Ústav zakládání a pěstění lesů

Ústav zakládání a pěstění lesů

ODRŮSTÁNÍ KULTUR NA KALAMITNÍCH HOLINÁCH HORSKÝCH POLOH

Disertační práce

2013/2014

Ing. Petra Albrechtová

Prohlášení: Prohlašuji, že jsem disertační práci na téma: Odrůstání kultur na kalamitních holinách horských poloh zpracovala sama a uvedla jsem všechny použité prameny. Souhlasím, aby moje disertační práce byla zveřejněna v souladu s § 47b Zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a uložena v knihovně Mendelovy univerzity v Brně, zpřístupněna ke studijním účelům ve shodě s Vyhláškou rektora Mendelovy univerzity v Brně o archivaci elektronické podoby závěrečných prací. Autor se dále zavazuje, že před sepsáním licenční smlouvy o využití autorských práv díla s jinou osobou (subjektem) si vyžádá písemné stanovisko univerzity o tom, že předmětná licenční smlouva není v rozporu s oprávněnými zájmy univerzity a zavazuje se uhradit případný příspěvek na úhradu nákladů spojených se vznikem díla dle řádné kalkulace. V Brně, dne 14. 8. 2014

........................................

Poděkování: Poděkování náleží především mému školiteli prof. Ing. Petru Kantorovi, CSc. za odborné vedení, cenné rady a laskavý přístup. Ráda bych za pomoc se zpracováním této práce poděkovala také prof. Ing. Oldřichu Mauerovi, DrSc., Ing. Vratislavu Balcarovi, Csc., Ing. Dušanovi Kacálkovi, Ph.D. a Ing. Václavu Hurtovi, Ph.D. V neposlední řadě srdečně děkuji své rodině za bezvýhradnou podporu a důvěru.

Petra Albrechtová

Disertační práce: ODRŮSTÁNÍ KULTUR NA KALAMITNÍCH HOLINÁCH HORSKÝCH POLOH

1. Abstrakt Práce se zabývá problematikou obnovy kalamitních holin horských poloh. Sledován byl vývoj na výzkumných plochách Sokol v Hrubém Jeseníku (15 parcel) a Jizerka v Jizerských horách (15 parcel). Cílem práce bylo zhodnotit vývoj odrůstání zejména smrku ztepilého, buku lesního, modřínu opadavého a břízy karpatské a dále také javoru klenu, jeřábu ptačího a vrby slezské ve věku 9 - 14 let po výsadbě. Hodnocení bylo zaměřeno především na dendrometrické veličiny dřevin (výšku, tloušťku kořenového krčku, průměr koruny a jejich přírůsty). Součástí práce bylo vyhodnocení stavu půdního prostředí, výživy, architektoniky a zdravotního stavu kořenového systému smrku ztepilého posouzení architektoniky a zdravotního stavu kořenového systému smrků ztepilých. Z výsledků vyplynulo, že nejlépe odrůstá modřín opadavý. Naopak se neosvědčilo použití javoru klenu, jeřábu ptačího a vrby slezské. Byl potvrzen významný vliv smíšení na odrůstání dřevin smrku ztepilého a buku lesního. Kořenový systém je omezený pouze na humusové horizonty a u všech jedinců byla nalezena deformace do strboulu. Z analýz půdních podmínek vyplývá, že i po 30 letech od aplikace stále přetrvává vliv vápněním a výživový stav dřevin ukazuje na luxusní výživu zejména vápníkem a hořčíkem. klíčová slova: horské lesy, obnova kalamitních holin, vápnění, kořenový systém

Thesis: THE GROWTH OF YOUNG PLANTATIONS ON CLEARINGS DUE TO SALVAGE FELLING AT MOUNTAIN ALTITUDES

1. Abstract The work deals with the issue of regenerating clearings due to salvage felling at mountain altitudes. Development was monitored on research plots Sokol in the Hrubý Jeseník Mts. (15 plots) and Jizerka in the Jizerské Mts. (15 plots). The aim was to assess the developing young plantations of Norway spruce, European beech, European larch and Carpathian pubescent birch in particular, as well as of sycamore maple, European mountain ash and Silesian willow aged 9 – 14 years after planting. The assessment was focused primarily on the mensurational variables of the tree species (height, root collar diameter, crown diameter, and their increments). Part of the work was to evaluate the condition of soil environment, nutrition, root system architecture and health of Norway spruce. The best growth was shown by European larch. By contrast, the use of sycamore maple, European mountain ash and Silesian willow did not prove well. The mixing of Norway spruce and European beech was demonstrated to have a significantly favourable influence on the growth of the two species. The root system was confined to humus horizons only and all individuals exhibited deformation into a tangle. Analyses of soil conditions revealed that the effect of liming had persisted even after 20 years and the nutritional condition of the trees pointed to the luxurious supply namely of calcium and magnesium. Keywords: mountain forests, regeneration of clearings due to salvage felling, liming, root system

OBSAH: 1. Abstrakt 2. Úvod a cíle práce 3. Rozbor problematiky 3.1 Základní charakteristika horských lesů 3.2 Půdní prostředí v horských oblastech 3.3 Kořenový systém dřevin 3.4 Obnova horských lesů 4. Materiál a metodika 4.1 Výzkumná plocha Sokol 4.1.1 Širší územní vztahy 4.1.2 Historie výzkumných ploch 4.1.3 Popis výzkumných ploch 4.1.4 Metodika měření 4.2 Výzkumná plocha Jizerka 4.2.1 Širší územní vztahy 4.2.2 Popis výzkumných ploch 4.2.3 Metodika měření 4.3 Hodnocení výsledků 5. Výsledky 5.1 Dendrometrické parametry 5.1.1 Odrůstání smrku ztepilého 5.1.2 Odrůstání buku lesního 5.1.3 Odrůstání modřínu opadavého 5.1.4 Odrůstání břízy karpatské 5.1.5 Odrůstání ostatních druhů dřevin na výzkumné ploše Sokol 5.1.6 Přirozená obnova na výzkumné ploše Sokol 5.1.7 Dílčí závěry 5.2 Stav půdního prostředí a výživy dřevin na výzkumné ploše Sokol 5.2.1 Půdní profily na jednotlivých plochách 5.2.2 Základní fyzikálně chemické parametry půdy 5.2.2 Obsah základních živin v půdě a výživa dřevin 5.2.4 Dílčí závěry 5.3 Kořenový systém a klimatické poměry na výzkumné ploše Sokol 5.3.1 Architektonika a zdravotní stav kořenového systému 5.3.2 Teplotní a vlhkostní poměry na výzkumné ploše Sokol 5.3.3 Dílčí závěry 6. Diskuze 6.1 Odrůstání kultur na kalamitních holinách horských poloh 6.1 Stav půdního prostředí horských poloh 6.1 Kořenový systém dřevin horských poloh 7. Závěr 8. Conclusion 9. Přehled použité literatury 10. Přílohy

1 4 6 6 12 18 26 32 32 32 33 35 38 42 42 43 44 45 47 47 47 54 60 65 70 70 72 74 74 75 78 81 83 83 88 91 92 92 97 100 103 106 109

2. Úvod a cíle práce Trend současného lesního hospodaření je postaven na širokých ekosystémových hlediscích a jako priorita je vnímána nutnost zajistit udržitelné lesní hospodářství na lokální, regionální i globální úrovni (2nd Ministerial Conference on the Protection of Forests in Europe, Helsinki 1993). Přitom je cílem optimální a vyvážené využívání environmentálních, ekologických, ekonomických a společenských funkcí lesních porostů. Přestože horské lesy zaujímají pouze malé procento rozlohy naší země, velkou měrou se podílí na ekologické stabilitě krajiny. Ovlivňují rozsah eroze půd, vodohospodářské poměry na tocích, absorbují zvýšený obsah plynných i tuhých látek emitovaných do prostředí, podílí se na ionizaci vzduchu atd. Jejich obnova však vždy představovala dlouhodobou a náročnou činnost, při níž bylo třeba brát v úvahu extrémní klimatické podmínky, nízkou zásobu živin v půdách a řadu dalších faktorů, které významným způsobem ovlivňovaly úspěch obnovy a odrůstání kultur. Na konci minulého století došlo k ovlivnění již tak limitních stanovišť zvýšenou depozicí kyselých látek v důsledku imisí a následně k velkoplošnému rozvratu stávajících porostů. Obnova takto exponovaných lokalit byla velmi náročná a na řadě míst neúspěšná. Nutnost zajistit rozsáhlá území holin bez ochranné vegetace z půdoochranného, vodohospodářského a ekologického hlediska co nejdříve v zásadě vylučovala možnost spoléhat se výhradně na přirozenou obnovu. Původní druhy dřevin horských poloh se zvýšenou citlivostí k poškození imisemi byly při zalesňování na řadě míst doplněny či nahrazeny introdukovanými druhy (porosty náhradních dřevin), které byly schopny odolávat nejen extrémním stanovištním podmínkám horských poloh, ale i kalamitním holinám ovlivněným imisemi. Nicméně jejich použití přinášelo i řadu negativních dopadů na ekosystém. Nadto v oblastech se zájmem ochrany přírody, k nimž většina horských pohoří naší země patří, není introdukce allochtonních dřevin žádoucí. Většina odborníků se shoduje, že zavádění nepůvodních druhů není nutné a naše domácí druhy dřevin jsou plně schopny zabezpečit všechny požadované funkce (Balcar, 2001). Způsob obnovy, plošné a prostorové uspořádání však musí respektovat jejich ekologické nároky (Vacek, 1991) a podporovat vznik stabilních, strukturně i věkově diferencovaných porostů odolnějších proti abiotickým i biotickým faktorům. -4-

Z této základní situace vychází i řešení předkládané disertační práce, která je zaměřena na posouzení odrůstání dřevin použitých k obnově kalamitních holin v podmínkách horských poloh. Její cíle jsou následující: - vyhodnocení závislostí odrůstání jednotlivých druhů dřevin na výzkumných plochách v Hrubém Jeseníku a Jizerských horách (Je možné na obou lokalitách najít shodné trendy?) - vyhodnocení variant „nesmíšená“, „smíšená“ a jejich vlivu na odrůstání dřevin (Má smíšení s dalším druhem významný dopad na odrůstání?) - vyhodnocení architektoniky a zdravotního stavu kořenového systému smrku ztepilého na výzkumné ploše Sokol (Je jeho stav srovnatelný se stavem kořenového systému v ostatních horských polohách?) - vyhodnocení analýz půdního prostředí na výzkumné ploše Sokol (Je aplikace celoplošného vápnění na počátku 90. let 20. století stále patrná na fyzikálně chemických parametrech půdy?) - vyhodnocení analýz asimilačního aparátu smrku ztepilého na výzkumné ploše Sokol (Vykazují dřeviny nedostatek některého ze základních prvků?)

-5-

3. Rozbor problematiky 3.1 Základní charakteristika horských lesů Vývoj přirozených horských lesů probíhá v rámci tzv. velkého či malého vývojového cyklu lesa (Schmidt-Vogt, 1985; Korpeľ, 1989; Míchal, Petříček, 1999). Malý vývojový cyklus je typický zejména pro opadavé lesy, kdy se porosty udržují v klimaxovém stádiu a v dynamické rovnováze s prostředím dochází ke střídání fází dorůstání, optima a rozpadu, přičemž obnova je autogenní a víceméně kontinuální. Pro jehličnaté lesy vyšších poloh však díky vzrůstající extremitě podmínek nelze teorii klimaxu plně použít a jejich vývoj často probíhá v tzv. velkém cyklu. Po velkoplošné disturbanci a rozpadu porostu dochází k nástupu lesa přípravného složeného z pionýrských dřevin, poté vnikáním klimaxových druhů vzniká les přechodný a nakonec se ustavuje les závěrečný (klimaxový) (Korpeľ, 1989; Míchal, 1994). Dynamika vývoje je podmíněna disturbancemi jako jsou laviny, větrné polomy, ataky hmyzu a požáry, které vytváří mozaiku mikrostanovišť (Lampainen et al., 2004; Fischer et al. 2002; Holeksa et al. 2006) a umožňují kontinuální obnovu (Hytteborn et al., 1987; Hörnberg et al., 1995; Vorčák et al., 2006). Mikrostanovištní variabilita spolu s antropogenními zásahy a kompeticí jsou faktory přímo ovlivňující strukturu a diverzitu porostů (Oliver, Larson, 1996; Newton, Jolliffe, 1998; Simard, Zimonick, 2005; Jonsonn, Esseen, 1990; Work et al., 2004). Ve vysokých pohořích se specifickými charakteristikami hraje při vytváření mikrostanovišť významnou roli i tzv. anemoorografické systémy. Tato teorie byla propracována Jeníkem (1961) v pohořích Vysokých Sudet a spočívá v procesu, kdy převládající (západní) větry jsou navedeny do hlubokých údolí (orientovaných ve směru Z – V). Jakmile dosáhnou hřebenových poloh či náhorních plošin dochází k nárůstu jejich energie a rychlosti a poté přepadávají do tzv. závětrných turbulentních prostor, kde dochází k ukládání eolického materiálu a sněhu. Obohacení půd, časté laviny v zimě a dlouhotrvající sněhová pokrývka zde vytváří řadu mikrostanovišť, případně azonálních lokalit, které přispívají ke zvýšení druhové diverzity. Přirozenost horských lesů lze posuzovat dle výskytu mrtvého dřeva, stojících souší, dospělých vzrostlých živých stromů a rozrůzněné horizontální a vertikální struktury (Franklin et al., 2002). Zejména mrtvé dřevo je chápáno jako indikátor přirozenosti a původnosti lesních porostů (Siioten et al., 2000; Ulbrichová et al., 2006; Jonášová, Prach, 2004; Hunziker, Brang, 2005; Vacek, 1982; Štícha et al., 2010; -6-

Vavříček et al., 2005). Poskytuje substrát pro obnovu lesa, zvyšuje biodiverzitu ekosystému, podporuje aktivitu půdní bioty, tvorbu humusu, zadržuje vodu v prostředí, a slouží jako zásobárna živin (Jankovský, 2001). Lesnické hospodaření Lesní porosty horských oblastí začaly být intenzivněji využívány již v 15. a 16. století, kdy byly v jejich blízkosti zakládány první sklárny, železárny a hamry a dřevo bylo těženo pro jejich potřebu. Již v tomto období docházelo ke změně druhové struktury porostů preferencí některých druhů dřevin (např. javorů) při těžbě, omezením přirozené obnovy některých druhů (buků, jedle) díky holosečnému způsobu těžby a upřednostněním smrku ztepilého při obnově vhledem k jeho vysoké produkční schopnosti a všestrannému využití dřeva (Vacek et al., 1994). Těžba porostů měla devastační charakter a již během 18. století byla prováděna i v nejvyšších horských polohách. Současně s tím byly vysokohorské hole využívány pro pastvu (Hošek, 1972). Lesní obhospodařování porostů v pravém slova smyslu bylo prováděno až od přelomu 18. a 19. století, přičemž od přelomu 19. a 20. století pak docházelo i k ohrožení genofondu původních druhů (zejména smrku ztepilého) používáním nepůvodního sadebního materiálu z Německa a Rakouska (v Hrubém Jeseníku např. tzv. cenové kultury). Výsledkem byly destabilizované porosty s pozměněnou druhovou, věkovou a prostorovou strukturou, nevhodného allochtonního původu, které často podléhaly disturbancím abiotického i biotického původu (Bureš, 2005). Imisní kalamita První poškození lesních porostů v Sudetech, které je spojováno s imisní kalamitou, bylo zaznamenáno v 70. letech minulého století, kdy se po výskytu klimatických extrémů let 1977, 1978 objevily velkoplošné kalamity. Do poloviny 70. let byl ráz poškození zejména lokální a omezoval se na lesní porosty v blízkosti místních zdrojů (elektráren, průmyslových podniků ap.), které byly vystaveny vysokým koncentracím plynů (oxidu siřičitého, fluorovodíku, oxidu dusíku, oxidu uhelnatého). Díky větrným proudům však byly imise přenášeny i na vzdálenosti mnoha kilometrů (Vacek et al., 1994). Významnou roli v transportu a dopadů imisí hrají i anemoorografické systémy (Jeník, 1961). Jejich působením dochází k urychlení imisního proudu, zanášení imisí do nitra pohoří a k ovlivnění srážkové činnosti, neboť dešťové mraky se při vzestupu návodným údolím ochlazují, dochází ke kondenzaci a -7-

větší koncentraci srážek (Pilous, 1973; 1975). Nejvíce byly poškozovány porosty právě na návětrných lokalitách (hřebeny, izolované vrcholy) a místa s trvalým prouděním vzduchu (Vacek et al., 1994). K celkové kalamitní situaci, kdy jen v rámci Sudetských pohoří bylo do roku 1990 vytěženo odhadem 24 tisíc ha porostů, přispěla synergie působení několika faktorů nepříznivých stanovištních podmínek, výskytu klimatických extrémů, nevhodného genetického původu, druhové, věkové a prostorové struktury porostů, napadení oslabených porostů biotickými škůdci (Vacek et al., 1994). Přitom citlivost k nepříznivým faktorům prostředí se dle Dittmara et al. (1997) zvyšuje se stoupající nadmořskou výškou a ve směru západ – východ. Přímé působení toxických látek v atmosféře spočívá v poškozování ochranné vrstvy asimilačního aparátu, ztrátách hořčíku a ostatních prvků (draslíku, vápníku a fosforu) přímo z listů. Tím dochází k narušení procesu fotosyntézy, omezení syntézy asimilátů a schopnosti uzavírat stomatální průduchy, což vede ke snížené odolnosti proti mrazu (Tausz et al., 1996). Poškození se projevuje nekrózami asimilačního aparátu a jeho odumíráním a nástup může být velmi rychlý (i během několika hodin). Chronické poškození pak způsobuje odumírání jednotlivých stromů i celých porostů (Lomský, Pasuthová, 1996). Nepřímý vliv imisního zatížení spočívá zejména v acidifikaci prostředí, snížení pufrační kapacity půd, degradaci cyklů prvků, narušení zásobování dřevin živinami (Schmidt-Vogt, 1989; Sposito, 1996; Carnol et al., 1997). Porosty listnatých dřevin vykazují nižší hodnoty podkorunové depozice kyselých látek než smrkové porosty (Lochman, 1993) a mají také rychlejší dynamiku tvorby humusu. Nadto jejich kořenový systém obecně zasahuje do hlubších horizontů, což jim umožňuje využívat i těchto zdrojů k čerpání živin (Jentschke, 2001). Vývoj situace mezi 50. lety a koncem minulého století má v návaznosti na imisní kalamitu obdobný trend ve všech složkách ekosystému. Období od poloviny století do přibližně 90. let se vyznačovalo signifikantním zhoršením, konkrétně např. sníženým přírůstem či přímo odumíráním lesních porostů, výrazně ochuzenou druhovou diverzitou bylinného patra porostů a narůstajícím okyselováním půdního prostředí. Od 90. let poté postupně dochází k revitalizaci prostředí (Dittmar et al., 1997; Vacek, Matějka, 2003).

-8-

Novodobé poškození porostů Poškození lesních porostů nazvané jako tzv. novodobé hynutí bylo poprvé doloženo z Německa a Rakouska, ovšem již od 80. let 20. století bylo zaznamenáváno v řadě evropských pohoří (Hüttl, 1987; Hüttl, Zoettl, 1993; Dreyer et al., 1994; Podrázský, 2006). Projevuje se specifickým žloutnutím asimilačního aparátu nejprve od špiček jehlic a může vést až ke shazování starších ročníků jehlic. Výskyt žloutnutí není podmíněný věkem stromu či porostu a postihuje jak sazenice, tak dospělé jedince (Nechwatal, Obwald 2003) a nevykazuje ani závislost na trofnosti stanoviště, nadmořské výšce či expozici (Modrzyński, 2002, Mauer, Palátová, Pop, 2008). Hlavní příčina tohoto poškození však dosud nebyla jednoznačně určena a existuje celá řada teorií. Příčina je spatřována zejména v nedostatku hořčíku v prostředí narušeném zvýšenou depozicí kyselých látek a s tím spojeným vyplavováním bazických prvků z půdy a mobilizací hliníku (Zimmermann et al., 1988; Sposito, 1996; Carnol et al., 1997). Řada výzkumů potvrzuje, že horské lesy v současné době trpí výraznou dibalancí živin. Např. Ditmarová et al. (2007) zaznamenala v porostech Horný Spiš vysoké obsahy manganu a hliníku a naopak velmi nízké obsahy vápníku a fosforu. Poškozené stromy v Hrubém Jeseníku vykazují podlimitní hodnoty hořčíku, fosforu, draslíku i dusíku a vysoké hodnoty hliníku a síry v asimilačním aparátu (Pecháček et al., 2011). Naopak u poškozených stromů v Krkonoších byl nízký obsah naměřen pouze u hořčíku (Mauer, Palátová, 2010). Vápnění či hnojení dodávající do porostu chybějící živiny snižují symptomy poškození a zlepšují olistění dřevin (Podrázský, Vacek, 2002; Vacek et al., 2006). Za podstatný rizikový faktor novodobého poškození jsou považovány zvýšené depozice dusíku, u nichž na rozdíl od síry nedošlo k poklesu, ale právě naopak neustále narůstají (IPCC, 2007). Přestože zvýšený obsah dusíku podporuje přírůst dřevin a vyšší produkci lesních ekosystémů, současně také indukuje acidifikaci půdy, vede k disbalanci ve výživě dřevin, snížené mrazuvzdornosti dřevin, může způsobit větší atraktivitu dřeviny pro patogenní organismy (Kreutzer, 1994), poškození mykorhizních hub a narušení zásobování dřevin živinami (Mohr, 1986). Další příčinou snížené obranyschopnosti dřevin a predispozičním faktorem vzniku žloutnutí může být také působení troposférického ozónu. Ten jako tzv. sekundární znečišťující látka vzniká fytochemickými reakcemi ve spodní troposféře z oxidů dusíku, uhlovodíků a kyslíku za spolupůsobení ultrafialového záření (Colbeck, Mackenzie, 1994). Vysoká koncentrace ozónu v přízemní vrstvě atmosféry způsobuje poškození -9-

vosků asimilačního aparátu, při dlouhodobém působení pak strukturální změny v buňkách (Güenthardt et al., 1994). Nedostatečně funkční epikutikulární vosky asimilačního aparátu pak představují riziko dalšího poškození, a to ultrafialovým zářením, které díky poškozené ozonosféře dopadá k zemskému povrchu ve zvýšené míře a a může vyvolávat řadu fyziologických a genetických poruch (Larcher, 1988). Za jeden z podstatných faktorů je také považován nedostatek vody v půdě a obecně vývoj meteorologických vlivů. Významný vztah mezi extrémně teplým a suchým rokem 2003 a výrazným nárůstem poškození zaznamenaném na porostech Slezských Beskyd dokládá Špulák et al. (2008). Přísušek jako predispoziční faktor poškození uvádí i Mauer, Palátová, Pop (2008); Mauer, Palátová, Beran (2008); Mauer, Palátová (1996), přičemž spouštěcím faktorem je poté zejména výskyt extrémních výkyvů počasí či napadení biotickými škůdci. Lze důvodně předpokládat, že příčina vzniku novodobého poškození porostů není pouze jedna, ale jedná se o synergické působení několika či dokonce všech faktorů konkrétního prostředí i stavu dřevin v souladu s teorií stresu (Míchal, 1994). Klimatická změna Velmi diskutovanou otázkou současnosti je vývoj lesních porostů v podmínkách očekávaných změn klimatu. Obecně se předpokládá, že se změny klimatu budou projevovat zvýšenou průměrnou teplotou vzduchu, změnu v rozložení srážek a s tím spojenými výskyty period sucha, nebo naopak povodní a zvýšeného rizika lesních požárů (Lindner et al., 2009). Ďurský et al. (2006) na základě modelování uvádí, že nadpoloviční část smrků ztepilých by reagovala pozitivně zvýšeným přírůstem, třetina by nevykazovala žádné signifikantní změny a zbytek jedinců ovlivní předpokládané klimatické změny negativně. Přičemž nejvýraznější pozitivní změny jsou očekávány u porostů na horní hranici lesa. Důvodem je zvýšená saturace prostředí dusíkem a zejména průměrné zvyšování teploty a s tím spojené prodlužování délky vegetačního období, což jsou faktory, které v současnosti limitují vývoj horských lesů (Diettmar et al., 2007). Současně se však předpokládá, že klimatická změna díky uvedenému pozitivnímu vlivu na přírůst akceleruje dynamiku sukcesního vývoje lesů (Duchesne, Ouimet, 2009). Schopnost dřevin přizpůsobit se měnícím se klimatickým podmínkám je podmíněna zejména genetickou variabilitou (Kriebitsch, 1991). Její zachování či dokonce rozšiřování je v situaci nejasného vývoje klimatu v budoucnosti tedy nezbytné. - 10 -

Genetická diverzita smrku ztepilého je relativně vysoká a v České republice jsou přirozené populace rozlišovány na 3 ekotypy, a to chlumní, horský a vysokohorský (Paule, 1992). Přičemž horské populace smrku vykazují oproti porostům středních a nižších poloh rozšířenou genetickou variabilitu (Cvrčková et al., 2013), která se projevuje velkými rozdíly v dynamice a intenzitě růstu (Jurásek et al., 2005). Důvodem je pravděpodobně opylování horských porostů pylem ze středních poloh (Holzer et al., 1987). Při umělé obnově lesních porostů však docházelo k zužování genetické variability (Gömöry, 1992; Lang, 1989). Zejména vyřazování pomalu či nestandardně rostoucích jedinců horských poloh ve školkách je zcela nevhodné, neboť právě sazenice z původně pomalu rostoucích semenáčků se vyznačují výbornou adaptabilitou a představují stabilní složku klimaxového porostu (Jurásek et al., 2009). V rámci lesnického hospodaření se vzhledem k nejasnosti vývoje klimatu doporučuje zvýšit druhovou, prostorovou i věkovou strukturu lesních porostů, která umožní současný výskyt různých vývojových fází v maloplošném uspořádání, zajistí schopnost tlumit účinky nepříznivých činitelů a zabezpečí stabilitu celého porostu (Otto, 1994; Ott et al., 1997). Není zcela jednoznačně prokázáno, že zvýšená druhová diverzita zvyšuje stabilitu lesního ekosystému, nicméně je doloženo, že smíšené porosty jsou více resistentní k poškození a vykazují vyšší resilienci po disturbancích (Bengtsson et al., 2000). Růst jednotlivých druhů dřevin ve směsích může také pozitivně modifikovat odezvu těchto druhů na změny klimatu a zajistit jejich výskyt i na lokalitách, kde jsou jejich nesmíšené porosty díky nejistotě budoucího vývoje velmi problematické (Lebourgeois et al., 2013). K obnovení lesní biodiverzity a zajištění ekosystémové stability je nezbytná znalost přirozeného režimu disturbancí spolu se strukturou přirozených lesních porostů (Franklin et al., 2002; Groven et al., 2002).

- 11 -

3.2 Půdní prostředí v horských oblastech Příznivé půdní prostředí představuje esenciální podmínku úspěšné obnovy i následného odrůstání lesa. Půda je považována za nositelku ekologické stability (Míchal, 1994) a jakékoliv narušení přirozené biodiverzity půdních mikrobů, struktury, textury či obsahu látek v půdě přímo ovlivňuje celý makrosystém (Griffith et al., 2000). Závislost lesních porostů na stavu půdního prostředí pak stoupá s vyšší nadmořskou výškou a extremitou stanoviště (inverzní polohy, klimaticky exponované oblasti apod.). Horské půdy 7. a 8. LVS jsou zpravidla charakterizovány silně kyselou až velmi silně kyselou

půdní

reakcí

s převažujícími

podzolizačními

procesy,

redukovanou

fyziologickou hloubkou, často omezenou pouze na holorganické horizonty, nepříznivou strukturou, náchylností k introskeletové erozi a sníženým až minimálním obsahem živin, případně jejich nepřístupností pro dřeviny (Vavříček, Šimková, 2000). Půdy horských oblastí vzniklé na kyselém matečném podloží se vyznačují vysokou resistencí, ale nízkou resiliencí (Begon et al., 1987) a jsou pokládány za prostředí vystavené značnému riziku degradace (Meiwes et al., 1986; Purdon et al., 2004). Antropogenní faktory ovlivňující půdní prostředí horských oblastí Horské půdy jsou vystaveny řadě antropogenních faktorů, které výrazným způsobem ovlivnily jejich ekologickou stabilitu. Jedná se zejména o nevhodné lesnické hospodaření, kyselé depozice, rekultivaci, vápnění či hnojení (De Visser et al., 1994; Innes, 1995; Tichy, 1996). V rámci lesnického hospodaření v horských oblastech došlo během několika století k radikální, intenzivní a cílené změně porostů na smrkové monokultury, věkově a prostorově homogenní, nevhodného původu i ekotypu (Lokvenc, 1989). Dřevinné složení je faktorem ovlivňujícím akumulaci, přeměnu a mineralizaci organické hmoty (Boyle, Powers, 2001). Bylo prokázáno, že v půdách pod monokulturami smrku ztepilého je dosahováno nižší pH, nasycení sorpčními bázemi, méně efektivní cyklus dusíku, vyšší obsah vyluhovaného hliníku a nižší obsah pro dřeviny dostupných obsahů fosforu, vápníku a hořčíku, než např. v porostech s dominancí nebo kodominancí buku lesního (Matějka, Vacek, Podrázský, 2010; Pizzeghello, 2001; Hédl, Petřík, Boubík, 2011). Jako způsob těžby byly také preferovány holoseče porostů s odstraněním většiny dřevní hmoty z prostředí, což výrazným způsobem narušuje přirozený koloběh živin, ochuzuje půdní prostředí o bazické kationty a tím přispívá k další acidifikaci (Dahlgren, - 12 -

Driscoll, 1994; Hruška, Cienciala, 2003). Holoseče také výrazným způsobem ovlivňují úbytek humusových horizontů, neboť i částečné prosvětlení stimuluje dekompozici humusu (Podrázský, Remeš, 2006; Šach, 1999). Hruška et al. (2002) na základě modelu uvádí, že intenzivní lesnictví přispělo od druhé poloviny 19. století k celkové čisté ztrátě bází průměrně jednou třetinou. Imisní kalamita Přirozeně nízká pufrační kapacita horských půd, která byla dále snížena díky nevhodnému lesnickému hospodaření a takto predisponované ekosystémy, byla v druhé polovině minulého století ovlivněna zvýšenou depozicí kyselých látek v rámci imisní kalamity (Hruška, Ciencala, 2003). Vyjma zjevných dopadů na lesní porosty bylo brzy zjištěno, že imise mají výrazný vliv i na půdní prostředí (Němec, 1958). V půdě se kyselé látky vytváří přirozeně především při rozkladu organické hmoty (huminové kyseliny a fulvokyseliny), jsou vylučovány kořeny rostlin při získávání kationtů (např. slabé soli kyselin Na, Ca a Mg) a vznikají v rámci cyklu dusíku (nitráty) (Bredmeier, Ulrich, 1989). Díky imisnímu zatížení však vstupovaly do prostředí několikanásobně zvýšené dávky především oxidů síry a dusíku. Jejich vliv na celý ekosystém je komplexní a nelze dost dobře odlišit jeden proces, vazbu či důsledek od druhého. Nicméně obecně jsou dopady imisí jmenovitě specifikovány jako snížení pufrační kapacity půd, acidifikace prostředí, výrazné urychlení procesu zvětrávání alumosilikátů a tím i mobilizaci hliníku (Sposito, 1996; Carnol et al. 1997) a vyplavování a ochuzování půdního matrix o bazické kationty, zejména vápník a hořčík (Schmidt-Vogt, 1989; Reuss, Johnson, 1986). Princip acidifikace spočívá zejména v dodávání vysokých hodnot H+ a narušení procesů udržujících vyrovnané pH (hladinu H +). Konkrétním procesem je např. odstraňování kationtů z výměnného komplexu, a to navázáním bazických kationtů na kyselinu sírovou či dusičnou a vyplavováním takto vzniklých sulfátových/nitrátových solí z půdního profilu (Hruška, Cienciala, 2001; Puhe, Ulrich, 2001). Díky vysokým vstupům kyselých látek se tímto procesem značným způsobem snižuje pufrační kapacita půd a obsah živin přístupných pro rostliny. V přirozeně kyselých půdách tak dochází k posunu mechanismu stabilizace pH od čerpání kationtů z výměnného komplexu k rozpouštění druhotných jílových minerálů a hliníku. V horských půdách se mohou procesy hliníkového pufračního pásma odehrávat i přirozeně, neboť se zde vyskytuje vysoký obsah organických kyselin vznikající při pomalejší dekompozici (díky nižším - 13 -

teplotám, velké vlhkosti a částečnému nedostatku kyslíku v humusu) a obecně se vyznačují nižším neutralizačním potenciálem. Hliník byl ovšem vázán v rámci huminových kyselin a fulvokyselin, tedy organických komplexů netoxických pro biotu, a přes nízké pH a vysoký obsah hliníku v půdě bylo zachováno prostředí relativně příznivé pro rostliny (Hruška, Cienciala, 2001). Resilience horských půd je však malá (Begon et al., 1987). Vstupem kyseliny sírové a dusičné docházelo k uvolnění hliníku v iontové formě, která je velmi mobilní a schopná obsazovat místa na výměnném komplexu. Poměr bazických kationtů a hliníku se tak i při relativně malém snížení pH drasticky změní a prostředí se stává fytotoxickým (Hruška, Cienciala, 2001). Vysoké depozice dusíku také přispívají k okyselování prostředí prostřednictvím zvýšeného příjmu živin rostlinami, které jsou dusíkem stimulovány k většímu růstu (Seibt, Reemtsma, 1977). Dlouhodobé narušení přirozených půdních procesů přímo ovlivňuje také stav humusu, který představuje hlavní zdroj sorpčního komplexu i zásob živin (McLaughlin, Percy, 1999; Purdon et al., 2004; Green, Trowbridge, Klinka, 1993) a plní funkci tzv. mechanického a pufračního nárazníku (Vavříček, 2001) Dle dlouhodobého výzkumu Hédla, Petříka, Boublíka (2011) jsou právě svrchní horizonty nejnáchylnější k acidifikaci a jejich reakce na změny probíhá v relativně krátkém čase. K vyplavování bazických kationtů (Ca2+, Mg2+, Na+, K+) z přístupných půdních horizontů dochází několika procesy. Díky vstupu kyseliny sírové a kyseliny dusičné, vytvořených oxidací SO2- a NO3-, dochází k uvolňování kationtů, následné tvorbě sulfátových/nitrátových solí a jejich vymývání z půdního prostředí. Zároveň jsou bazické kationty vápníku, hořčíku a draslíku vytěsňovány z výměnných míst hliníkem, jehož zvýšený obsah v půdě je způsoben posunem k hliníkovému pufračnímu pásmu. Charakteristický je tento antagonistický vztah zejména mezi hliníkem a hořčíkem (Puhe, Ulrich, 2001; Schmidt-Vogt, 1989; Reuss, Johnson, 1986). Ochuzování půdního prostředí o bazické kationty pak vede nejen k acidifikaci, ale také k disproporci ve výživě dřevin, poškození jejich metabolismu (vznik karencí), ovlivnění vývoje (k tzv. hladovým přírůstům) a generativního rozmnožování (Schmidt-Vogt, 1989). Právě nižší obsah vápníku a až kritický nedostatek fosforu a hořčíku v horizontu H spolu s vyšším obsahem železa v horizontu Bs jsou dle řady výzkumů (viz např. Mauer, 1985; Mauer, Palátová, Pop, 2008; Mauer, Palátová, Beran, 2008; Mauer, Palátová, 1996) charakteristické pro poškozené porosty.

- 14 -

V rámci cyklu látek dochází k sezónnímu kolísání jejich obsahů. Ve vysoce acidifikovaných půdách byl např. zjištěn rapidní pokles pH časně na jaře, kdy jsou akumulované acidifikační látky vyplavovány při tání sněhové pokrývky (Rascher, Driscoll, Peters, 1987; Arthur, Fahey, 1993) Maximální akumulace (obsahu) dusíku je pak dosahováno v létě (Schaaf, 1992; Nodvin, Driscoll, Likens, 1988; Rascher, Driscoll, Peters, 1987; Tokuchi, Takeda, Iwatsubo, 1993). Při srovnávání stavu porostů z imisních oblastí a porostů mimo ně bylo Szopkovou et al. (2011) zjištěno, že v imisních oblastech jsou vyšší i koncentrace rtuti, a to zejména v nadmořských výškách od 900-1100 m a ve svrchním půdním horizontu (cca 10 cm hloubky), kde je většina rtuti vázána organickou hmotou. Rtuť je považována za významný indikátor antropogenního tlaku na prostředí a jeho celková koncentrace v lesních půdách je závislá na stanovištních podmínkách (zejména matečné hornině) a výši vstupů z atmosféry (Stein, Cohen, Winer, 1996), přičemž absorpce asimilačním aparátem je považována za nejpodstatnější (Munthe et al., 1995; Ericksen et al., 2003). Během 90. let došlo k významnému poklesu vstupů oxidů síry do prostředí lesních porostů střední Evropy (Ferrier et al., 2001; Wright et al., 2000; ČHMÚ, 2000; 2003), ovšem dopad imisního zatížení má dlouhodobý charakter a obsah síry v půdě je významný i desítky let po samotné expozici (Hruška et al., 2001). Depozice oxidů dusíku na druhé straně neustále stoupají. Podle IPCC (2007) obsah dusíku v atmosféře za poslední dekády téměř lineárně vzrůstá a je pokládán za velké riziko nejen pro lesní ekosystémy, ale dochází i k jeho zvýšenému vyplavování do vodních toků (Kreutzer, 1994). Vápnění, příprava půd Ve snaze zvrátit nepříznivý stav půdního prostředí, zejména zvýšit hodnoty pH, byly především v 70. a 80. letech 20. století v mnoha porostech a stanovištích ovlivněných imisemi aplikovány nejrůznější opatření mající za cíl dodání bazických kationtů (zejména vápníku a hořčíku) zpět do půdy vápněním (Huettl, Zoettl, 1993). Efekt vápnění se projevuje velmi rozdílně a je závislý především na klimatu, historii stanoviště, hospodaření, přírodních podmínkách (minulých i současných úhrnech depozice), formě humusu, poměru C/N, obsahu dusíku a obecných chemických a strukturálních faktorech půdního prostředí (pH, nasycení bázemi ap.) (Schaaf, Huttl, - 15 -

2006). Obecně lze říci, že vápnění vede ke zvýšení hodnot pH, nasycení půdy bázemi a současně ke snížení obsahu H+ a Al3+. Zároveň však bylo v některých studiích zaznamenáno vytěsnění draslíku a fosforu v přístupné formě vlivem antagonismu jednomocných a dvojmocných iontů (Kuneš et al., 2007) a také negativní ovlivnění obsahu přístupného manganu (Vavříček, 2001). Významný je zejména úbytek organické hmoty díky její zvýšené mineralizaci, což může především na kalamitních holinách znamenat velké ekologické riziko (Podrázský, 2003). Podle zjištění Sebta a Reemtsma (1977) je však pokles obsahu dusíku poté pozastaven díky rozvoji ekologických vazeb a buřeně, která jej velmi účinně akumuluje a recykluje. Nicméně ve svrchních půdních horizontech je pokles patrný, v hlubších horizontech naopak dochází k jeho akumulaci. Podrázský (1999), Kuneš (2002) uvádí, že vápnění zejména holin zlepšuje stav půdy (půdní reakci, celkový obsah přístupných bází a nasycení sorpčního komplexu bázemi) pouze dočasně a převážně v humusových horizontech. Během několika let, případně desetiletí (v závislosti na okolních podmínkách) vliv vápnění odeznívá a lze očekávat degradaci cyklů živin, nepříznivý rozvoj kořenového systému (v závislosti na výskytu zvýšeného obsahu bazických látek v půdě), zabuřenění, vnesení nežádoucích bylin nebo stromů, prodloužení aktivního růstu sazenic v podzimním období (riziko časných mrazů) a uvolňování těžkých kovů do půdy a následně vodních zdrojů (Nárovec, Šach, 2002). Při aplikaci vápnění (zejména plošného) také nebylo možné respektovat mikrostanovištní rozdíly v pH, textuře a ostatních charakteristikách půdy, takže často docházelo k dodání nedostatečného nebo naopak nadbytečného množství bazických látek (Vavříček, 2001). Vápnění může podstatným způsobem snížit mortalitu sadebního materiálu vysazeného na kalamitních holinách, ovšem za předpokladu, že bylo provedeno před zalesněním, případně současně s ním. Zásahy provedené několik let poté, již ujímavost a přežívání sadebního materiálu neovlivní Kuneš et al. (2007, 2008). Naopak Balcar (2001) dokládá negativní vliv vápnění na růst a vývoj dřevin, konkrétně břízy karpatské. Velká pozornost byla také věnována dopadu vápnění, či dalších způsobů meliorace na společenstva mykorrhizních hub (např. Huettl, Zoettl 1993; Wallenda, Kolttke, 1998; Cairney, Meharg, 1999; Lilleskov et al., 2002; Kjøller, Clemmensen, 2009 a řada dalších). Reakce mykorhizních společenstev na vápnění je závislá na řadě faktorů prostředí, nicméně lze obecně shrnout, že dodáním Mg případně Ca kationtů dochází vlivem zvýšení pH a intenzivnější dynamiky dusíku k velmi výrazným změnám v půdním prostředí, které mohou vést ke změnám četnosti jednotlivých druhů i - 16 -

společenstev hub (Dostál, 2005). Kjoller a Clemmensen (2009) dokonce potvrdili, že po vápnění původní společenstva hub z větší části vymizela a nahradila je společenstva adaptovaná na vyšší hodnoty pH. Nicméně spolu s řadou dalších autorů (např. Lehto, 1984; Karen, Nylund, 1996; Bakker et al., 2000; Taylor, Finlay, 2003) zároveň dokládají, že vápnění neredukuje diverzitu populace ektomykorhizních hub ani jejich funkčnost. Kjoller a Clemmensen (2009) však uvádí možné riziko vápnění a antropogenně podmíněných změn ekosystémů obecně spočívající ve vymizení citlivějších druhů ektomykorhizních hub. Extrémním řešením degradace půd po imisní kalamitě byla tzv. dozerová příprava půdy, která spočívala v mechanickém shrnutí svrchních půdních horizontů. Tyto zásahy byly provedeny zejména v Krušných horách, a to především z důvodu zlepšení fyzikálně-chemických vlastností půdy pro obnovu a omezení konkurence buřeně. V podstatě však vedly k degradaci koloběhu živin i dekompozice humusu (Podrázský et al., 2001). I po 25 letech je vývoj humusových horizontů stále v iniciálním stádiu a zásoba nadložního surového humusu je zanedbatelná. Díky aplikaci vápnění na tyto plochy, která zde byla také provedena, nadto dochází k rychlé mineralizaci organického opadu, což spolu s vysokými úhrny srážek způsobuje výrazný deficit dusíku v půdě (Vavříček, 2001). Naopak pozitivní vliv na tvorbu humusových horizontů těchto lokalit má zalesnění přípravnými dřevinami (zejména břízou a olší), které mají také půdoochrannou funkci (Podrázský et al., 2006).

- 17 -

3.3 Kořenový systém dřevin Faktory ovlivňující kořenový systém Kořenový systém je jednou z nejdůležitějších částí dřevin, poskytuje mechanické ukotvení, umožňuje přísun vody a živin z půdy, slouží jako zásobárna živin atd. Dle mnoha studií (Hruška, Cienciala, 2001; Murach, 1991; Palátová, Mauer, 2004; Persson et al., 1995 a dalších) představuje kořenový systém zároveň dobrý indikátor jakéhokoliv druhu stresu ovlivňujícího dřevinu, neboť reaguje na změněnou situaci jako první, ať už změnou architektury, hnilobou, funkcí jemných kořenů či mykorrhizou. Řada výzkumů (Štofko, Kodrík, 2008; Mauer, Palátová, Pop, 2008; Mauer, Palátová, Beran, 2008; Mauer, Palátová, 1996) potvrdila, že signifikantní rozdíl mezi poškozenými a nepoškozenými stromy v jednom porostu je právě ve stavu kořenového systému. Literatura uvádí, že kořenový systém představuje 1/5 až 1/3 celkové biomasy stromu, nicméně v extrémních případech, např. má-li dřevina nízký obsah vody a živin (zejména dusíku) či redukovanou listovou plochu, může kořenový systém reprezentovat až ½ biomasy (Köstler, 1968; Balder, 1998; Kutschera, Lichtenegger, 2002). Tvar kořenového systému, hloubka prokořenění a ostatní jeho charakteristiky jsou predisponovány geneticky, např. smrk je charakterizován jako dřevina s povrchovým kořenovým systémem, který v dobře propustných půdách zasahuje do hloubky okolo 40 cm (Köstler, 1968). Nicméně konečný stav kořenového systému je závislý z velké části na stanovištních podmínkách (Mauer, Palátová, Beran, 2008). Mezi nejvýznamnější faktory ovlivňující prokořenění půdy se podle Kutschera a Lichteneggera (2002) řadí: - hloubka zahřátí půdy, resp. hloubka pronikání teplotních výkyvů, - obsah vody v půdě, který ovlivňuje vývoj kořenů ve vertikálním i horizontálním směru, - obsah vzduchu v půdě, resp. ubývání obsahu O2 se vzrůstající hloubkou půdy, - obsah humusu, - kořenová konkurence, zejména konkurenční boj o vodu, - struktura půdy, výskyt hrubého půdního skeletu, - obsah fytotoxických látek, - druh dřeviny.

