Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta. Adam Preissler. Likvidace obchodní společnosti. Diplomová práce

Univerzita Palackého v Olomouci Právnická fakulta

Adam Preissler Likvidace obchodní společnosti

Diplomová práce

Olomouc 2010

„Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma likvidace obchodní společnosti vypracoval samostatně a citoval jsem všechny použité zdroje.“

V Olomouci dne 22. září 2010

................................. Adam Preissler

Tímto děkuji paní doc. JUDr. Ludmile Lochmanové, Ph.D. za její pomoc, ochotu a cenné připomínky při vypracování diplomové práce.

Adam Preissler

Obsah Obsah ................................................................................................................................................................... 4 Seznam použitých zákonů ........................................................................................................................... 7 1

Úvod............................................................................................................................................................ 8

2

Stručná charakteristika a vymezení práce ................................................................................ 10

3

2.1

Důsledky likvidace společnosti ve vztahu dalším zákonům ..................................... 11

2.2

Likvidace jako “neprávní disciplína“ .................................................................................. 12

2.3

Likvidace v širších právních souvislostech ...................................................................... 13

2.4

Závěrečná poznámka................................................................................................................ 14

Základní pojmy ..................................................................................................................................... 15 3.1

Obchodní společnost ................................................................................................................ 15

3.2

Vymezení likvidace ................................................................................................................... 16

3.2.1 3.3

Charakteristické znaky likvidace .................................................................................. 19

Úpadek ........................................................................................................................................... 20

3.3.1 3.4

4

Řešení úpadku...................................................................................................................... 22

Další související pojmy ............................................................................................................ 23

3.4.1

Podnik ..................................................................................................................................... 23

3.4.2

Obchodní majetek............................................................................................................... 23

3.4.3

Obchodní jmění ................................................................................................................... 24

3.4.4

Čistý obchodní majetek .................................................................................................... 24

Zrušení společnosti............................................................................................................................. 26 4.1

Zrušení subjektu dle obchodního zákoníku .................................................................... 26

4.2

Klasifikace právních skutečností zrušujících společnost ........................................ 27

4.2.1

Formy zrušení.................................................................................................................. 27

4.2.2

Důvody zrušení ............................................................................................................... 27

4.2.3

Způsoby zrušení.............................................................................................................. 27

4.2.3.1 Dobrovolné způsoby zrušení ............................................................................... 28 4.2.3.2 Nucené způsoby zrušení ....................................................................................... 28 5

Neplatnost společnosti ...................................................................................................................... 29

6

Účinky spojené se vstupem společnosti do likvidace ............................................................ 31

7

6.1

Zápis likvidace společnosti do obchodního rejstříku .................................................. 31

6.2

Povinnost užívat obchodní firmu s dovětkem “v likvidaci“ ....................................... 32

6.3

Další účinky spojené se vstupem společnosti do likvidace ...................................... 33

Likvidátor ............................................................................................................................................... 34 7.1

K osobě likvidátora ................................................................................................................... 34 4

7.1.1 7.2

Obecně k podmínkám způsobilosti likvidátora ...................................................... 35

Ustanovení likvidátora do funkce........................................................................................ 36

7.2.1

Jmenování likvidátora soudem ..................................................................................... 37

7.3

Zánik funkce likvidátora ......................................................................................................... 38

7.4

Odměňování a náhrada hotových výdajů likvidátora.................................................. 42

7.5

Právní postavení likvidátora ................................................................................................. 43

8

Práva a povinnosti likvidátora v průběhu likvidace .............................................................. 46 8.1

Povinnost likvidátora ............................................................................................................... 46

8.2

Výčet oprávnění likvidátora, resp. jeho působnost ...................................................... 47

8.2.1

Působnost likvidátora v případě úpadku likvidované společnosti ................. 49

8.2.2

Závazky (dluhy) společnosti .......................................................................................... 50

8.2.3

Splnění závazků ................................................................................................................... 51

8.3

Vypořádání obchodního majetku a jeho zpeněžování ................................................ 52

8.3.1 8.3.1.2 8.4 9

Zpeněžování majetku ....................................................................................................... 52 Postupy při zpeněžování majetku ........................................................................... 54

Závěrečná poznámka................................................................................................................ 55

Závěr likvidace ..................................................................................................................................... 56 9.1

Ukončení likvidace .................................................................................................................... 56

9.1.1

Likvidace směřující k rozdělení likvidačního zůstatku ........................................ 56

9.1.2

Případy likvidace po zrušení konkursu z některých zákonem stanovených důvodů .................................................................................................................................... 58

9.1.3

Ukončení likvidace z důvodu revokace rozhodnutí o zrušení společnosti s likvidací ............................................................................................................................... 59

9.1.4

Případy ukončení likvidace z důvodu přeměny společnosti ............................. 60

9.2 10

Skončení likvidace ..................................................................................................................... 61 Obnovení likvidace......................................................................................................................... 64

10.1

Obnovení likvidace po skončení likvidace ....................................................................... 64

10.2

Obnovení likvidace po výmazu společnosti z obchodního rejstříku .................... 65

10.3

Průběh obnoveného likvidačního procesu ...................................................................... 66

10.4

Obnovení likvidace v souvislosti s obchodní firmou.................................................... 67

11

Speciální ustanovení o likvidaci jednotlivých obchodních společností a družstva .. ............................................................................................................................................................... 69

11.1

Speciální ustanovení o likvidaci jednotlivých obchodních společností ............... 69

11.1.1

Speciální ustanovení o likvidaci veřejné obchodní společnosti ................... 70

11.1.2

Speciální ustanovení o likvidaci komanditní společnosti ............................... 70

11.1.3

Speciální ustanovení o likvidaci společnosti s ručením omezeným ........ 71

11.1.4

Speciální ustanovení o likvidaci akciové společnosti ....................................... 72

5

11.2

Speciální ustanovení o zrušení a likvidaci družstva..................................................... 74

11.2.1

Zrušení družstva ............................................................................................................. 74

11.2.2

Likvidace družstva ......................................................................................................... 75

12

Likvidace právnických osob dle zvláštní úpravy................................................................ 77

12.1

Likvidace některých subjektů kapitálového trhu .......................................................... 77

12.1.1

Stručné vymezení kapitálového trhu a jeho účastníků.................................... 77

12.1.2

Konkrétní případy likvidace subjektů působících na kapitálovém trhu...80

12.2

Likvidace některých právnických osob, které mají veřejnoprávní postavení .. 87

12.3

Stručná poznámka k likvidaci dalších, doposud neuvedených subjektů ............ 88

13

Hodnocení právní úpravy a návrhy de lege ferenda ......................................................... 90

13.1

Návrhy de lege ferenda ............................................................................................................ 90

13.1.1

Otázka způsobilosti likvidátora ................................................................................ 91

13.1.2

Pravomoci soudu při jmenování a odvolání likvidátora ................................. 91

13.1.3

Rozdělení výtěžku z prodeje majetku za dané situace .................................... 93

13.1.4

Obchodní firma společnosti pro případ obnovení likvidace ......................... 94

14

Závěr .................................................................................................................................................... 96

15

Výchozí literatura ........................................................................................................................... 99

Anotace .......................................................................................................................................................... 103 Annotation .................................................................................................................................................... 104 Klíčová slova ................................................................................................................................................ 105 Keywords ...................................................................................................................................................... 105

6

Seznam použitých zákonů Zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 523/1991 Sb., o daňovém poradenství a Komoře daňových poradců, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 201/2000 Sb., o Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 15/1998 Sb., o dohledu v oblasti kapitálového trhu, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 21/1992 Sb., o bankách, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 189/2004 Sb., o kolektivním investování, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 87/1995 Sb., o spořitelních a úvěrových družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 42/1994 Sb., o penzijním připojištění se státním příspěvkem, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů Zákon č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů

7

1

Úvod Tématem mé diplomové práce je likvidace obchodní společnosti. Zjednodušeně

řečeno se jedná o formalizovaný postup, který představuje jednu z variant, jak především vypořádat majetkové otázky před samotným zánikem zrušeného subjektu. Pojem likvidace společnosti vyvolává spíše zápornou představu. V souvislosti s právem je však obsah tohoto pojmu diametrálně odlišný. Termín likvidace má totiž svůj původ v latinském výrazu “liquido“, jehož český ekvivalent je “zřetelný“, případně “jasný“. Vzhledem k tomu, že účel likvidace spočívá ve vyčištění (především) majetkových vztahů společnosti, zdá se být použití tohoto pojmu na místě. Důvodů pro volbu uvedeného tématu je hned několik. Předně, v rámci odborné literatury byly vydány publikace, jejichž obsahem je popis likvidačního procesu v praxi. Mají tedy spíše charakter praktických příruček. Mohlo by se zdát, že taková potřeba není ani důvodná, jelikož úprava obchodního zákoníku v tomto směru není nikterak rozsáhlá. Snad i tato práce bude důkazem, že opak je pravdou. Otázky související s likvidací se prolínají více místy tohoto zákona - při aplikaci jednotlivých ustanovení je také třeba orientovat se v základních ustanoveních obchodního zákoníku, dále v úpravě obchodního rejstříku, závazkového práva, a jak bude dále v této práci uvedeno, tak v širších souvislostech i nekalé soutěže. Bylo by však mylné domnívat se, že tímto je právní úprava týkající se tohoto procesu vyčerpána. V souvislosti s likvidací je nutné řešit i otázky týkající se pracovního práva, práva sociálního zabezpečení, daňového práva a mnohých dalších. Dalším důvodem pro volbu tohoto tématu je zjištění, jakou roli v tomto procesu sehrává judikatura. Obecně platí, že rozhodovací činností soudů se doplňuje pozitivní právo a odpovídá se jím na neřešené otázky. Avšak při povrchnějším seznámení s likvidací jsem příliš významnou roli soudů nezaznamenal. Takové zjištění by mohlo svádět k závěru, že úprava likvidace nevyvolává pochybností a zákonodárce v tomto směru odvedl mimořádně kvalitní práci. Při zpracování diplomové práce čerpám jednak z odborných publikací, které však likvidaci věnují pouze část výkladu. Další zdroje pak představují články publikované v odborných časopisech, jako jsou především Soudní judikatura, Právník, atp., a dále také z praktické příručky pro likvidátory. Dalšími podstatnými zdroji jsou datové zdroje systému právních informací (především Codexis Academia) a veřejné odborné interne8

tové servery (zvláště http://www.pravniradce.ihned.cz). Neopomenutelným zdrojem je rovněž příslušná judikatura. Ohledně aplikace vědeckých metod lze uvést, že ve své práci použiji zejména metodu analytickou, deskriptivní a systematickou. V některých částech je rovněž využito metody srovnávací, roztřiďovací a logické. Cílem předkládané práce je především popsat podrobně průběh závěrečných fází existence společnosti, přičemž důraz je kladen na právě na postup likvidace. Přesto je věnována pozornost i záležitostem týkajících se zrušení společnosti a jejímu zániku. V této souvislosti se zabývám mnohými spornými otázkami, dále komparuji názory představitelů právní teorie a rovněž upozorňuji na zásadní soudní rozhodnutí. Na tomto místě vycházím z předpokladu, že obchodní zákoník řeší, byť nikoliv vždy výslovně, všechny možné situace, které mohou v průběhu likvidace nastat. V závěru této práce se budu snažit prostřednictvím vhodných argumentů, které budou vyplývat z vlastního textu, tuto domněnku potvrdit nebo vyvrátit. Předkládaná práce je strukturována do jednotlivých kapitol. V úvodních částech věnuji pozornost stručné charakteristice, vymezení práce z více hledisek a definování důležitých pojmů. Poté následuje výklad reflektující postup v závěrečných fázích existence společnosti – předně je věnována pozornost zrušení společnosti a následně její likvidaci. V závěrečných částech je obsažena zvláštní kapitola především o likvidaci subjektů působících na kapitálovém trhu (rovněž také likvidaci státního podniku). Poté následuje výklad, který zhodnocuje dosavadní právní úpravu a uvádí mé návrhy de lege ferenda. V této práci jsou uváděny jednotlivé zákony prostřednictvím celého slovního vyjádření. Konkretizace těchto zákonů je provedeno samostatně před vlastním textem práce.

9

2

Stručná charakteristika a vymezení práce Psal se listopad roku 1989, když v tehdejším Československu byly započaty vý-

znamné společenské změny. Éra socialismus byla nahrazena občanskou společností, postavené na liberálních ideách, které s sebou přinesly nové možnosti rozvoje jedince. Za jednu z nich lze pokládat i legitimní podnikání. Stávající legislativa, v převažující většině ideologicky ovlivněná dobou svého vzniku v předchozích více jak 40 letech, nebyla schopna efektivně regulovat stávající společenské dění, ba naopak „zhroucení autoritativního politického systému v listopadu 1989 vyvolalo nutnost liberální právní úpravy i v soukromoprávních vztazích a v oblasti obchodu a podnikání zvlášť.“1 Jelikož bylo nutné reagovat rychle, byly za tímto účelem Federálním shromážděním Československé federativní republiky následně přijaty další zákony.2 Nově přijatá legislativa vytvořila základní provizorium právě pro oblast obchodu a podnikání. Společenské změny ovšem znamenaly rozsáhlé změny v ekonomickém prostředí, které se projevovaly například tím, že dosavadní systém centrálního řízení byl nahrazen tržní ekonomikou, byla započata privatizace státního majetku, vznikly soukromoprávní podnikatelské subjekty, atp. Tudíž bylo přinejmenším vhodné v tomto směru zkvalitnit právní úpravu.3 Za tímto účelem vstoupil s počátkem roku 1992 v účinnost obchodní zákoník. O kvalitě tohoto legislativního díla bylo pochybováno už v období, kdy existoval ve formě návrhu zákona.4 Tyto obavy se posléze naplnily. Za osmnáct let jeho účinnosti byl více jak padesátkrát novelizován.5 Právní rámec likvidace obchodní společnosti, což je tématem této práce, je vymezen především obecných ustanoveních o obchodních společnostech. Je však třeba vzít v potaz, že obchodní společnosti mohou fungovat v určitých právních formách. Právní úprava jednotlivých forem může obsahovat pro případ likvidace speciální ustanovení, která budou mít přednost před obecnou úpravou o obchodních společnostech.

ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část, Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007, s. 47. 2 Jednalo se například o: zákon č. 103/1990 Sb., měnící a doplňující hospodářský zákoník, který upravoval postavení obchodních společností s výjimkou akciových společností, zákon č. 104/1990 Sb., o akciových společnostech, zákon č. 105/1990 Sb., o soukromém podnikání občanů. 3 Blíže viz KANDA, A. K problematice československého občanského práva. Právník, 1991, č. 6, s. 518 an. 4 Blíže viz např. PELIKÁNOVÁ, I. Poslední pokus o výkřik. HN, 1991, č. 33, 5 Nicméně nikoliv všechny novelizace jdou na vrub kvality tohoto zákona. 1

10

Původně byl právní rámec pro likvidaci nedostatečně obsažen v hospodářském zákoníku. Potřeba její podrobnější efektivnější úpravy byla žádoucí. S rozvojem tržního prostředí vzniklo velké množství nových subjektů, tzv. obchodních společností, tedy právnických osob založených za účelem podnikání.6 Existence těchto subjektů je však vždy v konečném důsledku časově ohraničená (byť zřizovacím právním úkonem je založena na dobu neurčitou). Před rokem 1989, kdy se na hospodářském životě podílely v postavení subjektů (velké) státní podniky, družstva, případně jiné organizace v souladu s centrálně řízenou ekonomikou, byla likvidace jevem zcela výjimečným. Teprve po přechodu na tržní ekonomiku vznikla potřeba náležitě regulovat tu fázi existence společnosti, která může bezprostředně předcházet jejímu zániku. Jeví se to jako logické, jelikož přechod na novou ekonomiku s sebou nesl neschopnost některých dříve významných hospodářsky činných subjektů v tomto prostředí obstát.7 Avšak i nově vzniklé podnikatelské subjekty se mohou dostat do existenčních obtíží. Jak k tomu dodává V. Pelikán, tak „v tržních ekonomikách je obvyklé, že cca 70 % založených společností končí do tří let svoji činnost.“8

2.1

Důsledky likvidace společnosti ve vztahu dalším zákonům Během likvidačního procesu, případně i v jeho důsledcích, mohou nastat situace,

se kterými právní řád počítá, avšak v rámci jiných právních odvětví a mimo úpravu obchodní zákoníku. Vzhledem k zaměření této práce není následující výčet zcela vyčerpávající. Účelem je poukázat na to, že problematiku likvidace je v praxi potřeba pojmout komplexně, tedy vzít v úvahu vícero právních předpisů. Obchodní zákoník ukládá určeným subjektům povinnost sestavit ke dni předcházejícímu dni vstupu do likvidace účetní závěrku, dále pak zahajovací likvidační účetní rozvahu a rovněž účetní závěrku ke dni zpracování zprávy o naložení s majetkem. Problematika vedení účetnictví je v právním řádu upravena zákonem o účetnictví. Jak vyplývá z úvodních ustanovení tohoto zákona, jsou obchodní společnosti za podmínek

Založení za účelem podnikání je jedním z pojmových znaků obchodních společností. Pro úplnost je však třeba dodat, že toto pravidlo neplatí bezvýjimečně. V případě, že to jiný právní předpis nezakazuje, mohou být společnost s ručením omezeným nebo akciová společnost založeny i za jiným účelem. 7 K tomu je však třeba doplnit následující: a) likvidace je pouze jednou z možností, jak se s takto nepříznivou situací vypořádat b) k likvidaci společnosti lze přistoupit i z jiných důvodů, bez ohledu na to, zda jsou schopny na v tržním prostředí obstát (například. uplynutí času, splnění účelu, atp.) 8 PELIKÁN, Václav. Likvidace podniku. Praha: Grada Publishing a.s., 2003, s. 11. 6

11

zde stanovených povinny vést účetnictví. Rovněž náležitosti účetní závěrky, resp. zahajovací rozvahy stanoví tento zákon.9 Obchodní společnosti jsou podle zákona o správě daní a poplatků považovány za daňové subjekty. Podmínkou pro zánik obchodní společnosti, který nastává ke dni výmazu z obchodního rejstříku, je souhlas správce daně s ukončením činnosti. Výkon podnikatelské činnosti obchodní společnosti může být také zajišťován (a zpravidla bývá) fyzickými osobami na základě pracovněprávních vztahů založených zpravidla pracovními smlouvami. Podle zákoníku práce se za výpovědní důvod pracovní smlouvy považuje také zrušení zaměstnavatele. Dále je v souvislosti se zrušením může společnosti jako zaměstnavateli vzniknout povinnost písemně informovat odborovou organizaci nebo radu zaměstnanců zaměstnavatele, a současně také příslušný úřad práce. V souvislosti s ukončením pracovních smluv z důvodu zrušení zaměstnavatele vzniká povinnost vypořádat závazky s příslušným orgánem sociálního zabezpečení. Jak je stanoveno v zákoně o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, za zaměstnavatele je považována ta právnická osoba, která je zavázána z alespoň jednoho pracovního poměru nebo dohody o pracovní činnosti. Způsob vypořádání těchto závazků je určen zákonem o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, případně subsidiárně správním řádem. Obdobná povinnost vzniká i ve vztahu k příslušným orgánům veřejného zdravotního pojištění, jelikož podle zákona o veřejném zdravotním pojištění je zaměstnavatel plátcem pojistného. Z dalších právních předpisů, u kterých považuji za důležité je zde zmínit, lze uvést insolvenční zákon a trestní zákoník. Souvislosti likvidace s těmito normami jsou poněkud obsáhlejší a bude jim dán prostor v následujících kapitolách této práce.

2.2

Likvidace jako “neprávní disciplína“ Nazírat na likvidaci jako na ryze právní problematiku není správné, jelikož tento

institut v sobě obsahuje i řadu ekonomických úkonů. Úprava daná obchodním zákoníkem (resp. i dalšími výše zmíněnými zákony) poskytuje pouze potřebný právní rámec. V průběhu likvidace však může vzniknout povinnost sestavit účetní závěrku, případně zahajovací rozvahu i v souvislosti s jinými právními skutečnostmi. Jedná se například o revokaci dřívějšího rozhodnutí o zrušení společnosti, nebo jestliže došlo k obnovení likvidace. Nelze také opomenout, že i v průběhu likvidace má být sestavována řádná účetní závěrka k rozhodnému dni 9

12

Likvidaci je však nutné vnímat jako soubor právních úkonů a organizačních a ekonomických postupů, které musí zajistit úplné vypořádání majetkových práv a právních poměrů likvidované společnosti před výmazem z obchodního rejstříku.10 Příslušná ustanovení obchodního zákoníku neukládají striktně rigidní postup, který by bylo nutné dodržet k účinnému zániku společnosti, naopak se jedná o obecně „formalizovaný postup, který sleduje zpeněžení aktiv a vypořádání pasiv jmění právnické osoby.“11 Až na výjimky je především na likvidátorovi, jaký zvolí sled jednotlivých právních a faktických úkonů při likvidaci. Výjimky představují ty povinnosti likvidátora, které váže obchodní zákoník k určitým okamžikům během likvidačního procesu (například povinnost dvojího zveřejnění likvidace společnosti v Obchodním věstníku bez zbytečného odkladu po zrušení společnosti, vyhotovení seznamu společníků, kterým byl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku, až po rozdělení likvidačního zůstatku, atp.)

2.3

Likvidace v širších právních souvislostech Proces likvidace se však netýká pouze úzkého okruhu právnických osob - obchod-

ních společností, potažmo družstev. Základní právní úprava, podpůrně platná pro celý český právní řád, je dána občanským zákoníkem. Podle příslušných ustanovení, která upravující postup vedoucí k zániku právnických osob, je vyžadováno provedení likvidace, ledaže celé její jmění přejde na právního nástupce nebo stanoví-li zvláštní zákon odlišný postup. Provedení likvidace se bude řídit přiměřeně podle ustanovení obchodního zákoníku, pokud však zákonná úprava těchto právnických osob nestanoví jinak. Uvedená norma nabízí dvě řešení – buďto může být komplexně stanoven proces likvidace pro tyto subjekty ve speciálním zákoně, anebo jsou speciálním zákonem upraveny pouze dílčí otázky a ve zbytku se subsidiárně použije obchodního zákoníku. Ve stávající platné a účinné právní úpravě se prvně zmíněné případy nevyskytují. Obdobnou úpravu poskytuje obchodní zákoník ve společných, přechodných a závěrečných ustanoveních, které však výslovně stanoví, že pro likvidaci právnických osob se použije ustanovení § 70 až § 75 tohoto zákona, vyjma případů, kdy odlišný postup stanoví zvláštní zákon nebo zanikající subjekt bude mít svého nástupce. Tento stav byl konformní do konce roku 2000. Od 1. ledna následujícího roku byl obchodní zákoník novelizován, čímž se jednak znatelně změnila úprava likvidace, a rovněž znění obchodBlíže viz PELIKÁN, Václav. Likvidace podniku…, s. 15. KNAPP, Viktor a kol. Občanské právo hmotné 1. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 225. 10 11

13

ního zákoníku bylo “obohaceno“ o ustanovení § 75a a § 75b. Avšak ke změně úpravy ve společných, přechodných a závěrečných ustanoveních dodnes nedošlo. Vzniká tedy otázka, jak se bude postupovat v závěrečných fázích likvidace, případně při obnovení likvidace (viz níže). „Obecně sice platí, že se úprava likvidace v obchodním zákoníku subsidiárně použije i pro další právnické osoby, úzké vymezení § 761 odst. 2 obchodního zákoníku však právě pro tento případ likvidace obnovení likvidace vyvolává pochybnosti. Per analogiam iuris však postupovat nelze, neboť se jedná o statusovou otázku.“12 V dvanácté kapitole této práce je věnována pozornost zvláštním ustanovením o likvidaci specifických právnických osob. S ohledem na rozsah práce je věnována pozornost především subjektům působícím na kapitálovém trhu.

2.4

Závěrečná poznámka Účelem této kapitoly bylo poukázat na to, že na likvidaci nelze pohlížet pouze z

“úzce vymezeného“ pohledu obchodního práva. Jedná se o institut, který zasahuje nejen do jiných právních odvětví, ale i do mimoprávních sfér. Lze ji zajisté zkoumat z více hledisek. Ve své práci se ovšem omezím především na hledisko obchodněprávní.

12

Tamtéž, s. 226. 14

3

Základní pojmy Definici termínu likvidace obchodní společnosti obchodní zákoník neuvádí. Pod

marginální rubrikou „Likvidace společnosti“ je mimo jiné průběh tohoto procesu obecně upraven, avšak výslovně uvedená definice zde obsažena není. V odborné literatuře se však několikero vymezení nachází. V rámci této kapitoly jsou některé z definic uvedeny a interpretovány. V celé práci se ale vyskytují i další typické obchodněprávní pojmy, a proto je jim zde rovněž věnována pozornost.

3.1

Obchodní společnost Přestože slovní spojení „likvidace obchodní společnosti“ uvádí tento pojem až na

druhém místě, budu se mu z praktických důvodů věnovat přednostně. Obchodní zákoník (a ani jiné právní předpisy) neobsahuje definici pojmu obchodní společnost. Příslušné ustanovení uvádí jen základní charakteristiku společnosti a taxativní výčet jejich možných forem. M. Bartošíková k tomuto dodává, že „podat obecnou definici obchodní společnosti je obtížné, ne-li zcela nemožné, a to zejména vzhledem k rozdílům u jednotlivých forem obchodních společností.“13 Obchodní společnost může vzniknout ve formě veřejné obchodní společnosti, komanditní společnosti, společnosti s ručením omezeným, akciové společnosti, dále pak evropské společnosti a evropského hospodářského zájmového sdružení. S ohledem na příslušná ustanovení obchodního zákoníku lze konstatovat, že obecně pro obchodní společnosti je charakteristické zejména to, že jsou za a) právnickými osobami, které jsou za b) založeny za účelem podnikání, ledaže jinak stanoví právo Evropských společenství nebo zákon. Ad a) Obecná charakteristika právnických osob je obsažena v úvodních ustanoveních občanského zákoníku. Analýzou těchto ustanovení lze dospět k závěru, že obchodní společnost a právnická osoba nejsou ekvivalentními pojmy (například jednotka územní samosprávy společností bezesporu není). Naopak je možné dovodit, že do množiny všech právnických osob patří jedna podmnožina obchodních společností, které lze podřadit pod sdružení fyzických nebo právnických osob. Je však potřeba upozornit na to, že obchodní zákoník připouští, aby za stanovených podmínek byla založena obchodní spoELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 5. 13

15

lečnost i jednou právnickou nebo fyzickou osobou, což by ovšem nebylo v souladu s úpravou občanského zákoníku. Pro takové případy se tedy připouští – prolomením staré zásady tres faciunt collegium – existence korporací i jen s jediným členem, a to pro případ společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti.14 Ad b) Za podnikání se podle obchodního zákoníku považuje soustavná činnost prováděná samostatně podnikatelem vlastním jménem a na vlastní odpovědnost za účelem dosažení zisku. Obchodní společnosti nemusí být vždy založeny za účelem podnikání, jelikož obchodní zákoník připouští výjimku pro případ společnosti s ručením omezeným a akciové společnosti. Ty mohou být založeny za jiným účelem, jestliže to zvláštní právní předpis nezakazuje. I přesto jsou považovány za obchodní společnosti, které se zapisují do obchodního rejstříku, čímž se bez ohledu na účel založení stávají podnikateli. Pro účely této práce je vhodné rovněž dodat, že charakteristickým znakem obchodní společnosti jsou jednak skutečnost, že bývá založena svými zakladateli dobrovolně, ať již na smluvním principu minimálně dvou subjektů, nebo z rozhodnutí jednoho zakladatele. Stejně tak je na místě zde uvést, že obchodní společnosti se zapisují do obchodního rejstříku.

3.2

Vymezení likvidace Jak již bylo uvedeno výše, pojem likvidace obchodním zákoníkem definován není,

avšak v odborné literatuře vymezení obsažena jsou, byť se od sebe poněkud liší. I. Pelikánová uvádí, že „likvidace je mimosoudním vypořádáním majetkových poměrů zrušené společnosti. To znamená, že cílem likvidace je vykonat veškerá práva společnosti a splnit její veškeré povinnosti takovým způsobem, aby obchodní jmění bylo v zásadě redukováno na určitou peněžitou částku v jejím majetku. Tato peněžitá částka se nazývá likvidačním zůstatkem, který má být rozdělen mezi společníky.“ 15 Autorka tímto vymezením poukazuje na charakter průběhu likvidace, který probíhá s omezenou ingerencí soudní moci. Je však třeba poukázat na určité nepřesnosti. Problematickou je formulace, že likvidační zůstatek má být rozdělen mezi společníky, jelikož zákon připouští, aby při splnění stanovených podmínek měla společnost s ručením omezeným jediného společníka a akciová společnost jediného akcionáře. Za do jisté míry zavádějící 14 15

Blíže viz KNAPP, Viktor a kol. Občanské právo hmotné 1…, s. 210. PELIKÁNOVÁ, Irena kol. Obchodní právo. II. díl. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 97. 16

by bylo možné považovat požadavek, aby v souvislosti s likvidací byla vykonána práva a splněny povinností jakýmkoliv způsobem tak, aby na konci tohoto procesu byla k dispozici peněžitá částka. Je potřeba postupovat především v souladu s právním řádem. Může totiž nastat situace, kdy během likvidace bude zjištěno, že výše majetku nepokryje výši dluhů společnosti, a tím pádem by nebylo možné dosáhnout peněžité částky, která by následně bula převedena na společníka, resp. společníky.

