ÚVOD DO INTERPRETACE BÁSNÍ

OSTRAVSKÁ UNIVERZITA PEDAGOGICKÁ FAKULTA

ÚVOD DO INTERPRETACE BÁSNÍ

MILENA ROSOVÁ

OSTRAVA 2005

Na této stránce mohou být základní tirážní údaje o publikaci.

1

OBSAH PŘEDMĚTU

Úvod ........................................................................................................................................... 3 1. Úvod do interpretace básní................................................................................................... 5 1.1. Základní pojmy………………………………………………………………..…...….5 1.2. Rytmus a metrum……………………….……………………………………………..7 1.3. Rým…………………………………………………………………..………………11 1.4. Jazykové prostředky…………………………………………………………..……..14 1.5. Tropy…………………………………………………………………...……………16 1.6. Figury………………………………………………………………………………..20 1.7. Téma a motivy……………………………………………………………………….24 1.8. Smysl básně…………………………………………………………...……………..25 Literatura .................................................................................................................................. 31

2

Obsah může přetéci i na tuto (sudou) stranu.

Úvod do interpretace básní

ÚVOD Tato kapitola je určena posluchačům Učitelství pro mateřské školy (interní i externí formy studia) a slouží jako pomůcka pro studium disciplíny Literatura pro děti 1 a 2. Navazuje na středoškolské znalosti literární teorie, je koncipována jako opakování, procvičení a rozšíření znalostí vybraných pojmů, zejména ve vztahu k literatuře pro děti a mládež. Texty k interpretaci byly vybrány tak, aby studentům umožnily aplikaci poznatků ve známých dílech české literatury pro děti a četby mládeže. Text může sloužit jako pomocný studijní materiál při analýze literárních děl, nenahrazuje však slovníky literárních pojmů.

Po prostudování textu budete znát: •

v ýběr základních literárněteoretick ých pojmů vztahujících se k poezii;

•

základ y interpretace básnick ých děl literatury pro děti a mládež.

Budete schopni: •

samostatně anal yzovat jednoduché ukázky poezie pro děti a mládež;

•

při svých interpretacích uplatňovat základní literárněteoretické názvosloví.

Získáte: •

schopnost hlouběji chápat čtený text;

•

lepší porozumění vztahům základních složek a rovin básnického literárního díla;

•

základ y praxe v anal ýze básnických literárních děl pro děti;

•

informace o nejčastějších chybách v interpretaci literárního díla, tedy i o tom, čemu se při interpretaci vyhnout.

Čas potřebný k prostudování u čiva předmětu: 5 + 5 hodin (teorie + řešení úloh)

3

4


Úvod může přetéci na tuto (sudou) stránku.


5

ÚVOD DO INTERPRETACE BÁSNÍ

1. Základní pojmy Interpretaci literárního textu chápeme jako výklad uměleckého textu, který má ozřejmit jeho významy v souvislosti s literárním, uměleckým a kulturně společenským kontextem. Interpretace je proces vedoucí interpreta k pochopení podstaty daného textu, je komunikací s uměleckým dílem. Rozlišujeme: •

interpretaci čtenářskou (realizuje se formou individuální četby);

•

interpretaci literárněvědnou (zkoumá dílo z literárněteoretické, literárněhistorické a literárněkritické pozice).

Vědecká interpretace představuje jednu z metod literární vědy, která odkrývá z pohledu literární teorie jednotlivé prvky uměleckého textu a sleduje jejich význam ve výstavbě celého díla a zároveň zdůrazňuje významové relace díla k literárnímu, uměleckému a kulturně společenskému kontextu. Východiskem interpretace je text literárního díla, o němž Eduard Petrů1 hovoří jako o „interpretačním prostoru“. Čtenářské zážitky jednotlivých vnímatelů pak chápe jako „množinu interpretačních polí“, které se v tomto prostoru nacházejí a různě prolínají. Tato interpretační pole jsou určena čtenářskými zkušenostmi a erudicí vnímatelů, tedy jejich schopností dílo pochopit a uvědomovat si jeho významy. Pojmem „interpretační jádro“ Petrů označuje oblast, která obsahuje základní znaky (a jejich významy), s nimiž autor v díle pracoval, a v níž se jednotlivá interpretační pole obvykle prolínají. Obr. č. 12

Interpretační prostor Interpretační pole

Hranice interpretačního prostoru

Hranice interpretačního pole Interpretační jádro 1 2

Petrů, E. (2000) Úvod do studia literární vědy. Olomouc: Rubico. Srovnej str. 40-41. Petrů, E. (2000) Úvod do studia literární vědy. Olomouc: Rubico. Str. 41.


6

Ačkoli se Vám pojmové vymezení interpretačního pole, jádra a interpretačního prostoru může zdát příliš teoretické, určení jejich hranic je důležité zejména jako stanovení určitých mezí interpretace. Ta je do jisté míry individuální záležitostí, ale právě proto skrývá nebezpečí sklouznutí k dezinterpretaci (chybné, scestné interpretaci). Mírou správnosti je dodržení hranic interpretačního prostoru – tedy dílo samo (nelze např. přidávat a domýšlet si motivy a vztahy, které v díle nejsou zachyceny atd.). Úkol k zamyšlení. Zamyslete se nad následující básní a jejím interpretačním prostorem. Matka a jabloň Od hříbátka do poupátka všichni víme, kdo je matka. Kolem jarem voní svět, ty jsi jabloň a my květ. Stejně letos jako loni kvete jabloň za jabloní. Jednou zbude, matičko, po tom květu jablíčko. Jablíčko si jádra chová, z jádra vyroste tu znova jabloň, máma, na ní květ, aby voněl celý svět. (F. Hrubín) Při interpretaci literárního textu bychom se měli vyvarovat některých chybných postupů: • • • • • • •