- 18 -

Z výše uvedených faktorů má na tvorbu kořenového systému velký vliv především nedostatek či naopak nadbytek vody. V případě nízko položené hladiny podzemní vody vytváří dřeviny mohutnější, silnější kořenový systém s hrubšími bočními kořeny (Kodrík, J., Kodrík, M., 2002). Permanentně vodou nasycená stanoviště na druhé straně způsobují nedostatek kyslíku v půdě a tím zamezují kořenům vnikat do hlubších horizontů (Rottmann, 1986; Konôpka, 2003; Kreutzer, 1961). Na špatně propustných půdách vytváří smrk extrémně plytký kořenový systém (Köstler, 1968). Velmi citlivě reaguje kořenový systém na sucho, a to snížením produkce jemných kořenů (Beier et al., 1995). Organické látky v půdě jsou považovány za zásadní pro tvorbu a vývin kořenového systému. Jejich obsah stimuluje rozvoj kořenů, ovlivňuje rozložení kořenů v půdním prostředí a také větvení jemných kořenů (Kutschera, Lichtenegger, 2002). Přidání organické hmoty do půdy může dokonce snížit negativní vliv případných deformací kořenového systému (Mauer, Palátová, 2009) Kompetice dřevin je ovlivněna především stanovištními podmínkami, druhovým složením porostu a sociologickým postavením jednotlivých stromů (Grace, 1995; Begon et al., 1996). Mauer a Palátová (1999) např. uvádí, že v porostu smrku ztepilého s bukem lesním a jeřábem ptačím jsou kořenové systémy všech dřevin schopné se o půdní prostor podělit tak, že smrk zabírá nejsvrchnější vrstvy, pod ním je kořenový systém jeřábu a nejhlouběji zasahuje buk. Specifické prostorové rozdělení kořenů dle druhu i věku dřevin v přírodě blízkých lesích potvrzují i Jeník, 1957; Kutchera, Lichtenegger, 2002; Schmid, Kazda, 2002. Kompetičně velmi silnou dřevinou, schopnou adaptovat se širokému spektru ekologických podmínek a dominantně obsadit jak nadzemní, tak i půdní prostor je buk (Finér et al., 2007). Tuto skutečnost potvrzuje i Kostler (1968), který uvádí, že v porovnání s ostatními druhy dřevin má buk nadprůměrně hustý systém jemných kořenů. Rozložení a vývoj kořenového systému je samozřejmě přímo ovlivněn i konkrétním půdním typem. V koluviálních půdách např. dle zjištění Grubera a Leeho (2005) vytváří smrk kořenový systém s množstvím jemných kořenů pronikajících až do hloubky 140 cm. Naopak v hnědých půdách mají smrky menší množství jemných kořenů, přestože je jejich kořenový systém dobře vyvinutý. V podzolizovaných půdách je pak kořenový systém smrků mělký nebo diagonálně rostoucí s intenzivním větvením. Na obsah fytotoxických látek v půdě je kořenový systém dřevin velmi citlivý. Zvýšené depozice NOx a SO2 v průběhu imisní kalamity vedly k nepřirozenému - 19 -

okyselování prostředí, vymývání kationtů vápníku Ca2+ a hořčíku Mg2+ do biologicky nedostupných podložních vrstev, uvolňování fyziologicky toxického hliníku Al3+ a jeho koncentraci v minerálních horizontech a hromadění těžkých kovů v půdě (Pavlů et al., 2007; Podrázský, Vacek, Ulbrichová, 2003; Vavříček et al., 2006). Výskyt hliníku a těžkých kovů (rtuť, olovo, kadmium, zinek), způsobuje odumírání jemných kořenů, ovlivnění směru a intenzity růstu kořenového systému (Göransson, Eldhuset, 1991). Nicméně i samotná acidifikace významným způsobem ovlivnila distribuci kořenů v rámci půdního prostředí, a to vytvořením extrémně plytkého kořenového systému zasahujícího často pouze svrchní půdní horizonty s relativně příznivějšími podmínkami pro jejich růst (Hruška, Ciencala, 2001; Murach, 1984; Puhe, 1994). Takto extrémně povrchově vyvinutý kořenový systém predisponuje dřeviny k silné citlivosti na jakýkoliv výkyv ekologických podmínek, především nedostatek vláhy (Vavříček, Samec, Šimková, 2005), významně zvyšuje riziko poškození dřevin abiotickými či biotickými faktory a narušuje statickou stabilitu stromu (Hruška, Ciencala, 2001). Antropogenní činností dochází také ke zvýšeným vstupům dusíku. V rámci kořenového systému ovlivňuje dusík zejména distribuci uhlíku, syntézu obranných a zásobních látek. Jeho zvýšený obsah v prostředí může vést ke snížení tvorby jemných kořenů, redukci či strukturální modifikaci mykorhizních kořenových špiček a omezení rozvoje kořenového systému (Vogt et al., 1990). Naopak nadzemní část dřevin je zvýšeným obsahem dusíku stimulována v růstu, což může vést k omezení schopnosti zásobovat nepřirozeně rozvinutý asimilační aparát, k riziku vývratů díky změně statické stability ap. Nicméně dopad zvýšené saturace prostředí dusíkem na vývoj kořenového systému, případně mykorhizu, je do značné míry závislý na konkrétních stanovištních podmínkách. Snížená distribuce kořenového systému byla zaznamenána u jehličnatých porostů ve Skotsku Alexanderem a Fairleym (1983) či ve Švédsku ClemenssonLindellovou a Perssonem (1995), naopak zvýšený rozvoj kořenového systému uvádí Ahlstrom et al. (1988) ve Švédsku. Rizikem zvýšeného přísunu dusíku do prostředí však zůstává vzrůstající disbalance živin, především díky antagonismu hořčíku a dusíku (Jorns, Hecht-Buchholz, 1985; Hecht-Buchholz et al., 1987). Kromě výše uvedených faktorů ovlivňuje vývoj kořenového sytému i řada dalších skutečností, např. morfologie terénu. Na svahu se vytváří kořenový systém eliptického tvaru, kdy je báze kmene umístěna excentricky a ve směru proti svahu se tvoří silnější kotvy zasahující do minerálních horizontů (Mauer et al., 2005). Při vývoji kořenového systému hraje velkou roli také ekotyp dřevin. Z řady výzkumů Köstlera (1968) např. - 20 -

vyplývá, že kořenový systém semenáčků vysokohorského smrku má nejen vyšší procentuální počet kořenů, ale také absolutně větší kořenový systém oproti semenáčkům smrku z nížin. Smrky s hřebenitým typem větvení vytváří dobře vyvinutý kořenový systém, zatímco smrky s deskovitým typem mají kořenový systém mělký a plochý. Výzkumy na modřínu pak dokládá, že mezi mladými modříny různých proveniencí jsou větší rozdíly v hmotnosti sušiny kořenů než v hmotnosti sušiny nadzemní části a modříny z horských oblastí mají zpožděný začátek růstu kořenů ve srovnání s jedinci z nížin. Obecně pak Köstler (1968) uvádí, že velikost a vývin kořenového systému je více ovlivněn délkou nadzemní části než věkem stromu či tloušťkou kmene. Nezastupitelnou funkci v lesních ekosystémech a zejména pro vývoj kořenového systému má mykorhizní symbióza. Plní funkci zásobování kořenů rostlin živinami a růstovými látkami v přístupné formě, a to i v době nedostatku (Mejstřík, 1998; Gryndler et al., 2004; Pešková, Soukup, 2006). Díky fyzické bariéře houbového pláště ektomykorhiz, vylučování antibiotických látek či prostřednictvím dalších mechanizmů také poskytuje ochranu před mikrobiálními patogeny (Harley, Smith, 1983; Moser, Haselwandter, 1983). Extracelulární výlučky mykorhiz také způsobují rozklad apatitu a uvolněný vápník a fosfor poté přímo absorbují, aniž by prošel sorpčním komplexem (Blum et al., 2002). Význam mykorhizní symbiózy stoupá s nadmořskou výškou a extrémností stanoviště. Na základě řady šetření je ale dokumentováno, že společenstva mykorhizních hub citlivě reagují na změny ekosystému, např. spojené se zvýšenými vstupy dusíku nebo hnojením (Fellner, 1993; Arnolds, 1989; Gulden et al., 1992; Persson, 1987; Brunner, Scheidegger, 1994; Wallenda, Kottke, 1998). V 80. letech minulého století byl např. zaznamenán ústup ektomykorhizních hub až o 80 %, což bylo přikládáno vlivu imisního zatížení (Fellner, 1993; Gulden et al., 1992). Na poškození (ústup) lesa reagují mykorhizní houby snížením biomasy a anatomicko-morfologickými změnami (Kottke et al., 1987). V rámci kořenového systému se na tvorbě mykorhiz podílí jemné kořeny. Jsou charakterizovány jako kořeny do průměru 2 mm, které plní funkce zásobování živinami, metabolické a symbiotické funkce (Hendrick, Pretziger, 1996). Stav jemných kořenů, ať mykorhizních či nikoliv, je považován za dobrý indikátor acidifikace (Cudlín et al., 2007). Jackson et al. (1997) odhadují, že průměrnou čistou primární produkci za rok tvoří z cca poloviny právě jemné kořeny. Z těchto důvodů je na jemné kořeny v současné době zaměřena zvýšená pozornost a jsou studovány i s ohledem na změnu - 21 -

klimatu (Norby et al., 2000), a to zejména z hlediska zvýšeného obsahu CO2 v atmosféře (např. Lukac et al., 2003), půdní teploty (např. Pregitzer et al., 2000) a sucha (např. Gaul et al., 2008; Mainiero, Kazda, 2006). Schmid (2002), Schmid a Kazda (2002) zkoumali mezidruhové rozdíly jemných kořenů a zjistili, že smrky mají menší podíl jemných kořenů a nejsou rozloženy tak hluboko jako jemné kořeny buku, na druhé straně však Konôpka (2009) u smrku zaznamenal vyšší sezónní dynamiku a rychlejší oběh jemných kořenů. Z hlediska stavu kořenového systému, a tedy i zdravotního stavu celého stromu, je také velmi podstatný výskyt hnilob kořenů. Přestože není napadán celý kořenový systém plošně, ale pouze individuální kořeny, a nenapadené kořeny jsou schopny do jisté míry převzít funkci zásobování živinami a vodou, po napadení houbovým patogenem reaguje strom zpočátku zvýšeným výškovým přírůstkem, což zvyšuje disproporci mezi poměrem kořenového systému a nadzemní části. Důvodem výskytu hniloby může být zejména vysazování dřevin (smrku) na hranicích jejích ekovalence, případně zcela mimo ni, nevhodný původ sadebního materiálu, změny klimatu (zvýšený výskyt period sucha), slabý a deformovaný kořenový systém způsobený školkařskými technologickými postupy, manipulací, způsobem výsadby ap. (Mauer, Bagár, Palátová, 2008; Kodrík, J., Kodrík, M., 2002). Roli stavu kořenového systému jako indikátoru poškození stromu potvrdilo množství výzkumů Brněnské rhizologické školy (viz např. Mauer, Palátová, Pop, 2008; Mauer, Palátová, Beran, 2008; Mauer, Palátová, 1996). Výsledky ukazují, že poškozené stromy obecně vykazují menší počet i tloušťku kosterních kořenů, menší hloubku prokořenění, horší rozložení kořenového systému, vysoký (až 100 % v případě sadby) podíl výskytu strboulu a vyšší výskyt poškození hnilobami. Obecně lze shrnout, že poškozené stromy v imisně zatížených oblastech shodně vykazují menší kořenový systém, menší hloubku prokořenění, sníženou funkčnost ektomykorhizy či její přechod na ektendomykorhizu. Vývin kořenového systému poškozených stromů nedosahuje vývoje nadzemní části, je výrazně redukována biomasa a životnost jemných kořenů (Mauer et al., 2004). Deformace kořenového systému Výše uvedené faktory působí na všechny dřeviny. Jedinci původem z umělé obnovy jsou však významným způsobem ovlivňováni i při pěstování a výsadbě sadebního materiálu. Umělá obnova se zejména v 90. letech minulého stolení potýkala - 22 -

s narůstajícími ztrátami po výsadbě, které mnohdy dosahovaly až 60 %. Příčinou byl soubor faktorů počínající měnícími se klimatickými podmínkami (zejména časnějším a rychlým nástupem jara, výskytem přísušků ap.), snižující se vitalitou lesních porostů, zvýšením přírůstu dřevin či posunem vegetačních stupňů (změna stanovištních podmínek), ale také nevhodným kvalitativním/morfologickým stavem sadebního materiálu (nevyvinutý kořenový systém, nevhodné obaly u krytokořenného sadebního materiálu či manipulace při zalesňování (Mauer, Palátová, 2006). Krytokořenný sadební materiál je vystaven více rizikovým faktorům, které mohou vést k tvorbě deformací a nadto je u něj zvýšené riziko vysychání a vymrzání. Má však řadu výhod, pro které je často preferován, např. zkrácení doby pěstování, prodloužení období vhodného k zalesňování, ochrana kořenů během manipulace, menší šok z přesazení a rychlejší odrůstání (Lokvenc, 1980; Mauer, Palátová 1992). Jeho kořenový systém se od prostokořenného liší zejména nižším objemem, větším průměrem kořenového krčku i přírůstem a také vykazuje nižší defoliaci (Seemen, Jaarats, 2005; Mauer, 1999; Burdett et al., 1984). K deformacím kořenového systému sadebního materiálu může docházet již při jeho pěstování, a to nerespektováním přirozené architektoniky kořenového systému, nevhodnými fyzikálně-chemickými charakteristikami půdy, školkováním, přesadbou do obalů, pěstebními obaly, hnojením, příliš dlouhým pěstováním v obalech ap. (Mauer, Palátová, 2006). Mezi rizikové faktory patří i přenos sadebního materiálu na plochu k zalesnění, kdy hrozí zvýšené riziko vyschnutí jemných kořenů, a především samotný způsob výsadby (Strohschneider, 1987). Statisticky významný je dle výzkumu Kupky (2004) např. rozdíl ve vývoji kořenového systému při štěrbinové výsadbě a výsadbě do jamek, kdy první způsob vede k výrazně menšímu objemu a omezenému rozvoji kořenového systému. I při dalších způsobech výsadby samozřejmě může docházet k deformacím, a to především v případě, kdy jsou kořeny nepřirozeně rozloženy, stlačeny, nedostatečně přikryty vrstvou půdu či je v jamce vytvořena vzduchová kapsa (Mauer, Palátová, 2006). Deformace vznikají i při nevhodné přípravě stanoviště, negativní dopad má buldozerová příprava ploch a odstranění svrchních půdních horizontů (Šach, 1992), či vápnění a hnojení, kterým může vzniknout výrazný rozdíl v chemickém složení půdy (Kuneš et al., 2007). Deformace se projevují zejména změnou přirozeného rozložení, vychýlením, strangulací, kompresí nebo spirálovitým růstem kořenového systému (Lokvenc, 1980) Mezi nejvýznamnější deformaci kořenového systému patří tzv. strboul, což je - 23 -

spirálovité propletení kořenů, kdy tloustnutím kořenů dochází k jejich vzájemnému zaškrcování a tím k narušení vývoje kořenového systému horizontálním i vertikálním směrem, narušení výživy i vodního režimu (Mauer, 1989; 1999; Jurásek, Martincová, 2001; Mauer, Palátová, 2004). Mnoho autorů (Mauer, 1985; Mauer, Palátová, Pop, 2008; Mauer, Palátová, Beran, 2008; Mauer, Palátová, 1999; Lokvenc, 1980) potvrzuje, že nejlepší předpoklady pro vývoj kvalitního kořenového systému mají jedinci vzniklí z náletu oproti umělé obnově (ať krytokořenné či prostokořenné), a to zejména z toho důvodu, že netrpí stresem z přesadby a následnými deformacemi a pro zajištění své stability a zásobení živinami a vodou jsou nuceni vyvinout již z počátku hustší síť kořenů vyšších řádů dosahujících co nejdále od báze kmene. Přestože některé dřeviny (např. smrk, modřín) jsou schopny vytvořit tzv. adventivní kořeny, vždy se jedná o kořeny slabší a kratší, soustředěné převážně horizontálně do svrchních půdních vrstev, které nejsou schopny plnohodnotně zajistit všechny funkce (Lokvenc, 1980). Kořenový systém smrku ztepilého, buku lesního a modřínu opadavého Kořenový systém smrku zabírá obvykle pouze svrchní humusové horizonty plus horizont obohacený a dosahuje maximálně do hloubky 40 cm, je rozvinut do plochy a stromům poskytuje jen velmi malou stabilitu. Především v monokulturních porostech se tyto povrchové vrstvy co do obsahu živin velmi rychle vyčerpají (Köstler, 1968; Úradníček, 2003). Na některých stanovištích však může mít naopak kořenový systém nepravého kůlového charakteru, který dosahuje až do hloubky 3m a má dokonce lepší schopnost ukotvení než buk. Dle výzkumů Mauera a Palátové (1999) je prokořenění dřevin téměř totožné ve dvaceti letech jako v šedesáti. Kořenový systém smrku je velmi citlivý vůči tlaku. Zatížené sazenice vykazují pozměněnou vnitřní strukturu, celkově menší kořenový systém nahloučený do užšího prostoru a časově zpožděný růst (Gebauer, Martinková, 2005). V přirozených lesích kolem horní hranice lesa se často vytváří skupinky stromů vznikajících zakořeňováním spodních větví (hřížení), nebo tzv. chůdovité kořeny vznikající při uchycení semenáčků na ležícím mrtvém dřevě či pařezech (Svoboda, 1953). Buk lesní je v optimálních růstových podmínkách velmi dobře zakotven v půdě. Na živných jílovitých půdách, tak jako na vodou ovlivněných, suchých, skeletnatých nebo špatně propustných půdách však naopak vytváří povrchový kořenový systém - 24 -

podobný smrku, ovšem s daleko méně pravidelným rozmístěním. Chudší půdy bývají prokořeněné silněji než živné, kde buk může být i ohrožen vývraty (Svoboda, 1955; Kodrík, J., Kodrík, M., 2002). Při vysokém stavu podzemní vody buk nikdy nevytváří kůlový kořenový systém, kořeny nezasahují hluboko a celkově jsou tenčí a slabší. V opačném případě, tedy nízké hladině podzemní vody, se vyskytuje mohutnější, silnější kořenový systém s hrubšími kořeny, které dobře plní stabilizační funkci. Nejmenší výskyt napadení kořenového systému houbami byl pozorován na půdách minerálně slabších s hrubou strukturou (Kodrík, J., Kodrík, M., 2002). Asymetrický růst či dokonce deformace často vyvolává antagonistický vztah buku s jeřábem (Mauer, Palátová, 1999). Kořenový systém modřínu je zpočátku kůlovitý, až později se větví a vzniká všestranně rozvinutý, srdčitý kořenový systém, který je dobře vázán v půdě a jen zřídka tak podléhá vývratům (Úradníček, 2003).

- 25 -

3.4 Obnova horských lesů Obnova horských lesů je díky extrémnosti stanovišť často problematická a během posledních desetiletí byla předmětem zájmu celé řady autorů (Lokvenc, Vacek, 1993; Balcar, Podrázský, 1994; Schönenberger, 2001; Jonášová, Prach, 2004; Vorčák et al., 2006; Topoliantz, Ponge, 2000; Kriegel, 2002). Přirozená obnova K obnově přírodních a přirozených středoevropských lesů dochází v rámci tzv. malého nebo velkého vývojového cyklu (Korpeľ, 1989; Míchal, 1994). Přirozené uspořádání obnovy horských lesů je v tzv. hloučkové struktuře, kdy zmlazení přednostně zaujímá příznivá mikrostanoviště (Ulbrichová et al., 2006; Hofmeister et al., 2008), která vznikají po odumření jednotlivých stromů, jejich skupin či následkem disturbancí většího rozsahu (Hytteborn et al., 1987; Hörnberg et al., 1995; Vorčák et al., 2006). Pro uchycení semenáčků je podstatné zejména množství a kvalita světla, forma humusu, konkurence ostatních dřevin a bylin, typ klíčního lůžka (Špulák, 2008; Diaci et al., 2005), vzdálenost od mateřského stromu, plodivost stromu, semenná banka, působení hlodavců, okus ap. (Topoliantz, Ponge, 2000; Brang, 1998). Řadu těchto faktorů ovlivňuje mikroreliéf prostředí. Terénní deprese mohou poskytovat vyšší vlhkost, ovšem na druhé straně menší světelný požitek (zejména na severních svazích), delší dobu setrvání sněhové pokrývky a tím zvýšené riziko napadení patogenními houbami, vyšší konkurenční tlak buřeně a škody mrazem (Jonášová, Prach, 2004). Semenáčky smrku preferují vyvýšený reliéf, kde jsou také příznivější teplotní podmínky (Štícha

et

al.,

2010).

Jedle

bělokorá

vykazuje

pozitivní

vztah

k mikrostanovištím na okrajích korun a indiferentní vztah k typu půdního pokryvu, světlostním podmínkám či tvaru mikroreliéfu (Hunziker, Brang, 2005). Naopak listnaté dřeviny zřejmou preferenci mikrostanovišť nevykazují (Jonášová, Prach, 2004). Stav a typ klíčního lůžka má pro přirozenou obnovu zejména smrku velmi podstatný vliv a se stoupající nadmořskou výškou se jeho význam ještě zvyšuje (Pittner, Saniga, 2008). Semenáčky smrku upřednostňují převážně mrtvé dřevo, organický opad, mech (Jonášová, Prach, 2004) a kopečky po vývratech (Vorčák et al., 2006). Jak dokládá řada autorů a výzkumů, jednoznačně nejdůležitější pro přirozenou obnovu v horských polohách je moderové dřevo (Vorčák et al., 2006; Ulbrichová et al., 2006; Jonášová, Prach, 2004; Hunziker, Brang, 2005; Vacek, 1981; Štícha et al., 2010; - 26 -

Vavříček, Šimková, 2005). Tlející zbytky kmenů poskytují ideální teplotu a vlhkost, ochranu proti extrémnímu mikroklimatu, poškození tajícím sněhem a konkurenci buřeně (Vanha-Majamaa et al., 1996; Lampainen et al., 2004). Podstatná je i funkce ochrany proti okusu zvěře, kterou dokládá řada autorů (Peterson, Pickett, 1995; Long et al., 1998; Ripple, Larsen, 2001) Na druhou stranu kamzíci jsou dle výzkumu Kupferschnida a Bugmanna (2005) schopni se mezi padlými kmeny pohybovat a využívají časnějšího tání sněhu v jejich blízkosti. V podmínkách vyšších nadmořských výšek nastává vhodný stav rozkladu dřevní hmoty průměrně po 30 let od pádu stromu (Zielonka, 2006), přičemž stojící souše se rozpadají přibližně 20 let (Siitonen et al., 2000). Smrky jsou schopny regenerace na dřevě v různém stádiu rozpadu, od iniciálního až po pokročilý, přičemž preferována jsou stádia pokročilejší a kmeny větších rozměrů, které poskytují ochranu před buření. Naproti tomu buk a jedle se zmlazují na ležícím dřevě sporadicky a preferují minerální půdu (Ježek, 2004). Smrk dobře regeneruje také na opadu, který se hromadí mezi nařezanými kmeny (v iniciálním stádiu rozpadu) ležícími vedle sebe (Mauer, 2000). Význam mechu jako vhodného stanoviště je závislý na jeho tloušťce a vlhkosti a v případě nepříznivého poměru může mít na přirozenou obnovu i negativní vliv (Brang, 1996). Dle Ulbrichové et al. (2006) a Štíchy et al. (2010) se jako nejméně vhodné pro přirozenou obnovu jeví stanoviště s vegetací kapradí, trav a borůvčí. Nicméně pro vývoj a další růst zmlazení nejsou vždy vhodná tatáž mikrostanoviště, jako pro regeneraci semenáčků, což je třeba respektovat při lesnických zásazích a vytvářet mozaiku mikrostanovišť příhodných jak pro uchycení, tak i růst zmlazení (Brang, 1998). Přirozená obnova může být ohrožena zejména klimatickými faktory (mráz), táním sněhu, spadem sněhu z korun okolostojících dospělých stromů (Vacek, 1981) či konkurenčním tlakem buřeně (Vacek, Podrázský, 2003). Nejčastější příčinou poškození je pak okus spárkatou zvěří (Ammer, 1996; Gubka, 1999; Streit et al., 2009). Jedinci z přirozené obnovy jsou obecně pokládáni za vitálnější, stabilnější, odolnější vůči abiotickým i biotickým činitelům a lépe adaptované na stanoviště (Bischoff, 1987; Jurásek, Martincová, 2001; Mauer, Palátová 2004). Přirozená obnova lesních porostů je v posledních desetiletích odbornou veřejností upřednostňována (Schönenberger, 2001) a řada autorů se věnuje otázkám nejvhodnějšího managementu porostů, který ji podpoří. Jonášová, Prach (2004) na základě výzkumu přirozené obnovy na Šumavě uvádí, že ve srovnání s holinou má existence stojících souší statisticky významný vliv na - 27 -

regeneraci všech klimaxových dřevin horského lesa – tedy smrku, buku a jeřábu. Rozdíly byly zaznamenány zejména v druhové kompozici, věkové a výškové struktuře zmlazení. Pod ochranou stojících souší se vyskytovaly pouze druhy klimaxových smrkových lesů, věkově i výškově rozrůzněné struktury ukazující na příznivý trend odrůstání. Naproti tomu na holině se objevovaly i některé pionýrské a ruderální druhy, přičemž počty jedinců zmlazení byly nižší, s redukovanou výškou a věkovou strukturou. I jeřáb ptačí vykazoval lepší růstové výsledky pod stojícími soušemi, a to zejména díky výskytu ležícího dřeva, které poskytovalo jistou ochranu před zvěří. Statisticky významné rozdíly zjistili i Ulbrichová et al. (2006) mezi zmlazením rostoucím v prosvětleném porostu a pod stojícími soušemi. V odumřelém porostu se vyskytovalo sice méně semenáčků, ovšem vykazovaly vyšší průměrnou výšku i přírůsty. Naopak vývoj zmlazení smrku a jedle pod porostem a na holině ukázal, že jedinci pod porostem dosahují nižších hodnot přírůstu, a to pravděpodobně díky snížené sumě dopadajícího světla (Hunziker, Brang, 2005). Diaci et al. (2005) se zabývali srovnáním přirozeného zmlazení v různě velkých světlinách a doporučují iniciovat obnovu na JZ svazích malými světlinkami o rozměrech 100-200 m2 s jejich následným rozšířením, zatímco v konvexních místech se ukázalo jako vhodnější použití středně velkých světlin o rozměrech 600-800 m2. Ott et al. (1997) uvádí, že světliny musí být orientovány tak, aby poskytovaly zmlazení alespoň 1,5 až 2 hodiny přímého slunečního svitu denně. Umělá obnova – zalesňování kalamitních holin Přes výhody přirozené obnovy je nutno v rámci lesnického hospodaření, zejména v případě rozsáhlých holin, přistoupit k obnově umělé. Rozsáhlá území bez ochrany lesního pokryvu je nutné zabezpečit z půdoochranného, vodohospodářského a ekologického hlediska v co nejkratší době, což díky extrémním stanovištním podmínkám většinou neumožňuje spoléhat výhradně na přirozenou obnovu. Nicméně, jak uvádí Podrázský (2001), i na kalamitních holinách má přirozená sukcese dostatečný potenciál. V rámci výzkumu v Krušných horách byl zaznamenán výskyt dostatečného počtu jedinců přirozeného zmlazení, které mohou zabezpečit účinný kryt lesních dřevin, a to i přes absenci mateřských stromů v blízkém okolí. Autor předpokládá, že srovnatelné podmínky lze pravděpodobně očekávat v dalších imisních oblastech, především Krkonoších a Hrubém Jeseníku. Pro úspěch umělé obnovy horských oblastí má stěžejní význam odpovídající původ, morfologická a fyziologická kvalita sadebního materiálu (Mauer, Palátová, - 28 -

2006; Jurásek et al, 2007; Tesař, 1993). Geneticky původní populace horského smrku jsou velmi dobře adaptovány na extrémní stanovištní podmínky, především pro schopnost reagovat na zvýšení teploty na jaře časnějším rašením a na základě zkracující se fotoperiody na podzim dříve zakládat pupeny (Holzer et al., 1987). Díky časnějšímu nástupu do kviescence na podzim mají také zvýšenou odolnost proti mrazu a zimnímu vysychání (Čermák et al., 2005; Jurásek et al., 2011). Při pěstování a třídění sadebního materiálu je proto nutné použít i relativně nedostatečně odrostlé jedince původem z 8. lesního vegetačního stupně. Jak dokládají výzkumy Juráska a Martincové (2001), tito jedinci po výsadbě na plochu rostou velmi dobře a vykazují i významně lepší zdravotní stav. Dále autoři uvádí, že optimální je pěstování sadebního materiálu ve školkách v nadmořských výškách 600-700 m n. m. a v blízkosti plochy k zalesnění. Aklimatizační školky se neukázaly jako vhodné nejen z důvodu vyšší finanční nákladnosti, ale i proto, že sadební materiál smrku z aklimatizačních školek začíná relativně dobře přirůstat až po 6 letech od výsadby na holinu a nedosahuje výšky jedinců ze školek v nižších nadmořských výškách. Mauer a Palátová (2006) pro zajištění úspěšné obnovy doporučují používat pouze kvalitní sadební materiál s vyvinutým kořenovým systémem, dbát na šetrnou manipulaci, zabránit vysychání, výsadby realizovat na podzim a použít vyššího počtu sazenic na hektar s tím, že výchovnými zásahy jsou až do doby kulminace výškového růstu udržováni jedinci jako solitéry. I dle Juráska et al. (2007) by hlavním kritériem kvality sadebního materiálu měla být tloušťka kořenového krčku a kvalita kořenového systému, výsadba by měla probíhat výhradně technologií jamkové sadby, a to dostatečně hluboko a pomalu rostoucí jedinci by měli být umístěni rovnoměrně po ploše, aby zajistili co největší variabilitu a stabilitu porostu. Dalším důležitým faktorem umělé obnovy je stav stanoviště. Jak uvádí Remeš a Podrázský (2003), bez regenerace stavu humusových horizontů nelze úspěšně zajistit revitalizaci stanoviště a porostu. Na konci minulého století byla aplikována řada zásahů, které měly zlepšit stav horských půd degradovaných po imisní kalamitě. Kromě vápnění či dozerové přípravy půdy, které jsou zmíněny v kapitole 3.2, byly ke zmírnění extrémních stanovištních podmínek na kalamitních holinách vytvářeny také valy z těžebních zbytků. Umístěním kolmo na převládající směr větru měly zajistit regulaci větrných proudů, poskytnout ochranu sadebnímu materiálu a rozkladem organického materiálu zlepšit půdní podmínky. Jejich funkčnost však nebyla jednoznačně prokázána (Kriegel, 1995). - 29 -

Vliv vápnění na odrůstání a zdravotní stav sazenic se liší dle stanovištních podmínek i jednotlivých druhů dřevin. Podrázský (1999) dokládá pozitivní dopad, nicméně dle Šacha (2000) je pro obnovu na extrémně klimaticky nepříznivých lokalitách daleko účinnější výsadba rychle rostoucích dřevin, tzv. fytomeliorace, která zároveň poskytuje cílových dřevinám i ekologický kryt. K ochraně sadebního materiálu před poškozením pozdními mrazy nebo zvěří bylo při výsadbě využíváno plastových krytů, které mají navíc i příznivý vliv na zvýšení teploty a redukci výskytu škodlivin v asimilačních orgánech (Jurásek, 2001), nicméně negativně ovlivňuje štíhlostí koeficient sazenic, neboť u nich dochází k redukci tloušťky kořenového krčku (Kriegel, 2000). Pozitivní vliv na ujímavost i mortalitu sadebního materiálu má umělá inokulace kořenového systému mykorhizními houbami (Cudlín et al., 1983; Dixon et al., 1998). Většina autorů se shoduje, že celoplošné výsadby jsou především v extrémních podmínkách kalamitních holin horských poloh ovlivněných imisními depozicemi nevhodné. Výsadby bylo často i několikrát nutno vylepšovat či dokonce znovu provádět, a to díky vysoké mortalitě sadebního materiálu (Lokvenc, Vacek, 1993; Balcar, Podrázský, 1994). Vzniklé porosty, které se nakonec podařilo zajistit, se vyznačovaly nepříznivým štíhlostním kvocientem a tím i nízkou statickou stabilitou, stejnověkou a stejnorodou strukturou a vysokým rizikem poškození sněhem, větrem a škůdci (Ott et al., 1997, Fillbrandt, 1997). Tesař

(1993)

pokládá

za

podstatné

začít

se

zalesňováním

od

míst

s nejpříznivějšími stanovištními podmínkami a po jejich zajištění pokračovat klínovitě ve směru méně příznivých podmínek. Tento způsob odpovídá způsobu zalesňování používanému ve Švýcarsku, kde je obnova prováděna v hloučcích umístěných nepravidelně dle výskytu příznivých mikrostanovišť (Schönenberger, 2001). Tzv. skupinovitá a hloučková výsadba respektuje rozmístění přirozené obnovy. Spočívá v zakládání menších skupinek stromů (cca 3-10 jedinců), navzájem od sebe oddělených volným prostorem. Uvnitř hloučku převládá specifické mikroklima, které příznivě ovlivňuje růst sazenic. Jedinci na okrajích, se zavětvením až k zemi, výrazně zvyšují celkovou stabilitu. K obnovení rozsáhlejších holin dochází postupným rozšiřováním skupinek až k jejich vzájemnému propojení. Tato technika kopíruje přirozený vývoj obnovy, vytváří ideální strukturu i texturu porostů a chrání jedince uvnitř bioskupiny proti negativním vlivům počasí a zvěři. Výzkum při tomto způsobu výsadby potvrdil velmi nízké ztráty, poměrně dobrý růst i zdravotní stav (Souček, 2007). Jejich využití při zalesňování rozsáhlých imisních holin navrhoval již Pelz (1993). Šebeň (2005) - 30 -

dokonce zmiňuje tendenci některých tradičně obnovených porostů (celoplošně, v řadách) k vytvoření struktur podobných přirozeným lesům horní hranice lesa, např. vybočením z řad. Odrůstání Jak dokládají četné výzkumy (Lokvenc, Vacek, 1993; Kriegel, 2002; Balcar, Kacálek, 1999 a další), k nejvyšší mortalitě i poškozování sazenic u celoplošných výsadeb dochází v prvních třech až pěti letech po výsadbě. Rizikovým faktorem je převážně průběh teplotních a vlhkostních podmínek. Černohous (2000) uvádí, že značné poškození až úhyn výsadeb způsobuje výskyt suchých period v květnu a červnu, které spolu s nadměrnými vstupy dusíku vedou k fyziologickému poškození pletiv. Obnovu na kalamitních holinách kromě extrémních stanovištních podmínek ztěžuje také výrazná abundace travinobylinných společenstev, k níž dochází díky vystavení ploch přímému záření. Kromě výrazného konkurenčního tlaku dochází i k blokaci přístupného dusíku v pletivech rostlin (Vavříček et al., 2005). Naproti tomu ztráty sazenic mrku po skupinovité obnově nepřesáhly dle výzkumu Součka a Špuláka (2011) hodnotu 7 %, přičemž přírůst jedinců ve skupinách je vyšší a zdravotní stav lepší než samostatně rostoucích jedinců. Růst dřevin je diferencován v závislosti na poloze v rámci skupiny, zpočátku jsou nejvyšší stromy uprostřed skupiny, od fáze zapojování jsou to naopak stromy na krajích. Dle výzkumů v nepříznivých stanovištních podmínkách kalamitních holin ovlivněných imisemi poměrně dobře odrůstá modřín. Je velmi tolerantní k chronickému imisnímu zatížení, snáší i extrémnější klimatické podmínky horských poloh (Balcar, 1998) a zároveň může plnit funkci ochrany cílových druhů dřevin před poškozením zvěří (Chládek, Novotný, 2007). V pozdějším věku však může trpět omrzáním terminálu a vylamováním větví a především nedostatečnou statickou stabilitou způsobenou zvýšeným přírůstem nadzemní části jedinců mimo horní stromovou třídu na úkor kořenového systému (Novák, Slodičák, 2001). Buk lesní, jeřáb ptačí, javor klen a břízu pýřitou lze použít jako přípravné dřeviny na pasece i pod porostem, podmínkou je ovšem důsledná ochrana proti okusu zvěří, kterým velmi trpí (Mauer, Palátová, 2004). Jeřáb ptačí a bříza jsou nadto díky své široké ekologické valenci a příznivému vlivu na půdní sorpční komplex považovány za vhodné dřeviny do extrémních podmínek imisně ovlivněných lokalit (Jirgle et al., 1979; Tesař, 1981; Balcar, 2001).

- 31 -

4. Materiál a metodika 4.1 Výzkumná plocha Sokol Vrch Sokol o nadmořské výšce 1178 m se nachází v masívu Hrubého Jeseníku, 2 km od obce Vrbno pod Pradědem – Vidly (viz. obr. č. 1). Celá oblast je součástí Chráněné krajinné oblasti Jeseníky.

Obr. č. 1: Lokalizace vrchu Sokol

4.1.1 Širší územní vztahy Území náleží do přírodní lesní oblasti 27 – Hrubý Jeseník s výměrou 68.808 ha, z níž 44.876,47 ha je velkoplošně chráněné území - CHKO Jeseníky. V současném zastoupení dřevin převládá smrk, který byl v minulosti preferován před bukem a jedlí. Počátkem 20. století byly na horských hřebenech Hrubého Jeseníku vysazovány desetitisíce sazenic borovice kleče a borovice limby. Kleč přetrvala ve značném množství, ale z limby se zachoval pouze malý porost pod Pradědem. Celkově je poměr jehličnatých a listnatých dřevin 85,8 % : 14,2 % (ÚHÚL, 2003). Z geologického hlediska náleží vrch Sokol do východosudetské jednotky (silezika), desenské klenby - pradědské kry, která je složena z metamorfovaných hornin starohorního a prvohorního stáří (Pouba, 1962). Přímo na výzkumné ploše jsou zastoupeny biotit-chlorit-muskovitické fylonity, metaarkózy a kvarcity (Opletal, 1997). Pohoří Hrubého Jeseníku tvoří rozhraní mezi východním oceánským a západním vnitrozemským klimatem Evropy (Plíva, Žlábek, 1986). Charakteristické jsou velké klimatické rozdíly na poměrně krátkých vzdálenostech, způsobené značnou výškovou členitostí oblasti. Specifickým faktorem je klimatický předěl ve směru Ramzovské sedlo-Červenohorské sedlo a dál na východ, který způsobuje, že proudy teplého vzduchu ze Slezské nížiny zasahují pouze severovýchodní svahy a západní strana má proto výrazně drsnější klima (Šafář a kol, 2003). Převažující směr větrů je ze západu a - 32 -

poté z jihozápadu, nejsilnější větry vanou ze směru jižního. Vrchol Pradědu patří k největrnějším lokalitám ČR s průměrnou silou větru 7,5 m.s-1 (Lednický, 1972). Na horských hřebenech působí vrcholový fenomén a významným úkazem jsou anemoorografické systémy, které způsobují gradienty půdních, klimatických poměrů a vytváří mozaiku specifických mikrostanovišť (Culek, 1995; Jeník, 1961). Hlavními půdními formami jsou humusový podzol a oligotrofní kryptopodzoly, na vrcholových částech hřbetů pak mělké rankry. Velké procento půd má určitý stupeň podzolizace s kyselou až silně kyselou reakcí a malou sorpční kapacitou (Němeček, Tomášek, 1983). Intenzita potenciální eroze půdy je 1,01 – 5,00 mm.rok-1 (Stehlík, 1983). Ohrožení okyselením atmosférickými depozicemi je velmi silné a produkční potenciál výrazně podprůměrný až nulový (Kundrata, 1992). Dle Neuhäuslové et al. (1998) se v minulosti na vrcholových partiích lokality Sokol nacházely bučiny s kyčelnicí devítilistou, které jsou charakterizovány fragmentárním případně chybějícím keřovým a mechovým patrem, ve stromovém patře se vyskytoval buk lesní (Fagus sylvatica), spolu s javorem klenem (Acer pseudoplataus), jedlí bělokorou (Abies alba) a smrkem ztepilým (Picea abies). Pokryvnost bylinného patra kolísala dle zápoje stromového patra, většinou je však souvislé a tvoří jej zejména kyčelnice devítilistá (Dentaria enneaphyllost), samorostlík klasnatý (Actae spicata), papratka samičí (Athyrium filix-femina). 4.1.2 Historie výzkumných ploch Lesní porosty Hrubého Jeseníku nebyly v minulosti tak výrazně ovlivňovány průmyslovým znečištěním ovzduší jako jiné oblasti Sudetské soustavy. Oblast byla ovlivňována místními emisními zdroji města Bruntál a Šumperk a především dálkovým přenosem z východních Čech (182.000 t SO2/rok, 48.000 t NOX/rok), severní Moravy (136.000 t SO2/rok, 88.000 t NOX/rok) a přilehlých území Polska (Materna, 1992). Počátek ovlivnění Hrubého Jeseníku imisemi se datuje do poloviny 70. let minulého století (Kundrata, 1992), kdy se poškození projevilo především na porostech rostoucích na mikroklimaticky nepříznivých, návětrných stanovištích. Výměra 50 ha silně poškozených lesních porostů z roku 1980 se během čtyř let rozrostla na 5212 ha silně a více poškozených porostů, z nichž 118 ha bylo vytěženo. Díky výrazně rozdílným stanovištním podmínkám se vyskytovala celá škála poškození lesních porostů (Samec et al., 2007). Kulminace nastala v roce 1985, kdy bylo zaznamenáno 5957 ha poškozených porostů. Odhad celkové plochy porostů poškozených díky imisní kalamitě v Hrubém - 33 -

Jeseníku je 4 900 ha, vytěženo bylo cca 1 000 ha. Rámcové směrnice pro zalesňování kalamitních polomových ploch v Hrubém Jeseníku stanovily jako prioritní zalesnění rozsáhlých holin na jižních příkrých stráních, menší holiny na severních svazích pak byly zalesňovány jako poslední (Prucek, 1991). Lesní porost na vrchu Sokol, na němž byly založeny výzkumné plochy, byl na počátku 80. let minulého století tvořen téměř výhradně smrkem ztepilým, s místní příměsí javoru klenu a buku lesního, ve vrcholových částech se vyskytoval i jeřáb ptačí (cca 50 ks/ha). Věk porostu byl 80 let, nad hranicí 1000 m n. m. pak dosahoval sníženého vzrůstu. Poškození imisemi se zprvu objevovalo na jednotlivých stromech, vznikaly otevřené plochy v porostu a po vytvoření porostní stěny pak postupné rozvrácení. Do roku 1995, kdy jsou datovány poslední těžební zásahy, vznikla na vrchu Sokol působením imisního zatížení, větrných a sněhových kalamit souvislá holina o výměře cca 50 ha. Obnova postižených míst, která byla nepřetržitě prováděna od roku 1988, dosahovala neuspokojivých výsledků. K zalesnění byl použit převážně smrk ztepilý, porostní žebra ve směru spádnic byla tvořena bukem lesním, v hřebenové části pak byla provedena i síje břízy na sníh. Experimentálně byly zkoušeny i výsadby smrku pichlavého, ve vrcholových částech pak i modřínu opadavého s různými variantami (hnojení, spony). Způsob výsadby byl tradiční, hnízdová sadba nebyla použita. Pro zmírnění nepříznivých stanovištních podmínek byla aplikována řada zásahů - hnojení, mykorhizní inokulace, mechanické bariéry proti působení větru. Na počátku 90. let 20. století byla výzkumná plocha opakovaně letecky vápněna. Žádný z aplikovaných zásahů však neměl výrazný vliv na přežívání a růst výsadeb. Sazenice buku lesního a modřínu opadavého trpěly vysokou mortalitou vlivem okusu zvěří a poškození mrazem, silně mezernaté porosty smrku ztepilého byly poškozovány okusem, mrazem a tzv. fyziologickým vysycháním. Proti vlivu zvěří byla na konci 80. let 20. století ve vrcholové části vystavěna oplocenka o rozměrech 100 x 100 m, kde se objevila přirozená obnova vrby, břízy a javoru. Na počátku 90. let minulého století měl vrch Sokol i přes všechna opatření charakter vysokohorské stepi s dominantním výskytem třtiny chloupkaté, místy třtiny trsnaté a biky lesní (Košulič, 1994). Roku 1995 byla podnikem Lesy České republiky, s. p. požádána Výzkumná stanice Opočno o spolupráci s řešením obnovy těchto extrémních stanovišť. Po dohodě s dalšími institucemi (Ministerstvo zemědělství, Ochrana přírody, ÚHÚL, Lesnická fakulta Vysoké školy zemědělské) došlo na jaře roku 1996 k založení celkem tří

- 34 -

výzkumných ploch. Dvě plochy byly založeny ve vrcholových částech a jedna poté na svahu (viz. obr. č. 2 a tab. č. 1). 4.1.3 Popis výzkumných ploch

Obr. č. 2: Letecký snímek vrchu Sokol s umístěním výzkumných ploch

Všechny tři plochy se nacházejí

Tabulka č. 1: Charakteristika výzkumných ploch

v prvním ochranném pásmu NPR

Charakteristika Plocha č. 1 Plocha č. 2 Plocha č. 3 Velikost 50 x 50 m 75 x 50 m 100 x 75 m Nadmořská výška 1180 m 1180 m 1080 m Expozice severo-západ sever sever Sklon 15% 20% 20% Číslo porostu 725 B 2 725 A 2 725 J 2 Soubor lesních typů 8K1 8K1 7S1

Praděd, sklon

mají a

poměrně značný

expozici

převážně

severním směrem (viz tab. č. 1). Plocha č. 1

Plocha č. 1 je umístěna přímo pod hřebenem vrchu Sokol, v blízkosti sedla s Pradědem (souřadnice GPS 50°5'36.909" SZŠ, 17°14'42.739" VZD). Převládají zde nejdrsnější klimatické podmínky a výzkumná plocha je výrazně ovlivněna vrcholovým fenoménem. Nadmořská výška se pohybuje okolo 1180 m, lesním typem je 8K1 (upraveno na základě provedeného fytocenologického snímkování a půdních analýz z roku 2009). Půdní typ dle analýzy z roku 2006 je kambizem rankrová s hloubkou 45 cm (viz. obr. č. 8). Dominantním druhem bylinného patra je Calamagrostis villosa. Jsou zde testovány poměrně tolerantnější druhy, a to bříza karpatská (BŘK), vrba slezská (VRSL), jeřáb ptačí (JŘ) a smrk ztepilý (SM) (viz. obr. č. 3 - zeleně jsou označeny parcely, které byly sledovány). Výsadba byla provedena ručně do jamek o rozměrech 35 x 35 cm a hloubce 25 cm (pro všechny dřeviny), ve sponu 1 x 1 m u břízy karpatské, smrku ztepilého a jeřábu ptačího a ve sponu 1 x 1,5 m u vrby slezské.

- 35 -

Obr. č. 3: Rozmístění dřevin na ploše č. 1, stav výsadeb v roce 1998

Plocha č. 2 Plocha č. 2 se nachází na severovýchodním svahu, v blízkosti Sokolí skály (souřadnice GPS 50°5'43.571" SZŠ, 17°15'2.016" VZD). Nadmořská výška i lesní typ jsou víceméně shodné s plochou č. 1, avšak byly zde předpokládány mírnější mikroklimatické podmínky, neboť výsadba je chráněna před převládajícími větrnými proudy hřebenem vrchu Sokol. Půdní typ dle analýzy z roku 2006 je rankr kambický s hloubkou 25 cm (viz. obr. č. 9). Dominantním druhem bylinného patra je Luzula sylvatica a Deschampsia flexuosa. Plocha byla opatřena samostatným oplocením, jeho funkčnost však díky extrémnosti stanoviště a obtížné přístupnosti nebyla dostatečná. V roce 2008 bylo oplocení obnoveno, nicméně již po prvním zimním období byly v rámci plochy opět zaznamenány pobytové stopy zvěře. Z dřevin je zde zastoupen smrk ztepilý (SM), jeřáb ptačí (JŘ), bříza karpatská (BŘK) a modřín opadavý (MD) (viz. obr. č. 4 - zeleně jsou označeny parcely, které byly sledovány). Způsob výsadby je obdobný jako u plochy č. 1, tedy do ručně kopaných jamek o rozměrech 35 x 35 x 25 cm. Spon je shodný pro všechny dřeviny, a to 1 x 2 m.

Obr. č. 4: Rozmístění dřevin na ploše č. 2, stav výsadeb v roce 1998

- 36 -

Plocha č. 3 Plocha č. 3 je umístěna na severním svahu kalamitní holiny, a to v jeho spodní části nad Komárkovou lesní cestou (souřadnice GPS 50°5'55.764" SZŠ, 17°15'1.945" VZD). Nadmořská výška se pohybuje okolo 1080 m, lesním typem je 7S1. Klimatické a tím i růstové podmínky jsou zde nejpříznivější ze všech tří založených ploch. Půdní typ dle analýzy z roku 2006 je kryptopodzol modální s hloubkou 75 cm (viz. obr. č. 10). Dominantním druhem bylinného patra je Luzula sylvatica, Calamagrostis villosa a Oxalis acetosella. Proti poškozování zvěří byla plocha opatřena oplocením, jeho funkčnost však také není dostatečná a pobytové stopy zvěře se nachází v rámci celé plochy. K výsadbě byl zvolen smrk ztepilý (SM), modřín opadavý (MD), buk lesní (BK) a javor klen (JVK). Plocha č. 3 je rozdělena do 12 parcel, přičemž zkoumány jsou jak monokulturní porosty, tak i směsi dřevin. Každý způsob výsadby má dvě opakování (podrobněji viz obrázek č. 5, přičemž zeleně jsou označeny parcely, které byly sledovány). Spon na ploše č. 3 se liší dle způsobu výsadby, u směsí je 1 x 1 m, u čistých výsadeb pak 1 x 2 m.

Obr. č. 5: Rozmístění dřevin na ploše č. 3, stav výsadeb v roce 1998

- 37 -

Použitý sadební materiál

Tabulka č. 2: Původ sadebního materiálu

Sadební materiál použitý při výsadbě na výzkumné ploše Sokol

Dřevina

pocházel z uznaných zdrojů podle

smrk ztepilý modřín opadavý buk lesní javor klen

vyhlášky č. 82/1996 Sb. (tab. č. 2). Důraz byl kladen na morfologický stav sadebního materiálu, zejména vyvinutý

kořenový

systém

bez

abnormálního růstu a poškození. U všech dřevin byl použit obalovaný sadební materiál, přihnojování ani chemická ochrana provedeny nebyly.

jeřáb ptačí bříza karpatská vrba slezská

Zkratka SM MD BK JVK JŘ BR VRSL

Přírodní Lesní lesní vegetační Školka oblast stupeň Hrubý Jeseník8 Jeseník Lázně Hrubý Jeseník4 Jeseník Lázně Hrubý Jeseník5 Jeseník Lázně Hrubý Jeseník5 Jeseník Lázně Předhoří JeseníkOrlických 3 Lázně hor Hrubý 8 Artmanov Jeseník Hrubý 8 Artmanov Jeseník

4.1.4 Metodika měření Dendrometrické charakteristiky V letech 2005 – 2010 (tedy ve věku 9 – 14 let) byla v rámci jednotlivých parcel každoročně měřena výška dřevin, resp. výškový přírůst, a tloušťka kořenového krčku (vyjma roku 2009), resp. tloušťkový přírůst. Každý druhý rok pak byly měřeny průměry korun. Měření probíhalo mimo vegetační sezónu (konec září – říjen), a to standardním způsobem. Výšky byly zjišťovány pomocí měřící latě s přesností na 1 cm (u modřínu na 5 cm). Odečítala se hodnota terminálu, v případě jeho nepřítomnosti hodnota náhradního výhonu, který dosáhl nejvyššího přírůstu. Průměr kořenového krčku byl stanoven lesnickou průměrkou s přesností na 1 mm. Průměr korun byl měřen do čtyř stran shodných se stranami světovými (sever (S), jih (J), západ (Z), východ (V)), a to s přesností na 5 cm. Na všech sledovaných parcelách bylo v roce 2010 provedeno hodnocení stavu přirozené obnovy. Byl zaznamenán druh dřeviny, počet jedinců a celková dosažená výška (s přesností na 5 cm). U smrku ztepilého pak byly změřeny také přírůsty za poslední 3 roky (s přesností na 1 cm), odhad věku dle počtu přeslenů a umístěný s ohledem na okolní jedince (samostatně rostoucí nebo ve skupině). Vzhledem ke skutečnosti, že na výzkumné ploše bylo ještě před založením výzkumných ploch realizováno několik pokusů o zalesňování smrkem ztepilým, byli při šetření stavu přirozené obnovy jako přirozená obnova zahrnuti pouze jedinci mladší (dle počtu přeslenů) než měřená výsadba. - 38 -

Zdravotní stav U každého měřeného jedince z umělé obnovy byl při měření dendrometrických parametrů současně zaznamenán také případný výskyt: - snížené vitality (žloutnutí, defoliace), - poškození kmene (dvoj-, vícečetnost, loupání, deformace, mrazové trhliny), -

poškození terminálního výhonu (okus, zaschnutí, ulomení).

Klimatické poměry Meteorologická stanice byla umístěná na ploše č. 2 a zaznamenává tyto klimatické faktory: - teplota ve 200 a 50 cm nad povrchem a 20 cm pod povrchem země (°C), - srážky (mm), přičemž srážkoměr není vyhřívaný, což umožňuje měřit množství srážek pouze ve vegetačním období, - rychlost větru (m*s-1), - směr větru (0 - 360), - relativní vlhkost půdy, - globální radiace (W*m-2). Listové analýzy Na všech třech výzkumných plochách byl sledován obsah síry a obsah hlavních živin (N, P, K, Ca, Mg) v asimilačních orgánech smrku ztepilého. Ze svrchní části koruny byly v zimním období v letech 2005 - 2007 odebrány jednoleté a dvouleté jehlice, a to u 5 jedinců na každé ploše. V laboratoři Tomáš se sídlem ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Výzkumná stanice Opočno byly dle metodiky IPC Forests analyzovány obsahy hlavních živin z jednoletých přírůstů a obsah síry obou ročníků jehlic. Ve výsledném hodnocení jsou zohledněny nejen obsahy jednotlivých živin (kritéria dle Bergmann, 1988), ale i jejich vzájemné poměry, které blíže vypovídají o výživovém stavu kultur (kritéria dle Šrámek, Lomský, Šebková, 2000). Půdní analýzy V září 2006 byly na všech zkoumaných plochách vykopány půdní sondy. Na základě podrobného popisu a stratigrafie jednotlivých půdních horizontů bylo

- 39 -

provedeno hodnocení a zařazení do taxonomického systému půd (Němeček et al., 2001). V září 2009 bylo provedeno hodnocení svrchních půdních horizontů, jejichž stav zásadním způsobem ovlivňuje vývin kořenového systému a zásobení živinami. Na parcelách A1, A2 (plocha č. 1), E7, F8, G9 (plocha č. 3) byly z pěti náhodně vybraných míst odebrány vzorky horizontů F, H, A a z nich poté získány tři směsné vzorky. Celkově tedy bylo vykopáno 25 půdních sond, z nichž bylo k analýze získáno 15 vzorků každého horizontu. Jejich rozbor byl proveden v laboratoři Tomáš se sídlem ve Výzkumném ústavu lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i., Výzkumná stanice Opočno. Analyzovány byly tyto charakteristiky: - půdní reakce aktivní (pH/H2O), - půdní reakce potenciální (pH/KCl), - momentální obsah výměnných bází v jednotlivých svrchních horizontech dle metody Kappena, - hydrolytická acidita, - obsah výměnného hliníku a vodíku, - obsah humusu metodou Springer – Klee, - celkový obsah dusíku dle Kjeldahla, - oxidovatelný uhlík, - obsah přístupných živin (K, P, Ca, Mg) metodou Melich III, - obsah živin v humusu po mineralizaci vzorku směsí kyseliny sírové a selenu. Posouzení výsledků bylo provedeno dle Bergmanna (1988). Analýzy architektoniky a zdravotního stavu kořenového systému V červenci 2009 byla týmem Brněnské rhizologické školy vedené prof. Mauerem provedena analýza architektoniky kořenového systému. Na všech plochách bylo ručně, archeologickým způsobem vyzvednuto 12 stromů, z toho 6 zdravých a 6 se známkami poškození (defoliace, změna zbarvení asimilačního aparátu). U každého stromu byly měřeny a hodnoceny tyto parametry: - celková výška nadzemní části stromu (cm), - přírůsty nadzemní části v letech 2007 – 2009 (cm), - tloušťka kmene v d1,3 (mm), přičemž u stromů do výšky nadzemní části 2 m byla tloušťka měřena 10 cm nad půdním povrchem,

- 40 -

- počet a tloušťka horizontálních kořenů, přičemž u stromů nad 2 m byla tloušťka měřena 40 cm od báze kmene, u stromů pod 2 m pak 20 cm od báze kmene, - počet a tloušťka kotevních kořenů, tloušťka byla měřena 5 cm od místa nasazení, - hloubka prokořenění, - výskyt hniloby – báze, kmen, na podélném i příčném řezu každým kořenem, - výskyt pryskyřice – báze, kmen, - deformace kořenového systému do strboulu, - maximální úhel mezi horizontálními kosterními kořeny, - výskyt václavky, - délka jehlic (mm), - poškození jehlic (%). Součástí hodnocení je fotografická dokumentace, která zachycuje architektoniku kořenového systému každého stromu pohledem z profilu a v půdorysu. Z naměřených hodnot byl vypočítán Index p (Ip), který charakterizuje velikost kořenového systému ve vztahu k nadzemní části stromu. Index p představuje podíl ploch příčných průměrů (v mm2) všech kosterních kořenů (horizontálních kosterních kořenů, kotev, panoh) k výšce stromu (v cm).

- 41 -

4.2 Výzkumná plocha Jizerka Výzkumná plocha Jizerka byla založena roku 1990 na severozápadním svahu Středního Jizerského hřebene v nadmořské výšce 950 – 980 m. Nachází se 1,5 km severně od obce Jizerka (viz. obr. č. 6) na souřadnicích 50o49´34“ SZŠ a 15o21´19“ VZD (Balcar et al., 2012). Území je součástí Chráněné krajinné oblasti Jizerské hory.

Obr. č. 6: Lokalizace Středního Jizerského hřebene

4.2.1 Širší územní vztahy Jizerské hory jsou budovány převážně krnonošsko-jizerským žulovým plutonem, na jehož okraji jsou metamorfity. Na náhorní plošině a severních svazích se díky mrazovému zvětrávání vytvořila balvanová moře (Pelc et al., 1997). Matečnou horninou na výzkumné ploše Jizerka je biotitická žula (Balcar et al., 2012). Průměrná teplota v Jizerských horách se pohybuje mezi 7,5 – 4oC, nicméně mezoklimatické podmínky jsou závislé na rozmanitém georeliéfu. Oblast je díky své poloze na severozápadním okraji Sudetské soustavy charakteristické vysokými srážkovými úhrny (800 – 1700 mm/rok). Převládající směr větru je jihozápadní a severozápadní. Délka vegetační doby v polohách nad 850 m n. m. se pohybuje mezi 120 – 130 dny (Průša, 1993). Nejčastějším půdním typem Jizerských hor je kambizemní podzol, ve vrcholových partiích (nad 1000 m) se vyskytují typické podzoly. Půdní reakce je silně kyselá až kyselá (pH 3,5 – 5,5) a půdy jsou středně humózní (Pelc et al., 1997). Na výzkumné ploše Jizerka jsou zastoupeny horský humusový podzol, na vrcholových částech lokality pak i rašelinný podzol (Balcar et al., 2012).

