Právnická fakulta Masarykovy univerzity Právo a právní věda Katedra obchodního práva
Doménová jména a spory v ccTLD.cz Diplomová práce
Vojtěch Novotný 2015/2016
„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma: „Doménová jména a spory v ccTLD.cz“ zpracoval sám. Veškeré prameny a zdroje informací, které jsem použil k sepsání této práce, byly citovány v poznámkách pod čarou a jsou uvedeny v seznamu použitých pramenů a literatury.“ 1
„Tímto bych chtěl poděkovat JUDr. Evě Večerkové, Ph.D. za konzultace, odborné rady a podněty, které mi jako vedoucí práce poskytla. Dále bych chtěl poděkovat své rodině a přítelkyni za podporu, které se mi během celého studia dostalo.“ 2
ANOTACE Tato diplomová práce se zabývá problematikou doménových jmen a doménových sporů v české národní doméně. V úvodní kapitole se autor zaobírá pojmem doménové jméno, jeho právní povahou a způsobem registrace v ccTLD.cz. Následující kapitola popisuje možnosti zneužití doménových jmen a kolize doménového jména s jinými označeními podnikatelů. Poslední kapitola práce se zaměřuje na popis způsobů řešení doménových sporů v České republice, včetně řešení dle nových pravidel alternativního řešení sporů správce domény, CZ.NIC, a možnosti ochrany doménového jména. Kapitola rovněž představuje způsoby řešení doménových sporů ve Spojených státech amerických. Klíčová slova: Doménové jméno, doménové spory, doména, TLD, kolize, CZ.NIC, ccTLD.cz, veřejná rozhodčí nabídka, ADR, cybersquatting ABSTRACT This thesis deals with the issue of a domain names and domain disputes under Czech national domain. In the introductory chapter author deals with the concept of domain name, its legal nature and a way of registration under ccTLD.cz. The following chapter describes the possibilities for abuse of domain names and collisions of domain name with other designations of entrepreneurs. The last chapter focuses on description of dispute resolutions in Czech Republic, including resolutions according to new dispute resolution policy of the domain registry, CZ.NIC, and possibilities of domain name protection. Chapter also introduces domain name´s dispute resolution in the United States of America.
Key words: Domain name, domain disputes, domain, TLD, collision, CZ.NIC, ccTLD.cz, Public Arbitration Offer, ADR, cybersquatting
3
Obsah Seznam použitých zkratek a pojmů .................................................................................. 5 Úvod.................................................................................................................................. 6 1.
2.
3.
Doménová jména a jejich registrace ......................................................................... 8 1.1.
Vymezení pojmu a funkce doménového jména ................................................. 8
1.2.
Struktura a kategorizace doménových jmen .................................................... 10
1.3.
Právní povaha doménových jmen v ČR ........................................................... 11
1.4.
Registrace doménových jmen v ccTLD.cz a její zásady.................................. 15
Kolize a formy zneužití doménových jmen ............................................................ 19 2.1.
Formy zneužití doménových jmen ................................................................... 19
2.2.
Kolize doménového jména a obchodní firmy .................................................. 22
2.3.
Kolize doménových jmen ................................................................................ 27
2.4.
Kolize doménového jména a ochranné známky............................................... 30
Řešení sporů o doménová jména ............................................................................ 34 3.1.
Mimosoudní řešení sporů o doménová jména ................................................. 34
3.2.
Soudní řešení sporů o doménová jména........................................................... 40
3.3.
Řešení sporů o doménová jména ve Spojených státech amerických ............... 48
Závěr ............................................................................................................................... 53 Seznam použitých pramenů a literatury.......................................................................... 55
4
Seznam použitých zkratek a pojmů ACPA
The Anticybersquatting Consumer Protection Act (15 U.S.C. § 1125(d))
ADR
Alternativní řešení sporů
ccTLD
country code Top Level Domain
DNS
Domain name system
gTLD
generic Top Level Domain
ICANN
Internet Corporation for Assigned Names and Numbers
Nejvyšší soud
Nejvyšší soud České republiky
OZ
zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník
Pravidla
Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD.cz
Pravidla ADR
Pravidla alternativního řešení sporů
RUDRP
Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy
Řád
Řádu pro řešení sporů o domény .cz
SLD
Second Level Domain
TLD
Top Level Domain
UDRP
Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy
USA
Spojené státy americké
usDRP
usTLD Dispute Resolution Policy
5
Úvod Začátkem 21. století došlo k masivnímu rozšíření užívání internetu, který se v posledních letech stal takřka nepostradatelnou součástí našich životů. Se zvyšujícím se počtem uživatelů internetu současně narůstá i jeho důležitost v podnikatelském prostředí a doménová jména nabývají stále většího ekonomického významu. Současně prudce narůstá i počet registrovaných doménových jmen, což má za následek častější vznik sporů mezi vlastníky doménových jmen, popř. vlastníky práv k chráněným označením. Právě rozbor problematiky doménových jmen a jejich ochrany v České republice je hlavním cílem této práce, přičemž se zaměřuji především na spory, jež mohou vznikat v rámci činnosti podnikatelů. Jak již název napovídá, v této práci se chci zaměřit zejména na doménová jména a spory v ccTLD.cz, tedy české národní doméně, a odpovědět na otázku, jakým způsobem je možné doménová jména chránit. Vynechám naopak problematiku doménových jmen registrovaných v generických doménách, např. doméně .eu, na kterou se vztahuje právní úprava Evropské unie a dále problematiku přeshraničních registrací doménových jmen, která je upravena normami mezinárodního práva soukromého. Úvodní kapitolu této práce věnuji pojmu „doménové jméno“, jeho funkcím, povaze a struktuře. Vynechat pak nemůžu ani samotný proces registrace doménového jména v České republice. Technické stránce internetu a doménových jmen bych se chtěl naopak věnovat pokud možno co nejméně, jelikož technický popis fungování internetu a doménových jmen není cílem této práce. V druhé kapitole rozeberu hlavní příčiny vzniku doménových sporů, tedy úmyslné zneužívaní doménových jmen za účelem zisku, a dále kolize doménových jmen a jiných chráněných označení, bez ohledu na úmysl stran. Jelikož internet nabývá na významu zejména v podnikatelském prostředí, chci zmínit a rozebrat kolize, ke kterým dochází mezi podnikateli v praxi nejčastěji. Mám v úmyslu najít hlavní faktory, které ovlivňují výsledek doménových sporů, a na tyto poukázat za využití příkladů z rozhodovací praxe českých soudů. Mým cílem však není provádět dlouhé a podrobné rozbory jednotlivých rozhodnutí, současně s detailním vylíčením skutkového stavu, nýbrž spíše poukázat na postupy a výsledky rozhodování, spolu s jejich možnými dopady. V poslední kapitole se potom zaměřím na možnosti řešení doménových sporů v České republice a nároky, jichž se lze jejich prostřednictvím domoci. Uvedu nejčastěji 6
využívané formy mimosoudního řešení doménových sporů i řešení soudní. Část kapitoly chci rovněž věnovat institutům, které lze využít k ochraně doménových jmen. Na závěr kapitoly pak mám v úmyslu v krátkosti popsat řešení doménových sporů ve Spojených státech amerických, jako zemi, která jako jedna z prvních přijala speciální právní úpravu týkající se doménových jmen a zároveň zemi, ve které mají své sídlo nejvyšší doménové autority.
7
1.
Doménová jména a jejich registrace
1.1.
Vymezení pojmu a funkce doménového jména
K vymezení a pochopení pojmu doménové jméno je nutné, alespoň ve zkratce popsat a vysvětlit i technickou stránku domén a jejich fungování, o což se pokusím hned ze začátku této podkapitoly. V případě, že se chceme prostřednictvím internetu připojit ke konkrétnímu počítači v síti, je nutné znát jeho virtuální adresu. Virtuální adresou rozumíme tzv. IP adresu1, která je představována řadou čísel, které jsou vzájemně odděleny tečkami a do jisté míry se tak podobají běžnému telefonnímu číslu. Konkrétní IP adresu má přidělenu každý počítač, či jiný přístroj (např. tablet, mobilní telefon apod.), který je připojen k internetu. Stejně jako telefonní číslo je tato řada čísel jedinečná a představuje konkrétní umístění, ke kterému se chceme připojit. Taková podoba IP adresy je však, do určité míry, pro běžného uživatele značně nepraktická a nelze předpokládat, že běžný uživatel internetu by si byl schopen zapamatovat větší množství adres v této formě. Především z tohoto důvodu je v praxi využíváno slovního přepisu, přičemž právě slovní vyjádření IP adresy nazýváme doménovým jménem.2 Doménové jméno tedy, stejně jako IP adresa, odkazuje na konkrétní umístění v síti a jako takové musí být stejně jako IP adresa jedinečné. Převod mezi doménovým jménem a IP adresou je zajišťován převodním systémem DNS3. „Prohlížeč se podobně jako telefon podívá do "seznamu" (DNS – pozn. autora), najde správný záznam a automaticky se připojí na IP adresu, odpovídající doménovému jménu a stránku uživateli zobrazí.“4
1
Internet Protokol address PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. 1. Vyd. Ostrava: Key Publishing, 2012, s. 56. 3 Domain Name System 4 CZ.NIC. O doménách a DNS. nic.cz [online]. © 2016 [cit.5.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/page/312/o-domenach-a-dns/ 2
8
Doménová jména však postupem času nabyla nový rozměr, když se z pouhého přepisu IP adresy staly obchodním identifikátorem podobně jako např. obchodní firmy či ochranné známky.5 Legální definici doménového jména v českém právním řádu bychom hledali bohužel zatím marně, a to přesto, že k 1. 1. 2014 došlo ke komplexní rekodifikaci českého soukromého práva. Z výše uvedeného můžeme dovodit základní funkci doménového jména, kterou je identifikace konkrétního místa v síti, jež je určeno IP adresou, ke které je přiřazeno konkrétní doménové jméno. Tuto funkci nazýváme funkcí technicko-identifikační. Jako další z funkcí doménového jména musím zmínit funkci uživatelskou, tedy zjednodušení a zpříjemnění používání internetu pro uživatele. Uživatel není nucen zapamatovat si velké množství nic neříkajících IP adres, ale postačí mu zapamatovat si mnohdy krátké a jednoduše zapamatovatelné doménové jméno. Prostředí internetu je tak uživatelsky příjemnější a lze se v něm snáze orientovat. Opomenout nesmíme ani funkci propagační, představující možnost propagovat konkrétní subjekt, zboží či myšlenku pomocí internetové prezentace, která je zobrazena po zadání doménového jména do internetového prohlížeče. I díky této funkci se internet stává součástí soutěžního prostředí, a jeho obrovský potenciál se soutěžitelé snaží beze zbytku využít. To však s sebou přináší riziko vzniků sporů mezi jednotlivými subjekty, a to jak v rámci internetového prostředí, tak obecně. Dalšími funkcemi doménového jména jsou funkce identifikační a informační. Díky správně zvolenému doménovému jménu je totiž uživatel mnohdy schopen určit držitele domény, popř. odhadnout, co je obsahem internetové prezentace. Je však důležité zmínit, že doménové jméno vůbec nemusí s obsahem prezentace korespondovat, stejně jako nemusí jasně identifikovat držitele doménového jména. Některá doménová jména jsou zvolena právě s úmyslem uživatele internetu zmást a odkázat jej na prezentaci se zcela odlišným obsahem, nebo naopak s obsahem velmi podobným, avšak náležící jinému subjektu. S funkcí informační je úzce spojena i funkce vyhledávací, kdy při vyhledávání konkrétního obsahu využíváme právě shody obsahu a samotného doménového jména.
5
RABAN, Přemysl.; MORAVCOVÁ, Marie. a kol. .eu domain name, .eu doména. 1. vyd. Praha. C.H.Beck, 2006, s. 40
9
V případě neexistence doménových jmen by bylo vyhledání požadovaného obsahu, jen za pomocí IP adresy, de facto nemožné.
1.2.
Struktura a kategorizace doménových jmen
Výše zmíněný systém DNS je systémem hierarchickým, ve kterém jsou doménová jména rozdělena na domény o několika úrovních. Jednotlivé úrovně domény se oddělují tečkou a jako celek představují plně kvalifikované doménové jméno6, přičemž doména nejvyššího řádu je uvedena na konci doménového jména a další úrovně jsou pak postupně uvedeny zprava doleva, vždy odděleny již výše zmíněnou tečkou. Nejvýše v hierarchii systému domén stojí tzv. domény nejvyššího řádu – Top level domain (TLD), na druhé nejvyšší úrovni stojí tzv. Second level domain (SLD)7, po které se mohou domény dále rozvětvovat do subdomén. Díky zavedení hierarchického systému byla do jisté míry narušena jedinečnost doménového jména, jelikož v hierarchickém systému postačuje, když daný řetězec znaků bude jedinečný pouze v konkrétní úrovni. V praxi tak vedle sebe mohou existovat domény lišící se pouze v úrovni domény nejvyššího řádu, tedy např. vlada.cz či vlada.sk, kdy každé z těchto doménových jmen nás odkáže na jiné umístění a tím i na jinou internetovou prezentaci, v tomto případě tedy na internetovou prezentaci Úřadu vlády České republiky a Úřadu vlády Slovenské republiky. Ke kategorizaci domén nejvyššího řádu je nutné uvést, že jich rozlišujeme několik typů, a to domény infrastrukturní, generické a národní, přičemž těmto pojmům se věnuji dále v této podkapitole. Infrastrukturní doménou nejvyššího řádu je např. doména .arpa, která je využívána pro uchovávání informací vnitřní infrastruktury a další potřeby internetové sítě8, či doména .root, která však nemá doposud jasně určený účel existence.9 Běžný uživatel internetu se s tímto druhem domény mnohdy vůbec nesetká a z domén nejvyšší úrovně proto bývají často zmiňovány pouze domény generické a národní, zatímco domény infrastrukturní zůstávají opomenuty.
6
CZ.NIC. O doménách a DNS. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.5.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/page/312/o-domenach-a-dns/ 7 PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, s.57. 8 TALÍŘ, Jaromír. DNSSEC v poslední nezabezpečené poddoméně .ARPA. blog.nic.cz [online]. 2011 [cit.5.1.2016]. Dostupné z: https://blog.nic.cz/2011/04/07/dnssec-v-posledni-nezabezpecene-poddomenearpa/ 9 Just law Rechtsanwälte. Top-Level-Domain (TLD). justlaw.de [online].[cit.5.1.2016]. Dostupné z: http://www.domainrecht.justlaw.de/top-level-domain-tld.htm
10
Generické domény – generic Top level domain (gTLD), někdy nazývané jako druhové, či nadnárodní, nejsou až na některé výjimky, na rozdíl od národních domén, spojeny s konkrétním státem. Většina generických domén je otevřena k registraci bez dalších omezení a představují tak nejuniverzálnější typ TLD. Právě proto je tento typ TLD velmi často využíván mezinárodními organizacemi či nadnárodními společnostmi. Mezi nejznámější generické domény patří např. doména .com, .net, .org apod. Některé generické domény však nejsou bez dalšího určeny k volné registraci a můžeme je tak považovat za „uzavřené“. Příkladem takové domény může být např. doména .museum, která je určena provozovatelům muzeí, muzejním asociacím nebo profesionálům v oboru.10 Národní domény nejvyššího řádu – country code Top Level Domain (ccTLD) jsou doménami spojenými s konkrétním státem, přičemž koncovka ccTLD je tvořena dvěma znaky, které představují první dva znaky kódu pro jednotlivé státy dle normy ISO (Codes for the Representation of Names of Countries", ISO-3166, International Standards Organization).11 Českou národní doménou nejvyššího řádu je tedy doména .cz, slovenskou ccTLD je doména .sk atd.
1.3.
