ÚSTAV OCHRANY PROTI ZBRANÍM HROMADNÉHO NIČENÍ UNIVERZITY OBRANY HISTORIE A SOUČASNOST VYSOKOŠKOLSKÉ PŘÍPRAVY CHEMIKŮ VE VYŠKOVĚ

ÚSTAV OCHRANY PROTI ZBRANÍM HROMADNÉHO NIČENÍ

UNIVERZITY OBRANY

HISTORIE A SOUČASNOST VYSOKOŠKOLSKÉ PŘÍPRAVY CHEMIKŮ VE VYŠKOVĚ

VYŠKOV 2009

PUBLIKACE K 5. VÝROČÍ VZNIKU ÚSTAVU Úvodní slovo ředitele ústavu Historie vzdělávání chemiků ve Vyškově Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení Dosažené výsledky Přílohy

Touto cestou bychom chtěli poděkovat plk. v. v. Ing. Janu LAČŇÁKOVI, CSc. a plk. v. v. doc. Ing. Janu ŠTĚTINOVI, CSc. za pomoc a poskytnutí cenných informací, které umožnily zpracování této publikace.

2

Úvodní slovo ředitele ústavu Od 1. září 2004 působí v rámci Univerzity obrany Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení dislokovaný ve Vyškově. Vznik tohoto vysokoškolského ústavu byl a je odrazem specializace Armády České republiky na problematiku ochrany proti zbraním hromadného ničení s vazbou na mezinárodní závazky ČR v téže oblasti, a současně i uznáním dosažených výsledků dlouhodobé orientace na tuto oblast vzdělávání a výzkumu. Ústav OPZHN si tedy v roce 2009 připomíná 5. výročí svého vzniku. Pětileté trvání ústavu je velmi krátkou dobou v dlouhém období devadesáti let existence plynové služby a chemického vojska, nicméně navazuje na tradici „chemických kateder“ jako svých předchůdkyň působících ve Vyškově. Historie je vždy potenciálem kvality přítomnosti a rozvoje budoucnosti, proto není na škodu si čas od času připomenout své kořeny. Zdroje úspěchů chemického vojska Armády České republiky bylo možno vždy spatřovat především v promyšlené a cílevědomé přípravě lidí. Vysokoškolské vojenské chemické vzdělání, všeobecná technická dovednost a zkušenosti z výcviku s otravnými a radioaktivními látkami jsou ty přednosti, které dělají dobré jméno chemickému vojsku doma i v zahraničí. Technické vzdělání a zkušenosti z výcviku jsou základním předpokladem vysoké kreativity a flexibility velitelů a specialistů CHV, jejich schopnosti překonávat neočekávané problémy a vědět si rady i v případech, se kterými žádný předpis či manuál nepočítá. Tyto schopnosti byly vždy založeny na kvalitním systému vysokoškolské přípravy zejména důstojnického sboru a na vytvoření vlastní vědecko-výzkumné a vývojové základny. V oboru OPZHN se dá směle hovořit o vlastní autentické „české vzdělávací a výzkumně-vývojové škole“. Za více jak čtyřicet let existence vojenských chemických vzdělávacích institucí působilo ve Vyškově několik desítek graduovaných a své práci oddaných pedagogů a nadaných vědecko-výzkumných pracovníků, kteří se zasloužili o přípravu několika generací vysokoškolsky vzdělaných odborníků pro chemické vojsko, tehdejší Civilní ochranu, dnešní integrovaný záchranný systém i ostatní orgány státní správy. Stejně tak se zasloužili i o rozvoj a modernizaci přístrojové techniky a materiálu chemického vojska AČR. Tato účelová publikace je věnována všem, kteří se podíleli na činnosti vyškovských chemických kateder, na jejichž bázi mohl Ústav OPZHN vzniknout, stejně jako těm, kteří u jeho zrodu stáli nebo v současnosti připravují nové vysokoškolsky kvalifikované příslušníky chemického vojska AČR. Mnozí z nich jsou přispěvatelé a zpracovatelé tohoto materiálu, za což jim patří dík. Našemu ústavu přeji do dalších let mnoho úspěchů ve všech oblastech jeho činnosti, mnoho skvělých pedagogů a talentovaných studentů. Zejména mu přeji, aby byl i nadále nejen místem, odkud budou do praxe odcházet kvalitně připravení absolventi studijního oboru vojenská chemie, ale také místem, kam se budou rádi v průběhu své profesionální služby vracet ať již pro radu, nebo pro dobré lidské slovo. plk. prof. Ing. Dušan VIČAR, CSc.

3

1 HISTORIE VZDĚLÁVÁNÍ CHEMIKŮ VE VYŠKOVĚ 1.1 Předchůdci Ústavu OPZHN Ústav OPZHN Univerzity obrany ve své pedagogické a vědecké působnosti navazuje na bohatou a dlouhou historii přípravy velitelů a specialistů chemického vojska ve Vyškově, kterou lze vysledovat zpětně až do roku 1967. V tomto roce byla prezidentem republiky zřízena Velitelsko-organizátorská fakulta jako součást brněnské Vojenské akademie Antonína Zápotockého (VAAZ). Součástí fakulty byla i katedra chemie a OPZHN, která byla členěna do tří skupin – skupina chemie, skupina jaderných a chemických zbraní, skupina taktiky chemického vojska a OPZHN. Chemie byla zkouškovým předmětem pro všechny posluchače v prvním studijním ročníku. Obsah byl zaměřen s ohledem na studijní obory a v zásadě se členil podle oblastí významných pro armádu – chemické zdroje elektrické energie, pohonné hmoty a maziva, základy výbušnin, otravné látky a jejich odmořování apod. Předmět chemie končil v 1. studijním ročníku zkouškou. Skupina jaderných a chemických zbraní vyučovala předmět teoretické základy ZHN a ochrany, který zahrnoval zejména teoretické a technické poznatky v oblasti ZHN a ochrany proti nim. Po ročních zkušenostech byl obsah výuky přepracován a předmět přejmenován na základy ZHN a ochrany. Skupina taktiky chemického vojska a OPZHN zajišťovala výuku chemického zabezpečení a OPZHN v rámci taktické přípravy druhů vojsk. V roce 1971 byla na akademii zahájena výuka v dvouleté důstojnické škole (DDŠ), kterou zabezpečovaly i skupiny katedry chemie a ochrany proti ZHN. V roce 1972 byly v souvislosti s reorganizací vojenského školství na tehdejší Vysoké vojenské škole pozemního vojska hrdiny Sovětského svazu kpt. Otakara Jaroše (VVŠ PV OJ) ve Vyškově nově založeny katedra všeobecné a speciální chemie a chemického inženýrství a katedra taktiky a bojového použití chemického vojska. Katedry byly složeny z personálu původní katedry a byly doplněny učiteli příchozími z Brna (VAAZ) a od útvarů a zařízení chemického vojska (CHV). Katedry převzaly vysokoškolskou přípravu specialistů chemického vojska a navázaly tak na vojensko-chemickou specializaci Vojenské akademie v Brně, která tam probíhala od roku 1951 až do roku 1977, kdy byli vyřazeni poslední studenti pětiletého studia. Odborná kontinuita přípravy vysokoškolsky vzdělaných specialistů v oboru vojenská chemie byla zabezpečena vedle převzetí a přepracování učební dokumentace dosavadního pětiletého studia i příchodem řady zkušených pedagogů z Vojenské akademie v Brně. Vlastní výuka probíhala současně s budováním učební a výcvikové základny v improvizovaných podmínkách původní zástavby areálu dřívějšího Vyššího vojenského učiliště (VVU), později VVU kpt. Otakara Jaroše a posléze první fakulty Vojenské akademie v Brně. Katedra byla dislokována ve staré zástavbě kasáren v budovách 45 a 27, které však pro práci chemiků příliš nevyhovovaly. Během krátké doby byly proto vybudovány další chemické laboratoře s rozvody plynu, posluchárna pro chemiky, knihovna a centrální vytápění budovy 45. Také ostatní budovy byly rekonstruovány a upraveny pro potřeby výuky 4

chemické specializace. Za plného stavebního provozu byla připravována výuka nových odborných předmětů a zabezpečováno materiálně-technické vybavení katedry chemikáliemi, laboratorním sklem a později i knihami a časopisy z VAAZ Brno. Katedra se podílela také na výuce chemie u nechemických oborů akademie a u DDŠ. Katedra byla tvořena dvěma skupinami. Skupina všeobecné chemie zajišťovala výuku chemie u všech oborů studia na VVŠ PV OJ a rovněž zahájila výuku chemických disciplín (anorganická, organická, analytická a fyzikální chemie, chemické inženýrství a chemická technologie) u oboru vojensko-inženýrského, vojenská chemie. Skupina chemického inženýrství a chemické specializace (po roce přejmenovaná na skupinu obecné a speciální chemie) uskutečňovala výuku zejména vojensko-odborných předmětů profilujících velitele jednotek chemického vojska (otravné látky zemí NATO a vojenská toxikologie, dozimetrie, chemické zbraně, speciální očista, radioelektronika, fyzikální základy jaderných zbraní apod.). Počáteční obtíže byly díky společnému úsilí a nadšení brzy zdárně překonány. Katedra si začala vytvářet významnou pozici nejen ve škole. Koncem roku 1979 byla katedra přestěhována do nových budov s prostornými moderními učebnami a laboratořemi. V průběhu dalšího období katedra přesídlila na 5. podlaží bloku kateder I (BK-I) a nakonec již natrvalo na 1. podlaží bloku kateder II (BK-II). V rámci realizace změn v organizaci VVŠ PV byly v roce 1979 zřízeny fakulty. Na Fakultě druhů vojsk působila katedra taktiky a bojového použití chemického vojska (K-22) s náčelníkem katedry plk. Ing. Tomášem Dvořákem, CSc., a katedra všeobecné a speciální chemie a chemického inženýrství (K-23), jejímž náčelníkem byl plk. prof. Ing. František Přikryl, CSc. Katedry realizovaly vysokoškolskou výuku vojensko-chemického směru. Katedra všeobecné a speciální chemie a chemického inženýrství byla dále tvořena skupinou chemického inženýrství a chemické specializace (plk. doc. Ing. Jan Štětina, CSc. – od roku 1981 mjr. Ing. Emil Halámek, CSc.), skupinou jaderných zbraní (plk. doc. Ing. Anton Pijak, CSc.) a skupinou obecné chemie (plk. doc. Ing. Zdeněk Karpíšek, CSc.). Katedra všeobecné a speciální chemie a chemického inženýrství poskytovala v té době úplné vysokoškolské odborné vzdělání. Katedra taktiky a bojového použití chemického vojska doplňovala a formálně završovala vojensko-odbornou přípravu absolventa vojenské chemie. Správa chemického vojska vyvinula účinnou snahu o vytvoření jedné profilové katedry pro specializaci vojenské chemie. Tato skutečnost byla realizována v rámci reorganizace VVŠ PV v roce 1983, která zahrnovala vznik Fakulty motostřeleckého vojska, Fakulty tankového vojska, Fakulty týlového a technického zabezpečení a vznik celoškolských kateder. Přiřazením skupiny taktiky chemického vojska ke katedře všeobecné a speciální chemie na Fakultě druhů vojsk vznikla katedra chemického vojska a speciální chemie (K32). Katedra převzala odbornou garanci za přípravu specializace vojenská chemie. Jako celoškolská katedra se vyčlenila katedra OPZHN (K-9), zabezpečující výuku tohoto předmětu u ostatních studijních oborů všech fakult. V organizační struktuře katedry chemického vojska a speciální chemie bylo od počátku začleněno pět předmětových skupin, které se podílely na profilaci absolventů ve 5

studijním oboru vojensko-inženýrském, vojenská chemie. Předměty obecné a speciální chemie vyučovali pedagogové skupiny obecné chemie (plk. doc. Ing. Anton Pijak, CSc.) a skupiny jaderných a chemických zbraní (pplk. doc. Ing. Emil Halámek, CSc., pplk. doc. Ing. Zbyněk Kobliha, CSc.). Přípravu pro výkon velitelských funkcí zabezpečovaly skupiny taktiky a bojového použití chemického vojska (mjr. Ing. Pavel Zahradníček, CSc., pplk. Ing. Arnošt Vraný, plk. Ing. Jiří Pospíšil, pplk. doc. Ing. Dušan Vičar, CSc.) a chemického materiálního a technického zabezpečení (pplk. Ing. Ladislav Šuta, pplk. Ing. Dušan Vičar, CSc.). Poslední skupina realizovala výuku chemie pro odbornosti ostatních fakult (plk. doc. Ing. Jan Štětina, plk. doc. Ing. Jaromír Bár, CSc.). V roce 1990 převzal velení na katedře pplk. doc. Ing. Emil Halámek, CSc. V souvislosti s reorganizací školy a s přechodem na nový typ bakalářského studia byly zrušeny celoškolské katedry a katedra OPZHN byla v průběhu letního semestru školního roku 1992/1993 včleněna do stávající katedry chemického vojska a speciální chemie. Katedra prošla výraznou reorganizací spojenou s odchodem mnoha pedagogických pracovníků a redukcí počtu předmětových skupin. Skupina chemického inženýrství (doc. RNDr. Josef Dolínek, CSc., Ing. Josef Navrátil, CSc.) zabezpečovala výuku základních chemických disciplín, jako je obecná chemie, anorganická a organická chemie, fyzikální chemie, analytická chemie, jaderná chemie a chemická technologie u vysokoškolského studia, a také u středoškolského studia v předmětech chemie, chemická technologie, chemické laboratorní cvičení, analytická chemie. Tyto disciplíny byly studentům vojensko-chemické odbornosti přednášeny v obdobném rozsahu jako na jiných civilních vysokých školách chemického zaměření. Po jejich absolvování získávali studenti základní teoretickou úroveň chemických vědomostí doplněnou o experimentální laboratorní zručnost, jež jsou pak nezbytné při studiu specializačních předmětů. Značná obsahová totožnost vyučovaných předmětů s předměty vyučovanými v civilních školách vytvářela u absolventů zásadní předpoklady pro adaptabilitu v občanském životě po ukončení vojenské kariéry a také odborné předpoklady pro zařazení absolventů na technické funkce nebo přímo do výzkumu. Skupina ZHN a ochrany proti nim (navazovala na skupinu jaderných a chemických zbraní a skupinu speciální chemie a dozimetrie – pplk. doc. Ing. Zbyněk Kobliha, CSc., mjr. Ing. Petr Sládek, CSc.) zabezpečovala přípravu studentů v předmětech vojenské odborné specializace, a navazovala na vědomosti získané studiem disciplín obecné chemie. Předmětem studia byla problematika chemických zbraní, otravných látek a dalších vojensky významných toxických sloučenin a vybrané kapitoly z toxikologie. Studenti získávali nezbytné teoretické znalosti v oboru jaderných zbraní a jaderných energetických zařízení, dozimetrie ionizujícího záření. Byly řešeny otázky dekontaminace a ochrany před účinky jaderných a chemických zbraní. Studenti absolvovali řadu praktických cvičení ve speciálních laboratořích, kde si ověřovali závěry teoretické přípravy a testovali chemický materiál a zařízení. Celý komplex vojensko-odborných předmětů specializace vytvářel předpoklady pro završení ucelené přípravy vojenského profesionála chemické specializace. Tato skupina v nové organizační podobě plnila funkci bývalé katedry OPZHN (K-9), tzn., že zabezpečovala výuku předmětu OPZHN u všech specializací a systémů studia na VVŠ PV a ŠDZ i VSŠ. Vědeckopedagogický tým skupiny se výrazně podílel na přípravě nových vědeckých pracovníků 6