nedostatku odstupu interpreta od textu – tzv. naivního čtení; odtrhávání obsahu od formy – zejména zjednodušení interpretace na převyprávění děje; vyzdvihování pouze jedné složky díla na úkor jiných (např. literární postavy); nadinterpretace - překročení hranic interpretačního prostoru; podinterpretace – povrchní výklad díla; chybné, nepodložené zařazení díla do žánrové struktury, nebo do kontextu literárního vývoje; zužování mnohovýznamovosti textu na jeden význam;

Úvod do interpretace básní • •

chybná hypotéza díla – může vzniknout nesprávně pochopeným smyslem díla, případně některého jeho prvku (např. metafory, symbolu, aluze.); agresivní interpretace – nárokování si jediného správného výkladu díla.

Při pohledu na množství chyb, kterých se při interpretaci můžeme dopustit, nepropadejte pesimismu. Každé dílo lze interpretovat, tyto chyby nás pouze upozorňují na fakt, že naše interpretace nikdy nemohou být dokonalé a absolutní. Možnost vzájemně konfrontovat jednotlivé interpretační přístupy však vede nejen k eliminaci chybných postupů, ale zároveň obohacuje interpretaci i interpreta.

Nezapomeňte, že součástí interpretace je kromě analýzy díla také jeho zasazení do kontextu autorovy tvorby, do kontextu literárního a společensko kulturního a reflexe díla v recenzích a kritikách. V literatuře pro děti, zejména jedná-li se o knihy pro mladší vnímatele, je třeba interpretaci rozšířit o analýzu výtvarného doprovodu knihy, který se na její recepci podílí významnou měrou. Při vyhledávání náležitých informací o autorovi (event. ilustrátorovi) a jeho dalším díle je třeba pracovat s širšími knihovními fondy, které jsou zdrojem sekundární literatury a odborného tisku. Otázky. Jak se od sebe liší interpretační pole, interpretační jádro a interpretační prostor? K čemu je vymezení těchto pojmů užitečné?

2. Rytmus a metrum Celkem existuje pět prozodických systémů, které se odvíjejí od různého využívání zvukových kvalit jazyka (délky a počtu slabik, slovního přízvuku, melodie řeči atd.) při tvorbě rytmu. Současnému českému jazyku nejlépe vyhovuje prozodický systém sylabotónický (slabičně přízvučný). Rytmus ve verši je v tomto systému tvořen pravidelným střídáním slabik těžkých (přízvučných) a lehkých (nepřízvučných). Hlavní přízvuk je v českém jazyce zpravidla na první slabice slova, zejména u slov čtyř a víceslabičných se uplatňuje také vedlejší přízvuk. Rytmus sylabotonického systému je založen na pravidelném rozložení přízvuků ve verši a pravidelném počtu slabik – umožňuje vytváření značného množství variant. Existují: •

varianty sylabické – dané počtem slabik ve verši;

7


8 •

varianty tonické – podmíněné různým rozložením přízvuku ve verši, které využívají opakování odlišných druhů stop3 .

Verše, u kterých se počet slabik výrazně mění, nazýváme verši volnými (bezrozměrnými, případně verši o nepravidelném počtu slabik) a někdy jsou považovány za zvláštní prozodický systém, ale lze je vnímat i jako velmi volnou podobu sylabotonického verše.4 Příklad Těch řečí A toho dívání se bodře S tím vystačíte Nemusíte nosit kůži na trh můžete ji mít schovanou pod peřinou A prodávat místo ní dál slova lacino Jenomže – zlámala se nám grešle Nekupujeme více (M. Lukešová) Tonické varianty jsou v českém verši utvářeny nejčastěji těmito stopami: •

trochej - dvouslabičná stopa – první slabika je přízvučná, druhá nepřízvučná;

•

daktyl – trojslabičná stopa – první slabika je přízvučná, další dvě nepřízvučné;

•

jamb5 – dvouslabičná stopa - první slabika je nepřízvučná, druhá přízvučná (vzhledem k tomu, že se při jejím použití často dostává předěl mezi stopami doprostřed slov, je někdy tendence chápat jambický verš jako český trochej s předrážkou – anakruzí).

Český verš často využívá kombinace trochejských a daktylských stop, vzniká tak verš daktylotrochejský. 3

Stopa = seskupení slabik s jednou slabikou těžkou a jednou (nebo několika) slabikami lehkými. Srovnej Petrů, E. (2000) Úvod do studia literární vědy. Olomouc: Rubico. Str. 123. 5 V textech literatury pro děti se objevuje velmi zřídka. Typickou ukázkou jambu je začátek Máje K. H. Máchy. 4