Postup

v rozporu se zákonem by mohl vést k uplatnění soukromoprávní i veřejnoprávní odpovědnosti likvidátora. Poněkud důslednější vymezení uvádí J. Pokorná, a sice „likvidace znamená vypořádání majetkových vztahů zrušené společnosti, a to v situaci, kdy majetek a závazky zrušené společnosti nepřejdou na právní nástupce, ale společnost má zaniknout, má být vymazána z obchodního rejstříku. Likvidace se provádí vždy obligatorně s výjimkou případů, kdy zákon stanoví, že se likvidace neprovádí.“16 Uvedenou definici lze považovat za přesnější oproti předchozí variantě v tom smyslu, že poukazuje na situace, kdy sice dojde ke zrušení společnosti, avšak likvidace se neprovádí. Za určitý nedostatek lze naopak považovat absenci zmínky o mimosoudním charakteru tohoto procesu. T. Dvořák uvádí, že „likvidace je zákonem stanovený obligatorní postup, jehož cílem je mimosoudní vypořádání majetkových a ostatních otázek souvisejících se zrušením společnosti, přičemž veškerá činnost společnosti je omezena na vypořádání dosavadních obchodů a jiných záležitostí. Je nezbytným krokem před jejím zánikem, a to i v případech, kdy společnost nikdy fakticky nezahájila svoji činnost, nemá žádné závazky ani majetek.“ 17 Oproti jiným definicím je tato výstižnější ve formulaci popisující likvidaci jako vypořádání nejen otázek majetkových, ale i otázek souvisejících. Zatímco “majetkové otázky“ nevyvolávají pochybnosti, “související otázky“ spolu s pokračováním definice “veškerá činnost je omezena na vypořádání … jiných záležitostí“ je poněkud neurčitým termínem.18 Pro případ pochybností obsahuje definice požadavek vyplývající z judikatury,19 dle kterého se likvidace provádí i pro případ, že společnost fakticky svoji činnost nezahájila, a nemá žádné závazky ani majetek. Za poněkud zavádějící lze považovat likvidaci jako obligatorní postup. Celý proces likvidace má vést ke splnění

FALDYNA, František a kol. MERITUM Obchodní právo. Praha: ASPI, a.s., 2005, s. 228. DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost. 2. vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, s. 715., DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3., přepracované. Praha: ASPI, a.s. 2008, s. 227. 18 Otázce co lze podřadit pod pojem „související otázky“ bude věnována pozornost dále 19 Blíže viz usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 1994, sp. zn. 28 Co 75/92, in Právní rozhledy, 1994, č. 1, s. 23 a násl. 16 17

17

jeho účelu, a to zániku společnosti, avšak její průběh není rigidně svázán pravidly obchodního zákoníku. Ostatně vzhledem k nejrůznějším situacím, které by mohly nastat, a stejně tak k odlišnostem jednotlivých právních forem společností by takový přístup mohl vést ke značným obtížím. Obligatornost procesu lze spatřovat v tom, že bude až na dále uvedené výjimky nutně předcházet zániku společnosti. Definice všech doposud uvedených autorů charakterizovaly likvidaci jako postup, kterému nutně muselo předcházet zrušení společnosti. Dle ustanovení obchodního zákoníku může soud za striktně vymezených podmínek vyslovit neplatnost společnosti, což rovněž způsobuje její vstup do likvidace. Dále uvedená vymezení vztahovala likvidaci jen k obchodním společnostem. Jak je však i výše v textu uvedeno, vztahují se ustanovení o tomto postupu i na jiné právnické osoby, což ukládá občanský zákoník. Nelze však tuto skutečnost pokládat za nedostatek uvedených definic, jelikož publikace autorů, ze kterých zde bylo citováno, se vztahují pouze k obchodním společnostem. Vzhledem k předchozím definicím se jako nejpřesnější jeví vymezení od K. Eliáše, který uvádí, že „likvidace je zákonem upravený postup, při němž dochází k mimosoudnímu vyrovnání majetkových vztahů zanikající právnické osoby, který nastupuje obligatorně, pokud zákon výslovně neurčuje, že likvidace není třeba. Účelem likvidace je vyjasnit majetkové poměry společnosti a „vyčistit“ její majetkové vztahy.“20 Oproti předchozím vymezením autor do své definice zahrnul i situace, kdy dochází k zániku právnické osoby, avšak likvidace se nevyžaduje. Jedná se o případy, kdy soud zrušil „konkurs po splnění rozvrhového usnesení anebo proto, že majetek dlužníka je zcela nepostačující a společnosti nezbyl žádný majetek, resp. má-li pouze takový majetek, který prakticky nelze zpeněžit.“21 Dále je na rozdíl od předchozích definic zmíněn i účel likvidace, což může vést k názornější představě o celém procesu. Za jediný nedostatek (který se stejně tak objevil i prvních dvou jmenovaných autorek) lze považovat vztáhnutí likvidace pouze na majetkové vypořádání v rámci společnosti. Za zmínku stojí rovněž definice V. Pelikána, který poukazuje na ekonomická hlediska likvidace. „Likvidace podniku je souborem organizačních a ekonomických aktivit a právních úkonů, které musí zajistit úplné vypořádání majetkových a právních poměrů podniku před jeho výmazem z obchodního rejstříku.“22 Uvedené vymezení obsahuje několikero terminologických nepřesností, její význam lze však spatřovat ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 72. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 268. 22 PELIKÁN, Václav. Likvidace podniku…, s. 15. 20 21

18

z jiného hlediska, a sice proces likvidace nespočívá pouze v souboru právních, ale i faktických úkonů, které je v tomto procesu provést.

3.2.1 Charakteristické znaky likvidace S ohledem na výše uvedenou skutečnost, že pojem likvidace není zákonem definován a v této souvislosti na uvedená vymezení, považuji za účelnější spíše, než se pokusit provést vlastní vymezení, uvést základní charakteristické znaky likvidace, které jsem dovodil z jednotlivých definic a ustanovení obchodního zákoníku. Dle mého soudu za charakteristické znaky likvidace lze považovat to, že se jedná o: a) mimosoudní proces, který b) je upraven zákonem, c) předchází zániku společnosti, vyjma případů, kdy se likvidace neprovádí, d) spočívá v právních i faktických úkonech, e) jeho účelem je vypořádání majetkových a ostatních souvisejících otázek obchodní společnosti. Co se ad a) týče, je vhodné uvést, že se nejedná o proces, který by byl prováděn zcela bez ingerence soudní moci. Smyslem tohoto znaku je poukázat na skutečnost, že samotný průběh likvidace neřídí soud, nýbrž likvidátor. Možné zásahy ze strany soudu se omezují na „nestandardní situace“ v průběhu likvidace – mohou spočívat například ve jmenování likvidátora při nečinnosti společníků, potažmo valné hromady v této věci, při odvolání likvidátora, atp. I v případě zrušení společnosti a jmenování likvidátora soudem neztrácí průběh likvidace takto vymezený mimosoudní charakter. Jinou roli soudů lze uvést ve věcech zápisu do obchodního rejstříku týkajících se vstupu do likvidace a osoby likvidátora. I v tomto případě lze konstatovat, že tato činnost nemá vliv na samotný průběh vypořádávání majetkových a souvisejících otázek společnosti. Za charakteristický znak lze považovat i označení likvidace jako procesu ve smyslu období trvajícího v delším časovém intervalu. Obchodní zákoník výslovně nevylučuje, aby likvidace proběhla v jednom okamžiku. S ohledem na ustanovení o oznámení likvidace, které mimo jiné stanoví povinnost uveřejnit přinejmenším dvakrát s čtrnáctidenním časovým odstupem rozhodnutí o zrušení společnosti s výzvou pro věřitele k přihlášení jejich pohledávek ve lhůtě přesahující tři měsíce, se zdá být zřejmé, že se jedná o proces trvající v čase. I. Štenglová uvádí ve vztahu k tomuto ustanovení, „že lze dovodit, že

19

v uvedené lhůtě nemůže být likvidace ukončena …“23 Tento závěr vyplývá i z ustanovení, podle kterého je vyloučeno, aby likvidátor začal rozdělovat likvidační zůstatek před uplynutím tříměsíční lhůty k podání návrhu na přezkoumání návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku, která počíná dnem, kdy byl tento návrh projednán.

Výjimky

zmíněné v ad c) mohou spočívat v tom, že buďto je společnost zrušena bez likvidace,24 anebo ve skutečnosti, že byl zrušen konkurs po splnění rozvrhového usnesení nebo pro zcela nepostačujícího majetek a společnosti již žádný další majetek nemá. Charakteristický znak uvedený v ad e), který navazuje na definici T. Dvořáka, je poněkud neurčitý. Ohledně vypořádání majetkových otázek by pochybnosti vznikat neměly, jelikož dle ustanovení zákona lze přesně vymezit, že majetkem obchodní společnosti, kterým je veškerý její majetek, jsou věci, pohledávky a jiná práva a penězi ocenitelné hodnoty. Pojem „související otázky“ je však potřeba blíže specifikovat. Dle mého soudu uvedení tohoto výrazu v charakteristických znacích má své opodstatnění. S ohledem na příslušná ustanovení obchodního zákoníku nelze konstatovat, že mají být vypořádány pouze právní vztahy vyplývající z majetkových práv, naopak mají být učiněny všechny úkony směřující k likvidaci společnosti. Takovými úkony mohou být například podání návrhu zápisu vstupu společnosti do likvidace, písemné informování příslušného úřadu práce o hromadném propouštění zaměstnanců z důvodu zrušení obchodní společnosti jako zaměstnavatele, atp. Ohledně ad b) a ad d) lze odkázat na předchozí text.

3.3

Úpadek Během existence společnosti může nastat stav, kdy má společnost dluhy vůči více

svým věřitelů, a zároveň není reálně možné, aby je všechny splnila. Taková situace může nastat i v průběhu likvidace společnosti. V českém právním řádu je takto vymezený stav pojmenován jako úpadek.25 Právním řešením tohoto stavu zabývá insolvenční zákon.26 Úpadek společnosti může existovat ve dvou formách, a sice buďto jako platební neschopnost nebo jako předlužení. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 288 V takovém případě přejímá veškeré jmění společnosti právní nástupce, podrobnosti o tomto upravuje zákon o přeměnách. Výslovný požadavek na přechod veškerého jmění má svůj význam, jelikož byla-li by přejata pouze část jmění, muselo by být o zbytku nepřejatého jmění rovněž rozhodnuto – v takovém případě by připadala v úvahu i likvidace. 25 Synonymem pro úpadek v právním slova smyslu jsou například pojmy insolvence, bankrot, krída. 26 Insolvenční zákon se stal účinným poměrně nedávno – 1. ledna 2008, kdy nahradil předchozí úpravu řešení úpadku obsaženou v zákoně o konkursu z vyrovnání. 23 24

20

Co se platební neschopnosti týče, jedná se o stav, kdy společnost má více věřitelů, vůči kterým má peněžité závazky, které jsou již více jak třicet dní splatné, a není schopna tyto závazky plnit. Zde je třeba doplnit, že neschopnost plnit závazky se v daném případě musí posuzovat objektivně, tudíž v úpadku nebude společnost, která bude mít dostatek finančních prostředků, avšak bude se vyhýbat plnění svých závazků. Ohledně této formy úplatku zákon stanoví rovněž vyvratitelnou právní domněnku, dle které se má za to, že společnost je v platební neschopnosti, jestliže zastavila platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo jestliže tyto závazky nejsou více jak tři měsíce od jejich splatnosti splněny, nebo v případě, že nebylo možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek ze strany věřitele exekucí (případně nařízením výkonu rozhodnutí), anebo konečně jestliže společnost jako dlužník nepředložila seznamy požadované insolvenčním soudem.27 Co se pak předlužení týče, jedná se o formu úpadku, která je možná pouze u právnických osob a podnikajících fyzických osob. Stav předlužení spočívá v tom, že dlužníkovy splatné závazky vůči více věřitelům jsou vyšší než dlužníkův majetek. S ohledem na následující vymezení dalších souvisejících pojmů, lze za tuto formu úpadku považovat situaci, kdy obchodní jmění společnosti má minusovou hodnotu (výše aktiv nedosahuje výše pasiv). Uvedené vymezení předlužení by mohlo způsobovat nepříznivé hospodářské důsledky pro některé subjekty, které sice formálně předluženy jsou, fakticky tomu tak ale není. Proto definice předlužení obsahuje ještě subjektivní hledisko, dle kterého se k hodnotě dlužníkova majetku přičítají i hodnoty reálně očekávané (tzv. expectans), a to v rozsahu, v jakém dojde ke zvýšení majetku. Očekávaný výnos musí ovšem být reálný, což mimo jiné rovněž předpokládá, že musí být jednak získán v dohledné době, a zároveň se nesmí jednat o výnos pouze spekulativní. V tomto směru lze očekávaný výnos prokázat například uzavřenými smlouvami s odběrateli dlužníka.28 Insolvenční zákon rovněž vymezuje tzv. hrozící úpadek. O tento stav půjde v případě, kdy vzhledem ke všem okolnostem lze důvodně očekávat, že dlužník nebude schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých závazků. Hrozícího úpadku se však může podle insolvenčního zákona dovolávat pouze samotný dlužník. Uvedené seznamy se přikládají k insolvenčnímu návrhu v případě, jestliže tento návrh podá sám dlužník. Jedná se o seznam majetku a pohledávek dlužníka, seznam dlužníkových závazků a seznam dlužníkových zaměstnanců. 28 Blíže viz WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 5. Aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2008, s. 633. 27

21

3.3.1 Řešení úpadku Důvody úpravy zákonné formy pro řešení úpadku uvádí například F. Zoulík, podle kterého sice „právo na spravedlivý proces, tak jak je vymezeno v mezinárodních, ústavních i procesních předpisech, spočívá mimo jiné v získání exekučního titulu po řízení, jež zaručuje rovné možnosti stran, a v následné exekuci. Při převaze požadavků nad prostředky dlužníka by totiž použití standardních prostředků vedlo k tomu, že v takové situaci by byl favorizován věřitel, který je ekonomicky silnější nebo postupuje tvrdě na úkor věřitelů ostatních. A tak by uplatnění zásad spravedlivého procesu sloužilo jen jednomu nebo jen menšině věřitelů, zatímco vůči jejich většině by se projevilo jako pravý opak, neboť by je “nespravedlivě“ zbavilo možnosti alespoň poměrného uspokojení jejich pohledávek.“29 Stávající insolvenční zákon umožňuje řešit úpadek třemi způsoby, a sice konkursem, reorganizací, anebo oddlužením. Co se reorganizace a oddlužení týče, lze je považovat za sanační řešení, jelikož počítají s pokračováním existence dlužníka po skončení jeho úpadku (jedná se tedy o řešení, které má vést zjednodušeně řešeno k překonání krize). Oproti tomu konkurs je řešením likvidačním a v případě právnických osob vede nutně k jejich zániku. Smyslem konkursu je zpeněžit majetkovou podstatu dlužníka – úpadce, a podle stanovených pravidel nejčastěji poměrně uspokojit nároky zjištěných věřitelů.30 Pro úplnost je zde nutné uvést, že řešit úpadek podle insolvenčního zákona je vyloučeno u taxativně vymezeného okruhu subjektů. Vzhledem k tématu této práce není bez zajímavosti, že se jedná např. banky, spořitelní a úvěrová družstva, pokud jim předtím nebyla odejmuta licence nebo povolení k jejich činnosti.31 Závěrem lze podotknout, že stav, kdy společnost obecně nedisponuje dostatečnou mírou peněžních prostředků, lze řešit i mimoprocesními způsoby. Není tedy vyloučeno, aby se dlužník s každým svým věřitelem dohodl na narovnání vzájemných práv a povinností, případně aby uzavřeli dohodu o prominutí dluhu, resp. jeho části.

Tamtéž, s. 625. Blíže viz ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo…, s. 248- 253. 31 Výčet subjektů, na které se insolvenční zákon neuplatní, je uveden v ustanovení § 6 insolvenčního zákona. 29 30

22

3.4

Další související pojmy Na tomto místě jsou stručně vymezeny některé další pojmy, které se v textu

vyskytují. Jednotlivé pojmy je nutné pečlivě rozlišovat, jelikož jejich případná záměna by mohla navozovat absurdní a neřešitelné situace, což se netýká pouze samotné likvidace.

3.4.1 Podnik Podnikem obchodní společnosti se podle příslušného ustanovení obchodního zákoníku rozumí soubor hmotných, osobních a nehmotných složek jejího podnikání. Náleží k němu věci, práva a jiné majetkové hodnoty, kterou jsou ve vlastnictví společnosti, a slouží nebo mají sloužit k provozování podniku. Hmotná složka je složena z movitých a nemovitých věci. Osobní složku pak tvoří lidský substrát, který se podílí na provozu podniku. Vztah mezi fyzickou osobou a společností, které podnik náleží, nemusí být nutně založen pracovněprávní skutečností, naopak se mnohdy bude jednat například o smlouvy uzavřené v režimu obchodního zákoníku. Nehmotnou složku pak představují práva a jiné majetkové hodnoty. Typicky se bude jednat o pohledávky, cenné papíry, majetková práva, která jsou obsahem průmyslových práv, práv na označení, autorských práv, výrobní a technické poznatky (jinak řečeno know-how), atp. Podnik lze tedy charakterizovat jako určitý celek, který slouží podnikatelské činnosti, a to jako soubor (souhrn) věcí, práv a jiných majetkových hodnot.32

3.4.2 Obchodní majetek Obchodním společnostem je občanským zákoníkem přiznána jak způsobilost být nositelem práv a povinností, tak i způsobilost tato práva a povinnosti svými úkony nabývat, resp. měnit a pozbývat (až na zákonem stanovené výjimky). Z toho vyplývá, že obchodní společnost je způsobilá být subjektem majetkových vztahů, přičemž předmětem těchto vztahů mohou být věci, a připouští-li to jejich povaha, tak práva a jiné majetkové hodnoty. K. Eliáš uvádí, že „obchodním majetkem se obecně rozumí souhrn hodnot penězi ocenitelných (aktiv), ať již jsou to věci, práva (zejména pohledávky), anebo jiné majetkové hodnoty, jako je např. obchodní tajemství, ochranná známka nebo knowhow.“33 Jak je v souladu s tímto určeno v úvodních ustanoveních obchodního zákoníku, vytváří soubor věcí, pohledávek, práv a jiných penězi ocenitelných hodnot, jehož je ob32 33

Blíže viz FALDYNA, František a kol. MERITUM Obchodní právo…, s. 13. ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo…, s. 139.

23

chodní společnost vlastníkem, resp. jejichž je věřitelem, obchodní majetek společnosti. Do obchodního majetku společnosti nespadají závazky ve smyslu dluhů společnosti. Obchodním majetkem obchodní společnosti se má na mysli dle příslušného ustanovení obchodního zákoníku veškerý její majetek. Pojmy podnik a obchodní majetek je však třeba důsledně rozlišovat. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které slouží, případně mají sloužit k předmětu podnikání obchodní společnosti. Podnik nemůže být vlastníkem těchto hodnot. Nejedná se totiž o subjekt práva, ale o jeho předmět. Obchodní majetek oproti tomu je ve vlastnictví obchodní společnosti. Fakticky se však může jednat o shodné hodnoty.

3.4.3 Obchodní jmění Obchodním jměním společnosti se podle obchodního zákoníku rozumí soubor veškerého obchodního majetku a závazků. Pojem závazek je v tomto případě nutno vykládat jako dluh, a nikoliv jako synonymum obligace. Logicky lze tedy dovodit, že jmění společnosti bude tvořit složka kladná s aktivy a složka záporná s pasivy. Obchodní jmění a obchodní majetek tedy nelze považovat za pojmy se shodným obsahem. V souvislosti s likvidací lze poukázat na ustanovení § 70 odst. 1 obchodního zákoníku, kde je normováno následující: Je-li společnost zrušena s likvidací nebo zbude-li po zrušení společnosti z důvodů uvedených v § 68 odst. 3 písm. f) majetek, provede se likvidace podle tohoto zákona, pokud ze zvláštního právního předpisu nevyplývá jiný způsob vypořádání jejího jmění. Zákonodárce zde rozlišil mezi obchodním majetkem a obchodním jměním. Majetek bude vždy představovat kladnou hodnotu, tudíž bude likvidace žádoucí. Jinak řečeno aktiva v obchodním jmění budou převažovat nad pasivy. V opačném případě, tedy při převaze pasiv, proběhne namísto likvidace konkursní řízení dle insolventního zákona.

3.4.4 Čistý obchodní majetek Čistým obchodním majetkem se podle obchodního zákoníku rozumí obchodní majetek společnosti - podnikatele po odečtení všech jejich závazků (ve smyslu dluhů). K. Eliáš trefně poukazuje, že „normativní konstrukce obchodního jmění jako souboru obchodního majetku a závazků (dluhů) a čistého obchodního majetku jako obchodního majetku sníženého o závazky (dluhy) budí při povrchním čtení dojem stejnosti. Ale tak tomu není. Obchodní jmění sleduje věcnou charakteristiku toho, co se pojí k podnikateli a co podnik vytváří v jednotlivých položkách (tedy konkrétní věci, konkrétní pohle-

24

dávky, konkrétní dluhy, atp.), zatímco čistý obchodní majetek vystihuje totéž celkovým hodnotovým vyjádřením.“34 Rozdíl tedy spočívá v tom, že pomocí obchodního jmění je konkrétně identifikován obchodní majetek podnikatele a jeho dluhy, zatímco prostřednictvím čistého obchodního lze vyjádřit, jakou má jmění hodnotu. V této souvislosti lze poukázat na to, že po provedení všech nezbytných úkonů k provedení likvidace ukládá likvidátorovi obchodní zákoník mimo jiné vypracovat návrh na rozdělení čistého majetkového zůstatku. Lze se tedy domnívat, že tímto čistým majetkovým zůstatkem bude rovněž vyjádřena jeho hodnota. Tento svůj závěr dovozuji z eventuality naturálního plnění jako realizace práva na podíl na likvidačním zůstatku, které by však mělo být předem oceněno. Touto možností se budu zabývat v osmé kapitole.

34

ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část. Soutěžní právo…, s. 141. 25

4

Zrušení společnosti Právní řád rozlišuje v záležitostech týkajících se závěrečných fází existence

společnosti mezi jejím zrušením a zánikem. Je nutné tyto pojmy důkladně odlišit, jelikož „jednou právní skutečností dochází ke zrušení společnosti, s nímž je dále spojena řada významných právních následků, jinou právní skutečností nastává její zánik.“35 Co se likvidace týče, jedná se o fázi, která může “vyplnit“ časový interval mezi těmito skutečnostmi.36 Prvotní právní skutečností vedoucí k ukončení existence společnosti bude tedy zrušení. „Společnost pozbývá v důsledku svého zrušení svůj účel, pro nějž byla zřízena a její orgány vykonávají aktivity k vyvolání jejího zániku: tím je limitována jejich působnost.“37 Oproti tomu je pak zánik společnosti definitivní právní skutečností, na jejímž základě doposud existující obchodní společnost pozbyla právní subjektivitu a byla vymazána z obchodního rejstříku (nestanoví-li zákon jinak).

4.1

Zrušení subjektu dle obchodního zákoníku Obecnou úpravu stanovuje v příslušných ustanoveních občanský zákoník, dle kte-

rého se právnická osoba zrušuje dohodou, uplynutím doby, nebo splněním účelu, pro který byla zřízena, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. V příslušných ustanoveních obchodního zákoníku jsou kromě těchto důvodů uvedeny další, čímž je podán taxativní výčet právních skutečností zrušujících obchodní společnost. Systematicky jsou tyto důvody uvedeny jednak v obecných ustanoveních obchodního zákoníku o obchodních společnostech, a dále také v ustanoveních týkajících se jednotlivých forem těchto subjektů. Jak již bylo výše uvedeno, zrušení společnosti je bezesporu vždy určitou právní skutečností. Podle okolností se pak může jednat o právní úkon, individuální právní akt nebo událost.38

Blíže viz PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Obchodní právo…, s. 90. To však neplatí bezvýjimečně (viz dále v této kapitole) 37 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 69. 38 Blíže viz LOCHMANOVÁ, L. Zrušení obchodní společností s likvidací po novele obchodního zákoníku. Právo a podnikání, 2001, č. 9, str. 3. 35 36

26

4.2

Klasifikace právních skutečností zrušujících společnost Členění těchto právních skutečnosti je důležité především pro pochopení

problematiky zrušení obchodní společnosti. Nikoliv však všichni autoři kladou důraz na provedení takového rozčlenění.39 L. Lochmanová provádí klasifikaci právních skutečností, které zrušují společnost, ze tří hledisek. Jedná se o formy zrušení, důvody zrušení a způsoby zrušení.40 4.2.1 Formy zrušení Ohledně forem zrušení obchodní společnosti platí, že se dělí na zrušení s likvidací a zrušení bez likvidace. Má-li být společnost zrušena bez likvidace, může se tak stát jen v případě, kdy celé její jmění přechází na právního nástupce,41 anebo jestliže byla společnost zrušena zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení, případně pro zcela nepostačující majetek. K likvidaci v druhém uvedeném případě nedojde, pokud společnost již nemá žádný další majetek (nepřihlíží se přitom k věcem, právům, pohledávkám a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty). 4.2.2 Důvody zrušení Důvody zrušení lze dovodit z členění části druhé obchodního zákoníku. Za obecné důvody jsou považovány ty, které jsou stanoveny v obecných ustanoveních o obchodních společnostech, kdežto za zvláštní důvody jsou považovány ty, které jsou vlastní jednotlivým formám obchodních společností.42 4.2.3 Způsoby zrušení Ohledně způsobů zrušení lze rozlišovat mezi nuceným zrušením a dobrovolným zrušením. K nucenému zrušení může dojít buďto rozhodnutím soudu anebo zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo pro zcela nepostačující majetek společnosti. Obecně je též přípustná možnost rozhodnutím správního úřadu nebo zákonem, ale tyto způsoby nejsou v současnosti v právním řádu normovány.43 Rovněž za nucené zrušení jsou většinou považovány situace, kdy ke zrušení dojde na základě důvodů stanovených speciálními ustanoveními pro jednotlivé formy obchodních společností. Blíže viz PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Obchodní právo…, s. 90 - 96. Blíže viz LOCHMANOVÁ, Ludmila. Základy obchodního práva. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009, s. 76. 41 Varianty tohoto postupu jsou upraveny zákonem o přeměnách společností a družstev. 42 Konkretizace důvodů bude provedena dále. 43 Blíže viz ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 70. 39 40

27

Varianty dobrovolného zrušení lze pak vymezit jako ty, které vycházejí z autonomní vůle kompetentních osob, resp. orgánu, případně stanoví-li tak relevantní dokument (společenská smlouva, zakladatelská listina, stanovy). S ohledem na přehlednost jsou následně vypočteny jednotlivé důvody zrušení, které však byly rozčleněny podle toho, zda zakládají dobrovolný anebo nucený způsob zrušení společnosti. 4.2.3.1

Dobrovolné způsoby zrušení

Aby byla společnost zrušena dobrovolným způsobem, musí být naplněn buďto některý z obecných důvodů spočívající v:  uplynutí doby, na kterou byla založena,  dosažení účelu, pro který byla založena,  rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti o zrušení společnosti s likvidací,  rozhodnutí společníků nebo orgánu společnosti bez likvidace, jestliže k jejímu zániku v důsledku fúze, převodu jmění na společníka nebo v důsledku rozdělení, jinak dnem, kdy bylo toto rozhodnutí přijato, anebo zvláštní důvod, který stanovuje ustanovení § 151 písm. b) obchodního zákoníku. 4.2.3.2

Nucené způsoby zrušení

Má-li být společnost zrušena nuceným způsobem, stane se tak, jestliže je dán buďto některý z obecných důvodů spočívající v:  rozhodnutí soudu o zrušení společnosti,  zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo pro zcela nepostačující majetek společnosti, anebo některý ze zvláštních důvodů, které jsou zvlášť stanoveny pro jednotlivé formy obchodních společností. S ohledem na zaměření této práce není jednotlivým zvláštním důvodům nuceného zrušení věnována další pozornost.

28

5

Neplatnost společnosti V úvodu této kapitoly považuji za účelné vrátit se k počátku existence společnosti.

Občanský zákoník vychází z koncepce dvou fází při zřizování právnické osoby. Obchodní společnost, bez ohledu na její formu, vždy “prochází“ tímto dvoufázovým procesem. První fází je založení, které spočívá v uzavření tzv. zřizovacího dokumentu (tím může být společenská smlouva, zakladatelská smlouva, případně zakladatelská listina). Poté navazuje druhá fáze, kterou je vznik obchodní společnosti, k němuž dochází zápisem do obchodního rejstříku. „Vznikem obchodní společnosti se rozumí její konstituování jako právnické osoby.“44 Obchodní zákoník výslovně stanovuje, že po vzniku společnosti již nelze zrušit rozhodnutí, kterým byl zápis do obchodního rejstříku povolen, a stejně tak se již nelze domáhat určení, že společnost nevznikla. Lze tedy konstatovat, že se vznikem společnosti jsou zhojeny obecně všechny nedostatky vzniklé při jejím zakládání v tom smyslu, že nezpůsobují neplatnost těchto úkonů. Z toho však zákon stanovuje taxativní výčet výjimek, na základě kterých je soudu umožněno zahájit i bez návrhu řízení vedoucí k prohlášení neplatnost společnosti (nedochází tedy k jejímu zrušení). 45 Okolnosti, resp. nedostatky umožňující prohlásit soudem společnost za neplatnou lze členit do několika kategorií. Obsahem první z nich jsou nedostatky týkající se zřizovacího dokumentu (mohou spočívat v absenci zřizovacího dokumentu, dále v neuvedení údaje o firmě společnosti, o předmětu podnikání nebo činnosti, o výši vkladu nebo výši základního kapitálu, jestliže tak stanoví zákon). Druhá kategorie představuje nedodržení definičních znaků jednotlivých forem obchodních společností (může se jednat o nedodržení povinnosti ukládající minimální výši splacení vkladu, rozpor s ustanovením zákona vyžadujícím pluralitu zakladatelů společnosti, anebo nedostatek způsobilosti k právním úkonům u všech společníků). Do poslední kategorie pak lze zařadit nedovolený nebo veřejnému pořádku odporující předmět podnikání, případně činnosti. Byla-li společnost prohlášena za neplatnou, nemá to žádný vliv na právní vztahy, do kterých vstoupila. Jestliže existuje právní zájem věřitelů na splacení dosud nesplacených vkladů do společnosti, jsou tak společníci povinni učinit. Jak uvádí I. Štenglová, ta-

44 45

ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 14 Blíže viz ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 276 29

kový zájem bude existovat především v případech, kdy majetek neplatné společnosti nepostačí na úhradu jejich dluhů. Podstatným pro účely této práce je, že právní mocí rozhodnutí soudu o neplatnosti vstupuje společnost do likvidace.

