UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA. Ústav speciálněpedagogických studií. Bakalářská práce. Jana Hrdličková

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií

Bakalářská práce Jana Hrdličková

Přiblíţení problematiky osob se sluchovým postiţením ţákŧm běţných základních škol

Olomouc 2016

Vedoucí práce: Mgr. BcA. Pavel Kučera, Ph.D.

Prohlášení Prohlašuji, ţe jsem tuto kvalifikační práci vypracovala samostatně a pouţila jen uvedené bibliografické a elektronické zdroje.

V Olomouci dne 8. 12. 2016

Jana Hrdličková

Poděkování Děkuji vedoucímu práce Mgr. BcA. Pavlu Kučerovi, Ph.D. za vţdy vstřícný přístup, ochotu poradit a pomoct. Svým rodičům za finanční podporu během celého mého studia a své kamarádce Bc. Michaele Kučerové za morální podporu.

Úvod ........................................................................................................................................... 5 1

3

Sluchové postiţení.............................................................................................................. 7 1.1

Surdopedie ................................................................................................................... 7

1.2

Terminologie ............................................................................................................... 9

1.3

Kolik je v ČR osob se sluchovým postiţením? ......................................................... 10

2.1

Historie přístupu k lidem s postiţením sluchu v ČR ................................................. 11

2.2

Integrační a inkluzivní tendence ................................................................................ 11

2.3

Z pohledu legislativy ................................................................................................. 12

2.4

Osvětové akce ............................................................................................................ 15

Sluchové ústrojí ................................................................................................................ 17 3.1

4

5

6

7

Anatomie a fyziologie ............................................................................................... 17

Akustika ........................................................................................................................... 20 4.1

Co je to zvuk? ............................................................................................................ 20

4.2

Sluchové vnímání ...................................................................................................... 20

4.3

Ztráta sluchu .............................................................................................................. 21

Sluchové vady a poruchy ................................................................................................. 24 5.1

Rozdělení vad sluchu ................................................................................................. 24

5.2

Převodní vady a poruchy ........................................................................................... 24

5.3

Vady vnitřního ucha .................................................................................................. 25

5.4

Tinitus ........................................................................................................................ 25

5.5

Porucha rovnováhy .................................................................................................... 26

5.6

Moţné příčiny vzniku vad a poruch sluchu ............................................................... 26

Jak tito lidé komunikují a jak s nimi máme komunikovat? .............................................. 27 6.1

Uţivatelé znakového jazyka ...................................................................................... 27

6.2

Znakovaná čeština ..................................................................................................... 28

6.3

Prstová abeceda ......................................................................................................... 28

6.4

Písemný záznam mluvené řeči .................................................................................. 29

6.5

Odezírání ................................................................................................................... 29

Pomŧcky pro osoby s postiţením sluchu ......................................................................... 31 7.1

Další třízení pomŧcek ................................................................................................ 31

7.2

Technické individuální pomŧcky .............................................................................. 32

7.3

Technické kolektivní pomŧcky ................................................................................. 35

7.4

Signalizační pomŧcky................................................................................................ 36

7.5

Komunikace a příjem informací ................................................................................ 37

7.6

Vibrotaktilní pomŧcky ............................................................................................... 38

7.7

Edukační pomŧcky .................................................................................................... 38

7.8

Logopedické pomŧcky .............................................................................................. 38

7.9

Mobilní telefon a počítač s internetem ...................................................................... 39

7.10

Sluţby určené (nejen) osobám se sluchovým postiţením ...................................... 39

7.11

Online přepis .......................................................................................................... 40

7.12

Novinky a vychytávky mezi pomŧckami .............................................................. 40

Závěr......................................................................................................................................... 42 Literatura a prameny ................................................................................................................ 43 Seznam zkratek ........................................................................................................................ 46 Seznam obrázkŧ a tabulek ........................................................................................................ 48

Úvod K volbě tohoto tématu jsem dospěla díky několika faktorŧm, které mě jako člověka ovlivnily a utvářely. Prvním z nich byla příleţitost setkat se s několika lidmi se sluchovým postiţením (z nichţ někteří jsou Neslyšící) v rámci projektu Společný Jazyk v rytmu. Coţ pro mě znamenalo i první seznámení se s kulturou Neslyšících. Druhým a hlavním faktorem byla pracovní příleţitost prŧvodce interaktivní výstavou Naše cesta v rámci kampaně CHODICILIDE.CZ nadace Sirius. Kde jsem na vlastní kŧţi zaţila filozofii projektu („všichni jsme stejní – lidé“). Tato výstava se snaţila přiblíţit ţivot lidí s postiţením široké veřejnosti a mě inspirovala k myšlence vytvořenípodobnéhoprojektu. Protoţe je velice náročné obsáhnout vše a všechny, zaměřila bych svŧj zamýšlený projekt jen na jednu skupinu osob – na osoby se sluchovým postiţením. Cílem zamýšleného projektu je vyloţit a přiblíţit sluchové postiţení dětem základních škol takovým zpŧsobem, aby si dokázaly představit, jaké je neslyšet v rŧzných situacích běţného ţivota. Přiblíţit jim osoby se sluchovým postiţením, tak aby jim nepřipadaly tolik odlišné a vzdálené a lépe s nimi dokázaly navázat kontakt. Naučit je, aby se dokázaly do člověka s postiţením vcítit a jednaly podle toho, jak by sami chtěly, aby s nimi v takové situaci bylo zacházeno. A jako cílovou skupinu, s kterou by byl projekt realizován, bych volila ţáky základních škol. Tito ţáci mají dle mého názoru největší potenciál změnit sami sebe a své názory a tím potaţmo i celou českou společnost. V mém případě jde o názor a postoj v přístupu k lidem s postiţením. Vytyčila jsem si tedy velmi náročný a sloţitý cíl – změnit myšlení a přístup společnosti.Tento cíl se zdá být nesplnitelný. Přesto však věřím, ţe je moţné dosáhnout i velkých cílŧ, kdyţ si je rozdělíme na malé elementární části cíle. A právě jednou takovou elementární částečkou mŧţe být i tato práce, kdyţ se pak na ni naváţe dalšími malými cíli nebo kdyţ namotivuje byť jen jednoho jediného podobně orientovaného člověka, aby v tomto směru také něco podnikl. Prvotní cíl bych tedy označila za cíl kolektivní. Prozatím se tedy spokojím s cílem malým a tím jest shrnout problematiku sluchového postiţení, všeho podstatného, co by měl vědět laik, aby se dokázal pod tímto