Právní povaha doménových jmen v ČR
Vzhledem k tomu, že legální definici doménového jména český právní řád, ani nový občanský zákoník neobsahuje, odpověď na otázku: „Jaká je právní povaha doménového jména?“, není zcela jednoduchá a už vůbec ne jednoznačná. Názory odborné veřejnosti na povahu doménových jmen se neustále vyvíjejí a mění, přičemž názory, které byly považovány za již překonané či vyloženě nesprávné se opět vracejí na scénu. Právní povaha doménových jmen dle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku V minulosti, za účinnosti předchozího občanského zákoníku, převažoval názor, že doménové jméno není věcí v právním slova smyslu, jelikož se nejedná o hmotný předmět. P. Mališ k tomuto uvedl: Chápání domény jakožto věci je založena na značně extenzivním výkladu pojmu věc, a nemá oporu v platné právní úpravě ani ve výkladové
10
SEKERA Miroslav. Nové doménové koncovky se blíží. S čím počítat a jak se připravit. tyinternety.cz [online]. 2013 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.tyinternety.cz/ostatni/nove-domenove-koncovkyse-blizi-s-cim-pocitat-a-jak-se-pripravit/ 11 REYNOLDS. J, POSTEL. J. Domain Requirements. RFC-BASE.org [online]. 1984 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.rfc-base.org/txt/rfc-920.txt
11
praxi (tato otázka je však v odborné literatuře stále živá).12 Podobně se ve svém článku o právní povaze doménového jména vyjadřuje i D. Sehnálek: „Česká odborná veřejnost i Světová organizace duševního vlastnictví však toto stanovisko nesdílí. Takové pojetí věci je, dle jejich názoru, příliš extenzivní a jako takové pro doménové jméno nevhodné.“13 Podobné názory se objevovaly i jako reakce na rozhodnutí soudu pro Kalifornii týkající se doménového jména sex.com, ve kterém soud mimo jiné rozhodl, že doménové jméno je věcí, ke které se váže vlastnické právo, a stejně jako ostatní formy majetku bývá oceňována, kupována a prodávána.14 Zcela jasně se k věci postavil i Nejvyšší soud České republiky (Nejvyšší soud), který ve svém rozsudku vyvrátil tezi, že doménové jméno je věcí v právním smyslu, a uvedl: „právo k doméně není vlastnickým právem, neboť nejde o věc v právním smyslu, ale jde o smluvně získané právo soukromoprávní povahy“.15 Přestože jde o klíčové rozhodnutí ve vztahu k povaze doménového jména v České republice, odbornou veřejností bývá v současnosti kritizováno a někteří jej označují za zcela chybné. Trnem v oku kritiků není ani tolik samotný fakt, že soud nepovažuje doménové jméno za věc, nýbrž to, že soud neuznal existenci vlastnického práva k němu. Nejvyšší soud tak vytvořil procesně prakticky neřešitelnou situaci pro oprávněného, když neumožnil převod doménového jména na něj a požadoval pouze registrační odhlášení protistrany.16 Ústavní soud sice ústavní stížnost ve stejné věci odmítnul, nicméně ve svém usnesení hovoří o doménovém jménu jako o „majetku“, když uvádí: „Ústavní soud je toho názoru, a účastníci to zřejmě nepopírají, že předmětné doménové jméno "globtour.cz" bylo majetkem ve smyslu citovaných článků Listiny a Úmluvy. Zjevné zasahování do práva stěžovatelky na pokojné užívání svého majetku by mohlo být spatřováno ve skutečnosti, že byť stěžovatelka (po rozhodnutí dovolacího soudu) svého
12
MALIŠ Petr. Právní povaha doménových jmen - I. díl. pravoit.cz [online]. 2010 [cit. 7.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/pravni-povaha-domenovych-jmen-i-dil 13 SEHNÁLEK, David. Právní povaha doménového jména. pravoit.cz [online]. 2003 [cit. 7.1.2016]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=132115 14 United States Court of Appeals,Ninth Circuit dne 13.8.2002. No. 01-15899. findlaw.com [online] Justia, © 2015 Dostupné z: http://caselaw.findlaw.com/us-9th-circuit/1483800.html 15 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2012. Sp.zn. 23Cdo3407/2010. Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 16 PELIKÁNOVÁ, Radka. (Ne)jasné pojetí doménových jmen a jejich režimu v novém občanském zákoníku. Rekodifikace & praxe. 2015, roč. 3, s. 5-13.
12
majetku nebyla přímo zbavena, bylo jí zakázáno užívání a nakládání s doménovým jménem globtour.cz, vyjma jeho převodu na žalobkyni.“17 Právní povaha doménových jmen dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku Do problematiky povahy doménových jmen významně zasáhl nový občanský zákoník (OZ), když s jeho účinností došlo k výrazné změně v chápání pojmu věc tím, že autoři zákoníku definovali pojem věc v právním slova smyslu. Dle nové právní úpravy je věcí v právním smyslu vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí.18 Věcí tedy mohou nově být i nehmotné objekty a dokonce i práva, jejichž povaha to připouští.19 Oproti předchozí právní úpravě je tak věc v právním smyslu chápána jako pojem mnohem širší, na základě čehož je dle některých doménové jméno nepochybně věcí v právním slova smyslu. R. Pelikánová přikládá změně v definici věci přímo „revoluční potenciál“ a rozhodně dodává: „Tudíž doménové jméno je věcí v právním smyslu, protože je rozdílné od osoby, není ani lidským tělem, ani orgánem ani zvířetem a slouží potřebě lidí.“20 Podobně argumentuje i K. V. Lavrushin, který z výše zmíněné definice dovozuje, že doménové jméno je věcí v právním smyslu, přičemž jde o věc movitou a nehmotnou. V tomto pak spatřuje zásadní posun, když s doménovým jménem spojuje existenci věcných práv.21 Naopak I. Telec ve své práci uvádí, že povaha doménového jména jako relativního majetkového práva zůstává i v novém občanském zákoníku nezměněna.22 S tímto názorem však nemohu souhlasit už jen na základě skutečnosti, že existence doménového jména není závislá na osobě registrátora domény, ba dokonce ani na osobě držitele/vlastníka doménového jména. Doménové jméno v případě zániku jedné z výše uvedených osob nezaniká, stejně jako nemůže zaniknout ani z jejich vůle.
17
Usnesení Ústavního soudu ze dne 6.3.2014, sp. zn. III.ÚS 2912/12. Ústavní soud [online] AutoCont CZ, a.s., © 2006 18 § 489 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 1. 2016]. 19 § 496 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 1. 2016]. 20 PELIKÁNOVÁ, Radka. (Ne)jasné pojetí doménových jmen a jejich režimu v novém občanském zákoníku. Rekodifikace & praxe. 2015, roč. 3, č. 1, s. 5-13. 21 LAVRUSHIN, V. Konstantin. Doménové jméno ve světle NOZ. Rekodifikace & praxe. 2015, roč. 3, č. 5, s. 4-6. 22 TELEC, Ivo. Nový občanský zákoník ve společnosti sítí. Právní rozhledy, 2012 roč. 20, č. 23-24, s. 853855.
13
Osobně souhlasím s názorem, že doménové jméno lze podřadit pod pojem věc a zároveň dle mého není důvod pochybovat o tom, že s touto věcí lze spojovat i věcná práva. Teze, že s doménovým jménem věcná práva spojovat nelze, je dle mého názoru ve světle aktuální právní úpravy neudržitelná. Vycházím přitom i z § 979 NOZ, který o věcných právech výslovně stanoví: Ustanovení této hlavy (hlava II, Věcná práva pozn. autora) se použijí na věci hmotné i nehmotné, na práva však jen potud, připouští-li to jejich povaha a neplyne-li ze zákona něco jiného. Není tak rozhodující, zda budeme považovat doménové jméno za věc bez hmotné podstaty nebo za právo, neboť povaha doménového jména připouští, ba přímo vyžaduje použití právní úpravy věcných práv. Doménové jméno jako věc trvalá, nespotřebitelná, nezničitelná a v některých případech navíc velmi hodnotná je zcela jistě hodná ochrany stejně jako věci jiné. Dalším ustanovením občanského zákoníku, z kterého usuzuji, že absolutní práva se vážou k doménovým jménům, je § 1011 OZ, který stanoví: „Vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.“ Z tohoto ustanovení lze dle mého dovodit možnost vlastnit doménové jméno, jelikož aktivní doménové jméno vždy někomu „patří“. Tato osoba doménové jméno využívá, hradí náklady na provoz, popř. se může rozhodnout, že se doménového jména vzdá. A je to právě vlastnické právo, které považuji za nejširší a nejdůležitější věcné právo a jako takové i právo absolutní. Jestliže tedy přistoupíme na tezi, že doménové jméno je věc, na kterou se vztahuje ustanovení § 1011, a lze jej tedy vlastnit, dospějeme rovněž k závěru, že se na něj vztahují i ustanovení o dalších věcných právech, která jsou od práva vlastnického do jisté míry odvozena (např. držba). Proti tomuto pojetí se ve své diplomové práci staví K. Hlaváčová, která píše: Vidí – li tedy někteří z řad odborné veřejnosti zásadní posun v chápání doménových jmen implikací věcných práv k doménovým jménům, nemůžu se s tímto ztotožnit.23 Jako argument odkazuje na § 977 NOZ, který zakládá zásadu numerus clausus absolutních práv. (Jen zákon stanoví, která práva k majetku jsou absolutní.) Na tento argument reaguje ve svém článku R. Pelikánová, se kterou se v této věci ztotožňuji: „České zákonodárství sdílí kontinentální právní tradici a používá abstraktní, dedukční mechanismy, kdy obecné ustanovení je aplikováno na konkrétní situaci. Tudíž nejde o kasuistickou indukci typickou pro common law. Rozhodně tedy nelze očekávat, že bude
23
HLAVÁČOVÁ, Kateřina. Úprava doménových jmén v českém právním řádu. Brno, 2015. 76 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Michal KOŠČÍK.
14
existovat nějaký dlouhý výlučný seznam předmětů, ke kterým jsou absolutní majetková práva.“24
1.4.
Registrace doménových jmen v ccTLD.cz a její zásady
Registrace a správa doménových jmen v internetové síti by s ohledem na jejich počet (jen v doméně CZ je registrováno více než 1.200.000 doménových jmen)25 nebyla možná bez organizace, která bude zajišťovat koordinovaný postup jednotlivých správců a registrátorů domén. Direktivní řízení těchto procesů však není s ohledem na povahu internetové sítě dost dobře možné. Internet si totiž není možné jednoduše představit jako jednu velkou počítačovou síť, nýbrž je nutné na ni nahlížet spíše jako na velké množství jednotlivých sítí, jež jsou navzájem provázány a které spolu komunikují, avšak stále si udržují jistou míru nezávislosti. „Logickým důsledkem je absence centrálního řízení či správy internetu a naopak aktivní přítomnost hlavního koordinátora – Internet Corporation for Assigned Names and Numbers (ICANN)“26 ICANN je soukromou neziskovou organizací, která vznikla v roce 1998, přičemž jejím úkolem je především koordinace přidělování doménových jmen a s tím spojená kontrola systému DNS. Jako taková má tedy tato organizace značný vliv na rozvoj a především vývoj internetu.27 ICANN je tvořen mnoha skupinami či organizacemi s mnohdy rozdílnými zájmy, přičemž právě jejich činnost se snaží ICANN koordinovat a ovlivňovat, a naopak jsou to právě tyto skupiny, které mají vliv na rozhodovací činnost ICANN. Co se týče správy jednotlivých domén, ta stále zůstává v rukou jednotlivých správců, kteří s ICANN více či méně spolupracují a představují tak další neopomenutelný stupeň v hierarchii doménových autorit, jak subjekty se zásadním vlivem na fungování společenských vztahů v prostoru sítě internet označujeme.28 Mezi tyto subjekty patří i správce české národní domény vrcholné úrovně, sdružení CZ.NIC.
24
PELIKÁNOVÁ, Radka. (Ne)jasné pojetí doménových jmen a jejich režimu v novém občanském zákoníku. Rekodifikace & praxe. 2015, roč. 3, č. 1, s. 5-13. 25 CZ.NIC. Počet .cz domén. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://stats.nic.cz/stats/number_of_domains/ 26 PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. Vyd. 1. Ostrava: Key Publishing, 2012, s.113. 27 Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. I Am New to ICANN – Now What?. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2014 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/newcomers-2012-06-18-en 28 POLČÁK, Radim. Doménová autorita - pojem, význam, kritika. itpravo.cz [online]. 2012 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=62618
15
Registrace doménového jména v ccTLD.cz Správce české národní domény, sdružení CZ.NIC je zájmovým sdružením právnických osob. Stejně jako ICANN bylo založeno v roce 1998, přičemž jeho hlavním úkolem je především zabezpečení provozu české národní domény CZ. Kromě tohoto úkolu sdružení rovněž podporuje nové projekty a technologie prospěšné pro internetovou infrastrukturu. CZ.NIC je také členem sdružení EURid spravujícího evropskou doménu EU.29 Do kontaktu se sdružením se však běžný uživatel internetu ani držitel domény ve velké většině případů vůbec nedostane. Samotnou registraci doménových jmen totiž sdružení CZ.NIC přímo nezajišťuje a zájemce o registraci doménového se musí obrátit na akreditovaného registrátora. Těch je v současné době kolem čtyřiceti, přičemž jejich seznam nalezneme na internetových stránkách sdružení CZ.NIC.30 Registrátoři si navzájem konkurují, a to nejenom cenou registrace, nýbrž i službami, které svým klientům poskytují. Nejčastěji jde o služby související se zabezpečením domény popř. poskytováním technické podpory. Rozdíly nalezneme rovněž v nabídce domén, ve kterých je možné si doménové jméno zaregistrovat. Cena registrace doménového jména v ccTLD.cz se u většiny registrátorů pohybuje okolo 150,00 Kč za rok a doménové jméno si tak může levně, rychle a jednoduše registrovat prakticky každý. Nízká cena za registraci doménového jména však spolu s možností držet neomezený počet doménových jmen, přináší riziko spekulativních registrací za účelem jejich následného prodeje, a dále riziko zneužití registrace doménového jména v konkurenčním boji. Samotnými spory o doménová jména se pak budu více zabývat zejména v třetí kapitole. Přestože sdružení CZ.NIC přímo neprovádí registraci doménového jména, má na ni jako správce domény CZ značný vliv. CZ.NIC totiž určuje pravidla, dle kterých bude tato registrace a následná manipulace s doménovým jménem probíhat. Tato pravidla dopadají na všechny držitele doménových jmen v doméně CZ, a s ohledem na neexistenci právní úpravy této oblasti představují klíčový dokument, který je ve vztahu k držitelům doménových jmen závazný. Přestože Pravidla registrace doménových jmen
29
CZ.NIC. O sdružení. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/page/351/ 30 CZ.NIC. Registrátoři poskytující také služby koncovým držitelům. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/whois/registrars/list/1/
16
v ccTLD.cz (dále jen „Pravidla“) nejsou formálním pramenem práva, je zájemce o registraci doménového jména nucen je přijmout a následně se jimi řídit. Bez přijetí Pravidel není registrace umožněna, a s ohledem na monopol sdružení CZ.NIC v této oblasti není ani možné registrovat doménové jméno prostřednictvím jiného subjektu s odlišnými pravidly. Zásady při registraci doménových jmen Samotnou registraci doménového jména ovlivňují především dvě základní zásady, jež s registrací spojujeme, zásada jedinečnosti a zásada priority. S ohledem na výše zmíněnou technickou povahu doménového jména je nemožné aby jedno doménové jméno odkazovalo na různá umístění v internetové síti. Jako takové musí tedy být doménové jméno jedinečné. Právě zásadu jedinečnosti považuji za základní a zásadu priority od ní pouze odvozenou. V případě, že by bylo možné registrovat stejné doménové jméno vícekrát, zásada priority by zcela ztratila svůj smysl, kterým je neumožnit registraci subjektu, který o ni požádal později. V angličtině zásadu priority představuje přiléhavé sousloví first-come, first-served.31 Zásada priority při registraci doménového jména se s ohledem na jeho povahu jeví jako logická a sama o sobě neproblematická. Jako problematickou však vidím tuto zásadu ve spojení s velice nízkou cenou za registraci a zejména s podmínkami, které musí doménové jméno či zájemce o něj splňovat. Tyto podmínky totiž nejsou zákonem, ani jiným právním předpisem stanoveny, a k registraci tedy není nutné splnit další podmínky, kromě těch, jež musí být splněny při jakémkoli jiném právním jednání. Registrátor tak již nezkoumá důvody, proč je dané doménové jméno registrováno, kým je registrováno a zda nezasahuje do práv třetích osob, popř. zda registrace daného doménového jména není v rozporu s právními předpisy.32 Tímto se registrace doménových jmen značně odlišuje např. od registrace ochranných známek, která je také založena na zásadě priority, avšak u které jsou na konkrétní označení kladeny dosti přísné požadavky. Důvodem odmítnutí známkové ochrany je např. skutečnost, že označení je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly obvyklými v běžném
31
RADACK, V. David. Understanding Some Ground Rules in Internet Domain Name Disputes. tms.org [online]. The Minerals, Metals & Materials Society © 1998 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.tms.org/pubs/journals/jom/matters/matters-9801.html 32 MALIŠ, Petr. Je užívání druhově pojmenované domény nekalou soutěží? pravoit.cz [online]. 2010 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/je-uzivani-druhove-pojmenovane-domenynekalou-soutezi
17
jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech, popř. že označení nemá rozlišovací způsobilost.33 Do registrace mají v případě ochranných známek možnost zasáhnout rovněž třetí osoby, a to připomínkami či námitkami a registraci ochranné známky tak zamezit, čímž se tento proces rovněž odlišuje od procesu registrace doménového jména. Za zmínku stojí také fakt, že registrace ochranné známky je ve srovnání s registrací doménového jména mnohonásobně dražší záležitostí, což samo o sobě do jisté míry znemožňuje spekulativní registrace ochranných známek ve velkém měřítku. Jako další zásadu, kterou bych v souvislosti s registrací doménových jmen rád zmínil, a která zůstává mnohdy opomenuta, je zásada časově omezené registrace. Jak již ze samotného názvu vyplývá, doménové jméno si není možné registrovat na neomezeně dlouhou dobu. Maximální doba registrace činí deset let, přičemž registraci jde opětovně obnovovat.34 Právě nemožnost registrovat doménové jméno na delší dobu představuje riziko, že držitel doménového jména na obnovení registrace zapomene, čehož využije třetí subjekt a volné doménové jméno si zaregistruje sám. Tomuto nežádoucímu a mnohdy i protiprávnímu jednání se snaží jak registrátoři, tak i samotní správci domén předcházet. Vedle zasílaných upomínek, které držitele doménového jména upozorňují na blížící se den expirace doménového jména, chrání držitele tzv. ochranná lhůta v délce 60 dnů.35 V ochranné lhůtě je držiteli umožněno prodloužit registraci doménového jména, a to zpětně ke dni expirace, a zároveň je registrace znemožněna třetím subjektům. V případě, že registrace nebude prodloužena ani v ochranné lhůtě, jejím uplynutím registrace zaniká a doménové jméno si může zaregistrovat kdokoli, stejným způsobem, jako by dané doménové jméno nikdy registrováno nebylo.
