Úspory a zadluženost domácností ČR

Bankovní institut vysoká škola Praha Katedra Ekonomických a sociálních věd

Úspory a zadluženost domácností ČR Diplomová práce

Autor:

Bc. Kateřina Vašíčková

Finance

Vedoucí práce:

Ing. František Záhlava, DrSc.

Praha

březen 2009

1

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci zpracovala samostatně a s použitím uvedené literatury.

V Praze dne 29.03.2009

Bc. Kateřina Vašíčková Vašátkova 1026 198 00 Praha 9

2

Poděkování Ráda bych poděkovala všem, od kterých se mi při zpracování této práce dostávalo inspirace, podpory a zázemí. Především děkuji Ing. F. Záhlavovi DrSc., za trpělivost, hodnotné rady, komentáře a odborné vedení během mé práce.

3

Anotace práce Jako téma práce jsem si zvolila ,, Úspory a zadluženost domácností ČR“.K výběru tématu mě vedla současná „ožehavá“ situace v této oblasti. V průběhu zpracování práce – především za posledních cca 8 měsíců docházelo k výrazným změnám čísel a to především v úvěrové oblasti. V průběhu práce jsem se snažila rozebrat jednotlivé druhy úspor i

úvěrů. Oblíbenost

jednotlivých produktů, nastavené trendy a jejich vývoj v čase. Detailně jsou popsány nejvýraznější oblasti, které ovlivňují ekonomický vývoj. Došlo k mapování chování českého obyvatelstva za poslední období jak v otázce investic, včetně odůvodnění, proč se k danému produktu uchýlili, tak i v oblasti úvěru a opětovného popsání, proč se tak stalo.Je naznačen i budoucí předpokládaný vývoj a především, čím je ovlivňován.Cílem práce je zjistit, zda se české obyvatelstvo uchyluje spíše ke spoření, či k úvěrování a zjištění výhod, či nevýhod daných oblastí, včetně jejich rizik a dopadů.

Annotation With respect to the topicality of the issue "Savings and Indebtedness of Czech Households“. I have decided to make it subject to my work. During the period of work preparation, especially in the last 8 months, we saw significant changes in figures particularly in the field of lending. I have analysed both savings and loan products, their popularity, trends and developments in general. However , the fields influencing the economic development most significantly are described in detail. I have also mapped conduct of the Czech population in the latest period both in the field of investments and lending including reasons for their preference to the respective product. Subsequently future development is predicted and particularly factors, which may influence it. The target of the diploma thesis was to find what the Czech population prefers, whether savings or lending, what are pros and cons as well as the respective risks and impacts.

4

Obsah práce: Úvod…………………………………………………………………...................................... ....6 1 Úspory domácností a jejich formy……………………………………………….……….7 1.1 Termínované a spořící vklady ………………….………..………………………………...8 1.2 Netermínované vklady ………………………………….…..………………………...……8 1.3 Vklady v cizích měnách……………………………………………………...…………..…9 1.4 Podílové fondy …………………………………………………………………...……….10 1.5 Stavební spoření ………………………………………………………………...………...11 1.6 Životní pojištění ………………………………………………………...………………...11 1.7 Penzijní připojištění ………………………………………………...…………………….11 1.8 Přímé investice do cenných papírů ………………………………………………...……..12 1.8.1Nejčastější investiční chyby,které mohou investory položit ………………….………….13 1.9 Tezaurované peníze…...…………………………………………………………..………16 1.10 Zhodnocení úspor prostřednictvím nákupu nemovitostí, či jiných komodit ……………..16 1.11 Mezinárodní srovnání míry úspor ……………………………………………..……….…24 2 Poměry zadluženosti a vkladů……………………………………….……………….…26 2.1 Spektrum rizik…………………………………………………………………….………27 2.2 Domácnosti a jejich chuť k zadlužování…………………………………………….…….29 2.3 Češi umí lépe hospodařit s penězi než okolní postkomunistické země…………………...30 3 Zadluženost domácností ………………………………………………………...………34 3.1 Podíl dluhů domácností na HDP…………………………………………………………..34 3.2 Struktura zadluženosti domácností………………………………………………………..36 3.3 Úvěry na bydlení…………………………………………………………………………..37 5

3.4 Spotřebitelské úvěry………………………………………………………………...…….40 3.5 Příčiny úvěrové expanze sektoru domácností……………………………………………..42 3.6 Otevřené horizonty spotřeby………………………………………………………………43 3.7 Zadluženost domácností versus vlastnické bydlení……………………………………….44 3.8 Exekuce versus české domácnosti…………………………………………………….…..50 4 Hrozba v podobě dluhové pasti………………………………………………………....54 4.1 Opatření bank na předpokládaný nápor klientů, kteří nezvládají půjčky……………….....58 Výsledky práce…………………………………………………………………………….…..60 Závěry a doporučení……………………………………………………………………….….62 Seznam použité literatury………………………………………………………………….…66

Úvod Při výběru tématu mě ovlivnila vlastní zkušenost z bankovního prostředí. Měla jsme možnost působit jak v oblasti investic, tak i v úvěrech.

Kromě produktů jsem měla možnost poznat i důvody, které jednotlivé klienty vedou k daným rozhodnutím.

6

Mým cílem bude zmapovat situaci na trhu. Jakým směrem se vydávají klienti se svými úsporami, zda se zvyšuje počet a výše ukládaných částek, či jednotlivé formy úspor, ať už tradiční, či alternativní. Dospět k určitému druhu průřezu v čase.

Stejného cíle chci dosáhnout i v oblasti úvěrové. Zmapovat jednotlivé druhy úvěru, důvody, které ovlivňují jejich zvyšující se počet a měnící se strukturu. Včetně konkrétních čísel v určité časové ose. Na závěr bych se ráda věnovala otázce dluhové pasti, zda je důvod k obavám a jak jí předcházet.

1 Úspory domácností a jejich formy Úspory domácností představují především ukládání peněz do bank a spořitelních a úvěrních družstev. Toto chování ze stran českých domácností přetrvává od meziválečného období. Trend rozložení úspor se mění a to převážně díky vlivům, jako je životní styl, výše výdělků, mentalita obyvatelstva apod. Začátkem devadesátých let minulého století preferovaly české

7

domácnosti spoření před spotřebou. Do poloviny této dekády byli střadatelé podporováni rozvojem bankovního sektoru. Sklon k úsporám motivovaly především vysoké úrokové sazby, které nabízely hlavně malé a střední banky. Bohužel na tuto obchodní strategii, mimo jiné, doplatily v následujících obdobích a to špatnou likviditou a převážná část z nich i následným zánikem, respektive fúzemi se zdravějšími subjekty.

Na základě srovnání patří mezi nejčastěji využívané způsoby ukládání peněz běžný účet, spoření do „slamníku“, stavební spoření, životní pojištění, penzijní připojištění a vkladní knížky. První místo si stále drží běžné účty, na kterých má uloženo volné peněžní prostředky 7 z 10 obyvatel České republiky.

Dle statistik ČSÚ právě vkladní knížky a bankovní vklady přestávají být synonymem úspor českých domácností. Pokles termínovaných vkladů u bank byl zaznamenán především v období

od června 2001 do září 2004, kdy lidé snížili objem peněz na svých

termínovaných a spořících účtech o 175mld.korun, tj. o 37,1%. Převážně se jednalo spíše o převod prostředků na účty stavebních spořitelen.

Především investice do nerizikových nástrojů se státní podporou, hlavně tedy do stavebního spoření, životního pojištění a penzijního připojištění , zůstávají na prvních místech v zájmu českých domácností. Celkové úložky na účtech penzijního připojištění a stavebních spořitelen a podíly na technických rezervách životního pojištění tak stále rostou. Na základě srovnání ČSÚ, lidé více než zdvojnásobili investice v domácích a zahraničních podílových fondech v průběhu posledních pěti let. V posledních třech letech bylo zaznamenáno zvýšené spoření domácností do „slamníku“ tzv. tezaurované peníze. Podle odhadů ČSÚ může

objem těchto prostředků činit cca 40 mld. Kč. Tento postup úspor údajně volí každý druhý Čech. Tento trend má tendenci pozvolna stoupat. I přes tento přístup, který nepřináší zhodnocení prostředků, má cca 61% střadatelů do „slamníku“ pocit, že své finanční prostředky investují efektivně.

1.1 Termínované a spořící vklady 8

Celkový objem uložených prostředků na termínovaných vkladech českých domácností u komerčních bank vyjma stavebních spořitelen v roce 2007 stoupl poprvé od roku 2001. Na konci roku 2007 tyto úložky dosahovaly 279,8mld.korun. Od podzimu roku 2001 počet termínovaných vkladů permanentně ubýval a to z původní hranice 469,3mld.korun na 300mld.korun v roce 2004 až na historicky nejnižší hranici v roce 2006 ve výši 260mld. korun.

Snižování úložek na termínovaných vkladech lze vysvětlit především výší nabízených úrokových sazeb. Tyto sazby se odvíjely od základních sazeb v ekonomice, kterými centrální banka reagovala na pohyby inflace. Mírný růst úrokových sazeb u depozit s delšími splatnostmi byl zaznamenán až v roce 2007. Na tuto skutečnost zareagovali střadatelé okamžitým návratem k těmto produktům u komerčních bank.

V roce 2008 byl zaznamenán růst úrokových sazeb a s tím vypozorovaný nárůst počtu termínovaných vkladů. V prvním pololetí roku 2008 se tyto vklady zvýšily na 290, 8 mld.korun, což je o 11mld. korun více než na konci roku 2007. Předpokládáme tedy, že bude za rok 2008 přírůstek meziročně vyšší.

1.2 Netermínované vklady Tyto vklady jsou stále ve velkém zastoupení, i přes nárůst a oživení úložek na termínovaných vkladech. Stále pokračuje silný nárůst objemu peněžních prostředků na netermínovaných vkladech. V roce 2007 bylo evidováno na těchto vkladech 471, 7 mld.korun a v květnu 2008 dokonce přesáhly půlbilionovou hranici (531,6mld. korun).Ve srovnání s koncem roku 2001

(190,8 mld.korun) a koncem roku 2007 se objem netermínovaných vkladů více než zdvojnásobil. Při srovnání s koncem května 2008 vklady stouply 2,8krát.

9

Je zajímavé sledovat zrychlující se meziroční tempo netermínovaných vkladů. V období let 2001-2004 bylo zaznamenáno zvýšení úložek na běžných a žirových účtech téměř o 30 až 40mld. ročně, v roce 2005 byl evidován nárůst o dalších 45mld., v následujícím roce o 55mld. a v roce 2007 bylo zvýšení o 65 mld. korun. Na konci května roku 2008 byl přírůstek netermínovaných vkladů 59,9mld.korun, což je skoro tolik, kolik bylo za nejsilnější rok 2007. Tento extrémní přírůstek je způsoben především evidentním odlivem peněz obyvatelstva z podílových fondů a to hlavně z akciových a smíšených. Nákupem podílových listů investovali lidé desítky miliard ( 2002 – 2007 v průměru cca 30mld. ročně). Díky výrazným poklesům a přetrvávající nejistotě na finančních trzích jsou tyto úložky zpět vraceny na relativně bezpečné a netermínované vklady.

Předpokládáme, že toto chování bude u střadatelů zaznamenáno i nadále, než dojde k uklidnění situace na kapitálových trzích. Díky tomuto jevu porostou i dále termínované bankovní vklady. K nárůstu počtu termínovaných vkladů bude pomáhat kromě nejistoty u investičních instrumentů i rostoucí úrokové sazby.

1.3 Vklady v cizích měnách Trend držení vkladů obyvatelstva má v letech 2001-2007 klesající tendenci. Tento fakt je způsoben především vývojem směnného kurzu české koruny. Majitelé těchto vkladů záhy pochopili, že není ekonomické držet peníze na těchto účtech při dlouhodobém posilování měny. Kurzové ztráty způsobené tímto faktem nestačily vykrýt ani vyšší úrokové výnosy z vkladů na cizích měnách oproti úrokovým sazbám na vkladech v měně domácí.

Koruna posílila za období 1999-2007 v průměrném ročním devizovém kurzu CZK/EUR o 24,8%, v prvním pololetí roku 2008 k průměru z roku 1999 to již bylo o 31,7%. Dne 22.7.2008 byl zaznamenán rekord k průměru roku 1999 posílení koruny již o 37,2%. Majitel vkladu

v eurech by tak musel v tomto období mít úrokovou sazbu přibližně v rozmezí 4,3-4,8% ročně v čistém, aby byl schopen uchovat výši své nominální úložky a nebyl tento vklad snižován směnným kurzem.

10

V číslech byl zaznamenán pokles vkladů obyvatelstva v cizích měnách z původních 88,3mld.korun z roku 2001 na 54,5 mld. korun v roce 2007. Další pokles a to až na 53,7mld. korun byl evidován v květnu 2008.

1.4 Podílové fondy Stále více začíná české obyvatelstvo využívat kromě tradičních forem úspor i alternativní formy. S příchodem zahraničních pojišťoven v první polovině 90. let na český trh byla zaznamenána první masivní vlna využití nabídky těchto kapitálových životních pojištění. V roce 1995 vstoupil na trh další nový produkt a to stavební spoření, jenž si drží svou oblibu i dnes. Vzhledem k očekávání změn v důchodovém systému v ČR začaly později stoupat i úspory v penzijním připojištění.

Díky příznivé situaci na světových finančních trzích a i rozkvětu českého kapitálového trhu zaznamenaného především od roku 2003, získaly podílové fondy velké objemy peněz z českých domácností. Stále velká opatrnost ze strany českého obyvatelstva je evidována u přímých investic do cenných papírů.

Nejpopulárnější formou uložení úspor českých domácností v roce 2005 se staly právě podílové fondy. Střadatelé (pouze fyzické osoby) v nich vlastnili podílové listy v hodnotě 196,4mld. korun, což při srovnání s rokem 2001 znamená nárůst o 130,4 mld. korun. Další nárůst zvýšeného počtu investic do těchto nástrojů byl zaznamenán v roce 2006 a 2007. Na konci roku 2007 byla hodnota majetku fyzických osob v českých i zahraničních podílových fondech zvýšena na 267,8mld.korun.

Díky značným výkyvům v roce 2008 lidé své podílové listy začali prodávat. Z původních 267,8 mld. korun na konci roku 2007 na 252 mld. korun k 31.3.2008, takový byl zaznamenán pokles

11

na podílových fondech. Chování českých investorů je naprosto logické, neboť bylo způsobeno rozkolísaností světových finančních trhů a ztráty investic, které tento vývoj přinesl.

1.5 Stavební spoření Tato forma spoření zaznamenává jeden z nejstabilnějších vývojů v čase. Jeví se jako nejoblíbenější produkt ze stran českých domácností. V roce 2001 si tento produkt držel druhé místo v oblíbenosti, hned po bankovních termínovaných a netermínovaných vkladech s největším naakumulovaným množstvím peněz ( 120,5mld. korun). K 31.12.2007 tyto vklady stouply na rekordních 383,4mld.korun. V první polovině roku 2008 byl zaznamenán pokles při porovnání s první polovinou roku 2007 a to o 8mld.. Tento fakt mohl být ale záhy změněn a to na konci roku 2008, neboť s koncem roku je zaznamenán vždy značný nárůst úložek.

1.6 Životní pojištění Přibližně zhruba desetinový bývá podíl životního pojištění na celkovém úhrnu úspor a investic obyvatelstva ( v zemích s rozvinutou záchytnou sociální sítí je tento podíl nižší oproti zemím s nižším uplatněním sociálních prvků v hospodářské politice). Jedná se o prostředky, jenž mají domácnosti „uloženy“ jako spořící část svých kapitálových

a

investičních životních pojistek. Objem těchto prostředků v roce 2006 činil 182,8mld. korun, v roce 2007 byly ve výši 198,7 mld. korun. Zároveň je od roku 2005 zaznamenán zpomalený růst tempa těchto úložek.