v rezortu obrany i mimo něj. Skupina zabezpečovala rovněž zkušebnictví prostředků chemického průzkumu a kontroly pro Armádu České republiky. Skupina taktiky a bojového použití chemického vojska (pplk. doc. Ing. Dušan Vičar, CSc.) v průběhu vyučovaných předmětů završovala práci svých kolegů při přípravě vojenského profesionála. Na technické předměty navazovalo studium předmětu výzbroj chemického vojska. Zde byly materializovány teoretické poznatky o problematice detekce škodlivin, radioaktivního záření, dekontaminace a řady dalších oblastí. Studenti se v tomto předmětu učili ovládat speciální systémy, kterými jsou vybaveny jednotky a útvary chemického vojska. Bez nadsázky lze říci, že dominantní postavení mezi vyučovanými předměty zaujímala taktika a bojové použití chemického vojska. Studenti zde byli vedeni k samostatnému tvůrčímu řešení praktických problémů v práci velitele jednotky chemického vojska při plnění odborných úkolů. Cílevědomě byla pěstována jejich schopnost analyzovat situaci, hodnotit její důležité aspekty a vyvozovat závěry potřebné k rozhodování. Osvojili si schopnost seznámit podřízené odpovídající formou s přijatým rozhodnutím. Měli možnost ověřit si v praxi důsledky svých rozhodnutí a následně optimalizovat svoji velitelskou práci. Příprava velitele se pochopitelně neprováděla pouze teoreticky. Studenti museli být schopni velet svým jednotkám v nejrůznějších podmínkách. Proto v souladu se stanovenými cíli přípravy opouštěli pohodlné a dobře vybavené učebny a učili se plánovat a organizovat boj a jeho chemické zabezpečení na plastických stolech a zdokonalovali se na speciálních trenažérech, aby v závěru každého tematického bloku prokázali schopnost plnit úkoly se skutečnou bojovou technikou v reálném terénu výcvikového prostoru. Po provedené dílčí reorganizaci školy a následujících konkurzních řízeních byla katedra chemického vojska a speciální chemie k 1. 9. 1994 ustavena prakticky zcela nově. V této době byla řada vojáků z povolání nucena ukončit služební poměr a část z nich pokračovala v práci na katedře jako občanští pracovníci. V roce 1995 byla Fakulta druhů vojsk včleněna do Fakulty řízení vojenských systémů a katedra s nezměněným názvem přečíslována na K-15. Část pracovníků odešla na nově zřízené Výcvikové a školicí centrum a část přešla na Fakultu ekonomiky obrany státu. V průběhu dalšího období podléhala katedra v závislosti na změnách studijních programů neustálým personálním změnám, které vedly k průběžnému odchodu nejen zkušených pedagogů, ale také bohužel i mladých učitelů. Tato skutečnost byla vyvolána zejména potřebou zabezpečení akreditace studijní dokumentace kvalifikovaným personálem, zejména profesory, docenty a nositeli vědeckých hodností. Počet pracovníku katedry se neustále snižoval, až v roce 2002 dosáhl počtu 13, z čehož bylo 9 pedagogů, přičemž dva z nich dlouhodobě zastávali funkce prorektorů nebo proděkanů. Zásadní změnu přinesl rok 2003, kdy se v rámci přípravy na sloučení vysokých vojenských škol spojily fakulty VVŠ PV – Fakulta řízení vojenských systémů a Fakulta ekonomiky obrany státu do Fakulty ekonomiky a managementu. Katedra chemického vojska a speciální chemie se vyčlenila mimo strukturu fakulty za vzniku organizačního jádra Ústavu NBC. Uvedená skutečnost podtrhla význam a podíl katedry v naplňování ambicí AČR a ČR

7

v oblasti OPZHN v rámci NATO. Vznik organizačního jádra byl zásadním krokem ke vzniku Ústavu OPZHN UO.

1.2 Výuka studentů chemické specializace Hlavní náplní pedagogické činnosti pracovníků kateder byla samozřejmě vysokoškolská výuka studentů chemické specializace, která se v závislosti na vývoji systému vojenského školství ve Vyškově poměrně dynamicky měnila. Změnám systému přípravy nutně podléhaly i změny v učebních systémech a s nimi souvisejících studijních plánech. Relativně nejstabilnější bylo období výuky v oboru vojensko-inženýrském, vojenská chemie, které trvalo od roku 1973 až do roku 1991. Obsah výuky samozřejmě podléhal změnám vyvolaným požadavky velení chemického vojska na připravenost a schopnosti absolventů vykonávat základní funkce u jednotek chemického vojska, ale úpravy byly pouze dílčího charakteru. Vlastní vysokoškolská příprava studentů byla zahájena v roce 1973 ve čtyřletém vojensko-inženýrském studijním oboru vojenská chemie. Tato forma studia pokračovala nepřetržitě až do roku 1994. Vedle čtyřletého studia určeného převážně pro občanskou mládež (od roku 1979 také pro absolventy VSOŠ – vojáky z povolání bez praxe) bylo v sedmdesátých letech organizováno i několik běhů tříletého vysokoškolského studia pro vojáky s praxí. Čtyřletý systém studia byl ukončen v akademickém roce 1993/1994 vyřazením posledních absolventů oboru vojensko-inženýrského, vojenská chemie. Ve smyslu nového zákona o vysokých školách byl od akademického roku 1991/1992 zahájen nový, dvoustupňový systém vzdělávání. Byly upraveny studijní programy všech oborů vyučovaných na VVŠ PV, přičemž obsah studia byl rozdělen do dvou částí, do bakalářského a magisterského stupně studia. Současně se přešlo na prezenční a kombinovanou formu studia. Velením AČR bylo rozhodnuto, že absolventi bakalářského studia musí před nástupem na magisterské studium absolvovat nejméně dvouletou praxi u vojsk. Tento požadavek – společně s rozdělením studia do dvou stupňů – vyvolal nutnost časového a obsahového okleštění výuky obecných chemických předmětů, některé předměty specializace byly potom vyučovány v obou stupních studia s rozdílnou úrovní teoretického poznání. Studium v bakalářském stupni bylo zaměřeno na získání potřebných znalostí k výkonu nástupních funkcí u chemického vojska a magisterský stupeň byl zaměřen na širší teoretické poznání problematiky ochrany proti ZHN. Studijní obor byl přejmenován na obor vojenská chemie. V roce 1993 byla zahájena výuka v pětiletém oboru vojenská chemie – chemické odbornosti pro logistiku, který však měl dobu trvání dvou ročníků a měl pouze 2 absolventy. Současně byli vyřazeni první absolventi bakalářského studia oboru vojenská chemie. V roce 1995 došlo k dalším změnám ve struktuře VVŠ PV, které se bytostně dotkly také katedry chemického vojska a speciální chemie. Fakulta druhů vojsk byla začleněna do Fakulty řízení vojenských systémů a v rámci programu „Teorie řízení a bojového použití jednotek pozemního vojska“ byl nově akreditován studijní obor velitel chemických jednotek – manažer. Lze říci, že tato skutečnost dlouhodobě ovlivnila kvalitu přípravy studentů chemické 8

specializace, neboť došlo k výraznému snížení podílu základních chemických disciplín ve studijním plánu. Tento trend byl trvalý a byl rozhodující příčinou stagnace odborné úrovně studentů chemické specializace. Učební dokumentace byla sice v letech 1997 a 2001 upravována, přesto se nepodařilo zvrátit přípravu vojenských chemiků do potřebné a požadované podoby. V rámci přípravy na transformaci vojenských vysokých škol vznikla ve Vyškově v roce 2003 Fakulta ekonomiky a managementu, na které byl akreditován nový studijní programu „Ekonomika a management“. Program byl členěn na obory – ekonomika obrany státu a vojenský management. Obory se dále členily na moduly a součástí oboru vojenský management se stal společný modul „velitel druhů vojsk“ (dělostřelecký, chemický, ženijní), po roce byl rozdělen na odbornosti a vznikl modul „velitel chemických jednotek“. Důsledkem těchto změn a úprav bylo další snížení hodinové dotace na základní chemické disciplíny a jejich degradace do podoby nepovinně volitelných předmětů, což neumožňovalo vytvořit u studentů potřebné teoretické znalosti ke zvládnutí problematiky ochrany proti zbraním hromadného ničení. Poslední studenti prezenční formy bakalářského studia byli vyřazeni v červenci 2009. V magisterském studiu dobíhá studium v prezenční i kombinované formě studia. Široký záběr pedagogických úkolů kateder byl dán nejen velkým počtem vyučovaných předmětů, např. jen v bakalářském studiu oboru vojenská chemie to bylo 17 předmětů, výukou předmětu OPZHN vyučovaného u ostatních specializací, ale také počtem systémů (forem) výuky, které zabezpečovaly. Katedry v průběhu své činnosti zabezpečovaly výuku nejenom vysokoškolských studentů, ale také postupně přípravu žáků, aspirantů a studentů chemické specializace následujících systémů studia: - velitelská chemická specializace roční a dvouleté důstojnické školy (RDŠ, DDŠ); - jednoroční maturitní kurzy (JMK); - studijní obor chemická technologie při vojenské střední škole (VSŠ) – po jejím přesunutí do Vyškova v roce 1993 až do doby naplnění jejího personálu; - škola důstojníků v záloze specializace „vojenská chemie“. Připravena byla také studijní dokumentace 12měsíční praporčické školy specializace vojenská chemie. V oblasti tzv. „technické přípravy“ příslušníků chemického vojska organizovala katedra chemického vojska a speciální chemie řadu zdokonalovacích kurzů, např. laborantů CHV, kurz hlavních funkcionářů CHV k řízení úkolů v oblasti průzkumu a speciální analýzy, přeškolovací kurz důstojníků AČR na ČVO 570 a zdokonalovací kurz připravující příslušníky CHV pro činnost v radonových a ekologických odřadech a orgánech. Zvláštní pozornost si zaslouží mezinárodní kurzy specialistů chemického vojska NBC DEFENCE COURSE, které organizovala katedra ve spolupráci s velením CHV, VTÚO Brno a K-107 VA Brno. První ročník se uskutečnil v roce 1995 a další v následujících dvou letech. Prvního kurzu se zúčastnilo 16 důstojníků z 15 zemí členských států NATO a projektu Partnerství pro mír. Průběh kurzu potvrdil vysoký kredit chemického vojska AČR v zahraničí, získaný úspěšným vystoupením čs. protichemické jednotky ve válce v Perském zálivu. 9

Vysokou úroveň kurzu, která byla i odrazem odborné úrovně příslušníků garantující katedry, ocenili všichni účastníci při jeho slavnostním zakončení. Nejinak tomu bylo i v následujících dvou letech. Mimo výše uvedený kurz zabezpečovala katedra řadu dalších kurzů pro zahraniční specialisty OPZHN. K těm nejvýznamnějším patřil kurz pro rakouskou armádu. Příslušníci chemického vojska rakouské armády (velitel chemického vojska, velitelé rot a čet, další specialisté a postupně organické chemické roty jednotlivých spolkových zemí) se zúčastnili celkem čtyř běhů výcviku s reálnými bojovými chemickými látkami, které řídili pracovníci katedry. Kurz byl potom předán do kompetence VA Vyškov. Kurz „Technické základy OPZHN“ byl postupně organizován pro příslušníky armád Indie, Lotyšska a Estonska. Celkovou úroveň vojensko-odborné přípravy našich absolventů při jejich působení v československé protichemické jednotce umožnil ověřit v reálných a tvrdých podmínkách válečný konflikt v Perském zálivu. Vysoká profesionální úroveň našich absolventů se prosadila i v konkurenci předních armád světa.