33
Blíže viz §4 zákona č. 441/2003 Sb., Zákon o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 1. 2016]. 34 Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Beginners’s Guide to Domain Names. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2014 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://www.icann.org/en/system/files/files/domain-names-beginners-guide-06dec10-en.pdf 35 CZ.NIC. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_Pravidla_ADR_20150301.pdf
18
2.
Kolize a formy zneužití doménových jmen
Jako většina jiných věci či institutů jsou i doménová jména často předmětem snahy některých osob obohatit se na úkor druhých, či snahy ostatním alespoň škodit. Příčiny tohoto negativního jevu spatřuji zejména ve skutečnosti, že samotná registrace doménových jmen není v českém právním řádu upravena, přičemž právě podrobnější právní úprava by byla s to časté zneužívání doménových jmen omezit. Jako druhou hlavní příčinu vidím mnohdy několikanásobné rozdíly mezi reálnou hodnotou doménového jména a cenou registrace, což ve výsledku vede ke spekulativním registracím a následným prodejům doménových jmen osobám, které na jejím provozování mají legitimní zájem. Zneužití doménových jmen je tedy relativně jednoduché a navíc i levné, zatímco výnosy mohou být naopak poměrně vysoké, což má za následek vymýšlení nejrůznějších způsobů, jakými lze doménové jméno zneužít k vlastnímu prospěchu. Právě způsoby zneužití doménových jmen stručně zmíním v první části této kapitoly. Ve druhé části kapitoly bych se chtěl věnovat kolizím doménových jmen, které mohou vznikat jako důsledek cybersquattingu, nebo jako důsledek předem nezamýšlené a neúmyslně způsobené podobnosti či shody doménových jmen, popř. doménového jména a jiného označení. Vzhledem k absenci speciální právní úpravy regulující tuto oblast, považuji za nutné zmínit právní úpravu chránící práva, jež se mohou dostat do konfliktu s doménovým jménem. Ať už jde totiž o úmyslné zneužití doménového jména, či nezamýšlenou podobnost či shodu, je nutné vždy a jasně určit, do kterých práv dotčené osoby bylo registrací doménového jména zasaženo popř., zda bylo zasaženo do práv vlastníka doménového jména. Vzhledem ke skutečnosti, že mnoho sporů vzniká mezi podnikajícími osobami, chtěl bych se v této kapitole zaměřit zejména na kolizi doménového jména s obchodní firmou, se zapsanou ochrannou známkou a rovněž kolizi dvou doménových jmen.
2.1.
Formy zneužití doménových jmen
Způsoby zneužití doménových jmen jsou rozličné, avšak všechny můžeme podřadit pod pojem cybersquatting (v širším slova smyslu), přičemž jednotlivými způsoby se budu zabývat dále. Přestože se jednotlivé níže zmíněné formy cybersquattingu liší, lze uvést,
19
že „všechny mají společného jmenovatele, kterým je zlá víra a snaha o majetkový prospěch.“36 O cybersquattingu lze pak obecně říci, že jde o negativní důsledek využívání zásady priority při registraci doménových jmen, což ve spojení s výše uvedenými příčinami nevyhnutelně vede k jeho aplikaci v praxi. Cybersquatting a Typosquatting Pojmem cybersquatting v užším slova smyslu rozumíme registraci doménového jména, které zasahuje do práv jiné osoby k tomuto označení, (např. doménové jméno je stejné jako obchodní firma jiné společnosti, registrovaná ochranná známka, či shodné s označením výrobků a služeb, které daná společnost vyrábí a poskytuje) přičemž registrace je provedena ve zlé víře s čistě spekulativním záměrem.37 Osoba, která se stala obětí cybersquattera si z důvodu jedinečnosti doménového jména toto doménové jméno již zaregistrovat nemůže. Je tedy nucena doménové jméno odkoupit a to mnohdy za částku, která mnohonásobně překračuje samotnou cenu registrace. V případě, že se pro takovéto jednání nerozhodne, nezbývá jí mnohdy nic jiného než se svými nároky obrátit na soud či rozhodčí orgán. Tato cesta ke spravedlnosti však bývá mnohdy velmi zdlouhavá a zároveň nákladná. Mnozí proto raději volí cestu vyjednávání se squatterem, přičemž jím požadovanou sumu raději zaplatí, než aby na verdikt soudu či rozhodce čekali několik měsíců, či dokonce let, během kterých by doménu využívat nemohli. Nemůžu nezmínit fakt, že právě ochota oprávněných osob přistoupit na jednání squatterů jen zvyšuje četnost tohoto jednání. Typosquatting je jednou z dalších forem cybersquattingu v širším slova smyslu. V tomto případě dochází k registraci doménového jména, které se blízce podobá již existujícímu doménovému jménu, často s velkou návštěvností. Typosquatter spoléhá na překlepy, pravopisné chyby popř. pouze změní doménu, ve které je dané jméno registrováno. Uživatel je při chybném zadání doménového jména přesměrován na internetové stránky s odlišným obsahem, než který chtěl původně zobrazit. Tyto internetové stránky nejčastěji obsahují reklamu, za jejíž zobrazování uživateli je squatter odměňován. Vedle stránky s reklamou však může být uživatel rovněž
36
JANSA, Lukáš. Cybersquatting a jeho podoby. pravoit.cz [online]. 2008 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby 37 Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2014 [cit.7.1.2016].Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/policy-2012-02-25-en
20
přesměrován na stránky obsahující škodlivý software, který může být provozovatelem stránek zneužit k získání citlivých údajů uživatele, zejména hesel, čísel bankovních účtů, či osobních údajů uživatele. Výjimkou nejsou ani případy, kdy se typosquatter snaží napodobit internetové stránky, na které se chtěl uživatel skutečně dostat, což ohrožuje zejména uživatele internetového bankovnictví. Jestliže uživatel svůj omyl včas neodhalí a na podvodné stránce uloží uživatelské jméno a heslo, riskuje, že typosquatter získá přístup k jeho internetovému bankovnictví, a tím zároveň i jeho finančním prostředkům. Domain grabbing a Reverse domain hijacking Domain grabbing se oproti výše zmíněným druhům cybersquattingu vyznačuje zejména velkým množstvím registrovaných doménových jmen, které squatter považuje za hodnotné a dobře prodejné. Squatter v tomto případě disponuje mnohdy stovkami či tisíci doménových jmen, která blokuje, avšak vzhledem k jejich počtu není často schopen spravovat jejich obsah. Internetové stránky, na které tyto doménová jména odkazují, proto obvykle žádný obsah nemají, popř. je jejich obsah stejný jako je tomu v případě typosquattingu. Za jednu z nejzávažnějších forem cybersquattingu pak považuji Reverse domain hijacking, neboli doménový únos, a to z důvodu, že předem vybrané osobě lze tímto způsobem omezit, či zcela znemožnit vykonávání ekonomické činnosti, tím ji de facto zcela ochromit a vážně, mnohdy nenapravitelně, poškodit. Podstata doménového únosu spočívá ve zneužití institutu předběžného opatření vydávaného soudem. Squatter si zřídí obchodní firmu či ochrannou známku, která je stejná či alespoň velmi podobná konkrétnímu doménovému jménu a následně podá k soudu žalobu s návrhem na vydání předběžného opatření, které spočívá v zákazu užívání konkrétního doménového jména či domény. V případě, že soud tomuto návrhu vyhoví, je pro žalovaného prakticky nemožné v krátké době toto rozhodnutí zrušit, doména tak může zůstat i několik měsíců blokována. „Jestliže napadený subjekt podá odvolání proti předběžnému opatření, pak trvá odvolacímu soudu i několik měsíců než nezákonné předběžné opatření zruší. V takových případech lze doporučit přesné mapování vzniku škod (vč. ušlého zisku), které jsou následně uplatněny soudně a
21
samozřejmě snahu o obranu v jakékoliv legální podobě od podání žaloby na náhradu škody až po podání trestního oznámení.“38
2.2.
Kolize doménového jména a obchodní firmy
Pojem obchodní firma je definován v občanském zákoníku, konkrétně v § 423 odst. 1: „Obchodní firma je jméno, pod kterým je podnikatel zapsán do obchodního rejstříku. Podnikatel nesmí mít víc obchodních firem.“ V § 423 OZ je rovněž upravena ochrana práv k obchodní firmě, konkrétně v druhém odstavci, dle kterého „ochrana práv k obchodní firmě náleží tomu, kdo ji po právu použil poprvé. Kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěží.“ Co se týče samotné povahy obchodní firmy, podobně jako v případě doménového jména došlo k zásadnímu posunu s přijetím nového občanského zákoníku. Dle mého názoru lze, stejně jako doménové jméno, obchodní firmu považovat za věc v právním slova smyslu a rovněž předmět vlastnického práva. Toto dovozuji zejména z již dříve zmíněného § 1011 OZ, dle kterého „vše, co někomu patří, všechny jeho věci hmotné i nehmotné, je jeho vlastnictvím.“ Dotčenému vlastníkovi obchodní firmy tak náleží práva a žalobní legitimace stejně jako by šlo o věc jinou. „Vlastník firmy je oprávněn vyloučit každý jiný subjekt z užívání totožného nebo podobného označení, ať již jde o firmu jiného podnikatele nebo označení podnikatele, který firmu nemá, nebo zvláštní označení využívaná při podnikatelské činnosti.“39 V případě porušení práv k obchodní firmě registrací doménového jména disponuje aktivní žalobní legitimací nejčastěji osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Pasivně legitimován je vlastník doménového jména. Ke kolizi doménového jména a obchodní firmy dochází v případě, kdy se obchodní firma, resp. její kmen shoduje s doménovým jménem či jeho částí, nebo jsou alespoň podobné, a to do té míry, že se stávají navzájem zaměnitelnými. Vzhledem k počtu zapsaných obchodních firem nelze vyloučit, že navzájem podobné budou i samotné obchodní firmy různých subjektů, natož doménová jména v jejich vlastnictví. Důležité je proto nalézt hranici toho, jaká podobnost je z hlediska práva akceptovatelná a jaká již
38
JANSA, Lukáš. Cybersquatting a jeho podoby. pravoit.cz [online]. 2008 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby 39 POKORNÁ, Jarmila; VEČERKOVÁ, Eva. Firma v nových podmínkách. In: KOTÁSEK, J. et al. Dny práva – 2012 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita 2012 [cit. 7. 1. 2016].
22
nikoli. Dále je potřeba vyřešit otázku, zda má vlastník doménového jména slabší postavení a tedy i povinnost ustoupit majiteli obchodní firmy, popř. zda je tomu naopak. Pojem zaměnitelnosti obchodní firmy není v zákoně vymezen, občanský zákoník pouze uvádí, že „obchodní firma nesmí být zaměnitelná s jinou obchodní firmou ani nesmí působit klamavě.“40 Zmíněné ustanovení lze dle mého názoru do jisté míry analogicky uplatnit i na vztah obchodní firmy a doménového jména. Vzhledem k subjektivnosti názoru na zaměnitelnost je však určení, zda jsou doménové jméno a obchodní firma navzájem zaměnitelné značně problematická a odpověď není často zcela jednoznačná. K hodnocení zaměnitelnosti byl proto v české právní praxi využit pohled průměrného spotřebitele, který ve své judikatuře využívá i Nejvyšší soud. „K námitkám dovolatele týkajícím se zaměnitelnosti obchodní firmy Nejvyšší soud připomíná, že závěr, podle něhož při posouzení zaměnitelnosti obchodní firmy je nutno přihlížet k dojmu, který vzniká u průměrného zákazníka, je judikaturou dlouhodobě zastáván.“41 Samotné zaměnitelnosti z pohledu průměrného spotřebitele se pak týká rozsudek Nevyššího soudu, v němž rozhodl o povinnosti žalovaného zdržet se užívání doménového jména, které bylo shodné s obchodní firmou i ochrannou známkou žalobkyně. Nejvyšší soud v tomto případě zamítl dovolání žalovaného s tím, že popsané jednání žalovaného, spočívající v zaregistrování domény, jakož i v provozování internetových stránek pod touto doménou, navíc ke shodnému předmětu podnikání žalovaného a žalobkyně porušilo práva žalobkyně.42 Soud odmítl argumentaci dovolatele, že doménové jméno se liší v TLD s tím, že „kmenovým základem zapsané obchodní firmy žalobkyně je slovo bilezbozi. Stejně tak kmenovým základem domény žalovaného je slovo bilezbozi. Tento kmenový základ je v obchodní firmě i v doméně dominantní. Pro běžného spotřebitele dovětky cz a com dostačující rozlišovací schopnost pro svoji nevýraznost nemají. Právě s ohledem na charakter internetového obchodu realizovaného shodně oběma účastníky pro stejné druhy výrobků je třeba dovodit, že běžný spotřebitel může být v otázce obchodní firmy a označené domény na internetové stránce uveden v omyl o tom, komu jím navštívené internetové stránky patří
40
§ 424 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 1. 2016]. 41 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.01.2010 sp. zn. 29 Cdo 3580/2009, Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 42 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.5.2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006, Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/
23
a se kterým podnikatelem obchod uzavírá.“43 Na základě tohoto rozsudku byl žalovaný povinen se zdržet užívání doménového jména, a zároveň zaplatit žalobkyni částku 200.000,- Kč. Na základě výše uvedeného lze tedy dovodit, že za zaměnitelné lze považovat takové doménové jméno, které ve svém kmeni obsahuje obchodní firmu dotčené osoby, přičemž není rozhodné, v jaké TLD je doménové jméno registrováno. Z výše uvedeného však nelze dovozovat skutečnost, že majitel nové obchodní firmy může po vlastníkovi dříve registrovaného doménového jména automaticky požadovat, aby se užívání doménového jména zdržel. Taková skutečnost by s sebou totiž přinášela jednoduchý způsob, jak jiné osobě znemožnit nakládání s doménovým jménem, a to nikoli dočasně, jako je tomu v případě doménového únosu, nýbrž s největší pravděpodobností natrvalo. V případě kolize má proto velký význam čas registrace doménového jména či obchodní firmy, s tím, že obecně má přednost věc zaregistrovaná dříve (princip priority). Stejný nárok jako majitel obchodní firmy může uplatňovat rovněž i majitel doménového jména vůči majiteli obchodní firmy. Je proto nutné rozlišovat situace, kdy je dříve zaregistrováno doménové jméno a situace, kdy je nejdříve zapsána obchodní firma. V případě dřívější registrace doménového jména, by registrace obchodní firmy shodného názvu znamenala její klamavost a působení podnikatele pod touto firmou naplnění některého ze skutků nekalé soutěže. Nároky by pak byly shodné s ochranou firmy podnikatele či ochranou před nekalou soutěží.44 Při řešení sporů o doménové jméno či jiné označení (obchodní firma, ochranná známka) tedy obecně rozhoduje časová priorita, moment od kdy se ochrana označení stala účinnou. Vyloučit, že se mladší označení proti staršímu prosadí, však nelze, a to zejména v případech, kdy se starší označení fakticky neužívalo, zatímco novější vešlo ve známost a získalo si příznačnost např. na základě masivní reklamy. 45 K samotné ochraně obchodní firmy dle občanského zákoníku lze potom dále uvést následující: „Ochrana proti zásahům do práv k obchodní firmě vychází ze dvou zdrojů -
43
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.5.2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006, Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 44 JANSA, Lukáš. Konflikt domény s ochrannou známkou nebo obchodní firmou. ochranne-znamky.com [online]. Lawyer.cz © 2009 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.ochranneznamky.com/article/konflikt-domeny-s-ochrannou-znamkou-nebo-obchodni-firmou 45 HAJN, Petr. NOZ v praxi: vyvolání nebezpečí záměny (§ 2981) bulletin-advokacie.cz [online]. 2014 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/noz-v-praxi-vyvolani-nebezpeci-zameny2981?browser=full
24
absolutní ochrana je spojena s ochranou vlastníka proti neoprávněným zásahům do vlastnického práva, relativní ochrana bude i nadále využívat úpravy nekalé soutěže.“46 Kolize obchodní firmy, doménového jména a nároků, jež je možné vznášet, se týkal známý případ ceskapojistovna.cz. V této věci si první žalovaný zaregistroval doménové jméno obsahující kmen obchodní firmy žalobce, České pojišťovny a.s. Druhým žalovaným ve věci pak byl správce ccTLD.cz, sdružení CZ.NIC. Žalobce v žalobě, vedle jiného, uplatnil jak nárok zdržovací, tedy požadoval, aby soud uložil prvnímu žalovanému zdržet se dispozice s doménou, tak nárok odstraňovací, kdy po druhém žalovaném požadoval odstranění závadného stavu převodem registrace doménového jména. Soud žalobci v obou nárocích vyhověl, když rozhodl, že „žalovaný č. 1 je povinen se zdržet jakékoli dispozice s doménou druhého stupně ‚ceskapojistovna‘, registrovanou pod doménou nejvyššího stupně ‚cz‘“ a „žalovaný č. 2 (CZ.NIC, zájmové sdružení právnických osob – pozn. autora) je povinen do tří dnů od právní moci rozsudku provést změnu registrace subjektu držitele internetové domény druhého stupně ‚ceskapojistovna‘ pod doménou nejvyššího stupně ‚cz‘ tak, aby jako držitel domény ‚ceskapojistovna.cz‘ byl zapsán namísto žalovaného č. 1 žalobce.“47 Tímto rozhodnutím však soud mimo jiné znemožnil registraci doménového jména třetím subjektům, když nařídil, aby správce domény doménu přeregistroval na žalobce, čímž nepřímo určil Českou pojišťovnu a.s. jako de facto vlastníka domény, a to bez toho, aby společnost měla toto doménové jméno dříve registrováno a bez ohledu na práva dalších osob. Zejména s ohledem na již výše zmíněnou povahu doménového jména dle tehdy účinné právní úpravy, byl rozsudek přijat odbornou veřejností spíše negativně. Ve světle nové právní úpravy by tak z tohoto rozsudku bylo možné dovodit, že právo k doméně existuje i vůči doposud neaktivním doménám, a oprávněný může svůj nárok uplatnit až v případě registrace domény třetím subjektem. Práva k doménám dle mého názoru nevznikají až samotnou registrací domény oprávněnou či jinou osobou, nýbrž existují bez ohledu na fakt, zda již byla doména registrována. Soud tak nepřímo říká, že registrací obchodní firmy vzniká majiteli současně nárok na doménové jméno.