30

6

Účinky spojené se vstupem společnosti do likvidace Vymezit obecně obsah této kapitoly se zdá být složitým úkolem. Lze konstatovat,

že je-li společnost zrušena s likvidací nebo prohlášena za neplatnou, přináší to pro ni účinky, které stanoví obchodní zákoník. V tomto momentě bych chtěl uvedené účinky rozlišit za 1) na ty, které jsou spojené se vstupem společnosti do likvidace, a za 2) na ty, které jsou spojeny s dalším průběhem likvidace. Rozlišovacím kritériem obou uvedených kritérií je časové hledisko. V případě uvedeném v ad 1) se bude jednat o účinky, které se týkají pouze okamžiku zrušení společnosti (byla-li zrušena s likvidací) nebo prohlášením společnosti za neplatnou. V případě uvedené v ad) 2 se pak bude jednat o ty účinky, které odpovídají především povinnostem likvidátora. V této kapitole je věnována pozornost prvně jmenovaným účinkům. V otázce, co vše spadá do této kategorie, nejsou v odborné literatuře jednotné názory. 46 Nepovažuji existenci uvedeného rozporu pro účely této práce za nikterak zásadní. Jak bylo zmíněno výše, účinky vyplývají z ustanovení zákona a tato práce je bude obsahovat, ať už v této, nebo pozdějších kapitolách.

6.1

Zápis likvidace společnosti do obchodního rejstříku Prvním ze zákona vyplývajícím účinkem je povinnost společnosti provést zápis

likvidace do obchodního rejstříku, kterou obchodní zákoník ukládá v úpravě týkající se obchodního rejstříku, a stejně tak i v úpravě týkající se likvidace společnosti. Spolu s údajem o likvidaci se do rejstříku zapisuje i zrušení společnosti a právní důvod této skutečnosti, a stejně tak i rozhodnutí soudu o neplatnosti společnosti. Pokud došlo ke zrušení společnosti právním úkonem, což přichází v úvahu pouze v situaci, kdy o zrušení společnosti rozhodující společníci, případně její orgán, je u osobních obchodních společností vyžadována písemná forma s úředně ověřenými podpisy a u kapitálových obchodních společností forma notářského zápisu. Spolu se zápisem zrušení, potažmo prohlášení neplatnosti se do sbírky listin dané společnosti ukládá notářský zápis o rozhodnutí o zrušení anebo soudní rozhodnutí prokazující důvod zrušení, resp. neplatnosti společnosti.

Konkretizace jednotlivých účinků je odlišná například u J. Pokorné a V. Pelikána. Oproti tomu M. Bartošíková takové vymezení vůbec nerozlišuje. 46

31

Zápis uvedených skutečností do obchodního rejstříku má deklaratorní povahu.47 S ohledem na toto konstatování v návaznosti na ustanovení, které přiznává likvidátorovi oprávnění (v tomto případě spíše ukládá povinnost) jednat jménem společnosti ve věcech zápisu do obchodního rejstříku, nevznikají pochybnosti o tom, že návrh na provedení zápisu těchto skutečností podává právě likvidátor společnosti. Z tohoto závěru připouští právní úprava dvě výjimky, které vyplývají z občanského soudního řádu. Ta první reaguje na skutečnost, že likvidátor svoji povinnost nesplní a vznikne tak rozpor mezi skutečným stavem a zápisem v obchodním rejstříku. Za účelem dosažení shody je pak bez návrhu zahájeno příslušné řízení. Druhá výjimka vyplývá ze situace, kdy je společnost zrušena s likvidací soudním rozhodnutím. Na základě tohoto rozhodnutí provede rejstříkový soud zápis, aniž by o tom vydal rozhodnutí.

6.2

Povinnost užívat obchodní firmu s dovětkem “v likvidaci“ Druhým ze zákona vyplývajícím účinkem je povinnost používat spolu s obchodní

firmou společnosti dovětek “v likvidaci“, který se rovněž zapisuje do obchodního rejstříku. Jak vyplývá z ustanovení ukládajícího tuto povinnost, a dle které vstupuje společnost do likvidace jejím zrušením, vyvstává tato povinnost již tímto okamžikem. Zápis uvedeného dovětku má tedy deklaratorní účinky.48 Smyslem používání formulace “ v likvidaci“ spolu s obchodní firmou je „uvědomit veřejnost, že je jistý subjekt v likvidačním procesu a může prostřednictvím osoby likvidátora činit jen úkony směřující k likvidaci.“49 K tomuto lze dodat i poznatek J. Pokorné, že se tímto dává třetím osobám najevo, že společnost již neplní svůj účel.50 V odborné literatuře se objevují odlišné názory, zda dovětek “v likvidaci“ má vliv na podobu obchodní firmy, jinak řečeno, zda je její součástí.

Deklaratorní účinky předmětnému ustanovení byly přiznány až na základě novelizace obchodního zákoníku účinné od 1. ledna 2001 (provedené zákonem č. 370/2000 Sb.). Před novelizací nebylo ze znění zákona zřejmé, zda zápis zrušení má konstitutivní nebo deklaratorní charakter. Judikatura však považovala zápis uvedených skutečností za konstitutivní, což v praxi přinášelo nemalé problémy. 48 Výše zmíněná možnost soudního prohlášení neplatnosti společnosti spojené se vstupem tohoto subjektu do likvidace má de facto stejný účinek. Právní mocí tohoto rozhodnutí vzniká rovněž povinnost používat obchodní firmu s dovětkem “v likvidaci“. 49 LOCHMANOVÁ, Ludmila. Firemní dodatky II [online]. iHNed.cz, 29. června 2006 [citováno 18. července 2010]. Dostupné na < http://pravniradce.ihned.cz/c4-10078240-18786130-F00000_d-firemni-dodatky-ii> 50 Blíže viz FALDYNA, František a kol. MERITUM Obchodní právo…, s. 229 47

32

Dle názoru M. Bartošíkové se zápis „vstupu společnosti do likvidace projevuje ve změně obchodní formy, dojde tedy k její změně.“51 Oproti tomu L. Lochmanová prezentuje názor, že uvedený dovětek není součástí obchodní firmy ve smyslu § 8 a násl. obchodního zákoníku. Jeho charakter je ryze veřejnoprávní.52 V takto uvedené neshodě se přikláním k názoru L. Lochmanové. Jak autorka poukazuje, dle příslušných ustanovení o tvorbě obchodní firmy společnosti jsou přípustné pouze dodatky označující právní formu společnosti. Rovněž také poukazuje skutečnost, že pojem dovětek nelze zaměňovat s pojmem dodatek. Uvedený názor lze rovněž podpořit poukazem na skutečnost, že zápis do obchodního rejstříku ohledně vstupu do likvidace a uvedení příslušného dovětku má deklaratorní účinky, avšak oponentní názor uvádí, že zápis vstupu se projevuje ve změně firmy. Dle mého soudu z tohoto vyplývá, že uvedenému zápisu by tedy byl přiznán konstitutivní účinek, což by však nebylo v souladu s obchodním zákoníkem. Rovněž lze argumentovat tím, že změna obchodní firmy je vždy účinná až provedením zápisu do rejstříku, k čemuž P. Hlavsa dodává, že konstitutivní účinky lze přiznat pouze řízením zahájeným na návrh. Jak již bylo výše uvedeno, zápis vstupu společnosti do likvidace a dovětku “v likvidaci“ může provést soud i bez návrhu.53

6.3

Další účinky spojené se vstupem společnosti do likvidace Další z účinků spojených se vstupem společnosti do likvidace spočívají

v povinnosti jmenovat likvidátora společnosti a v započetí ukončování výkonu jejího podnikání, resp. činnosti. Výklad o obou uvedených účincích je obsažen v následujících kapitolách.

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s.139 Blíže viz LOCHMANOVÁ, Ludmila. Firemní dodatky I… 53 Blíže viz HLAVSA, Petr. Občanský soudní řád, soudní řád správní a předpisy související s úvodem k aplikaci komunitárního práva a k předběžné otázce. 4. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 4. 2006. Praha: Linde Praha, a.s., 2006, s. 209. 51 52

33

7

Likvidátor Vymezení likvidace bylo provedeno v jedné z úvodních kapitol. Jejím vykonavatel

je likvidátor, kterého lze považovat za orgán sui generis.54 Jak vyplývá z příslušného ustanovení, přechází na likvidátora dnem, ke kterému byl do své funkce jmenován, působnost jednat jménem společnosti namísto statutárního orgánu. Uvedené oprávnění však není absolutní, jelikož je nutné zohlednit účel celého procesu. Pro likvidátora to znamená, že jeho působnost je zákonem omezena pouze na úkony směřující k likvidaci. Pro úplnost je třeba dodat, že „slova “jednat jménem společnosti“ se nutně musí chápat extenzivně, protože likvidátor má pravomoc nejen jednat za společnost navenek, ale také rozhodovat o jejím jmění a o jejich vnitřních poměrech.“55 Z tohoto mimo jiné vyplývá, že likvidátor se nepovažuje za statutární orgán společnosti. Přesto i pro něj platí obecná úprava o orgánech společnosti dle ustanovení obchodního zákoníku o orgánech společnosti a za výkon svoji funkce odpovídá stejným způsobem jako členové statutárního orgánu. Ostatních orgány společnosti pak nadále zůstávají zachovány a až na statutární orgán nadále vykonávají svoji působnost. Stejně tak platí, že pokud mají na základě zákona o něčem rozhodnout všichni společníci (případně většina společníku, jestliže to u osobních obchodních společností určuje společenská smlouva), je v souvislosti k této věci vstup do likvidace irelevantní (příkladem uvedené situace by mohlo být nerovnoměrné snížení základního kapitálu v případě společnosti s ručením omezeným).

7.1

K osobě likvidátora Osobou způsobilou k výkonu funkce likvidátora může být obecně fyzická osoba.

Z tohoto však právní úprava připouští dvě výjimky. První je stanovena zákonem o bankách, podle kterého může být na návrh České národní banky likvidátorem jmenována i právnická osoba. Druhá výjimka pak umožňuje soudu jmenovat likvidátorem rovněž

Tak vyplývá z Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. března 1998, sp. zn. Odon 69/97, in Soudní judikatura, 1998, č. 9. 55 ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 73. 54

34

právnickou osobu, a sice za předpokladu, že tato osoba je společníkem nebo statutárním orgánem společnosti.56

7.1.1 Obecně k podmínkám způsobilosti likvidátora Obchodní zákoník výslovně neřeší, zda osoba likvidátora musí splňovat další podmínky způsobilosti. „Tato otázka je o to závažnější, že dle dostupných informací není soudy vůbec jednotně řešena, popř. že některé soudy vůbec nevyžadují splnění jakýchkoliv kritérií.“57 V odborné literatuře prezentoval T. Dvořák argumenty, podle kterých by se kritéria pro výkon funkce likvidátora měla určovat per analogiam jako ty pro výkon statutárního orgánu. Konkrétně autor uvádí následující: Za prvé je potřeba zajistit, aby výkon funkce statutárního orgánu vykonávaly osoby, které mají plnou způsobilost dle předpisů soukromého práva a jsou dostatečně trestněprávně a správněprávně zachovalí. Vzhledem k tomu, že obchodní zákoník výslovně stanoví, že jmenováním likvidátora na něj přechází působnost (byť omezená) statutárního orgánu jednat jménem společnosti, je na místě, aby i likvidátor splňoval stejné podmínky. Za druhé je potřeba zajistit, aby likvidace společnosti proběhla v souladu se zásadami, na kterých obchodní zákoník spočívá. Ostatně je tak stanoveno i v úvodním ustanovení tohoto zákona. Jednou z těchto zásad je bezesporu i ochrana společníků a třetích osob (např. věřitelů), tudíž je nutné postupovat v zájmu těchto osob, a vzhledem k tomu, co bylo uvedeno v předchozích odstavcích užít analogie pro stanovení těchto podmínek. Podle autorova názoru je nutné v této otázce postupovat nutno postupovat pomocí analogie práva, jelikož zákon nemůže vždy do nejmenších detailů normovat všechny možné situace, kterou v daném případě mohou nastat. Absence výslovné úpravy tedy ještě neznamená, že zákon takové podmínky nevyžaduje.58

Způsobilost k výkonu funkce likvidátora se určuje odlišně u osobních a u kapitálových osobních společností, přesto lze konstatovat skutečnost, že výčet podmínek je shodný. V případě osobních obchodních společností platí, že likvidátorem může být jen fyzická osoba, která podle zvláštního právního předpisu splňuje všeobecné podmínky provozování živnosti a u níž není dána překážka provozování živnosti. Zvláštní právní předpis představuje na tomto místě živnostenský zákon. Pokud by

Jak uvádí I. Štenglová, výklad ustanovení § 71 odst. 2 vzbuzuje pochybnosti, zda možnost jmenovat likvidátorem právnickou osobu soudem se vztahuje pouze na situace, kdy tato osoba je společníkem, statutárním orgánem nebo jeho členem, anebo je považována za obecnou výjimku ze znění odst. 1, dle kterého může být likvidátorem fyzická osoba. Za správný považuje první uvedenou variantu výkladu, jinak by právě odst. 1 postrádal logiku. Srov. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 282. 57 DVOŘÁK, T. K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností. Právník, 2000, č. 8. 58 Tamtéž. 56

35

likvidátorem byla právnická osoba, vykonávala by odpovídající práva a povinnosti fyzická osoba, která by byla statutárním orgánem nebo pověřeným zástupcem, přičemž musí splňovat výše uvedené podmínky. Pro případ kapitálových obchodních společností jsou podmínky způsobilosti konkretizovány přímo v obchodním zákoníku, zatímco na skutečnosti, jež jsou považovány za překážky provozování živnosti, je odkazováno na živnostenský zákon. Podmínky pro výkon funkce likvidátora spočívají v dosažení věku osmnácti let, plné způsobilosti k právním úkon a bezúhonnosti ve smyslu zákona o živnostenském podnikání. Překážky ve výkonu funkce likvidátora vznikají v návaznosti na dříve zahájené insolvenční řízení s touto osobou. Živnostenský zákon vymezuje situace, které jsou považovány za tyto překážky.

7.2

Ustanovení likvidátora do funkce Podle ustanovení obchodního zákoníku o jmenování a odvolání likvidátora platí,

že likvidátora společnosti jmenuje její statutární orgán, ledaže by jiný postup stanovil zákon nebo společenská smlouva, případně stanovy. V případě, že by tak nebylo učiněno bez zbytečného odkladu po zrušení společnosti (a bude-li se likvidace provádět), provede jmenování příslušný soud. Jak již bylo uvedeno výše, k tomuto dni na likvidátora přechází působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti. Funkce statutárního orgánu zůstává zachována, avšak její výkon se omezuje pouze nepatrný zbytek působnosti směřujícího dovnitř společnosti.59 Vzhledem k uvedené skutečnosti se statutární orgán při jmenování likvidátora z obchodního rejstříku nevymazává. Jestliže je likvidátor jmenován příslušným orgánem obchodní společnosti, vyžaduje se k tomu jeho výslovný, případně konkludentní souhlas, jelikož článek 9 odst. 1 Listiny základních práv a svobod stanoví bezpodmínečný zákaz podrobení fyzických osob nuceným pracím nebo službám.60 Zvláštní úprava pro jmenování likvidátora je stanovena v případě kapitálových obchodních společností, u kterých likvidátora může jmenovat valná hromada. Avšak v případě společnosti s ručením omezeným by to musela připustit společenská smlouva. Zákon umožňuje jmenovat více likvidátorů. Jestliže z tohoto úkonu nevyplývá něco jiného, vykonává působnost likvidátora každý z nich samostatně.61 Vzhledem

Blíže viz PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Obchodní právo…, s. 100. Blíže viz DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost…, s. 687. 61 Blíže viz BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným…, s. 302. 59 60

36

k absenci výslovné úpravy této problematiky existuje i odlišný právní názor, který reprezentuje T. Dvořák, a sice že vícero likvidátorů tvoří jeden kolektivní orgán. Většinovým je však názor první. I. Štenglová k tomu dodává, že formulace ustanovení § 70 odst. 3 obchodního zákoníku „umožňuje, aby orgán, který jmenoval více likvidátorů, popřípadě aby soud (který jmenoval likvidátory) stanovil, že likvidátoři musejí jednat společně, popřípadě vždy alespoň někteří z nich.“62

7.2.1 Jmenování likvidátora soudem V určitých případech jmenuje namísto příslušného orgánu společnosti likvidátora soud. Kromě níže uvedené výjimky musí i v těchto případech likvidátor vyslovit uvedeným způsobem souhlas s tímto aktem. Jedná se o následující situace:  Příslušný orgán společnosti nejmenoval likvidátora bez zbytečného odkladu (obchodní zákoník nevyžaduje, aby okamžikem vstupu společnosti do likvidace byl jmenován likvidátor).  Soud rozhodl o zrušení společnosti s likvidací. Jmenuje-li likvidátorem některého ze společníků, statutární orgán, resp. jeho člena, nevyžaduje se k tomu jejich souhlas.63 Bude-li v tomto případě jmenována likvidátorem právnická osoba, vzniká ji povinnost určit fyzickou osobu, která bude vykonávat funkci likvidátora, a to do deseti dnů od vykonatelnosti soudního rozhodnutí.64 Nestane-li se tak, likvidátorem se stane její statutární orgán nebo jeho členové.  Dosavadní likvidátor nevykonává svoji funkci z důvodů jeho odvolání, rezignace, smrti, anebo protože ji nemůže vykonávat a příslušný orgán bez zbytečného odkladu nejmenoval do pozice likvidátora jinou fyzickou osobu.  Dojde-li k odvolání likvidátora soudem pro porušení jeho povinností, musí ho zároveň nahradit jinou osobou. Příslušné řízení se zahajuje na návrh osoby, která na tom osvědčí svůj právní zájem.  Není-li možné ve shora uvedených situacích jmenovat likvidátora, jmenuje soud likvidátora ze seznamu insolvenčních správců.  Soud rozhodl o obnově likvidace, a to bez ohledu, zda se tak stalo po skončení likvidace, nebo až po výmazu společnosti z rejstříku. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 279. Dle názoru T. Dvořáka je s ohledem na článek 9 odst. 1 Listiny tato konstrukce protiústavní – srov. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným…, s. 396. 64 Blíže viz DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti…, s. 613. 62 63

37

 V případě akciových společností může za stanovených podmínek požadovat akciová minorita u soudu odvolání dosavadního, valnou hromadou jmenovaného likvidátora, a zároveň jeho nahrazení. Osoba likvidátora se zapisuje do obchodního rejstříku. V souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 250/2005 Sb. je potřeba návrh na tento zápis doložit dokladem o jeho jmenování či volbě likvidátora a čestným prohlášením o splnění předpokladů pro výkon funkce likvidátora s notářsky ověřeným podpisem.65 Tento zápis má však deklaratorní účinky, jelikož z příslušného ustanovení obchodního zákoníku lze dovodit, že likvidátor vykonává svoji funkci od okamžiku jmenování. Návrh na zápis osoby likvidátora do obchodního rejstříku podává vždy likvidátor, protože na něj přechází oprávnění jednat jménem společnosti v těchto věcech. Nebylo tomu tak vždy na základě původního znění obchodního zákoníku bylo judikováno, že zápis likvidátora do obchodního rejstříku má konstitutivní účinky.66 Pro snadnější dosažení účelu likvidace společnosti došlo k novelizaci obchodního zákoníku, podle které se zápisu likvidátora do rejstříku přiznává deklaratorní účinek. Jestliže provede tento akt soud, likvidátor je ustanoven ke dni doručení usnesení soudu o jmenování, ledaže soud odložil vykonatelnost rozhodnutí nebo v něm stanovil jiný den vniku funkce.67 V ostatních případech se za den jmenování považuje den rozhodnutí příslušného orgánu společnosti. Zamítne-li příslušný soud návrh na povolení zápisu likvidátora, považuje se jeho jmenování za neplatné s účinky ex tunc s tím, že práva třetích osoba nabytá v dobré víře tím nejsou dotčena.68 Pokud byl likvidátor jmenován soudem, vzniká třetím osobám povinnost poskytnout mu součinnost v rozsahu, v jakém by ji musely poskytnout insolvenčnímu správci podle ustanovení insolvenčního zákona.69

7.3

Zánik funkce likvidátora Možné způsoby zániku funkce likvidátora je nutné specifikovat také na základě

ustanovení obchodního zákoníku o jmenování a odvolání likvidátora, subsidiárně pak také občanského zákoníku. Blíže viz ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 139. Blíže viz Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 1993, sp. zn. 28 Co 75/92. 67 Blíže viz DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným…, s. 396. 68 Tamtéž. 69 Demonstrativní výčet jednání, které je považováno za poskytnutí součinnosti, vymezuje ustanovení § 43 inslovenčního zákona. 65 66

38

Smrt likvidátora znamená bez dalšího zánik jeho funkce, jelikož způsobilost fyzické osoby mít práva a povinnosti k tomuto dni zaniká. Problém by mohl nastat v situaci, kdy by se nepodařilo smrt prokázat předepsaným způsobem. Postup v takovém případě stanoví občanský zákoník, podle kterého soud prohlásí likvidátora za mrtvého, jestliže zjistí jeho smrt jiným způsobem. Byl-li by likvidátor nezvěstný, lze ho soudem za mrtvého prokázat, pokud okolnosti naznačují, že již nežije. Vzhledem k účelu likvidace by v posledním uvedeném případě bylo vhodné využít jiného způsobu zániku funkce, jelikož je z časových důvodů zajisté nežádoucí vyčkat rozhodnutí soudu v této věci.70 Dalším způsobem zániku funkce je odvolání likvidátora z jeho funkce. Rozlišuje se odvolání orgánem společnosti, který likvidátora jmenoval, a odvolání soudem. Ohledně první varianty platí, že obchodní zákoník neobsahuje komplexní úpravu, na základě které by se dalo vždy určit, který orgán společnosti je oprávněn k tomuto úkonu. Dojdeli tedy k situaci, kdy ze zákona nevyplývá, kdo je způsobilý k odvolání, použije se obecného principu, dle kterého orgán, jenž někoho do funkce jmenoval, může ho zároveň i odvolat.71 K odvolání likvidátora orgánem společnosti může ovšem dojít pouze za situace, kdy k jeho jmenování nedošlo na základě soudního rozhodnutí. V případě společnosti s ručením omezeným je způsobilým orgánem valná hromada společnosti za předpokladu, že je tak stanoveno ve společenské smlouvě, a u akciové společnosti pak vždy valná hromada. Pro osobní obchodní společnosti podléhá výběr orgánu způsobilého k odvolání likvidátora výše uvedenému principu. Příslušný orgán společnosti není nijak omezován co do důvodů odvolání.72 K odvolání likvidátora soudem může dojít v následujících zákonem stanovených situacích:  K odvolání likvidátora soudem, který je zároveň společníkem, statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu společnosti, může dojít, jestliže po něm nelze spravedlivě požadovat, aby tuto funkci vykonával. O odvolání z funkce musí likvidátor soud požádat.  K odvolání likvidátora soudem může také dojít na základě návrhu osoby, která na tom osvědčí právní zájem. K dosáhnutí odvolání je však třeba prokázat porušování Úprava řízení o prohlášení za mrtvého se řídí ustanoveními § 195 a násl. občanského soudního řádu, dle kterého bude řízení trvat po dobu delší než je jeden rok, ledaže by se během této doby zjistilo, že nezvěstný je živý. 71 Blíže viz ELIÁŠ, K. Obchodní zákoník – praktické poznámkové vydání s výběrem judikatury od r. 1900. 3 vydání. Praha: Linde a.s., 1999, s. 348. 72 Blíže viz DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným…, s. 397. 70

39

jeho povinností. Názorný příklad takového počinu dává judikatura, podle které „bylo a je zcela nepřípustné, aby likvidátor zrušené společnosti udělil plnou moc členům statutárního orgánu, aby samostatně jménem likvidované společnosti činili právní úkony, což bylo v konkrétním případě označeno za flagrantní porušení a obcházení zákona, jež je důvodem pro odvolání likvidátora a jeho nahrazení jinou osobou.“73  V případě akciové společnosti může za stanovených podmínek odvolat likvidátora soud na základě odůvodněného požadavku akciové minority. Pro úplnost je nutno dodat, že odvolání likvidátora platí, že likvidátora může funkce zprostit soud i v případě, kdy ho do funkce jmenoval příslušný orgán společnosti (vice versa to však neplatí), a rovněž jestliže ho do funkce dříve sám jmenoval. 74 Specifický případ je obsažen v judikatuře, a sice „uzná-li soud, že jsou splněny podmínky pro odvolání likvidátora a o jeho odvolání rozhodne, nemůže již valná hromada do pravomocného vyřešení sporu rozhodnout o volbě likvidátora nového, neboť takovým postupem by byl zcela zmařen účel sledovaný citovaným ustanovením zákona (např. § 71 odst. 4).“ 75 Vzdání se funkce, jinak řečeno rezignace, je dalším ze způsobu zániku funkce likvidátora. Likvidátor se považuje za orgán společnosti, tudíž se na něj vztahuje úprava o zániku funkce člena orgánu společnosti podle ustanovení obchodního zákoníku. V takovém případě je likvidátorovi umožněno rezignovat na svoji funkci, avšak o tomto svém kroku je povinen informovat orgán, který ho do funkce zvolil. V případě osobních obchodních společností se bude jednat zpravidla o ty společníky, kteří jsou statutárním orgánem. U společnosti s ručením omezeným je pověřeným orgánem valná hromada, jestliže že to připouští společenská smlouva, a u akciové společnosti vždy o valnou hromadu. Výkon funkce likvidátora zaniká dnem, kdy odstoupení projednal, resp. měl projednat orgán, který ho předtím jmenoval. Pokud se však likvidátor vzdá své funkce přímo na zasedání tohoto orgánu, k jejímu zániku dojde až uplynutím dvou měsíců od tohoto úkonu. K prolomení tohoto pravidla vedoucímu k okamžitému zániku funkce může dojít na základě likvidátorovy žádosti, kterou tento orgán schválí. Obchodní zákoník rovněž stanoví, že ke jmenování nového likvidátora (buďto orgánem společnosti nebo soudem) dojde, jestliže dosavadní likvidátor nemůže svoji Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 1993, sp. zn. 11 Cm 973/93, in Soudní rozhledy, 1995, č. 1, s. 5 an. 74 Blíže viz ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 74. 75 Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2000, sp. zn. 32 Cdo 524, 525/2000 73

40

funkci vykonávat. Taková úprava se ovšem jeví jako problematická. Zákon blíže nevymezuje, zda se má jednat o dočasnou nebo trvalou nemožnost funkce. J. Dědič k tomuto uvádí, že „by mělo jít o trvalou nemožnost, nebo alespoň takovou, u níž nelze zjistit, jak dlouho bude tato nemožnost trvat … a zároveň bývá sporné, v jakém okamžiku taková situace nastává.“76 Za den zániku funkce z tohoto důvodu se považuje den, kdy nemožnost nastala. K jeho konkrétnímu určení je povolán orgán, který likvidátora dříve do funkce jmenoval. Pokud by taková situace nastala, jeví se vhodnější dosavadního likvidátora odvolat. Specifickým způsobem zániku funkce likvidátora je situace, kdy se společníci nebo příslušný orgán společnosti rozhodnou zrušit své původní rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace. Jedinou podmínkou pro takový postup je, že tak bylo učiněno před zahájením rozdělování likvidačního zůstatku. Dnem účinnosti takového rozhodnutí zaniká funkce likvidátora. Pokud byl však likvidátor jmenován soudem,77 přestože k rozhodnutí o likvidaci došlo z vůle společnosti, bude soudu dána pravomoc ve věci zrušení rozhodnutí o zrušení společnosti. V případě, že dojde ke zrušení tohoto rozhodnutí, funkce likvidátora zanikne ke dni právní moci soudního rozhodnutí. Další situací, kdy dojde k zániku funkce likvidátora, je ztráta způsobilosti k výkonu funkce. Logickým zánikem funkce likvidátora, který nepřináší větších obtíži, je zánik likvidované společnosti, ke kterému dochází dnem výmazu z obchodního rejstříku. Občanský zákoník stanoví, že právní úkony za obchodní společnost činí statutární orgány, které k tomu jsou oprávněni dle společenské smlouvy nebo zákona. Je-li společnost v likvidaci, jedná jménem společnosti, byť s limitovanou působností, zpravidla likvidátor. Pokud tedy došlo k zániku společnosti, což znamená její právní neexistenci, nemá ani orgán,

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 701. Nejedná se však o všechny případy jmenování likvidátora soudem. V uvedeném ustanovení je odkazováno pouze na případy:  kdy původní likvidátor nevykonává svoji funkci z důvodu smrti, odvolání, vzdání se funkce, případně nemůže-li funkci vykonávat, a z důvodu nečinnosti orgánu oprávněného ke jmenování nového likvidátora tak učinil soud, nebo  kdy soud odvolal původního likvidátora pro porušení jeho povinností, a to na základě návrhu osoby, která na tom osvědčila právní zájem, nebo  kdy v důsledku neúspěchu při jmenování dle ustanovení § 71 odst. 1 až 4 ustanovil za likvidátora osobu zapsanou v seznamu insolvenčních správců. Poněkud nelogicky tedy není v tomto ustanovení zmíněno ustanovení § 71 odst. 1, kdy dojde obecně ke jmenování likvidátora z rozhodnutí soudu, jelikož příslušný orgán tak neučinil bez zbytečného odkladu. Jak uvádí I. Štenglová, tento případ je zcela souměřitelnými s předchozími – srov. ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 274. 76 77

41

který bude za společnost jednat. Obdobně se bude postupovat i v případě, kdy “opětovnému“ zániku předcházelo obnovení likvidace. Možným způsobem zániku funkce je rovněž zánik právnické osoby, která byla na základě zákonem stanoveným předpokladů likvidátorem jmenována. V případě zániku právnické osoby dochází k pozbytí její způsobilosti mít práva a povinnosti. Konečně T. Dvořák uvádí, že k zániku likvidátorovi funkce může dojít rovněž dohodou smluvních stran. 78

7.4

Odměňování a náhrada hotových výdajů likvidátora V zásadě platí, že likvidátor má za výkon své funkce nárok na odměnu a náhradu

hotových výdajů. Výjimkou z tohoto je pak situace, kdy k výkonu funkce byl soudem jmenován společník, statutární orgán nebo jeho člen. Výši odměny likvidátora určuje orgán společnosti, který ho do funkce jmenoval. Odlišná úprava je stanovena v případě společnosti s ručením omezeným, pro kterou je normováno, že valná hromada rozhodne nikoliv o výši odměny, ale o odměňování likvidátora. Dle J. Dědiče je tímto míněno, že nemusí být určena „přímo výše úplaty za výkon funkce, ale postačí pravidla pro její určení.“79 Jak však dále uvádí, může být tento postup problematický, jelikož likvidátor nemusí mít představu o finanční částce odpovídající odměně, což by také mohlo vést k tomu, že by nedal souhlas se svým jmenováním, případně by rezignoval. Pro stanovení výše odměny nejsou v obchodním zákoníku stanovena žádná závazná kritéria. Příslušným orgánům společnosti lze jen doporučit, aby konkrétní částka byla přiměřená, případně aby se inspirovali v posléze zmíněné vyhlášce. Nikoliv nereálná situace může typicky nastat u akciové společnosti, u které nebývá pravidlem, že členové představenstva a akcionářská základna jsou tvořeni shodným osobním substrátem. V případě nepřiměřeně vysoké odměny by mohli být členové představenstva trestněprávně odpovědnými za naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku. Jestliže jmenoval likvidátora soud, je výše odměny určena normativně. Na základě zmocňovacího ustanovení obchodního zákoníku tak stanoví vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 479/2000 Sb. Obsahem této vyhlášky je také úprava týkající se náhrady hotových výdajů likvidátora. 78 79

Blíže viz DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost…, s. 688. DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 706. 42

V obou uvedených případech zákon umožňuje poskytnout zálohu za výkon funkce. Vzhledem k dikci „…přiznat právo na vyplacení zálohy…“ lze usuzovat, že takový nárok nevzniká automaticky, nýbrž o něm musí rozhodnout příslušný orgán, resp. soud. Vzhledem k případné časové náročnosti lze přiznání tohoto nároku považovat za účelné. Odměna likvidátora spolu s náhradou hotových výdajů likvidátora se v zásadě vyplácejí z likvidačního zůstatku. Nelze-li takto postupovat, vyplácí tyto částky způsobem dle ustanovení § 7 výše uvedené vyhlášky stát, a to buďto v celém nebo zbývajícím neuhrazené rozsahu.

