáží si vytvořit vztah nejen k matce, ale ani k jiným osobám. (Hrdlička, M., Komárek, V., Dětský autismus) Příznaky typické pro dětský autismus: U autistického dítěte si můžeme všimnout nápadného stereotypního pohybování tělem a končetinami. Většina odborníků se shoduje na tom, že se jedná o reakci na snížení napětí a stresu. Hyperaktivita však podle Hrdličky nepatří mezi příznaky, které jsou typické pro dětský autismus. U některých dětí je nutný zásah léky. Hrdlička se ve své knize také píše o zájmu těchto dětí o mechanické předměty, jako jsou počítače, nebo dopravní prostředky. Dávají tomuto přednost před hrou s vrstevníky, hračkami a jinými koníčky. Někdy mohou být v kontrastu určité speciální schopnosti naproti praktickým dovednostem. Někteří autisti mohou mít navzdory své diagnóze velmi dobrou mechanickou paměť (jde o zhruba 10 % dětí s autismem), kdy jsou schopné si zapamatovat pro jiného člověka nezajímavé číselné řady, jízdní řády, telefonní čísla atd. Mohou se objevit i nadaní malíři, hudebníci, aj. Motorická obratnost dětí s dětským autismem je v porovnání od dětí, které trpí Aspergerovým syndromem lepší. Děti s AS jsou motoricky méně obratné. Podle novějších studií se však motorické opoždění a abnormality, jako je nerovnováha, abnormality chůze, apod. připisují i dětem s dětským autismem. (Hrdlička, M., Komárek, V., Dětský autismus) Mentální retardace Dětský autismus mohou provázet i některé jiné poruchy a problémy. Hyperaktivita nepatří mezi příznaky tohoto postižení, naproti tomu mentální retardace je nejčastější přidruženou poruchou u autistických dětí. Je ale často zaměňována, respektive je těžké ji odlišit od diagnózy autismu.
Epilepsie Příčina autismu není známa, jediný fakt, který je prokázaný, je to, že jde o neurologickou poruchu, která se projevuje především v chování postiženého. Již byla lokalizována určitá poškození v mozku a popsána řada biologických odchylek. Vedle psychiatrie bude tedy zapotřebí, aby bylo dítě také vyšetřeno neurologicky v
případě, že se projeví nějaká jiná vada, dítě má potíže a vyskytují se jisté abnormality. Nejčastějším provázejícím neurologickým onemocněním je epilepsie. Volkmarovy studie ukazují, že byl výskyt epilepsie výrazně vyšší u dětí s dětským autismem než u dětí a dospívající mládeže s jinými diagnózami. U některých autistických dětí se epilepsie objeví již v předškolním věku, tedy v prvních letech života. Dítě dostává záchvaty a křeče, a pokud se tyto potíže projeví až kolem nástupu puberty, mohou mít spíše mírnou formu. Vysoce, nízko a středně funkční autismus U nízko funkčního autismu bývá dítě velmi uzavřené a neschopné navazovat sociální kontakty. Co se týče komunikace, objevují se zde pouze skřeky a zvuky, dítě je němé. Pouze bezmyšlenkovitě opakuje slova. Výrazné jsou i dlouhotrvající pohybové stereotypie. Dítě je těžce a hluboce mentálně retardováno. Středně funkční autismus se již vyznačuje sníženou schopností v navazování sociálních kontaktů, je spíše uzavřené. Schopnost komunikace je malá, stejné je i nefunkční a nutkavé opakování slov. Při hře jsou patrné pohybové stereotypie, stereotypní manipulace. Můžeme si všimnout prvků konstrukční hry. Dítě lpí na stále stejném postupu. Intelektuálně je lehce až středně těžce retardováno a je méně schopné se přizpůsobit. Vysoce funkční autismus skýtá v sociálním chování zvláštní projevy a nepřiměřené reakce a také disinhibici - v sociální a komunikační oblasti málo uměřená nebo neuměřená až extrémní a nežádoucí ztráta zábran, odvázanost, nerespektování zákazů u mládeže i dospělých osob. Dítě je však komunikativní, upíná se na stejné předměty a témata hovoru. Vyžaduje komunikační rituály. Při hře má zvláštní zájmy, především ale nezájem o kolektivní hry. Obtížně chápe pravidla a těžce rozlišuje realitu od fantazie. Nápadné je napodobování toho, co vidí a slyší kolem sebe. Bývá intelektuálně průměrné a má snížené sociální IQ. (Hrdlička, M., Komárek, V., Dětský autismus)
