UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra primární a preprimární pedagogiky

Diplomová práce Zuzana Mihóková

Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy

OLOMOUC 2016

Vedoucí práce: Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a literatury. V Kroměříži dne 20. 4. 2016

..……………………………. Mihóková Zuzana

PODĚKOVÁNÍ

Srdečně děkuji Doc. PaedDr. Miluši Raškové, Ph.D., za odborné vedení práce, poskytování cenných rad, trpělivost a ochotu. Poděkování patří také ZŠ Oskol v Kroměříži, učitelkám 1. stupně a žákům 5. B třídy za pomoc a spolupráci. V neposlední řadě děkuji i mým nejbližším za podporu, kterou mi poskytovali po celou dobu studia.

OBSAH ÚVOD ................................................................................................................................... 5 I TEORETICKÁ ČÁST ......................................................................................................... 7 1 DROGY.......................................................................................................................... 7 1.1 Dělení drog .............................................................................................................. 7 1.1.1 Dělení drog podle vzniku duševní poruchy a poruchy chování .......................... 8 1.1.2 Dělení drog podle lékařského hlediska .............................................................. 8 1.1.3 Dělení drog podle účinku .................................................................................. 9 1.1.4 Dělení drog na tzv. měkké a tvrdé ................................................................... 10 1.2 Nejčastěji užívané látky ......................................................................................... 11 2 VZNIK A VÝVOJ ZÁVISLOSTI ................................................................................. 13 2.1 Motivace k užívání drog......................................................................................... 13 2.2 Závislost a závislostní chování ............................................................................... 14 2.3 Diagnostika závislosti ............................................................................................ 16 3 VLIV UŽÍVÁNÍ DROG NA DĚTSKÝ ORGANIZMUS .............................................. 19 3.1 Vliv užívání alkoholu na dětský organizmus .......................................................... 19 3.2 Tabák a dětský organizmus .................................................................................... 20 3.3 Drogy a děti ........................................................................................................... 21 3.4 Rizikové skupiny dětí a mladistvých ...................................................................... 22 4 PREVENCE ................................................................................................................. 25 4.1 Primární prevence .................................................................................................. 25 4.2 Dělení primární prevence ....................................................................................... 26 4.3 Neúčinná primární prevence .................................................................................. 27 4.4 Efektivita primární prevence .................................................................................. 27 5 ŠKOLA JAKO ČINITEL PRIMÁRNÍ PREVENCE ..................................................... 30 5.1 Systém organizace primární prevence rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských poradenských zařízeních ................................................................... 31 5.2 Minimální preventivní program.............................................................................. 33 5.3 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání .......................................... 34 5.4 Legislativa ............................................................................................................. 35 II PRAKTICKÁ ČÁST ........................................................................................................ 38 6 Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy ..................................... 38 6.1 Strategie výběru výzkumných metod...................................................................... 38 6.2 Cíl výzkumného šetření ......................................................................................... 38 6.3 Charakteristika výzkumného prostředí ................................................................... 38 6.4 Průběh výzkumného šetření ................................................................................... 39 6.5 Vyhodnocení výzkumu .......................................................................................... 39 6.5.1 První výukové období – žáci 1. – 3. ročníků .................................................... 41 6.5.2 Závěr výzkumného šetření .............................................................................. 52 6.5.3 Druhé výukové období – žáci 4. – 5. ročníků .................................................. 53 6.5.4 Závěr výzkumného šetření .............................................................................. 64 ZÁVĚR ............................................................................................................................... 65 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY .................................................................................. 67 ELEKTRONICKÉ ZDROJE ................................................................................................ 73 SEZNAM TABULEK.......................................................................................................... 76 SEZNAM GRAFŮ............................................................................................................... 77 SEZNAM PŘÍLOH .............................................................................................................. 78

ÚVOD Užívání návykových látek a rizika s ním spojená mají dlouhodobou historii. Mnoho autorů, tuzemských i zahraničních organizací se drogovou problematikou zabývají. I přes jasně definovaná a prokázaná rizika užívání drog se situace nemění. Pití alkoholu a kouření tabáku je mnohdy společností tolerováno a pokusy o omezení či zákaz jsou provázeny značnou nevolí. Autorka diplomové práce na téma Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy si dále dovoluje zmínit a přiblížit důvody, proč si právě vybrala toto téma. V nynější době pracuje autorka jako učitelka na prvním stupni Základní školy v Kroměříži. Problematika odmítání návykových látek se dotýká i dětí v její škole. I přes práci školního metodika prevence a realizaci minimálního preventivního programu se škola potýká s projevy rizikového chování, ke kterým patří kouření či pití alkoholu. Cílem diplomové práce je zjistit, zdali se škola efektivně a aktivně podílí na informovanosti žáků prvního stupně ZŠ a také na prevenci odmítání návykových látek. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část je rozepsána do pěti kapitol. První kapitola je věnována terminologickému vymezení drog a jejich dělení podle různých hledisek. Druhá kapitola se zaměřuje na vznik a vývoj závislosti, kde popisuje motivaci k užívání drog, závislost a závislostní chování. Třetí kapitola popisuje vliv užívání drog na dětský organizmus. Zabývá se zejména vlivem alkoholu, tabáku a marihuany, které považuje za nejdostupnější a nejnebezpečnější pro dětské uživatele. Čtvrtá kapitola se zabývá prevencí, jako formou efektivního způsobu zabránění užívání drog a jiných látek. Klade důraz zejména na primární prevenci, která je dle autorčina názoru v edukaci základní školy zásadní. Poslední kapitola popisuje úlohu školy jako hlavního edukačního činitele při odmítání návykových látek. Je zde zmíněna nejen úloha jednotlivých pedagogických osob, ale také minimální preventivní program, zakotvení drogové problematiky v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání a nakonec legislativní vymezení drogové problematiky. Praktická část je realizována kvalitativním výzkumným šetřením. Jako stěžejní metody budou využity dotazník a rozhovor. Otázky v dotazníku a při rozhovoru jsou naprosto totožné. Vyhodnocení výzkumného šetření je rozděleno na první období, které zahrnuje žáky prvních až třetích ročníků a druhé období, v němž jsou zpracovány odpovědi žáků čtvrtých a pátých ročníků. Jednotlivé položky dotazníků jsou zaměřeny jak na ověření znalostí drogové 5

problematiky, ale také na zjištění, jak by děti při nabídce drog reagovaly a kdo jim podal informace o drogách. Výzkum je realizován v Základní škole Oskol v Kroměříži. Tato škola patří k větším vzdělávacím institucím města Kroměříže. Školu navštěvuje 560 žáků v 16 třídách prvního stupně a 12 třídách druhého stupně. Cílem praktické části je zjištění informovanosti žáků prvního stupně ZŠ o drogové problematice. Po zjištění výsledků šetření se dále práce zaměřuje na možné metodické zpracování drogové prevence na prvním stupni ZŠ a zpracovává možnosti práce týkající se drogové problematiky v rámci projektového dne. Efektivita je spatřována také v aktivním zapojení žáků do zpracování dané problematiky, následné předávání poznatků mladším spolužákům a v neposlední řadě zaujímá podstatné místo i sebereflexe. V celé práci je užíván termín drogy místo návykové látky, protože dle autorčina úsudku je pojem droga pro děti srozumitelnější a bližší.

6

I TEORETICKÁ ČÁST 1 DROGY Pod pojmem drogy rozumíme všechny přírodní či chemicky upravené látky, na které vzniká závislost při jejich užívání, a různou měrou ovlivňují psychický stav uživatele. Představují zdravotní rizika a komplikace pro každého člověka. Obzvláště nebezpečné jsou pro děti. Užívání drog má svou hlubokou historii. V minulosti byly různé drogy považovány za léčiva, dodnes se různé látky užívají v lékařství. V Mezinárodní klasifikaci nemocí jsou drogy pojmenovány jako psychoaktivní substance. Charakteristickým rysem pro tyto látky je vyvolání závislosti. Podle Marádové (2006) se drogy rozlišují na látky přírodní a látky chemicky upravené, které působí na naši psychiku, ovlivňují naše prožívání a chování. Uvádí, že návykové látky jsou ty, které mohou vyvolat závislost, kdy konzument touží drogu užívat, i když ví, že je to pro něj nebezpečné. Trestní zákoník ČR popisuje drogu jako: „Alkohol, omamné látky, psychotropní látky a ostatní látky způsobilé nepříznivě ovlivnit psychiku člověka nebo jeho ovládací nebo rozpoznávací schopnosti nebo sociální chování.“ (ČESKÁ REPUBLIKA.

Trestní

zákoník. §

130

č.

40/2009.

2009.

Dostupné

také

z:

http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-1-hlava-8?strana=2, [cit. 2015-08-12]). Nešpor a Provazníková (1999) definují drogu jako jakoukoliv přírodní nebo syntetickou látku, která po vpravení do živého organismu mění jednu nebo více psychických či tělesných funkcí. Všechny popsané definice o drogách mají dva základní charakteristické rysy. -

droga ovlivňuje psychický stav uživatele

-

na drogu vzniká návyk a postupně závislost

1.1 Dělení drog Drogy můžeme dělit podle několika hledisek. Jedním z kritérií je vliv drogy na psychiku člověka, tedy hlavní důvod užívání drogy. Kalina (2015) v tomto dělení popisuje psychickou závislost, fyzickou závislost a vzestup tolerance u jednotlivých skupin látek. Dále můžeme dělit drogy podle Mezinárodní klasifikace nemocí, která vychází ze vzniku psychických poruch vlivem jejich užívání. Dalším možným kritériem je dělení podle míry rizika, tedy nejznámější dělení drog na „tvrdé“ a „měkké“.

7

1.1.1 Dělení drog podle vzniku duševní poruchy a poruchy chování Mezinárodní klasifikace nemocí dělí drogy podle vzniku duševní poruchy a poruchy chování způsobené jejich užíváním: F10 – F19 F10 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním alkoholu F11 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním opioidů F12 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním kanabionidů F13 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním sedativ nebo hypnotik F14 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním kokainu F15 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním stimulancií, včetně kofeinu F16 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním halucinogenů F17 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním tabáku F18 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním prchavých rozpustidel F19 Poruchy duševní a poruchy chování způsobené užíváním více drog a jiných psychoaktivních látek (http://www.uzis.cz/cz/mkn/F10-F19.html).

1.1.2 Dělení drog podle lékařského hlediska Drogy mohou být také používány jako léčiva, ale jejich podávání je podmíněno odborným lékařským dohledem. Anestetika částečně, či úplně znecitliví organizmus a umožní operaci či jinak bolestivý lékařský zákrok. Do této skupiny léčiv se řadí například éter, ketamin a některé barbituráty. Analgetika jsou látky užívané k potlačení bolesti, úlevě od bolesti. Do této skupiny patří opioidy, například morfin, kodein apod. Léčiva užívaná v psychiatrii se používají k úpravě různých psychických onemocnění. Užívána jsou zejména antidepresiva k léčbě depresí, zástupcem skupiny je například fluoxetin. Antipsychotika lékaři předepisují osobám trpícím schizofrenií nebo psychózou. Další skupinou léčiv určena k léčbě úzkostných poruch jsou anxiolytika, jako hypnotika, anestetika či sedativa jsou lékaři předepisovány léky ze skupiny depresanty. V psychiatrické praxi lékaři využívají také stabilizátory nálad, zejména u osob se schizoafektivními poruchami, například lithium. Při léčbě hyperaktivity nebo narkolepsii jsou podávány stimulanty, jako kofein, pervitin, kokain nebo nikotin. (Kalina, 2015)

8

1.1.3 Dělení drog podle účinku Cannabinoidy Jsou látky s halucinogenními účinky, které jsou obsaženy v rostlině zvané cannabis – konopí. V konopí je látka THC, která tyto halucinogenní účinky vyvolává. Mezi cannabinoidy řadíme hašiš a marihuanu. Marihuana je směs sušených listů, květenství, větviček a palic konopí. Hašiš je sušená pryskyřice konopí, kde obsah látky THC je několikanásobně větší než u marihuany. Halucinogeny – psychedelika Do této skupiny patří přírodní i syntetické drogy. Nejznámější je LSD a psilocybin, obsažený v houbě Lysohlávka česká (Psilocyba Bohemica). Méně rozšířené halucinogenní drogy jsou bufotenin a muscarin. Halucinogeny způsobují velké změny na psychiku člověka. Tyto změny se mohou projevit až v podobě toxické psychózy. LSD v podobě krystalů způsobuje euforické stavy mnohdy s lehkou poruchou vědomí. Jeho účinky jsou nevypočitatelné a mohou způsobit značné obtíže již při prvním užití látky. Psilocybin se získává ze sušených klobouků houby lysohlávky. V České republice je jedním z nejrozšířenějších užívaných halucinogenů. MDMA - extáze Extáze je chemickou drogou, která je na pomezí halucinogenů a stimulačních drog. Na počátku 20. století byla uvedena na trh jako lék na hubnutí. Extáze, někdy také označována jako taneční droga, vyvolává pocit klidu, pohody, zlepšuje náladu. Problémem je absence pocitu žízně a poškození nervových buněk. Opiáty Opium se získává z odvaru nezralých makovic. V opiátech je látka zvaná morfin, která způsobuje zklidnění organizmu, oddálení životních problémů a navození příjemného pocitu uvolnění. V lékařství se užívá morfin jako narkotikum ke zmírnění bolesti. Nebezpečí opiátu spočívá v nutnosti neustálého zvyšování dávek, aby byly příjemné pocity navozeny. Mezi nejznámější opiáty patří heroin, „braun“ a metadon. Psychofarmaka Do této skupiny patří léky užívané k léčení psychických nemocí. Pomáhají zbavovat pacienty strachu, halucinací, uvolňují, zklidňují a mírní agresivitu. Jejich zneužívání vede k projevům řady nežádoucích účinků, například poruchy koordinace organizmu, poruchy oběhového systému, paměti, apod. Na psychofarmaka vzniká rychle psychická i fyzická

9

závislost. Abstinenčním syndromem může být epileptický záchvat. Nejčastěji zneužívaná psychofarmaka jsou barbituráty, rohypnol, benzodiazepiny, analgetika a hypnotika. Stimulační drogy Patří sem chemické drogy s budivými účinky. Vyvolávají psychické a fyzické povzbuzení. Mezi stimulanty řadíme pervitin, kokain a amfetaminy z nelegálních drog. Legálními stimulanty jsou káva a čaj. Nežádoucí je psychická závislost a zvýšené riziko vzniku srdečních a mozkových příhod. Těkavé látky Těkavé látky patří do skupiny nejnebezpečnějších drog vůbec. Díky silnému tlumivému účinku vzniká silná závislost. Jejich užívání vede často k smrtelnému předávkování, těžkému poškození mozku, jater, ledvin a kostní dřeně. Nejznámějším zástupcem je toulen, aceton, benzín, éter a různá syntetická lepidla. Tyto drogy jsou nebezpečné také svou snadnou dostupností. Tabakismus, nikotinismus Nikotin obsažený v tabáku je alkaloid, který navozuje příjemné pocity. Kouření se stalo celospolečenskou módní záležitostí. Tabákový kouř ovšem obsahuje další látky, které jsou rakovinotvorné nebo ke vzniku rakoviny přispívají. Alkohol Alkohol spolu s kouřením cigaret patří k nejrozšířenějším drogám vůbec. Alkohol vyvolává fyzickou závislost. Při nadměrném užívání alkoholu dochází k poškození nervových buněk, jater, mozku. Abstinenční příznaky mohou být smrtelné. Problémem je legalita ve většině států. (Kalina, 2015)

1.1.4 Dělení drog na tzv. měkké a tvrdé Toto dělení vychází z míry nebezpečnosti na lidský organizmus. Dělení drog na „měkké“ a „tvrdé“ patří zřejmě k nejznámějšímu a nejpoužívanějšímu ve společnosti. Pokorný (2003) popisuje měkké drogy jako ty, které působí jen mírným aktivizujícím a současně i uklidňujícím účinkem na duševní rozpoložení. Řadí mezi ně marihuanu, hašiš. Tvrdé drogy na rozdíl měkkých působí na psychiku člověka prudce, náhle a míra rizika vlivu na organizmus při jejich užívání je považována za příliš velkou, tedy nepřijatelnou. Do tvrdých drog patří – alkohol, pervitin, kokain a opioidy a toulen.