5

termínem představit něco konkrétního a začal bez vţitých předsudkŧ, a co by měl vědět člověk, který chce člověku neznalému tuto problematiku osvětlit. Cílem této práce tedy je vytvořit nástin současného stavu poznatkŧ týkající se problematiky osob s postiţením sluchu, jako podklad pro vytvoření souboru informací, se kterými bude moţné seznámit formou projektu děti na základní škole interaktivní a zábavnou formou.

6

1 Sluchové postiţení 1.1

Surdopedie „Surdopedie (z latinského surdus – hluchý a řeckého paidea – výchova) představuje speciálně pedagogickou disciplínu, která se zabývá výchovou, vzděláváním a rozvojem jedinců se sluchovým postiţením.“ (Horáková, 2012, s. 9) Surdopedii tedy povaţujeme za samostatný obor speciální pedagogiky její součást. Do roku 1983 byla ale zahrnuta do oboru Logopedie. (Potměšil, 2003)

1.1.1

Speciální pedagogika Za speciální pedagogiku povaţujeme „vědní obor, který se zabývá zákonitostmi výchovy a vzdělávání, a rozvojem jedinců, kteří jsou znevýhodněni vůči většinové populaci v oblasti fyzické, psychické nebo sociální, a mají speciální výchovně vzdělávací potřeby.“ (Fischer, 2014, s. 14) Obdobně obor definuje i Renotiérová a Ludíková (2006, s. 13): „Vědní disciplína, která se zabývá zákonitostmi rozvoje, výchovy a vzdělávání, přípravy pro pracovní a společenské začlenění postiţených jedinců a na řešení výzkumných úkolů vyplývajících z poslání oboru.“ (Renotiérová, Ludíková, 2006, s. 13) Do třetice uvádíme definici z Pedagogického slovníku: „ Vědní obor, který se zabývá teorií a praxí rozvoje, výchovy a vzdělávání jedinců postiţených různými nedostatky tělesnými, smyslovými, duševními nebo poruchami chování. Speciální pedagogika se člení na jednotlivé obory: etopedie, psychopedie, somatopedie, tyflopedie, logopedie a surdopedie.“ (Mareš a kol., 2003, s. 223)

1.1.1.1

Význam a předmět speciální pedagogiky Význam a poslání speciální pedagogiky „spočívá ve speciální edukaci a rozvoji jedinců, kteří mají oproti většině ostatních speciální edukační potřeby a kteří pro svůj rozvoj potřebují speciální přístup a péči.“ (Fischer, 2014, s. 13) Snaţíme se o postupný rozvoj, maximální moţnou socializaci jedince do společnosti a o vnitřní akceptaci jeho vlastního znevýhodnění. (Fischer, 2014) Předmětem speciální pedagogiky jsou jedinci s postiţením. Pro označení těchto osob se dnes uţívají termíny: člověk s nevýhodou, člověk se speciálními potřebami,

7

dítě se speciálními vzdělávacími a výchovnými potřebami, člověk znevýhodněný nebo stále ještě uţívaný pojem handicapovaný. (Renotiérová, Ludíková, 2006) V minulosti se pouţívalo pro označení těchto osob termínŧ defektní osoba či abnormální jedinec, atp. Díky humanizačním tendencím se ale od pouţívání těchto označení ustoupilo. Na místo toho dnes uţíváme termín osoba s postiţením – v našem případě osoba či ţák se sluchovým postiţením nebo osoba se speciálními vzdělávacími potřebami.(Mrázová, 2004)

1.1.1.2

Zařazení speciální pedagogiky do systému věd Speciální pedagogika jako teoretická disciplína začala být uznávána na přelomu 19. a 20. století. (Renotiérová, Ludíková, 2006) Vznik termínu „speciální pedagogika“ má na svědomí prof. Miloš Sovák, který tento termín zavedl v roce 1972 na pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, následně se termín ujal na Univerzitě Palackého v Olomouci. (Hrubý, 2010) Při širším pojetí patří speciální pedagogika do systému věd o člověku a v uţším pojetí do soustavy věd pedagogických. (Renotiérová, Ludíková, 2006)

1.1.2

Vznik surdopedie jako samostatného oboru Jak uţ jsme zmínili výše, surdopedie se vydělila z logopedie v roce 1983 a to nejprve ve studijních plánech speciální pedagogiky na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. (Janotová, Řeháková, 1990) Název však podle Hrubého (2010) vhodně zvolen nebyl, jelikoţ latinské slovo surdus znamenající hluchý se dá také volně přeloţit jako hloupý. Na tento problém upozorňoval jiţ prof. Sovák.