1.3 Vědecká výchova, habilitační a jmenovací řízení Historie kateder chemických specializací ve Vyškově je protkána zlatou nití snahy a úsilí o zabezpečení výuky kvalifikovaným vědecko-pedagogickým personálem. Od počátku byl kladen odpovědnými pracovníky velký důraz na zvyšování kvalifikace učitelů, přičemž za nejdůležitější formu byla považována vědecká příprava. Zpočátku byla vědecká výchova realizována na chemických katedrách VA AZ v Brně jako školicích pracoviších. V letech 1969 až 1981 byli přijati a úspěšně ukončili technickou vědeckou výchovu pplk. Ing. František Přikryl, mjr. Ing. Alois Vaňkovský, Augustin Míl, Ladislav Šroubek (1969), pplk. Ing. Zdeněk Karpíšek (1972), Jaromír Bár (1974), mjr. Ing. Jan Štětina, kpt. Ing. František Kavka, mjr. Ing. Anton Pijak (1977), npor. Ing. Emil Halámek (1979), RNDr. Jan Souček, Ing. Josef Kellner, Ing. Rostislav Pašek (1980), pplk. Ing. Josef Dvořák, RNDr. Josef Dolínek (1982), Jiří Novák (1983). V oblasti operačního a bojového použití druhů vojsk, speciálního týlového a technického zabezpečení úspěšně ukončili vědeckou výchovu pplk. Ing. Miloslav Houser (1975), pplk. Ing. Eduard Eliáš (1976), mjr. Ing. Pavel Zahradníček (1979), pplk. Ing. František Špičák, pplk. Ing. Jaroslav Sigmund (1980), pplk. Ing. Jan Lačňák (1983), mjr. Ing. Petr Voznica a mjr. Ing. Dušan Vičar (1988). Osmdesátá léta byla ve znamení rozvíjející se vědecko-výzkumné činnosti na katedře, která fakticky vyústila v roce 1983 v udělení statutu školicího pracoviště pro výchovu nových vědeckých pracovníků pro obor zbraně a ochrana proti nim, vědní úsek „zbraně hromadného ničení a ochrana proti nim“, včetně ustanovení komise pro obhajoby kandidátských disertačních prací a tím i práva udělovat vědeckou hodnost kandidát technických věd. Je možné konstatovat, že tento akt měl velký význam pro další rozvoj nejenom katedry, ale také

10

chemického vojska a celého systému ochrany proti ZHN v tehdejší ČSLA a později AČR. Prvními absolventy byla RNDr. Libuše Součková a mjr. Ing. Zbyněk Kobliha. V roce 1985 byla vědecká výchova rozšířena o vědní obor vojenská technika, vědní úsek „chemická technika a materiál“. Tato situace byla podmíněna rozvojem školicího pracoviště a rovněž celkovým útlumem technického vzdělávání chemické specializace na Vojenské akademii v Brně, kde byly realizovány různé formy akademických kurzů, tzv. postgraduálního studia, a práce pedagogů se orientovala na problematiku operačně-taktickou. Období konce 80. let bylo již ve znamení vysoké úrovně vzdělávacího procesu inženýrského studia vojenské chemie i vědeckovýzkumné činnosti katedry jako školicího pracoviště nových vědeckých pracovníků. Podařilo se rozvinout několik základních vědeckovýzkumných směrů, vychovat řadu nových vědeckých pracovníků jak pro potřeby školy, tak pro řadu organizací mimo rezort obrany. Řada pracovníků katedry, jejichž odborné zaměření směřovalo do problematiky bojového použití chemického vojska, chemického zabezpečení nebo OPZHN, splnila kvalifikační předpoklady v rámci oboru habilitačního řízení „teorie řízení a bojového použití jednotek PV“, studijní úsek „teorie řízení a použití jednotek druhů vojsk a ZHN a ochrana proti nim“. Habilitační řízení zde absolvovali pplk. Ing. Pavel Zahradníček, CSc., (1992), pplk. Ing. Karel Kotek, CSc., pplk. Ing. Petr Langer, CSc., (1993). Postgraduální studium studijního oboru teorie řízení a bojového použití PV, studijní úsek „ZHN a ochrana proti nim“ úspěšně absolvoval npor. Ing. Daniel Sas (1999).

1.3.1 Jmenovací řízení, habilitační řízení Vědní úsek ZHN a ochrana proti nim Za výsledky vědecko-výzkumné práce byla do roku 1990 celá řada vědeckopedagogických pracovníků jmenována docenty. Jmenovaní docenti: - plk. Ing. Jan ŠTĚTINA, CSc.; - plk. Ing. Anton PIJAK, CSc.; - pplk. Ing. Emil HALÁMEK, CSc.; - pplk. Ing. Josef DVOŘÁK, CSc.; - RNDr. Jan SOUČEK, CSc.; - RNDr. Josef DOLÍNEK, CSc.; - Ing. Josef KELLNER, CSc. Po změně příslušné legislativy a po splnění stanovených podmínek řádného habilitačního a jmenovacího řízení byly přiznány a uděleny tituly docenta a profesora dalším příslušníkům katedry. Habilitační řízení: - pplk. Ing. doc. Emil HALÁMEK, CSc.; - pplk. Ing. Zbyněk KOBLIHA, CSc.; 11

- RNDr. doc. Josef DOLÍNEK, CSc.; - pplk. doc. Ing. Josef DVOŘÁK, CSc.; - pplk. Ing. Dušan VIČAR, CSc.; - Ing. Zdeněk ŠMEJKAL, CSc. Jmenovací řízení profesorem: - pplk. doc. Ing. Emil HALÁMEK, CSc., (1991). Obor ZHN, škodliviny a ochrana proti nim V roce 1995 byla vědecká výchova nahrazena studiem doktorských studijních programů. Dosažená kvalifikace vědecko-pedagogického sboru katedry, výsledky přípravy doktorandů i vědecko-výzkumné práce přispěly rozhodující měrou k akreditaci celoškolského doktorského studijního programu „Ochrana vojsk“, přičemž katedra plně garantovala studijní obor ZHN, škodliviny a ochrana proti nim. Rozvoj studijního oboru byl završen v roce 1999, kdy byla MŠMT udělena akreditace pro obor habilitačního řízení a řízení ke jmenování profesorem. Habilitační řízení: - mjr. Ing. Stanislav FLORUS, CSc., (1996); - pplk. Ing. Zdeněk SKALIČAN, CSc., (2000); - RNDr. Petr LINHART, CSc., (2003); - pplk. Ing. Jiří CABAL, CSc., (2004). Jmenovací řízení profesorem: - doc. Ing. Zbyněk KOBLIHA, CSc., (2001); - plk. doc. Ing. Dušan VIČAR, CSc., (2004). 1.4 Vědecká a výzkumná činnost V oblasti vědecké práce dosahovali pracovníci katedry v rámci VVŠ PV výjimečných výsledků. Zaměření vědecké práce bylo od vzniku pracoviště orientováno především dle požadavků a potřeb CHV, přičemž v pozdějším období se zejména jednalo o projekty s účelovou finanční podporou rezortu MO. Přehled části nejvýznamnějších vědeckých úkolů je uveden v přiložených tabulkách. Hlavní směry výzkumu pro bližší perspektivu byly přitom rozpracovány v dlouhodobých záměrech vědecké a výzkumné činnosti pracoviště. V období do roku 1995 byla výzkumná činnost v oblasti detekce a stanovení otravných látek zaměřena zejména do oblasti elektrochemických metod, velká pozornost byla věnována využití iontově selektivních elektrod a využití extrakční spektrofotometrie. Na počátku tohoto období bylo zahájeno rozpracování biochemické metody, které později vyústilo k vývoji detektoru DETEHIT. Dalším výzkumným směrem, v němž bylo dosahováno významných výsledků, byl výzkum maskovacích aerosolů a prostředků jejich použití. V souladu s potřebami CHV byl výzkum zaměřen na výzkum a vývoj nových dýmotvorných směsí a zadýmovacích prostředků účinných také v infračervené oblasti spektra a tlumící laserové zaměřovací přístroje. Pro 12

řešení tohoto směru bylo také využito finanční podpory z Grantové agentury vlády ČR. Oddělení CHV se ve vědeckovýzkumné činnosti zaměřilo na hodnocení využitelnosti sil a prostředků chemického vojska při ochraně životního prostředí a zpracování operačnětaktických studií pro potřeby tvorby koncepcí chemického zabezpečení a technického rozvoje chemického vojska. Vědecká činnost v letech 1995 až 2005 byla realizována hlavně formou projektů obranného výzkumu. Ústav OPZHN, resp. jeho předchůdci (katedra chemického vojska a speciální chemie nebo Organizační jádro Ústavu NBC), v těchto letech řešili v postavení hlavního řešitelského pracoviště 12 projektů obranného výzkumu: •

v oblasti problematiky detekce bojových chemických látek to byly projekty s kódovým označením KONTROLA, SLOUČENINY, PROSTŘEDEK, TOXIN II a CH-MOBIL. Realizačním výstupem řešení výzkumných úkolů byla např. přenosná chemická laboratoř PCHL-90 a osobní detektor nervových plynů DETEHIT, nové průkazníkové trubičky PT 44/2, PT 145/2. /T 36/4 a další prostředky, které byly zavedeny do výzbroje AČR;

•

v oblasti detekce, identifikace a monitorování radioaktivních látek to byly projekty s kódovým označením RADIONUKLID, VOJSKO, KRIZMAN a RADIOAKTIVITA;

•

v oblasti použití chemického vojska to byly projekty s kódovým označením ČINNOSTI, MOŽNOST a CHEMIK.

Mimo hlavní náplň vědecké práce, kterou bylo zejména řešení výzkumných projektů zadaných přímo řídícími složkami CHV AČR, se pracoviště ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci podílelo na řešení evropského projektu PHARE „Protection of Natural Resources in Karst Areas“. Na pracovišti bylo jen od roku 1995 dále řešeno 6 projektů vnitřní grantové agentury VVŠ PV a 13 dalších úkolů ve prospěch rezortních složek. Změny pojetí, realizace a financování výzkumu a vývoje v druhé polovině 90. let vytvořily podmínky k specifikování nové formy podpory výzkumu na tehdejší VVŠ PV – výzkumného záměru, který byl ještě „konstruován“ na základě tehdy rodící se legislativy. V roce 1999 byl podán návrh výzkumného záměru Fakulty řízení vojenských systémů VVŠ PV s kódovým označením v centrální evidenci záměru „MO0990100x001“ s názvem „Použití svazků, útvarů a jednotek pozemních sil armády ČR. Ochrana vojsk a obyvatelstva v krizových situacích na teritoriu ČR“. Obecné cíle vědecké činnosti byly rozpracovány do konkrétního zaměření jednotlivých pracovišť fakulty. Tehdejší katedra chemického vojska a speciální chemie (K-15) se zaměřila na řešení těchto stěžejních úkolů: • • • • • •

ochrana vojsk proti ZHN, radioaktivními a toxickými látkami; možnosti chemického vojska při ochraně životního prostředí v AČR; maskovací aerosoly a prostředky jejich použití; monitorování přirozených a umělých radionuklidů v životním prostředí; analytická kontrola ekotoxických a toxických látek, chemických zbraní a dalších vojensky významných sloučenin; metody a prostředky zvyšování efektivnosti přípravy specialistů chemického vojska. 13

Řešení dílčích úkolů bylo plánováno původně na dobu následujících 3 let. Dílčí cíle záměru byly na základě získaných poznatků průběžně upřesňovány. Z důvodu zpoždění přípravy (nabytí právní účinnosti) nového zákona o podpoře výzkumu a vývoje byla doba řešení tohoto záměru následně prodloužena aktualizací pod označením MO02000000010 až do roku 2003. Výsledky řešení úkolů byly úspěšně obhájeny na závěrečném oponentním řízení. Pracovníci katedry pravidelně publikovali výsledky vědecké práce v renomovaných vědeckých časopisech jako např. Collection nebo Chemické listy, včetně zahraničních, jako jsou Talanta (GB) a Analytical Letters (USA). Nebyla však opomíjena ani možnost publikovat ve vojenských časopisech s celoarmádní působností (Vojenský profesionál) či ve Sborníku VVŠ PV – řada B, za jehož redakci nesla katedra odpovědnost. Publikační aktivita byla považována za jedno z důležitých kritérií pro hodnocení vědeckopedagogických pracovníků katedry. Prostředky chemického průzkumu a chemické kontroly výzkumně řešené na katedře se staly součástí výzbroje československé protichemické jednotky. Prosadily se však i v konkurenci předních armád světa. Špičková úroveň techniky chemického vojska byla po náročném testování potvrzena v roce 1994 i americkou armádou.