- 42 -

4.2.2 Popis výzkumné plochy Jizerka Výzkumná plocha Jizerka byla založena na rozsáhlé kalamitní holině, která vznikla po vytěžení smrkového porostu postiženého imisní kalamitou v letech 1975 – 1989. Cílem bylo sledování a hodnocení vývoje výsadeb u 31 druhů dřevin a jejich reakce na specifické stresové faktory, meliorační a fytomeliorační zásahy. Z dat naměřených meterologickou stanicí NOEL přímo na výzkumné ploše zde činí průměrný úhrn srážek 1135 mm (Balcar et al., 2012a), průměrná roční teplota je 5,0 o

C, průměrná teplota ve vegetačním období (květen - září) 12,3 oC a průměrná roční

radiace 3894 MJ (Balcar et al., 2012b).

Obr. č. 7: Výzkumná plocha Jizerka – rozmístění jednotlivých parcel (upraveno dle Balcar et al., 2005)

Všechny parcely jsou zařazeny do lesního typu kyselá smrčina třtinová (8K2) a mají rozměr 10 x 10 m. Vzhledem k celkovému rozsahu výzkumné plochy probíhala výsadba jednotlivých parcel postupně. Modřín opadavý byl vysazen v roce 1991. Parcely se smrkem ztepilým, s bukem lesním a s břízou karpatskou byly založeny v roce 1993. Výsadba byla provedena stejným způsobem jako na výzkumné ploše Sokol, tedy

- 43 -

ručně do jamek o rozměrech 35 x 35 cm a hloubce 25 cm. Spon byl jednotný u všech druhů dřevin, a to 2 x 1m. Vždy se jednalo o čisté výsadby jednotlivých druhů. V rámci této práce byl hodnocen vývoj na parcelách se smrkem ztepilým (parcely č. J0607, J1112, K04 a L05), bukem lesním (parcely č. U06, N02, N07 a P06), modřínem opadavým (parcely č. 111, 202, 305 a 508) a břízou karpatskou (parcely č. K06, L07 a M05), a to bez jakýchkoliv zásahů. Umístění sledovaných parcel v rámci výzkumné plochy Jizerka je zobrazeno na obrázku č. 7. Pro větší přehlednost nejsou ve výsledcích použity celé zkratky jednotlivých parcel, ale pouze číslo dle následujícího pořadí: parcela č. J0607 → parcela č. 1

parcela č. 111 → parcela č. 9

parcela č. J1112 → parcela č. 2

parcela č. 305 → parcela č. 11

parcela č. K04

→ parcela č. 3

parcela č. 202 → parcela č. 10

parcela č. L05

→ parcela č. 4

parcela č. 508 → parcela č. 12

parcela č. U06

→ parcela č. 5

parcela č. K06 → parcela č. 13

parcela č. N02

→ parcela č. 6

parcela č. L07 → parcela č. 14

parcela č. N07

→ parcela č. 7

parcela č. M05 → parcela č. 15

parcela č. P06

→ parcela č. 8

4.2.3 Metodika a měření Dendrometrické parametry byly na výzkumné ploše Jizerka měřeny pracovníky Výzkumné stanice Opočno. Metody měření byly standardní a srovnatelné s těmi, které byly použity na výzkumné ploše Sokol. Zaznamenáváno bylo především: - výška jedinců (cm), - tloušťka kořenového krčku (cm) - měřena jako dvě na sobě kolmé tloušťky kořenového krčku, ve výsledcích byl použit aritmetický průměr těchto dvou hodnot, - průměr korun (cm) - měřen jako dva na sobě kolmé průměry koruny. Pro tuto práci byla využita data naměřená u dřevin ve věku 9 - 14 let. Konkrétně byly k dispozici údaje o výškách smrku ztepilého za období 2002 – 2007, u modřínu opadavého za období 2001 – 2010, u buku lesního za období 2002 – 2010 a u břízy karpatské za období 2002 - 2009. Dále byly hodnoceny údaje tloušťky kořenových krčků a průměrů korun z let 2004 a 2005 u smrku ztepilého, buku lesního a břízy karpatské.

- 44 -

4.3 Hodnocení výsledků Použité zkratky Označení jednotlivých sledovaných variant v tabulkách, grafech, příp. textu je ve tvaru: „výzkumná plocha / druh dřeviny / smíšení / umístění / parcela - věk“. Přičemž u jednotlivých částí označení jsou použity tyto zkratky: „výzkumná plocha“:

„S“ - výzkumná plocha Sokol „J“ - výzkumná plocha Jizerka

„druh dřeviny“:

„SM“ - smrk ztepilý „BK“ - buk lesní „MD“ - modřín opadavý „BR“ - bříza karpatská

„smíšení“:

„N“ - nesmíšená varianta „S“ - smíšená varianta

„umístění“:

„V“ - vrcholová plocha „S“ - plocha na svahu

„parcela“:

- zkratka příslušné parcely

„věk“:

- dvojčíslí příslušného věku kultury

Při hodnocení jednotlivých dendrometrických parametrů jsou v grafech, tabulkách a textu použity tyto zkratky: „h“ - výška „KK“ - tloušťka kořenového krčku „Pří_h“ – přírůst výškový, absolutní „Pří_KK“ – přírůst tloušťkový (kořenového krčku), absolutní „Pří_h_rel“ – přírůst výškový, relativní, vztažený k celkové výšce stromu „Pří_KK_rel“ – přírůst tloušťkový (kořenového krčku), relativní, vztažený k celkové tloušťce kořenového krčku „Koruna I“ – průměr koruny ve směru sever – jih „Koruna II“ – průměr koruny ve směru západ – východ Statistické analýzy K hodnocení souborů dat bylo použito popisné statistiky programu STATISTICA 12, konkrétně počet hodnot v souboru, průměr (včetně 95% intervalu spolehlivosti),

- 45 -

medián, rozptyl, směrodatné odchylky (včetně 95% intervalu spolehlivosti), šikmost, špičatost, horní a dolní kvartily. Vzájemnému srovnání jednotlivých souborů dat předcházel test normality dat (Shapiro-Wilksův test, s H0 odpovídající normálnímu rozdělení) a test homogenity rozptylu (Leveneův test, s H0 odpovídající shodnému rozptylu). Při potvrzení H0 byly soubory dat testovány parametrickou jednofaktorovou ANOVOU a Tuckeyho testem mnohonásobného porovnání, případně vícenásobnou ANOVOU s interakcemi a Scheffeho testem. U souborů dat s nenormálním rozdělením a nehomogenními rozptyly byla použita neparametrická ANOVA (Kruskal-Wallisův test) a jako doplněk také jednofaktorová ANOVA, přičemž výsledky obou testů byly vzájemně srovnány. Hladina významnosti byla u všech testů stanovena na hodnotě α = 0,05. Byla také testována síla všech testů a do hodnocení byly zahrnuty pouze výsledky testů se sílou nad 80 %. V případě malého výběru u souborů dat (konkrétně např. u půdních analýz), byla data charakterizována pouze popisnou statistikou a jako střední hodnota souboru dat byl pro srovnání i grafické zobrazení použit medián. Pro srovnání závislostí měřených parametrů byla použita korelační analýza (korelační matice), a to u všech sledovaných parametrů a jednotlivých variant. Těsnost závislosti byla posuzována dle následujícího rozmezí korelačního koeficientu: 0,2 – 0,4

nepříliš těsný vztah

0,4 – 0,7 středně těsný vztah 0,7 – 0,9 velmi těsný vztah nad 0,9 extrémně těsný vztah Podrobné výsledky korelačních analýz jsou uvedeny v přílohách a těsnost závislosti je zvýrazněna barevně.

- 46 -

5. Výsledky Předkládaná práce je zaměřena především na vyhodnocení dendrometrických parametrů dřevin vysazených na výzkumných plochách Sokol a Jizerka, jejich vzájemné porovnání a vyhodnocení potenciálních analogií, které je možné odvodit na základě statistických analýz. Součástí je také posouzení stavu přirozené obnovy na výzkumné ploše Sokol. Druhá část výsledků se zabývá vyhodnocením stavu půdních poměrů a výživy smrku ztepilého na výzkumné ploše Sokol. Obsahem třetí subkapitoly jsou výsledky analýzy architektoniky a zdravotního stavu kořenových systémů a posouzení teplotních a vlhkostních poměrů na výzkumné ploše Sokol. 5.1 Dendrometrické parametry Vzhledem ke skutečnosti, že výsadby na výzkumných plochách Sokol a Jizerka nebyly založeny ve stejných letech, byly při hodnocení výšky a tloušťky kořenových krčků srovnávány roky odpovídající stejnému věku dřevin (v rozmezí 9 - 14 let po výsadbě). Při hodnocení přírůstů dřevin byly z důvodu vypovídací schopnosti zohledněny jak absolutní, tak i relativní hodnoty přírůstů vztažené k výšce stromů. 5.1.1 Odrůstání smrku ztepilého Výzkumná plocha Sokol Smrk ztepilý byl na výzkumné ploše Sokol vysazen na všechny tři plochy. Trend odrůstání byl již od počátku měření (v roce 2005, ve věku 9 let) v rámci jednotlivých variant vyrovnaný (viz. graf č. 1 a tabulky č. 1 - 5 v příloze). Kultury na všech sledovaných variantách každoročně odrůstají a mortalita za sledované období (2005 2010, věk 9 - 14 let) činí pouze 7 %. Celková mortalita výsadby (tedy za období 1996 – 2010) činí 48 %. Nicméně dle výskytu odlehlých a extrémních hodnot v datech lze vidět, že výška na jednotlivých variantách je značně diferencovaná. Nejhůře prosperující je výsadba na variantě SM/N/V/D4 (plocha vrcholová, varianta nesmíšená). V roce 2010, tedy 14 let po výsadbě, zde činila celková průměrná výška smrku pouze 153 cm a i celková mortalita (za období 1996 - 2010) zde byla nejvyšší – 85 %. Naopak nejvyšší průměrné výšky dosahují již od počátku sledování v roce 2005 jedinci na ploše č. 3 (na svahu), konkrétně variantě SM/S/S/E7 (429 cm ve věku 14 let), resp. variantě SM/S/S/G7 (420 cm ve věku 14 let). Obě varianty jsou smíšené, a to s bukem lesním. V případě varianty SM/S/S/G7 bylo původní druhové - 47 -

0

Varianta

- 48 -

S/SM/N/S/G9-09 S/SM/N/S/G9-10 S/SM/N/S/G9-11 S/SM/N/S/G9-12 S/SM/N/S/G9-14

S/SM/S/S/G7-09 S/SM/S/S/G7-10 S/SM/S/S/G7-11 S/SM/S/S/G7-12 S/SM/S/S/G7-14

12

S/SM/S/S/E7-09 S/SM/S/S/E7-10 S/SM/S/S/E7-11 S/SM/S/S/E7-12 S/SM/S/S/E7-14

0

S/SM/N/V/D4-09 S/SM/N/V/D4-10 S/SM/N/V/D4-11 S/SM/N/V/D4-12 S/SM/N/V/D4-14

S/SM/N/S/G9-09 S/SM/N/S/G9-10 S/SM/N/S/G9-11 S/SM/N/S/G9-12 S/SM/N/S/G9-13 S/SM/N/S/G9-14

S/SM/S/S/G7-09 S/SM/S/S/G7-10 S/SM/S/S/G7-11 S/SM/S/S/G7-12 S/SM/S/S/G7-13 S/SM/S/S/G7-14

S/SM/S/S/E7-09 S/SM/S/S/E7-10 S/SM/S/S/E7-11 S/SM/S/S/E7-12 S/SM/S/S/E7-13 S/SM/S/S/E7-14

S/SM/N/V/D4-09 S/SM/N/V/D4-10 S/SM/N/V/D4-11 S/SM/N/V/D4-12 S/SM/N/V/D4-13 S/SM/N/V/D4-14

600

S/SM/N/V/A2-09 S/SM/N/V/A2-10 S/SM/N/V/A2-11 S/SM/N/V/A2-12 S/SM/N/V/A2-13 S/SM/N/V/A2-14

cm

700

S/SM/N/V/A2-09 S/SM/N/V/A2-10 S/SM/N/V/A2-11 S/SM/N/V/A2-12 S/SM/N/V/A2-14

cm

složení smrk ztepilý – buk lesní – javor klen, nicméně vzhledem k velké úmrtnosti

javoru klenu (92 %) lze jeho vliv v současné době zanedbat. Graf č. 1: Vývoj výšky smrku ztepilého na výzkumné ploše Sokol (věk 9 - 14 let)

800 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

500

400

300

200

100

Varianta

Obdobný trend byl zaznamenán u vývoje tloušťky kořenového krčku (graf č. 2 a

tabulky č. 1 až 5 v příloze). Nejnižší celková hodnota byla ve věku 14 let dosažena na

variantě SM/N/V/D4 (4,1 cm), nejvyšší pak opět na obou variantách smíšených -

SM/S/S/G7 (8,0 cm) a SM/S/S/E7 (7,8 cm).

Graf č. 2: Vývoj tloušťky kořenového krčku smrku ztepilého na výzkumné ploše Sokol (věk 9 - 14 let)

14

Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

10

8

6

4

2

Ze statistických analýz vyplývá významná statistická shodnost právě obou nejlépe odrůstajících variant (SM/S/S/E7 a SM/S/S/G7), a to při srovnávání všech dendrometrických parametrů (výšky, přírůstu i tloušťky kořenového krčku) a v rámci celého sledovaného období. Statistická odlišnost těchto variant (SM/S/S/E7 a SM/S/S/G7), kde jsou smrky ztepilé ve směsi s bukem lesním, od zbývajících tří variant, kde jsou pouze čisté výsadby smrku ztepilého, ukazuje na podstatný (pozitivní) vliv smíšení na odrůstání smrku ztepilého. Vliv stanoviště (vrcholové, na svahu) překvapivě nebyl statisticky potvrzen, neboť varianta SM/N/S/G9 (na svahu, nesmíšená) je statisticky shodná s variantou SM/N/V/A2 (vrcholová, nesmíšená) a v řadě případů i s variantou SM/N/V/D4 (vrcholová, nesmíšená). Podrobný přehled výsledků statistických analýz je uveden v příloze, tabulkách č. 30 – 39. Zdravotní stav kultur smrku ztepilého je obdobný na všech sledovaných variantách. Výjimkou je pouze snížená vitalita (žloutnutí asimilačního aparátu či prosychání), která u varianty SM/N/V/D4 (vrcholová, nesmíšená) činí 40 %, zatímco u ostatních variant byla pouze průměrně cca 10 %. Průměrně 20 % jedinců má poškozený kmen (zlom, deformace či tzv. dvoják) a poškození terminálního výhonu se objevuje u 14 %. Přehled detailních údajů je uveden v příloze (tabulka č. 80). Koruna smrku ztepilého na výzkumné ploše Sokol je na obou vrcholových plochách, zejména na variantě SM/N/V/D4 (vrcholová, nesmíšená), výrazně ovlivněna převládajícími větry z jihozápadního směru a tvoří vlajkové formy. Na ploše č. 3 (na svahu) již žádné ovlivnění růstu koruny klimatickými faktory není patrné, místy však dochází k útlaku od vitálních jedinců přirozené obnovy (vrby, břízy, jeřábu či osiky). Podrobnější údaje jsou uvedeny v tabulce č. 3. Velmi rozdílné jsou hodnoty plochy clonné dosažené na jednotlivých variantách (viz. tab. č. 3), a to díky kombinaci vývoje odrůstání, mortality a zvoleného sponu při výsadbě. Jednoznačně nejlepší výsledky opět vykazují smrky na obou variantách na svahu (SM/S/S/E7 a SM/S/S/G7), kde jsou ve směsi s bukem lesním. Již ve věku 10 let zde byly porosty plně zapojené. Naopak žádná čistá výsadba smrku ztepilého dosud zápoje nedosáhla, a to ani kultura na svahu (varianta SM/N/S/G9), která má díky použitému sponu (2 x 1 m) dokonce nižší hodnoty plochy clonné než kultura na vrcholové části (varianta SM/N/V/A1, spon 1 x 1 m). Nejnižší hodnoty byly opět zaznamenány na variantě SM/N/V/D4 (vrcholová, nesmíšená), a to díky kombinaci všech výše zmíněných faktorů - sníženého odrůstání, vysoké mortality a použitého sponu 2 x 1 m. - 49 -

Tab. č. 3: Koruna (střední hodnoty a směrodatné odchylky) a plocha clonná smrku ztepilého ve věku 10, 12 a 14 let, výzkumná plocha Sokol Varianta S/SM/N/V/A2 S/SM/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 Věk Parametr Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Koruna I (cm) 75,45 25,20 24,02 13,57 112,80 30,09 116,20 63,49 96,73 33,71 10 let Koruna II (cm) 73,86 26,38 17,32 13,04 115,68 30,42 113,20 60,79 92,65 33,69 Plocha clonná (%) 31,8 7,0 84,7 84,1 25,4 Koruna I (cm) 101,62 28,48 62,32 30,56 142,71 30,91 148,43 36,83 119,67 34,60 12 let Koruna II (cm) 101,69 31,00 64,51 26,10 153,39 33,79 156,37 38,32 125,66 39,57 Plocha clonná (%) 56,3 10,0 140,5 130,2 38,6 Koruna I (cm) 112,85 29,86 93,66 28,98 183,22 49,89 181,47 43,92 148,89 43,52 14 let Koruna II (cm) 111,23 29,38 99,63 29,97 193,22 41,10 190,98 41,30 151,21 46,46 Plocha clonná (%) 67,6 21,5 228,6 192,3 60,1

Výzkumná plocha Jizerka Všechny sledované parcely na výzkumné ploše Jizerka byly založeny na vrcholové části hřebene, a to jako nesmíšené. Vývoj smrku na všech variantách je velmi obdobný (viz. grafy č. 3 a č. 4 a tabulky č. 6 - 9 v příloze). Graf č. 3: Vývoj výšky smrku ztepilého na výzkumné ploše Jizerka (věk 9 - 14 let) 800 700 600

Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

cm

500 400 300 200

J/SM/N/V/4-09 J/SM/N/V/4-10 J/SM/N/V/4-11 J/SM/N/V/4-12 J/SM/N/V/4-13 J/SM/N/V/4-14

J/SM/N/V/3-09 J/SM/N/V/3-10 J/SM/N/V/3-11 J/SM/N/V/3-12 J/SM/N/V/3-13 J/SM/N/V/3-14

J/SM/N/V/2-09 J/SM/N/V/2-10 J/SM/N/V/2-11 J/SM/N/V/2-12 J/SM/N/V/2-13 J/SM/N/V/2-14

0

J/SM/N/V/1-09 J/SM/N/V/1-10 J/SM/N/V/1-11 J/SM/N/V/1-12 J/SM/N/V/1-13 J/SM/N/V/1-14

100

Varianta

Statistická shoda mezi jednotlivými variantami byla nalezena u všech dendrometrických parametrů i všech sledovaných let (viz. tabulky č. 30 - 36 v příloze). Přesto lze z naměřených dat odvodit, že nejlépe odrůstá kultura na variantě SM/N/V/2. Ve věku 14 po výsadbě dosáhla v průměru výšku 330 cm, tloušťku kořenového krčku 6,9 cm a celková mortalita činila 38 %. Naopak nejnižší hodnoty u obou hodnocených parametrů byly naměřeny na variantě SM/N/V/4 – průměrná výška 245 cm a tloušťka kořenového krčku 5,4 cm. Mortalita zde dosáhla nejvyšší hodnoty, a to 58 %. - 50 -

Graf č. 4: Vývoj tloušťky kořenového krčku smrku ztepilého na výzkumné ploše Jizerka (věk 11 a 12 let) 14 12

Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

cm

10 8 6 4

J/SM/N/V/4-12

J/SM/N/V/4-11

J/SM/N/V/3-12

J/SM/N/V/3-11

J/SM/N/V/2-12

J/SM/N/V/2-11

J/SM/N/V/1-12

0

J/SM/N/V/1-11

2

Varianta

Srovnání obou výzkumných ploch Vývoj kultur smrku ztepilého na obou výzkumných plochách je srovnatelný. Celková mortalita dosáhla 48 % na výzkumné ploše Sokol a 47 % na výzkumné ploše Jizerka. Celková výška výsadeb 14 let po výsadbě byla na výzkumné ploše Jizerka průměrně 288 cm a na výzkumné ploše Sokol 299 cm, přičemž průměrná výška nesmíšených výsadeb činila 213 cm a průměrná výška výsadeb s bukem lesním pak 427,4 cm (viz. graf č. 5, podrobný přehled viz. tabulky č. 1 - 9 v příloze). Srovnání jednotlivých variant (viz. tabulka č. 30 v příloze) pak ukazuje, že výška ve věku 14 let je statisticky významně shodná u všech variant na výzkumné ploše Jizerka a varianty SM/N/S/G9 na výzkumné ploše Sokol (na svahu, nesmíšená). Odlišné jsou pak kultury na variantách SM/S/S/E7 a SM/S/S/G7 (plocha č. 3 výzkumné plochy Sokol, na svahu, smíšené výsadby s bukem lesním), jejichž odrůstání je statisticky významně lepší. Statistická odlišnost zjištěná u varianty SM/N/V/D4 (plocha č. 2 výzkumné plochy Sokol, vrcholová, nesmíšená výsadba) pak naopak potvrzuje její významně nestandardní (podprůměrné) odrůstání.

- 51 -

Graf č. 5: Výška smrku ztepilého ve věku 14 let, výzkumné plochy Sokol a Jizerka 800 700 600

___

Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy Statisticky shodné

cm

500 400 300 200

J/SM/N/V/4-14

J/SM/N/V/3-14

J/SM/N/V/2-14

J/SM/N/V/1-14

S/SM/N/S/G9-14

S/SM/S/S/G7-14

S/SM/S/S/E7-14

S/SM/N/V/D4-14

0

S/SM/N/V/A2-14

100

Varianta

Tloušťka kořeného krčku výsadeb ve věku 12 let byla s průměrnou hodnotou 6,1 cm vyšší na výzkumné ploše Jizerka. Na výzkumné ploše Sokol činila průměrná tloušťka 4,7 cm, přičemž u nesmíšených variant byla pouze 3,8 cm. Smíšené kultury smrku ztepilého na výzkumné ploše Sokol měly překvapivě totožnou průměrnou tloušťku kořenového krčku s kulturami na výzkumné ploše Jizerka (nesmíšené), a to 6,1 cm. I výsledky statistického srovnání hodnot potvrzují významnou shodu průměrů kořenových krčků u nesmíšených variant výzkumné plochy Jizerka a smíšených variant výzkumné plochy Sokol (konkrétně SM/S/S/E7 a SM/S/S/G7) (viz. tabulka č. 77 v příloze). Průměrné přírůsty smrku ztepilého dle jednotlivých variant jsou uvedené v tabulkách č. 4 a č. 5. Celkově činil průměrný přírůst za sledované období na výzkumné ploše Sokol 31 cm, zatímco na výzkumné ploše Jizerka 26 cm. Tomu odpovídaly i relativní hodnoty přírůstů, které na výzkumné ploše Sokol dosáhly 13,95 % a na výzkumné ploše Jizerka 9,98 %. Ze statistického hodnocení přírůstů na obou výzkumných plochách lze opět odvodit zejména odlišnost (snížené přirůstání) varianty SM/N/V/D4 (výzkumná plocha Sokol, vrcholová, nesmíšená) (viz. tabulky č. 31 - 36 v příloze).

- 52 -

Tab. č. 4: Přírůsty smrku ztepilého za období 2005 – 2010, výzkumná plocha Sokol Varianta Rok

Parametr Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka

2005 2006 2007 2008 2009 2010

S/SM/N/V/A2 Pří_h Pří_h_rel

S/SM/N/V/D4 Pří_h Pří_h_rel

S/SM/S/S/E7 Pří_h Pří_h_rel

S/SM/S/S/G7 Pří_h Pří_h_rel

S/SM/N/S/G9 Pří_h Pří_h_rel

(cm)

(cm)

(cm)

(cm)

(cm)

10,66 7,10 15,76 9,31 20,77 12,81 23,75 13,00 27,34 14,19 32,46 17,34

(%)

10,37 4,85 13,40 5,85 15,04 7,03 14,33 5,39 14,25 5,37 14,32 5,41

6,73 4,85 7,41 5,27 9,00 6,75 14,71 10,13 18,80 10,39 21,27 11,99

(%)

8,19 5,04 7,99 4,16 9,40 6,38 12,28 6,80 13,87 5,80 13,47 5,31

23,66 13,30 40,12 18,95 48,57 21,82 55,22 22,19 53,36 25,07 57,78 25,35

(%)

13,42 5,14 18,15 5,87 17,98 6,67 17,66 6,68 14,33 5,22 13,40 4,58

22,92 11,56 30,71 21,05 43,47 23,78 56,00 20,88 49,88 21,39 57,16 22,98

(%)

12,52 5,48 13,09 6,16 15,73 5,94 17,66 4,62 13,59 4,26 13,62 4,29

11,11 7,64 21,71 13,43 30,68 17,70 39,20 19,51 35,75 16,17 42,37 18,90

(%)

8,89 6,15 14,29 5,49 16,97 6,33 17,80 4,46 16,70 11,58 15,76 4,67

Tab. č. 5: Přírůsty (cm) smrku ztepilého za období 2005 – 2007, výzkumná plocha Jizerka Varianta Rok 2005 2006 2007

Parametr Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka

J/SM/N/V/1 Pří_h Pří_h_rel

J/SM/N/V/2 Pří_h Pří_h_rel

J/SM/N/V/3 Pří_h Pří_h_rel

J/SM/N/V/4 Pří_h Pří_h_rel

(cm)

(cm)

(cm)

(cm)

31,74 13,52 11,88 10,28 37,77 16,92

(%)

11,28 3,59 4,34 3,67 11,45 4,43

24,11 14,65 23,81 16,02 36,60 19,67

(%)

9,91 4,37 9,26 5,00 11,92 5,04

28,13 13,83 21,39 12,26 29,90 12,74

(%)

13,08 4,69 9,25 4,27 11,20 4,26

21,41 12,66 15,29 9,10 26,28 16,92

(%)

10,11 3,84 7,64 3,52 9,87 5,47

Srovnání průměrů korun ve věku 12 let (viz. tabulky č. 3 a č. 6) ukazuje, že vyšší průměrné hodnoty dosahují kultury na výzkumné ploše Jizerka se 157,5 cm oproti cca 117,6 cm na výzkumné ploše Sokol. Přičemž hodnota u nesmíšených kultur na výzkumné ploše Sokol dosahuje pouze 95,9 cm a dokonce i u smíšených kultur je zde nižší (150,2 cm) než u nesmíšených kultur na výzkumné ploše Jizerka. Nicméně plocha clonná je nejvyšší u smíšených porostů na výzkumné ploše Sokol, a to 135,4 %. Zatímco na výzkumné ploše Jizerka činí plocha clonná v průměru 62,6 % a u nesmíšených porostů na výzkumné ploše Sokol pouze 35 %. Tab. č. 6: Koruna (střední hodnoty a směrodatné odchylky) a plocha clonná smrku ztepilého ve věku 12 let, výzkumná plocha Jizerka Varianta J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4 Parametr Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Koruna I (cm) 182,86 40,55 161,30 48,31 158,48 38,77 150,88 52,45 Koruna II (cm) 169,57 34,48 153,70 46,83 151,52 41,71 131,91 47,51 Plocha clonná (%) 88,4 56,9 46,0 59,2

Korelační analýzy potvrdily vztah mezi parametry výška a tloušťka kořenového krčku (velmi těsný až extrémně těsný), výška a průměry korun (velmi těsný), tloušťka kořenového krčku a průměry korun (velmi těsný), a to velmi obdobně u všech hodnocených variant na obou sledovaných výzkumných plochách. Variabilní byl výsledek korelačních analýz u parametrů výška a výškový přírůst. Na výzkumné ploše - 53 -

Sokol byl jejich vztah velmi těsný, na výzkumné ploše Jizerka pak středně těsný až nevýznamný. Smrk ztepilý vykazoval ze všech sledovaných druhů dřevin nejvyšší hodnoty korelačních koeficientů a na rozdíl od ostatních druhů byl vztah dále potvrzen i mezi parametry tloušťkový přírůst a výška, tloušťkový přírůst a výškový přírůst, tloušťkový přírůst a průměry koruny (viz. přílohy, obr. č. 1 a 2).

5.1.2 Odrůstání buku lesního Výzkumná plocha Sokol Buk lesní byl na výzkumné ploše Sokol vysazen pouze na plochu č. 3 (na svahu), a to ve variantě smíšená i nesmíšená. Vývoj odrůstání v rámci jednotlivých variant je uveden v grafu č. 6 a tabulkách č. 10 až 13 v příloze. Nejhorší výsledky vykazuje varianta BK/N/S/H7 (nesmíšená), kde je kromě nejnižších hodnot průměrných výšek (ve věku 14 let - 229 cm) také nevyšší procento celkové mortality vysazených jedinců (74 % buku lesního a 92 % javoru klenu). Naopak nejvyšší průměrná výška byla po celou dobu měření dosahována na variantě BK/S/S/F7, kde je buk lesní smíšen s modřínem opadavým. Ve věku 14 let činila 329 cm. Nicméně maximální hodnoty výšky byly zaznamenány na variantě BK/S/S/E7 (smíšení se smrkem ztepilým), kde je větší rozptyl naměřených dat ve srovnání se všemi ostatními variantami s bukem lesním. Graf č. 6: Vývoj výšky buku lesního na výzkumné ploše Sokol (věk 9 - 14 let) 600 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

550 500 450 400

300 250 200 150 100 50

Varianta

- 54 -

S/BK/N/S/H7-09 S/BK/N/S/H7-10 S/BK/N/S/H7-11 S/BK/N/S/H7-12 S/BK/N/S/H7-13 S/BK/N/S/H7-14

S/BK/S/S/G7-09 S/BK/S/S/G7-10 S/BK/S/S/G7-11 S/BK/S/S/G7-12 S/BK/S/S/G7-13 S/BK/S/S/G7-14

S/BK/S/S/F7-09 S/BK/S/S/F7-10 S/BK/S/S/F7-11 S/BK/S/S/F7-12 S/BK/S/S/F7-13 S/BK/S/S/F7-14

0 S/BK/S/S/E7-09 S/BK/S/S/E7-10 S/BK/S/S/E7-11 S/BK/S/S/E7-12 S/BK/S/S/E7-13 S/BK/S/S/E7-14

cm

350

Nejvyšší průměrná tloušťka kořenového krčku byla dosažena právě na variantě BK/S/S/E7 (smíšení se smrkem ztepilým), a to 4,5 cm (ve věku 14 let). Nejnižší průměrné hodnoty byly po celou dobu sledování zaznamenávány na variantě BK/N/S/H7 (nesmíšená), ve věku 14 let činila průměrně 3,3 cm (viz. graf č. 7). Graf č. 7: Vývoj tloušťky kořenového krčku buku lesního na výzkumné ploše Sokol (věk 9 - 14 let) 11 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

10 9 8 7 cm

6 5 4 3 2 1 S/BK/N/S/H7-09 S/BK/N/S/H7-10 S/BK/N/S/H7-11 S/BK/N/S/H7-12 S/BK/N/S/H7-14

S/BK/S/S/G7-09 S/BK/S/S/G7-10 S/BK/S/S/G7-11 S/BK/S/S/G7-12 S/BK/S/S/G7-14

S/BK/S/S/F7-09 S/BK/S/S/F7-10 S/BK/S/S/F7-11 S/BK/S/S/F7-12 S/BK/S/S/F7-14

S/BK/S/S/E7-09 S/BK/S/S/E7-10 S/BK/S/S/E7-11 S/BK/S/S/E7-12 S/BK/S/S/E7-14

0

Varianta

Statistické srovnání potvrzuje významný rozdíl právě mezi variantami BK/S/S/E7 (směs se smrkem ztepilým), BK/S/S/F7 (směs s modřínem opadavým), které odrůstají nejlépe, a variantou BK/N/S/H7 (nesmíšená) s nejhoršími výsledky odrůstání (viz. tabulky č. 41 až 52 v příloze). Kultury buku lesního nejsou významně poškozeny. Okus zvěří se objevuje průměrně u 10 % jedinců, zlomení či zaschnutí terminálního pupene pak u 7 %. Poškození kmene (zlom, deformace a mrazové trhliny) bylo zaznamenáno u 9 %. Přehled detailních údajů o zdravotním stavu buku lesního na výzkumné ploše Sokol je uveden v příloze (tab. č. 80). Ovlivnění (redukce) korun buku lesního na výzkumné ploše Sokol ze západního a jižního směru je patrné pouze na variantě BK/S/S/F7 (směs s modřínem opadavým), na ostatních variantách jsou koruny víceméně rovnoměrné. Právě kultura na variantě BK/S/S/F7 má však nejvyšší hodnoty průměrů koruny i plochu clonnou (viz. tabulka č. 7). Porost buku lesního zde byl ve věku 14 let již zapojený. Nejnižší hodnoty plochy clonné vykazuje varianta BK/S/S/H7 (nesmíšená), ve věku 14 let činila pouze cca 11 %. Důvodem je kombinace vysoké mortality, nízkého přírůstu a sponu 2 x 1 cm. - 55 -

Tab. č. 7: Koruna (střední hodnoty a směrodatné odchylky) a plocha clonná buku lesního ve věku 10, 12 a 14 let, výzkumná plocha Sokol Varianta S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 Věk Parametr Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Koruna I (cm) 71,43 25,54 109,83 33,06 78,75 36,02 46,97 35,60 10 let Koruna II (cm) 70,71 31,44 100,37 28,43 87,50 33,35 61,97 25,37 Plocha clonná (%) 19,9 25,8 18,0 2,7 Koruna I (cm) 91,57 27,67 120,10 36,94 118,02 63,60 68,91 33,67 12 let Koruna II (cm) 89,71 30,17 123,53 32,42 116,13 61,44 83,59 23,49 Plocha clonná (%) 32,2 49,4 29,3 5,2 Koruna I (cm) 143,43 50,54 169,76 43,82 127,22 39,25 125,87 46,05 14 let Koruna II (cm) 142,14 34,35 163,41 43,88 137,92 42,06 130,33 38,29 Plocha clonná (%) 78,6 121,9 70,5 10,9

Výzkumná plocha Jizerka Výsadba buku lesního byla na výzkumné ploše Jizerka provedena na svahu, a to ve variantě nesmíšené. Všechny sledované varianty vykazují statisticky shodný vývoj odrůstání v rámci všech sledovaných parametrů i let měření (viz. tabulky č. 41 až 52 v příloze). Vývoj odrůstání buku lesního v průběhu jednotlivých let je uveden v grafech č. 7, č. 8 a v tabulkách č. 14 až 17 v příloze. Nejvyšší průměrné výšky byly dosahovány na variantě BK/N/S/5, 14 let po výsadbě činila průměrná hodnota 255 cm. Nicméně dle rozložení dat (graf č. 7) je patrné, že někteří jedinci zde výškově stagnují. Naopak nejnižší průměrná výška byla dosažena na variantě BK/N/S/7, a to 140 cm. Graf č. 8: Vývoj výšky buku lesního na výzkumné ploše Jizerka (věk 9 - 14 let) 600 550 500 450

Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

400

300 250 200 150 100 50

Varianta

- 56 -

J/BK/N/S/8-09 J/BK/N/S/8-10 J/BK/N/S/8-11 J/BK/N/S/8-12 J/BK/N/S/8-13 J/BK/N/S/8-14

J/BK/N/S/7-09 J/BK/N/S/7-10 J/BK/N/S/7-11 J/BK/N/S/7-12 J/BK/N/S/7-13 J/BK/N/S/7-14

J/BK/N/S/6-09 J/BK/N/S/6-10 J/BK/N/S/6-11 J/BK/N/S/6-12 J/BK/N/S/6-13 J/BK/N/S/6-14

0 J/BK/N/S/5-09 J/BK/N/S/5-10 J/BK/N/S/5-11 J/BK/N/S/5-12 J/BK/N/S/5-13 J/BK/N/S/5-14

cm

350

Tloušťka kořenového krčku odpovídá vývoji výšek. Nejvyšší průměrná hodnota byla ve věku 14 let zjištěna na variantě BK/N/S/5 (4,0 cm) a nejnižší na variantě BK/N/S/7 (2,9 cm) (viz. graf č. 9 a tabulky č. 14 až 17 v příloze). Graf č. 9: Vývoj tloušťky kořenového krčku buku lesního na výzkumné ploše Jizerka (věk 11 a 12 let) 11 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

10 9 8 7 cm

6 5 4 3 2 1 J/BK/N/S/8-12

J/BK/N/S/8-11

J/BK/N/S/7-12

J/BK/N/S/7-11

J/BK/N/S/6-12

J/BK/N/S/6-11

J/BK/N/S/5-12

J/BK/N/S/5-11

0

Varianta

Srovnání obou výzkumných ploch Celková mortalita buku lesního je obdobná na obou výzkumných plochách, na výzkumné ploše Jizerka dosáhla průměrně 63,5 % a na výzkumné ploše Sokol 60 %. Průměrná celková výška dosažená 14 let po výsadbě byla na výzkumné ploše Jizerka 197 cm a na výzkumné ploše Sokol 268 cm, přičemž u nesmíšené varianty činila 201 cm a u smíšených 294 cm (viz. graf č. 10, podrobný přehled je pak uveden v tabulkách č. 10 až 17 v příloze). Ze statistického hlediska je výška ve věku 14 let shodná u všech variant výzkumné plochy Jizerka a varianty BK/N/S/H7 výzkumné plochy Sokol (nesmíšená) (viz. tabulka č. 40 v příloze). Statisticky se od ostatních variant liší zejména varianty BK/S/S/E7 (směs se smrkem ztepilým, nejlépe odrůstající na výzkumné ploše Sokol) a také varianta BK/S/S/G7 (směs se smrkem ztepilým a javorem klenem). Tyto výsledky ukazují na významně pozitivní vliv smíšení na odrůstání buku lesního.

- 57 -

Graf č. 10: Výška buku lesního ve věku 14 let, výzkumné plochy Sokol a Jizerka 600 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy ___ Statisticky shodné

550 500 450 400

cm

350 300 250 200 150 100 50 J/BK/N/S/8-14

J/BK/N/S/7-14

J/BK/N/S/6-14

J/BK/N/S/5-14

S/BK/N/S/H7-14

S/BK/S/S/G7-14

S/BK/S/S/F7-14

S/BK/S/S/E7-14

0

Varianta

Tloušťka kořenového krčku ve věku 12 let činila na výzkumné ploše Jizerka průměrně 3,37 cm, u nesmíšené kultury na výzkumné ploše Sokol 2,9 cm a u smíšených kultur pak 3,56 cm. Právě u nesmíšené varianty S/BK/N/S/H7 na výzkumné ploše Sokol jsou hodnoty tloušťky kořenového krčku statisticky odlišné od všech ostatních hodnocených variant (viz. tab. č. 78 v příloze). Průměrný výškový přírůst za období 2005 – 2010 je uveden v tabulkách č. 8 (výzkumná plocha Sokol) a č. 9 (výzkumná plocha Jizerka). Celkový průměrný přírůst za sledované období byl vyšší na výzkumné ploše Jizerka – 21,1 cm, ve srovnání s hodnotou 20 cm na výzkumné ploše Sokol. Nicméně relativní přírůsty byly naopak průměrně vyšší na výzkumné ploše Sokol (13,86 %) oproti Jizerce s hodnotou 9,5 %. Přestože se statistické srovnání přírůstů v jednotlivých letech mírně odlišovalo (viz. tabulky č. 41 až 52 v příloze), lze z výsledků srovnání absolutních i relativních hodnot vyvodit závěr o víceméně statisticky shodném vývoji výškových přírůstů na všech sledovaných variantách s bukem lesním. Pouze pro rok 2005 byl patrný statisticky významný rozdíl mezi přírůsty obou výzkumných ploch.

- 58 -

Tab. č. 8: Přírůsty buku lesního (cm) za období 2005 – 2010, výzkumná plocha Sokol Varianta Rok

Parametr Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka

2005 2006 2007 2008 2009 2010

S/BK/S/S/E7 Pří_h Pří_h_rel

S/BK/S/S/F7 Pří_h Pří_h_rel

S/BK/S/S/G7 Pří_h Pří_h_rel

S/BK/N/S/H7 Pří_h Pří_h_rel

(cm)

(cm)

(cm)

(cm)

37,51 11,55 19,69 14,92 21,54 15,21 36,23 18,31 34,89 12,14 34,40 10,00

(%)

26,47 7,83 10,55 6,27 10,71 5,93 16,16 7,15 13,61 2,97 12,31 3,82

(%)

32,10 11,34 35,92 20,10 14,05 11,25 33,76 12,52 33,22 12,33 30,88 12,87

16,16 4,85 15,82 6,62 5,80 4,26 12,86 4,64 11,23 4,22 9,35 3,59

28,42 11,51 31,85 21,65 16,53 9,59 30,81 14,53 31,61 15,28 31,22 13,65

(%)

21,95 5,59 13,30 6,18 10,25 5,27 15,82 5,32 14,23 5,54 12,35 4,37

26,39 9,41 12,39 19,30 12,25 7,09 25,72 13,34 24,15 12,21 31,72 12,84

(%)

21,85 6,71 7,62 7,06 8,37 4,15 15,07 6,74 14,65 7,01 16,05 4,57

Tab. č. 9: Přírůsty buku lesního (cm) za období 2005 – 2010, výzkumná plocha Jizerka Varianta Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Parametr Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka

J/BK/N/S/7 Pří_h Pří_h_rel

J/BK/N/S/8 Pří_h Pří_h_rel

J/BK/N/S/5 Pří_h Pří_h_rel

J/BK/N/S/6 Pří_h Pří_h_rel

(cm)

(cm)

(cm)

(cm)

13,54 15,32 10,15 14,41 21,00 15,85 26,61 18,69 25,79 23,10 32,54 31,78

(%)

8,25 8,57 4,99 6,83 10,50 7,02 12,70 7,88 9,94 8,51 11,80 8,90

(%)

9,38 13,29 4,88 7,90 13,38 11,96 21,38 13,55 14,63 9,32 38,13 25,78

5,75 7,46 4,55 7,42 10,94 9,71 14,05 8,82 8,83 5,32 18,38 11,60

17,25 18,59 10,00 13,13 19,58 16,46 35,00 25,72 17,83 17,60 32,29 23,30

(%)

8,88 7,81 5,32 6,96 9,41 6,05 14,15 9,70 6,94 6,07 12,34 8,36

19,94 16,02 7,56 8,43 22,47 18,97 33,07 20,82 37,07 25,75 23,07 20,79

(%)

8,72 6,22 3,15 3,27 8,62 6,90 11,38 7,25 10,72 4,94 7,66 6,56

Srovnání průměrů korun kultur ve věku 12 let na obou výzkumných plochách (viz. tabulky č. 8 a č. 10) ukazuje, že vývoj buku lesního je na obou sledovaných výzkumných plochách obdobný. U smíšených variant na výzkumné ploše Sokol činil v průměru 93,0 cm, u nesmíšených pak 76,2 cm. Na výzkumné ploše Jizerka byl dosažen průměr korun 85,3 cm. Hodnoty plochy clonné dokládají pozitivní vliv smíšení. U smíšených variant na výzkumné ploše Sokol činí ve věku 12 let průměrná hodnota plochy clonné 37 %, zatímco u nesmíšené pouze 5,2 % a na výzkumné ploše Jizerka pak 14,5 %. Tab. č. 10: Koruna (střední hodnoty a směrodatné odchylky) a plocha clonná buku lesního ve věku 12 let, výzkumná plocha Jizerka Varianta J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 Parametr Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Koruna I (cm) 67,50 35,05 100,63 58,61 111,88 58,56 90,79 55,91 Koruna II (cm) 58,13 28,15 81,46 49,13 99,06 58,46 73,57 35,12 Plocha clonná (%) 2,9 19,9 17,3 17,8

- 59 -

Korelační analýzy u buku lesního na výzkumné ploše Jizerka a smíšené varianty se smrkem ztepilým na výzkumné ploše Sokol mají velmi podobné hodnoty korelačních koeficientů a vztahy byly zjištěny zejména u výšky a tloušťky kořenového krčku (velmi těsný), výškou a průměry korun, tloušťkou kořenového krčku a průměry korun (velmi těsný až extrémně těsný). Naopak korelační vztahy u varianty nesmíšené (S/BK/N/S/H7) a varianty s modřínem opadavým (S/BK/S/S/F7) mají nižší korelační koeficienty. Vztah mezi výškou a přírůstem byl u většiny variant středně těsný, s výjimkou varianty J/BK/N/S/7, kde byl nevýznamný (viz. příloha, obr. č. 1 a 2). 5.1.3 Odrůstání modřínu opadavého Výzkumná plocha Sokol Modřín opadavý byl vysazen na ploše č. 2 (vrcholová, nesmíšená varianta) a ploše č. 3 (na svahu, varianta nesmíšená a varianta s bukem lesním). Vývoj výšek za celé sledované období je uveden v grafu č. 11 a přehled pak v tabulce č. 18 až 20 v příloze. Již od počátku sledování je zřejmý trend sníženého odrůstání na variantě MD/N/V/D3 (vrcholová, nesmíšená). Průměrná výška dosažená ve věku 14 let zde činila 393 cm. Ve srovnání s variantou MD/S/S/F7 (na svahu, smíšení s bukem lesním), kde naopak modřín opadavý odrůstá nejlépe (průměrná výška 745 cm ve věku 14 let), se jedná o rozdíl 352 cm. Varianta MD/N/V/D3 tak v roce 2010 nedosáhla ani na průměrnou výšku, která byla na variantě MD/S/S/F7 naměřena na počátku sledování (v roce 2005). Graf č. 11: Vývoj výšky modřínu opadavého na výzkumné ploše Sokol (věk 9 - 14 let) 1100 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

1000 900 800

600 500 400 300 200 100

Varianta

- 60 -

S/MD/N/S/F8-14

S/MD/N/S/F8-13

S/MD/N/S/F8-12

S/MD/N/S/F8-11

S/MD/N/S/F8-10

S/MD/N/S/F8-09

S/MD/S/S/F7-14

S/MD/S/S/F7-13

S/MD/S/S/F7-12

S/MD/S/S/F7-11

S/MD/S/S/F7-10

S/MD/S/S/F7-09

S/MD/N/V/D3-14

S/MD/N/V/D3-13

S/MD/N/V/D3-12

S/MD/N/V/D3-11

S/MD/N/V/D3-10

0 S/MD/N/V/D3-09

cm

700

Obdobný je i vývoj tloušťky kořenového krčku (viz. graf č. 12 a tabuky č. 18 až 20 v příloze). Ve věku 14 let byla na variantě MD/N/V/D3 zaznamenána průměrná hodnota 8,0 cm, zatímco na variantě MD/S/S/F7 12,8 cm. Graf č. 12: Vývoj tloušťky kořenového krčku modřínu opadavého na výzkumné ploše Sokol (věk 9 - 14 let) 26 24

Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

22 20 18

cm

16 14 12 10 8 6 4 2 S/MD/N/S/F8-14

S/MD/N/S/F8-12

S/MD/N/S/F8-11

S/MD/N/S/F8-10

S/MD/N/S/F8-09

S/MD/S/S/F7-14

S/MD/S/S/F7-12

S/MD/S/S/F7-11

S/MD/S/S/F7-10

S/MD/S/S/F7-09

S/MD/N/V/D3-14

S/MD/N/V/D3-12

S/MD/N/V/D3-11

S/MD/N/V/D3-10

S/MD/N/V/D3-09

0

Varianta

Zdravotní stav modřínu opadavého je dobrý. Nicméně poměrně často se vyskytuje poškození kmene (deformace, mrazové trhliny, vytloukání). Průměrně se jedná o 20 % jedinců, ovšem na variantě MD/S/S/F7 (směs s bukem lesním) to činí až 35 %. Poškození terminálního výhonu bylo zaznamenáno u 13 %. Přehled údajů o zdravotním stavu je uveden v příloze (tabulka č. 80). Koruna modřínu opadavého vykazuje ovlivnění převládajícími větry z jihozápadního směru, redukce růstu korun se v tomto směru objevuje na všech sledovaných variantách. Kultury modřínu opadavého na svahu (varianty MD/S/S/F7 a MD/N/S/F8) jsou již zapojené (viz. tab. č. 11). Přičemž kultura na variantě MD/S/S/F7 (směs s bukem lesním) je ve srovnání s variantou MD/S/S/F8 (nesmíšená) zapojená již od počátku sledování (roku 2006) a vykazuje hodnoty plochy clonné cca třikrát vyšší - ve věku 14 let činila průměrná hodnota 348,5 %. Kultura na parcele vrcholové (varianta MD/N/V/D3, nesmíšená) vykazuje nejhorší výsledky a ani ve věku 14 let ještě nebyla zapojena.

- 61 -

Tab. č. 11: Koruna (střední hodnoty a směrodatné odchylky) a plocha clonná modřínu opadavého ve věku 10, 12 a 14 let, výzkumná plocha Sokol Varianta S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 Věk Parametr Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Koruna I (cm) 136,30 38,58 185,31 52,34 174,46 63,26 10 let Koruna II (cm) 121,09 41,28 162,60 63,26 164,69 60,90 Plocha clonná (%) 32,2 163,3 46,0 Koruna I (cm) 157,89 39,66 237,74 51,92 214,23 69,96 12 let Koruna II (cm) 148,78 38,70 215,00 57,17 213,69 63,77 Plocha clonná (%) 43,7 224,8 72,0 Koruna I (cm) 190,58 47,75 286,07 70,21 257,86 81,22 14 let Koruna II (cm) 180,00 42,27 267,14 64,77 258,82 60,93 Plocha clonná (%) 60,2 348,5 113,5

Výzkumná plocha Jizerka Všechny varianty modřínu opadavého na výzkumné ploše Jizerka byly založeny jako nesmíšené a odrůstání sledovaných kultur je velmi obdobné (viz. graf č. 13 a tabulky č. 21 až 24). Statistická shoda byla nalezena u všech posuzovaných dendrometrických parametrů i všech sledovaných let (viz. tabulky č. 53 až 65 v příloze). Nejvyšší hodnota výšky po 14 letech od výsadby činila 433 cm (varianta MD/N/V/11) a nejnižší 339 cm (varianta MD/N/V/9). Graf č. 13: Vývoj výšky modřínu opadavého na výzkumné ploše Jizerka (věk 9 - 14 let) 1100 1000 900 800

Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

700 cm

600 500 400 300 200 100 J/MD/N/V/12-09 J/MD/N/V/12-10 J/MD/N/V/12-11 J/MD/N/V/12-12 J/MD/N/V/12-13 J/MD/N/V/12-14

J/MD/N/V/11-09 J/MD/N/V/11-10 J/MD/N/V/11-11 J/MD/N/V/11-12 J/MD/N/V/11-13 J/MD/N/V/11-14

J/MD/N/V/10-09 J/MD/N/V/10-10 J/MD/N/V/10-11 J/MD/N/V/10-12 J/MD/N/V/10-13 J/MD/N/V/10-14

J/MD/N/V/9-09 J/MD/N/V/9-10 J/MD/N/V/9-11 J/MD/N/V/9-12 J/MD/N/V/9-13 J/MD/N/V/9-14

0

Varianta

Údaje o vývoji tloušťky kořenového krčku a průměru korun nebyly bohužel za odpovídající období k dispozici.