Atypický autismus F84.1 Tato diagnóza se stanovuje v případě, že dítě nesplňuje dostatečná kritéria pro stanovení diagnózy klasické formy dětského autismu, nebo nástup příznaků postižení přichází déle než po třetím roce věku dítěte. U některých dětí bývá méně narušená oblast, než u dětí s klasickým autismem. Můžou mít lepší komunikační dovednosti a schopnost navazování vztahů, mohou také chybět stereotypní zájmy. Z hlediska náročnosti péče a zásahu do běžného života jinými osobami se však nikterak neliší od klasického dětského autismu. U atypického autismu není jedna z oblastí diagnostické triády výrazně narušena a příznačné symptomy se začínají objevovat až po třetím roce věku. (Gilberg, Ch., Peeters, T., Autismus – zdravotní a výchovné aspekty)
Dezintegrační porucha F84.3 Dříve se tato porucha nazývala Hellerova psychóza, Hellerova demence, Hellerův syndrom, dezintegrační psychóza, nebo infantilní demence. Poprvé byla popsána v roce 1908. Je-li vývoj dítěte zcela normální od zhruba 18 měsíců do 4 let a poté se objeví výrazný počet symptomů autistického typu, může se tato porucha nazvat „pozdní počátek autismu“. Pokud tedy nastane v této době zástava normálního vývoje a regrese dovedností vývojem autistických symptomů, dá se hovořit o dezintegrační poruše. Kritéria pro stanovení diagnózy dezintegrační poruchy: Klinicky významná ztráta dosažených dovedností alespoň ve dvou oblastech, tedy v řeči, hře, sociálních a motorických dovednostech a v ovládání vyměšování. Podle Gillberga se postižení objevuje alespoň ve dvou oblastech diagnostické triády a všeobecnou ztrátou zájmu o věci a prostředí. Pro diagnózu se vyžaduje existence normálního vývoje po dobu prvních dvou let a v době začátku poruchy musí nastat ztráta těchto dovedností. Podle Hrdličky musí být pro stanovení diagnózy postižené alespoň dvě z následujících oblastí: První oblast: Sociální dovednosti, adaptace, kontrola vyprazdňování a motorické dovednosti. Druhá oblast: se týká kvalitativně abnormálního sociálního fungování: Kvalitativní abnormality v reciproční sociální interakci, kvalitativní abnormality v komunikaci, stereotypní vzorce chování, zájmů a aktivit, motorické stereotypy, nezájem o předměty a okolí. (Gilberg, Ch., Peeters, T., Autismus – zdravotní a výchovné aspekty) Provázející poruchy: Výskyt epilepsie je větší u dětí s dezintegrační poruchou, než u dětí s dětským autismem. Zjistili také, že obraz EEG je horší, nežli u dětského autismu. Je zde tedy více abnormalit. Dále bylo zjištěno, že děti s dezintegrační poruchou mají mnohem menší IQ, jsou tedy více mentálně retardované, oproti dětem s DA, jsou více agresivní a celkový klinický obraz bývá závažnější a s horší prognózou. (Hrdlička, M., Komárek, V., Dětský autismus)
Autistické rysy Podle Gillberga se výskyt autistických rysů u dítěte a jejich diagnostika se zařazuje do spektra autistických poruch. U dítěte je tato porucha rozpoznána a následně diagnostikována v případě, že se objeví některé symptomy, nejlépe tři, ale nejsou splněna kritéria pro stanovení diagnózy autismu, Aspergerova syndromu, dezintegrační poruchu a jiné PAS. Připisuje se dětem, které mají těžkou poruchu pozornosti, motoriky a vnímání. Jde však i o mnohé mentálně retardované, kteří nesplňují kritéria pro ostatní PAS, mají však autistické rysy. Naproti tomu Thorová uvádí, že definice autistických rysů není zcela jasná a neví se, zda pojem autistické rysy patří do souhrnu symptomů poruch autistického spektra, či právě označují projevy dětí, přičemž platí Gillbergova verze, že tato porucha je diagnostikována při výskytu některých ze symptomů, avšak nejsou splněna kritéria pro diagnostiku jiných poruch autistického spektra. (Gilberg, Ch., Peeters, T., Autismus – zdravotní a výchovné aspekty), (Thorová, K. in Vosmik, M., Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole).