10

1.2 Nejčastěji užívané látky Mezi nejčastěji užívané drogy patří zpravidla ty, které jsou společností tolerovány a tedy i snadno dostupné. I přes známé nežádoucí účinky jsou nejčastějšími drogami cigarety a alkohol. S experimentálním užíváním alkoholu se děti setkávají často v raném věku v rodině, při různých příležitostech v podobě ochutnání piva, či dokonce tvrdého alkoholu. S cigaretami experimentují často již v mladším školním věku ve skupině. Důvod v experimentování s drogami vidí Marádová (2006, s. 6) v „hledání prožitku sounáležitosti s určitou skupinou či kulturou života a tím ověření výhod drogy, které určitá droga nebo situace s ní spojená nabízí. Droga jim dočasně pomáhá uniknout z reality, škola se jim zvládá lépe než dřív. Před rodiči a blízkými se dobře daří občasný experiment utajit, neboť okolí vnímá určité pozitivní změny nálad a projevů chování.“ Kuchař (in Kalina, 2015) upozorňuje na nové syntetické drogy, které nejsou legislativně dostatečně vymezeny. Mezi tyto drogy patří nejen synteticky upravené látky, ale také přírodní materiál a rostlinné extrakty, proto je doporučován spíše název nové psychoaktivní látky. Problematiku s užíváním těchto drog Kuchař spatřuje v nedostatečném ověření účinků nových syntetických drog na organizmus. Riziko užívání těchto drog také spočívá v jejich snadné dostupnosti ve specializovaných prodejnách, ve formě sběratelských předmětů, rostlinných hnojiv, přísad do koupele, či chemikáliích určených k výzkumu. Uživatel kupuje tuto látku jako legální, tudíž předpokládá, že jde o nezávadnou alternativu drogy. Mezi nové syntetické drogy patří kathinony, fenetylaminy, tryptaminy, piperaziny, kanabimimetika, opiodní agonisté a disociativní anestetika. Kathatinony jsou novou významnou skupinou syntetických drog. Látka obsažená v droze pochází z rostliny kata jedlá. Kathin a kathinon se nachází ve vysoké míře ve vrcholcích této rostliny. Hojně je užívána obzvláště v arabských zemích, kde je známa jako kath. V těchto zemích se pro své stimulační účinky žvýká v čerstvé podobě. Kathionty jsou také prodávány ve formě krystalické soli, tablet nebo kapslí. Nejznámějším zástupcem této skupiny je mefedron. Fenetylaminy jsou poměrně velkou skupinou látek. Kuchař (in Kalina, 2015) poukazuje na výskyt látky v mnoha potravinách a přírodních materiálech, ale upozorňuje, že pozření látky ústy nezpůsobuje psychoaktivní účinky. Některé deriváty této látky byly nabídnuty jako léčiva, ale pro vážné vedlejší nežádoucí účinky, byl produkt stažen z trhu. Známým zástupcem přírodního zdroje drogy je meskalin, který lze získat z kaktusu Lofofora Williamsova, český též Ježunka. Základem rozsáhlé skupiny látek Tryptaminu je alkaloid, obsažený v houbách, rostlinách i zvířatech. Přírodním zástupcem skupiny je hormon

11

melatonin. Melatonin je závislý na světlu a tmě, čímž ovlivňuje spánek. Nedostatek melatoninu v těle způsobuje nespavost a také je spojován s různými civilizačními chorobami. Piperazimy jsou často součástí různých léčiv. Deriváty piperazimu jsou obsaženy v antidepresivech, antihypnoticích a antihistaminicích, proto je nutné jejich množství kontrolovat. Látky mají stimulační účinek podobný účinkům MDMA, na nelegálním trhu jsou prodávány ve formě tablet, jako náhrada za extázi. Kanabimimetika je rozmanitá skupina látek, jejich deriváty ovlivňují chuť k jídlu, paměť, pocity bolesti a depresi. Na trhu byly objeveny také syntetické formy kanabimimetik, které mají podobné účinky jako látky obsažené v konopí. Odlišují se ale mnohem rychlejší a silnější psychickou reakcí. Předávkovaný uživatel je podrážděný, zvrací, vyšší dávkování způsobuje ztrátu vědomí a může končit smrtí. Dlouhodobé užívání způsobuje závislost a abstinenční příznaky jsou podobné jako u opiátů. Do skupiny opioidních agonistů patří zejména fentanyl, což je látka, která se řadí mezi analgetika. Kuchař uvádí že, fentanyl je téměř osmdesátkrát účinější než morfin. Projevy užívání skupiny látek označované jak disociativní anestetika jsou euforie, zmatenost, porucha orientace, halucinace, neklid. Zástupci této skupiny látek jsou fencyklidin, ketamin a methoxetamin. (Kalina, 2015) Většina nových psychoaktivních substancí byla vyprodukována jako nová možná léčiva. Mnohé z nich neobstály v klinických testech a nedostaly se na legální trh s léčivy. Vzhledem k tomu, že úspěch při léčbě intoxikovaného jedince závisí na včasné a kvalitní diagnóze, je nutné nelegální trh stále sledovat, zachycovat a kontrolovat nové látky a jejich vlastnosti. (Kalina, 2015)

12

2 VZNIK A VÝVOJ ZÁVISLOSTI 2.1 Motivace k užívání drog „Jedním z důvodů, proč mladý člověk může sáhnout po sklenici nebo po droze, je nuda a lenivá zvědavost. Dítě, které není vázáno k rodině nebo ke zdravé skupině lidí mimo ni, je více ohroženo.“ (Nešpor, 1993, s. 33) Mühlpachr (in Pipeková, 1998) dělí motivace k užívání návykových látek na tělesné, sociální, mezilidské, emocionální a intelektuální. Tělesná motivace vychází z potřeby uvolnění organizmu, potřeby tělesného uspokojení, zmírnění tělesných problémů a snaze udržet si kondici nebo získat energii. Sociální motivace vede k touze změnit společenské mínění, zvládnout sociální frustrace nebo uplatnění dítěte ve společnosti svých vrstevníků. Motivace v mezilidské oblasti vychází ze snahy prosadit se, získat uznání a komunikovat ve společnosti vrstevníků. Emocionální sféra motivuje k užívání drog ve snaze snížit úzkost a dosáhnout psychického uvolnění, navození relaxace a únik z případného řešení konfliktních situací. Autor také zmiňuje intelektuální motivaci případných uživatelů drog jako způsob řešení nudy nebo řešení uměle vyvolaných problémů. Uživatele může také motivovat ke konzumaci drogy snaha o stimulaci smyslů a zlepšení vnímání. Marádová (2006) uvádí, že k prvnímu kontaktu s drogou dochází v období dospívání, ve skupině. Většina dětí a mladistvých skončí po prvním experimentu. Experimentování s drogami Pokud mají děti první zkušenost s drogou spojenou s dobrými prožitky, mohou se rozhodnout experimentovat s jinou drogou nebo zopakovat užití stejné látky. Důvodem zkoušení různých drog může být snaha o únik z reality, lepší zvládání školních povinností. Cílem užívání může být také potřeba vniknout a sžít se s určitou skupinou vrstevníků nebo ověření si pozitivních účinků drogy. Užívání Rekreační užívání – mladistvý má s drogou již zkušenosti, ale užívá ji, pokud je v krizi. Droga je pro něj jistota. Díky pozitivním prožitkům se k návykové látce stále vrací. Cítí se pohodově, úspěšně, šťastně a tak je také vnímán okolím. Tento pocit trvá různě dlouho. Po čase se objeví různé potíže. Začnou bolesti hlavy, únava, časté dýchací onemocnění, poruchy rytmu srdce. Postižený přestává plnit úkoly a sliby. Začínají se zhoršovat vztahy v rodině a prohlubovat finanční problémy.

13

Problémové užívání Tento stav nastává po rekreačním užívání. Závislý si uvědomuje komplikace způsobené užíváním látky. Prohlubují se špatné vztahy v rodině, problémy ve škole i osobním životě. S abstinencí vydrží jen několik dní a poté se opět ke droze vrátí. Tento stav se postupně mění v závislost. (Marádová, 2006) Při dlouhodobém a opakovaném užívání návykových látek vzniká závislost duševní a tělesná. Duševní závislost je stav vyvolaný užíváním látky, jako projev potřeby drogu užít. Jsou to projevy úzkosti, způsobené touhou po látce. V tomto stavu se člověk snaží všemožně drogu získat, aby se nepříjemného stavu zbavil. Rozvitá duševní závislost se projevuje halucinacemi, vznik nereálného smyslového vjemu. Pokorný (2003) U tělesné závislosti dochází k přizpůsobení si lidského organismu na užívanou látku. Droga se stává součástí metabolismu. Při nedostatku se projeví abstinenčními příznaky, jako jsou bolesti hlavy, pocity nevolnosti, pocení, slzení, psychomotorický neklid a změny tělesné teploty. (Nešpor, 2000) Čtyři etapy drogové závislosti podle Waldmanna: Waldmann dělí drogovou závislost a její vývoj s ohledem na vztah jedince k droze. U adolescentů je obtížné diagnostikovat drogovou závislost, neboť nelze přesně vymezit hranici mezi návykem a závislostí. Mladiství s drogami experimentují nebo je užívají rekreačně. 1. etapa – mladistvý hledá vztah k droze, jako pomoc při svých osobních problémech a konfliktech 2. etapa – mladistvý se stává součástí skupiny, kde se užívají drogy 3. etapa – vzniká vlastní závislost na drogu, již není podstatné, jestli je závislý součástí skupiny nebo ne 4. etapa - závislost na droze je již fyzická, při vysazení drogy přichází silné abstinenční příznaky. Člověk je nucen stále drogu aplikovat a udržovat určitou dávku stále v organizmu. (Pipeková, 1998)

2.2 Závislost a závislostní chování Dříve byl pojem závislost spojován pouze s alkoholem a drogami. V nynější moderní společnosti se však můžeme setkat s širokým spektrem závislostí. Pavel Mühlpachr (2001) mluví o závislostním chovaní jako fenoménu postmoderní doby a součásti životního stylu dětí, mladistvých a dospělých. Popisuje šíření závislostí do sféry hracích automatů, sledování televize, pracovní činnosti, zmiňuje také závislosti na jídle, sektách, apod. Nicméně také píše, 14

že odborníci zaznamenávají zvyšující se počty lidí se závislostmi na „běžných“ návykových látkách, tedy na drogách, cigaretách, alkoholu, kávě a čaji. Zima (in Kalina, 2015, s. 33) upozorňuje, že „vznik závislosti vyvolává v organismu celou řadu biochemických změn, které jsou v přímém vztahu k látce/činnosti, na kterou vzniká závislost. Závislost není jen procesem psychickým a sociálním, ale podstata je právě v narušení biologických regulací v organizmu.“ Užívání drog způsobuje návyk a následně závislost. Navozují touhu po opakovaném konzumování i přesto, že jejich působení je nežádoucí a zdravotně rizikové. Zvláště pro dětský organizmus je působení drog velmi nebezpečné a nástup závislosti a zdravotních komplikací je rychlejší než u dospělého jedince. (Kalina, 2015) Poruchy způsobené užíváním návykových látek jsou dle MKN - 10. revize Fx.0 Akutní intoxikace – je stav po užití návykové látky, který vede k poruchám vědomí, vnímá, emocí. Stavy jsou vyvolány přímým užitím návykové látky a časem zmizí. Dochází k úplnému návratu do „normálního“ stavu, pokud nedojde k poškození tkání nebo ke komplikacím. Například: Akutní opilost, patologická intoxikace. Fx.1 Škodlivé užívání – užívání návykové látky vede k poškození zdraví. Poškození může být tělesné např. žloutenka z použitých. Například: Abúzus návykové látky. Fx.2 Syndrom závislosti - Světová zdravotnická organizace definuje syndrom závislosti jako: „Soubor behaviorálních‚ kognitivních a fyziologických stavů‚ který se vyvíjí po opakovaném užití substance a který typicky zahrnuje silné přání užít drogu‚ porušené ovládání při jejím užívání‚ přetrvávající užívání této drogy i přes škodlivé následky‚ priorita v užívání drogy před ostatními aktivitami a závazky‚ zvýšená tolerance pro drogu a někdy somatický odvykací stav. Syndrom závislosti může být pro specifickou psychoaktivní substanci (např. tabák‚ alkohol nebo diazepam)‚ pro skupinu látek (např. opioidy) nebo pro širší rozpětí farmakologicky rozličných psychoaktivních substancí.“ (Mezinárodní klasifikace nemocí

-

10.

revize [online].

2013

[cit.

2015-08-19].

Dostupné

z:

http://www.uzis.cz/cz/mkn/F10-F19.html). Fx.3 Odvykací stav – soubor příznaků, různě seskupených a v různém stupni závažnosti. Příznaky se vyskytují při absolutním nebo relativním odvykání na návykovou látku po jejím dlouhodobém užívání. Počátek a průběh odvykacího stavu jsou časově vymezeny a závisí na typu návykové látky užívané těsně před vysazením nebo omezením užívání. Během odvykacího stavu se mohou vyskytnout křečové stavy.

15

Fx.4 Odvykací stav s deliriem – stav, popsaný v Fx.3, který je komplikovaný deliriem – definovaný v F05. Delirium může být doprovázeno křečí. Například Delirium tremens – vyvolané alkoholem. Fx.5 Psychotická porucha – skupina psychických jevů, které se objevují během užívání návykových látek a nelze je vysvětlit akutní intoxikací a nejsou součástí odvykacího stavu. Tato porucha je typická halucinacemi, bludy, psychomotorickými obtížemi, poruchami vnímání a afektivním chováním od abnormálního strachu až po extázi. Vědomí je narušeno lehce, zmatenost. Například: Alkoholická: halucinóza, žárlivost, paranoia. Fx.6 Amnestetický syndrom – výrazné chronické postižení paměti na nedávnou i vzdálenou realitu. Porucha časového vnímání a schopnost učit se novému. Například: Amnestická porucha, vyvolaná drogami a alkoholem, Korsakova psychóza nebo syndrom, vyvolané alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Fx.7 Psychotická porucha reziduální a s pozdním nástupem – změny v osobnosti, poznávání, chování následkem užívání alkoholu nebo psychoaktivních látek, které přetrvávají v období, kdy může být předpokládaný přímý účinek s návykovou látkou. Stavy, které se v souvislosti s touto diagnózou objeví, se nazývají flashbacky. Nešpor (2000) popisuje flashback jako stav, při kterém i po nepožití drogy dochází k opakování prožitků jako při užívaní návykové látky. Například: alkoholická demence, reziduální afektivní porucha nebo porucha osobnosti a chování, chronický alkoholový mozkový syndrom. Fx.8 Jiné duševní poruchy a poruchy chování Fx.9 Neurčené duševní poruchy a poruchy chování (http://www.uzis.cz/cz/mkn/F10-F19.html)

2.3 Diagnostika závislosti Dle MKN – 10. revize by měla být konečná diagnóza závislosti (Fx.2) stanovena pouze tehdy, jestliže během jednoho roku došlo ke třem nebo více z následujících jevů: Silná touha nebo pocit puzení užívat látku, tento stav bývá také označován jako bažení – craving. Nešpor (2000) rozlišuje bažení na psychické a fyzické. Tělesné bažení vzniká během odeznívání účinku návykové látky nebo po něm. Psychické bažení se může projevit po delší době abstinence. Projevy psychického bažení: aktivace částí mozku, oslabení paměti, zhoršování reakcí, zvyšování tepové frekvence, vyšší slinění u lidí závislých na alkoholu. (Nešpor, 2000) Potíže v sebeovládání při užívání látky, pokud jde o začátek a konec nebo množství látky. 16

Tělesný odvykací stav vůči látce, která je užívána s úmyslem snížení příznaků, které byly vyvolány předešlým užíváním této látky. Odvykací stav může mít průběh typický pro danou látku, případně může být ke zmírnění odvykacího stavu užita jiná látka s podobnými účinky. (Pokorný, 2003) Tolerance k účinku látky znamená nutnost zvyšování dávek, aby došlo ke stejnému účinku dříve vyvolaného nižším množstvím návykové látky. Omezování a zanedbávání zájmů kvůli návykové látce, jejímu obstarávání, užívání či zotavení se po odeznění účinků. Pokračování v užívání látky i přes jasné signály zdravotních komplikací, například poškození jater vlivem nadměrného pití, deprese. (Pokorný, 2003) Syndrom závislosti může být diagnostikován buď na jednu látku, nebo na skupinu látek. Kódováním MKN – 10. revize jsou popsány druhy závislostí: „F10.2 Syndrom závislosti na alkoholu F11.2 Syndrom závislosti na opioidech F12.2 Syndrom závislosti na kanabinoidech F13.2 Syndrom závislosti na sedativech nebo hypnotikách F14.2 Syndrom závislosti na kokainu F15.2 Syndrom závislosti na jiných stimulamciích, včetně kofeinu a pervitinu F16.2 Syndrom závislosti na halucinogenech F17.2 Syndrom závislosti na tabáku F18.2 Syndrom závislosti na organických rozpouštědlech F19.2 Syndrom závislosti na několika látkách nebo jiných psychoaktivních látkách“ (Nešpor, 2000, s. 15) Závislost podle Americké psychiatrické asociace DSM – IV Diagnóza závislosti je podmíněna přítomností nejméně tří ze sedmi příznaků přítomných v posledních 12 měsících: -

Růst tolerance na návykovou látku – nutnost zvyšování dávky k dosažení stejného účinku nebo naopak snížení účinku při užívání stejného množství látky.

-

Odvykací stavy při absenci látky.

-

Užívání látky ve větším množství nebo delší dobu než bylo v úmyslu.

-

Snaha o vysazení látky nebo omezení užívání látky.

-

Veškeré soustředění zájmů o shánění, užívání látky nebo delší zotavování se z působení návykové látky.

17

-

Omezení nebo zanechání sociálních, pracovních a volnočasových aktivit ve prospěch užívání látky.

-

Pokračování v užívání látky i přes zřejmé zdravotní, psychické nebo sociální problémy. I přesto, že si člověk škodlivé účinky návykové látky uvědomuje, v užívání pokračuje.