Díky rozvoji hypotečního úvěrování se předpokládal i růst životního pojištění. Tento předpoklad je ale vyvrácen, neboť značná většina klientů s hypotečním úvěrem dává přednost rizikovému životnímu pojištění.

1.7 Penzijní připojištění Tento produkt má možnost těžit z dvojnásobného benefitu ze strany státu. Může těžit ze

12

skutečnosti, že je podporován příspěvkem státu a v určité kombinaci i daňově zvýhodněn ( stavební spoření a životní pojištění mají jen jednu z výše uvedených výhod). České obyvatelstvo je díky nastavené důchodové reformě motivováno k těmto úsporám na stáří. Stoupající trend můžeme odvodit nejen z růstu počtu penzijně připojištěných, ale také z průměrných měsíčních úložek. Při srovnání let 2001 a 2007 zjistíme, že úložky lidí posílané do penzijních fondů stouply zhruba 2,4krát na 151,3mld.. Dynamika těchto fondů od roku 2005 stoupá každoročně přibližně o 15%. Kromě vlastních úložek jsou tyto objemy navýšeny o státní příspěvky a případné příspěvky zaměstnavatelů. Růst průměrné měsíční úložky ze 340 korun v roce 2001 na 441 korun v roce 2007, nás zatím neopravňuje k domněnce, že se budoucí výplaty penzí můžou stát významným příspěvkem ke stabilizaci důchodového systému ČR v budoucích desetiletích.

1.8 Přímé investice do cenných papírů Český kapitálový trh je charakteristický postupným a výrazným snižováním počtu registrovaných cenných papírů. Obrovské počty byly registrovány v dobách kupónové privatizace – obou jejích vln. Z původního počtu 2233 emisí zůstalo v roce 2007 registrováno pouze 7,9%, tj. 177 emisí. Jedním z hlavních důvodů bylo stahování emisí z obchodování na veřejných trzích ( Burza cenných papírů Praha a RM Systém) a zánik firem.

Po kupónové privatizaci v roce 1995se stalo v České republice podle evidence Střediska cenných papírů držiteli CP celkem 5492tis.osob ( převážná většina z tohoto počtu nikdy neobchodovala na kapitálovém trhu). Bylo neobvyklé, že v tomto období držely cenné papíry přibližně čtyři pětiny českých obyvatel starších 18 let. Ve srovnání např. s Velkou Británií ( kde má obchodování obyvatel s cennými papíry dlouhodobou tradici) to byl extrém, neboť zde ve stejném období počet akcionářů představoval asi 9% počtu obyvatel s právní subjektivitou. K 31.12.2007 bylo evidováno v ČR 1768tis. akcionářů – fyzických osob.

Celkový objem majetku fyzických osob ke konci roku 2007 dle Střediska cenných papírů činil 79,7mld. korun. Mezi českými drobnými investory nejsou příliš rozšířené přímé

13

investice do cenných papírů jako zhodnocování peněz. Dlouhodobě jsou preferovány spíše podílové fondy. V letech 2002- 2005 byla při vysokých roční růstech indexu PX Burzy cenných papírů Praha zaznamenána zvýšená vlna zájmu, ale nebylo dosaženo masovějšího charakteru. Vzhledem k výrazným ztrátám v roce 2008 byl zaznamenán a ještě nekončí značný odklon českých drobných investorů od kapitálového trhu.

1.8.1 Nejčastější investiční chyby, které mohou investory položit O pohybu na burze koluje řada mýtů a „zaručených rad“. Pro značnou část střadatelů v České republice je toto téma velká neznámá. Jako z každé neprobádané oblasti vzniká i určitá míra strachu. Ano,každý účastník burzy dělá chyby. Zkušenější investoři mnohem méně, než začátečníci. Mají tu výhodu, že se mohou ze svých chyb již poučit. V době nestabilních trhů je nezbytné vědět co nejvíce o možných nástrahách při obchodování, které mohou nastat. Čím více informací, tím větší možnost se vyvarovat možných chyb.

Jedenáct nejzásadnějších si uvedeme a následně podrobně rozebereme: 1.

Nejasně stanovený cíl

2.

Podléhání emocím

3.

Spoléhání na zisky z minulých období

4.

Stádové chování

5.

Investování bez informací

6.

Neochota cokoli ztratit

7.

Rozdrobení portfolia

8.

Sázení na jednu kartu

9.

Drobení zisku či ztráty

10.

Přecenění vlastních sil

11.

Neopodstatněná euforie

Nejasně stanovený cíl

Odborníci přirovnávají investory bez plánu k turistům bez mapy nebo k loďce, se kterou si proud dělá, co chce. Kdo investuje bez cíle, má tendenci se uchýlit k emocím a v krizových situacích se rozhoduje špatně. Před nákupem cenných papírů by měl mít každý investor

14

stanovený obchodní plán. Mít odpověď na otázky typu: kolik peněz má k dispozici; na jak dlouhou dobu; kolik chce vydělat; kdy vybere zisk; jak použije zisk; kolik si může dovolit prodělat.

Podléhání emocím

Velice často tomuto jevu podléhají i zkušení investoři. Nejčastějšími emocemi jsou hlavně strach a chamtivost. Není nic snazšího, než se díky panice, nebo touhy po zisku nechat strhnout k neuváženým a neukázněným krokům. Často se stává, že při mírném poklesu se dlouhodobý investor rozhodne pro okamžitý prodej a konzervativní se pod vidinou výhodného nákupu vrhá do riskantních nákupů. A zde se vracíme k důležitosti mít své záměry pevně stanoveny a zkontrolovat si, zda rozhodnutí cíl splňují.

Spoléhání na zisky z minulých období

Bohužel toto je nejčastější chyba začátečníků. Není možné se nechat ovlivnit situací u „souseda“, který před půl rokem vydělal na akciích. Není rozumné jít a nakoupit ty samé tituly a spoléhat, že též vydělám. Může se stát, že cena akcií bude příliš vysoko a krátce po nákupu začne cena pozvolna klesat. Investoři, jenž používají jako jediný ukazatel historické výnosy akcií, tak velice často nakupují na vrcholu a prodávají v nejnevhodnější době, kdy jsou akcie na dně.

Stádové chování

Nejvíce jsme mohli zaznamenat tento druh chování na začátku roku 2008, kdy nastaly propady na akciových trzích. Nastal masivní odprodej cenných papírů, které chtěli majitelé držet dlouhodobě a to jen po několika týdnech poklesů. Tento jev byl zaznamenán i ve velké míře u společností, které byly zdravé. Následně po obnovení růstu chtěli nakoupit zpět, ale odvahu dostali až po delší době, kdy už zase nakupovali dráž. Dobré a zkušené investory poznáme, že jdou proti proudu. V momentě, kdy ostatní prodávají, tak nakupují a prodávají

15

v nákupní horečce. Zájem o akcie a růst jejích cen není důvod k nákupu. Tento jev, kdy akcie dlouhodobě roste, předznamenává často její pokles, a tedy spíše doporučení prodeje. Naopak v době, kdy ceny klesají a všichni se akcií zbavují, bývá to často ideální příležitost k nákupu.

Investování bez informací

Mnoho času zabere potřebné monitorování portfolia investic. Řada parametrů ovlivňuje cenu akcií. Každý investor by měl sledovat ekonomické zpravodajství, hospodaření svých společností a doporučení analytiků a makléřů. Je rozumné se přitom zaměřit na strategické plány společností a odhady zisků. Zanedbat by neměl ani sledování pozice společnosti na trhu, vývoj konkurence a přitom posuzovat celé odvětví. Účastnit se valných hromad mohou i ti nejmenší akcionáři.

Neochota cokoli ztratit

Každý investor by měl mít předem stanovený „práh bolesti“, tj. hranici, kdy je ještě pro něj daná ztráta únosná. V momentě, kdy se stane, že cena akcie propadne, měl by prodat, i když půjde o ztrátový obchod. Vyhne se tak mnohem výraznějšímu poklesu.

Rozdrobení portfolia

Není příliš rozumné investovat do příliš velkého počtu společností. Následně je značně náročné sledovat všechny podniky a podrobně je analyzovat. Navíc rozložením portfolia investor sice rozloží riziko, ale i možný výnos. Zisky pak nebývají vyšší než index trhu.

Sázení na jednu kartu

Vždy nemusí být dobrým tahem vsadit vše na jednu kartu. Je to nejsnadnější způsob, jak přijít o vše. Nejlepší způsob jak zmírnit riziko je rozložit investici do různých teritorií, sektorů i měn. Analytici doporučují, že v portfoliu by neměly chybět defenzivní tituly, tedy 16

například dluhopisy s fixním výnosem i agresivnější investice v podobě akcií s vyššími výkyvy.

Drobení zisku či ztráty

V momentu, kdy cenný papír vydělává, investor je v pokušení část zisku co nejdříve vybrat, aby si ho „pojistil“. Někdy se může tato strategie jevit jako velmi dobrá, ale může znamenat i zbytečné se držení při zdi. Pokud je investor přesvědčen, že hodnota akcie porost ještě více, neměl by zisk „drobit“. Přecenění vlastních sil

Investoři, jenž mají málo zkušeností s burzovními výkyvy, mají často zkreslené představy o své toleranci k riziku. Často si myslí, že unesou vyšší ztrátu. V momentě, kdy se dovědí, o kolik peněz přišli ve skutečnosti, v ten okamžik poznávají pravdu o míře, kterou jsou schopni unést.

Neopodstatněná euforie

Často varují odborníci před tímto nebezpečným jevem. Nejčastěji jsou k ní investoři náchylní v momentě, kdy rychle rostou ceny a média jsou plná dobrých zpráv.

1.9 Tezaurované peníze Objem těchto prostředků se dá jen těžko určit. Jedná se o finanční prostředky, které si obyvatelstvo ponechává doma, neumisťuje je do žádného finančního produktu. V roce 2005 byla provedena analýza a my můžeme odhadovat z objemu oběživa, hotovosti na přepážkách bank, hotovostí obchodníků a firem, struktury bankovek dle nominální hodnoty a z konzultací o distribuci a cirkulaci oběživa, kolik daný rok zůstalo přibližně v „matracích“ domácností. Tento odhad byl stanoven přibližně na 40mld. korun. Opět díky průměrným tempům růstu netermínovaných vkladů a průměrných temp růst oběživa se můžeme domnívat, jak se vyvíjí výše objemů těchto tezaurovaných peněz.

17

Díky faktu, že v letech 2005 – 2007 se udržovaly na bankovním trhu klientsky neatraktivní úrokové sazby u vkladů, mnoho domácností upřednostnilo držení peněz doma či na netermínovaných účtech před úložkami na termínovaných účtech, kde jsou tyto vklady navíc spojeny s nižší likviditou. K 31.12.2007 byly prováděny další odhady, jenž se přiklánějí k tvrzení, že české domácnosti mají přibližně 60mld. korun uloženo v“ matracích“.

1.10 Zhodnocení úspor prostřednictvím nákupu nemovitostí, či jiných komodit Vlivem celosvětové finanční krize, jejíž konec můžeme jen odhadovat, dochází k hledání náhradních alternativ při zhodnocování úspor obyvatelstva. Mezi veřejnost se dostávají „zaručené typy“ pro zhodnocování na rok 2009. Statistiky dokazují, že se již i první obchody začínají realizovat. Letošní rok je propagován jako rok možnosti levných nákupů.

Dochází k rekordně nízkým cenám u nemovitostí např. ve Španělsku, kde poklesly až o 50%. Nejznámější oblastí v tomto případě je pobřeží na Costa del Sol, kde cena nemovitostí na pláži se pohybuje okolo 450 tisíc eur, tedy asi 12 milionů korun. Přitom cena stejné nemovitosti před dvěma lety byla ve výši 1 milionu eur. V současnosti se Španělsko stává nejvíce atraktivní zemí pro nákup realit kolem Středozemního moře.

Další vhodnou oblastí pro nákup nemovitosti se stávají Spojené státy americké, kde kromě propadu cen nemovitostí až o 65% za poslední dva roky, hraje roli i výhodný kurz dolaru. Největší zájem je o nemovitosti v oblasti Floridy. Před třemi lety byla cena za nové studio ( pokoj s kuchyní) přímo na pláži v Miami půl milionu dolarů. Dnes za stejnou cenu lze pořídit byt se dvěma ložnicemi a přímo na pláži.

I Rakousko nabízí zajímavé příležitosti k nákupu, především u horských chat. Zde je však zajímavá cena hlavně u developerů, než u individuálních prodejců.

S dalším typem investování v oblasti nemovitostí a i v době finanční a realitní krize přichází jedna z pražských společností. Tato společnost staví na Slovensku ve wellnes hotelu

18

apartmány, jejichž cena se pohybuje od 1 do 3,3milionu českých korun. Každý majitel má možnost bezplatně využívat svůj apartmán po dobu 30 dní v roce. Po zbývající dny roku bude apartmán pronajímat hotel, který v prvních pěti letech od kolaudace garantuje roční minimální výnos 5%, tedy 50 až 170 tisíc korun ročně. Při každém navýšení příjmu nad pět procent dostane majitel polovinu. V následujících pěti letech budou výnosy závislé na obsazení apartmánů. Padesát procent z tržeb obdrží majitel za pronájem a může svůj apartmán kdykoli prodat. Po uplynutí deseti let bude nemovitost plně patřit majiteli, který si ji může již samostatně obhospodařovat.

Koho nezajímají nemovitosti, může zkusit investici do zlata. Po této komoditě stoupá poptávky vždy v nejistých časech. Opět se to potvrzuje i v nynější krizi. Troyská unce zlata ( cca

31,1gramu) na newyorském trhu prolomila na začátku letošního roku tj. 2009 poprvé od loňského března hranici tisíc dolarů. Vše nasvědčuje dalšímu zdražování tohoto kovu. K dodání v dubnu se nabízí za 1002,2 dolaru za troyskou unci. Dle agentur to v jednu chvíli bylo i 1007,7 dolaru za unci.

I přesto je stále daleko k historickému rekordu. K jeho zaznamenání došlo 21. ledna roku 1980, kdy troyská unce v dnešních cenách přišla na 2224 dolarů. Značná část analytiků se shoduje na tvrzení, že zlato, jehož cena od počátku letošního roku stoupla o 13% půjde vzhledem k velké nejistotě na trzích cenných papírů dále nahoru. Velké množství investorů se chystá k nákupu, neboť se obávají, že rozpočtové injekce k povzbuzení ekonomiky se minou účinkem. Část těchto investorů se obává, že vládní stimulační balíky rozpoutají vyšší inflaci. To je jedním z hlavních faktorů, které vedou k nákupu zlata, které je proslulé jako uchovatel hodnot. Na druhé straně stále klesá důvěra investorů do takzvaných finančních aktiv, především do akcií, které od počátku roku 2008 ztratily v celosvětovém průměru 54% své hodnoty. Letošní rok přinesl další poklesy např. index newyorské burzy letos stihl poklesnout o dalších 15%.

V současnosti se jako jediný bezpečný přístav pro investory jeví zlato. Není nutné nakupovat jen zlaté mince, pruty či cihly. Analytici předpokládají růst hodnoty akcií firem 19

těžících zlatonosnou rudu. Dle expertů se předpokládá budoucí značný zájem o akcie kanadské firmy

Barrick Gold, která spravuje největší zásoby zlata na světě. Stejný úhel pohledu mají i na světovou dvojku – americkou Newmont Mining. Dalším těžařem, kterému roste kurze je i ruský řetězec Polymetal, jehož spoluvlastníkem je nejbohatší Čech Petr Kellner.

Celkově tedy analytici očekávají zhodnocení zlata o desítky procent v horizontu jednoho roku. Poukazováno je i na diamanty, jenž mohou být též dobou investicí.