14

2 ÚSTAV OCHRANY PROTI ZBRANÍM HROMADNÉHO NIČENÍ 2.1 Transformace vojenských škol, vznik UO a ÚOPZHN K reorganizaci vojenských vysokých škol (VVŠ PV ve Vyškově, VA v Brně a VLA JEP v Hradci Králové) byla v průběhu roku 2002 zřízena pracovní komise pod vedením tehdejšího náčelníka sekce personalistiky brig. gen. Ing. Jana Ďurici, která měla za úkol provést v souladu s připravovanou koncepcí vzdělávání v rezortu MO a personálními potřebami AČR analýzu vysokoškolského vzdělávacího systému a připravit návrh na sloučení škol. V této době již byl rozpracován návrh Koncepce OPZHN a do kolegia MO byl připraven materiál Návrh koncepce rozvoje v oblasti OPZHN v letech 2002–2011. Při MO současně pracovala pod vedením náměstka MO pro reformu AČR Ing. Jaroslava Škopka pracovní komise pro OPZHN, jejímž členem byl i vedoucí katedry chemického vojska a speciální chemie plk. doc. Ing. Dušan Vičar, CSc. Významnými aktivitami podmiňujícími vznik organizačního jádra Ústavu NBC byla i osobní účast vedoucího katedry na jednáních komise pro reorganizaci vojenských škol a osobní jednání s NMO pro transformaci a NGŠ AČR. Tyto aktivity byly odrazem specializace Armády České republiky na problematiku ochrany proti zbraním hromadného ničení ve vazbě na mezinárodní závazky ČR v této oblasti, a současně i uznáním dosažených výsledků dlouhodobé orientace na tuto oblast vědy, výzkumu a vzdělávání. Správnost nastoupené cesty boje proti proliferaci zbraní hromadného ničení, zvyšování ochranných schopností a možností reakce na tato ohrožení byla potvrzena v rámci Pražského summitu NATO přijetím tzv. „Pražské iniciativy ke zvyšování obranných schopností“. Uvedené procesy a mezinárodní závazky ČR se posléze staly projektem tzv. specializace, tj. zaměření na oblast ochrany proti zbraním hromadného ničení, která přispěla ke vzniku specializovaných sil AČR a podnítila mj. i vznik Ústavu OPZHN. Výsledkem práce na reorganizaci vojenských vysokých škol bylo Nařízení k realizaci organizačních, mobilizačních a dislokačních změn v rezortu MO v roce 2003, kterým se struktura VVŠ PV od 1. 9. 2003 reorganizovala do následující podoby: • Rektorát VVŠ PV; • Fakulta ekonomiky a managementu (vznikla sloučením FŘVS a FEOS); • Centrum informačních technologií (od 1. 9. 2004 součást Ředitelství výcviku a doktrín ve Vyškově); • Organizační jádro Ústavu NBC (OJ ÚNBC). V průběhu akademického roku 2003/2004 plnilo OJ ÚNBC vědeckopedagogické úkoly v personálním obsazení původní katedry chemického vojska a speciální chemie, tj. v počtu 12 osob, a připravovalo se na působnost součásti Univerzity obrany jako relativně samostatného odloučeného pracoviště v posádce Vyškov. V této poměrně složité době, kdy se rektorát a FEM připravovaly na přesun do posádky Brno a vznikající Ředitelství výcviku a doktrín přebíralo prostory původní VVŠ PV, se podařilo OJ ÚNBC připravit a obhájit vlastní výzkumný záměr institucionálního financování vědy a výzkumu, připravit projekty specifického výzkumu, dokončit projekty obranného výzkumu z minulého období a stát se nositelem investičního záměru zařazeného do střednědobého investičního plánu rezortu, který 15

umožnil v následujících dvou letech modernizaci laboratoří, metodického chemického cvičiště a výstavbu chemického skladu. Současně po zhruba deseti letech přebíralo opět do vlastní působnosti laboratoře na 4. podlaží učebního bloku A, dočasně přidělené katedře ekonomiky a hygieny výživy a katedře veřejné ekonomiky a služeb logistiky. Dnem 1. 9. 2004 byla zákonem č. 214/2004, Sb., o zřízení Univerzity obrany ze dne 2. dubna 2004 zřízena vojenská vysoká škola s názvem Univerzita obrany se sídlem v Brně. Univerzita obrany vznikla splynutím Vysoké vojenské školy pozemního vojska ve Vyškově, Vojenské akademie v Brně a Vojenské lékařské akademie Jana Evangelisty Purkyně v Hradci Králové, které ke dni zřízení Univerzity obrany zanikly. Na Univerzitu obrany přešla veškerá práva a povinnosti zmíněných škol, včetně akreditací studijních programů, habilitačních a jmenovacích řízení. Organizační struktura Univerzity obrany byla k 1. 9. 2004 následující: • Rektorát UO se sídlem v Brně; • Fakulta ekonomiky a managementu (Brno); • Fakulta vojenských technologií (Brno); • Fakulta vojenského zdravotnictví (Hradec Králové); • Ústav operačně taktických studií (Brno); • Ústav strategických studií (Brno); • Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení (Vyškov).

2.2 Ústav OPZHN 2.2.1 Poslání ÚOPZHN V souladu se zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, vykonává vysokoškolský ústav vědeckou, výzkumnou, vývojovou, příp. další tvůrčí činnost a může se podílet na uskutečňování akreditovaných studijních programů nebo jejich částí. Ústav ochrany proti zbraním hromadného ničení je součástí Univerzity obrany s působností především v oblasti základního a aplikovaného výzkumu, vědecké a pedagogické činnosti. Pedagogická působnost Ústavu OPZHN je prioritně zaměřena na pokrytí personálních potřeb chemického vojska AČR. Ústav je pevně zakotven v rámci akademické komunity a umožňuje bezprostřední vědecko-informační výměnu a spolupráci, uskutečňování akreditovaných studijních programů, růst kvalifikace pracovníků ústavu a v neposlední řadě čerpání ze zdrojů účelového a institucionálního financování vědy a výzkumu. Posláním Ústavu OPZHN je zejména: • základní a aplikovaný výzkum v oblasti ochrany proti soudobým a perspektivním ZHN a dalším vojenským významným toxickým sloučeninám; 16

•

tvorba vědeckých poznatků analytického a prognostického charakteru potřebných pro rozhodování a řízení ochrany AČR proti jaderným a chemickým zbraním a bojovým biologickým látkám, dlouhodobá i operativní analytická a rozborová činnost v této oblasti;

•

rozvoj národních specifických schopností v oblasti OPZHN a odpovídajících vědních oborů, koordinace výzkumných aktivit na národní i mezinárodní úrovni;

•

příprava specialistů chemického vojska a specialistů státní správy v problematice OPZHN v uceleném systému úplného vysokoškolského studia, včetně zahraničních specialistů;

•

normotvorná, konzultační, poradenská a expertizní činnost.

2.2.2 Místo a struktura ústavu OPZHN

Rektor - velitel Univerzity obrany Fakulta ekonomiky a managementu

Ústav opračně taktických studií

Fakulta vojenských technologií

Ústav strategických studií

Fakulta vojenského zdravotnictví Ústav ochrany proti ZHN Ředitel ústavu Zástupce ředitele ústavu

Oddělení ochrany proti chemickým zbraním

Skupina ochrany proti chemickým zbraním

Skupina obecné chemie

Oddělení ochrany proti jaderným zbraním

Oddělení chemického vojska

Skupina taktiky a bojového použití CHV

Skupina technicko ekonomického rozvoje a zabezpečení

Skupina techniky a materiálu CHV

2.2.3 Charakteristika oddělení 2.2.3.1 Oddělení ochrany proti chemickým zbraním Pracoviště komplexně zabezpečuje teoretickou i praktickou výuku obecných disciplín z oblasti přírodních a technických věd a předmětů specializace v oboru ochrany proti chemickým zbraním všech stupňů vysokoškolského studia, stejně jako v různých typech speciálních kurzů se zaměřením na obor chemických zbraní. Pracoviště je dlouhodobě orientováno na výzkumnou činnost zaměřenou na ochranu před účinky zbraní hromadného ničení a patří mezi ojedinělá pracoviště, která mají oprávnění nakládat s extrémně toxickými sloučeninami s charakterem BCHL. Soustavně jsou zde řešeny 17

úkoly a projekty umožňující modernizaci systému technických prostředků chemického průzkumu a kontroly, zejména výzkumem metod detekce a stanovení bojových chemických látek a dalších toxických vojensky významných sloučenin, využitelných v polních podmínkách pro potřeby mobilní analýzy. Orientací na výzkum směřující k racionalizaci dekontaminačních směsí a zvýšení jejich účinnosti zejména při nízkých teplotách je rozvíjena oblast dekontaminace BCHL, jakož i rozvoj technologií pro dekontaminaci osob a citlivých materiálů. Oblast zápalných zbraní, zápalných látek a směsí je zabezpečena sledovatelským výzkumem umožňujícím postihnout nové trendy a navrhovat možná opatření k ochraně proti zápalným zbraním. Obor biologických (bakteriologických) zbraní a prostředků je postihován rovněž převážně sledovatelsky, s cílem udržet dosavadní rozsah plnění úkolů chemického vojska AČR při provádění povšechně biologického průzkumu. Experimentálně je rozvíjena oblast metod detekce vybraných toxinů. Získané poznatky z výzkumu jsou soustavně publikovány ve vědeckých a odborných časopisech doma i v zahraničí, využívány při vývoji a konstrukci technických prostředků ochrany, zahrnuty do normativů a technologií ochrany před účinky chemických zbraní. Mnohé vyvinuté metody a prostředky byly zavedeny do výzbroje AČR, jsou využívány v systému ochrany obyvatelstva a Hasičským záchranným sborem i v dalších složkách státní správy. Na řadu postupů a technických řešení byla Úřadem pro průmyslové vlastnictví v Praze udělena autorská osvědčení o vynálezu, patentu a užitném vzoru. Některá technická řešení jsou i v mezinárodním měřítku považována za vrchol ve své kategorii. Tyto prostředky a metody, které jsou součástí výbavy inspektorů mezinárodní organizace kontrolujících dodržování úmluvy o zákazu chemických zbraní, byly náročně testovány v předních armádních zkušebnách a jsou využívány i v dalších armádách světa. Dosažené výsledky výzkumu v oblasti ochrany před účinky chemických zbraní mají v současnosti nesporný podíl na vysokém kreditu české vojenské chemie ve světě a promítly se do řady vzorů chemické techniky a materiálu, používaných postupů, metod a technologií, stejně jako do vysokoškolské a odborné přípravy vojenských chemických specialistů nejenom AČR. 2.2.3.2 Oddělení ochrany proti jaderným zbraním Oddělení ochrany proti jaderným zbraním komplexně zajišťuje výuku a výcvik obecných jaderných disciplín a předmětů profilujících specializací v oblasti ochrany proti jaderným zbraním a radiační ochrany. Mimo teoretickou výuku zabezpečuje pracoviště praktická zaměstnání a laboratorní cvičení se specializací na principy detekce záření, studium vlastností jednotlivých druhů záření, principy ochrany před účinky ionizujícího záření a principy práce s radioaktivními látkami. Tato zaměstnání připravuje jak pro studenty Univerzity obrany, tak pro specialisty CHV AČR a také specialisty zahraničních armád NATO.

18

Pracoviště řeší úkoly základního a aplikovaného výzkumu v oblasti identifikace, radiochemické separace a analýzy vojensky významných radioaktivních látek. Dlouhodobě se podílí na vývoji technických prostředků dozimetrické kontroly a polní analýzy ve prospěch CHV AČR a také na řešení projektů obranného výzkumu MO ČR. Speciální laboratoře oddělení mají charakter pracoviště se zdroji ionizujícího záření a jsou určeny pro práci s uzavřenými i otevřenými radioaktivními zářiči. Laboratoře oddělení jsou vybaveny nejmodernější detekční technikou, přístrojovou technikou a zařízením pro práce rizikového charakteru. Oddělení sleduje a vyhodnocuje trendy rozvoje v oblasti ochrany proti jaderným zbraním, v oblasti analýzy radioaktivních látek, metod detekce a identifikace. Zabezpečuje expertní a posuzovatelskou činnost v problematice dozimetrie ionizujícího záření, radiační ochrany a analýzy vojensky významných radioaktivních látek v rámci Univerzity obrany, chemického vojska AČR i speciálních expertních týmů NATO. Pracoviště rovněž zabezpečuje chod a plnění úkolů posilové laboratoře armádní radiační monitorovací sítě AČR (ARMS) v působnosti celostátní monitorovací sítě ČR a také plní úkoly radiometrické laboratoře SIRA (Sampling and Identification of Radiological Agents) v rámci struktury laboratoří NATO. 2.2.3.3 Oddělení chemického vojska Oddělení komplexně zajišťuje výuku a výcvik předmětů profilujících velitele jednotek chemického vojska, zejména v oblastech bojového a operačního použití jednotek a útvarů chemického vojska a svazku CHV a speciální techniky a materiálu CHV. Příslušníci oddělení řeší úkoly obranného výzkumu v oblasti rozvoje opatření chemického zabezpečení a OPZHN, včetně způsobů jejich realizace. Do působnosti oddělení patří sledování a vyhodnocování trendů rozvoje v oblasti OPZHN v moderních armádách. V oblasti individuální a kolektivní ochrany je výzkum orientován na zvýšení odolnosti ochranných materiálů a studium nových ochranných fólií pro konstrukci prostředků individuální ochrany povrchu těla. Oddělení spolupracuje s vědecko-technickou a výrobní sférou na ověřování použitelnosti a zavádění speciální techniky a materiálu do chemického vojska, vytváří koncepci modernizace prostředků chemického vojska v souladu s rozvojem nových technologií a zabezpečuje expertní a posuzovatelskou činnost v problematice OPZHN a chemického zabezpečení, včetně technických prostředků pro jejich realizaci. 2.2.3.4 Skupina technicko-ekonomického rozvoje a zabezpečení Skupina zabezpečuje po technické a ekonomické stránce výstavbu, modernizaci a provoz infrastruktury ústavu a zajišťuje jeho běžný život finančně a logisticky. K tomu zejména zpracovává podklady do střednědobého plánu investičního rozvoje AČR, podklady do akvizičního plánu centrálních dodávek, spolupracuje s centrálními akvizičními pracovišti a provádí uživatelskou kontrolu investičních akcí.

19

V oblasti podpory vědecké práce zejména připravuje technicko-ekonomické části výzkumného záměru (VZ) ústavu, zabezpečuje administraci požadavků na nákupy majetku a služeb z prostředků VZ, součinnost s akvizičním pracovištěm, výkaznictví a kontrolu čerpání finančních prostředků. V péči skupiny je též zajišťování majetkové správy, logistická podpora ústavu a k tomu příslušná součinnost s odbornými a zásobovacími orgány UO a posádky. Součástí logistické podpory je plnění dopravních úkolů ústavu vlastními prostředky automobilní techniky. V oblasti finančního zabezpečení koordinuje plánování a realizace neinvestičních finančních prostředků (tvorbu kmenových a kalkulačních listů, plánu MTZ a dalších plánovacích dokumentů), kontroluje hospodaření s majetkem a využívání finančních prostředků, připravuje a podílí se na realizaci obchodně závazkových vztahů. Specifické poslání plní při hodnocení technického stavu, plánování a zajišťování modernizace, oprav a revizí nemovitého majetku, infrastruktury, přístrojových souborů a ostatního majetku, zabezpečuje odsun nepotřebného majetku. Mimořádná pozornost, vyplývající z rizikového charakteru odborných pracovišť ústavu, je věnována zajišťování ochrany životního prostředí, BOZP a požární ochraně.

