Nekalá soutěž a význam obrany proti ní

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra práva a veřejné správy

Nekalá soutěž a význam obrany proti ní

Bakalářská práce

Autor:

Helena Dorčáková Právní administrativa v podnikatelské sféře

Vedoucí práce:

Ostrava

Mgr. Bc. Adam Ptašnik, Ph.D.

duben, 2011

Prohlášení: Prohlašuji, ţe jsem bakalářskou práci zpracovala samostatně a s pouţitím uvedené literatury. Svým podpisem stvrzuji, ţe odevzdaná elektronická podoba práce je identická s její tištěnou verzí, a jsem seznámena se skutečností, ţe se práce bude archivovat v knihovně BIVŠ a dále bude zpřístupněna třetím osobám prostřednictvím interní databáze elektronických vysokoškolských prací.

V Ostravě dne 30. 4. 2011

Helena Dorčáková

Poděkování Ráda bych na tomto místě poděkovala vedoucímu práce panu Mgr. Bc. Adamu Ptašnikovi, Ph.D., za jeho připomínky, cenné podněty k mé práci, jímţ jsem ráda vyhověla a za čas a pozornost, které mé práci věnoval.

Anotace Tato práce je koncipována do 6. kapitol, které vymezují hospodářskou soutěţ, nekalou soutěţ, generální klauzuli, jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěţe a prostředky ochrany proti jednání nekalé soutěţe, zejména pak uvedené v obchodním zákoníku. Poslední kapitolu jsem věnovala příkladům soudních rozhodnutí různých soudů týkající se této problematiky. Cílem této práce bylo podtrhnutí významu obrany proti nekalosoutěţnímu jednání a zjištění, jak fungují právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi v praxi.

Annotation This thesis is divided into six chapters, which define the economic competition, the unfair competition, the general clause, the single merits of unfair competition and means of protection against unfair competition, particularly in the Commercial Code. The last chapter is devoted to examples of judicial decisions of various courts on this issue. The aim of this thesis was to underlined the importance of defence against unfair competition behaviour and finding out how the legal means of protection against unfair competition function in practice.

Obsah Úvod ................................................................................................................................. 7 1 Hospodářská soutěţ ................................................................................................... 9 1.1

Účast na hospodářské soutěţi....................................................................... 10

2 Nekalá soutěţ........................................................................................................... 14 3 Generální klauzule ................................................................................................... 16 3.1 Jednání v hospodářské soutěţi ......................................................................... 16 3.2 Jednáni v rozporu s dobrými mravy soutěţe ................................................... 17 3.3 Jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům nebo spotřebitelům ...... 19 4 Skutkové podstaty nekalé soutěţe ........................................................................... 21 4.1 Klamavá reklama ............................................................................................. 22 4.2 Klamavé označení zboţí a sluţeb .................................................................... 25 4.3 Vyvolání nebezpečí záměny ............................................................................ 27 4.4 Parazitování na pověsti .................................................................................... 30 4.5 Podplácení ....................................................................................................... 31 4.6 Zlehčování ....................................................................................................... 32 4.7 Srovnávací reklama ......................................................................................... 33 4.8 Porušování obchodního tajemství .................................................................... 35 4.9 Ohroţování zdraví a ţivotního prostředí ......................................................... 35 5 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi obsaţené v obchodním zákoníku 37 5.1 Zdrţení se nekalosoutěţního jednání ................................................................ 39 5.2 Odstranění závadného stavu ............................................................................. 40 5.3 Přiměřené zadostiučinění.................................................................................. 41 5.4 Náhrada škody .................................................................................................. 42 5.5 Vydání bezdůvodného obohacení..................................................................... 43 5

6 Kazuistiky – příklady soudních rozhodnutí ............................................................. 44 Závěr ............................................................................................................................... 48 Seznam pramenů a pouţité literatury ............................................................................. 49

6

Úvod

Téma bakalářské práce s názvem „Nekalá soutěţ a význam obrany proti ní“ jsem si zvolila, protoţe mě tato problematika zaujala při výkonu svého povolání, a to zapisovatelky Krajského soudu v Ostravě, kdy jsem pracovala od roku 2007 aţ do roku 2010 na obchodním oddělení, zaměřeném právě na nekalosoutěţní jednání. Veškeré informace jsem čerpala z praxe, odborné literatury, zákonů, judikatury či z internetu. Hodlám tímto způsobem obohatit světové vědění a také přiblíţit veřejnosti rozsah, případně závaţnost tohoto jednání, zejména prostřednictvím vzorových příkladů rozhodnutí různých soudů. První pojem, který je potřeba přiblíţit, je hospodářská soutěţ, v jejímţ rámci se nekalosoutěţní jednání odehrává. Pokud hospodářskou soutěţ zobecníme, můţeme ji chápat jako společné usilování nebo zápasení o tutéţ věc (zejména o hospodářský prospěch) mezi dvěma a více subjekty při jejich činnosti, která má hospodářský aspekt. Můţe existovat i mezi jedním subjektem (např. sportovec uţije ve sportovní soutěţi doping). Hospodářská soutěţ vymezuje jednotlivé pojmy, objasňuje problematiku zneuţívání hospodářské soutěţe a podstatu nekalosoutěţního jednání s uvedením, jaké způsoby obrany proti tomu existují. Rovněţ pojednává o nezastupitelné roli Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, jakoţto antimonopolního úřadu, odstraňující negativní vliv na soutěţ. Za jednání v hospodářské soutěţi je nutno pokládat kaţdé chování soutěţitele, které se týká jeho soutěţní činnosti a spadá do jejího rámce. Tento pojem není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě. Proto je zde rozhodující povaha chování, zda jde o jednání v konkrétním vztahu k druhému soutěţiteli. Takovým jednáním je tedy i prodej zboţí spotřebiteli, propagace výrobků a podobně. Aby nedocházelo ke zneuţívání účasti v hospodářské soutěţi, je potřeba tuto soutěţ upravit právními normami. Těchto norem musí soutěţitelé dbát a upravovat své chování tak, aby tyto normy neporušovali a nedopouštěli se nekalosoutěţního jednání nebo jednání ohroţující hospodářskou soutěţ jako takovou.

7

Nekalou soutěţí není jakékoliv nepoctivé jednání nebo jednání nemravné, ale musí být splněn předpoklad, ţe jde o chování v rámci hospodářského soutěţení. Vţdy musí být splněny obecné podmínky, aby mohlo být určité jednání zařazeno pod některou ze skutkových podstat nekalé soutěţe. Není však nutné, aby skutková podstata existovala. Postačí, aby určité jednání splňovalo znaky generální klauzule. V tomto případě se bude jednat o nekalosoutěţní jednání. Generální klauzule nekalé soutěţe je obecné ustanovení, které vymezuje pojmové znaky kaţdého nekalosoutěţního jednání. Tyto pojmové znaky („jednání v hospodářské soutěţi“, které je v „rozporu s dobrými mravy soutěţe“ a které je „způsobilé přivodit újmu“) musí být splněny vţdy. Nekalou soutěţí je zejména klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. Dále se zabývám prostředky ochrany proti jednání nekalé soutěţe. Svou pozornost jsem zaměřila na prostředky ochrany proti jednání nekalé soutěţe, zakotvené v obchodním zákoníku.

Do

této

skupiny

právních

prostředků

ochrany

spadá

zdrţení

se nekalosoutěţního jednání, odstranění závadného stavu, přiměřené zadostiučinění, náhrada škody a vydání bezdůvodného obohacení. Cílem mé práce bylo podtrhnutí významu obrany proti nekalosoutěţnímu jednání a zjištění, jak fungují právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi v praxi. Chtěla jsem poukázat na to, jakým způsobem dokáţe moderní doba svou hektičností rozvracet podstatu a základ společnosti a jak se dokáţe nenávratně podepsat na kaţdém z nás. Pro širší veřejnost by práce mohla mít jak naučný, tak hlavně preventivní význam vycházející právě ze znalosti příčin a následků jednání jak svého, tak jednání druhých.

8

1 Hospodářská soutěž

Ve společnostech, kde je hospodářská činnost podřízena více či méně vládě trhu, dochází k hospodářskému soutěţení, které se projevuje jako jedna ze základních vlastností trhu. Svoboda jednání na trhu vyţaduje garance toho, aby na něm mohl kaţdý jedinec nejen uplatnit svou svobodně projevenou vůli, ale také najít ochranu proti nenáleţitému jednání jiných účastníků trhu. Garance svobodné hospodářské soutěţe zajišťuje stát v prvé řadě právem. Právo hospodářské soutěţe je dnes v České republice upraveno především na dvou místech.

Právo

proti

zkreslování

soutěţe

neboli

takzvaná

„nekalá

soutěţ“

je v zákoně č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen obchodní zákoník) a právo proti omezování soutěţe je v zákoně č. 361/2005 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o ochraně hospodářské soutěţe). Společný základ k oběma těmto větvím soutěţního práva nalezneme v obchodním zákoníku v § 41 – 43. Obě tyto větve chrání existenci hospodářské soutěţe,

jeţ

je

základem

trţního

mechanismu

nezbytného

pro

fungování

demokratického společenského systému. Trestní sankci stíhající nekalosoutěţní jednání obsahuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (trestní zákoník). Se soutěţním právem úzce souvisí také další zákony (zvláštní normy), které mají povahu veřejnoprávních předpisů. Jsou to například tyto zákony (ve znění pozdějších předpisů): zákon o cenách (zákon č. 526/1990 Sb.), zákon o ochraně spotřebitele (zákon č. 634/1992 Sb.), zákon o regulaci reklamy (zákon č. 40/1995 Sb.), zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání (zákon č. 231/2001 Sb.), zákon o ochranných známkách (zákon č. 441/2003 Sb.),

9

zákon o ochraně označení původu a zeměpisných označení (zákon č. 452/2001 Sb.), zákon o ochraně práv k odrůdám rostlin (zákon č. 408/2000 Sb.), zákon o ochraně průmyslových vzorů (zákon č. 207/2000 Sb.), Důleţitá je rovněţ mezinárodní úprava, která se dotýká oblasti hospodářské soutěţe, respektive nekalé soutěţe. Základem mezinárodní úpravy hospodářské soutěţe (respektive nekalé soutěţe) je Paříţská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví z roku 1883, uveřejněná pod č. 64/1975 Sb. ve znění vyhlášky č. 81/1985 Sb.