Bohužel globální recese a finanční krize mění zažitá pravidla investování a sráží hodnotu i takových „držáků“ hodnoty, jako jsou diamanty. Mezi největší odběratele patřilo USA a západní Evropa, bohužel objem nákupů se neustále snižuje.

Jakmile poptávka ze strany USA značně klesla a to hlavně po šperkařských diamantech, se samozřejmě odráží i v Antverpách. Daleko méně se prodává, exportuje i brousí. Diamonds International Corporation – největší tuzemský prodejce diamantů a diamantových šperků tento výrazný pokles již zaznamenaly. Díky těmto poklesům hlásí potíže jejich producenti, jako je například největší, jihoafrický De Bedra, si před časem musel půjčit od svých akcionářů půl miliardy dolarů.

K uzavírání provozů dochází v tradičních brusírnách v Indii či Rusku. V minulosti bylo nutné diamanty nakupovat v ruských dolech a zamlouvat si těžbu na rok dopředu. Ve světě cena těchto kamenů klesá, nicméně u ruských dodavatelů nikoli, neboť jsou přesvědčeni, že se cena brzo vrátí na svou původní mez a tak vyčkávají.

V posledních sto letech hodnota diamantů stabilně rostla. Nejvýraznější růst byl zaznamenán v posledních dvou letech. Především od poloviny roku 2007 do poloviny loňského roku tj. 2008 nabyly diamanty obrovsky na hodnotě, některé třídy až o 70 procent. Hlavně kvůli obavě před krizí, vzrostla loni hodnota diamantu na trhu o osm až deset procent. Nejvíce nakupovali američtí investoři.

20

Zajímavé je, že v momentě, kdy krize opravdu přišla, trh se propadl. Dle antverpské organizace AWDC ve srovnání s loňským říjnem dodávky klesly o 65 až 70 procent. Analytici se domnívají, že propad ceny diamantů může činit z rekordních hodnot v loňském roce 30 až 70 procent. Dalším ukazatelem je index broušených diamantů na PolishedPrices.com, kde za poslední půlrok byl zaznamenán pokles o 15 procent.

V posledních týdnech roku 2009 se zdá, že se situace může obrátit, neboť ruský státní monopol Alrosa dodá do Antverp

drahé kameny za půl miliardy dolarů. Jedná se o

dodávku neřezaných diamantů 15 tamním firmám. Poptávka po surových diamantech začíná jít trochu nahoru, nicméně pohyb cen zatím zůstává velkou neznámou. Na letošní rok nejsou očekávané výrazné změny v cenách, vše se však bude odvíjet dle vývoje krize. Pokud nastane její prohloubení může dojít k poklesu cen, v případě oživení ekonomiky se dá očekávat i oživení poptávky po diamantech a ceny mohou růst.

Vzhledem k tomu, že trh s diamanty probíhá ve světe v dolarech, je pro českého investora důležitý i vývoj kurzu koruny k americké měně. Dle analytiků poptávka českých investorů po diamantech stále roste. Dle statistik se neděje tak proto, že by se Češi zabezpečovali před krizí, ale díky tomu, že je tento investiční nástroj teprve objevován. Nejčastěji jsou ohodnocovány šperky s diamanty a drahými kameny, dále volné diamanty a nakonec volné barevné kameny. Množí se požadavky na ocenění nákupů na internetových aukcích. Takto nakoupené diamanty mají často nízkou kvalitu a v některých případech dokonce hraničí s kvalitou hodnou spíše na technické využití.

Tato investice však není vhodná pro každého, neboť čtvrt milionu korun je částka, od které je vhodné začínat jako investor. V této hodnotě se dá koupit dobrý diamant o hmotnosti jednoho karátu, tedy 0,2 gramu. Jako dobrý investiční nástroj platí tříkarátové diamanty, které sto let platí za dobrý investiční nástroj se pohybuje od 1,5 milionu do 2,5 milionu korun.

Jako hlavní výhoda této investice je spatřována v obrovské koncentraci bohatství, například do jedné bankovní schránky, která se dá pronajmout za cenu okolo 1500 korun na rok , může investor uložit portfolio diamantů v řádu desítek miliard korun. Velkou nevýhodou 21

této investice je velká marže obchodníků a to ve výši až deseti procent. To znamená, že investice do diamantů není krátkodobou záležitostí. Můžeme tedy počítat s tím, že minimálně rok dva nám bude vydělávat na to, co stál proces prodeje. Odborníky doporučený horizont této investice je minimálně pět let. Dle odborníků nemá smysl jakákoli investice s kratší dobou jak tři roky . Diamanty nejsou navíc osvobozeny od daně z přidané hodnoty.

Podobně jako u jiných investic i v případě diamantů platí, že investor by neměl vše vsadit na jednu kartu. Větší investoři mají pět až deset, maximálně patnáct procent v zajišťovacích nástrojích, kam patří i diamanty. Kdo zatím váhá investovat peníze přímo do nákupu diamantů, může počítat brzo s možností investování prostřednictvím cenných papírů D.I.C se totiž chystá na Slovensku vydat obligace s garantovaným výnosem na základě diamantového portfolia, výnos tohoto aktiva by měl být okolo pěti procent ročně.

Další „starou známou komoditou“ je ropa. Cena této komodity v posledním roce připomínala jízdu na horské dráze. V červenci 2008 stál barel ropy až 145 dolarů , za několik měsíců se propadla cena na 50 dolarů a to i přes usilovnou snahu OPECu cenu stabilizovat. Něco podobného jsme zažili již v roce 2005, kdy se cena ropy pohybovala okolo 54,52 dolaru za barel. V roce 1980 stál barel ropy dokonce jen 36,83 dolaru za barel. Je nutné přihlédnout i ke změně kurzu dolaru, neboť tento fakt má vliv na reálnou hodnotu ropy.

V případě, že se investoři rozhodnou vstoupit do tohoto sektoru, nemohou spoléhat, že ropa razantně podraží, a proto by měli důkladně zvážit, do kterých certifikátů kapitál vloží. Cenu ropy ovlivňují mimo jiné i nálezy případných nových nalezišť. Především Brazílie vede, co do počtu plánu výstavby nových ropných věží a to především v Atlantickém oceánu ( v plánu je přibližně 40 věží) a v pobřežní pánvi Santos a v poli Tupi. Odhadu je se, že zmíněné naleziště představuje největší objev zásob ropy od roku 1976.

Druhou diskutovanou oblast světa, co do objemu naleziště ropy se uvádí severní pól. Dříve zde panovaly obavy kvůli velkému množství ledu, což díky globálnímu oteplování a tání ledovců začíná být reálné.

22

Situace na začátku letošního roku tj. 2009 je následující, například ve skotském přístavu Hound Point je plněn ropou jeden obří tanker za druhým, ale bez známého cíle dodávky. Tyto supertankery jsou naplněné ropou a vyčkávají v přístavišti, než ceny ropy znovu vzrostou, teprve pak přijde jejich chvíle. Obdobná situace je k vidění i v jiných částech světa, například v Mexickém zálivu, jsou k vidění plovoucí spekulace na růst cen ropy. Odborníci jsou přesvědčeni, že se více vyplácí momentálně „zaparkovat“ zásoby černého zlata v přístavu, než se je snažit prodat za aktuální ceny na komoditní burze. Tento fakt podporuje i skutečnost, že tak činní i přes nemalé náklady, které jsou spojeny se skladováním ropy na vodě v tankerech.

Uváděná situace je podpořena skutečností, že na burze v Rotterdamu a New Yorku se barel typu WTI či BRENT podával za 43 dolarů při termínu dodání v lednu 2009, zatímco futurekontrakty s pozdějším datem dodání jsou výnosnější, neboť termínované kontrakty na ropu s datem dodání prosinec 2009 se obchodují za 58 dolarů za barel, což znamená, že i po odečtení nákladů na uskladnění ropy na moři se může rozdíl ceny ropy uskladněné na takovém supertankeru vyšplhat i do desítek milionů dolarů, proto obchodníci vyčkávají.

Vzhledem k tomu, že stále panuje určitá nervozita na trzích s tradičními komoditami, je možné uložit své úspory též do uměleckých děl. Aukční domy hlásí za poslední období rekordní

obraty. Jedním z nich je i Aukční dům Dorotheum, jenž za poslední období hlásí obrat 34milionů korun. Také 1. Art Consulting se v Praze zabydlela a čím dál častěji se setkává na svých aukcích nejen s milovníky umění, ale hlavně i investory, jež dávají přednos před kapitálovými trhy umění. V posledních čtyřech letech tato společnost vydražila „deset nejdražších "obrazů v aukcích přes sto devatenáct milionů korun.

Jeden z nejznámějších aukcionářů Jiří Rybář sám popisuje svou cestu a důvody, jenž ho přivedly k umění. V devadesátých letech si schovával americkou měnu, byla to doba, kdy dolar stál přes čtyřicet korun. Co ho k tomu vedlo? Nedůvěra v českou korunu, přiznává otevřeně. Víme, jak nakonec dolar dopadl, byly doby, kdy spadl až na čtrnáct korun.

Pak přišlo euro, které stálo třicet dva korun. Pan Rybář si začal schovávat euro, které také spadlo a to až na dvaadvacet korun. Sice euro v současné době posiluje, ale do dvaatřiceti 23

korun má stále co dohánět. Nepoučitelný pan Rybář inkasoval za nějakou platbu libry, opět si danou měnu schovával, ale opět se opakovala stejná situace, ze čtyřiceti tří korun spadla libra na sedmadvacet.

Následně se pan Rybář vydal jinou cestou a na rady bankovní úřednice zainventoval do nejmenovaných fondů. Opět se nesetkal s úspěchem, z každé zainvestované koruny má dnes šedesát haléřů. I po této eskapádě se nenechal odradit a zkusil další způsob. Vrhl se na umění. Před pěti lety koupil obraz Václava Hostíka, rozměry obrazu 40x40cm a cena? Sto dvacet tisíc. Po pěti letech má nabídky milion dvě stě tisíc. Před dvěma lety koupil obraz Zdeňka Sýkory, který ho opět nezklamal a za dva roky měl cenu o milion vyšší. Náš aukcionář na klasické formy investování zanevřel a pochvaluje si hojné zisky z oblasti umění.

Dopad finanční krize na českém trhu není zatím nijak dramatický, ale drobnější poklesy jsou v budoucnu očekávány, pokud nenastanou výraznější pozitivní změny na finančních trzích. Objevila se spousta nových investoru, kteří jsou hlavně zdrženlivější a uvážlivější. Patrný je úbytek amerických a západoevropských zákazníků, tyto zákazníky nahradili Češi a kupci ze střední a východní Evropy.

Podíváme se i na pole světových aukčních sálů, kde byla znát hospodářská krize nejvíce od listopadu 2008, když v New Yorku propadly obrazy významných impresionistů. Pokles pokračoval především po rozšíření špatných zpráv z domova. Tyto špatné zprávy vyhnaly ze světového trhu především zbohatlíky z Ruska, Číny a Indie, kteří do té doby chodili na aukce jako do kasina a žádná částka pro ně nebyla dost vysoká. Od té doby se obraty aukčních síní neustále snižují a to až o polovinu a snižuje se i průměrná cena prodávaných děl. Dříve s prodávaly přibližně tři čtvrtiny aukční nabídky, nyní je to sotva polovina. Rapidně klesá zájem o současné umění, jehož cena do loňského podzimu stoupala raketově. Například ruská aukce v Londýně vynesla loni na podzim o čtyřicet procent méně než stejná aukce na jaře téhož roku. Ovšem stále existují rarity, jejichž cenu neovlivní ani celosvětová krize. Jedná se například o modrý briliant španělského krále Filipa IV, který byl vydražen vloni na konci roku za půl milionu eur, nebo suprematistický obraz Kazimira Maleviče vydražený za šedesát milionů dolarů. 24

V České republice aukční síně zatím vyčkávají, co jim přinesou první měsíce letošního roku. Většina z nich se ale shoduje, že za každé krize je to stejné. Lidé začnou být opatrnější, ale vede je to k hlubšímu zájmu o věci. Kupci hledají na internetu, srovnávají s nabídkou a cenami v zahraničí. Vlivem krize ubývá i sponzorů mladých autorů. Jednou z institucí, jenž potvrdila svou účast i pro letošní rok je UniCredit Bank. Český aukční „top ten“:

1.

František Kupka: Élevation (Výšky), 22,1 mil. Kč, 2007

2.

Oskar Kokoschka: London, Chelsea Reach, 19,5mil. Kč, 2008

3.

Josef Šíma: Léda s labutí, 14,6mil. Kč, 2008

4.

František Kupka: Abstraktní komozice, 13,4mil.Kč, 2007

5.

Josef Čapek: Děvče v růžových šatech, 12mil. Kč, 2007

6.

Georges Braque: Zelené umyvadlo, 11,5mil. Kč, 2008

7.

Emil Filla: Dívka s mandolinou, 11mil.Kč, 2008

8.

Jindřich Štyrský: Krajina v oblacích, 10,25mil.Kč, 2007

9.

Antonín Procházka: Kopretiny, 10,1mil. Kč, 2008

10.

Georges Braque: Ovoce, džbán a dýmka, 9,8mil.Kč, 2008

Další rozšířenou alternativou investování s stávají v posledních letech také vína. Možností k investování je nespočet. My jsme si vyjmenovali jen ty nejčastější.

1.11 Mezinárodní srovnání míry úspor Česká republika patří k zemím, kde se sklon domácností spořit v poslední dekádě výrazně zmenšil ( viz. graf č.1. uvedený v příloze – Mezinárodní porovnání vývoje míry hrubých úspor domácností). Ještě v roce 1995 byly české domácnosti schopny odkládat 15,2% svých příjmů v podobě hrubého disponibilního důchodu – což byl zhruba stejný poměr jako v uvedeném roce ve Francii ( 15,8%) či v Rakousku (15,1%). V roce 1997 se míra úspor domácností v ČR snížila relativně rychle o více než 4 p.b. na 11.1% hrubých disponibilních důchodů a trend k poklesu pak pokračoval až do roku 2006. Tehdy lidé odložili pouze 5%

25

svého hrubého disponibilního důchodu, což bylo výrazně pod evropským průměrem ( 11,2% v EU27). Ostatně nižší než evropský průměr byla v ČR míra úspor domácností již v roce 2000 – tehdy lidé v ČR odložili na úspory 8,6% svých hrubých disponibilních důchodů, zatímco v Evropě (EU27) 12%. Od té doby do roku 2006 ( dle ročních dat, roční údaje za rok 2007 nejsou dosud k dispozici) klesl v českých domácnostech sklon spořit o 3,6p.b. na 5%, zatímco v EU 27 bylo snížení jen velmi mírné ( o

0,9p.b. na 11,2% hrubých disponibilních příjmů

domácností).

Z toho vyplývá, že tendence spořit relativně méně ve srovnání s tempem růstu disponibilních důchodů je patrná z dat za celou Evropskou unii. Je zde však významný rozdíl mezi údaji za eurozónu ( EU 13) a úhrn zemí stojících mimo prostor společné měny. Zatímco země eurozóny mají v průměru míru úspor významně vyšší než kolik činí průměr celé EU 27, „zbytek“ unie zaznamenává její dramatický pád – jinak nelze nazvat situaci, kdy ještě v roce 2000 činil poměr hrubých úspor k disponibilním příjmům domácností v unijních zemích používajících vlastní měnu 7% a v roce 2007 už pouhých 1,1%. Nejméně spoří pobaltské země, kde lze pozorovat i zápornou míru úspor (graf č. 1.)

