ÚSTECKÝ SKAUTING
1968 - 1970
Na severu stráž věrnou, vlasti, máš!
Pokřik Oblasti Přemysla Oráče
Na vlastní náklady vydal Klub oldskautů 003 Ústí nad Labem
ÚSTECKÝ SKAUTING 1968 - 1970
Ústí nad Labem 2009
Sazba a tisk: Tiskárna Ralsko, spol. s r. o., Mimoň, Malá 168
[email protected]; www.tiskarna-ralsko.cz
Na úvod I když je dnešní pohled na události rok 1968 většinou dosti skeptický, pro československou skautskou organizaci znamenalo „Pražské jaro“ jednoznačně šanci další existence. Že bude dočasná a potrvá jen tři necelé roky, nikdo ze zúčastněných v tom čase netušil a ani by si to nepřipouštěl. Prvním veřejným počinem skautské obce byl okamžik, když dne 3.ledna 1968 na pohřbu bratra Řeháka ve strašnickém krematoriu, po mnoha letech zase veřejně zazněla junácká hymna a mezinárodní skautská večerka. Již 29. března téhož roku zahájil Junák opět svou činnost shromážděním ve velkém sále Domoviny v Praze-Holešovicích, kde byl ustaven přípravný výbor a v závěru jeho jednání bratr Dr. Rudolf Plajner jménem všech členů Junáka potvrdil slib věrnosti republice. V Ústí nad Labem se obnovení Junáka konalo pod taktovkou bratra Jaroslava Körnera dne 30. března 1968 v Rytířském sále na hradě Střekově. Kiki svolal setkání činovníků a činovnic pod heslem „ Nerozmýšlej a jednej. Přijď dnes!“ V průběhu jednání informoval přítomné o dění v Praze a vyzval přítomné k zakládání oddílů a k obnovení činnosti. Již na tomto setkání se začaly formovat některé organizační jednotky. Nastala pro nás doba naplněná činností až horečnatou a plnou očekávání, co současný politický a společenský vývoj přinese. Jak to všechno dopadlo, už všichni dávno víme, někdo ze zážitků vlastních, někdo z vyprávění či z literatury a novin. Jak jde čas a vzpomínají se různá výročí, pozorujeme trochu s podivem, že historie skautského hnutí z období 1968-1970 je opomíjena, mnohdy jako by jí vůbec nebylo a nebo je vykládána jako zrada na skautských ideálech. Proto se několik pamětníků – ústeckých oldskautů pokusilo toto opomíjení napravit alespoň drobným činem – výstavkou v Severočeské vědecké knihovně snažící se přiblížit tu dobu, která nás mnohé nezapomenutelně poznamenala, vzrušující dobu opětného obnovení a činnosti junáckého hnutí v letech 1968 – 1970. Objasnit mladší generaci atmosféru, ideály a motivy, které nás nutily konat tak, jak jsme konali.
Slib junáků z roku 1968 Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: 1. Milovat vlast svou socialistickou republiku Československou a sloužit jí věrně v každé době. 2. Plniti povinnosti vlastní a zachovávat zákony junácké. 3. Duší i tělem býti hotov pomáhati bližnímu.
JAK ŠEL ČAS 1968
První polovina roku byla naplněna velmi intenzivní prací činov-
níků na znovu ustavování tradičních středisek, ožívají bývalé oddíly a vytvářejí se nové. Schůzky stíhají schůzky, začíná úporný tah na získání klubových prostor. Během roku se rozjíždí pravidelná činnost družin a oddílů, zoufale chybějí rádcové i vůdcové oddílů, přesto se už v létě uskuteční první tábor. Konec roku je ve znamení III. sněmu Junáka v Praze. Nálada a
naděje všech jsou samozřejmě poznamenány srpnovou okupací Československa. 27. 3. První schůzka ústeckých činovníků v bytě bratra Kemra – Áti (Leninova č.90). Účastnili se jí sestry a bratři Jaroslav Körner, Vlastimil Kemr, Špaček, Lošan, Mirek Draxl, Rys, J. Dvořák, Hanka Řeháčková, Helena Krejčová - Jitřenka, Libuše Řeháková – Okrasa, Petr Špička.