46
POKORNÁ, Jarmila; VEČERKOVÁ, Eva. Firma v nových podmínkách. In: KOTÁSEK, J. et al. Dny práva – 2012 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita 2012 [cit. 7. 1. 2016]. 47 AUJEZDSKÝ Josef. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně?. Lupa.cz [online]. 2004 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/rozsudek-ohledne-domeny-ceskapojistovnacz-co-je-spatne/
25
Koncepce, že každá osoba má nárok na doménové jméno v národní doméně, ve stejném znění jako je její obchodní firma v daném státě, není zcela neproveditelná. Mám za to, že u vzniku nových společností s novou obchodní firmou by přidělení doposud neregistrovaného doménového jména nepředstavovalo velký technický problém, přičemž cena registrace doménového jména je vzhledem k ceně zřízení nové společnosti zcela zanedbatelná. Koncepce by však byla v rozporu se zásadami registrace doménových jmen, a to nikoli pouze se zásadou priority, kdy problém nastává zejména u již existujících společností a již registrovaných doménových jmen/domén, nýbrž i se zásadou časově omezené registrace. Vzhledem k nároku společnosti na konkrétní doménové jméno by si doménové jméno nemohla registrovat jiná osoba, a to ani po uplynutí registrační doby bez toho, aby současně zanikla i konkrétní obchodní firma. Další problém je pak možné spatřovat zejména ve vztahu k zahraničním společnostem, které by neměli reálnou možnost bránit se úmyslnému zneužití tohoto institutu. Opačně se však k možnosti převodu registrace doménového jména postavil Nejvyšší soud v již zmíněném rozsudku 23 Cdo 3407/2010. Mimo to, že soud odmítnul názor odvolacího osudu, že k doménovému jménu se vážou absolutní práva, rozhodl, že „nárok na odstranění závadného stavu má směřovat především k obnovení původního (předešlého) stavu (restitutio in integrum). V daném případě by toho mělo být dosaženo rozhodnutím soudu o uložení povinnosti první žalované odhlásit u registrátora pro sebe zaregistrovanou doménu globtour.cz (a to do určitého stanoveného dne od právní moci rozsudku), a nikoliv nad rámec odstraňovacího nároku rozhodnutím soudu o uložení povinnosti první žalované převést doménu na žalobkyni.“48 Žalobce se tedy v případě sporu nemůže domáhat uložení povinnosti správci ccTLD.cz, aby převedl doménové jméno na žalobce. Zatímco K. Hlaváčová se ve své práci49 s názorem Nejvyššího soudu ztotožňuje a považuje jej za správné, např. M. Martinka se k němu staví spíše kriticky, když pozitivně hodnotí fakt, že toto rozhodnutí nebylo publikováno ve sbírce rozhodnutí Nejvyššího soudu. Zároveň dodává, že dle jeho názoru se toto rozhodnutí
48
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2012. sp.zn. 23Cdo3407/2010. Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 49 HLAVÁČOVÁ, Kateřina. Úprava doménových jmén v českém právním řádu. Brno, 2015. 76 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Michal KOŠČÍK.
26
v praxi neuchytí.50 Otázka použitelnosti tohoto rozhodnutí v budoucnosti/současnosti je dle mého názoru diskutabilní zejména s ohledem na to, že účinnosti nabyl nový občanský zákoník, přičemž toto rozhodnutí je založeno zejména na odlišném chápání doménového jména dle již neaktuální právní úpravy. Právě tento fakt může být hlavním argumentem žalobců ve snaze dosáhnout převodu doménového jména a zároveň argumentem pro změnu rozhodovací praxe českých soudů.
2.3.
Kolize doménových jmen
Oproti kolizi doménového jména s obchodní firmou, nemůže při kolizi dvou doménových jmen dojít k situaci, kdy tyto budou zcela totožná. Shoda je vyloučena již samotnou technickou povahou doménového jména, které musí být zcela jedinečné. V úvahu tak logicky přichází pouze kolize vycházející ze vzájemné podobnosti více doménových jmen či ze shody kmenových základů doménových jmen. Stejně jako v případě kolize s obchodní firmou má rozhodující význam, zda jsou doménová jména natolik podobná, že je lze navzájem zaměnit, přičemž zaměnitelnost se opět posuzuje z pohledu průměrného spotřebitele. Za důležité považuji v tento moment zmínit, že hledisko průměrného spotřebitele se v jednotlivých sporech může lišit v závislosti na tom, kdo je obvykle průměrným spotřebitelem u jednotlivých stran sporu. Průměrného spotřebitele si tedy nelze představit jako univerzální hledisko, které lze bez rozdílu využít na všechny spory. A právě u kolize dvou doménových jmen je nutné posuzovat průměrného spotřebitele odlišně, a to z důvodu, že tento se s doménovými jmény setkává prakticky výhradně v rámci používání internetu. Z rozhodovací praxe českých soudů lze dovodit, že „na průměrného uživatele internetu, a tedy i potencionálního návštěvníka webových stránek účastníků, je třeba hledět jako na věci znalého „spotřebitele“. Tento „průměrný“ uživatel internetu je si ze své zkušenosti dobře vědom důležitosti každého písmene, číslice a znaménka v označení jakékoli adresy v internetové síti, a tedy i nezbytnosti naprosto přesného užití určitého doménového jména k otevření jím výhradně žádaných webových stránek…“51
50
MARTINKA, Marek. Obrana proti porušování práv z ochranné známky. Epravo.cz [online]. 2015 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/obrana-proti-porusovani-prav-z-ochranneznamky-97002.html 51 ONDREJOVÁ, Dana, Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže, Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 81
27
Přestože s výše zmíněným jde do jisté míry souhlasit, z pohledu dotčeného subjektu je nutné tento názor považovat za značně problematický. Doménové jméno musí být skutečně do internetového prohlížeče zadáno zcela přesně a změna jednoho znaku skutečně představuje rozdíl, kterého si musí být uživatel dopředu vědom, nicméně běžný uživatel internetu může při zadávání doménového jména chybovat (překlep), může zapomenout na zdvojenou hlásku ve slově, dopustit se gramatické chyby, či zcela opomenout interpunkční znaménko. Soud rovněž nevzal v úvahu, že připojení se ke konkrétní stránce na internetu již ve většině případů neprobíhá pouhým zadáním doménového jména, nýbrž je často využíváno internetových vyhledávačů, které již přesné zadání doménového jména nevyžadují. Zobrazené výsledky se zaměnitelnou doménou mohou uživatele internetu snáze zmást. Výše zmíněný názor soudu však toto zcela opomíjí, čímž dává prostor spekulantům a nepřímo tak ovlivňuje vznik nových sporů. Příkladem mohou být např. spory o tzv. pomlčkové domény. Pomlčka v doménovém jménu je často využívána jako jiné vyjádření pro mezeru mezi slovy, kterou nemůže doménové jméno obsahovat. Ve většině případů však zůstává mezera mezi slovy nenahrazena jiným znakem a slova jsou v doménovém jménu spojena v jedno (např. ceskapojistovna.cz). V takovém případě je však stále umožněna registrace daného slovního spojení s pomlčkou, čehož lze zneužít ke spekulativním účelům (např. ceska-pojistovna.cz). Bohužel ani takto podobná doménová jména některé soudy nepovažují za zaměnitelná, k čemuž lze poukázat na následující: Interpunkční znaménko mezi slovními prvky v doméně musí být dle soudu užito vědomě, nemůže se jednat o překlep, protože tlačítko s pomlčkou se nachází v jiném řádku klávesnice než písmena, která se dále napíší. Průměrný uživatel internetu si musí být vědom každé čárky, tečky nebo znaménka při zadávání svého požadavku do prohlížeče. Dále soud konstatoval, že jednotlivé slovní prvky domény jsou slova s nízkou rozlišovací způsobilostí (do značné míry popisná ve vztahu k službám, které jsou pod nimi nabízeny). Na základě tohoto prostého závěru soud veškeré uplatňované nároky zamítl jako nedůvodné, pro nesplnění základního požadavku – totiž zaměnitelnosti obou označení (tedy domén).52
52
MALIŠ, Petr. Pomlčkové domény v judikatuře – parazitují na doménách bez pomlčky nebo nikoliv? (II. část). pravoit.cz [online]. 2012 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/pomlckovedomeny-v-judikature-parazituji-na-domenach-bez-pomlcky-nebo-nikoliv-i-cast
28
K podobnému výsledku však soudy docházejí i ve sporech, kdy se domény navzájem liší v jiných znacích, např. v jediném písmenu. Příkladem může být opět relativně známé rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci prace.cz vs. sprace.cz, jejímž právním základem je tvrzená nekalá soutěž spočívající v zaměnitelnosti obou označení (domén).53 Žalobce, provozovatel internetových stránek nabízející propagaci a zprostředkování zaměstnání pod doménovým jménem prace.cz se v tomto sporu žalobou domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se užití domény "sprace.cz" a označení "sprace" za účelem nabízení a propagace služeb zprostředkování zaměstnání a nabídky pracovních příležitostí prostřednictvím internetu. Žaloba byla podobně jako v předchozích případech neúspěšná opět s poukázáním na průměrného uživatele internetu. Soud dále uvedl: „Soud je proto toho názoru, že z pohledu průměrného uživatele internetu nemůže dojít k zaměnitelnosti domén žalobce prace.cz a žalovaného sprace.cz. Chce-li si totiž takový uživatel otevřít domovskou stránku po zadání adresy www.prace.cz a omylem zmáčkne na klávesnici písmeno "s" před písmenem "p", takže zadá adresu www.sprace.cz, otevře se mu stránka žalovaného, na které je jednak žalovaný uveden jako provozovatel této stránky a jednak okamžitě, s ohledem na pro žalobce typický obrazový prvek připomínající písmeno "S" bílé barvy, umístěný v červené ploše různých tvarů a související s obchodními aktivitami žalovaného, pozná, že není na stránce, kterou chtěl zobrazit.“54 S tímto odůvodněním se však neztotožňuji. Uživatel internetu totiž nemusí automaticky znát název provozovatele internetové stránky, ani podobu internetové stránky (která se navíc může měnit) a vzhledem k zaměření obou internetových stránek může k záměně dle mého názoru skutečně dojít. Úmyslem uživatele navíc mnohdy není přístup na konkrétně vypadající internetové stránky konkrétního provozovatele, ale snaha vyhledávat nabídky zaměstnání. V případě, kdy si uživatel záměnu uvědomí, a stránky, na které se dostal, mu nabízejí srovnatelné služby, již navíc nemusí mít o původně požadované internetové stránky zájem. Jednání žalovaného tak v tomto případě bylo, dle mého názoru, objektivně způsobilé přivodit újmu žalobci, a to zejména za situace, kdy do propagace vlastního doménového jména investoval nemalé finanční
53
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2006, sp.zn. 15 Cm 46/2004. itpravo.cz [online] 2007. http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=2013226 54 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2006, sp.zn. 15 Cm 46/2004. itpravo.cz [online] 2007. http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=2013226
29
prostředky. Vrchní soud ve stejné věci uvedl, „že nikomu nelze zakazovat užívání slova „prace“ na internetu, jako slova obecného a druhového. Pro žalobce je chráněno pouze označení „prace.cz“ a nelze požadovat od kohokoliv, aby se zdržel užití slova „prace“ v jakékoliv jeho podobě ve své doméně.“55 S tímto souhlasit lze, nicméně pouze v souvislosti s nezaměnitelnými doménami, jakými může být např. mojeprace.cz, dobraprace.cz apod. I vlastník domény obsahující pouze slovo obecné a druhové by však měl mít možnost bránit se proti doménám, které jsou zaměnitelné s jeho dříve registrovanou doménou. Na druhou stranu musím zmínit, že vlastník podobné obecné a druhové domény, může získat určitou výhodu vůči doménám, které zmíněné slovo obsahují. Jako vlastník domény prace.cz, může totiž využít její subdomény např. s.prace.cz, moje.prace.cz či dobra.prace.cz a přístupy přesměrovat na vlastní internetovou prezentaci. Výše uvedená forma doménového jména, má pak stejnou způsobilost být zaměněna, jako je tomu u již zmíněných pomlčkových domén. Oproti vlastníku pomlčkové domény má navíc tento vlastník lepší postavení a lepší možnost argumentace. Přesměrování na vlastní doménu může být totiž nastaveno automaticky pro všechny možné subdomény konkrétní domény, bez ohledu na to zda podobné doménové jméno existuje či nikoli. Např. při zadání xxx.prace.cz budete za tohoto nastavení přesměrováni na doménu práce.cz stejně jako v případě zadání s.prace.cz. Z tohoto nastavení přesměrování tak dle mého názoru nelze dovodit zlou víru majitele domény, jelikož jde pouze o běžně využívané technické řešení. Vlastníku obecné domény navíc ve většině případů svědčí i dřívější datum registrace domény. Druhým argumentem pak může být fakt, že tečka představuje pouze oddělovač jednotlivých úrovní domén a samotné slovo v doménovém jméně jej obsahovat nemůže, což je průměrnému uživateli internetu jistě známo. Úspěch žaloby proto v tomto případě považuji za téměř vyloučený a zneužití v praxi o to nebezpečnější.
2.4.
Kolize doménového jména a ochranné známky
Institut ochranné známky je upraven zákonem č. 441/2003 Sb., zákon o ochranných známkách, který ochrannou známku definuje, jako „jakékoliv označení schopné grafického znázornění, zejména slova, včetně osobních jmen, barvy, kresby, písmena,
55
SÝKORA, Martin. Cybersquatting ? červená spekulantům! (2.díl). pravoit.cz [online]. 2007 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-?-cervena-spekulantum-2-dil
30
číslice, tvar výrobku nebo jeho obal, pokud je toto označení způsobilé odlišit výrobky nebo služby jedné osoby od výrobků nebo služeb jiné osoby.“56 Vlastníkem ochranné známky pak rozumíme osobu, které svědčí zápis v rejstříku ochranných známek. Z vlastnictví ochranné známky plynou vlastníku práva, z nichž považuji za nejdůležitější právo ochrannou známku užívat, a dále právo vlastníka zakázat neoprávněné užívání shodného označení. Ve vztahu k doménovým jménům nás bude nejvíce zajímat právě druhé zmíněné. Zákon o ochranných známkách stanoví, že nikdo nesmí v obchodním styku bez souhlasu vlastníka, užívat označení: 1)
shodné s ochrannou známkou pro výrobky nebo služby, které jsou shodné
s těmi, pro které je ochranná známka zapsána 2)
u něhož z důvodu jeho shodnosti nebo podobnosti s ochrannou známkou
a shodnosti nebo podobnosti výrobků nebo služeb označených ochrannou známkou a označením existuje pravděpodobnost záměny na straně veřejnosti, včetně pravděpodobnosti asociace mezi označením a ochrannou známkou 3)
shodné s ochrannou známkou nebo jí podobné pro výrobky nebo služby,
které sice nejsou podobné těm, pro které je ochranná známka zapsána, avšak jde o ochrannou známku, která má dobré jméno v České republice, a jeho užívání by nepoctivě těžilo z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména ochranné známky nebo jim bylo na újmu57 Z výše uvedeného vyplývá, že práva vlastníka ochranné známky a vlastníka doménového jména mohou kolidovat. Doménové jméno, jako slovní vyjádření však není s to, kolidovat s ochrannými známkami, které rovněž nejsou vyjádřeny slovem (např. kresby, barvy tvary apod.)58 Samotná kolize doménového jména a ochranné známky se pak do jisté míry podobá kolizi doménového jména a obchodní firmy, kdy prioritní otázkou v případě střetu domény a ochranné známky je posouzení „zaměnitelnosti těchto označení ve vztahu ke spotřebitelům. Pokud ochranná známka není s doménou zaměnitelná, nemůže být vůči této doméně s úspěchem uplatňována.