1.1 Účast na hospodářské soutěži Fyzické i právnické osoby, které se účastní hospodářské soutěže, i když nejsou podnikatelé (dále jen „soutěžitelé“), mají právo svobodně rozvíjet svou soutěžní činnost v zájmu dosažení hospodářského prospěchu a sdružovat se k výkonu této činnosti; jsou však povinni přitom dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěže a nesmějí účast v soutěži zneužívat.1 Právo podnikat a tedy i zúčastnit se hospodářské soutěţe je právem ústavně zakotveným, jak vyplývá z Listiny základních práv a svobod (článek 26 odst. 1: „Kaţdý má právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, jakoţ i právo podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost.“ Obchodní zákoník poskytuje právo účastnit se hospodářské soutěţe podnikatelům i jiným subjektům – fyzickým a právnickým osobám - i kdyţ nejsou podnikatelé. Obecným výrazem „soutěţitel“ je zdůrazněno, ţe jím můţe být kdokoli tedy nejen podnikatel. Právo sdruţovat se za účelem společného podnikání v Listině základních práv a svobod přímo obsaţeno není. Listina základních práv a svobod obsahuje pouze obecné právo sdruţovat se (článek 27 odst. 1: „Kaţdý má právo svobodně se sdruţovat s jinými na ochranu svých hospodářských a sociálních zájmů“). Ustanovení obchodního zákoníku jsou konkretizací takto obecně stanoveného práva. 1

§ 41 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

10

Z § 41 vyplývá, ţe k zákonem chráněným právům soutěţitelů patří: a) svobodně rozvíjet soutěţní činnost v zájmu dosaţení hospodářského prospěchu, b) sdruţovat se k výkonu této činnosti. Pojem „hospodářská soutěţ“ obchodní zákoník přesně nedefinuje a jeho obsah můţeme pouze dovozovat z jednotlivých ustanovení tak, ţe hospodářská soutěţ (obecněji konkurence) je, souběţná snaha subjektů (soutěţitelů) na trhu určitého druhu zboţí nebo sluţeb, jejichţ cílem je dosaţení určitých výhod před ostatními v oblasti hospodářských uţitků, popř. výsledků, a jeţ vzájemně ovlivňuje jejich hospodářskou činnost. Nejvyšší soud např. ve svých rozhodnutích uvádí, ţe „vztah hospodářské soutěže v určité okruhem subjektů omezené a pro jejich činnost specifické části trhu předpokládá existenci

společné

konkurenční

oblasti,

v níž

nebo

pro

niž

může

dojít

ke střetu na trhu, přičemž jednání účastníků hospodářské soutěže je vedeno soutěžním záměrem“.2 Pojem „soutěţitel“ - jeţ je míněn pro všechny subjekty účastníci se hospodářské soutěţe (tedy i nepodnikatele) - není rovněţ zákonem blíţe definován. Z judikatury lze dovodit, ţe hospodářskými soutěţiteli jsou všichni ti, mezi nimiţ na základě objektivní povahy jejich výrobků či sluţeb nebo na základě vlastní aktivity dojde na trhu k hospodářskému zájmovému střetu (tj. soutěţitelé v uţším slova smyslu), resp. všichni ostatní účastníci hospodářské soutěţe, kteří usilují o posílení lepší trţní pozice někoho jiného (tj. soutěţitelé v širším slova smyslu). Soutěţitel v pojetí podle § 41 obchodního zákoníku je pouţitelný pouze pro oblast nekalé soutěţe, protoţe veřejnoprávní úprava (zákon o ochraně hospodářské soutěţe) obsahuje vlastní definici „soutěţitele“. Soutěţitel ve smyslu zákona o ochraně hospodářské soutěţe je pojmem širším, neboť se neomezuje pouze na právní subjekt („Soutěžiteli podle tohoto zákona se rozumí fyzické a právnické osoby, jejich sdružení, sdružení těchto sdružení a jiné formy seskupování, a to i v případě, že tyto sdružení a seskupení nejsou právnickými osobami, pokud se účastní hospodářské soutěže nebo ji mohou svou činností ovlivňovat i když nejsou podnikateli“).3 Soutěţitelé jsou povinni dbát právně závazných pravidel hospodářské soutěţe a nezneuţívat svou účast v soutěţi. Soutěţitelé se tedy mají v rámci svých soutěţních 2

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2064/2000 a sp. zn. 23 Cdo 2343/2009

3

Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů

11

vztahů vţdy chovat tak, aby řádně fungující hospodářskou soutěţ ničím nenarušovali, tj. zejména zneuţitím své účasti v ní ale také dalšími protiprávními činy. Za právně závazná pravidla hospodářské soutěţe je tedy moţno povaţovat nejen ta, která jsou vymezena v § 41 aţ 52 obchodního zákoníku, dále v ustanoveních zákona o ochraně hospodářské soutěţe, ale rovněţ v ustanoveních dalších právních předpisů např. z oblasti

průmyslového

vlastnictví,

regulace

reklamy,

ochrany

spotřebitele,

trestněprávní regulace a podobně (výčet některých souvisejících předpisů je uveden shora v části 1. „hospodářská soutěţ“). Podle § 42 odst. 1 obchodního zákoníku zneuţitím účasti v hospodářské soutěţi je nekalé soutěţní jednání (dále jen „nekalá soutěţ“) a nedovolené omezování hospodářské soutěţe. Podle odstavce 2 téhoţ ustanovení nedovolené omezování hospodářské soutěţe upravuje zvláštní zákon. V tomto ustanovení je respektováno rozdělení soutěţního práva – tedy tzv. práva proti zneuţití účasti v soutěţi – do dvou částí – práva proti zkreslování soutěţe (tzv. právo nekalé soutěţe) a práva proti omezování hospodářské soutěţe. Zatímco nekalou soutěţ upravuje obchodní zákoník (§ 44 – 53), právo proti omezování soutěţe je upraveno v zákoně č. 143/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. V této souvislosti se uvádí, ţe zákon o ochraně hospodářské soutěţe směřuje k potírání tří hlavních skutkových podstat narušení hospodářské soutěţe a to dohod narušující soutěţ, zneuţití dominantního postavení a spojení soutěţitelů. Zákon zakazuje: dohody soutěţitelů omezující hospodářskou soutěţ (kartelové dohody o cenách, trţních teritoriích apod.), dohody o sloučení soutěţitelů (vedoucí k podílu na trhu větším neţ 40 %, tzv. dominantní postavení) při riziku jejich zneuţití na úkor ostatních soutěţících a zákazníků, zneuţití monopolního nebo dominantního postavení soutěţitelů. Dozorovým orgánem v této oblasti je Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe - ústřední orgán státní správy České republiky - který vytváří podmínky pro podporu a ochranu hospodářské soutěţe, vykonává dohled při zadávání veřejných zakázek a veřejné podpory a působí i v dalších oblastech, coţ stanovují další zákony. Úřad je řízen předsedou, který je jmenován prezidentem republiky, a to na šestileté funkční období. Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe vede příslušné řízení o porušení zákona 12

o ochraně hospodářské soutěţe podle správního řádu (správní řízení). Proti jeho rozhodnutí je moţno podat rozklad předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, jenţ lze poté napadnout ţalobou u Krajského soudu v Brně, jakoţto soudu místně i věcně příslušného k řešení ţalob ve věcech ochrany hospodářské soutěţe (avšak nikoliv nekalé soutěţe) podle soudního řádu správního; proti jeho rozhodnutí lze poté podat kasační stíţnost k Nejvyššímu správnímu soudu.

13

2 Nekalá soutěž

Obchodní zákoník v § 44 odst. 1, takzvané generální klauzuli nekalé soutěţe, stanoví, ţe nekalou soutěţí je jednání v hospodářské soutěţi nebo v hospodářském styku, které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe a je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům. Nekalá soutěţ se zakazuje. V § 44 odst. 2 obchodní zákoník příkladmo uvádí jednotlivé skutkové podstaty nekalé soutěţe tedy stanoví, ţe nekalou soutěţí podle § 44 odst. 1 je zejména: a) klamavá reklama, b) klamavé označování zboţí a sluţeb, c) vyvolávání nebezpečí záměny, d) parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, e) podplácení, f) zlehčování, g) srovnávací reklama, h) porušování obchodního tajemství, i) ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí. Současná platná úprava nekalé soutěţe v obchodním zákoníku vychází zásadně z práva osoby dotčené nekalou soutěţí podat soukromoprávní ţalobu k soudu. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi jsou upraveny v § 53 aţ 55 obchodního zákoníku. Obecně lze uvést, ţe předmětem právní ochrany podle výše citovaných ustanovení je obecný zájem na tom, aby se soutěţ odehrávala v čistých a slušných formách, tj. podle pravidel fair play. Právní ochrana nesměřuje proti dosaţení hospodářského zisku na úkor konkurentů (v tom je ostatně pojmový rys podnikání ve smyslu § 2 odst. 1 obchodního zákoníku), ale směřuje proti nekalým (neslušným) metodám, směřujícím k dosaţení tohoto cíle. Jde tu tedy o ochranu před zneuţitím svobodné soutěţe (§ 42 odst. 1 obchodního zákoníku).

14

Odpovědnost za nekalosoutěţní jednání je vţdy objektivní, tedy zavinění či úmysl škůdce nehraje roli. Taktéţ stačí pouhé ohroţení hospodářské soutěţe, její skutečné narušení není podmínkou. Ochranu proti nekalé soutěţe poskytuje i trestní zákoník, který je upraven takto: „Kdo jednáním, které je v rozporu s právními předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci“.4 K trestnímu postihu stačí i rozpor se zvyklostmi soutěţe. K ohroţení podle trestního zákoníku dochází aţ, kdyţ nastane škodlivý následek jednání, který dále znamená dopad na celkové fungování podniku. U trestní odpovědnosti se předpokládá úmyslné zavinění. V tomto je základní rozdíl ve srovnání s odpovědností podle obchodního zákoníku, který upravuje odpovědnost na objektivním principu, tedy odpovědnost za výsledek.

4

§ 149 zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

15

3 Generální klauzule

Generální klauzule je stěţejním ustanovením nekalosoutěţního práva. Generální klauzule, nebo-li také obecná doloţka, je pojem, který se v právu pouţívá pro ustanovení obecně popisující určitou právní zásadu, přičemţ pro konkrétní aplikaci často vyţaduje další upřesnění. § 44 odst.1 je především obecný (generální) zákaz nekalé soutěţe a základní vymezení podmínek, které musí konkrétní jednání splňovat, aby mohlo být kvalifikováno jako nekalá soutěţ. Postihuje hlavně ta neţádoucí jednání, které zákonodárce necítil potřebu upravit v jedné z konkrétních skutkových podstat a které je přesto nutné stíhat, nebo mít alespoň moţnost se proti nim bránit zákonnými prostředky. Jedná se například o případy, kdy se objevují nové typy nekalosoutěţního jednání. Generální klauzule tak plní i funkci jakési obecné skutkové podstaty nekalé soutěţe, vztahující se na neţádoucí jednání, které není v zákoně výslovně uvedeno. Generální klauzule stanovuje tři podmínky nekalosoutěţního jednání: jednání v hospodářské soutěţi které je v rozporu s dobrými mravy soutěţe které je způsobilé přivodit újmu jiným soutěţitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům Abychom mohli určité jednání povaţovat za nekalosoutěţní, musí být splněny všechny tři uvedené podmínky generální klauzule. Nesplnění jen jednoho z uvedených znaků nevede k nekalosoutěţnímu jednání.

3.1 Jednání v hospodářské soutěži (první podmínka generální klauzule nekalé soutěže) Obecně se vztahuje na jakákoliv jednání, která mohou mít nepříznivý vliv na hospodářskou soutěţ. Nemusí jít o jednání výlučně v hospodářském či obchodním styku, nicméně musí jít o jednání, jímţ jednající prosazují své vlastní hospodářské zájmy a účelem či skutečným následkem jejich jednání je získání výhody v soutěţi, 16

ať uţ vlastní nebo cizí. Jednání v hospodářské soutěţi je výchozím předpokladem potřebným ke vzniku nekalé soutěţe. Za jednání v hospodářské soutěţi bude nutno pokládat kaţdé chování soutěţitele, které se týká jeho soutěţní činnosti a spadá do jejího rámce. Tento pojem není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě, proto je zde rozhodující povaha chování, zda jde o jednání v konkrétním vztahu k druhému soutěţiteli. Takovým jednáním je tedy i prodej zboţí spotřebiteli, propagace výrobků apod. V rozhodnutí Nejvyššího soudu se (s poukazem na odbornou literaturu) uvádí, ţe: „Pojem jednání v hospodářské soutěžit není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě. Je proto rozhodující povaha chování, jeho souvislosti, nikoli otázka, zda jde o jednání v konkrétním vztahu k druhému soutěžiteli. Takovým jednáním je tedy i prodej zboží spotřebiteli, propagace výrobků apod. Jednáním v soutěži však může být i chování spočívající v úpravě interiéru provozovny, v úpravě jejího okolí, v jednání s odběrateli a dodavateli, ba dokonce i v jednání s úřady (když např. podnikatel bude zlehčovat jiného soutěžitele). Soutěžení se totiž v praxi odehrává tak, že soutěžitel uskutečňuje svoji činnost v nejrůznějších právních i neprávních vztazích, ale jeho chování nepřímo ovlivňuje úspěšnost či neúspěšnost ostatních soutěžitelů, a to buď způsobem, který není protiprávní, anebo který je v rozporu s právem.“5 V témţe rozhodnutí Nejvyšší soud se dále uvádí, ţe „Rozhodující není místo, kde se podnikání uskutečňuje a charakter podnikání soutěžitelů, nýbrž skutečnost, zda jednání jednoho soutěžitele zasahuje do sféry činnosti soutěžitele druhého.“6