Úvod do interpretace básní Otázky. Které druhy stop jsou pro český verš typické? Čím se od sebe liší? Příklad Pokuste se nahlas číst jednotlivé ukázky a soustředit se na jejich rytmické kvality. Trochejský verš Pampelišek plná louka – U/– U/ – U/ – U a náš Vítek do nich fouká, – U/ – U / – U / – U kolem všude bílo. – U/ – U/ – U Snad tu nesněžilo? – U/– U/ – U (F. Hrubín – b. Pampelišky) Daktylský verš Nechoď k nám, synečku, – U U / – U U dyž já ti nekážu, – UU/ – U U já naše dvérečka – UU / – U U pantlama zavážu. –U U – UU Zavaž je má milá, – U U/ – U U zavaž je modrýma, –U U – U U šak já je rozvážu – UU – U U slovama dobrýma. – UU / – U U (moravská lidová píseň) Daktylotrochejský verš Jak to bylo, pohádko? – U/ – U/ – U U Zabloudilo kuřátko – U /–U/– U U za zahradou mezi poli. – U/– U /– U/– U Pípá, pípá, nožky bolí. – U/– U/ – U/ – U

9


10 Ve vysokém obilí – U/ – U/ –UU bude večer za chvíli. – U/– U/– U U

(F. Hrubín – Kuřátko a obilí) Svou schopnost určit rytmus v básni si můžete ověřit v následujících jednoduchých ukázkách: Kováříček Kovej, kovej, kováříčku, okovej mně mou nožičku, okovej ji hezky, dám ti čtyry český; okovej mně obě, zaplatím já tobě: na svatýho Víta dám ti míru žita; na svatýho Vavřince dám ti míru pšenice. (lidové říkadlo) Co jsou prsty? To je táta – to je máma – to je bába – to je dědek – to je vnouček, malej klouček. (lidové říkadlo) Úklid Měli vrabci dobrá bydla, darmojedi, milostpáni, nevěděli, kam dát křídla, jak už byli nafoukaní. To se žije z cizí práce, teď si na ně posvítíme a tu bandu bez legrace z jejich hnízda vyhodíme. ( F. Halas)

Úvod do interpretace básní Moudrý pták Náramně moudrý pták je sova a marně pro ni hledám slova. Docela nevšímá si lidí, ačkoliv potmě dobře vidí. Ve dne jí bývá dlouhá chvíle, je učená a nosí brýle. Všelicos probíhá jí v mysli a nikdo neví, co si myslí. Co nepálí ji, nezebe, nechá si moudře pro sebe. ( J. Skácel)

3. Rým Pojmem rým označujeme zvukovou shodu konců slov na konci rytmické řady (verše, poloverše, skupiny veršů), nebo syntaktického celku (rým v próze). Jako zvukové opakování má funkci eufonickou (je založena na opakování a pocitu zvukové libosti), funkci sémantickou (významově zdůrazňuje rýmující se slova), pravidelným opakováním pomáhá vytvářet rytmus a spojuje verše do vyšších celků (slok, básní atd.). V poezii pro děti je nezanedbatelná také jeho funkce mnemotechnická. Rým není nezbytnou součástí básně. Rým označuje zvukovou shodu, pro její nositele užíváme pojem rýmová strana (abychom mohli hovořit o rýmu, musí být alespoň dvě, ale výjimkou nejsou rýmy o více stranách). Pro český verš je typický rým dvouslabičný. Rozložení rýmu ve strofě a básni nazýváme pojmem rýmové schéma – zapisujeme jej písmeny abecedy. Třídění rýmů v sobě zahrnuje řadu hledisek, podle nichž rýmy členíme do různě obsáhlých skupin. Z těchto třídících aspektů vybíráme pouze takové, které jsou pro Vaši praxi využitelné. Další klasifikaci rýmů naleznete v učebnicích a slovnících literární teorie.

V třídění rýmů se uplatňuje celá řada aspektů: •

podle přízvuku členíme rýmy na mužské (poslední rýmující se slabika je přízvučná) a ženské (poslední rýmující se slabika je nepřízvučná;

•

podle části slova, která se rýmuje rozlišujeme rýmy plané (rýmují se odvozovací přípony, případně koncovky) a rýmy štěpné

11


12

(též nazývané kmenové, v nichž se rýmuje alespoň část slovního kmene); •

podle umístění v proudu veršů rozeznáváme rým sdružený (aabbcc), střídavý (ababcdcd), obkročný (abba), postupný (abcd abcd), přerývaný (rýmové spojení jen některých veršů, např. sudých a liché jsou nerýmované abcb defe), sporadický (rým se objevuje mezi většinou veršů nerýmovaných), tirádový (aaaaa).

Mimo výše zmíněná třídění ještě připomínáme některé zvláštní druhy rýmů, které mají v poezii pro děti také své uplatnění, a to: •

rým kalamburní (využívá slovní hříčky, např. přesmyčky, nebo mezislovního předělu bělá se květ X bělásek vět);

•

rým lámaný (vytvořený roztržením slova do dvou veršů Když pršelo / jen se lilo / a tele do- / ma nebylo);

•

rýmové echo (druh homonymního rýmu, v němž se jedno slovo opakuje celé na druhé straně rýmu měl jsem doma mince / byly po mamince).