1.1.2.1

Mezioborová spolupráce surdopedie Mezioborová spolupráce je v surdopedii, jako i v jiných oborech, nezbytná. Spolupracuje s celou řadou disciplín a to zejména s logopedií, ze které se vydělila. Uvedeme zde jen pár nejpodstatnějších. Z lékařských oborŧ jsou to zejména otorinolaryngologie a foniatrie, z fyzikálních zejména akustika a audiologie. A z oborŧ interdisciplinárních nás zaujala např. kognitivní neurověda, která se zabývá procesem vnímání a tvorby řeči a poruchami učení. (Hrubý, 2010)

8

1.2

Terminologie „Je všeobecná tendence nazývat „neslyšící“ úplně všechny sluchově postiţené. Pojem neslyšící z různých důvodů zneuţívají i někteří odborníci, instituce a organizace.“ (Hrubý, 2010, s. 121) V naší práci budeme uţívat obecný pojem osoba se sluchovým postiţením či osoba s postiţením sluchu, i kdyţ je nám známo, ţe tento pojem jak uvádí Hrubý (2010), pokrývá velice široké spektrum rŧzných typŧ a stupňŧ postiţení, které mnohdy vyţadují zcela odlišný přístup. Tito lidí mají odlišné moţnosti a odlišné či dokonce zcela protichŧdné komunikační a vzdělávací potřeby. Dŧleţitost správné terminologie v přístupu k osobám s postiţením sluchu zdŧrazňuje Hrubý (2010, s. 104) slovy: „Nevím o ţádném jiném oboru, kde by terminologická nedůslednost způsobila takové pohromy, jako v pedagogice neslyšících.“

1.2.1

Uţívané termíny pro označení osob se sluchovým postiţením Neslyšícím se aţ do 30. let 20. století říkalo „hluchoněmí“ a to z dŧvodu, ţe kvŧli své vadě sluchu neslyšeli řeč ostatních lidí a zároveň nerozvinuli ani vlastní orální produkci. (Hrubý, 2010) Tento pojem na ulicích zaslechneme neodbornou veřejnost uţívat dodnes. Ale představa, ţe kaţdý kdo dnes neslyší, zároveň neumí mluvit, je nesmyslná. Zejména u jedincŧ později ohluchlých.V praxi speciální pedagogiky se mŧţeme setkat i se ţargonovými termíny jako např. „slucháči“ nebo „hluchavka“, apd. Těch bychom se ale jako odborníci měli dŧsledně vyvarovat. Pod pojmem sluchové postiţení zahrnujeme heterogenní skupinu jedincŧ, kterou rozlišujeme především podle stupně a typu jejich postiţení sluchu. Mŧţeme určit tři základní kategorie osob: a) nedoslýchaví b) neslyšící c) ohluchlí (Horáková, 2012)

1.2.2

Lidé zahrnutí pod obecný termín jedinci se sluchovým postiţením „Obecný termín „sluchově postiţení“ zahrnuje sedm rŧzných skupin osob, z nichţ z hlediska speciální pedagogiky mají největší význam nedoslýchaví, ohluchlí, 9

osoby s prelingvální úplnou hluchotou a hluchoslepí.“ (Hrubý, 2010, s. 103) Jako další skupiny uvádí Hrubý (2010) šelestáře, slyšící děti neslyšících rodičŧ (tzv. problematika CODA) a jako poslední skupinu sem řadí rodiče sluchově postiţených dětí. (Hrubý, 2010)

1.2.3

Porucha a vada Někteří autoři rozlišují pojem porucha a vada. „Porucha sluchu je takové postiţení sluchové funkce, které je přechodného charakteru a kvalita sluchu se můţe vrátit po vhodné intervenci k normálním hodnotám. Vada sluchu je trvalé postiţení bez moţnosti úplné nápravy.“ (Houdková, 2005, s.18)Podobně pojmul poruchu a vadu Hrubý (2010), který uvádí, ţe porucha je reparabilní a zhoršený stav se časem mŧţe navrátit k výchozímu stavu. Naopak vada je stav trvalý, který nemá tendenci se zlepšovat. Jiní autoři pouţívají pojmy vada a porucha jako synonyma (Skákalová, 2011)