3.2 Jednáni v rozporu s dobrými mravy soutěže (druhá podmínka generální klauzule nekalé soutěže) Jedná se o protiprávní jednání v rozporu s nepsanými normami, které nevznikají jako normy právní, nýbrţ právní povahy nabývají na základě zákonem přiznané právní sankce. Jedná se o znak, u nějţ se zvlášť obtíţně zjišťuje, zda došlo k jeho naplnění či nikoliv. Dobré mravy soutěţe se jen někdy kryjí s poţadavky obecné etiky. Proto je nelze ztotoţňovat s obecnými představami o „slušném“ chování, s poţadavky takzvané etikety. Dobré mravy soutěţe nelze vykládat jako zvyklosti soutěţe. Ani jednání výrazně se odchylující od dosavadních soutěţních zvyklostí, nemusí být 5

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1345/2009

6

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1345/2009

17

jednáními neţádoucími. Kritérium dobrých mravů soutěţe spočívá ve zjištění, zda určité ujednání slouţí nebo odporuje funkčnosti soutěţe. Mělo by jít o hospodářské soutěţení, jehoţ metody přispívají k tomu, aby konkurence měla výkonový charakter, aby se podnikatelé prosazovali na trhu vyšší kvalitou, niţšími cenami, lepší sluţbou zákazníkům, nikoliv postupy, které bývají označovány za „špinavé triky“. Posuzovat a určovat, zda soutěţní jednání odpovídá dobrým mravům hospodářské soutěţe, přísluší soudu. K dobrým mravům soutěţe se jiţ vyjádřila prvorepubliková judikatura: „V onom směru jest rozlišovati mezi dobrými mravy vůbec a mezi dobrými mravy soutěže. Jsou jednání, jež jsou sice podle zásad obecné morálky nezávadná, mohou však býti závadná s přísnějšího hlediska dobrých mravů soutěže; naproti tomu nesmí však ani při obchodním styku, ani při soutěži jednání a zvyklosti odporovati požadavkům občanské morálky. Jest posuzovati podle konkrétních poměrů, co se srovnává s dobrými mravy vůbec a s dobrými mravy soutěže. Měřítkem v podstatě budou mravní názory, obyčeje, zvyklosti, usance apod., které zachovávají všichni spravedlivě, poctivě, čestně a svědomitě jednající účastníci soutěžního zápasu. Pokud jest dbáti zájmů soutěžitelských a zájmů zákaznických. Solidarita soutěžitelská nesmí sahati tak daleko, aby znemožňovala ochranu spotřebitelů a volnost soutěže“.7 Současná judikatura – příkladmo rozhodnutí Nejvyššího soudu, kde se uvádí, ţe „pojem dobrých mravů zákon obecně nedefinuje. S ohledem na doposud publikovanou judikaturu lze dovodit, že dobré mravy netvoří uzavřený normativní systém. Jsou spíše měřítkem etického hodnocení konkrétních situací a jejich souladu s obecně uznávanými pravidly slušného a poctivého jednání. Proto rozpor jednání s dobrými mravy je třeba posuzovat v každém případě individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem jednání účastníků v příslušném období a jejich tehdejšímu postavení, a to i co do podmínky časového vymezení trvání takového jednání.“8 Jiné rozhodnutí Vrchního soudu v Praze uvádí, ţe „Je přirozené, že soutěžitel má snahu vytlačit jiný soutěžící subjekt z jeho pozice na trhu. Pokud však k tomu zvolené prostředky spočívají v získání náskoku kvalitnější produkcí, servisem a lepšími službami, event. v nižších cenách či nápadité reklamě, jde o soutěžní jednání, jež sice 7

Rozhodnutí Váţný 12.336, čj. RV I. 1625/31

8

Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 185/2005

18

konec konců může vést k újmě i zániku jiných soutěžitelů, není však v rozporu s dobrými mravy soutěže. Takové jednání se vzhledem k účelu podnikání očekává…Je však jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže jednání, kdy žalovaný, aby se vyhnul časově náročné přípravě tisku zcela nového časopisu, převzal pro svůj časopis podobu časopisu „A“ i v těch detailech, kde to objektivně nebylo nutné“9

3.3 Jednání způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům (třetí podmínka generální klauzule nekalé soutěže) Zákon nehovoří o škodě, ale o újmě. Újma můţe být majetková nebo nemajetková. Majetková újma neboli škoda spočívá ve sníţení majetku, tzv. sníţí se zisk konkurentovi. Nemajetková újma se pohybuje v jiných sférách. Můţe se jednat např. o újmu na cti, poškození dobré pověsti či dobrého jména soutěţitele, různé formy obtěţování spotřebitelů atd. Újma nemusí být způsobena – stačí pravděpodobnost způsobení újmy. Pouhé způsobení obtíţí a ztrát soutěţiteli ještě nevypovídá o nekalém charakteru hospodářského soutěţního jednání. K újmě samotné dojít nemusí, stačí vznik nebezpečí, kdy by újma mohla nastat a dojde tedy k ohroţení, tzv. ohroţovacímu deliktu (postačí, pokud danému soutěţiteli vznik újmy hrozí, tj. pouhá způsobilost tuto újmu přivodit). Bere se ohled i na průměrné spotřebitele. Nebezpečí vzniku újmy můţe nastat i spotřebitelům nebo dalším zákazníkům a i pak se bude jednat o nekalou soutěţ a bude moţno se domáhat ochrany. Obchodní zákoník se tudíţ dostává do těsné blízkosti s právem na ochranu spotřebitele, které je disciplínou veřejného práva (zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele) a poskytuje soukromoprávní ochranu spotřebitele. Spotřebitel je objektem vztahů hospodářské soutěţe, je dotčen chováním soutěţitelů a proto nelze toto právo vyloučit z ochrany spotřebitele. V rozhodnutí Nejvyššího soudu se uvádí, ţe „V nekalé soutěži postačuje, že možnost újmy jinému soutěžiteli hrozí, když způsobilost přivodit újmu není totožná s existencí újmy. Zákonodárce záměrně užil slova „újma“, čímž neměl na mysli pouze škodu, jak je chápána v § 415 a násl. občanského zákoníku. Újma je pojem obsahově širší, zahrnuje nejenom škodu hmotnou, ale i nemateriální, kdy újma na straně soutěžitele může 9

Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 1511/1994

19

znamenat např. přesun zákazníků, snížení potencionálního zisku apod.“10 V jiném rozhodnutí Nejvyššího soudu se uvádí, ţe „při posuzování otázky, zda jednání soutěžitele je či není způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, je nutno přihlédnout ke všem okolnostem konkrétního případu. Pouhé způsobení újmy soutěžiteli (nebo možnost způsobení takové újmy) ještě nevypovídá o nekalém charakteru soutěžního jednání…Jestliže je druhým působena hospodářská újma takovými prostředky, které jsou v hospodářském boji považovány za soutěžně slušné (to nevylučuje určitou dávku soutěžní agresivity, soutěžní lstivosti), nelze z toho vyvozovat protiprávnost takového jednání. Pro kvalifikaci „nekalá soutěž“ se vyžaduje pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům, není tedy nutný sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému ze subjektů bude způsobená újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské svobody.“11

10


11


20

4 Skutkové podstaty nekalé soutěže

Obchodník zákoník v § 44 odst. 2. vyjmenovává konkrétní skutkové podstaty nekalé soutěţe, jejichţ podrobnější úpravu obsahuje v následujících paragrafech 45 aţ 52. Podmínky uvedené v těchto ustanoveních jsou rozvedením a upřesněním generální klauzule pro jednotlivé zde popsané typické projevy nekalosoutěţních jednání. Velmi důleţitá je formulace „nekalou soutěţí podle odstavce 1 je zejména“, za kterou následuje výčet jednotlivých skutkových podstat upravených v obchodním zákoníku. Slovo „zejména“ vyjadřuje demonstrativní povahu uvedeného výčtu a nekonzervuje tak právo nekalé soutěţe do několika málo vybraných podstat, ale dává moţnost vzniku soudcovských skutkových podstat vytvořených na základě generální klauzule a soudních rozhodnutí o určitých opakujících se nekalosoutěţních jednání, které nejsou přímo upravena v zákoně. Právní teorie pak třídí judikáty k nekalé soutěţi do některých charakteristických skupin a takto se dochází vlastně (způsoby blízkými spíš anglosaskému právu) k vytváření nových dílčích skutkových podstat nekalé soutěţe a ke stále pokračujícímu vymezování toho, co je v rozporu s dobrými mravy soutěţe. Skutkové podstaty jsou pomocné při rozhodování. Jsou příklady těchto jednání, které jsou časté. Nekalou soutěţí je zejména: klamavá reklama, klamavé označování zboţí a sluţeb, vyvolávání nebezpečí záměny, parazitování na pověsti podniku, výrobků či sluţeb jiného soutěţitele, podplácení, zlehčování, srovnávací reklama, porušování obchodního tajemství, ohroţování zdraví spotřebitelů a ţivotního prostředí.

21

Mezi soudcovské skutkové podstaty (o nichţ se zmiňuji výše), které teorie označuje také jako tzv. nepojmenované skutkové podstaty, patří například podle Hajna: nepřiměřené formy lákání zákazníků, porušení

norem

práv

veřejného

či

soukromého

s důsledkem

získání

neodůvodněné soutěţní výhody, prémiování, nepřiměřené formy obtěţování zákazníka, lavina, zabraňovací soutěţ, parazitní kořistění z výkonů soutěţitele, skrytá reklama, bojkot a hospodářská diskriminace, přetahování zaměstnanců. Nepojmenované skutkové podstaty vycházejí z judikatury, jelikoţ právě soudy rozhodují o tom, co je a co není nekalou soutěţí. Vznikly v rámci postupně se rozvíjející soudní praxe, aby charakterizovaly některé typické druhy nekalosoutěţního jednání, které nepostihují zákonné skutkové podstaty nekalé soutěţe.

4.1 Klamavá reklama (§ 45 obchodního zákoníku) Obecný smysl slova reklama můţe být odlišný. Ekonomická definice reklamy je např. „jakákoliv placená forma poskytování údajů o výrobcích, službách nebo ideách určité předem stanovené skupině obyvatelstva k podchycení její pozornosti a vyvolání zájmu vedoucího ke koupi …“. 12 Právnické vymezení bylo odlišné. Zdůrazňovalo cíl reklamy. Reklama se vymezovala jako „chválení a vynášení vlastností zboží nebo výkonů za účelem získání co nejširšího okruhu odběratelů a co největšího odbytu“. 13 12

JELINEK, J. a kol. Ekonomická encyklopedie 2, Praha, Svoboda, 1984, s. 243

22

Obchodním zákoníkem je vymezen pojem reklamy velmi široce jako „jakékoli šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech. Šíření je ale právě oním pojmovým znakem odlišujícím reklamu od jiného podobného jednání. Šíření je nutno chápat jako jednání adresované širšímu okruhu osob nebo jednání opakované. Šíření v souvislosti s autorskoprávním pojetím je tedy jakékoli „zpřístupňování předmětu okruhu osob přesahujícímu rámce osobního soukromí fyzické osoby (to je její rodiny a s ní spjatého okruhu osobních přátel) nebo rámec vnitřní potřeby určité organizace, a to bez rozdílu, zda je v tomto případě o osoby individuálně určené či nikoli“. 14 Předmětem, který je šířen, jsou údaje o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích nebo výkonech. Údajem je nutno rozumět jakýmkoli způsobem sdělenou informaci. Je však zřejmé, ţe šíření údajů o podniku atd. předpokládá pojmově, ţe se bude jednat o sdělování nějakých informací. Informace se musí týkat vlastního nebo cizího podniku, jeho výrobků nebo výkonu. Klamavou reklamou je tedy šíření údajů o vlastním nebo cizím podniku, jeho výrobcích či výkonech, které je způsobilé vyvolat klamavou představu a zjednat tím vlastnímu nebo cizímu podniku v hospodářské soutěži prospěch na úkor jiných soutěžitelů či spotřebitelů.15 Za šíření údajů se považuje sdělení mluveným nebo psaným slovem, tiskem, vyobrazením, fotografií, rozhlasem, televizí či jiným sdělovacím prostředkem.16 Klamavým je i údaj sám o sobě pravdivý, jestliže vzhledem k okolnostem a souvislostem, za nichž byl učiněn, může uvést v omyl.17 Způsobů je nepřeberné mnoţství. Klamavá reklama můţe být i pravdivá (např. auto se spotřebou 5,5 l benzínu/100 km v testu, avšak údaj, ţe jí bylo dosaţeno při konstantní rychlosti 90 km/h jiţ chybí), klamavou reklamou můţe být i velikost obalu výrobku, 13