7.5

Právní postavení likvidátora Právní úprava vztahu mezi likvidátorem a společností se řídí ustanoveními o

likvidaci společnosti a vzhledem ke skutečnosti, že prvně jmenovaný subjekt je považován za orgán společnosti, tak rovněž ustanovením obchodního zákoníku o právech a povinnostech orgánů a členů orgánů společnosti. Jak z příslušného ustanovení vyplývá, řídí se tento vztah smlouvou o výkonu funkce, která je inominátním kontraktem. Rozhodovací praxe soudů jen určila, že „činnost statutárního orgánu (v případě likvidátora na základě výše uvedených důvodů) společnosti s ručením omezeným nevykonává fyzická osoba v pracovním poměru, a to ani v případě, že není společníkem.“80 Obsahem této smlouvy budou nepochybně práva a povinnosti smluvních stran, kdy vzhledem k účelu likvidace by měl být kladen důraz na vymezení působnosti likvidátora. Dohoda o obsahu smlouvy by ovšem měla být v souladu s ustanovením obchodního zákoníku vymezujícím základní rozsah oprávnění likvidátora. K platnosti takové smlouvy je podle zákona potřeba splnit rovněž požadavky písemné formy, závazku k osobnímu výkonu funkce a její schválení valnou hromadou nebo všemi neomezeně ručícími společníky společnosti. V případě, že mezi likvidátorem a společností nebyla uzavřena takto specifikovaná smlouva, řídí se vztah mezi likvidátorem a společností přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Uzavření mandátní smlouvy však zřejmě v úvahu nepřipadá, jelikož není uzavřen mandátní vztah, ale pouze o úpravu práv a povinností v právním vztahu, který vznikl jmenováním likvidátora.81 80 81

Rozhodnutí uveřejněné pod číslem 13/1995 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Blíže viz ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 250. 43

Podle dikce zákona lze dovodit, že se předpokládá, že mezi likvidátorem a obchodní společností bude uzavřena smlouva o výkonu funkce. Dle názoru L. Lochmanové je inominátní kontrakt vhodnější než komplexní aplikace mandátní smlouvy, protože jednak nejde o založení mandátního vztahu mezi účastníky, ale pouze o úpravu práv a povinností jmenováním vzniklého vztahu, a také protože mandátní smlouva nepokrývá všechny požadavky, které je třeba vymezit v této smlouvě.82 I přes výše uvedenou variabilitu lze určit základní rozsah obsahu tohoto právního vztahu. Co se týče výčtu práv likvidátora, bude se jednat především o právo na informace a na odměnu za výkon svoji funkce. Prvně jmenované právo vyplývá z ustanovení o mandátní smlouvě upravující (pro účely likvidace) povinnost příslušných orgánů společnosti seznámit ho s jejími zájmy a stanovit závazné pokyny. K výkonu své funkce likvidátor nutně potřebuje informace, jinak by nebyl s to řádně plnit své povinnosti.83 Ohledně práva na odměnu lze odkázat na předchozí výklad. Co se týče výčtu povinností, lze v souladu s ustanoveními o mandátní smlouvě konstatovat, že likvidátor je povinen postupovat při výkonu své funkce s odbornou péčí. Dále je likvidátor povinen informovat společníky, potažmo valnou hromadu společnosti o výkonu své funkce. Rozporné názory se objevují v odborné literatuře v otázce, zda je likvidátor povinen dbát pokynů společníků, případně usnesení valné hromady společnosti. T. Dvořák k tomuto uvádí, že „likvidátor je povinen respektovat, obdobně jako členové jiných orgánů, usnesení valné hromady s výjimkou těch usnesení, která jsou v rozporu s právními předpisy; ta plnit nemusí.“84 Oproti tomu J. Dědič uvádí, že „z odkazu na obecnou úpravu mandátní smlouvy by bylo možno dovozovat, že likvidátor je povinen řídit se pokyny mandanta, tedy jiných orgánů společnosti obdobně jako statutární orgán. Takový postup u likvidátora zřejmě nepřichází v úvahu, neboť u žádného orgánu obchodní společnosti není uvedeno, že je oprávněn dávat likvidátorovi pokyny, jak postupovat při likvidaci.“85 V této otázce se přikláním k názoru J. Dědiče. Likvidátor totiž má postupovat s odbornou péčí v souladu se zájmy společnosti, což předpokládá jistou úroveň profesionality při výkonu funkce, která by měla zaručit, aby společnost byla zlikvidována “co nejefektivněji“, avšak za současného respektování práv třetích osob. Případná závaznost pokynů společníků může práva třetích osob případně ohrozit.

Za výkon své působnosti odpovídá likvidátor podle příslušného ustanovení obchodního zákoníku stejným způsobem jako členové statutárních orgánů. Ačkoliv Blíže viz LOCHMANOVÁ, Ludmila. Zrušení obchodní společností s likvidací po novele obchodního zákoníku. Právo a podnikání, 2001, č. 9, S. 4. 83 Blíže viz DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost…, s. 690. 84 DVOŘÁK, T Osobní obchodní společnosti. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, str. 215. 85 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 705. 82

44

rozsah odpovědnosti bude obecně shodný, bude se povinnost k náhradě škody dovozovat odlišně v závislosti na formách obchodních společností. Pro osobní obchodní společnosti platí, že vznikne-li škoda v důsledku porušení právní povinnosti likvidátora, bude se postupovat dle ustanovení o náhradě škody v obchodním zákoníku,86 která mimo jiné obsahuje i kogentní ustanovení vylučující zřeknutí se nároku na náhradu škody poškozeným, v tomto případě tedy společností, ještě před porušením povinnosti ze strany likvidátora. Úprava odpovědnosti likvidátora za škodu v případě kapitálových obchodních společností vyplývá z ustanovení § 194 odst. 5, dle které nelze dohodu ani stanovami jeho odpovědnost za porušení právních povinností omezit, příp. vyloučit. Právní režim náhrady škody za porušení právní povinnosti se i v tomto případě bude řídit úpravou náhrady škody v obchodním zákoníku. V souladu se shora uvedeným je likvidátor při výkonu své funkce povinen jednat s odbornou péčí. Porušení této povinnosti může vyvolat i veřejnoprávní reakci. Jestliže likvidátorovo jednání bude společensky škodlivé a nebude možné ho postihnout podle jiných právních předpisů, může se stát trestněprávně odpovědný za spáchání zpravidla některého z trestných činů proti majetku podle příslušných ustanovení trestního zákoníku. Jen pro příklad lze uvést, že se může jednat o trestný čin podvodu, porušení povinnosti při správě cizího majetku, ať již v úmyslné nebo nedbalostní formě, poškození věřitele, zvýhodnění věřitele, atd.

Ustanovení § 373 obchodního zákoníku ukládá povinnost nahradit škodu pouze v důsledku porušení povinnosti ze závazkového právního vztahu. S ohledem na výše uvedenou skutečnost, že likvidátor odpovídá za výkon své působnosti stejně jako členové statutárních orgánu, platí, že za porušení povinností stanovených obchodním zákoníkem se dle ustanovení § 757 stejného zákona postupuje podle příslušných ustanovení o náhradě škody. 86

45

8

Práva a povinnosti likvidátora v průběhu likvidace Tato kapitola pojednává o významné fázi likvidačního procesu, jejíž cíl zjednodu-

šeně řečeno spočívá v transformaci obchodního jmění na čistý majetkový zůstatek (tzv. likvidační zůstatek), který je posléze rozdělen mezi jednotlivé společníky. Vlastní průběh likvidace lze dovodit z ustanovení obchodního zákoníku, resp. i dalších zákonů, které jednak stanoví, v čem spočívají oprávnění likvidátora, a dále mu ukládá konkrétní povinnosti.

8.1

Povinnost likvidátora První z povinností, která je zákonem likvidátorovi uložena, obvykle spočívá

v sestavení zahajovací likvidační účetní rozvahy a soupisu jmění. Jak vyplývá z odborné literatury, je obsahem tohoto aktu plán a rozpočet likvidace. Vzhledem ke skutečnosti, že autorem rozvahy bude likvidátor, je de facto nutné, aby měl v tomto okamžiku již přehled o stavu společnosti získaného na základě reálných údajů. 87 Podkladem pro vytvoření rozvahy je soupis jmění, který rovněž vypracovává likvidátor. Jeho obsahem je seznam souboru obchodního majetku (tzv. aktiv) a závazků ve smyslu dluhů (tzv. pasiv) společnosti. Obojí se sestavuje ke dni vstupu společnosti do likvidace. Právem společníků je požadovat po likvidátorovi opis soupisu jmění, přičemž likvidátor je povinen jim vyhovět. S ohledem na výše uvedené lze konstatovat, že vypracování rozvahy a soupisu jmění není obvykle možné sestavit v okamžiku vstupu společnosti do likvidace, ale až s určitým časovým odstupem po této skutečnosti. Zjištění faktického stavu společnosti totiž zabere likvidátorovi nějaký čas. Stejně tak není vyloučen případ, kdy ke jmenování likvidátora nedošlo zároveň se zrušením společnosti. Sestavení výše uvedené likvidační rozvahy (a soupisu jmění) předchází sestavení účetní závěrky ke dni předcházejícímu dni vstupu společnosti do likvidace, což je povinností statutárního orgánu. Jak uvádí I. Štenglová, jedná se o logický požadavek, jelikož právě statutární orgán má pro její sestavení nejlepší předpoklady. V praxi však statutární orgány po vstupu společnosti do likvidace mnohdy tuto povinnost nesplní. Na uvedenou situaci reaguje obchodní zákoník přenesením této povinnosti na likvidátora,

Blíže viz ADAMÍK, Petr a kol. Likvidace obchodních společností. 3. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2008, s. 16. 87

46

jestliže účetní závěrku nesestaví bez zbytečného odkladu po vstupu společnosti do likvidace statutární orgán.88 Ze zákona o účetnictví dále vyplývá povinnost likvidátora zajistit otevření účetních knih společnosti v likvidaci.89 Další likvidátorova povinnost spočívá v oznámení vstupu společnosti do likvidace. Obchodní zákoník stanoví, že se jednak oznamuje vstup společnosti do likvidace všem známým věřitelům, a dále se také zveřejňuje, a to minimálně dvakrát za sebou se čtrnáctidenním odstupem, rozhodnutí o zrušení společnosti. L. Lochmanová k tomuto uvádí, že známými věřiteli jsou především ti, jejichž pohledávky jsou vedeny v účetnictví společnosti.90 Zveřejněním se pak má na mysli uvedení rozhodnutí o zrušení společnosti v Obchodním věstníku. Jak zmíněná autorka dodává, „může se jednat zejména o osoby, kterým vznikl vůči společnosti nárok z bezdůvodného obohacení ze způsobené škody, který dosud neuplatnily, apod.“91 Dále je požadováno, aby ke zveřejněním uvedeného rozhodnutí byla připojena výzva věřitelům k přihlášení svých pohledávek, a to ve lhůtě, kterou stanoví likvidátor, nikoliv však kratší než tři měsíce. Uvedená „lhůta je hmotněprávní a počíná od druhého zveřejnění v Obchodním věstníku.“92 Možné pochybnosti by mohla vyvolávat povinnost zveřejnit rozhodnutí o zrušení společnosti. Formulace ustanovení by mohla vést k závěru, že se nezveřejňují společnosti zrušené na základě uplynutí doby, splnění účelu, zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení a zrušením konkursu z důvodu zcela nepostačujícího majetku. J. Dědič uvádí názor, že „likvidátor by měl zveřejnit, na základě jaké právní skutečnosti byla společnost zrušena.“93 Stejně tak by měl postupovat i v případě prohlášení neplatnosti společnosti.

8.2

Výčet oprávnění likvidátora, resp. jeho působnost Pro specifikaci oprávnění likvidátora je obchodním zákoníkem stanovena odlišná

koncepce. Dle příslušného ustanovení činí likvidátor jen úkony směřující k likvidaci společnosti. S ohledem na uvedenou dikci se jeví jako přesnější uvádět “působnost Blíže viz ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 289. Je na místě podotknout, že se po sestavení účetní závěrky ke dni předcházejícímu dni vstupu společnosti do likvidace společnost uzavřou její účetní knihy (což je předpokladem k tomu, aby likvidátor mohl otevřít účetní knihy společnosti v likvidaci). 90 Blíže viz LOCHMANOVÁ, Ludmila. Zrušení obchodní společností s likvidací po novele obchodního zákoníku…, s. 6. 91 Tamtéž. 92 ADAMÍK, Petr a kol. Likvidace obchodních společností…, s. 49. 93 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 720 88 89

47

likvidátora“ než “oprávnění likvidátora“. Lze však konstatovat, že takto vymezená působnost má povahu generálním klauzule, jejíž obsah by v konkrétním případě mohl přinášet pochybnosti. Proto tedy obchodní zákoník demonstrativně uvádí, v čem výkon funkce likvidátora spočívá. Konkrétně likvidátor plní závazky společnosti, uplatňuje její pohledávky a přijímá její plnění, zastupuje společnost před soudy a jinými orgány, uzavírá smíry a dohody o změně a zániku práv a závazků a vykonává práva společnosti. Ohledně nových smluv platí, že likvidátor může uzavírat pouze ty, které souvisí s ukončením nevyřízených obchodů, anebo je-li to potřebné k zachování hodnoty majetku, přičemž se nesmí jednat o faktické pokračování provozu podniku. Rovněž je v působnosti likvidátora jednat jménem společnosti ve věcech zápisu do obchodního rejstříku. V otázce uzavírání smluv, které byly uzavřeny s jiným, než výše uvedeným motivem, T. Dvořák dodává, že takové smlouvy by byly bez dalšího neplatné, jelikož by likvidátor překročil meze svého oprávnění.94 V této souvislosti lze poukázat na rozhodovací praxi soudů, které konstatuje, že „pokud likvidátor uzavřel smlouvu o věcném břemeni, upravenou v ustanovení § 151 a násl. občanského zákoníku, jedná se o smlouvu, kterou podle výše uvedeného ustanovení nebyl oprávněn uzavřít. Nelze souhlasit s návrhem navrhovatelů, že zřízením věcného břemene je plněn závazek podniku v likvidaci, když takový závazek ujednaný ve smlouvě o pronájmu nebytových prostor zavazoval pronajímatele pouze při smluvním převodu nemovitosti, a nikoliv pro případ likvidace společnosti.“ 95 Takto stanovenou působnost likvidátora lze namátkou doplnit. S ohledem na výslovně stanovenou povinnost plnit závazky společnosti je potřeba vzít v úvahu i ustanovení dalších zákonů. Likvidátor je povinen uhradit nedoplatky společnosti na daních a poplatcích, které může společnost mít vůči státu, krajům, obcím, případně i státním právnickým osobám. Obdobně je potřeba vyrovnat nedoplatky společnosti vyplývající ze sociálního a zdravotního pojištění, a stejně tak i příspěvku na státní politiku zaměstnanosti. Dle zákona o správě daní a poplatků je předpokladem pro výmaz společnosti s obchodního rejstříku písemný souhlas správce daně s ukončením její činnosti. V neposlední řadě je pak likvidátor povinen zajistit archivaci zákonem stanovených listin a ostatní listiny pak podrobit skartačnímu řízení. O této skutečnosti vydá územně příBlíže viz DVOŘÁK, T Osobní obchodní společnosti…, s. 215. Rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 9. ledna 1996, sp. zn. 338/95, in BAREŠOVÁ, Eva, BAUDYŠ, Petr. Zákon o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem: Právní předpisy, komentář, judikatura. 4. Doplněné a přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 94 95

48

slušný státní oblastní archiv potvrzení, které je potřeba doložit při podání návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku.96

8.2.1 Působnost likvidátora v případě úpadku likvidované společnosti Jedna z povinností likvidátora stojí za zvláštní pozornost. Jedná se o povinnost podat inslovenční návrh, jestliže je společnost v likvidaci v úpadku ve formě platební neschopnosti nebo předlužení. Ustanovení ukládající likvidátorovi tuto povinnost prošlo v čase určitým vývojem. Ode dne účinnosti obchodního zákoníku byl likvidátor povinen reagovat na předlužení společnosti podáním návrhu na prohlášení konkursu, který byl řešen dle tehdy účinného zákona o konkursu a vyrovnání. 97 K 1. lednu roku 2008 se stala účinnou rozsáhlá novela obchodního zákoníku, která souvisela se změnou v českém konkursním právu. Původní úprava byla nově nahrazena insolvenčním zákonem. Rovněž znění ustanovení ukládající tuto povinnost bylo novelizováno, avšak z hlediska obchodního zákoníku se jednalo o změnu pouze terminologickou. S ohledem na výše uvedené se v odborné literatuře vyskytly oprávněné názory, že úprava obchodního zákoníku a inslovenčního zákona v ustanovení § 98 odst. 2 nejsou ve vzájemném souladu, jelikož úprava druhého jmenovaného zákona „je širší, poněvadž ukládá likvidátorovi nejen povinnost podat insolvenční návrh při předlužení, ale i při platební neschopnosti. Toto významné legislativní pochybení mohlo tehdy mít, vzhledem k úpravě odpovědnosti likvidátora při porušení stanovené povinnosti, velmi závažné důsledky.“98 S účinností od 20. července 2009 bylo ustanovení obchodního zákoníku bez náhrady zrušeno s tím, že úprava obsažená v insolvenčním zákoně je dostatečná. Důvodová zpráva k uvedené novele stroze dodává, že „změnou označených ustanovení se současně odstraňuje i dosavadní rozpor mezi textem § 72 odst. 2 obchodního zákoníku a § 98 insolvenčního zákona.“99

Povinnost podat insolvenční návrh nastupuje bez zbytečného odkladu poté, co se likvidátor dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku společnosti, ať už ve formě předlužení anebo platební neschopnosti. Stejnou povinnost má likvidátor i v případě, kdy byla pravomocně zastavena exekuce nebo výkon rozhodnutí prodejem podniku společnosti proto, že výše jejích závazků přesahuju hodnotu majetku, ledaže by společnost měla ještě jiný podnik. Jedná-li se o společnost v likvidaci, lze zvolit jako způsob řešení úpadku pouze konkurs. Pokud insolvenční soud prohlásí konkurs, probíhající likvidace se přeruší a působnost likvidátora přejde v zákonem stanoveném rozsahu na insolvenčního správce. Blíže viz DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost…, s. 693. Jednalo se o zákon o konkursu a vyrovnání, který vstoupil v účinnost počátkem října roku 1991. Bylo by však mylné domnívat se, že s tímto datem se objevil zcela nový institut (resp. instituty). Tradice konkursního práva sahá v českých zemích do 17. století. 98 ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 286. 99 Důvodová zpráva k zákonu č. 217/2009 Sb. 96 97

49

Insolvenční řízení skončí rozhodnutím soudu o zrušení konkursu, a to z důvodů za 1) že nebyl dostatečně osvědčen úpadek společnosti, ledaže již byla zpeněžena podstatná část jejího majetku, za 2) že byly uspokojeny pohledávky za majetkovou podstatou s těmi, které jsou jim na roveň postavené, a zároveň žádný z věřitelů nepodal přihlášku své pohledávky, za 3) splnění rozvrhového usnesení, a za 4) vyplývajících ze zjištění, že pro uspokojení věřitelů je majetek společnosti zcela nepostačující. Podle insolvenčního zákona rozhodnutí o zrušení konkursu ukončuje přerušení likvidace a opětovně “rozšiřuje“ likvidátorovu působnost.

8.2.2 Závazky (dluhy) společnosti Jak již bylo výše uvedeno, v souvislosti se vstupem do likvidace vzniká likvidátorovi povinnost informovat věřitele společnosti, a to jednak oznámením známým věřitelům, a současně také dvojnásobným zveřejněním této skutečnosti v Obchodním věstníku. Vlastní realizace vypořádání závazků společnosti probíhá na základě přihlášení pohledávek věřiteli. Význam těchto úkonů je ovšem pouze technický a na samotnou existenci vlastního závazku vliv nemá. Obchodní zákoník nestanovuje speciální požadavky na samotnou přihlášku. Vzhledem k úpravě občanského zákoníku lze konstatovat, že se jedná o jednostranný právní úkon, který musí být určitý a srozumitelný, což pro účely likvidace bude zřejmě splněno, bude-li přihláška specifikována do určité výše (případně i se smluvními nebo zákonnými úroky). Dle názoru P. Adamíka je účelné a rovněž hospodárné podat takovou přihlášku v písemné formě a doložit ji kopiemi listin prokazujících existenci pohledávky věřitele.100 Nepřihlásí-li věřitel svoji pohledávku, případně neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, samotný závazek nezaniká. Vztahuje se však na něj úprava promlčení, která bude dle povahy právního vztahu vycházet buďto z obchodního nebo občanského zákoníku, případně též zákoníku práce. S ohledem na blížící se zánik existence společnosti by mohly být v této situaci ohroženy práva věřitelů, kteří své pohledávky neuplatnili. Obchodní zákoník na to reaguje úpravou ručení společníků zaniklé společnosti, která se uplatní u všech jejich forem. Jak z příslušného ustanovení vyplývá, ručí společníci do výše svého podílu na likvidačním zůstatku. Vzhledem ke skutečnosti, že likvidační zůstatek nemusí zdaleka pokrýt výši pohledávky, umožňuje zákon alternativní možnost stanovení 100

Blíže viz ADAMÍK, Petr a kol. Likvidace obchodních společností…, s. 49. 50

rozsahu ručení, které je v tomto případě stejné jako za trvání společnosti. Z uvedených možností rozsahu ručení se využije tak, která je pro věřitele výhodnější. Avšak ručení společníků v tomto případě není solidárním závazkem, takže věřitel se může domáhat plnění z titulu ručení vůči každému společníkovi pouze do výše jeho podílu na likvidačním zůstatku.101 Jiný způsob ochrany práv věřitelů lze spatřovat v ustanovení, které po skončení likvidace (avšak před zánikem společnosti) umožňuje v případě, že se objeví potřeba jiných nezbytných opatření, aby soud rozhodl o obnovení likvidace. Ohledně nezbytných opatření P. Hampel uvádí, že se může jednat např. o zájem věřitelů urovnání svých pohledávek.102

8.2.3 Splnění závazků Následující podkapitola navazuje na předchozí výklad o působnosti likvidátora. Nejedná se v průběhu likvidace o určený časový úsek, ve kterém by likvidátor nebyl oprávněn vykonávat jinou činnost v rámci své působnosti. Účelem je poukázat na jistá specifika a úskalí likvidačního procesu, která mají svá praktická opodstatnění. Otázka splnění závazků byla již zmíněna výše, avšak týkala se pouze povinností vůči státním orgánům. Je namístě podotknout, že společnost má zpravidla také peněžité závazky k osobám soukromého práva (nejčastěji k jiným podnikatelům). J. Richter k tomuto doporučuje, aby se likvidátor vyvaroval úhrad přihlášených závazků dříve než v samotném závěru likvidace, kdy bude již existovat reálná představa o “ekonomickém výsledku“ likvidace.103 V návaznosti na předchozí výklad o trestněprávní odpovědnosti likvidátora lze konstatovat, že nesystematické uspokojování pohledávek vytváří prostředí pro podávání nejrůznějších podnětů státním orgánům, především pak trestních oznámení Policii České republiky. Rovněž může nastat situace, kdy likvidátorovi nebude umožněno postupovat jiným způsobem, jelikož nedisponuje v této fázi dostatečnými peněžitými prostředky k uspokojení závazků věřitelů. V takovém případě je tedy nutné nejprve zpeněžit majetek společnosti a následně pokračovat v úhradě jejich závazků. Uvedené doporučení je však nutné doplnit v tom smyslu, že obchodní zákoník explicitně stanovuje povinnost přednostně uspokojit mzdové nároky zaměstnanců, a to Blíže viz ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 211. Blíže viz HAMPEL, Petr. Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností [online]. iHNed.cz, 27. srpna 2003 [citováno 24. července 2010]. Dostupné na < http://pravniradce.ihned.cz/c4-10077450-18785910-F00000_d-cinnost-likvidatorajmenovaneho-soudem> 103 Blíže viz ADAMÍK, Petr a kol. Likvidace obchodních společností…, s. 22. 101 102

51

již v průběhu likvidace (ledaže by vznikla povinnost podat inslovenční návrh). Uvedené ustanovení reflektuje zvýšení právní jistoty zaměstnanců. J. Dědič uvádí, že výrazem “přednostně“ se má na mysli povinnost likvidátora „dbát při uspokojování těchto pohledávek jejich časové pořadí ve vztahu k pohledávkám jiných věřitelů.“104 Ohledně jiných závazků může povinnost dřívějšího splnění vycházet ze smluvních vztahů společnosti.

8.3

Vypořádání obchodního majetku a jeho zpeněžování Dalším z procesů, který v rámci likvidace proběhne, bude příprava na vypořádání

majetkových vztahů mezi společností a jejími společníky. Jak z výše uvedeného vyplývá, společnost disponuje v majetkových vztazích obchodním majetkem. Oproti tomu společníci jsou subjekty oddělenými od společnosti, nemají žádná vlastnická ani jim obdobná práva (vyplývající ze zákona) k věcem v majetku společnosti ani k dalším součástem jejího majetku.105 Pro majetkový vztah mezi společníkem a společností upravuje obchodní zákoník konstrukci podílu, který představuje účast společníka ve společnosti a z ní plynoucí práva a povinnosti. V zásadě platí, že společník může mít ve společnosti pouze jeden podíl, nicméně výjimka se připouští u akciové společnosti, pro kterou platí, že jeden podíl je představován jednou akcií. V souladu s výše uvedeným je účelem likvidace přeměna obchodního majetku společnosti do podoby likvidačního zůstatku, který je posléze obvykle převeden na společníky, čímž se považují majetkové vztahy mezi společností a jejím společníkem za vypořádané. J. Richter k tomuto uvádí, že se jedná o „nejčastěji diskutovanou fázi likvidačního procesu, neboť právě rozprodej aktivního majetku a následný výtěžek představuje věřiteli nejvíce sledovanou část likvidace.“106 V každém případě musí likvidátor postupovat v souladu s donucujícím ustanovením ukládajícímu mu zákaz vyplacení podílu nebo jeho části na likvidačním zůstatku dříve, než byly uspokojeny nároky známých věřitelů společnosti, kteří včas přihlásili své pohledávky.