Graf č. 1:

26

V eurozóně naopak za uvedené období sklon spořit ještě posílil – jestliže v roce 2000 byly domácnosti jednotlivých zemí společné měny schopny odkládat v průměru 13,8%svých příjmů, v roce 2007 dokonce 14,7%. Jedním z důvodů slabého sklonu k úsporám v unijních zemích, v nichž se neplatí eurem a které vstoupily do EU teprve nedávno, je zřejmě orientace na spotřebu. HDP ve většině těchto zemí roste oproti starým zemím EU rychleji, což se projevuje i v růstu mezd.

Otázkou je, co udělá s ekonomickým růstem omezený sklon spořit, když úspory domácností jsou prostřednictvím úvěrového mechanismu obecně hnací silou investic. Ne v každé zemi totiž dochází ke kompenzaci klesající míry úspor domácností přílivem peněz z vnějších zdrojů v tak výrazném měřítku, jako tomu bylo přibližně od roku 1998 v České republice.

2. Poměry zadluženosti a vkladů

27

České domácnosti a vývoj jejich zadluženosti indikují vyšší riziko, ale i rysy riziko redukující. Ve struktuře úvěrů poskytnutým domácnostem stále převažují úvěry poskytnuté na bydlení. Tyto druhy úvěru tvoří 71%z celkového počtu ( k 31.12.2007). Tento výrazný podíl snižuje obavu z „projídání“ půjčovaných peněz, protože protilehlou stranou půjčky na bydlení je pořízení hmotného aktiva (dům, byt). Toto aktivum zůstává a jeho hodnota bývá poměrně stabilní.

Zajímavou skutečností je fakt, že dochází k významnému snížení podílu půjček na bydlení na celkové zadluženosti sektoru domácností v krátkém čase – v roce 2004 tvořily úvěry na bydlení 73,7% z úhrnu úvěrů segmentu domácností.

Dochází i k dalšímu zhoršování ukazatele používaného pro poměr objemu vkladů domácností u bank a oproti

nim zadluženost. V roce 2004 byly dluhy segmentu

domácnosti-obyvatelstvo ve srovnání s jejich vklady přibližně třetinové (31,9%) a v roce 1997 měli lidé dluhy jen na úrovni 8,3% svých vkladů, v roce 2007 se už objem dluhů dostal téměř na dvě třetiny objemu vkladů domácností (61%). Vzhledem ke krátkému časovému období se jedná o velmi prudký růst tohoto podílu používaného jako indikátor rizika.

Proporce půjček na bydlení a termínovaných vkladů patří k dalším poměrovým indikátorům. V tomto směru došlo rovněž k výraznému posunu. V roce 2004 byl objem úvěrů na bydlení 35,9% objemu termínovaných vkladů domácností, v roce 2007 už 77,8%.

Spotřebitelské

úvěry

vztahované

k objemům

krátkodobých

depozit

domácností

nezaznamenaly tak významný růst jako úvěry na bydlení vztažené k termínovaným vkladům. V roce 2004 představovaly spotřebitelské úvěr 22,5% objemu krátkodobých vkladů domácností, v roce 2007 to bylo 29,4%. Významné riziko nepředstavuje růst tohoto podílu. Je nutné zmínit, že objem krátkodobých vkladů domácností je v ČR relativně velmi vysoký ve srovnání s úložkami na delší dobu. Z toho vyplývá, že střadatelé nevidí příliš velký rozdíl v úrokových sazbách u

termínovaných vkladů na kratší či delší dobu a dávají proto přednost lepší likviditě, kterou představují právě krátkodobé vklady. Tento fakt ovlivňuje i výsledný podíl „spotřebitelské půjčky/krátkodobé vklady“, který se za období 2004-2007 příliš výrazně nezvýšil. 28

Setkáváme

se

často

s argumentem

srovnávajícím

Českou

republiku

a

některé

západoevropské země že je stále relativně nízký podíl zadluženosti domácností na HDP či objemu vkladů. Z tohoto je odvozováno nízké riziko, protože poměrové ukazatele za Českou republiku jsou oproti těmto zemím stále nízké. Nárůst je však velmi prudký za velmi krátký čas.

V budoucnu můžeme očekávat změnu plynoucí ze dvou zdrojů – z předpokládaného zmírnění tempa zadlužování ( je již zřejmé z vývoje v roce 2008). Vyšší inflace a náklady významných položek ze spotřebního koše domácností zpomalí tempo jejich výdajů, a to nejen přes pomalejší tempo reálných mezd. Další příčinou způsobující změny dosavadních trendů může být vývoj na straně vkladů domácností. V případě, kdy v období nejistých očekávání začnou spotřebitelé více spořit, bude toto spoření podpořeno ze strany bank i rostoucí úrovní klientských úrokových sazeb.

2.1 Spektrum rizik Samotná struktura dluhů českých domácností riziko nezakládá, ale za určitých okolností může vyvolat potíže. Taková situace nastává především v případě velmi negativního pohybu na trhu realit a při vyšším růstu úrokových sazeb. V případě, kdy dochází ke kumulaci obou vlivů, se jejich důsledky samozřejmě znásobují. Takovou situaci můžeme označit za „americký syndrom“, ke kterému došlo v USA díky naplno propuknuté hypoteční krizi.

V případě, že je nemovitost pořizována jako investice, vystavuje se investor riziku poklesu ceny, což však v dlouhodobém časovém horizontu, který je pro takové aktivum typické, může být opět vyrovnáno a překonáno jejím dalším zhodnocováním.

V situaci, kdy si domácnost pořizuje nemovitost pro stávající bydlení, jako tomu je v České republice v převážné většině úvěrů na bydlení v souvislosti s privatizací bytů, může se ocitnout

29

v riziku při růstu úrokových sazeb v ekonomice. Především, pokud bude jejich růst implementován ihned do úrokových měr úvěrů pro klienty ( což však nemusí vždy automaticky nastat, jak bylo možné při silné konkurenci na hypotečním trhu pozorovat například na jaře 2008).

Takový předpoklad je značně reálný. Na území České republiky se úvěrový boom na trhu bydlení odehrával v období extrémně nízkých úrokových sazeb. Tento fakt byl z velké části jeho akcelerátorem. Obdobná situace byla v USA, kde indexy růstu nákupu nových i starších domů a bytů dosahovaly nejvyšších hodnot v letech následujících po 11.09.2001 ( po teroristických atacích a z obav z následků pro ekonomiku snížila americká centrální banka základní úrokovou sazbu na 1%). Toto období nízkých sazeb, které trvalo několik let bylo úrodnou půdou pro hypotéky.

V České republice byly úrokové sazby nízké, ale značně rostly ceny bytů, takže potřebná výše poskytovaných hypotečních úvěrů narůstala – z toho vyplývalo pro některé klienty ( pro ty, jenž nechtěli mít vysokou úroveň měsíčních splátek) prodloužení doby splatnosti.

V případě, že může být rodinný rozpočet schopen kompenzovat vyšší úrokové zatížení měsíčními splátkami taktéž – či rychleji – rostoucími příjmy domácnosti, problém nenastává ( za splnění dalších předpokladů, jako je stabilita zaměstnání hlavního živitele, což souvisí s ekonomickým cyklem a mírou nezaměstnanosti).

Bohužel může nastat situace, kdy bude nárůst splátek velmi významný

např. klient

s hypotečním úvěrem 1,5 mil. korun se splatností 25 let, který na podzim 2005 získal úrokovou sazbu 3,5% zakotvenou na tři roky, musí počítat, že v roce 2008 dostane po vypršení fixace úrokové sazby 6,1%( bohužel není už novým klientem banky a často dochází k situacím, že stávající klienti jsou úrokově znevýhodňováni), výše uvedený jev má za následek, že rodinný rozpočet bude zatížen o cca 2000korun měsíčně navíc, než tomu bylo u současné výši splátky.

Momentálně nemá Česká republika, stejně jako velký počet ostatních evropských zemí oficiální index cen nemovitostí. Vývoj těchto cen je tak aktuálně sledován hlavně prostřednictvím údajů z realitních kanceláří. 30

V letech 2002 – 2003 začal výrazný a obecně pozorovaný růst tržních cen nemovitostí a to především v Praze, v dalších letech 2006 – 2007 se tento růst přesunul i do ostatních regionů, zejména velkých krajských měst.

Stále značně převyšují úspory nad dluhy, i když tento polštář se za léta 1997 – 2007 velmi výrazně zmenšil ( celkové půjčky domácnostem už tvoří téměř dvě třetiny objemu jejich úspor u bank, zatímco v roce 1997 to bylo jen 8,3%) – podíl úvěru na bydlení na objemu termínovaných depozit domácností už přesáhl tři čtvrtiny (77,8%), zatímco v roce 1997 činil jen 4,3%. Podíl spotřebitelských úvěrů na krátkodobých vkladech domácností stoupl a to zhruba sedmkrát na téměř 30%, přičemž v roce 1997 byl objem úvěrů na spotřebu jen necelou dvacetinou objem peněz, které měly domácnosti uloženy jako krátkodobé termínované vklady.

2.2 Domácnosti a jejich chuť k zadlužování I když reálné příjmy rostou domácnostem nejpomaleji za posledních deset let, nic to nemění na jejich chuti k zadlužování. K 28.2.2008 byla zadluženost českých domácností u bank a dalších finančních institucí dle statistik České národní banky na 744,4 miliardách korun, což je o 9,3 miliardy více než k 31.1.2008.

Zájem o hypoteční úvěry přetrvával i v roce 2008. Domácnosti neměly zájem slevovat z míry zadlužeností. Na konci roku 2007 mírně ovlivnila výši braní úvěrů změna v daňových zákonech. Hovoříme především o změnách v zákoně o DPH.

Analytici se domnívají, že růst zadlužení domácností je spíše trendovou záležitostí související s růstem cen aktiv, v případě České republiky zejména nemovitostí, než s úrokovými sazbami či příjmem domácností. Jedním z ovlivňujících faktorů na vývoj zadlužování bude i demografický vývoj, neboť na začátku produktivního věku jsou nyní silné populační ročníky ze 70. let, které si začínají půjčovat.

31

Za poslední roky dluhy domácností rostou, ačkoli většina z nich tvrdí, že hospodaří obezřetně. Dle průzkumu jen čtvrtina dotázaných ( vzorek 1000 Čechů starších 18 let ) přiznala, že v domácnosti nešetří, ještě méně lidí pak uvedlo, že vydání neplánují a že utrácejí, dokud to jde. V případě, že porovnáme průzkumy z 90.let minulého stolení, je vidět, že lidé odpovídají na tyto otázky stále stejně. Z toho můžeme usoudit, že dle širší veřejnosti „žít na dluh je normální“.

Téměř třetina českých rodin si mohla v roce 2008 dovolit dražší nákupy, případně se vůbec nemusela omezovat. Přes polovinu občanů považovala svou domácnost za průměrně zajištěnou. Dle průzkumu je velmi dobře a solidně zajištěných méně než špatně zajištěných a chudých. Podíl 3% nepřesáhly velmi dobře zajištěné domácnosti.

2.3

Češi

umí

lépe

hospodařit

s penězi

než

okolní

postkomunistické země Na základě průzkumů zadaných GE Money Bank a uveřejněných v prosinci 2008 v Hospodářských novinách, Češi vycházejí jako národ, jenž umí hospodařit s penězi a svým majetkem nejlépe z obyvatel postkomunistických evropských zemí. Ve zmíněném průzkumu byli kromě Čechů zařazeni též Maďaři, Poláci, Rumuni, Lotyši a Rusové.

Výzkum se zabýval sledováním, jak příslušníci jednotlivých zemí zacházejí s penězi, jaká je úroveň jejich finanční gramotnosti zda se zadlužují či umí finanční produkty dobře využít ve svůj prospěch. Češi dosáhli nejvyššího ohodnocení ve srovnání finančního chování obyvatel jednotlivých zemí, viz. údaje v grafu č. 2.

32

Graf č. 2 : Jak hospodaříme ( údaje v procentech )

Vím, jaký je můj majetek a co vlastním

100 90 80 70 60 50 40 30 20 10 0

Vím,kolik dlužím

Vím, za co měsíčně utrácím

Ru sk o

sk o m un

Ru

ty šs ko Po lsk o

sk o

Lo

ar aď

M

Če sk o

Nekupuji nic, co opravdu nepotřebuji Vyhodnocuji, jak minimalizovat své pravidelné výdaje

Zdroj: GE Money Bank, HN ze dne 29.12.2008

I když více než třetina Čechů žije od výplaty k výplatě, je to stále nejméně ze sledovaných zemí. Značný problém s tímto faktem mají Poláci, neboť více jak 62% žije tímto způsobem, viz graf č. 3. Ze všech sledovaných národů nejvíce utrácejí Rusové, Lotyšci, naopak nejspořivější jsou Maďaři. Češi si drží místo někde uprostřed. Čtvrtina Čechů nemá přehled o svém majetku, stejný počet neví, kolik v současnosti dluží. S přibývajícím věkem klesá přehled o majetku a dluzích a to při srovnání všech národů. Srovnávané země a jejich obyvatelé také velice často probírají finanční otázku se členy své rodiny. Češi však nejméně, jen 31%, naopak nejvíce Rumuni se 48%.Často však Češi hovoří o financích s partnerem či partnerkou. Toto chování je zaznamenáno téměř u každého druhého Čecha. Méně jak třetina obyvatel Ruska či Lotyšska má důvěru ke svým partnerům v otázce financí.

33

Graf č. 3:

Jak kontrolujeme své výdaje (údaje v procentech)

Zapisuji si výdaje do rod.účet.knihy

70 60

Prostřednictvím internetového bankovnictví

50 40 30

Prostřednictvím telefonního bankovnictví

20 10

Prostřednictvím měsíčního výpiu z účtu Ru sk o

o Ru m un sk o

Po lsk

aď ar sk o Lo ty šs ko

M

Če sk o

0

Nekontroluji své výdaje

Zdroj: GE Money Bank, HN ze dne 29.12.2008

Český národ se výrazně odlišuje od ostatních sledovaných národů v tom, že důvěřuje finančním poradcům. Celých 26% našich dotázaných by využilo služeb těchto poradců, oproti 4% rumunských obyvatel. Dalším zajímavým ukazatelem je, že 44% žen v České republice mají pod kontrolou rozpočet domácnosti. Stejný podíl mají ženy i v Lotyšsku. Vyšší podíl a to celých 70% mají ženy v Rusku a Maďarsku. Významnou roli v tomto ukazateli hraje věk dotazovaných, neboť vypovídá, že čím starší jsme, tím spíše necháváme ženy kontrolovat rodinný rozpočet. Tento fakt platí pro všechny sledované národy.

Český národ z výzkumů vyšel i jako nejméně „chamtivý“, neboť jen 7% Čechů přiznává, že je pro ně přitažlivé bohatství partnera. Maďary toto přitahuje v 56%, předposlední jsou obyvatelé Lotyšska a to ve 25%.

34

Právě Češi patří ke skupině, která aktivně hospodaří se svými penězi a to v celých 35%. Jedná se o obyvatele, jež mají své finance plně pod kontrolou. Příslušníci z této skupiny pracují se svými prostředky takovým způsobem, aby jim úspory vydělávaly, úvěry neodmítají a jsou ochotni se v rozumné míře se i zadlužit. Určí si takovou hranici splátek, za kterou nejsou a nemůžou jít.

Dalších 27% z naší populace tvoří střadatelé, kteří sázejí na jistotu v podobě ukládání prostředků na běžný účet, nebo držbu v hotovosti. Čechů, jež vyjdou s málem, máme celých 14%. Do této skupiny patří důchodci a lidé s podprůměrným příjmem. Lidi ze skupiny „žijící dneškem“ tvoří 9%, skupina je tvořena především mladými lidmi ve věku 18 až 29 let. Tolik srovnání chování jednotlivých občanů z vybraných postkomunistických zemí.