1.3

Kolik je v ČR osob se sluchovým postiţením? Co se týče statistik počtu osob se sluchovou vadou, ví se jen odhad z roku 1991. Tehdy odhadl pan profesor Hrubý, ţe je v ČR 300 000 osob sluchově postiţených a z toho 15 000 osob zcela hluchých. Tyto odhady uvedl ve Zprávě o situaci zdravotně postiţených a nejnaléhavějších úkolech, které je třeba řešit. Český statistický úřad zatím nezahrnul otázku na zdravotní stav – postiţení do svých celostátních šetření. (Hrubý, 2010) Velkou část jedincŧ se sluchovým postiţením v České republice tvoří senioři, kteří díky svému vysokému věku trpí presbyakuzií. Hrubý (1998b) uvádí, ţe se sniţuje sluchové vnímání populace jako celku. Za posledních sto let se prŧměrný sluch zhoršil o 4,2 dB. To se děje zejména kvŧli stále vzrŧstající hlučnosti našeho ţivotního prostředí. Silné zvuky a hluk jsou pro člověka nejen stresující, ale mohou být aţ ţivotu nebezpečné. Valenta (2003) uvádí, ţe Číňané prováděli trest smrti pomocí silného zvuku zvonu. V odsouzenci silný zvuk vyvolal takový stres, ţe došlo k ochromení krevního oběhu a dýchání a jedinec v bolestech zemřel.

10

2.1

Historie přístupu k lidem s postiţením sluchu v ČR Odborný zájem o osoby s postiţením byl projevován nejprve spíše z lékařského hlediska, aţ postupem času se problematika těchto jedincŧ dostala do zorného pole právníkŧ a pedagogŧ. Před vznikem prvních odborných ústavŧ u nás upozorňovaly na tuto problematiku některé významné osobnosti jako např. Jan Ámos Komenský. V době Komenského se stávalo, ţe děti byly pro odlišnost či nedostatečnost vylučovány ze vzdělávacího procesu. Komenský vyzýval ve svých dílech (pro příklad: Vševýchova) ke změně postojŧ ke znevýhodněným dětem. (Renotiérová, Ludíková, 2006) Od 19. století se u nás začínají myšlenky péče o postiţené aplikovat zakládáním specializovaných ústavŧ pro postiţené a vydáváním časopisŧ zaměřených na výchovu osob s postiţením. (Mrázová, 2004) Mezi tyto časopisy patřily tituly (z období 1919-1945): Obzor hluchoněmých, Úchylná mládeţ, Péče o mládeţ, Pomocné školství. (Sedláková, 1974) Praţský ústav pro hluchoněmé byl zaloţen jiţ roku 1786. (Skákalová, 2011) Po roce 1945 se síť škol s vlastním vzdělávacím programem zohledňujícím postiţení dítěte rozšířila. A od roku 1989 dochází ke změnám v přístupu k jedincŧm s postiţením, usiluje se o zlepšení jejich ţivotních podmínek a integraci mezi intaktní společnost. Tyto tendence nazýváme jako humanistické. (Mrázová, 2004) Ve světě je systematická péče o neslyšící poprvé zaznamenána v roce 1750, kdy abbé l’Eppée tzv. „otec neslyšících“ uveřejnil metodu výuky znakového jazyka. (Skopová a kol., 2013)

2.2

Integrační a inkluzivní tendence

2.2.1

Pojem integrace Pojem integrace se uţívá se ve smyslu zapojení, začlenění, zařazení. Nejvíce propracovaná je integrace v oblasti školství. Integrace však nemusí být vţdy jen pozitivní. Ne vţdy totiţ integrace přináší prospěch pro integrující společnost. Takový případ označujeme jako integraci negativní. Příkladem mŧţe být integrace do společnosti vězňŧ. (Mrázová, 2004)

11

Pedagogika pojímá integraci jako:„Stav souţití postiţených s nepostiţenými při přijatelné míře konfliktnosti, stav vzájemné podmíněnosti vyjádřený slovy „jeden pro druhého“.“ (Jesenský in Mrázová, 2004, s.20)

2.2.2

Současné tendence přístupu k lidem s postiţením sluchu Dnes je prosazován inkluzivní přístup, jehoţ základem je odlišné vnímání osob s postiţením či znevýhodněním. Tyto osoby nejsou ze společnosti vyčleňovány, ale naopak vnímány jako přirozený projev diverzity společnosti a jejich „speciální potřeby“ jako individualita. Cílem tohoto přístupu je postupně společenské prostředí proměnit takovým zpŧsobem, aby vyhovovalo co nejširšímu spektru individuálních potřeb všech jedincŧ v tomto prostředí. Přístup zahrnuje zaměření se na celé věkové spektrum, zvyšování kvality ţivota a komplexnost. (Fischer, 2014) Inkluze představuje ocenění jedinečnosti osobnosti kaţdého člena společnosti. V pedagogice je nejdŧleţitějším prvkem pro vytvoření úspěšné inkluze: „ocenění jedinečnosti osobnosti kaţdého ţáka, vyuţití všech zdrojŧ, jak lidských, tak materiálních v duchu otevřenosti, ohleduplnosti a pruţnosti, vytvoření prostředí, ve kterém jsou splněny základní potřeby ţákŧ v učebním prostředí: sounáleţitost, svoboda, radost, bezpečí a úcta.“ (Mrázová, 2004, s.20)

2.3

Z pohledu legislativy Zlepšovat přístup státu k osobám s postiţením má za úkol Národní plán podpory rovných příleţitostí pro osoby se zdravotním postiţením na období 20152020, který je jiţ šestým plánem, jehoţ cílem je podpořit integraci osob s postiţením do většinové společnosti. (Dokumenty Vládního výboru pro zdravotně postiţené občany, 2015)Součástí plánu je i transparentní poskytování určité finanční podpory, jako zmírnění negativních dŧsledkŧ postiţení.