Soutěţní právo ČSR, s. 245

14

Srov. neuveřejněné rozh. N.S. ČR z CZ 62/73..., cit. komentář s. 69

15

§ 45 odst. 1 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

16


17


23

která je nepřiměřená mnoţství výrobku, které obal obsahuje. Naopak klamavou reklamou není obvyklé reklamní přehánění (nejlepší, miliony spokojených zákazníků apod.). Klamavá reklama je v úzkém vztahu ke zlehčování, proto dochází k určitému překrývání. Údaje jsou chlubivé, pochvalné, hanlivé a sniţující zakládající se na zlehčování. Tento údaj nemůţe být současně nekalou reklamou i zlehčováním. Klamavost je chápána jako způsobilost vyvolat klamnou představu. Lépe je definovat klamavost jako způsobilost vyvolat představu, která je v rozporu s objektivní skutečností. Klamavost je vlastnost, která můţe být dána i v případě, ţe ve skutečnosti nikdo oklamán není, ale k oklamání dojít mohlo. Obvykle se usuzuje, ţe jde o způsobilost klamat adresáty reklamy, to znamená osoby průměrných znalostí a průměrné úrovně nevěnující reklamě zvláštní pozornost. Dalším znakem nekalosoutěţního jednání je způsobilost vyvolat následek spočívající v tom, ţe soutěţitel získá prospěch v hospodářské soutěţi, a to na úkor jiných soutěţitelů nebo spotřebitelů. Klamavá reklama můţe být otištěna také v periodickém či neperiodickém tisku, televizi či na internetu. Odpovědnost za obsah periodického tisku nese vůči třetím osobám vydavatel, šéfredaktor, popřípadě další osoby odpovídající vydavateli. Lze zde uplatnit tiskovou opravu (dle tiskového zákona), jenţ je speciálním prostředkem, který se uplatňuje nezávisle na soutěţním právu. Zákon o neperiodických publikacích otázku odpovědnosti za správnost údajů neřeší. Reklama, včetně inzerce pro spotřebitele, nesmí obsahovat: a) cokoliv, co by uráţelo národní nebo náboţenské cítění, b) cokoliv, co by ohroţovalo mravnost, zejména vulgárnosti, c) propagaci násilí, d) propagaci výrobků prokazatelně škodlivých ţivotu nebo zdraví, aniţ by byla škodlivost v reklamě zřetelně uvedena, e) propagaci výrobků jako zdraví prospěšných, pokud to není z odborného hlediska prokázáno nebo všeobecně přijímáno 24

Jako příklad klamavé reklamy bych zde uvedla billboard u eskalátorů ve stanici metra (viz obrázek č. 1), který láká na zlevňování a uvádí pod přeškrtnutou starou cenou velkým červeným písmem novou cenu, za kterou se nachází malá hvězdička. Tato hvězdička odkazuje na malé písmo, které je při jízdě na eskalátoru nepostřehnutelné a člověk by musel zastavit, aby ho byl schopen přečíst. Tento nenápadný dodatek v drobném písmu znamená, ţe „cena je uvedena bez DPH“. Proto tedy zůstává kolemjdoucím v paměti jen ten údaj, který v zájmu prodejce prezentované nabídky zůstat má, tedy „nízká a nepravdivá cena!“.

Obrázek č. 1 Reklama ACTIVE 24

Zdroj: http://img.ihned.cz/attachment.php/560/27463560/aostu348DEFGHKNjkl6Pdeprz0Tw2 ARm/clanok_foto.jpg Dále pak reklamní billboard energetického nápoje Kamikaze (viz obrázek č. 2) , který zobrazuje „spícího“ ministra Karla Schwarzenberga s textem „Vydrţíte déle“, jelikoţ podle mluvčí ministerstva „Pan ministr nespí, ale přemýšlí“. Tato reklama se netýká přímo výrobku, ale pana ministra, kdyţ je nesprávně uvedeno, ţe pan ministr spí a s pouţitím tohoto energetického nápoje „vydrţí déle“, jelikoţ jen jako spící vypadá, kdyţ usilovně přemýšlí. Tento příklad nesplňuje první bod generální glauzule, proto nelze hovořit o nekalé soutěţi, ale pokud poruší veřenoprávní normu, lze tento případ zařadit pod skutkovou podstatu soudcovskou.

25

Obrázek č. 2 Reklama na energetický nápoj Kamikaze

Zdroj: http://www.designportal.cz/reklamy-kampane/kamikaze-schwarzenberg-reklama.html

4.2 Klamavé označení zboží a služeb (§ 46 obchodního zákoníku) Klamavým označením zboží a služeb je každé označení (nejen na výrobku, ale i na letácích, na billboardech, v katalozích apod.), které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služby pocházejí z určitého státu, určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristické znaky nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, obalech, obchodních písemnostech apod. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.18 Klamavým označením je i takové nesprávné označení zboží nebo služeb, k němuž je připojen dodatek sloužící k odlišení od pravého původu, jako výrazy „druh“, „typ“, „způsob“ a onačení je přesto způsobilé vyvolat o původu nebo povaze zboží či služeb mylnou domněnku. 19 Klamavým označením není uvedení názvu, který se v hospodářském styku již všeobecně vžil

jako

údaj

sloužící

k označování

druhu

nebo

jakosti

zboží,

ledaže

by k němu byl připojen dodatek způsobilý klamat o původu, jako například „pravý“, „původní“ apod.20 18


19


20


26

Nejsou dotčena práva a povinnosti ze zapsaného označení původu výrobků, ochranných známek, chráněných odrůd rostlin a plemen zvířat, stanovená zvláštními zákony. Nekalosoutěţního jednání se dopustí ten, kdo označí zboţí nebo sluţby klamavým způsobem bez ohledu na to, zda označení je chráněno podle zvláštního zákona nebo ne. Předpokladem ochrany je klamavost označení Klamavost se musí týkat okolností v zákoně vypočtených – geografického údaje o původu zboţí nebo údaje o výrobci, o jakosti nebo znacích zboţí. Za klamavé bude povaţováno i takové označení, které obsahuje upozornění na svoji falešnost, bude tedy doplněno tzv. „delokalizační klauzulí“.

Jako příklad klamavého označení zboţí a sluţeb bych zde uvedla moravské víno (viz obrázek č. 3), které vyrábí společnost Bohemia Sekt. Víno vyrobené z jihoslovenských hroznů propagovala zmiňovaná firma pod logem „Vína z Moravy, vína z Čech“ (viz malý rámeček vpravo) na pultech obchodních řetězců Interspar.

Obrázek č. 3 Etiketa VÍNO MIKULOV

Zdroj: vlastní

4.3 Vyvolání nebezpečí záměny (§ 47 obchodního zákoníku) Vyvolání nebezpečí záměny je: a) užití firmy nebo názvu osoby nebo zvláštního označení podniku užívaného již po právu jiným soutěžitelem,

27

b) užití zvláštních označení podniku nebo zvláštních označení či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku, které v zákaznických kruzích platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné (např. i označení obalů, tiskopisů, katalogů, reklamních prostředků), c) napodobení cizích výrobků, jejich obalů nebo výkonů, ledaže by šlo o napodobení v prvcích, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny, a napodobitel učinil veškerá opatření, která od něho lze požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil, pokud jsou tato jednání způsobilá vyvolat nebezpečí záměny nebo klamnou představu o spojení s podnikem, firmou, zvláštním označením nebo výrobky anebo výkony jiného soutěžitele. Jakékoliv činy, které by mohly jakkoliv způsobit záměnu s podnikem, výrobky nebo s průmyslovou nebo obchodní činností soutěžitele. Naše úprava nepochybně zahrnuje i nebezpečí záměny podnikatele, jelikož obchodní jméno je nástrojem identifikace podnikatele.21 Objektivní povaha zaměnitelnosti je vykládána tak, ţe není závislá na individuálních schopnostech určité konkrétní osoby, ale je rozhodující „celkový dojem průměrného spotřebitele“ (obch.z – trizonia, s. 75). Pokud by tedy bylo prokázáno, ţe k záměně skutečně došlo, měl by soud zkoumat, zda ji podlehl průměrný spotřebitel nebo jiná osoba. Za nevhodné se povaţuje vyuţívání znalců k posouzení způsobilosti vyvolat záměnu, protoţe znalci vzhledem ke své odbornosti mají deformovaný pohled na věc a ideálním průměrným spotřebitelem je právě soudce (Soutěţní právo ČSR, s. 312). Náš zákon rozlišuje jednak uţití určitých označení, která jiţ někdo jiný uţívá po právu, a dále uţití označení nebo zvláštní úpravy výrobků atd., které platí v zákaznických kruzích za příznačné, a konečně napodobení výrobků jejich obalů apod. Ochrana obchodního jména je pouţitelná jenom v případě, ţe neoprávněné uţití obchodního jména vyvolává nebezpečí záměny (§ 12 obch. z). Nekalosoutěţním jednáním je uţití obchodního jména po právu uţívaných jiným soutěţitelem, to znamená, ţe jiný soutěţitel musí mít subjektivní oprávnění 21


28

k obchodnímu jménu nebo jinému označení. Právo k obchodnímu jménu vznikne po vzniku práva podnikat (ohlášením ţivnosti, vydáním koncesní listiny atd.)

Jako příklad vyvolání nebezpečí záměny bych zde uvedla ţvýkačky Pedro a Pedrino (viz obrázek č. 4 a č. 5). Nové Pedrino vypadá velmi podobně jako původní Pedro. Z obalu se usmívá stejný kluk v sombreru, ale jmenuje se trochu jinak, a to Pedrino. Dále má totoţné rýhování, stejnou barvu, ale je trochu delší a uţší. Firma IN Trading, která ji vyrábí, má sice zaregistrovanou grafickou podobu ţvýkačky, název Pedro ale patří konkurenční Candy Plus. Tento případ můţe být zaţalován i jako parazitování na pověsti. Záleţí na tom, zda si většina spotřebitelů spojuje vzhled Pedrina s konkrétním výrobcem Pedra, tedy „socialistickou“ ţvýkačkou.

Obrázek č. 4 Obal ţvýkačky Pedro

Zdroj: http://www.tamatam.cz/news/pedro-moje-zvykacka-/

Obrázek č. 5 Obal ţvýkačky Pedrino

Zdroj: http://www.nezapomente.cz/view/pedro_je_zpatky

29

4.4 Parazitování na pověsti (§ 48 obchodního zákoníku) Parazitováním je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.22 Parazitování na pověsti se překrývá s jinými skutkovými podstatami, např. s klamavým označením zboţí a sluţeb nebo s vyvoláním nebezpečí záměny. Jednající můţe usilovat o prospěch pro podnikání někoho jiného a v tom případě se můţe stát, ţe odpovědná osoba nebude v soutěţním vztahu k osobě, o jejíţ pověst jde. Parazitování na pověsti je odpovědností subjektivní, jelikoţ je cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehoţ by soutěţitel jinak nedosáhl (§ 48). Dostačující podmínkou je existence tohoto cíle jednajícího. Pověst podniku, výrobků nebo sluţeb je podstatnou sloţkou podniku, je nehmotným statkem, který má velkou majetkovou hodnotu. Získání dobré pověsti je obvykle otázkou dlouhé doby a velkého úsilí. Pověst podniku přímo ovlivňuje rozsah klientely.