2.2.4 Vědecká rada ústavu Vědecká rada ÚOPZHN byla po projednání a schválení Akademickým senátem Univerzity obrany ustanovena v roce 2005 jako poradní orgán ředitele ÚOPZHN s těmito funkcemi a pravomocemi: •

• •

projednávat Dlouhodobý záměr ÚOPZHN, Výzkumný záměr ÚOPZHN, formy rozvoje jeho výzkumných cílů, podíl na vývojových aktivitách, vědeckou přípravu na ÚOPZHN a další vědecké aspekty pedagogické a studijní činnosti; schvalovat návrhy studijních programů, které mají být uskutečňovány na ÚOPZHN; vyjadřovat se k otázkám, které jí předloží ředitel ÚOPZHN.

První zasedání nově ustanovené Vědecké rady ÚOPZHN se uskutečnilo dne 15. 12. 2005. Na tomto zasedání byly předány jmenovací dekrety členům vědecké rady, proběhla volba předsednictva a místopředsedy Vědecké rady ÚOPZHN a byly projednány úkoly ve vědě a výzkumu ÚOPZHN na další období. Ve smyslu Statutu ÚOPZHN je předsedou Vědecké rady ÚOPZHN ředitel ústavu. Místopředsedou byl zvolen prof. Ing. Zbyněk KOBLIHA, CSc., a členem předsednictva pplk. doc. Ing. Zdeněk SKALIČAN, CSc. Po dobu existence Vědecké rady ÚOPZHN došlo z různých důvodů k několika změnám ve složení členů vědecké rady. Níže je přehled všech členu Vědecké rady ÚOPZHN od doby vzniku s uvedením jejich pracoviště v době působnosti v radě.

20

Členem v době Předsednictvo plk. prof. Ing.

Dušan

VIČAR, CSc.

ÚOPZHN

prof. Ing.

Zbyněk

KOBLIHA, CSc.

ÚOPZHN

SKALIČAN, CSc.

ÚOPZHN

pplk. doc. Ing. Stanislav

FLORUS, CSc.

ÚOPZHN

doc. Ing.

Petr

SLÁDEK, CSc.

ÚOPZHN

plk. doc. Ing.

Zdeněk

MANDOVEC, CSc.

UO, FEM

do 1. 5. 2006

plk. Ing.

Miroslav

ŠUHAJ, Ph.D.

UO, FEM

od 22. 5. 2006

prof. RNDr.

František

CVACHOVEC, CSc.

UO, FVT

CABAL, CSc.

UO, FVZ

pplk. doc. Ing. Zdeněk Interní členové

pplk. doc. Ing. Jiří Externí členové doc. RNDr.

Petr

LINHART, CSc.

(IOO Lázně Bohdaneč) Univerzita Pardubice

doc. Ing.

Josef

JANOŠEC, CSc.

IOO Lázně Bohdaneč

plk. Mgr.

Bohumír

MARTÍNEK

GŘ HZS ČR

RNDr.

Bohuslav

ŠAFÁŘ, CSc.

VTÚO Brno

plk. Ing.

Miroslav

ŠEDÝ

(NCHV, MO GŠ AČR) SOPS MO

plk. gšt. Ing.

Jiří

GAJDOŠ

NCHV, MO GŠ AČR

do 19. 3. 2009

plk. Ing.

Karel

HUJEJA

NCHV, MO GŠ AČR

od 19. 3. 2009

prof. Ing.

Ignác

HOZA, CSc.

UTB Zlín

prof. RNDr.

Oldřich

NAVRÁTIL, DrSc.

emeritní profesor UO

plk. Ing.

Radomír

MIKEŠ

COE Vyškov

do 29. 2. 2008

pplk. Ing.

Jiří

CHRÁSTEK

COE Vyškov

od 19. 3. 2009

Rudolf

FARNÍK

ÚOPZHN

od 19. 3. 2009

Stálí hosté

Tajemník Ing.

Vědecká rada ÚOPZHN měla po celou dobu své existence nezastupitelné postavení ve struktuře ÚOPZHN a zejména její externí členové a stálí hosté byli a jsou významným přínosem při plánování, vyhodnocování a rozhodování ve vědecké práci, jako hlavním poslání ústavu. 2.2.5 Zastoupení ústavu v orgánech UO Ústav OPZHN se od doby vzniku Univerzity obrany intenzivně zapojil do její činnosti, mimo jiné i působením pracovníků ústavu v jejích orgánech, poradních sborech nebo komisích v oblasti vědy a výzkumu a samozřejmě také v oblasti vzdělávání. 21

22

•

ve Vědecké radě UO působí dlouhodobě prof. Ing. Zbyněk KOBLIHA, CSc., ve Vědecké radě FEM a FVT pracuje prof. Ing. Dušan VIČAR, CSc.;

•

oblast doktorského studijního programu (DSP) oboru ZHN, škodliviny a ochrana proti nim, garantují jako členové oborové rady plk. prof. Ing. Dušan VIČAR, CSc., prof. Ing. Emil HALÁMEK, CSc., prof. Ing. Zbyněk KOBLIHA, CSc., pplk. doc. Ing. Stanislav FLORUS, CSc.;

•

členem Rady studijního programu „Ekonomika a management“ na FEM je pplk. doc. Ing. Stanislav FLORUS, CSc., a programu „Vojenské technologie na“ FVT potom pplk. doc. Ing. Zdeněk SKALIČAN, CSc.;

•

pplk. doc. Ing. Zdeněk SKALIČAN, CSc., byl členem Akademického senátu UO, v současné době je členem Pedagogické rady UO a Ediční rady UO;

•

mjr. Ing. Pavel OTŘÍSAL zastupuje ústav v Akademickém senátu UO a v komisi sociálně nežádoucích jevů UO;

•

Ing. Ludvík NOVOTNÝ prosazuje zájmy ústavu v Hospodářské radě UO;

•

na činnosti Rady pro informační technologie se podílí Ing. Daniel SAS, Ph.D.

3 DOSAŽENÉ VÝSLEDKY ÚOPZHN 3.1 Oblast studia a zvyšování kvalifikace V oblasti studia je možno považovat za jednoznačný úspěch revitalizaci studijního programu „Vojenská chemie“. Na základě jednání s managementem FEM a UO se ukázalo jako nemožné změnit systém přípravy chemiků v rámci studijního programu „Ekonomika a management“. Vedení ústavu se proto v roce 2006 obrátilo na orgány FVT UO a zahájilo jednání o možnosti studia chemiků ve studijním programu „Vojenské technologie“. Vstřícný přístup velení fakulty a také v té době již schválená a ministryní podepsaná „Strategie OPZHN rezortu MO“, která mimo jiné řešila nutnost změny studijního programu pro vojenské chemiky, umožnily rozšíření akreditace stávajícího studijního programu „Vojenské technologie“ o nový obor vojenská chemie pro bakalářský a posléze také magisterský stupeň studia. Základ curricula programu tvoří matematika, fyzika a společenské vědy. Obor má vlastní aplikovaný základ, který zahrnuje základní chemické disciplíny – obecnou, anorganickou a organickou chemii. Nově byla do studia zařazena také biologie jako základ pro zvládnutí problematiky biologických zbraní. Vlastní obor, nezávislý na jiných odbornostech, nejen že rozšířil rozsah výuky o 330 hodin v bakalářském studijním programu a 470 hodin v magisterském studijním programu, ale po dlouhém období umožnil sestavení studijního plánu ve správných a logických návaznostech mezi předměty nebo skupinami předmětů specializace a vytvořil prostor pro kvalitní zpracování diplomových prací. V uplynulých pěti letech proběhly dvě úspěšné doktorské státní zkoušky spojené s obhajobou disertační práce. V oboru ZHN, škodliviny a ochrana proti nim byla v roce 2006 úspěšná kpt. Ing. Monika Hoskovcová a v oboru ochrana obyvatelstva v roce 2007 Ing. Jiří Aberle. Habilitační přednášky vykonali a úspěšně obhájili habilitační práce před vědeckou radou UO Ing. Vladimír Pitschmann, CSc., a Ing. Petr Sládek, CSc., (2006), oba v oboru ZHN, škodliviny a ochrana proti nim. Tradice vysokých nároků na vzdělávání vědeckých a pedagogických pracovníků ústavu, přetrvávající z dob jeho předchůdců, se projevuje vysokým počtem učitelů absolvujících postgraduální studium. V současné době je z celkového počtu 18 vědeckopedagogických pracovníků ústavu 17 nositelů vědecké hodnosti nebo o její získání usilují formou doktorského postgraduálního studia v oboru ZHN, škodliviny a ochrana proti nim. Současně habilitovaní pedagogové ústavu působí jako školitelé celkem 8 externích studentů kombinované formy studia DSP, z toho v problematice ochrany proti chemickým zbraním je to 6 studentů a v oblasti monitorování a analýzy radioaktivních látek 2 studenti.

23

3.2 Věda a výzkum Počátkem roku 2003 byla v souladu s novou legislativou zahájena příprava nového výzkumného záměru pouze v kompetenci ÚOPZHN s plánovaným zahájením v roce 2004. Tento záměr byl formulován na základě získaných výsledků všech typů podpory, a to jak končícího výzkumného záměru, tak i dřívějších (v té době řešených) projektů obranného výzkumu. Výzkumný záměr ÚOPZHN byl formulován tak, aby úzce navázal na dřívější výzkumné práce, a současně plnil úkoly zejména v těchto oblastech: •

základní pozornost věnovat cílenému výzkumu, orientovanému na plnění úkolů obranného výzkumu;

•

rozšířit zaměření řešených úkolů i na projekty na operační úrovni a na řešení koncepčních otázek výstavby a teorie použití chemického vojska;

•

zvýšit rozsah spolupráce s vojenskými i civilními pracovišti obranného výzkumu a zapojení do národních i mezinárodních výzkumných struktur;

•

koordinovat dílčí výzkumné záměry jednotlivých řešitelů.

Do nového výzkumného záměru byly implementovány požadavky dalšího rozvoje chemického vojska a předpokládaných úloh vojenského chemika v současném vojenském i nevojenském nasazení. Důležitou roli sehrálo i pojetí nově budovaného pracoviště. Koncem roku 2003 byl návrh přijat s názvem „Výzkum nových metod a technologií ochrany před účinky jaderných a chemických zbraní“ a byl mu přidělen rozlišovací kód MO0UOPZHN0401 s plánovanou podporou na 6 let. Cílem vědecké a výzkumné činnosti ústavu je systematické shromažďování relevantních výsledků při řešení výzkumných záměrů a projektů obranného výzkumu, nezbytných pro systémová opatření v rezortu ministerstva obrany i mimo něj a soustavnou modernizaci technických prostředků ochrany před účinky zbraní hromadného ničení a ostatními radioaktivními a toxickými látkami. Naplňováním těchto cílů dochází ke zvýšení efektivnosti celého systému obrany před ničivými účinky zbraní hromadného ničení a snížení ztrát na životech, zdraví a majetku na co nejnižší možnou míru. Dlouhodobá orientace Ústavu OPZHN na vědeckou práci je provázána s jeho posláním vzdělávací instituce a je tudíž zaměřena na rozvoj akreditovaných oborů a studijních programů a na celkovou podporu výchovně-vzdělávacího procesu. Ústav jako vědecko-výzkumné pracoviště rozvíjí hodnotící vědeckou práci v oborech souvisejících s ochranou proti zbraním hromadného ničení. Spolupracuje na projektech obranného výzkumu s organizacemi a institucemi s vývojovou působností v rezortu obrany i mimo něj, včetně zahraničních, s důrazem na členské státy NATO a instituce EU, např. při přípravě specialistů CBRN, jako je společný projekt s TNO (Nizozemská organizace pro aplikovaný vědecký výzkum).

24

Spolupráce při řešení úkolů vědy a výzkumu s tuzemskými pracovišti jak na akademické úrovni, tak ve výrobní sféře, je dlouhodobě realizována v těchto oblastech a s těmito subjekty: •

ochranné prostředky, detekce BCHL, dekontaminace – Vojenský opravárenský podnik 026 Šternberk, s. p., divize VTÚO Brno;

•

dekontaminace – Vojenský opravárenský podnik 025 Nový Jičín, s. p.;

•

detekce BCHL – VŠCHT Praha, ORITEST s. r. o., Praha, Technická univerzita Liberec, Institut ochrany obyvatelstva GŘ HZS MV Lázně Bohdaneč, TNO Haag (Nizozemí);

•

použití chemického vojska, detekce BCHL a RaL – Centrum OPZHN (NATO) Vyškov, Centrum výstrahy zbraní hromadného ničení Hostivice-Břve, Velitelství výcviku – Vojenská akademie Vyškov, 31. brigáda radiační chemické a biologické ochrany Liberec;

•

detekce RaL – ENVINET a. s., Třebíč, Agentura ochrany přírody a krajiny Blansko;

•

studium kolorimetrických, spektrofotometrických a biochemických metod a metod TLC využitelných pro konstrukci jednoduchých prostředků detekce a stanovení zájmových látek ze skupiny TIC´s a CWA´s – TNO Haag (Nizozemí);

•

v oblasti detekce bojových chemických látek „kolorimetrický biosenzor pro stanovení nervově paralytických látek“ byla navázána spolupráce s DTRA (USA – obranná agentura pro snižování hrozeb upřesní překlad Florus). V problematice detekce a identifikace vojensky významných radionuklidů byla pak s touto institucí navázána spolupráce na společném projektu „Identifikace zbraňových materiálů na bázi ochuzeného uranu“.

Vedle plnění těchto úkolů je důležitou složkou činnosti ústavu i informační, expertní a normotvorná podpora rezortu obrany a státní správy. Výsledky vědecké práce dokumentuje rozsáhlá publikační aktivita, pořádání odborných konferencí a seminářů a aktivní účast na domácích i zahraničních konferencích a sympóziích. Jen za roky 2000 až 2008 jsou souhrnné publikační aktivity následující:

Zahraniční recenzované časopisy Ostatní recenzované časopisy Odborné knižní publikace nebo jejich části Přednášky na mezinárodních konferencích Patenty, užitné vzory, metodiky Ostatní publikace Výzkumné zprávy Učební texty Recenze, posudky

počet publikací 30 32 19 41 48 117 54 36 65

25

Z nejvýznamnějších realizačních výstupů posledních let lze například uvést: •

Chemický průkazník CHP-05;

•

metodiky pro stanovení vojensky významných sloučenin v PPCHL AL-2 ch/r;

•

metodiky pro činnost posilové laboratoře ARMS a radiometrické laboratoře SIRA (NATO);

•

Standardní operační postupy pro leteckou a terénní gamaspektrometrii;

•

metodiky činnosti použití směšovače pro přípravu dekontaminačních směsí.