29. 3. V Praze je oficiálně obnoven Junák 30. 3. Setkání ústeckých činovníků pod řízením bratra Jaroslava Körnera dne 30. března 1968 v Rytířském sále na hradě Střekov. Kiki svolal setkání činovníků a činovnic pod heslem „ Nerozmýšlej a jednej. Přijď dnes!“ 1. 4. Schůzka s podobným posláním proběhla v KDPM Ústí nad Labem. 3. 4. Ustavují se střediska Klíše, Střekov a Krásné Březno. Obnovuje se tradiční číslování středisek i oddílů. V čele 1. střediska Klíše stojí bratr Vlastimil Kemr - Áťa, další činovníci pak sestra Libuše Řeháková – Okrasa Papoušková, bratři Antonín Pfeiffer, Jan Janáček, Papoušková.. 3. Středisko Střekov vede bratr Zdeněk Havránek, zároveň vůdce 4. vodáckého oddílu, další činovníci a vůdci Jiří Dvořák, Bohumil Ječmínek, Stanislav Kužela, sestra Ida Feimanovová a další. V čele 4. střediska Krásné Březno stojí bratr Josef Hlaváč – Šedý vlk, další činovníci bratři Zdeněk Hercík – Akela, Míla Valach – Bobr, Josef Heinrich – Pedro, sestry Jar. Janášová – Tygřice, zdravotnice Jiřina Švecová, Eva Hercíková, bratr Jan Nárovec a Emil Janáš. 4. 4. První schůzka skautek v Londýnské č.1., ustavují se 4. dívčí oddíl na Bukově, vedený Hanou Matějkovou, obnovuje se činnost 1. a 7. oddílů pod vedením Libuše Řehákové a Heleny Krejčové (později Borské). 10. 4. Schůzka krásnobřezenských skautů v jejich rezervaci 10. 4. V Trmicích zakládá sestra Marie Zástěrová 2. dívčí oddíl 17. 4. Středisko Krásné Březno zahájilo pod vedením bratra Hlaváče - Vlka za účasti více než padesáti nadšenců satvební obnovu skautské rezervace. 17. 4. Ustavuje se 8. středisko Vyklice, ve složení 17. oddíl chlapecký a 6. dívčí oddíl Pomněnky. Velitelem střediska je
bratr Jaroslav Zajíček, jeho zástupce bratr František Hudeček, další činovníci Jiří Mrkvička, Zdeněk Tomášů, Václav Otta, vůdci a vůdkyně oddílů setra Jiřina Kovaříková a bratři Přemysl Kovářík a Václav Molcar. 27. 4. Středisko Krásné Březno pořádá v prostoru skautské rezervace zahajovací táborový oheň. 30. 4. Ve Vaňově vznikají 6. smečka vlčat a 6. roj světlušek pod vedením br. Pavlána – psa. 4. 6. Schůze oddílu Neštěmice o stavbě klubovny (již třetí v pořadí, druhá vyhořela v roce 1950).
13. 6. Vzniká v Tuchomyšli dívčí družina Fialek. 2.-15. 8. Tábor 1. střediska na „Stříbrném jezeře“ u Krásného Lesa, vedení mají sestra Krejčová – Jitřenka a bratr Pavlán – pes, počet účastníků 30 dětí a 4 činovníci. 21. 8. V krásnobřezenské rezervaci na protest proti vstupu vojsk vztyčují činovníci střediska Šíp státní vlajku, ta je pak spuštěna do půl žerdi. Vlála tak víc než týden.