Na rozdíl od definice MKN – 10. Revize není v definici APA DSM – IV přítomný craving (bažení). (Pokorný, 2003) Marádová (2006) chápe závislost jako celkovou ztrátu svobody, ztrátu kontroly nad svým životem. Závislého člověka žene touha po navození příjemného stavu a není schopen si přiznat pravdu, nevnímá realitu a klame sám sebe. Touha po droze vede závislého k jakékoli činnosti i trestné pro získání drogy. Definuje závislost jako: „Chorobný stav spojený s neovladatelnou touhou po opakování prožitku, s tendencí zvyšovat dávky. Jde o psychický a někdy i fyzický stav, který je charakterizovaný specifickými změnami chování.“ (Marádová, 2006, s. 7)

18

3 VLIV UŽÍVÁNÍ DROG NA DĚTSKÝ ORGANIZMUS Spotřeba drog a závislých vzrůstá, věková hranice uživatelů drog klesá. K dospívání patří touha po dobrodružství a riskování, mladý organizmus je více náchylný na působení látky, tím vzniká vyšší riziko otravy. Díky malé zkušenosti je také vyšší riziko nebezpečného chování a jednání pod vlivem návykové látky. Nástup závislosti je podstatně rychlejší než u dospělých. Vlivem užívání návykové látky dochází ke zpomalení psychomotorického vývoje, postižena je také oblast sociální – problémy ve vzdělávání, emocionalitě, sociálních dovednostech. Problémy vznikají již při experimentování s drogou, především v rodině, škole a oblasti sociálně patologického chování a jednání. Existuje větší riziko s experimentováním s více návykovými látkami dohromady nebo užívání různých látek – větší riziko otravy a dalších poruch. Existuje vyšší riziko recidivy, ale léčení je podstatně snazší než u dospělých (Nešpor, 2000). Kalina (2015) zmiňuje, že užívání drog představuje zdravotní a sociální rizika v každém věku. Riziko užívání drog dětmi a dospívajícími je akcentováno důvodem nedokončeného neuropsychického vývoje. Za nejzávažnější rizika oproti dospělým jedincům autor považuje vyšší riziko vzniku závislosti, těžké otravy a psychických poruch. Dále uvádí zaostávání v duševním, tělesném a sociálním vývoji, vyšší riziko kriminality, nebezpečného jednání a také vyšší riziko smrti. Jiný pohled na účinky návykových látek na dětský organizmus vychází z předpokladu, že pro děti jsou nejpřístupnější a tedy nejužívanější alkohol, cigarety a marihuana.

3.1 Vliv užívání alkoholu na dětský organizmus „Nejčastější první drogou, se kterou přicházejí děti a dospívající do kontaktu a kterou ovšem drogou nenazývají, je alkohol. Děti s určitou dispozicí a s touhou překračovat zákazy, případně s potřebou unikat z domova, se k alkoholu uchylují pravidelně, zpočátku ve velmi malých dávkách, a až mnohem později část z nich přechází k nealkoholovým drogám.“ (Preslová, 2010, s. 21). Užívání alkoholu u dětí může vyvolat velké riziko poškození jater, neboť nejsou ještě zcela vyvinuta. Jelikož játra slouží jako filtr k odbourávání škodlivých látek z těla, mohou být při větší konzumaci alkoholu velmi vážně poškozena. Dalšími vážnými následky pití alkoholu u dětí jsou narušení vývoje mozku, zejména bíle hmoty a hipokampu, který je důležitý pro paměť. Tyto změny také přetrvávají do dalších let. Účinky alkoholu působí neblaze na

19

vyvíjející se mozek a dochází k problémům ve vzdělávání. Vlivem užívání alkoholu může docházet ke zpomalení růstu, vyšší riziko zlomenin kosti, neboť dochází ke snížení hustoty kostní hmoty, zejména u chlapců. U dívek může alkohol způsobit hormonální poruchy. U dětských uživatelů se rychleji rozvíjí závislost, v dospívání má zneužívání alkoholu těžce předvídatelný průběh. Může docházet k rychlému zhoršování stavu nebo k přechodu k jiným drogám. Otravy alkoholem mohou končit smrtelně nebo vést k sebevražednému chování. Užívání alkoholu mívá za následek vyšší riziko úrazů v dopravě, při sportu, častější popáleniny, utonutí. Může také zapříčinit nechtěný nebo nechráněný sex. U dospívajících trpících úzkostnými poruchami, depresemi, impulzivitou nebo agresivitou může docházet ke zhoršení problémů. (Nešpor, 2006) Nebezpečné vlivy nadměrného užívání alkoholu nesou rizika poškození všech tělesných systémů a samozřejmě postižení psychické stránky uživatele – alkoholika. Škodlivé užívání alkoholu může vést až k životu ohrožujícím komplikacím. Zejména intoxikační delirium, které je podobné deliriu tremens a Wernickeho encefalopatii způsobené nedostatkem vitaminu B1 (thiaminu). Projevuje se poruchami cílených pohybů, stavy zmatenosti a poruchou některých očních svalů. Dalšími možnými poruchami jsou apatie, poruchy okohybných nervů, psychické poruchy nebo problémy s koordinací pohybů (Kalina, 2015).

3.2 Tabák a dětský organizmus Škodlivost kouření na lidský organizmus, zvláště na ten dětský je obecně známá a rozšířená. Alarmující je fakt, že děti experimentují se svou první cigaretou již okolo osmého roku. Cigarety a cigaretový kouř obsahuje velké množství škodlivých látek, které způsobují mnoho zdravotních problémů. U počátečních uživatelů je to bledost, studený pot, nevolnost, zvracení a pokleslá nálada a také typický zápach z úst. U dlouhodobějších kuřáků žloutnou prsty, rychleji stárne pleť vlivem vysušování pokožky, častěji vypadávají vlasy, dochází ke zhoršení tělesné kondice, funkci mozku. Dalšími projevy jsou kašel, astma, poruchy spánku, nervozita a podrážděnost spojená s odvykacím stavem. Hlavními zdravotními riziky jsou vznik nádorů v různých částech těla, například v hrtanu, na hlasivkách, které mohou ohrozit schopnost mluvit. Trávicí ústrojí je také ohroženo vznikem nádoru, dochází ke zrychlení trávení vlivem otrav z cigaretového kouře. Vzrůstá možnost vzniku jícnových a žaludečních vředů nebo rakoviny tlustého střeva. Následkem nikotinu může docházet k poškození cév, zejména kornatění tepen. Tím vzrůstá riziko výskytu srdečního infarktu s následkem smrti. Vlivem dehtu, který je také v cigaretách a cigaretovém kouři obsažen může docházet 20

k černání a zateplování plic. Plíce ztrácí svou pružnost a schopnost vstřebávat kyslík. Kouření způsobuje vyšší riziko vzniku plicního nádoru. Riziko působení cigaretového kouře se netýká jen kuřáků, ale také osob, které samy nekouří, ale zdržují se v uzavřených místnostech, kde se kouří. Pasivní kuřáci jsou ohroženi stejnými zdravotními problémy, jako osoby, které kouří. Zdravotní komplikace u pasivních kuřáků se projevují zejména dýchacími obtížemi, záněty dýchacích cest a astmatem. (Nešpor, 2000) Křivohlavý, J. (2003) uvádí, že dlouhodobé kouření přispívá ke vzniku zhoubných nádorů, nemocem kardiovaskulárního systému, dýchacím problémům, žaludečním vředům. Znám je také neblahý vliv na vývoj plodu, kouření může mít nepříznivý vliv na vývoj spermatu a může tak být příčinou impotence. Křivohlavý (2003) a další autoři (Nešpor, 2000, Marádová, 2006) chápou nikotin jako tzv. „průchozí“ drogu. Nikotin společně s alkoholem je průvodní závislostí a vede k rozvinutí závislostí na jiných návykových látkách.

3.3 Drogy a děti Jak již bylo uvedeno, alkohol a nikotin bývají startovní drogou k přechodu k jiným návykovým látkám. Nejčastější následnou látkou bývá marihuana. Mnoho lidí považuje marihuanu za lék pro úlevu od symptomů doprovázející např. AIDS, epilepsii, rakovinu, artritidu, apod. Mnozí se snaží o její legalizaci na volném trhu. I přesto, že marihuana patří mezi tzv. „lehké“ drogy, nesmí být její škodlivé účinky podceňovány, zvláště u dětí. Také marihuana je často považována za startovní drogu k přechodu na tvrdé drogy. „Marihuana může být velmi nebezpečnou drogou, a to hlavně pro dospívající mládež a psychicky labilní lidi. Někdy může vyvolat stavy, které se velmi podobají schizofrenii.“ (NEŠPOR, Karel. Jak vám marihuana zničí zdraví [online]. 2008 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z:http://ona.idnes.cz/jak-vam-marihuana-znici-zdravi-de4-/vztahy sex.aspx?c=A081208_134318_psychologie_bad) Účinky marihuany lze rozdělit na krátkodobé a dlouhodobé. Ke krátkodobým účinkům můžeme zařadit deformaci smyslového vnímání, paniku, vznik úzkostí, zhoršenou koordinaci pohybů, sníženou schopnost reagovat na vzniklé situace, zvýšený srdeční tep s následným rizikem vzniku srdečního infarktu, ospalost, deprimovanost. Dlouhodobé účinky marihuany způsobují sníženou odolnost organizmu vůči běžným nemocem, potlačení imunitního systému, poruchy růstu. Zvyšuje se počet abnormálně vyvinutých buněk, rychleji se ničí plicní tkáně, dochází k poškození mozku, které může být trvalého charakteru. Dochází ke snížení pohlavní schopnosti, změně osobnosti, nálad, ztrátě motivace, nedbalost o svůj

21

zevnějšek. Vlivem snížení schopnosti učit se a zapamatovat si nové informace vzrůstají potíže se studiem, vyskytují se závratě, apatie, ztráta motivace. (Nešpor, 2000) Kalina (2015) popisuje rizikové užívání marihuany podle fází užívání. V první fázi, u nezkušených uživatelů, dochází k úzkostem, pocitům sevřenosti. V další fázi následuje zklidnění,

pocity

blaženosti

a

euforie.

Dochází

k zaostření

smyslových

vjemů,

bezdůvodnému, nekontrolovanému smíchu. Třetí fáze přichází po odeznění účinků, objevuje se únava, otupělost a zmatenost. Nežádoucími projevy účinků marihuany jsou nepříjemné obsedantní myšlenky, porucha jemné motoriky, sucho v ústech, pocit hladu, problémy ve vnímání času, porucha krátkodobé paměti, stavy zmatenosti. Nešpor (2008) výstižně shrnul možná rizika týkající se užívání drog všeobecně. Hlavní rizika jsou: vznik závislosti, otravy, nebezpečnost sobě a okolí, agresivní chování, násilná trestná činnost, poškození tělesného i duševního zdraví, riziko přechodu k jiným návykovým látkám, možné změny osobnosti, nezájem o vzdělání, zhoršení rodinných a mezilidských vztahů, kázeňské problémy ve škole, apod… (http://www.drnespor.eu/tabGp_e.doc)

3.4 Rizikové skupiny dětí a mladistvých Mühlpachr (in Pipeková, 1998) uvádí čtyři okruhy rizik užívání drog. Popisuje vlivy, které na uživatele působí a motivují jej ke zneužívání drog. Za biologické vlivy považuje užívání drog jako následek vzniklé biologické poruchy. Psychodynamické riziko je podmíněno neuspokojením základních potřeb, vznikem traumatu, rozvojem problémů a konfliktů s okolím. V rámci rodiny, ale i okolní společnosti, vlivem mezilidských vztahů, komunikace, ovlivněním společnosti vzrůstá sociální riziko. Pro sociologické riziko vzniku závislosti jsou podkladem sociální deviace a jejich teoretická východiska. Genetické predispozice mohou hrát významnou roli v budoucím užívání alkoholu nebo drog u dětí. Působením dalších vlivů se může odolnost vůči zneužívání návykových látek významně snížit. Rizika spojená s osobnostní charakteristikou dítěte vychází ze zkušenosti a zneužívání návykových látek u předků. Děti získávají zkušenosti s alkoholem a drogami v mladém věku, nejsou schopny se adekvátně vyrovnat se stresem a stresovými situacemi. Vlivem nízké inteligence, nízkého sebevědomí, duševních poruch a poruch chování může vzrůstat riziko k užívání alkoholu, drog nebo kouření. Dalšími rizikovými vlivy jsou neschopnost sebeovládání, agresivní chování, špatné sociální dovednosti a problémy v mezilidských vztazích. Mladí uživatelé mají nízkou odolnost vůči nepříznivým vlivům okolí. K užívání alkoholu nebo drogy jsou děti také motivovány převažujícími příjemnými pocity při počátečním užívání. (Nešpor, Csémy, 1993) 22

Mnoho rizik spojených s užíváním návykových látek vychází rovněž z rodiny. Působení rodiny bývá silnější než vlivy dědičnosti. Rodinná situace může pozitivně či negativně ovlivnit charakterové předpoklady dítěte ve vztahu ke zneužívání návykových látek. Rizikovými činiteli rodiny jsou omítání dítěte, negativní postoj ze strany rodičů, zanedbávání dítěte. Citová deprivace v dětství, nedostatečné citové vazby dítěte mohou vést k experimentování s drogami, touze po příjemných pocitech, únik z nepříjemné situace. Problémy mezi rodiči, zvláště dlouhodobého charakteru, špatná spolupráce ve výchově, nedostatek času, péče a dohledu nad dítětem také zvyšují riziko užívání drog, dítěti chybí jasná pravidla týkající se chování. Přehnaná a nesoustavná přísnost, špatná socioekonomická situace rodiny, nezaměstnanost, chudoba, podceňování dítěte, příliš malé nároky na dítě, psychické onemocnění rodičů, duševní porucha také představují riziko pro potencionální dětské uživatele. Velkým rizikem pro děti je užívání alkoholu nebo drog rodiči či příbuznými v rodině a také schvalování užívání, ochutnávání alkoholu a drog dětmi. Dítě se muže uchýlit ke zneužívání alkoholu a drog následkem častého stěhování rodiny, sexuálního zneužívání dítěte v rodině nebo u dětí žijících bez rodiny a bez domova. (Nešpor, 2000) Škola hned vedle rodiny ovlivňuje chování a jednání dítěte. Školní prostředí formuje názory a postoje dítěte. Mezi rizikové faktory patří dostupnost alkoholu nebo drog ve škole a v okolí školy, dále selhávání ve škole, nezájem o školu. Pokud je žák označován jako problémový, často střídá školu, často ve škole chybí nebo školu nedokončí, vzrůstá riziko následného užívání drog. Dalšími možnými riziky jsou žádná nebo nedostatečná prevence zneužívání návykových látek, špatná spolupráce školy s rodiči při prevenci návykových látek, nedostatečná spolupráce s organizacemi a institucemi v okolí školy týkající se problematiky návykových látek a nejasná, neprosazovaná pravidla týkající se zákazu užívání, držení a distribuce návykových látek ve škole a v okolí školy. Zásadními riziky zneužívání drog jsou snadná dostupnost návykových látek v blízkosti školy, špatná komunikace a důvěra k učiteli, vyzdvihování nedostatků žáků učitelem, chybí kladná motivace, pochvala, zesměšňování a ponižování slabých žáků, odcizená, nepřátelská atmosféra ve škole a v neposlední řadě i žádná nebo nedostatečná nabídka mimoškolních aktivit a vhodného trávení volného času. (Nešpor, Csémy, 1993) Vhodné trávení volného času je jedním z preventivních činitelů. V dnešní době, kdy rodiče vzhledem k pracovní vytíženost nemají na dítě čas, je důležité, aby dítě trávilo volný čas efektivně. Nuda a potulování se po ulici často vede k experimentování s návykovými látkami a jinému sociálně patologickému chování. Nabídka volnočasových aktivit je široká. Výběr záleží na zálibách dítěte, ekonomických možnostech rodiny, dostupnosti. Volnočasové 23

vyžití nabízejí různé sportovní kluby, hudební a jazykové školy, zájmové kroužky, nízkoprahová zařízení, organizace pro děti a mládež. Sport je jedním z kvalitních využití volného času dětí. Jak uvádí Arterburn, Burns (2001) děti se naučí vlastním přičiněním motivovat k touženému výkonu, získávají uznání. Díky pohybu se udržují v kondici, což zvyšuje jejich sebevědomí. Jsou vedeni k týmové spolupráci. Samozřejmě kromě sportu se nabízí široké spektrum jiných volnočasových aktivit – rybářské kroužky, modelářské spolky, hudební, taneční, dramatická výchova, a jiné. Důležité je i přičinění rodičů, nejen po stránce finanční, ale také motivační. Rodiče by měly děti podporovat, doprovázet na zápasy a závody, být přítomni na trénincích, ukázat dětem zájem o ně a o jejich využití volného času.

24

4 PREVENCE Slovo prevence pochází z latinského praevenire, což znamená předcházet. Prevence je soubor činností, opatření a metod, díky kterým se přispívá k předcházení nežádoucím jevům. Prevence se v současnosti považuje za účinnou v boji proti drogové závislosti, šikaně, kriminalitě, záškoláctví a jiným sociálně patologickým jevům. (Nešpor, 1999) Prevence se dělí do třech okruhů: -

Primární prevence – znamená předcházení užití návykové látky, ještě před prvotním kontaktem

s látkou.

Cílem

primární

prevence

je

zamezit

experimentování

s návykovými látkami, vést ke zdravému životnímu stylu a zodpovědnému chování k sobě i k okolí. -

Sekundární prevence – snaha o předcházení vzniku závislosti na návykových látkách, hledání a používání osvědčených postupů léčby, vyhledávání lidí se závislostí. Do sekundární prevence patří – včasná intervence, poradenství a efektivní léčba.