2.3.1

2.3.1.1

Moţnosti získání finančních prostředků na pomůcky pro osoby s postiţením Financování přes zdravotní pojišťovnu Zdravotní pojišťovna hradí pomŧcky z části nebo celou částku na pořízení pomŧcky. Tuto pomŧcku, ale musí předepsat odborný lékař a současně musí tuto pomŧcku zahrnovat číselník zdravotní pojišťovny. Číselník Všeobecné zdravotní 12

pojišťovny zahrnuje sluchadla k zapŧjčení. Pokud jedinec po dovršení 18 let věku sluchadlo zapŧjčené pojišťovnou ztratí, nárok na pomŧcku zaniká.

2.3.1.2

Příspěvek od sociálního odboru obce s rozšířenou působností Nároky na podporu jsou upraveny v zákoně č. 329/2011 o poskytování dávek osobám se zdravotním postiţením. Mŧţeme se zde dočíst, ţe stát poskytuje příspěvek na zvláštní pomŧcku, na který mají nárok, krom jiných, i osoby s těţkým sluchovým postiţením. Pomŧcky, na které je příspěvek poskytován, jsou vypsány v seznamu. Existuje moţnost získat příspěvek i na pomŧcku neobsáhnutou v seznamu, takové případy seposuzují individuálně. (Jeřábková, 2013; Zákon č. 329/2011 Sb.) Sociální odbor poskytuje určitou procentuální část hodnoty pomŧcky. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku je, ţe na danou pomŧcku nepřispívá zdravotní pojišťovna a ţe ţadatel nedostal ve stanoveném časovém období příspěvek na jinou pomŧcku stejné kategorie. Na příklad sociální odbor přispívá na indukční bytovou smyčku (50%), světelný nebo vibrační budík (50%), dekodér skrytých televizních titulkŧ (50%). Výše příspěvku a výčet pomŧcek se kaţdoročně aktualizuje. (Bendová a kol., 2006)

signalizace bytového zvonku, signalizace domovního zvonku, včetně instalace signalizace pláče dítěte, včetně instalace speciální programové vybavení (aplikace do telefonu, programy do počítače) pro edukaci a reedukaci sluchu umoţňující nácvik mluvení, odezírání nebo znakové řeči individuální indukční smyčka telefonní zesilovač signalizace telefonního zvonění zařízení pro poslech audiovizuálního zařízení elektronická komunikační pomŧcka pro nevidomé a hluchoslepé elektronická orientační pomŧcka pro nevidomé a hluchoslepé Tabulka 1: Zvláštní pomůcky určené těţce sluchově postiţeným osobám[1]

13

Stát dále poskytuje příspěvek na mobilitu, na který má nárok osoba s prŧkazem ZTP nebo ZTP/P, která je starší 1 roku. Výše příspěvku na mobilitu činí 400 Kč za měsíc.

2.3.2

Průkaz osoby se zdravotním postiţením Osoby se zdravotním postiţením se mohou tuto skutečnost prokázat prŧkazem TP,ZTP či ZTP/P. „Nárok na průkaz osoby se zdravotním postiţením má osoba starší 1 roku s tělesným, smyslovým nebo duševním postiţením charakteru dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které podstatně omezuje její schopnost pohyblivosti nebo orientace, …“ (Zákon č. 329/2011 Sb., §34, odst. 1) „Kaţdý, kdo nalezne průkaz osoby se zdravotním postiţením nebo má v drţení takový průkaz osoby zemřelé nebo osoby prohlášené za mrtvou, je povinen jej neprodleně odevzdat kterékoliv krajské pobočce Úřadu práce.“ (Zákon č. 329/2011 Sb., § 34a, odst. 5) Drţení prŧkazu TP, ZTP, ZTP/P přináší jeho vlastníkovi určité výhody. Mezi ně patří vyhrazené místo v městské hromadné dopravě, přednost při projednávání úřední záleţitosti (pokud čekání vyţaduje dlouhé stání). Drţitel prŧkazu ZTP má navíc nárok na bezplatnou dopravu místní hromadnou dopravou a 75% slevu na vnitrostátní dopravu. Také mu mŧţe být poskytnuta sleva ze vstupného na některé kulturní či sportovní akce. A drţitel prŧkazu ZTP/P má k výše uvedenému ještě nárok na bezplatnou dopravu prŧvodce vnitrostátní hromadnou dopravou. (Zákon 329/2011 Sb., § 36) To se však jiţ netýká našeho tématu, protoţe plnoleté osoby pouze se sluchovým postiţením nedosahujítakové míry závislosti na jiné osobě, aby jim byl přiznán prŧkaz ZTP/P. To se děje jen v případě, kdy je jejich postiţení zkombinováno s dalšími vadami jako je například zraková vada. Obdobně není bezplatná v městské hromadné dopravě přeprava psa signálního.