8.3.1

Zpeněžování majetku Rozborem výkladů o likvidaci společnosti v odborné literatuře lze dospět k

závěru, že mezi jednotlivými autory není shoda v otázce, zda transformace obchodního

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 726. Blíže viz ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 50. 106 ADAMÍK, Petr a kol. Likvidace obchodních společností…, s. 19. 104 105

52

jmění na čistý majetkový zůstatek je spojena vždy s povinností likvidátora zpeněžit, resp. se o to alespoň pokusit, všechen obchodní majetek společnosti. Například I. Pelikánová definuje, že v rámci likvidace má být „obchodní jmění v zásadě redukováno na určitou peněžitou částku v jejím majetku.“107 Obdobný názor vyplývá i od J. Richtera, který uvádí, že zpeněžování likvidačním podstaty rozprodejem majetku je jednou z fází likvidačního procesu.108 Uvedená povinnost by rovněž mohla vyplývat z publikovaného rozhodnutí, které ve svém textu uvádí, „že povinností likvidátora obchodní společnosti podle ustanovení § 70 a násl. obchodního zákoníku je zpeněžit majetkovou podstatu likvidované obchodní společnosti, …“109 Za opačný názor pléduje například J. Pokorná, která poukazuje na to, že v otázce určení, jak „bude společníkovi poskytnut jeho podíl na likvidačním zůstatku, neobsahuje obchodní zákoník žádné pravidlo. V tomto případě je dost dobře možné, že si společníci kromě podílu na likvidačním zůstatku vyjádřeného v penězích mohou rozdělit i věci, které tvořily majetek společnosti, popř. mohou nabýt práv dříve náležejících společnosti.“110 Podíl na likvidačním zůstatku ve formě naturálního plnění připouští i J. Dědič, který však poukazuje zároveň na povinnost jeho náležitého ocenění.111 Dle mého soudu je možné připustit, aby podíl společníka na likvidačním zůstatku měl jinou než peněžitou podobu. Předně je nutné vzít v potaz dikci ustanovení obchodního zákoníku upravující rozdělení likvidačního zůstatku, které určuje, že likvidátor sestaví zprávu o průběhu likvidace s návrhem na rozdělení čistého majetkového zůstatku, který z likvidace vyplyne. Není tedy explicitně stanovena povinnost, aby zůstatek existoval v peněžité podobě. Uvedené ustanovení rovněž upravuje postup v případě, kdy společnost byla zrušena z důvodu zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo pro zcela nepostačující majetek a společnost má majetek, který nepostačuje k úhradě všech jejich závazků. V takovém případě je jasně stanovena povinnost zbylý majetek společnosti zpeněžit (na rozdíl od předchozího případu). V neposlední řadě lze poukázat na nehospodárnost takového postupu, jelikož vezmemeli v úvahu pro příklad společnost s ručením omezeným s jedním společníkem, jejíž obchodní majetek je tvořen jednou nemovitostí v lukrativním místě, ze které by plynul příjem v podobě úhrady nájemného za přenechání nebytových prostorů k užívání, bylo PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Obchodní právo…, s. 97. Blíže viz ADAMÍK, Petr a kol. Likvidace obchodních společností…, s. 19. 109 Soudní rozhodnutí, 1998, č. 9, s. 229. 110 FALDYNA, František a kol. MERITUM Obchodní právo…, s. 194. 111 Blíže viz DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 727. 107 108

53

by zřejmě neekonomické prodat uvedenou nemovitost třetí osobě. V uvedeném názorném příkladu by v úvahu přicházela také např. možnost úplatného nebo bezúplatného převodu nemovitosti společníkovi v průběhu likvidace. Jednalo by se však o finančně náročný proces, jelikož uvedené převody podléhají daňové povinnosti, a dále je nutno přinejmenším počítat se znaleckým oceněním nemovitosti. Rovněž by likvidátor měl v takovém případě postupovat obezřetně s ohledem na možné uplatnění soukromoi veřejnoprávní odpovědnosti z výkonu jeho funkce. Závěrem lze ještě dodat, že J. Dědič poukazoval na nutnost ocenění likvidačního zůstatku v nepeněžité podobě, což bude mít význam jednak v souvislosti s daňovou povinností, a dále také při ručení společníku za zaniklou společností. Proto by výše podílu na likvidačním zůstatku ve výši stanovené peněžitou částkou měla být obsažena v návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku. Závěrem lze dodat, že rovněž by nebylo vyloučeno, aby část majetku byla zpeněžena a část majetku převzali společníci jako naturální plnění. V příslušných listinách musí být z výše uvedených důvodů vyjádřen podíl na likvidačním zůstatku souhrnnou peněžitou částkou.

8.3.1.2

Postupy při zpeněžování majetku

Pokud likvidátor společnosti zpeněžuje obchodní majetek společnosti, není při tomto procesu vázán konkrétními postupy. Působnost při výkonu jeho funkce je omezena pouze zákonem v tom smyslu, že činí úkony směřující k likvidaci společnosti, a při tom je povinen postupovat s odbornou péčí a v souladu s jejími zájmy. V praxi byly při likvidacích obchodních společností vyzkoušeny různé metody, jejichž příkladmý výčet s uvedením jejich výhod a nevýhod uvádějí ve svých publikacích V. Pelikán112 a R. Adamík.113 Oba autoři poukazují na vhodnost rozdělení majetku společnosti podle druhu, kdy zvlášť by měl likvidátor s ohledem na potencionální peněžní výnos uvažovat o naložení s nemovitými věcmi, s movitými věcmi, při uplatňování pohledávek a dále při uplatňování nehmotných práv. Pro movité a nemovité věci se nabízí kromě tzv. přímého prodeje také možnost využití veřejného návrhu na uzavření smlouvy, veřejné obchodní soutěže, nebo také veřejné dražby. Ohledně uplatňování pohledávek společnosti se v těchto publikacích uvádí, že v praxi je vymáhání pohledávek likvidátorem často časově náročným postupem, tudíž za zvážení stojí, zda by se pohle-

112 113

Blíže viz PELIKÁN, Václav. Likvidace podniku…, s. 74 a násl. Blíže viz ADAMÍK, Petr a kol. Likvidace obchodních společností…, s. 19 a násl. 54

dávkové portfolio nemělo odprodat, případně zda by taková činnost neměla být prováděna externím specializovaným subjektem na základě mandátní smlouvy. Ekonomicky i časově výhodnou variantou by rovněž mohl být prodej podniku.

8.4

Závěrečná poznámka Jak již bylo uvedeno výše, je likvidace procesem probíhajícím v určitém časovém

období, avšak zákon nestanovuje její maximální délku. Ve vztahu k potencionálním peněžním výnosům však obecně platí, že rychlá likvidace bývá zpravidla ta nejhospodárnější. Ve stávajících ekonomických podmínkách může protahování likvidace připravit společníky o jejich výnosy, a to jednak z důvodů narůstajících úroků, penále a poplatků, a rovněž také kvůli zvyšující se inflaci.114

Blíže viz ČASTORÁL, Z. Správa majetku (likvidace, konkurz). 1. Vydání. Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2005, str. 8-20. 114

55

9

Závěr likvidace Následující fázi likvidačního procesu představuje rozdělení čistého majetkového

zůstatku, který z likvidace vyplyne (zákon pro tento termín používá legislativní zkratku – tzv. likvidační zůstatek). Bylo by však mylné se domnívat, že se jedná o obligatorní fázi likvidačního procesu, jelikož právní úprava připouští více možností, ať už v souvislosti s pokračováním likvidace směřující k zániku společnosti, anebo pro zastavení samotné likvidace za účelem obnovy podnikatelské, případně jiné činnosti společnosti. Obecně by bylo možné tuto fázi pojmenovat jako ukončení likvidace.115 Poté následuje skončení likvidace, což je závěrečný okamžik likvidace, který obchodní zákoník již vymezuje. V takto uvedeném pořadí se závěrečnou fází likvidace zabývá i tato práce.

9.1

Ukončení likvidace V počáteční části této kapitoly je věnována pozornost prvně jmenovanému pří-

padu, tedy standardnímu průběhu likvidace, na kterou je posléze navázáno výkladem o situacích, kdy k rozdělení likvidačního zůstatku nedojde. Každý z případů má svá charakteristická specifika, naopak společné rysy lze nalézt jen stěží. Jeví se tedy účelnějším vymezit každý z nich zvlášť.

9.1.1 Likvidace směřující k rozdělení likvidačního zůstatku Jak již bylo výše naznačeno, je majetkový vztah mezi společností a společníky upraven jejich podílem. Dojde-li ke zrušení společnosti s likvidací, získává tento podíl podobu podílu na likvidačním zůstatku. Způsob určení výše tohoto podílu je určen pro případ osobních obchodních společností a společnosti s ručením omezeným primárně společenskou smlouvou, při absenci takové smluvní úpravy pak obchodním zákoníkem. U akciové společnosti určuje podíl na likvidačním zůstatku výhradně příslušné ustanovení obchodního zákoníku, což může být stanovami doplněno o přednostní právo na výplatu podílu na likvidačním zůstatku majitelům prioritních akcií. Úkolem likvidátora je tedy pouze vyčíslit výši podílů společníků na likvidačním zůstatku.116 Za Pojem “ukončení“ likvidace není v ustanoveních obchodního zákoníku o likvidaci společnosti použit. Oproti tomu je v zákoně o přeměnách obchodních společností a družstev jasně stanoveno, co je obsahem tohoto pojmu (viz dále). Pro účely této práce bude však tohoto pojmu používáno ve výše uvedeném smyslu. 116 Blíže viz ADAMÍK, Petr a kol. Likvidace obchodních společností…, s. 65. 115

56

likvidační zůstatek je považována hodnota majetku po odečtení všech závazků společnosti, které bude společnost povinna uhradit ještě po ukončení likvidace, včetně odměny likvidátora a úhrady nákladů likvidace.117 Likvidátorovi je zákonem uložena povinnost bez zbytečného odkladu po provedení všech nezbytných úkonů souvisejících s likvidací společnosti vyhotovit jednak zprávu o průběhu likvidace, a dále také návrh na rozdělení likvidačního zůstatku mezi jednotlivé společníky, který z likvidace vyplyne (pro tento návrh je zavedena legislativní zkratka – návrh na rozdělení likvidačního zůstatku). Podkladem pro uvedenou listinu jsou podané přihlášky pohledávek věřitelů a zjištění stavu majetku společnosti.118 Tuto zprávu poté likvidátor předloží společníkům nebo příslušnému orgánu společnosti ke schválení. Nebude-li udělen souhlas s návrhem na rozdělení likvidačního zůstatku, nezakládá se tím překážka pro výmaz společnosti z obchodního rejstříku. J. Dědič k možnosti neschválení dodává, že „zejména při nucené likvidaci nelze předpokládat, že společníci návrh likvidátora schválí, čímž by mohli existenci společnosti prodlužovat.“119 Dále je likvidátor povinen ke dni zpracování uvedeného návrhu uzavřít účetní knihy, což vyplývá z příslušných ustanovení zákona o účetnictví, a sestavit účetní závěrku I přes požadavek schválení návrhu může nastat situace, kdy některý ze společníků nebude s touto listinou souhlasit. V takovém případě je mu poskytnuta soudní ochrana spočívající v možnosti domáhat se přezkumu výše jeho podílu na likvidačním zůstatku. Rozhodne-li příslušný soud v řízení meritorně, stanoví obchodní zákoník co do základu tohoto práva závaznost uvedeného rozhodnutí nejen pro samotnou společnost, ale i pro ostatní společníky. S ohledem na právní jistotu se tohoto práva musí domáhat společník u soudu v prekluzivní tříměsíční lhůtě. K závaznosti rozhodnutí o přezkoumání podílu na likvidačním zůstatku společníka uvádí M. Bartošíková, že se jedná o „velmi účelné ustanovení, neboť brání opakovaným sporům, ve kterých soudy rozhodovaly o základu výše podílu na likvidačním zůstatku, a to případně i rozporně.“120 I. Štenglová účelnost příslušného ustanovení doplňuje tím, že „společnosti bude již po prvním rozhodnutí zřejmé, jak podíly spočítat a další spory by tak jen zvyšovaly náklady řízení, které bude povinna uhradit v dalších prohraných sporech. Jestliže však společnost takové spory přece jen povede, usnadní toto ustanovení jejich vedení, neboť v těchto řízeních již soud nemusí zkoumat základ nároku, ale pouze rozhodne o jeho výši ve vazbě na podíl konkrétního navrhovatele.“121 Blíže viz DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 727. Blíže viz ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 290. 119 DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 729. 120 BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným…, s. 307. 121 ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 291. 117 118

57

Samotnému rozdělení likvidačního zůstatku předchází povinnost dodržet podmínky určené obchodním zákoníkem. Jednak, jak již bylo výše zmíněno, nelze poskytnout plnění společníkovi vyplývajícího z jeho práva na uvedený podíl dříve, než byly uspokojeny nároky ze splatných pohledávek všech známých věřitelů, které byly zároveň včas přihlášeny. V tomto případě nelze poskytnout ani plnění ve formě zálohy. Další z podmínek se vztahuje ke sporným pohledávkám a dosud nesplatným pohledávkám, které musí být odpovídajícím způsobem zajištěny, jinak i v tomto případě je nepřípustné začít s rozdělováním likvidačního zůstatku. Odpovídající zajištění může spočívat v nejrůznějších formách zajištění závazků dle obchodního a občanského zákoníku – namátkou lze uvést například zajištění zástavním právem, ručením, poskytnutím jistoty. Dále je nutné vyčkat uplynutí tříměsíční prekluzivní lhůty k podání návrhu na přezkum návrhu na rozdělení likvidačního zůstatku. Pokud by některý ze společníků takový návrh podal, obchodní zákoník další postup nestanovuje, tudíž je na rozhodnutí likvidátora, zda vyčká na soudní rozhodnutí nebo začne s rozdělováním likvidačního zůstatku.122 Další z podmínek, kterou zákon sice výslovně nestanoví, ale přesto je možné ji dovodit z jeho znění, je povinnost vyčkat na uplynutí lhůty stanovené k přihlášení pohledávek po oznámení likvidace v obchodním věstníku. Jestliže byly všechny tyto požadavky splněny, stává se podíl na likvidačním zůstatku splatným a likvidátor ho může začít vyplácet.123

9.1.2 Případy likvidace po zrušení konkursu z některých zákonem stanovených důvodů V případě, že se společnost zrušuje z důvodu zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo pro zcela nedostačující majetek a společnost nadále disponuje určitým majetkem, který ovšem nepostačuje k úhradě všech závazků, stanovuje obchodní zákoník poněkud odlišný postup likvidace. Likvidátor je dle příslušného ustanovení povinen zpeněžit veškerý majetek společnosti a z tohoto výtěžku předně uhradit náklady likvidace, které tvoří odměna likvidátora, náhrada jeho hotových výdajů a dále pak všechny ostatní výdaje spojené s likvidací. Pokud výtěžek ze zpeněžení bude vyšší než náklady likvidace, budou dále uspokojeny mzdové nároky zaměstnanců a poté pohledávky ostatních věřitelů podle pořadí jejich splatnosti. Nebude-li možné uhradit pohledávky se stejným pořadím v plné výši, uspokojí likvidátor věřitele poměrně.

122 123

Blíže viz DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 732. Blíže viz LOCHMANOVÁ, Ludmila. Základy obchodního práva…, s. 76. 58

Pokud by se likvidátorovi nepodařilo v přiměřené době majetek společnosti zpeněžit, nabídne jej věřitelům k úhradě dluhů podle pořadí jejich pohledávek. V takovém případě by tedy likvidátor fakticky nabízel v první řadě majetek sám sobě, posléze zaměstnancům společnosti, a teprve poté, jestliže ještě nějaký další majetek zbude, tak i ostatním věřitelům podle stanoveného pořadí pohledávek. Jestliže věřitelé odmítnou převzít majetek za účelem úhrady svých pohledávek, přejde tento majetek na stát.124 Přechod majetku na stát, nebude-li dříve převeden na jiné věřitele, je v odborné literatuře považován za jeden z projevů zásady rozumného a spravedlivého uspořádání vztahů.125 Obchodní zákoník ukládá likvidátorovi v souvislosti s uvedeným postupem povinnost vyhotovit zprávu o způsobu naložení s majetkem. Její náležitosti jsou zákonem vymezeny pouze demonstrativně. Uvádí se v ní především, jakého výtěžku bylo dosaženo, jaký majetek nebyl zpeněžen a zda byl převzat věřiteli k úhradě dluhu či nikoliv, kteří věřitelé byli uspokojeni a v jaké výši, kteří věřitelé uspokojeni nebyli, a identifikace majetku přecházejícího zánikem společnosti na stát. S ohledem na požadavek určitosti právních úkonů je vhodné, aby likvidátor ve zprávě důsledně vymezil, který majetek byl k čemu použit. Rovněž i v tomto případě je likvidátor povinen předložit uvedenou zprávu společníkům, případně příslušnému orgánu společnosti ke schválení. Nebude-li vysloven souhlas s touto zprávou, nebrání to ale výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Ke dni vyhotovení zprávy o naložení s majetkem je likvidátor rovněž povinen uzavřít účetním knihy společnosti a sestavit účetní závěrku.

9.1.3 Ukončení

likvidace

z důvodu

revokace

rozhodnutí

o

zrušení

společnosti s likvidací Dalším z případů, kdy dojde k ukončení likvidace, spočívá ve zrušení původního rozhodnutí o zrušení společnosti a jejím vstupu do likvidace, a to buďto společníky nebo příslušným orgánem společnosti. V průběhu likvidace se tak může stát kdykoliv do doby,

Podle ustanovení § 13 zákona o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích nabývá stát majetek mimo jiné na základě zákona, což subsumuje i uvedený případ přechodu majetku na stát. Likvidátor je povinen o této skutečnosti vyrozumět organizační složku státu určenou podle ustanovení § 11 tohoto zákona, kterou bude až na zde uvedené výjimky Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, jehož příslušnost se určuje podle ustanovení § 14 zákona o Úřadu státu ve věcech majetkových. 125 Blíže viz LOCHMANOVÁ, Ludmila. Základy obchodního práva…, s. 86. 124

59

než bude započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. J. Pokorná poukazuje na to, že „formu a způsob přijetí revokačního rozhodnutí obchodní zákoník nestanoví, analogicky by však mělo jít o formu i způsob, které jsou totožné s přijetím původního rozhodnutí o zrušení společnosti.“126 Pro úplnost je potřeba dodat, že rozhodl-li o zrušení společnosti soud, je možné docílit pokračování podnikatelské nebo jiné činnosti jedině prostřednictvím opravných prostředků v tomto řízení. Ke dni účinnosti revokačního rozhodnutí je likvidátor povinen předat všechny doklady o průběhu likvidace statutárnímu orgánu společnosti a výkon jeho funkce končí, zatímco společnost pokračuje ve své původní podnikatelské, případně jiné činnosti. Poněkud odlišná situace nastává, jestliže ke zrušení společnosti došlo sice z vůle společníku nebo k tomu příslušného orgánu, avšak likvidátora z nejrůznějších důvodů jmenoval soud. V takovém případě může v řízení zahájeném na návrh společníků nebo příslušného orgánu zrušit původní rozhodnutí o zrušení společnosti pouze soud. Jestliže by tímto rozhodnutím bylo zasaženo do práv nebo právem chráněných zájmů některého ze společníků nebo třetích osob, soud takovému návrhu nevyhoví. I. Štenglová poukazuje na zřejmou nedůslednost úpravy příslušného ustanovení týkajícího se případů, kdy o jmenování likvidátora rozhodl soud, ačkoliv o zrušení společnosti rozhodli společníci nebo příslušný orgán. Obchodní zákoník v příslušném ustanovení umožňuje zrušení rozhodnutí soudem v této souvislosti jen v některých možných případech. Jednak jde o situaci, kdy došlo ke jmenování likvidátora soudem, jelikož funkce dřívějšího likvidátora zanikla pro jeho smrt, rezignaci, odvolání nebo proto, že ji nemohl vykonávat, a oprávněný orgán nejmenoval bez zbytečného odkladu nového likvidátora. Dále je tato možnost připuštěna v případě, kdy likvidátora odvolal soud na návrh osoby, která na tom osvědčila svůj právní zájem. A konečně také jestliže byl likvidátor jmenován ze seznamu insolvenčních správců. Soudu je však stanovena povinnost také jmenovat likvidátora v případě, kdy tak bez zbytečného odkladu neučiní k tomu oprávněný orgán společnosti. Tuto možnost ovšem předmětné ustanovení neobsahuje, přestože je zcela souměřitelná s prvně uvedenou variantou. Jestliže by soud tedy nepřipustil extenzivní výklad tohoto ustanovení, musel by návrh společníků na zrušení původního rozhodnutí o zrušení společnosti zamítnout.

9.1.4 Případy ukončení likvidace z důvodu přeměny společnosti Dle zákona o přeměnách obchodních společností a družstev je možné, pokud budou splněny tímto zákonem stanovené podmínky, ukončit likvidaci obchodní společnosti, jestliže společníci nebo příslušný orgán společnosti rozhodl o schválení přeměny. Likvidace se v tomto případě ukončuje dnem, kdy bylo o schválení přeměny rozhodnuto. 126

FALDYNA, František a kol. MERITUM Obchodní právo…, s. 223. 60

Uvedená varianta se však může týkat pouze těch společností v likvidaci, které byly zrušeny rozhodnutím společníků nebo valné hromady, uplynutím doby, na kterou byla společnost založena, splněním účelu, pro který byla společnost založena, anebo rozhodnutím soudu o zrušení společnosti s likvidací, jestliže bylo takové rozhodnutí posléze zrušeno.

9.2

Skončení likvidace Následující fází likvidačního procesu, ke které ovšem nemusí dojít, je skončení

likvidace. V souladu s výše uvedeným nenastane v případě, že dojde k revokaci původního rozhodnutí o zrušení společnosti, anebo jestliže společníci, případně příslušný orgán společnosti rozhodne o její přeměně. Podle příslušného ustanovení obchodního zákoníku je likvidace společnosti skončena ke dni, kdy byl rozdělen likvidační zůstatek mezi společníky, nebo byly použity prostředky z výtěžku z prodeje majetku k uspokojení věřitelů společnosti, anebo věřiteli bylo odmítnuto převzetí majetku k úhradě dluhů. Rozdělením likvidačního zůstatku dle výše podílů jednotlivých společníků se má na mysli nejen vyplacení peněžité částky, ale také převedení majetku na jednotlivé společníky při naturálním plnění. Ohledně situací, které znamenají skončení likvidace, lze odkázat na předchozí výklad. Po rozdělení likvidačního zůstatku je likvidátor povinen vypracovat seznam společníků, kterým byl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku. Lhůta pro vypracování této zprávy zákonem stanovena není. Je však třeba vzít v potaz příslušné ustanovení obchodního zákoníku vyjmenovávající skutečnosti, které je nutné zapsat do obchodního rejstříku, kdy jednou z nich je i ukončení likvidace.127 Tuto skutečnost je tedy nutno na základě návrhu nechat zapsat do rejstříku, přičemž se přikládá zpráva o průběhu likvidace a právě seznam společníků, kterým byl podíl na likvidačním zůstatku vyplacen.128 Návrh na zápis skončení likvidace společnosti lze podat i s návrhem na výmaz společnosti z obchodního rejstříku, který musí být učiněn do třicátého dne od skončení likvidace. Z tohoto tedy lze dovodit, že nejpozději do třicátého dne od skončení likvidace je povinen likvidátor uveTermín “ukončení“ likvidace je v tomto ustanovení (§ 38g obchodního zákoníku) použit, ačkoliv se tato povinnost vztahuje ke skončení likvidace. Problém se může zdát malicherný, je ale třeba poukázat právě na zákon o přeměnách obchodních společností a družstev, který prvně jmenovaného termínu dává z právního hlediska odlišný obsah. Přesto bude nutné konstatovat, že užitím termínu “ukončení“ se má na myslí skončení, jelikož úprava obchodního zákoníku ve věcech obchodního rejstříku obsahuje několikero ustanovení týkajících se jednotlivých přeměn společnosti. 128 V případě naturálního plnění seznam společníků, na které byl majetek společnosti převeden. 127

61

dený seznam vyhotovit. Dřívější splnění této povinnosti by bylo vázáno na dřívější podání návrhu na výmaz společnosti ještě dříve. J. Dědič k tomuto dodává, že „podle tohoto seznamu mohou věřitelé uplatňovat své nároky vůči ručícím společníkům po zániku společnosti.“129 Ve věcech týkajících se obchodního rejstříku bude likvidátor postupovat obdobně, jestliže dojde ke skončení likvidace jiným způsobem než rozdělením likvidačního zůstatku mezi společníky. Oproti předchozímu postupu se namísto seznamu společníků, kterým byl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku, přikládá zpráva o naložení s majetkem. Doposud nezmíněná povinnost likvidátora spočívá dle zákona o správě daní a poplatků v podání daňového přiznání ke dni zpracování účetní závěrky za uplynulou část zdaňovacího období, a to do konce následujícího měsíce. Splnění této povinnosti je jedním předpokladů pro vydání souhlasu správce daně s výmazem společnosti. Jak již bylo uvedeno výše, likvidátor je povinen po třiceti dnech od skončení likvidace podat návrh na výmaz společnosti z obchodního rejstříku. Nesplnil-li dříve svoji povinnost ohledně podání návrhu na zápis skončení likvidace, je oprávněn oba tyto návrhy spojit. S ohledem na přehlednost výkladu lze zopakovat, že spolu s návrhem na výmaz obchodní společnosti je likvidátor povinen přiložit potvrzení územně příslušného státního oblastního archivu o tom, že s ním bylo projednáno zabezpečení archivu a dokumentů zanikající společnosti, dále pak mimořádnou účetní závěrku, a rovněž souhlas správce daně s výmazem společnosti z rejstříku.130 Jestliže byl spolu s návrhem na výmaz společnosti podán návrh na zápis skončení likvidace, je třeba dále přiložit zprávu o průběhu likvidace a buďto seznam společníků, kterým byl vyplacen podíl na likvidačním zůstatku nebo zprávu o naložení s majetkem společnosti. Likvidátor může v návrhu na výmaz společnosti z obchodního rejstříku určit den jeho provedení a rejstříkový soud takto učiní. Pokud však má o tomto výmazu rozhodnout soud usnesením, dojde k jeho provedení v souladu s občanským soudním řádem do deseti dnů od právní moci rozhodnutí. Provedením výmazu společnosti z obchodního rejstříku pak tato obchodní společnost zaniká.

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 737. Přestože zákon o správě daní a poplatků stanovuje likvidátorovi povinnost vyžádat si souhlas správce daně s výmazem společnosti z rejstříku a přiložit ho k návrhu na výmaz, ukládá rovněž správci daně povinnost sdělit rejstříkovému soudu své rozhodnutí. 129 130

62

V souvislosti se skončením likvidace bylo publikováno několik rozhodnutí, která řešily sporné otázky spojené s touto fázi likvidačního procesu. V usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. července 2003, sp. zn. 7 Cmo 283/2002 se uvádí, že „osobou věcně legitimovanou k podání návrhu na výmaz obchodní společnosti z obchodního rejstříku po skončení likvidace je sama společnost. Likvidátor je oprávněn jménem společnosti podat návrh na výmaz. Likvidátor obchodní společnosti či družstva není účastníkem řízení o její výmaz z titulu, že je osobou zapisovanou do obchodního rejstříku podle zvláštních předpisů v rámci zápisu podnikatele.“131 Dále také bylo publikováno rozhodnutí, ve kterém se uvádí, že „z obchodního rejstříku nelze vymazat obchodní společnost, a to i kdyby její likvidace skončila, pokud je účastníkem dosud neskončeného soudního řízení, v němž by v důsledku jejího zániku nebylo možné meritorně rozhodnout, ačkoliv jinak by k takovému rozhodnutí byly všechny zákonné podmínky splněny, ledaže zákon stanoví něco jiného.“132

131 132

Právní rozhledy, 2003, č. 10, s. 528. Právní rozhledy, 2005, č. 5, s. 183. 63

10

Obnovení likvidace Není ovšem vyloučena situace, kdy likvidace společnosti již byla skončena, avšak

stále nebyly provedeny všechny nezbytné úkony potřebné k jejímu provedení. Původní znění obchodního zákoníku s takovouto možností nepočítalo, avšak v praxi se jednalo o častý problém.133 Řešení tohoto obtížně řešitelného stavu přinesla jedna z četných novelizací obchodního zákoníku, a sice doplněním jejího znění o úpravu obnovení likvidace. Důvodová zpráva k tomuto ustanovení uvádí, že se tímto ustanovením „řeší dosud českým právem neupravený problém, a to, že se po skončení likvidace a výmazu společnosti z obchodního rejstříku objeví nový majetek.“134 Podle stávajícího znění zákona lze rozlišovat mezi dvěma situacemi, kdy k obnovení likvidace dojde. Může se tak stát v případě, kdy:  likvidace společnosti byla skončena, avšak doposud nebyl proveden výmaz společnosti z obchodního rejstříku, anebo  došlo již k výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Rozdíl mezi oběma okruhy situací pak lze spatřovat v tom, že pro prvně jmenovaný případ se jako důvod pro obnovení likvidace připouští nejen nově zjištěný majetek společnosti, ale rovněž také nově vzniklá potřeba provedení jiných nezbytných opatření souvisejících s likvidací.135 S ohledem na tuto skutečnost lze konstatovat, že odůvodnění ve výše uvedené důvodové zprávě není příliš důsledné.

10.1 Obnovení likvidace po skončení likvidace Pokud již byla likvidace společnosti skončena, avšak doposud nebyl proveden výmaz subjektu z obchodního rejstříku, mohou oprávnění navrhovatelé iniciovat soudní řízení, ve kterém příslušný soud rozhodne o obnovení likvidace. Těmito navrhovateli mohou být státní orgán, společník, věřitel nebo dlužník. Předpokladem pro obnovení likvidace v tomto případě je, že byl zjištěn dosud neznámy majetek společnosti, nebo že se objevila potřeba učinit další, s likvidací související nezbytná opatření. Co může být druhým z potencionálních předpokladů, bude vždy záviset na konkrétních okolnostech.

Na což poukazují např. M. Bartošíková, R. Adamík nebo T. Dvořák Důvodová zpráva k zákonu č. 370/2000 Sb. 135 Nejedná se však o jediný rozdíl mezi oběma případy obnovení likvidace. Další lze spatřovat v obsahu zápisu této skutečnosti do obchodního rejstříku. 133 134

64

J. Dědič však příkladmo uvádí, že se může jednat o „neúspěch věřitele ve sporu o existenci nebo výši pohledávky, jemuž bylo poskytnuto zajištění, nebo pokud se přihlásil dosud neznámý věřitel.“136 Rozhodne-li soud v tomto případě o obnovení likvidace společnosti, jmenuje současně jejího likvidátora. Po právní moci tohoto rozhodnutí provede rejstříkový soud zápis obnovení likvidace společnosti a osoby likvidátora do obchodního rejstříku. V souvislosti se zápisem obnovení likvidace do obchodního rejstříku by mohlo dojít k paradoxní situaci. Obecně platí, že účinky zápisů do obchodního rejstříku mohou mít buďto konstitutivní anebo deklaratorní charakter, přičemž tuto jejich vlastnost je třeba dovodit z příslušného ustanovení. Má-li mít zápis konstitutivní účinky, musí tak být zákonem výslovně stanoveno, jinak se bude vždy jednat o deklaratorní účinky.137 Vzhledem ke skutečnosti, že obchodní zákoník váže skončení likvidace na rozdělení likvidačního zůstatku (což může být alternativně nahrazeno jinými výše zmíněnými způsoby), a nikoliv na zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku (jak již bylo výše uvedeno, tato skutečnost podléhá zápisu do rejstříku), domnívám se, že se bude jednat vždy o zápis s deklaratorními účinky. Paradoxní situace by tedy mohla nastat v případě, kdy by rejstříkový soud měl zapsat obnovení likvidace na základě dřívějšího pravomocného rozhodnutí o této skutečnosti, avšak doposud by v rejstříku nebylo zapsáno skončení likvidace. Uvedenou situaci by bylo možné řešit i bez součinnosti likvidátora, jelikož dle příslušných ustanovení občanského soudního řádu je možné ve věcech týkajících se obchodního rejstříku zahájit řízení i bez návrhu, pokud tímto má být dosaženo shody mezi skutečným stavem a zápisem. Jestliže již v řízení o obnovení likvidace vyjde najevo neshoda právě mezi skutečným stavem a zápisem o ní, ukládá stejné ustanovení soudu povinnost upozornit na to rejstříkový soud.