-

Terciální prevence – soubor postupů k předcházení trvalých poškození, zdravotních a společenských následků užívání návykových látek. Řadíme sem – sociální rehabilitaci, doléčovací programy a podporu abstinence návykových látek.

4.1 Primární prevence „Primární prevencí sociálně patologických jevů rozumíme koncepční, komplexní, cílený, plánovitý, flexibilní a efektivní soubor opatření, odborných činností a nabídek, zaměřený na posilování a rozvoj společensky žádoucích postojů, hodnot, zájmů, forem zdravého životního stylu, chování a jednání jednotlivců i skupin.“ (Pokorný, 2003, s. 14) Řezníček (1999) vidí těžiště obecné prevence v primární prevenci s důrazem na realizaci u dětí a mladistvých. Pokorný (2003) uvádí hlavní zásady k sestavení a realizaci efektivní, celistvé a systematické prevence. Za zásadní považuje výběr vhodných a ověřených metod a forem práce s ohledem na věk a mentální vyspělost. Důraz klade na systematičnost a koordinaci jednotlivých orgánů a resortů při tvorbě a realizaci primární prevence. Efektivní preventivní program by měl být strukturovaný, celistvý, realizován na základě multidisciplinárního přístupu s pozitivní orientací primární prevence. Jasné by mělo být ověření efektivity, hodnocení a míra splnění daných cílů. Prevence by měla mít dlouhodobou působnost, přistupovat k prevenci jako k procesu, měla by být koncepční, s včasným začátkem.

25

Mezi východiska primární prevence se dle Kaliny (2003) řadí návyková látka – účinky, složení, způsob vpravení do organizmu, dále pak člověk – rizikovost vzniku závislosti, zvědavost, únik z osobně nepříjemné situace, citlivost, snaha upozornit na sebe, a v neposlední řadě prostředí – vlivy okolí na člověka, patří sem rodina, vrstevníci, škola, mimoškolní aktivity a společnost. Kalina (2003) rovněž věnuje pozornost cílovým skupinám primární prevence, kterou dělí na primární a sekundární. Primární cílovou skupinu tvoří osoby, klienti, žáci, na které chceme přímo působit. Pro ně je primární prevence vytvořena a určena. Patří sem děti, žáci, mladiství. Do sekundární cílové skupiny jsou zařazeny ty osoby, činitelé, kteří přímo ovlivňují aktéry primární skupiny. Řadíme sem rodiče, učitele, vychovatele.

4.2 Dělení primární prevence Nespecifická prevence – zabývá se všeobecnou osvětou prevence sociálně patologických jevů a tvoří jednu z důležitých oblastí primární prevence. Zahrnuje všeobecné aktivity, výchovu ke zdravému životnímu stylu, dobrému sociálnímu prostředí a výběru vhodného trávení volného času. Specifická prevence – činnosti a aktivity zaměřené specificky na předcházení a omezování výskytu různých forem rizikového chování. (Metodické doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28) Specifickou primární prevenci lze také dělit v rámci primárních cílových skupin na: -

všeobecnou prevenci - zaměřena na širší okruh populace, bez zjištění dřívějšího problému nebo případného rizika,

-

selektivní prevenci – zaměřena na žáky s předpokládaným zvýšeným výskytem rizikového chování,

-

indikovanou prevenci – cílí na jednotlivce nebo skupiny se zvýšeným rizikem výskytu problémového chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky. Všeobecná primární prevence většinou nestačí pokrýt všechny potenciální uživatele

převážně z rizikových skupin. Proto je vhodné zařadit do programu všeobecné primární prevence také prvky prevence selektivní a indikované. (Metodické doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28)

26

Kalina (2003) dělí specifickou prevenci do třech základních úrovní podle velikosti a typu populace, které je prevence určena. Makroprostředí tvoří nejvyšší úroveň. Patří sem aktivity určené co největší skupině populace. Mají ovlivnit názory a postoje mladých lidí na drogy formou různých kampaní a reklam. Toto působení spíše upozorňuje na danou problematiku, ale není příliš účinné. Mezoprostředí je úroveň působení na středně velké skupiny lidí, kteří mají něco společného, například pedagogové, žáci 1. stupně ZŠ, zdravotníci. Působení se realizuje formou vydávání odborných publikací, kampaní v médiích, vzdělávacími programy. Prevence je na této úrovni účinnější, protože programy jsou vytvořeny konkrétně dané cílové skupině a vychází z informací o skupině nebo místě působení. Mikroprostředí tvoří nejnižší úroveň. Cílové skupiny jsou přesně vymezeny, například žáci 4. ročníku ZŠ a aktivity jsou vytvořené přímo pro ně, s ohledem na věk, mentální vyspělost. Toto působení se jeví jako nejúčinnější. Probíhá formou besed, přednášek, výchovně vzdělávacích pořadů pro děti.

4.3 Neúčinná primární prevence Podle Metodického doporučení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, č.j. 21291/2010-28, není účinné v primární prevenci rizikového chování pouhé podávání informací, jednorázové akce, zastrašování, potlačování diskuze, sledování filmu, besedy s bývalými členy, hromadné kulturní a sportovní akce, apod. Tyto činnosti měly být spíše jen doplňkem, na který by měla navazovat diskuze v malých skupinách.

4.4 Efektivita primární prevence Aby byla primární prevence efektivní, klade si za cíl předcházet užívání návykových látek, nebo alespoň odsunout první setkání s návykovými látkami do co nejpozdějšího věku. Cílem je zastavit nebo také snížit experimentování s návykovými látkami. Pokud už k experimentování došlo, je nutné předcházet alespoň následným zdravotním komplikacím a poškozením organizmu. Miovský, Zapletalová, Skácelová (2010) označují zásady efektivní primární prevence jako průnik několika obecných kritérií zjištěných z výzkumných činností a praktických zkušeností. Prevence užívání drog popsané ve standardech kvality preventivních programů považují za velmi obecné, s přesahem na další oblasti rizikového chování. Poukazují na nutnost dodržování těchto obecných kritérií při tvorbě preventivních programů

27

ve školách. Zásady efektivní primární prevence shrnuli podle svých výzkumů do několika bodů: Brzký začátek preventivního programu, odpovídající věku: Pro mladší děti jsou programy zaměřeny spíše obecně na ochranu zdraví, správnou životosprávu a styl života. U starších dětí se prevence zaměřuje cíleně, konkrétně a děti by měly být do programu aktivně zapojeny, s možností diskuze. Program interaktivní s využitím „peer“ prvku: Autoři uvádějí, že pro děti jsou vrstevníci často větší autoritou, s větším vlivem na utváření názorů a postojů než rodiče a učitelé. Aktivní zapojení dětí, výměna názorů, vlastní iniciativa zvyšují efektivitu a úspešnost preventivního programu. Program zahrnuje získávání relevantních sociálních dovedností a dovedností potřebných pro život: Naučit se čelit tlaku ze strany okolí, získat asertivní dovednosti, dovednosti odmítání návykových látek, komunikační dovednosti, schopnosti vytvářet přátelské vztahy a uvědomovat si následky svého jednání, apod. Program je komplexní a využívá více strategií: Příčiny rizikového chování jsou různorodé. Strategie prevence by měla působit na cílovou skupinu kombinací různých faktorů – rodina, škola, vrstevníci, masmédia. Preventivní program by měl být realizován komplexně, se zapojením růžných spolupracujících institucí. Zásada poukazuje na to, že na každého platí něco jiného. Neexistuje univerzální jednotný program, který by ovlivnil všechny různorodé skupiny. Návaznost a systematičnost preventivních programů: Programy by na sebe měly logicky navazovat a vzájemně se doplňovat. Prevence by měla být systematická a dlouhodobá. Za neefektivní považují autoři jednorázové přednášky a preventivní aktivity. Jednorázové a nahodilé akce snižují pozitivní efekt působení prevence. Pouze program působící několik let může ovlivnit chování a postoje vůči návykovým látkám. Program využívá pozitivní modely: Vhodnými modely jsou kvalitní vrstevníci z přímého okolí žáků, kteří pro ně mohou být vzorem. Není nutné poukazovat na filmové hvězdy, zpěváky a sportovce, s nimiž se běžní žáci mohou jen obtížně ztotožnit. Součástí každého preventivního programu by měla být nejen podpora zdravého životního stylu, ale také nabídka pozitivních atraktivních alternativ pro cílovou skupinu. Denormalizace: Podpora takového zdravého sociálního klimatu, které přispívá ke snížení rozvoje rizikového chování. Program by měl přispět k vytvoření takových norem a hodnot, kde se rizikové chování jeví jako nežádoucí, ale ani sociálně akceptované. Cílem

28

denormalizace je zvýšit informovanost o dané problematice a prezentovat možné způsoby řešení problémů. Cílené, adekvátní informace a formy působení: Každý preventivní program musí být tvořen s ohledem na věk, úroveň vědomostí, míru rizikovosti a na demografické a sociokulturní prostředí cílové skupiny. Tato zásada vychází z pozitivní alternativy dobře zvládat stres, krize v rodině, ve škole, aby nedošlo k uchýlení k návykovým látkám. Podpora protektivních faktorů ve společnosti: Součástí prevence by kromě pečujícího prostředí měla být i podpora a vytváření podmínek přijatelných aktivit ve společnosti. Zdravé, podpůrné prostředí umožňuje dětem a dospívajícím navázání vhodných sociálních vztahů. Do primární prevence by měla být zařazena také nabídka kontaktů a vhodné řešení případné krizové situace. Je důležité věnovat pozornost nejen kvalitě programů, ale i kvalitní přípravě lidem, kteří program prezentují. Nepoužívat neúčinné prostředky: Za neúčinné faktory autoři zmiňují programy postavené na zastrašování, zakazování, přehánění, moralizování, ale také pouhé poskytování zdravotních či jiných typů informací o rizikovém chování. Autoři poukazují na to, že takové preventivní programy jsou realizovány pro neznalost základních principů efektivní prevence, populismus nebo komerční účely. (Miovský, Zapletalová, Skácelová, 2010)

29

5 ŠKOLA JAKO ČINITEL PRIMÁRNÍ PREVENCE Hlavním činitelem primární prevence je kromě rodiny, škola. Působí na děti ve formativním věku, tedy v období, kdy se utváří názory a postoje. V tomto věku lze děti pozitivně, ale také negativně ovlivňovat. „Školskou primární prevenci rizikového chování rozumíme z logiky názvu soubor přístupů, metod a intervencí, které jsou koncepčně rozvíjeny a garantovány v rámci sektoru školství a jejichž společným jmenovatelem je rezortní legislativní rámec Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Institucionálně je pak tato oblast prevence vázána na síť školo a školských zařízení a na systém institucí a služeb s nimi přímo spojených.“ (Bártík, Miovský, 2010, s. 61). Podle Pilaře a Budinské (in Miovský, 2010) lze aktivity Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy v rámci školské prevence rozdělit na dvě úrovně. Horizontální úroveň MŠMT spolupracuje s dalšími rezorty a nadrezortními orgány v otázkách protidrogové politiky. Kooperuje s Ministerstvem zdravotnictví, Ministerstvem práce a sociálních věcí, Ministerstvem vnitra, Ministerstvo financí, obrany a spravedlnosti. Nadrezortní spolupracující orgány jsou Republikový výbor prevence kriminality, Rada vlády ro koordinaci protidrogové politiky. V rámci MŠMT byla také vytvořena Pracovní skupina specifické primární protidrogové prevence a Pracovní skupina prevence kriminality a ostatních sociálně patologických jevů. Cílem pracovních skupin je spolupráce, jednotný přístup a sjednocení činností v rámci rezortů. Vertikální úroveň MŠMT zajišťuje metodické vedení a vytvoření sítě školských koordinátorů, tvořenou krajskými koordinátory prevence v rámci krajských úřadů, metodiky prevence pracujících v pedagogicko - psychologických poradnách a školními metodiky prevence ve školách a školských zařízeních. MŠMT v oblasti protidrogové politiky plní několik důležitých úkolů. Stanovuje základní strategie, priority pro následující období, zajišťuje materiální, personální a finanční podmínky, podporuje vytváření struktury a vazeb všech činitelů, kteří se podílejí na realizaci vytyčených cílů v oblasti primární drogové prevence. Ministerstvem byla vytvořena Národní strategie primární prevence rizikového chování na období 2013 – 2018. Tato Strategie vychází ze zkušeností s naplňováním předchozích cílů prevence rizikových projevů chování, zneužívání návykových látek u dětí a mládeže, dále z dlouhodobých cílů stanovených mezirezortními Strategiemi a v neposlední řadě ze závěrů jednání s krajskými školskými

30

koordinátory prevence a s metodiky prevence. (Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013 – 2018, 2013) MŠMT taktéž vydalo Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních. Toto Metodické doporučení vymezuje základní a aktuální terminologii, které je v souladu s terminologií zemí Evropské unie, popisuje instituce v systému prevence, úlohu pedagogických pracovníků, definuje Minimální preventivní program a doporučuje postupy škol a školských zařízení při výskytu jednotlivých rizikových způsobů chování dětí a mládeže. (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, 2010) 5.1

Systém organizace primární prevence rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských poradenských zařízeních Třídní učitel v rámci primární prevence spolupracuje se školním metodikem prevence,

pokud zchytí varovné signály, podílí se na diagnostice sociálních vztahů ve třídě a na realizaci Preventivního programu. Motivuje žáky k vytvoření vnitřních pravidel třídy, vycházejících ze školního řádu a vyžaduje jejich důsledné dodržování, monitoruje výskyt rizikového chování ve třídě. Třídní učitel také zprostředkovává komunikaci mezi žáky a zákonnými zástupci s ostatními pedagogickými pracovníky. Má přehled o osobnostních předpokladech a zvláštnostech žáků a o jejich rodinném zázemí. (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, 2010) Výchovný poradce zajišťuje především kariérní poradenství, poradenství v oblasti integrace žáků se speciálně vzdělávacími potřebami a žáků nadaných ve školách. Zapletalová (in Miovský, 2010) upozorňuje na zkvalitnění spolupráce s třídními učiteli v oblasti kariérního poradenství a poskytování potřebných informací týkajících se tohoto poradenství. (Miovský, 2010) Školní psycholog a školní speciální pedagog se vyznačují specifickou prací ve školách. Školní psycholog se zabývá nejen včasnou identifikací žáků s projevy rizikového chování, výukovými obtížemi, ale také intervencí rizikových situací. Školní psychologové a speciální pedagogové intenzivně pracují s žáky v jednotlivých třídách a zajišťují metodickou podporu učitelů při práci s problematickými skupinami žáků. (Miovský, 2010) Školní metodik prevence koordinuje tvorbu a realizaci preventivního gramu školy. Další koordinační činnosti školního metodika prevence patří realizace aktivit školy zaměřených na prevenci záškoláctví, závislostí, násilí, sexuálního zneužívání a dalších 31

sociálně patologických jevů. Zajišťuje vzdělávání pedagogických pracovníků v oblasti prevence sociálně patologických jevů, připravuje a realizuje aktivity zaměřené na zapojování multikulturních prvků do procesu vzdělávání a prevenci rasizmu, xenofobie a dalších problémů spojených s odlišnou kulturní a etnickou odlišností. V případě výskytu sociálně patologického jevu kontaktuje příslušné odborné pracoviště, poradenské, terapeutické, preventivní, krizové, popřípadě další zařízení či instituce. Shromažďuje odborné zprávy v rámci prevence sociálně patologických jevů, vede a aktualizuje seznam pracovníků podílejících se na prevenci sociálně patologických jevů. Vede písemné záznamy k doložení rozsahu a obsahu činnosti školního metodika prevence a opatření, která byla navržena, či realizována. Součástí poradenské činnosti školního metodika prevence je vyhledávání a orientační šetření žáků s rizikem nebo projevy rizikového chování. Spolupracuje s třídními učiteli při zamezení rozvoje rizikového chování nebo při zachycování varovných signálů počínajícího rizikového chování u jednotlivých žáků a sleduje úroveň rizikových faktorů, významných pro rozvoj sociálně patologických jevů ve škole. Koordinuje poskytování poradenských a preventivních služeb žákům školou a odbornými školskými zařízeními. Připravuje podmínky pro integraci žáků se specifickými poruchami chování a ohroženým sociálně patologickými jevy. Standardní činnosti školního metodika prevence jsou vymezeny přílohou č. 3 ve vyhlášce č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských zařízeních ve znění pozdějších předpisů. Ředitel školy nese plnou odpovědnost za prevenci a za řešení případných projevů rizikového chování, vytváří podmínky pro předcházení výskytu sociálně patologických jevů rozvoje rizikového chování u žáků. Zapracovává do školního řádu řešení problému souvisejících

s výskytem

rizikových

projevů

v chování,

zabezpečuje

poskytování

poradenských služeb ve škole se zaměřením na primární prevenci rizikového chování, koordinuje tvorbu, realizaci a pravidelně vyhodnocuje Minimální preventivní program školy. Jmenuje školního metodika prevence s příslušnou kvalifikací a předpoklady, popřípadě zajistí jeho další vzdělávání v oblasti specifické primární prevence. Podporuje týmovou spolupráci školního metodika prevence, výchovného poradce, školního psychologa, speciálního pedagoga, třídních učitelů a dalších pedagogů při přípravě, realizaci a vyhodnocování Minimálního preventivního programu školy. Monitoruje a vyhodnocuje realizaci Minimálního preventivního programu, zajišťuje kontrolní a sankční opatření týkající se problematiky rizikového chování ve školním řádu a vnitřním řádu školy. Zajišťuje spolupráci s metodikem prevence v příslušné pedagogicko - psychologické poradně a s krajským koordinátorem

32

prevence. V neposlední řadě podporuje aktivity příslušného obecního úřadu v oblasti rozvoje zdravého životního stylu. Metodik prevence v pedagogicko – psychologické poradně zajišťuje specifickou prevenci rizikového chování a realizuje preventivní opatření v územní působnosti stanovené příslušným krajským úřadem. Zajišťuje spolupráci a metodickou podporu školních metodiků prevence, poskytuje jim odborné konzultace. Pomáhá řešit aktuální problémy výskytu rizikového chování ve škole ve spolupráci se školním metodikem prevence, třídními učiteli a dalšími

pedagogy.