Pouhou shodu koncových samohlásek označujeme jako asonanci (nejedná se o rým), často se objevuje v textech lidové poezie (Čí jsou to ovečky,/ co se v horách pasou? / To jsou Janíkovy, / co ho věšet budou.) Příklad Sledujte na ukázce ze Skácelovy básně Had rozdíl mezi mužským a ženským rýmem: Sluníčko dnes pěkně svítí, na skále se hádek třpytí. Sluní se a moc je rád, že je léto, že je had. Zatímco v prvním dvouverší se jsou přízvučné předposlední slabiky a jedná se tedy o rým ženský (označujeme kapitálkami), v druhém dvouverší přízvukem zatížená jednoslabičná slova ukazují na rým mužský (označujeme minuskulemi). Výsledné rýmové schéma by tedy vypadalo takto: AA bb. Otázky: Co je to rým? Jaké má ve verši funkce? Čím se liší rým od asonance? Úloha č. 1: Pokuste se v následujících ukázkách určit typ rýmů podle jejich umístění v toku veršů:

Úvod do interpretace básní Chlubidlo Bylo jedno chlubidlo, učiněné čunidlo. Někdy trochu culidlo, jindy zase chmuřidlo, nebo jenom čumidlo, ale hlavně durdidlo, funidlo a bulidlo! (J. Havel) Želvy Z moře leze obrněné zvíře. Kdopak si to hraje na rytíře? Za prvním se hrne druhý, třetí… Je to máma želva a s ní hejno dětí. Kam se valí tyhle mořské tanky? Až sem ke mně – rovnou do říkanky. (J. Žáček) Kam tak časně? Kam tak časně, strýčku? Inu na travičku, na mez k nové silnici, než ji spasou zajíci. strýčku, vždyť je rosa, zrezaví vám kosa. Nezrezaví, neměj strach, lepší rosa nežli prach! (F. Hrubín) Měsíček Měsíčku, můj měsíčku, pes na tebe vrčí, žes upustil hvězdičku do hustého smrčí. Než ponocný odtroubí, hledej mezi mraky,

13


14 ráno půjdu na houby, pomohu ti taky.

(F. Hrubín) Běží vítr Běží vítr od kašny, až se celý udýchá. S listonoši pospíchá, kouká se jim do brašny. Co to oni dělají? Chodí z domu do domu, ale jenom někomu krásná psaní dávají. A když přijde listopad, ať kdo věří, nevěří, vítr sedí na keři, listí sbírá napořád. Krajinou se rozletí, zastaví se u domu. Psaní nedá kdekomu. Ta jsou jenom pro děti. (F. Branislav) Řešení V básni Chlubidlo je užito tirádového rýmu, v básni Želvy přerývaného rýmu, v básni Kam tak časně? sdruženého rýmu, v básni Měsíček střídavého rýmu a v poslední ukázce Běží vítr obkročného rýmu.

4. Jazykové prostředky Jazyk uměleckého literárního díla svou komunikační funkci naplňuje pomocí funkce estetické, která obrací čtenářovu pozornost nejen k pojmenovávané skutečnosti, ale zároveň k jazyku samému. V jazyku uměleckého díla se národní jazyk ozvláštňuje (aktualizuje) v rovině zvukové, rovině slovní zásoby, gramatických pravidel i stylu. Aktualizace zahrnuje i významovou složku sdělení. Základní jazykovou rovinou většiny textů je spisovná čeština a neutrální lexikum, ozvláštnění však může probíhat v mnoha rovinách: •

jazyk může být aktualizován v historickém stavu – prostřednictvím archaismů (slov zastaralých, případně zastaralých tvarů např. šlojíř, zlatohlav);

Úvod do interpretace básní •

tvorbou nových slov – neologismů (např. košiletoun, košiletadlo, jenda, dvanda, třinda atd.);

•

užitím slov básnických – poetismů (často vycházejí ze starších textů svým literárním uchováním –např. slynouti, nebo jsou ve své podstatě neologismy – třeba Holanovo záhřmotí), mohou to být i jiné méně obvyklé jazykové prostředky (vesna, luna, hvozd, jeseň atd.);

•

zařazováním slov a tvarů hovorových, tzv. kolokvialismů (dobrej, kostkovaný ideály, brejličky), slov nářečních neboli dialektismů (Žíju, žíju travjičku/ na volkovo lúce; daj, Bože, slunečko atd.), vulgarismů, slangových výrazů atd.;

•

přejímáním slov z cizích jazyků – např. rusismů (sobaka), anglicismů aj.;

•

využíváním afektivních pojmenování – zejména zdrobnělin, slov familiárních ad.

Úkol k textu. Začtěte se do následujících ukázek a pokuste se je charakterizovat po jazykové stránce Tá naša lavečka aj, už sa polámala, co sem se synečkem aj, na ní sedávala. Tá naša lavečka na dvě se rozdělila, že naše srdénka obě dvě rozlúčila. (z Valašska) Darování básně Kde ji vzít a nekecat V hlavě seno kromě něho jenom jméno (jenom jméno) Seno asi ví že jméno no prostě Veronika je taky nějaký

15


16 bejlí léčivý Tak to seno to jméno no má k němu blízko asi

(M. Lukešová) Koňské barvy Podle barvy zveme koně vrané, popelavé, broně, plavé, tygry, myšky, ryzky, hnědé, lišky, jablečáky a siváky, višňáky a plesniváky. (K. A. Vinařický) Stínohry Pro úsměv uplakánků všech deset dovádí, hrají si na přeháňku a nic jim nevadí, pro úsměv ucupánků všem věcem stíny brát, otvírat světlům branku, tím umřít tolikrát. Pro úsměv uvzdychánků pět prstů maškaří, až děcku do moldánku se bubák zatváří. Pro úsměv ufňukánků spí, když hra dohrána, a Ohrndírka v spánku jančí pak do rána. (F. Halas) Otázky: Co je to jazyková aktualizace? Jakými způsoby se ozvláštňuje jazyk literárních děl?