- 62 -

Srovnání obou výzkumných ploch Celková mortalita modřínu opadavého činila na výzkumné ploše Sokol 59 %, zatímco na výzkumné ploše Jizerka 67 %. Celková výška dosažená 14 let po výsadbě činila na výzkumné ploše Jizerka průměrně 412 cm a na výzkumné ploše Sokol 581 cm, přičemž nesmíšené varianty dosáhly průměrně 494,8 cm a smíšená varianta 745,2 cm (viz. graf č. 14 a tabulky č. 21 až 24 v příloze). Statistické srovnání ukazuje (viz. tabulka č. 53 v příloze), že výšky jsou statisticky shodné u všech variant výzkumné plochy Jizerka a varianty MD/N/V/D3 výzkumné plochy Sokol (plocha vrcholová, nesmíšená výsadba). Výšky na ploše č. 3 (na svahu) výzkumné plochy Sokol se od ostatních významně odlišují, což ukazuje na významnější vliv stanoviště (na svahu) na vývoj modřínu opadavého, přičemž smíšení s bukem lesním se neukázalo jako statisticky významné (resp. nebyl nalezen statisticky významný rozdíl mezi odrůstáním varianty MD/S/S/F7 - směs s bukem lesním a MD/N/S/F8 - nesmíšená varianta). Graf č. 14: Výška modřínu opadavého ve věku 14 let, výzkumné plochy Sokol a Jizerka 1100 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy ___ Statisticky shodné

1000 900 800 700 cm

600 500 400 300 200 100 J/MD/N/V/12-14

J/MD/N/V/11-14

J/MD/N/V/10-14

J/MD/N/V/9-14

S/MD/N/S/F8-14

S/MD/S/S/F7-14

S/MD/N/V/D3-14

0

Varianta

Průměrné přírůsty za sledované období (2005 – 2010) jsou uvedeny v tabulkách č. 12 (výzkumná plocha Sokol) a č. 13 (výzkumná plocha Jizerka). Celkově činil průměrný přírůst za sledované období 49 cm na výzkumné ploše Sokol (relativní hodnota 11,11 %) a 44 cm na výzkumné ploše Jizerka (relativní hodnota 8,78 %). Jak absolutní tak relativní hodnoty vypovídají o lepším výškovém odrůstání modřínu opadavého na výzkumné ploše Sokol. Při hodnocení přírůstů u jednotlivých variant a let nebyly objeveny žádné přetrvávající závislosti, kromě již zmiňovaného statisticky - 63 -

shodného odrůstání všech variant na výzkumné ploše Jizerka (viz. tabulky č. 54 až 65 v příloze). Nicméně několikrát se objevuje statisticky významný rozdíl u přírůstů (absolutních i relativních) varianty MD/N/V/D3 (vrcholová, nesmíšená) ve srovnání se všemi ostatními variantami obou výzkumných ploch, což ukazuje na její podprůměrné odrůstání. Tab. č. 12: Přírůsty modřínu opadavého za období 2005 – 2010, výzkumná plocha Sokol Varianta Rok

Parametr Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka

2005 2006 2007 2008 2009 2010

S/MD/N/V/D3 Pří_h Pří_h_rel

S/MD/S/S/F7 Pří_h Pří_h_rel

S/MD/N/S/F8 Pří_h Pří_h_rel

(cm)

(cm)

(cm)

22,08 15,55 28,33 15,31 40,52 19,53 55,16 24,49 46,74 28,51 40,91 16,81

(%)

12,08 7,76 13,80 6,41 15,92 6,80 17,40 5,60 12,43 6,59 10,51 5,05

(%)

56,96 23,43 47,77 22,73 57,73 20,54 52,50 16,36 66,50 33,83 61,95 27,18

12,88 4,46 9,76 4,48 10,29 2,98 8,52 2,15 9,49 3,82 8,18 2,96

68,69 20,98 51,55 29,52 57,72 28,11 9,46 3,12 62,03 26,17 51,92 27,39

(%)

16,14 3,93 10,07 4,74 10,23 4,02 2,25 1,36 11,60 5,49 8,42 3,45

Tab. č. 13: Přírůsty modřínu opadavého za období 2005 – 2010, výzkumná plocha Jizerka Varianta Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Parametr Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka

J/MD/N/V/9 Pří_h Pří_h_rel

J/MD/N/V/10 Pří_h Pří_h_rel

J/MD/N/V/11 Pří_h Pří_h_rel

J/MD/N/V/12 Pří_h Pří_h_rel

(cm)

(cm)

(cm)

(cm)

36,50 28,85 30,92 28,36 55,92 28,99 33,08 25,27 51,08 27,74 39,75 25,65

(%)

11,00 7,72 8,03 7,27 13,72 8,50 6,82 4,76 9,78 5,26 7,14 4,67

(%)

49,61 21,42 36,50 26,54 42,33 20,78 51,22 26,88 64,17 33,62 57,94 17,37

11,89 5,52 8,16 6,71 8,67 4,36 9,36 4,95 10,48 5,62 8,64 2,24

63,00 27,92 8,72 9,66 37,72 31,84 39,67 31,51 38,11 30,41 36,47 17,26

(%)

14,51 7,84 2,07 2,27 7,93 6,94 7,39 5,57 6,51 5,01 5,89 2,54

46,65 30,41 21,29 21,13 65,75 24,95 33,75 32,53 58,75 43,19 53,06 18,54

(%)

11,33 6,59 5,29 4,94 12,66 4,83 5,98 5,27 9,62 6,62 7,89 2,53

Korelační vztahy vykazují při srovnání obou hodnocených ploch rozdíly. Na výzkumné ploše Jizerka byly zjištěny pouze nepříliš těsné či žádné vztahy mezi výškou a přírůstem, naproti tomu na výzkumné ploše Sokol byl vztah mezi těmito parametry středně těsný. Na výzkumné ploše Sokol existuje středně až velmi těsný vztah mezi výškou a tloušťkou kořenového krčku, výškou a průměry korun, i tloušťkou kořenového krčku a průměry korun, a to přestože kultury na svahu jsou již plně zapojené a lze předpokládat existenci prostorové konkurence. Nicméně na variantě S/MD/N/S/F8 byly zaznamenány výrazně nižší hodnoty korelačních koeficientů ve srovnání s ostatními variantami na ploše Sokol (viz. přílohy, obr. č. 1 a 2). - 64 -

5.1.4 Odrůstání břízy karpatské Výzkumná plocha Sokol Bříza karpatská byla vysazena na obou vrcholových plochách (plocha č. 1 a plocha č. 2), a to v nesmíšené variantě. Trend odrůstání na obou variantách je vyrovnaný (viz. graf č. 15 a tabulky č. 25 a 26 v příloze), nicméně již od počátku měření zřetelně lepší na variantě BR/N/V/A1 (plocha č. 1), kde výška v roce 2010 dosáhla průměrné hodnoty 273,9 cm. Ve srovnání s variantou BR/N/V/C4 to činí průměrný rozdíl 79,1 cm. Graf č. 15: Vývoj výšky břízy karpatské na výzkumné ploše Sokol (věk 9 - 14 let) 500 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

450 400 350

cm

300 250 200 150 100 50

S/BR/N/V/C4-14

S/BR/N/V/C4-13

S/BR/N/V/C4-12

S/BR/N/V/C4-11

S/BR/N/V/C4-10

S/BR/N/V/C4-09

S/BR/N/V/A1-14

S/BR/N/V/A1-13

S/BR/N/V/A1-12

S/BR/N/V/A1-11

S/BR/N/V/A1-10

S/BR/N/V/A1-09

0

Varianta

Vývoj tloušťky kořenového krčku odpovídá trendu výškového odrůstání. Na variantě BR/N/V/A1 (plocha č. 1) bylo v roce 2010 dosaženo průměrné hodnoty 4,8 cm, zatímco na variantě BR/N/V/C4 (plocha č. 2) pouze 3,8 cm (viz. graf č. 16 a tabulky č. 25 a 26 v příloze).

- 65 -

Graf č. 16: Vývoj tloušťky kořenového krčku břízy karpatské na výzkumné ploše Sokol (věk 9 - 14 let) 14 13

Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

12 11 10 9 cm

8 7 6 5 4 3 2 1 S/BR/N/V/C4-14

S/BR/N/V/C4-12

S/BR/N/V/C4-11

S/BR/N/V/C4-10

S/BR/N/V/C4-09

S/BR/N/V/A1-14

S/BR/N/V/A1-12

S/BR/N/V/A1-11

S/BR/N/V/A1-10

S/BR/N/V/A1-09

0

Varianta

Statistické analýzy potvrzují, že obě varianty jsou významně odlišné, a to při srovnání všech parametrů a v rámci všech let sledování (viz. tabulky č. 66 až 76 v příloze). Výjimkou byl pouze přírůst v roce 2009, kdy obě varianty dosáhly statisticky shodných výsledků. Důvodem odlišnosti obou variant jsou zejména méně příznivé stanovištní podmínky na ploše č. 2 (viz. kapitola 7.2). Svoji roli pravděpodobně hraje i spon výsadby, který je na variantě BR/N/V/A2 (plocha č. 1) 1 x 1 m, zatímco na variantě BR/N/V/C4 (plocha č. 2) 1 x 2 m. Poškození terminálního výhonu je nízké, objevuje se průměrně u 5 % jedinců, stejně jako okus. Shodně na obou variantách bylo zaznamenáno poškození kmene u 16 % (dvoj až vícečetný kmen, vytloukání). Přehled údajů o zdravotním stavu břízy karpatské na výzkumné ploše Sokol je uveden v příloze (tabulka č. 80). Výzkumná plocha Jizerka Bříza karpatská byla na výzkumné ploše Jizerka vysazena v roce 1993, vývoj výšek byl tedy sledován za období 2002 – 2007. Celková výška dosažená v roce 2007 je statisticky významně shodná na všech sledovaných variantách (viz. tabulka č. 66 v příloze). I průměrné hodnoty výšky jsou velmi podobné, rozdíl mezi nejvyšší (277 cm – varianta BR/N/V/14) a nejnižší (261 cm – varianta BR/N/V/15) činí pouze 16 cm (viz. tabulky č. 25 až 29 v příloze). Nicméně z grafu č. 17 i statistického porovnání (viz. tabulky č. 67 až 76 v příloze) je patrné, že - 66 -

trend odrůstání není v rámci sledovaných let vyrovnaný a např. mezi lety 2002 a 2004 na variantě BR/N/V/13 (příp. BR/N/V/15) výškový přírůst stagnoval. Graf č. 17: Vývoj výšky břízy karpatské na výzkumné ploše Jizerka (věk 9 - 14 let) 500 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

450 400 350

cm

300 250 200 150 100 50

J/BR/N/V/15-14

J/BR/N/V/15-13

J/BR/N/V/15-12

J/BR/N/V/15-11

J/BR/N/V/15-10

J/BR/N/V/15-09

J/BR/N/V/14-14

J/BR/N/V/14-13

J/BR/N/V/14-12

J/BR/N/V/14-11

J/BR/N/V/14-10

J/BR/N/V/14-09

J/BR/N/V/13-14

J/BR/N/V/13-13

J/BR/N/V/13-12

J/BR/N/V/13-11

J/BR/N/V/13-10

J/BR/N/V/13-09

0

Varianta

I celkové průměrné hodnoty tloušťky kořenových krčků ukazují podobný vývoj na všech sledovaných variantách (viz. graf č. 18 a tabulky č. 27 až 29 v příloze). V roce 2005 byla nejvyšší hodnota 6,1 cm (varianta BR/N/V/14) a 5,7 cm (varianta BR/N/V/15). Graf č. 18: Vývoj tloušťky kořenového krčku břízy karpatské na výzkumné ploše Jizerka (věk 11 a 12 let) 14 Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

13 12 11 10 9

7 6 5 4 3 2 1

Varianta

- 67 -

J/BR/N/V/15-12

J/BR/N/V/15-11

J/BR/N/V/14-12

J/BR/N/V/14-11

J/BR/N/V/13-12

0 J/BR/N/V/13-11

cm

8

Srovnání obou výzkumných ploch I u břízy karpatské byla celková mortalita významně vyšší na výzkumné ploše Jizerka, a to 16,7 %. Na výzkumné ploše Sokol činily ztráty pouhých 4,5 %. Celková výška 14 let po výsadbě dosáhla na výzkumné ploše Sokol průměrně 235 cm, na výzkumné ploše Jizerka pak 271 cm (viz. graf č. 19). Z pohledu statistické analýzy je výška statisticky významně shodná u všech variant výzkumné plochy Jizerka a varianty BR/N/V/A1 výzkumné plochy Sokol. Odrůstání kultur na variantě BR/N/V/C4 výzkumné plochy Sokol je statisticky významně odlišné - snížené (viz. tabulka č. 66 v příloze). Graf č. 19: Výška břízy karpatské ve věku 14 let, výzkumné plochy Sokol a Jizerka 550 500 450 ___

400

Průměr Průměr±0,95 Int. spolehl. Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy Statisticky shodné

350 cm

300 250 200 150 100 50 J/BR/N/V/15-14

J/BR/N/V/14-14

J/BR/N/V/13-14

S/BR/N/V/C4-14

S/BR/N/V/A1-14

0

Varianta

Tloušťka kořenových krčků ve věku 12 let činila na výzkumné ploše Sokol průměrně 3,5 cm, zatímco na výzkumné ploše Jizerka to bylo 5,9 cm. Statistická analýza potvrdila významnou odlišnost mezi variantami na výzkumné ploše Jizerka a Sokol (viz. tab. č. 79 v příloze). Průměrné výškové přírůsty za sledované období (2005 – 2009) jsou uvedeny v tabulce č. 14. Celkově za sledované období činily přírůsty na výzkumné ploše Sokol průměrně 22 cm, zatímco na výzkumné ploše Jizerka 27 cm. Nicméně relativní přírůsty byly vyšší u kultur na výzkumné ploše Sokol (průměrně 13,37 %), na výzkumné ploše Jizerka činily relativní přírůsty 9,73 %. Statistické analýzy jednotlivých variant a let neukázaly žádné statisticky významné vztahy (viz. tabulky č. 67 až 76 v příloze). - 68 -

Tab. č. 14: Přírůsty břízy karpatské za období 2005 – 2010, výzkumné plochy Sokol a Jizerka Varianta Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Parametr Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka Stř. hodnota Směr.odchylka

S/BR/N/V/A1 Pří_h Pří_h_rel

S/BR/N/V/C3 Pří_h Pří_h_rel

J/BR/N/V/13 Pří_h Pří_h_rel

J/BR/N/V/14 Pří_h Pří_h_rel

J/BR/N/V/15 Pří_h Pří_h_rel

(cm)

(cm)

(cm)

(cm)

(cm)

18,69 7,92 24,83 8,71 24,25 11,19 36,23 13,86 26,89 12,45 21,63 15,94

(%)

13,55 5,19 15,32 5,20 12,82 5,21 15,96 5,08 10,40 4,38 7,39 5,18

11,03 5,71 11,54 5,09 13,74 6,74 26,73 11,74 23,12 9,04 23,10 8,98

(%)

11,41 4,68 10,90 4,32 11,49 5,04 18,06 6,74 13,69 5,23 11,90 3,85

(%)

32,51 18,54 13,67 11,36 34,00 17,34 36,64 21,69 27,64 11,22 neměřeno

13,66 6,53 5,98 5,45 12,15 5,70 12,05 6,27 8,32 3,11

(%)

29,55 15,46 12,70 9,55 27,87 15,80 43,61 15,51 28,92 17,49 neměřeno

12,08 5,76 5,14 3,98 10,24 6,68 13,80 5,02 8,07 4,23

(%)

29,52 24,94 11,22 9,40 22,12 11,60 28,10 12,69 22,62 12,43

13,48 15,31 4,81 4,01 8,64 5,19 9,93 4,52 7,14 3,53

neměřeno

Průměrné hodnoty koruny břízy karpatské na výzkumné ploše Sokol nevykazují ovlivnění klimatickými faktory a jsou poměrně rovnoměrné, jak v rámci jednotlivých světových stran, tak i celé výsadby. Průměr koruny ve věku 12 let s hodnotou 72,3 cm je zde však dvakrát nižší než na výzkumné ploše Jizerka, kde činí 142,1 cm. Žádná ze sledovaných kultur břízy karpatské nedosáhla plného zapojení (viz. tabulka č. 15), nicméně hodnota plochy clonné na variantě BR/N/V/A1 (výzkumná plocha Sokol) byla ve věku 14 let již 92,4 %. I přes rozdílný spon použitý při výsadbě vykazují kultury na výzkumné ploše Jizerka (spon 1 x 2 m) a variantě BR/N/V/A1 výzkumné plochy Sokol (spon 1 x 1 m) velmi podobné hodnoty plochy clonné - cca 70 % ve věku 12 let. Výrazně nižší hodnoty plochy clonné na variantě BR/N/V/C4 (výzkumná plocha Sokol) jsou způsobeny zejména sníženým odrůstáním a také zvoleným sponem při výsadbě (2 x 1 cm). Tab. č. 15: Koruna (střední hodnoty a směrodatné odchylky) a plocha clonná břízy karpatské ve věku 10, 12 a 14 let na výzkumné ploše Sokol a ve věku 12 let na výzkumné ploše Jizerka Varianta S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C3 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 Věk Parametr Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Stř. hod. Sm.odch. Koruna I (cm) 69,65 21,00 45,42 17,53 10 let Koruna II (cm) 68,62 19,85 40,16 18,06 neměřeno neměřeno neměřeno Plocha clonná (%) 40,1 10,1 Koruna I (cm) 91,16 24,46 55,59 19,19 150,80 41,57 155,39 37,87 141,67 39,29 12 let Koruna II (cm) 92,47 24,80 50,00 17,73 135,40 41,59 139,21 32,04 130,24 36,27 Plocha clonná (%) 69,8 15,0 76,3 67,0 64,6 Koruna I (cm) 103,27 31,21 103,23 27,46 14 let Koruna II (cm) 108,01 33,76 101,13 28,40 neměřeno neměřeno neměřeno Plocha clonná (%) 92,4 53,7

Tak jako u ostatních druhů dřevin, i u břízy karpatské byl zaznamenán korelační vztah mezi výškou a tloušťkou kořenového krčku (velmi těsný), tloušťkou kořenového krčku a průměry korun (velmi těsný). Hodnoty korelačních koeficientů mezi parametry výška a průměry korun již byly při srovnání všech variant variabilní, a to od středně - 69 -

těsných až po extrémně těsné (varianta J/BR/N/V/7). Vztah výšky a výškového přírůstu byl u většiny variant obou ploch středně těsný, pouze s výjimkou varianty J/BR/N/V/15 (nevýznamný vztah). Detailní výsledky korelačních analýz viz. příloha, obr. č. 1 a 2.

5.1.5 Odrůstání ostatních druhů dřevin na výzkumné ploše Sokol Odrůstání zbývajících tří druhů dřevin vysazených na výzkumné ploše Sokol vrby slezské, jeřábu ptačího a javoru klenu - vykazuje velmi neuspokojivé výsledky (viz. tabulka č. 16). Vrba slezská dosahovala 11 let po výsadbě (v roce 2007) průměrné výšky 80 cm, javor klen 44,2 cm a jeřáb ptačí 40,1 cm (varianta JŘ/N/V/B1), resp. 47,2 cm (varianta JŘ/N/V/C3). Jeřáb ptačí trpěl výrazným atakem zvěře (až 95 % jedinců), mortalita javoru klenu činila 92 % a zároveň byly oba druhy silně utlačovány buření. Vzhledem k těmto skutečnostem již v následujících letech nebylo u těchto druhů dřevin prováděno měření a jejich výsadba byla vyhodnocena jako neúspěšná. Tab. č. 16: Dendrometrické charakteristiky ostatních druhů dřevin (průměry a směrodatné odchylky), výzkumná plocha Sokol Dřevina /parcela JR/B1 VRSL/B2 JŘ/C3 JVK/G7

rok 2005 Výška Tloušťka (cm) krčku (cm) 35,1 ± 12,3 0,8 ± 0,2 69,2 ± 24,7 1,7 ± 0,7 42,3 ± 17,9 0,8 ± 0,3 38,0 ± 19,8 1,0 ± 0,4

rok 2006 Výška Tloušťka (cm) krčku (cm) 38,2 ± 12,8 0,9 ± 0,2 74,6 ± 25,6 1,9 ± 0,7 45,5 ± 18,2 0,9 ± 0,3 41,3 ± 20,8 1,1 ± 0,3

rok 2007 Výška Tloušťka (cm) krčku (cm) 40,1 ± 13,0 0,9 ± 0,3 80,0 ± 27,9 1,9 ± 0,7 47,2 ± 19,0 1,0 ± 0,3 44,2 ± 21,2 1,1 ± 0,4

Průměr koruny rok 2006 (cm) sever

jih

západ

východ

5,4 ± 3,4 30,0 ± 12,9 3,3 ± 2,7 6,3 ± 5,1

5,1 ± 3,0 19,7 ± 10,0 4,7 ± 3,3 3,8 ± 3,6

5,4 ± 3,2 26,7 ± 11,6 3,0 ± 2,8 4,0 ± 3,6

5,3 ± 3,2 29,7 ± 12,1 4,8 ± 3,0 4,5 ± 3,1

5.1.6 Přirozená obnova na výzkumné ploše Sokol Druhové složení přiro-

Graf č. 20: Počty jednotlivých druhů přirozené obnovy

zené obnovy na výzkumné ploše Sokol se skládá ze smrku ztepilého a z rodů Salix sp., Betula sp., Sorbus sp. a Populus sp, přičemž jednoznačně nejčetnější je přirozená obnova Salix sp (viz. graf č. 20). Nepříznivé stanovištní variantě

mikro-

podmínky

na

SM/N/V/D4 - 70 -

(vrcholová, nesmíšená) byly potvrzeny i stavem přirozené obnovy, která zde dosahuje v přepočtu pouze 1250 ks.ha-1 (všechny druhy). Naopak na variantě SM/S/S/G7 (na svahu, směs smrku ztepilého a buku lesního) se vyskytuje v přepočtu přes 9000 ks.ha-1. U smrku na variantách SM/S/S/G7 a MD,BK/S/S/F7 (na svahu, směs modřínu opadavého a buku lesního) se hodnoty pohybují dokonce nad hranicí minimálních počtů na hektar dle vyhlášky č. 139/2004 Sb. Naopak překvapivě velmi nízký počet jedinců přirozené obnovy byl zaznamenán na obou nesmíšených variantách plochy na svahu (MD/N/S/F8 a SM/N/S/G9). Z hodnot směrodatných odchylek v tabulce č. 17 je patrné, že výška jedinců přirozené obnovy byla i v rámci jednoho druhu (rodu) značně variabilní. Přesto jsou vyšší hodnoty dosahovány dle předpokladu na ploše na svahu (varianty SM,BK/S/S/E7, SM,BK/S/S/G7, SM/N/S/G9, MD,BK/S/S/F7 a MD/N/S/F8), kde bříza dorůstá v průměru 400 cm, vrba 380 cm, jeřáb 330 cm a osika 300 cm. Překvapivé jsou hodnoty průměrné výšky u jeřábu a vrby na obou vrcholových plochách. Zejména na variantách BR/N/V/A1, SM/N/V/A2, BR/N/V/C4 a SM/N/V/D4 jsou srovnatelné s hodnotami jeřábu a vrby z umělé obnovy (viz. tabulka č. 16). Výjimkou je stav přirozené obnovy na variantě MD/N/V/D3 s modřínem opadavým dosahujícím průměrně 393 cm, kde jsou výšky přirozené obnovy více než dvojnásobné. Tab. č. 17: Srovnání výšek (cm) jednotlivých druhů dřevin přirozené obnovy v roce 2010 na sledovaných variantách, výzkumná plocha Sokol Picea abies Betula sp. Salix sp. Sorbus sp. Populus tremula průměr sm.odch. průměr sm.odch. průměr sm.odch. průměr sm.odch. průměr sm.odch. Varianta (cm) (cm) (cm) (cm) (cm) (cm) (cm) (cm) (cm) (cm) BR/N/V/A1 149,71 57,49 98,92 37,07 43,00 23,87 SM/N/V/A2 142,12 52,31 170,80 87,51 97,13 45,04 27,50 14,43 BR/N/V/C4 136,04 62,31 83,47 37,91 33,25 14,53 MD/N/V/D3 262,11 101,34 261,67 69,69 94,44 62,82 SM/N/V/D4 200,63 90,85 115,00 45,93 37,33 14,50 SM,BK/S/S/E7 146,00 387,43 226,06 371,84 141,22 550,5 231,77 260,60 SM,BK/S/S/G7 187,94 89,16 404,13 178,86 352,23 139,19 90,00 198,86 205,26 SM/N/S/G9 84,00 56,49 378,40 138,03 372,63 159,75 185,00 168,25 77,67 MD,BK/S/S/F7 279,62 163,09 518,00 407,26 163,48 595,00 519,50 MD/N/S/F8 231,14 136,47 318,50 410,23 193,58 230,00 364,00 -

V případě smrku ztepilého byly u přirozené obnovy současně zaznamenávány i přírůsty za období 2008 – 2010. Při srovnání těchto hodnot s přírůsty umělé obnovy na odpovídajících variantách (viz. tabulka č. 4) je zřejmé, že umělá obnova (UO) smrku ztepilého dosahuje výrazně vyšších hodnot než přirozená obnova (PO). Výjimkou je ovšem varianta SM/N/V/D4 (vrcholová, nesmíšená), kde jsou průměrné přírůsty umělé

- 71 -

Graf č. 21: Srovnání přírůstů přirozené a umělé obnovy smrku ztepilého

obnovy

tak

nízké,

nedosahují ani

že

přírůstů

přirozené obnovy.

Věk

přirozené obnovy je dle odhadu na základě počtu přeslenů v průměru o pět let nižší než věk umělé obnovy. Pohybuje se od 4 let do 14 let, přičemž u cca 80 % jedinců byl zaznamenán věk 10 - 12 let. Průměrně 40 % smrků ztepilých z přirozené obnovy tvořilo hloučky.

5.1.9 Dílčí závěr Hodnocení dendrometrických parametrů ukázalo, že výsadby v podmínkách extrémních kalamitních holin ovlivněných imisemi vykazují vysoké ztráty. Průměrná ztráta za obě hodnocené výzkumné plochy je u smrku ztepilého 47,5 %, u buku lesního 62,8 % a u modřínu opadavého 63 %. Pouze bříza karpatská dosáhla poměrně nízké mortality, a to průměrně 10,6 %. Přičemž hodnoty mortality všech druhů sledovaných dřevin byly u obou hodnocených výzkumných ploch srovnatelné. Zbývající část výsadby vykazuje na obou sledovaných výzkumných plochách relativně vyrovnaný trend odrůstání. Po 14 letech od výsadby dosahuje nejvyšších hodnot výšky modřín opadavý, u nesmíšených variant 454 cm a u smíšených variant na svahu dokonce 745 cm. Výšky u ostatních druhů dřevin jsou podstatně nižší. Nesmíšené varianty smrku ztepilého mají průměrnou výšku 250 cm, smíšené však 427 cm. Výška buku lesního činila průměrně 199 cm u nesmíšených variant a 294 cm u smíšených. Bříza karpatská dosáhla průměrně 253 cm. Dle statistických analýz je výškové odrůstání nesmíšených variant obdobné na obou hodnocených výzkumných plochách. Nicméně hodnoty tloušťky kořenových krčků jsou významně vyšší na výzkumné ploše Jizerka, a to zejména u smrku ztepilého a břízy karpatské. Nesmíšené varianty smrku ztepilého i břízy karpatské na výzkumné ploše Sokol mají tloušťku kořenového krčku - 72 -

v průměru více než 1,5 x nižší než na výzkumné ploše Jizerka. Porosty všech druhů dřevin vysazených ve směsi (smrku ztepilého, buku lesního a modřínu opadavého) byly ve věku 14 let již zapojené. Statistické analýzy u všech hodnocených dendrometrických parametrů ukazují na významný pozitivní vliv smíšení na odrůstání zejména smrku ztepilého a buku lesního. Naopak významně snížené odrůstání bylo statistickými analýzami potvrzeno na ploše č. 2 (vrcholová) výzkumné plochy Sokol, a to u všech druhů dřevin, které zde byly vysazeny. Zdravotní stav hlavních čtyř hodnocených druhů dřevin je poměrně dobrý a žádné ze zaznamenaných poškození nemá významný vliv na jejich vývoj. Výjimkou je pouze výsadba na výzkumné ploše Sokol, variantě SM/N/V/D4 (vrcholová, nesmíšená), kde se u 40 % jedinců vyskytuje snížená vitalita (žloutnutí asimilačního aparátu). Výsadby jeřábu ptačího, javoru klenu a vrby slezské na výzkumné ploše Sokol nebyly úspěšné. Žádná z nich ani 11 let po výsadbě neodrostla vlivu buřeně (průměrná výšky u vrby slezské činila 80 cm, u jeřábu ptačího a javoru klenu cca 44 cm) a poškození zvěří či dokonce mortalita přesahuje 90 %. Přirozená obnova na výzkumné ploše Sokol je tvořena především z jedinců rodu Salix sp., dále Betula sp., Sorbus sp. a Populus sp. a smrku ztepilého, přičemž rod Populus sp. byl zaznamenány výhradně a rod Betula sp. převážně na variantách na svahu. Přirozená obnova se vyskytuje průměrně v počtech 2900 ks.ha-1, a to jak na vrcholových partiích, tak překvapivě i na nesmíšených variantách na svahu. Zatímco na variantách smíšených na svahu činí průměrný počet cca 7500 ks.ha-1. Výška jedinců je odlišná na svahu a na vrcholových partiích, u vrby činí průměrně 380 cm na svahu a 130 cm na vrcholových partiích, u břízy 400 cm a 130 cm, u jeřábu pak 330 cm a 50 cm. Výjimkou je smrk ztepilý, jehož výška je víceméně obdobná na obou variantách – činí průměrně 185 cm na svahu a 178 cm na vrcholových plochách. Především hodnoty výšky na vrcholových plochách jsou překvapivě srovnatelné s hodnotami umělé obnovy (průměrně 186 cm). Přibližně 80 % jedinců smrku ztepilého z přirozené obnovy je ve věku 10 – 12 let a u cca 40 % byl zaznamenán trend tvořit hloučky. Jak počty, tak odrůstání přirozené obnovy potvrzují její velký potenciál a důležitou roli při zalesňování kalamitních holin.

- 73 -

5.2 Stav půdního prostředí a výživy dřevin na výzkumné ploše Sokol První část kapitoly obsahuje popis půdních profilů a definování půdních typů na jednotlivých plochách výzkumné plochy Sokol. Druhá subkapitola je zaměřena na posouzení základních fyzikálně chemických parametrů půdních vzorků odebraných na pěti variantách se zaměřením na možný vliv celoplošného vápnění či druhu dřeviny. Náplní třetí subkapitoly je vyhodnocení obsahu základních živin (dusík, fosfor, draslík, vápník a hořčík) a síry ve svrchních půdních horizontech a asimilačním aparátu smrku ztepilého, jejich vzájemných poměrů a odvození stavu výživy dřevin.

5.2.1 Půdní profily na jednotlivých plochách Níže jsou uvedeny vybrané parametry humusových horizontů a horizontu A půdních sond provedených na výzkumné ploše Sokol. Podrobný popis půdních profilů je uveden v tabulce č. 82 v příloze. Plocha č. 1 (vrcholová) - Kambizem rankrová hum. hor.

- hloubka: - struktura: - zrnitostní slož.: - prokořenění:

horizont A - hloubka: - struktura: - zrnitostní slož.: - prokořenění:

0 – 20 cm drobtovitá hlinitá 80 % 20 – 45 cm jemně drobtovitá hlinitá 50 %

Obr. č. 8: Půdní profil na ploše č. 1

Plocha č. 2 (vrcholová) - Rank kambický hum. hor.

- hloubka: - struktura: - zrnitostní slož.: - prokořenění:

horizont A - hloubka: - struktura: - zrnitostní slož.: - prokořenění: Obr. č. 9: Půdní profil na ploše č. 2

- 74 -

0 – 15 cm drobtovitá písčitohlinitá 80 % 15 – 25 cm jemně drobtovitá hlinitojílovitá 40 %

Plocha č. 3 (na svahu) - Kryptopodzol modální - hloubka: - struktura: - barva: - zrnitostní slož.: - prokořenění:

0 – 15 cm práškovitá tmavě hnědá hlinitá 50 %

horizont A - hloubka: - struktura: - zrnitostní slož.: - prokořenění:

15 – 25 cm práškovitá písčitohlinitá 30 %

hum. hor

Obr. č. 10: Půdní profil na ploše č. 3

5.2.2 Základní fyzikálně chemické parametry půdy V následující subkapitole jsou srovnány průměrné hodnoty (medián) hlavních fyzikálně chemických parametrů. Detailní výsledky všech provedených analýz u jednotlivých směsných vzorků jsou uvedeny v tabulce č. 81 v příloze. Půdní reakce a nasycení sorpčního komplexu (V) Půdní reakce aktivní i výměnná na výzkumné ploše Sokol se pohybuje v rozmezí středně až silně kyselá (viz. graf č. 22). Hodnoty pH naměřené v humusových horizontech na všech sledovaných variantách jsou poměrně variabilní, nicméně v horizontu A jsou již vyrovnané a dosahují hodnot mezi 4,5 – 4,7 (pH/H2O). Výjimkou je pouze varianta SM/N/V/A2 (smrk ztepilý, nesmíšená, vrcholová) s hodnotou 4,3 pH. Typický trend pro pH v kyselých lesních půdách, kdy se hodnoty zvyšují s hloubkou profilu, je naznačen pouze u varianty F8 (modřín opadavý, nesmíšená, na svahu). Zejména obě varianty se smrkem ztepilým (SM/N/V/A2 a SM/N/S/G9) vykazují opačný vývoj, kdy nejvyšší hodnoty pH jsou ve svrchním horizontu a s hloubkou půdního profilu postupně klesají, přičemž na vrcholové ploše (varianta SM/N/V/A2) je tento vývoj znatelně výraznější. I nasycení sorpčního komplexu je významně vyšší na obou variantách se smrkem ztepilým. Na variantě ve svahu (SM/N/S/G9) dosahuje v horizontu F hodnoty 57 %, což představuje slabě nasycený sorpční komplex, a na variantě vrcholové (SM/N/V/A2) dokonce hodnoty 80,2 %, tedy nasycený sorpční komplex. Na ostatních

- 75 -

zkoumaných variantách je sorpční komplex v horizontu F nenasycený, a v horizontech H a A dokonce extrémně nenasycený. Tyto výsledky ukazují na stále významný vliv celoplošného vápnění, které bylo na výzkumné ploše provedeno na počátku 90. let minulého století. Zejména u porostů se smrkem ztepilým je změna půdního chemismu ve srovnání s přirozeným vývojem v kyselých lesních půdách horských poloh velmi patrná. Rozdíl mezi plochou vrcholovou (plocha č. 1) a plochou ve svahu (plocha č. 3) nebyl potvrzen, hodnoty obou parametrů (půdní reakce a nasycení sorpčního komplexu) spíše naznačují vliv druhu dřeviny na půdní chemismus (konkrétně smrku ztepilého v nesmíšené variantě). Graf č. 22: Aktivní a výměnná půdní reakce a nasycení sorpčního komplexu

Obsah oxidovatelného uhlíku a dusíku, poměr C/N Graf č. 23 ukazuje na odlišný stav obsahu uhlíku mezi oběma plochami (vrcholová, na svahu). Na vrcholové ploše (varianty BR/N/V/A1 a SM/N/V/A2) je zřejmý vyšší obsah v humusových horizontech a pokles v horizontu A, zatímco na ploše na svahu (varianty BK/S/S/E7, SM/N/S/G9 a MD/N/S/F8) je obsah uhlíku v rámci jednotlivých sledovaných horizontů vyrovnanější. Hodnoty poměru C/N se v humusových horizontech H a F u všech variant pohybují pod hranicí optima, což ukazuje na zvýšený stupeň humifikace v těchto horizontech. Naopak v horizontech A na ploše na svahu (varianty BK/S/S/E7 a SM/N/S/G9) poměr C/N výrazně překračuje hranici optima, a to díky zmíněnému vyššímu obsahu oxidovatelného uhlíku.

- 76 -

Graf č. 23: Obsah oxidovatelného uhlíku, dusíku a poměr C/N v půdních horizontech

Obsah humusu Obsah humusu ve svrchních půdních horizontech je velmi vysoký, a to shodně na všech sledovaných variantách (viz. tabulka č. 18). Jeho hodnoty v horizontu F se pohybují v rozmezí 20,8 % (varianta SM/N/S/G9) až 47,39 % (varianta BR/N/V/A1)! V horizontu H je již patrný pokles obsahu humusu, ovšem i horizontu A dosahuje vysokého (rozmezí 7 – 10 %) až velmi vysokého (rozmezí 10 – 12,5 %) stupně. Pouze u jednoho směsného vzorku na variantě BR/N/V/A1 byla zjištěna hodnota (3,97 %) odpovídající střednímu obsahu. Tab. č. 18: Obsah humusu (%) v půdních horizontech Varianta BR/N/V/A1 SM/N/V/A2 BK/S/S/E7 SM/N/S/G9 MD/N/S/F8

horizont F (%) 47,39 39,75 47,16 36,33 39,78 45,27 35,34 38,52 37,08 40,14 38,48 20,80 30,87 35,63 24,32

horizont H (%) 28,58 44,58 34,75 25,47 23,00 18,85 23,50 24,15 19,44 24,73 19,98 21,94 28,70 23,00 18,85

horizont A (%) 8,87 7,01 3,97 8,57 12,34 10,83 7,04 12,90 15,71 10,92 12,71 12,20 10,87 12,34 10,83

- 77 -

5.2.3 Obsah základních živin v půdě a výživa dřevin V následující subkapitole jsou srovnány průměrné hodnoty (medián) základních živin. Detailní výsledky všech provedených analýz u jednotlivých směsných vzorků jsou uvedeny v tabulce č. 81 v příloze. Obsah dusíku, fosforu a draslíku Z grafu č. 24 je patrné, že obsah fosforu v horizontu F je v rámci optima (plocha č. 3, ve svahu) či výrazně nad ním (plocha č. 1, vrcholová). Nicméně v horizontu A klesá obsah prvku pod extrémní hodnotu 5 mg.kg-1 u všech variant plochy č. 3 (na svahu). Pouze varianta SM/N/V/A2 (vrcholová, čistá výsadba smrku ztepilého) vykazuje obsah prvku v rámci optima ve všech horizontech. Naopak na druhé variantě se smrkem ztepilým (SM/N/S/G9 – ve svahu, čistá výsadba) byl zjištěn velmi nízký obsah fosforu v horizontu H i A a byla zde zaznamenaná i nejnižší naměřená hodnota 1 mg.kg-1. Obsah draslíku se pohybuje převážně v oblasti optima, a to u všech sledovaných variant i půdních horizontů (viz. graf č. 25). Výjimkou je pouze horizont H u obou variant se smrkem ztepilým (SM/N/V/A2, vrcholová a SM/N/S/G9, ve svahu), kde byly hodnoty pod spodní hranicí optima (200 mg.kg-1). Graf č. 24: Obsah fosforu v půdních horizontech (mg.kg-1) a hranice optima

Graf č. 25: Obsah draslíku v půdních horizontech (mg.kg-1) a hranice optima

Z grafů č. 26 až 28 je zřejmé, že v asimilačním aparátu smrku ztepilého neklesá obsah žádného ze sledovaných prvků (dusík, draslík, fosfor) pod dolní hranici optima. Výjimkou je pouze dusík na ploše č. 2 (vrcholová), a to přestože obsah tohoto prvku v půdě je velmi vysoký. Obsahy u ostatních variant a prvků se naopak pohybují v rámci

- 78 -

optima či dokonce nad ním. Zejména u fosforu jsou hodnoty vysoké a k překročení horní hranice optima dochází u všech sledovaných ploch. Poměry sledovaných živin v asimilačním aparátu, které lépe charakterizují výživový stav dřevin, jsou převážně optimální. Pouze poměr mezi dusíkem a fosforem se u všech ploch pohyboval v rozmezí 5,84 – 5,52, tedy pod hranicí optima (hodnota 6,0). Graf č. 26: Obsah fosforu v půdě, obsah a hranice optima obsahu fosforu v asimilačním aparátu (%)

Graf č. 27: Obsah draslíku v půdě, obsah a hranice optima obsahu draslíku v asimilačním aparátu (%)

Graf č. 28: Obsah dusíku v půdních horizontech, obsah a hranice optima obsahu dusíku v asimilačním aparátu (%)

Obsah vápníku a hořčíku Zastoupení obou dvojmocných kationtů v rámci sledovaných výzkumných ploch i půdních horizontů vykazuje velmi podobný trend (viz. grafy č. 29 a 30) a zejména ve svrchních půdních horizontech (horizontu F) jejich obsahy výrazně překračují optimální hranici.

- 79 -

Obsah obou prvků je jednoznačně nejvyšší v horizontu F na variantě SM/N/V/A2 (vrcholová, čistá výsadba smrku ztepilého) a dosahuje zde hodnot 6,67 g.kg-1 (vápník) a 2,86 g.kg-1 (hořčík). Již v horizontu H je patrný značný pokles obsahu obou prvků. Nicméně i nejnižší hodnoty dosažené shodně v horizontu A u varianty BR/N/V/A1 (vrcholová, nesmíšená), konkrétně 295 mg.kg-1 u vápníku a 66 mg.kg-1 u hořčíku, překračují horní hranici optima. Graf č. 29: Obsah vápníku v půdních horizontech (mg.kg-1) a hranice optima

Graf č. 30: Obsah hořčíku v půdních horizontech (mg.kg-1) a hranice optima

Výsledky analýz asimilačního aparátu naznačují luxusní výživu smrku ztepilého u obou prvků (viz. grafy č. 31 a č. 32). Obsahy vápníku i hořčíku se pohybují převážně nad horní hranicí optima. Poměr mezi oběma prvky v asimilačním aparátu je v rámci optimálního rozsahu. Ovšem srovnání s obsahem draslíku ukazuje na disbalanci ve výživě. Poměr K/Mg u plochy č. 2 (vrcholová) a č. 3 (ve svahu) vychází nad hranicí optima a poměr K/Ca naopak pod její hranicí (na ploše č. 1, vrcholová). Graf č. 31: Obsah vápníku v půdě, obsah a hranice optima obsahu vápníku v asimilačním aparátu (%)

Graf č. 32: Obsah hořčíku v půdě, obsah a hranice optima obsahu hořčíku v asimilačním aparátu (%)

- 80 -

Obsah síry Ovlivnění výzkumné plochy Sokol zvýšeným obsahem síry je stále aktuální (viz. tabulka č. 18), nicméně nikoliv akutní. Hranice poškození 0,2 % byla překročena ve všech odebraných vzorcích pouze na variantě SM/N/V/A2 (vrcholová plocha). Naopak obsah síry v rostlinném materiálu na variantách BK/S/S/E7 (ve svahu) a MD/N/S/F8 (ve svahu) se pohyboval pod touto hranicí. Nicméně i nejnižší obsah síry s hodnotou 0,16 % zaznamenaný na variantě BK/S/S/E7 je stále vyšší než hranice ovlivnění 0,1 %. Tab. č. 18: Obsah síry v rostlinném materiálu varianta obsah síry (%)

BR/N/V/A1 SM/N/V/A2 BK/S/S/E7 SM/N/S/G9 MD/N/S/F8 0,19 0,22 0,16 0,21 0,19 0,19 0,24 0,16 0,18 0,17 0,21 0,22 0,19 0,17 0,17

5.2.4 Dílčí závěry Půdní reakce na výzkumné ploše Sokol se pohybuje v rozmezí středně až silně kyselá. Nasycení sorpčního komplexu je velmi variabilní, od nasyceného (horizont F, varianta SM/N/V/A2) až po extrémně nenasycený (horizonty H a A všech sledovaných variant). Jak výsledky pH, tak i nasycení sorpčního komplexu naznačují pravděpodobný vliv druhu dřeviny (konkrétně smrku ztepilého) na jejich stav. Hodnoty poměru C/N ukazují na zvýšený stupeň humifikace v horizontech H a F u všech variant. Obsah fosforu je poměrně variabilní, v horizontu F na variantě BR/N/V/A1 (vrcholová, nesmíšená) překračuje horní hranici optima 2x a naopak v horizontu A klesá pod extrémní hodnotu 5 mg.kg-1 u všech variant na svahu. Obsah draslíku byl u většiny sledovaných variant i půdních horizontů zaznamenán v oblasti optima. Obsahy vápníku a hořčíku jsou velmi vysoké a na všech sledovaných variantách a všech hodnocených horizontech překračují horní hranice optima, v případě varianty SM/N/V/A2 (horizont F) jsou hodnoty dokonce vyšší 13x u vápníku a 8 x u hořčíku! U většiny analyzovaných parametrů je zřejmá odlišnost varianty SM/N/V/A2 (vrcholová, nesmíšená), která současně vykazuje nejvyšší mortalitu (celkově 85 % vysazených jedinců) a nejhorší růstové výsledky. Přestože nebylo možné srovnat půdní analýzy na výzkumné plochy Sokol s kontrolní plochou bez velkoplošného vápnění, lze na základě výsledků a komparace s literaturou (Kuneš et al, 2007, Lochman et al., 2007) s velkou pravděpodobností konstatovat, že výzkumná plocha je stále významně ovlivněna celoplošným vápněním, - 81 -

které zde bylo provedeno na počátku 90. let minulého století. Potvrzuje to zejména výrazně zvýšený obsah vápníku a hořčíku ve všech zkoumaných horizontech i všech variantách překračující několikanásobně optimální hodnoty, změna trendu pH s hloubkou půdního profilu a zvýšený stupeň humifikace v humusových horizontech. Pro detailnější přehled o stavu půdních podmínek na výzkumné lokalitě a potvrzení významného vlivu vápnění by bylo však vhodné provést více odběrů a analýz. Rozbor asimilačního aparátu smrku ztepilého dokládá vysoké zásobení základními živinami, které již ukazuje na luxusní výživu. S výjimkou dusíku u varianty SM/N/V/A2 (vrcholová, nesmíšená výsadba smrku ztepilého) se obsahy všech živin pohybují v oblasti optima či nad ním. Tento stav je však v lesních porostech horských poloh velmi nestandardní a může vést ke snížení odolnosti jedinců či celých kultur vůči abiotickým i biotickým faktorům. Překročení horní hranice optima bylo zaznamenáno zejména u fosforu, vápníku a hořčíku. Na disbalanci ve výživě poukazují také poměry mezi jednotlivými prvky, které především u N/P, K/Mg a K/Ca nejsou v rámci optimálního rozmezí. Ovlivnění výzkumné plochy depozicí síry již není akutní, přesto se však obsah síry stále pohybuje v rozmezí 0,16 - 0,24 %. Z výsledků je opět patrný horší stav na ploše č. 2, kde byla překročena hranice poškození u všech směsných vzorků a kde byla zaznamenána i snížená vitalita (změny zbarvení jehlic - žloutnutí) u 40 % jedinců oproti cca 10 % na ostatních sledovaných variantách.

- 82 -

5.3 Kořenový systém a klimatické poměry na výzkumné ploše Sokol Výsledky v této kapitole jsou zaměřeny na posouzení stavu kořenového systému smrku ztepilého na výzkumné ploše Sokol na základě popisné statistiky naměřených dat a odvození potenciálních analogií u vybraných parametrů vyplývajících ze statistických analýz (analýzy rozptylu). Hodnoceny byly zejména potenciální vztahy mezi variantami – zdravý vs. poškozený (s 50% poškozením jehlic) a plochy vrcholové (plocha č. 1 a plocha č. 2) vs. plocha na svahu (plocha č. 3). Druhá subkapitola je zaměřena na posouzení vývoje klimatických poměrů na výzkumné lokalitě Sokol během let 2005 - 2010, a to především vývoj teplot vzduchu a vlhkosti půdy. 5.3.1 Architektonika a zdravotní stav kořenového systému Přehled

základních

parametrů

kořenových

systémů

a

nadzemní

části

analyzovaných stromů je uveden v následující tabulce č. 19. Tab. č. 19: Základní parametry kořenových systémů a nadzemní části hodnocených stromů na výzkumné ploše Sokol Plocha / vitalita

Parametr

průměr sm. odchylka plocha 1 / medián zdraví minimum maximum průměr sm. odchylka plocha 1 / medián poškození minimum maximum průměr sm. odchylka plocha 2 / medián zdraví minimum maximum průměr sm. odchylka plocha 2 / medián poškození minimum maximum průměr sm. odchylka plocha 3 / medián zdraví minimum maximum průměr sm. odchylka plocha 3 / medián poškození minimum maximum

Hloubka Ip 2 -1 prokořenění (mm .cm ) (cm) 3,75 8,36 0,71 1,37 3,58 8,00 3,11 7,00 5,13 14,00 2,20 11,08 0,72 5,81 2,56 8,00 0,86 8,00 2,71 28,00 2,55 9,88 0,71 4,12 2,42 8,00 1,78 7,00 3,82 24,00 1,36 9,26 0,66 3,41 1,12 8,00 0,78 8,00 2,36 22,00 2,76 10,96 1,09 3,28 2,91 10,00 1,30 8,00 4,27 27,00 1,02 12,08 0,44 10,00 1,03 7,52 0,47 8,00 1,58 49,00

Délka Tlousťka Max.úhel Délka mezi kořenů kořenů nadzemní (cm) (cm) kořeny(o) části (cm) 107,78 1,15 176,67 241,83 44,41 0,42 86,22 27,07 97,00 1,10 160,00 236,50 42,00 0,50 100,00 205,00 212,00 2,20 270,00 283,00 200,00 1,11 111,67 214,17 26,46 0,42 41,94 15,30 210,00 1,20 98,00 210,00 170,00 0,40 51,00 200,00 220,00 2,20 171,00 235,00 121,67 0,74 61,08 156,67 29,27 0,24 18,91 14,04 115,00 0,70 59,00 152,00 90,00 0,40 28,00 143,00 170,00 1,40 112,00 177,00 166,67 0,64 63,80 158,67 51,32 0,28 19,67 10,73 180,00 0,60 63,00 154,00 110,00 0,40 38,00 150,00 210,00 1,60 110,00 174,00 80,00 1,15 101,48 403,60 10,00 0,52 42,03 46,72 80,00 1,00 86,00 413,00 70,00 0,50 46,00 330,00 90,00 2,60 212,00 445,00 153,33 0,92 101,35 465,00 66,58 0,32 33,01 80,68 170,00 1,00 93,00 435,00 80,00 0,40 52,00 380,00 210,00 1,80 154,00 580,00

- 83 -

d 1,3 (mm) 49,50 2,43 49,50 46,00 53,00 42,50 4,42 42,00 39,00 51,00 40,83 5,71 40,00 32,00 48,00 37,50 3,94 37,50 32,00 43,00 61,67 11,15 65,00 47,00 73,00 54,00 11,68 52,50 42,00 70,00

Přírůsty nadzemní části rok rok rok 2009 2008 2007 32,50 42,83 35,83 6,98 9,00 3,76 34,50 40,00 36,00 20,00 34,00 30,00 40,00 54,00 41,00 18,17 17,67 22,17 8,26 7,87 8,18 20,00 16,50 22,00 6,00 6,00 10,00 30,00 27,00 32,00 33,50 22,83 20,00 3,27 6,31 3,79 33,50 23,00 18,50 29,00 12,00 17,00 39,00 30,00 26,00 23,67 18,50 18,17 3,83 6,25 7,73 23,00 19,00 17,00 20,00 11,00 8,00 30,00 26,00 29,00 51,40 65,40 58,40 12,84 9,29 5,50 55,00 61,00 60,00 30,00 57,00 53,00 62,00 80,00 66,00 40,00 60,50 64,50 10,41 22,90 26,49 42,50 66,00 69,50 20,00 18,00 17,00 50,00 85,00 90,00

Délka jehlic (mm) 17,33 3,33 18,50 12,00 20,00 13,17 2,79 13,50 10,00 17,00 14,83 2,79 15,00 10,00 18,00 15,00 0,00 15,00 15,00 15,00 21,80 3,56 23,00 18,00 25,00 18,83 3,31 19,50 13,00 23,00

Rozdíl mezi výškou nadzemní části poškozených a zdravých stromů nebyl statisticky prokázán (viz. graf č. 1 v příloze). Nicméně u stromů poškozených byl zaznamenán nižší výškový přírůst. V letech 2008 a 2009 byly výsledky statisticky významné, přičemž rozdíl výškového přírůstu mezi poškozenými a zdravými stromy se v jednotlivých letech zvyšoval (viz. grafy č. 2 - 4 v příloze). Hodnoty výčetní tloušťky (d1,3) u poškozených stromů jsou statisticky významně nižší než u stromů zdravých, a to na všech sledovaných plochách (viz. graf č. 5 v příloze). Analyzované poškozené stromy tedy vykazují jak redukci výškového, tak i tloušťkového přírůstu. Průměrné hodnoty indexu p (dále i jen „Ip“) jsou velmi nízké a pohybují se v rozmezí 1,02 až 3,75 mm2.cm-1, ovšem minimální dosažená hodnota činí pouze 0,47 mm2.cm-1! (viz. tabulka č. 19, podrobné údaje pro jednotlivé hodnocené stromy jsou uvedeny v tabulce č. 83 v příloze). Z grafu č. 33 je zřejmé, že existuje statisticky významná odlišnost mezi hodnotou Ip u zdravých a poškozených stromů, přičemž hodnoty u poškozených stromů jsou průměrně až 2 x nižší. Nejvyšší hodnoty Ip (statisticky významně) jsou dosahovány na ploše č. 1 (vrcholová), a to díky relativně nižší výšce nadzemní části ve srovnání s plochou č. 3 (ve svahu) a současně větší tloušťkou kosterních kořenů ve srovnání s plochou č. 2 (vrcholová). Graf. č. 33: Hodnota Ip (mm2.cm-1) plocha*strom; Průměry MNČ Současný efekt: F(2, 29)=,41780, p=,66240 Dekompozice efektivní hypotézy Vertik. sloupce označ. +/- sm. chyby 4,5 4,0 3,5

Ip (mm2/cm)

3,0 2,5 2,0 1,5 1,0 0,5 0,0 1

2 Plocha č.

3

strom zdravý strom poškozený

Graf č. 34 ukazuje, že hloubka prokořenění kosterních kořenů se pohybuje v rámci svrchních humusových horizontů, kde je nejvyšší hodnota pH, nasycení sorpčního komplexu a obsah humusových látek (viz. kapitola 5.2). Překvapivě se statisticky významně neliší ani mezi zdravými a poškozenými stromy ani mezi jednotlivými plochami. Minimální hloubka zaznamenaná u všech analyzovaných jedinců je dokonce obdobná na všech plochách (činí pouze 8 cm, resp. 7 cm) (viz. - 84 -

tabulka č. 19). Maximální hloubka s hodnotou 49 cm byla dle předpokladu zaznamenána na ploše č. 3, kde byl určen půdní typ kryptopodzol modální s fyziologickou hloubkou 75 cm (viz. kapitola 5.2.1). Zajímavá je skutečnost, že kořeny poškozených stromů zasahují průměrně hlouběji než kořeny zdravých jedinců. Detailní přehled viz. tabulka č. 19. Tloušťka kosterních kořenů je statisticky významně nižší na ploše č. 2 (vrcholové), a to u zdravých i poškozených stromů (graf č. 35). Ve srovnání s ní dosahují zbývající dvě plochy až dvojnásobně vyšších průměrných hodnot. Rozdíl mezi tloušťkou kořenů u poškozených a zdravých jedinců nebyl prokázán, s výjimkou plochy č. 3, kde mají poškozené stromy nižší hodnoty. Graf č. 34: Hloubka prokořenění kosterních kořenů (cm)

Graf č. 35: Tloušťka kosterních kořenů (cm)

Plocha*Strom; Průměry MNČ Současný efekt: F(2, 216)=1,3596, p=,25894 Dekompozice efektivní hypotézy Vertik. sloupce označ. +/- sm. chyby

Plocha*Strom; Průměry MNČ Současný efekt: F(2, 216)=1,2045, p=,30184 Dekompozice efektivní hypotézy Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti

11,0

1,4 1,3

10,5 1,1

Tlousťka kořenů (cm)

Hloubka prokořenění (cm)

1,2 10,0

9,5

9,0

8,5

1,0 0,9 0,8 0,7 0,6 0,5

8,0 0,4 7,5 1

2

3

Plocha č.