Pracovníci ústavu pokračují v tradici pořádání konferencí a odborných seminářů. Konference byly určeny osobám působícím v obranných, záchranářských, zdravotnických, hasičských a bezpečnostních složkách všech rezortů, stejně jako osobám zastupujícím společnosti vyrábějící materiály k ochraně vojsk a obyvatelstva, zástupcům univerzit, případně zástupcům společností zabývajících se konzultační nebo poradenskou činností v problematice OPZHN. Konference se staly interdisciplinárním fórem pro diskuzi v oblasti předpokládaných změn úlohy evropských bezpečnostních struktur a jejich možného vlivu na poslání a úlohu chemického vojska a jeho strukturu a výzbroj. Staly se fórem pro diskuzi v oblasti detekce a analýzy škodlivin, dekontaminace, ochrany a nových technických prostředků souvisejících s činností a posláním chemického vojska. Jednání konferencí bylo mnohostranné. Byla prezentována vystoupení v oblasti analýzy mezinárodní situace, rozvoje oboru OPZHN a chemického zabezpečení, přípravy vojsk a obyvatelstva, vojenského školství, vědy a výzkumu i jeho konkrétní výsledky. V rámci jednotlivých vystoupení byly prezentovány názory zejména na nutnost hledání nových přístupů v koncepci výstavby chemického vojska tak, aby bylo nedílnou a důležitou součástí IZS a bylo schopno řešit především nejnáročnější úkoly v oblasti likvidace následků spojených s CBRN terorismem. Na konferencích byly prezentovány názory odborníků vysokoškolských a vědeckých pracovišť a pracovníků GŘ HZS na možné hrozby zneužití zbraní hromadného ničení k dosažení teroristických cílů a důsledky jejich použití. Účastníci se seznámili s názory na činnost integrovaného záchranného systému v těchto situacích. Počet účastníků se pohyboval kolem sta osob na jednu konferenci, a to jak z české republiky, tak i ze zahraničí (Slovenska, Německa a Velké Británie). Na konferencích bylo prezentováno celkem 108 příspěvků.

26

Přehled pořádaných konferencí a seminářů Seminář Konference Seminář Konference Konference

„Využitelnost techniky jednotek dekontaminace chemického vojska AČR při krizových situacích“, 12. července 2005, Vyškov „Místo a úloha chemického vojska v podmínkách teroristického použití ZHN“, 18.–19. října 2005, Vyškov „Aktuální problémy ochrany osob v podmínkách AČR a IZS“, 26. září 2006, Vyškov „Aktuální problémy ochrany vojsk a obyvatelstva proti ZHN“, 26.–27. června 2007, Vyškov „Nové metody a technologie ochrany proti ZHN a průmyslovým škodlivinám“, 17.–18. června 2009, Vyškov

3.3 Rozvoj infrastruktury ústavu a výstavba učebně-výcvikové základny Za 5 let existence ústavu byla z prostředků programového financování, prostředků na podporu výzkumného záměru a dalších zdrojů realizována řada rozvojových akcí. Prvotní akcí byla rekonstrukce „chemického cvičiště“ a souvisejících objektů, zahrnující přebudování metodického chemického cvičiště (MCHC), přestavbu budovy 85 na chemický sklad a vybudování zabezpečovacího systému na laboratořích. Na MCHC byla provedena úplná rekonstrukce budovy č. 33, ve které byly zřízeny učebna, zkušební komora pro prostředky individuální ochrany a nezbytné technické a sociální zázemí. Současně byly upraveny výcvikové a manipulační plochy, vybudovány pomocné objekty a provedena demolice nevyhovující budovy č. 36. Budova 85 (dříve učebny katedry střelby) byla přestavěna na moderní sklad chemického materiálu a osazena prvky elektronického zabezpečení a požární signalizace. Objekt je vybaven skladovou a manipulační technikou, chemikálie a materiál jsou skladovány podle požadavků nejnovějších norem. Podařilo se vyřešit dlouhodobý problém se zabezpečením speciálních laboratoří. Bylo vybudováno certifikované mechanické a elektronické zabezpečení vybraných objektů a vstupu do prostoru laboratoří ústavu, včetně modernizace požární signalizace v laboratořích a příručních skladech. Rozsáhlou investiční akcí byla obnova, modernizace a doplnění laboratorního nábytku a dalšího mobiliáře, která zahrnovala sestavy pracovních stolů pro práci s nebezpečnými látkami, laboratorní stoly, skříně, boxy a digestoře. Vybrané laboratoře byly vybaveny novou vzduchotechnikou a klimatizací. Největší důraz byl při modernizaci kladen na zabezpečení nové instrumentální techniky a na obnovu stávající techniky tak, aby byla schopna pokrýt potřeby rozvíjející se vědecké práce a také výuku studentů chemické specializace, včetně přípravy specialistů v rámci kurzů obsluh chemických laboratoří AL-2 ch/r. V rámci oddělení ochrany proti chemickým zbraním se jednalo zejména o doplnění detektoru RAID-1s taktickým počítačem, zabezpečení UV VIS spektrofotometry Helios alfa a beta, spektrometrem Ultra Scan, 27

kapalinovým a spektrofometrem.

plynovým

chromatografem,

hmotnostním

spektrometrem

a

IČ

Největší investicí u oddělení ochrany proti jaderným zbraním bylo vybudování laboratoře ICP-MS. Dále se jednalo o zabezpečení systému gamaspektrometrie (detektory HPGe, stínění, analyzátory, spektrometrická trasa), systému laboratorní alfaspektrometrie a dále terénní a mobilní gamaspektrometrie (systém PGIS a FHz 1372) a In-situ gamaspektrometrie (systém ISO-CART), ozařovací stanice Co-60/Cs-137 s pojezdovým zařízením, systému pro monitorování přírodní radioaktivity a radonu, rentgenofluorescenční analýzu (systém XRA Niton) a vybavení pro radiochemické separace a extrakce RaL. Uvedené systémy slouží také pro zabezpečení chodu laboratoře SIRA (NATO). V plánu je dobudovat a plně rozvinout posilovou laboratoř ARMS, zahrnující systém mobilní terénní detekce radioaktivní kontaminace, systém terénní gamaspektrometrie (mobilní, In-situ) a systém odběru a přípravy vzorků radioaktivních látek. Dále bude zahrnovat systém kontinuálního monitorování radiační situace, meteosituace a posléze také radioaktivních aerosolů. V oblasti individuální a kolektivní ochrany byla pozornost zaměřena na rozšíření možností měření ochranných a technických charakteristik prostředků individuální ochrany. Bylo zakoupeno zařízení PIEZOTEST, které umožňuje měření rezistenčních dob konstrukčních materiálů prostředků individuální a kolektivní ochrany pro průmyslové toxické látky. Toto zařízení bylo doplněno o biologický inkubátor, který umožňuje přesné nastavení teploty a její udržení po neomezenou dobu. Biologický inkubátor je rovněž nově využit k měření rezistenčních dob konstrukčních materiálů metodou MIKROTEST, která využívá dvoustupňové reakce mezi sírovým yperitem a chloramidem CNITI-8 a následnou reakci mezi uvolněným chlorovodíkem a acidobazickým indikátorem Kongo červení. Využití biologického inkubátoru zvýšilo bezpečnost práce s kontaminovanými vzorky a zvýšilo pohodlí při pozorování vzorků. Byl zakoupen perimetr podle Stolla, který umožní studium zorných polí zahraničních obličejových masek a umožní provádět měření související s optimalizací zorných polí masek a prostředků k zabezpečení korekce zrakové vady. Byl připraven návrh modernizace laboratoře individuální a kolektivní ochrany, jehož realizací dojde ke zvýšení bezpečnosti práce při zjišťování rezistenčních dob s reálnými bojovými chemickými látkami a s průmyslovými toxickými látkami s prokázanou kancerogenitou či jinými nebezpečnými vlastnostmi. K zabezpečení souvisejících prací s měřením ochranných vlastností konstrukčních materiálů byl zakoupen mikroskop, umožňující pozorování povrchových poškození studovaných materiálů a vysekávací lis s nezbytnými nástroji k přípravě vzorků plošných materiálů k měření rezistenčních dob metodami PIEZOTEST a MIKROTEST. V oblasti výzbroje a techniky chemického vojska byla nově vybavena speciální laboratoř přístroji a zařízeními pro výuku studentů v oblasti konstrukce CHTM. Byl získán a zprovozněn simulátor radiační a chemické situace vozidla Land Rover – RCH. V roce 2007 byla dokončena generální rekonstrukce budovy 257, zahrnující výměnu oken a zateplení pláště budovy, zásadní rekonstrukci inženýrských sítí, včetně elektrických rozvodů a PC sítě, v neposlední řadě byl také obměněn nábytek. 28

Ústav OPZHN je k Univerzitě obrany připojen přes šifrované VPN připojení, které umožňuje plnohodnotný přístup ke všem doménovým a síťovým službám. Připojení je realizováno 1Gbps optickým spojem, který byl v průběhu roku 2009 dotažen až do prostorů dislokace ÚOPZHN. Ústav nyní disponuje 4 servery, z nichž jeden funguje jako VPN brána, dva jsou určeny pro laboratorní informační systémy chemické a radiometrické části laboratoří a jeden tvoří datové úložiště. Všichni pracovníci Ústavu OPZHN jsou vybaveni potřebnou výpočetní technikou zabezpečující výuku a práci na vědeckých úkolech. Výpočetní technika je dle možností v pravidelných intervalech obměňována tak, aby vyhovovala potřebám jednotlivých pracovníků a požadavkům, které jsou na ni kladeny. Mimo vlastní síť byly pořizovány a obměňovány prostředky VT sloužící jako řídící a vyhodnocovací prvky a jako součásti souprav laboratorních přístrojů a zařízení. V roce 2007 byly rozšiřovány a posilovány prvky informační infrastruktury. Bylo rozšířeno stávající zasíťování především o laboratoře. Byly pořízeny 2 servery jako datové úložiště pro pracovníky ústavu a řídící jednotka laboratorního informačního systému, která tvoří základ zajištění všech procesů radiochemických a radiometrických laboratoří. Tento informační systém bude do budoucna rozšiřován. V posledních letech byla provedena kvalitativní obměna hardwaru dle potřeb jednotlivých pracovníků a zvýšených nároků nové přístrojové techniky v laboratořích. Studenti mají možnost využívat část výpočetní techniky pro vyhledávání informačních zdrojů a zpracovávání zadaných úloh, včetně ročníkových, bakalářských a dalších prací a pro přístup do specializovaných databází. Na ústavu bylo v roce 2006 nainstalováno videokonferenční zařízení umožňující provádět na dálku přenosy obrazu a zvuku. Tohoto se využívá především při poradách vedení ústavu s vedením univerzity, při různých pracovních zasedáních a odborných diskuzích. V roce 2008 pak byly pořízeny dva informační panely, které byly zabudovány do stávající vnitřní sítě ústavu. Jejich úkolem je informovat osoby pohybující se v laboratorní části ústavu o provozu na rizikových pracovištích. V oblasti software byly pořízeny licence programu Chemoffice Ultra, který umožňuje publikování strukturních a sumárních vzorců chemických látek, 2D a 3D modelů v prostředí Microsoft Office, se kterým je plně kompatibilní. Dále byl pořízen software Genie 2000 Multi Gain, který pomáhá při provádění analýz radioaktivních látek v síťovém prostředí. Páteřním software radiometrické i chemické části laboratoří je laboratorní informační systém LIS, který umožňuje síťové provádění vzorkování, analýz, jejich vyhodnocování, archivaci, evidenci, skladové a odpadové hospodářství a další úkony potřebné pro zabezpečení práce na rizikových pracovištích v souladu s platnou legislativou. Úspěšně se používají zakoupené databázové produkty ChemNetBase, The Combined Chemical Dictionary a ChemBank, které umožňují přímé vyhledávání informací relevantních pro řešení vědeckých úkolů pracovníky ústavu nebo studenty jako zpracovatelů bakalářských, diplomových či disertačních prací. Učebny a vybrané laboratoře byly vybaveny moderními dataprojektory, projekčními plochami, interaktivními tabulemi a novými bezprašnými školními tabulemi. Současně byly 29

průběžně pořizovány drobné laboratorní pomůcky (měřicí přístroje, dávkovací pomůcky, laboratorní sklo apod.) a spotřební materiál (chemikálie, etalony, ochranné prostředky a pomůcky atd.), manipulační prostředky a pomůcky, jakož i zařízení a pomůcky k zabezpečení požadavků ochrany životního prostřední a BOZP.