14

Obrázek 1: Vzor průkazu osoby se zdravotním postiţením – přední a zadní strana[2]

Obrázek 2: Symbol označující osoby s úplnou nebo praktickou hluchotou[3]

Obrázek 3: Symbol označující osoby hluchoslepé[4]

2.4

Osvětové akce Alfou omegou pořadatelŧ osvětových akcí jsou v dnešní době samotné organizace neslyšících. Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel (ASNEP)nabízí a poskytuje nejen sociální sluţby pro neslyšící a nedoslýchavé a pravidelně vydává jako jediná organizace v České republice časopis pro sluchově postiţené GONG, ale také pořádá kulturně-osvětové akce. V letech 2006 a 2007 proběhly dvě benefiční módní přehlídky FashionDeaf Show. Jiţ pět let organizují oslavy Mezinárodního dne neslyšících. Spolupodílí se na organizačním zajištění MISS WORLD DEAF a tuto akci i tlumočído českého i mezinárodního znakového jazyka a medializují ji prostřednictvím časopisu GONG. A samozřejmě realizují besedy a semináře. (Baierová, 2014) Nezisková organizace ORBI PONTES, o. s. pořádá na přelomu září a října jiţ pět let festival Týden komunikace osob se sluchovým postiţením. Záštitu nad festivalem převzal ministr zdravotnictví MUDr. Sv. Němeček. (Orbi Pontes, 2016)

Obrázek 4: Logo projektu[5]

15

Mediální a edukační kampaň CHODICILIDE.CZ vznikla v roce 2011 jako jedna z aktivit Nadace Sirius. Kampaň podporuje rovnocenné souţití a efektivní komunikaci s dětmi i dospělými se zdravotním postiţením. Vyuţívá přitom především vlastní záţitek, osobní setkání a informace podávané moderními interaktivními metodami.(Chodicilide.cz, 2016) V rámci této kampaně vznikla i interaktivní výstava Naše Cesta, určená dětem i dospělím. Vstup na tuto akci byl zdarma a celý projekt hradila Nadace Sirius. Navštěvníci zde měli moţnost si na vlastní kŧţi vyzkoušet pohyb bez moţnosti vnímat zvukové signály, bez kontroly zraku nebo s omezenou hybností. Návštěvníci si mohli vyzkoušet nástrahy a bariéry, které na člověka se zdravotním postiţením často číhají a naučit se, jak v takových situacích pomoci. A seznámit se s pomŧckami a nástroji, které člověk se zdravotním postiţením mŧţe vyuţít. Prŧvodci výstavy byli i lidé,kteří ţivot se zdravotním postiţením znají z vlastní zkušenosti. (Naše cesta, 2014)

2.4.1

Kde jinde se můţeme setkat s kulturou Neslyšících? První moţností je setkat se s tímto světemv Unii neslyšících například při kurzu Znakového jazyka. Více otevřené nejširší veřejnosti jsou tzv. tiché kavárny. Jednou z nich je Tichá kavárna v Praze a v Brně Kavárna u Ţambocha – Moravská kavárna neslyšících, provozovaná Unií neslyšících Brno, o. s.Tyto kavárny zaměstnávají personál se sluchovým postiţením. Osvětové akce pořádá například nezisková organizace Vlastní cestou, která pořádá přednášky o lidech s postiţením se záměrem odbourání obav z toho, jak se správně chovat v přítomnosti člověka se zdravotním postiţením.

16

3 Sluchové ústrojí 3.1

Anatomie a fyziologie Pro člověka má sluch největší význam v mezilidské komunikaci, v navazování vztahŧ a pro rozvoj myšlení. (Machová, 1994)

3.1.1

Anatomie Sluchovým analyzátorem je ucho (latinsky auris), slouţící k rozlišování zvukových vln. Skládá se ze tří částí – zevního, středního a vnitřního ucha. Zevní ucho je tvořeno boltcem, elastické chrupavky potaţené kŧţí a zevním zvukovodem. Následuje bubínek (o prŧměru 10 mm a tloušťce 0,1 mm), který tvoří předěl zevního a vnitřního ucha. Střední ucho tvoří dutina v kosti spánkové, kterou s nosohltanem spojuje Eustachova trubice. Při polykání se trubice otevírá a vpouští do dutiny vzduchovou bublinu, tím se vyrovnává tlak za bubínkem s tlakem před ním. Na bubínek doléhají kloubně spojené sluchové kŧstky – kladívko, kovadlinka a třmínek. Na třmínek nasedá oválné okénko. Vnitřní ucho ohraničuje kostěné pouzdro kostí skalní nazývané kostěný labyrint. V kostěném labyrintu je uloţen blanitý labyrint a prostor mezi nimi (komory) vyplňuje tekutina – perilymfa. (Machová, 1994) Perilymfa je nestlačitelná kapalina (pŧvodem mozkomíšní mok), která má akustické vlastnosti mořské vody. Komory tvoří dvě patra propojená otvorem (helicotrema). (Hrubý, 2010) Kostěný labyrint obsahuje tři polokruhové kanálky a hlemýţdě (cochleu). Hlemýţď vyplňuje endolymfa, má dva a pŧl závitu a jeho spodní stěnu tvoří bazální membrána. Ta se skládá z příčně napjatých vláken rŧzné délky. (na začátku hlemýţdě krátká vlákna – rozkmitají je vysoké tóny, na vrcholu hlemýţdě dlouhá vlákna – rozkmitají je hluboké tóny). Na membráně se rozprostírají vláskové buňky Cortiho orgánu. Z vláskových buněk vedou nervová vlákna sluchového nervu do mozku. (Machová, 1994) Pro zajímavost Cortiho orgán obsahuje tři řady vnějších vláskových buněk (12 000 ks) a jednu řadu vláskových buněk vnitřních (3 500 ks). A vnitřní ucho jako celek je menší jak lentilka. (Hrubý, 2010) Kromě ústrojí sluchového je ve vnitřním uchu uloţeno ústrojí rovnováţné (vestibulární). (Machová, 1994)