56
§ 1 zákona č. 441/2003 Sb., Zákon o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 10. 1. 2016]. 57 § 8 zákona č. 441/2003 Sb., Zákon o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 10. 1. 2016]. 58 MALIŠ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky. pravoit.cz [online]. 2009 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/ochrana-domenovych-jmen-prostrednictvimochranne-znamky
31
…Zaměnitelnost musí být posuzována z několika hledisek - jednak z hlediska jednotlivých hledisek (fonetického, vizuálního, i sémantického), dále z hlediska celkového dojmu, a konečně z hlediska podobnosti výrobků a služeb, pro něž jsou označení posuzována.“59 Samotné prokázání zaměnitelnosti je díky uvedenému výčtu relativně obtížné, zejména s ohledem na nutnou podobnost výrobků či služeb. Podobně jako v případě kolize doménového jména a obchodní firmy pak hraje velmi významnou roli princip priority, tedy časové hledisko registrace. Tento princip je přímo zakotven v zákoně o ochranných známkách, který stanoví, že „vlastník ochranné známky je v obchodním styku povinen strpět užívání shodného či podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a užívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky.“60 Toto omezení představuje pro vlastníka ochranné známky de facto nemožnost obrany proti spekulantům, kteří si doménové jméno registrovali dříve, než byla přihláška ochranné známky podána. K principu priority lze rovněž zmínit rozsudek Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Cmo 62/2013. Soud v tomto rozhodnutí konstatoval, že vlastníku doménového jména není možné přičíst zlou víru, a to vzhledem k faktu, že registrace doménového jména proběhla dříve, než žalobce v uvedeném sporu nabyl práva k ochranné známce a obchodní firmě.61 Soud dále uvedl, že „pokud není v rozporu s dobrými mravy a právními předpisy znění tohoto doménového jména, není užíváno jako obchodní firma či ochranná známka, pak jeho užíváním nedochází k zásahu do mladších práv žalobce a není možné takové jednání ani klasifikovat jako nekalosoutěžní.“62 Z výše uvedených důvodu je využití ochranné známky ve sporech o doménová jména značně omezené, a užití připadá v úvahu zejména v případech, kdy je
59
MALIŠ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky. pravoit.cz [online]. 2009 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/ochrana-domenovych-jmen-prostrednictvimochranne-znamky 60 § 10 zákona č. 441/2003 Sb., Zákon o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 10. 1. 2016]. 61
DURAJOVÁ, Zuzana. Přednost registrace doménového jména před ochrannou známkou a obchodní firmou. blog.nic.cz [online]. 2014 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: https://blog.nic.cz/2014/06/25/prednostregistrace-domenoveho-jmena-pred-ochrannou-znamkou-a-obchodni-firmou/ 62 DURAJOVÁ, Zuzana. Přednost registrace doménového jména před ochrannou známkou a obchodní firmou. blog.nic.cz [online]. 2014 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: https://blog.nic.cz/2014/06/25/prednostregistrace-domenoveho-jmena-pred-ochrannou-znamkou-a-obchodni-firmou/
32
nelegitimním držitelem domény obchodní konkurent majitele ochranné známky, nabízející stejné či podobné zboží a služby.63
63
PRÁŠKOVÁ, G.; JELÍNEK, J., Doménová jména jako předmět sporu glatzova.com [online]. 2013 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/I_TY_4_Dom%C3%A9nov%C3%A1%20jm%C3%A9na%20ja ko%20p%C5%99edm%C4%9Bt%20sporu.pdf
33
3.
Řešení sporů o doménová jména
Primárním cílem dotčené osoby je v případě většiny doménových sporů zrušení registrace doménového jména popř. přímo převod registrace na vlastní osobu. Tento úkon je oprávněn provádět správce ccTLD.cz, sdružení CZ.NIC. Pro tento úkon je však nutné získat podklad, za který je považováno rozhodnutí soudu, rozhodčího orgánu popř. odborné rozhodnutí tzv. experta. Pouze na základě tohoto rozhodnutí sdružení CZ.NIC požadovaný úkon provede. V případě vzniku doménového sporu má dotčená osoba na výběr z několika možností, jak nastalou situaci řešit, a jak se zrušení registrace či převodu doménového jména domoci. V této kapitole bych chtěl zmínit nejčastěji využívaná řešení v České republice, tedy řešení dle aktuálně účinných pravidel registrace správce ccTLD.cz, řešení prostřednictvím žaloby k nezávislému soudu, řešení sporu před rozhodčím orgánem a s tímto spojenou judikaturu, týkající se využití rozhodčího řízení ve sporech o doménová jména na základě tzv. veřejné rozhodčí nabídky. Rozebrat bych chtěl rovněž jednotlivé prostředky ochrany doménových jmen a jejich uplatnitelnost v české právní praxi. Závěr kapitoly bych pak chtěl věnovat právní úpravě a řešení sporů o doménová jména ve Spojených státech amerických.
3.1.
Mimosoudní řešení sporů o doménová jména
Mimosoudní řešení sporů se obecně od soudního řešení odlišuje zejména tím, že účastníci řeší vzniklý spor daným způsobem dobrovolně, a jak na průběh, tak samotný výsledek sporu mají zásadní vliv. Hlavními výhodami mimosoudního řešení sporů jsou zejména rychlost, kterou soudní řešení příliš nevyniká, a obvykle také menší finanční náročnost. Zároveň je možné toto řešení využít i v případě sporů se zahraničními osobami, zatímco soudy nemusí v takovýchto případech disponovat potřebnou pravomocí. Jako hlavní nevýhodu lze spatřovat právě onu potřebu, aby obě strany řešily daný spor dobrovolně, jelikož oproti soudnímu řízení k tomuto nelze strany donutit. V rámci mimosoudního řešení navíc obecně nelze vznášet všechny nároky, které by mohl žalobce uplatnit u soudu. Přestože forem mimosoudního řešení sporů je celá řada, v této podkapitole bych chtěl zmínit pouze ty, které jsou používány pro řešení sporů o doménová
jména
v ccTLD.cz,
tedy zejména
metody obsažené
v Pravidlech
alternativního řešení sporů (Pravidla ADR) sdružení CZ.NIC, které jsou součástí Pravidel registrace. 34
Rozhodčí řízení Rozhodčí řízení je v České republice upraveno zákonem č. 216/1994 Sb., zákon o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Dle tohoto zákona se strany sporu mohou dohodnout, že spor, k jehož projednání a rozhodnutí by jinak byla dána pravomoc soudu, bude rozhodovat jeden nebo více rozhodců, anebo stálý rozhodčí soud. Strany se mohou na této formě řešení sporu dohodnout tzv. rozhodčí smlouvou a to jak před vznikem samotného sporu, tak i po jeho vzniku. V případě sporu o doménové jméno přichází logicky v úvahu zejména druhá možnost, tedy uzavření rozhodčí smlouvy až po vzniku sporu. Před vznikem sporu totiž mezi stranami obvykle neexistuje žádný právní vztah, na základě kterého by bylo možné vznik sporu předvídat. Okruh osob, které se mohou registrací konkrétního doménového jména cítit dotčeny, je navíc de facto neomezený a uzavření rozhodčí smlouvy s potencionálními žalobci, ještě před vznikem samotného sporu, je tak téměř vyloučeno. Přes výše uvedené bylo rozhodčí řízení až do roku 2015 využíváno pravděpodobně jako nejčastější mimosoudní způsob řešení sporů, a to i přesto, že osoba disponující s doménovým jménem rozhodčí smlouvu po vzniku sporu nepodepsala. Příčinou bylo ustanovení tehdy účinných Pravidel alternativního řešení sporů, (Pravidla ADR) na základě kterého se byl držitel doménového jména povinen podrobit pravomoci rozhodčího soudu. „Držitel se neodvolatelně veřejně podrobuje pravomoci Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.“64 Tato tzv. veřejná rozhodčí nabídka dávala žalobci možnost domáhat se svých práv jak prostřednictvím soudního, tak prostřednictvím rozhodčího řízení, jako by rozhodčí smlouva mezi stranami uzavřena byla. Protože žalovaný nemohl odmítnout řešení sporu prostřednictvím rozhodčího řízení, byl tento způsob řešení s ohledem na rychlost a jednoduchost mnohými upřednostňován. Jelikož veřejná rozhodčí nabídka byla součástí pravidel registrace doménového jména v ccTLD.cz, neměl zájemce o doménové jméno jinou možnost než s touto souhlasit (s ohledem na monopol sdružení CZ.NIC v ČR). Vzhledem k faktu, že souhlas byl dle pravidel neodvolatelný, neměli držitelé doménových jmen možnost, jak se řešení sporu před rozhodčím soudem vyhnout. Výše zmíněná zásada dobrovolnosti u mimosoudního řešení sporů, tak byla do značné míry narušena. V průběhu rozhodčího
64
CZ.NIC. Pravidla alternativního řešení sporů v platnosti od 1.1.2014. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.21.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_ADR_20140101.pdf
35
řízení navíc nebylo možné podat žalobu k soudu, jelikož, „zahájení rozhodčího řízení představovalo dle ustanovení § 106 občanského soudního řádu překážku zahájení řízení soudního. Rozhodčí nálezy také nebyly meritorně přezkoumatelné soudem.“65 Vzhledem k věcné nepřezkoumatelnosti rozhodčího nálezu soudem, bylo nutné zpochybnit platnost rozhodčí smlouvy, resp. veřejné rozhodčí nabídky. Definitivně o neplatnosti veřejné rozhodčí nabídky rozhodl v roce 2013 Nejvyšší soud ve svém rozsudku sp. zn. 23 Cdo 3895/2011. Žalobce se v této věci domáhal zrušení vydaného rozhodčího nálezu. Zatímco soud prvního stupně žalobci vyhověl, a rozhodčí nález zrušil, soud odvolací rozhodnutí změnil, a rozhodl o zamítnutí žaloby. Žaloba na zrušení rozhodčího nálezu se tak podáním dovolání dostala až k Nejvyššímu soudu České republiky. Ten následně rozhodl, že na základě veřejné rozhodčí nabídky nelze bez dalšího vést rozhodčí řízení, když veřejná rozhodčí nabídka nepředstavuje rozhodčí smlouvu dle zákona o rozhodčím řízení, ani veřejný návrh na její uzavření. Soud uvedl, že cílem rozhodčí smlouvy je přenést pravomoc rozhodovat vzniklý spor mezi konkrétními subjekty před rozhodce do rozhodčího řízení. Souhlas s konáním rozhodčího řízení musí vyjádřit obě strany sporu, za což však veřejné prohlášení, které držitel doménového jména činí ve smlouvě uzavírané s registrátorem vůči neurčitému okruhu třetích osob, že bude případné vzniklé spory řešit v rozhodčím řízení, považovat nelze. Jelikož toto prohlášení není vyjádřením adresné vůle řešit vzniklé spory v rozhodčím řízení, k platnému uzavření rozhodčí smlouvy tak mezi stranami sporu nedošlo.66 Nevyšší soud v rozsudku přisvědčil i dalším argumentům dovolatele, tedy argumentu, že veřejná rozhodčí nabídka byla v rozporu s kogentním ustanovením § 277 tehdy účinného obchodního zákoníku67 stanovena jako neodvolatelný právní úkon, a dále argumentu, že k uzavření smlouvy na základě veřejné nabídky je nutné potvrzení navrhovatele.
65
ROUŠAROVÁ, Kristýna. Nové řešení sporů o doménová jména z domény .cz od 1. 3. 2015 [online]. 2015 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nove-reseni-sporu-o-domenova-jmenaz-domeny-cz-od-1-3-2015-97439.html 66 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2013. Sp.zn. 23 Cdo 3895/2011. Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 67 Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 7. 1. 2016].
36
Soud naopak odmítnul tezi odvolacího soudu, že veřejnou rozhodčí nabídku lze posuzovat jako smlouvu ve prospěch třetího. V takovém případě je totiž nutné, aby byla osoba na základě objektivních skutečností jasně určitelná. „Tvrzená veřejná nabídka k uzavření smlouvy představuje jednostranný neadresovaný právní úkon, ze kterého nevyplývá objektivní určitelnost třetí osoby. Skutečnost, že se kdokoli může cítit dotčen na svých právech příjemcem veřejné nabídky, a proto podá žalobu k rozhodčímu soudu, takovou objektivní určitelnost třetí osoby nepředstavuje.“68 Veřejná rozhodčí nabídka byla tedy soudem označena za absolutně neplatnou, což mělo zásadní vliv na mimosoudní řešení sporů o doménová jména v ccTLD.cz. Jelikož Pravidla alternativního řešení sporů obsahovala ustanovení, jež před soudem nemohlo obstát, muselo na novou judikaturu reagovat sdružení CZ.NIC změnou těchto Pravidel, a změnou způsobu, jakým se budou spory o doménová jména řešit. K této změně došlo teprve k 1. 3. 2015, kdy v účinnost vstoupila nová Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD.cz a Pravidla alternativního řešení sporů, která již veřejnou rozhodčí nabídku neobsahují a zcela tak mění systém mimosoudního řešení doménových sporů v České republice. Rozhodčí řízení i přes výše zmíněné stále představuje jedno z možných řešení doménového sporu, a to za předpokladu, že strany sporu uzavřou platnou rozhodčí smlouvu, a ustanoví rozhodce ad hoc. Jelikož CZ.NIC rozhodčí nálezy nadále beze změny uznává jako podklad pro zrušení registrace doménového jména popř. jeho převod, lze, a do budoucna zřejmě i nadále bude možné, tento institut v praxi využít, přestože půjde spíše o ojedinělé případy, což dovozuji z nutnosti uzavřít rozhodčí smlouvu po vzniku sporu, na čemž obvykle jedna ze stran nemá zájem. Rozhodčí řízení dále představuje možnost pro řešení sporu se samotným sdružením CZ.NIC, které se v Pravidlech zavazuje „pravomoc tohoto rozhodčího soudu (Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky pozn. autora) akceptovat za předpokladu, že rozhodčí řízení bude konáno třemi rozhodci v Praze v českém jazyce podle platného Řádu uvedeného rozhodčího soudu, bez vyloučení ústních jednání a rozhodčí nález bude pro obě strany konečný a závazný.“69 ´V praxi
68
Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2013. Sp.zn. 23 Cdo 3895/2011. Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ 69 CZ.NIC. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz účinnost od 1.3.2015. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.21.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_Pravidla_ADR_20150301.pdf
37
však ke sporům se správcem domény téměř nedochází a celkové počty těchto rozhodčích řízení jsou uváděny pouze v řádu jednotek. Nové řešení sporu dle Pravidel sdružení CZ.NIC Jak již bylo zmíněno, Pravidla registrace a Pravidla alternativního řešení sporů sdružení CZ.NIC již od 1. 3. 2015 neobsahují tzv. veřejnou rozhodčí nabídku, na základě které bylo možné žalovat kteréhokoli držitele doménového jména před Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Nová Pravidla alternativního řešení sporů (Pravidla ADR) již obsahují nový a odlišný způsob řešení sporů. V důsledku rozhodnutí nejvyššího soudu již řešení sporů neprobíhá formou rozhodčího řízení dle zákona o rozhodčím řízení, přestože se mu do jisté míry podobá, nýbrž jde o alternativní řešení sporů (ADR)70 Touto změnou se mimosoudní řešení sporů značně přiblížilo podobě, kterou má v zahraničí (viz. podkapitolu 3.3.). Jedním z hlavních rozdílů oproti rozhodčímu řízení je zejména fakt, že v průběhu, ani po skončení řízení, nejsou účastníci omezeni ve svém právu obrátit se s řešením celé věci na nestranný soud. Výsledné rozhodnutí již navíc nepředstavuje exekuční titul, jako je tomu u rozhodčího nálezu. Druhá zmíněná změna však dle mého názoru nebude mít velký praktický dopad, a to s ohledem na nároky, jež lze v tomto řízení vznášet (viz níže). Jak zrušení, tak převod registrace doménového jména totiž provádí přímo sdružení CZ.NIC, které toto rozhodnutí jako podklad pro zrušení či převod registrace uznává. V Pravidlech ADR se sdružení CZ.NIC zavázalo, že toto rozhodnutí provede automaticky, a to nejdříve 15 a nejpozději 30 dnů ode dne, kdy mu toto rozhodnutí bude doručeno, tedy bez ohledu na fakt, zda představuje exekuční titul či nikoli. Samotné řízení je pak upraveno v Řádu pro řešení sporů o domény .cz (Řád).71 K řešení sporu je, stejně jako tomu bylo před změnou Pravidel ADR, určena online platforma Rozhodčího soudu. S ohledem na fakt, že již nejde o rozhodčí řízení, spor nerozhoduje rozhodce, nýbrž tzv. Expert, tedy osoba, která řeší spor podle nových Pravidel ADR a je zapsána na listině expertů. Expert zajišťuje, aby se stranám dostalo spravedlivého a rovnocenného zacházení, a aby způsob řešení vedl k rychlému vyřešení
70
Alternative Dispute Resolution Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Řád pro řešení sporů o domény .cz (Řád) platný od 1.3.2015. domeny.soud.cz [online]. Czech Arbitration Court © 2010 [cit.21.1.2016]. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/adr_rules/index.php 71
38
sporu. Volba způsobu řešení je v kompetenci Experta, který je zároveň oprávněn ve věci provádět vlastní šetření. 72 Držitel doménového jména je stejně jako v případě rozhodčího řízení, povinen podrobit se řešení sporů dle Pravidel ADR, a to v případě, že doménové jméno bylo registrováno, získáno nebo je užíváno nikoliv v dobré víře, nebo držitel nemá k doménovému jménu právo dle čl. 3. 3. Pravidel ADR. Za tato práva jsou považována práva k „Chráněným označením“, tedy např. k obchodní firmě, ochranné známce apod.73 Jak jsem již zmínil, řízení před Expertem nepředstavuje překážku litispendence, jak vyplývá z bodu 7. 2. Pravidel ADR. Žalobce tak nově může využít řízení před Expertem a současně podat žalobu k soudu se stejným nárokem, případně doplněným o nároky, jež v řízení před expertem nelze uplatňovat. Dle Pravidel ADR lze totiž v tomto řízení úspěšně požadovat pouze zrušení registrace doménového jména a převedení registrace doménového jména na navrhovatele, tedy nárok zdržovací a nárok odstraňovací. Zahájení řešení sporu rovněž nepředstavuje překážku převodu nebo zrušení registrace doménového jména, jako tomu bylo v minulosti. Dotčená osoba se tedy musí domáhat vydání předběžného opatření, kterým bude držiteli zakázáno nakládání s doménovým jménem, popř. využít ustanovení článku 20 Pravidel registrace, dle kterého je možné požádat sdružení CZ.NIC, aby držiteli znemožnil převod či zrušení registrace doménového jména, avšak na dobu nejvýše 4 měsíců, a to nejdříve 12 měsíců od uplynutí předchozí blokace. Tuto žádost lze navíc podat pouze v případě, že ve věci již bylo proti držiteli zahájeno řízení, přičemž žadatel odpovídá za škodu, jež držiteli doménového jména či sdružení CZ.NIC blokací vznikne. Tato forma řešení doménových sporů dle mého představuje účinný nástroj v případě, že žalobce chce rychle získat doménu pro svoji potřebu, případně zamezit rušiteli v jejím užívání. Jako postačující lze tuto formu řešení sporů hodnotit např. v případě pouhé blokace doménového jména, kdy se nepředpokládá vznik velké škody.