Jako další příklad klamavého označení zboţí a sluţeb bych zde uvedla pouţívání označení CE (viz obrázek č. 6). Některé čínské zboţí začalo pouţívat vlastní label CE (aka China Export), který je podobný zavedené značce CE (aka Comunità Europea), která označuje zboţí, splňující normy Evropské unie. Rozdíl je pouze kosmetický, a to pouze ve vzdálenosti mezi písmeny „C“ a „E“. Posuďte sami.

22


30

Obrázek č. 6 Označení výrobků

Zdroj:

http://www.canik.cz/2007/12/02/ce-versus-ce-najdete-5-rozdilu-aneb-jak-se-

parazituje-ve-velkem/

4.5 Podplácení (§ 49 obchodního zákoníku) Podplácením ve smyslu tohoto zákona je jednání jímž: a) soutěžitel osobě, která je členem statutárního nebo jiného orgánu jiného soutěžitele nebo je v pracovním či jiném obdobném poměru k jinému soutěžiteli, přímo nebo nepřímo nabídne, slíbí či poskytne jakýkoliv prospěch za tím účelem, aby jejím nekalým postupem docílil na úkor jiných soutěžitelů pro sebe nebo jiného soutěžitele přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži, anebo b) osoba uvedená v písmenu a) přímo či nepřímo žádá, dá si slíbit nebo příjme ze stejným účelem jakýkoliv prospěch.23 Tohoto protiprávního jednání se můţe dopustit buď soutěţitel, nebo jiná osoba, je-li členem orgánu soutěţitele nebo je k němu v pracovním nebo jiném obdobném poměru (např. poměr rodinný – rodinný příslušník pracuje v podniku). Obdobným poměrem bude vztah zaloţený na základě jiné neţ pracovní smlouvy (např. smlouvou mandátní atd.). 23


31

Podplácení je odpovědností subjektivní. Nabídnutí, slíbení nebo poskytnutí prospěchu se totiţ musí dít za účelem docílit přednosti nebo výhody v soutěţi nekalým postupem určité osoby. Podplácení je přímé nebo nepřímé, aktivní nebo pasivní. Aktivní je poskytnutí, nabídnutí nebo slíbení prospěchu, pasivní je ţádání, přijetí nebo přijetí slibu prospěchu.

4.6 Zlehčování (§ 50 obchodního zákoníku) Zlehčováním je jednání, jímž soutěžitel uvede nebo rozšiřuje o poměrech výrobcích nebo výkonech jiného soutěžitele nepravdivé údaje způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu.24 Zlehčování je i uvedení a rozšiřování nepravdivých údajů o poměrech výrobcích či výkonech jiného soutěžitele, pokud jsou způsobilé tomuto soutěžiteli přivodit újmu. Nekalou soutěží však není, byl-li soutěžitel k takovému jednání okolnostmi donucen (oprávněná obrana).25 Zlehčování se dopouští ten, kdo učiní nebo rozšiřuje údaje „za účelem soutěţe“. Zlehčující údaje se týkají poměrů, výrobků nebo výkonů jiného soutěţitele. Musí se jednat o nepravdivé údaje, které je způsobilé přivodit soutěţiteli újmu.

Jako příklad zlehčování bych zde uvedla reklamní kampaň společnosti ČEZ (viz obrázek č. 7 a č. 8), která tvrdí, ţe jsou levnější a přesvědčují zákazníky konkurentů, aby k nim přešly. Reklama je především zaměřena na jiţní Čechy a jiţní Moravu (kde ČEZu konkuruje společnost E. ON) a Praze (kde působí Praţská energetika PRE). Zástupci napadených firem zatím zvaţují další kroky.

24


25


32

Obrázek č. 7 Reklamní kampaň společnosti ČEZ

Zdroj: www.cez.cz

Obrázek č. 8 Reklamní kampaň společnosti ČEZ

Zdroj: www.cez.cz

4.7 Srovnávací reklama (§ 50a) obchodního zákoníku) Přednost určitého výrobku je zdůvodňována horšími vlastnostmi výrobků jiných výrobců. Srovnávací reklama můţe znamenat klamavé vychvalování vlastního zboţí – tedy klamavou reklamu a zároveň sniţování pověsti podniku jiného soutěţitele – tedy zlehčování. Souběh obou skutkových podstat je tedy takřka pojmovým znakem srovnávací reklamy.

33

Srovnávací reklama je jakákoliv reklama, která výslovně nebo i nepřímo identifikuje jiného soutěţitele anebo zboţí nebo sluţby nabízené jiným soutěţitelem. Srovnávací reklama je přípustná jen pokud: a) není klamavá, b) srovnává jen zboží, které nebo služby uspokojující stejné potřeby nebo určené ke stejnému účelu, c) objektivně srovnává jen takové znaky daného zboží nebo služeb, které jsou pro ně podstatné, relevantní, ověřitelné a representativní; zpravidla musí být srovnání ve více znacích, mezi než může patřit i cena; jen výjimečně lze připustit srovnání v jediném znaku, splňuje-li takové srovnání v plné míře všechny uvedené podmínky, d) nevede k vyvolání nebezpečí záměny na trhu mezi tím, jehož výrobky nebo služby reklama podporuje, a soutěžitelem nebo mezi jejich podniky, zbožím nebo službami, ochrannými známkami, firmami nebo jinými zvláštními označeními, která se pro jednoho nebo druhého z nich stala příznačnými, e) nezlehčuje nepravdivými údaji podnik, zboží nebo služby soutěžitele ani jeho ochranné známky, firmu či jiná zvláštní označení, která se pro něj stala příznačnými, ani jeho činnost, poměry, či jiné okolnosti, jež se jej týkají, f) se vztahuje u výrobků, pro které má soutěžitel oprávnění užívat chráněné označení původu, vždy jen na výrobky se stejným označením původu, g) nevede k nepoctivému těžení z dobré pověsti spjaté s ochrannou známkou soutěžitele, jeho firmou či jinými zvláštními označeními, která se pro něj stala příznačnými, anebo z dobré pověsti spjaté s označením původu konkurenčního zboží, a h) nenabízí zboží nebo služby jako napodobení nebo reprodukci zboží nebo služeb označovaných ochrannou známkou.26

26

§ 50a odst. 2 zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

34

4.8 Porušování obchodního tajemství (§ 51 obchodního zákoníku) Porušováním obchodního tajemství je jednání, jímž jednající jiné osobě neoprávněně sdělí, zpřístupní, pro sebe nebo pro jiného využije obchodní tajemství (§ 17), které může být využito v soutěži a o němž se dozvěděl: a) tím, že mu tajemství bylo svěřeno nebo jinak se stalo přístupným (např. z technických předloh, návodů, výkresů, modelů, vzorů) na základě jeho pracovního vztahu k soutěžiteli nebo na základě jiného vztahu k němu, popřípadě v rámci výkonu funkce, k níž byl soudem nebo jiným orgánem povolán, b) vlastním nebo cizím jednáním příčícím se zákonu.27 Protiprávní jednání spočívá ve sdělení, zpřístupnění nebo ve vyuţití obchodního tajemství, a to buď pro sebe, nebo pro jiného. Tyto jednání jsou posuzována nezávisle na tom, zda jednající získá z akce pro sebe prospěch nebo ne, či zda má prospěch z protiprávního jednání třetí osoba nebo ne. Termín sdělení spočívá v poskytnutí informace komukoliv. O neoprávněné sdělení se nejedná tehdy, jestliţe např. podnikatel jednajícího pověří, aby někomu poskytl informaci o způsobu výroby a on pouze jedná podle tohoto pokynu, jelikoţ by se jednalo o svolení k uţití obchodního tajemství nebo zánik obchodního tajemství, pokud byl výraz podnikatelovy vůle přestat tajemství utajovat.

4.9 Ohrožování zdraví a životního prostředí (§ 52 obchodního zákoníku) Ohrožování zdraví a životního prostředí je jednání, jímž soutěžitel zkresluje podmínky hospodářské soutěže tím, že projevuje výrobu, uvádí na trh výrobky nebo provádí výkony ohrožující zájmy ochrany zdraví nebo životního prostředí chráněné zákonem, aby tak získal pro sebe nebo pro jiného prospěch na úkor jiných soutěžitelů nebo spotřebitelů.28 27


28


35

Jednání soutěţitele spočívá ve výkonu jeho podnikatelské činnosti – ve výrobě výrobků, v jejich uvádění na trh nebo v provádění výkonů, které ohroţují zájmy ochrany zdraví nebo ţivotního prostředí.

36

5 Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži obsažené v obchodním zákoníku

Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi mohou být děleny podle nejrůznějších kritérií, nejčastěji podle charakteru právních předpisů, v nichţ jsou právní prostředky obsaţeny, a to v soukromoprávních předpisech (obchodní zákoník, občanský zákoník a občanský soudní řad) nebo ve veřejnoprávních předpisech (např. trestní zákon, zákon o regulaci reklamy, zákon o ochraně spotřebitele, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání, tiskový zákon atd.), dále podle charakteru sankcí, jeţ jsou na jejich základě udělovaný, tj. na civilní (obchodní a občanský zákoník), trestní (trestní zákoník) či správní (zákon o regulaci reklamy, tiskový zákon, zákon o provozování rozhlasového a televizního vysílání atd.), dále dělení právních prostředků ochrany proti nekalé soutěţi podle způsobu uplatnění práv na soudní (např. právní prostředky vyplývající z obchodního zákoníku, trestního zákoníku, občanského soudního řádu) a mimosoudní (právní prostředky zakotvené v občanském zákoníku). Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi (obsaţené v obchodním zákoníku) jsou dále doplňovány mnoţstvím jiných právních prostředků z různých právních odvětví, např. z oblasti práva občanského, trestního, správního apod. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi mají odradit potenciální rušitele od případného budoucího porušování soutěţních pravidel (preventivní funkce), přičemţ tato prevence můţe být konkrétní (vůči konkrétnímu rušiteli) nebo generální (odrazující všechny potenciální rušitele od porušování soutěţních pravidel), dále zabránit pokračování nekalosoutěţního jednání a rovněţ jeho případnému opakování (represivní funkce). Funkce sanační má slouţit k postihu rušitele v podobě sankce za provedení právně nedovoleného jednání. Funkce reparační má obnovit původní stav, jenţ byl způsoben (např. odstranění závadného stavu či náhrada škody). Funkce satisfakční uspokojuje aktivně legitimované osoby ve sporech za ohroţení či porušení jejich práv nekalou soutěţí (tato funkce nespadá do veřejnoprávní ochrany, ale spadá jistou mírou do soukromoprávní, jelikoţ je moţno dosáhnout například soukromoprávním vymáháním náhrady škody způsobené veřejnoprávním soutěţním deliktem, byť má tento způsob uspokojení osoby zejména charakter reparační).