16. 9. Při 1. středisku Klíše byl založen 7. oddíl, vůdce oddílu Roland Sýkora – Rolf a jeho zástupce Pavel Šlégr. Do listopadu 1968 vzrostl počáteční stav 19 na 31 registrovaných. Družiny Orli, Tygři, Bobři a Vlci. 19.-20. 10. Účast všech ústeckých středisek na jednotlivých akcích k 50. výročí vzniku ČSR v roce 1918. 28. 10. Vysazen v krásnobřezenské rezervaci za účasti všech středisek „Strom republiky“. 13.11. K tomuto datu čítá skautský okrsek Ústí nad Labem registrovaných 480 členů a členek, z tohoto počtu je 43 činovníků, vesměs starších 30ti let a 18 členů klubu oldskautů. 23. – 24. 11. se ve Smetanově síni Obecního domu v Praze konal III.. Junácký sněm. Za ústecký skautský okres se sněmu účastnili bratři Vlastimil Kemr – Áťa, Luboš Pavlán – pes,
Hlaváč - Šedý vlk a sestra Řeháková - Okrasa, za oblast Přemysla Oráče sestra Helena Krejčová – Jitřenka a několik dalších vůdců a činovníků. Mimo jiné vzpomínáme s dojetím na naši společnou návštěvu představení divadla Semafor „Ďábel z Vinohrad“, kdy jsme si všichni společně zazpívali „protestní“ sloku písně Babeta šla do světa…. Závěrem sněmu 1 300 delegátů zvolilo do čele Českého Junáka starostu Dr. Antonína Suma, náčelníka Dr. Rudolfa Plajnera a náčelní Vlastu Mackovou. Krátce před odjezdem na sněm bylo v Ústí vyznamenáno asi 12 činovníků medailí díků. 30.11.- 1.12. V KDPM okresní výstava skautských rukodělných prací . 24. – 12. Skauti v Krásném Březně pod pohrůžkou ObNV odejmutí dotací a ve složitých podmínkách usilovně i v noci dokončují hrubou stavbu srubu v rezervaci.
1969
Celý rok je naplněn pravidelnou skautskou činností ve všech oddílech i družinách, včetně letních táborů, naplno se rozjela příprava mladých vůdců a jejich pravidelné vzdělávání. To vše i přes to, že ve vzduchu je cítit rostoucí politické napětí, Junáku nepříznivé až nepřátelské.
14.1. Okresní sraz ve Stadicích za účasti členů ORJ a zástupců všech středisek. 1. – 2. 2. Okresní rada Junáka pořádá rádcovský kurz v krásnobřezenské rezervaci střediska Šíp. 18. 4. Ve skautské rezervaci střediska Šíp Krásné Březno slibový oheň 7.oddílu Klíše, slibovalo 9 bratří. 27. – 29. 6. Víkendový vlčácký tábor Rájec, pořadatel 7. oddíl, vůdce tábora bratr Roland Sýkora – Rolf a zástupce bratr Pavel Šlégr, účast 20 vlčat.
1. – 28.7. Tábor 4. střediska Šíp v Lázních Bělohrad, vedení bratr Hlaváč – Vlk , zástupce bratr Hercík – Akela, účast 66 dětí, 8 činovníků a 3 oldskauti. 3. – 25. 7. Společný tábor 1. střediska Klíše ve Valkeřicích, vůdce tábora bratr Vlastimil Kemr – Áťa, dále sestry Helena
Krejčová – Jitřenka a Minoha, bratři Jiří Hanauer – Hrášek a Luboš Pavlán - pes. Účast 116 mladých příslušníků střediska + 19 členů 2. oddílu střediska Červený vrch. 12. – 20. 7. Putovní tábor Českým středohořím 7. oddíl, vůdce bratr Roland Sýkora – Rolf, zástupce bratr Pavel Šlégr, účast 20 členů oddílu. Cestou navštěvují tábor 1. střediska ve Valkeřicích.. 15. - 18. 9. Trojdenní návštěva našich zástupců okresu a středisek v Žilině, uskutečněná při příležitosti družby s tamním skautským okresem. Společný výlet na Malou Fatru. 30. 9. V krásnobřezenské rezervaci natáčí ČT s Kamilou Bednářovou reportáž pro pořad „Necháme je na ulici“? Na výsledném produktu se však už výrazně podepisuje nastupující normalizace. 27. – 28. 10. Slavnostně otevřena klubovna v Neštěmicích, bratr Körner byl uvítán pokřikem:“Skautské srdce, zdravé plíce, jsme junáci Neštěmice!“ 18. – 20. 12. Žilinští skauti oplácejí naši návštěvu, mimo jiné pobývají v krásnobřezenské rezervaci, která se jim velmi líbila a vysoce hodnotili úsilí střediska na její obnově. 31. 12. Ústečtí junáci končí rok 1969 v sestavě: 1.středisko Klíše 9 oddílů, vůdce bratr Kemr; 2. středisko Červený vrch 3 oddíly, vůdce bratr Nováček; 3. středisko Střekov 3 oddíly, vůdce bratr Havránek; 4. středisko Krásné Březno 3 oddíly, vůdce bratr Hlaváč; 8. středisko Vyklice 2 oddíly, vůdce bratr Zajíček.