5. Tropy Jazyk uměleckého textu často aktualizuje významy slov a slovních spojení v tzv. tropech. Tropus je společný název pro všechny druhy přenosu významu v obrazných vyjádřeních. Původní význam slov se přitom neruší, ale je

Úvod do interpretace básní konfrontován s významem přeneseným. Zachycenou skutečnost pak můžeme chápat komplexněji. Podle způsobu přenášení významu odlišujeme dva základní druhy tropů: • •

metaforu, která spočívá v přenášení významu na základě podobnosti jevů; metonymii, přenášející význam na základě vnitřní souvislosti jevů.

Metafora může být založena na podobnosti vzhledu (barvy, tvaru), rozměrů, množství, stavu, vlastností, pohybu, funkce atd. Příklad Zkuste z kontextu Halasovy básně odhalit význam označených metafor. Hádanka první Moc a moc malých švadlenek pospíchá do domečku, tancují tam šlapáka na hebkém jehelníčku. Pak seberou kdejaký prášek a letí rovně nerovně až tam, kde malý Kulihrášek med mlsá paní královně. Některé druhy metafor mají svá zvláštní pojmenování, např. •

personifikace (spočívá v přenášení vlastností a konání živých bytostí na neživé věci, v literatuře pro děti je velmi užívaná);

Příklad Předjarní Teplo všude smýčí. Slunce zdvíhá žezlo. A proč ptáci křičí? Aby už ven lezlo semínko a brouci pro ten hlad hladoucí. (F. Halas) •

synestézie (záměna počitků z různých smyslových oblastí);

Příklad Rodná řeč

17


18

V smíchu, v pláči, v honičce přivoňte jak k voničce k maminčině sladké řeči! Ta nás ze všech trampot léčí. Ta nás, jsme-li churaví, z bolístek všech uzdraví. (F. Nechvátal) •

zvuková metafora (je založena na užití slov, které evokují dojem určitého zvuku, typickým příkladem je dvojverší z Erbenovy balady Vodník – a na topole podle skal / zelený mužík zatleskal, v němž zaslechneme zvuk tleskání) Příklad

Zkuste si nahlas přečíst uvedenou ukázku a soustřeďte se na zvukový dojem z podtržených veršů. Návrat Vlaštovičky, vlaštovičky, povídalky, švitořilky, už nám z dálky jaro nesou, na domov se celé třesou. Prohlédly si, kde co leží, hnízda, dvorky, špičky věží. Pak spustily naříkání: Tři vidličky, chybí, páni. Tři vidličky, tři vidličky, pokřikují na lidičky. (F. Halas) V souvislosti s metaforou bývá uváděno také metaforické přirovnání. Základním rozdílem mezi metaforou a metaforickým přirovnáním je přítomnost pojmenování přirovnávaného jevu i jevu, ke kterému se přirovnává. Příklad Nejdříve musím říci však, co skřivánek, ten milý pták, zazpíval dneska včeličce, když nad jabloní ve výšce, rozhlížeje se v šíř i v dál, vznášel se jako bod

Úvod do interpretace básní a motýl křídla otvíral jako dvě stránky not: (J. Seifert – b. Koulelo se, koulelo) Druhým základním druhem tropů je metonymie, která vzniká na základě vnitřní souvislosti dvou jevů. Jejím nejběžnějším typem je synekdocha, založená na záměně označení části a celku. Příklad (nebo Řešená úloha). Probouzení Píp! Ouška slyší, ouška ano. To oči mají nedospáno. Jedno už se pootvírá, vzbudí druhé – teď! A do očí rázem skočí probuzený svět. Celý svět veliký do očí jak knoflíky. Zavřu ho tam ještě chvilku - chceš pustit ven, světe? Bledě modré knoflíčky, hned mu otevřete! (M. Lukešová) Další typy metonymií vznikají např. záměnou označení příčiny a účinku, případně činitele a děje (metalepse); záměnou obsahu za věc, v níž je obsažen a naopak; záměnou místa původu a věci, která z tohoto místa pochází; vlastnictví a jména vlastníka, případně materiálu a věci z něj vyrobené. Mezi tropy započítáváme také epiteton (básnický přívlastek), který může mít blízko k metafoře či metonymii. Pokud je spojení básnického přívlastku a podstatného jména již téměř zautomatizované, označujeme tento přívlastek jako epiteton konstans (např. zlatá rybka), jde-li o vyjádření estetické a příznakové, jde o epiteton ornans.

19


20

Příklad Vyhledejte básnické přívlastky a pokuste se určit jejich druh. I dětem zjara zazáří růžová barva na tváři a bez rozpaků zatančí k té jarní písni skřivánčí. Pak přiletí i motýli a čmelák váhavý, však, chudák, brzo opilý se svalí do trávy. (J. Seifert – b. Koulelo se, koulelo) Uspávanka se sněhem a krásnou paní V ledové sluji z jinovatky kraju okolo hrdla krásná paní má a zpívá šeptem, zpívá uspávanku a je to píseň celá stříbrná. V zavátých úlech včely střeží med, ve sněhu zajíc udělal si jamku a spi, můj hochu, už i medvídek celý se schoval do zimního spánku. V ledové sluji z jinovatky krajku okolo hrdla krásná paní má a zpívá šeptem, zpívá uspávanku a celou zem tou písní uspává. (J. Skácel) Otázky: Jaký je rozdíl mezi metaforou a metonymií? Co je to metaforické přirovnání?