37

Prostředky ochrany proti nekalosoutěţnímu jednání nejsou pouze soukromoprávní, nýbrţ také veřejnoprávní povahy. Soukromoprávní prostředky představují speciální úpravu ochrany hospodářské soutěţe v soukromém právu. Nekalá soutěţ jako taková je povaţována za skutečnost neblaze narušující hospodářskou soutěţ a tím i samotný obchodní trh, který se nedotýká pouze podnikatelů, ale také samotných spotřebitelů, popř. i jiných osob. Vzhledem ke skutečnosti, ţe dobře fungující trh je základem pro dobrý vývoj ekonomiky, je nasnadě, aby právo zakotvilo účinné prostředky ochrany, aby v případě nekalé soutěţe došlo k navrácení v původní stav tak, aby nedošlo ke zhroucení trhu, a také aby

nastavilo

takové

sankce,

které

by

odstrašovaly

subjekty

na

trhu

od nekalosoutěţního jednání, tedy takové, které by měli preventivní charakter. Osoby, jejíž práva byla nekalou soutěží porušena nebo ohrožena, mohou se proti rušiteli domáhat, aby se tohoto jednání zdržel a odstranil závadný stav. Dále mohou požadovat přiměřené zadostiučinění, které může být poskytnuto i v penězích, náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení. Toto jsou skutkové podstaty zákonné, vedle kterých existují i skutkové podstaty soudcovské.29 Často dochází v některých případech k částečnému překrývání ochrany, poskytované právem proti nekalé soutěţi a to např. ochrany plynoucí z práv průmyslových. Tato skutečnost se promítla také do trestního zákoníku (§ 268 a násl. trestního zákoníku), který postihuje porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu, chráněnému vynálezu, průmyslovému vzoru, uţitnému vzoru nebo topografii polovodičových výrobků. Na rozdíl od veřejnoprávní ochrany hospodářské soutěţe, kde jako tvz. dozorovací orgán vystupuje Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe, nelze označit v oblasti soukromoprávní ochrany hospodářské soutěţe, tedy v oblasti nekalé soutěţe, „dozorový orgán“, který by dbal na dodrţování pravidel hospodářské soutěţe. Vynucování realizace práva tedy přebírá stát a z tohoto důvodu je nutno stanovit pravidla pro postup soudů i stran. Subjekty se mohou obrátit se ţalobou na soud, který spor rozhodne v rámci civilního řízení probíhajícího podle příslušných ustanovení občanského soudního řádu včetně přiznání či nepřiznání konkrétního právního prostředku ochrany, jenţ bude v ţalobě navrţen. 29


38

Spory z hlediska věcné příslušnosti spadají do kompetence krajských soudu jako soudů prvního stupně. Subjekty by měly nejprve uvaţovat o řešení sporu mimosoudní cestou, tedy dohodu. Dohoda je povaţována za nejlevnější, nejrychlejší a mnohdy také nejefektivnější prostředek nápravy. Soudní ochrana by měla nastupovat jako poslední moţný způsob zabránění nekalosoutěnímu jednání, teprve tehdy, není–li spor moţné vyřešit smírně (strany se nedohodnou na prostředku ochrany proti nekalé soutěţi, finanční kompenzaci, lhůtě nápravy apod.). Zvolí-li soudní cestu řešení sporu, musí v ţalobě přesně a určitě vymezit návrh na rozhodnutí soudu (tzv. ţalobní petit), a to tak, aby bylo moţné následné rozhodnutí soudu vykonat. Zda se skutečně jedná o nekalosoutěţní jednání a zda bude konkrétní právní prostředek ochrany přiznán, je však zcela na zváţení soudu (tzv. diskreční oprávnění soudu). Soud je v nekalosoutěţních sporech zásadně vázán zněním ţalobního petitu. Soud o podané ţalobě rozhodne tak, ţe ţalobu zamítne (příp. odmítne), nebo v petitu poţadovaný nárok přizná. Význam kvalitní činnosti soudu v této oblasti je značný, neboť jedině účinné potírání určitého jednání můţe v praxi zabránit jeho pokračování, resp. opakování.

5.1 Zdržení se nekalosoutěžního jednání Jedná se o nejčastěji uplatňovaný nárok, obvykle pouţívaný s dalšími nároky. Lze jej uplatnit bez ohledu na zavinění či jiné podmínky subjektivní povahy na straně toho, kdo soutěţní právo porušil. Nároku na zdrţení se nekalosoutěţního jednání se lze domáhat jen pokud ke dni podání ţaloby závadný stav vyplývající z nekalosoutěţního jednání trvá. Ţaloba, kterou se ţalobce domáhá zdrţení určitého jednání, se označuje rovněţ jako tzv. zápůrčí nebo negatorní ţaloba. Zdrţovací nárok má především preventivní povahu. Předpokladem takového nároku je obava dalšího rušení. Ţaloba zdrţovací má zamezit nebo odvrátit hrozící nenahraditelnou škodu. Uplatní se tedy zejména tam, kde jiţ k nekalosoutěţnímu jednání došlo a které trvá i nadále (např. uveřejňování nevhodné reklamy v tisku). Není však vyloučeno, aby pouţití této ochrany směřovalo také do budoucna, tedy aby se rušitel závadného jednání vyvaroval i příště. Ţalobou zdrţovací se ţalobce domáhá, aby soud nekalému soutěţiteli určité jednání zakázal. Pro úspěšnost ţaloby musí mít ţalobce aktivní legitimaci, ţalovaný musí být 39

soutěţitelem (jednajícím nekale) a nekalé jednání musí trvat nebo musí hrozit opakovaně. Zdrţovací nárok nelze úspěšně podat, pokud se rušitel nekalé soutěţe jiţ nedopouští, ledaţe by šlo o jednání v určitém smyslu periodické a hrozilo by, ţe se ho rušitel dopustí znovu (hrozba opakování). Ve formulaci zdrţovacího petitu je nutno nalézt optimální cestu mezi jeho příliš širokým a příliš úzkým zněním. V petitu ţaloby je moţno kombinovat tvarovou charakteristiku určitého výrobku s grafickým označením a slovním popisem. Zdrţení se nekalosoutěţního jednání se můţe po rušiteli domáhat soutěţitel, a to ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe, avšak spotřebitel se můţe domáhat pouze

zdrţení

závadného

jednání

ve

vybraných

skutkových

podstatách,

tj. ve skutkových podstatách, kde budou jejich práva přímo ohroţena či porušena.

5.2 Odstranění závadného stavu Nejedná se o závady faktické, ale o závadný stav právní (v teorii práva označovaný jako protiprávní stav). Protiprávní stav je chápán jako výsledek nezaviněné události. Závadný stav vzniklý nezaviněným nebo i nevědomým nekalosoutěţním jednáním je třeba uvést do souladu s platným právem jeho odstraněním. Konkrétní odstranění závadného stavu však můţe být různé podle zdroje nekalosoutěţního jednání a úvaze soudce, který také rozhodné o nejvhodnějším způsobu odstranění závadného stavu. Můţe se jednat o různé omluvné dopisy, zveřejnění omluvy či jiné informace v tisku, odvolání zlehčujících tvrzení (více či méně veřejné), ale také i např. provedení konkrétního rozlišení tak, aby nedocházelo k záměně, resp. aby bylo odvráceno vyvolání nebezpečí záměny. Další moţností odstranění závadného stavu můţe být i změna obchodního jména ţalovaného. Ţaloba, jíţ se ţalobce domáhá zdrţení se určitého nekalosoutěţního jednání, se označuje jako tzv. odstraňovací nebo restituční ţaloba. Na rozdíl od zdrţovací ţaloby, která má především preventivní charakter, směřuje ţaloba na odstranění závadného stavu do minulosti. Odstranění závadného stavu můţe spočívat ve faktické likvidaci něčeho (např. právně závadných obalů výrobků, také o změnu existujícího stavu (změnu obchodní firmy), nebo o doplnění či upřesnění údajů (např. u srovnávací reklamy).

40

Ţalobou odstraňovací se ţalobce domáhá, aby soud ţalovaného k něčemu zavázal za účelem odstranění závadného stavu, který byl způsoben nekalosoutěţním jednáním. Pro úspěšnost ţaloby je rozhodující existence závadného stavu v době vynesení rozsudku. Pokud stav z nějakých důvodů odstranit nelze, soud ţalobu zamítne. Nárok na odstranění závadného stavu můţe být vyuţit samostatně a můţe být také uplatňován současně s nárokem na zdrţení se nekalosoutěţního jednání. Oba nároky budou současně vyuţity tehdy, pokud směřují k zastavení trvajícího jednání, neboť pouhým zastavením nekalosoutěţního jednání zdrţovací ţalobu nemusí být závadný stav odstraněn.

5.3 Přiměřené zadostiučinění Poţadavek na přiměřené zadostiučinění musí být opodstatněný, a to jak skutkově, tak i právně. Nárok na přiměřené zadostiučinění doplňuje právo na náhradu škody, jelikoţ škodou se rozumí jenom majetková újma vyčíslitelná v penězích. Nemajetková újma je hrazena právě přiměřeným zadostiučiněním, které můţe být poskytnuto ve formě zákonem nepředepsané – ale také v penězích. Nevylučuje se kombinace peněţité i nepeněţité formy zadostiučinění. Volba formy přiměřeného zadostiučinění je na ţalobci, na kterém je břemeno tvrzení a důkazní břemeno k odůvodnění a oprávněnosti jeho volby přiměřeného zadostiučinění. Nepeněţitou formou přiměřeného zadostiučinění je např. omluva. Nejčastější forma omluvy je veřejná (uveřejnění omluvy v tisku, televizi, rozhlase), dále neveřejná omluva, jiná forma nápravy (např. zaslání omluvných dopisů ) či učinění vysvětlujícího veřejného prohlášení. Lze-li shledat nepeněţité zadostiučinění za odpovídající, je třeba dát mu přednost. Přiměřené zadostiučinění v penězích je možné požadovat až tehdy, pokud zadostiučinění v nepeněžité formě nemůže sloužit k satisfakci nebo by nemateriální újmu nekompenzovalo v dostatečné míře. 30 Pokud se ţalobce domáhá přiměřeného zadostiučinění formou omluvy, musí v petitu uvést přesné znění omluvy, včetně místa uveřejnění (např. billboard, rozhlas, televize, 30

Srov. např. Eliáš, K.; Bejček J. a kol. Kurz obchodního práva. Obecná část. Soutěţní právo. 3. Vydání. C. H. Beck, Praha, 1996, str. 371 a 372

41

tisk atd.), jelikoţ omluvu soud nemůţe opravovat a vydává ji ve znění tak, jak byla zaţalována. Přiměřené zadostiučinění v penězích se nejčastěji vyskytuje v případě, kdy zásah do nemateriální sféry dotčeného soutěţitele můţe způsobit ztráty také v jeho majetkové sféře a nelze předpokládat, ţe nepeněţitá satisfakce (např. omluva apod.) tuto ztrátu vyrovná. Částku peněţité formy přiměřeného zadostiučinění nemůţe soud zvýšit, pouze přiznat v poţadované výši nebo sníţit, případně nepřiznat vůbec. Konkrétní výše peněţní částky, kterou soud můţe přiznat jako přiměřené zadostiučinění, není v obchodním zákoníku stanovena. Je výsledkem úvahy soudu po zváţení jednotlivých okolností konkrétních případů. Přiměřeného zadostiučinění se můţe po rušiteli domáhat soutěţitel, a to ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe, avšak spotřebitel nebo zákazník se můţe domáhat pouze přiměřeného zadostiučinění ve vybraných skutkových podstatách, tj. ve skutkových podstatách, kde budou jejich práva přímo ohroţena či porušena. Na rozdíl od nároku na náhrady škody nemá ţalobce povinnost dokazovat rozsah přiměřeného zadostiučinění. Ţalobce musí v ţalobě uvést důvody, pro něţ přiměřené zadostiučinění poţaduje (tj. jakou nemateriální újmu utrpěl), v jaké formě přiměřené zadostiučinění poţaduje (peněţitou či nepeněţitou) a proč, musí odůvodnit výši poţadovaného peněţitého zadostiučinění.