Spolupracuje

s krajským

koordinátorem

prevence,

spolupracuje

s institucemi, organizacemi, které realizují aktivity spojené s rizikovým chováním. Pravidelně se vzdělává a doplňuje si informace a trendy v oblasti specifické primární prevence. Krajský školský koordinátor prevence pracuje především s krajským koordinátorem protidrogové politiky, krajským manažerem prevence kriminality, pracovníky Orgánu sociálně – právní ochrany dětí a s dalšími subjekty podílejícími se na preventivně výchovné činnosti na úrovni kraje. Sleduje situaci realizace Minimálního preventivního programu ve školách. Spolupracuje a metodicky upravuje práci metodiků prevence v pedagogicko – psychologických poradnách. Shromažďuje informace o realizaci Minimálního preventivního programu a o realizaci aktivit spojených s prevencí rizikového chování. Kontroluje a vyhodnocuje plnění Minimálního preventivního programu, předkládá tyto informace MŠMT. Navrhuje inovace a financování Minimálního preventivního programu, vytváří závěrečnou zprávu o oblasti prevence rizikového chování na úrovni kraje. (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, 2010)

5.2 Minimální preventivní program Minimální preventivní program je závazný, konkrétní dokument pro školy, který je zacílený na výchovu a vzdělávání žáků k osobnostně a emočně stabilnímu sociálnímu rozvoji, komunikačním dovednostem a zdravému životnímu stylu. Podporuje vlastní aktivitu žáků, zapojení celého pedagogického sboru, spolupráci se zákonnými zástupci nezletilých žáků, efektivitu a rozmanitost forem preventivní činnosti. Minimální preventivní program je zpracováván na jeden školní rok školním metodikem prevence. Je průběžně vyhodnocován, na konci školního roku je zhodnoceno splnění cílů programu, jeho efektivita a kvalita. Hodnocení je zapracováno do výroční zprávy příslušné školy. Program podléhá kontrole České školní inspekce. (Metodické doporučení k primární prevenci rizikového chování u dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních, 2010) 33

„Minimální

preventivní

program je komplexním dlouhodobým preventivním

programem školy/školského zařízení a je součástí školního vzdělávacího programu, který vychází z příslušného RVP, popř. je přílohou dosud platných osnov a učebních plánů. Program má jasně definované dlouhodobé a krátkodobé cíle a je naplánován tak, aby mohl být řádně proveden. Přitom musí být přizpůsoben kulturním, sociálním či politickým okolnostem i struktuře školy či specifické populaci jak v jejím rámci, tak v jejím okolí. Program musí důsledně respektovat rozdíly ve školním prostředí, oddalovat, bránit nebo snižovat výskyt rizikového chování a zvyšovat schopnost žáků a studentů činit informovaná a zodpovědná rozhodnutí.“ (Miovský, 2012, s. 13) Miovský (2012) spatřuje efektivitu vypracovaného Minimálního preventivního programu ve spolupráci a odpovědnosti pedagogických i nepedagogických pracovníků. Za nejdůležitější pokládá postavení Školního metodika prevence vůči ostatním pedagogům, vymezení jeho kompetencí a standardních činností, místa a spolupráce s členy ve školním poradenském pracovišti ze strany vedení školy.

5.3 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání Problematika zneužívání drog je do Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání zapracována pro první stupeň základní školy do oblasti Člověk a jeho svět. Tato oblast je rozčleněna do jednotlivých tematických okruhů. Drogová prevence patří do tematického okruhu Člověk a zdraví. V rámci tohoto okruhu žáci poznávají sami sebe, své tělo, poznávají jeho funkce, učí se dodržovat správné hygienické návyky a zásady pro ochranu svého zdraví. Seznamují se s tím, co zdraví prospívá, co mu škodí, jak předcházet škodlivým vlivům, učí se zodpovídat za své zdraví a pečovat o ně. Propojování jednotlivých témat tvoří podklady pro tvorbu Školního vzdělávacího programu a různých variant a obsahů jednotlivých předmětů. (http://www.msmt.cz/vzdelavani/skolstvi-v-cr/skolskareforma/ramcove-vzdelavaci-programy) Očekávané výstupy pro 1. období prvního stupně se zaměřují především na zdraví a ochranu zdraví: Žák: -

zvládá základní hygienické návyky, zdravotně preventivní návyky

-

chování a činnosti provádí s ohledem na své zdraví

-

využívá bezpečná místa ke hře a k trávení volného času

-

rozezná nebezpečí různého charakteru

34

-

chová se obezřetně při setkání s neznámými lidmi, odmítá nepříjemnou komunikaci s nimi, umí požádat o pomoc

Očekávané výstupy pro 2. období prvního stupně navazují na očekávané výstupy pro 1. období a jsou rozšířeny i o základní znalosti prevence odmítání návykových látek: Žák: -

podporuje vlastní zdravý způsob života

-

uplatňuje základní dovednosti a návyky, které souvisí s podporou jeho zdraví a preventivní ochranou zdraví

-

předvede jednoduché osvojené způsoby odmítnutí návykových látek v modelových situacích

(http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10839)

Základní techniky primární prevence jako jsou diskuze o dané problematice, diskuzní programy, lekce a vyučovací hodiny, výroba letáků, plakátů, pilotní průzkumy, peer programy, dramatická výchova, psychodramata, relaxační techniky, sociálně psychologické hry, interakční hry, kresby, koláže, výtvarné techniky je možno využít v rámci vyučovacího procesu nebo v mimoškolních zájmových aktivitách. S ohledem na cílovou skupinu primární prevence je vhodné doplnit techniku využitím dalších informačních materiálů: brožury, filmy, počítačové programy, texty písní, apod. Z výukového materiálu je vhodné využít pracovní sešity, metodické listy, metodiky pro učitele a další publikace. (Kalina, 2003)

5.4 Legislativa Aby byla primární prevence efektivní, jsou nezbytná dostatečná legislativní opatření. V České republice máme mnoho zákonů, vyhlášek a opatření prevence rizikového chování a výskytu sociálně patologických jevů. Tato opatření vymezují kompetence jednotlivých činitelů preventivní činnosti, stanovují dokumentaci, která s prevencí souvisí.  Zákony Nejdůležitějším dokumentem, který se zabývá primární prevencí rizikového chování ve školách a školských zařízeních je zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon ukládá školám povinnost vytvářet podmínky pro zdravý vývoj dětí, žáků a studentů a pro předcházení vzniku rizikového chování.

35

Zákon č. 109/2002 Sb., o zařízeních ústavní výchovy, ochranné výchovy a zařízeních preventivně výchovné péče, ve znění pozdějších předpisů. Zákon upravuje výkon preventivně výchovné péče. Zákon č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon zpřísnil podmínky pro konzumaci alkoholu, požívání tabákových výrobků a jiných drog. Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně – právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů. Zákon vymezuje ochranu práva dítěte na příznivý vývoj a řádnou výchovu. Zákon č. 40/2009 Sb., Trestní zákoník vymezuje tresty pro trestné činy spojené s drogami. Zákon č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, který upravuje „povinnosti podnikajících fyzických osob, právnických osob a orgánů státní správy, které se zabývají nebo hodlají zabývat činností s uvedenou látkou kategorie 1, 2, nebo 3, s neuvedenou látkou nebo s výchozí nebo pomocnou látkou.“ (ČESKÁ REPUBLIKA, Zákon č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, § 1, 2013 [online]. [cit. 2016-04-20]) Zákon č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže upravuje podmínky trestní odpovědnosti dětí a mládeže za protiprávní činy uvedené v trestním zákoníku. Zákon č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších zákonů. Tento zákon vymezuje držení, distribuci drog, přípravků, které drogu obsahují a pěstování rostlin, které se k výrobě drog používají. Zákon č. 276/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 293/1993 Sb., o výkonu vazby, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zákon mimo jiné formuluje zákaz přechovávání materiálů a tiskovin obsahujících výrobu drog. (Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v r. 2014, 2014) Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, ve znění pozdějších předpisů, stanovuje nárok metodika prevence na příplatek za jeho činnost a vymezuje kvalifikační předpoklady k výkonu funkce metodika prevence.  Vyhlášky Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních, ve znění pozdějších předpisů. Tato vyhláška upravuje funkci školního metodika prevence a metodika prevence, vymezuje kompetence školy a metodickou spolupráci poradny a školy.

36

Vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška se v rámci prevence zabývá dětmi, žáky a studenty se sociálním znevýhodněním. Vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška se v §2 zabývá školskými zařízeními pro zájmové vzdělávání, které ve své činnosti uplatňují zájmové vzdělávání vedoucí k prevenci rizikového chování dětí, žáků a studentů.  Metodické pokyny Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže (Čj.: 14 514/2000 -51). Metodický pokyn ukotvuje realizaci Minimálního preventivního programu ve školách a školských zařízeních.  Nařízení vlády Nařízení vlády č. 463/2013 Sb.., o seznamech návykových látek  Strategie Národní strategie primární prevence rizikového chování dětí a mládeže na období 2013 – 2018 (http://www.msmt.cz/file/28077)

37

II PRAKTICKÁ ČÁST 6 Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy V praktické části se autorka věnuje výzkumnému šetření k ověření znalostí drogové problematiky u žáků prvního stupně Základní školy. Zjišťuje povědomí žáků o drogové problematice, zdroje, odkud žáci informace získali. Zabývá se také prvním kontaktem s drogou a znalostmi žáků o možných rizicích zneužívání drog.

6.1 Strategie výběru výzkumných metod K výzkumu bylo využito kvalitativní šetření. Sběr dat byl rozdělen na dvě části. Jako hlavní metody výzkumu autorka použila dotazník a rozhovor. Chráska (2007) popisuje dotazník jako častou metodu ke sběru dat v pedagogickém výzkumu. Dotazník produkuje psané odpovědi respondentů na předem připravené otázky. Respondenti mají dostatek času k vyplnění dotazníku a píší vše, co o dané problematice ví. Hendl (2005) V práci autorka využila metodu skupinového strukturovaného rozhovoru. Chráska (2007) vidí výhody strukturovaného rozhovoru v poskytování stejných podmínek všem respondentům, nevýhody v problematickém navazování kontaktu mezi respondentem a dotazujícím. Hendl (2005) upozorňuje na nevýhody kvalitativního rozhovoru v omezené variabilitě odpovědí. Vychází z předpokladu, že respondentům jsou kladeny stejné otázky bez ohledu na situovanost rozhovoru.

6.2 Cíl výzkumného šetření Cílem výzkumného šetření je zjištění úlohy školy při edukaci v oblasti prevence odmítání užívání drog a informovanosti žáků o problematice zneužívání drog.

6.3 Charakteristika výzkumného prostředí Do výzkumného šetření byli zapojeni žáci Základní školy Oskol v Kroměříži. ZŠ Oskol Kroměříž se nachází v klidném a zdravém parkovém prostředí v blízkosti sídliště Oskol. V současné době se ve škole vzdělává 520 žáků prvního a druhého stupně. První stupeň je rozdělen do 16 tříd.

38

Škola disponuje speciálními třídami pro žáky se specifickými vzdělávacími potřebami, kde jsou zařazeni žáci převážně s poruchami učení, dále třídou s individuální logopedickou péčí a třídou s prvky Montessori. Od třetího ročníku je povinné vyučování anglického jazyka. Od sedmé třídy si mohou žáci vybrat druhý cizí jazyk a to německý nebo ruský. Do běžných tříd jsou integrováni žáci se specifickými potřebami v učení. Každému z nich je vypracován individuální vzdělávací plán. Jedná se o žáky s poruchou učení, chování či s poruchou autistického spektra. Na druhém stupni jsou žáci vzděláváni ve 12 třídách. Jsou zde zařízeny kromě běžných tříd také třídy s rozšířenou výukou tělesné výchovy. Autorka práce si zvolila Základní školu Oskol Kroměříž, protože učí na této škole již šestým rokem. V současnosti je třídní učitelkou žáků 5. B třídy.

6.4 Průběh výzkumného šetření Celkem se výzkumu zúčastnilo 104 dětí. Žáci třetích, čtvrtých a pátých ročníků vyplňovali dotazník, obsahující 12 otázek. U žáků prvních a druhých tříd byl použit rozhovor, který autorka zaznamenala prostřednictvím poučených asistentek pedagoga na nahrávací zařízení. Rozhovor obsahoval stejné otázky jako dotazník. Rozhovor probíhal v přirozeném prostředí žáků, ve třídě. Dětí se dotazovala asistentka pedagoga, kterou děti dobře znají. Z každé třídy bylo vybráno pět dětí, které se rozhovoru zúčastnily. Rozhovor byl realizován zvlášť s žáky prvního ročníku a zvlášť s žáky druhého ročníku. Jak již autorka zmínila, výzkumu se zúčastnilo 10 žáků prvních a druhých tříd. Ostatní respondenti byli vybráni z třetích, čtvrtých a pátých ročníků. Dotazníky byly vytisknuty a rozdány třídním učitelkám jednotlivých tříd. Třídní učitelky byly poučeny o formě aplikace dotazníků žákům. Žáci měli dostatek času k vyplnění dotazníků. Vyplněné dotazníky autorka shromáždila a vyhodnotila podle svých předem stanovených kritérií.

6.5 Vyhodnocení výzkumu Vyhodnocené odpovědi autorka práce rozdělila podle výukových období. Do prvního období zahrnula žáky prvních, druhých a třetích ročníků. Výsledky nahrávaných rozhovorů s žáky prvních a druhých ročníků byly autorkou přepsány do písemné podoby a zpracovány do grafů. V druhém období byly zpracovány dotazníky žáků čtvrtých a pátých tříd. Všechny zpracované otázky byly zpracovány do grafů. Autorka si dovolí podat vyhodnocení dotazníku podle období. Nejprve popisuje výsledky výzkumu prvního období a následně zástupců druhého období. Vyhodnocení dotazníku autorka vyjádřila tabulkou, kde zobrazila relativní a 39

absolutní četnost. Ke grafickému zpracování použila kruhový graf. Odpovědi byly hodnoceny podle autorčina subjektivního kritéria s ohledem na položenou otázku a očekávanou odpověď. Vyhodnocení otázek bylo v tabulce a grafu rozděleno na kladnou a zápornou odpověď. U otevřených otázek autorka zpracovala všechny výrazy, které protřídila podle předem daných kritérií na konkrétní výrazy a nejasné nebo špatné odpovědi.

40

6.5.1 První výukové období – žáci 1. – 3. ročníků Otázka č. 1 Zakroužkuj:

a) děvče

b) chlapec

První otázka v dotazníku byla uzavřená. Žáci měli zakroužkovat jeden z výběru týkající se pohlaví. Výzkumu se zúčastnilo celkem 22 chlapců a 27 dívek z oblasti prvního vzdělávacího období. Otázka č. 2 Napiš, kterou třídu navštěvuješ: Druhá otázka v dotazníku byla také informativního charakteru. Žáci měli napsat, kterou třídu navštěvují. Dotazníku se zúčastnilo 5 žáků první třídy, 5 žáků druhé třídy a 39 žáků třetí třídy.