Strom zdravý Strom poškozený

0,3 1

2 Plocha č.

3

Strom zdravý Strom poškozený

Průměrný počet horizontálních kosterních kořenů u jednoho stromu byl 8, ovšem u 4 stromů byly zaznamenány pouze 3 kořeny (jednalo se o poškozené stromy na obou vrcholových plochách). Přes 74 % analyzovaných kořenů bylo adventivního původu (viz tabulka č. 83 v příloze). Nebyl zjištěn statisticky významný rozdíl v počtu horizontálních kosterních kořenů mezi zdravými a poškozenými stromy ani mezi jednotlivými výzkumnými plochami (viz. graf č. 36). Nicméně průměrný počet horizontálních kosterních kořenů je na všech sledovaných plochách nižší u poškozených jedinců (viz. tabulka č. 19). Délka horizontálních kosterních kořenů je statisticky odlišná u zdravých a poškozených jedinců, ovšem neodlišuje se v rámci jednotlivých ploch. Zajímavá je skutečnost, že poškozené stromy mají vždy průměrně delší horizontální kosterní kořeny než stromy zdravé (viz. graf č. 37).

- 85 -

Graf č. 36: Počet horizontálních kosterních kořenů Graf č. 37: Délka horizontálních kosterních kořenů plocha*strom; Průměry MNČ Současný efekt: F(2, 29)=,78439, p=,46584 Dekompozice efektivní hypotézy Vertik. sloupce označ. +/- sm. chyby

Plocha*Strom; Průměry MNČ Současný efekt: F(2, 35)=,70247, p=,50221 Dekompozice efektivní hypotézy Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti

14

300

Délka horizontálních kosterních kořenů (cm)

13

Horizontální kosterní kořeny (počet)

12 11 10 9 8 7 6 5

250

200

150

100

50

4 3 1

2

3

plocha č.

strom zdravý strom poškozený

0 1

2

3

Plocha č.

Strom zdravý Strom poškozený

Výskyt kotev byl zaznamenán pouze u 41 % analyzovaných jedinců a průměrná hloubka prokořenění činila 24,8 cm (viz. tabulka č. 19 a tabulka č. 83 v příloze). Při srování délky kotev nebyly zjištěny statisticky významné rozdíly ani mezi poškozenými a zdravými stromy, ani v rámci jednotlivých ploch (viz. graf č. 38). Nicméně na ploše č. 3 zasahují kotvy průměrně hlouběji u poškozených stromů a i maximální dosažená hodnota (49 cm) byla naměřena u poškozeného stromu. Počet nekosterních kořenů se statisticky nelišil mezi jednotlivými plochami ani zdravými a poškozenými stromy, nicméně průměrné hodnoty byly vyšší u zdravých stromů (viz. graf č. 39). Na obou vrcholových plochách činil počet nekosterních kořenů u zdravých stromů cca 8, zatímco na ploše č. 3 (na svahu) to bylo 11. Zajímavá je skutečnost, že hodnoty u poškozených a zdravých stromů na ploše č. 2 jsou tak jako u ostatních hodnocených parametrů velmi obdobné. Graf. č: 38: Délka kotev (cm)

Graf č. 39: Počet nekosterních kořenů

Plocha*strom; Průměry MNČ

plocha*strom; Průměry MNČ

Současný efekt: F(2, 14)=3,1769, p=,07284

Současný efekt: F(2, 29)=,78439, p=,46584

Dekompozice efektivní hypotézy

Dekompozice efektivní hypotézy

Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti

Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti

50

16

45

14

40 Nekosterní kořeny (počet)

12

Délka kotev (cm)

35 30 25 20

10 8 6 4

15

2

10 5 1

2 Plocha č.

3

strom zdravý strom poškozený

- 86 -

0 1

2 Plocha č.

3

strom zdravý strom poškozený

Výskyt václavky byl zaznamenán u 69 % analyzovaných kořenů, přičemž nejvyšší stupeň napadení (stupeň 3) byl zaznamenán u 6,1 % (podrobné údaje jsou uvedeny v tabulce č. 83 v příloze). Statistická analýza potvrdila předpoklad statisticky vyššího výskytu václavky u poškozených stromů (graf č. 40). Vztah vůči stanovišti je zejména u poškozených stromů zanedbatelný. Na druhou stranu u zdravých stromů je překvapivě nejnižší počet výskytu václavky na ploše č. 2 (vrcholové), kde smrky ztepilé vykazují nejhorší výsledky odrůstání, vitalitu a současně nejvyšší mortalitu (viz. kapitola 5.1.1). Graf. č. 40: Poškození václavkou (stupně 0 - 3) Plocha*Strom; Průměry MNČ Současný efekt: F(2, 216)=,19578, p=,82234 Dekompozice efektivní hypotézy Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 2,0

Poškození václavkou (stupně 0 - 2)

1,8 1,6 1,4 1,2 1,0 0,8 0,6 0,4 0,2 1

2 Plocha č.

3

Strom zdravý Strom poškozený

Bez ohledu na plochu (vrcholová, ve svahu), vitalitu (zdravý, poškozený) či výšku nadzemní části byla u všech hodnocených stromů nalezena závažná deformace kořenového systému - strboul (spirálovité propletení kořenů, jejichž tloustnutím dochází k zaškrcování a tím narušení výživy a vodního režimu – viz. obr. č. 11). Naproti tomu hniloby báze ani kmene analyzované stromy neměly. U 83 % analyzovaných stromů byl však zaznamenán výron pryskyřice na kmeni či na jeho bázi, a to nezávisle na ploše či vitalitě stromu. Podrobné údaje zaznamenané u jednotlivých hodnocených stromů je uveden v tabulce č. 83 v příloze. Obr. č. 11: Strboul, plocha č. 2

Fotografická dokumentace stavu kořenového systému na výzkumné ploše Sokol je uvedena v příloze, obrázky č. 3 a 4.

- 87 -

5.3.2 Teplotní a vlhkostní poměry na výzkumné ploše Sokol Kořenové systémy a tím i růstový a zdravotní stav dřevin jsou přirozeně ovlivňovány i klimatickými vlivy, zejména teplotou a úhrny a rozložením srážek (resp. vlhkostí půdy). Obrázek č. 5 v příloze ukazuje vývoj průměrných denních teplot vzduchu (ve výšce 200 a 50 cm nad zemí a 20 cm pod půdním povrchem) a množství srážek za vegetační období dle dat naměřených meteorologickou stanicí přímo na vrchu Sokol v letech 2005 – 2010. Průměrná denní teplota ve výšce 200 cm nad zemí se mezi sledovanými lety odlišuje, a to jak v zimních měsících, tak i v rámci vegetačního období (např. rozdíl mezi únorem v roce 2008 a 2009 činí 3,8 oC a rozdíl mezi dubnem v roce 2008 a 2009 dokonce přes 4,0 oC). Absolutní maximální teplota (-17,4 oC) byla naměřena v prosinci 2009 a naopak maximální teplota (29,5 oC) byla dosažena v červenci 2010. Pokles teplot pod nulu (výskyt pozdních či časných mrazů) se objevuje v dubnu (příp. i květnu – rok 2010) a v září (příp. říjnu). Vývoj průměrné denní amplitudy ukazuje na rozkolísanost teplot v průběhu dne a dle tabulky č. 85 v příloze je zřejmé, že např. v roce 2010 byl vývoj teplot velmi nevyrovnaný – v únoru byl průměrně 6 oC, v srpnu pak 9,72 oC. Přestože byl nalezen velmi těsný korelační vztah mezi teplotou ve výšce 200 cm nad zemí a 20 cm pod půdním povrchem (viz. tab. č. 84 v příloze), průběh teplot 20 cm pod povrchem půdy je samozřejmě díky ochranné schopnosti svrchních půdních horizontů, příp. sněhové pokrývky přes zimní období znatelně vyrovnanější (viz. tabulka č. 20). Nejnižší hodnota zaznamenaná v rámci sledovaného období činila 0,2 oC (v březnu 2008) a nejvyšší naopak 13,9 oC (v červenci 2010). Průměrné denní amplitudy se v zimních měsících (prosinec – únor) pohybují do 0,2 oC, ve vegetačním období se pak zvyšují až na 1,05 oC. Překročení 1,0 oC hranice průměrné denní amplitudy však bylo zaznamenáno pouze v jednom případě (v květnu 2008). Srážkové úhrny ve vegetačním období (květen – září) jsou v rámci let značně rozkolísané, nejvyšší byly zaznamenány v roce 2010 (1093 mm) a nejnižší v roce 2005 (568 mm), což představuje téměř dvojnásobně nižší hodnotu. Ani rozložení srážek ve vegetačním období není rovnoměrné a ve všech letech se objevují jak období sucha, tak i zvýšené úhrny srážek za den. I v nadprůměrně srážkově bohatém roce 2010 se např. vyskytlo období sucha trvající 10 dní (v červnu). Nejdelší zaznamenané období sucha bylo v roce 2006 a trvalo 58 dní (květen – červen). Naopak nejvyšší úhrn srážek za den činil 92,2 mm a byl naměřen 1. 9. 2010. - 88 -

Z naměřených hodnot bylo také zjištěno, že v předjaří často dochází k situaci, kdy hrozí tzv. fysiologické vysychání či desikace (teplota vzduchu vystoupí nad 1 oC, zatímco teplota půdy setrvává pod 1oC). V letech 2005 – 2008 bylo takové období zaznamenáno po cca 20 dní (mezi únorem a dubnem), nicméně v letech 2009 a 2010 již nenastalo (viz. tabulka č. 20). Tab. č. 20: Teplota v hloubce 20 cm pod půdním povrchem, vlhkost půdy, srážky a období zvýšeného rizika sucha a desikace, roky 2008 – 2010

Rok

2008

2009

2010

Měsíc

leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen prosinec leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen prosinec leden únor březen duben květen červen červenec srpen září

Průměrná Absolutní Absolutní denní minimální maximální o o o teplota ( C) teplota ( C) teplota ( C) 1,20 0,84 0,74 1,94 6,65 9,96 10,86 11,28 8,64 6,49 2,45 1,20 1,12 1,16 2,35 6,51 8,45 11,63 11,64 10,35 6,59 2,42 1,25 1,37 1,42 2,62 6,23 9,38 11,54 11,72 8,74

0,80 0,50 0,20 0,70 4,30 8,00 9,60 9,80 6,00 4,90 1,80 0,80 0,90 0,90 1,00 4,20 6,20 10,00 10,80 8,90 1,30 1,00 0,90 1,00 0,90 1,50 3,70 6,40 10,00 8,40 6,40

1,50 1,40 1,30 5,30 11,00 11,80 12,40 12,70 11,20 8,00 2,90 1,90 1,50 1,50 1,20 9,40 11,20 13,20 12,60 12,00 10,20 4,40 1,70 1,70 3,10 5,60 8,20 12,30 13,90 12,90 9,80

Průměrná Průměrná denní vlhkost půdy amplituda (%) (oC) 0,21 19,50 0,22 21,20 0,27 22,10 0,58 23,70 1,05 20,50 0,87 17,20 0,71 17,80 0,61 15,90 0,46 15,90 0,43 20,20 0,20 22,80 0,15 20,70 0,17 21,40 0,19 22,60 0,61 25,10 0,73 21,60 0,61 23,20 0,59 19,70 0,53 13,50 0,49 12,00 0,57 15,60 0,21 20,10 0,18 19,80 0,20 19,60 0,31 22,00 0,45 22,40 0,62 24,20 0,70 20,10 0,71 14,70 0,55 15,20 0,39 19,70

Úhrn srážek (mm)

100,60 169,20 122,40 191,00 120,80 126,20 104,60

88,20 133,20 299,60 144,20 66,80 51,20 127,00

329,80 137,60 205,60 122,40 297,60

Období Desikace sucha (počet (počet dnů/měsíc) dnů/měsíc) 6 7 4 13

13

15 19

10

Dostatek vláhy je limitním faktorem zejména pro smrk ztepilý. Obrázek č. 12 vývoje relativní vlhkosti půdy za sledované období (2005 – 2010) ukazuje, že zejména v roce 2005 byla situace velmi nepříznivá. Minimální hodnota relativní vlhkosti půdy byla zaznamenána v dubnu a činila dokonce méně než 3 %. I srážkově chudší rok 2009 znamenal pokles relativní vlhkosti půdy, a to zejména na konci vegetačního období v srpnu a září (viz. tabulka č. 20).

- 89 -

Obr. č. 12: Vývoj relativní vlhkosti půdy na výzkumné ploše Sokol v období 2005 – 2010, hodnoty proloženy funkcí MNČ váž. vzdáleností

- 90 -

5.3.3 Dílčí závěry Stav kořenového systému dřevin na výzkumné ploše Sokol je velmi neuspokojivý. U 100 % analyzovaných jedinců byla zjištěna deformace kořenového systému (strboul) a 69 % kořenů bylo napadeno václavkou. Hloubka prokořenění se u 98 % kořenů pohybuje pouze v rámci humusových horizontů. Kotvy byly zjištěny pouze u 41 % analyzovaných stromů a i jejich hloubka přesahuje 25 cm pouze ve dvou případech. Téměř 75 % horizontálních kosterních kořenů je adventivního původu. Hodnota indexu p se v průměru pohybovala pouze v rozmezí 1,02 až 3,75 mm2.cm-1. Statisticky

významné

rozdíly

stavu

kořenového

systému

mezi

stromy

poškozenými a zdravými byly zaznamenány ve výskytu napadení václavkou a především mezi hodnotami indexu p, který byl u poškozených stromů až 2 x nižší. Pozitivní vliv plochy na svahu ve srovnání s oběma vrcholovými plochami na stav kořenového systému byl potvrzen pouze u hloubky prokořenění, a to díky větší fyziologické hloubce půdního profilu, a vyššího počtu horizontálních kosterních kořenů u zdravých stromů. Současně však byly u poškozených stromů na ploše č. 3 zaznamenány průměrně i absolutně nejnižší hodnoty indexu p. Zajímavá je skutečnost, že hodnoty většiny hodnocených parametrů na ploše č. 2 byly velmi obdobné u zdravých i poškozených stromů. Teplotní a srážkové poměry na výzkumné ploše Sokol za sledované období 2005 – 2010 ukazují na nevyrovnaný trend vývoje teplot i srážek v rámci jednotlivých let i měsíců a riziko výskytu extrémních situací (sucha či naopak přívalových srážek).

- 91 -

6. Diskuze 6.1 Odrůstání kultur na kalamitních holinách horských poloh Odrůstání dřevin v horských polohách je ovlivněno celou řadou faktorů. Vyjma nepříznivých klimatických a stanovištních podmínek hraje zásadní roli způsob a provedení výsadby. K otázce způsobu zalesnění v případě silně poškozených porostů např. Kriegel (2002) na základě výzkumu v Orlických horách a Krkonoších uvádí, že odrůstání nejen světlomilných dřevin (modřín, bříza), ale i polostinných (smrk, buk) je statisticky průkazně lepší na holé ploše než pod odumírajícím porostem. Významné rozdíly byly 8-15 let po výsadbě zaznamenané u výšky, tloušťky kořenového krčku, hmotnosti sušiny i mortality. Tyto výsledky potvrzuje i Chládek a Novotný (2007) v Orlických horách pro smrk, modřín a buk, naopak jeřáb ptačí vykazoval stejné výsledky na holině i pod porostem. I zjištění ze Švédska potvrzují významně lepší odrůstání smrku ztepilého a buku lesního mimo korunový zápoj dospělého porostu (Löf et al., 2007). Jako vhodný způsob obnovy rozsáhlých kalamitních holin se jeví skupinové výsadby, které jsou založeny na tendenci přirozeného zmlazení vyskytovat se v hloučcích. Tento způsob obnovy je stále častěji používán ve Švýcarsku (Schöneneberger, 2001) a již v 90. letech jej pro zalesnění rozsáhlých kalamitních holin vzniklých po imisní kalamitě doporučoval Pelz (1993). Na základě výzkumu z Krkonoš Souček (2007) uvádí, že rozdíl mezi smrkem ztepilým rostoucím samostatně a v rámci středu skupiny činí průměrně 7 cm ročně, přičemž rozdíl jejich výšek 13 let po výsadbě činil cca 60 cm. Porosty vzniklé ze skupinové obnovy jsou otevřenější, horizontálně i vertikálně stratifikované a odolnější k poškození sněhem, větrem či hmyzem (Ott et al., 1997). Směsi dřevin jsou obecně pokládány za stabilnější proti biotickým i abiotickým faktorům (Shorova et al., 2008; Tesař et al., 2004) a schopné se lépe adaptovat na změny klimatu (Duchiron, 2000). Porosty smrku s listnatými druhy vytváří více heterogenní strukturu, možnost získání dřevní hmoty z listnatých druhů a variabilnější biotopy než čisté porosty, což na příkladu porostů smrku sitky na Aljašce uvádí Deal et al. (2013) či u smrku ztepilého v Británii Mason a Connoly (2013). Dle Pretzsche (2003) se koruny smrku a buku vzájemně intenzivně překrývají a smíšené porosty vykazují schopnost pružně vyrovnávat odchylky od průměrné hustoty bez významného snížení růstu. V rámci této práce byl potvrzen pozitivní vliv smíšení jak na přírůst

- 92 -

výškový, tak i přírůst koruny a podstatně rychlejší zapojení u smrku ztepilého a buku lesního. Jako vhodné k zalesnění kalamitních holin horských poloh jsou považovány zejména druhy s průkopnickou strategií schopné snášet extrémní klimatické podmínky, krátkou vegetační dobu a ovlivnění stanoviště zvýšenou depozicí kyselých látek. Konkrétně je doporučována bříza karpatská (Vacek, 1991; Balcar, 1990), jeřáb ptačí (Balcar, 2006; Vacek et al., 2000) a vrba slezská (Vacek, Balcar, 2000). Vývoj kultur břízy karpatské na výzkumné ploše Sokol potvrdil vyrovnané odrůstání i na extrémních vrcholových partiích holiny, minimální ztráty po výsadbě a relativně dobrý zdravotní stav (s výjimkou cca 15 % výskytu poškození kmene). Naopak výsadby jeřábu ptačího a vrby slezské byly pro nízkou dosaženou výšku a vysokou mortalitu vyhodnoceny jako neúspěšné. Podobné výsledky u vrby slezské byly zaznamenány také na výzkumné ploše Jizerka (Slodičák et al., 2005). Jeřáb ptačí však v Jizerských horách odrůstá dobře (ve věku 14 let po výsadbě dosáhl cca 210 cm). Je však nutné vzít v úvahu, že výsadby jsou zde umístěny na svahu a nikoliv na vrcholové části jako na vrchu Sokol a jsou zabezpečeny ochranou proti poškozování zvěří (Slodičák et al., 2005). Významný vliv má pravděpodobně také skutečnost, že sadební materiál použitý na vrchu Sokol pocházel z 3. LVS. Jako vhodný způsob obnovy pro jeřáb uvádí Vacek, Balcar (2000) přímý výsev na připravenou půdu či Schönenberger et al. (1990) pod degradabilní plastové kužely na předem vybraná příznivá mikrostanoviště. Přestože se modřín opadavý nad 800 m již přirozeně nevyskytuje, v rámci umělé obnovy je využíván i pro zalesňování v nadmořských výškách do 1000 m (Svoboda, 1955; Slávik, 2006). Pro svou schopnost snášet drsné podmínky s velkými teplotními výkyvy i na volném prostranství bez ochrany mateřského porostu je často používán k zalesnění kalamitních holin, nicméně převážně jako přípravné dřeviny, s níž není počítáno v cílové skladbě (Chládek, Novotný, 2007). Jeho velmi rychlý vývoj byl potvrzen na obou sledovaných výzkumných plochách Sokol a Jizerka (průměrná dosažená výška činila cca 5 m). Shodně se zjištěním Nováka a Slodičáka (2006) v náhradních porostech v Krkonoších jsou modřínové porosty značně diferencované a vykazují nadprůměrný růst přesahující tabulkové údaje. Vliv smíšení na odrůstání nebyl statisticky potvrzen, nicméně průměrné hodnoty u všech sledovaných dendrometrických parametrů jsou vyšší u varianty s bukem lesním a ukazují na jeho pozitivní působení. Buk lesní se ve vyšších horských polohách lépe vyvíjí v podúrovni smrkových porostů (Hladilin, 2006). Výsledky z výzkumných ploch Sokol a Jizerka ukazují, že - 93 -

relativně dobře odrůstá i na svazích kalamitních holin, přičemž významně pozitivní vliv má smíšení se smrkem ztepilým či modřínem opadavým. Naopak výsadby javoru klenu na výzkumné ploše Sokol s průměrnou výškou 44 cm a celkovou mortalitou 92 % byly vyhodnoceny jako neúspěšné. Vysokou úmrtnost výsadeb javoru klenu potvrzují i výsledky na výzkumné ploše Jizerka, kde dosáhla cca 90 %. Nicméně kultury zde byly opakovaně obnovované a třetí v pořadí vykázala v roce 2007 průměrnou výšku 120 cm (Slodičák et al., 2005). I v Orlických horách odrůstá javor klen dobře, a to jak na pasece, tak pod porostem. Dle Chládka, Novotného (2007) či Vacka, Balcara (2000) hraje zásadní roli při vývoji ochrana před poškozením zvěří. Šok z přesadby dle Kriegela (1994), Vacka a Balcara (2000) zpravidla trvá 4 až 5 let, kdy je zastaven přírůst a často dochází i ke značné úmrtnosti. V rámci této práce byla vysoká mortalita sazenic přesahující 50 % potvrzena u všech sledovaných druhů dřevin vyjma břízy karpatské. Zejména v prvních letech po výsadbě, je dle řady autorů (Kriegel, 2002; Podrázský, Ulbrichová, 2001; Vacek, 1999 a další) pro výsadby a odrůstání kultur limitující ochrana před poškozením zvěří. Kupferschmid a Bugmann (2005) na základě výzkumu ve Švýcarských Alpách uvádí, že poškození zvěří se objevuje shodně jak v porostech se stojícími soušemi, tak i ležícím dřevem a není ovlivněno ani výskytem keřového patra. Nicméně významné rozdíly byly objeveny v závislosti na nadmořské výšce, v montánním stupni (1200-1450 m n. m.) bylo okusem poškozeno více než u 50 % semenáčků, zatímco v subalpinském stupni (1450-1600 m n. m.) to činilo pouze 20 %. Přestože na výzkumné ploše Sokol byly při zakládání dvě plochy oploceny, funkčnost nebyla dostatečná. A to jak v případě tzv. antiobory (oplocení kolem celého vrchu Sokol o ploše 50 ha), tak i v případě oplocení jednotlivých výzkumných ploch o rozměrech 50 x 75 m, resp. 100 x 75 m. Udržet oplocení na stanovištích horských poloh, ovlivněných extrémním klimatem, se ukázalo jako provozně velmi obtížně realizovatelné, což potvrzují i závěry Ulbrichové a Kuneše (2004) z Jizerských hor. Vývoj všech sledovaných kultur na výzkumné ploše Sokol je tedy nutno posuzovat jako ovlivněných zvěří. Pravděpodobně za spolupůsobení s dalšími negativními faktory (pozdní mrazy, zimní vysychání, útlak buřeně) lze poškození zvěří považovat za limitní pro výsadby jeřábu ptačího, vrby slezské a javoru klenu. Naopak u kultur smrku ztepilého, buku lesního, modřínu opadavého a břízy karpatské ve věku 14 let se okus zvěří průměrně vyskytuje pouze do 10 %.

- 94 -

V posledních dekádách je při zalesňování považována za důležitější role přirozené obnovy (Schönenberger, 2001). Na výskyt a početnost náletu má významný vliv zejména kombinace nadmořské výšky a substrátu (Kuperschmidt, Bugmann, 2005; Ulbrichová et al., 2006). Podpora přirozeného zmlazení spočívá u horských lesů centrální Evropy zejména ve vytvoření vhodných mikrostanovišť, a to uvolňováním korunového zápoje, ponecháním mrtvého dřeva či skarifikací půdního povrchu (Pellissier, Trosset, 1992). V případě druhů či ekosystémů boreálních lesů (např. ve Finsku - Lilja-Rothsten et al., 2008) či severoamerických lesních ekosystémů je využíváno i řízeného ohně. Zásadní je však při tomto postupu jednoznačně stanovit cíl obnovy, respektovat stanovištní podmínky a preferované funkce (Long, 2009). Skutečnost, že přirozená obnova smrku se vyskytuje v hloučcích, potvrzuje mnoho studií (Hofmeister et al., 2008, Ulbrichová et al., 2006), přičemž výraznější je tento trend se stoupající nadmořskou výškou. Vorčák et al. (2006) zaznamenali vliv nadmořské výšky na formování skupin v Oravských Beskydech až od 1460 m n. m. Naopak Hofmeister et al. (2008) zjistili formování skupin u přirozeného zmlazení smrku ztepilého a jedle bělokoré i v porostech 6. lesního vegetačního stupně v Orlických horách. V rámci této práce byla hloučková struktura přirozeného zmlazení smrku ztepilého zaznamenána u cca 40 % jedinců. Počet zmlazení v horských oblastech je velmi variabilní, pohybuje se např. od 1200 ks.ha-1 do 30 000 ks/ha-1 na Šumavě (Ulbrichová et al., 2006), v rozmezí od 5 000 do 16 000 ks/ha-1 v dospělých porostech Moravskoslezských Beskydech (Ježek, 2004). Ulbrichová a Kuneš (2004) uvádí, že výskyt přirozené obnovy je významně ovlivněn zvěří a v oplocených plochách je až 10 x vyšší než mimo ně. Přirozená obnova na výzkumné ploše Sokol se vyskytovala v počtech 2900 ks.ha-1 u nesmíšených variant a více než dvojnásobných počtech (7500 ks.ha-1) u variant smíšených. Druhové složení přirozené obnovy v Jizerských horách je dle Ulbrichové a Kuneše (2007) variabilní dle jednotlivých ploch, ale zastoupen je vždy jeřáb a bříza, často vrba, pouze místy osika. Na Šumavě byl zaznamenán poměrně hojný výskyt jeřábu ptačího (v počtech 120 – 1200 ks.ha-1), zatímco bříza se vyskytovala pouze výjimečně (max. 40 ks.ha-1) (Štícha et al., 2010). Na výzkumné ploše Sokol byla druhová skladba tvořena především vrbou, jeřábem a smrkem, které se vyskytovaly na vrcholových částech i na svahu, a osikou a břízou, které byly zastoupeny zejména na svahu.

- 95 -

Jako faktory nejvíce ovlivňující růst semenáčků smrku uvádí Cunningham et al. (2006) bylinnou vegetaci, nadmořskou výšku, délku trvání sněhové pokrývky na jaře a zejména pak korunový zápoj mateřského porostu. Nejvyšší přírůsty byly díky vysoké sumě dopadajícího záření dosahovány u jedinců rostoucích na volné ploše, nicméně při zvážení všech dalších faktorů byl pro vývoj semenáčů nejvhodnější mírný korunový zápoj. Výška přirozené obnovy na výzkumné ploše Sokol je značně variabilní, a to i v rámci jednotlivých druhů. Srovnání ukázalo, že pozitivní vliv na odrůstání má umístění na svahu. Shodně se závěry Ulbrichové a Kuneše (2004) ukazují výsledky z výzkumné plochy Sokol, že výška zmlazení je závislá na stupni zapojení porostu. Výsledky této práce potvrzují významnou roli, kterou může mít přirozené zmlazení při zalesňování kalamitních holin horských poloh.

- 96 -

6.2 Stav půdního prostředí horských poloh Půdy horských poloh jsou přirozeně charakterizovány silně až velmi silně kyselou půdní reakcí, nízkým obsahem živin, redukovanou hloubkou a nízkou resiliencí (Vavříček, Šimková, 2000; Purdon et al., 2004). Nevhodné lesnické hospodaření a zejména zvýšené depozice kyselých látek, které ovlivnily prostředí střední Evropy zejména v posledních dekádách minulého století, obecně na mnoha stanovištích vedly k narušení pufrační schopnosti půd, vyplavení bazických kationtů z půdního matrix a zvýšené mobilizaci hliníku (Sposito, 1996; Carnol et al. 1997). Nicméně Hédl et al. (2011) uvádí, že míra ovlivnění půdního prostředí acidifikací byla významně závislá na nadmořské výšce a konkrétně hodnoty pH půd v nadmořských výškách nad 1000 m s přírodními smrkovými porosty zůstaly po imisní kalamitě srovnatelné jako před ní (za období sledování 1941 – 2003). Vápnění či hnojení, které bylo na mnoha stanovištích aplikováno, půdní prostředí dále destabilizovalo (Podrázský, 1999). Lochman et al. (2007) uvádí, že 14 let po letecké aplikaci dolomitického vápence na lesní porosty v oblasti Jeseníků se projevil nárůst hodnot aktivní půdní reakce, zvýšení obsahu draslíku, hořčíku a vápníku a naopak snížení obsahu těžkých kovů. Současně však došlo k poklesu nasycení sorpčního komplexu. Obdobné výsledky vývoje půdní reakce a obsahu vápníku a hořčíku v půdě dokládá Kuneš et al. (2007) z výzkumné plochy Jizerka v Jizerských horách. Nasycení sorpčního komplexu bázemi se zde však naopak zvýšilo a byl také zaznamenán pokles obsahu dusíku. Vápnění porostů smrku sitky v Severním Irsku také vedlo ke zvýšení obsahů dusíku, draslíku, vápníku a hořčíku, zatímco obsah uhlíku zůstal nezměněn (Kakei, Clifford, 2002). Naopak výsledky Pecháčka et al. (2011) z půdních analýz 19 ploch v rámci 8. LVS Hrubého Jeseníku neovlivněných vápněním dokládají významně nižší pH, obsah všech základních živin a nasycení sorpčního komplexu. Na druhou stranu poměr C/N byl víceméně příznivý. Typický trend vývoje pH u kyselých lesních půd, kdy se hodnoty snižují se zvyšující se hloubkou půdního profilu, který např. dokládá Svoboda (2003) na Šumavě či Baeumler a Zech (1998) v Bavorských Alpách, nebyl zaznamenán ani na jedné výzkumné ploše ovlivněné vápněním (Kuneš et al, 2007; Lochman et al., 2007). Důvodem je skutečnost, že svrchní humusové horizonty mají výraznou pufrační schopnost a v případě povrchové aplikace vápnění absorbují převážnou část dodaných látek a výrazně omezují ovlivnění organominerálního horizontu (Vavříček, Betušová, 1996). Rezistentní k vápnění jsou pak zejména edafické kategorie K, N, O a P vyšších - 97 -

poloh (Vavříček, 2001). Půdní reakce na výzkumné ploše Sokol je významně vyšší ve srovnání s oběma výše zmíněnými výzkumy v Jizerských horách (Kuneš et al, 2007) a Jeseníkách (Lochman et al., 2007), a to zejména v horizontech F a H. Řada studií potvrzuje, že právě svrchní půdní horizonty jsou na změny nejcitlivější a reagují na ně v relativně krátkém čase (Hédl et al., 2011; Kuneš, 2002; Podrázský, 1999) Nasycení sorpčního komplexu se na výzkumné ploše Sokol shodně s výsledky Lochmana et al. (2007) i Kuneše et al. (2007) pohybovalo nad 50 % v horizontu F a nad 20 % v horizontu H. Srovnatelné hodnoty uvádí i Svoboda (2003) pro odumřelý les v Národním parku Šumava, nicméně současně dokládá významný rozdíl mezi hodnotami nasycení sorpčního komplexu ve vitálním porostu a v odumřelém lese, kde jsou hodnoty vždy významně nižší. Dusík je jak nezbytný prvek pro výživu dřevin, tak i rizikový faktor přispívající k acidifikaci prostředí a destabilizaci porostů (Kreutzer, 1994). Dle výsledků půdních analýz představuje obsah dusíku na výzkumné ploše Sokol vyrovnanou a dostatečnou rezervu. Nicméně hodnoty poměru C/N pod 25, které jsou na výzkumné ploše Sokol dosahovány ve všech humusových horizontech, dle Hrušky et al. (2001) mohou znamenat riziko vyplavování minerálního dusíku. Dle Fischera a Binkleyho (2000) se také poměr C/N snižuje postupně se stárnutím porostu. Trend vývoje poměru C/N na výzkumné ploše Sokol, kdy se se vzrůstající hloubkou hodnota zvyšuje, je protichůdný ve srovnání s výsledky Lochmana et al. (2007) v rozvolněných smrkových porostech v Hrubém Jeseníku, ovšem srovnatelný s hodnotami z výzkumné plochy Jizerka (Kuneš et al., 2007), která byla založena na rozsáhlé kalamitní holině. Na otevřených plochách holin (případně světlinách v porostu) jsou zejména svrchní horizonty vystaveny vyšší sumě záření a díky snížené transpiraci a intercepci se mění i vlhkost půdy, což zvyšuje úroveň mikrobiální aktivity a dochází ke zvýšené mineralizaci (Emmer, 1999; Svoboda, 2003; Podrázský, 2006b). Dle Podrázského (2003) je mineralizace dále zvýšená na vápněných lokalitách. Obsah přístupného vápníku a hořčíku je srovnatelný na výzkumné ploše Sokol a Jizerka (Kuneš et al., 2007), ovšem dosahuje výrazně nižších hodnot v odrostlejších porostech ve věku 40 a 120 let (Lochman, 2007). Vliv porostu na obsah dvojmocných bází je významný a lze předpokládat snížení extrémních hodnot dvojmocných bází v půdách kalamitních holin Sokol a Jizerka se zapojováním a stárnutím kultur a vázáním vápníku v pletivech stromů (Balcar, 2001). Ve srovnání s výzkumem Pecháčka

- 98 -

et al. (2011) na plochách v Hrubém Jeseníku neovlivněných vápněním byl obsah dvojmocných kationtů na výzkumné ploše Sokol až 30 x vyšší. Obsah základních prvků v asimilačním aparátu smrku ztepilého na výzkumné ploše Sokol se pohyboval převážně v oblasti optima či dokonce nad ním. Nedostatek hořčíku v asimilačním orgánu smrku ztepilého, který uvádí Vavříček et al., (2005) v Hanušovické vrchovině, Vacek et al. (2006) na Šumavě, Mauer, Palátová (2010) v Krkonoších; Pecháček et al. (2011) v Hrubém Jeseníku či Ewald (2005) v Bavorských Alpách, a který je spojován se žloutnutím a oslabením vitality jedinců i celých porostů (Vavříček et al., 2005; Vacek et al., 2006; Mauer, Palátová, 2010; Pecháček et al., 2011; Ewald, 2005), nebyl na vrchu Sokol zaznamenán. Jeho obsah se zde naopak pohybuje nad horní hranici optima, a to zejména u obou vrcholových ploch. Přestože vztah mezi obsahem prvků v půdě a v asimilačním aparátu nebyl potvrzen statistickými analýzami, lze s velkou pravděpodobností předpokládat, že stav výživy dřevin na výzkumné ploše Sokol je ovlivněn vysokými obsahy zejména dvojmocných prvků ve svrchních půdních horizontech, které u hořčíku dosahují až extrémně vysokých hodnot 2864 mg.kg-1, což představuje překročení hodnoty horní hranice optima 8 x. Limitující faktory půdního prostředí, které v přirozených podmínkách horských lesů přestavuje nízké pH, nízký obsah základních živin a nasycení sorpčního komplexu (Vavříček, Šimková, 2000; Purdon et al., 2004), nebyly u výzkumné plochy Sokol ovlivněné celoplošným vápněním zaznamenány. Nicméně riziko může naopak představovat výše uvedený snížený poměr C/N, zvýšená mineralizace a extrémně vysoký obsah dvojmocných kationtů v humusových horizontech.

- 99 -

6.3 Kořenový systém dřevin horských poloh Kvalitní a dostatečně vyvinutý kořenový systém je zásadní z pohledu zdravotního stavu dřevin i zajištění jejich vyrovnaného odrůstání. Na jeho stavu je závislé zásobování dřeviny živinami a vodou či zabezpečení mechanického ukotvení v půdě. Jakákoliv změna stanovištních podmínek ohrožující zdravotní stav a existenci stromu je dle řady výzkumů nejprve patrná právě na kořenovém systému – výskytem hniloby, napadením parazitickými houbami, změnou architektoniky, funkcí jemných kořenů či mykorrhizou (Hruška, Cienciala, 2001; Murach, 1991; Palátová, Mauer, 2004; Persson et al., 1995). Vývoj kořenového systému je z velké části závislý na stavu půdního prostředí a odráží heterogenitu jednotlivých mikrostanovišť (Puhe, 2003). Přirozeným jevem u smrku ztepilého, který reaguje na acidifikaci prostředí, sucho, houbové patogeny, mechanické poškození kořenů a řadu dalších faktorů, je tvorba adventivních kořenů (Puhe, 1994). Lokvenc (1980) však uvádí, že se jedná o kořeny slabší a kratší, převážně s horizontálním směrem růstu a zasahující svrchní půdní horizonty. Tato skutečnost byla na výzkumné ploše Sokol potvrzena. Téměř 75 % hodnocených stromů zde bylo adventivního původu a průměrná hloubka prokořenění činila na 10,27 cm. S výjimkou dvou stromů, u nichž kotvy zasahovaly i hlouběji, se celý kořenový systém většiny hodnocených jedinců omezoval pouze za svrchní humusové horizonty. Ve srovnatelných nadmořských výškách Orlických a Jizerských hor byla zjištěna hloubka prokořenění průměrně 14,5 cm, resp. 16 cm, přičemž u zdravých stromů byla větší než u stromů se známkami poškození asimilačního aparátu (Mauer et al., 2004). Na výzkumné ploše Sokol byla překvapivě zaznamenána protichůdná situace, tedy průměrně větší hloubka prokořenění u poškozených stromů, nicméně rozdíl nebyl statisticky významný. Skutečnost, že nejvíce kořenů se v monokulturních porostech vyskytuje v hloubce cca 10 cm, uvádí také Kern et al. (1961). Omezení kořenových systémů smrku ztepilého na svrchní půdní horizonty dokládají i výzkumy v Hanušovické vrchovině (Vavříček et al., 2005), v Jizerských horách (Kuneš et al., 2004) či ve Vysokých Tatrách (Konôpka, 2010). Důvodem je zejména vyšší obsah organických látek ve svrchních půdních horizontech, který stimuluje rozvoj kořenů (Kutchera, Lichtenegger, 2002; Puhe, 1994). Nicméně Melzer (1964) uvádí, že pronikání kořenů do hlubších půdních vrstev ve větší míře nastává až v období 8-15 po výsadbě, a to vlivem zvyšování nároků na zásobování vodou s věkem stromů. Dle závěrů Puhe (1994) však je tento vývoj redukován v případě silně acidifikovaných lesních půd. - 100 -

Poměr velikosti kořenového systému k nadzemní části charakterizovaný indexem p byl na výzkumné ploše Sokol relativně nízký. U zdravých stromů činil průměrně 3,02 mm2.cm-1 a u poškozených 2,29 mm2.cm-1. V Krkonoších byl Mauerem, Palátovou (2010) u stromů srovnatelného věku zaznamenány hodnoty 5,02 mm2.cm-1 u poškozených jedinců a dokonce 12,97 mm2.cm-1 u zdravých jedinců. I hodnoty indexu p zjištěného v rámci jiných šetření v Orlických horách, Jizerských horách a střední Moravě jsou podstatně vyšší než na výzkumné ploše Sokol (Mauer et al., 2004). Shodně s výzkumy Mauera, Palátové (2001), Mauera et al. (2004), Mauera, Palátové (2010) však bylo na výzkumné ploše Sokol potvrzeno, že index p u stromů se známkami poškození asimilačního aparátu je cca o 50 % statisticky významně nižší než u stromů zdravých. Faktorem, který z velké části ovlivnil relativně méně vyvinutý kořenový systém na výzkumné ploše Sokol ve srovnání s ostatními výše zmíněnými výzkumy, je s největší pravděpodobností zvýšený obsah živin (především dvojmocných kationtů) v půdě. Jak uvádí Gobran a Clegg, 1996, stromy rostoucí v acidifikovaných a živinami chudých půdách investují do vývinu kořenového systému, aby zajistily potřebnou výživou nadzemní části. V podmínkách podobných výzkumné ploše Sokol, kde je v obsah živin v půdě vysoký, naopak sazenice nejsou nuceny vyvinout hustý a daleko zasahující kořenový systém, aby zajistily zásobování živinami a vodou. Výška nadzemní části stromů se známkami poškození asimilačního aparátu a stromy zdravými nebyla na výzkumné ploše Sokol statisticky rozdílná, nicméně výškové přírůsty za poslední dva roky měření již ano. Přestože k potvrzení předpokládaného trendu vývoje by bylo třeba detailnější a déle trvající výzkum, lze na základě výsledků odvodit, že poškozené stromy mají zpočátku vyrovnaný či dokonce zvýšený přírůst. Po této fázi však dochází k významnému snížení přírůstu u poškozených stromů, přičemž rozdíl se v průběhu let zvyšuje. Významně nižší přírůst u poškozených stromů potvrzuje i zjištění Mauera, Palátové (2010) v Krkonoších, nicméně naopak nebyl zaznamenán u porostů na Českomoravské vrchovině (Mauer et al., 2008). Hodnoty výčetní tloušťky (d1,3) u poškozených stromů na výzkumné ploše Sokol byly statisticky významně nižší než u zdravých. Vztah mezi hodnotou výčetní tloušťky (d1,3) a parametry kořenového systému je řadou autorů považován za velmi úzký. Štofko (2010) na základě výzkumu kořenových systémů ve Vysokých a Nízkých Tatrách uvádí, že tloušťka (d1,3) je vhodná jako ukazatel šířky kořenového balu. Bolte et al. (2004), Dreshage, Colin (2001) ji považují za hlavní faktor při odhadu biomasy kořenového systému dřevin. - 101 -

Závažný rizikový faktor ovlivňující zdravotní stav i existenci stromů představují deformace kořenového systému. Na výzkumné ploše Sokol byla zaznamenána deformace kořenového systému do strboulu, a to u všech hodnocených stromů bez ohledu na vitalitu stromů (zdravý/ poškozený), či umístění (na svahu/vrcholové části). Shodné výsledky byly zjištěny v 7. a 8. lesním vegetačním stupni Jizerských hor (Mauer et al., 2004), v 6. lesním vegetačním stupni Krkonoš (Mauer, Palátová, 2010), a dokonce ve 3. lesním vegetačním stupni na střední Moravě (Mauer et al., 2004). Na druhou stranu dle dalších zjištění se u stromů bez známek poškození asimilačního aparátu vyskytoval snížený výskyt strboulu ve srovnání se stromy poškozenými, konkrétně v Orlických horách (Mauer et al., 2004) či na Českomoravské vrchovině (Mauer et al., 2008). Všechny výše zmíněné výzkumy však potvrzují, že poškozené stromy vykazují deformaci kořenového systému do strboulu vždy. Naproti tomu u přirozené obnovy nebyla deformace do strboulu zaznamenána (Mauer, Palátová, 2010). I další výzkumy (Mauer, Palátová, 1999; Lokvenc, 1980) dokládají, že vznik deformace do strboulu je z velké části podmíněn nevhodným způsobem umělé obnovy, a to zejména v rámci výsadby samotné, kdy je sazenice umístěna do omezeného či obtížně prorůstavého prostoru a spirálovitě otočena. V extrémním případě může dojít i ke stočení kůlu (panoh) od pozitivně geotropického směru. Pečlivá a důsledná ochrana kořenového systému při výsadbě je tedy jedním z faktorů, kterým lze významně ovlivnit zdravotní stav a odrůstání dřevin. Budoucí vývoj dřeviny s deformací do strboulu představuje vysoké riziko, neboť tloustnutím propletených kořenů dochází k jejich zaškrcení a tím k narušení výživy a vodního režimu. Vychýlení kůlu (panoh) pak může vést k vytvoření horizontálního kořenového systému s absencí vertikálních kořenů či jejich výraznému stočení mimo přirozenou osu, a tím k riziku snížení statické stability stromu, omezení zásobování živinami či vodou (Mauer, Palátová, 2004). Dle výše uvedených výsledků lze konstatovat, že stav kořenového systému smrku ztepilého ve věku 13 let na výzkumné ploše Sokol byl velmi neuspokojivý, a to dokonce i ve srovnání s ostatními výzkumy provedenými v horských oblastech ovlivněných imisemi (Mauer et al., 2004, Mauer, Palátová, 2010).

- 102 -

7. Závěr Předkládaná práce „Odrůstání kultur na kalamitních holinách horských poloh“ byla zaměřena na posouzení vývoje kultur založených v Jeseníkách (výzkumná plocha Sokol) a v Jizerských horách (výzkumná plocha Jizerka) ovlivněných průmyslovými imisemi. Založení obou hodnocených výzkumných ploch bylo provedeno několik let po vzniku rozsáhlých kalamitních holin, které měly charakter vysokohorské stepi se silně rozvinutým travinobylinným

společenstvem,

značně

narušeným

stavem půdy

a extremitou klimatických podmínek s působením vrcholového fenoménu. Hodnocení bylo zaměřeno především na odrůstání smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.), buku lesního (Fagus sylvatica L.), modřínu opadavého (Larix decidua Mill.) a břízy karpatské (Betula carpatica Waldst. et Kit.). Součástí bylo také sledování vývoje jeřábu ptačího (Sorbus aucuparia L.), javoru klenu (Acer psedoplatanus L.) a vrby slezské (Salix silesiaca Willd.). U každé dřeviny byla posuzována mortalita, výška, výškový přírůst, tloušťka a přírůst kořenového krčku, průměr korun. Cílem práce bylo zhodnotit vývoj kultur smrku ztepilého, buku lesního, modřínu opadavého a břízy karpatské a dále také javoru klenu, jeřábu ptačího a vrby slezské na kalamitních holinách ovlivněných imisní kalamitou a provedeným celoplošným vápněním. Díky velké mikrostanovištní variabilitě, která byla potvrzena i v rámci této práce, nelze dosažené výsledky generalizovat a považovat je za obecně platné při zalesňování kalamitních holin. Na základě závěrů lze ale navrhnout tato doporučení: -

Přestože byly zaznamenány některé odlišnosti, lze konstatovat, že výsadby čtyř hlavních druhů dřevin (smrku ztepilého, buku lesního, modřínu opadavého a břízy karpatské) na obou sledovaných výzkumných plochách (v Hrubém Jeseníku a Jizerských horách) vykazovaly srovnatelný trend odrůstání.

-

V podmínkách exponovaných kalamitních holin horských poloh je nutné počítat s vysokou mortalitou výsadeb. Na sledovaných plochách činila u smrku ztepilého průměrně 47,5 %, u buku lesního 62,8 % a u modřínu opadavého 63 %. Při zalesňování je nutné přizpůsobit této skutečnosti počty sazenic na hektar a zajistit doplňování.

-

Je vhodnější zvolit při zalesňování spon 1 x 1 m, a to zejména z důvodu příznivějšího mikroklimatu pro sazenice a dřívějšího zapojování kultur. Nutné je - 103 -

respektovat ekologické a stanovištní podmínky lokalit a postupovat od nejpříznivějších mikrostanovišť k méně příznivým. -

Smrk ztepilý vykazuje vyrovnaný přírůst. Při jeho výsadbě je vhodné volit smíšení s dalším druhem (bukem lesním), které se ukázalo jako statisticky významné, a respektovat přirozený trend obsazování relativně příznivějších mikrostanovišť v hloučkové struktuře.

-

Buk lesní má vyrovnané výsledky odrůstání a velmi obdobný vývoj na obou sledovaných výzkumných plochách. Díky pozitivnímu vlivu smíšení na jeho odrůstání je vhodné jej vysazovat ve směsích, a to se smrkem ztepilým či modřínem opadavým.

-

Přestože nadmořská výška nad 1000 m již značně překračuje optimum modřínu opadavého, jeho využití k zalesnění i rozsáhlých kalamitních holin je velmi vhodné. Díky rychlému odrůstání vytváří poměrně záhy ekologický kryt pro ostatní (cílové) druhy dřevin. Na výzkumných plochách na svahu jsou již kultury zapojené a je vhodné provádět první výchovné zásahy.

-

Je nutné používat sadební materiál odpovídajícího původu a dodržovat zásady jeho přenosu dle ČSN 482115.

-

Kultury smrku ztepilého, buku lesního, modřínu opadavého a břízy karpatské ve věku 14 let nevykazují významné poškození zvěří, které by mělo vliv na jejich odrůstání. Naproti tomu okus zvěří (při spolupůsobení extrémních klimatických podmínek) je limitujícím faktorem pro jeřáb ptačí, javor klen a vrbu slezskou.

-

Zastoupení přirozené obnovy není rovnoměrné, místy však přesahuje hodnoty minimálních počtů na hektar. Role přirozené obnovy při zalesňování kalamitních holin je podstatná. Vyjma smrku ztepilého se vyskytují zejména rody Salix sp., Betula sp., Sorbus sp. a Populus sp. Smrk ztepilý má tendenci vytvářet při zmlazování hloučky.