17

Obrázek 5: Sluchový orgán[6]

3.1.2 3.1.2.1

Fyziologie Sluchová dráha Boltec zachytí zvukovou vlnu a soustředí ji do vnějšího zvukovodu (zevní ucho), na jehoţ konci se rozechvěje v rytmu vlnění bubínek. Směr zvuku jsme schopni určit díky fázovému rozdílu zvuku přicházejícího do levého a zvuku přicházejícího do pravého ucha. (Hrubý, 2010)Kmity z bubínku mechanicky převádějí kŧstky středního ucha na další pruţnou blanku. Oválné okénko převede signál na hydraulické vibrace, protoţe střední ucho je naplněno kapalinou. Vláskové buňky Cortiho orgánu převedou signál na elektrochemické potenciály. Ty se pak šíří sluchovým nervem přes pět sluchových jader do sluchového centra mozku. Sluchové centrum je uloţeno ve spánkovém laloku. Ve sluchových jádrech se signál zpracovává a také se slučuje signál z levého a pravého ucha. Tím pádem sluchové centrum v pravé i levé hemisféře dostává informace z obou uší. Krom toho se signál v jádrech dělí tak, ţe část signálu je vedena do sluchového centra na téţe straně hlavy, ale větší část signálu vstupuje do centra opačné laterality – z levého ucha je signál přiveden do pravé hemisféry a obráceně. (Hrubý, 1998)Proto díky tomu rozumíme lépe pravým uchem, ze kterého větší část

18

informací putuje do levé hemisféry, kde je i centrum pro zpracování řeči. (Hrubý, 2010) Pro správnou funkci středního ucha nesmí vznikat ve středním uchu podtlak či přetlak. Jinými slovy musí být vţdy stejný tlak před i za bubínkem. To zajišťuje Eustachova trubice. (Hrubý, 2010) Toto vyrovnávání tlaku známe jako lupnutí v uších. A z tohoto dŧvodu je při letu letadlem, kde rychle měníme svou nadmořskou výšku, doporučováno cucat bonbón.

3.1.2.2

Sluchový reflex Sestupná nervová vlákna vedou signál v opačném směru neţ sluchový nerv, tedy z mozku do vnitřního ucha. Jejich funkcí je korigovat sílu vjemu (zeslabit při silných zvucích) a chránit tím sluchový orgán před poškozením. Říká se tomu akustický reflex nebo také stapediální reflex. Ten de facto zajišťuje automatické nastavování citlivosti sluchu. Reflex vyvolávají dva nejmenší příčně pruhované svaly v těle – napínač bubínkový (2cm), který vtahuje bubínek dovnitř a třmínkový sval (7mm), který zmenšuje výchylku třmínku. (Hrubý, 2010)

19

4 Akustika 4.1

Co je to zvuk? Zvukem jsou „všechny tlakové změny, které se šíří v pruţném prostředí a které jsou schopné vyvolat u lidí sluchový vjem.“ Pruţným prostředím jsou látky plynné, kapalné a tuhé. Zvuk mŧţe přecházet z jednoho prostředí do druhého. Rychlost šíření zvuku ve vzduchu při teplotě 20°C je 344 m/s. (Hloţek, 2012) Pro měření hladiny akustického tlaku uţíváme jednotku bel, ta je však pro běţnou praxi příliš velká, proto uţíváme její desetinu – decibel (dB). (Hrubý, 1998)

4.2

Sluchové vnímání Lidský sluch je omezen kvalitativně i kvantitativně, zachytíme jen zvukové vlny o kmitočtu 32 Hz aţ 20 000-24 000 Hz (počet kmitŧ za sekundu). Jiné kmitočty sluchově nevnímáme. (Valenta, 2003) Pro srovnání Hrubý (2010) uvádí rozsah 16 aţ 20 000 Hz.Rozsah sluchu je podle Hrubého (2010) velmi individuální a horní hranice se sniţuje kaţdých 10 let asi o 1 kHz.