35

3 Zadluženost domácností Vytvořit přehled zadluženosti domácností v dlouhé časové řadě, tj. od počátku existence České republiky, je složité a to hned z několika důvodů. Jedním z nich je, že se poskytovateli těchto úvěrů stávali kromě obchodních bank i další finanční zprostředkovatelé ( např. leasingové společnosti začaly nabízet klasické spotřebitelské úvěry po útlumu leasingového trhu vyvolaného administrativními změnami daňových sazeb po vstupu do EU). Vyčíslení objemu úvěrů segmentu domácnosti – obyvatelstvo, tak jak bylo uveřejňováno do roku 2005, ovlivnilo přijetí metodiky ECB – v jejím důsledku nyní kromě úvěrů na bydlení a spotřebitelských úvěrů figurují ve statistice i tzv. ostatní úvěry. V objemu ostatních úvěrů jsou zahrnuty „zbylé“ úvěry obyvatelstvu, dále pak úvěry segmentu domácnosti-živnosti a nakonec úvěry neziskovým institucím sloužícím domácnostem.

3.1 Podíl dluhů domácností na HDP V letech 1997 – 2007 je typický prudký růst zadluženosti českých domácností. V roce 1997 činily bankovní úvěry segmentu domácnosti-obyvatelstvo ve výši 48,5mld.korun pouhých 2,7% nominálního HDP ( po přičtení úvěrů ze segmentu domácnosti-živnosti vzrostl tento podíl na 5,7%). V roce 2007 byl již objem peněz půjčený obchodními bankami segmentu domácnosti-obyvatelstvo 688,2mld.korun, tj. 19,4%HDP. Při započtení úvěr živnostem a neziskovým institucím sloužícím domácnostem pak bylo dosaženo 20,5%HDP.

Největší úvěrový boom nastal v letech 2004-2007, za tyto tři roky se podíl HDP zvýšil o 9 p.b., když v roce 2004 představoval objem úvěrů celému sektoru domácností 11,5%HDP v běžných cenách. K růstu podílu docházelo především díky silnému růstu české ekonomiky. K 31.12.2007 činily objemy úvěrů celého segmentu domácností poskytnuté všemi

finančními

zprostředkovateli

3551,4mld.korun, tj. 24,6%HDP.

36

875,3mld.korun,

nominální

HDP

ČR

pak

V souvislosti s tempem ekonomického růstu České republiky vyniká tempo zadlužování domácností. Za období 1997-2007 se HDP v běžných cenách zhruba zdvojnásobil (+96,1%),

úvěry sektoru domácností stouply za tu dobu sedmkrát, přičemž samotné úvěry obyvatelstvu vzrostly čtrnáctkrát na 688,2mld.korun. Půjčky na bydlení (kromě hypotečních úvěrů a úvěrů ze stavebního spoření zahrnující od roku 2002 i spotřebitelské úvěry na nemovitosti) byly nejrychlejší typ rostoucích úvěrů. Tyto typy úvěrů stouply v roce 2007 oproti roku 1997 téměř 43krát a to na 515,9mld.korun.

V letech 2003-2007 rostly úvěry domácnostem průměrným tempem 31,7% ( dle kvartálních stavů oproti stejnému období předchozího roku) při silném růstu nominálního HDP v období ekonomické konjunktury v ČR ( +8%). Značný předstih tempa růstu úvěrů domácnostem před tempem růstu HDP znamená i prudký nárůst jejich objemového podílu na HDP, viz. graf č. 4.

Graf č. 4:

37

3.2 Struktura zadluženosti domácností K 31.12.2007 v celkovém zadlužení sektoru domácností zahrnujícím půjčky od všech finančních zprostředkovatelů připadalo 83% na půjčky od bank (vč. Družstevních záložen a ČNB). Zbylá část připadala na ostatní finanční zprostředkovatele, kteří byly zaměřeni především na poskytování úvěru na spotřebu.

Objem úvěrů sektoru domácností poskytnutých všemi finančními zprostředkovateli činily k 31.12.2007 v úhrnu 875,3mld.korun. Největší podíl na nich měly především obchodní banky, družstevní záložny a ČNB ( 726,3mld.korun); samotné obchodní banky (bez družstevních záložen a ČNB) půjčily domácnostem 719,8mld.korun. Zbývající část ve výši 149,1mld. korun poskytly ostatní finanční zprostředkovatelé (faktoringové a forfaitingové společnosti zabývající se odkupem pohledávek před jejich splatností) a to především úvěry na spotřebu.

V roce 2008 se i nadále objem úvěrů domácnostem zvyšoval. Graf č. 5. znázorňuje v prvním čtvrtletí 2008 změnu oproti stavu z konce roku 2007 je oproti předchozím kvartálním růstům jen sporý. V prvním čtvrtletí 2008 stoupl celkový objem úvěru domácnostem pouze o 2,2%, což byl nejnižší přírůstek v časové řadě počínající v roce 2005, odkdy je úhrn úvěrů od všech finančních zprostředkovatelů ČNB sledován.

Graf č. 5:

38

Chuť českých domácností si půjčovat začíná opadat. Je to především díky zhoršujícím se ekonomickým očekáváním obyvatel České republiky. Očekávání jsou vyvolána rostoucí inflací hlavních položek spotřebního koše (bydlení,potraviny,energie). Vzhledem k růstu úrokových sazeb dochází k ochlazení původního nadšení z levných peněz, pod jehož vlivem se především odehrávala obrovská úvěrová expanze českých domácností související s obstaráváním vlastního bydlení. Díky extrémnímu růstu cen domů a bytů se pro velké množství lidí stalo pořízení vlastního bydlení vzdalujícím snem. Tyto ceny byly výrazně odtržené od jejich ekonomické reality.

3.3 Úvěry na bydlení Od roku 2003 je patrný prudký růst zadluženosti domácností a to především díky vlivu poskytování úvěrů na bydlení. Především se jedná o hypoteční úvěry na bytové účely, standardní i překlenovací úvěry ze stavebního spoření a od roku 2002 také spotřebitelské úvěry na nemovitosti ( jejich objem se zvýšil v roce 2007, když stoupl z 18,4mld. korun v prosinci 2006 na 26,3mld. korun v prosinci 2007 – což představuje 5,2% celkového úvěru na bydlení). V 90.letech byl dosti pomalý rozjezd, jenž byl způsoben vysokou úrovní klientských úrokových sazeb a relativně malým počtem klientů schopných obstát u bank s požadovanou bonitou. Postupem času získaly rozhodující postavení v objemech půjčených peněz hypoteční úvěry.

S koncem roku 2007 vrcholil hypoteční boom v České republice. Objem úvěrů na bydlení, jenž zahrnoval prostředky půjčené klientům bank, družstevních záložen a v malé míře i 39

ostatních finančních zprostředkovatelů převýšil v úhrnu půlmilionovou hranici ( 515,9mld. korun. Tato částka představovala 14,5% nominálního HDP České republiky.

V tomto období stoupl objem úvěrů na bydlení velmi výrazně. Když srovnáme rok 1997 a poskytnutý objem úvěrů 12,1mld. korun s rokem 2007 a 515,9mld.korun, tak zjistíme, že se objem zvýšil téměř 43krát. V roce 2008 se dluhy domácností zvyšovaly i nadále, nikoli už takovým tempem jako v letech 2006 a 2007.

V období před vstupem České republiky do Evropské unie byl realitní trh a tedy i poptávka po úvěrech poháněn a marketingově s velkou silou uchopen prognózami, že začlenění České republiky do Evropské unie přinese významný růst cen nemovitostí. Tyto prognózy podporoval i vývoj úrokových sazeb, jež patřily k nejnižším v EU a spolu s úrokovými mírami ve Švýcarsku a Japonsku byly nejnižší na světě. Bezprostředně po vstupu do EU k výrazné akceleraci cen nemovitostí nedošlo. V letech 2006-2007 byl ale zaznamenán realitním trhem neočekávaný cenový růst a to zejména bytů starší výstavby ( panelové domy na sídlištích velkých měst).

Meziroční přírůstky obchodů s půjčkami na bydlení zaznamenaly v roce 2008 snížení velmi vysokých temp růstu. Objem úvěrů na bydlení celkem stoupl ve stavu k 31.12.2007 proti stejnému období roku 2006 o 35,9%, v květnu 2008 proti květnu 2007 o 31,2%. Značné snížení dynamiky zaznamenaly hypoteční úvěry a to o 6,2 p.b. na meziročních +30,6% v květnu 2008. Obdobná situace byla i u standardních úvěrů ze stavebního spoření (pokles o 6,5p.b. na 5,2%). Poměrně mírnější byla ztráta dynamiky u překlenovacích úvěrů ze stavebního spoření, jež jsou od října 2007 do května 2008 nejrychleji rostoucím typem úvěrů na bydlení. K 31.12.2007 stouply meziročně o 42%, v květnu 2008 si svoji extrémní dynamiku téměř uchovaly (+40,6%).

V momentě, kdy vývoj obchodů úvěrů na bydlení sledujeme v absolutních hodnotách, je zřetelněji patrná redukce. V období leden až květen 2007 stoupaly úvěry na bydlení v průměru o 9,4mld.měsíčně, ve stejném období 2008 o 8,3mld. korun měsíčně. Znamená to, že u hypotečních úvěrů se snížil průměrný měsíční přírůstek v uvedeném období z 6,9mld. na 5,4mld. korun, u standardních úvěrů ze stavebního spoření vyšel z propočtu

40

dokonce průměrný měsíční úbytek 270mil.korun (vlivem změny z dubna 2008, kdy se stav těchto úvěrů proti březnu 2008 o 1,8mld. korun snížil).

Naprosto opačný vývoj nastal u překlenovacích úvěrů ze stavebního spoření, zde ke snížení nedošlo, naopak. V období od ledna do května 2007 stoupaly jejich objemy v průměru o 2,1mld.korun měsíčně, v období od ledna do května 2008 o 2,7mld. korun měsíčně.

Můžeme tedy chování žadatelů o úvěr na bydlení ve výše popsaném případě považovat za zcela racionální. Jde o reakci na vývoj úrokových sazeb u hypotečních úvěrů – ty značně rostou, zejména pro stávající ( nikoli nové) klienty banky. Následně se pak zájemci o úvěr na bydlení obracejí na stavební spořitelny. V případě, že klient nemá dostatek úspor na stavebním spoření s nárokem na standardní úvěr, potom je nutné řešit situaci překlenovacím úvěrem. Tento druh úvěru je sice dražší než úvěr standardní, ale umožní klientovi získat peníze „bez čekání“ na uspoření požadované částky ( jak za jiných okolností plyne z podstaty produktu stavebního spoření).

Údaje, které máme k dispozici z bankovních statistik za období leden až květen 2008, ukazují ztrátu tempa úvěrů obyvatelstvu na bydlení proti stejnému období roku 2007. Celkový přírůstek za uvedené období byl v úhrnu meziročně nižší o 4,13mld. korun, především díky vlivu poklesu hypotečních úvěr ( o 5,368mld. korun) i standardních úvěrů ze stavebního spoření ( o 2mld. korun).

V prvních pěti měsících roku 2007 získali lidé úvěry na bydlení ve výši 42,4mld. korun, pak v roce 2008 měli za uvedené období uzavřené, respektive čerpali úvěrové smlouvy za 38,2mld.korun. Naopak u překlenovacích úvěrů se objemy půjčených peněz vyhouply o více než 3mld. a dosáhly 12,6mld. korun. Byl zaznamenán i růst objemu zatím jen doplňkových spotřebitelských úvěrů na nemovitosti ( +186mil. Korun), které převýšily hranici dvou miliard (viz. tabulka č. 1.) Tabulka č. 1: Vývoj jednotlivých druhů úvěrů obyvatelstva na bydlení v období leden – květen 2007 a 2008 ( v mld. korun) 41

31.1.2007 28.2.2007 31.3.2007 30.4.2007 31.5.2007 celkem

31.1.2008 28.2.2008 31.3.2008 30.4.2008 31.5.2008 celkem Rozdíl 08-07

Hypoteční Úvěry na úvěry na bydlení bydlení Standardní Překlenovací úvěry ze obyvatelstvu obyvatelstvu úvěry ze Spotřeb.úvěry celkem staveb.spoř. staveb.spoř. na nem. 5293 3903 196 1101 93 6679 5195 -51 1406 129 9729 6602 242 2605 280 10919 6715 70 2139 818 9743 7952 191 2261 517 42363 30367 648 9512 1837

Hypoteční Úvěry na úvěry na bydlení bydlení Standardní Překlenovací úvěry ze obyvatelstvu obyvatelstvu úvěry ze Spotřeb.úvěry celkem staveb.spoř. staveb.spoř. na nem. 7017 4276 116 2281 343 6530 4442 -116 2258 -55 6860 4146 26 1991 465 9463 7362 -1833 3400 539 8363 4773 226 2633 731 38233 24999 -1352 12563 2023 -4130

-5368

-2000

3051

186

Zdroj: ČNB, vlastní propočty

Ačkoli tempo českého hypotečního trhu zpomalovalo, dařilo se zejména menším bankám zlepšit svoji tržní pozici. Stalo se tak díky nabídce zpravidla výhodnějších podmínek ( úrokové sazby, poplatky) klientům s hypotečními úvěry u jiných bank, kteří je pak touto pro ně výhodnější formou nechávali nefinancovat ( např. Wuestenrot hypoteční banka uvedla nárůst úvěrových obchodů za pololetí 2008 proti stejnému období roku 2007 o 52%, posílení tržní pozice u hypotečních úvěrů oznámila i Raiffeisenbank).

3.4 Spotřebitelské úvěry Dochází k poklesu podílu spotřebitelských úvěrů na celkových úvěrech poskytnutých domácnostem od všech finančních zprostředkovatelů, v logice toho, jak silně rostou především úvěry na bydlení. K 31.12.2005 byl tento podíl více než třetinový (34,8%), za dva roky nato klesl o více než 4 p.b, na 30,5%. Závěr roku 2007 byl typický, kdy ve 4.

42

čtvrtletí stouply úvěry domácnostem na spotřebu nejvyšším mezikvartálním tempem za celé období 2005-2007(+9%).

K 31.12.2007 dosáhly spotřebitelské úvěry výše 267,2mld.korun, což bylo o 85, 2mld. více v roce 2005 (viz. graf č. 6.)

Graf č. 6.:

Za dva roky poskytli finanční zprostředkovatelé domácnostem na spotřebu o 47% vyšší objem peněz. Podíl u úvěrů na bydlení byl tak o 82% více a u ostatních úvěrů o 59% více, takže celkový přírůstek úvěrů domácnostem za pouhé dva roky činil více než dvě třetiny ( +67%). V období 2006-2007 byly tak spotřebitelské úvěry i přes silnou dynamiku nejméně rostoucím segmentem trhu úvěrů pro domácnosti.

43

V prvním čtvrtletí proti čtvrtému čtvrtletí 2007 spotřebitelské úvěry od všech zprostředkovatelů poklesly o 0,6% na 265,6mld.korun, což byl vůbec poprvé zaznamenaný pokles. K tomuto jevu došlo především díky nižším poskytováním úvěrů od tzv.ostatních zprostředkovatelů, protože spotřebitelské úvěry od bank ( vč. debetních zůstatků na běžných a žirových účtech domácností) mezikvartálně opět vzrostly ( ze 137,7mld. koruna na 144,1mld. korun).

Snížení počtu spotřebitelských úvěrů domácnostem od ostatních zprostředkovatelů v některých čtvrtletích nebyl od roku 2006 zcela neobvyklým jevem, ovšem zatím dosud nešlo o pokles tak významný

( -8,1mld.korun).

Důvodem může být chvilková nasycenost po mohutných nákupech na úvěr ve čtvrtém čtvrtletí 2007, kdy si lidé půjčili na spotřebu oproti předcházejícímu čtvrtletí o 13,4mld.korun více. Přikláníme se však spíše k faktu, že je segment úvěrů na spotřebu ovlivněn růstem životních nákladů a reálnějším náhledem domácností na současnou a budoucí ekonomickou a finanční situaci.