41

Otázka č. 3 Napiš, co si myslíš, že je droga. Třetí otázkou v dotazníku bylo: Napiš, co si myslíš, že je droga. Cílem položení této otázky bylo zjistit povědomí žáků o drogové terminologii, vymezení pojmu droga. Žáci prvního a druhého ročníku nejčastěji uváděli jako odpověď píchnutí injekce nebo píchnutí do žíly. Žáci třetí třídy odpovídali konkrétněji. Nejčastější odpovědí na tuto otázku byla marihuana nebo lidověji nazvána tráva. Z celkového počtu žáků prvního vzdělávacího období odpovědělo 69% konkrétně, zatímco 31% neodpovědělo správně nebo neznalo odpověď na otázku. Otázka č. 3 Napiš, co si myslíš, že je droga: celkem

dětí

konkrétní nekonkrétní, neví

49

odpovědi

relativní četnost

A

69%

B

31%

celkem výrazů 100% Tabulka 1 Napiš, co si myslíš, že je droga – 1. období

Graf 1 Napiš, co si myslíš, že je droga. – 1. období

42

absolutní četnost 52 23 75

Otázka č. 4 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké. Čtvrtá otázka byla zacílena na konkrétní pojmenování drogy, kterou žáci znají. Otázka zněla: Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké. 66% žáků uvedlo konkrétní odpověď na otázku, 34% žáků odpovědělo nekonkrétně nebo žádnou drogu neznalo. Nejčastějším výrazem pro drogu uváděli žáci prášky, marihuanu a opět trávu. Otázka č. 4. Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké.

celkem

dětí

49

odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

konkrétní

A

66%

53

nekonkrétní, neví

B

34%

27

100%

80

celkem výrazů

Tabulka 2 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké. – 1. období

Graf 2 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké? – 1. období

43

Otázka č. 5 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu (kouření, alkohol, kofein, jiné)? Cílem 5. otázky bylo zjištění zkušeností dětí s užíváním drog. Otázka byla uzavřená s výběrem odpovědí ano a ne. Výzkumem bylo zjištěno, že žáci mají přímou zkušenost s užíváním kofeinu, obsaženého zejména v nápojích typu Coca Cola, Kofola a jiné. Proto také nejčastější odpovědí na tuto otázku byl kofein. Kofein zmínili téměř všichni žáci třetích tříd. Alarmující je spíše zjištění, že zkušenost s kouřením a pitím alkoholu mají žáci prvního ročníku. Otázka č. 5. Zkoušel jsi někdy nějakou drogu (kouření, alkohol, kofein, jiné)? celkem dětí 49 odpovědi relativní četnost Ano A 18% Ne B 82% celkem 100% Tabulka 3 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu? – 1. období

Graf 3 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu? - 1. období

44

absolutní četnost 9 40 49

Otázka č. 6 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? Otázka č. 6 byla opět uzavřená s možností odpovědi ano x ne. Cílem otázky bylo zjištění, jaké okolí žáky obklopuje, zdali mají nepřímou zkušenost se zneužíváním drog. Výzkum odhalil, že více než třetina zná ze svého okolí někoho, kdo drogy užívá. Otázka č. 6. Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

Ano

A

37%

18

Ne

B

63%

31

100%

49

celkem

dětí

55

celkem

Tabulka 4 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? – 1. období

Graf 4 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? - 1. období

45

Otázka č. 7 Myslíš si, že je tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? 7. otázka vyjadřovala reakce žáků na zjištění, že některý z jejich kamarádů užívá drogy. Žáci si měli vybrat jednu z předložených odpovědí uzavřené otázky. 90% žáků prvního vzdělávacího období považuje za správné vzniklou situaci oznámit dospělému, jen 10% žáků by situaci neoznámilo. Toto zjištění považuje autorka za velmi pozitivní. Otázka č. 7. Myslíš si, že je tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy?

odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

Ano

A

90%

44

Ne

B

10%

5

100%

49

Celkem

dětí

49

celkem

Tabulka 5 Myslíš, že tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? – 1. období

Graf 5 Myslíš, že tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? – 1. období

46

Otázka č. 8 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? 8. otázka zjišťuje reakce dětí na vzniklou situaci. Výzkum prokázal, že 72% žáků by situaci řešilo útěkem, 10% by nabízenou drogu odmítlo, někteří žáci by jako formu řešení zvolili nahlásit situaci rodičům nebo policii. Pouze 4% žáků neumělo situaci řešit. Otázka č. 8 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? celkem dětí 49 relativní četnost absolutní četnost A 4 řekl rodičům, dospělým 8% B 37 odmítl bych 72% C 3 volal policii 6% D 5 utekl bych 10% E 2 neurčité 4% 51 celkem variant 100% Tabulka 6 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? – 1. období

Graf 6 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? – 1. období

47

Otázka č. 9 Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? 9. otázka byla uzavřená s nabídkou odpovědi ano a ne. Na tuto otázku odpovědělo pouze 6% kladně a 94 % záporně. Otázka č. 9. Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? Celkem dětí 49 odpovědi relativní četnost Ano A 6% Ne B 94% celkem 100% Tabulka 7 Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? – 1. období

Graf 7 Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? - 1. období

48

absolutní četnost 3 46 49

Otázka č. 10 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? Cílem otázky bylo zjistit, kde došlo k prvnímu kontaktu žáků s drogou. 94% žáků neodpovědělo. Autorka se domnívá, že je to způsobeno předchozí otázkou. 6% žáků uvedlo konkrétní osobu – kamaráda, rodiče, cizí osobu. Otázka č. 10. Kdo ti drogu nabídl? Celkem

dětí

bez odpovědi konkrétní osoba

49

odpovědi

relativní četnost

A

94%

absolutní četnost 46

B

6%

3

100%

49

celkem

Tabulka 8 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? – 1. období

Graf 8 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? – 1. období

49

Otázka č. 11 Napiš, jaké si myslíš, že je riziko s užíváním drog? Cílem 11. otázky bylo zjištění, zda mají žáci povědomí o možných rizicích spojených se zneužíváním drog. 94% žáků uvedlo konkrétní výraz, 6% žáků odpovědělo neurčitě. Nejčastější odpověď byla smrt. Otázka č. 11. Jaké je riziko při užívání drog? odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

konkrétní

A

94%

27

nekonkrétní, neví

B

6%

22

100%

49

Celkem

dětí

49

celkem výrazů

Tabulka 9 Jaké je riziko při užívání drog? – 1. období

Graf 9 Jaké je riziko při užívání drog? – 1. období

50

Otázka č. 12 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? Tuto otázku považuje autorka za zásadní. Cílem otázky bylo, kde a od koho žáci získali informace a jakým podílem se na informovanosti žáků podílí škola. Žáci uvedli, že nejvíce informací získávají v rodině. V této kategorii jsou myšleni rodiče, sourozenci, prarodiče a jiní příbuzní. 25 % žáků získalo informace jinde, například na internetu nebo v televizi. Za alarmující považuje autorka práce fakt, že pouze 12 % žáků uvedlo jako hlavní činitel získávání informací školu. 23% nemělo informace žádné. Otázka č. 12 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? absolutní četnost 21 Rodina A 40% 6 Škola B 12% 13 Jiné C 25% 12 Nikde D 23% 52 celkem variant 100% Tabulka 10 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? – 1. období Celkem

dětí

49

odpovědi

relativní četnost

Graf 10 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? – 1. období

51

6.5.2 Závěr výzkumného šetření Ve výzkumném šetření u žáků prvních, druhých a třetích tříd bylo zjištěno, že žáci ve většině případů mají povědomí o tom, co je droga. 66% žáků uvádí jako konkrétní výraz pro drogu marihuanu a prášky a 34% žáků neví nebo konkrétně neuvedli, co si myslí, že je droga. Za relativně uspokojující autorka práce považuje, že s drogou má zkušenost pouze 18% dotazovaných žáků. Alarmující je, že se jedná o žáky mladšího školního věku, především žáky prvního a druhého ročníku základní školy. Více než třetina respondentů zná ze svého blízkého okolí osoby, které drogu užívají. Za velmi pozitivní považuje autorka zjištění, že 90% respondentů by oznámilo zjištění, že některý z jejich kamarádů užívá drogy, rodičům nebo učiteli. Z výzkumu také vyplynulo, že většina dotazovaných by odmítla nabízenou drogu, utekli by nebo by tuto skutečnost oznámili policii nebo rodičům. 94% respondentů odpovědělo, že jim nikdy nikdo drogu nenabídl. Ve třech odpovědích tazatelé uvedli, že již jim byla droga nabídnuta. V následné otázce respondenti ve třech případech uvedli konkrétní osobu – kamaráda, rodiče, či cizí osobu. Zbylých 94% dotazovaných nechali otázku bez odpovědi. Za riziko užívání drog žáci považují smrt, tuto či podobnou odpověď uvedlo 94% žáků, 6% odpovědělo nekonkrétně nebo nevědělo. Poslední otázka, která vychází z cíle autorčiny práce, se věnuje činitelům, kteří informovali respondenty o nebezpečí užívání drog. 40% dotazovaných uvedlo jako hlavní činitele rodiče nebo ostatní členy rodiny. 25% žáků získalo informace z jiných zdrojů, zejména z televize a internetu, 23% nemělo informace žádné. Pouze ve 12% představuje pro respondenty zdroj informací škola. Tuto skutečnost hodnotí autorka práce negativně. Myslí si, že škola hned vedle rodiny by měla být hlavním zdrojem informací týkající se drogové problematiky. Autorka si dovoluje navrhnout doporučení pro školu. Myslí si, že učitelé by se měli problematice více věnovat, vhodně na žáky působit a aktivně pracovat s tématem zneužívání drog.

52

6.5.3 Druhé výukové období – žáci 4. – 5. ročníků Dotazník pro žáky z druhého vzdělávacího období byl stejný jako v předchozí skupině. Také u starších žáků měly první dvě otázky informativní charakter. Otázka č. 1 a č. 2 V první otázce autorka rozlišovala pohlaví žáků, ve druhé zjišťovala, kterou třídu žáci navštěvují. V okruhu žáků druhého vzdělávacího období se výzkumného šetření zúčastnilo 26 dívek a 29 chlapců. Vyhodnocením druhé otázky autorka zjistila, že dotazníky vyplňovalo 20 žáků čtvrté třídy a 35 žáků páté třídy.

53

Otázka č. 3 Napiš, co si myslíš, že je droga Na tuto otázku odpovědělo 75% žáků konkrétními výrazy. Nejčastěji uváděný výraz byl návyková látka. 25% žáků odpovědělo nekonkrétně nebo odpověď neznalo. Otázka č. 3 Napiš, co si myslíš, že je droga

Celkem

dětí

55

odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

konkrétní

A

75%

47

nekonkrétní, neví

B

25%

16

100%

63

celkem výrazů

Tabulka 11 Napiš, co si myslíš, že je droga – 2. období

Graf 11 Napiš, co si myslíš, že je droga. – 2. období

54

Otázka č. 4 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké Na tuto otázku odpovědělo 89 % žáků 4. a 5. třídy konkrétními výrazy. Nejčastěji uváděný název drogy byl marihuana. Chlapci následně uváděli kouření a alkohol, dívky alkohol. Otázka č. 4 Znáš nějaké drogy, jaké? odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

konkrétní

A

89%

84

nekonkrétní, neví

B

11%

10

100%

94

Celkem

dětí

55

celkem výrazů

Tabulka 12 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké. – 2. období

Graf 12 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké. – 2. období

55

Otázka č. 5 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu (kouření, alkohol, kofein, jiné)? Na otázku: Zkoušel jsi nějakou drogu, odpovědělo 69% žáků 4. a 5. třídy záporně a 31% kladně. Otázka č. 5 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu (kouření, alkohol, kofein, jiné)? odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

Ano

A

31%

17

Ne

B

69%

38

100%

55

Celkem

dětí

55

celkem

Tabulka 13 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu (kouření, alkohol, kofein, jiné)? – 2. období

Graf 13. Zkoušel jsi někdy nějakou drogu (kouření, alkohol, kofein, jiné)? – 2. období

56

Otázka č. 6 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? Cílem otázky bylo zjistit, v jakém prostředí se žáci pohybují. Na 6. uzavřenou otázku odpovědělo 27% žáků 4. a 5. třídy kladně a 73% záporně. Otázka č. 6 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

Ano

A

27%

15

Ne

B

73%

40

100%

55

celkem

dětí

55

celkem

Tabulka 14 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? – 2. období

Graf 14 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? – 2. období

57

Otázka č. 7 Myslíš si, že je tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? Z celkového počtu žáků 4. a 5 tříd odpovědělo na tuto otázku kladně 89% žáků a 11% žáků odpovědělo záporně. Otázka č. 7 Myslíš si, že je tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy?

odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

Ano

A

89%

49

Ne

B

11%

6

100%

55

celkem

dětí

55

celkem

Tabulka 15 Myslíš si, že je tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? – 2. období

Graf 15 Myslíš si, že je tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? – 2. období

58

Otázka č. 8 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? Cílem 8. otázky bylo zjistit reakce žáků na situaci, kdy je jim droga nabídnuta. 69% žáků by drogu odmítlo, 14% by situaci řešilo útěkem, 16% žáků by oznámili tuto skutečnost dospělému nebo policii a pouze 1% žáků 4. a 5. třídy by situaci neumělo vyřešit. Otázka č. 8 Napiš, co bys, kdyby ti někdo drogu nabídl? celkem dětí 55 relativní četnost absolutní četnost A 55 odmítl bych 69% B 11 utekl bych 14% C 13 policie, dospělí 16% D 1 Neurčité 1% 80 celkem variant Tabulka 16 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? – 2. období

Graf 16 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? – 2. období

59

Otázka č. 9. Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? Cílem 9. Otázky chtěla autorka zjistit kolik % žáků má již nějaké zkušenosti s nabízením drog. Z šetření vyplynulo, že 11% žáků 4. a 5. tříd již někdo drogu nabídl, zatímco 89% žáků se s nabídkou drog dosud nesetkalo. Otázka č. 9 Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

Ano

A

11%

6

Ne

B

89%

49

100%

55

celkem

dětí

55

celkem

Tabulka 17 Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? – 2. období

Graf 17. Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? – 2. období

60

Otázka č. 10 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? Tato otázka navazuje na otázku předchozí. 93% žáků na tuto otázku neodpovědělo, 7% žáků uvedlo konkrétní osobu. Mezi odpověďmi žáci jako konkrétní osobu uvedli bratra, a dokonce neurčitého cizího pána. Otázka č. 10 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl?

celkem

Dětí

55

odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

bez

A

93%

51

B

7%

4

100%

55

odpovědi konkrétní osoba celkem

Tabulka 18 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? – 2. období

Graf 18 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? – 2. období

61

Otázka č. 11 Napiš, jaké si myslíš, že je riziko s užíváním drog? Cílem 11. otázky bylo zjistit názory žáků na rizika spojená se zneužíváním drog. Na tuto otázku odpovědělo 81% žáků 4. a 5. tříd konkrétními výrazy a 19 % neurčitě. Nejčastěji zmiňovaný výraz byl smrt. Otázka č. 11. Jaké je riziko při užívání drog? odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

konkrétní

A

81%

54

nekonkrétní, neví

B

19%

13

100%

67

celkem

dětí

55

celkem výrazů

Tabulka 19. Napiš, jaké si myslíš, že je riziko s užíváním drog? – 2. období

Graf 19 Napiš, jaké si myslíš, že je riziko s užíváním drog? – 2. období

62

Otázka č. 12 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? Na poslední otázku, Kde jsi se dověděl o nebezpečí drog, odpovědělo 35% žáků 4. a 5. tříd v rodině. V této kategorii jsou myšleni rodiče, sourozenci, prarodiče a jiní příbuzní. Nejvíce informací o této problematice a to v 51%, získali žáci z jiných zdrojů. Nejčastěji žáci uváděli televizi a internet. Informace získané ze školy uvedlo 9% žáků, 5% nemělo informace žádné. Otázka č. 12 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog?

celkem

dětí

55

odpovědi

relativní četnost

absolutní četnost

rodina

A

35%

23

škola

B

9%

6

Jiné

C

51%

33

nikde

D

5%

3

100%

65

celkem variant

Tabulka 20 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? – 2. období

Graf 20 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? – 2. období

63

6.5.4 Závěr výzkumného šetření Dotazníkového šetření se ve druhém výukovém období zúčastnilo 45 žáků čtvrtých a pátých tříd. 75% dotazovaných odpovědělo konkrétně, co si myslí, že je droga. Nejčastěji žáci uváděli výraz návykové látky. 25% respondentů odpověď neznalo nebo odpovědělo nekonkrétním výrazem. V další otázce, věnované znalosti konkrétních drog žáci uvedli, že za drogu považují alkohol, kouření a nejčastěji marihuanu. Ze zjištění, zdali žáci někdy nějakou drogu zkoušeli, vyplynulo, že 31% dotazovaných má s drogou zkušenosti. 69% žáků drogu nikdy nezkusilo. Na otázku zda žáci znají někoho ze svého okolí, kdo užívá drogu odpovědělo 27% kladně a 73 % žáků záporně. 89% respondentů si myslí, že je jejich povinností oznámit rodičům nebo učitelům, že jejich kamarád užívá drogy. 11% dotazovaných nepovažuje toto oznámení za povinné. Téměř všichni respondenti uvedli, že by nabídku drogy odmítli. 14% by uteklo a 16% by tuto situaci oznámilo dospělému či policii. Pouze 1 % dotazovaných by neumělo situaci řešit. V šesti případech žáci uvedli, že již jim byla droga nabídnuta, 89% se s nabídkou podobného rázu nesetkalo. V následné otázce, která logicky navazovala na předchozí 93% dotazovaných respondentů neuvedlo odpověď, 7% uvedlo konkrétní osobu – bratra a dokonce cizího člověka. 81% žáků zná rizika spojená s užíváním drog. Nejčastější riziko zneužívání drog byla napsána smrt. 19% žáků odpovědělo buď neurčitě nebo rizika nezná. V dotazníku žáci uvedli, že informace týkající se problematiky drog, získali v rodině, škole a z jiných zdrojů. 35% respondentů uvedlo, že informace získali od rodičů, sourozenců, prarodičů a jiných členů rodiny. Více než polovina získala informace z jiných zdrojů. Respondenti uváděli především televizi a internet. Pouze 9% dotazovaných získalo informace o drogové problematice ve škole. 5% nemělo informace žádné nebo odpověď neuvedlo. I v tomto případě autorka práce považuje úlohu školy za nedostačující. Dovoluje si navrhnout doporučení pedagogickým pracovníkům, zvláště třídním učitelům se problematikou zneužívání drog více zabývat. Autorka považuje za nutné, prevenci užívání drog ve škole věnovat větší pozornost.