-

Je nezbytné s maximální péčí a důsledností dbát na bezpečnou manipulaci se sadebním materiálem, přičemž zcela zásadní je ochrana kořenových systémů před vysycháním a pečlivá výsadba omezující riziko vzniků deformací kořenového systému. Nevyhovující stav kořenového systému se vyskytoval u všech hodnocených dřevin a představuje rizikový faktor vývoje dřevin v budoucnosti.

-

Vliv celoplošného vápnění je patrný i cca 20 let po jeho aplikaci a ukázalo se jako velmi nevhodný způsob úpravy půdního prostředí narušeného zvýšenou - 104 -

depozicí kyselých látek. V případě nutnosti zlepšení fyzikálně chemických vlastností půdy je vhodnější použít způsoby, které respektují mikrostanovištní variabilitu. -

Dřeviny rostoucí na stanovištích s výrazným vlivem vápnění nevykazují nedostatek základních živin (draslík, fosfor, vápník, hořčík), naopak zejména u dvojmocných kationtů je patrná luxusní výživa.

- 105 -

8. Conclusion The submitted doctoral thesis "The growth of young plantations on clearings due to salvage felling at mountain altitudes" was focused on assessing the development of young plantations established in the Hrubý Jeseník Mts. (research plot Sokol) and in the Jizerské Mts. (research plot Jizerka) affected by industrial air pollution. The two research plots were established several years after coming into existence of large clearings due to salvage felling, whose character was that of the alpine steppe with a strongly developed grass-herbaceous community, considerably disturbed soil condition and extreme climatic conditions with the effect of summit phenomenon. The assessment was focused especially on the growth of Norway spruce (Picea abies (L.) Karst.), European beech (Fagus sylvatica L.), European larch (Larix decidua Mill.) and Carpathian pubescent birch (Betula carpatica Waldst. Et Kit.). Part of the work was also the monitoring of the development of European mountain ash (Sorbus aucuparia L.), sycamore maple (Acer pseudoplatanus L.) and Silesian willow (Salix silesiaca Willd.). Each tree species was assessed for mortality, height, height increment, root collar diameter and increment, and crown diameter. The work objective was to evaluate the development of the young plantations of Norway spruce, European beech, European larch and Carpathian pubescent birch as well as those of sycamore maple, European mountain ash and Silesian willow on clearings due to salvage felling affected by air pollution calamity, which were treated by whole-area liming.

Thanks to a great micro-site variability, which was corroborated also in this work, the achieved results cannot be considered generally valid in the reforestation of clearings due to salvage felling. However, some measures can be recommended as follows: -

Although some differences were recorded, it can be stated that the young plantations of the four main woody species (Norway spruce, European beech, European larch and Carpathian pubescent birch) exhibited a comparable growth trend on the two monitored research sites (Hrubý Jeseník Mts. and Jizerské Mts.).

-

In conditions of the exposed clearings due to salvage felling at mountain elevations, one has to count with a high mortality of young plantations. The - 106 -

mortality of young plantations was on average 47.5 % (Norway spruce), 62.8 % (European beech), and 63 % (European larch). In reforestation, the number of transplants per hectare and additional planting should be planned accordingly. -

The most suitable spacing in reforestation is that of 1 × 1 m, namely due to a more favourable micro-climate for the transplants and earlier canopy closure of the young plantations. Ecological and site conditions of the localities have to be respected as well as proceeding from the most favourable micro-sites to the less favourable ones.

-

Norway spruce exhibits an equable increment. In its planting, a mixture is advised with another tree species (European beech), the favourable influence of which showed to be statistically significant. The natural trend of planting relatively more favourable micro-sites with a structure of groups should be respected, too.

-

European beech is a species with the most balanced growth results and with a very similar development on the two monitored research plots. Thanks to the significant positive influence of mixing on its growth, it is advisable to plant it in mixtures with either Norway spruce or European larch.

-

In spite of the fact that the altitude above 1,000 m considerably exceeds the optimum for European larch, the species is very suitable for reforestation even on extensive clearings due to salvage felling. Its fast growth creates a relatively early ecological shelter for the other tree species. On research plots in the slope, the canopy of young plantations was already closed and first tending measures could be made.

-

The planting material to be used should be of corresponding origin and the principles of its transfer should be observed pursuant to CSN 482115.

-

The young plantations of Norway spruce, European beech, European larch and Carpathian pubescent birch aged 14 years did not exhibit any significant damage by wildlife, which would have affected their growth. On the other hand, browsing (combined with the extreme climatic conditions) was apparently a limiting factor for European mountain ash, sycamore maple and Silesian willow.

-

Natural regeneration of the tree species was not equable; however, minimum counts per hectare were exceeded sporadically. The role of natural regeneration was essential in the reforestation of clearings due to salvage felling. Tree species occurring in addition to Norway spruce were namely those of Salix sp., Betula - 107 -

sp., Sorbus sp. and Populus sp. Norway spruce was observed to tend to forming groups in regeneration. -

It is necessary that safe handling with the planting stock be kept in mind consistently. Essential is the protection of root systems against drying out and careful planting limiting the risk of root system deformations. The unsuitable condition of the root system was observed in all evaluated trees and represents a risk factor for their future development.

-

The effect of whole-area liming was apparent even some 20 years after the application, which showed to be a very inappropriate method for the treatment of soil environment disturbed by an increased deposition of acidic substances. If the physical and chemical soil characteristics are to be improved, methods respecting the micro-site variability appear to be much more useful.

-

Tree species growing on sites under a conspicuous effect of liming did not show any deficiency of basic nutrients (potassium, phosphorus, calcium, magnesium) but instead exhibited luxurious nutrition, namely with bivalent cations.

- 108 -

9. Přehled literatury Ahlstrom, K., Persson, H., Borjesson, I. 1988. Fertilization in a mature Scots pine (Pinus sylvestris L.) stand - effects on fine roots. Plant and Soil. 106. 179-190. Alexander, I., Fairley, R. I. 1983. Effects of N fertilization on populations of fine roots and mycorrhizas in spruce humus. Plant and Soil 71. 49-53 Ammer, C. 1996. Impact of ungulates on strukcture and dynamics of natural regeneration of mixed mountain forests in the Bavarian Alps. Forest Ecology and Management 88. 43-53. Arnolds, E. 1989. The changing macromycete flora in the Netherlands. Transactions of the British Mycological Society 90. 391-406. Arthur, M. A., Fahey, T. J., 1993. Controls on soil solution chemistry in a subalpine forest in North-Central Colorado. Soil Science Society of America Journal 57, 11221130. Bakker, M. R., Garbaye, J., Nys, C. 2000. Effect of liming on the ectomycorrhizal status of oak. Forest Ecology and Management 126. 121-131 Balcar, V. 1998. Vývoj výsadeb lesních dřevin ve smrkovém vegetačním stupni v Jizerských horách. (Development of forest tree plantations at the spruce zone in the Jizerské hory Mts.) In. Zeszyty Naukowe Akademii Rolniczej im. H Kollataja w Krakowie 332. Sesja Naukowa. Zeszyt 56. Struktura i dynamika górskich borów swierkowych. Sympozjum. Kraków - Zakopane, 25-27 wrzesnia 1997. Krakow. 259271. Balcar, V. 2001. Some experience of European birch (Betula pendula Roth) and Carpathian birch (Betula carpatica W. et K.) planted on the ridge part of the Jizerské hory Mts. Journal of forest science 47. 150-155. Balcar, V., Kacálek, D. 1999. K použití autochtonních dřevin pro výsadbu na imisních holinách Jizerských hor. [Contribution to autochthonous tree species applicability to reforestation of clearcuts due to salvage felling in the Jizerské hory Mts]. In: Slodičák (ed). Obnova a stabilizace horských lesů. Sborník z celostátní konference s mezinárodní účastí. Bedřichov v Jizerských horách. Jíloviště-Strnady. 70 - 76. Balcar, V., Kacálek, D., Kuneš, I., Podrázský, V. 2005. Jizerka Study Area. In: Neuhöferová, P. (ed.). Forestry management in the Jizerske hory Mts. Field trip, 27. september 2005. Jizerské hory, CUA FFE Prague, Department of Silvicultural and FGMRI Jíloviště-Strnady, Research Station Opočno. 11-19. Balcar, V., Podrázský, V. 1994. Založení výsadbového pokusu v hřebenové partii Jizerských hor. Zprávy lesnického výzkumu 2. 1-7. Balcar, V., Špulák, O., Kacálek, D., Kuneš, I. 2012a. Klimatické podmínky na výzkumné ploše Jizerka. II – teplota, vítr a sluneční svit. Zprávy lesnického výzkumu 57 (2). 160-172 Balcar, V., Špulák, O., Kacálek, D., Kuneš, I. 2012b. Klimatické podmínky na výzkumné ploše Jizerka. I – srážky a půdní vlhkost. Zprávy lesnického výzkumu 57 (1). 74-81. Balder, H. 1998. Die Wurzeln der Stadtbäume. Berlin: Parey Buchverlag. 180 s.

- 109 -

Beaumler, R., Zech, W. (1998). Soil solution chemistry and impact of forest thinning in mountian forests in Bavarian Alps. Forest Ecology and Management 108. 231-238. Begon, M., Harper, J. L., Townsend, C.R. 1987. Ecology. Individuals, Populations and Communities. Oxford, London, Edinburgh, Boston, Palo Alto, Melbourne, Blackwell Scientific Publications. 752 s. Beier, C., Gundersen, K., Rasmunssen, L. 1995. Experimental manipulation of water and nutrient input to a Norway spruce plantation at Klosterhede, Denmark. II. Effect of tree grouth and nutrition. Plant and Soil 168-169. 613-622. Bengtsson, J., Nilsson, S. F., Franc, A., Menozii, P. 2000. Biodiversity, disturbances, ecosystem function and management of European forests. Forest Ecology and Management 132. 39-50. Bergmann, W. 1988. Ernährungsstörungen bei Kultur-pflanzen. Jena, G. Fischer. 762 s. Bischoff, N. 1987. Pflege des Gebirgswaldes. In: Leitfaden für die Begründung und Forstliche Nutzung von Gebirgswäldern, EDMZ, Bern. Blum, J. D., Klaue, A., Nezat, C.A., Driscoll, C.T., Johnson, C.E., Siccama, T.G., Eagar, C., Fahey, T.J., Likens, G.E. 2002. Mycorrhizal weathering of apatite as an important calcium source in base-poor forest ecosystems. Nature 417. 729-731. Bolte, A., Tahmann, T., Kuhr, M., Pogoda, P., Murach, D., v. Gadow, K. 2004. Relationships between tree dimension and coarse root biomass in mixed stands of European beech (Fagus sylvatica L.) and Norway spruce (Picea abies [L.] Karst.). Plant and Soil 264. 1-11. Boyle, J. R., Powers, R. F. 2001. Forest soils and ecosystem sustainability. Elsevier, 462 s. Brang, P. 1998. Early seedling establishment of Picea abies in small forest gaps in the Swiss Alps. Canadian Journal of Forest Research 28. 626–639. Bredemeier, M., Ulrich, B. 1989. Depositionsbedingte und ökosysteminterne Anteile der Säurebelastung von Waldböden. Berichte des Forschungszentrums Waldökosysteme der Universität Göttingen, Reihe A, Bd. 49. 256-260. Brunner, I., Scheidegget ,Ch. 1994. Effect of high nitrogen concentrations on ectomycorrhizal structure and growth of seedlings of Picea abies (L.) Karst. New Phytologist 129. 83-95. Burdett, A. N., Herring, L. J., Thompson, C. F. 1984. Early growth of planted spruce. Canadian Journal of Forest Research 14. 644–651 Bureš, L. 2005. Analýza antropických vlivů v nejcennějších částech CHKO Jeseníky. In: Campanula. Sb. ref. konf. k 35. výročí CHKO Jeseníky. Správa CHKO Jeseníky, Jeseník. s. 4-8 Cairney, J. W. G., Meharg, A. A. 1999. Influences of anthropogenic pollution on mycorrhizal fungal communities. Environmental Pollution 106. 169–182. "Carnol, M., Ineson, P., Anderson, J. M., Beese, F., Berg, M. P., Bolger, T., Coûteaux, M.-M., Cudlin, P., Dolan. S., Raubuch, M., Verhoef, H. A. 1997. The effects of ammonium sulphate deposition and root sinks on soil solution chemistry in coniferous forest soils. Biogeochem. 38, 255-280"

- 110 -

Clemensson-Lindell, A., Persson, H. 1995. Fine-root vitality in a Norway spruce stand subjected to various nutrient supplies. Plant and Soil 168-169. 167-172. Colbeck, I., Mackenzie, A. R. 1994. Air Pollution by Photochemical Oxidants. Amsterdam, Elsevier. 244 s. Cudlín, P., Mejstřík, V., Skoupý, J. 1983. Effect of pesticides on ectomycorrhizae of Pinus sylvestris seedlings. Plant Soil 71. 353-361. Cudlín, P., Kieliszewska-Rokicka, B., Rudawska, M., Grebenc, T., Alberton, O., Lehto, T., Bakker, M. R., Bǿrja, I., Konôpka, B., Leski, T., Kraigher, H., Kuyper, T. W. 2007. Fine roots and ectomycorrhizas as indicators of environmental change. Plant Biosystems 141. 406-425. Culek, M. (ed.) 1995. Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma. 356 s. Cunningham, C., Zimmermann, N. E., Stoeckli, V., Bugmann, H. 2006. Growth of Norway spruce (Picea abies L.) saplings in subalpine forests in Switzerland: Does spring climate matter?. Forest Ecology and Management 228. 19-32. Cvrčková, H., Máchová, P., Dostál, J., Malá, J. 2013. Hodnocení genetické diverzity vybraných populací smrku ztepilého pomocí mikrosatelitových markerů. Zprávy lesnického výzkumu. 58. s. 273 – 279. Čermák, M., Martinková, M., Nárovec, V.2005. Patologický účinek mrazu a sněhu na smrčiny. Lesnická práce 3. 126-128. Černohous, V. 2000. Suché periody v Orlických horách během vegetačního období a jejich potenciální vliv na ujímavost, odrůstání a zdravotní stav smrkových kultur. Sborník ze semináře „Lesnické hospodaření v imisní oblasti Orlických hor“ Opočno 31.8.-1.9.2000. ČHMÚ. 2000. Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 1999. Ročenka Českého hydrometeorologického ústavu. Praha: Český hydrometeorologický ústav. 198 s. ČHMÚ. 2003. Znečištění ovzduší na území České republiky v roce 2002. Ročenka Českého hydrometeorologického ústavu. Praha: Český hydrometeorologický ústav. 158 s.. Dahlgren, R. A., Driscoll, C. T. 1994. The effects of whole-tree clear-cutting on soil processes at the Hubbard Brook Experimental Forest, New Hampshire, USA. Plant and Soil 158. 239-262. De Visser, P. H. B., Beier, C., Rasmussen, L., Kreutzer, K., Steinberg, N., Bredemeier, M., Blanck, K., Farrell, E. P., Cummins, T. 1994. Biological response of five forest ecosystems in the EXMAN project to input changes of water, nutrients and atmospheric loads. Forest Ecology and Management 68. 15–29. Deal, R. L., Hennon, P., O´Hanlon, R., D´Amore, D. 2013. Lessons from native spruce forests in Alaska: managing Sitka spruce platations worldwide to benefit biodiversity and ecosystem services. Forestry 87. 193-208. Diaci, J., Pisek, R., Boncina A. 2005. Regeneration in experimental gaps of subalpine Picea abies forest in the Slovenian Alps. Europian Journal of Forest Research 124. 2936.

- 111 -

Ditmarová, L., Kmeť, J., Ježík, M., Válka, J. 2007. Mineral nutrition in relation oto the Norway spruce forest decline in the region Horný Spiš (Northern Slovakia). Journal of forest science 53. 93-100. Dittmar, C., Moravčík, P., Podrázský, V., Zech, W. 1997. Diameter growth of healthy and declining beech (Fagus sylvatica L.) in North Bohemian Mountains. Lesnictví Forestry 43. 259-268 Dixon, R. K., Garrett, H.E., Cox, G.S., Marx, D.H., Sande, I.L. 1984. Inoculation of three Quercus species with eleven isolates of ectomycorrhizal fungi. I. Inoculation success and seedling growth relationships. Forest Science 30. 364-372. Drexhage, M., Colin, F. 2001. Estimating root biomass from breast-height diameters. Forestry 74. 491-497. Dreyer, E., Fichter, J., Bonneau, M. 1994. Nutrient content and photosynthesis of young yellowing Norway spruce trees (Picea abies L. Karst.) following calcium and magnesium fertilisation. Plant and Soil 160. 67-78. Duchesne, L., Ouimet, R. 2009. Relationships between structure, composition, and dynamics of the Pristine Northern Boreal Forest and air temperature, precipitation, and soil texture in Quebec (Canada). International Journal of Forest Research 2009. 1-13. Duchiron M. S. 2000. Strukturierte Mischwälder - Eine Herausforderung für den Waldbau unserer Zeit. Berlin, Parey, 256 p. Ďurský, J., Škvarenina, J., Minďáš, J., Miková, A. 2006. Regional analysis of climate change impact on Norway srpuce (Picea abies L. Karst.) growth in Slovak mountain forests. Journal of Forest Science 52. 306-315. Emmer, I. E. 1999. Litter decomposition and soil nitrogen dynamics (1995 – 1996) in the Krkonoše National Park. Journal of Forest Science 45. 316 – 327. Ericksen, J. A., Gustin, M. S., Schorran, D.E., Johnson, D.W., Lindberg, S.E., Coleman, J.S. 2003. Accumulation of atmospheric mercury in forest foliage. Atmospheric Environment 37. 1613–1622. Fellner, R. 1993. Air pollution and mycorrhizal fungi in Central Europe. In. Pegler D. N., Boddy L., Ing B., Kirk P. M. (eds.). Fungi of Europe: Investigation, recording and conservation. Royal Botanic Gardens, Kew. 239-250. Ferrier, R. C., Jenkins, A., Wright, R. F., Schöpp, W., Barth, H. 2001. Assessment of recovery of European surface waters from acidification 1970-2000: An introduction to the Special Issue. Hydrology and Earth System Sciences 5. 274-282. Fillbrandt, T. 1997. Pflanzungen im Gebirgswald zur Nachahmung natürlicher Rotten. Schweizerische Zeitschrift für Forstwesen 148. 73-92. Finér, L., Helmisaari, H. S., Lohmus, K., Majdi, H., Brunner, I., Borja, I., Eldhuste T., Godbold, D., Grebenc, T., Konôpka, B., Kraigher, H., Mottonen, M. R., Ohashi, M., Oleksyn, J., Ostonen, I., Uri, V., Vanguelova, E. 2007. Variation in fine root biomass of three European tree species: beech (Fagus sylvatica L.), Norway spruce (Picea abies L. Karst.), and Scots pine (Pinus sylvestris L.). Plant Biosystems 141. 394–405 Fisher, R. F., Binkley, D. 2000. Ecology and management of forest soils. Third edition, John Wiley & Sons. 489 p.

- 112 -

Fischer, A., Lindner, M., Abs, C., Lasch, P. 2002. Vegetation dynamics in central European forest ecosystems (near-natural as well as managed) after storm events. Folia Geobotanica 37. 17–32. Franklin, J. F., Spies, T. A., Van Pelt, R., Carey, A. B., Thornburgh, D. A., Berg, D. R., Lindenmayer, D. B., Harmon, M. E., Keeton,W. S., Shaw, D. C., Bible, K., Chen, J .Q., 2002. Disturbances and structural development of natural forest ecosystems with silvicultural implications, using Douglas-fir forests as an example. Forest Ecology and Management 155. 399–423. Frehner, M. 1989. Beobachtungen zur Einleitung der Naturverjungung an einem nordexponierten Steilhang im subalpinen Fichtenwald. Schweizerische Zeitschrift für Forstwesen 140. 1013–1022. Gaul, D., Hertel, D., Borken, E., Matzner, E., Leuschner, C. 2008. Effects of experimental drought on the fine root system of mature Norway spruce. Forest Ecology and Management 256. 1151-1159. Gebauer, R., Martinková, M. 2005. Vliv tlaku na kořenové systémy sazenic smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst. Journal of Forest Science 51. 268-275 Gobran, G. R., Clegg, S. 1996. A conceptual model for nutrient availability in the mineral soil-root system. Canadian Journal of Soil Science 76, 125-131 Gömöry, D. 1992. Effect of stand origin on the genetic diversity of Norway spruce (Picea abies Karst.) populations. Forest Ecology and Management 54. 215 – 223. Göransson, A., Eldhuset, T. D. 1991. Effects of aluminium on growth and nutrient uptake of Picea abies and Pinus sylvestris plants. Trees 5. 136-142. Grace, J., B. 1995. On the Measurement of Plant Competition Intensity. Ecology 76. 305-308. Green, R. N., Trowbridge, R. L., Klinka, K. 1993. Towards a taxonomic classification of humus forms. Forest Science 39. 49. Griffiths, B. S., Ritz, K., Bardgett, R. D., Cook, R., Christensen. S., Ekelund, F. 2000. Ecosystem response of pasture soil communities to funigation-induced microbial divertisty redustions: an examination of the biodiversity-ecosystem function relationship. Oikos 90. 279-294. Groven, R., Rolstad, J., Storaunet, K. O., Rolstad, E. 2002. Using forest stand reconstructions to assess the role of structural continuity for late-successional species. Forest Ecology and Management 164. 39–55. Gruber, F., Lee, D. H. 2005. Architektur der Wurzelsysteme von Fichten (Picea abies /L./ Karst.) nach dem Schichtebenenmodell auf sauren Standorten. Allgemeine Forstund Jagdzeitung 176. 33-44. Gryndler, M., Baláž, M., Hršelová, H., Jansa, J., Vosátk,o M. 2004. Mykorhizní symbióza, o soužití hub s kořeny rostlin. Praha. Academia. 366 s. Güenthardt, M., Keller, T., Matyssek, R., Scheidger, C. 1994. Environmental effects on Norway spruce needle wax. European Journal of Plant Pathology. vol. 224, s. 92-111. Gubka, K. 1999: Prirodzená obnova porastov pod hornou hranicou lesa v Nízkých Tatrách. In. Kantor, P. (ed.). Sborník z vědeckého semináře Pěstování lesů v podmínkách entropicky změněného prostředí. Sborník z konference, Křtiny. LDF MZLU Brno. 217 s. - 113 -

Gulden, G., Hoiland, K., Bendiksen, K., Brandrud, T. E., Foss, B. S., Jenssen, H. B., Labe, D. 1992. Fungi and air pollution. Mycocoenological studies in three oligotrophic spruce forests in Europe. Bibliotheca Mycologica 144. 1-81. Harley, J. L., Smith, S. E. 1983. Mycorrhizal symbioses. Academic Press, London. 483 s. Hédl, R., Petřík, P., Boubík, K. 2011. Long-term patterns in soil acidification due to pollution in forests of the Eastern Sudetes Mountains. Environmental Pollution 159. 2586-2593. Hecht-Buchholz, C., Jörns, C. A., Keil, P. 1987. Effect of aluminum and manganese on Norway spruce seedlings as related to magnesium nutrition. Journal of Plant Nutrition 10. 1103–1110. Hendrick, L. R., Pretziger, K. S. 1996. Temporal and depth-related patterns of fine root dynamics in northern hardwood forests. Journal of Ecology 84. 167–176. Hladilin, V. 2006. Obnova horských smrčin. In. Obnova horských smrčin. Sborník ze semináře, Horní planá – Olšina. Ministerstvo zemědělství České Republiky. 8-14 Hofmeister, Š., Svoboda, M., Souček, J., Vacek, S. 2008. Spatial pattern of Norway spruce and silve fir natural regeneration in uneven-aged mixed forests of northeastern Bohemia. Journal of Forest Science 54. 92-101. Holeksa, J., Saniga, M., Szwagrzyk, J., Dziedzic, T., Ferenc, S., Wodka, M. 2006. Altitudinal variability of stand structure and regeneration in the subalpine spruce forests of the Pol’ana biosphere reserve Central Slovakia. European Journal of Forest Research 127. 303–313. Holzer, K., Schultze, U., Pelikanos, V., Müller, F. 1987. Stand und Problematik der Fichten - Stecklingsvermehrung. Österreich. Forst. 98. 12-13. Hörnberg, G., Ohlson, M., Zackrisson, O. 1995. Stand dynamics, regeneration patterns and longterm continuity in boreal old-growth Picea abies swamp-forests. Journal of Vegetation Science 6. 291–298. Hošek, E. 1972. Dosavadní vývoj horní hranice lesa v Jeseníkách. Ochrana Přírody 27. 101-113. Hruška, B., Jelínek, S. 1998. Lesnická geologie. 1. vyd. Brno. MZLU v Brně. 197 s. Hruška, J, Cudlín, P., Krám, P. 2001. Relationship between Norway spruce status and soil water base cations/aluminium ratios in the Czech Republic. Water, Air, and Soil Pollution 130. 983-988. Hruška, J., Cienciala, E. (Eds). 2001. Logn-Term Acidification and Nutrient Degradation of Forest Soils – Limiting Factors of Forestry Today. Czech Ministry of Environment. Prague. 165 s. Hruška, J., Molda, F., Krám, P. 2002. Recovery from acidification in central Europe – observed and predicted changes of soil and stremwater chemistry in the Lysina catchment, Czech Republic. Environmental Pollution 120. 261-274. Hunziker, U., Brang P. 2005. Microsite paterns of conifer seedling establishment and growth in a mixed stand in the southern Alps. Forest Ecology and Management 210. 6779.

- 114 -

Hüttl, R. F. 1987. „Neuartige“ Waldschäden, Ernährungsstörungen und Düngung, Allgemeine Forst und Jagdzeitung 42. 289-299. Hüttl, R. F., Zoettl, H. W. 1993. Liming as a mitigation toll in Germany´s declining forests - reviewing results from former and recent trials. Forest Ecology and Management 61. 325-338 Hytteborn, H., Packham, J. R., Verwijst, T. 1987. Tree population dynamics, stand structure and species composition in the montane virgin forest of Vallibacken, northern Sweden. Vegetatio 72. 3–19. Chládek, J., Novotný, P. 2007. Srovnání potenciálu různých druhů přípravných dřevin pro využití v podmínkách imisní oblasti Orlických hor. Zprávy lesnického výzkumu 52. 226-233 Innes, J. L. 1995. Influence of air pollution on the foliar nutrition of conifers in Great Britain. Environmental Pollution 88. 183–192. IPCC. 2007. Climate change 2007: the physical science basis. In. Solomon, S., Qin, D., Manning, M., Chen, Z., Marquis, M., Averyt, K. B., Tignor, M., Miller, H. L. (Eds.). Contribution of Working Group I to the Fourth Assessment Report of the Intergovernmental Panel on Climate Change (IPCC). Cambridge University Press. Cambridge. 940 s. Jackson, R. B., Mooney, H. A., Schulze, E. D. 1997. A global budget for fine root biomass, surface area, and nutrient contents. Proceedings of the National Academy of Sciences, USA 94. 7362–7366 Jankovský, L. 2001. Tlející dřevo. In. Jankovský, L., Čermák, P. (eds.). Tlející dřevo 2001. Brno. MZLU. 7-12. Jeník, J. 1960. Kořenový systém dřevin. Česká botanická společnost. Praha. Jeník, J. 1961. Alpinská vegetace Krkonoš, Králického Sněžníku a Hrubého Jeseníku. Academia. Praha. 407 s. Jentschke, B., Drexhage, M., Fritz, H. W., Fritz, E., Schella, B., Dohyung, L., Gruber, F., Hemann, J., Kuhr, M., Schmidt, J., Schmidt, S., Zimmermann, R., Gobold, D. L. 2001. Does soil acidity reduce subsoil rooting in Norway spruce (Picea abies)? Plant and Soil 237. 91-108. Ježek, K. 2004. Contribution of regeneration on dead wood to the spontaneous regeneration of a mountain forest. Journal of Forest Science 50. 405-414. Jirgle, J., Tichý, J. 1979. Zhodnocení produkce břízy a jeřábu jako náhradních dřevin v Krušných horách. (Závěrečná zpráva). VÚLHM. Jíloviště -Strnady. 50 s. Jonášová, M., Prach, K. 2004. Central-European mountain spruce (Picea abies (L.) Karst.) forests: regeneration of tree species after a bark beetle outbreak. Ecological engineering 23. 15-27. Jonsson, B. G., Esseen, P.-A. 1990. Treefall disturbance maintains high bryophyte diversity in a boreal spruce forest. Journal of Ecology 78. 924–936. Jorns, A., Hecht-Buchholz, C. 1985. Aluminium induzierter Magnesium- und Calciummangel in Laborversuch bei Fichtensämlingen. Allgemeine Forst und Jagdzeitung. 46. 1248-1252.

- 115 -

Juha, M. 2006. Vliv nejvýznamnějších abiotických a biotických činitelů na lesní porosty Šumavy a důležitá ochranářská opatření pro snížení jejich dopadu na stabilitu lesa. In. Obnova horských smrčin. 15-19 Jurásek, A., Leugner, J., Martincová, J. 2007. Specifika pěstování a využití materiálu smrku ztepilého Picea abies (L.) Karst. Pro horské oblasti. Recenzované metodiky pro praxi. Lesnický průvodce 2/2007. Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v.v.i. Jíloviště - Strnady. 28 str. ISBN 978-80-86461-86-1. Jurásek, A., Leugner, J., Martincová, J. 2009. Effect of initial height of seedlings on the growth of planting material of Norway spruce (Picea abies [L.] Karst.) in mountain conditions. Journal of Forest Science, 55: 112-118. Jurásek, A., Leugner, J., Martincová, J. 2011. Evaluation of physiological and health state of Norway spruce plants with different growth rate at juvenile stage after outplanting at mountain locations. Journal of Forest Science 57. 170-177. Jurásek, A., Martincová, J. 2000. Specifika růstu horských populací smrku v extrémních podmínkách. [Growth patterns of mountain provenances of Norway spruce (Picea abies (L.) Karsten) in extreme conditions]. In. Saniga, M., P. Jaloviar. (Eds.). Pestovanie lesa v zmenených ekologických podmienkach. Zborník referátov z 2. česko-slovenského vedeckého sympózia pedagogickovedeckých a vedeckovýskumných pracovísk v odbore Pestovanie lesa. Technická univerzita Zvolen. 48 - 51. Jurásek, A., Martincová, J. 2001. Obaly pro pěstování sadebního materiálu. [Containers for planting stock production]. Lesnická práce 80. 202 - 204. Kakei, M., Clifford, P. E. 2002. Short-term effects of lime application on soil properties and fine-root characteristics for a 9-year old Sitka spruce plantation growing on a deep peat soil. Forestry 75. 37-50. Kantor, P. 2001. Přirozená obnova v závislosti na stanovištních a porostních podmínkách. In. Sborník z celostátní konference se zahraniční účastí, Hynčice u Krnova. 8–14. Kårén, O., Nylund, J. E. 1996. Effects of N-free fertilization on ectomycorrhiza community structure in Norway spruce stands in Southern Sweden. Plant and Soil 181. 295-305. Kern, K. G., Moll, W., Braun, H. J. 1961. Wurzeluntersuchungen in Rein- und Mischbeständen des Hochschwarzwaldes (Vfl. Todtmoos 2/I-IV). Allgemeine Forstund Jagdzeitung 132. 241-260. Kjøller, R., Clemmensen, K. E. 2009. Belowground ectomycorrhizal fungal communities respond to liming in three southern Swedish coniferous forest stands. Forest Ecology and Management 257. 2217-2225. Kodrík, J., Kodrík, M. 2002. Root biomass of beech as a factor influencing the wind tree stability. Journal of forest science 48. 549-564. Konôpka, B. 2001. Analysis of interspecific differences in tree root system cardinality. Journal of Forest Science 47. 366-372. Konôpka, B. 2003. Kořenový systém - základ statickej stability lesných drevín. In Hlaváč, P. (ed.). Ochrana lesa 2002. Technická univerzita vo Zvolene. Zvolen. 147-152.

- 116 -

Konôpka, B. 2009. Differences in fine root traits between Norway spruce (Picea abies [L.] Karst.) and European beech (Fagus sylvatica L.) – A case study in the Kysucké Beskydy Mts. Journal of forest science 55. 556-566. Korpeĺ, Š. 1989. Pralesy Slovenska. Slovenská akadémie vied. Bratislava. 328 s. Köstler, J. N., Brückner, E., Biebelrhieter, H. 1968. Die Wurzeln der Waldbäume. Verlag Paul Parey. Hamburg und Berlin. 282 s. Köttke, I. Rapp, Ch., Oberwinkler, F. 1986. Meristem und Differenzierung in Wurzelspitzen und Mycorrhizen. European Journal of Forest Science 6. 159-171. Kreutzer, K. 1994. Folgerungen aus der Höglwald – Forschung. Allgemeine Forstzeitschrift 49. 769-774. Kreutzer, L. 1961. Wurzelbildung junger Waldbäume auf Pseudogleyböden. Forstwissenschaftliches Centralblatt 80. 356-392. Kriebitsch, W. U. 1991. Der Friebhauseffekt. Ursachen, Wirkungen und Folgen für dem Wald. Forstarchiv 62. 179-182. Kriegel, H. 1995. Růst kultur na plochách rozčleněných valy z těžebních zbytků. [Growth of plantations on plots limited by windrows]. In: Práce VÚLHM. 80. VÚLHM. Jíloviště-Strnady. 53 - 63. Kriegel, H. 2000. Vývoj kultur zakládaných v exponovaných horských polohách Sudet. Zprávy lesnického výzkumu 45. 10-14. Kriegel, H. 2002. Vývoj kultur zakládaných v horských polohách pod umírajícími smrkovými porosty a na pasekách. Zprávy lesnického výzkumu 47. 189-192 Kuneš, I. 2002. Vliv cíleného povrchového vápnění na půdu v podmínkách horské imisní holiny. In. Současné trendy v pěstování lesů - sborník z konference Kostelec nad Černými lesy. 75-82. Kuneš, I., Baláš, M., Balcar, V., Zadina, J., Benešová, T., Šrenk, M. 2008. Potenciál využití olše šedé při stabilizaci horských stanovišť po imisní kalamitě. In. Podrázský, V., Karas, J. (eds.). Obnova lesního prostředí při zalesňování nelesních a devastovaných stanovišť. Česká zemědělská univerzita v Praze, Lesy České republiky. Kostelec nad Černými lesy. 34–38. Kuneš, I., Balcar, V., Zahradník, D. 2007a. Influence of a planting hole application of dolomitic limestone powder and basalt grit on the growth of of Carpathian birch (Betula carpatica W. et K.) and soil chemistry in the air-polluted Jizerské hory Mts.. Journal of Forest Science 53. 505 - 515. Kuneš, I., Balcar, V., Zahradník, D. 2007b. Vliv cílené povrchové aplikace dolomitického vápence na pedochemické parametry půdy na imisní holině ve vrcholových partiích Jizerských hor. Zprávy lesnického výzkumu 52. 234-246. Kuneš, I., Čížek, M., Balcar, V., Vykypělová, E. 2004. Vliv bodové jamkové a pomístné povrchové aplikace dolomitického vápence na biomasu mladých smrků (Picea abies /L./ Karst.). In. Neuhöferová, P. (ed.). Obnova lesních ekosystémů Jizerských hor [Restoration of the forest ecosystems of the Jizerské hory Mts.] Kostelec nad Černými lesy. KPL FLE ČZU v Praze. Kupka, I. 2004. Vliv způsobu výsadby na kořenový systém bukových sazenic. In. Hlavní úkoly pěstování lesů na počátku 21. Století (Main assigments of silviculture at - 117 -

the beginning of 21 th centruy (Sborník z konference, Křtiny 14. – 16. 9. 2004. ÚZPL LDF MZLU v Brně. 129 – 138. Kutschera, L., Lichtenegger, E. 2002. Wurzelatlas mitteleuropäischer Waldbäume und Sträucher. Leopold Stocker Verlag. Graz. 604 s. Lampainen, J., Kuuluvainen, T., Wallenius, T. H., Karjalainen, L., Vanha-Majamaa, I. 2004. Long-term forest structure and regeneration after wildfire in Russian Karelia. Journal of Vegetation Science 15. 245–256. Lang, H.-P. 1989. Risks arising from the reduction of genetic variability of some Alpine Norway spruce provenances by size grading. Forestry Suplement 62. 49-52. Larcher, W. (1988). Fyziologická ekologie rostlin. Československá akademie věd. 361s. Lednický, J. 1972. Větrné poměry Pradědu. In. Campanula, sborník Chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Správa chráněné krajinné oblasti Jeseníky. Ostrava. 23-27. Lebourgeois, F., Gomez, N., Pinto, P., Mérian, P. 2013. Mixed stands reduce Abies alba tree-ring sensitivity to summer drough in the Vosges mountains, western Europe. Forest Ecology and Management. 303. 61-71. Lehto, T. 1984. The effect of liming on the mycorrhizae of Scots pine. Folia Forestalia. 609. 1-20. Lilja-Rothsten, S., de Chantal, M., Peterson, Ch., Kuuluvainen, T., Vanha-Majamaa, I., Puttonene, P. 2008. Microsites before and after restoration in managed Picea abies stands in Southern Finland: efects of fire and partial cutting with dead wood creation. Silva Fennica 42. 165-176. Lilleskov, E. A., Fahey, T. J., Horton, T. R., Lovett, G. M. 2002. Belowground ectomycorrhizal fungal community change over a nitrogen deposition gradient in Alaska. Ecology 83. 104–115. Lindner, M., Maroshek, M., Netherer, S., Krmer, A., Barbati, A., Garcia-Gonzalo, J., Seidl, R., Sylvain, D., Corona, P., Kostrom, M., Lexer, M. J., Marchetti, M. 2009. Climate change impacts, adaptive capacity, and vulnerability of European forest ecosystems. Forest Ecology and Management. 259. 698-709. Löf, M., Karlsson, M., Sonesson, K., Welander, T. N., Collet, C. 2007. Growth and mortality in underplanted tree seedlings in response to variations in canopy closure of Norway spruce stands. Forestry 80. 371-384. Lochman, V. 1993. Spady imisních látek do lesních ekosystémů ve vztahu ke změnám v lesních půdách. Lesnictví-Forestry 39. 58-72. Lochman, V., Bíva, M., Oceánská, Z., Vícha, Z., Pňáček, J. 2007. Vývoj chemismu půd na výzkumném povodí v oblasti Jeseníků. Zprávy lesnického výzkumu 52. 246 - 256. Lokvenc, T. 1980. Typizace deformací kořenů v kulturách založených sadebním materiálem s obalenými kořeny. Lesnictví 26. 109 - 118. Lokvenc, T., Vacek, S. 1993. Geneze a perspektivy obnovy krkonošských lesů. Opera corcontica 30. 11-19. Lokvenc, V., Vacek, S. 1991. Vývoj dřevin vysazovaných na holině a pod porostem rozpadávajícím se vlivem imisí. Lesnictví–Forestry 37. 435–456. Lomský, B., Pasuthová, J. 1996. Imisní zatížení a defoliace mladých smrkových porostů. Lesnictví – Forestry 42. 449-459. - 118 -

Long, J. N. 2009. Emulation natural disturbance regimes as a basis for forest management: A North American view. Forest Ecology and Management 257. 18681873. Lukac, M., Calfapietra, C., Godbold, D. L. 2003. Production, turnover and mycorrhizal colonisation of root systems of three Populus species grown under elevated CO2 (POPFACE). Global Change Biol. 9. 838–848. Mainiero, R., Kazda, M. 2006. Depth-related fine root dynamics of Fagus sylvatica during exceptional drought. Forest Ecology and Management 237. 135-142. Maňas, P., Mauer, O. 2009. Vliv původu reprodukčního materiálu na odrůstání smrku ztepilého (Picea abies [L.] Karst.) ve vyšších polohách 7.LVS imisní oblasti Krušných hor. Zprávy lesnického výzkumu 54, Special. 31-36. Mason, W. L., Connolly, T. 2013. Mixtures with spruce species can be more productive than monocultures: evidence from the Gisburn experiment in Britain. Forestry 87. 209217. Matějka, K., Vacek, S., Podrázský, V. 2010. Development of forest soils in the Giant Mts. in the period 1980 – 2009 . Journal of Forest Science 56. 485 - 504. Mauer, O. 2000. K některým technologickým postupům umělé obnovy lesa ve vysokých horských polohách. In: Obnova lesa ve smrkovém stupni Hrubého Jeseníku, Sborník ze semináře 8.–9. 9. 2000. Jeseníky. 15–34. Mauer, O., Bagár, R., Palátová, E. 2008. Response of the Norway spruce (Picea abies [L.] Karst.) root system to changing humidity and temperature conditions of the site. Journal of Forest Science 54. 245-254 Mauer, O., Palátová, E. 1992. Vliv různých způsobů a typů sadby na vývoj kořenového systému srmku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.). Lesnictví-Forestry 38.193-203. Mauer, O., Palátová, E. 2010. Decline of Norway spruce in the Krkonoše Mts. Journal of Forest Science 56. 361 - 372 Mauer, O., Palátová, E., Beran, F. 2008. Vliv ekotopu na vývin kořenového systému smrku ztepilého. Beskydy 1(2). 143-152 Mauer, O., Palátová, E., Pop, M. 2008. Root system emergence and health condition in Norway spruce (Picea abies (L.) Karst.) affected by yellowing of assimilatory apparatus in the region of the Krušné hory Mts. Fólia oecologica 35. 39-50. Mauer, O., Palátová, E., Rychnovská, A., Pulka, T. 2005. Současný stav (r. 2004) smrku ztepilého (Picea abies /L./ Karst.) v imisní oblasti východního Krušnohoří.[The pre-sent condition (2004) of Norway spruce (Picea abies /L./Karst.) in the air-polluted area of eastern Krušné hory Mts.] In. Obnova lesních porostů v imisní oblasti východního Krušnohoří. Hora sv. Šebestiána, 2. 6. 2005. MZLU v Brně. 19–45 Mauer, O. 1999. Zásady pěstování sadebního materiálu v umělých krytech (fóliovnících). In. Pěstování a užití krytokořenného sadebního materiálu. Sborník referátů z mezinárodní konference, Trutnov, 26.–28. 5. 1999. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita. Brno. 73–85, Mauer, O., Palátová, E. 1996. Morfogeneze kořenového systému smrku ztepilého (Picea abies (L.) Karst.) z přirozeného zmlazení do 30 let věku porostu. Lesnictví-Forestry 42. 116-127.

- 119 -

Mauer, O., Palátová, E. 1999. Architektonika kořenového systému dřevin horského lesa, In. Pěstování lesů v podmínkách antropicky změněného prostředí. Mendelova zemědělská a lesnická univerzita v Brně a Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny. Brno. 217 s. Mauer, O., Palátová, E. 2004. Deformace kořenového systému a stabilita lesních porostů [Root system deformations and stability of forest stands]. In. Možnosti použití sadebního materiálu z intenzivních školkařských technologií pro obnovu lesa. Sborník přednášek z mezinárodního semináře. Opočno, 3. a 4. 6. 2004. Kostelec nad Černými lesy, Lesnická práce. 22 - 26. Mauer, O., Palátová, E. 2006. Současné problémy obnovy lesů a stav kořenového systému lesních dřevin v závislosti na měnícím se podnebí. In. Rožnovský, J., Litschmann, T., Vyskot, I. (eds.). Fenologická odezva proměnlivosti podnebí. Brno. Mauer, O., Palátová, E. 2009. Deformace kořenového systému a jejich vliv na stabilitu a vitalitu dřevin. In. Poškození dřevin a vliv kořenových systémů na stabilitu stromu. Sborník referátu. Krajský úřad Středočeského kraje. ČLS, o.s, pobočka Dendrologická, Dobřichovice, Ministerstvo zemědělství, Praha. Mauer, O., Pop, M., Hobza, P., Kubík, P., Maňas, P. 2006. Smrk ztepilý - Krušné hory odrůstání kultur a porostů založených po změně emisní situace, In. Lesnický výzkum v Krušných horách.VÚLHM VS. Opočno. 273–285. Mauer, O., Palátová, E., Rychnovská, A. 2004. Kořenový systém a chřadnutí lesních porostů. In. Peňáz, J., Martínek, J. (Eds.). Hlavní úkoly pěstování lesů na počátku 21. století. [Main assignments of silviculture at the beginning of 21st century]. Sborník z konference, Křtiny 14.-16. 9. 2004, ZPL LDF MZLU v Brně. 139-149. Melzer, E. W. 1964. Die Wurzelausbildung der Holzarten auf den meliorierten Standorten der Oberförsterei Adorf (Vogtland). Arch. f. Forstw 11. 822-838. McLaughlin, S. B., Percy, K. E. 1999. Forest health in North America: some perspectives on potential roles of climatic and air pollutions. Water, Air and Soil Pollution 116. 151–197. Meiwes, K. J., Khanna, K. P., Ulrich, B. 1986. Parameters for describing soil acidification and their relevance to the sta-bility of forest ecosystems. Forest Ecology and Management 15. 161–179. Mejstřík, V. 1988. Mykorhizní symbiózy. Academia. Praha. 150 s. Míchal, I., Petříček, V. (eds.). 1999. Péče o chráněná území II. Lesní společenstva. Agentura ochrany přírody a krajiny v ČR. Praha. 714 s. Mohr, H. 1986. Die Erforschung der neuartigen Waldschäden. Biologie in unserer Zeit 16, 83–89. Moser, M, Haseleandter, K. 1983. Ecophysiology of mycorrhizal symbioses. In. Lange, O. L., Nobel, P. S., Osmond, C. B., Ziegler H. (eds.). Physiology plant ecology III. Springer-Verlag. Berlin. Heidelberg. Vol. 19. 392- 421. Munthe, J., Hultberg, H., Iverfeldt, A. 1995. Mechanisms of deposition of mercury and methylmercury to coniferous forests. Water Air Soil Pollution 80. 363–371. Murach, D. 1991. Feinwurzelumsätze auf bodensaueren Fichtenstandorten. Forstarchiv 62. 12-17.

- 120 -

Nárovec, V., Šach, F. 2004. K aplikacím bazických mouček po deseti letech. [On application of basic rock powders after ten years]. Lesnická práce 83. 130 - 131. Nechwatal, J., Obwald, W. F. 2003. Evidence for the involvement of biotic factors in the yellowing disease of Norway spruce (Picea abies L. Karst) at higher elevations of the Bavarian Forest. Plant and Soil 254. 403-414. Němec, A. 1958. Znečištění ovzduší a jeho vliv na půdu a odumírání lesů v Krušných horách. Vědecké práce VÚL 2. 141 - 176. Němeček, J., Macků, J., Vokoun, J., Vavříček, D., Novák, P. 2001. Taxonomický klasifikační systém půd České republiky. ČZU. Praha. 78 s. Němeček, J., Tomášek, M. 1983. Geografie půd ČSR. Vyd. 1. Academia, Praha. 100 s. Neuhäuslová, Z. et al. 1998. Mapa potenciální přirozené vegetace České republiky, textová část. 1.vyd. Academia. Praha. 344 s. Newton, P. F., Jolliffe, P. A. 1998. Assessing processes of intraspecific competition within spatially heterogeneous black spruce stands. Canadian Journal of Forest Research 28. 259–275. Nodvin, S. C., Driscoll, C. T., Likens, G. E. 1988. Soil processes and sulfate loss at Hubbard Brook Experimental Forest. Biogeochem. 5. 185-199., Norby, R. J., Fitter, A. H., Jacskon, R. B. 2000. Root dynamics and global change. An ecosystem perspective. New Phytologist, Special Issue 147. 3–12 Novák, J., Slodičák, M. 2001. Struktura mladých modřínových porostů ve vztahu k výchovným zásahům. In. Slodičák M., Novák J. (eds.): Výsledky lesnického výzkumu v Krušných horách. Sborník z celostátní konference. Teplice, 1. 3. 2001. VÚLHM. Jíloviště-Strnady. 145-150. Oblastní plán rozvoje lesa. Brandýs nad Labem: ÚHÚL, 2003. Oliver, C. D., Larson, B. C. 1996. Forest stand dynamics. Wiley. New York. 520 s. Opletal, M. 1997. Geologická mapa ČR, 14-24 Bělá pod Pradědem. Mapa, měř. 1:50 000. GSÚ. Praha. Ott, E., Frehner, M., Frey, H. U., Lüscher, P. 1997. Gebirgsnadelwälder. Ein praxisorientierter Leitfaden für eine standortgerechte Waldbehandlung. Bern, Stuttgart, Wien, Verlag Paul Haupt. 287 s. Otto, H. J. 1994. Verminferung der waldbaulichen Intensität und des Schwachholzaufkommens durch naturnahen Waldbau? Forst und Holz 49. 387-391. Palátová, E., Mauer, O. 2004. Reakce jemných kořenů smrku ztepilého na zvýšené depozice síry, dusíku, působení sucha a hnojení hořečnatými hnojivy. In. Kořenový systém - základ stromu. MZLU v Brně. Brno. 49-63. Paule, L. 1992. Genetika a šľachtenie lesných drevín. Bratislava, Príroda. 304 s. Pavlů, L., Borůvka, L., Nikodém, A., Rohošková, M., Penížek, V. 2007. Altitude and forest type eff ects on soils in the Jizera Mountains region. Soil and Water Research 2. 35–44. Pecháček, J., Vavříček, D., Samec, P. 2011. Soil environment and nutrient status of Norway spruce (Picea abies [L.] Karst.) underplantings in conditions of the 8th FAZ in the Hrubý Jeseník Mts. Journal of Forest Science 57. 141 – 152. - 121 -

Pelc, F. 1993. Ekologické aspekty lesního hospodářství v CHKO Jizerské hory. Planeta 5. 30 - 31. Pellissier, F., Trosset, L. 1992. Les difficultés de régénération naturelle des pessiéres subalpines: prédation des graines au sol et blocages dus á l´humus. (Regeneration problems in subalpine spruce forests). Annales des sciences forestiéres 49. 383-388. Persson, H. 1987. Root growth and root damage in Swedish coniferous stands. In. Proc of Ectomycorrhiza and Acid Rain, December 10-11. 1987, Berg en Dal, The Netherlands, Bilthoven. 53-59. Persson, H., Fircks, Y., Majdi, H., Nilsson, L. O. 1995. Root distribution in NOrway spruce (Picea abies (L.) Karst.) stand subjected to drought and ammonium-sulphate application. Plant and Soil 168-169. 161-165. Pešková, V., Soukup, F. 2006. Houby vázané na kořenové systémy: metodické přístupy ke studiu. Review. Zprávy lesnického výzkumu 51. 279-286. Pilous, V. 1973. Strukturní mury v Krkonoších – I. část. Opera corcontica 10. 15–69. Pilous, V. 1975. Strukturní mury v Krkonoších – II. část. Opera corcontica 12. 7–50. Pittner, J., Saniga, M. 2008. A change in structural diversity and regeneration processes of the spruce virgin forest in Nefcerka NNR (TANAP) in relation to altitude. Journal of Forest Science 54. 545-553. Pizzeghello, D., Nicolini, G., Nardi, S. 2001. Hormone-like activity of humic substances in Fagus sylvaticae forests. New Phytologist 151. 647-657. Plíva, K., Žlábek, I. 1986. Přírodní lesní oblasti ČSR. 1. vyd. Státní zemědělské nakladatelství. Praha. 316 s. Podrázský, V, Ulbrichová, I. 2001. Spontánní sukcese na imisních plochách. In: Slodičák, M., Novák, J. (ed.). Současné otázky pěstování horských lesů. Sborník z konference, Opočno 13.–14. 9. 2001. VÚLHM VS. Opočno. 231–238. Podrázský, V. 1999. Význam vápnění a přirozené sukcese pro obnovu Jizerskohorských lesů. In: Obnova a stabilizace horských lesů. Bedřichov v Jizerských horách. 41-47. Podrázský, V. 2006a. Fertilization as an ameliorative measure - examples of the research at the Faculty of Forestry and EVnvironment CUA in Prague. Journal of Forest Science 52. 58-64. Podrázský, V. 2006b. Changes in humus ofrm in gaps of the canopy of semi-natural beech stand. Journal of Forest Science 52. 243 – 248. Podrázský, V., Remeš, J. 2006. Changes in humus forms in gaps of the canopy of seminatural beech stand. Journal of Forest Science 52. 243-248. Podrázský, V., Remeš, J., Ulbrichová, I. 2006. Rychlost regenerace lesních půd v horských oblastech z hlediska kvantity nadložního humusu. Zprávy lesnického výzkumu 51. 230 – 234. Podrázský, V., Ulbrichová, I., Moser, W. K. 2001. Ecological impact analysis of mechanised site preparation techniques. Journal of Forest Science 47. 146-14 Podrázský, V., Vacek, S. 2002. Vliv cíleného přihnojení na stav asimilačních orgánů smrku ztepilého s projevy žloutnutí. Zprávy lesnického výzkumu 47. 131 – 134.