72
CZ.NIC. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz účinnost od 1.3.2015. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.21.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_Pravidla_ADR_20150301.pdf 73 CZ.NIC. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz účinnost od 1.3.2015. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.21.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_Pravidla_ADR_20150301.pdf
39
Řízení je dle mého názoru možné využít zejména v případech cybersquattingu (v širším slova smyslu), kdy žalovanému nesvědčí žádné právo k danému doménovému jménu. V případech složitějších sporů, kdy není zjevné, že držitel doménového jména je ve zlé víře, k doménovému jménu mu svědčí jiné právo, popř. došlo ke vzniku škody, však využití tohoto institutu spíše nedoporučuji. Lze totiž předpokládat, že tyto spory budou stejně definitivně vyřešeny až před soudem, na který se může neúspěšná strana obrátit. Před soudem navíc musí být řešeny další nároky stran, jež v řízení vyřešit nelze. Protistraně v rámci řízení prozradíme možnou strategii a argumenty, které by šly užít před soudem. Žalobce (navrhovatel) zároveň musí uhradit poplatek za řízení, který v případě sporu o jedno doménové jméno činí 34.000,00 Kč před Expertem, a 81.000,00 Kč v případě řešení sporu Panelem expertů.
Soudní řešení sporů o doménová jména
3.2.
Druhou z možností řešení doménových sporů je využití ústavně zaručeného práva na soudní ochranu podáním žaloby k soudu. Přestože tento proces může být velmi zdlouhavý a nákladný, umožňuje žalobci využití nejširší škály prostředků ochrany, které v rámci alternativního řešení sporů využít nelze. Jak jsem však již několikrát zmínil, v ČR neexistuje speciální právní úprava zabývající se doménovými jmény a jejich ochranou, a je tedy nutné využít úpravy obecné, popř. úpravy vztahující se k jiným institutům, a to v závislosti na individuální povaze doménového sporu. Vedle využití obecných ustanovení o nekalé soutěži se v návaznosti na předchozí podkapitoly nabízí zejména využití ochrany obchodní firmy či ochranné známky pro ochranu doménového jména. Žalobce ve výše uvedených případech může zejména požadovat, aby se žalovaný zdržel užívání doménového jména, odstranil závadný stav, případně aby žalobci uhradil způsobenou škodu, přiměřené zadostiučinění, či vydal bezdůvodné obohacení, jež neoprávněně nabyl.74 Právě poslední tři zmíněné nároky lze v souvislosti s doménovými jmény s úspěchem uplatňovat prakticky výhradně v rámci soudního řízení. Z těchto tří nároků bude v praxi nejčastěji uplatňován zřejmě nárok na náhradu škody, jenž je upraven v § 2894 a násl. občanského zákoníku. Povinnost nahradit újmu
74
HRABÁKOVÁ, M.; HORÁČEK, V. Ochrana doménových jmen. Epravo.cz [online]. 2005 [cit.10.2.2016]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-domenovych-jmen35871.html?mail
40
se však obecně vztahuje jen k újmě majetkové (škoda), kterou lze vyčíslit jako hodnotu, o kterou se majetek dotčené osoby snížil.75 Oproti tomu povinnost odčinit nemajetkovou újmu musí být výslovně sjednána, jinak škůdce postihuje jen v zákonem stanovených případech. K těmto však patří i úprava ochrany proti nekalé soutěži.76 O nemajetkové újmě OZ mimo jiné stanoví, „Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“77 Možnost poskytnutí přiměřeného zadostiučinění formou finančního vyrovnání tak přichází v úvahu, pouze pokud nelze újmu odčinit jinak. Vydání bezdůvodného obohacení pak přichází v úvahu zejména v případech, kdy doménové jméno není zneužíváno čistě ke spekulativním účelům, nýbrž jej držitel využívá buď k zobrazování reklamy, popř. jde o konkurenta dotčené osoby, který zneužívá doménové jméno k propagaci a prodeji vlastního zboží a služeb, právě na úkor žalobce. Bezdůvodné obohacení je upraveno rovněž v občanském zákoníku, konkrétně v § 2991 a násl. Výše zmíněné právní prostředky ochrany označujeme jako kompenzační právní prostředky, jelikož jejich prostřednictvím dochází k náhradě, satisfakci či kompenzaci nároků žalobce.78 Vedle kompenzačních právních prostředků rozeznáváme rovněž právní prostředky zabraňovací. Mezi ty náleží již zmíněný nárok zdržovací a nárok odstraňovací. Prostřednictvím zabraňovacích právních prostředků ochrany doménových jmen se žalobce může domáhat zrušení registrace či převodu registrace doménového jména. V rámci soudního řešení doménových sporů je však využití odstraňovacího nároku, spočívajícího v převodu registrace, do jisté míry problematické, a to s ohledem na aktuální judikaturu Nejvyššího soudu ve věci Globtour.cz. (viz podkapitolu 2.2.) V rámci soudního řešení sporů tak bude nejčastěji využíváno nároku zdržovacího, na základě kterého může soud uložit povinnost zrušení registrace daného doménového jména. Využití tohoto nároku však bez dalšího plně neřeší situaci žalobce, když si doménové jméno po zrušení registrace může opět zaregistrovat kdokoli. Na toto však již reagovalo samotné sdružení CZ.NIC, když do Pravidel registrace zavedlo článek 19.1.
75
NOVOTNÝ, Petr. KOUKAL, Pavel, ZAHOŘOVÁ, Eva. Nový občanský zákoník, Náhrada škody. 1.Vyd. Praha: Grada Publishing, 2014, s. 18 76 POKORNÁ, Jarmila; VEČERKOVÁ, Eva. Firma v nových podmínkách. In: KOTÁSEK, J. et al. Dny práva – 2012 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita 2012 [cit. 10. 2. 2016]. 77 Viz § 2951 odst. 2 OZ 78 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku Komentář § 2972-2990. 1. Vyd. Praha. C.H. Beck,2014, s. 253
41
Ten stanoví, že v případě kdy rozhodnutí stanoví povinnost zrušit registraci doménového jména a zároveň neukládá povinnost doménové jméno převést, neumožní CZ.NIC po dobu 1 měsíce od zrušení registrace opětovnou registraci stejného doménového jména jiné osobě, než osobě, která se zrušení registrace vůči držiteli domáhala, případně třetí osobě, na kterou taková osoba toto své právo písemně převedla. Vydané rozhodnutí je nutné sdružení CZ.NIC předložit v originále popř. v úředně ověřené kopii, a to i doložkou právní moci a vykonatelnosti.79 Díky tomuto ustanovení tak žalobce získává možnost si doménové jméno nerušeně zaregistrovat, bez nutnosti žádat o uložení povinnosti převést doménové jméno soudem. Všechny výše uvedené nároky lze v rámci soudního řízení žádat jak současně, tak jednotlivě. Možností je rovněž využít zabraňovacích právních prostředků v rámci mimosoudního řešení sporů (viz kapitolu 3.1.) a kompenzačních prostředků ochrany v rámci soudního řešení. Soudní cestou se pak lze rovněž domáhat vydání předběžného opatření, kterým se lze domoci zákazu zrušení či převodu registrace doménového jména popř. zákazu užívání konkrétního doménového jména. Využití ochrany obchodní firmy či ochranné známky pro ochranu doménového jména Právní ochranu obchodní firmy lze využít zejména proti nově vzniklým doménovým jménům zaměnitelných s obchodní firmou, jak již bylo zmíněno v podkapitole 3. 1. Vedle tohoto využití se však nabízí rovněž možnost registrace obchodní firmy ve znění shodném s již registrovaným doménovým jménem a zajistit tak pomocí tohoto institutu dodatečnou ochranu konkrétnímu doménovému jménu. Podobná možnost jako u obchodní firmy pak existuje i u ochranných známek, když zápisem ochranné známky lze chránit již existující doménové jméno. Díky speciální právní úpravě ochranných známek80 je však jejich registrace mnohem složitější, a na ochrannou známku jsou kladeny mnohem přísnější požadavky, než je tomu u doménových jmen. Jak jsem již uvedl výše, je důvodem odmítnutí známkové ochrany např. skutečnost, že označení je tvořeno výlučně označeními nebo údaji, jež se staly
79
CZ.NIC. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz účinnost od 1.3.2015. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.21.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_Pravidla_ADR_20150301.pdf 80 Viz §4 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů.
42
obvyklými v běžném jazyce nebo v poctivých obchodních zvyklostech, popř. že označení nemá rozlišovací způsobilost. Do registrace mají v případě ochranných známek možnost zasáhnout rovněž třetí osoby, a to připomínkami či námitkami a registraci ochranné známky tak zamezit, čímž se tento proces rovněž odlišuje od procesu registrace doménového jména. Díky těmto rozdílům tak může nastat situace, kdy zápis ochranné známky ve znění kmenu doménového jména nebude možný. Jako příklad můžeme uvést již výše zmíněný obecný pojem „práce“. Řešením však může do jisté míry být, zapsání doménového jména v plném tvaru, tedy včetně TLD. „Ochranná známka a spolu s ní i stejnojmenná doména pak požívají ochrany podle zákona o ochranných známkách, podle kterého nikdo nesmí užívat označení shodné či zaměnitelné s ochrannou známkou v obchodním styku ve spojení s výrobky či službami, pro které je registrována.“81 Jak jsem již uvedl, toto spojení s výrobky a službami však představuje problém, pro který není možné ochranu známky uplatnit např. v případech, kdy je doména blokována, avšak její obsah není zaměnitelný s obsahem internetových stránek žalobce a jeho zboží či služeb. „V takovém případě nemůže být splněno kritérium zaměnitelnosti výrobků a služeb, a známka je tudíž vůči neaktivním doménám nevymahatelná.“82 Za druhý problém pak lze považovat územně omezenou působnost ochranných známek. Doménové jméno je totiž s ohledem na povahu internetu přístupné prakticky odkudkoli, a jeho dopad tak můžeme považovat za územně neomezený, zatímco ochranná známka je obecně platná pouze na území jednoho konkrétního státu (výjimkou např. tzv. komunitární známky). Práva z ochranné známky jsou tudíž vůči doménovým jménům registrovaných v zahraničí de facto nevymahatelná.83 Problém nastává zejména v souvislosti s registrací generických domén, zatímco v případě národních domén ustupuje. V případě kolize české národní ochranné známky a doménového jména v
81
HRABÁKOVÁ, Markéta.; HORÁČEK, Vít. Ochrana doménových jmen. Epravo.cz [online]. 2005 [cit.10.2.2016]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-domenovych-jmen35871.html?mail 82 MALIŠ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky. pravoit.cz [online]. 2009 [cit.10.2.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/ochrana-domenovych-jmen-prostrednictvimochranne-znamky 83 PELIKÁNOVÁ, Radka.; ČERMÁK, Karel. Právní aspekty doménových jmen. Vyd. 1. Praha: Linde, 2000, s. 147
43
ccTLD.cz tento problém obecně nenastává, a ochrannou známku lze v případě naplnění dalších kritérií proti doménovému jménu uplatnit.84 I z těchto důvodů nepředstavuje ochrana doménového jména prostřednictvím ochranné známky zcela ideální řešení, a v případě sporu nezaručuje dotčené osobě, že se prostřednictvím žaloby s nároky z ochranných známek u soudu domůže svých práv. Přesto však lze ochranu doménového jména prostřednictví ochranných známek doporučit, jelikož je tento způsob ochrany uplatnitelný alespoň v některých případech a v případě sporu navíc představuje vhodný doplňkový argument.85 Ochrana doménového jména prostřednictvím ochranné známky či obchodní firmy je navíc využitelná i v případě mimosoudního řešení sporů o doménová jména, přičemž velký vliv může mít zejména za situace, kdy se vlastník dostane do pozice žalovaného. Právo k ochranné známce či obchodní firmě totiž představuje právo dle článku 3.3. Pravidel ADR. (viz podkapitolu 3.1.) Ochrana doménového jména prostřednictvím ustanovení o nekalé soutěži Přestože doménové jméno lze u soudu chránit prostřednictvím výše zmíněných institutů, je zřejmě nejčastěji uplatňovaným žalobním důvodem nekalosoutěžní jednání držitele/vlastníka sporného doménového jména. Základním ustanovením o nekalé soutěži je tzv. generální klauzule nekalé soutěže, tedy § 2976 odst. 1 OZ, který stanoví, že „kdo se dostane v hospodářském styku do rozporu s dobrými mravy soutěže jednáním způsobilým přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo zákazníkům, dopustí se nekalé soutěže. Nekalá soutěž se zakazuje.“ Tyto tři znaky musejí být splněny kumulativně, a v případě absence byť jen jednoho z nich nelze jednání považovat za nekalosoutěžní. K pojmu hospodářský styk je nutné uvést, že jde o pojem velmi obecný. Oproti dříve používanému výrazu „hospodářská soutěž“ jde o pojem obsahově širší, což umožňuje generální klauzuli aplikovat i v případech, kdy by podmínka „jednání
84
MALIŠ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky. pravoit.cz [online]. 2009 [cit.10.2.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/ochrana-domenovych-jmen-prostrednictvimochranne-znamkyfglatz 85 PRÁŠKOVÁ, Gabriela.; JELÍNEK, Jindřich., Doménová jména jako předmět sporu glatzova.com [online]. 2013 [cit.10.2.2016]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/I_TY_4_Dom%C3%A9nov%C3%A1%20jm%C3%A9na%20ja ko%20p%C5%99edm%C4%9Bt%20sporu.pdf
44
v hospodářské soutěži“ naplněna nebyla.86 Z rozhodovací praxe českých soudů lze navíc dovodit, že vztah mezi soutěžiteli může vzniknout již samotnou registrací doménového jména. Tento závěr uvedl např. Vrchní soud v Praze ve sporu o doménu kaufland.cz. Soud v tomto svém rozhodnutí uvádí, že registrací doménového jména žalovaný zasáhl do soutěžní pozice žalobce, když na jeho úkor získal svou soutěžní pozici, spočívající v možnosti vlastní prezentace na internetu pod označením Kaufland. Do hospodářské soutěže se žalobcem se tak žalovaný dostal již okamžikem samotné registrace doménového jména.87 Co se týče způsobilosti přivodit jiným soutěžitelům či zákazníkům újmu, tuto lze ve vztahu k doménovým jménům, díky jejich jedinečnosti, do jisté míry téměř presumovat. Dotčené osobě je totiž znemožněno si dané doménové jméno zaregistrovat, přičemž již blokace samotná je způsobilá přivodit soutěžiteli újmu bez ohledu na obsah internetové stránky, na kterou doménové jméno odkazuje. Podobně je tomu u doménových jmen, jež jsou zaměnitelná s doménovým jménem či jiným označením dotčené osoby, přičemž právě touto záměnou přichází dotčená osoba o návštěvníky internetové prezentace a tím i o potencionální zákazníky. Pravděpodobně nejproblematičtější proto může být doložení rozporu s dobrými mravy soutěže, tedy rozpor s mimoprávními, etickými normami a zásadami platnými v hospodářské soutěži.88 Tento rozpor je navíc nutno prokazovat zpětně k okamžiku registrace doménového jména.89 Dobré mravy soutěže jsou navíc abstraktním pojmem, přičemž jednoznačnou odpověď na otázku, zda je dané jednání s nimi v rozporu, může jednoznačně zodpovědět až příslušný soud. Podobně jako je tomu v případě „průměrného zákazníka“ nelze toto hledisko aplikovat stejně na různé případy, nýbrž je nutné zvážit všechny okolnosti ve věci, a na základě rozdílů potom dobré mravy soutěže
86
ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku Komentář § 2972-2990. 1. vyd. Praha. C.H. Beck,2014, s. 41 87 JANSA, Lukáš. Parazitní užívání doménových jmen. IT SYSTEMS, 2008 roč. 8, č.1-2, s. 38-39. 88 ONDREJOVÁ, Dana, Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže, Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 68 89 PRÁŠKOVÁ, Gabriela.; JELÍNEK, Jindřich., Doménová jména jako předmět sporu glatzova.com [online]. 2013 [cit.20.2.2016]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/I_TY_4_Dom%C3%A9nov%C3%A1%20jm%C3%A9na%20ja ko%20p%C5%99edm%C4%9Bt%20sporu.pdf
45
vykládat odlišně. Základní odlišnost lze spatřovat zejména ve specifičnosti internetové sítě a vlastnostech a povaze doménových jmen.90 Ustanovení generální klauzule je tedy formulováno poměrně široce a obecně, a lze jej tak použít i v situacích, kdy využití jiného žalobního důvodu nepřipadá v úvahu. Vedle této obecně formulované klauzule obsahuje občanský zákoník rovněž jednotlivé speciální skutkové podstaty nekalé soutěže, jež lze v případě naplnění podmínek generální klauzule aplikovat. Jednotlivé skutkové podstaty jsou uvedeny v § 2976 odst. 2 občanského zákoníku. V souvislosti s doménovými jmény přichází do úvahy především naplnění prvních čtyř zmíněných podstat. Klamavou reklamu definuje občanský zákoník jako reklamu, „která souvisí s podnikáním nebo povoláním, sleduje podpořit odbyt movitých nebo nemovitých věcí nebo poskytování služeb, včetně práv a povinností, klame nebo je způsobilá klamat podáním nebo jakýmkoli jiným způsobem osoby, jimž je určena nebo k nimž dospěje, a tím i zřejmě způsobilá ovlivnit hospodářské chování takových osob.“ 91 Naplnění této podstaty se však ve většině případů bude týkat obsahu internetových stránek, na které doménové jméno odkazuje. Přesto však dle mého názoru může dojít k situaci, kdy samotné doménové jméno bude možné považovat za klamavou reklamu, a to např. v souvislosti s výrobním postupem a kvalitou výrobku (např. rucnivyroba.cz). Další speciální skutkovou podstatou, kterou je dle mého možné naplnit prostřednictvím doménového jména, je klamavé označení zboží nebo služby, což je takové označení, „které je způsobilé vyvolat v hospodářském styku mylnou domněnku, že jím označené zboží nebo služba pocházejí z určité oblasti či místa nebo od určitého výrobce, anebo že vykazují zvláštní charakteristický znak nebo zvláštní jakost. Nerozhodné je, zda označení bylo uvedeno bezprostředně na zboží, na obalu, obchodní písemnosti nebo jinde. Rovněž je nerozhodné, zda ke klamavému označení došlo přímo nebo nepřímo a jakým prostředkem se tak stalo.“92 Z této definice vyplývá, že ke klamavému označení může dojít prakticky jakýmkoli prostředkem, z čehož lze dovodit, že i prostřednictvím doménového jména. K tomuto účelu navíc přímo slouží již zmíněná
90
POLČÁK, Radim. Domény a právo proti nekalé soutěži (2) – Znaky generální klauzule. itpravo.cz [online].2002 [cit.20.2.2016]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=62618http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=109262 91 § 2977 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 20. 2. 2016]. 92 § 2978 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. In: CODEXIS ACADEMIA [právní informační systém]. ATLAS consulting [cit. 20. 2. 2016].