1970
I když je jasné, že konec našeho skautování je neodvratně na
spadnutí, činnost družin, oddílů i středisek nepolevuje, počty dětí i činovníků zvolna rostou. Střediska dál pořádají své tábory, příprava a vzdělávání vůdců bez přerušení pokračuje. Podle ukončené registrace 1970 provedené Ústřední radou měl Čes
ký Junák kolem 77 tisíc členů. O prázdninách tohoto roku se v celé republice konalo ještě 1 138 táborů s 32 000 dětmi a 4.100 činovníky. Proběhlo celkem 14 Lesních škol. Ústecký okrsek čítal tou dobou víc než 500 registrovaných členů, včetně 35 aktivních oldskautů, sdružených v klubu Severák. Události poslední třetiny roku jsou však neúprosné, Junák je opět z vůle totalitní moci zlikvidován. 6. – 7. 6. Proběhlo v Úštěku krajské kolo závodu vlčat a světlušek o totem náčelníka a vlajku náčelní kmenů. Hlídka 1. roje světlušek z Tuchomyšle obsadila v pořadí 2. místo a hlídka 2. smečky vlčat Vyklice 6. místo. 11. 7. - 2. 8. Tábor po Kalichem, 7oddíl, vůdce bratr Roland Sýkora - Rolf, 45 dětí, činovníci bratři Pavel Šlégr, Jiří Řeháček – Balů, Jan Rychlý – Gandhí a Luboš Pavlán – pes. 15. 7. Rozhodnutím ÚRJ končí nuceně ústecká pobočka Junácké edice Praha svou činnost. Za dobu své existence, pod vedení redaktora Jiřího Řeháčka - Balů, vydala více než 15 publikací. Poslední byla „Historia Junáka v obrazech 1911-1970“. Spolu
10
s diplomy „Za věrnost skautingu“ byla ještě včas rozvezena po všech táborech v severočeském kraji. 3. – 24.8. Společný tábor 2. střediska v Konrádově - CHKO Kokořínsko, vůdcové tábora bratr Jiří Hanauer – Hrášek a sestra Alena Urbanová – Alík, účast 34 dětí a další 2 činovníci. Dodnes přetrvala nad tábořištěm do skály vytesaná lilie s letopočtem. 1.9. Poslední jednání ÚRJ se konalo 1. září 1970 V té době na všechny okresy, tedy i k nám, docházel dopis bratra Dr. Rudolfa Plajnera s výzvou neopouštět děti! 5.9. Činnost Junáka byla rozhodnutím ministerstva vnitra ukončena 20.8. Krátce před nuceným ukončením činnosti Junáka odstoupil z funkce předsedy Okresní rady Junáka bratr Pavlán s tím, že nehodlá být hrobařem ústeckého Junáka. Po něm toto hanebné poslání ochotně vykonal bratr Hrabánek, tehdejší místopředseda ORJ, spolu se stranickou skupinou. „Díky“ jim se také do dneška nezachoval ani okresní archiv ani běžná agenda ústecké okresní rady, protože veškerá dokumentace i materiál skončil v rukou nastupujících svazáckých funkcionářů SSM. 25.9. V Ústí n/L krajská pionýrská konference, kde byla konstatována nespokojenost nad stále se nedařící integrací skautských oddílů do Pionýrské organizace. Bratr Jaroslav Körner Kiki své vystoupení na této konferenci uzavřel slovy: „Junáci to nakonec stejně vyhrají, navzdory vašim snahám“, řečenými přímo do očí přítomným likvidátorům. Již po oficiálním ukončení činnosti Junáka některé naše oddíly, které uposlechly výzvy bratra Plajnera a neopustily děti, přešly pod ochranná křídla turistických organizací, uskutečnily ještě v následujících letech tábory, vedené v duchu skautských ideálů:
11
2. – 16.7. 1971 tábor 2. střediska v Konrádově (CHKO Kokořínsko), vůdce tábora bratr Jiří Hanauer – Hrášek, dále bratři Vojtěch Nováček - Medvěd a Roland Sýkora – Rolf. 20 účastníků. 2. – 18.7. 1971 Putovní tábor Prosieckou dolinou Slovensko, vůdce tábora Pavel Šlégr, dále MUDr, Miloš Vejvoda a Luboš Pavlán. 18 účastníků. 3.–10. 7. 1971 Tábor „Svornost“ v Tuboži v okrese Česká Lípa (tábora se účastnili i členové 3. oddílu chlapeckého, 2. dívčího oddílu dívčího 1. střediska Ústí nad Labem – Klíše. Vůdce tábora Roland Sýkora, 12 účastníků. 10. –20. 7. 1972 Tábor „Svornost“ v Tuboži v okrese Česká Lípa 5+1. Vůdce tábora Roland Sýkora, 6 účastníků. 19.– 28. 7.1972 Hvězdicové putování Bad Schandau NDR, vůdci MUDr. Miloš Vejvoda a Pavel Šlégr, 21 účastníků. 1.– 12. 7. 1973 Tábor „Pod měsíční skálou“ – Radvanec okr. Česká Lípa, Vůdce tábora Roland Sýkora, 6 účastníků společně s TOM Terezín, br. Kořenář a 23 účastníků Červenec 1973 Hvězdicové putování Slovenským rájem Hrabušice, vůdci Pavel Šlégr a MUDr. Miloš Vejvoda, 22 účastníků. 29. 6. – 14. 7. 1974 Tábor „Na sluneční zátoce“ - Čivice okres Plzeň. 10+1 Vůdce tábora Roland Sýkora, 11 účastníků.
12
činovníci a příznivci aktivní v letech 1968 – 1970 v ústeckém junáckém okrsku ♣ Beneš Jiří ♣ Blažek Vladimír prof. ♣ Černý Jiří ♣ Černý Josef ♣ Drunecký Oldřich ♣ Dvořák Boris ♣ Dvořák Jiří ♣ Feimanová Iva ♣ Fajta Josef ♣ Filip Ing. ♣ Frimlová Dana ♣ Groh Jaroslav ♣ Hanauer Jiří Ing. ♣ Hás Karel ♣ Havránek Ladislav Ing. ♣ Heinrich Josef ♣ Heinrich Rudolf ♣ Hercík Zdeněk ♣ Hercíková Zdena ♣ Hlaváč Josef ♣ Hlaváček Karel Ing, ♣ Hofman Zdeněk ♣ Horáček Josef ♣ Hošek Václav ♣ Hudeček František ♣ Janáček Jan ♣ Janáš Emil ♣ Janášová Jaroslava ♣ JansováVěra ♣ Ječmínek Bohumil ♣ Jelínek Pavel ♣ Kemr Vlastimil ♣ Komárek Alois ♣ Kotačka Jiří ♣ Kovařík Přemysl ♣ Kovaříková Jiřina ♣ Král Rudolf ♣ Kratochvíl Karel ♣ Krejčová – Borská Helena ♣ Körner Jaroslav ♣ Körnerová Jitka ♣ Kužela Stanislav ♣ Líbal Roman ♣ Macoun Karel ♣ Malkovský Jaroslav ♣ Matějková Olga ♣ Molcar Václav ♣ Mrkvička Jiří ♣ Nárovec Jan ♣ Neubauer Miroslav ♣ Neuman Miky ♣ Němec Jan ♣ Nováček Vojtěch prof. ♣ Novotný Zdeněk Ing ♣ Obst Jaroslav ♣ Otta Václav ♣ Ottová Anna ♣ Pánek Rudolf ♣ Papoušková Blanka ♣ Pavlán Luboš ♣ Pejznoch Karel ♣ Peláková Pavla ♣ Pfeiffer Antonín ♣ Pícha Jaroslav ♣ Pošík Oldřich ♣ Rybář Václav ♣ Rychlý Ing. ♣ Rychlý Jan ♣ Řeháček Jiří ♣ Řeháčková Hana ♣ Řeháková Libuše ♣ Selinger Zdeněk ♣ Souček Oto ♣ Spěváček František ♣ Sýkora Roland ♣ Šabatková Eva ♣ Ševc Rudolf ♣ Ševcová Jiřina ♣ Šilhart Josef ♣ Šlégr Pavel ♣ Štajner Josef ♣ Tokar Oldřich ♣ Tomášů Zdeněk ♣ Tomšík Václav ♣ Urbanová Alena ♣ Valach Míla ♣ Valachová Dagmar ♣ Vejvoda Miloš MUDr. ♣ Vít Rudolf ♣ Vítová Eva ♣ Vlachová Eva ♣ Zahálka Karel prof. ♣ Zajíček Jaroslav ♣ Zástěrová Marie ♣ Zemanová Sylva ♣ Redakční poznámka: Seznam je samozřejmě neúplný, jména jsme zaznamenávali, jak jsme je potkávali při našem toulání po historii. Neuvedeným bratřím a sestrám se omlouváme a příště je v seznamu určitě uvedeme. 13