30

Přílohy 1 PŘEHLED PRACOVNÍKŮ CHEMICKÝCH KATEDER VE VYŠKOVĚ Katedra chemie a ochrany proti ZHN – 1967 pplk. doc. Ing. Jan Psota, CSc. pplk. Ing. Miloš Březina, CSc. mjr. Ing. Zdeněk Karpíšek kpt. Ing. Jiří Semián Ing. Rostislav Pašek RNDr. Cyril Dočkal Ing. Jiří Novák Ing. Josef Kellner mjr. Ing. Jan Štětina pplk. Ing. Eduard Eliáš mjr. Vladimír Juchelka mjr. Ing. Jaroslav Sigmund kpt. Ing. František Kavka pplk. Ing. Miloš Houser mjr. Jaroslav Němeček (náčelník laboratoří) o. p. Jana Císařová (administrativní pracovnice) o. p. Božena Kuthanová - Veselá (odborná laborantka) o. p. M. Shejbalová (odborná laborantka) mjr. Jaroslav Frank (materialista) Katedra všeobecné chemie a chemického inženýrství – 1972–1983 pplk. Ing. František Přikryl, CSc. pplk. Ing. Karel Moliš Miluše Pluskalová Dana Řehořková Eva Uhlířová mjr. Ing. Zdeněk Karpíšek mjr. Ing. Jiří Semián o. p. Ing. Rostislav Pašek doc. Ing. František Králík, CSc. RNDr. Jan Souček Ing. Václav Ešner (zemřel 1977) RNDr. Libuše Součková Ing. Josef Kellner (od 1975) RNDr. Josef Dolínek (od 1976) Ing. Pavel Severa Ing. Marta Severová Ing. František Božek mjr. Ing. Jan Štětina pplk. Ing. Alois Vaňkovský, CSc.

pplk. Ing. Anton Pijak por. Ing. Emil Halámek Ing. Jiří Filip kpt. Ing. Josef Dvořák kpt. Ing. Vladimír Dufek pplk. Ing. Zdeněk Váňa Václav Veverka Dalibor Pluskal Blanka Nováková Eva Tomášková Dana Bednářová Eva Zmrzlíková Jarmila Kecerová Věra Grmelová Antonín Autrata Zdeněk Hökl npor. Ing. Jaroslav Andonov Jaroslav Němeček

31

Katedra taktiky a bojového použití chemického vojska – 1972–1983 plk. Ing. František Abrahám (do 1976) pplk. Ing. Jan Lačňák (z pověření 1976–79) plk. Ing. Tomáš Dvořák (1979) plk. Ing. Ladislav Šroubek, CSc. pplk. Ing. Josef Černoch mjr. Vladimír Mančuška (do 1981) kpt. Ing. František Špičák por. Ing. Petr Voznica (od 1979) npor. Ing. Dušan Vičar (od 1981) npor. Ing. Petr Langer (od 1981) npor. Ing. Miroslav Raus (od 1981) pplk. Ing. Eduard Eliáš plk. Miloš Houser pplk. Vladimír Juchelka pplk. Ing. Jaroslav Sigmund. mjr. Jaroslav Němeček absolvent VKVŠ RNDr. Jan Souček RNDr. Libuše Součková pplk. Jaroslav Frank nrtm. Milan Popovič Katedra chemického vojska a speciální chemie (K-32, K-15) – 1983–2003 plk. prof. Ing. František Přikryl, CSc. plk. Ing. Jan Lačňák, CSc. Eva Uhlířová plk. doc. Ing. Jan Štětina, CSc. plk. Ing. Zdeněk Karpíšek, CSc. plk. doc. Ing. Anton Pijak, CSc. plk. Ing. Arnošt Vraný plk. Ing. Jiří Pospíšil pplk. Ing. Ladislav Šuta pplk. Ing. Josef Dvořák, CSc. pplk. doc. Ing. Emil Halámek, CSc. pplk. doc. Ing. Petr Langer, CSc. pplk. doc. Ing. Dušan Vičar, CSc. kpt. Ing. Petr Voznica npor. Ing. Jiří Filip mjr. Ing. Vladimír Dufek pplk. doc. Ing. Zbyněk Kobliha, CSc. pplk. Ing. Lubomír Kubart mjr. Ing. Petr Sládek, CSc. pplk. doc. Ing. Zdeněk Skaličan, CSc. plk. doc. Ing. Jaromír Bár, CSc. pplk. Ing. Jan Surý pplk. doc. Ing. Stanislav Florus, CSc. plk. doc. Ing. Pavel Zahradníček, CSc. pplk. Ing. Ladislav Dobrovolský por. Ing. Martin Peša 32

(do 28. 2. 1990) (do 31. 12. 1987) (do 30. 6. 1990) ( zemřel 1984) (do 31. 12. 1988) (do 30. 9. 1986) (1. 10. 1986 –30. 9. 1989) (do 31. 8. 1993) (do 9. 4. 1993) (od 1. 12. 1992 – o. z.) (do 2001) (do 31. 8. 1985) (do 1986) (do 20. 11. 1987) (od 1. 4. 1996 – o. z.) (30. 10. 1989–31. 8. 1995) (od 1. 4. 1996 – o. z.) (1. 6. 1990–31. 8. 1992) (1. 9. 1990–30. 9. 1995) (1. 11. 1991–30. 9. 1995) (1. 5. 1993–1.12.2001) (1. 5. 1993–30. 11. 1993) (20. 9. 1993–15. 7. 1996)

kpt. Ing. Petr Žuja npor. Ing. Jaroslav Procházka pplk. Ing. Metoděj Tunys npor. Ing. Stanislav Vitásek npor. Ing. Vladimír Lukovský plk. doc. Ing. František Špičák, CSc. mjr. Ing. Daniel Sas, Ph.D. pplk. doc. Ing. Stanislav Florus, CSc. Ing. Rostislav Pašek, CSc. doc. Ing. Josef Kellner, CSc. Ing. Pavel Severa Ing. Marta Severová doc. RNDr. Josef Dolínek, CSc. RNDr. Jan Souček, CSc. RNDr. Libuše Součková, CSc. Ing. Josef Navrátil, CSc. RNDr. Renáta Urbanová RNDr. Jana Mauleová prof. RNDr. Oldřich Navrátil, DrSc. Blanka Nováková Václav Veverka Olga Kalášková Jiřina Medková Mária Musilová Antonín Kremlička Eva Kremličková Eva Kulhová Marek Brtníček Zdena Trávníčková Lenka Crháková Věra Masaříková

(1. 10. 1993–30. 6. 1995) (1. 12. 1993–31. 7. 1994) (1. 1. 1994–30. 4. 1994) (1. 2. 1994–20. 10. 1995) (1. 4. 1994–30. 9. 1996) (1. 4. 1994–31. 8. 1994) (od 1. 10. 1994) (od 1. 1. 2002) (do 30. 11. 1995) (do 30. 11. 1993) (do 31. 12. 1989) (do 31. 8. 1993) (do 14. 10. 1993) (do 30. 6. 1993) (do 31. 8. 1993) (do 6. 10. 1995) (do 31. 8. 1991) (1. 9. 1990–6. 10. 1995) (1. 7. 1991–31. 7. 2003) (do 30. 9. 1995) (do 31. 8. 1994) (do 13. 2. 1990) (do 31. 8. 1994) (do 31. 10. 1988) (do 1984) (do 31. 7. 1987) (1. 12. 1988–30. 9. 1995) (1. 3. 1990–31. 8. 1994) (od 1. 1. 2002) (od 1. 5. 2004)

Materialisté pplk. Oldřich Novotný nrtm. Rostislav Václavek npor. Ing. Ladislav Gryc nrtm. Radek Müller por. Ing. Tomáš Dvořák pprap. Petr Veselý rtm. Lukáš Gintar

(do 31. 12. 1987) (do 23. 10. 1987) (1. 1. 1988–31. 3. 1993) (1. 5. 1990–1. 9. 1991, 1. 9. 1995–31. 1. 1999) (1. 4. 1993; od 1. 4. 1996 – o. z.) (1. 5. 1993–31. 8. 1993) (od 1. 3. 1999)

Interní aspiranti mjr. Ing. Rudolf Farník npor. Ing. Ladislav Belický por. Ing. Alena Mücková (Tokárová) kpt. Ing. Monika Hoskovcová, Ph.D.

(1. 12. 1987–31. 3. 1989) (1. 10. 1989–31.10.1992) (1. 9. 1993–30. 9. 1996) (1. 9. 2001–31. 8. 2004)

33

Katedra OPZHN (K-9) – 1985–1993 plk. Ing. Tomáš Dvořák pplk. Ing. Jiří Mundl, CSc. pplk. Ing. Pavel Zahradníček mjr. Ing. Vratislav Čabla pplk. Ing. Miroslav Raus pplk. Ing. Ladislav Dobrovolský pplk. Ing. Miroslav Pařízek Marie Flassarová nrtm. Milan Popovič rtm. Petr Veselý

Organizační jádro Ústavu NBC – 2003–2004 plk. doc. Ing. Dušan Vičar, CSc. pplk. doc. Ing. Zdeněk Skaličan, CSc. pplk. doc. Ing. Stanislav Florus, CSc. mjr. Ing. Daniel Sas, Ph.D. kpt. Ing. Monika Hoskovcová, Ph.D. Ing. Tomáš Dvořák prof. Ing. Emil Halámek, CSc. prof. Ing. Zbyněk Kobliha, CSc. Ing. Petr Sládek, CSc. Václav Veverka Lenka Crháková Eva Uhlířová Věra Masaříková nrtm. Lukáš Gintar – materialista

(do 30. 4. 2004) (od 1. 5. 2004) (do 31. 8. 2004)

Ústav OPZHN – 9/2004 plk. prof. Ing. Dušan Vičar, CSc. pplk. doc. Ing. Petr Langer, CSc. Eva Uhlířová pplk. doc. Ing. Zdeněk Skaličan, CSc. pplk. doc. Ing. Stanislav Florus, CSc. mjr. Ing. Daniel Sas, Ph.D. kpt. Ing. Monika Hoskovcová, Ph.D. mjr. Dr. Ing. Alena Tokárová mjr. Ing. Pavel Otřísal mjr. Ing. Elemír Kurej npor. Ing. Jiří Janda Ing. Emil Dračka, CSc. Ing. Tomáš Dvořák Ing. Rudolf Farník prof. Ing. Emil Halámek, CSc. Ing. Romana Jelínková 34

(do 31. 12. 2005)

(od 1. 4. 2007 – o. z.) (od 1. 10. 2005) (od 1. 10. 2006) (od 20. 12. 2006) (do 31. 7. 2008) (do 31. 8. 2008)

prof. Ing. Zbyněk Kobliha, CSc. Ing. Jozef Kučík, CSc. RNDr. Jana Mauleová Ing. Ludvík Novotný doc. Ing. Petr Sládek, CSc. Ing. Petr Žuja RNDr. Miroslav Kvíčala Mgr. Irena Kasalová Ing. Jana Hrudíková Václav Veverka Věra Masaříková Andrej Lukáč Miroslava Badálková

(1. 3. 2005–15. 8. 2008)

Materialisté Ing. Antonín Šmukař Petr Psota Ing. Ladislav Gráf

(do 31. 8. 2009) (do 31. 8. 2006) (od 1. 9. 2006)

(1. 1. 2005–31. 12. 2006) (1. 10. 2005–31. 1. 2007) (od 1. 10. 2007)

35

2 PŘEHLED NÁČELNÍKŮ A VEDOUCÍCH KATEDER, ŘEDITEL OJ ÚSTAVU NBC plk. prof. Ing. František Přikryl, CSc., (K-9, K-23, K-32)

1972–2/1990

pplk. prof. Ing. Emil Halámek, CSc., (K-32)

3/1990–11/1992

pplk. doc. Ing. Zbyněk Kobliha, CSc., (K-32)

12/1992–9/1994

plk. doc. Ing. Pavel Zahradníček, CSc., (K-32, K-15)

9/1994–11/2001

plk. doc. Ing. Dušan Vičar, CSc., (K-15)

12/2001–8/2003

plk. prof. Ing. Dušan Vičar, CSc., (OJ Ústavu NBC)

9/2003–8/2004

36

3

SEZNAM ABSOLVENTŮ SPECIALIZACE NA VVŠ

VĚDECKÉ

PŘÍPRAVY

A

DSP

CHEMICKÉ

3.1 Disertační práce Vědní obor: Zbraně a ochrana proti nim Vědní úsek: ZHN a ochrana proti nim Název Metody spektrofotometrické analýzy vybraných otravných látek Možnosti spektrofotometrie pro chemickou kontrolu

Rok Jméno 1988 RNDr. Libuše SOUČKOVÁ 1988 mjr. Ing. Zbyněk KOBLIHA Syntéza látky CR a štúdium jej vlastností 1988 mjr. Ing. Viliam FŐLDEŠI Potenciometrické stanovení některých otravných látek 1988 kpt. Ing. Tomáš ČAPOUN elektrodami s kapalnou membránou Systematická analýza vzorku otravné látky v polních 1990 pplk. Ing. laboratořích Ladislav STŘEDA Příspěvek k dálkové detekci otravných látek a 1990 kpt. Ing. vybraných atmosférických polutantů pomoci CO2 Jiří KADLČÁK laseru Studium možností a perspektiv použití dýmotvorných 1990 mjr. Ing. prostředků na taktickém stupni Petr LANGER Příspěvek k možnosti zavedení nových dýmotvorných 1990 Ing. složí do Československé armády Josef NAVRÁTIL Optické vlastnosti maskovacích aerosolov v IČ oblasti 1990 Marianna MALIČKÁ žiarenia Štúdium podmienok extrakčno spektrofotometrických 1992 kpt. Ing. stanovení toxických vojensky významných Ladislav BELICKÝ organických báz Jednoduché prostriedky k určeniu vybraných 1992 mjr. Ing. priemyslových škodlivín Vladimír PITSCHMANN Extrakce významných štěpných produktů s využitím 1992 mjr. Ing. komplexotvorných činidel Petr SLÁDEK Extrakční spektrofotometrie a tenkovrstvá 1994 mjr. Ing. chromatografie bazických dusíkatých látek Zdeněk SKALIČAN Využití cholinesterasové reakce k detekci a stanovení 1994 Ing. inhibitorů cholinesteras v reálných vzorcích Ivana TUŠAROVÁ Extrakční spektrofotometrie a tenkovrstvá 1994 Ing. chromatografie herbicidů Jana KRYKORKOVÁ Extrakční rovnováhy derivátů imidofosfátů a jejich 1997 por. Ing. komplexotvorné vlastnosti Alena TOKÁROVÁ

37

Vědní obor: Teorie řízení a velení jednotkám pozemního vojska Vědní úsek: ZHN a ochrana proti nim Monitorování přírodní radioaktivity v životním prostředí 2001 npor. Ing. Daniel SAS Studijní program: Ochrana vojsk a obyvatelstva Studijní obor: Ochrana obyvatelstva Modernizace mobilní chemické laboratoře