Aspergerův syndrom (AS) F84.5 Tuto diagnózu poprvé popsal rakouský psychiatr Hans Asperger, který si u svých pacientů všímal poruch v sociálním chování, v řeči, omezených zájmů a motorické neobratnosti. V roce 1944 vydal knihu „Autističtí psychopati v dětství“, kde toto postižení popsal. Až do roku 1981 byl užíván tento termín, poté byl britskou psycholožkou Lornou Wingovou prosazen název Aspergerův syndrom u pacientů, kteří odpovídali Aspergerově popisu. Aspergerův syndrom patří do skupiny spektra autistických poruch, neboli pervazivních vývojových poruch, které zasahují do mnoha oblastí schopností. Jde o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí, má neurobiologický základ. Jako u ostatních poruch autistického spektra je postižen vývoj v komunikaci, sociální interakci, vnímání a představivosti. Děti s Aspergerovým syndromem mají opožděnou citovou zralost. Thorová rozlišuje Aspergerův syndrom na vysoce funkční, který je příznačný lepší prognózou do budoucna. A na nízko funkční AS. Co se týká zařazování dětí s AS do škol, zkušenosti Thorové jsou takové: „Někteří lidé s AS jsou pasivní a nemají výrazné problémy s chováním. S pomocí nácviků a individuálního empatického přístupu zvládnou běžnou docházku do školy, dokážou si vhodně vybrat zaměstnání i životního partnera a zakládají rodiny. Okolím jsou přijímání jako lidé zvláštní, introvertní, sví, jiní“. Podle Thorové by však nemělo docházet k podceňování diagnózy a zamlčování informací, protože vývoj jedince s AS není vždy dopředu předvídatelný, neví se, jak se bude vyvíjet. Může se stát, že nastanou komplikace a problémy, dítě se neobejde bez asistenta a v některých případech je lepší ho umístit do speciální školy. (Thorová, K. in Vosmik, M., Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole). Základní klinické příznaky AS:
Nedostatek empatie až egocentrismus, dítě není schopno navázat sociální a přátelské vztahy, soustředí se pouze na sebe, na své zájmy. Stejně jako u běžné formy dětského autismu se objevují určité rituály a to jak v chování, tak v konkrétních činnostech nebo až přehnaný zájem o specifický jev či předmět. Obtížné je také pochopení společenských pravidel, proto můžeme často sklouzávat k tomu, že budeme dítě neustále napomínat (nemyslím si však, že není třeba i u těchto dětí dávat neustále najevo, že existují hranice toho, co si může dovolit a co ne) a nebudeme rozumět tomu, proč dělá určité věci i přesto, že nám se to nelíbí. Když si představíme dítě s Aspergerovým syndromem ve škole, ve třídě, při vyučovací hodině, které opakovaně vyrušuje a chová se tak, že vypadá, jakoby mu to přišlo naprosto normální, bude to právě jeden z těchto příznaků. Řeč dítěte, pokud je již plně vyvinuta, bývá jednotvárná a mnohdy chladná, bez emocí, projevující se až rozumným uvažováním. Děti s AS jsou pohybově nemotorní a zaujímají nepřirozené pozice. (Thorová, K. in Vosmik, M., Žáci s poruchou autistického spektra v běžné škole).
Rettův syndrom F84.2 První popis Rettova syndromu se datuje do roku 1965. Na rozdíl od všech ostatních poruch autistického spektra, se tato diagnóza vyskytuje pouze u dívek a je známa příčina tohoto onemocnění. Na vině je genetická chyba, jedná se o mutaci genu X chromozomu, což má těžký dopad na psychické, somatické a motorické funkce. Toto postižení je provázeno hlubokým neurologickým postižením a do skupiny PAS se řadí proto, že postižené dívky mají částečné autistické chování. Vývoj Rettova syndromu lze rozdělit do čtyř stádií. V prvním období, od 6 do 18 měsíců jde o stadium časné stagnace vývoje, mezi prvním a druhým rokem se objevuje rychlá vývojová regrese, ve 3 až 4 letech se vývojová etapa nemoci nazývá pseudostacionární stadium, které ale může trvat i několik let. Poslední stadium, které se objevuje ve školním věku, nebo v období adolescence se jmenuje pozdní motorická degenerace. 1Po nástupu nemoci ještě přetrvávají sociální zájmy a schopnosti, výsledkem je však těžké mentální postižení. Bohužel je prognóza u Rettova syndromu horší, než u dětského autismu a děvčátka se nedožívají vysokého věku. Ve většině případů končí upoutány na invalidním vozíku a jsou nepohyblivé. (Hrdlička, M., Komárek, V., Dětský autismus)