Srpnová vzpomínka Vzpomíná bratr Jiří Řeháček – vedoucí pobočky Junácké edice. Na srpnové dny v roce nadějí 1968 se nedá nikdy zapomenout. Naše ulice byly plné osvoboditelů-okupantů a my skauti v pobočce Junácké edice Ústí nad Labem jsme dostali zprávu od skautů z redakce časopisu Junák , že si máme přijet do Prahy pro „krajský příděl“. Nikdo z nás se na nic dvakrát neptal a jeli jsme. Cesta do Prahy byla bez problémů. V redakci nám bratři předali balíky s protiokupačními letáky. Byly ve formě časopisu s osmi stranami, 39 reportážními fotografiemi o pravdě – okupaci Prahy s výroky významných osobností – myslitelů o svobodě. Na sestavení této publikace se podíleli bratři Miloň Lom – Tom, Jan Šimáně – Galén a Josef Zikán – Bobr. Bratři v redakci nám připomněli, že máme letáky pro jistotu raději v autě pořádně nějak „zarachtat“, protože část nákladu jim už bohužel zabavila „naše STB“. Rada se ukázala jako přímo předpovězená. Hned po výjezdu z Prahy, za benzinovou pumpou na silnici směrem k Teplicům – Stop! U ruského transportéru stáli se samopaly šikmoocí Ivani a bez pozdravu na nás vyhrkli: „Kam jedete, co vezete?“ Vykoktal jsem: „Nevezeme nic! Vracíme se domů, protože jsem musel manželku odvézt do porodnice.“ Napřed se mezi sebou radili,, ale nakonec – uvěřili. Podívali se nám do auta a naštěstí nechtěli nahlédnout pod rezervu a sedačky. Tam byl totiž náš poklad – letáky s fotoreportážemi a nadpisem „Neporažená svoboda“. Vojáci si nás naposledy bedlivě prohlídli a s nevlídným úšklebkem nás propustili. Oddechli jsme si a rychle nastartovali auto, aby si to snad ještě nerozmysleli. Dojeli jsme bez zastavení do Teplic. Tam nás už čekali naši bráškové, abychom rozdělili letáky pro všechny okresy severních Čech. A tak ještě ten den putoval náš poklad 14
nejenom do Mostu, Chomutova, Liberce a Děčína, ale také do České Lípy a dalších míst našeho kraje. Dnes už si ani nevzpomínám, jestli jsem měl tehdy strach z našich „osvoboditelů“ s hrozivě rachotícími samopaly. Jen vím, že jsem trochu koktal, protože skaut má být pravdomluvný jak ukládá první bod skautského zákona, a to jsem tedy nebyl. Šlo nám ale přece o to, uchránit náš poklad, který vytvořili skauti z pražské redakce časopisu Junák a to se snad může mimořádně porušit i zákon. Dnes je to už jenom vzpomínka na pohnuté, neradostné dny, kdy nám šlo o život, před čtyřiceti léty, ale s dobrým koncem, oproti dalším rokům nesvobody, kdy byl Junák znovu zakázán.