46
identifikační a informační funkce doménového jména. V tomto případě bude doménové jméno přiřazovat výrobkům a službám prezentovaných na příslušných internetových stránkách vlastnosti, jež ve skutečnosti nemají, a tím klamat zákazníky. Příkladem může být např. doménové jméno „pravyceskybiomed.cz“, které v zákazníkovi vzbuzuje domněnku, že nabízený med pochází z České republiky a je prodáván v „bio“ kvalitě. Zákazník je tak již samotným zněním doménového jména klamán, a jak jemu tak ostatním soutěžitelům je způsobována újma. Další podstatou, která přichází do úvahy v souvislosti s doménovými jmény je vyvolání nebezpečí záměny. Tato je obsažena v § 2981 občanského zákoníku a je rozdělena na tři dílčí podstaty, přičemž souvislost s doménovými jmény má zejména první z nich, která je definována v prvním odstavci. Dle tohoto odstavce vyvolá nebezpečí záměny ten, kdo užije jména osoby nebo zvláštního označení závodu užívaného již po právu jiným soutěžitelem. Právě tato podstata tedy úzce souvisí s již zmíněnou ochranou obchodní firmy a lze využít v případech, kdy je dané doménové jméno natolik podobné obchodní firmě, že existuje riziko záměny. Tento institut byl rovněž použit v rámci argumentace žalobce v již výše popisovaném sporu prace.cz vs. sprace.cz, když uváděl, „že užití doménového jména může vyvolat nebezpečí záměny na straně veřejnosti co do původu služeb nabízených žalovaným, když u spotřebitelů může být vyvolán dojem, že zde existuje spojení se službou poskytovanou žalobcem.“ 93 Soud však konstatoval, že nedošlo k naplnění generální klauzule nekalé soutěže, neboť „nejde o jednání, které je v rozporu s dobrými mravy soutěže objektivně způsobilé přivodit újmu žalobci, jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům (v daném případě uživatelům internetu).“94 Jako poslední podstatu bych chtěl v této práci zmínit parazitování na pověsti, což je skutková podstata uvedená dle § 2982 OZ, který za parazitování na pověsti pokládá „zneužití pověsti závodu, výrobku nebo služby jiného soutěžitele umožňující získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.“ Parazitování na pověsti je v případě doménových jmen relativně častým jevem, jelikož vlastník nově vzniklé domény má obvykle zájem na co nevyšší návštěvnosti své
93
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2006. sp.zn. 15 Cm 46/2004. itpravo.cz [online] 2007. [cit. 20.2.2016] Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=2013226 94 Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2006. sp.zn. 15 Cm 46/2004. itpravo.cz [online] 2007. [cit. 20.2.2016] Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=2013226
47
internetové prezentace, a za tímto účelem mnohdy neváhá zneužít označení mnohem známějšího subjektu. Toto ustanovení proto představuje pravděpodobně nejčastěji uplatňovanou speciální skutkovou podstatu ve spojitosti s doménovými jmény. Lze říci, že prakticky již samotnou registrací doménového jména, které je zaměnitelné s jiným doménovým jménem, či obecně známým označením jiného podnikatele, zneužívá osoba disponující s doménovým jménem pověsti dotčené osoby. Na tyto stránky totiž vstupuje větší množství osob, a tím pádem i větší množství potencionálních zákazníků, než by tomu bylo v případě jinak zvoleného doménového jména. V případě nekalosoutěžního jednání vyvolaného zneužitím doménového jména, mohou být výše uvedené podstaty naplněny, a tedy i žalovány současně. Vždy je však důležité nejprve ověřit, zda jsou současně naplněny i znaky generální klauzule nekalé soutěže. Tyto ustanovení proti nekalosoutěžnímu jednání představují zřejmě nejlépe uplatnitelný způsob ochrany doménového jména v ccTLD.cz, a to v případě téměř všech druhů sporů o doménová jména.95 Vedle již výše uvedeného, je důvodem pro časté využití nekalosoutěžních ustanovení rovněž skutečnost, že nekalosoutěžní jednání je objektivního charakteru, přičemž není důležitý záměr a úmysl soutěžitele, nýbrž to, jak jeho jednání objektivně působilo na osoby, jimž bylo určeno.96 Nejvyšší soud toto ve svém usnesení 32 Odo 1230/2005 dovozuje zejména z absence předpokladu volní složky projevu vůle v ustanoveních o nekalé soutěži, a tvrdí, že odpovědnost rušitele se zakládá právě na objektivním principu.97
3.3.
Řešení sporů o doménová jména ve Spojených státech amerických
Spojené státy americké (USA) jsou mnohými považovány za „kolébku internetu“ a není proto divu, že jako jeden z prvních států přijaly speciální právní úpravu týkající se doménových jmen. Právě toto byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl v této práci, alespoň krátce, popsat možnosti řešení doménových sporů v této zemi a pokusit se nastínit základní shody či rozdíly se systémem v České republice.
95
PRÁŠKOVÁ, G.; JELÍNEK, J., Doménová jména jako předmět sporu glatzova.com [online]. 2013 [cit.20.2.2016]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/I_TY_4_Dom%C3%A9nov%C3%A1%20jm%C3%A9na%20ja ko%20p%C5%99edm%C4%9Bt%20sporu.pdf 96 ONDREJOVÁ, Dana, Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže, Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, s. 22 97 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.3.2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005, Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/
48
Systém doménových jmen v USA se od systému v České republice odlišuje zejména skladbou využívaných domén. Zatímco v České republice je většina doménových jmen registrována v národní doméně ccTLD.cz, která je považována za nejatraktivnější, v USA je mnohem častěji využíváno generických domén, zejména domény .com, zatímco národní doména ccTLD.us není natolik oblíbená.98 Naopak stejně jako v České republice má dotčená osoba ve Spojených státech amerických na výběr, zdali bude doménový spor řešit soudní, či mimosoudní cestou. Hlavní výhodou mimosoudního řešení sporů je opět zejména menší finanční a časová náročnost. Hlavní nevýhodou je pak fakt, že mimosoudně se nelze domoci zejména finančních nároků, kterých by se žalobce mohl domáhat před soudem. Mimosoudní řešení sporů Přestože se níže zmíněné netýká národní domény Spojených států amerických (ccTLD.us), ve vztahu ke generickým doménám považuji za důležité uvést, že v rámci mimosoudního řešení doménových sporů ve Spojených státech amerických, stejně jako po celém světě, hraje důležitou roli společnost ICANN (viz podkapitolu 1.4.). Společnost ICANN již v roce 1999 představila první úpravu pro řešení doménových sporů.99 Tato pravidla, anglicky Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy (UDRP) představují hmotněprávní úpravu řešení sporů o doménová jména, zatímco později přijatá pravidla, anglicky Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy (RUDRP), představují úpravu procesní. S těmito pravidly musí každý zájemce o doménové jméno vyslovit svůj souhlas, na základě čehož se zavazuje řešit nastalý spor mimosoudně, dle výše zmíněných pravidel. V rámci ADR dle UDRP má držitel stejnou povinnost podrobit se mimosoudnímu projednávání sporu, jako je tomu v České republice dle Pravidel registrace a Pravidel ADR.100 Zahájení samotného řízení pak může iniciovat každá osoba (nebo osoby101) podáním stížnosti k poskytovali řešení
98
ABEL, M. Sally. United States of America („.us“). In ed. BETTINGER, Torsten. Domain Name Law and Practice, An International Handbook. New York: Oxford University Press, 2005, p. 893 99 Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Timeline for the Formulation and Implementation of the Uniform Domain-Name Dispute-Resolution Policy. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2016 [cit.20.2.2016].Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/schedule-2012-02-25-en 100 Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2016 [cit.20.2.2016].Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/policy-2012-02-25-en 101 LINDSAY, David. International Domain Name Law, ICANN and the UDRP. Portland: Hart Publishing, 2007. p. 133
49
sporů akreditovaným ICANN102, přičemž jedním z pěti poskytovatelů na světě je i Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky – Czech Arbitration court – Arbitration Center for internet Disputes103 UDRP se však nevztahují na všechna doménová jména obecně, nýbrž především na ta v gTLD, a ccTLD těch států, kde byla osvojena UDRP,104 mezi které, jak jsem již zmínil, ccTLD.us nepatří. Důvodem tohoto je, že ccTLD.us není vedena pod ICANN, nýbrž pod Ministerstvem obchodu Spojených států amerických.105 Správce domény .us, společnost NeuStar, však v roce 2002 přijala pravidla řešení sporů (usDRP106), která jsou s UDRP téměř identická. Vzhledem ke skutečnosti, že nová Pravidla ADR sdružení CZ.NIC z UDRP do jisté míry vycházejí, je mimosoudní řešení sporů o doménová jména v ccTLD.us do značné míry podobné jako je tomu u sporů v ccTLD.cz. Z tohoto důvodu, se mimosoudním řešením sporů ve Spojených státech amerických nebudu věnovat blíže, a zbývající část této podkapitoly raději věnuji řešení soudnímu. Soudní řešení sporů Jak jsem již uvedl, Spojené státy americké přijaly na rozdíl od České republiky speciální právní úpravu týkající se doménových jmen, která reagovala na zvyšující se počty případů cybersquattingu. Zákon byl přijat v roce 2000 pod názvem The Anticybersquatting Consumer Protection Act (ACPA) a doplnil tak již existující právní úpravu ochranných známek107, když majiteli ochranné známky umožňuje podat žalobu proti osobě, jež se „zlou vírou“ zaregistruje, užívá, či obchoduje s ochrannou známkou, která je „podobná matoucím způsobem“108 s ochrannou známkou za účelem se obohatit.109 Doménové jméno tedy nemusí být s ochrannou známkou zaměnitelné, jako
102
Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy (the "Rules"). ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2016 [cit.20.2.2016].Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/udrp-rules-2015-0311-en 103 Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. List of Approved Dispute Resolution Service Providers. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2016 [cit.20.2.2016].Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/providers-6d-2012-02-25-en 104 ADR Forum. Country-code TLDs (ccTLDs). adrforum.com [online].[cit.20.2.2016]. Dostupné z: http://www.adrforum.com/ccTld 105 ABEL, M. Sally. United States of America („.us“). In ed. BETTINGER, Torsten. Domain Name Law and Practice, An International Handbook. New York: Oxford University Press, 2005, p. 895 106 usTLD Dispute Resolution Policy 107 Tzv. Lanham ACT 108 Spojení „confusingly similar“ lze považovat za „nižší standard“, než je tomu např. v případě UDRP, kde je použito spojení „likelihood of confusion“ – pravděpodobnost zaměnitelnosti 109 15 U. S. C. § 1125 (d) (1) (A) (i).
50
je tomu v České republice, nýbrž žalobci k úspěchu ve věci postačí prokázat určitý stupeň podobnosti. Zlá víra se pak posuzuje dle devíti faktorů, jež jsou uvedeny v 15 U. S. C. § 1125 (d) (1) (B) (i). Dalším důležitým požadavkem je rovněž úmysl se obohatit. Tento však není jednoduché vždy prokázat, a v případě některých doménových sporů toto považuji za zcela nemožné (např. v případě v registrace doménového jména za účelem kritiky žalobce). Co se týče nároků, ACPA umožňuje soudu nařídit jak zrušení registrace sporného doménového jména, tak nařídit jeho převod na žalobce. Zatímco možnost využití odstraňovacího nároku je v České republice zatím nevyjasněná,110 ACPA možnost uplatnění odstraňovacího nároku na doménová jména jasně stanovuje. Zároveň umožňuje soudu uložit žalovanému povinnost zaplatit až trojnásobek způsobené škody, či uhradit sankci ve výši až 100.000,00 dolarů za každé doménové jméno.111 ACPA se rovněž vypořádává s faktem, že doménové jméno si může zaregistrovat rovněž zahraniční osoba, vůči níž nelze zákon s ohledem na jurisdikci uplatňovat. ACPA stanoví, že majitel známky má možnost podat žalobu in rem v případě, že žalovaný nespadá pod jurisdikci soudu, nebo v případě, že se žalovaného nepodaří dohledat. Žaloba v takovém případě směřuje proti doménovému jménu v místě sídla doménové autority (např. registrátora či správce domény). V takovém případě však žalobce nemůže nárokovat paušalizovanou náhradu škody.112 ACPA se ale nedotýká pouze doménových jmen v ccTLD.us, nýbrž např. i doménových jmen v gTLD.com., která jsou oblíbená po celém světě, nevyjímaje Českou republiku. Pokud si tedy česká společnost zaregistruje doménové jméno v doméně .com, může se dostat do situace, kdy bude na základě ACPA žalována před soudem ve Spojených státech amerických. Podobná situace může rovněž nastat i v případě jiných domén za předpokladu, že správce domény má sídlo ve USA. Tato situace nastala např. ve sporu o doménu GlobalSantaFe.com. V této věci bylo doménové jméno registrováno prostřednictvím korejského registrátora Hangang, který měl uzavřenu smlouvu se správcem domény .com
110
Viz kapitolu 3.2. SAMSON H. Martin. The Anticybersquatting Consumer Protection Act: Key Information. internetlibrary.com [online]. 2005 [cit.20.2.2016]. Dostupné z: http://www.internetlibrary.com/publications/anticybsquattSamson9-05_art.cfm 112 ABEL, M. Sally. United States of America („.us“). In ed. BETTINGER, Torsten. Domain Name Law and Practice, An International Handbook. New York: Oxford University Press, 2005, p. 900 111
51
(VeriSign) se sídlem ve Virginii. Společnost GlobalSantaFe následně podala k soudu žalobu, ve které požadovala, aby soud registrátorovi nařídil převod doménového jména na žalobce, které soud vyhověl. Převod byl však zakázán předběžným opatřením korejského soudu s odkazem na nedostatek pravomoci. Přestože nebylo možné provést převod doménového jména, domohl
se žalobce alespoň
zrušení
registrace
prostřednictvím správce domény, kterému bylo zrušení soudem nařízeno.113 Korejskému držiteli domény, který si ji zaregistroval prostřednictvím korejského registrátora, tak byla zrušena registrace doménového jména na základě rozsudku soudu v USA. ACPA se tedy vztahuje i na doménová jména, která nebyla registrována prostřednictvím registrátora USA, nýbrž postačuje, že na území USA má sídlo „jiná doménová autorita“. Pravomoc soudů USA by tak bylo teoreticky možné vztáhnout na veškerá doménová jména registrovaná v generických doménách pod ICANN, který sídlo v USA skutečně má.114 Zatímco mimosoudní řešení sporů v USA se příliš neliší od řešení sporů o doménová jména v ccTLD.cz, ACPA dle mého představuje účinný nástroj pro boj s cybersquattingem, když žalobci umožňuje využití odstraňovacího nároku a zároveň mu umožňuje získat relativně vysokou finanční kompenzaci. Vzhledem k faktu, že mnoho doménových autorit má sídlo v USA, umožňuje zákon rovněž účinně zasáhnout proti cybersquatterům ze zahraničí, jak vyplývá s výše uvedeného rozhodnutí ve věci GlobalSantaFe.com. Dle tohoto zákona navíc není nutné prokázat zaměnitelnost doménového jména a ochranné známky jako je tomu v České republice, nýbrž postačuje „podobnost“ (viz výše), což hodnotím pozitivně. Pro využití ochrany tak není nutné, prokazovat např. podobnost výrobků a služeb, jako v České republice. Za určitou nevýhodu naopak považuji fakt, že žalobce musí žalovanému prokázat úmysl obohatit se, což může v některých typech sporů představovat značný problém a vhodnější v těchto případech bude využít mimosoudního řešení doménových sporů.