64

ZÁVĚR Diplomová práce byla zaměřena na problematiku zneužívání drog u žáků prvního stupně základní školy. Cílem práce bylo zjištění efektivního působení školy na informovanost žáků prvního stupně ZŠ a také na prevenci odmítání drog. Jako výzkumnou metodu autorka použila dotazník u žáků třetích, čtvrtých a pátých tříd. S žáky prvních a druhých tříd byl proveden rozhovor, který byl nahráván na nahrávací zařízení. Otázky kladené v rozhovoru byly naprosto totožné s otázkami v dotazníku. Nahrávka je kompletně k dispozici na CD, přiloženém k diplomové práci. Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická část je zpracována do pěti kapitol. V první kapitole autorka vymezila drogovou terminologii a dělení drog podle různých hledisek. Druhá kapitola je zaměřena na vznik a vývoj závislosti. V této kapitole autorka uvádí motivaci k užívání drog. Také zde věnuje pozornost závislosti a závislostnímu chování. Ve třetí kapitole jsou popsány vlivy užívání drog na dětský organizmus. Autorka popisuje zejména vlivy zneužívání alkoholu, tabáku a marihuany, které považuje za nejdostupnější a nejnebezpečnější pro dětské uživatele. Ve čtvrté kapitole je věnována pozornost prevenci, která je považována za nejefektivnější způsob odmítání drog a jiných látek. Popsána je zejména primární prevence, která je podle autorčina názoru zásadní a nejvhodnější edukační metodou k obeznámení žáků s drogovou problematikou a k odmítání užívání drog. Poslední kapitola vymezuje úlohu školy jako hlavního edukačního činitele při odmítání drog a jiných látek. Autorka popisuje úlohy jednotlivých pedagogických činitelů, zmiňuje minimální preventivní program a také zakotvení tématu drog v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání. Za důležité považuje zmínit legislativu, která se problému zneužívání drog věnuje. V praktické části bylo použito kvalitativní výzkumné šetření, které bylo realizováno na Základní škole Oskol v Kroměříži. Jako metody autorka práce zvolila dotazník a rozhovor. V dotazníku byly použity otázky uzavřené i otevřené, s možností volné odpovědi. Výzkumného šetření se zúčastnilo 104 žáků prvního stupně. Dotazník vyplnilo 94 respondentů z třetích, čtvrtých a pátých ročníků. 10 žákům prvního a druhého ročníku byly otázky kladeny metodou rozhovoru. Autorka považuje tuto metodu jako vhodnější, neboť předpokládá, že žáci prvního a druhého ročníku své myšlenky podají lépe ústní než písemnou formou. Rozhovor byl proveden skupinovou formou pro každý ročník zvlášť. Otázky dětem pokládaly poučené asistentky pedagoga, které žáci dobře znají. Rozhovor probíhal ve třídě, 65

přirozeném prostředí žáků. Rodiče žáků autorka práce předem informovala o výzkumném šetření a zabezpečení anonymity žáků. Dotazníkového šetření se zúčastnili pouze ti žáci, jejichž rodiče s účastí dětí ve výzkumu písemně souhlasili. Vyhodnocení výzkumného šetření autorka rozdělila podle výukových období. Do prvního výukového období zahrnula žáky prvních, druhých a třetích ročníků. V druhém období byly vyhodnoceny odpovědi žáků čtvrtého a pátého ročníku základní školy. Z výzkumu vyplynulo, že žáci ve většině případů mají povědomí o drogové problematice. Velmi pozitivně autorka práce hodnotí zjištění, že téměř všichni žáci zkušenosti s užíváním drog nemají a ani jim nebyla žádná droga nabídnuta. Z výzkumného šetření vyplývá, že podíl školy v oblasti poskytování informací a prevence užívání drog, je nízký. Autorka si dovolí reagovat na zjištěné skutečnosti doporučením pro školu a všechny pedagogické pracovníky. Myslí si, že by měla být věnována tématu zneužívání drog větší pozornost. V příloze nabízí metodické zpracování drogové problematiky jako návrh a inspiraci pro učitele prvního stupně ZŠ.

66

SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ARTERBURN, Stephen a Jim BURNS. Drogy klepou na dveře: výchova, prevence, léčba. Vyd. 1. Brno: Nová naděje, 2001. ISBN 80-86077-03-9. ARTERBURN, Stephen a Jim BURNS. Nebezpečné pády: průvodce úskalími dospívání. Vyd. 1. Brno: Nová naděje, 2002. ISBN 80-86077-04-7. AUJEZKÁ, Anna, ŠIRŮČKOVÁ, Michaela (ed.). Příklady dobré praxe programů školní prevence rizikového chování. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. ISBN 978-80-87258-91-0. BÁRTÍK, Pavel, MIOVSKÝ, Michal (ed.). Primární prevence rizikového chování ve školství: [monografie. Vyd. 1. Praha: Sdružení SCAN, c2010. ISBN 978-80-87258-47-7. CSÉMY, Ladislav a Hana SOVINOVÁ. Kouření cigaret a pití alkoholu v České republice. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 2003. ISBN 80-7071-230-9. CSÉMY, Ladislav. Životní styl a zdraví českých školáků: z výsledků mezinárodní srovnávací studie Světové zdravotnické organizace The Health Behaviour in School-aged Children (HBSC). 1. vyd. Praha: Psychiatrické centrum, 2005. ISBN 80-85121-94-8. DVOŘÁK, Dušan. Metodika vzdělávacích programů prevence drogových závislostí a prevence HIV-AIDS. 2. vyd. Praha: Filia, 1995. Filia. ISBN 80-901966-2-4. ELLIOT, Julian a Maurice PLACE. Dítě v nesnázích: prevence, příčiny, terapie. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002. Psyché (Grada Publishing). ISBN 8024701820. FISCHER, Slavomil a Jiří ŠKODA. Sociální patologie: závažné sociálně patologické jevy, příčiny, prevence, možnosti řešení. 2., rozš. a aktualiz. vyd. Praha: Grada, 2014. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-5046-0.

67

GALLÀ, Maurice. Jak ve škole vytvořit zdravější prostředí: příručka o efektivní školní drogové prevenci. 1. vyd. v českém jazyce. Překlad Jindřich Bayer. Praha: Úřad vlády České republiky, 2005. Metodika (Úřad vlády České republiky). ISBN 80-86734-38-2. HARTNOLL, Richard. Drogy a drogové závislosti: propojování výzkumu, politiky a praxe: co jsme se už naučili a co bychom se ještě naučit měli. 1. vyd. v jazyce českém. Praha: Úřad vlády České republiky, c2005. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 80-8673445-5. HENDL, Jan. Kvalitativní výzkum: základní metody a aplikace. Vyd. 1. Praha: Portál, 2005. ISBN 80-7367-040-2. HOLOUŠOVÁ, Drahomíra, Dana TOMANOVÁ a Miroslav CHRÁSKA (eds.). Klima současné české školy: sborník příspěvků z 11. konference ČPdS : 14.-15. ledna 2003 Olomouc. 1. vyd. Brno: Konvoj, 2003. ISBN 80-7302-064-5. CHRÁSKA, Miroslav. Metody pedagogického výzkumu: základy kvantitativního výzkumu. Vyd. 1. Praha: Grada, 2007. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1369-4. JURÁKOVÁ, Marcela. Primární prevence: sborník pro školní metodiky prevence. Vyd. 1. Liberec: Technická univerzita, 2002. ISBN 80-7083-677-6. KALINA, Kamil. Drogy a drogové závislosti: mezioborový přístup. 1. vyd. Praha: Úřad vlády ČR, 2003. Monografie (Úřad vlády České republiky), No. 1. ISBN 80-86734-05-6. KALINA, Kamil. Klinická adiktologie. Vydání 1. Praha: Grada Publishing, 2015. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-4331-8. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie nemoci. Vyd. 1. Praha: Grada, 2002. Psyché (Grada). ISBN 80-247-0179-0. KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Vyd. 2. Praha: Portál, 2003. ISBN 80-7178-774-4.

68

MARÁDOVÁ, Eva. Prevence závislostí. Praha: Vzdělávací institut ochrany dětí, 2006. ISBN 80-86991-70-9. Mezinárodní standardy prevence užívání drog. 1. vyd. v jazyce českém. Překlad Jiří Bareš. Praha: Národní monitorovací středisko pro drogy a drogovou závislost, 2014. Monografie (Úřad vlády České republiky). ISBN 978-80-7440-097-1. MIOVSKÝ, Michal. Návrh doporučené struktury minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro základní školy. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012. ISBN 9788087258743.) MRAVČÍK, Viktor, Vendula BĚLÁČKOVÁ, Eva DRÁPALOVÁ, et al. Nové psychoaktivní látky v České republice: výskyt, rizika a související opatření: odborná monografie. Vydání 1. V Praze: Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze, 2015. ISBN 978-80-905717-9-2. MÜHLPACHR, Pavel. Sociální patologie. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2001. ISBN 80-210-2511-5. NEŠPOR, K., CSÉMY, L. Alkohol, drogy a vaše děti. Jak problémům předcházet, jak je včas rozeznat, jak je zvládat. 1. vyd. Praha: Sportpropag, a.s., Praha: 1993. 144 s. NEŠPOR, Karel a Hana PROVAZNÍKOVÁ. Slovník prevence problémů působených návykovými látkami: pro rodiče a pedagogy. 3., rozš. vyd. Praha: Fortuna, 1999. ISBN 807071-123-X. NEŠPOR, Karel a Ladislav CSÉMY. Bažení (craving) společný rys mnoha závislostí a způsoby zvládání. Praha: Sportpropag, 1999. NEŠPOR, Karel, Hana PERNICOVÁ a Ladislav CSÉMY. Jak zůstat fit a předejít závislostem: [náměty pro rodiče, učitele a vychovatele, inspirace pro děti a dospívající]. Vyd. 1. Praha: Portál, 1999. ISBN 80-717-8299-8.

69

NEŠPOR, Karel, Hana PERNICOVÁ a Ladislav CSÉMY. Kouření, pití, drogy: děvčata a kluci spolu mluví o závislostech. Vyd. 1. Praha: Portál, 1995. ISBN 80-717-8023-5. NEŠPOR, Karel, Ladislav CSÉMY a Hana PERNICOVÁ. Zásady efektivní primární prevence. Praha: Sportpropag pro MŠMT, 1999. 36 s. NEŠPOR, Karel, Ladislav CSÉMY a Hana SOVINOVÁ. Programy prevence závislostí a možnosti jejich hodnocení. 1. vyd. Praha: Státní zdravotní ústav, 1998. Národní program zdraví. ISBN 80-7071-110-8. NEŠPOR, Karel, Ladislav CSÉMY, Hana PROVAZNÍKOVÁ a R TARTER. Dotazník pro dospívající identifikující rizikové oblasti: (volně podle R.E. Tartera). 1. vyd. Praha: Fortuna, 1998. ISBN 80-7071-106-X. NEŠPOR, Karel. Jak přežít počítač. Vyd. 1. Kralice na Hané: Computer Media, 2011. ISBN 978-80-7402-069-8. NEŠPOR, Karel. Návykové chování a závislost: současné poznatky a perspektivy léčby. Vyd. 1. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-432-X. NEŠPOR, Karel. Problémy s návykovými látkami v ordinaci praktického lékaře. 1. vyd. Praha: Galén, 1999. Folia practica. ISBN 80-7262-002-9. NEŠPOR, Karel. Sebeovládání: stres, rizikové emoce a bažení lze zvládat!. Vyd. 2. Praha: Portál, 2015. ISBN 978-80-262-0827-3. NEŠPOR, Karel. Týká se to i mne?: jak překonat problémy s alkoholem : (svépomocná příručka). Praha: Sportpropag, 1992. Fit in. NEŠPOR, Karel. Uvolněně a s přehledem: relaxace a meditace pro moderního člověka. Vyd. 1. Praha: Grada, 1998. Psychologie pro každého. ISBN 80-7169-652-8. NEŠPOR, Karel. Zůstat střízlivý: praktické návody pro ty, kteří mají problém s alkoholem, a jejich blízké. Vyd. 1. Brno: Host, 2006. ISBN 80-7294-206-9. 70

NOVÁKOVÁ, Dagmar. Metodika protidrogové prevence pro pedagogy. 2. vyd. Praha: Národní centrum podpory zdraví, 1995. ISBN 80-7071-012-8. NOVÁKOVÁ, Dagmar. Zdravý způsob života a prevence závislostí: pro mateřské školy a první třídy základních škol : (metodika pro pedagogy). 1. vyd. Praha: Filia, 1997. Filia. ISBN 80-901966-4-0. PIPEKOVÁ, Jarmila. Kapitoly ze speciální pedagogiky. Brno: Paido, 1998. Edice pedagogické literatury. ISBN 80-85931-65-6. POKORNÝ, Vratislav, Anton TOMKO a Jana TELCOVÁ. Prevence sociálně patologických jevů: manuál praxe. Vyd. 3., rozš. Brno: Ústav psychologického poradenství a diagnostiky, 2003. Prevence sociálně patologických jevů. ISBN 80-865-6804-0. PRESLOVÁ, Ilona a HANKOVÁ, Olga. Mladiství a drogy. 1. Vyd. Praha: Sananim, 2010, 55 s. ISBN 978-80-904536-0-9 PRESLOVÁ, Ilona. Mladiství & drogy: Nedospělý klient v ambulantní léčbě. Praha: SANANIM, 2010. ISBN 978-80-904536-0-9 Primární prevence rizikového chování: .. ročník celostátní konference s mezinárodní účastí : sborník abstrakt a program konference. Praha: Centrum adiktologie, Psychiatrická klinika 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, [200-]-^^^^ PRŮCHA, Jan. Moderní pedagogika. 5., aktualiz. a dopl. vyd. Praha: Portál, 2013. ISBN 97880-262-0456-5. RABOCH, Jiří a Petr ZVOLSKÝ. Psychiatrie. 1. vyd. Praha: Galén, c2001. ISBN 80-7262140-8. RHODES, Tim. Terénní práce s uživateli drog: zásady a praxe. Vyd. 1. Překlad Jana Krchová. Boskovice: Albert, 1999. SCAN, sv. 4. ISBN 80-85834-71-5.

71

STONIŠOVÁ, Petra. Zavádění preventivních opatření proti rizikovému chování ve škole. Praha: Národní ústav pro vzdělávání, školské poradenské zařízení a zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, 2012. ISBN 978-80-87652-69-5. VALÍČEK, Pavel. Rostlinné omamné drogy. 1. vyd. Benešov: Start, 2000. ISBN 80-8623109-7.

72

ELEKTRONICKÉ ZDROJE Centre for Public Health, Liverpool John Moores University Henry Cotton Campus: Drugs [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.cph.org.uk/expertise/drugs/ ČESKÁ REPUBLIKA. Trestní zákoník. § 130 č. 40/2009. 2009. [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné také z: http://zakony.centrum.cz/trestni-zakonik/cast-1-hlava-8?strana=2). ČESKÁ REPUBLIKA, Zákon č. 272/2013 Sb., o prekursorech drog, § 1, 2013. [online]. [cit. 2016-04-18].

Dostupné

také

z:

http://www.mzcr.cz/dokumenty/zakon-c272/2013-sb-

_8252_1051_3.html Drogy - info: Drogová situace [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.drogyinfo.cz/drogova-situace-2014 Drugcom.de: NEWS [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: www.drugcom.de Drogy-info: 2014 - Zaostřeno na drogy [online]. [cit. 2016-04-20]. Dostupné z: http://www.drogy-info.cz/publikace/zaostreno-na-drogy/

European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addition: Prevention of drug use [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.emcdda.europa.eu/topics/prevention#section2 Evropské monitorovací centrum pro drogy a drogovou závislost: STAV DROGOVÉ PROBLEMATIKY

V

EVROPĚ [online].

[cit.

2016-04-20].

Dostupné

z:

http://www.emcdda.europa.eu/system/files/publications/969/EMCDDA_AR2011_CS.pdf

European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addition: Topics (A - Z) [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.emcdda.europa.eu/topics-a-z Mezinárodní klasifikace nemocí - 10. revize [online]. 2013 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/F10-F19.html

73

Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů - MKN-10: info:

ZÁKLADNÍ

INFORMACE [online].

[cit.

2016-04-20].

Dostupné

z:

http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html MIOVSKÝ, Michal. Návrh doporučené struktury minimálního preventivního programu prevence rizikového chování pro základní školy [online]. Vyd. 1. Praha: Klinika adiktologie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze ve vydavatelství Togga, 2012 [cit. 2016-04-18]. ISBN 978-80-87258-74-3.

NÁRODNÍ STRATEGIE PRIMÁRNÍ PREVENCE RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ DĚTÍ A MLÁDEŽE NA OBDOBÍ 2013 - 2018 [online]. Praha: MŠMT, 2013 [cit. 2016-03-26]. Dostupné z: http://www.msmt.cz/file/28077 NEŠPOR, Karel. Jak vám marihuana zničí zdraví [online]. 2008 [cit. 2015-08-19]. Dostupné z:http://ona.idnes.cz/jak-vam-marihuana-znici-zdravi-de4-/vztahy sex.aspx?c=A081208_134318_psychologie_bad NEŠPOR, Karel. Jaká rizika s sebou přináší alkohol u dětí a dospívajících [online]. [cit. 2015-08-19]. Dostupné z: http://www.cspsychiatr.cz/dwnld/CSP_2006_2_102_103.pdf NEŠPOR, Karel. Náhlé příhody související se závislostí na tabáku. [online]. [cit. 2009-10-28]. Dostupný z: http://www.drnespor.eu/tabGp_e.doc VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY: Výroční zpráva o drogové situaci v ČR v roce 2014 [online]. [cit. 2016-04-20]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/protidrogova-politika/vyrocnizpravy/vyrocni-zprava-o-drogove-situaci-v-cr-v-roce-2014-125213/ Občanské sdružení ŘEKNI NE DROGÁM - ŘEKNI ANO ŽIVOTU: Mezinárodní statistiky [online].