6. Figury Tímto pojmem označujeme výrazové prostředky spočívající v odchylkách od norem spisovného jazyka. Jsou podobně jako tropy zdrojem jazykové

Úvod do interpretace básní aktualizace a mají většinou okrasnou nebo expresivní funkci. Figury členíme do několika skupin (v nichž uvádíme nejčastěji užívané f.): a. figury zvukové (využívající opakování hlásek, slabik, či slov na hranicích veršů): - anafora (opakování na začátku veršů) - epifora (opakování na konci veršů) - epizeuxis (opakování bezprostředně za sebou v jednom verši) - epanastrofa (opakování na konci jednoho verše a začátku druhého) b. figury syntaktické a slovosledné (sledujeme u nich používání či vypouštění spojovacích výrazů, porušování větné stavby): - asyndeton (vypouštění spojovacích výrazů) - polysyndeton (nadbytečné používání spojovacích výrazů) - inverze (převrácený pořádek více slov) - anastrofa (převrácený pořádek dvou slov) - syntaktický paralelismus (opakování syntaktických schémat) - elipsa (vypuštění slova či části věty) - aposiopese (zámlka, nedokončená výpověď) c. figury řečnické (zvyšují emotivnost výpovědi) - řečnická otázka - apostrofa (oslovení nepřítomné osoby, případně věci, abstraktní skutečnosti) d. hodnotící figury (jsou založeny na posunutí významu a bývají řazeny i mezi tropy) - hyperbola (zveličení) - eufemismus (zjemnění) - litotes (zmírnění pomocí dvou záporů) - paradox (protismyslné tvrzení odporující logice) - oxymóron ( spojení vylučujících se jevů) Příklad V jednotlivých básních se soustřeďte na vybrané figury: Anafora: Maminčin dar Když narodí se maličký, dar vidění má pod víčky, dar slyšení má v něžném oušku, dar doteku má v prstíčkách, dar chuti pozná v prvním doušku, dar vůně v jarních kytičkách. Maminko, ty k těm darům vkrátku dar řeči přidáš nemluvňátku. ( F. Hrubín)

21


22

Epifora: Kde je křída? Tu je třída a v ní křída. Křídu hlídá malá Lída. I když hlídá, neuhlídá! Jak se Lída zapovídá, zmizí křída dřív než Lída. „Kde je křída?“ zvídá Lída. Celá třída odpovídá že je křída u Davida. ten ji hlídá líp než Lída.6 (J. Havel) Epizeuxis: Poštovní schránka Hádej, hádej, copak je to: Ať je zima nebo léto, bílý pták bezperák do té modré budky vletí a sám z ní už nevyletí. (F. Hrubín) Epanastrofa: Měla děvečka strakatú krávu, vezňa košíček, šla jí na trávu. Šla jí na trávu k samému bořú, kde ti čejkovští pacholci ořú. (ze Slovácka) Inverze, anastrofa: 6

V uvedeném Havlově textu jsou i další neoznačené epifory – opakují se slova třída, hlídá, křída.


Slunéčka Vy, slunéčka zlatá, pěkně kropenatá, které dříve do nebíčka z vás obou dochvátá? Poleť s námi, dítě, k hvězdám na blankytě, vždyť maminka: „Sluníčko mé!“ říká, hladí-li tě. Sami, zlatí moji, vzneste křídla dvojí – vždyť já musím večer spáti u maminky svojí! (K. V. Rais)

Syntaktický paralelismus: Zuby Nanynka se chlubí, že má čtyři zuby. Jeden zoubek na masíčko, druhý na kus tvarůžku, třetí zoubek na jablíčko, čtvrtý zoubek na hrušku. Zuby jako krupky rozkoušou i slupky. Frantíku, teď ty se chlub! Prosím, já mám jeden zub! Jeden zub mám na jablíčko, jeden zub mám na hrušku a jeden zub na masíčko, jeden na kus tvarůžku. Ten můj zoubek, chrupy chrup, není zoubek, ale zub. (F. Hrubín)

23


24

Část pro zájemce. Pokuste se v následující ukázce určit jazykové prostředky, tropy a figury. Pozdní podzim Ryšavý koník světem pádí, zlato už svezl na hromady, teď smutně zaržál, zůstal stát. Ucítil z mlhy listopad. Přes jeho můstek padací do zimy se nám vytrácí a mlhavice lezavá i stopy za ním smazává a všechno barví na bílo, jako by ho nikdy nebylo. - Koníku Ríšo, kuk tě, haló! červeně na něj zavolalo

co nám celou zimu povídat bude o podzimu. (M. Lukešová)

7. Téma a motivy Při interpretaci básnického textu nesmíme zapomenout na určení tématu básně a stěžejních motivů. Téma obvykle odráží titul básně (např. ve výše uvedené ukázce Pozdní podzim Mileny Lukešové je hlavním tématem básně podzim. Jednotlivé motivy pak téma dále rozvádějí – např. motivy odrážející podzimní kolorit (ryšavý koník, zlato, bílo, červená jablíčka), atmosféru (určitá nostalgie kontrastující s motivem rychlého pohybu „koník pádí“, motiv odchodu, vytrácení se atd.). Motivy mohou být spojovány různým způsobem (např. asociací, volným spojením, koláží, těsným spojením na základě příčiny a důsledku) a mohou mít vzájemně mezi sebou odlišné vztahy (kontrast, gradaci, opakování aj.) V lyrických textech jsou motivy zpravidla řazeny bez kauzality (vztah příčiny a následku), pojí je autorský subjekt, je pro ně charakteristická simultánnost (současnost – tedy nikoli řazení podle nějaké časové posloupnosti). Otázky: Jak byste charakterizovali pojem téma básně?