113
United States District Court, E.D. Virginia, Alexandria Division dne 5.2.2013. No. CIV.A.01-1541-A. findlaw.com [online] Justia, © 2015 Dostupné z: http://law.justia.com/cases/federal/districtcourts/FSupp2/250/610/2381296/ 114 VALENT, Štefan. Generické doménové mená a doménové spory. Právo pro revue a technologie, 2011, č. 89-120, s. 853-855.
52
Závěr V první kapitole této práce jsem se vedle registrace doménových jmen v ccTLD.cz pokusil nastínit zejména problematiku povahy doménových jmen. Přestože podle nového občanského zákoníku lze, dle mého názoru, na doménové jméno nahlížet jako na věc, ke které se vztahují i absolutní práva, není povaha doménových jmen dosud zcela vyjasněna, a tím zůstává nevyjasněna i otázka možného využití ústavních a zákonných ustanovení chránicích vlastnické právo. Vzhledem k faktu, že v České republice neexistuje ani speciální právní úprava regulující tuto oblast, musel jsem využít právní úpravy jiných institutů, zejména ochranné známky a obchodní firmy. Zároveň jsem označil dva základní faktory, které mají zásadní vliv na výsledek těchto doménových sporů, a to dřívější čas registrace a zaměnitelnost doménového jména a jiných označení. České soudy však, dle mého, postupují v těchto případech až příliš zdrženlivě, a ani v případě žalob proti držiteli velmi podobného doménového jména, jim mnohdy nevyhovují, právě s odkazem na nezaměnitelnost doménového jména. Přesto považuji využití ochranné známky a obchodní firmy pro ochranu doménového jména za žádoucí, a to i s ohledem na Pravidla ADR. Za právní úpravu, kterou lze nejlépe uplatnit pro ochranu doménových jmen, pak považuji ustanovení o nekalé soutěži, jelikož ji lze dle mého využít na nejširší okruh doménových sporů, a zároveň není nutné prokazovat úmysl druhého soutěžitele. K tomuto jsem uvedl speciální skutkové podstaty nekalé soutěže, jež připadají do úvahy v souvislosti s doménovými jmény. V rámci podkapitoly týkající se soudního řešení sporů jsem rovněž vyjmenoval nároky, kterých se může dotčená osoba v souvislosti s doménovými jmény domáhat. Neopomenul jsem však zmínit ani nová Pravidla ADR, která zcela změnila systém mimosoudního řešení doménových sporů v České republice. Nejdůležitější změny jsem alespoň v krátkosti rozebral, a představil možnosti, které tento typ řešení sporů nabízí. Na konci práce jsem pro srovnání v krátkosti popsal systém řešení sporů ve Spojených státech amerických. Mimosoudní řešení sporů v této zemi se do jisté míry podobá tomu v ČR, když probíhá na základě pravidel jednotlivých správců domén, jež nejsou pramenem práva. Tyto pravidla vycházejí z téměř stejného principu, a od 1. 3. 2015 se jim velmi podobají i nová Pravidla ADR správce ccTLD.cz.
53
Soudní řešení doménových sporů v USA je pak zajímavé především možným využitím speciální právní úpravy zaměřené zejména proti cybersquattingu. Ochranu doménového jména tak lze v USA dobře zajistit prostřednictvím ochranné známky, přičemž tuto lze využít i proti cybersquatterům. Oproti tomu ochrana doménového jména prostřednictvím ochranných známek v České republice není pro ochranu před cybersquattingem příliš vhodná. K tomuto účelu se dle mého názoru více hodí již zmíněná úprava nekalé soutěže, poskytující ochranu již od samotné registrace sporného doménového jména. Ve své práci jsem tak popsal problematiku doménových jmen a doménových sporů, včetně jejich řešení, přičemž jsem se věnoval zejména doménovým jménům a sporům v České republice. Rozsah práce jsem se pokusil využít efektivně k rozboru řešeného tématu, a to především v souvislosti s činností podnikatelů. V práci jsem se pokusil vyhnout pouhému popisu problematiky a představit i vlastní názory na věc. Cíl práce, tedy rozbor problematiky doménových jmen a jejich ochrany v České republice, jsem dle mého názoru tímto naplnil. V souvislosti s vývojem doménových jmen a sporů do budoucnosti, bych pak považoval za vhodný vznik speciální právní úpravy týkající se doménových jmen, a to především jejich registrace. Nová právní úprava by mohla proces registrace doménových jmen v ccTLD.cz alespoň částečně přiblížit procesu zápisu ochranných známek. Jako vhodné se mi jeví zejména zkoumání shodnosti či podobnosti nového doménového jména s již existujícími doménovými jmény, obchodními firmami či ochrannými známkami. Za vhodný by bylo možné považovat rovněž systém námitek, který by však celý proces registrace doménových jmen prodloužil. Za úvahu též dle mého stojí povinnost registrace doménového jména ve znění nově vznikající obchodní firmy, přestože toto řešení s sebou přináší i mnoho problémů. Vyjasnit by se však měla i samotná povaha doménových jmen, okruh práv, jež se k nim vážou a nároky kterých je možné se v souvislosti s doménovými jmény domáhat.
54
Seznam použitých pramenů a literatury Monografie 1)
2) 3) 4) 5) 6) 7) 8)
ABEL, M. Sally. United States of America („.us“). In ed. BETTINGER, Torsten. Domain Name Law and Practice, An International Handbook. New York: Oxford University Press, 2005, 1352 p. ISBN 0-19-927825-3 LINDSAY, David. International Domain Name Law, ICANN and the UDRP. Portland: Hart Publishing, 2007, 489 p. ISBN-13: 978-1-84113-584-7 NOVOTNÝ, Petr. KOUKAL, Pavel, ZAHOŘOVÁ, Eva. Nový občanský zákoník, Náhrada škody., 1.vyd. Praha: Grada Publishing, 2014, 144 s. ISBN 978-80-247-5165-8 ONDREJOVÁ, Dana, Přehled judikatury ve věcech nekalé soutěže, 1. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2011, 302 s. ISBN 978-80-7357-670-7 ONDREJOVÁ, Dana. Nekalá soutěž v novém občanském zákoníku Komentář § 2972-2990. 1. vyd. Praha. C.H. Beck,2014, 364 s. ISBN 978-80-7400-522-0 PELIKÁNOVÁ, Radka. Ekonomické, právní a technické aspekty doménových jmen v globální perspektivě. 1. vyd. Ostrava: Key Publishing, 2012, 245 s. ISBN 978-80-7418-165-8. PELIKÁNOVÁ, Radka.; ČERMÁK, Karel. Právní aspekty doménových jmen. 1. vyd. Praha: Linde, 2000, 210 s. ISBN 80-7201-245-2. RABAN, Přemysl.; MORAVCOVÁ, Marie. a kol. .eu domain name, .eu doména. 1. vyd. Praha. C.H.Beck, 2006, 448 s. ISBN 80-7179-525-9
Odborné články a příspěvky 1) 2) 3) 4) 5) 6)
JANSA, Lukáš. Parazitní užívání doménových jmen. IT SYSTEMS, 2008 roč. 8, č.1-2, s. 38-39. ISSN 1802-615X LAVRUSHIN, V. Konstantin. Doménové jméno ve světle NOZ. Rekodifikace & praxe. 2015, roč. 3, č. 5, s. 4-6. ISSN 1805-6822 PELIKÁNOVÁ, Radka. (Ne)jasné pojetí doménových jmen a jejich režimu v novém občanském zákoníku. Rekodifikace & praxe. 2015, roč. 3, č. 1, s. 5-13. ISSN 1805-6822 TELEC, Ivo. Nový občanský zákoník ve společnosti sítí. Právní rozhledy, 2012 roč. 20, č. 23-24, s. 853-855. ISSN 1210-6410 VALENT, Štefan. Generické doménové mená a doménové spory. Právo pro revue a technologie, 2011, č. 89-120, s. 853-855. ISSN 1804-5383 POKORNÁ, Jarmila; VEČERKOVÁ, Eva. Firma v nových podmínkách. In: KOTÁSEK, J. et al. Dny práva – 2012 – Days of Law [online]. Brno: Masarykova univerzita 2012 [cit. 7. 1. 2016]. ISBN 978-80-210-6319-8. Dostupné z: https://www.law.muni.cz/sborniky/dny_prava_2012/files/Bermudskytrojuhelnik/PokornaJarmila_Ve cerkovaEva.pdf
Internetové zdroje: 1)
2)
3)
HRABÁKOVÁ, Markéta.; HORÁČEK, Vít. Ochrana doménových jmen. Epravo.cz [online]. 2005 [cit.10.2.2016]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/ochrana-domenovych-jmen35871.html?mail Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Beginners’s Guide to Domain Names. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2014 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://www.icann.org/en/system/files/files/domain-names-beginners-guide-06dec10en.pdf Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. I Am New to ICANN – Now What?. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2014 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/newcomers-2012-06-18-en
55
4)
5)
6)
7)
8) 9)
10) 11) 12)
13)
14)
15)
16) 17)
18)
19)
20)
Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. List of Approved Dispute Resolution Service Providers. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2016 [cit.20.2.2016].Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/providers-6d-2012-02-25en Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Rules for Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy (the "Rules"). ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2016 [cit.20.2.2016].Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/udrp-rules2015-03-11-en Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Timeline for the Formulation and Implementation of the Uniform Domain-Name Dispute-Resolution Policy. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2016 [cit.20.2.2016].Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/schedule-2012-02-25-en Internet Corporation for Assigned Names and Numbers. Uniform Domain Name Dispute Resolution Policy. ICANN.org [online]. Internet Corporation For Assigned Names and Numbers © 2014 [cit.7.1.2016].Dostupné z: https://www.icann.org/resources/pages/policy-2012-02-25-en JANSA, Lukáš. Cybersquatting a jeho podoby. pravoit.cz [online]. 2008 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-a-jeho-podoby JANSA, Lukáš. Konflikt domény s ochrannou známkou nebo obchodní firmou. ochranneznamky.com [online]. Lawyer.cz © 2009 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.ochranneznamky.com/article/konflikt-domeny-s-ochrannou-znamkou-nebo-obchodni-firmou Just law Rechtsanwälte. Top-Level-Domain (TLD). justlaw.de [online].[cit.5.1.2016]. Dostupné z: http://www.domainrecht.justlaw.de/top-level-domain-tld.htm MALIŠ Petr. Právní povaha doménových jmen - I. díl. pravoit.cz [online]. 2010 [cit. 7.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/pravni-povaha-domenovych-jmen-i-dil MALIŠ, Petr. Je užívání druhově pojmenované domény nekalou soutěží? pravoit.cz [online]. 2010 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/je-uzivani-druhove-pojmenovane-domenynekalou-soutezi MALIŠ, Petr. Ochrana doménových jmen prostřednictvím ochranné známky. pravoit.cz [online]. 2009 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/ochrana-domenovych-jmenprostrednictvim-ochranne-znamky MALIŠ, Petr. Pomlčkové domény v judikatuře – parazitují na doménách bez pomlčky nebo nikoliv? (II. část). pravoit.cz [online]. 2012 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/pomlckove-domeny-v-judikature-parazituji-na-domenach-bezpomlcky-nebo-nikoliv-i-cast MARTINKA, Marek. Obrana proti porušování práv z ochranné známky. Epravo.cz [online]. 2015 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/obrana-proti-porusovani-prav-zochranne-znamky-97002.html POLČÁK, Radim. Doménová autorita - pojem, význam, kritika. itpravo.cz [online]. 2012 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=62618 POLČÁK, Radim. Domény a právo proti nekalé soutěži (2) – Znaky generální klauzule. itpravo.cz [online].2002 [cit.20.2.2016]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=62618http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=109262 PRÁŠKOVÁ, G.; JELÍNEK, J., Doménová jména jako předmět sporu glatzova.com [online]. 2013 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.glatzova.com/files/download/I_TY_4_Dom%C3%A9nov%C3%A1%20jm%C3%A9na %20jako%20p%C5%99edm%C4%9Bt%20sporu.pdf RADACK, V. David. Understanding Some Ground Rules in Internet Domain Name Disputes. tms.org [online]. The Minerals, Metals & Materials Society © 1998 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.tms.org/pubs/journals/jom/matters/matters-9801.html REYNOLDS. J, POSTEL. J. Domain Requirements. RFC-BASE.org [online]. 1984 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.rfc-base.org/txt/rfc-920.txt
56
21) ROUŠAROVÁ, Kristýna. Nové řešení sporů o doménová jména z domény .cz od 1. 3. 2015 [online]. 2015 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.epravo.cz/top/clanky/nove-reseni-sporu-o-domenovajmena-z-domeny-cz-od-1-3-2015-97439.html 22) SAMSON H. Martin. The Anticybersquatting Consumer Protection Act: Key Information. internetlibrary.com [online]. 2005 [cit.20.2.2016]. Dostupné z: http://www.internetlibrary.com/publications/anticybsquattSamson9-05_art.cfm 23) SEHNÁLEK, David. Právní povaha doménového jména. pravoit.cz [online]. 2003 [cit. 7.1.2016]. Dostupné z: http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=132115 24) SEKERA Miroslav. Nové doménové koncovky se blíží. S čím počítat a jak se připravit. tyinternety.cz [online]. 2013 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.tyinternety.cz/ostatni/novedomenove-koncovky-se-blizi-s-cim-pocitat-a-jak-se-pripravit/ 25) SÝKORA, Martin. Cybersquatting ? červená spekulantům! (2.díl). pravoit.cz [online]. 2007 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: http://www.pravoit.cz/article/cybersquatting-?-cervena-spekulantum-2dil 26) Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky. Řád pro řešení sporů o domény .cz (Řád) platný od 1.3.2015. domeny.soud.cz [online]. Czech Arbitration Court © 2010 [cit.21.1.2016]. Dostupné z: http://domeny.soud.cz/adr/adr_rules/index.php 27) TALÍŘ, Jaromír. DNSSEC v poslední nezabezpečené poddoméně .ARPA. blog.nic.cz [online]. 2011 [cit.5.1.2016]. Dostupné z: https://blog.nic.cz/2011/04/07/dnssec-v-posledni-nezabezpecenepoddomene-arpa/ 28) AUJEZDSKÝ Josef. Rozsudek ohledně domény ceskapojistovna.cz. Co je špatně?. Lupa.cz [online]. 2004 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.lupa.cz/clanky/rozsudek-ohledne-domenyceskapojistovna-cz-co-je-spatne/ 29) CZ.NIC. O doménách a DNS. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.5.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/page/312/o-domenach-a-dns/ 30) CZ.NIC. O sdružení. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/page/351/ 31) CZ.NIC. Počet .cz domén. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://stats.nic.cz/stats/number_of_domains/ 32) CZ.NIC. Pravidla alternativního řešení sporů v platnosti od 1.1.2014. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.21.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_ADR_20140101.pdf 33) CZ.NIC. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz účinnost od 1.3.2015. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.21.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/files/nic/doc/Pravidla_registrace_CZ_Pravidla_ADR_20150301.pdf 34) CZ.NIC. Pravidla registrace doménových jmen v ccTLD .cz. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.7.1.2016]. 35) CZ.NIC. Registrátoři poskytující také služby koncovým držitelům. nic.cz [online]. CZ.NIC, z. s. p. o., © 2016 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: https://www.nic.cz/whois/registrars/list/1/ 36) ADR Forum. Country-code TLDs (ccTLDs). adrforum.com [online].[cit.20.2.2016]. Dostupné z: http://www.adrforum.com/ccTld 37) DURAJOVÁ, Zuzana. Přednost registrace doménového jména před ochrannou známkou a obchodní firmou. blog.nic.cz [online]. 2014 [cit.10.1.2016]. Dostupné z: https://blog.nic.cz/2014/06/25/prednost-registrace-domenoveho-jmena-pred-ochrannou-znamkou-aobchodni-firmou/ 38) HAJN, Petr. NOZ v praxi: vyvolání nebezpečí záměny (§ 2981) bulletin-advokacie.cz [online]. 2014 [cit.7.1.2016]. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/noz-v-praxi-vyvolani-nebezpecizameny-2981?browser=full
57
Kvalifikační práce 1)
HLAVÁČOVÁ, Kateřina. Úprava doménových jmén v českém právním řádu. Brno, 2015. 76 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Právnická fakulta. Vedoucí práce Michal KOŠČÍK.¨
Soudní rozhodnutí 1) 2) 3) 4) 5) 6)
7) 8) 9)
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 23.11.2006, sp.zn. 15 Cm 46/2004. itpravo.cz [online] 2007. http://www.itpravo.cz/index.shtml?x=2013226 Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.12.2013. Sp.zn. 23 Cdo 3895/2011. Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.4.2012. Sp.zn. 23Cdo3407/2010. Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.5.2006, sp. zn. 32 Odo 447/2006, Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ United States Court of Appeals,Ninth Circuit dne 13.8.2002. No. 01-15899. findlaw.com [online] Justia, © 2015 Dostupné z: http://caselaw.findlaw.com/us-9th-circuit/1483800.html United States District Court, E.D. Virginia, Alexandria Division dne 5.2.2013. No. CIV.A.01-1541A. findlaw.com [online] Justia, © 2015 Dostupné z: http://law.justia.com/cases/federal/districtcourts/FSupp2/250/610/2381296/ Usnesení Ústavního soudu ze dne 6.3.2014, sp. zn. III.ÚS 2912/12. Ústavní soud [online] AutoCont CZ, a.s., © 2006 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.01.2010 sp. zn. 29 Cdo 3580/2009, Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/ Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 14.3.2006, sp. zn. 32 Odo 1230/2005, Nejvyšší soud [online] Nejvyšší soud, © 2010. Dostupné z: http://www.nsoud.cz/
58