K 31.12.2007 poskytly spotřebitelům banky a družstevní záložny úvěry ve výši 138, 7mld. korun ( úvěrování spotřeby je však v případě družstevních záložen i ČNB jen zanedbatelné, neboť spotřebitelské úvěry od obchodních bank činily 137,7mld. korun).

Velkými hráči v úvěrech na spotřebu jsou ostatní finanční zprostředkovatelé ( především leasingové společnosti nabízející finanční leasing a společnosti splátkového prodeje). Výše uvedení zprostředkovatelé poskytli českým domácnostem podle údajů z konce roku 2007 celkem 128,5mld. korun, tedy téměř polovinu celkového objemu úvěrů na spotřebu. Parametry těchto úvěrů ( kratší doba splatnosti, menší úvěrovaná částka, nižší nároky na bonitu klienta) nahrává obchodům ostatních zprostředkovatelů.

Oproti klasickým úvěrovým případům je zde riziko více diverzifikované a to díky velkému počtu obchodních případů. Z regionálního pohledu a z pohledu sociálně slabších domácností mohou i spotřebitelské úvěry znamenat problém, jak dokazuje i počet nařízených exekucí, který každý rok stoupá až na zhruba 400tis. exekucí v roce 2007.

44

3.5 Příčiny úvěrové expanze sektoru domácností Růst zadluženosti českých domácností a jeho důvody spočívají jak na straně příjemců peněz, tak na straně jejich poskytovatelů. Pohled domácností na svou zadluženost se značně změnil, v české společnosti se výrazně projevila orientace směrem ke konzumu, životní úroveň stoupla. Pokud sledujeme vývoj dlouhodobé zadluženosti domácností pak jasně odráží hlad po vlastním bydlení, patrný zejména v posledních letech zkoumaného období.

3.6 Otevřené horizonty spotřeby V polovině 90.let začal typický rys českých domácností a to zvýšená potřeba konzumní spotřeby, jenž byla v předcházejících desetiletích omezena. Od roku 1995 do roku 2000 rostla spotřeba průměrným ročním tempem +3%, přitom právě v tomto období byla tlumena restrikcemi po měnové krizi v roce 1996, díky tomuto důsledku se ekonomika ocitla v dvouleté recesi. Meziroční pokles v roce 1998(-1%) se promítl ve výdajích domácností na konečnou spotřebu. Nicméně nic nemění na skutečnosti, že přelom 90.let, respektive přesně rok 1996, znamenal první vrchol meziročních přírůstků.

V roce 2007 dosáhly výdaje domácností na konečnou spotřebu reálně ( tj. bez ohledu na cenový vývoj) 1,543bil korun. To znamená, že byly vyšší o 34% než v roce 1997 ( 1,152bil.korun) a proti roku 1995 ( 1,031bil.korun) stouply dokonce o polovinu. Při údaji v běžných cenách, se spotřeba domácností v České republice v roce 2007 proti roku 1995 zvýšila 2,3 krát, proti roku 1997 byla vyšší 1,8 krát.

V druhé polovině 90let. nastalo potlačování sklonu utrácet. Tento jev byl způsoben i nejistotou ohledně budoucnosti a počínajícím růstem nezaměstnanosti. Naplno se obavy z budoucnosti a počínající růst nezaměstnanosti projevily až na začátku nového tisíciletí. V letech 2001 – 2007 stoupala spotřeba domácností v průměru reálně tempem 3,8% ročně s výraznou trendovou akcelerací v období 2003 – 2007 ( v průměru +4,7% ročně ).

45

Spotřeba domácností dosahovala nejvyšších meziročních přírůstků (tj. jejich výdaje na konečnou spotřebu zboží a služeb ve stálých cenách) v letech 2003 ( +6%) a 2006(+5,9%).

V roce 1996, 2003 a rovněž v období vrcholící ekonomické konjunktury, tj. v letech 2006 a 2007 se reálný růst spotřeby domácností pohyboval nad dlouhodobým průměrem za léta 1995-2007.

Dle statistik je evidentní, že zvýšení přírůstků spotřeby českých domácností a to zejména od roku 2003 zapříčinily především nákupy předmětů dlouhodobé spotřeby. V letech 19952007 stoupaly výdaje domácností na tyto nákupy v průměru ročně o 10%, přičemž v letech 2006 a

2007 o 15%, respektive 22%. Je zde patrná souvislost s nákupy nových domů a bytů, které je třeba vybavovat předměty dlouhodobé spotřeby, ale také rekonstrukcemi stávajících bytů a jejich uvádění do vyššího standardu bydlení, než v jakém je domácnosti do té doby měly, viz. graf č. 7.

Graf č. 7:

46

3.7 Zadluženost domácností versus vlastnické bydlení Docházelo k mohutnému uzavírání smluv o hypotečních úvěrech i v situacích, kdy ceny bytů výrazně rostly a ekonomická odůvodněnost takového počínání nebyla i přes stále levné peníze již tak opodstatněná. Vidina vlastního bydlení byla tak hlavním motivem pořizování bytů do vlastnictví a poptávka hnala ceny realit stále výš.

Razantně se snížila averze k dluhům, jenž byla součástí české mentality dlouhá desetiletí. Vzhledem k tomu, že docházelo k růstu životního standardu, za nímž stála rostoucí koupěschopnost vyvolaná přírůstky reálné mzdy, a také jen velmi pozvolný vývoj spotřebitelských cen od října 2007, vytvářely - zarámovány vysokou výkonností české ekonomiky – po většinu období pozitivní očekávání českých domácností. Nastala situace, kdy mělo úspěch i úsilí bank a ostatních finančních zprostředkovatelů s nabídkou peněz domácnostem v podobě úvěrů na bydlení i spotřebitelských úvěrů.

V současnosti tj. počátkem roku 2009 je situace na trhu více než vyhrocená. Trh realit zažívá nejtěžší období, banky důsledně prověřují bonitu každého klienta se zájmem o hypoteční úvěr a zpětně vyhodnocují již dříve poskytnuté úvěry, jak hypoteční, tak spotřebitelské. Stoupá zásada opatrnosti. Co je příčinou tohoto stavu? Popíšeme si původ vzniku hypoteční krize, která odstartovala více jak před rokem v Americe a její dopady zasáhly celý svět, jenž se momentálně ocitá ve finanční krizi.“Vše souvisí se vším“.

47

Bude tomu více jak rok a půl, co se hovoří o krizi na americkém hypotečním trhu. Tato krize, která se dále promítla do finančního sektoru se postupně rozvíjí. Za výše uvedenou dobu ukázala své zápory, které se konkrétně projevily přes dílčí ztráty z investic do cenných papírů amerických pohledávek amerických i světových investorů a vyústily i v krachy a převzetí několika velkých amerických bank zabývajících se hypotékami. Dalo by se říci, že tento popis ukazuje, že veškeré dopady krize se již naplnily. Nikoli, při současném hodnocení musíme vzít v úvahu, že primární příčina této krize, tedy pokles cen nemovitostí a poptávky po nich, ještě vyřešena není.

V polovině roku 2008 došlo k zaznamenání poklesu cen nemovitostí např. na Floridě, kde se pokles cen nemovitostí předpokládal jen minimální. Bohužel propad v této oblasti byl až 65%. Tato krize je tedy vyhodnocována jako hluboká a hodnotit její důsledky bude možno až v době, kdy její příznaky zmizí.

Řešení důsledků krize

Značně sofistikovaným problémem bylo vydávání tzv. CDO – dluhopisů krytých pohledávkami, kde docházelo k několikanásobnému mixu rizikovosti pohledávek, až investoři v podstatě nemohli zjistit pravé riziko těchto dluhopisů. Tyto dluhopisy kupovali jako velmi bezpečné, ale krizová situace odkryla pravá rizika, která byla v dluhopisech transformovaná.

Ze sektoru hypoték přerostla krize do celého finančního sektoru, znamenala vysoké omezení likvidity finančního trhu, kde nakonec zůstalo velmi malé množství peněz k sanování jejích následků. Jedno z prvních opatření se tedy týkalo napumpování levných peněz do americké i světové ekonomiky, a to ze strany amerického FEDu i Evropské centrální banky. Viditelná zlepšení přes opakovaná opatření se bohužel neprojevila. Následovalo další důležité opatření a to v podobě několikerého drastického snížení základní úrokové sazby v USA, které bylo realizováno na přelomu let 2007 a 2008 a následně pokračovalo i v průběhu roku 2008.

48

Souběžně s těmito opatřeními federální i národní vlády začaly sponzorovat poradenskou činnost pro klienty hypotečních bank s cílem řešit jejich problémové pohledávky a poradit cestu, jak ještě splácet a nenavršovat počet nerealizovaných padlých zástav. Dalším krokem byly sliby politiků ve formě jejich přímých státních zásahů k záchraně klientů, kteří se ocitli v krizové situaci ne vlastní vinou.

Zasažení evropského hypotečního trhu touto krizí

V prvním pololetí roku 2007 byly zaznamenány první příznaky krize ve Velké Británii. Nejednalo se o tak rozsáhlou krizi, jako ta, jenž vypukla ve Spojených státe. Mezi první signály patřil nárůst osobních bankrotů občanů a to až o 30%, tyto osobní bankroty byly doprovázeny růstem nucených prodejů domů zakoupených nebo postavených na hypotéky. Díky tomuto jevu došlo k ochlazení ekonomiky a snížení jejího růstu, respektive růstu HDP ze 3% na 1,5%.

V dalších zemích neměla krize zatím přímý dopad do hypotečního obchodu, přestože investoři realizovali nemalé ztráty z dříve nakoupených amerických CDO ( dluhopisů krytých

pohledávkami z úvěrů a hypoték). Hypoteční krize jsme proto mohli spíše zaznamenat v poklesu cen akcií finančních institucí a společností, jejichž podstatou činnosti jsou obchody na realitním trhu.

Zásah této krize do českého realitního a hypotečního trhu

Tato krize je již globálního světového charakteru. V případě České republiky nejde o žádné vypuknutí hypoteční krize, ale spíše se jí dotýká vliv globální krize. Největší dopad je nárůst likviditní prémie – tedy růst ceny zdrojů pro úvěry s ohledem na nedostatek peněz na mezinárodním trhu. Z prvního dojmu by mohl někdo hodnotit snížení počtu stavebních povolení na novou bytovou výstavbu ve 4. čtvrtletí 2007 jako důsledek krize. Je nutné si uvědomit, že konec roku 2006 a celý rok 2007 byl v České republice ovlivněn zcela jiným fenoménem, a to bylo zvýšení DPH na bytovou výstavbu. První výsledky z počátku roku 2008 dokázaly, že šlo jen o přechodný jev.

49

Díky přicházejícím zprávám z USA a ostatních zemí, naše banky začaly preventivně uvažovat o zpřísnění pravidel pro poskytování projektového financování i hypoték. Růst úrokových sazeb a předzásobení trhu v roce 2007 mohlo ovlivnit poptávkovou stranu bytové výstavby. Důsledkem je důkladná analýza kvality bytových a dalších realitních projektů a stanovování rozdílných podmínek financování s ohledem na kvalitu ze strany bank. V případě bytových hypoték pro občany se zvyšují úrokové sazby a s tím spojené snížení růstu cen nemovitostí vyžaduje vytvořit určitou dlouhodobou rezervu mezi výší úvěru a cenou nemovitostí. V České republice banky vždy pečlivě zvažovaly, komu bude poskytnut hypoteční úvěr a v jaké výši v poměru k ceně nemovitosti.

Posledních sedm let bylo rekordních, co se týká poskytování hypoték, jenž jsou stabilně bezpečné. Ve srovnání s dalšími státy EU jsme v rizikovosti na velmi dobré úrovni. Z krize na americkém hypotečním trhu se můžeme i ponaučit

Z výše popsané krize si můžeme odnést následující poučení:

▪ Všechny tržní mechanismy mají období svých růstů a poklesů. Otázka zní, jak dlouhá bude perioda změn a jak hluboký bude rozdíl.

▪ V momentě, kdy je období růstu, začínají být všichni účastníci podvědomě v určité euforii a zákonitě se snaží z tohoto růstu těžit.

▪ Konkurence je vnímána jako hybný motor trhu, ale lze těžko určit hranice, co je ještě konkurence a co již hraničí s poškozením tržních mechanismů.

▪ Je nutné zvážit, zda máme dostatek prvních negativních signálů z trhu, abychom je mohli vyhodnotit, zastavit se, rozmyslet se a upravit podmínky.

Bankéři upozorňují na nebezpečí tzv. subprime hypoték

Ucelená charakteristika či definice v podstatě neexistuje. Americké definice používá následující atributy: 50

-

kredibilita klienta, neboli úvěrové skóre

-

poměr příjmů klienta k dluhové službě celkem ( poměr splátky vůči příjmům)

-

poměr ceny nemovitosti a výše hypotečního úvěru

-

hypoteční úvěr s vysokými náklady pro klienta ( úroková sazba a poplatky)

V případě Evropy zjišťujeme, že jen tři země poskytují subprime hypoteční úvěry. Jedná se o Velkou Británii, Irsko a Nizozemsko. Pro upřesnění použijeme irskou definici, jenž jednoduše charakterizuje subprime klienta jako osobu, která nevykazuje příjmy nebo dostatečnou úvěrovou historii. Jinou, možná propracovanější definici používá Velká Británie a to definici FSA ( Financial Services Autority – MF) a definici přísnější, jejímž autorem je Council of Mortgage Lenders ( Asociace poskytovatelů hypoték). Tato definice se vztahují přímo k příjemci a jeho kvalitě, nikoli k úvěru. Hodnotí se zde čtyři parametry – exekuci na majetek klienta, nesplácení předchozí hypotéky nebo neplacení nájmu, další dlužné povinné platby příjemce úvěru, tzv. individuální vyrovnání či osobní bankrot klienta.

Člověk, jenž je považován za takového klienta, včetně jeho subprime hypotéky musí splňovat alespoň jednu z níže uvedených charakteristik: -

měl jakoukoli exekuci v posledních třech letech

-

měl jakékoli prodlení v placení povinných plateb v posledních třech letech

-

v posledních třech letech byl v osobním bankrotu či vyrovnání.

Z výše uvedeného vyplývá, že se jedná ve Velké Británii o občany, kteří měli v nedávné minulosti značně vážný finanční problém.

Ale i v USA začíná být vážný problém u dříve poskytnutých subprime hypoték, neboť na začátku letošního roku tj. 2009 mělo nejméně měsíční zpoždění se splátkou čtyřicet procent klientů, oproti loňskému roku, kdy to bylo 23,7%.

Český trh a subprime hypotéky aneb podobné rizikové produkty a čeho by se měl český trh vyvarovat.

51

V současnosti najdeme na českém trhu produkty, jenž splňují jen jednu z charakteristik amerických subprime hypoték. Navíc se na českém trhu značně zpřísňovaly ostatní podmínky, které zmírňují rizika spojená s touto hypotékou.

Nabízený produkt „Hypotéka bez dokládání příjmů“, představuje maximální poměr hodnoty zástavy k úvěru pouze 50%.

V případě zkoumání schopnosti klienta přijmout úvěr, všechny banky požadují minimálně doložení bezdlužnosti, nesmí být vedena exekuce, nesmí být negativní záznam v oficiálním seznamu dlužníků ( v případě „drobného“záznamu s přihlédnutím na stáří a typ je možná určitá tolerance, ale za podmínky zvýšení hodnoty zástavy nemovitosti a navýšení úrokové sazby). Subprime hypotéka z tohoto hlediska není tedy v České republice poskytována. Všechny banky na území České republiky deklarují zásadu odpovědného půjčování.