10.2 Obnovení

likvidace

po

výmazu

společnosti

z obchodního

rejstříku Pokud již došlo k výmazu společnosti z obchodního rejstříku, mohou v tomto případě oprávnění navrhovatelé iniciovat soudní řízení, na základě kterého dojde k obnovení společnosti, byť účel její existence bude zákonem limitován. Okruh oprávněných navrhovatelů je stejný jako v předchozím případě, jedná se tedy o státní orgán, společníka, věřitele nebo dlužníka. K obnovení likvidace v tomto případě může dojít pouze za předpokladu, že byl zjištěn dosud neznámy majetek společnosti. Z tohoto tedy vyplývá, že oproti předchozí variantě by se věřitel nemohl úspěšně domáhat obnovení likvidace společnosti za účelem uplatnění svojí pohledávky. Avšak věřitel má nadále

136 137

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 739. Podle názoru J. Pokorné in FALDYNA, František a kol. MERITUM Obchodní právo…, s. 79 65

právo domáhat se splnění závazku vůči společníkovi z titulu ručení za zaniklou společnost. Aby došlo k obnovení likvidace u již vymazané společnosti, musí být v soudním rozhodnutí obsažen výrok, kterým se zrušuje předchozí rozhodnutí o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, dále výrok o obnovení likvidace, a konečně také výrok o jmenování likvidátora. Pokud však dříve zaniklá společnost byla zrušena bez likvidace, a to v důsledku zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo kvůli zcela nepostačujícímu majetku, kdy následně neměla žádný majetek (přičemž se nepřihlíží přihlížet k věcem, právům, pohledávkám nebo jiným majetkovým hodnotám, které byly vyloučeny z majetkové podstaty), bude v takovém soudním rozhodnutí obsažen výrok o vstupu do likvidace namísto obnovení likvidace. I. Pelikánová k tomu dodává, že uvedená „úprava je průlomem do konstrukce zániku právní osobnosti. Za stanovených podmínek se podle zákoníku stává možným, aby společnosti zanikla a poté byla znovu oživena, znovu se stala právním subjektem. Takové řešení vyžaduje ochrana věřitelů a je důsledkem konstitutivního významu výmazu z obchodního rejstříku.“138 Po právní moci tohoto rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku skutečnost, že došlo k obnovení společnosti, že je společnost v likvidaci a osobu likvidátora. Pokud uvedeným způsobem byla existence společnosti obnovena, nelze již zrušit rozhodnutí, kterým se tak stalo, jelikož obchodní zákoník až na výjimky nepřipouští v ustanovení týkající se neplatnosti společnosti zrušit rozhodnutí povolující zápis společnosti do rejstříku. Takto obnovená společnosti tedy může zaniknout pouze následným výmazem společnosti obchodního rejstříku.139

10.3 Průběh obnoveného likvidačního procesu Pro další postup takto obnovené likvidace platí až na výjimky stejná pravidla jako při vlastní likvidaci, přičemž je zcela bez významu, zda se tak stalo již po skončení likvidace, nebo až po výmazu společnosti z rejstříku. První z uvedených výjimek spočívá v tom, že se nevyžaduje mimořádná účetní závěrka předcházející ke dni, který předchází dni obnovení likvidace, nýbrž povinností likvidátora je pouze sestavit zahajovací účetní

PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Obchodní právo…, s. 104. Blíže viz Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. února 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003, in Soudní judikatura, 2004, č. 4, s. 303. 138 139

66

rozvahu, a to ke dni zápisu do obchodního rejstříku.140 Druhá z výjimek pak spočívá ve výslovném zákazu revokace původního rozhodnutí o zrušení společnosti. Jinak řečeno, po skončení likvidace musí být společnost vždy vymazána z obchodního rejstříku. Jak upozorňuje T. Dvořák, v opačném případě „by nastaly prakticky neřešitelné problémy s navrácením vyplacených prostředků z likvidačního zůstatku.“141

10.4 Obnovení likvidace v souvislosti s obchodní firmou. Zakotvením úpravy obnovení existence společnosti po výmazu z obchodního rejstříku pro případ, že bude dodatečně zjištěn dosud neznámý majetek společnosti, zákonodárce vyřešil, jak v takových situacích postupovat. Zároveň však připustil stav, který by byl v rozporu s donucujícími ustanoveními obchodního zákoníku o obchodní firmě společnosti, aniž by některý z dotčených subjektů porušil zákon. Na okolnosti umožňující tuto situaci upozorňuje L. Lochmanová. Předně je nutno uvést, že obchodní firmou společnosti je její název, pod kterým je zapsána v obchodním rejstříku. Obligatorně je tvořena kmenem a jedním ze zákonem připuštěných dodatků. Samotná tvorba je pak ovládána několika zásadami, přičemž právě jedna z nich spočívá v její výlučnosti ve smyslu zákazu shodného názvu, resp. zákazu zaměnitelnosti s firmou jiného podnikatele na území České republiky. Jak autorka konstatuje, ohledně trvání práva k firmě obchodní zákoník neuvádí ničeho, což vede k závěru, že se jedná o právo teoreticky časově neomezené, avšak vázané k existenci samotné společnosti. Z toho plyne, že časové ohraničení práva k firmě je v případě obchodní společnosti dáno od jejího zápisu v obchodním rejstříku až po její výmaz z téhož rejstříku. Jak pro zápis, tak pro výmaz platí, že mají konstitutivní účinky. Jenomže v období od výmazu společnosti z obchodního rejstříku do zápisu jejího opětovného obnovení může vzniknout nová obchodní společnost, jejíž firma bude mít shodný nebo zaměnitelný název s právě obnovenou společností. V této souvislosti lze poukázat na dikci zákona, které jasně stanovuje, že rozdílný dodatek firmy

označující

právní formu společnosti nepostačuje k jejímu odlišení. Nelze však ani konstatovat, že dostatečně odlišující bude dovětek “v likvidaci“, který bude obnovená společnost povinna používat zároveň s firmou. Jednak uvedený dovětek není jedním z prvků tvořících obchodní firmu, tudíž se na něj nevztahuje zákaz výlučnosti. Dále rovněž není ani vylou140 141

Blíže viz DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e…, s. 741. DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným…, s. 407. 67

čena situace, kdy v mezidobí vzniklá obchodní společnost vstoupí do likvidace. Nastala by tedy situace, kdy by v obchodním rejstříku byly zapsány dvě společnosti se shodnou nebo zaměnitelnou firmou, které by byly obě povinny používat dovětek “v likvidaci“. Řešení tohoto stavu je komplikované. Obchodní zákoník umožňuje tomu, kdo byl na svých právech dotčen neoprávněným užíváním firmy, aby se domáhal proti neoprávněnému uživateli mimo jiné zdržení se takového jednání a odstranění závadného stavu. Stěží však bude možné takto postupovat, jelikož ani jednoho uživatele nelze považovat za neoprávněného. Co se týče obnovené společnosti, tak ta při svém opětovném zápisu do rejstříku nemůže ovlivnit podobu svoji obchodní firmy. V mezidobí vzniklá společnost také nebude postupovat automaticky protiprávně, jestliže s podobou její firmy provedením zápisu “souhlasil“ rejstříkový soud. Za neoprávněné užívání by ovšem by bylo možné považovat zjištění, že v mezidobí vzniklá společnost se snažila použitím stejné obchodní formy využít dobré pověsti vymazané společnosti. Nastalou situaci mohou vyřešit obchodní společnosti užívající stejnou firmu také dohodou, na základě které jedna z nich změní svoji obchodní firmu. Jenomže v mezidobí vzniklá společnost by se k tomuto kroku zřejmě sotva zavázala, neboť by takovou změnou mohla utrpět její pověst v obchodních vztazích. Ani v případě obnovené společnosti nelze s určitostí očekávat kýžený efekt, jelikož změna obchodní firmy souvisí se změnou společenské smlouvy, což nespadá do působnosti likvidátora. Autorka v závěru uvedeného článku konstatuje, že nastalou situaci se obchodní zákoník nezabývá a řešení svěřuje zainteresovaným subjektům. Dále dodává, že jediný možný způsob nápravy tohoto stavu spočívá v prostředcích ochrany práva proti nekalé soutěži. Ovšem která ze společností by byla povinna změnit nebo doplnit svoji firmu tak, aby nebyla s jinou shodná nebo zaměnitelná, by se muselo rozhodnout v soudním řízení. V žádném případě by povinnost změny firmy nemohl uložit soud jen na základě prostředků ochrany obchodní firmy, jestliže by obě společnosti byly jejími oprávněnými uživateli.142 Je totiž nutné vzít v úvahu ustavní kautelu, dle které lze státní moc vykonávat jen v zákonem stanovených případech, mezích a způsobech, a jak již bylo výše uvedeno, tak obchodní zákoník neuděluje soudu pravomoc o tomto rozhodnout.

142

Blíže viz LOCHMANOVÁ, Ludmila. Firemní dodatky I… 68

11

Speciální ustanovení o likvidaci jednotlivých obchodních společností a družstva Tato kapitola reflektuje znění obchodního zákoníku. Předchozí výklad o likvidaci

společnosti vycházel z obecných ustanovení o obchodních společnostech. Jak již však bylo třetí kapitole této práce uvedeno, je při aplikaci obchodního zákoníku nutné vzít v potaz rovněž zvláštní ustanovení týkajících se jednotlivých obchodních společností (a družstva). Pro případ rozdílné úpravy pak platí, že přednost mají právě zvláštní ustanovení. Uvedené pravidlo se uplatní i v otázkách souvisejících s likvidací těchto subjektů. Považuji za účelné zde dodat, že cílem této kapitoly není popis likvidace u té které formy obchodní společnosti, potažmo družstva, nýbrž pouze upozornit na konkrétní specifická ustanovení vztahujícím se k těmto formám společností, resp. družstvu. Úvodní část této kapitoly obsahuje výklad o speciální úpravě likvidace obchodních společností s tím, že v otázkách souvisejících se zrušením těchto forem lze odkázat na třetí kapitolu této práce. Co se pak družstva týče, tak této formě je věnována pozornost zvlášť, přičemž ve stručnosti jsou zde uveden také výklad o zrušení tohoto subjektu.

11.1 Speciální ustanovení o likvidaci jednotlivých obchodních společností Shodně o všech formách obchodních společností lze uvést, že speciální úprava o jejich likvidaci upravuje rozdělování likvidačního zůstatku. Zde je namístě podotknout, že k rozdělování likvidačního zůstatku nemusí nutně dojít. V podrobnostech lze odkázat na předchozí výklad. Nad tento rámec je pak další zvláštní úprava stanovena v případě kapitálových obchodních společností, především pak u akciové společnosti.

69

11.1.1

Speciální ustanovení o likvidaci veřejné obchodní společnosti

Dle příslušného ustanovení obchodního zákoníku je stanovena speciální úprava podílu společníka na likvidačním zůstatku, která preferuje ze všech společníků ty, kteří splatili své vklady.143 Určení výše jednotlivých podílů závisí na tom, zda likvidační zůstatek bude převyšovat hodnotu splacených vkladů. Jestliže ano, je likvidátor povinen rozdělit část likvidačního zůstatku tak, aby každému společníkovi připadla část odpovídající hodnotě jeho vkladu. Ta část likvidačního zůstatku, která převyšuje souhrn splacených vkladů, se rozdělí mezi společníky rovným dílem. Jestliže nikoliv, tak je likvidátor povinen rozdělit likvidační zůstatek ve vzájemném poměru vkladů, kterými se společníci podíleli na základním kapitálu společnosti. Jelikož u této formy společnosti obchodní zákoník výslovně nevyžaduje, aby společníkům byla společenskou smlouvou uložena vkladová povinnost, tak pro případ absence vkladů se celý likvidační zůstatek rozdělí mezi společníky rovným dílem. Závěrem je však nutné konstatovat, že uvedená úprava je pouze dispozitivní a lze se od ní odchýlit ve společenské smlouvě.

11.1.2

Speciální ustanovení o likvidaci komanditní společnosti

Zvláštní ustanovení o likvidaci komanditní společnosti zohledňují dvě skupiny jejich společníků, přičemž i v tomto případě jsou při vyplácení podílu na likvidačním zůstatku preferování ti z nich, kteří splatili svůj vklad. Za jistých okolností je také poskytnuta speciální ochrana komanditistovi, resp. komanditistům. Určení výše podílů jednotlivých společníků na likvidačním zůstatku závisí i v tomto případě na vzájemném poměru hodnoty likvidačního zůstatku a výši splacených vkladů. Jestliže je likvidační zůstatek vyšší, rozdělí likvidátor část likvidačního zůstatku tak, aby každému společníkovi připadla část odpovídající hodnotě jeho vkladu. Zbývající část zůstatku je pak rozdělena podle stejných zásad jako zisk společnosti. Pokud však nastane situace, kdy likvidační zůstatek nepostačí k pokrytí výše splacených vkladů, má přednostní právo na rozdělení části likvidačního zůstatku komanditista, resp. komanditisté, a to do výše odpovídající hodnotě jeho, resp. jejich vkladu. Přednostní právo těchto společníků je normováno zřejmě proto, že jim není

143

Blíže viz ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 321. 70

umožněno ze zákona podílet se na obchodním vedení společnosti, a tudíž mají jen malou možnost ovlivnit hospodaření společnosti a výši jejího majetku.144 Zbývající část zůstatku je pak rozdělena podle stejných zásad jako zisk společnosti. Jestliže by nastala situace, kdy likvidační zůstatek nepokryje ani výši vkladů jednotlivých komanditistů, tak bude rozdělen podle stejných zásad jako zisk společnosti. Uvedené zásady pro rozdělení zisku by měly být obsaženy ve společenské smlouvě.145 Jestliže tomu tak není, uplatní se zcela dispozitivní úprava obchodního zákoníku, dle které je stanoveno, že zisk společnosti se rozdělí rovným dílem na dvě části, z nichž jedna připadne společnosti a druhá komplementářům. Ta část, která připadla společnosti, se po zdanění rozdělí mezi komanditisty podle výše splacených vkladů, a část připadající komplementářům mezi ně rovným dílem. I pro tuto formu však platí, že uvedená úprava je pouze dispozitivní a společenskou smlouvo lze stanovit odlišný postup pro stanovení výše podílů na likvidačním zůstatku.

11.1.3

Speciální ustanovení o likvidaci společnosti s ručením omezeným

V případě společnosti s ručením omezeným neobsahuje obchodní zákoník pouze speciální ustanovení pro určení výše podílu na likvidačním zůstatku. Oproti předchozím dvěma uvedeným formám obchodních společností jsou také regulovány některé otázky týkající se likvidátora společnosti. V souvislosti s likvidátorem této formy společnosti může společenská smlouva připustit, aby o jmenování, odvolání a odměňování likvidátora rozhodovala valná hromada. Při absenci takového ujednání stanoví podpůrně obchodní zákoník, že likvidátora jmenuje jednatel, případně jednatelé. Nevylučuje se však nadále, aby o těchto věcech mohl za již dříve uvedených podmínek rozhodnout také soud. Ohledně výše jednotlivých podílů na likvidačním zůstatku obchodní zákoník stanoví, že budou určeny v souladu se vzájemným poměrem všech obchodních podílů společnosti, což však může být modifikováno společenskou smlouvou. K tomu je však potřeba doplnit, že možnost sjednat ve společenské smlouvě odlišnou výši podílu na likviTamtéž, str. 339. Jak uvádí K. Eliáš, možnosti úpravy této otázky ve společenské smlouvě jsou i zde limitovány zásadou stejného zacházení se všemi společníky a zásadou poctivého obchodního styku. Srov. ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 160. 144 145

71

dačním zůstatku je limitována konkrétními okolnostmi, které společníky k takové úpravě vedly. Je proto potřeba, aby „pro stanovení odchylné výše podílů byl nějaký důvod. Může se jednat například o to, že někteří společníci se osobně podílejí na činnosti společnosti, zatímco jiní ne, anebo o to, že se všichni společníci z důvodů osobních vazeb shodli na tom, že mají ve společnosti stejné postavení bez ohledu na výši vkladů, apod.“146 V každém případě by od zákona odlišující se úprava společenské smlouvy měla být v souladu se zásadou poctivého obchodního styku. Pokud má společnost jediného společníka, pak celý likvidační zůstatek připadne jemu.

11.1.4

Speciální ustanovení o likvidaci akciové společnosti

Obchodní zákoník v ustanoveních týkajících se likvidace akciové společnosti stanoví, že pro likvidaci této formy obchodní společnosti se použije obecné úpravy obchodního zákoníku o likvidaci, ledaže by zákonem bylo stanoveno jinak. V konkrétních záležitostech lze konstatovat, že obecná úprava je jednak doplněna ve věcech týkajících se likvidátora, a dále pak jsou také stanovena specifická pravidla pro určení výše podílů jednotlivých akcionářů na likvidačním zůstatku. Ke jmenování a odvolání likvidátora akciové společnosti může dojít rozhodnutím valné hromady. Nejsou tím však dotčena obecná ustanovení o likvidaci společnosti, která za jistých okolností svěřují toto oprávnění soudu. Pro případ této formy obchodní společnosti je zákonem kvalifikované skupině akcionářů147 umožněno podat k soudu návrh, aby dosavadní likvidátor byl ze své funkce odvolán a zároveň byl jmenován jeho nástupce. Ohledně obsahu takového návrhu stanovuje obchodní zákoník pouze povinnost jeho odůvodnění. Dále pak platí, že likvidátor, který nebyl jmenován soudem, může být valnou hromadou odvolán a nahrazen jiným likvidátorem. V této souvislosti lze poukázat na publikované soudní rozhodnutí, ze „kterého vyplývá, že jestliže soud uzná, že jsou splněny podmínky pro odvolání likvidátora a o jeho odvolání rozhodne, nemůže již

ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 153. Kvalifikovanou skupinou akcionářů se pro účely této práce má na mysli akcionář nebo skupina akcionářů společnosti, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota akcií přesahuje 3% základního kapitálu vyššího než 100.000.000 Kč. Pokud by základní kapitál nepřesáhl tuto výši, tvoří takovou kvalifikovanou skupinu jeden a více akcionářů, jejichž souhrnná jmenovitá hodnota akcií přesahuje 5% základního kapitálu. 146 147

72

valná hromada až do pravomocného vyřešení sporu rozhodnout o volbě likvidátora nového, neboť takovým postupem by byl zcela zmařen účel sledovaný tímto ustanovením obchodního zákoníku.“ 148

Ohledně likvidačního zůstatku přiznává obchodní zákoník každému akcionáři právo, aby se na něm podílel. Úprava určení výše jednotlivých podílů má v případě akciové společnosti donucující charakter, nelze se tedy od ní ve stanovách odchýlit. Stejně jako v předchozích případech se bude postupovat odlišně v závislosti na tom, zda výše likvidačního zůstatku bude převyšovat součet jmenovitých hodnot všech akcií čili nic. Pokud bude likvidační zůstatek vyšší, má každý z akcionářů právo na podíl na likvidačním zůstatku, který bude odpovídat poměru jmenovitých hodnot jejich akcií. Pokud společnost vydala prioritní akcie, s nimiž je spojeno přednostní právo na podíl na likvidačním zůstatku, mohou stanovy určit, že na tyto akcie bude připadat vyšší likvidační zůstatek. Avšak i mezi majitele prioritních akcií bude tato část likvidačního zůstatku rozdělena v poměru odpovídajícím jmenovité hodnotě jejich akcií. T. Dvořák k tomuto dodává, že uvedená úprava je projevem zásady rovného zacházení se všemi akcionáři.149 I v případě této formy společnosti platí, že pokud měla akciová společnost jediného akcionáře, pak připadne celý likvidační zůstatek jemu. Jestliže výše likvidačního zůstatku nepřesáhne součet jmenovitých hodnot všech akcií společnosti, tak se zůstatek mezi akcionáře rozdělí v poměru odpovídajícím splacené jmenovité hodnotě jejich akcií. Jestliže společnost vydala prioritní akcie, se kterými je spojeno přednostní právo na podíl na likvidačním zůstatku, rozdělí se tento zůstatek v souladu se stanovami na dvě části, přičemž při následném rozdělování se bude určovat výše jednotlivých podílu rovněž podle poměru odpovídajícím splacené jmenovité hodnotě jejich akcií. Samotné právo na podíl na likvidačním zůstatku se stává převoditelným ode dne, k němuž byl valnou hromadou schválen návrh na rozdělení likvidačního zůstatku. Obchodní zákoník dále obsahuje speciální úpravu ohledně vzniku nároku na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku. Postup v této fázi se odlišuje v závislosti na tom, zda společnost vydala akcie v listinné nebo zaknihované podobě. Pokud byly emitovány akcie v listinné podobě, vzniká nárok na vyplacení zmíněného podílu vrácením akcií společnosti, které byly předloženy na základě předchozí výzvy likvidátora. Jestliže Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. Května 2000, sp. zn. 32 Cdo 524, 525/2000 in ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář…, s. 760. 149 Blíže viz DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a Evropská společnost…, s. 695. 148

73

ovšem bude akcionář nečinný, je likvidátor povinen postupovat přiměřeně dle příslušných ustanovení upravující postup k prohlášení neplatnosti akcií. Vrácené akcie likvidátor následně zničí. Jestliže společnost vydala akcie v zaknihované podobě, vzniká nárok na vyplacení podílu na likvidačním zůstatku ke dni, ke kterému dal likvidátor centrálnímu depozitáři příkaz, aby v centrální evidenci zaknihovaných cenných papírů byly akcie společnosti zrušeny. Údaje uvedené ve výpisu z této evidence ke dni udělení příkazu jsou pro likvidátora závazné při vyčíslování výší a hodnot jednotlivých podílu na likvidačním zůstatku.150 Závěrem pak obchodní zákoník stanovuje, že rejstříkový soud provede výmaz společnosti z rejstříku, jestliže bude odpovídajícím způsobem prokázáno zničení, zneplatnění nebo zrušení akcií. Jak dodává T. Dvořák, zrušení zaknihovaných akcií lze doložit potvrzením, které vystavuje centrální depozitář. O zneplatnění a zničení akcií je likvidátor povinen přinejmenším sepsat protokol, účelnějším by na tomto místě ale byl notářský zápis.151

11.2 Speciální ustanovení o zrušení a likvidaci družstva Dle obchodního zákoníku se právní poměry družstva řídí přiměřeně obecnými ustanoveními o obchodních společnostech, ledaže úprava týkající se této právnické osoby stanoví jinak. Stejně jako v případě obchodních společností se proces ukončení existence družstva člení na několik fází.

11.2.1

Zrušení družstva

Obchodní zákoník v příslušných ustanoveních uvádí taxativní výčet důvodů zrušení družstva. Tato úprava má tedy komplexní povahu a nelze ji jakkoliv rozšiřovat. S ohledem na systematiku čtvrté kapitoly této práce, která je věnována zrušení obchodní společnosti, lze i pro případ družstva ve zkratce konstatovat, že lze rozlišovat mezi formami a způsoby zrušení tohoto subjektu. Co se důvodů zrušení týče, je jejich diferenciace na obecné a zvláštní, a to vzhledem ke komplexní úpravě této úvodní fáze ukončení existence družstva, dle mého soudu neproveditelná. Stejně jako v případě obchodních společností může být družstvo zrušeno bez likvidace anebo s likvidací. Prvně jmenovaný případ v sobě zahrnuje situace, kdy jmění 150 151

Tamtéž. Tamtéž. 74

družstva (za jistých okolností případně jeho část) přechází na právního nástupce, což je předmětem úpravy zákona o přeměnách obchodních společností a družstev. Pokud je družstvo zrušeno s likvidací, nastává proces, který je předmětem této práce, avšak s níže uvedenými odchylkami. Ohledně způsobů zrušení družstva platí, že se rozlišují dobrovolné a nucené zrušení společnosti. Ačkoliv, jak již bylo uvedeno, je úprava obchodního zákoníku na tomto místě komplexní, jsou důvody zrušení, které lze bezpochyby podřadit pod tyto uvedené způsoby zrušení, de facto identické s důvody, které se uplatní pro zrušení obchodní společnosti. Dobrovolným způsobem je družstvo zrušeno, jestliže se tak stane z důvodu uplynutí doby, na kterou bylo zřízeno,152 dosažení účelu, k němuž bylo zřízeno, anebo na základě usnesení členské schůze, o kterém však musí být pořízen notářský zápis. Nuceným způsobem je pak družstvo zrušeno, jestliže o tomto rozhodl soud, anebo k tomu došlo zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušením konkursu pro zcela nepostačující majetek družstva. Dle mého soudu rovněž není vyloučeno, aby soud prohlásil družstvo za neplatné. Usuzuji tak z již zmíněného ustanovení, podle kterého se právní poměry družstva přiměřeně řídí obecnými ustanoveními o obchodních společnostech, ledaže by speciální úprava týkající se družstva stanovila něco jiného. Ohledně prohlášení neplatnosti družstva tomu tak není.

11.2.2

Likvidace družstva

Podle příslušného ustanovení vstupuje družstvo do likvidace svým zrušením, ledaže by zákon stanovil jinak. K. Eliáš uvádí, že zmíněnou výjimku představuje situace, která může nastat i v případě obchodních společností, a sice jestliže družstvo bylo zrušeno z důvodu zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo zrušení konkursu pro zcela nepostačující majetek družstva, a zároveň po této skutečnosti nemá již žádný majetek.153 K majetku vyloučenému z podstaty se v případě nebude přihlížet. Speciální úprava o likvidaci družstva zřejmě předvídá, že tento proces bude provádět vícero likvidátorů. Vyplývá tak z dikce příslušných ustanovení. Přesto ale naJestliže bylo družstvo založeno na dobu určitou, připouští obchodní zákoník v příslušném ustanovení (týkajícího se družstva), aby členská schůze rozhodla o dalším pokračování jeho činnosti. Musí se tak stát ovšem před započetím rozdělování likvidačního zůstatku. K. Eliáš k tomuto dodává, že obchodní zákoník výslovně nestanoví, zda družstvo bude prolongováno na dobu určitou nebo neurčitou. Proto lze připustit obojí možnost, přičemž rozhodnutí o této otázce je na členské schůzi. Srov. ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 451. 153 Blíže viz ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé..., s. 454. 152

75

příklad K. Eliáš připouští, aby k provedení likvidace byl jmenován jediný likvidátor.154 Pro účely této kapitoly bude nadále počítáno jen s jedním likvidátorem. Ohledně jmenování likvidátora platí, že se bude postupovat způsobem, který uvádějí stanovy družstva. Pokud takto stanoveno není, je orgánem příslušným ke jmenování likvidátora členská schůze. Povinností likvidátora, která vyplývá z příslušných ustanovení o likvidaci družstva, je vypracovat návrh na rozdělení likvidačního zůstatku, který bude posléze předložen členské schůzi k projednání. Rovněž každý člen je oprávněn požadovat po likvidátorovi, aby mu tento návrh byl předložen. Zároveň platí, že vypracování tohoto návrhu je nezbytnou podmínkou k tomu, aby mohlo být započato s rozdělováním likvidačního zůstatku. Rozdělení likvidačního zůstatku se bude řídit úpravou obsaženou ve stanovách. V případě absence takové úpravy se podpůrně využije příslušných ustanovení obchodního zákoníku, dle kterých se členům družstva vyplatí splacená část jejich členského vkladu.155 Je-li členský vklad tvořen kromě základního členského vkladu také dalším členským vkladem, pak se členům družstva vyplatí i splacená část dalšího členského vkladu. V případě, že na základním kapitálu družstva podílel jeho člen nepeněžitým vkladem, bude nutné postupovat v souladu s příslušným ustanovením o vrácení nepeněžitého vkladu. Zbylá část likvidačního zůstatku bude poté rozdělena těm členům, jejichž členství ke dni zrušení trvalo alespoň jeden rok, a to v rozsahu, v jakém se podíleli svými vklady na základním kapitálu družstva. T. Dvořák k tomuto ale doplňuje, že „podle všeho je tato konstrukce protiústavní, neboť z možnosti získat podíl i ze zbývající části likvidačního zůstatku jsou někteří členové bez závažného důvodu vyloučeni a vzniká tady ničím neodůvodněná nerovnost před zákonem (čl. 1 Listiny).“156 Člen družstva nebo jiná oprávněná jsou oprávněni iniciovat soudní řízení za účelem prohlášení neplatnosti usnesení členské schůze o rozdělení likvidačního zůstatku. V tomto návrhu musí ale namítat rozpor s právními předpisy nebo stanovami. Tohoto je však potřeba domáhat se v prekluzivní tříměsíční lhůtě ode dne konání členské schůze. Jestliže soud shledá návrh jako důvodný, předmětné usnesení členské schůze zruší a zároveň závazně rozhodne o rozdělení likvidačního zůstatku. V každém případě však platí, že do uplynutí této tříměsíční lhůty, případně do pravomocného rozhodnutí soudu o “novém“ rozdělení zůstatku nelze s rozdělováním likvidačního zůstatku začít. Tamtéž. Splacenou částí se zde má na mysli rovněž i celý splacený vklad 156 Dvořák, T. Družstevní právo. 3. Vydání, Praha: C.H.Beck, 2006, s. 203. 154 155

76

12

Likvidace právnických osob dle zvláštní úpravy Jak již bylo dříve uvedeno, existuje ve zvláštních zákonech pro některé právnické

osoby speciální, avšak pouze dílčí úprava likvidace. Důvody pro zavedení speciální normotvorby jsou různého charakteru – mohou spočívat v realizaci státního dozoru nad činností těchto subjektů, právních záruk za splnění jejich účelu, atp. S ohledem na rozsah této práce jsem se rozhodl podrobně se věnovat pouze subjektům působícím na kapitálovém trhu. Ohledně dalších subjektů jsem se omezil pouze na jejich výčet s jedinou výjimkou, kterou představuje státní podnik.