8. Smysl básně Smyslem interpretace textů je hlubší pochopení jeho smyslu, dobrání se myšlenkové podstaty díla. Všechny tvůrčí postupy a prostředky, veškeré motivy, celý text směřuje k vytvoření sdělení, které má vnímatele oslovit, obohatit, přivést k estetickému prožitku. Ani naše analytická činnost by tedy neměla být nedokončená, ale je potřeba, aby naopak směřovala ke konečné syntéze ve smyslu pochopení a prožití smyslu díla. Úkol k zamyšlení. Zamyslete se nad tématem, motivy a smyslem Skácelovy básně. Uspávanka se studánkou Tohle mi dneska, aby spala, studánka jedna povídala,

A na cestu jim hvězdy svítí, aby se nemusely bát,

když jsem se zeptal, jestli ví, kde vlastně hvězdy za dne spí:

a až je ráno a den bílý, do studánek jdou hvězdy spát.“

„Jsem důlek čisté svěží vody a postýlka hvězd stříbrná,

A studánka, ta nikdy nelže, protože každá lidská lež

napít se plaché laně chodí za horkých nocí z mého dna.

ve studánce malé utopí se, i když je velká jako věž.

Pokud jste se propracovali až do těchto míst, gratulujeme. Věříme, že v následujících interpretačních cvičeních budete schopni uplatnit načerpané teoretické znalosti. Při eventuálních problémech se s důvěrou obraťte na slovníkové příručky uvedené v seznamu použité literatury, většina z nich Vám svými hesly doplněnými příklady pomůže překonat případné nejasnosti. Při svých interpretačních pokusech nezapomínejte, že východiskem úspěšné interpretace je (kromě literárněvědných znalostí) také autentický prožitek literárního díla. Vaše pocity, představy a emoce jsou důležitými vodítky, které Vám mohou cestu k pochopení smyslu textu usnadnit. Přejeme mnoho úspěchů!

25


26

Příklad Pokuste se o analýzu následujícího textu: Ptaly se nebe obláčky: proč mají ptáci zobáčky? Ptal se paprsek sluníčka: proč mají ptáci peříčka? Ptala se mámy holčička: proč mají ptáci očička? Máma jí řekla za chvíli: aby se Františce líbili. Františka tiše zašeptá: a mne se nikdo nezeptá, proč mají myši kožíšky? Zeptej se na to Františky. Proč mají fousy kočičky? Zeptej se na to Františky. A Františka ti odpoví: Pán Bůh je chce mít takový. (I. M. Jirous) Řešení

Rytmus a metrum: V textu je uplatněn sylabotónický prozodický systém. Báseň tvoří dvě sloky o osmi verších, verše jsou až na výjimku v posledním verši první sloky zcela pravidelné – osmislabičné se třemi přízvuky. Doby přízvučné jsou rozloženy pravidelně – podle schématu daktyl, trochej, daktyl, poslední verš první sloky je devítislabičný daktylský. Toto porušení pravidelného rytmu má sémantický význam – verš je výjimečný i tím, že v sobě zahrnuje odpověď na všechny otázky první strofy. Rým: V celé básni je použit rým sdružený, ženský – daktylský. Jazykové prostředky: Text je charakteristický především množstvím zdrobnělin (obláčky, zobáčky, sluníčko, peříčka, očička, holčička, kožíšky), které se jednak podílejí na rytmické a zvukové výstavbě a jednak navozují atmosféru komunikace mezi matkou a malým dítětem. Zvuková instrumentace celého textu naznačuje spíše rozhovor tichý, šeptaný. Tomu odpovídá i použití domáckého označení „máma“. Na podkladě spisovné češtiny, která je základním jazykovým materiálem básně, vyniká hovorový tvar „takový“ v posledním verši, kdy právě tento prvek akcentuje pointu závěru textu. Celá báseň je pro poezii méně obvykle psaná formou záznamu rozhovoru.


Tropy a figury: V konstrukci veršů uvozujících otázky i jednotlivých otázek se projevuje syntaktický paralelismus, který vyvolává dojem velké vnitřní sevřenosti textu. Báseň je charakteristická užitím anafor (shodných začátků veršů – např. shodné začátky otázek (proč…), ve druhé sloce se opakuje verš Zeptej se na to Františky., vybízející nejenom matku jako jeden ze subjektů básně, ale zároveň i recipienta k zapojení se do komunikační situace. V textu jsou užity dvě personifikace (v prvním a třetím verši). Téma, motivy, smysl básně: Text tematizuje rozhovor matky s dítětem, k základním motivům patří vazby naznačené dvojicemi nebe-obláčky, sluníčko-paprsek, matka – holčička, které metaforicky odrážejí právě poslední jmenovaný vztah mezi matkou a dítětem. Rozhovor, jehož jsme svědky, v sobě nese dvojí dimenzi – jednak rozměr dětského tázání podmíněného prostou zvídavostí, jednak symbolicky naznačuje hlubší význam tázání se po smyslu věcí. Typicky dětské otázky v závěru přerůstají v odpověď, která opět v sobě ukrývá jak úsměvné směřování k lapidárně jednoduchému závěru připomínající dětské škádlivky, tak skrytou hloubku dětského pohledu, odhalujícího marnost i jakousi přebytečnost potřeby logického vysvětlení a zdůvodnění rozmanitosti stvoření i zákonitostí světa.