Z americké krize se mohou evropské hypoteční trhy poučit prvně v tom, že je třeba čelit nekalým obchodním praktikám vůči klientům, a to jak ze strany vlastních zaměstnanců, tak externích spolupracovníků bank. Jednoduše řečeno, nesmí dojít k „ prodání klientovi hypotéky za jakoukoli cenu ( nikoli výše úrokové sazby a poplatků)“. V případě, že se tak stane, klient záhy zjistí, že nemůže splácet a tudíž je v daleko horší situaci, než kdyby hypotéku vůbec nedostal. V mnoha případech pak dochází v souvislosti s tímto jednáním k dokládáním nepravým podkladům z hlediska příjmu žadatele o hypotéku a ocenění nemovitosti, která je bance dávána do zástavy. Nemělo by docházet k praktikám typu tzv. upřednostnění objemů a zisků na úkor zodpovědnosti za klienta a placení jeho hypotéky.

Český trh se snaží vyvarovat určitému podcenění schvalovacích pravidel v bankách. Schvalovací pravidla by měla být vždy jednoduchá a transparentní, a to nejen z hlediska dovnitř banky, ale i navenek na trh. Tato pravidla musí pružně reagovat na ekonomické změny ke kterým dochází v rámci země. Síla bank je dána především v předpokladu indikovat varovný signál z trhu jako první.

Na konci roku 2008 došlo na českém trhu k poklesu průměrné ceny starších i nových bytů všech velikostí v zemi o 7% na 2,1milionu korun. Odhady dle analytiků na rok 2009 představují pokles v rozmezí 15-20%. 52

Přehled bytové situace viz tabulka č. 2

Byty v roce

2008

Počet nově postavených bytů v roce

40500

2008 Vývoj výstavby v roce 2008

-2,7%

Průměrná cena bytu koncem roku

2,1 milionu korun

2008 Odhad vývoje cen bytů v roce 2009

Ve stejném tempu

Odhad vývoje tržního nájemného

Vzestupná tendence

v roce 2009

Zdroj: Hospodářské noviny ze dne 31.12.2008

3.8 Exekuce versus české domácnosti Podle Exekutorské komory České republiky se v roce 2007 staly výraznou příčinou nárůstu počtu nově nařízených exekucí nesplácené úvěry u bankovních i nebankovních finančních institucí. Přes tři čtvrtiny všech přikázaných exekucí byly provedeny vůči fyzickým osobám, zbývající část vůči osobám právnickým. Jak vyplývá z výše uvedeného, lidé začínají být méně schopni splácet své úvěrové závazky.

Tento jev nám indikuje možné riziko. V letech minulých byly nařízené exekuce ve velké většině na drobné pohledávky věřitelů typu zdravotních pojišťoven, dopravních podniků, distributorů energií, vodárenství, telekomunikačních operátorů, apod.. Na úvěrovém trhu tak vzniká nový problém. V roce 2007 stoupl dle Exekutorské komory ČR počet nařízených exekucí o 118 tisíc na 427 800 případů. Jde o rekordní nárůst od doby jejich zavedení v roce 2001 ( viz graf. č. 8)

Graf č. 8 :

53

Původně očekávaných 350 tisíc nařízených exekucí bylo překročeno. Ačkoli počet exekucí stoupl proti roku 2006 o výrazných 40% nepřekročil nejvyšší procentní přírůstek nařízených exekucí z roku 2005 s meziročním zvýšením o 74%. Jako hlavní důvod rekordního nárůstu v roce 2007 jsou podle Komory nesplácené úvěry u bank a jiných finančních institucí, mají stále většinou – co se důvodu pro exekuci týká – nezaplacené účty telekomunikačním operátorům, zdravotním pojišťovnám, dopravním podnikům a České televizi. Již zmíněné tři čtvrtiny všech přikázaných exekucí byly provedeny vůči fyzickým osobám, ve většině případů dosahovaly dlužné částky maximálně několika stovek tisíc, jen zcela výjimečně šlo o dluhy milionové.

V roce 2007 dosáhl počet skončených exekucí 125 171 případů, tj. přibližně o 14 tisíc (+13%) více než v roce 2006. Ve srovnání s obrovským meziročním nárůstem v roce 2006 (+45tisíc) znamenalo zvýšení počtu skončených soudních exekucí v roce 2007 přírůstek pouze třetinový.

54

Na konci roku 2007 obsahoval registr fyzických osob SOLUS informace o 582 tisících spotřebitelů, kteří mají nebo v uplynulých třech letech měli problémy se splácením svých závazků ( SOLUS je nejpoužívanějším systémem pro řízení rizik u poskytovaných služeb v ČR – jde o zájmové sdružení právnických osob1 , které monitoruje výhradně dlužníky, kteří po určité době přestanou splácet úvěr, a to jak z řad fyzických osob, tak podnikatelů a právnických osob).

Koncem roku 2007 byly pohledávky po splatnosti za dlužníky evidovanými v negativním klientském registru SOLUS ve výši 11,3miliardy koruna (za prvních pět měsíců 2007 to přitom bylo jen 9,5 mld. korun). Nemůžeme nárůst dlužné částky po splatnosti interpretovat jednoznačně jako nárůst riziky.

Zvyšující se dlužnou částku po splatnosti ovlivňuje

rozšiřující se počet společností zapojených do činnosti registru a rozšiřující se okruh produktů, ze kterých jsou klienti do registru zařazováni. Meziročně se zvýšil počet dotazů do negativního klientského registru SOLUS o 53%.

Je zaznamenán i patrný pozitivní posun v záznamech registru o tom, že klienti své dluhy po splatnosti uhradili – v průběhu roku 2007 tak učinilo přes 195 tisíc dlužníků ( v roce 2006 přibližně 95tis. v roce 2005 necelých 20 tisíc dlužníků ).

V prvním pololetí roku 2008 vzrostl počet záznamů evidovaných v registru fyzických osob ( SOLUS) přibližně o 185 tisíc a překročil hranici jednoho milionu záznamů (1091tis.). V posledních třech letech počet spotřebitelů, kteří měli problémy se splácením, stoupl na 678 tis. osob, což se projevilo i v celkové výši dlužné částky po splatnosti, která se zvýšila na 13,2mld. korun za šest měsíců (+16,8%).

Záznamy z konce června roku 2008 ukazují podíl dlužníků, kteří již své dluhy po splatnosti uhradili ( a v registru figurují se záznamem „příznak Z“ značící Zaplaceno), dosáhl 33,2% oproti 30% z konce roku 2007.

Členy sdružení SOLUS byly v lednu 2008: Beneficia Finance a.s., CCS Česká společnost pro platebí karty s.r.o., CETELEM ČR, COFIDIS, s.r.o., ČSOB a.s, Český Triangl, a.s.,eBanka, a.s., EGON Česká republika, s.r.o., ESSOX s.r.o., Home Credit a.s., HSBC Bank, Komerční banka a.s., Modrá pyramida stavební spoř.a.s., Profireal a.s., Raiffeisenbank a.s., Santander Consumer Finance a.s.,s Autoleasing a.s., sAutoúvěr a.s., Telefónika O2 CR a.s., T-mobile CR a.s., UniCredit Bank CR a.s., UPC ČR a.s., VB Leasing CZ spol. s.r.o., VLTAVÍN leas.a.s., Vodafone CR a.s.

55

4 Hrozba v podobě dluhové pasti Asi nejlépe tento pojem vystihneme popisem situace, kdy člověk už nezvládá splácet svoje půjčky. Jak toho docílíme? Asi nejsnazší cesta je v době, kdy máme účet v červených

56

číslech, banka nechce půjčit a do hlavy se vkrádá myšlenka na rychlou půjčku a bez ručitele. Respektive situace, kdy potřebujeme zacelit mezeru v rodinném rozpočtu nebo krátkodobě překlenout období, kdy máme nedostatek finančních prostředků. Lepší variantou je použití vlastních úspor, v horším případě čerpáme kreditní kartu, nebo kontokorent až na povolené maximum. Pokud jsou ale i tyto zdroje vyčerpány, musíme se porozhlédnout po jiném zdroji financování.

První institucí, kam povedou naše kroky, je domovská banka. Sepsání úvěrové smlouvy však mohou bránit různé skutečnosti, jako bankou nebo námi neakceptovatelné podmínky, např. nedostatečně ( prokazatelná) solventnost,či účelovost úvěru, nutnost zajištění úvěru nebo ručitele, či záznamy v některém ze seznamu dlužníků.

V tomto momentu nezbývá jiná možnost, než oslovit nějakou nebankovní instituci, která nabízí „úvěry až do domu“. Společností nabízející finanční pomoc, když jsme v nesnázích, je veliké množství. Asi pro veřejnost nejznámější a nejvíce v povědomí i díky reklamám v médiích jsou Profireal, Provident Financial, CZ Marketing, Domácí půjčky, Cetelem, Český triangl, HFS a další. Díky marketingovým aktivitám těchto společností, zejména pak těm předvánočním, podlehnou nejen lidé v nouzi, ale často i lidé s nedostatkem informací, které láká nákup na splátky bez navýšení.

Pokud již není jiné východisko a musíme přistoupit na tento způsob řešení, je nutné se připravit na zcela jiné podmínky, než na které jsme zvyklí u bankovních produktů. Jak nabídky, tak i podmínky poskytování půjček se u těchto společností výrazně neliší. Jedna z výše uvedených společností, jenž má více než stoletou historii a je do roku 1962 kótovaná na Londýnské burze cenných papírů, působí v České republice od roku 1997 a své služby nabízí prostřednictvím 25 poboček a téměř 2800 obchodních zástupců.

Tato společnost nabízí bezúčelové hotovostní půjčky v rozmezí 4-50 tisíc korun s dobou splatnosti 26, 39 nebo 52 týdnů. Splatnost půjčky je závislá na výši úvěru a bonitě klienta. U ostatních společností převažuje spíše splácení v podobě měsíčního splátkového kalendáře. Tyto druhy půjček lze objednat na bezplatné telefonní lince, kde jsou zodpovězené i otázky týkající se informací o půjčkách. 57

Následně je vyžádaný obnos donesen prostřednictvím obchodního zástupce až do bytu, a to většinou do 24 nebo 48 hodin od prvního kontaktu.

Tato služba se jeví jako velmi zajímavá, ovšem tento komfort v podobě rychlého a jednoduchého získání finančních prostředků, je draze zaplacen. Způsob, jak nejlépe posoudit nevýhodnost tohoto úvěru, je se zaměřit na ukazatel RPSN ( roční procentní sazba nákladů), který vypovídá o úrovni platebních podmínek úvěru.

Díky tomuto ukazateli vidíme veškeré náklady spojené s vyřízením, čerpáním, správou a splácením úvěru. U těchto splátkových společností se můžeme dostat až na několik set procent. Často bývá úroková sazba uváděna jako měsíční a navíc nezohledňuje další náklady s úvěrem spojené. V praxi to znamená, že pokud si vezmeme úvěr např. na 50.000Kč s roční dobou splatnosti, ve skutečnosti zaplatíme společnosti za 52 týdnů částku 83.200Kč. V případě stejného úvěru u některého bankovního ústavu nepřesáhne celková splacená částka výrazně výši poskytnutého úvěru.

Nově se v České republice objevují i možnosti získání úvěru prostřednictvím textových zpráv. Tuto službu poskytuje finská společnost Ferratum. Půjčky jsou omezené svou výši, která je do pěti tisíc korun. Tato služba je určena především pro méně solventní klienty, kteří řeší pár dní před výplatním termínem nedostatek finančních prostředků. Společnost má řádově tisíce klientů měsíčně. Převažují především ženy. Tato služba je ovšem vykoupena vysokým úrokem, který představuje 25% na 15 dní.

Jak se vyhnout hrozbě v podobě dluhové pasti?

Často lidé v zoufalé situaci řeší problém novou půjčkou, kterou pak použijí na splacení dřívějších úvěrů. Jedná se o odkládání reálného splácení a ještě větší zadlužení kvůli dalším úrokům ( úroky u další půjčky). Velká část těchto případů končí následným příchodem exekutora a zabavením majetku.

Rozšiřuje se nešvar v podobě postoje „ nejdříve si půjčím a pak to nějak splatím, snad to nebude takový problém. Toto uvažování je nejlepší cestou k návštěvě v brzké době exekutora. Při půjčování by si lidé měli udělat jednoduchou kalkulaci. 58

Zásadní je, si zjistit svůj disponibilní měsíční příjem. Respektive, kolik měsíčně vydají za platby, zejména splátky jiných úvěrů, leasingů či hypoték. Následně prostředky, které zbudou, je možné a rozumné využít ke splácení další půjčky. Přijatelná výše spotřebitelského úvěru a jeho splacení nejlépe do jednoho roku.

Nejlepší obrana proti dluhové pasti je odolat pokušení levných půjček a zbytečně nepřepínat svůj rozpočet úvěrovými splátkami.

Deset zásad při potížích při splácení úvěrových produktů 1.

Dluhy se samy nevyřeší – dluhy vyřešíme jedině tehdy, pokud se jim postavíme

čelem. Je nutné učinit rozhodnutí a dluhy řešit aktivně 2.

Pokud lze, neřešte své dluhy dalším zadlužením, ale uhrazením stávajících dluhů.

Jinak hrozí po několika měsících opakující se situace 3.

Pořádek v dluzích. Nutné zjistit, kolik komu dlužíme, kolik splátek musíme ještě

uhradit a jaké jsou sankce za opožděné či neuhrazené splátky 4.

Rozdělení dluhů dle důležitosti. Přednost mají dluhy s vysokými pokutami a dluhy

v souvislosti s bydlením – nájem a energie 5.

V případě nemožnosti splácení je nutné informovat svého věřitele a domluvit si

případné odložení nebo snížení částek 6.

Je nutné o dané situaci informovat celou zainteresovanou domácnost ( manžela,

manželku, partnera, partnerku, se kterým je sdílená domácnost) 7.

Neignorovat telefonáty a vybírat doručenou poštu od věřitele. Odmítnutí

komunikace jen zhoršuje situaci

8.

Nutnost sestavení osobního/rodinného rozpočtu – omezení výdajů na minimum (

popl. za kabelovou tel., internet, telefony, výdaje za cigarety, alkohol, odložení nákupů spotřebního zboží apod. ) 9.

Snaha zvýšit své příjmy. Po dobu řešení dluhů nutnost nalezení odpolední, večerní

či víkendové práce. 10.

Návštěva odborníků ( občanských poraden, právníků apod.) se všemi dokumenty a

dopisy od věřitelů.

59

V současné době struktura dluhů českého obyvatelstva nezakládá bezprostřední riziko v podobě dluhové pasti. Současnou situaci by mohl změnit pád realitního trhu či výrazný růst úrokových sazeb. Tato změna pak povede k dalšímu úrokovému zatížení domácností při růstu měsíční splátky určené na úroky, respektive prodloužení splácení úvěru. Pokud úroveň reálných příjmů domácností dokáže vstřebat důsledky zvýšení měsíčních splátek hypotečních úvěrů, riziko nenastává.

V této oblasti se snaží přispět i zákonodárci, neboť v rámci boje s krizí se rozhodli, že znemožní poskytování lichvy a půjček na vysoký úrok. Uvažuje se o tzv. úrokovém stropu, jenž by měl být maximálně dvacet až třicet procent. Tento návrh však nepočítá se snížením takzvané RPSN, tedy celkové sumy po započtení úroků a všech poplatků, které věřitel zaplatí,ale pouze s nižšími ročními úroky.