2003 Ing. Stanislav UHLÍŘ

Uplatňování modelování a využití specializovaného softwaru pro řešení povodňové připravenosti

2007 Ing. Jiří ABERLE

Studijní program: Ochrana vojsk a obyvatelstva Studijní obor: ZHN, škodliviny a ochrana proti nim Studium imobilizovaných enzym-inhibitorových komplexů typu acetylcholinesteráza-oganofosforová bojová látka

38

2006

npor. Ing. Monika HOSKOVCOVÁ

4

PŘEHLED HABILITAČNÍCH A JMENOVACÍCH ŘÍZENÍ

4.1

Habilitační práce

Vědní obor: Zbraně a ochrana proti nim Vědní úsek: ZHN a ochrana proti nim Název

Chemická kontrola otravných látek a dalších vojensky významných sloučenin Studium methyl-, ethyl-, a isopropylderivátů dialkylaminoethyldialkylamidofluorfosfátu Výzkum vybraných problémů maskovacích aerodisperzí a jeho aplikace v podmínkách Československé armády Návrh koncepce speciální očisty jednotek a útvarů pozemního vojska Československé armády Význam perspektivy odmořování otravných látek v oboru speciální očista v ČSA Radioanalytické metody ve výzkumu, chemické technologii, ochraně a tvorbě životního prostředí

Rok

Jméno

1990 pplk. doc. Ing. , CSc. Emil HALÁMEK 1990 mjr. Ing. , CSc. Zbyněk KOBLIHA 1991 doc. RNDr. , CSc. Josef DOLÍNEK 1992 pplk. Ing. , CSc. Dušan VIČAR 1992 plk. doc. Ing. , CSc. Josef DVOŘÁK 1992 RNDr., CSc. Zdeněk ŠMEJKAL

Studijní program: Ochrana vojsk a obyvatelstva Studijní obor: ZHN, škodliviny a ochrana proti nim Možnosti použití kapalných dýmotvorných směsí na bázi glykolu ve speciálních a tepelných zadýmovacích zařízeních Mobilní chemická kontrola vojensky významných toxických sloučenin Vývoj a současný stav ochrany obyvatelstva u nás a ve vybraných státech a perspektivy dalšího rozvoje této problematiky v České republice Využití nukleofilních činidel v ochraně živé síly před účinky nervově paralytických látek

1996 mjr. Ing., CSc Stanislav FLORUS 1999 mjr. Ing., CSc. Zdeněk SKALIČAN 2003 RNDr. , CSc. Petr LINHART 2004 pplk. Ing. , CSc. Jiří CABAL

Studijní obor: Teorie řízení a bojové použití PV Vliv havárií (destrukcí) jaderných energetických zařízení na činnost mechanizovaných jednotek OPZHN v systému vzdělávání důstojníků Používání dýmů a aerosolů k zastírání ve viditelné a infračervené oblasti spektra

1992

pplk. doc. Ing., CSc. Pavel ZAHRADNÍČEK 1993 pplk. Ing. , CSc. Karel KOTEK 1993 pplk. Ing. , CSc. Petr LANGER

39

4.2 Jmenovací řízení profesorem Vědní obor: Zbraně a ochrana proti nim Vědní úsek: ZHN a ochrana proti nim 1991 - pplk. doc. Ing. Emil HALÁMEK, CSc. Studijní program: Ochrana vojsk a obyvatelstva Studijní obor: ZHN, škodliviny a ochrana proti nim 2001 – doc. Ing. Zbyněk KOBLIHA, CSc. 2004 – plk. doc. Ing. Dušan VIČAR, CSc.

40

5 PŘEHLED ŘEŠENÝCH VĚDECKÝCH PROJEKTŮ Projekty bez bližší specifikace Název Některé nové aspekty detekce a stanovení bojových otravných látek jako příspěvek k polní analýze Fyzikálně-chemické stanovení bojových otravných látek elektrochemickými metodami Fyzikálně-chemické stanovení otravných látek metodami spektrofotometrické a kolorimetrické analýzy Metody fyzikální a fyzikálně-chemické detekce otravných látek Systém polní analýzy chemického vojska Studium možností použití a perspektiv dýmotvorných látek Spektrofotometrické stanovení otravných látek Studium možností a perspektiv použití dýmotvorných látek na taktickém stupni Potenciometrické stanovení některých otravných látek Systematická analýza vzorku otravné látky Chemická kontrola otravných látek a dalších vojensky významných sloučenin Kombinovaný maskovací dým a principy jeho vytváření Analytická kontrola toxických a ekotoxických látek Studium chromogenních reakcí otravných látek a dalších vojensky významných sloučenin Výzkum způsobů maskování proti průzkumným a naváděcím prostředkům využívajícím oblast infračerveného záření a laserů a maskovacích vlastností generovaných aerodisperzí

Kód

Rok 1980

Řešitel Ing., CSc. Emil HALÁMEK

1983

doc. Ing., CSc. Emil HALÁMEK

1985

doc. Ing., CSc. Emil HALÁMEK

1985

Vnitřní vědecký 1995 projekt 18/1995

prof. Ing., CSc. František PŘIKRYL Ing. Dušan VIČAR prof. Ing., CSc. František PŘIKRYL doc. Ing., CSc. Emil HALÁMEK prof. Ing., CSc. František PŘIKRYL doc. Ing., CSc. Emil HALÁMEK Ing., CSc. Zbyněk KOBLIHA doc. Ing., CSc. Emil HALÁMEK doc. RNDr., CSc. Josef DOLÍNEK Ing., CSc. Zdeněk SKALIČAN doc. Ing., CSc. Emil HALÁMEK

H4-VV-VN-26- 1996 05

doc. RNDr., CSc. Josef DOLÍNEK

VV-VN-26-5

1987 1987 1988

VV-VN-26-5 1989 1990 1990 1991 1994

41

Projekty obranného výzkumu (CEP, MO) Název Monitorování přirozených a umělých radionuklidů v životním prostředí Analytická kontrola ekotoxických a toxických látek SLOUČENINY – Analytická kontrola chemických zbraní a dalších vojensky významných sloučenin AEROSOL – Maskovací aerosoly a prostředky jejich použití ČINNOSTI – Zdokonalení vojenských činností (Dílčí úkol: Metody a prostředky zvyšování efektivnosti přípravy čet radiačního a chemického průzkumu) VOJSKO – Výzkum nových metod pro prevenci a ochranu životního prostředí před negativním působením činnosti vojsk. (Dílčí úkol: Monitorování radioaktivity a škodlivin) PROSTŘEDEK – Prostředky a metody ke zjišťování bojové činnosti na operačním a taktickém stupni. (Dílčí úkol: Výzkum jednoduchých prostředků a metod ke zjišťování bojových chemických látek) MOŽNOST – Výzkum možností použití chemického vojska při nevojenských ohroženích CHEMIK – Bojové použití chemického vojska TOXIN II – Mobilní analýza vojensky významných toxických škodlivin (Prostředky a metody ke zjišťování bojové činnosti na operačním a taktickém stupni) KRIZMAN – Ochrana vojsk a obyvatelstva proti radioaktivním látkám (Prostředky a metody ke zjišťování bojové činnosti na operačním a taktickém stupni) CH-MOBIL – Metody mobilní analýzy bojových chemických látek RADIOAKTIVITA – Analýza vojenský významných radioaktivních látek

42

Kód RADIONUKLID KONTROLA MO220103 MO030105

Od-do 1995 – 1997 1995 – 1997 1995 – 1999

1996 – 1997 MO60010196303 1996 – 1998

Řešitel Ing., CSc. Petr SLÁDEK Ing., CSc. Zbyněk KOBLIHA Ing., CSc. Zbyněk KOBLIHA Ing., CSc. Josef NAVRÁTIL pplk. doc. Ing., CSc. Petr LANGER

MO05010497202 1997 – Ing., CSc. 1999 Petr SLÁDEK

MO15010197203 1997 – Ing., CSc. 1999 Zbyněk KOBLIHA

MO80010198117 1998 – plk. doc. Ing., CSc. 1999 Dušan VIČAR MO80010999112

1999 – 2001 2000 – 2003

plk. doc. Ing., CSc. Dušan VIČAR prof. Ing., CSc. Emil HALÁMEK

MO03011100005 2000 – Ing., CSc. 2002 Petr SLÁDEK MO03011100004 2001 – 2002 2003 – ONVVSPV200301 2005 ON03011100003

pplk. doc. Ing., CSc. Zdeněk SKALIČAN, Ing., CSc. Petr SLÁDEK

Grantové projekty Projekt PHARE: Název Ochrana přírodních zdrojů krasových lokalit (Protection of Natural Reconces in Karst Area) Grantová agentura ČR Název Příprava a vlastnosti zastíracích aerodisperzí

Projekty vnitřní GA VVŠ PV: Název Analytická kontrola vybraných psychoaktivních látek Monitorování přirozené a umělé radioaktivity v životním prostředí a terénních podmínkách Výcvik chemických specialistů s radioaktivními látkami Stanovení bojových otravných látek v automobilní laboratoři metodou tenkovrstvé chromatografie Extrakční fotokolorimetrické metody pro mobilní analytickou kontrolu vojensky významných sloučenin Studium imobilizovaných enzyminhibitorových komplexů typu acetylcholinesteráza – organofosforová bojová látka

Kód Od-do Řešitel EC/HEA/1 1994 – spoluřešitel: Ing. Petr 0-CZ 1996 SLÁDEK, CSc.

Kód Od-do Řešitel GA ČR č. 1995 – doc. Ing., CSc. 107/95/14 1996 Josef KELLNER 49

Kód 16/96

5/2001

Od-do 1996 – 1997 1996 – 1997 2001 – 2003 2001 – 2003

9/2004

2004 – Ing. 2005 Tomáš DVOŘÁK

17/96 4/2001

2004 10/2004

Řešitel Ing., CSc. Zbyněk KOBLIHA Ing., CSc. Petr SLÁDEK kpt. Ing. Daniel SAS mjr.doc.Ing., CSc. Zdeněk SKALIČAN

por. Ing. Monika HOSKOVCOVÁ

Jiné výzkumné úkoly (ve prospěch rezortních složek) : Název úkolu Ekologický podsystém chemického vojska AČR

Od-do Řešitel 1993 – pplk. doc. Ing., CSc. 1994 Dušan VIČAR Chemické zabezpečení pozemního vojska AČR na 1996 – pplk. doc. Ing., CSc. stupni družstvo, četa, rota a prapor 1998 Dušan VIČAR Ochrana vojsk proti ZHN, radioaktivními a toxickými 1996 – pplk. doc. Ing., CSc. látkami 1998 Pavel ZAHRADNÍČEK Současný stav a koncepce rozvoje monitorování 1996 spoluřešitel: radiační a chemické situace v AČR pplk. doc. Ing., CSc. Dušan VIČAR Automatizovaný dekontaminační systém pro 1996 spoluřešitel: modernizovaný tank T-72 M pplk. doc. Ing., CSc. Dušan VIČAR 43

Využití vozidla ACHR-90 pro hygienickou očistu osob 1997 – pplk. doc. Ing., CSc. 1998 Dušan VIČAR Bojové použití chemického vojska 1999 mjr.doc.Ing., CSc. Zdeněk SKALIČAN Ochrana proti ZHN a následkům radiačních a 1999 pplk. doc. Ing., CSc. chemických havárií Pavel ZAHRADNÍČEK Použití dýmu 1999 – Ing. 2000 Tomáš DVOŘÁK Výcvik specialistů s radioaktivními a toxickými 1999 pplk. doc. Ing., CSc. látkami Pavel ZAHRADNÍČEK prof. Ing., CSc. Modernizace ACHL – 1 pro 9.rcho 2000 Emil HALÁMEK Výcvik jednotek v OPZHN 2001 plk. doc. Ing. Pavel ZAHRADNÍČEK, CSc. Činnost jednotek dekontaminace 2001 pplk. doc. Ing., CSc. Dušan VIČAR Bojové použití chemického vojska 2002 pplk.doc.Ing., CSc. Zdeněk SKALIČAN

44

Účastníci konference „Aktuální problémy ochrany osob a obyvatelstva proti ZHN“ (2007)

Předsednictvo konference. Zleva plk. R. Mikeš, plk. M. Šedý, plk. D. Vičar, plk. J. Gajdoš, pplk. Z. Skaličan (2007)

45

Diskuze k předneseným příspěvkům na konferenci „Aktuální problémy ochrany osob a obyvatelstva proti ZHN“ (2007)

Účastníci semináře pořádaného OdCHV ÚOPZHN (2005)

46

Výcvik v provádění dekontaminace na terénním pracovišti Kamenná chaloupka (2005)

Výcvik studentů ve VVP Březina s technikou chemického vojska pod vedením pplk. Z. Skaličana (2004)

47

Výuka studentů chemické specializace v laboratořích Ústavu OPZHN pod vedením kpt. A. Tokárové (2006)

Účastníci velitelské přípravy ve VVP Březina (2007)

48

Francouzská delegace při prohlídce chemických laboratoří (2004)

Prohlídka přístrojového vybavení radiometrické laboratoře (2004)

49

Návštěva vojenské delegace z Řecka (2007)

Návštěva zástupce náměstka generálního tajemníka NATO pro otázky OPZHN ve Vyškově (2007)

50

„Letecká osádka“ Ústavu OPZHN na vyřazení absolventů Univerzity obrany (2007)

Zleva prof. Z. Kobliha, prof. E. Halámek a V. Veverka (2004)

51

Účastníci turnaje v bowlingu (2007)

Metodický den Ř ÚOPZHN (Kamenná chaloupka – 2007)

52

Sportovní den ředitele ÚOPZHN, tentokrát na kuželně VTÚ PV (2006)

Přátelské setkání bývalých příslušníků kateder chemické specializace ve Vyškově (2008)

53

Prezentace ústavu pro bývalé pracovníky chemických kateder ve Vyškově (2008)

Opět spolu. Zleva Ing. J. Lačník, plk. D. Vičar a doc. P. Langer (2008)

54