15
16
O táboře 1. střediska ve Valkeřicích Napsala v roce 1969 sestra Papoušková – zdravotnice 1. střediska Klíše do Krajského zpravodaje Junáka Loňské Stříbrné jezero v Krušných horách poblíž obce Krásný Les jsme letos vyměnili dvě menší jezírka v okolí obce Valkeřic na Verneřicku. V nádherné a zachovalé krajině skoro 600 m.n.m. ve dvou táborech skoro 300 m od sebe vzdálených táboří 116 dětí 1. střediska Ústí nad Labem. Je tu zaveden a pečlivě se dodržuje družinový systém. Celkem je zde 7 chlapeckých a 3 družiny dívčí. Péče o tyto dva tábory je svěřena osvědčeným pracovníkům bratřím Kemrovi – Áťovi a Pavlánovi – psovi a sestrám Krejčové – Jitřence a Minoze. Všichni již nějaký ten tábor mají za sebou. Ale i na mladých účastnících je vidět, že už nějakou tu noc v přírodě strávili. V kuchyni převzala dohled rozšafná Moravanka z Přerova „maminka“ Pavlánová. Malí kuchaři a kuchařky škrábou brambory a mrkev sami, rovněž činí všechny přípravy a „maminka“ je ochutnává a radí.Jistě by z nich měl radost známý propagátor vaření bratr Sobotka z Žalhostic, neboť jím propagované „Kuchařské dny“ nebyly marné. Všechno má zde svůj řád a výchovnou tendenci. Zatím co jedni vaří, druzí nosí vodu, jiní jdou do lesa na dříví a když zrovna neprší, hrají se terénní hry. Když slunce vysvitne a zahřeje, nejživěji bývá ve větším jezírku, které nám slouží jako koupaliště. Chlapci vlastnoručně sbili vor a podnikají na něm dobrodružné plavby. Ptáte se, kolik knedlíků se musí uvařit k obědu? Těch posledních s marmeládou bylo rovných pět set. Zásobování? V tomto zapomenutém kraji je mizerné, i když bez chleba a masa nás místní Jednota nikdy nenechala. Horší je to ale s ovocem a zeleninou, tu nám posléze obětavě vozili z Ústí dospělí bratři a sestry, kteří nedaleko trávili své dovolené. No prostě, všechno na našem táboře je báječné, skautské a tradiční. I ti chlapci a děvčata zabalení do dek na noční hlídce si ohřívají zkřehlé údy u dohořívajících polen, jako my kdysi. Všechno bylo dobré, jen toho sluníčka bylo málo. 17
Tanec na tenkém ledě Zamyšlení jednoho z pamětníků té doby Přes naše nadšené skautování s dětmi a mládeží se nám neodbytně vracela pochybnost o stálosti existence Junáka: „Pokud ano, je dobře, ale bude vše podle našich představ a předchozích zkušeností? A na jak dlouho?“ Samozřejmě, nebylo a ani nemohlo být. Když nás na našem prvním táboře v srpnu 1968, na Stříbrném jezeře nad Petrovicemi, navštěvovali tamní pohraničníci a mnozí z nich vzpomínali na vlastní skautské mládí, bylo nám
dobře u srdce a už jsme byli málem mistry světa. Jenže právě ti sympatičtí „mladí kluci“ se skautskou minulostí nás vraceli 18
tvrdě na zem, když líčili, jak je státní hranice ze strany NDR obklopená sovětskými tanky a že nás nečeká nic dobrého. Hranice, na jedné straně tanky a 2 km od ní na druhé straně náš skautský tábor. Jak to dál dopadalo, leckdo ještě pamatuje. Okupace a plíživý počátek normalizace, ostatně dávno před tím pečlivě připravované. Co následovalo, byl pro mnohé z nás činovníků ne skauting ale opatrný tanec na tenkém politickém ledě, spojený s mnoha trpkými ústupy a kompromisy. Nebyl to jen boj o majetek kdysi ztracený, nebyla to snaha o prosazení rovnocenného postavení našeho Junáka mezi ostatními organizacemi, byla to úporná snaha našimi slabými prostředky zachovat skautský Svojsíkův a Plajnerův charakter organizace, zachovat si právo vychovávat vlastními osvědčenými metodami mládež a děti k poctivému čestnému občanství a k životu podle skautských ideálů. A tak mnozí z nás, od činovníků z Ústřední rady Junáka až po okresy a střediska, místo schůzek v klubovnách, místo letních táborů a