Roční úrokové sazby různých typů úvěrů pro fyzické osoby

Úvěr od nebankovních společností

až 450%

Spotřebitelské úvěry bank

10-18%

Nákup na splátky (splátkové firmy) až 35% Kreditní karty

20% a více

Kontokorentní úvěry

15-20%

Zdroj: Hospodářské noviny ze dne 9.3.2009

Tento návrh má především zamezit lichvě, v podobě odstranění rozhodčí doložky, kterou spotřebitel podepíše v dobré víře a následně zjistí, že se nemůže obrátit na soud. Pokud bude nově stanovená maximální výše dvacet až třicet procent, nebudou moci lichváři u soudu vymáhat úroky. Zákon vykládá lichvu jako chování, ve kterém věřitel pro půjčky za vysoký úrok využívá například nižší rozumové vyspělosti žadatelů či jejich finanční tísně. Je známo již přibližně čtyři roky staré rozhodnutí soudu, které znělo, že pokud jsou úroky čtyřikrát vyšší než v bance jsou proti dobrým mravům, a proto neplatné. 60

O zmiňovaném návrhu se bude jednat v dubnu 2009, jeho platnost je však ohrožena, neboť je silně nepopulární především u nebankovních institucí. Hrozí zde i ohrožení, že se společnosti podřídí úrokovým požadavkům, ale vyšší úrok bude rozpuštěn do vyšších poplatků.

4.1 Opatření bank na předpokládaný nápor klientů, kteří nezvládají půjčky Vlivem trvající finanční krize se tuzemské banky začínají připravovat na krizové scénáře, jak zvládnout nápor lidí, kteří nebudou mít na splátky půjček. Některé z bank dokonce sestavují týmy specialistů, kteří se se svými klienty budou po telefonu domlouvat na rychlém způsobu řešení jejich situace. Procedury jako je prodloužení splatnosti půjčky, a tím i snížení měsíčních splátek, nebo odložení splátek, mají jednotlivé banky již dlouho v nabídce. Nicméně výše uvedený centralizovaný postup se jeví jako efektivnější, než kdyby bankovní ústavy učili všechny své zaměstnance na pobočkách.

Celkem si Češi půjčili od bank už přes 888 miliard korun, dalších 150miliard mají od nebankovních firem, jako jsou například splátkové a leasingové společnosti. To znamená, že pokud by do konce roku 2009 vzrostla nezaměstnanost na deset procent, podle odhadu různých bankéřů nezvládnou splácet půjčky až tisíce lidí. zasáhnout i nízkopříjmové

Stejné problémy mohou

domácnosti, kterých je přibližně 800tisíc. Přibližně třetina

těchto domácností má spotřebitelské půjčky a další asi desetina úvěry na bydlení. V tíživé situaci se mohou ocitnout i lidé, kterým jejich zaměstnavatel kvůli úsporám snížil příjem a zrušil prémie.

V českých bankách je evidováno kolem dvou milionů spotřebitelských úvěrů. Z tohoto důvodu se na problémy se splácením připravují ve všech bankách. V některých peněžních ústavech se chystají klientům posílet SMS, ve kterých budou připomínat, že příští den nadchází splátka půjčky. Odložení či snížení splátky je dobré i pro banku, neboť klesá riziko, že bude muset úvěr odepsat. Díky zvyšování požadavkům na žadatele o úvěr se v Česku letos snížila nabídka výhodnějších půjček na splácení starších dluhů. Přitom tento

61

produkt může být pro některé lidi záchrana před pádem do propasti.

Poptávka po

zmiňované konsolidaci půjček roste, nicméně nabídka ze strany bank se snižuje. Začínají se více zkoumat parametry, jako jsou například profese, či místo, kde klient žije.

Měsíc od měsíce se zvyšují počty neplatičů , což potvrzují agentury, které pro banky a další firmy vymáhají a odkupují pohledávky. Počty odkupů pohledávek po splatnosti z bank a počty tendrů jsou od začátku letošního roku tj. 2009 mnohem větší. Odprodeje těchto pohledávek narostl o polovinu . Z tohoto důvodu i stoupá počet firem, které se tímto zabývají.

Zmiňované údaje jsou nejvíce patrné především na údajích dlužnických registrů, které evidují neplatiče splátkových firem velkých bank nebo telefonních operátorů. Již vloni byl zaznamenán počet případů, kdy klient pozdě splácí a to o více než třetinu, tj. na 1,2mil., na svědomí je mělo 750 tisíc neplatičů.

Výsledky Ve své práci jsem dospěla k velkému množství poznatků, které byly značně ovlivněny současnou světovou finanční krizí.

62

V některých zmiňovaných oblastech dojde v blízké době dle mého názoru ještě k výrazným změnám . Ať už se jedná o oblast úspor obyvatelstva, nebo oblast zadlužení obyvatel.

V průběhu posledních deseti let je pro české domácnosti charakteristické, že omezily svou tendenci spořit. Při srovnání velikosti úspor z hrubého disponibilního důchodu z roku 1995 a současnosti, dojdeme k zjištění, že došlo ke snížení a to více jak o polovinu spořené částky.

Došlo i k výrazným změnám při volbě formy úspor. Zvyšuje se i počet alternativních možností spoření. Český člověk zvyšuje své obzory a vydává se čím dál častěji na pole investic v podobě nákupu nemovitostí ( narůstá i počet investic do zahraničních nemovitostí v posledních 5 letech) , kapitálových investic a v posledních letech investic do uměleckých předmětů.

Za posledních 6 měsíců je zaznamenán rekordní počet výběrů úspor a jejich ukládání do bezpečnostních schránek v bankách, či trezorů v útrobách domovů střadatelů. Opět je tento jev způsoben obavou vzniklou díky celosvětové finanční krizi. Střadatelé chtějí mít své prostředky likvidní, což ji umožňuje ponechání prostředků na běžných účtech, ale ani tuto možnost ne všichni přijali, neboť jejich obavu o dostupnost ke svým penězům podpořily některé negativní informace o špatných investicích, zažádání o státní pomoc atd. u jednotlivých bank.

V současnosti se pozvolna a ve velmi omezeném počtu a se sníženými částkami střadatelé vrací ke svým peněžním ústavům, ale volí velice konzervativní produkty. Momentálně mezi nejprodávanější patří různé druhy spořících účtů s garantovanými úrokovými sazbami a rozdílnou délkou splatnosti.

V práci můžeme sledovat vývoj úspor, který je i nepřímo ovlivněn mírou nezaměstnanosti v jednotlivých

obdobích.

Logicky

docházíme

ke

zjištění,

že

s nízkou

mírou

nezaměstnanosti roste výše úspor obyvatelstva, ale zároveň i spotřeby a naopak.

V převážné části práce se zabývám zadlužeností obyvatelstva, následným rozklíčováním struktury úvěrů a jejich vývojem a posléze i hrozbou v podobě dluhové pasti. 63

V této oblasti jsme měli možnost sledovat převahu určitých druhů úvěru v jednotlivých časových obdobích, jako například nejsilnější vlna poskytnutých hypotečních úvěrů, kdy maximum bylo poskytnuto v letech 2006 až první polovina 2008. Tak i tendenci růstu různých druhů spotřebitelských úvěrů.

Bohužel počet žádostí o spotřebitelský úvěr má rychlou stoupající tendenci, ovšem záměr jednotlivých žadatelů se liší od účelu spotřebitelského úvěru ( jak už je naznačeno v názvu, určeno především pro pořízení spotřebitelského zboží),

tak se rapidně zvyšuje počet

klientů, kteří tento úvěr chtějí využít na financování běžného chodu domácností, což zákonitě vede kam jinam, než na okraj dluhové pasti, která je zmiňovaná v poslední kapitole.

Závěry a doporučení 64

Práce ukázala na existující problémy ve formě růstu zadlužování domácností a potažmo počtu nesplacených úvěrů a nově vedených exekucí.

Úspory domácností Stále je vidět určitá míra konzervativnosti rozkladu úspor tolik typická pro občany České republiky. Ale zároveň je i vidět, jak stále více střadatelů zkouší i jiné formy investic, než úložky na spořících účtech a termínovaných vkladech. Bohužel v letošním roce tj. 2009 se vlivem tolikrát zmiňované celosvětové krize, vrací opět velká část klientů ke spořícím účtům a termínovaným vkladům, ve kterých vidí jistotu díky zvýšené částce pojištěných vkladů ze zákona a jistoty určitého úroku, byť je pod hranicí inflace.

V posledních týdnech útočí banky na svoje klienty nabídkou spořících účtů s předem danou „prémií“ ( nabídka je okolo 3-3,5%), za cenu nutnosti vázání vkladu v čase.

Když se oprostíme od událostí posledních měsíců, zvyšoval se v posledních letech počet klientů v oblasti kolektivního investování.

Obecně není možné doporučit univerzální zaručenou a výhodnou investici. Vše je v závislosti na požadavcích klienta na dobu splatnosti, očekávanou míru rizika a předpokládaný výnos. To jsou základní parametry, na základě kterých můžeme dále volit mezi jednotlivými možnostmi nabídky formy zhodnocení prostředků.

Nutnost vyhnutí se určitých forem rizik a základní pravidla při jednotlivých druzích investic jsou zmiňované v první části práce.

Vyjádřeno v číslech: -

míra hrubých úspor českých domácností v trendu klesá a tím se ČR zařadila do

skupiny zemí EU, kde spoření bývá potlačeno spotřebou.

-

jednotlivé typy úspor na termínovaných vkladech se v roce 2007 zastavily, stále

však pokračuje silný příliv peněz na netermínované vklady z podílových fondů

65

-

úspory u bank stále výrazně převyšují dluhy. Tento polštář se za léta 1997 – 2007

velmi zmenšil – celkové půjčky domácnostem už tvoří téměř dvě třetiny objemu jejich úspor u bank, zatímco v roce 1997 to bylo jen 8,3%

-

investice do bydlení představují dlouhodobě asi 88% celkových hmotných investic

domácností

Zadluženost domácností U tohoto tématu byly detailně popsány jednotlivé možnosti určitých forem zadlužení, včetně rizik s nimi spojenými.

V práci je popsán i vývoj zadlužeností v jednotlivých obdobích a čím je způsobeno, např. vlivem nízkých úrokových sazeb, které tolik ovlivnily poptávku po hypotečních úvěrech.

V závěru práce byl věnován dostatek prostoru i problematice související s úvěry a to počty exekucí v posledních letech. Odhady na letošní rok tj. 2009 jsou ještě v daleko vyšších číslech, než zmiňovaná v práci.

Bylo poukázáno na zvyšující se riziko v podobě dluhové pasti, včetně varování, jak tomuto předejít a v případě, kdy tato situace nastane, tak jak tento problém uchopit a řešit. Celkově se tato hrozba měsíc od měsíce zvyšuje. Jedinou prevencí je několikrát zmiňované zvážení, zda je nutné vstupovat do úvěrového vztahu s bankou, natož s nebankovní institucí, jejíž úvěry jsou několikanásobně nákladné. Zvážit důvod pořízení úvěru a v případě zjištění, že se jedná pouze o doplnění rodinného rozpočtu na běžný chod, nevrhat se do úvěrového vztahu vůbec a začít řešit danou situaci buď omezením nákladů, nebo snahou o zvýšení příjmů domácnosti.

Dle mého soudu jsme teprve na počátku vzniklé celosvětové finanční krize a teprve následující měsíce nám přinesou výsledky, jakým směrem se Česká republika ubírá.

66

Zatím mohu současnou situaci odhadnout jen ze svých pozorovatelských schopností a statistik banky, které jsem součástí. Poměr výše vkladů nad úvěry si stále udržuje převahu, ovšem počet žadatelů o úvěr se zvyšuje, naproti tomu počet úspěšných žadatelů se snižuje, neboť banka přísně zvažuje ze všech úhlů pohledu žadatelovu bonitu a schopnost splácet v budoucnu.

Vyjádřeno v číslech: -

během let 1997-2007 se změna v nakládání s penězi českých domácností projevila

především enormním nárůstem jejich zadluženosti. Jen u obchodní bank bylo k 31.12.2007 půjčeno 688,2mld. korun, což představuje 14krát větší objem než v roce 1997. V oblasti úvěrů na bydlení stoupl tento objem od roku 1997 dokonce 43krát na 515,9mld. -

za sledovanou dekádu tak v poměru k HDP stoupl podíl zadluženosti domácností

celkem z 5,7% na 20,5% HDP, u úvěrů na bydlení pak z 0,7% na 14,5%.

-

v případě struktury půjček měli lidé v závěru roku 2007 napůjčováno přes půl

bilionu (515,9 mld.korun), což představovalo 71% objemu bankovních půjček sektoru domácností celkem. V roce 2004 byl zaznamenán mírný pokles tohoto podílu, ale i přesto je dominance úvěrů na bydlení ve struktuře půjček sektoru domácností zatím vysoká a představuje významnou protirizikovou pojistku ve srovnání se situací, kdy by vyšší podíl vykazovaly spotřebitelské úvěry

-

k 31.12.2007 dosáhly úvěry obyvatelstvu na spotřebu do všech finančních

zprostředkovatelů výši 267,2mld. korun. Tento poměr je z poloviny obsazen jinými finančními zprostředkovateli než bankami, tj. leasingovými společnostmi a společnostmi splátkového prodeje. Tyto společnosti poskytly do konce roku 2007 spotřebitelské úvěry ve výši 128,5mld. korun, tj 48% celkových úvěrů na spotřebu.

-

na zvyšující se spotřebě českých domácností se od roku 2003 podílejí především

nákupy předmětů dlouhodobé spotřeby. Tyto výdaje stoupaly v letech 1995-2007 v průměru ročně o 10%, přičemž v letech 2006 a 2007 o 15%, respektive 22%

67

-

charakter spotřebitelských úvěrů ( kratší doba splatnosti, menší úvěrovaná částka,

nižší nároky na bonitu klienta) nahrává obchodům nebankovním zprostředkovatelům. O těchto zprostředkovatelích, jejich praktikách a souvisejících rizikách jsme se zmiňovali v poslední kapitole. Tyto obchody mají za následek stoupající počet nařízených exekucí – v roce 2007 celkový počet 428tisíc případů ( 580 tisíc osob se záznamy v registrech neplatičů)

68

Seznam použité literatury Tištěné monografie Příklad 1 ( česká učebnice s vícenásobným autorstvím) KRABEC, Jaroslav. Finanční trhy. 2.vyd. Praha: D-Consult, s.r.o., 2004.147s. ISBN 80-7265-061-0

Příklad 2 ( česká učebnice s vícenásobným autorstvím) Soukup Petr, Základy hospodářské politiky. 1.vyd. Praha: Bankovní Institut Vysoká Škola, a.s. , 2007. 141s. ISBN 978-80-7265-125-2

Tištěné seriály Příklad 1 ( standardní tištěný časopis) Marketing magazín. Vydává Mladá fronta a.s.. 2008, č.5. Praha: PNS,a.s., 2008. 12x ročně. ISSN 1211-7315

Články v tištěných seriálech Příklad 1 (článek v tištěném časopise) Cechl Pavel. Jak investovat. Hospodářské noviny 7.4.2008, s 26-27. Heřmanský Pavel. Domácnosti neztrácí chuť k zadlužování. Hospodářské noviny 1.4.2008, s. 25 Jirsová Miroslava. Investiční chyby, které Vás můžou položit. Hospodářské noviny 26.5.2008, s 26 Klevisová Naďa. Na aukční frontě klid? Víkend – magazín Hospodářských novin.6.2.2009, s 14-18. Křížek Vítězslav. Češi to umí s penězi líp než okolní národy. Hospodářské noviny 29.12.2008, s 26 Lavička Václav. Unce zlata stojí přes tisíc dolarů. Hospodářské noviny. 23.2.2009, s 22

69

Elektronické monografie, webovská díla, databáze a počítačový program

Příklad 1(bibliografický odkaz na edici uvedenou na www) Úspory a zadluženost, červenec 2008. Drahomíra Dubská, Český statistický úřad. [2008-11-18]. Dostupný z www: http://wwwczso.cz/csu/2008edicniplan.nsf/p/1152-08

70

71