5.4 Náhrada škody Náhrada škody je obecně povaţována za kompenzační a sankční instrument soukromého práva. Je sankcí za způsobení škody protiprávním jednáním, která vyplývá z norem hmotného práva. Odpovědnost za náhradu škody můţe být realizována i dobrovolně, aniţ se jí někdo domáhá soudní cestou. Výše škody leckdy dosáhne značných částek. Nárok na náhradu škody kryje majetkové ztráty dotčeného soutěţitele. Škoda musí vzniknout v přímé souvislosti s nekalosoutěţním jednáním. Měla by se prokázat i výše škody, i kdyţ to není bezpodmínečně nutné. V úvahu připadá jak náhrada škody

42

skutečné, tak i náhrada ušlého zisku. Většinou je poţadovaná peněţitá náhrada škody. Moţná je i naturální, ale ta není moc obvyklá. Předpoklady odpovědnosti za škodu z nekalosoutěţního jednání jsou: protiprávnost spočívající v nekalosoutěţním jednání, vznik škody, příčinná souvislost mezi nekalosoutěţním jednáním a vznikem škody, neexistence okolností vylučující odpovědnost za škodu, K protiprávnímu – (nekalosoutěţnímu) jednání můţe dojít buď konáním, tj. komisivně (např. v případě klamavé reklamy – šíření údajů nebo v případě zlehčování – uvede nebo rozšiřuje) nebo opomenutím, tj. omisivně (např. zamlčením údaje v případě klamavé reklamy).

5.5 Vydání bezdůvodného obohacení Vydání bezdůvodného obohacení se řídí občanským zákoníkem (§ 451 a násl.), protoţe obchodní zákoník zvláštní úpravu tohoto institutu neobsahuje. I kdyţ se bude tento vztah řídit v nutné míře občanským zákoníkem, neztratí tím povahu obchodního závazkového vztahu, neboť k povinnosti vydat bezdůvodné obohacení došlo porušením ustanovení obchodního zákoníku. Obchodní zákoník především obecně upravuje tzv. aktivní legitimaci (§ 53 obch. zákoníku), tedy, kdo je oprávněn podat ţalobu pro nekalosoutěţní jednání. Jsou to osoby, k jejichţ práva byla nekalou soutěţí porušena nebo ohroţena. Pasivní legitimace upravuje osobu rušitele (§ 41 obch. z.). Dále upravuje odpovědnostní práva vznikající na základě nekalosoutěţních deliktů. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení má ţalobce vůči tomu nekalému soutěţiteli, v jehoţ majetkové sféře se důsledky jeho vlastního deliktu příznivě projevily. Nekalá soutěţ je zde speciálním právním důvodem zakládajícím právní nárok na vydání takového obohacení. Toto obohacení je povinen vydat kaţdý, kdo se majetkově bezdůvodně obohatil na úkor jiného. Vydání bezdůvodného obohacení se můţe po rušiteli domáhat soutěţitel, a to ve všech skutkových podstatách nekalé soutěţe. 43

6 Kazuistiky – příklady soudních rozhodnutí

Příklad č. 1 Předmětem sporu bylo označení hodinek PRIM a následný prodej na českém trhu, a to společností

Elton hodinářská z Nového Města nad Metují, a MPM-Quality

z Frýdku-Místku. Obě firmy ve sporu mají rozdílné zaměření. MPM-Quality se zaměřuje hlavně na masovější typ hodinek, Elton jde cestou drahých hodinek na zakázku. Elton hodinářská z Nového Města nad Metují poţadovali po českých soudech zákaz pouţívání značky PRIM po konkurenční firmě MPM-Quality z Frýdku-Místku. Společnost Elton hodinářská navazuje na výrobu hodinek, která se v Novém Městě nad Metují datuje od roku 1949. Jejich označení Prim převzala firma od svých právních předchůdců. Vlastní ochrannou známku Manifacture PRIM 1949. Kdeţto Frýdecko-místecká MPM-Quality, která hlavně značku hodinek dováţí a nabízí za niţší cenu, ochrannou známku Prim vlastní od roku 2001, kdy ji koupila od tehdejší Chronotechny Šternberk. Obě firmy vyrábějí náramkové hodinky a obě usilují o výhradní nárok na značku.Vrchní soud v Olomouci a před ním i Krajský soud v Ostravě rozhodly, ţe ochranná známka neslouţí k ochraně výrobků z hlediska země jejich původu. Soudy poukázaly na to, ţe pro průměrné zákazníky je v době globalizace obvyklé, ţe výrobky se známými ochrannými známkami nebývají kompletně vyráběné v zemi, z níţ známka pochází. Vrchní soud dále rozhodl, ţe obě společnosti mohou své výrobky označovat slovem Prim, byť kaţdá z jiného právního titulu. Elton hodinářská proti tomu podala dovolání. Nejvyšší soud rozsudky niţších instancí potvrdil. V rozhodnutí Nejvyššího soudu se uvádí: "Ţalovaná (MPM-Quality), která je vlastníkem ochranné známky Prim, tuto ochrannou známku neuţívá v rozporu s dobrými mravy soutěţe, ani svým jednáním nemůţe přivodit ţalobkyni (Elton hodinářská) jako soutěţiteli újmu“.

Neztotoţňuji se s názorem soudu, jelikoţ dle mého názoru můţe být označení pro běţného spotřebitele matoucí a značka zaměnitelná. Společnost MPM – Duality z Frýdku – Místku dováţí hodinky a následně je prodává za niţší cenu neţ společnost Elton hodinářská z Nového Města nad Metují, a proto můţe dojít ve firmě Elton hodinářská z Nového Města nad Metují ke ztrátě na zisku. 44

Příklad č. 2 Předmětem sporu byl fiktivní název „Valašské království“. Tento spor vedl herec a komik Boleslav Polívka a správce Valašského království Tomáš Harabiš. Boleslav Polívka myšlenku valašského krále a království pouţil jiţ v roce 1993 (tedy o čtyři roky dříve neţ Tomáš Harabiš – správce Valašského království) ve scénce televizní Manéţe Bolka Polívky, kdy ho pomyslný valašský pezident Radoslav Brzobohatý pasoval na valšského krále. Tomáš Harabiš připustil, ţeBoleslav Polívka pomohl Valašskému království například svým podpisem do valašského pasu, ale myšlenka i všechny detaily a sluţby království, vymyslel on a jeho spolupracovníci. Proto si také značku v roce 1998 nechal zaregistrovat. Boleslav Polívka tvrdí, ţe na království má autorská práva a Tomáš Harabiš na jeho popularitě jen vydělává. Tomáš Harabiš zase tvrdí, ţe Boleslav Polívka a lidé okolo něj prý aţ na základě úspěchu jeho Valašského království pochopili, ţe můţe jít o ziskový komerční projekt. Krajský soud v Ostravě proto, na základě rozsáhlého dokazování, rozhodl, ţe návrhy na vymazání této ochranné známky a znemoţnění komerčního pouţívání základu slov valach a království zamítá. Proti tomuto rozhodnutí podal Boleslav Polívka odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci, který rozsudek Krajského soudu v Ostravě potvrdil. Boleslav Polívka, nespokojen s rozhodnutími soudu prvního a druhého stupně, podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR. V dovolání Boleslav Polívka navrhuje, aby napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek krajského soudu (jako soudu prvoinstančního) zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud ČR rozhodl, ţe kauzu nyní musí znovu projednat Vrchní soud v Olomouci, který podle Nejvyššího soudu nesprávně zohlednil principy nekalé soutěţe. Vrchní soud a předtím i krajský soud dospěly k závěru, ţe mezi Polívkou a Harabišem nemohlo dojít k nekalé soutěţi, protoţe nejsou navzájem v soutěţním vztahu. Jejich podnikání má odlišný charakter a uskutečňuje se na jiných místech. Nejvyšší soud uvedl, ţe Harabišova ochranná známka Valaské královstvje nezasahuje do autorských práv Polívky. Autorské dílo je výsledkem tvůrčí fantazie autora. Předmětem autorského práva nemůţe být to, co existuje bez ohledu na autorovu tvůrčí činnost, nebo to, co je předem do té míry objektivně determinováno tka, ţe při splěnní určitých podmínek by dvě osoby mohly nezávisle na sobě dospět k témuţ výsledku.

45

Plně se ztotoţňuji s názorem soudu a dodávám, ţe Tomáš Harabiš z království vytvořil jeden z nejúspěšnějších projektů turistického ruchu v Česku a Boleslav Polívka ho dostal do podvědomí lidí.

Příklad č. 3 Předmětem sporu byl výrok manţela zpěvačky Heleny Vondráčkové Martina Michala, ţe by svou manţelku přirovnal k mercedesu a Broţovou k trabantu. Celý spor byl rozdělen na dvě samostatná řízení, a to na řízení týkající se ochrany osobnosti a na řízení týkající se nekalé soutěţe. Soud dal herečce za pravdu, ţe došlo k nekalé soutěţi. Kateřina Broţová podala ţalobu ve stejné věci i na ochranu osobnosti, ale zde neuspěla. Rozhodnutím Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího, který shodně s Krajským soudem v Praze jako soudem prvního stupně konstatoval, ţe pan Martin Michal se dopustil svými výroky pronesenými 12. 12. 2006 v pořadu Kříţový výslech na rádiu Frekvence 1 nekalé soutěţe vůči osobě herečky Kateřiny Broţové, kterou označil jako neadekvátní náhradu za Helenu Vondráčkovou v muzikálu Hello, Dolly! a také naznačil, ţe muzikál podle slovenské inscenace neuspěl kvůli Broţové. V rádiu Michal na otázku, zda je Kateřina Broţová stejná kategorie jako Vondráčková, odpověděl: „Tak to vůbec nemůţete srovnávat. To je, jako byste k sobě přirovnával trabant a mercedes!“ Praţské soudy přiznaly Broţové právo na omluvu, ale peněţní zadostiučinění zpěvačka nezískala. Michalovo dovolání Nejvyšší soud bez veřejného jednání odmítl jako nepřípustné. Michal v dovolání především tvrdil, ţe mezi ním a Broţovou neexistuje takzvaný soutěţní vztah, a tak se prý vůbec nemohl dopustit nekalé soutěţe. Nejvyšší soud ale připomněl, ţe Michal je manţelem a manaţerem Vondráčkové, jeţ se stejně jako Broţová věnuje hudbě a herectví. Nejvyšší soud dále uvedl: "Ţalobkyně (Broţová) a první ţalovaný (Michal) podnikají ve stejném, respektive příbuzném předmětu podnikání, jsou tedy vzájemnými konkurenty a vztah mezi nimi je vztahem soutěţním," Podle Krajského a Vrchního soudu v Praze i Nejvyššího soudu Michal překročil meze přípustné kritiky. "Kritika nevycházela z pravdivých podkladů a vybočila z hranic přiměřenosti, a to s přihlédnutím k pouţitým formulacím, výrazům a cíli kritiky," Soudy Martinovi Michalovi uloţily povinnost na vlastní náklady se omluvit v celoplošném rádiu na Frekvenci 1, v deníku Blesk a internetovém zpravodajském serveru iDnes.cz.

46

Dle mého názoru je rozhodnutí soudu správné. Manţel Heleny Vondráčkové Martin Michal je proslulý svými spory s různými celebritami o nepravdivých výrocích znevaţujících jejich profesní odbornost. Kateřině Broţové tento výrok poškodil její image coby kvalitní herečky a zpěvačky. V této ţalobě však nebylo specifikováno přesné umístění omluvy v kategorii inzerce a Martin Michal této příleţitosti vyuţil a omluvu uveřejnil v inzerci pro domácí zvířata.