- 122 -

Podrázský, V., Vacek, S., Ulbrichová, I. 2003. Effect of fertilization on Norway spruce needles. Journal of Forest Science 49. 321–326. Pouba, Z. 1962. Vysvětlivky k přehledné geologické mapě ČSSR M-14-24 Bělá pod Pradědem. Mapa, měř. 1:200 000. 1. vyd. GÚ ČSAV. Praha. Pregitzer, K. S., King, J. S., Burton, A. J., Brown, S. E. 2000. Responses of tree fine roots to temperature. New Phytologist 147. 105–115. Pretzsch, H. 2003. The elasticity of growth in pure and mixed stands of Norway spruce (Picea abies (L.) Karst.( and common beech (Fagus sylvatica L.). Journal of Forest Science 49. 491-501. Puhe, J. 1994. Die Wurzelentwicklung der Fichte (Picea abies (L.) Karst.) bei unterschiedlichen chemischen Bodenbedingungen. Berichte des Forschungrzentrum Waldökosystem, Reihe A. Band 108. 128. Puhe, J. 2003. Growth and development of the root system of Norway spruce (Picea abies) in forest stands – a review. Forest Ecology and Management 175. 253-273. Puhe, J., Ulrich, B. 2001. Global climate change and human impacts on forest ecosystems. Ecological Studies 143. 593. Purdon, M., Cienciala, E., Metelka, V., Beranová, J., Hunová, I., Černý, M. 2004. Regional variation in forest health under long-term air pollution mitigated by lithological conditions. Forest Ecology and Management 195. 355–371 Rascher, C. M., Driscoll, C. T., Peters, N. E., 1987. Concentration and flux of solutes from snow and forest floor during snowmelt in the West-Central Adirondack region of New York. Biogeochem 3. 209-224., Remeš, J., Podrázský, V. 2003. Effects of preparatory stands on forest site restoration. Ekológia 22. 291–293. Reuss, J. O., Johnson, D. W. 1986. Acid Deposition and the Acidification of Soils and Waters. Springer-Verlag, New York. 119 s. Rottmann, M. 1986. Wind- und Sturmschäden im Wald. Dransfeld, Sauerländer´s Verlag. 128 s. Samec, P., Vavříček, D., Šimková, P., Pňáček J. 2007. Multivariete stastistical approach to comparison of the nutrient status of Norway spruce (Picea abies [L.] Karst.) and topsoil properties in diff erently managed forest stands. Journal of Forest Science 53. 101– 112 Seemen, H., Jaaratas, A. 2005. The quality of Pine and Spruce planting stock in Estonia. Baltic forestry 11. 54–63. Seibt, G., Reemtsma, J. B. 1977. Ertragskundliche und bodenkundliche Ergebnisse langfristiger Kalkungsversuche im nord- und westdeutschen Bergland, weitere Kalkungsversuche. Mitteilungen Niedersächs. Versuchsanst. Band 50. 89-298. Schaaf, W. 1992. Elementbilanz eines FichtenoÈkosystems und deren Beeinflussung durch neuartige basische MagnesiumduÈnger. Bayreuther Bodenkundl. Ber. 33. 243 s. Schaaf, W., Hüttl, R. F. 2006. Experiences with liming in European countries – results of long-term experiments. Journal of Forest Science 52. 35–44.

- 123 -

Schmid, I. 2002. The influence of soil type and interspecific competition on the fine root system of Norway spruce and European beech. Basic and Applied Ecology 3. 339– 346. Schmid, I., Kazda, M. 2002. Root distribution of Norway spruce in monospecific and mixed stands on different soils. Forest Ecology and Management 159. 37–47. Schönenberger, W. 2001. Trends in Mountain Forest Management in Switzerland. Schweiz. Z. Forstwes. 152. 152-156. Schönenberger, W., Wasem, U., Barbezat, V. 1990. Baumsaaten mit Keimhilfen im Gebirge. Mehr Keilinge dank Plastikkegel (Tree beginnign of reforestation in windthrows in the mountains). Wald und Holz 4. 24-29. Siitonen, J., Martikainen, P., Puntilla, P., Rauh, J. 2000. Coarse woody debris and stand characteristics in mature managed and old-growth boreal mesic forests in southern Finland. Forest Ecology and Mangement 128. 211-225. Simard, S. W., Zimonick, B. J. 2005. Neighborhood size effects on mortality, growth and crown morfology of paper birch. Forest Ecology and Management 214. 251-269. Slávik, M. 2006. Smrekove opadavý Larix decidua Mill., jeho charakteristika, ekológia a perspektivy jeho uplatnenia v lesníckej prevádzke. In. Modřín-strom roku 2006, sborník recenzovaných referátů, Kostelec nad Černými lesy. KPL FLE ČZU v Praze a LESY ČESKÉ REPUBLIKY, s. 19-25. Slodičák, M. et al. 2005. Lesnické hospodaření v Jizerských horách.Lesy České Republiky. Hradec Králové. 232 s. Souček, J., Špulák, O. 2011. Cluster reforestation near the timber line. Journal of Forest Science 57. 16-23. Sposito, G. 1996. The environmental chemistry of aluminium. CRC Press LLC, Boca Raton. 480 s. Sshmidt, I., Vogt, H. 1985. Struktur und Dynamik natürlichen Fichtenwalder in der borealen Nadelwaldzone. Schweiz. Zeitschr. Forstw 136. 977-94. Stehlík, O. 1983. Potenciální eroze půdy v ČSR. Mapa, měř. 1:200 000. GÚ ČSAV, Brno. Geodetický a kartografický podnik, Praha. Stein, E. D., Cohen, Y., Winer, A. M. 1996. Environmental distribution and transformation of mercury compounds. Crit. Rev. Environmental Science and Technology 26. 1–43 Streit, K., Wunder, J., Brang, P. 2009. Slit-shaped gaps are a successful silvicultural technique to promote Picea abies regeneration in mountain forests of the Swiss Alps. Forest Ecology and Management 257. 1902–1909. Strohschneider, I. 1987. Wurzeldeformationen infolge verschiedener Pflanzverfahren. Östr. Forstztg. 3. 20–21. Svoboda, P. 1953. Lesní dřeviny a jejich porosty, část I. Státní zemědělské nakladatelství. Praha. Svoboda, P. 1955. Lesní dřeviny a jejich porosty, část II. Státní zemědělské nakladatelství. Praha. Svoboda, M. 2003. Biological activity, nitrogen dynamics, and chemical characteristics of forest soils in the Šumava National Park. Journal of Forest Science 49. 302 – 312. - 124 -

Szopka, K., Karczewska, A. 2011. Mercury accumulation in the surface layers of mountain soils: a case study from the Karkonosze Mountains, Poland. Chemosphere 83. 1507-12. Šafář, J. et al. 2003. Chráněná území ČR, Olomoucko, svazek VI. 1. vyd. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Praha. EkoCentrum. Brno. 454 s. Šach, F. 1992. Degradace lesních pozemků při mechanické přípravě pro zalesňování: ohrožení půdoochranné, vodohospodářské a produkční funkce lesů. Forestry – Lesnictví 38. 170-185. Šach, F. 1999. Problematika introskeletové eroze v Jizerských horách ve vazbě na poznakty z Krkonoš. In. Obnova a stabilizace horských lesů. Bedřichov, VÚLHM Jíloviště-Strnady. 89-94. Šebeň, V. 2005. Zhodnotenie protilavínového ochranného zalesňovania na hornej hranici lesa v Nízkých Tatrách (TVP Veĺký Bok). Zprávy lesnického výskumu 50. 101107. Špulák, O. 2008. Natural regeneration of beech and competition from weed in the summit part of the JIzerské hory Mts. (Czech Republic). Austrian Journal of Forest Science 125. 79-88. Šrámek, V., Vejpustková, M., Novotný, R., Hellebrandová, K. 2008. Yellowing of Norway spruce stands in the Silesian Beskyds – damage extent and dynamics. Journal of Forest Science 2. 55–63. Štícha, V., Kupka, I., Zahradník, D., Vacek, S. 2010. Influence of micro-relief and weed competition on natural regeneration of moountain forests in the Šumava Mountains. Journal of Forest Science 56. 218-224. Štofko, P., Kodrík, M. 2008. Comparison of the root system architecture between windthrown and undamaged spruces growing in poorly drained sites. Journal of Forest Science 54. 150-160. Štofko, P. 2010. Relationships between the parameters of aboveground parts and the parameters of root plates in Norway spruce with respect to soil drainage. Journal of Forest Science 56. 353-360. Tausz, M., Zellnig, G., Bermadinger-Stabetheiner, E., Grill, D., Katzensteiner, K., Glatzel, B. 1996. Physiological, structural, and nutritional parameters of Norway spruce needles from declining forest stands in Austria. Canadian Journal of Forest Research 26. 1769-1780. Taylor, A. F. S., Finlay, R. D. 2003. Effects of liming and ash application on below ground ectomycorrhizal community structure in two Norway spruce forests.Water, Air and Soil Pollution 3. 63–76. Tesař, V. 1981. Růst dřevin v obnovním cíli při silném ohrožení imisemi na Trutnovsku. Zprávy lesnického výkumu 26. 16-20. Tesař, V. 1993. Obhospodařování horského lesa Českého masivu v současných ekologických poměrech. In. Hladík, M. (ed.). Hospodárenie v lesoch horských oblastí. 11-31. Tesař V., Klimo E., Kraus M., Souček J. 2004. Dlouhodobá přestavba jehličnatého lesa na Hetlíně – kutnohorské hospodářství. [Long-term conversion of a coniferous forest in Hetlín – the Kutná Hora management system] Brno. MZLU. 60 s. - 125 -

Tichý, J. 1996. Impact of atmospheric deposition on the status of planted Norway spruce stands: A comparative study between sites in southern Sweden and the northeastern Czech Republic. Environmental Pollution 93. 303–312. Tokuchi, N., Takeda, H., Iwatsubo, G. 1993. Vertical changes in soil solution chemistry in soil profiles under coniferous forest. Geoderma 59. 57-73. Topoliantz, S., Ponge, J.-F. 2000. Influence of site conditions on the survival and growth of Fagus sylvatica seedlings in an old-growth beech forest. Journal of Vegetation Science 11.396-374. Ulbrichová, I., Kuneš, I. 2004. Stav náletových dřevin na vybraných plochách v Jizerských horách. In. Peňáz, J., Martínek, J. (Eds.). Hlavní úkoly pěstování lesů na počátku 21. století (Main assignments of silviculture at the beginning of 21st centruy). Sborník z konference, Křtiny 14.-16. 9. 2004. ÚZPL LDF MZLU v Brně. 297-302. Ulbrichová, I., Remeš, J., Zahradník, D. 2006: Development of the spruce natural regeneration on mountain sites in the Šumava Mts. Journal of Forest Science 52. 446456. Úradníček, L. 2003. Dendrologická charakteristika javorů. In. Javor-dřevina roku 2003. Hradec Králové. 3-12. Vacek, S. 1981: Vyhlídky na úspěch přirozené obnovy v ochranných horských lesích Krkonoš. Lesnická práce 60. 118-124. Vacek, S. 1982. Ekologické aspekty dekompozice biomasy v autochtonních ochranných smrčinách. Zprávy lesnického výzkumu 27. 5-11. Vacek, S. 1991. Porostotvorné schopnosti břízy a jeřábu pod vlivem imisí. In Zprávy lesnického výzkumu 3. 19 – 23. Vacek, S. 1999. Výzkum obnovy lesních porostů na VÚLHM VS Opočno. In. Pěstování lesů v antropicky změně ném prostředí. Sborník z vědeckého semináře, Křtiny, 14.–15. 9. 1999. 183–190. Vacek, S., Balcar, V. 2000. Možnosti obnovy a stabilizace lesních ekosystémů Orlických hor. In. Lesnické hospodaření v imisní oblasti Orlických hor. VÚLHM VS Opočno. 117-131. Vacek, S., Balcar, V., Jurásek, A. 1991. Stav horských lesů Sudet v ČR. VÚLHM Jíloviště-Strnady. Opočno. 141 s. Vacek, S., Matějka, K. 2003. Vegetation changes in beech and spruce stands iin the Orlické hory Mts. In 1951 – 2001. Journal of forest science 49. 445 – 473. Vacek, S., Podrázský, V. 2003: Forest ecosystems of the Šumava Mts. and their management. Journal of Forest Science 49. 291–301. Vacek, S., Podrázský, V., Hejcman, M., Remeš, J. 2006. Effect of Mg fertilization on yellowing disease of Norway spruce at higher elevations of the Šumava Mts., Czech Republic, Journal of Forest Science 52. 474-481. Vacek, S., Podrázský, V., Hejcman, M., Remeš, J. 2006. Effect of Mg fertilization on yellowing disease of Norway spruce at higher elevations of the Šumava Mts., Czech Republic. Journal of Forest Science 52. 474-481.

- 126 -

Vanha-Majamaa, I., Tuittila, E.-S., Tonteri, T., Suominen, R. 1996. Seedling establishment after prescribed burning of a clear-cut and a partially cut mesic boreal forest in southern Finland. Silva Fennica 30. 31–45. Vavříček, D., Šimková, P. 2005. Možnosti obnovy lesa v 7. a 8. lvs v Hrubém Jeseníku a masivu Kralického Sněžníku. MZLU.Brno. 33 s. Vavříček, D., Šimková, P., Samec, P., Formánek, P. 2006. Soil aspects of forest site revitalization after windrow cul- tivation by heavy mechanization on the Krušne hory Mts. Plateau. Journal of Forest Science 52. 1–12. Vavříček, D. 2001. Některá rizika spojená s povrchovým leteckým vápněním lesních ekosystémů. In. Slodičák, M., Novák, J. (Eds). Výsledky lesnického výzkumu v Krušných horách. Sborník z celostátní konference, Teplice 01.03.2001, VÚLHM VS Opočno. Vavříček, D., Betušová, M. 1996. Vliv různé dávky povrchového vápnění na jednotlivé složky smrkových ekosystémů v imisních oblastech vyšších poloh Beskyd. In. Vliv imisí na lesy a lesní hospodářství Beskyd 8, 1996. 129 – 132. Vavříček, D., Samec, P., Šimková, P. 2005. Soil properties as a component of predisposition factors of Norway spruce forest decline in the Hanušovická Highland mountain zone. Journal of Forest Science 51. 527-538. Vavříček, D., Šimková, P. 2000. Půdní prostředí přirozených smrčin 8. lvs Krkonoš. Opera corcontica 37. 156-164. Vogt, K. A., Vogt, D. J, Gower, S. T., Grier, C. C. 1990. Carbon and nitrogen interactions for forest ecosystems. In. Persson H. (ed.). Above and Below Ground Interactions in Forest Trees in Acidified Soils. CEC Air Pollution Research 32. 203235. Vorčák, J., Merganič, J., Saniga, M. 2006. Structural diverstiy change and regenration processes of the Norway spruce natural forest in Babia hora NNR in relation to altitude. Journal of Forest Science 52. 399-409. Wallenda, T., Kottke, I. 1998. Nitrogen deposition and ectomycorrhizas. New Phytologist 139. 169-187. Work, T. T., Shorthouse, D. P., Spence, J. R., Volney, W. J. A., Langor, D. 2004. Stand composition and structure of the boreal mixedwood and epigaeic arthropods of the Ecosystem Management Emulating Natural Disturbance (EMEND) landbase in northwestern Alberta. Canadian Journal of Forest Research 34. 417–430. Wright, R. F., Alewell, C., Cullen, J. M., Evans, C. D., Marchetto, A., Moldan, F., Prechtel, A., Rogora, M. Trends in nitrogen deposition and leaching in acid -sensitive streams in Europe. Hydrology and Earth System Science 5. 299-310. Zielonka, T. 2006. Quantity and decay stages of coarse woody debris in old-growth subalpine forests of the western Carphatians, Poland. Canadian Journal of Forest Research 36. 2614–2622. Zimmermann, R., Oren, R., Shulze, E. D., Werk, K. S. 1988. Performance of two Picea abies (L.) Karst. stands at different stages of decline. II Phorosysthesis and leaf conductance. Oecologia 76. 513-518.

- 127 -

10. Přílohy 10.1 Dendrometrické parametry Smrk ztepilý Tab. č. 1: Výška a tloušťka kořenového krčku smrku ztepilého na parcele A2, výzkumná plocha Sokol S/SM/N/V/A2 Stř. hodnota Chyba stř. h. Medián Směr. odch. Hl. spol. (95%)

Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 99,07 114,85 135,61 159,87 187,21 219,67 3,96 4,74 5,66 6,85 8,06 9,60 96,00 109,00 126,50 159,50 180,00 223,00 32,64 38,54 46,01 55,26 64,97 77,44 7,90 9,48 11,31 13,69 16,10 19,19

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 2,49 2,82 3,36 3,84 5,16 0,13 0,14 0,15 0,18 0,23 2,20 2,75 3,40 3,70 5,30 1,05 1,11 1,22 1,44 1,88 0,25 0,27 0,30 0,36 0,47

Tab. č. 2: Výška a tloušťka kořenového krčku smrku ztepilého na parcele D4, výzkumná plocha Sokol S/SM/N/V/D4 Stř. hodnota Chyba stř. h. Medián Směr. odch. Hl. spol. (95%)

Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 82,23 89,46 98,46 113,16 131,97 153,24 3,88 4,49 4,67 5,48 6,49 7,66 78,15 84,00 98,00 113,00 129,00 152,30 25,12 28,73 29,90 35,10 41,56 49,05 7,83 9,07 9,44 11,08 13,12 15,48

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 2,00 2,33 2,82 3,23 4,14 0,14 0,14 0,18 0,20 0,24 1,85 2,30 2,70 3,10 4,30 0,89 0,91 1,13 1,26 1,52 0,28 0,29 0,36 0,40 0,48

Tab. č. 3: Výška a tloušťka kořenového krčku smrku ztepilého na parcele E7, výzkumná plocha Sokol Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let Stř. hodnota 174,53 214,64 263,21 318,43 Chyba stř. h. 7,54 9,50 11,54 12,99 Medián 165,00 209,00 252,00 313,00 Směr. odch. 57,91 72,96 88,63 99,81 Hl. spol. (95%) 15,09 19,01 23,10 26,01 S/SM/S/S/E7

13 let 371,79 14,76 365,00 113,38 29,55

14 let 429,57 16,90 422,00 129,81 33,83

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 3,45 4,41 5,36 5,97 7,84 0,17 0,19 0,23 0,26 0,35 3,20 4,20 5,10 5,80 7,40 1,29 1,49 1,80 2,00 2,73 0,34 0,39 0,47 0,52 0,71

Tab. č. 4: Výška a tloušťka kořenového krčku smrku ztepilého na parcele G7, výzkumná plocha Sokol S/SM/S/S/G7

9 let Stř. hodnota 181,96 Chyba stř. h. 7,94 Medián 173,00 Směr. odch. 56,71 Hl. spol. (95%) 15,95

Výška (cm) 10 let 11 let 12 let 241,56 262,14 318,14 2,75 12,37 14,43 200,00 255,00 316,00 150,89 88,36 103,04 5,40 24,85 28,98

13 let 368,02 16,41 359,00 117,16 32,95

14 let 425,18 18,37 424,00 131,17 36,89

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 4,00 4,45 5,61 6,27 8,03 0,21 0,05 0,25 0,29 0,35 3,60 3,65 5,50 6,00 7,80 1,49 2,74 1,82 2,05 2,50 0,42 0,11 0,51 0,58 0,70

Tab. č. 5: Výška a tloušťka kořenového krčku smrku ztepilého na parcele G9, výzkumná plocha Sokol Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let Stř. hodnota 122,70 144,42 175,10 214,90 223,62 266,11 Chyba stř. h. 4,02 5,07 6,35 8,51 6,82 8,44 Medián 119,00 138,00 178,00 207,00 221,00 262,00 Směr. odch. 39,76 50,18 62,89 81,20 67,87 82,28 Hl. spol. (95%) 7,97 10,06 12,61 16,91 13,54 16,76 S/SM/N/S/G9

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 2,65 3,24 3,83 4,24 5,71 0,10 0,11 0,13 0,15 0,19 2,70 3,15 3,65 4,10 5,50 0,95 1,12 1,31 1,45 1,89 0,19 0,22 0,26 0,30 0,38

Tab. č. 6: Výška a tloušťka kořenového krčku smrku ztepilého na parcele č. 1, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) Tl. krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 11 let 12 let Stř. hodnota 174,03 217,75 245,73 279,63 286,91 330,13 6,34 6,87 Chyba stř. h. 8,53 10,28 10,81 12,73 13,35 14,24 0,29 0,30 Medián 170,50 214,00 250,00 290,00 293,00 347,00 6,25 7,00 Směr. odch. 51,20 61,70 65,78 75,30 75,53 79,31 1,78 1,76 Hl. spol. (95%) 17,32 20,88 21,93 25,87 27,23 29,09 0,59 0,60 J/SM/N/V/1

-1-

Tab. č. 7: Výška a tloušťka kořenového krčku smrku ztepilého na parcele č. 2, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let Stř. hodnota 157,79 193,18 216,39 234,22 262,54 Chyba stř. h. 12,15 14,77 17,34 18,68 18,67 Medián 151,50 184,00 203,00 224,00 270,50 Směr. odch. 64,27 78,14 91,74 97,05 95,20 Hl. spol. (95%) 24,92 30,30 35,57 38,39 38,45 J/SM/N/V/2

Tl. krčku (cm) 14 let 11 let 12 let 301,36 5,55 6,06 21,83 0,44 0,49 325,00 5,15 6,00 109,17 2,33 2,55 45,06 0,91 1,01

Tab. č. 8: Výška a tloušťka kořenového krčku smrku ztepilého na parcele č. 3, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let Stř. hodnota 134,92 163,33 182,88 215,74 237,13 Chyba stř. h. 11,78 13,94 16,13 18,51 20,01 Medián 132,00 150,00 162,50 190,00 208,00 Směr. odch. 57,72 68,28 79,04 88,75 95,98 Hl. spol. (95%) 24,37 28,83 33,38 38,38 41,50 J/SM/N/V/3

Tl. krčku (cm) 14 let 11 let 12 let 275,67 4,88 6,05 22,20 0,42 0,44 247,00 4,65 6,15 101,72 2,08 2,13 46,30 0,88 0,92

Tab. č. 9: Výška a tloušťka kořenového krčku smrku ztepilého na parcele č. 4, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let Stř. hodnota 140,09 167,35 184,26 205,68 219,82 Chyba stř. h. 10,98 12,33 13,82 15,57 15,79 Medián 125,50 162,50 187,50 205,50 223,00 Směr. odch. 64,02 71,89 80,56 90,79 92,06 Hl. spol. (95%) 22,34 25,08 28,11 31,68 32,12 J/SM/N/V/4

Tl. krčku (cm) 14 let 11 let 12 let 245,31 4,88 5,36 20,22 0,34 0,35 256,00 4,78 5,28 108,90 1,99 2,05 41,42 0,70 0,71

Buk lesní Tab. č. 10: Výška a tloušťka kořenového krčku buku lesního na parcele E7, výzkumná plocha Sokol Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let Stř. hodnota 149,89 169,57 191,11 227,34 262,23 296,63 Chyba stř. h. 9,00 10,87 12,59 14,38 15,86 16,46 Medián 133,00 147,00 177,00 201,00 225,00 262,00 Směr. odch. 53,25 64,32 74,50 85,05 93,86 97,37 Hl. spol. (95%) 18,29 22,09 25,59 29,21 32,24 33,45 S/BK/S/S/E7

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 2,68 3,10 3,44 3,60 4,52 0,15 0,16 0,21 0,22 0,34 2,60 2,80 3,20 3,30 3,80 0,91 0,98 1,24 1,29 2,03 0,31 0,34 0,43 0,44 0,70

Tab. č. 11: Výška a tloušťka kořenového krčku buku lesního na parcele F7, výzkumná plocha Sokol Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let Stř. hodnota 197,00 218,67 230,63 264,39 297,61 328,49 Chyba stř. h. 5,27 9,74 7,10 7,64 8,17 8,86 Medián 195,00 216,00 220,00 254,00 283,00 322,00 Směr. odch. 33,71 69,56 45,46 48,92 52,29 56,70 Hl. spol. (95%) 10,64 19,56 14,35 15,44 16,50 17,90 S/BK/S/S/F7

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 2,84 4,84 3,58 3,81 4,42 0,12 0,23 0,11 0,13 0,17 2,80 4,60 3,50 3,70 4,30 0,77 1,67 0,71 0,83 1,06 0,24 0,47 0,22 0,26 0,34

Tab. č. 12: Výška a tloušťka kořenového krčku buku lesního na parcele G7, výzkumná plocha Sokol S/BK/S/S/G7

9 let Stř. hodnota 127,78 Chyba stř. h. 6,28 Medián 131,50 Směr. odch. 37,70 Hl. spol. (95%) 12,75

Výška (cm) 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 245,64 162,39 193,19 224,81 257,69 2,63 8,38 9,96 11,31 13,35 204,00 166,00 195,00 213,50 241,00 150,79 50,26 59,75 67,87 80,13 5,16 17,01 20,22 22,96 27,11

-2-

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 2,59 4,53 3,07 3,27 3,76 0,13 0,05 0,16 0,16 0,19 2,45 3,70 3,10 3,25 3,65 0,78 2,75 0,95 0,98 1,16 0,26 0,10 0,32 0,33 0,39

Tab. č. 13: Výška a tloušťka kořenového krčku buku lesního na parcele H7, výzkumná plocha Sokol Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let Stř. hodnota 125,67 138,06 149,41 175,13 169,26 200,98 Chyba stř. h. 7,93 10,40 11,19 12,35 9,76 11,17 Medián 117,00 124,00 133,50 155,50 150,00 181,00 Směr. odch. 45,54 59,73 63,32 69,87 66,19 75,75 Hl. spol. (95%) 16,15 21,18 22,83 25,19 19,66 22,49 S/BK/N/S/H7

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 2,29 2,51 2,67 2,90 3,30 0,13 0,15 0,16 0,19 0,21 2,30 2,50 2,55 2,95 2,95 0,77 0,86 0,90 1,06 1,41 0,27 0,31 0,33 0,38 0,42

Tab. č. 14: Výška a tloušťka kořenového krčku buku lesního na parcele č. 5, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let Stř. hodnota 136,94 165,19 203,07 213,13 Chyba stř. h. 17,77 20,63 22,92 25,72 Medián 133,00 163,00 218,00 238,50 Směr. odch. 71,09 82,53 88,75 102,89 Hl. spol. (95%) 37,88 43,98 49,15 54,83 J/BK/N/S/5

13 let 220,69 26,59 245,00 106,34 56,67

Tl. krčku (cm) 14 let 11 let 12 let 254,87 3,50 3,97 27,26 0,38 0,44 275,00 3,70 3,78 105,58 1,46 1,78 58,47 0,81 0,95

Tab. č. 15: Výška a tloušťka kořenového krčku buku lesního na parcele č. 6, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) Tl. krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 11 let 12 let Stř. hodnota 99,61 121,14 138,79 152,32 164,67 182,67 2,63 3,11 Chyba stř. h. 7,58 9,62 11,41 12,58 14,26 16,20 0,22 0,24 Medián 101,00 118,50 128,00 154,50 162,00 187,00 2,40 3,00 Směr. odch. 40,10 50,90 60,35 66,54 74,11 84,16 1,16 1,28 Hl. spol. (95%) 15,55 19,74 23,40 25,80 29,32 33,29 0,45 0,50 J/BK/N/S/6

Tab. č. 16: Výška a tloušťka kořenového krčku buku lesního na parcele č. 7, výzkumná plocha Jizerka J/BK/N/S/7 Stř. hodnota Chyba stř. h. Medián Směr. odch. Hl. spol. (95%)

Výška (cm) Tl. krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 11 let 12 let 92,38 103,50 119,00 121,63 126,50 139,88 2,61 2,91 13,56 15,35 20,69 22,72 22,29 20,87 0,38 0,46 88,00 94,00 114,00 106,00 106,50 124,50 2,65 2,63 38,36 43,42 54,74 64,25 63,05 59,04 1,02 1,31 32,07 36,30 50,63 53,72 52,71 49,36 0,94 1,10

Tab. č. 17: Výška a tloušťka kořenového krčku buku lesního na parcele č. 8, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) Tl. krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 11 let 12 let Stř. hodnota 112,00 130,04 150,29 167,54 177,54 196,63 2,80 3,49 Chyba stř. h. 10,79 13,26 14,51 17,01 18,05 19,93 0,26 0,34 Medián 99,00 113,00 138,50 144,50 161,50 173,50 2,33 2,78 Směr. odch. 52,87 64,96 71,08 83,36 88,42 97,64 1,28 1,64 Hl. spol. (95%) 22,32 27,43 30,01 35,20 37,34 41,23 0,54 0,69 J/BK/N/S/8

Modřín opadavý Tab. č. 18: Výška a tloušťka kořenového krčku modřínu opadavého na parcele D3, výzkumná plocha Sokol Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let Stř. hodnota 177,75 206,08 246,60 305,06 Chyba stř. h. 7,76 8,62 10,37 12,86 Medián 172,25 206,00 250,50 311,50 Směr. odch. 52,60 58,47 70,30 86,29 Hl. spol. (95%) 15,62 17,36 20,88 25,93 S/MD/N/V/D3

13 let 352,29 17,00 345,00 111,46 34,30

14 let 393,20 18,12 386,00 118,81 36,56

-3-

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 4,17 5,00 5,76 6,39 7,98 0,21 0,26 0,29 0,31 0,39 4,15 4,90 5,75 6,50 8,10 1,44 1,77 2,00 2,06 2,56 0,43 0,53 0,59 0,62 0,79

Tab. č. 19: Výška a tloušťka kořenového krčku modřínu opadavého na parcele F7, výzkumná plocha Sokol S/MD/S/S/F7

9 let Stř. hodnota 438,10 Chyba stř. h. 15,61 Medián 457,50 Směr. odch. 108,13 Hl. spol. (95%) 31,40

10 let 485,88 17,15 515,00 118,85 34,51

Výška (cm) 11 let 12 let 559,00 616,76 17,09 19,17 590,00 655,00 114,68 124,22 34,45 38,71

13 let 683,26 22,16 702,50 143,61 44,75

14 let 745,21 24,75 757,50 160,42 49,99

Tloušťka kořenového 9 let 10 let 11 let 8,04 9,09 10,17 0,32 0,36 0,41 8,40 9,55 10,50 2,20 2,47 2,75 0,64 0,72 0,83

krčku (cm) 12 let 14 let 11,09 12,79 0,46 0,64 11,00 12,15 2,99 4,16 0,93 1,30

Tab. č. 20: Výška a tloušťka kořenového krčku modřínu opadavého na parcele F8, výzkumná plocha Sokol S/MD/N/S/F8

9 let Stř. hodnota 434,14 Chyba stř. h. 14,42 Medián 452,00 Směr. odch. 116,29 Hl. spol. (95%) 28,81

10 let 485,69 17,04 494,00 137,39 34,04

Výška (cm) 11 let 12 let 543,42 488,03 19,62 19,93 567,00 502,00 158,15 160,71 39,19 39,82

13 let 544,54 19,80 558,50 168,04 39,49

14 let 596,46 22,12 620,50 187,73 44,11

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 6,50 7,76 8,58 9,48 12,05 0,23 0,28 0,33 0,38 0,60 6,70 7,90 8,70 9,30 11,70 1,82 2,30 2,67 3,09 5,09 0,45 0,57 0,66 0,77 1,20

Tab. č. 21 a 22: Výška a tloušťka kořenového krčku modřínu opadavého na parcelách č. 9 a 10, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let Stř. hodnota 147,75 195,75 237,50 270,50 302,50 339,00 Chyba stř. h. 18,47 23,08 26,99 27,20 21,75 22,09 Medián 127,00 176,50 225,00 259,50 322,50 367,50 Směr. odch. 64,00 79,94 93,50 94,22 75,36 76,52 Hl. spol. (95%) 40,66 50,79 59,41 59,86 47,88 48,62 J/MD/N/V/9

Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let Stř. hodnota 150,11 207,89 260,28 306,33 367,28 416,89 Chyba stř. h. 11,79 15,34 12,34 17,75 17,83 19,34 Medián 141,00 203,00 257,50 324,00 381,00 432,50 Směr. odch. 50,04 65,06 74,04 75,33 75,65 82,05 Hl. spol. (95%) 24,88 32,35 25,05 37,46 37,62 40,80 J/MD/N/V/10

Tab. č. 23 a 24: Výška a tloušťka kořenového krčku modřínu opadavého na parcelách č. 11 a 12, výzkumná plocha Jizerka J/MD/N/V/11

9 let 10 let Stř. hodnota 212,21 267,26 Chyba stř. h. 18,95 21,07 Medián 210,00 274,00 Směr. odch. 82,59 91,85 Hl. spol. (95%) 39,81 44,27

Výška (cm) 11 let 12 let 315,32 350,84 24,89 24,14 340,00 376,00 108,50 105,24 52,30 50,72

13 let 390,11 24,58 402,00 107,13 51,64

14 let 453,11 25,26 470,00 110,09 53,06

Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let Stř. hodnota 181,76 237,88 283,41 310,88 Chyba stř. h. 17,40 21,48 23,74 23,97 Medián 169,00 222,00 300,00 323,00 Směr. odch. 71,74 88,55 97,88 98,82 Hl. spol. (95%) 36,88 45,53 50,33 50,81 J/MD/N/V/12

13 let 366,24 26,95 373,00 111,11 57,13

14 let 412,88 28,35 425,00 116,91 60,11

Bříza karpatská Tab. č. 25: Výška a tloušťka kořenového krčku břízy karpatské na parcele A1, výzkumná plocha Sokol Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let Stř. hodnota 138,43 163,49 188,87 225,10 252,28 273,90 Chyba stř. h. 3,15 3,43 3,60 4,23 4,93 5,79 Medián 140,00 164,00 185,00 224,00 253,50 277,00 Směr. odch. 31,71 34,27 35,85 42,09 48,78 57,34 Hl. spol. (95%) 6,26 6,80 7,15 8,39 9,78 11,50 S/BR/N/V/A1

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 2,84 3,09 3,66 4,01 4,81 0,10 0,10 0,10 0,11 0,13 2,70 2,95 3,60 4,00 4,70 1,00 0,97 1,01 1,06 1,32 0,20 0,19 0,20 0,21 0,26

Tab. č. 26: Výška a tloušťka kořenového krčku břízy karpatské na parcele C4, výzkumná plocha Sokol S/BR/N/V/C4 Stř. hodnota Chyba stř. h. Medián Směr. odch. Hl. spol. (95%)

Výška (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 96,18 107,72 121,39 148,12 171,24 194,85 2,85 3,04 3,30 3,77 4,03 4,44 95,00 105,00 119,00 153,50 175,50 198,00 27,76 29,61 31,97 36,52 39,03 42,78 5,66 6,03 6,55 7,48 7,99 8,81

-4-

Tloušťka kořenového krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 14 let 2,03 2,21 2,57 2,91 3,78 0,06 0,07 0,08 0,09 0,13 2,00 2,10 2,50 2,70 3,70 0,63 0,66 0,77 0,90 1,24 0,13 0,13 0,16 0,18 0,26

Tab. č. 27: Výška a tloušťka kořenového krčku břízy karpatské na parcele K06, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) Tl. krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 11 let 12 let Stř. hodnota 193,91 197,40 195,80 227,73 240,58 274,58 5,18 6,01 Chyba stř. h. 8,85 8,59 7,80 9,59 9,55 10,65 0,27 0,30 Medián 190,00 200,00 196,00 233,00 243,00 280,00 4,95 6,05 Směr. odch. 59,35 57,59 52,31 64,33 64,06 71,45 1,84 2,04 Hl. spol. (95%) 17,83 17,30 15,72 19,33 19,25 21,46 0,55 0,61 J/BR/N/V/13

Tab. č. 28: Výška a tloušťka kořenového krčku břízy karpatské na parcele L07, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) Tl. krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 11 let 12 let Stř. hodnota 187,37 196,53 211,18 240,74 254,14 277,42 5,23 6,12 Chyba stř. h. 6,18 5,93 6,32 7,23 7,22 8,91 0,22 0,28 Medián 185,50 200,00 205,00 233,50 245,00 272,00 5,48 6,15 Směr. odch. 38,09 36,57 38,98 44,60 43,93 54,91 1,36 1,70 Hl. spol. (95%) 12,52 12,02 12,81 14,66 14,65 18,05 0,45 0,56 J/BR/N/V/14

Tab. č. 29: Výška a tloušťka kořenového krčku břízy karpatské na parcele M05, výzkumná plocha Jizerka Výška (cm) Tl. krčku (cm) 9 let 10 let 11 let 12 let 13 let 14 let 11 let 12 let Stř. hodnota 187,10 199,10 209,89 231,79 241,93 260,67 5,14 5,66 Chyba stř. h. 6,34 6,06 6,64 7,63 7,59 8,30 0,21 0,24 Medián 183,00 195,00 200,50 230,50 235,00 264,50 5,18 5,95 Směr. odch. 39,57 38,79 40,94 49,42 48,61 53,79 1,27 1,55 Hl. spol. (95%) 12,83 12,24 13,46 15,40 15,34 16,76 0,42 0,48 J/BR/N/V/15

-5-

10.1.2 Korelační analýzy Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/BR/N/V/A1 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,44 1,00 -0,16 0,78 1,00 0,76 0,32 -0,12 1,00 0,44 0,10 -0,14 0,51 1,00 0,18 0,00 -0,09 0,20 0,89 1,00 0,65 0,25 -0,12 0,73 0,43 0,17 1,00 0,70 0,26 -0,14 0,74 0,46 0,21 0,86 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/BR/N/V/C4 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,63 1,00 0,06 0,77 1,00 0,86 0,50 -0,01 1,00 0,57 0,35 0,02 0,71 1,00 0,32 0,21 0,04 0,41 0,87 1,00 0,82 0,36 -0,12 0,79 0,63 0,45 1,00 0,83 0,35 -0,14 0,79 0,59 0,44 0,90 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/SM/N/V/A2 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,80 1,00 0,25 0,73 1,00 0,87 0,72 0,27 1,00 0,60 0,59 0,32 0,70 1,00 0,21 0,32 0,30 0,28 0,82 1,00 0,77 0,69 0,27 0,80 0,50 0,17 1,00 0,77 0,72 0,32 0,80 0,54 0,22 0,87 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/SM/N/V/D4 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,74 1,00 0,33 0,84 1,00 0,89 0,67 0,33 1,00 0,48 0,57 0,44 0,62 1,00 0,09 0,26 0,34 0,17 0,77 1,00 0,82 0,70 0,46 0,85 0,51 0,16 1,00 0,81 0,70 0,46 0,82 0,56 0,22 0,92 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/SM/S/S/E7 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,73 1,00 -0,04 0,60 1,00 0,90 0,69 0,00 1,00 0,54 0,35 -0,09 0,69 1,00 0,01 -0,04 -0,03 0,12 0,74 1,00 0,85 0,62 -0,13 0,88 0,61 0,06 1,00 0,87 0,60 -0,18 0,87 0,56 -0,01 0,87 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/SM/S/S/G7 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,76 1,00 0,06 0,64 1,00 0,90 0,65 0,03 1,00 0,54 0,25 -0,14 0,63 1,00 0,07 -0,08 -0,12 0,11 0,79 1,00 0,81 0,56 -0,08 0,83 0,50 0,06 1,00 0,79 0,56 -0,09 0,80 0,48 0,02 0,85 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/SM/N/S/G9 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,82 1,00 0,22 0,66 1,00 0,75 0,65 0,30 1,00 0,26 0,27 0,20 0,43 1,00 -0,18 -0,09 0,07 -0,07 0,82 1,00 0,80 0,70 0,27 0,62 0,24 -0,19 1,00 0,83 0,71 0,24 0,61 0,19 -0,23 0,88 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/MD/N/V/D3 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,66 1,00 0,08 0,74 1,00 0,89 0,56 0,05 1,00 0,52 0,20 -0,03 0,63 1,00 -0,01 -0,08 0,04 0,06 0,75 1,00 0,82 0,50 -0,01 0,82 0,52 0,14 1,00 0,77 0,46 -0,03 0,82 0,55 0,18 0,83 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/MD/S/S/F7 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,56 1,00 -0,11 0,71 1,00 0,81 0,37 -0,16 1,00 0,28 0,09 -0,09 0,37 1,00 0,08 -0,03 -0,07 0,11 0,93 1,00 0,70 0,40 -0,03 0,80 0,18 -0,04 1,00 0,72 0,47 0,02 0,71 0,30 0,12 0,77 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/MD/N/S/F8 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,50 1,00 -0,02 0,81 1,00 0,68 0,25 -0,13 1,00 0,42 0,42 0,31 0,55 1,00 0,15 0,23 0,26 0,25 0,91 1,00 0,46 0,33 0,13 0,67 0,41 0,19 1,00 0,45 0,28 0,07 0,63 0,31 0,10 0,80 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/BK/S/S/E7 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,55 1,00 -0,22 0,63 1,00 0,79 0,34 -0,22 1,00 0,44 0,15 -0,09 0,69 1,00 0,23 0,03 -0,12 0,41 0,87 1,00 0,76 0,38 -0,07 0,67 0,39 0,23 1,00 0,70 0,34 -0,08 0,69 0,43 0,25 0,77 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/BK/S/S/F7 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,45 1,00 -0,01 0,87 1,00 0,54 0,15 -0,10 1,00 0,22 0,16 0,06 0,45 1,00 0,06 0,06 0,01 0,21 0,95 1,00 0,62 0,26 0,00 0,69 0,26 0,07 1,00 0,52 0,17 -0,05 0,58 0,24 0,06 0,70 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/BK/S/S/G7 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,61 1,00 -0,13 0,66 1,00 0,77 0,46 -0,10 1,00 0,47 0,26 -0,04 0,49 1,00 0,24 0,09 -0,08 0,19 0,91 1,00 0,82 0,55 0,02 0,76 0,49 0,28 1,00 0,77 0,41 -0,12 0,76 0,44 0,19 0,82 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II

S/BK/N/S/H7 h Pří_h Pří_h_rel KK Pří_KK Pří_KK_rel Koruna I Koruna II 1,00 0,62 1,00 -0,03 0,69 1,00 0,67 0,39 -0,06 1,00 0,20 0,09 0,00 0,51 1,00 -0,02 -0,02 -0,02 0,22 0,89 1,00 0,48 0,47 0,30 0,57 0,24 0,07 1,00 0,58 0,51 0,27 0,55 0,35 0,24 0,73 1,00

Obr. č. 1: Korelační vztahy mezi dendrometrickými parametry výška (h), výškový přírůst (Pří_h), relativní výškový přírůst (Pří_h_rel), tloušťka kořenového krčku (KK), průměr koruny (Koruna I a Koruna II), výzkumná plocha Sokol

-6-

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II

J/SM/N/V/1 h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II 1,00 0,25 1,00 -0,37 0,77 1,00 0,86 0,42 -0,05 1,00 0,83 0,30 -0,08 0,78 1,00 0,72 0,29 -0,05 0,77 0,79 1,00

Varianta J/SM/N/V/2 Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II h 1,00 Pří_h 0,59 1,00 Pří_h_rel -0,08 0,68 1,00 KK 0,83 0,68 0,35 1,00 Koruna I 0,83 0,45 0,06 0,78 1,00 Koruna II 0,82 0,42 0,05 0,73 0,93 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II

J/SM/N/V/3 h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II 1,00 0,60 1,00 -0,13 0,64 1,00 0,92 0,73 0,17 1,00 0,81 0,50 -0,06 0,89 1,00 0,84 0,54 -0,05 0,89 0,92 1,00

Varianta J/SM/N/V/4 Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II h 1,00 Pří_h 0,55 1,00 Pří_h_rel -0,02 0,76 1,00 KK 0,88 0,63 0,20 1,00 Koruna I 0,84 0,50 0,07 0,90 1,00 Koruna II 0,88 0,57 0,13 0,91 0,90 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II

J/BR/N/V/13 h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II 1,00 0,52 1,00 0,18 0,89 1,00 0,89 0,33 -0,03 1,00 0,82 0,31 -0,01 0,85 1,00 0,79 0,40 0,09 0,86 0,83 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II

J/BR/N/V/14 h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II 1,00 0,54 1,00 0,19 0,89 1,00 0,83 0,38 0,04 1,00 0,79 0,31 -0,02 0,83 1,00 0,69 0,25 -0,04 0,86 0,79 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II

J/BR/N/V/15 h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II 1,00 0,18 1,00 -0,15 0,87 1,00 0,79 0,00 -0,23 1,00 0,68 0,05 -0,16 0,81 1,00 0,66 -0,02 -0,23 0,80 0,77 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II

J/BK/N/S/6 h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II 1,00 0,66 1,00 0,27 0,84 1,00 0,84 0,35 0,07 1,00 0,83 0,27 -0,03 0,86 1,00 0,76 0,31 0,10 0,88 0,76 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II

J/BK/N/S/7 h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II 1,00 0,19 1,00 -0,02 0,94 1,00 0,85 0,55 0,30 1,00 0,95 0,73 0,48 0,78 1,00 0,92 0,63 0,38 0,97 0,82 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II

J/BK/N/S/8 h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II 1,00 0,57 1,00 0,13 0,83 1,00 0,86 0,47 0,05 1,00 0,83 0,52 0,17 0,76 1,00 0,78 0,47 0,11 0,81 0,87 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II

J/BK/N/S/5 h Pří_h Pří_h_rel KK Koruna I Koruna II 1,00 0,58 1,00 0,15 0,82 1,00 0,91 0,40 0,05 1,00 0,81 0,45 0,13 0,89 1,00 0,87 0,39 0,07 0,84 0,79 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel

J/MD/N/V/9 h Pří_h Pří_h_rel 1,00 0,25 1,00 -0,50 0,65 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel

h 1,00 0,26 -0,66

J/MD/N/V10 Varianta Pří_h Pří_h_rel Parametr h 1,00 Pří_h 0,46 1,00 Pří_h_rel

J/MD/N/V/11 h Pří_h Pří_h_rel 1,00 0,02 1,00 -0,56 0,73 1,00

Varianta Parametr h Pří_h Pří_h_rel

J/MD/N/V/12 Pří_h Pří_h_rel 1,00 0,26 1,00 -0,50 0,62 1,00

h

Obr. č. 2: Korelační vztahy mezi dendrometrickými parametry výška (h), výškový přírůst (Pří_h), relativní výškový přírůst (Pří_h_rel), tloušťka kořenového krčku (KK), průměr koruny (Koruna I a Koruna II), výzkumná plocha Jizerka

-7-

10.1.3 Statistické analýzy 10.1.3.1 Výška Smrk ztepilý Tab. č. 30: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – věk 14 let Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); výška 14 let (SMZ93B) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Závislá: výška Kruskal-Wallisův test: H ( 8, N= 401) =184,4631 p =0,000 14 let S/SM/N/V/A2 S/SM/N/V/D S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4 (R:133,10) 4 (R:62,256) (R:307,49) (R:305,89) (R:180,72) (R:257,13) (R:201,38) (R:186,59) (R:165,72) 0,078411 0,000000 0,000000 0,385361 0,000106 0,681220 1,000000 1,000000 S/SM/N/V/A2 0,078411 0,000000 0,000000 0,000002 0,000000 0,000277 0,007209 0,015659 S/SM/N/V/D4 0,000000 0,000000 1,000000 0,000000 1,000000 0,011328 0,005433 0,000011 S/SM/S/S/E7 0,000000 0,000000 1,000000 0,000000 1,000000 0,018204 0,008546 0,000026 S/SM/S/S/G7 0,385361 0,000002 0,000000 0,000000 0,090095 1,000000 1,000000 1,000000 S/SM/N/S/G9 0,000106 0,000000 1,000000 1,000000 0,090095 1,000000 1,000000 0,161647 J/SM/N/V/1 0,681220 0,000277 0,011328 0,018204 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/2 1,000000 0,007209 0,005433 0,008546 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/3 1,000000 0,015659 0,000011 0,000026 1,000000 0,161647 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/4

Tab. č. 31: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2005 Závislá: Prh_05 S/SM/N/V/A2 S/SM/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_05 (SMZ93B) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 8, N= 438) =179,4687 p =0,000 S/SM/N/V/A2 S/SM/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 (R:150,45) (R:89,636) (R:285,10) (R:281,10) (R:153,99) 0,468960 0,000000 0,000001 1,000000 0,468960 0,000000 0,000000 0,182999 0,000000 0,000000 1,000000 0,000000 0,000001 0,000000 1,000000 0,000000 1,000000 0,182999 0,000000 0,000000 0,000000 0,000000 1,000000 0,876625 0,000000 0,000092 0,000000 1,000000 1,000000 0,000060 0,000002 0,000000 1,000000 1,000000 0,000001 0,000827 0,000000 1,000000 1,000000 0,000544

J/SM/N/V/1 (R:343,66) 0,000000 0,000000 1,000000 0,876625 0,000000 1,000000 1,000000 0,293515

J/SM/N/V/2 (R:287,73) 0,000092 0,000000 1,000000 1,000000 0,000060 1,000000 1,000000 1,000000

J/SM/N/V/3 (R:315,93) 0,000002 0,000000 1,000000 1,000000 0,000001 1,000000 1,000000

J/SM/N/V/4 (R:263,01) 0,000827 0,000000 1,000000 1,000000 0,000544 0,293515 1,000000 1,000000

1,000000

Tab. č. 32: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2005 Závislá: Prh_rel_05

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_05 (Mereni_statistika-SM) Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 8, N= 437) =68,04811 p =,0000

S/SM/N/V/A2 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4 S/S/M/N/V/D4

S/SM/N/V/A2 S/S/M/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4 0,029342 1,000000 0,099579 1,000000 1,000000 0,766344 1,000000 0,746652 0,029342 1,000000 0,000000 1,000000 0,203651 1,000000 0,059567 0,000007 1,000000 1,000000 0,000021 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,001840 0,099579 0,000000 0,000021 0,019403 1,000000 0,000330 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,019403 1,000000 1,000000 1,000000 0,135699 1,000000 0,203651 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,766344 1,000000 1,000000 0,000330 1,000000 1,000000 0,657095 0,003592 1,000000 0,059567 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,657095 1,000000 0,746652 0,000007 0,001840 1,000000 0,135699 1,000000 0,003592 1,000000

Tab. č. 33: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2006 Závislá: Prh_06

S/SM/N/V/A2 S/SM/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_06 (SMZ93B) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 8, N= 418) =90,87926 p =,0000 S/SM/N/V/A2 S/SM/N/V/D S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4 (R:213,55) 4 (R:219,34) (R:290,77) (R:277,79) (R:134,62) (R:157,74) (R:238,85) (R:221,89) (R:169,08) 1,000000 0,012960 0,156163 0,001471 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,130955 0,758664 0,005870 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,012960 0,130955 1,000000 0,000000 0,000142 1,000000 0,808520 0,000161 0,156163 0,758664 1,000000 0,000000 0,001691 1,000000 1,000000 0,002375 0,001471 0,005870 0,000000 0,000000 1,000000 0,005463 0,079228 1,000000 1,000000 1,000000 0,000142 0,001691 1,000000 0,676807 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,005463 0,676807 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,808520 1,000000 0,079228 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000161 0,002375 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

-8-

Tab. č. 34: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2006 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_06 (Mereni_statistika-SM) Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 8, N= 430) =165,9561 p =0,000 S/SM/N/V/A2 S/S/M/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4 0,005340 1,000000 1,000000 0,000000 0,181114 0,193861 0,000320 0,000506 S/SM/N/V/A2 0,005340 1,000000 0,035043 0,000000 0,000001 0,000001 0,000000 0,000000 S/SM/S/S/E7 1,000000 1,000000 1,000000 0,000000 0,000800 0,001115 0,000000 0,000000 S/SM/S/S/G7 1,000000 0,035043 1,000000 0,000000 0,013257 0,016966 0,000002 0,000003 S/SM/N/S/G9 0,000000 0,000000 0,000000 0,000000 0,244212 0,415760 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/1 0,181114 0,000001 0,000800 0,013257 0,244212 1,000000 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/2 0,193861 0,000001 0,001115 0,016966 0,415760 1,000000 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/3 0,000320 0,000000 0,000000 0,000002 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/4 0,000506 0,000000 0,000000 0,000003 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 S/S/M/N/V/D4 Závislá: Prh_rel_06