výprav do zimní přírody, podle svého postavení v organizaci, vymetali honosné kanceláře a nažehleným „soudruhům a soudružkám“ vysvětlovali, co to vlastně ten skauting je, čím se zabývá a hlavně vyvraceli jejich utkvělé představy, že jsme škůdci a rozvraceči současné společnosti. Že nám nevěřili a čekali na každou vhodnou chvíli nás poškodit, bylo samozřejmě jasné, ale aspoň na čas se nám dařilo posunout datum naší likvidace.V takto získaném čase jsme prováděli intenzivní výcvik rádců a vůdců oddílů pro budoucnost . Dnešním skautským současníkům to připadá jako trapný nesmysl, někoho se doprošovat, abychom mohli jezdit do přírody, scházet se a zpívat svoje písničky, ale realita těch dnů byla vskutku taková. V řadách tehdejších mládežnických funkcionářů se vyskytlo jen pár jedinců, s upřímným pochopením pro naše hnutí a skutečně bez vedlejších úmyslů podporujících naši ústeckou skautskou komunitu. A také naše neotrkané a mnohdy politicky lehce naivní skautské činovníky. Sluší se vzpomenout Boženku Svobodovou, tehdejší okresní tajemnici Pionýra, která za nám věnovanou podporu tvrdě zaplatila, stejně pak předseda okresní Federace dětských a mládežnických 19
organizací Mirek Pakosta a Miloslav Draxl řečený „Šéf“, který nám později mnohým poskytl v řadách pěších turistů ochranná křídla a bezpečný útulek. Ten příslovečný tanec na tenkém ledě posléze pro leckteré z nás skončil, jak jinak, doslovně pořádným „pádem na hubu“. Ztrátou zaměstnání a postavení, zákazy činnosti s dětmi a řadou dalších dnes pro součastníky těžko pochopitelných postižení. Nastupující režim normalizace se nám mstil za to, že jsme v praxi prokázali životaschopnost a mravní čistotu našeho hnutí a že jsme ji tak dlouho udrželi. A chce-li dnes někdo, z tepla a bezpečí svého zápecí, moralizovat a nám tento tanec na tenkém ledě vyčítat, nechť se nejprve hluboce nadechne, počítá do deseti a pak se pokorně o tehdejší době poučí od pamětníků, z dokumentů i z historie obecně. Shrňme to: spláceli jsme s radostí a elánem svůj dluh vůči junáckému hnutí jak jsme dovedli, konali jsme v mezích daných možností a za své konání se nestydíme.
20
dopis předsedovi ONV Ústí nad Labem Jedno z mnoha povinně předkládaných hlášení
21
22
Na závěr Tato brožůrka se rodila obtížně ze vzpomínek nemnoha pamětníků (vlastně až při takovéhle práci člověk zjistí, jak málo nás z těch dob ještě žije), ze zažloutlých stránek novin, občasníků i písemných dokumentů té doby, mnohdy vzniklých dnes už téměř neznámými reprodukčními technikami, kdo ještě ví co to třeba byl ormig, cyklostyl, rozklepané typy psacích strojů, které nám tehdy někdo daroval. Nebylo v našich silách ani možnostech obsáhnout a zaznamenat podrobně a přesně všechny události z činnosti ústeckého Junáka v letech 1968 – 1970. Proto si nečiníme nárok na bezchybnost a úplnost předcházejících kapitol. Zařazené vzpomínky chtějí oživit osobní zážitky i ducha té doby. Děkujeme všem, kdo nám pomohli zapůjčením či věnováním dokumentů, předmětu i podělili se se svými vzpomínkami. Náš dík si zaslouží bratr Radomír Stružinský, manželé Jaroslava a Emil Janášovi, sestra Zdena Hercíková, bratr Jiří Hanauer, Václav Mikule, manželé Dagmar a Míla Valachovi, manželé Hana a Jiří Řeháčkovi, bratři Jaroslav Groh, Jan Nárovec a paní Elvíra Sýkorová. Děkujeme ale i těm, kdo nám svými připomínkami a doplňky pomohou dodatečně dospět k obrazu, jak ten čas opravdu šel a opraví nám naše omyly či opomenutí.
Přejeme Vám milé zážitky z návštěvy naší skromné výstavy. Nazdar! 23
Vydáno v nákladu 100 ks u příležitosti výstavy
„Ústečtí skauti 1968 - 1970“ Výstava se uskutečnila ve dnech 28. 8. - 29. 9. 2009 24