47

Závěr

Toto téma jsem si vybrala z hlediska přiblíţení čtenáři, aby této sloţité oblasti porozuměl. Jelikoţ je toto téma natolik obsáhlé, nemohla jsem se veškerou problematikou nekalé soutěţe v této práci zabývat. Právo proti nekalé soutěţi je moţností pro spotřebitele, jak se domoci ochrany svých práv. Ten se můţe po rušiteli domáhat různých nároků. Rozlišování, co je a co není hospodářskou soutěţí plně závisí na konkrétním případu a uváţení soudce. Jednání v hospodářské soutěţi je předpokladem potřebným pro vznik nekalosoutěţního jednání. Jednání v nekalé soutěţi se můţe dopustit jak podnikatel, tak i osoba, jeţ se sama podnikání v dané oblasti neúčastní, proto tedy je kaţdý soutěţitelem, kdo se zúčastní tohoto soupeření s ostatními. Soutěţitelé se mají v rámci svých soutěţních vztahů vţdy chovat tak, aby hospodářskou soutěţ ničím nenarušovali, tj. zejména zneuţitím své účasti v ní, ale také dalšími protiprávními činy. Za právně závazná pravidla hospodářské soutěţe je tedy moţno povaţovat nejen ta, která jsou vymezena v obchodním zákoníku a v zákoně o ochraně hospodářské soutěţe, ale také v dalších právních předpisech, např. z oblasti průmyslového vlastnictví, regulace, reklamy, ochrany spotřebitele, trestněprávní regulace a podobně. Za zneuţití účasti v hospodářské soutěţi obchodní zákoník povaţuje nekalé soutěţní jednání a nedovolené omezování hospodářské soutěţe, které upravuje zákon o ochraně hospodářské soutěţe. Téma jsem si ze zadaných vybrala na základě jeho naučného charakteru a dále z hlediska jeho dalšího praktického vyuţití, jelikoţ soutěţení je nedílnou součástí kaţdého lidského ţivota. Soutěţení má velký význam hlavně pro spotřebitele, jelikoţ silná konkurence mu umoţňuje větší výběr ze širšího sortimentu zboţí za niţší ceny. Přitom se kaţdá firma přirozeně snaţí být tou největším na trhu, tzn. ţe není neţádoucím být monopolem, ale je trestné svého postavení na trhu zneuţívat na úkor ostatních soutěţících. Vzhledem k cílům, které jsem si před započetím práce stanovila a které jsem nastínila v úvodu, musím konstatovat, ţe jsem splnila cíl, který jsem si na začátku dala.

48

Seznam pramenů a použité literatury 1. Seznam použité literatury BEDNÁŘ, Josef. Aplikace soutěžního práva v rozhodovací praxi. C. H. Beck, 2005. ISBN: 80-7179-428-7 BEDNÁŘ, Josef. Zákon o ochraně hospodářské soutěže s komentářem – 2. Aktualizované a podstatně přepracované vydání podle stavu k 1.1.2006. Linde, Praha, 2006. ISBN 80-7201-583-4. DOSTAL, Ondřej; PETR, Michal. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-574-2. HAJN, Petr. Jak jednat v boji s konkurencí. 1. vydání, Linde, Praha, 1995. ISBN 80856-4793-1. HAJN, Petr. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži. Brno: Masarykova univerzita Brno, 2000. ISBN 80-210-2282. HORÁČEK, Roman; ČADA, Karel; HAJN, Petr. Práva k průmyslovému vlastnictví. 1. vydání 2005. Nakladatelství C. H. Beck, 2005. ISBN 80-7179-879-7. KINDL, Jiří; MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. C. H. Beck, Praha, 2007. ISBN 978-80-7179-550-6. KINDL, Jiří; MUNKOVÁ, Jindřiška. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář, 2. vydání, C. H. Beck, Praha, 2009. ISBN 978-80-7400-173-4. KÖHM, Zdeněk.; BOBEK, Michal; POLČÁK, Radim. Judikatura a právní argumentace. Praha: Auditorium, 2006. ISBN 80-903786-0-9. MACEK, Jiří, JUDr. Rozhodnutí ve věcech ochodního jména a nekalé soutěže. Nakladatelství C. H. Beck, 2000. ISBN 80-7179-256X. MUNKOVÁ, Jindřiška. Právo proti nekalé soutěži. Komentář, 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2008. ISBN 978-80-7179-543-8. ONDREJOVÁ, Dana. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěži. Praha: Wolters Kluwer a. s., 2010. 328 pp. Právní mongrafie 791. ISBN 978-80-7357-505-2. PRAVDOVÁ, Markéta; PRAVDA Pavel. Obchodní zákoník 2006 – úplné znění s komentářem. Grada Publishing, a. s. ISBN 80-247-1604-6. PELIKÁNOVÁ, Irena, Prof. JUDr.; KOBLIHA, Ivan, JUDr. Komentář k obchodnímu zákoníku 1. díl. Linde Praha a. s. – Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, 1994. ISBN 80-85647-52-4. 49

RAUS, David; NERUDA, Robert. Zákon o ochraně hospodářské soutěže. Komentář a související české i komunitární předpisy. 2. aktualizované a přepracované vydání. Linde, Praha, a. s., 2006. ISBN 80-7201-563-X. VEČERKOVÁ, Eva. Nekalá soutěž a reklama. Brno: Masarykova univerzita, 2005. ISBN 80-210-3607-9. WINTER, Filip a kol. Právo a reklama v praxi. Linde, Praha, 2007. ISBN 80-7201-6547.

2. Seznam použitých odborných článků ČECHOVÁ, Jana; PŘIKRYL, Vladimír. Nekalé obchodní praktiky, Právní rádce 02/2006, vyd. Economia a. s. ISSN 1210-4817. ELIÁŠ, Karel. Nekalá soutěţ a její právní regulace. Právník. 1990, č. 10, s. 909-923. ISSN 0324-7007. HAJN, Petr. Generální klauzule proti nekalé soutěţi a její funkce. Právní rádce. 1996, č. 8, str. 9-11. ISSN 1210-4817. HAJN, Petr. K úpravě nekalé soutěţe po ,,technické novele“ Obchodního zákoníku. Bulletin advokacie 2002, č. 5. s. 8. ISSN 1210-6348. HAJN, Petr. Nekalá soutěţ, nové skutečnosti v ochraně proti nekalé soutěţi. Právní rádce. 2002, č. 2, s. 5-10. ISSN 1210-4817. HAJN, Petr. Nové pohledy na generální klauzuli proti nekalé soutěţi. Právní rozhledy, roč. 2002, č. 11, str. 552-554. ISSN 1210-6410. HAJN, Petr. Pouţití politiků v reklamě. Právní praxe v podnikání, 1995, č. 2, s. 11-15. ISSN 1210-4043. HAJN, Petr. Skrytá reklama. Právní praxe v podnikání. 1994, číslo. 5, s. 6. ISSN 12104043. HAJN, Petr. Společensky závaţné náměty v reklamě a právo. Bulettin advokacie. 1998, č. 10, str. 6. ISSN 1210-6348. HAJN, Petr. Účastníci hospodářské soutěţe. Právní rozhledy. 1998, roč. 6, č.11, s. 538. ISSN 1210-6410. HAJN, Petr. V objetí nekalé soutěţe. Právní rádce. 2000, č. 2, s. 18. ISSN 1210-4817. 50

HAJN, Petr. Zákon o regulaci reklamy a nekalé obchodní praktiky. Právní zpravodaj. 2006, č. 4, s. 12. ISSN 1212-8694. KULHÁNEK, Věnek. Reklama a dobré mravy. Obchodní právo. 1998, č. 1, s. 14. ISSN 1210-8278. KULHÁNEK, Věnek. Reklama a osoby veřejně známé. Právní praxe v podnikání.1998, č. 3, s. 32. ISSN 1210-4043. LISSE, Luděk. Některé aspekty generální klauzule nekalé soutěţe. Obchodní právo, roč. 2007, č. 9, s. 2 – 17. ISSN 1210-8278. PABJANOVÁ, Kamila. Generální klauzule nekalé soutěţe. Právní fórum. 2006, č. 8, s. 277-282. ISSN 1215-7966. PABJANOVÁ, Kamila. Právní prostředky ochrany proti nekalé soutěţi podle obchodního zákoníku. Právní fórum. 2006, č. 2, str. 50. ISSN 1214-7966. SMEJKAL, Vladimír. Nekalá soutěţ na internetu. Právní rádce. 2002, číslo 2, str. 11. ISSN 1210-4817.

3. Seznam použitých internetových zdrojů Autor neznámý. Generální klauzule (nekalá soutěž).

[cit. 2011-01-22]. Dostupný

z http://cs.wikipedia.org/wiki/Generální_klauzule_(nekalá_soutěţ) Autor

neznámý.

Hospodářská

soutěž.

[cit.

2011-01-13].

Dostupný

[cit.

2011-01-13].

Dostupný

[cit.

2011-04-20].

Dostupný

[cit.

2010-06-22].

Dostupný

z http://europa.eu/pol/comp/index_cs.htm Autor

neznámý.

Hospodářská

soutěž.

z http://europa.eu/pol/comp/index_cs.htm Autor

neznámý.

Hospodářská

soutěž.

z http://cs.wikipedia.org/wiki/Hospodářská_soutěţ Autor

neznámý.

Hospodářská

soutěž.

z http://cs.wikipedia.org/wiki/Nekalá_soutěţ Autor

neznámý.

Nekalá

soutěž.

Dostupný

z http://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:eh1tZe7wsIoJ:nadrevo.blogspo t.com/2010/05/nekalasoutez.html+n%C3%A1rok+na+n%C3%A1hradu+%C5%A1kody 51

+nekalosout%C4%9B%C5%BEn%C3%ADm+jedn%C3%A1n%C3%ADm&cd=7&hl= cs&ct=clnk&gl=cz Autor neznámý. Nekalá soutěž už nemusí být jen mezi konkurenty, byl schválen nový zákon. z

[cit.

2010-04-21].

Dostupný

http://www.nasepenize.cz/nekala-soutez-uz-nemusi-byt-jen-mezi-konkurenty-byl-

schvalen-novy-zakon-6731 BYDŢOVSKÁ,

Marie.

Hospodářská

soutěž.

Dostupný

z http://www.euroskop.cz/8927/sekce/hospodarska-soutez/ ČERNÝ, Mirek. Ochranné známky a nekalá soutěž I. [cit. 2002-08-05]. Dostupný z http://www.epravo.cz/top/clanky/ochranne-znamky-a-nekala-soutez-i-18013.html DOLEČEK, z

Marek.

Nekalá

soutěž.

[cit.

2010-16-18].

Dostupný

http://www.businessinfo.cz/cz/clanek/orientace-v-pravnich-ukonech/nekala-soutez-

opu/1000818/49059/ KREJSA, Pavel. Klamavá reklama a nekalá soutěž.


z http://www.usporim.cz/klamava-reklama-a-nekala-soutez-859.html Redakce. Doménová jména a nekalá soutěž.


z http://www.pravnik.cz/a/48/domenova-jmena-nekala-soutez.html Redakce. Hosting zadarmo? Nekalá soutěž!!


z http://www.pravnik.cz/a/146/hosting-zadarmo-nekala-soutez-.html Redakce. „Parazitující“ doménová jména a šíře pojmu hospodářská soutěž. [cit. 2002-08-16]. Dostupný z http://www.pravnik.cz/a/41/parazitujici-domenovajmena-sire-pojmu-hospodarska-soutez.html Redakce

(jav).

Nekalá

soutěž.

[cit.

2009-06-01].

Dostupný

z http://www.epravo.cz/top/soudni-rozhodnuti/nekala-soutez-56622.html ŠÁMAL, Pavel. Nekalá soutěž a možnosti jejího postihu podle platné právní úpravy a za

účinnosti

nového

trestního

zákoníku.

[cit.

2010-08-10].

Dostupný

z http://www.beck.cz/cz/z-nasich-casopisu/pd_1/art_332/detail.aspx ŠILHÁN, Josef. Nekalá soutěž obecně - 1. část.


z http://www.pravnik.cz/a/158/nekala-soutez-obecne-1-cast.html Úřad pro ochranu hospodářské soutěţe. Poslání a kompetence. Dostupný z http://www.compet.cz/o-uradu/poslani-a-kompetence/ 52

[cit. 2009-10-13].

4. Ostatní zdroje Zákon č. 132/1989 Sb., o ochraně práv k novým odrůdám rostlin a plemenům zvířat, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy a o změně a doplnění zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání Zákon č. 273/1996 Sb., o působnosti Úřadu pro ochranu hospodářské soutěţe, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 46/2000 Sb., o periodickém tisku a o ostatních hromadných informačních prostředcích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 452/2001 Sb., o ochraně označení původu výrobků, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěţe a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěţe), ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 231/2001 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů

53

Nekalá soutěž a význam obrany proti ní

Recommend Documents