Tab. č. 35: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2007 Závislá: Prh_07

S/SM/N/V/A2 S/SM/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_07 (SMZ93B) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 8, N= 418) =133,7075 p =0,000 S/SM/N/V/A2 S/SM/N/V/D S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4 (R:146,36) 4 (R:62,524) (R:300,55) (R:268,39) (R:207,53) (R:251,55) (R:264,48) (R:209,74) (R:189,41) 0,017394 0,000000 0,000002 0,053088 0,002293 0,001943 1,000000 1,000000 0,017394 0,000000 0,000000 0,000000 0,000000 0,000000 0,000202 0,000661 0,000000 0,000000 1,000000 0,000107 1,000000 1,000000 0,111385 0,002197 0,000002 0,000000 1,000000 0,126937 1,000000 1,000000 1,000000 0,195977 0,053088 0,000000 0,000107 0,126937 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,002293 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,001943 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,980711 1,000000 0,000202 0,111385 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000661 0,002197 0,195977 1,000000 1,000000 0,980711 1,000000

Tab. č. 36: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2007 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_07 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 8, N= 421) =88,79057 p =,0000 S/SM/N/V/A2 S/S/M/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4 0,573204 1,000000 1,000000 0,125325 1,000000 0,377366 0,013741 0,001950 S/SM/N/V/A2 0,573204 1,000000 1,000000 0,000053 0,002890 0,000866 0,000002 0,000000 S/SM/S/S/E7 1,000000 1,000000 1,000000 0,044262 0,453921 0,153264 0,004568 0,000606 S/SM/S/S/G7 1,000000 1,000000 1,000000 0,000180 0,010146 0,003020 0,000008 0,000000 S/SM/N/S/G9 0,125325 0,000053 0,044262 0,000180 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/1 1,000000 0,002890 0,453921 0,010146 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/2 0,377366 0,000866 0,153264 0,003020 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/3 0,013741 0,000002 0,004568 0,000008 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/SM/N/V/4 0,001950 0,000000 0,000606 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 S/S/M/N/V/D4 Závislá: Prh_rel_07

Tab. č. 37: Srovnání jednotlivých variant na výzkumné ploše Sokol – relativní přírůst rok 2008 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_08 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 307) =34,86270 p =,0000 S/SM/N/V/A2 S/S/M/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 0,046203 0,009266 0,000867 1,000000 S/SM/N/V/A2 0,046203 1,000000 1,000000 0,002352 S/SM/S/S/E7 0,009266 1,000000 1,000000 0,000430 S/SM/S/S/G7 0,000867 1,000000 1,000000 0,000032 S/SM/N/S/G9 1,000000 0,002352 0,000430 0,000032 S/S/M/N/V/D4 Závislá: Prh_rel_08

Tab. č. 38: Srovnání jednotlivých variant na výzkumné ploše Sokol – relativní přírůst rok 2009 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_09 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 315) =10,16505 p =,0377 S/SM/N/V/A2 S/S/M/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 1,000000 1,000000 0,809143 1,000000 S/SM/N/V/A2 1,000000 1,000000 0,190049 1,000000 S/SM/S/S/E7 1,000000 1,000000 0,104536 1,000000 S/SM/S/S/G7 0,809143 0,190049 0,104536 0,295330 S/SM/N/S/G9 1,000000 1,000000 1,000000 0,295330 S/S/M/N/V/D4 Závislá: Prh_rel_09

-9-

Tab. č. 39: Srovnání jednotlivých variant na výzkumné ploše Sokol – relativní přírůst rok 2010 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_10 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 311) =13,97092 p =,0074 S/SM/N/V/A2 S/S/M/N/V/D4 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 1,000000 1,000000 0,679679 1,000000 S/SM/N/V/A2 1,000000 1,000000 0,030194 1,000000 S/SM/S/S/E7 1,000000 1,000000 0,070583 1,000000 S/SM/S/S/G7 0,679679 0,030194 0,070583 0,062798 S/SM/N/S/G9 1,000000 1,000000 1,000000 0,062798 S/S/M/N/V/D4 Závislá: Prh_rel_10

Buk lesní

Tab. č. 40: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – věk 14 let Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); výška 14 let (BK93) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Závislá: výška Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 234) =84,09577 p =,0000 14 let S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 (R:149,97) (R:180,49) (R:127,39) (R:84,761) (R:128,20) (R:74,036) (R:42,438) (R:81,020) 1,000000 1,000000 0,000490 1,000000 0,000271 0,001412 0,002810 S/BK/S/S/E7 1,000000 0,016637 0,000000 0,293317 0,000000 0,000004 0,000000 S/BK/S/S/F7 1,000000 0,016637 0,130386 1,000000 0,049301 0,037085 0,238329 S/BK/S/S/G7 0,000490 0,000000 0,130386 0,865568 1,000000 1,000000 1,000000 S/BK/N/S/H7 1,000000 0,293317 1,000000 0,865568 0,347108 0,106561 0,919621 J/BK/N/S/5 0,000271 0,000000 0,049301 1,000000 0,347108 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/6 0,001412 0,000004 0,037085 1,000000 0,106561 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/7 0,002810 0,000000 0,238329 1,000000 0,919621 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/8

Tab. č. 41: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2005 Závislá: Prh_BK_05

S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_BK_05 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 221) =63,39870 p =,0000 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 (R:159,34) (R:140,06) (R:120,31) (R:109,44) (R:81,750) (R:58,290) (R:69,800) (R:75,208) 1,000000 0,283199 0,036333 0,001622 0,000000 0,095177 0,000019 1,000000 1,000000 1,000000 0,055344 0,000002 0,570012 0,002223 0,283199 1,000000 1,000000 1,000000 0,002113 1,000000 0,208377 0,036333 1,000000 1,000000 1,000000 0,038723 1,000000 1,000000 0,001622 0,055344 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000000 0,000002 0,002113 0,038723 1,000000 1,000000 1,000000 0,095177 0,570012 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000019 0,002223 0,208377 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 42: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2005 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_05 (Mereni_statistika-SM) Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 221) =113,2925 p =0,000 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/SM/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 0,000026 1,000000 1,000000 0,000000 0,000000 0,000005 0,000000 S/BK/S/S/E7 0,000026 0,053047 0,183790 0,277551 0,109058 0,489438 0,219752 S/BK/S/S/F7 1,000000 0,053047 1,000000 0,000028 0,000001 0,000871 0,000004 S/SM/S/S/G7 1,000000 0,183790 1,000000 0,000129 0,000005 0,002245 0,000025 S/BK/N/S/H7 0,000000 0,277551 0,000028 0,000129 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/5 0,000000 0,109058 0,000001 0,000005 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/6 0,000005 0,489438 0,000871 0,002245 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/7 0,000000 0,219752 0,000004 0,000025 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/8 Závislá: Prh_rel_05

Tab. č. 43: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2006 Závislá: Prh_BK_06

S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_BK_06 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 221) =35,60894 p =,0000 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 (R:134,40) (R:135,71) (R:132,81) (R:95,076) (R:79,438) (R:74,694) (R:135,60) (R:86,667) 1,000000 1,000000 0,315183 0,123050 0,004286 1,000000 0,135820 1,000000 1,000000 0,184368 0,079288 0,001706 1,000000 0,079633 1,000000 1,000000 0,401755 0,153215 0,005822 1,000000 0,172970 0,315183 0,184368 0,401755 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,123050 0,079288 0,153215 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,004286 0,001706 0,005822 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,135820 0,079633 0,172970 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

- 10 -

Tab. č. 44: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2006 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_06 (Mereni_statistika-SM) Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 220) =41,73918 p =,0000 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/SM/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 1,000000 1,000000 1,000000 0,004671 0,029157 0,321017 0,033827 S/BK/S/S/E7 1,000000 1,000000 1,000000 0,079507 0,531582 1,000000 0,539069 S/BK/S/S/F7 1,000000 1,000000 0,124308 0,000242 0,001190 0,062999 0,001657 S/SM/S/S/G7 1,000000 1,000000 0,124308 0,903762 1,000000 1,000000 1,000000 S/BK/N/S/H7 0,004671 0,079507 0,000242 0,903762 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/5 0,029157 0,531582 0,001190 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/6 0,321017 1,000000 0,062999 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/7 0,033827 0,539069 0,001657 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/8 Závislá: Prh_rel_06

Tab. č. 45: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2007 Závislá: Prh_BK_07

S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_BK_07 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 217) =10,58393 p =,1578 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 (R:126,46) (R:93,866) (R:111,97) (R:88,328) (R:121,60) (R:118,02) (R:92,900) (R:117,04) 0,674760 1,000000 0,364886 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,674760 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,364886 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 46: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2007 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_07 (Mereni_statistika-SM) Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 218) =21,12365 p =,0036 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/SM/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 0,004863 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 S/BK/S/S/E7 0,004863 0,007483 1,000000 1,000000 0,035783 1,000000 0,273172 S/BK/S/S/F7 1,000000 0,007483 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 S/SM/S/S/G7 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 S/BK/N/S/H7 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/5 1,000000 0,035783 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/6 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/7 1,000000 0,273172 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/8 Závislá: Prh_rel_07

Tab. č. 47: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2008 Závislá: Prh_BK_08

S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_BK_08 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 220) =12,61158 p =,0822 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 (R:127,34) (R:125,40) (R:110,42) (R:89,703) (R:111,16) (R:93,481) (R:80,550) (R:118,81) 1,000000 1,000000 0,437338 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,487850 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,437338 0,487850 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 48: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2008 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_08 (Mereni_statistika-SM) Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 219) =11,77710 p =,1081 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/SM/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 0,895446 1,000000 1,000000 0,727473 1,000000 1,000000 1,000000 S/BK/S/S/E7 0,895446 0,620123 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 S/BK/S/S/F7 1,000000 0,620123 1,000000 0,554336 1,000000 1,000000 1,000000 S/SM/S/S/G7 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 S/BK/N/S/H7 0,727473 1,000000 0,554336 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/5 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/6 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/7 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/8 Závislá: Prh_rel_08

- 11 -

Tab. č. 49: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2009 Závislá: Prh_BK_09

S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_BK_09 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 232) =32,08400 p =,0000 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 (R:145,31) (R:136,51) (R:128,03) (R:99,239) (R:136,23) (R:107,07) (R:54,063) (R:75,167) 1,000000 1,000000 0,061851 1,000000 0,731441 0,014605 0,002247 1,000000 1,000000 0,272123 1,000000 1,000000 0,041478 0,010533 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,134691 0,078440 0,061851 0,272123 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,144651 0,159705 0,731441 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,014605 0,041478 0,134691 1,000000 0,144651 1,000000 1,000000 0,002247 0,010533 0,078440 1,000000 0,159705 1,000000 1,000000

Tab. č. 50: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2009 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_09 (Mereni_statistika-SM) Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 233) =38,35037 p =,0000 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/SM/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 0,663640 1,000000 1,000000 1,000000 0,520510 1,000000 0,000925 S/BK/S/S/E7 0,663640 0,306748 0,086675 1,000000 1,000000 1,000000 0,674870 S/BK/S/S/F7 1,000000 0,306748 1,000000 1,000000 0,254577 0,730506 0,000296 S/SM/S/S/G7 1,000000 0,086675 1,000000 0,950390 0,083780 0,444469 0,000039 S/BK/N/S/H7 1,000000 1,000000 1,000000 0,950390 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/5 0,520510 1,000000 0,254577 0,083780 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/6 1,000000 1,000000 0,730506 0,444469 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/7 0,000925 0,674870 0,000296 0,000039 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/8 Závislá: Prh_rel_09

Tab. č. 51: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2010 Závislá: Prh_BK_10

S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_BK_10 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 227) =8,687966 p =,2758 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 (R:128,59) (R:109,60) (R:112,13) (R:114,92) (R:77,800) (R:109,36) (R:148,36) (R:119,16) 1,000000 1,000000 1,000000 0,342089 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,342089 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,529742 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,529742 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 52: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2010 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_10 (Mereni_statistika-SM) Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 232) =46,56914 p =,0000 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/SM/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 0,362150 1,000000 0,048284 0,790067 1,000000 1,000000 1,000000 S/BK/S/S/E7 0,362150 0,254453 0,000000 1,000000 1,000000 0,067510 1,000000 S/BK/S/S/F7 1,000000 0,254453 0,063664 0,635228 1,000000 1,000000 1,000000 S/SM/S/S/G7 0,048284 0,000000 0,063664 0,000133 0,012977 1,000000 0,037774 S/BK/N/S/H7 0,790067 1,000000 0,635228 0,000133 1,000000 0,097655 1,000000 J/BK/N/S/5 1,000000 1,000000 1,000000 0,012977 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/6 1,000000 0,067510 1,000000 1,000000 0,097655 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/7 1,000000 1,000000 1,000000 0,037774 1,000000 1,000000 1,000000 J/BK/N/S/8 Závislá: Prh_rel_10

- 12 -

Modřín opadavý Tab. č. 53: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – věk 14 let Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); výška 14 let (MD91) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Závislá: výška Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 222) =97,12095 p =,0000 14 let S/MD/N/V/D S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 3 (R:68,535) (R:177,21) 8 (R:132,82) (R:45,083) (R:78,083) (R:89,150) (R:71,367) 0,000000 0,000004 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 S/MD/N/V/D3 0,000000 0,007792 0,000000 0,000001 0,000009 0,000001 S/MD/S/S/F7 0,000004 0,007792 0,000248 0,025650 0,150120 0,015730 S/MD/N/S/F8 1,000000 0,000000 0,000248 1,000000 1,000000 1,000000 J/MD/N/V/9 1,000000 0,000001 0,025650 1,000000 1,000000 1,000000 J/MD/N/V/10 1,000000 0,000009 0,150120 1,000000 1,000000 1,000000 J/MD/N/V/11 1,000000 0,000001 0,015730 1,000000 1,000000 1,000000 J/MD/N/V/12

Tab. č. 54: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2005 Závislá: Prh_05

S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_05 (MD91) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 227) =53,13390 p =,0000 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 (R:68,348) (R:91,792) (R:134,12) (R:110,42) (R:150,22) (R:167,55) (R:123,92) 1,000000 0,000004 1,000000 0,000154 0,000000 0,049115 1,000000 0,014874 1,000000 0,027004 0,000307 1,000000 0,000004 0,014874 1,000000 1,000000 0,976125 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,361119 1,000000 0,000154 0,027004 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000000 0,000307 0,976125 0,361119 1,000000 0,858003 0,049115 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,858003

Tab. č. 55: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2005 Závislá: Prh_rel_05 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_05 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 225) =24,95301 p =,0003 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 1,000000 0,035648 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,018003 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,035648 0,018003 0,291149 0,054831 0,823041 0,003221 1,000000 1,000000 0,291149 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,054831 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,823041 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,003221 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 56: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2006 Závislá: Prh_06

S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_06 (MD91) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 226) =61,03052 p =,0000 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 (R:93,196) (R:141,25) (R:144,34) (R:97,042) (R:112,31) (R:38,158) (R:71,722) 0,007729 0,001032 1,000000 1,000000 0,042514 1,000000 0,007729 1,000000 0,759778 1,000000 0,000000 0,002507 0,001032 1,000000 0,447714 1,000000 0,000000 0,000640 1,000000 0,759778 0,447714 1,000000 0,306442 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,011872 1,000000 0,042514 0,000000 0,000000 0,306442 0,011872 1,000000 1,000000 0,002507 0,000640 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 57: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2006 Závislá: Prh_rel_06 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_06 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 224) =60,48608 p =,0000 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 0,019870 0,051825 0,049665 0,008580 0,000000 0,000027 0,019870 1,000000 1,000000 1,000000 0,000156 0,299427 0,051825 1,000000 1,000000 1,000000 0,000011 0,077868 0,049665 1,000000 1,000000 1,000000 0,254281 1,000000 0,008580 1,000000 1,000000 1,000000 0,102923 1,000000 0,000000 0,000156 0,000011 0,254281 0,102923 1,000000 0,000027 0,299427 0,077868 1,000000 1,000000 1,000000

- 13 -

Tab. č. 58: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2007 Závislá: Prh_07

S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_07 (MD91) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 222) =25,03477 p =,0003 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 (R:83,500) (R:126,86) (R:126,21) (R:117,88) (R:86,278) (R:84,526) (R:142,74) 0,026979 0,011730 1,000000 1,000000 1,000000 0,024304 0,026979 1,000000 1,000000 0,493403 0,336134 1,000000 0,011730 1,000000 1,000000 0,411433 0,269569 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,493403 0,411433 1,000000 1,000000 0,196328 1,000000 0,336134 0,269569 1,000000 1,000000 0,139358 0,024304 1,000000 1,000000 1,000000 0,196328 0,139358

Tab. č. 59: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2007 Závislá: Prh_rel_07 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_07 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 220) =46,05787 p =,0000 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 0,000022 0,000003 1,000000 0,000032 0,000084 1,000000 0,000022 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000003 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000032 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,283089 0,000084 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,437739 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,283089 0,437739

Tab. č. 60: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2008 Závislá: Prh_08

S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_08 (MD91) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 219) =101,5394 p =0,000 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 (R:150,53) (R:149,25) (R:49,492) (R:107,17) (R:147,25) (R:112,08) (R:94,941) 1,000000 0,000000 0,729575 1,000000 0,547244 0,041892 1,000000 0,000000 0,891587 1,000000 0,710996 0,060215 0,000000 0,000000 0,079128 0,000000 0,003198 0,177721 0,729575 0,891587 0,079128 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000000 1,000000 1,000000 0,307622 0,547244 0,710996 0,003198 1,000000 1,000000 1,000000 0,041892 0,060215 0,177721 1,000000 0,307622 1,000000

Tab. č. 61: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2008 Závislá: Prh_rel_08 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_08 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 216) =128,0702 p =0,000 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 0,000102 0,000000 0,001021 0,036629 0,000064 0,000002 0,000102 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,963276 0,000000 0,000000 0,199293 0,000046 0,037136 0,882297 0,001021 1,000000 0,199293 1,000000 1,000000 1,000000 0,036629 1,000000 0,000046 1,000000 1,000000 0,910210 0,000064 1,000000 0,037136 1,000000 1,000000 1,000000 0,000002 0,963276 0,882297 1,000000 0,910210 1,000000

Tab. č. 62: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2009 Závislá: Prh_09

S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_09 (MD91) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 223) =18,31921 p =,0055 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 (R:91,337) (R:129,65) (R:123,06) (R:101,33) (R:130,50) (R:74,026) (R:104,21) 0,129989 0,225700 1,000000 0,642678 1,000000 1,000000 0,129989 1,000000 1,000000 1,000000 0,038171 1,000000 0,225700 1,000000 1,000000 1,000000 0,067514 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,642678 1,000000 1,000000 1,000000 0,163527 1,000000 1,000000 0,038171 0,067514 1,000000 0,163527 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

- 14 -

Tab. č. 63: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2009 Závislá: Prh_rel_09 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_09 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 221) =23,76232 p =,0006 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 0,013122 1,000000 1,000000 1,000000 0,000326 0,580212 0,013122 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,032410 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,512416 1,000000 0,000326 1,000000 0,032410 1,000000 0,512416 1,000000 0,580212 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 64: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2010 Závislá: Prh_10

S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_10 (MD91) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 220) =24,28448 p =,0005 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 (R:86,500) (R:137,64) (R:114,79) (R:87,250) (R:134,44) (R:71,500) (R:113,74) 0,004465 0,443112 1,000000 0,153209 1,000000 1,000000 0,004465 1,000000 0,327155 1,000000 0,008498 1,000000 0,443112 1,000000 1,000000 1,000000 0,291136 1,000000 1,000000 0,327155 1,000000 0,979606 1,000000 1,000000 0,153209 1,000000 1,000000 0,979606 0,084032 1,000000 1,000000 0,008498 0,291136 1,000000 0,084032 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 65: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2010 Závislá: Prh_rel_10 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_10 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 6, N= 218) =19,84153 p =,0030 S/MD/N/V/D3 S/MD/S/S/F7 S/MD/N/S/F8 J/MD/N/V/9 J/MD/N/V/10 J/MD/N/V/11 J/MD/N/V/12 0,290171 0,359959 0,552117 1,000000 0,000798 0,546872 0,290171 1,000000 1,000000 1,000000 0,414898 1,000000 0,359959 1,000000 1,000000 1,000000 0,131589 1,000000 0,552117 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,357591 1,000000 0,000798 0,414898 0,131589 1,000000 0,357591 1,000000 0,546872 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

Bříza karpatská Tab. č. 66: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka –věk 13 let Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); výška 13 let (Mereni_statistika) Závislá: výška Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta 13 let Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 316) =98,96793 p =0,000 J/BR/N/V/15 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 (R:192,38) (R:79,919) (R:195,71) (R:199,26) (R:176,70) 0,000000 1,000000 1,000000 S/BR/N/V/A1 1,000000 0,000000 0,000000 0,000000 S/BR/N/V/C4 0,000000 1,000000 0,000000 1,000000 J/BR/N/V/13 1 1,000000 0,000000 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/14 1,000000 0,000000 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/15

Tab. č. 67: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2005 Závislá: Prh_05

S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_05 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 324) =114,5588 p =0,000 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 (R:161,50) (R:85,468) (R:231,25) (R:219,83) (R:209,49) 0,000000 0,000284 0,009562 0,049026 0,000000 0,000000 0,000000 0,000000 0,000284 0,000000 1,000000 1,000000 0,009562 0,000000 1,000000 1,000000 0,049026 0,000000 1,000000 1,000000

- 15 -

Tab. č. 68: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2005 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_05 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 321) =12,56062 p =,0136 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 0,060487 1,000000 1,000000 0,180888 S/BR/N/V/A1 0,060487 0,186309 1,000000 1,000000 S/BR/N/V/C4 1,000000 0,186309 1,000000 0,293543 J/BR/N/V/13 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/14 0,180888 1,000000 0,293543 1,000000 J/BR/N/V/15 Závislá: Prh_rel_05

Tab. č. 69: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2006 Závislá: Prh_06

S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_06 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 320) =110,6404 p =0,000 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 (R:240,59) (R:120,63) (R:136,19) (R:129,50) (R:114,10) 0,000000 0,000000 0,000000 0,000000 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 70: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2006 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_06 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 318) =153,7294 p =0,000 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 0,000033 0,000000 0,000000 0,000000 S/BR/N/V/A1 0,000033 0,000009 0,000002 0,000000 S/BR/N/V/C4 0,000000 0,000009 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/13 0,000000 0,000002 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/14 0,000000 0,000000 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/15 Závislá: Prh_rel_06

Tab. č. 71: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2007 Závislá: Prh_07

S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_07 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 318) =79,64794 p =,0000 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 (R:181,31) (R:92,894) (R:221,18) (R:190,64) (R:162,89) 0,000000 0,158810 1,000000 1,000000 0,000000 0,000000 0,000000 0,000410 0,158810 0,000000 1,000000 0,031300 1,000000 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000410 0,031300 1,000000

Tab. č. 72: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2007 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_07 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 318) =25,26657 p =,0000 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 1,000000 1,000000 0,038566 0,000047 S/BR/N/V/A1 1,000000 1,000000 0,562318 0,003903 S/BR/N/V/C4 1,000000 1,000000 0,669695 0,012017 J/BR/N/V/13 0,038566 0,562318 0,669695 1,000000 J/BR/N/V/14 0,000047 0,003903 0,012017 1,000000 J/BR/N/V/15 Závislá: Prh_rel_07

- 16 -

Tab. č. 73: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2008 Závislá: Prh_08

S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_08 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 318) =43,59045 p =,0000 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 (R:181,27) (R:120,24) (R:169,38) (R:219,74) (R:130,95) 0,000040 1,000000 0,283627 0,029581 0,000040 0,031990 0,000000 1,000000 1,000000 0,031990 0,129152 0,514244 0,283627 0,000000 0,129152 0,000161 0,029581 1,000000 0,514244 0,000161

Tab. č. 74: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2008 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_08 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 318) =70,54861 p =,0000 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 0,456661 0,000273 0,367220 0,000000 S/BR/N/V/A1 0,456661 0,000000 0,003560 0,000000 S/BR/N/V/C4 0,000273 0,000000 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/13 0,367220 0,003560 1,000000 0,048227 J/BR/N/V/14 0,000000 0,000000 1,000000 0,048227 J/BR/N/V/15 Závislá: Prh_rel_08

Tab. č. 75: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – absolutní přírůst rok 2009 Závislá: Prh_09

S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_09 (Mereni_statistika) Nezávislá (grupovací) proměnná : varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 317) =10,05878 p =,0395 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 (R:173,27) (R:140,99) (R:172,70) (R:173,28) (R:138,42) 0,147029 1,000000 1,000000 0,392159 0,147029 0,563136 0,668774 1,000000 1,000000 0,563136 1,000000 0,812605 1,000000 0,668774 1,000000 0,893571 0,392159 1,000000 0,812605 0,893571

Tab. č. 76: Srovnání výzkumných ploch Sokol a Jizerka – relativní přírůst rok 2009 Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); Prh_rel_09 Nezávislá (grupovací) proměnná : plocha Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 316) =74,72263 p =,0000 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BR/N/V/13 J/BR/N/V/14 J/BR/N/V/15 0,001943 0,032356 0,045205 0,000198 S/BR/N/V/A1 0,001943 0,000000 0,000000 0,000000 S/BR/N/V/C4 0,032356 0,000000 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/13 0,045205 0,000000 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/14 0,000198 0,000000 1,000000 1,000000 J/BR/N/V/15 Závislá: Prh_rel_09

10.1.3.2 Tloušťka kořenových krčků Tab. č. 77: Srovnání tloušťky kořenových krčků smrku ztepilého, věk 12 let, výzkumné plochy Sokol a Jizerka Závislá: průměr krčku (cm) S/SM/N/V/A2 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 S/SM/N/V/D4 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); průměr krčku (cm) (stat tabulky) Nezávislá (grupovací) proměnná : Varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 8, N= 426) =133,9514 p =0,000 S/SM/N/V/A2 S/SM/S/S/E7 S/SM/S/S/G7 S/SM/N/S/G9 S/SM/N/V/D4 J/SM/N/V/1 J/SM/N/V/2 J/SM/N/V/3 J/SM/N/V/4 (R:141,42) (R:265,98) (R:282,20) (R:164,39) (R:101,21) (R:319,29) (R:265,15) (R:269,00) (R:236,59) 0,000001 0,000000 1,000000 1,000000 0,000000 0,000409 0,000700 0,009357 0,000001 1,000000 0,000029 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000000 1,000000 0,000002 0,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,000029 0,000002 0,229164 0,000000 0,006776 0,009791 0,127048 1,000000 0,000000 0,000000 0,229164 0,000000 0,000003 0,000006 0,000077 0,000000 1,000000 1,000000 0,000000 0,000000 1,000000 1,000000 0,190092 0,000409 1,000000 1,000000 0,006776 0,000003 1,000000 1,000000 1,000000 0,000700 1,000000 1,000000 0,009791 0,000006 1,000000 1,000000 1,000000 0,009357 1,000000 1,000000 0,127048 0,000077 0,190092 1,000000 1,000000

- 17 -

Tab. č. 78: Srovnání tloušťky kořenových krčků buku lesního, věk 12 let, výzkumné plochy Sokol a Jizerka Závislá: průměr krčku (cm) S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); průměr krčku (cm) (stat tabulky) Nezávislá (grupovací) proměnná : Varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 7, N= 220) =20,32376 p =,0049 S/BK/S/S/E7 S/BK/S/S/F7 S/BK/S/S/G7 S/BK/N/S/H7 J/BK/N/S/5 J/BK/N/S/6 J/BK/N/S/7 J/BK/N/S/8 (R:118,34) (R:138,05) (R:103,76) (R:83,266) (R:135,97) (R:95,071) (R:81,875) (R:108,98) 1,000000 1,000000 0,679083 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,514163 0,007381 1,000000 0,164824 0,627619 1,000000 1,000000 0,514163 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,679083 0,007381 1,000000 0,191731 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,191731 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,164824 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 0,627619 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000 1,000000

Tab. č. 79: Srovnání tloušťky kořenových krčků břízy karpatské, věk 12 let, výzkumné plochy Sokol a Jizerka Závislá: průměr krčku (cm) S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BK/N/S/13 J/BK/N/S/14 J/BK/N/S/15

Vícenásobné porovnání p hodnot (oboustr.); průměr krčku (cm) Nezávislá (grupovací) proměnná : Varianta Kruskal-Wallisův test: H ( 4, N= 318) =159,7255 p =0,000 S/BR/N/V/A1 S/BR/N/V/C4 J/BK/N/S/13 J/BK/N/S/14 J/BK/N/S/15 (R:145,94) (R:76,160) (R:231,66) (R:241,82) (R:226,20) 0,000001 0,000002 0,000000 0,000021 0,000001 0,000000 0,000000 0,000000 0,000002 0,000000 1,000000 1,000000 0,000000 0,000000 1,000000 1,000000 0,000021 0,000000 1,000000 1,000000

10.1.4 Zdravotní stav Tab. č. 80: Zdravotní stav dřevin na výzkumné ploše Sokol Varianta BR/N/V/A1 SM/N/V/A2 BR/N/V/C4 MD/N/V/D3 SM/N/V/D4 SM/S/S/E7 BK/S/S/E7 MD/S/S/F7 BK/S/S/F7 MD/N/S/F8 SM/S/S/G7 BK/S/S/G7 SM/N/S/G9 BK/N/S/H7

Poškození (%) Mortalita Mortalita (2005celková 2010) 4 6 3 3 10 5 7 35 6 1 6 6 25 0 10 66 4 2 20 85 9 5 0 33 5 18 3 60 7 0 9 44 7 2 1 46 7 0 36 68 16 4 1 42 3 3 4 59 12 10 4 45 21 9 25 74

Terminá Vitalita Kmen Okus l 13 5 40 2 8 17 12 12 -

16 20 16 11 21 3 3 35 12 13 13 12 5 6

- 18 -

10.2 Analýzy půdních sond Tab. č. 81: Výsledky půdních analýz – směsné vzorky svrchních půdních horizontů z roku 2009 horizont F Varianta BR/N/ SM/N/ BK/S/ SM/N/ Parametr V/A1 V/A2 S/E7 S/G9 4,36 4,26 4,22 5,01 pH/H 2 O 4,70 5,84 4,66 5,10 4,85 5,51 4,58 4,92 3,64 2,98 3,50 4,44 pH/KCl 3,72 5,28 3,56 4,45 3,71 5,31 3,51 4,30 obsah 47,39 36,33 35,34 40,14 humusu 39,75 39,78 38,52 38,48 (%) 47,16 45,27 37,08 20,80 oxidova- 27,49 21,07 20,50 23,28 telný 23,05 23,10 22,34 22,32 uhlík (%) 27,35 26,30 21,51 12,07 1,54 1,71 1,32 1,83 dusík 1,74 1,50 1,30 1,17 (%) 1,37 1,74 1,17 1,86 vým. tit. 29,50 59,90 60,30 17,70 acidita 49,50 7,40 55,50 12,80 (mval/kg) 32,50 6,00 60,00 17,50 10,50 9,60 4,90 5,20 + H 9,80 1,20 4,10 4,90 (mval/kg) 8,90 2,90 2,90 3,10 19,00 50,30 55,40 12,50 Al 3+ 39,70 6,20 51,40 7,90 (mval/kg) 23,60 3,10 57,10 14,40 fosfor 74,00 56,00 32,00 24,00 (Melich) 60,00 50,00 32,00 18,00 (mg/kg) 46,00 54,00 32,00 30,00 draslík 586,0 328,0 454,0 282,0 (Melich) 510,0 420,0 444,0 242,0 (mg/kg) 418,0 386,0 394,0 350,0 vápník 4370,0 6214,0 1698,0 3354,0 (Melich) 3130,0 6820,0 1756,0 3530,0 (mg/kg) 3518,0 6670,0 1684,0 4446,0 hořčík 1216,0 2464,0 454,0 1344,0 (Melich) 812,0 2864,0 490,0 1358,0 (mg/kg) 834,0 3186,0 480,0 1606,0 dusík (v 1,58 1,35 1,39 1,35 humusu) 1,63 1,60 1,04 1,60 (%) 1,86 1,56 1,42 1,56 fosfor (v 0,11 0,12 0,09 0,12 humusu) 0,11 0,11 0,08 0,11 (%) 0,13 0,12 0,12 0,12 draslík (v 0,26 0,30 0,28 0,30 humusu) 0,27 0,27 0,23 0,27 (%) 0,29 0,28 0,26 0,28 vápník (v 0,23 0,20 0,21 0,20 humusu) 0,23 0,39 0,29 0,39 (%) 0,20 0,26 0,22 0,26 hořčík (v 0,15 0,21 0,15 0,21 humusu) 0,13 0,25 0,12 0,25 (%) 0,11 0,22 0,17 0,22

MD/N/ S/F8 4,82 4,36 4,42 3,73 3,52 3,46 30,87 35,63 24,32 17,91 20,67 14,11 1,35 1,28 1,17 88,20 48,20 73,10 2,60 1,20 1,00 85,60 47,00 72,10 26,00 26,00 20,00 332,0 326,0 328,0 1574,0 1926,0 1404,0 460,0 540,0 412,0 1,64 1,44 1,64 0,11 0,11 0,11 0,30 0,30 0,29 0,26 0,32 0,25 0,18 0,21 0,22

horizont H BR/N/ SM/N/ BK/S/ SM/N/ V/A1 V/A2 S/E7 S/G9 4,18 4,72 4,47 4,75 4,10 4,70 4,11 4,68 4,10 4,54 4,44 5,00 3,31 3,90 3,51 4,05 3,30 3,68 3,28 3,68 3,34 3,62 3,43 4,27 28,58 25,47 23,50 24,73 44,58 23,00 24,15 19,98 34,75 18,85 19,44 21,94 16,58 14,77 13,63 14,35 25,86 16,20 14,01 11,59 20,15 20,16 11,27 12,73 1,38 1,20 1,00 0,75 1,13 0,84 1,01 0,72 1,14 0,95 0,87 0,90 58,60 59,70 94,20 49,50 68,70 45,00 75,20 66,20 60,50 37,00 52,60 57,20 8,50 3,40 1,30 3,20 4,60 3,60 2,60 2,50 5,40 5,00 3,30 1,80 50,10 56,30 92,90 46,30 64,10 41,40 72,60 63,70 55,10 32,00 49,30 55,40 32,00 46,00 14,00 6,00 28,00 58,00 16,00 2,00 28,00 46,00 20,00 2,00 406,0 176,0 184,0 138,0 334,0 182,0 220,0 146,0 330,0 170,0 256,0 148,0 2020,0 1026,0 980,0 1134,0 1896,0 1270,0 934,0 1338,0 1776,0 1308,0 1078,0 1264,0 586,0 472,0 214,0 422,0 594,0 612,0 208,0 524,0 576,0 642,0 264,0 486,0 1,67 1,92 1,34 1,50 1,96 1,59 1,24 1,16 1,52 1,94 1,03 1,67 0,09 0,13 0,05 0,08 0,06 0,09 0,09 0,05 0,06 0,09 0,06 0,07 0,56 0,78 0,92 0,74 0,54 0,54 0,94 0,92 0,76 0,48 0,76 0,48 0,40 2,28 0,14 0,64 0,26 2,12 0,08 0,58 0,32 2,46 0,08 0,80 0,07 0,65 0,08 0,17 0,03 0,92 0,09 0,16 0,04 1,09 0,07 0,27

- 19 -

horizont A MD/N/ BR/N/ SM/N/ BK/S/ SM/N/ MD/N/ S/F8 V/A1 V/A2 S/E7 S/G9 S/F8 4,23 4,50 4,06 4,01 4,64 4,81 4,28 4,69 4,25 4,53 4,73 4,38 4,23 4,41 4,33 4,48 4,62 4,70 3,38 3,48 3,18 3,22 3,59 3,58 3,50 3,57 3,26 3,43 3,56 3,44 3,42 3,33 3,33 3,49 3,69 3,45 28,70 8,87 8,57 7,04 10,92 10,87 23,00 7,01 12,34 12,90 12,71 12,34 18,85 3,97 10,83 15,71 12,20 10,83 16,65 5,14 4,97 4,08 6,34 6,30 13,34 4,07 3,91 7,48 7,37 7,16 10,93 2,31 5,29 9,11 7,08 6,28 0,87 0,13 0,20 0,18 0,17 0,22 0,90 0,16 0,18 0,15 0,20 0,24 0,97 0,19 0,19 0,14 0,24 0,14 58,50 36,70 34,63 43,45 28,83 60,63 75,00 36,00 32,33 46,20 26,83 52,63 76,80 35,70 35,83 39,88 29,43 47,45 1,20 0,08 0,58 1,18 0,78 0,65 2,10 0,25 0,60 0,80 0,53 0,95 3,60 0,25 0,58 0,53 0,25 0,95 57,30 36,63 34,05 42,28 28,05 59,98 72,90 35,75 31,73 45,40 26,30 51,68 73,20 35,45 35,25 39,35 29,18 46,50 12,00 9,00 15,00 13,00 1,00 3,00 12,00 7,00 19,00 2,00 1,00 2,00 12,00 10,00 20,00 1,00 1,00 1,00 206,0 46,0 48,0 69,0 91,0 72,0 220,0 53,0 40,0 80,0 66,0 71,0 188,0 44,0 45,0 77,0 76,0 74,0 1254,0 278,0 336,0 371,0 464,0 344,0 1428,0 324,0 294,0 310,0 400,0 349,0 1260,0 295,0 329,0 293,0 417,0 360,0 360,0 66,0 92,0 88,0 205,0 117,0 434,0 71,0 72,0 75,0 141,0 120,0 370,0 66,0 85,0 70,0 164,0 123,0 1,45 1,37 1,08 1,18 0,99 1,02 1,36 1,29 0,85 1,16 1,07 0,98 1,08 1,30 1,07 0,99 1,04 1,08 0,11 0,06 0,06 0,08 0,09 0,06 0,07 0,05 0,06 0,07 0,11 0,07 0,07 0,06 0,07 0,06 0,11 0,08 0,72 0,98 1,58 2,08 1,72 0,88 0,68 0,68 1,90 1,96 1,78 0,94 0,94 1,22 1,46 1,50 1,86 1,08 0,14 0,14 0,04 0,06 0,08 0,02 0,06 0,10 0,02 0,02 0,12 0,14 0,10 0,14 0,06 0,04 0,10 0,14 0,06 0,01 0,01 0,03 0,09 0,03 0,06 0,01 0,01 0,02 0,04 0,03 0,04 0,01 0,02 0,02 0,10 0,02

Tab. č. 82:Popis půdních profilů, výzkumná plocha Sokol

Půdní typ Horizont hum. - hloubka - struktura - barva - zrnitostní složení - skeletovitost - zastoupení - vlhkostní poměry - konzistence - prokořenění Horizont A - hloubka - struktura - barva - zrnitostní složení - skeletovitost - zastoupení - vlhkostní poměry - konzistence - prokořenění Horizont B sv - hloubka - struktura - barva - zrnitostní složení - skeletovitost - zastoupení - vlhkostní poměry - konzistence - prokořenění Horizont B sv/C - hloubka - struktura - barva - zrnitostní složení - skeletovitost - zastoupení - vlhkostní poměry - konzistence - prokořenění

Plocha č. 1

Plocha č. 2

Plocha č. 3

kambizem rankrová

rankr kambický

kryptopodzol modální

0 – 20 cm drobtovitá tmavě hnědá hlinitá kamení, bloky střední vlahá drobivá 80%

0 – 15 cm drobtovitá tmavě hnědá písčitohlinitá kamení, bloky silné vlahá kyprá 80%

0 – 15 cm práškovitá tmavě hnědá hlinitá kamení střední vlahá drobivá 50%

20 – 45 cm jemně drobtovitá hnědá hlinitá kamení, bloky silné vlahá drobivá 50%

15 – 25 cm jemně drobtovitá hnědá hlinitojílovitá kamení, bloky silné vlhká soudržná 40%

15 – 25 cm práškovitá tmavě rezivá písčitohlinitá kamení, bloky střední vlahá kyprá 30% 25 – 45 cm jemně drobtovitá rezivá hlinitá kamení střední vlhká drobivá 15% 45 – 75 cm drobtovitá okrová jílovohlinitá štěrk, kamení střední vlhká drobivá <5%

- 20 -

10.3 Kořenové systémy Tab. č. 83: Parametry kořenového systému u jednotlivých hodnocených stromů, výzkumná plocha Sokol

Plocha č. 3

Plocha č. 2

Plocha č. 1

Plocha

Strom č. varianta

Poškození jehlic (%)

1 - zdravý 2 - zdravý 3 - zdravý 4 - zdravý 5 - zdravý 6 - zdravý 1 -poškozený 2 -poškozený 3 -poškozený 4 -poškozený 5 -poškozený 6 -poškozený 1 - zdravý 2 - zdravý 3 - zdravý 4 - zdravý 5 - zdravý 6 - zdravý 1 -poškozený 2 -poškozený 3 -poškozený 4 -poškozený 5 -poškozený 6 -poškozený 1 - zdravý 2 - zdravý 3 - zdravý 4 - zdravý 5 - zdravý 6 - zdravý 1 -poškozený 2 -poškozený 3 -poškozený 4 -poškozený 5 -poškozený 6 -poškozený

0 0 0 0 0 0 50 50 50 50 50 50 0 0 0 0 0 0 50 50 50 50 50 50 0 0 0 0 0 0 50 50 50 50 50 50

Počet KK s václavkou Horizontální Kotvy stupeň napadení báze kmene Celkem normální adventivní pravé šikmé 1 2 3 ne ano 4 5 0 0 9 6 0 0 ano ne 1 6 0 0 7 1 3 0 ano ne 7 0 0 0 7 5 0 0 ano ne 2 4 0 0 6 3 2 0 ano ne 0 9 0 0 9 1 3 5 ne ne 0 8 2 0 10 3 0 0 ano ne 3 0 1 0 4 2 1 0 ano ne 2 1 0 0 3 0 0 2 ne ano 2 1 2 0 5 1 2 0 ano ne 3 2 0 0 5 3 0 1 ano ne 3 1 1 0 5 3 0 1 ano ne 2 2 0 0 4 1 2 0 ne ano 1 8 0 1 10 3 3 0 ano ne 0 6 0 0 6 3 0 0 ne ano 0 10 0 2 12 8 1 0 ano ne 2 6 1 0 9 3 0 0 ne ano 2 3 1 0 6 3 0 0 ne ne 1 7 0 0 8 5 1 0 ne ano 0 4 0 0 4 1 2 0 ne ne 2 4 1 0 7 3 3 1 ne ano 0 5 0 0 5 2 2 0 ne ano 6 2 0 0 8 2 4 0 ne ano 0 3 0 0 3 1 0 0 ne ano 2 3 2 0 7 3 3 0 ano ne 3 5 0 0 8 1 2 1 ano ne 3 7 0 2 12 7 2 0 ano ne 1 6 1 0 8 4 0 0 ne ne 0 4 0 0 4 2 2 0 ano ne 4 4 0 0 8 3 3 0 ano ne 4 3 1 0 8 4 0 0 ano ne 0 7 1 0 8 5 3 0 ano ne 1 4 0 0 5 3 1 0 ano ano 0 8 1 1 10 2 2 4 ano ne 1 4 0 0 5 3 2 0 ano ne 1 5 0 0 6 4 0 0 ano ne 1 3 0 0 4 2 0 0 Pryskyřice

Počet kosterních kořenů (KK)

Graf č. 1: Délka nadzemní části (cm) u zdravých a poškozených stromů plocha*strom; Průměry MNČ

Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 550

výškový přírůst (cm), rok 2007

500 450

délka nadzemní části (cm)

400 350 300 250 200 150 100

2 Plocha č.

3

3,37 3,71 3,72 3,45 5,13 3,11 2,59 0,86 2,54 1,86 2,71 2,63 2,34 2,07 3,82 1,78 2,50 2,78 0,83 2,36 1,36 0,88 0,78 1,94 2,24 3,07 1,30 4,27 2,91 1,12 0,94 1,58 0,57 1,41 0,47

plocha*strom; Průměry MNČ Současný efekt: F(2, 29)=1,8744, p=,17157 Dekompozice efektivní hypotézy Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti

Dekompozice efektivní hypotézy

1

10 3 7 12 5 12 3 1 9 6 5 7 6 7 8 7 7 11 4 9 7 9 7 8 6 11 12 16 7 15 14 6 6 6 8 7

Graf č. 2: Výškový přírůst (cm) u zdravých a poškozených stromů, rok 2007

Současný efekt: F(2, 29)=3,5441, p=,04197

50

Počet Ip nekosterních (mm2.cm-1) kořenů

strom zdravý strom poškozený

- 21 -

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1

2 Plocha č.

3

strom zdravý strom poškozený

Graf č. 3: Výškový přírůst (cm) u zdravých a poškozených stromů, rok 2008

Graf č. 4: Výškový přírůst (cm) u zdravých a poškozených stromů, rok 2009 plocha*strom; Průměry M NČ Současný efekt: F(2, 29)=,23695, p=,79054 Dekompozice efektivní hy potézy Vertikální sloup ce označují 0,95 intervaly spolehlivosti

90 80 70 60 50 40 30 20 10 0 1

2

strom zdravý strom poškozený

3

Plocha č.

výškový přírůst (cm), rok 2009

výškový přírůst (cm), rok 2008

plocha*strom; Průměry MNČ Současný efekt: F(2, 29)=2,9638, p=,06743 Dekompozice efektivní hypotézy Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 65 60 55 50 45 40 35 30 25 20 15 10 5

1

Graf č. 5: Hodnota d1,3 u zdravých a poškozených stromů plocha*strom; Průměry MNČ Současný efekt: F(2, 29)=,61536, p=,54736 Dekompozice efektivní hypotézy Vertikální sloupce označují 0,95 intervaly spolehlivosti 75 70 65 d 1,3 (mm)

60 55 50 45 40 35 30 25 1

2 Plocha č.

3

strom zdravý strom poškozený

Obr. č. 3: Fotografická dokumentace kořenových systémů - půdorys

- 22 -

2 Plocha č.

3

strom zdravý strom poškozený

Obr. č. 4: Fotografická dokumentace kořenových systémů - profil

- 23 -

10.4 Klimatické poměry na výzkumné ploše Sokol

Obr. č. 5: Přehled průměrných denních teplot vzduchu a srážek za období 2005 - 2010

Tab. č. 84: Korelace mezi teplotami ve výšce +200 cm, +50 cm nad zemí a -20 cm pod půdním povrchem T +200 cm T +200 cm T +50 cm T -20 cm

1 0,947402 0,845149

T +50 cm 1 0,887628

T -20 cm

1

- 24 -

Graf. č. 7: Průměrné měsíční teploty v 50 cm nad zemí za období 2005 – 2010

Graf č. 8: Průměrné úhrny srážek (květen – říjen) za období 2005 - 2010

30 25 20 15

350 Medián 25%-75% Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

250

200 mm

C

10 o

Medián 25%-75% Rozsah neodleh. Odlehlé Extrémy

300

5

150

0 -5

100

-10 50

Tab. č. 85: Teplota ve výšce 200 cm nad zemí, období 2008 – 2010

2008

2009

2010

Měsíc leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen prosinec leden únor březen duben květen červen červenec srpen září říjen prosinec leden únor březen duben květen červen červenec srpen září

Průměrná denní teplota (oC)

Absolutní minimální teplota (oC)

Absolutní maximální teplota (oC)

-2,01 -1,43 -1,40 3,85 9,58 13,88 14,31 14,29 8,27 6,72 -2,22 -4,42 -5,27 -2,17 7,99 9,48 10,62 15,40 15,38 7,19 3,75 -3,81 -7,90 -4,74 -1,59 4,13 7,22 12,58 16,37 12,93 6,85

-12,70 -14,40 -9,60 -6,10 1,00 3,70 5,20 6,00 -0,90 -1,90 -12,30 -15,30 -13,20 -11,80 -4,30 0,20 1,50 6,20 5,10 5,20 -5,40 -17,40 -15,20 -14,70 -15,80 -4,30 -0,60 4,30 6,80 2,80 -2,50

4,60 9,40 12,20 15,10 26,60 24,50 24,70 24,70 27,70 17,80 5,40 5,70 7,70 6,20 17,70 23,50 21,30 27,60 26,90 22,10 18,20 5,90 1,20 8,40 12,10 19,90 18,80 27,30 29,50 25,20 15,90

- 25 -

Průměrná denní amplituda (oC) 4,66 4,90 6,25 6,88 7,61 6,42 8,30 8,26 5,24 6,34 3,77 4,88 5,23 4,86 8,48 8,72 7,15 9,22 8,21 6,76 5,20 5,78 5,86 6,03 6,72 8,05 5,60 7,87 8,95 9,72 7,49

Říjen

Září

Srpen

měsíc

měsíc

Rok

Červenec

Prosinec

Listopad

Září

Říjen

Srpen

Červen

Červenec

Květen

Duben

Únor

Březen

Leden

0

Červen

-20

Květen

-15

10.5 Fotografická dokumentace - výzkumná plocha Sokol

Obr. č. 5: Vrch Sokol (pohled z Kamzičího vrchu)

Obr. č. 6: Vrcholová část vrchu Sokol

- 26 -

Obr. č. 7: Plocha č. 1, parcela A1 - BR, rok 2005

Obr. č. 8: Plocha č. 1, parcela A1 - BR, rok 2010

Obr. č. 9: Plocha č. 1, parcela A2 - SM, rok 2005

Obr. č. 10: Plocha č. 1, parcela A2 - SM, rok 2010

Obr. č. 11: Plocha č. 1, parcela B1 - JR, rok 2005

Obr. č. 12: Plocha č. 1, parcela B2 - VRSL, rok 2005

Obr. č. 13: Plocha č. 2, parcela C3 - JR, rok 2005

Obr. č. 14: Jeřáb ptačí na parcele C3, rok 2010

- 27 -

Obr. č. 15: Plocha č. 2, parcela C4 - BR, rok 2005

Obr. č. 16: Plocha č. 2, parcela C4 - BR, rok 2010

Obr. č. 17: Plocha č. 2, parcela D3 - MD, rok 2005 Obr. č. 18: Plocha č. 2, parcela D3 - MD, rok 2010

Obr. č. 19: Plocha č. 2, parcela D4 - SM, rok 2005

Obr. č. 20: Plocha č. 2, parcela D4 - SM, rok 2010

Obr. č. 21: Pl. č. 3, par. E7 - SM, BK, rok 2005

Obr. č. 22: Pl. č. 3, par. E7 - SM, BK, rok 2010

- 28 -

Obr. č. 23: Pl. č. 3, par. F7 - MD, BK, r. 2005

Obr. č. 24: Pl. č. 3, par. F7 - MD, BK, r. 2010

Obr. č. 25: Pl. č. 3, par. F8 - MD, rok 2005

Obr. č. 26: Pl. č. 3, par. F8 - MD, rok 2010

Obr. č. 27: Pl. č. 3, par. G7 - MD, BK, JV, r. 2005

Obr. č. 28: Pl. č. 3, par. G7 - MD, BK, JV, r. 2010

Obr. č. 29: Pl. č. 3, par. G7 - JV detail, rok 2005

Obr. č. 30: Pl. č. 3, par. G7 - JV detail, rok 2010

- 29 -

Obr. č. 31: Plocha č. 3, parcela G9 - SM, rok 2005

Obr. č. 32: Plocha č. 3, parcela G9 - SM, rok 2010

Obr. č. 33: Plocha č. 3, parcela H7 - BK, rok 2005

Obr. č. 34: Plocha č. 3, parcela H7 - BK, rok 2010

Obr. č. 35: Přirozená obnova (JR, BR), parcela F7

Obr. č. 36: Přirozená obnova (BR, VR), parcela G9

Obr. č. 37: Deformace kmene MD Obr. č. 38: Deformace kmene SM Obr. č. 39: Vytloukání MD

- 30 -

Obr. č. 40: Okus JR, par. B1

Obr. č. 41: Okus JR, par. C3

Obr. č. 42: Pobytové stopy zvěře, pl. č. 2

Obr. č. 43 a 44: Deformace korun (vlajkové formy), defoliace, plocha č. 2

Obr. č 45: Označení sledovaných dřevin

Obr. č. 46: Výškoměr

- 31 -

Obr. č. 47: Oplocení vrchu Sokol (tzv. antiobora)

Obr. č. 48: Stav oplocení na ploše č. 2, rok 2008

Obr. č. 49: Oplocení plocha č. 2, rok 2010

Obr. č. 50: Oplocení plocha č. 3, rok 2010

Obr. č. 51: Plocha č. 3

- 32 -