12.1 Likvidace některých subjektů kapitálového trhu Problematika kapitálového trhu a dalších bezprostředně souvisejících otázek zdaleka přesahuje rozsah této práce, nicméně alespoň úvodem je třeba provést jeho základní vymezení. Účelem stručného výkladu je rozlišit jednotlivé zde působící subjekty, poukázat na odlišnosti v jejich činnostech, a zároveň odůvodnit potřebu speciální úpravy pro jejich likvidaci. Právní úprava je dána zákony regulujícími podnikání na kapitálovém trhu a zákony normujícími speciálně tyto subjekty.

12.1.1

Stručné vymezení kapitálového trhu a jeho účastníků

Kapitálový trh tvoří společně s peněžním trhem tzv. finanční trh, který lze definovat jako „systém vztahů, nástrojů, subjektů, a institucí, umožňující shromažďování, soustřeďování, rozdělování a rozmisťování dočasně volných peněžních prostředků na základě nabídky a poptávky.“157 Pro kapitálový trh je pak charakteristická na rozdíl od jeho peněžního “protějšku“ dlouhodobost, kdy splatnost jednotlivých instrumentů je delší jak jeden rok. Na základě uvedené definice lze konstatovat, že funkcí finančního trhu je soustřeďování volných peněžních zdrojů, jejich rozmisťování v místech, kde se to jeví jako nejvhodnější, a zároveň zapojování volných zdrojů do ekonomického procesu. Na kapitálovém trhu působí subjekty různého postavení - zjednodušeně lze konstatovat, že se jedná o ty, kteří disponují přebytkem peněžních prostředků, který jsou ochotni umístit na kapitálový trh (věřitelé a investoři), a ty, kteří trpí nedostatkem peněžních 157

BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 4. aktualizovaní vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, s. 107. 77

prostředků a snaží se je zde opatřit (dlužníci). Vztahy mezi “věřiteli a investory“ a “dlužníky“ zde vznikají na základě zprostředkování, což je činností jiných zde působících subjektů. Souhrnně jsou subjekty (jinak též účastníci) působící na kapitálovém trhu uvedeny v zákoně o dohledu v oblasti kapitálového trhu,158 podle kterého se jedná zejména o poskytovatele služeb na kapitálovém trhu, investory na kapitálovém trhu (de facto budoucí věřitelé), dále pak emitenty cenných papírů a jiných investičních nástrojů a osoby zavázané z cenných papírů (de facto dlužníci), a rovněž vlastníky cenných papírů a investičních nástrojů (de facto stávající věřitelé).159 Speciální úpravu likvidace účastníků kapitálového trhu lze nalézt v případech některých investorů (institucionálních – viz dále) a poskytovatelů služeb. Z důvodové zprávy k zákonu o podnikání na kapitálovém trhu vyplývá, že cílem speciální úpravy likvidace těchto subjektů je ochrana výše vymezených věřitelů. Například v případě obchodníka s cennými papíry je zvláštní úprava likvidace odůvodněna tak, že Česká národní banka „musí mít nástroje k tomu, aby mohla zákazníkům tohoto bývalého obchodníka s cennými papíry zajistit potřebnou míru ochrany.“160 Výše uvedená stručná charakteristika může vyvolávat určité pochybnosti. Pro upřesnění je vhodné uvést následující. Příslušné zákony161 upravují tzv. institucionální a profesionální investory. Jedná se o subjekty odlišné od individuálních investorů, za kterou jsou považovány fyzické nebo právnické osoby, pro které je případné investování vlastních peněžních přebytků pouze vedlejším efektem jejich existence a jejich výdělečných činností. Co se institucionálních investorů týče, jedná se podle příslušného ustanovení zákona o dohledu v oblasti kapitálového trhu o banky (za předpokladu, že na kapitálovém trhu provádějí obchody s investičními nástroji na vlastní účet), investiční společnosti, investiční fondy, penzijní fondy a pojišťovny, a dále také o zahraniční osoby, které jsou oprávněny v těchto oborech podnikat na území České republiky. Jejich hlavní činností, resp. jednou z jejich činností je ukládání vlastních a jim svěřených finančních prostředků do investičních nástrojů uplatňovaných na kapitálovém trhu.162 Výkonem dohledu je pověřena Česká národní banka.

Podle ustanovení § 5 odst. 1 tohoto zákona. Blíže viz BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo…, s. 628. 160 Důvodová zpráva k zákonu č. 256/2004. 161 Tímto se mají na mysli jednak zákon o podnikání na kapitálovém trhu a zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu 162 Blíže viz BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo…, s. 629. 158 159

78

Profesionální investory vymezuje zákon o podnikání na kapitálovém trhu (zde pojmenováni jako profesionální zákazníci) a zahrnuje kromě uvedených institucionálních investorů také např. obchodníky s cennými papíry, spořitelní a úvěrní družstva, zajišťovny, nebo Českou národní banku.163 K takto stanovené diferenciaci lze uvést, že zákon u profesionálních investorů vzhledem k jejich velikosti, kapitálové síle, odbornému zázemí nebo předmětu činnosti předpokládá, že na kapitálovém trhu mají významnou roli, a proto lze ve vztahu k nim vzhledem k jejich očekávaným zkušenostem, větší odborné vybavenosti a lepší průpravě uplatňovat mírnější stupeň ochrany než je tomu u běžných (individuálních) investorů. Jinak řečeno, působení subjektů v postavení profesionálních investorů na kapitálovém trhu se řídí zákonem o podnikání na kapitálovém trhu. Avšak obchodování s investičními nástroji na kapitálovém trhu podléhají vzhledem k jejich rozsáhlým objemům státní kontrole, přičemž tuto činnost budou vykonávat subjekty v postavení institucionálních investorů a budou podléhat také zákonu o dohledu v oblasti kapitálového trhu.164 Z výčtu účastníků zbývá vymezit poskytovatele služeb na kapitálovém trhu. Jedná se o subjekty různých forem a typů, jejichž činností je zajistit obchodování na kapitálovém trhu mezi výše uvedenými ostatními účastníky. Zákon o dohledu v oblasti kapitálového trhu uvádí v příslušném ustanovení jejich taxativní výčet – jedná se například o obchodníky s cennými papíry, organizátory regulovaného trhu, investiční zprostředkovatele, nebo také o institucionální investory.165 Rovněž i v případě některých poskytovatelů služeb na kapitálovém trhu obsahuje právní úprava speciální ustanovení o jejich likvidaci. Je na místě uvést, že oprávnění k podnikání na kapitálovém trhu podléhá udělení povolení, k čemuž je oprávněna Česká národní banka.

Taxativní výčet profesionálních investorů je uveden v ustanovení § 2a a násl. zákona o podnikání na kapitálovém trhu 164 Blíže viz BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo…, s. 630. 165 Pro úplnost je třeba dodat, že někteří poskytovatelé služeb na kapitálovém trhu jsou považováni za profesionální investory dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu). 163

79

12.1.2

Konkrétní případy likvidace subjektů působících na kapitálovém trhu

V souladu s tím, co bylo uvedeno výše, je nutné upozornit, že v platné právní úpravě neexistuje komplexní úprava likvidace, která by vylučovala použití obchodního zákoníku. Vždy se bude jednat o speciální úpravu dílčích otázek. Banka Zvláštní úpravu likvidace obsažená v zákoně o bankách stanoví, že v případě, kdy byla bance odňata licence, podá Česká národní banka návrh na zahájení soudního řízení o zrušení akciové společnosti (která měla tuto licenci). Dle příslušných ustanovení rozhoduje o jmenování, odvolání a odměňování likvidátora pouze soud na návrh České národní banky. Co se osoby likvidátora týče, je vyloučeno, aby se jím stala osoba, která má nebo měla zvláštní vztah k bance anebo která je nebo v posledních pěti letech byla auditorem banky nebo se jakýmkoli způsobem na auditu v bance podílela. Rovněž jsou tímto zákonem stanoveny zvláštní povinnosti, které spočívají jednak ve stanovené součinnosti s Českou národní bankou, a dále pak v zachování mlčenlivosti o služebních věcech, které se dotýkají zájmů banky nebo jejich klientů. Pojišťovna a zajišťovna Další případ zvláštních ustanovení týkajících se likvidace je obsažen v zákoně o pojišťovnictví, které se vztahují na pojišťovny a zajišťovny (dále jen “pojišťovna“). Vstup pojišťovny do likvidace se váže k okamžiku nabytí právní moci rozhodnutí České národní banky o odnětí povolení k provozování pojišťovací činnosti, anebo k jiným právním skutečnostem (například k uplynutí doby, rozhodnutí společníků, atp.). Ke jmenování likvidátora tohoto subjektu je oprávněna Česká národní banka. Učiní tak výběrem z u ní vedeného seznamu likvidátorů, a současně určí i výši jeho odměny. K zapsání do uvedeného seznamu musí likvidátor splňovat stanovená kritéria.166 V konkrétním případě je vyloučeno, aby likvidátorem byla jmenována osoba, která byla nebo je jejím auditorem, osobou podílející se na auditu, odpovědným matematikem, nebo k ní měla vztah, jenž by zakládal překážku řádného výkonu funkce. Činnost pojišťovny v likvidaci se nadále řídí zákonem o pojišťovnictví, avšak je zakázáno uzavírat nové nebo prodlužovat již uzavřené pojistné a zprostředkovatelské smlouvy, a dále také Obecná kritéria pro výkon funkce likvidátora pojišťovny je obsažena v ustanovení § 124 zákona o pojišťovnictví. 166

80

zvyšovat pojistné částky a limity pojistného plnění. Prostřednictvím příslušných orgánů je pojišťovna povinna provést opatření, která jí byla uložena spolu s odnětím oprávnění k činnosti. Průběh likvidace podléhá kontrole České národní banky. Realizace této činnosti spočívá v oprávnění požadovat po likvidátorovi účetní výkazy zpracované v průběhu likvidace a doklady o úkonech směřujících k likvidaci, a tomu odpovídající povinnost likvidátora tyto dokumenty poskytnout. Aktiva pojišťovny (tvořená technickými rezervami a vlastními zdroji vytvářející garanční fond) je likvidátor povinen použít přednostně na vypořádání nároků vyplývajících z pojišťovací (nebo zajišťovací) činnosti. Závazky z pojistných smluv uzavřené mezi pojistníkem a pojišťovnou, její pobočkou nebo s jiným subjektem na základě svobody dočasně poskytovat pojišťovací služby musí být v průběhu likvidace plněny stejným způsobem. Zároveň je vyloučena diskriminace fyzických a právnických osob při hrazení závazků vzniklých z provozované pojišťovací činnosti vyplývající z jejich národnosti, státní příslušnosti, pohlaví, případně dalších rozlišovacích kritérií. Investiční fond a investiční společnost Zvláštní ustanovení o likvidaci jsou obsažena v zákoně o kolektivním investování. Tento zákon rozlišuje investiční fondy a investiční společnosti, které mohou vzniknout pouze ve formě akciové společnosti. Investiční společnosti jsou založeny za účelem obhospodařování majetku podílového fondu,167 avšak může jim být také umožněno při splnění podmínek stanovených zákonem obhospodařovat investiční fond. Jak již z uvedeného vyplývá, je potřeba rozlišit, zda bude prováděna likvidace investičního fondu nebo investiční společnosti, případně zda bude likvidován podílový fond. Právní úprava týkající se likvidace investičního fondu a investiční společnosti je shodná. Likvidaci těchto subjektů předchází jejich zrušení, ke kterému může dojít na základě rozhodnutím valné hromady, pravomocným rozhodnutím soudu, nebo uplynutím doby, na kterou byl založen. Každý z uvedených důvodů zrušení má odlišné právní následky. Likvidátorem však může být jmenována v souladu se zákonem pouze osoba, která je zapsána v seznamu likvidátorů a nucených správců u České národní banky, a zároveň nejsou její zájmy v rozporu se zájmy tohoto fondu, resp. společnosti, a dále není personálně nebo majetkově propojena s těmito subjekty nebo se v posledních třech letech nepodílela na jejich auditu. V souladu s ustanovením § 6 odst. 2 lze podílový fond definovat jako věc hromadnou. Tvoří ho soubor majetku, který náleží poměrně všem vlastníkům podle hodnoty podílových listů. 167

81

Jestliže o zrušení těchto subjektů rozhodne valná hromada, je obligatorní součástí tohoto jejího usnesení také návrh osoby, která provede likvidaci. V důsledku této skutečnosti vypracuje představenstvo fondu, resp. společnosti návrh na jmenování likvidátora, který doloží stejnopisem notářského zápisu o usnesení valné hromady o jejím zrušení a návrhu osoby likvidátora a také doklady prokazující splnění předpokladů pro výkon této funkce. Tyto dokumenty je představenstvo povinné odeslat bez zbytečného odkladu České národní bance. Ta je posléze rovněž bez zbytečného odkladu povinna o návrhu na jmenování likvidátora rozhodnout, a to buďto vyhověním návrhu a jmenováním této osoby do funkce likvidátora, nebo jmenováním jiného likvidátora na základě vlastního uvážení, jestliže navržená osoba nesplňuje výše uvedené požadavky, případně existují-li o tom důvodné pochybnosti. Zvláštní úprava je stanovena i pro otázky týkající se zániku funkce likvidátora. K této skutečnosti může dojít na základě odvolání z funkce, které provede Česká národní banka, jestliže likvidátor opakovaně a závažným způsobem porušuje právní předpisy nebo přestal splňovat výše uvedené podmínky pro výkon funkce. Likvidátor se rovněž může svojí funkce vzdát. Stane se tak na základě písemného oznámení o odstoupení z funkce, které je likvidátor povinen doručit České národní bance. Účinky odstoupení z funkce nastávají dnem uvedeným v tomto oznámení, nejdříve však po uplynutí třiceti dnů ode dne doručení. Zákon také předpokládá možnost, kdy likvidátor svoji funkci nevykonává nebo ji vykonávat nemůže. Ve všech těchto případech je Česká národní banka povinna bez zbytečného odkladu jmenovat nového likvidátora. Proti rozhodnutí České národní banky o jmenování, zamítnutí nebo odvolání likvidátora lze podat opravný prostředek, který ovšem nemá odkladný účinek. Odlišná je rovněž úprava náhrady hotových výdajů a odměny likvidátora, kdy je stanoveno, že se tyto částky hradí z majetku společnosti. Pokud však majetek k uhrazení těchto nákladů nepostačuje, vyplatí je v plné výši stát. Další úprava, která se týká zápisů do obchodního rejstříku a povinnosti součinnosti třetích osob, je shodná s obecnou úpravou obsaženou v obchodním zákoníku. V případě, že dojde ke zrušení investičního fondu nebo investiční společnosti na základě pravomocného soudního rozhodnutí, jmenuje likvidátora na základě návrhu České národní banky soud. Vzhledem k absenci úpravy dalších aspektů, bude likvidace v tomto případě probíhat dle příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Pro výše zmíněné dva důvody zrušení, avšak pouze pro případ investičních společností, dále platí, že likvidátor rovněž zajistí zrušení obhospodařovaných podílo-

82

vých fondů a výplatu podílů jejich podílníkům. Nicméně, zrušení investiční společnosti nemusí být pro podílový fond definitivou, jelikož Česká národní banka může rozhodnout o převedení jeho obhospodařování na jinou investiční společnost. Poslední zmíněný důvod zrušení, který však může nastat pouze u investičního fondu, spočívá v uplynutí doby, na kterou byl založen. Právní úprava je de facto shodná s případem, kdy došlo ke zrušení fondu (stejně tak i společnosti) z rozhodnutí valné hromady, avšak s tím rozdílem, že návrh jmenování likvidátora musí být České národní bance doručen nejpozději dva měsíce před uplynutím doby, na kterou byl fond založen. V ostatních záležitostech likvidace těchto subjektů se uplatní úprava obsažená v obchodním zákoníku. Poněkud odlišná je situace při likvidaci podílového fondu. V souladu s tím, co bylo řečeno výše je potřeba uvést, že se jedná o „účelové seskupení (soubor) majetku individuálních investorů, které není nadáno právní subjektivitou (tj. podílový fond není právnickou osobou)… Majetek soustředěný v podílovém fondu ovšem není majetkem investiční společnosti, nýbrž se nachází ve společném majetku majitelů podílových listů (podílníků) tohoto podílového fondu, a to v poměru podle jimi vlastněných podílových listů.“168 Na úpravu likvidace podílového fondu se tedy vztahují ustanovení zákona o kolektivním investování bez možnosti subsidiárního použití obchodního zákoníku. Vzhledem k absenci subjektivity fondu však nelze hovořit o případu, kdy zvláštní zákon kompletně upravuje likvidaci tohoto subjektu. Vzhledem k zaměření práce v této kapitole, kdy je účelem výklad o likvidaci právnických osob podléhajících speciální úpravě, nebude podílovému fondu věnována další pozornost. Obchodník s cennými papíry Další z uváděných případů zvláštní úpravy likvidace se týká obchodníka s cennými papíry. Dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu může tuto činnost vykonávat pouze právnická osoba, která má formu společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. Uvedené možné právní formy mají za následek odlišnou úpravu likvidace. Jestliže se bude jednat o akciovou společnost, rozhodne o zrušení s likvidací valná hromada, zatímco v případě společnosti s ručením omezeným rozhodnou o jejím zrušení s likvidací společníci, ledaže by na základě společenské smlouvy náležela tato 168

BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo…, s. 631.

83

kompetence valné hromadě. V obou případech jsou však společnosti povinny tuto skutečnost oznámit bez zbytečného odkladu České národní bance. Ke dni vstupu do likvidace zaniká povolení k vykonávání jeho podnikatelské činnosti na kapitálovém trhu a tento obchodník nesmí nadále poskytovat investiční služby. Naopak je jeho povinností vydat svým zákazníkům jejich majetek a vypořádat své pohledávky a závazky z poskytnutých investičních služeb. Teprve okamžikem úplného vypořádání se tento subjekt přestane považovat za obchodníka s cennými papíry. Další zde neuvedené aspekty likvidace se budou na základě společných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu řídit příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku. Organizátor regulovaného trhu Právní úprava organizátora regulovaného trhu vychází ze směrnice Rady Evropské unie č. 93/22/EHS, obsažené v zákoně o podnikání na kapitálovém trhu. Na regulovaném trhu dochází za podmínek daných tímto zákonem k obchodování s investičními nástroji. V české republice působí jak organizátoři burzovního trhu, pro který je charakteristické, že jeho účastníky mohou být pouze subjekty zde k obchodování připuštěné, tak i organizátoři mimoburzovního trhu, pro které naopak platí, že okruh jeho účastníků není limitován členským principem. V současné době u nás existují pouze dva organizátoři regulovaného trhu, z nichž každý spravuje jeden z výše uvedených trhů. Burzovní trh je organizován Burzou cenných papírů Praha, a.s., a mimoburzovní trh pak zajišťuje RM-Systém, a.s.169 Obecně však dle zákona o podnikání na kapitálovém trhu může činnost organizátora regulovaného trhu vykonávat právnická osoba, která má formu společnosti s ručením omezeným nebo akciové společnosti. Co se vlastní úpravy likvidace tohoto subjektu týče, je podobná s předchozí uvedenou úpravou týkající se obchodníka s cennými papíry. V případě akciové společnosti rozhodne o zrušení s likvidací valná hromada, zatímco v případě společnosti s ručením omezeným rozhodnou o jejím zrušení s likvidací společníci, ledaže by na základě společenské smlouvy náležela tato pravomoc valné hromadě. Zákonem je jim však dána povinnost oznámit tuto skutečnost bez zbytečného odkladu České národní bance. Ke dni vstupu do likvidace zaniká povolení k vykonávání jeho podnikatelské činnosti a tento subjekt nesmí nadále organizovat regulovaný trh nebo provozovat mnohostranný 169

Tamtéž, s. 600. 84

obchodní systém. Naopak je pouze oprávněn vypořádat své pohledávky a závazky vzniklé z jejich činností. Teprve okamžikem úplného vypořádání se tento subjekt přestane považovat za organizátora regulovaného trhu. I v tomto případě platí, že zde neuvedené aspekty likvidace se budou řídit příslušnými ustanoveními obchodního zákoníku, jak ostatně vyplývá ze společných ustanovení zákona o podnikání na kapitálovém trhu. Centrální depozitář cenných papírů Zvláštní ustanovení o likvidaci obsahuje zákon o podnikání na kapitálovém trhu pro Centrální depozitář cenných papírů, který ve své působnosti nahradil Středisko cenných papírů.170 V jeho kompetenci je především vedení centrální evidence cenných papírů na území České republiky.171 Dle příslušných ustanovení zákona lze udělit povolení k této činnosti za splnění dalších kritérií pouze akciové společnosti, která má sídlo na území České republiky. Dle těchto zvláštních ustanovení nabývá rozhodnutí valné hromady o zrušení společnosti účinnosti nejdříve dnem právní moci rozhodnutí České národní banky o odnětí povolení k této činnosti. Pozvánka na valnou hromadu, na které má být rozhodováno o zrušení společnosti s likvidací, se dává na vědomí České národní bance. Bylo-li rozhodnuto o zrušení společnosti s likvidací, podá příslušný orgán společnosti žádost České národní bance o odnětí povolení. Česká národní banka toto povolení odejme teprve tehdy, je-li zajištěn výkon všech činností, které mají být na základě povolení vykonávány, jiným centrálním depozitářem a zároveň dojde k úplnému převzetí všech evidencí a dokumentů, které tento centrální depozitář dle zákona uchovává. Rovněž i v tomto případě platí, že pro ostatní aspekty likvidace se použije příslušných ustanovení obchodního zákoníku, jak vyplývá ze společných ustanovení zákona o podnikání nekapitálovém trhu. Provozovatel vypořádacího systému Konečně posledním subjektem, u kterého zákon o podnikání na kapitálovém trhu obsahuje speciální úpravu, je provozovatel vypořádacího systému. Jak je v tomto zákoně vymezeno, jedná se o akciovou společnost, která zajišťuje v souladu se stanovenými

K této změně došlo v červenci roku 2010. Srov. SOCHOR, Jan. Den D: Čeští akcionáři zažijí revoluci. HN. 2010, č. 17. 171 Přesné a obsáhlé vymezení jeho kompetencí je obsaženo zákoně. 170

85

podmínkami vypořádání obchodů s investičními nástroji mezi účastníky vypořádacího systému.172 Má-li být na valné hromadě společnosti rozhodováno o jejím zrušení, je představenstvo povinné o tomto uvědomit Českou národní banku. Jestliže pak valná hromada společnosti rozhodne o jejím zrušení s likvidací, je tento provozovatel vypořádacího systému povinen neprodleně oznámit tuto skutečnost České národní bance. Ode dne vstupu společnosti do likvidace je nadále zakázáno provozovat vypořádací systém. Příkazy účastníků do dne vstupu do likvidace je likvidátor povinen vypořádat. Stejně tak je povinen vypořádat všechny závazky a pohledávky samotného provozovatele vypořádacího systému. Spořitelní a úvěrové družstvo Speciální úprava likvidace je obsažena i v zákoně o spořitelních a úvěrních družstvech. Předmětná právní úprava se týká fenoménu devadesátých let, který navazoval na předtotalitní období, a sice družstevních záložen. Uvedené subjekty mohou být založeny v právní formě družstva. V rámci svého podnikání se zabývá finanční činností (především přijímá vklady, poskytuje úvěry, ručení a peněžní služby) za účelem podpory hospodaření svých členů. Dle příslušných ustanovení zákona rozhodne soud o zrušení družstevní záložny a její likvidaci, jestliže je splněn alespoň jeden z následujících předpokladů. Stane se tak, jestliže počet členů záložny klesl po třicet, nebo její kapitál je nižší než třicet pět miliónů Kč, pokud v období delším, než umožňuje zákon, nebo nebyl zvolen orgán záložny, případně záložna nevykonávala činnost, nebo pokud byla porušena povinnost svolat členskou schůzi, a konečně též, jestliže při jejím založení, fúzi nebo rozdělení byl porušen zákon. Návrh na zrušení záložny soudem jsou oprávněni podat buďto její statutární orgán, případně jeho člen, anebo také osoba, která na tom osvědčí právní zájem, anebo Česká národní banka. O zrušení a likvidaci může soud na návrh České národní banky rozhodnout také v případě, jestliže byla vůči záložně neúčinná opatření, která byla uložena vzhledem k dřívějším nedostatkům v jejím podnikání. Ke zrušení záložny a její likvidaci dojde také dnem právní moci rozhodnutí České národní banky o odnětí povolení k činnosti.

Okruh subjektů, které mohou být účastníkem vypořádacího systému, stanoví tento zákon taxativně v ustanovení § 82 zákona o podnikání na kapitálovém trhu. 172

86

Rovněž jmenování a odvolání likvidátora je uloženo soudu, který tak učiní na návrh České národní banky. K výkonu funkce likvidátora je potřeba splnění zákonem stanovených kritérií. Obecně platí, že se musí jednat o osobu, která splňuje podmínky důvěryhodnosti, zákonem stanovené odborné způsobilosti, a která k záložně neměla nebo nemá zvláštní vztah. V některých případech je rovněž vyloučeno, aby likvidátorem záložny byla osoba, která v posledních pěti letech prováděla její audit nebo se jinak podílela na zpracování a vedení jejího účetnictví. O jmenování, případně odvolání likvidátora rozhodne soud do dvaceti čtyř hodin od podání návrhu Českou národní bankou. Penzijní fond Posledním subjektem kapitálového trhu, který v této práci je zmíněn v souvislosti s jeho likvidací, je penzijní fond. Podle zákona o penzijním připojištění se penzijním fondem rozumí akciová společnost se sídlem na území české republiky, která provozuje penzijní připojištění. Tento zákon výslovně stanoví, že postup likvidace se bude řídit až na výjimky ustanoveními obchodního zákoníku. Ke zrušení penzijního fondu může mimo jiné dojít na základě odnětí povolení k činnosti ze strany České národní banky. Likvidátora fondu jmenuje a odvolává Česká národní banka. Pro samotný průběh likvidace platí, že je vyloučeno, aby nadále byly uzavírány nové smlouvy o penzijním připojištění. Nároky klientů fondu se vypořádají výplatou jednorázového vyrovnání nebo odbytného. Tyto osoby se však mohou dohodnout na převedení prostředků do penzijního připojištění u jiného penzijního fondu. Částka odpovídající výši státního příspěvku, která nebyla použita na uspokojení nároků klientů fondu, se musí vrátit do státního rozpočtu.

12.2 Likvidace některých právnických osob, které mají veřejnoprávní postavení Zvláštní ustanovení o likvidaci obsahují také zákony, které upravují činnost subjektů v souvislosti s jejich veřejnoprávním postavením. Obecně lze konstatovat, že zvláštní pravidla pro likvidaci u těchto právnických osob mají dvojí smysl. Jednak je jejich zakotvením do právního řádu sledována ochrana práv třetích osob, a dále také řeší naložení s likvidačním zůstatkem. Na rozdíl od právnických osob soukromého práva

87

platí u těchto subjektů, že likvidační zůstatek nebude rozdělen, nýbrž bude převeden ve prospěch státu nebo jiné veřejnoprávní korporace. Zvláštní úprava likvidace se týká především státního podniku, veřejné výzkumné instituce, podniku zahraničního obchodu, resortní, oborové, podnikové a jiné zaměstnanecké pojišťovny, školské právnické osoby a veřejného zdravotnického zařízení. Jelikož principy likvidace jednotlivých těchto subjektů jsou de facto shodné, bude zde uveden akorát výklad o likvidaci státního podniku. Státní podnik Podle zákona o státním podniku není tento subjekt vlastníkem majetku, se kterým podniká. Má pouze příslušnost k hospodaření s tímto majetkem. Ke zrušení státního podniku může dojít rozhodnutím zakladatele, a to za předpokladu splnění zákonem stanovených důvodů, anebo rozhodnutím soudu na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem. Pokud má být státní podnik zrušen rozhodnutím zakladatele, je si k tomuto třeba vyžádat předchozí souhlas vlády. O jmenování, odvolání a odměňování likvidátora rozhodne zakladatel, ledaže by o zrušení podniku rozhodl soud (v tomto případě by k tomuto byl povinen právě tento soud). Při likvidaci tohoto subjektu je však povinností likvidátora zohlednit některé další zákony, jako například zákon o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, restituční zákony, atp. Při zpeněžení majetku státního podniku je likvidátor povinen postupovat v souladu s příslušnými ustanovením zákona o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby provedením veřejné dražby, ledaže získá pro odlišný postup výjimku Ministerstva financí ČR.173 Likvidační zůstatek poté převede likvidátor ve prospěch zakladatele, který ho poté převede do státních finančních aktiv.

12.3 Stručná poznámka k likvidaci dalších, doposud neuvedených subjektů Speciální ustanovení o likvidaci jsou obsažena i v dalších zákonech upravujících režim různých právnických osob. Jedná se o nadaci, nadační fond, obecně prospěšnou společnost, církev a náboženskou společnost, politickou stranu, politické hnutí a komoditní burzu. Okolnosti, které vedly zákonodárce zakotvení zvláštních ustanovení o likvi173

Blíže viz PELIKÁN, Václav. Likvidace podniku…, s. 15.

88

daci těchto subjektů, mohou být nejrůznějšího charakteru. Jistě se však bude i v tomto případě jednat například o speciální úpravu zrušení těchto subjektů, s čímž se pojí vstup do likvidace, odlišnosti při nakládání s likvidačním zůstatkem, atd.