[cit.

2016-04-18].

Dostupné

z:

http://www.drogy.cz/alkohol/kap-

mezinarodni-statistiky.htm Prevence úrazů, otrav a násilí: odborný a vědecký časopis. Dobrá Voda u Českých Budějovic: Jihočeský Inzert Expres, 2014. ISSN 1801-0261. 74

Public

Health

Agency:

News [online].

[cit.

2016-04-18].

Dostupné

z:

http://www.publichealth.hscni.net/news

Safety First: A Reality-Based Approach to Teens and Drugs: News [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné

z:

http://www.drugpolicy.org/resource/safety-first-reality-based-approach-teens-

and-drugs V. kapitola Poruchy duševní a poruchy chování [online]. [cit. 2015-08-12]. Dostupné z: http://www.uzis.cz/cz/mkn/index.html VLÁDA ČESKÉ REPUBLIKY: Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky [online]. [cit. 2016-04-18]. Dostupné z: http://www.vlada.cz/cz/ppov/protidrogova-politika/protidrogovapolitika-72746/ Metodický portál RVP: Obsah RVP ZV [online]. [cit. 2016-04-20]. Dostupné z: http://digifolio.rvp.cz/view/view.php?id=10839 VÝCHOVA

KE

ZDRAVÍ:

Závislosti [online].

[cit.

2016-04-18].

http://www.vychovakezdravi.cz/clanky/zavislosti/doporucene-zdroje.html

75

Dostupné

z:

SEZNAM TABULEK Tabulka 1 Napiš, co si myslíš, že je droga – 1. období Tabulka 2 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké. – 1. období Tabulka 3 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu? – 1. období Tabulka 4 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? – 1. období Tabulka 5 Myslíš, že tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? – 1. období Tabulka 6 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? – 1. období Tabulka 7 Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? – 1. období Tabulka 8 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? – 1. období Tabulka 9 Jaké je riziko při užívání drog? – 1. období Tabulka 10 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? – 1. období Tabulka 11 Napiš, co si myslíš, že je droga – 2. období Tabulka 12 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké. – 2. období Tabulka 13 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu (kouření, alkohol, kofein, jiné)? – 2. období Tabulka 14 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? – 2. období Tabulka 15 Myslíš si, že je tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? – 2. období Tabulka 16 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? – 2. období Tabulka 17 Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? – 2. období Tabulka 18 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? – 2. období Tabulka 19. Napiš, jaké si myslíš, že je riziko s užíváním drog? – 2. období Tabulka č. 20 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? – 2. období

76

SEZNAM GRAFŮ Graf 1 Napiš, co si myslíš, že je droga. Graf 2 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké? – 1. období Graf 3 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu? - 1. období Graf 4 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? Graf 5 Myslíš, že tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? – 1. období Graf 6 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? – 1. období Graf 7 Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? Graf 8 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? – 1. období Graf 9 Jaké je riziko při užívání drog? – 1. období Graf 10 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? – 1. období Graf 11 Napiš, co si myslíš, že je droga. – 2. období Graf 12 Znáš nějaké drogy? Pokud ano, napiš jaké. – 2. období Graf 13 Zkoušel jsi někdy nějakou drogu (kouření, alkohol, kofein, jiné)? – 2. období Graf 14 Znáš někoho ze svého okolí, kdo užívá drogy? – 2. období Graf 15 Myslíš si, že je tvojí povinností oznámit rodičům nebo učiteli, že některý z tvých kamarádů užívá drogy? – 2. období Graf 16 Napiš, co bys udělal, kdyby ti někdo drogu nabídl? – 2. období Graf 17 Nabízel ti někdy někdo nějakou drogu? – 2. období Graf 18 Pokud ano, kdo ti drogu nabídl? – 2. období Graf 19 Napiš, jaké si myslíš, že je riziko s užíváním drog? – 2. období Graf 20 Napiš, kde jsi se dozvěděl o nebezpečí užívání drog? – 2. období

77

SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1 Nevyplněný dotazník výzkumného šetření Příloha č. 2 Vybraný vzorek vyplněných dotazníků výzkumného šetření Příloha č. 3 První metodické zpracování formou projektového dne Příloha č. 4 Fotografie zpracovávání tématu žáky Příloha č. 5 Druhé metodické zpracování drogové problematiky formou dramaprojektu Příloha č. 6 Práce s tématem s žáky prvního, druhého ročníku Příloha č. 7 Pracovní list Příloha č. 8 Práce s tématem s žáky čtvrtého a pátého ročníku Příloha č. 9 Ukázky prací žáků čtvrtého a pátého ročníku

78

Příloha č. 1

Příloha č. 2 a)

Příloha č. 2 b)

Příloha č. 3 Žáci pátého ročníku zpracovávali projekt v rámci projektového dne na téma Drogy. Rozdělili se do šesti skupin a každá skupina zpracovávala danou problematiku. První skupina pracovala na tématu Drogy obecně. Vymezili základní terminologii, co všechno lze považovat za drogu. Druhá skupina popisovala problematiku užívání alkoholu. Třetí skupina se zabývala kouřením cigaret a škodlivostí kouření. Čtvrtá skupina zpracovávala problematiku a vznik závislosti. Pátá skupina popisovala rizika spojená s užíváním drog a poslední skupina se zabývala prevencí užívání drog a představila několik způsobů odmítnutí drogy. Informace žáci vyhledávali na internetu v počítačové učebně. Ve skupině informace utřídili a zpracovali na arch papíru velikosti cca A2. Text doplnili vhodnými obrázky. Po dohodě s učitelkou, sepsali důležité poznatky, které následně prezentovali mladším spolužákům. prezentován ve všech ročnících prvního stupně.

Projekt byl

Příloha č. 4 a)

Příloha č. 4 b)

Příloha č. 4 c)

Příloha č. 4 d)

Příloha č. 4 e)

Příloha č. 5 Dramaprojekt: Opilá studánka Dramatizace pohádky od autorky Dagmar Novákové (upraveno ze zdroje: NOVÁKOVÁ, D.: Metodika drogové prevence pro MŠ a 1. Stupeň ZŠ. Edice Filia, sv. 6. Institut Filia, Praha, 2001). Pohádku nacvičují žáci 4. nebo 5. ročníku pro žáky 1. a 2. ročníku. Cíle: Cílem je základní zjištění povědomí dětí o alkoholu, zjištění zkušeností s požíváním alkoholických nápojů rodiči a dalšími dospělými ve svém okolí. Preventivně výchovná činnost týkající se požívání alkoholu. Prohloubit znalosti působení alkoholu těsně po požití. Naučit starší žáky poučit mladší, být jim vhodným příkladem. Cílová skupina: 4. ročník a 5. ročník Časový rozsah: nastudování hry, výroba kulis cca 1 měsíc, představení cca 20 minut, zpětná vazba pomocí návodných otázek cca 10 minut Prostor: školní třída Předměty: Český jazyk, čtení, sloh, přírodověda, výtvarná výchova, pracovní činnosti Práce s dětmi: Po představení pohádky se ptáme dětí, o čem pohádka byla, co zvířátka zažila, pracujeme s tématem alkohol. Můžeme také mluvit o profesích nebo situacích, ve kterých dospělý a zdravý člověk nesmí pít. Pomůcky: kostýmy zvířat, kulisy lesa a studánky, rekvizity Role: vypravěč, srnka, veverka, myš, sova, bažant a mravenec, děti

Hra: Vypravěč: „Byl jednou jeden les a v tom lese žila zvířátka. Žila tu veverka, srnka, myš, bažant, sova a mravenec.“ (Zvířátka postupně přicházejí na scénu a uklánějí se, jakmile jsou představena.) „Zvířátka se dobře znala a kamarádila se spolu. Každý den se scházela u studánky, kde chodila pít.“ Veverka: „Ahoj kamarádi ráda vás zase vidím.“ Srnka: „Pojďme se společně napít z naší studánky a popovídáme si, co jsme celý den dělali.“ Myš: „Už mám velkou žízeň.“

Bažant: „V naší studánce je čistá, průzračná voda.“ Sova: „Tato pramenitá voda je pro nás velmi, velmi důležitá.“ Mravenec: „Aby byla voda ze studánky stále tak čistá, musíme kolem ní udržovat pořádek.“ Vypravěč: „Zvířátka každý den kolem studánky uklízela spadené listí, aby byla voda stále čistá a průzračná. Jednou přišly ke studánce děti z nedaleké vesnice. Natrhaly předtím na zahrádkách nezralé ovoce.“ Dítě: „To jablíčko je kyselé vůbec mi nechutná, co s ním mám dělat?“ Dítě: „Moje jablko je taky kyselé, hodíme je do studánky.“ Vypravěč: „Děti naházely nezralé ovoce do studánky a šli si hrát na honěnou a na schovávanou. Nedávaly vůbec pozor a do studánky napadalo plno listí a klacků, které vytvořily na hladině pokličku. Když zvířátka přišla ke studánce, nemohla ji nikde najít.“ Veverka: „Kde je naše studánka?“ Myš: „Naše studánka se ztratila. Kam teď budeme chodit pít?“ Bažant: „Podívejte, je tu jen blátivá, zakalená louže.“ Sova: „Z louže bychom neměli pít, je špinavá a zakalená.“ Mravenec: „Slyšíte to? Ta louže podivně bublá a zvláštně voní.“ Vypravěč: „Za chvíli se vůně linula celým lesem, byla taková zvláštní, štípala zvířátka do očí. Zvířátka chodila každý den k místu, kde dříve byla studánka. Ozývalo se odtud divné bublání a šplouchání. Bažant se rozhodl nečistoty z louže odhrnout.“ Bažant: „Kamarádi, podívejte, studánka se nám vrátila.“ Srnka: „Studánka je ale nějaká jiná, než dříve. Kde je voda?“ Mravenec: „Voda ve studánce má jinou barvu a také zvláštně voní.“ Srnka ochutnala: „To bude limonáda, kterou pijí děti.“ Myš také ochutnala a zamračila se: „To nebude limonáda, tu jsem už chutnala, když jsem byla ve vesnici.“ Bažant: „Tak to bude čaj!“ Mravenec: „To není čaj, ten lidé vaří na kamnech v konvici a tady nikdo nic nevařil“ Sova: „Já už vím co to je! To bude víno nebo nějaký jiný alkohol. Ano alkohol.“ Ostatní zvířátka: „Alkohol? Co to je?“ Sova: „Viděla jsem to v hájovně. Dělali tam víno z jeřabin. A také to nejdříve tak bublalo, zvláštně vonělo a nakonec z toho byla taková zlatavá tekutina. Musí to být něco náramně dobrého. Všichni se usmívali a taky zpívali a bylo jim dobře.“ Veverka: „Hmm, tak si také dáme, ať jsme veselí a je nám dobře.“

Vypravěč: „Zvířátka pila a pila, moc jim to nechutnalo, ale chtěli být šťastní a veselí, jako lidé v hájovně. Netrvalo dlouhou a z veselých zvířátek se stala divoká zvěř. Začali se hádat a dokonce se také poprali. Veverka si rozsypala oříšky, nasbírané na zimu, bažant po rvačce ztrácel pera, srnka si rozbila krmelec se senem. V lese byla náramná spoušť. Zvířátkům bylo velice špatně. Přes noc se zvířátka vyspala a vystřízlivěla, bolela je hlava a nebylo jim vůbec dobře.“ Myš: „Hrozně mě bolí hlava a mám velikánskou žízeň.“ Srnka: „Také mě bolí hlava a už nejsem veselá a šťastná.“ Mravenec: „Co jsme to prováděli, takový nepořádek.“ Sova: „Já jsem to ale popletla. V hájovně taky vypadali na druhý den jako my teď. Ale to jsem nevěděla, že je to po tom pití. Vypadali spokojeně, když začali pít. Četla jsem v knihách, že alkohol působí problémy mezi lidmi a ničí zdraví. Všem se vám moc omlouvám.“ Bažant: „To nic, už nám bude lépe. Kdo to nevidí na vlastní oči, neuvěří. Pojďme si uklidit les a naši studánku.“ Ostatní zvířátka: „Ano, ano, pojďme!“ Vypravěč: „Zvířátka studánku a její okolí vyčistila a vod v ní byla zase čistá a průzračná. Konečně bylo všechno zase tak, jako dříve. Zvířátka si oddechla, že tu hrůzu mají za sebou. Hned si slíbila, že takového pití se už ani nedotknou. Naučit se pít alkohol s mírou je obrovský problém i pro lidi, natož pro zvířátka. A tak je lepší nezkoušet to vůbec.“

Příloha č. 6 Následná práce: pro žáky 1. a 2. tříd, kterým je pohádka určena: Otázky k pohádce: diskuze 1. Děti, která zvířátka žila spolu v lese? 2. Jaká byla voda ve studánce, než se zakalila? 3. Jak děti poškodily studánku? 4. Co se stalo s vodou ve studánce? 5. Jak se zvířátka chovala, když se napila vody ze zkažené studánky? 6. Co zvířátka udělala, aby byla voda ve studánce zase krásně čistá? Následná práce s tématem: Připomeneme si různé následky nadměrného pití alkoholu. Na pracovním listu č. 1 vybírají dvojice obrázků – bez pití alkoholu a s následky nadměrného pití alkoholu. Sportuje (je obratný/-á)

x

nesportuje (je neobratný/-á)

Pere se

x

umí něco zajímavého

Nejde mu práce, nemá peníze pro rodinu

x

je šikovný, práce mu jde dobře

Vysedává po hospodách

x

baví se

Nemá nic

x

má auto

Nemá lásku

x

má lásku

Z pozitiv vytvoříme profil zdravého člověka, který je šťastný a spokojený a z negativ vytvoříme „profil alkoholika“. Problémy můžeme také rozdělit podle oblastí na tělesné, duševní nebo sociální. Dále hovoříme o profesích, při kterých ani zdravý dospělý člověk nesmí pít alkohol a proč, například chirurg, řidič, strojvedoucí, pilot, traktorista, sportovec, pokrývač, aj…

Příloha č. 7

Zdroj obrázku: NOVÁKOVÁ, D.: Metodika drogové prevence pro MŠ a 1. Stupeň ZŠ. Edice Filia, sv. 6. Institut Filia, Praha, 2001

Příloha č. 8 Následná práce: pro žáky 4. a 5. tříd, kteří pohádku hrají: Zamyšlení nejen nad problematikou alkoholu, ale také kouření a drogové závislosti. Práce na počítačích - hledání informací o drogové problematice. Diskuze nad tím, proč lidé berou drogy, s důsledky ve všech oblastech zdraví. Fyzické

duševní

sociální

Poškození mozku

smutek

problémy ve škole

Smrt

halucinace

konflikty s kamarády

Nácvik odmítání – ve dvojicích – jeden hraje, že nabízí drogu a druhý odmítá, cílem je najít co nejvíce možných způsobů odmítnutí drogy. Jak pomoci, kam se obrátit – hledání v brožurách, telefonních seznamech, letáčcích o možnostech pomoci drogově závislým. Vytvořit reklamu STOP KOUŘENÍ.

Příloha č. 9 a)

Příloha č. 9 b)

Příloha č. 9 c)

Příloha č. 9 d)

ANOTACE Jméno a příjmení:

Zuzana Mihóková

Katedra:

Katedra primární a preprimární pedagogiky

Vedoucí práce:

Doc. PaedDr. Miluše Rašková, Ph.D.

Rok obhajoby:

2016

Název práce:

Prevence odmítání návykových látek v edukaci primární školy

Název v angličtině:

Preventing rejection drugs in the education of primary school

Anotace práce:

Klíčová slova:

Anotace v angličtině:

Klíčová slova v angličtině:

Diplomová práce se zabývá drogovou problematikou. Teoretická část vymezuje terminologii, dělení drog podle různých hledisek. Popisuje závislost, vlivy užívání drog na dětský organizmus a prevencí. Uvádí činitele primární prevence v edukaci školy. V praktické části jsou popsány metody výzkumu, sběru dat a vyhodnocení. Cílem je zjistit, zdali se škola efektivně podílí na informovanosti žáků prvního stupně ZŠ a také na prevenci odmítání návykových látek. Droga, závislost, závislostní chování, prevence, efektivní primární prevence, činitelé školy The thesis deals with drug-related issues. The theoretical part defines terminology, classification of drugs according to different criteria. Describes addiction, the effects of drug use on children's organism and prevention. Lists factors of primary prevention education at schools. The practical part describes the methods of research, data collection and evaluation. The aim is to determine whether the school effectively contributes to the knowledge of the pupils of primary school and also to prevent rejection drugs. Drug, addiction, addictive behavior, prevention, effective primary prevention, school officials

Přílohy vázané v práci: Rozsah práce:

78 s. + 19 s. příloh

Jazyk práce:

Čeština