Shrnutí kapitoly. Prostudováním vybraných základních literárněteoretických pojmů jste načerpali jisté penzum znalostí, potřebných k interpretační práci. Získané vědomosti Vám pomohou v básnických textech určovat jejich rytmus, rým, pracovat s použitými jazykovými prostředky včetně tropů a figur. Tato práce obohatí Vaši schopnost text pochopit, porozumět jeho tématu i jednotlivým motivům a interpretovat jeho myšlenkovou podstatu. Nezapomeňte, že zde uvedené pojmy jsou pouze určitým výběrem, a dalším studiem rozvíjejte své znalosti a dovednosti v oblasti interpretace literárního díla. Část pro zájemce. Pokuste se interpretovat následující ukázky. Všímejte si nejen rytmických a rýmových kvalit, jazykových prostředků, tropů a figur, ale zkuste se zaměřit také na zvukové kvality (libozvučnost) veršů, hru se slovem a jeho významy (například použití nonsensu atd.) Pět ježibab Pět ježibab s jedním okem letí, letí nad potokem, letí jako hejno ptáků, pět ježibab na smetáku.

27


28 Pět ježibab s jedním uchem jako hejno letí vzduchem, letí, letí, v letu svačí pět ježibab na tryskáči.

Pět ježibab s jedním nosem volá na mě: „Kluku, pojď sem!“, a když nejdu, tak se štětí pět ježibab na koštěti. (P. Šrut) Košiletoun Košili bílá narostla křídla, sotvaže vstala z vody a mýdla. Děti si právě pouštěly draky - a tak si řekla, že poletí taky. Protáhla se a už míří vzhůru, táhne si za sebou prádelní šňůru. Pradlena pláče: To nám to dopadlo – košile vzala i kolíčky na prádlo! Nad strání krouží košile bílá jak sněhová vločka, jak lokomotýla. Výš a výš k slunci a k oblakům letí, podobna labuti či labutěti. Pak přestal vát vítr. Padají draci, padá i košile. Je po legraci. Tak zpátky k pradleně chtě nechtě spadlo nešťastné bílé košiletadlo. ( J. Hanzlík) Na jabloni hrušky zrají, na piano žáby hrají, kočka píše úkoly, kohoutek jde do školy,

Úvod do interpretace básní ryba pije limonádu, kráva nosí rohy vzadu, kredenc tančí rejdovák, husa krávě šije frak, koník leze z fiatky, vítr fouká pozpátky, po obloze mráček běží, běží, běž, až k té věži. - Jaká je ta věž? – - Velká jak ta lež. (J. Kainar) Turek V Cařihradu na zápraží tlustý Turek kávu praží, vaří kávu na turka, nos má jako okurka. Vaří kávu s vůní dálek, vypijme si jeden šálek, jeden šálek pro všecky, kteří mluví turecky: V ŘICADUHRA ZÁNAŽÍPRA TÝTLUS REKTU VUKÁ ŽÍPRA, ŘÍVA VUKÁ NAKATUR, MANOS KOJA OKAKUR… (J. Žáček) Jak šveholí jarní déšť Vždycky když přijde dubna půl a jaro vtančí do polí, pokropí pastýřovi hůl. Slyšíš? Vlažička šveholí. Větýrek šeptá: „Hlíno, spíš? Lenochu! Otevř oči fialek!“ Kdepak! A přec…, když ouško položíš, jak by zněl v hlíně cimbálek. Tu vítr vezme mrak a z kropičky poleje pěkně za krk zem: „Vstávat!“ – A kapky jako paličky zatancují i s cimbálem. Tu hlína honem obracívá naruby hnědý kožich trávy.

29


30

Travičko! Trávo, jsi ty živá? Přejem ti zeleného zdraví! (Z. Kriebel) Královská pohádka Králíček si v trávě hrál, běhal, skákal a tak dál. Když králíček vyrostl, stal se z něho král. Večer odložil svou korunu a žezlo, líp se mu do postele lezlo a pod peřinou tvrdě spal, jako by nikdy nebyl král. (M. Černík) Labutí peříčko Vyplula labuť raníčko, ztratila bílé peříčko. Rozpjala křídla, těžce letí. - Peříčko, pověz, smutno je ti? - Už dávno ne, ty zvědavý. Vítr mě zavál do trávy, Lenka si všimla mého nářku a ustlala mě do polštářku. Teď sny, co se jí v noci zdají, jak bílé labutě vyplouvají. (M. Florian)


LITERATURA 1. 2. 3. 4.

BRUKNER, J. – FILIP. J. Poetický slovník. Praha: Mladá fronta, 1997. ČERNÝ, V. Úvod do literární teorie. Praha: SPN, 1992. HRABÁK, J. Úvod do teorie verše. Praha: SPN, 1978. LEDERBUCHOVÁ, L. Průvodce literárním dílem. Výkladový slovník základních pojmů literární teorie. Jinočany: Nakladatelství H&H, 2002. 5. PETRŮ, E. Úvod do studia literární vědy. Olomouc: Rubico, 2000. 6. VLAŠÍN, Š. A KOL. Slovník literární teorie. Praha: Československý spisovatel, 1984.

31

Řešení úloh

33

34


Další zdroje

35

36


37

ÚVOD DO INTERPRETACE BÁSNÍ

Recommend Documents