89

13

Hodnocení právní úpravy a návrhy de lege ferenda V předchozích kapitolách této práce jsem se zabýval právní úpravou likvidace

především podle ustanovení obchodního zákoníku. V případě, že se vyskytly sporné otázky, většinou jsem se jimi rovnou i zabýval. Na tomto místě je mým úkolem zhodnotit právní úpravu a uvést některé návrhy, které by měly zákonnou úpravu zdokonalit. Co se hodnocení právní úpravy likvidace společnosti týče, nejedná se dle mého názoru o legislativně nezdařilou pasáž ve znění obchodního zákoníku. Samozřejmě, dala by se ve v několika směrech namítat nedokonalá úprava, nicméně domnívám se, že příslušná ustanovení obchodního zákoníku by měla především stanovit právní rámec pro závěrečné fáze existence společnosti tak, aby se dalo úspěšně docílit jejího zániku. V tomto ohledu lze považovat právní úpravu za dostačující. Ostatně, od roku 1992, kdy obchodní zákoník nabyl účinnosti, byla ustanovení týkající se likvidace, a to jednak v obecných ustanoveních o obchodních společnostech, tak i v ustanoveních týkajících se jejich jednotlivých forem, více jak dvacetkrát novelizována. S vědomím toho, že některé z těchto změn se netýkaly “zdokonalení“ předmětné úpravy, lze i tak konstatovat, že zákonodárce dokáže reagovat na potřebné změny. Tento můj závěr lze podpořit odkazem na důvodovou zprávu k návrhu nového občanského zákoníku, který uvádí, že dosavadní úprava likvidace společnosti v obchodním zákoníku je zdařilá, a tudíž se s drobnými úpravami a upřesněními přejímá.174 Proti případným hlasům požadujícím podrobnější úpravu je možné namítat, že nejen v právu platí, že šedavá je teorie a zelený strom života. Ani zákonodárce tedy nemůže předvídat do nejmenších detailů všechny potencionální varianty. Pro případ, kdy se likvidace dostane do situace, kterou obchodní zákoník výslovně neřeší, je nutné postupovat v souladu s jeho úvodním ustanovením, podle kterého je nutné použít předpisů občanského práva, případně obchodních zvyklostí, anebo zásad, na kterých zákoník spočívá.

13.1 Návrhy de lege ferenda Mé úvahy o tom, která ustanovení týkající se likvidace společnosti by si zasloužila novelizaci, nebyly příliš zdárné, alespoň co se kvantity týče. Přesto několik vlastních 174

Blíže viz důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku, s. 79. 90

návrhů následně zmíním. Zároveň zde také uvedu i další kritické názory, které se objevují v odborné literatuře.

13.1.1

Otázka způsobilosti likvidátora

V kapitole týkající se likvidátora společnosti jsem poukázal na názor T. Dvořáka, podle kterého by se kritéria způsobilosti pro výkon funkce statutárního orgánu měla analogicky vztahovat i na likvidátora společnosti. Mimo jiné přitom argumentoval tím, že je nutné postupovat v souladu se zásadami, na kterých je obchodní zákoník založen, přičemž jednou z nich je princip ochrany společníků a třetích osob. Je ale pravdou, že splnění těchto podmínek explicitně zákon nestanovuje. Dle mého soudu se jedná o otázku natolik významnou, že postup per analogiam legis není vhodný, a zákonodárce by měl přistoupit k novelizaci ustanovení, které se týká jmenování a odvolání likvidátora společnosti. V souladu s autorovým názorem lze poukázat na to, že likvidátor by měl být osobou garantující průběh likvidace v souladu se zákonem. Samozřejmě splnění podmínek způsobilosti pro výkon funkce statutárního orgánu nezaručuje společníkům a třetím osobám, že se nestane exces, přesto se mi jeví jako vhodnější snažit se takovým situacím předejít všemi možnými způsoby. Návrh nového občanského zákoníku, který by měl v budoucnu obecně vymezovat likvidaci právnické osoby, splnění těchto kritérií vyžaduje.

13.1.2

Pravomoci soudu při jmenování a odvolání likvidátora

Rovněž v kapitole týkající se likvidátora byly uvedeny případy, kdy o jmenování likvidátora rozhoduje soud. P. Hampel175 se zabývá otázkou, zda je možné, aby soud okamžitě po zrušení jmenoval likvidátora z řad insolvenčních správců. Obchodní zákoník stanovuje postup pro jmenování likvidátora soudem, jestliže tak neučinila společnost bez zbytečného odkladu, případně pokud o jejím zrušení rozhodl právě soud. Jmenování likvidátora ze seznamu insolvenčních správců přichází v úvahu, jestliže není možné, aby tuto funkci vykonávala jiná osoba. Tou může být společník společnosti, její statutární orgán, případně člen tohoto orgánu, anebo třetí osoba. Je však sporné, jak k uvedené nemožnosti má soud dospět. Podle znění zákona lze usou-

Blíže viz HAMPEL, Petr. Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností [online]. iHNed.cz, 27. srpna 2003 [citováno 24. července 2010]. Dostupné na < http://pravniradce.ihned.cz/c4-10077450-18785910-F00000_d-cinnost-likvidatorajmenovaneho-soudem> 175

91

dit, že zákon předpokládá nejprve vyčerpání všech možností ke jmenování “jiného“ likvidátora. Autor však systematickým výkladem dospěl k názoru, podle kterého může soud přistoupit ke jmenování likvidátora ze seznamu insolvenčních správců, jestliže z obsahu rejstříkového spisu o společnosti bude zřejmé, že pokus o jmenování “jiného“ likvidátora by byl neúspěšný. Takovou skutečnost by měl soud posoudit jako předběžnou otázku a odůvodnit ji v příslušném rozhodnutí. V tomto smyslu lze tedy uvažovat i o návrhu de lege ferenda, aby obchodní zákoník výslovně takovou možnost připustil. Jeví se mi jako účelné, aby se soud svým rozhodnutím přičinil o takové urychlení likvidace, jelikož je zbytečné prodlužovat existenci společnosti, která již není produktivní a z rejstříkového spisu plyne, že pokus o jmenování jiného likvidátora by vedl pouze k zbrždění celého procesu. Pro případ, že by “jiný“ likvidátor s takovým postupem nesouhlasil, stále by mu zůstala možnost domáhat se změny rozhodnutí prostřednictvím řádného opravného prostředku. P. Hampel176 rovněž dále poukazuje na skutečnost, že obchodní zákoník umožňuje odvolat likvidátora, který porušuje při výkonu své funkce povinnosti, pouze v soudním řízení, které musí být zahájeno na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem. Uvedený problém se vztahuje k situaci, kdy dříve jmenovaný likvidátor je nečinný a není dán jiný důvod pro jeho odvolání. Vzhledem ke skutečnosti, že svou povahou je likvidace mimosoudním procesem, neobsahuje obchodní zákoník žádné sankční ustanovení, které by mělo za účel donutit likvidátora postupovat aktivně tak, aby mohla být společnost vymazána z obchodního rejstříku. Jediná možnost odvolání likvidátora spočívá v na návrh zahájeném soudním řízení. Navrhovatelem v takovém případě je nejčastěji věřitel, který takto dohlíží na “aktivitu“ likvidátora. Za úvahu by tedy stálo, aby napříště mohlo být zahájeno řízení o odvolání likvidátora i bez návrhu, jestliže by dosavadní likvidátor porušoval své povinnosti při výkonu funkce, anebo by přinejmenším byl nečinný. Taková změna by s sebou nutně musela nést i definici uvedené nečinnosti. Jak ale P. Hampel dodává, zdá se být obtížně představitelné, že by zákonodárce tento problém vyřešil, a to například stanovením dohledu soudu nad činností likvidátora, nebo uložením povinnosti podávat soudu zprávy o průběhu likvidace, anebo umožněním zahájení řízení o odvolání likvidátora z moci úřední.

176

Blíže viz HAMPEL, Petr. Činnost likvidátora jmenovaného soudem. Právní rádce, 2006, č. 6. 92

13.1.3

Rozdělení výtěžku z prodeje majetku za dané situace

Obchodní zákoník v příslušném ustanovení ukládá likvidátorovi odlišný postup pro případ, že společnost byla zrušena z důvodu zrušení konkursu po splnění rozvrhového usnesení nebo pro zcela nepostačující majetek. Pokud nadále společnost disponuje majetkem, který však nepostačuje úhradě všech jejich dluhů, je likvidátor povinen ho zpeněžit a z výtěžku prodeje uhradit náklady likvidace, mzdové nároky zaměstnanců a poté pohledávky ostatních věřitelů podle pořadí jejich splatnosti. Jestliže není možné uhradit pohledávky stejného pořadí v plné výši, učiní se tak poměrně. Pokud se však likvidátorovi nepodaří zpeněžit majetek, nabídne ho věřitelům k úhradě dluhů podle pořadí jejich pohledávek. Pokud však věřitelé tento majetek odmítnou, stane se ke dni zániku společnosti jeho vlastníkem stát. Jeví se mi jako problematické pravidlo, dle kterého jsou ostatní věřitelé uspokojování předně podle pořadí splatnosti jejich pohledávek. I. Štenglová uvádí, že stanovený postup odpovídá zásadám, na kterých je založen obchodní zákoník, a rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahů. Pokud vezmu v úvahu praktické hledisko této situace, je na místě konstatovat, že po zrušení společnosti z výše uvedených důvodů nebude hodnota majetku zřejmě vysoká. Avšak pokud se při rozdělování výtěžku z prodeje dostane i na ostatní věřitele, není dle mého soudu uspokojování pohledávek podle pořadí jejich splatnosti v souladu se zásadou rozumného a spravedlivého uspořádání vztahů. Jak jsem již uvedl, zbylá část výtěžku z prodeje bude zřejmě již dosti nízká, avšak spravedlivému uspořádání vztahů by odpovídalo, pokud by ho likvidátor rozdělil podle poměrů výše pohledávek všech ostatních věřitelů. Svůj závěr opírám o interpretaci uvedené zásady, podle které je vyžadováno, aby právní vztahy byly současně rozumně i spravedlivě uspořádány. Nedomnívám se, že je spravedlivému uspořádání učiněno za dost, jestliže věřitel s méně výhodným pořadím své pohledávky řádně přihlásil svoji pohledávku, avšak uspokojen, byť jen poměrně, být nemůže. Přitom jediným diskvalifikačním elementem v této situaci je skutečnost, že se jeho pohledávka stala později splatnou. Je potřeba připomenout, že přihlášením své pohledávky postupoval dle mého názoru v souladu s obecnou soukromoprávní zásadou vigilantibus iura scripta sunt (bdělým náležejí práva). Stávající stav dle mého názoru odpovídá pouze rozumnému uspořádání vztahů (s ohledem na velmi pravděpodobnou zanedbatelnou část výtěžku z prodeje, který připadne věřiteli s nejlepším pořadím své pohledávky). 93

13.1.4

Obchodní firma společnosti pro případ obnovení likvidace

Poslední z mých návrhů vztahující se k případné změně právní úpravy týkající se likvidace navazuje na výklad o obnovení likvidace, jestliže již dříve došlo k výmazu společnosti z rejstříku. L. Lochmanová v dříve citovaném článku popsala situaci, za které může nastat stav, kdy v obchodním rejstříku jsou zapsány dvě společnosti se stejnou, případně zaměnitelnou obchodní firmou. Dle stávající účinné právní úpravy platí, že změny obchodní firmy lze dosáhnout změnou názvu společnosti, o čemž mohou rozhodnout společníci nebo příslušný orgán. Autorka v této souvislosti dodává, že je otázkou, kdo by tento úkon v obnovené společnosti učinil. Ve výše uvedené modelové situaci nemůže povinnost změnit firmu uložit žádný státní orgán. Ačkoliv však zákon umožňuje obnovení společnosti, kterou lze s větším či menším úspěchem interpretovat pomocí určitých znaků (firma, sídlo, předmět podnikání, resp. činnosti, orgány), není zpravidla možné přitom očekávat, že se dřívější společníci a orgány vrátí zpět na svůj post. V své úvaze, jak legislativně předejít stavu, kdy budou existovat dvě společnosti se stejnou, resp. zaměnitelnou firmou, jsem se zabýval možností, kdy by vhodnou změnu provedl soud. Jsem si vědom skutečnosti, že právo určit název společnosti náleží výhradně společníkům, přičemž role rejstříkového soudu při zápisu obchodní firmy má povahu pouhého “negativního tvůrce“ v tom smyslu, že neprovede zápis pro její shodnost nebo zaměnitelnost s jinou společností. Přesto bych zde uvedl argumenty, na základě kterých by bylo možné uvažovat o stávající úpravy. Předně je potřeba uvést, že taková pravomoc by náležela soudu jedině pro případ obnovy společnosti za účelem obnovení likvidace z důvodu dodatečně zjištěného majetku. Dále lze poukázat na skutečnost, že soud je oprávněn za zákonem stanovených podmínek rozhodnout o zrušení společnosti s likvidací. Je tedy možné, aby o budoucím ukončení existence společnosti rozhodl autoritativně i státní orgán, ačkoliv společenská smlouva předpokládala jiný důvod zrušení. Tímto chci naznačit, že soudu je v takovém případě svěřena pravomoc rozhodovat dle mého soudu o významnější otázce týkající se společnosti, než je její obchodní firma. Rovněž lze na tomto místě uvést, že obnovení likvidace vylučuje revokaci dřívějšího rozhodnutí o zrušení společnosti, tudíž jsou liché jakékoliv obavy, že změna firmy by vedla ke zhoršení “produktivity“ společnosti. 94

Závěrem je třeba dodat, že se mi taková změna jeví jako účelná, jelikož soud změní obchodní firmu tak, aby nebyla shodná nebo zaměnitelná s jinou firmou. Argument hovořící proti svěření této pravomoci soudu by mohl spočívat v principu ochrany práv třetích osob. I v případě obnovení likvidace je totiž možné, aby dříve neznámý věřitel přihlásil svoji pohledávku do likvidace. Za odůvodněné lze považovat obavy, podle kterých by se při změně obchodní firmy nemusel věřitel dozvědět o obnovení likvidace. Domnívám se, že by pro tento případ měla být zároveň likvidátorovi uložena povinnost uveřejnit změnu obchodní firmy oznámením v Obchodním věstníku.

95

14

Závěr V úvodu této diplomové práce je vymezený její cíl, a sice podrobný popis průběhu

závěrečných fází existence obchodní společnosti. Je nutné dodat, že uvedeným tématem jsem se zabýval především z pohledu obchodního zákoníku. Ostatní možná hlediska byla i přesto nastíněna v druhé kapitole. Následující kapitola byla věnována vymezení některých důležitých pojmů, z nichž vzhledem k zaměření této práce byl kladen důraz především na definování likvidace. V tomto smyslu jsem nejprve vycházel z různých definic uvedených v odborné literatuře a na základě těchto poznatků jsem určil charakteristické znaky celého procesu. Ohledně zrušení společnosti jsem se zabýval pouze teoretickým členěním zrušení z různých hledisek a v souvislosti s tímto systematicky podřadil důvody zrušení společnosti pod jednotlivé způsoby dobrovolného a nuceného zrušení společnosti. Jednotlivým důvodům zrušením společnosti jsem s ohledem na rozsah práce pozornost nevěnoval. Následující kapitoly jsou věnovány již samotnému průběhu likvidace, a sice konkrétně otázkám souvisejícím s účinky vstupu společnosti do likvidace, s jejím likvidátorem a vlastním průběhem likvidace. Samotnou kapitolou je tzv. závěr likvidace, ve které jsem se zabýval jednak rozdělením likvidačního zůstatku, případně alternativními možnostmi naložení s majetkem společnosti, a dále pak skončením likvidace spojeným s následným zánikem společnosti. Posledním aspektem likvidace je varianta obnovení likvidace, o které byl proveden výklad až po závěru likvidace, ačkoliv je možné, aby se tak stalo ještě před výmazem společnosti z obchodního rejstříku. Zvláštní pozornost byla věnována také ustanovením týkajícím se likvidace pro jednotlivé obchodní formy, což lze považovat s ohledem na přehlednost za přínos ke koncepci samotné práce. Zhodnocení současné právní úpravy poté reflektuje moje názory na stávající úpravu likvidace společnosti, které následně doplňuji některými návrhy de lege ferenda. Samostatně je pak zařazena kapitola týkající se likvidace subjektů působících na kapitálovém trhu, jejímž cílem je poukázat na zvláštní ustanovení týkající se tohoto procesu v příslušných zákonech. V průběhu kompletace této práce jsem dospěl k závěru, že je přehlednější strukturovat práci do více kapitol. K tomuto závěru mě vedly především mé poznatky o tom, že se jedná o proces dosti variabilní, tedy připouštějící více možností, jak dospět k účinnému zániku společnosti.

96

V úvodu jsem rovněž uvedl, že vycházím z předpokladu, podle kterého obchodní zákoník řeší, byť nikoliv vždy výslovně, všechny možné situace, které mohou v průběhu likvidace nastat. V této souvislosti lze konstatovat, že formálně byl tento předpoklad skutečně naplněn. Nepodařilo se mi nalézt situaci, ve které by se likvidace dostala do “slepé uličky“, kterou by nebylo možné pro absenci zákonných ustanovení opustit. Z praktického hlediska lze ovšem poukázat na situaci, kterou nastínil P. Hampel, a sice kdy byl soudem jmenován likvidátor společnosti, a to nejčastěji z řad jejich společníků, statutárních orgánů nebo jeho členů, kterým nenáleží odměna. Vzhledem k absenci legislativních nástrojů, které by likvidátora donutily k provedení všech nezbytných úkonů, a zároveň k nedostatku motivace k takové činnosti (jelikož výkon jeho funkce není finančně odměněn), nezřídka nastává situace, kdy likvidační proces de facto “stojí“. Jediná možnost řešení tohoto stavu spočívá v odvolání likvidátora, k čemuž může dojít na základě rozhodnutí soudu zahájeném na návrh osoby, která na tom osvědčí právní zájem. Samozřejmě by byly přípustné i další varianty odvolání likvidátora soudem, ve kterých lze zahájit řízení i bez návrhu, ale například vyčkat smrti likvidátora není jistě vhodné. Závěrečné poznámky věnuji příslušným ustanovením týkajících se likvidace právnických osob v návrhu budoucího občanského zákoníku. S ohledem na rekodifikaci soukromého práva by nově mělo být upuštěno od komplexního vymezení likvidace v zákoně o obchodních korporacích, který by zčásti měl nahradit stávající obchodní zákoník. Jelikož likvidace společnosti má svá specifika oproti ostatním právnickým osobám, měla by být v tomto zákoně (o obchodních korporacích) nově pouze speciální ustanovení týkající se jednotlivých forem obchodních společností a rovněž také ustanovení společná všem těmto formám. K novému občanskému zákoníku by tato ustanovení byla v postavení lex specialis . Jak již bylo výše uvedeno, navrhovaná úprava je de facto identická, přičemž zachovává i dosavadní pojmosloví. Jedinou novinkou v tomto směru zavedení pojmu likvidační podstata, který se tímto má stát párovým pojmem k termínu konkursní podstata.177 V současné účinné právní úpravě tohoto termínu využívá již zákon o bankách. V kapitole týkající se průběhu likvidace jsem se zabýval otázkou, zda je nutné vždy zpeněžit obchodní majetek společnosti za účelem rozdělování likvidačního zůstatku. Návrh nového občanského zákoníku se touto otázkou nezabývá. Důvodová zpráva k tomuto zákonu však uvádí, že hlavním úkolem likvidátora je zpeněžit majetek, 177

Blíže viz důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku, s. 79. 97

a pro případ eventuálního naturálního plnění počítá s využitím obecně platné úpravy o nabytí vlastnictví smlouvou.178 Takovou možností jsem se také zabýval s tím závěrem, že vyloučit ji nelze, avšak je nutné počítat s mnohdy nemalými náklady (například daňová povinnost, ocenění majetku, atd.). Za rozumnou změnu v potencionální nové úpravě lze považovat ustanovení umožňující obnovení likvidace v případě, kdy společnost doposud stále nezanikla, aniž by o tomto musel rozhodnout soud, jelikož požadavek na vydání příslušeného soudního usnesení se v takovém případě zdá být nadbytečný. Ohledně varianty obnovení likvidace po výmazu společnosti z obchodního rejstříku je naopak stanoven další důvod, pro který soud může rozhodnout o “omezeném oživení“ společnosti. Jak uvádí důvodová zpráva, v souladu se švýcarskou právní úpravou by bylo možné domáhat se obnovení společnosti z důvodu jiného zájmu hodného právní ochrany. Konkretizace takových zájmů by měla přinést navazující judikatura. I přes zde nastíněné změny se skutečně zdá, že potencionální nová úprava by měla být obsahem totožná s tou stávající, což by zajisté mělo vliv na právní jistotu společníků, statutárních orgánů, jejich členů, případně i třetích osob, jelikož by bylo možné nadále při likvidacích obchodních společností postupovat kontinuálně s již ustálenou rozhodovací praxí.

178

Tamtéž. 98

15

Výchozí literatura

Monografie 1)

ADAMÍK, Petr a kol. Likvidace obchodních společností. 3. aktualizované vydání. Olomouc: ANAG, 2008. 168 s.

2)

BAKEŠ, Milan a kol. Finanční právo. 4. aktualizovaní vydání. Praha: C. H. Beck, 2006, 771 s.

3)

BAREŠOVÁ, Eva, BAUDYŠ, Petr. Zákon o zápisech vlastnických a jiných práv k nemovitostem:

Právní

předpisy,

komentář,

judikatura.

4.

Doplněné

a

přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 736 s. 4)

BARTOŠÍKOVÁ, Miroslava, ŠTENGLOVÁ, Ivana. Společnost s ručením omezeným. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. 677 s.

5)

ČASTORÁL, Zdeněk. Správa majetku (likvidace, konkurs). Praha: Vysoká škola finanční a správní, o.p.s., 2005. 166 s.

6)

DĚDIČ, Jan a kol. Akciové společnosti. 6. přepracované vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 920 s.

7)

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl I. § 1 -§ 92e. Praha: Polygon, 2002. 844 s.

8)

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl II. § 93 -§ 175. Praha: Polygon, 2002. 893 s.

9)

DĚDIČ, Jan a kol. Obchodní zákoník. Komentář. Díl II. § 176 -§ 220zb. Praha: Polygon, 2002. 1307 s.

10) DVOŘÁK, Tomáš. Akciová společnost a evropská společnost. 2. aktualizované vydání. Praha: ASPI, a.s., 2009, 886 s. 11) DVOŘÁK, Tomáš. Družstevní právo. 3. vydání, Praha: C.H.Beck, 2006, 414 s. 12) DVOŘÁK, Tomáš. Osobní obchodní společnosti. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2008, 344 s. 13) DVOŘÁK, Tomáš. Společnost s ručením omezeným. 3. přepracované vydání. Praha: ASPI, a.s., 2008, 428 s. 14) ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obecná část, Soutěžní právo. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 610 s.

99

15) ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Obchodní závazky. 4. vydání. Praha: C. H. Beck, 2007. 585 s. 16) ELIÁŠ, Karel a kol. Kurs obchodního práva. Právnické osoby jako podnikatelé. 5. vydání. Praha: C. H. Beck, 2005, s. 5 17) FALDYNA, František a kol. MERITUM Obchodní právo. Praha: ASPI, a.s., 2005. 1345 s. 18) HLAVSA, Petr. Občanský soudní řád, soudní řád správní a předpisy související s úvodem k aplikaci komunitárního práva a k předběžné otázce. 4. aktualizované a doplněné vydání podle stavu k 1. 4. 2006. Praha: Linde Praha, a.s., 2006. 621 s. 19) JELÍNEK, Jiří a kol. Trestní zákon právo hmotné. Praha: Leges, 2009. 896 s. 20) KNAPP, Viktor a kol. Občanské právo hmotné 1. 4. aktualizované a doplněné vydání. Praha: ASPI, a.s., 2005. 524 s. 21) LOCHMANOVÁ, Ludmila. Základy obchodního práva. Ostrava: KEY Publishing s.r.o., 2009. 260 s. 22) PELIKÁN, Václav. Likvidace podniku. Praha: Grada Publishing a.s., 2003, 120 s. 23) PELIKÁNOVÁ, Irena a kol. Obchodní právo. II. díl. Praha: ASPI, a.s., 2005. 460 s. 24) SLÁDEČEK, Vladimír. Obecné správní právo. 2. vydání. Praha: ASPI – Wolters Kluwer, 2009, s. 25. 25) ŠTENGLOVÁ, Ivana a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 11. vydání. Praha: C. H. Beck, 2006. 1508 s. 26) WINTEROVÁ, Alena a kol. Civilní právo procesní. 5. aktualizované vydání, doplněné o předpisy evropského práva. Praha: Linde Praha, a.s., 2008. 751 s.

Články 1)

DVOŘÁK, Tomáš. K některým otázkám spojeným s osobou likvidátora kapitálových obchodních společností. Právník, 2000, č. 8.

2)

ELIÁŠ, Karel. K úpravě vstupu obchodní společnosti do likvidace. Právník, 1996, č.3

3)

HAMPEL, Petr. Činnost likvidátora jmenovaného soudem. Právní rádce, 2006, č. 6.

4)

KANDA, A. K problematice československého občanského práva. Právník, 1991, č. 6, 756 s.

5)

KRATOCHVÍLOVÁ, Hana. Postavení likvidátora v procesu likvidace a schéma likvidačního procesu. Obchodní právo, 1993, č. 10. 100

6)

LOCHMANOVÁ, Ludmila. Zrušení obchodní společností s likvidací po novele obchodního zákoníku. Právo a podnikání, 2001, č. 9.

Časopisy 1)

Právní rozhledy, 1994, č. 1

2)

Právní rozhledy, 1995, č. 12

3)

Právní rozhledy, 2003, č. 10

4)

Právní rozhledy, 2005, č. 5

5)

Právník, 1991, č. 6

6)

Právník, 2000, č. 8

7)

Soudní judikatura, 1998, č. 9

8)

Soudní judikatura, 2004, č. 4

9)

Soudní rozhledy, 1995, č. 1

10) Soudní rozhledy, 1995, č. 1, 11) Soudní rozhodnutí, 1998, č. 9

Důvodové zprávy 1)

Důvodová zpráva k zákonu č. 370/2000 Sb.

2)

Důvodová zpráva k zákonu č. 256/2004.

3)

Důvodová zpráva k zákonu č. 217/2009 Sb.

4)

Důvodová zpráva k návrhu nového občanského zákoníku

Novinové články 1)

PELIKÁNOVÁ, Irena. Poslední pokus o výkřik. HN, 1991, č. 33.

2)

SOCHOR, Jan. Den D: Čeští akcionáři zažijí revoluci. HN. 2010, č. 17.

Judikatura 1)

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 2. července 1993, sp. zn. 28 Co 75/92.

2)

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. prosince 1993, sp. zn. 11 Cm 973/93.

3)

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. března 1994, sp. zn. 28 Co 75/92.

4)

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. března 1998, sp. zn. Odon 69/97. 101

5)

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. května 2000, sp. zn. 32 Cdo 524, 525/00.

6)

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. července 2003, sp. zn. 7 Cmo 283/2002.

7)

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. února 2004, sp. zn. 29 Odo 1154/2003.

Internet 1)

HAMPEL, Petr. Pohled rejstříkových soudů na likvidace obchodních společností [online]. iHNed.cz, 27. srpna 2003 [citováno 24. července 2010]. Dostupné na < http://pravniradce.ihned.cz/c4-10077450-18785910-F00000_d-cinnostlikvidatora-jmenovaneho-soudem>

2)

LOCHMANOVÁ, Ludmila. Firemní dodatky II [online]. iHNed.cz, 29. června 2006 [citováno 18. července 2010]. Dostupné na < http://pravniradce.ihned.cz/c410078240-18786130-F00000_d-firemni-dodatky-ii>

102

Anotace Tématem této diplomové práce je likvidace obchodní společnosti. Jedná se o proces, který obvykle předchází zániku společnosti (výjimky z této situace připouští zákon o přeměnách obchodních společností a družstev, kdy dochází k zániku společnosti s právním nástupcem a likvidace se neprovádí). Účelem likvidace je vypořádat majetkoprávní vztahy a další se zánikem související záležitosti společnosti. Likvidace obchodní společnosti je proces, na který lze nahlížet z několika úhlů pohledu. V rámci této práce je věnována pozornost především obchodněprávnímu hledisku. Ostatní právní i mimoprávní hlediska jsou zmíněna v úvodních částech výkladu. Struktura diplomové práce reflektuje logický postup jednotlivých fází vedoucích k zániku společnosti, přičemž důraz je kladen právě na vlastní likvidaci. V samotné práci je tedy uveden i stručný výklad o fázi předcházející likvidaci, kterou je obvykle zrušení společnosti (výjimku představuje prohlášení neplatnosti soudem). Dále je také obsažen i výklad o zániku společnosti. Zvláštní pozornost je dále věnována zvláštním ustanovením týkajících se jednotlivých forem obchodních společnosti. Pro upřesnění je však nutné podotknout, že jsou pouze vymezeny jednotlivé odchylky od průběhu likvidace podle obecných ustanovení obchodního zákoníku o obchodních společnostech, a nikoliv průběh celé likvidace pro jednotlivé tyto formy. Jedna z posledních kapitol obsahuje výklad o speciální úpravě likvidace subjektů působících na kapitálovém trhu a státního podniku. V závěru samostatné práce jsou uvedeny moje návrhy na novelizaci právní úpravy a ohlednutí za návrhem úpravy likvidace po připravované rekodifikaci soukromého práva.

103

Annotation The theme of this diploma thesis is the liquidation of a commercial company. It is a process that usually predates the dissolution of the company (exceptions from statutory duty to dissolve the company are admitted by law of transformation of commercial companies and cooperatives when the dissolution of the company is connected with pass of company asset to legal successor. The purpose of liquidaion is to clear (perhaps more accurate term is “to settle“) property relations and other matters related with dissolution of the company. The liquidation of the company is a process that could be considered from several angels. The framework o this thesis is focused primarily on commercial law perspective. Other legal and non-legal angles are mentioned in one of the introductory parts. The structure of this thesis reflects staturory procedure of particular stages leading to dissolution of the company whereas the emphasis is placed on liquidation. So the thesis contains a brief pre-liquidation part about winding-up of the company (with eventuality of judicial declaration of no validity company). In addition, in the thesis is also included part about dissolution of the company which usually follows after liquidation (the exceptions is mentioned thereinbefore). Particular attention is paid to specific provisions about various forms of comercial companies. For clarifications, it is necessary to note that in the thesis are presented individual divergencies from liquidation process in accordance with general provisions related the commercial companies in commercial code, and not the course of liquidation for every form of company separately. One of the last chapters contains explication to specific legal regulation about liquidation of entities operating in the capital market and the state enterprise. In conclusion of this thesis are presented my proposals to updating the legislation and also short commentary on concept of liquidation in still preparing recodification of private law.

104

Klíčová slova Zrušení obchodní společnosti, neplatnost obchodní společnosti, likvidace obchodní společnosti, likvidátor, rozdělení likvidačního zůstatku, skončení likvidace, obnova likvidace.

Keywords Winding-up of commercial company, no validity company, liquidation of commercial company, company liquidator, division of liquidating balance, cessation of liquidation, renewal of liquidation.

105