4.2.1

Hlasitost zvuku Subjektivní údaj, závisející na citlivosti sluchu a velikosti akustického pole. Intenzita zvuku je akustická energie procházející kolmo plochou za určitý čas. (Hloţek, 2012) Zjednodušeně se dá říci, ţe intenzita zvuku odpovídá hlasitosti, s tím rozdílem, ţe intenzitu naměříme měřicím přístrojem, kdeţto hlasitost zachycujeme lidským uchem. Při stejné intenzitě zvuku o rŧzných kmitočtech slyšíme tyto zvuky jinak hlasitě. Pokud se zvyšuje intenzita zvuku, vjem neroste přímo úměrně, ale postupně stále méně. (Hrubý, 2010)

4.2.2

Hlučnost Z šetření lékařŧ podle Valenty (2003) vyplývá, ţe: „hluk nad 30 dB je nebezpečný pro nervový systém a psychiku, nad 65 dB pro vegetativní systém, nad 90 dB pro sluchové ústrojí a hluk nad 120 dB můţe trvale poškodit buňky a tkáně.“ Pro představu uvádíme v tabulce příklady běţných zvukových podnětŧ a jejich hlučnost.

20

šum počítače

10 dB

šepot

30 dB

lednička

40 dB

zvukové pozadí obytné čtvrti ve dne; běţný hovor

45 dB

plná restaurace, vysavač

70 dB

ţivá ulice; křik

80 dB

MP3 přehrávač

90 dB

řetězová pila

100 dB

diskotéka

110 dB

letadlo vzdálené 30 m

120-130 dB

Tabulka 2:Zvukové podněty a jejich emise v dB[7]

4.2.3

Práh slyšení, nepříjemného vjemu a práh bolesti Nejmenší intenzita zvukového podnětu, která námsubjektivně vyvolá při intaktním sluchu sluchový vjem, se nazývá práh slyšení. Hlasitost zvuku, která vyvolá pocit bolesti, se nazýváme práh bolesti. (Hloţek, 2012) U lidí se sluchovým postiţením je práh bolesti stejný jako u intaktních osob. Proto například není vhodné křičet nedoslýchavému jedinci do ucha. Při určité intenzitě zvuku začnou být dráţděny hmatové nervy a zvuk začne být nepříjemný. Tento práh nazýváme práh hmatový nebo také práh nepříjemného vjemu (kolem 120 dB). Tento práh je niţší intenzity zvuku neţ práh bolesti (130-140 dB). Práh srozumitelnosti mluvené řeči je asi 18,5 dB. Práh slyšení určuje mezinárodní norma ISO 389. (Hrubý, 2010)

4.3

Ztráta sluchu

4.3.1

Hodnocení ztrát sluchu Ztrátu sluchu nejčastěji vyjadřujeme v dB. Toto číslo získáme jako „průměr ztrát sluchu v lepším uchu na kmitočtech 500 Hz, 1000 Hz a 2000Hz.“ (Hrubý, 2010, s. 77) Někdy se ještě vyuţívá procentuální hodnocení ztráty sluchu, které vymyslel před 2. světovou válkou doktor Fowler. Toto hodnocení nezohledňuje technický

21

vývoje kompenzačníchpomŧcek, je zastaralé. Úplná ztráta podle Fowlera odpovídá ztrátě 95 dB. (Hrubý, 2010)

4.3.1.1

Stupně sluchových poruch Normální stav sluchu

0 dB – 20 dB

Lehká vada či porucha sluchu

20 dB – 40 dB

Středně těţká vada či porucha

40dB – 60 dB

Těţká vada, porucha

60dB – 80 dB

Velmi těţká vada, porucha

80 dB – 90 dB

Hluchota komunikační (praktická)

90 dB a více bez audiometrické odpovědi

Hluchota úplná Tabulka 3: Stav sluchu podle výsledků audiometrie[8]

Musíme si ale uvědomit, ţe dva jedinci se stejnou kvantitou a typem poruchy mohou mít zcela rozlišné schopnosti a z nich vyplívající moţnosti. Tím se zabývá Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF). (Skákalová, 2011)

4.3.2

Diagnostika Probíhá v několika fázích, nejprve se odhaluje vada, poté se zjišťuje její velikost a následně příčiny vzniku vady.Sluch by měl být orientačně vyšetřen u kaţdého dítěte do pŧl roku po narození. Při posuzování vad sluchu rozlišujeme vzdušné a kostní vedení zvuku. Pro diagnostiku se vyuţívá tónová audiometrie. Často vyšetření lékař doplní o slovní audiometrii, kterou se odhalují percepční vady. Jedinec percepčně neslyšící totiţ nerozpozná ţádné slovo, i přesto, ţe mohl mít v tónové audiometrii dobré výsledky. Výsledek slovní audiometrie se udává v křivce srozumitelnosti. Pro vyšetření lékaři ORL vyuţívají i audiometrii ve volném poli. Zvuk je v tomto případě přiváděn místo do sluchátek do reproduktoru v tiché komoře. Touto metodou mŧţeme ověřit reálný přínos konkrétního sluchadla danému jedinci. Při audiometrii kostního slyšení se místo sluchátek přikládá malý vibrátorek za ucho. Audiometr generuje čisté tóny.Čisté tóny se v přírodě nevyskytují, ani hudební nástroje je nevyluzují, ale umíme je vytvořit elektronicky. Výsledkem tónového audiometrického vyšetření je tónový audiogram. (Hrubý, 2010)

22

4.3.2.1

Objektivní audiometrické metody Audiometrické metody mŧţeme rozdělit na objektivní a subjektivní. Subjektivní

na rozdíl od objektivníchvyţadují spolupráci vyšetřovaného. Objektivní metody vyuţíváme při screeningu u miminek, které ještě nedokáţou spolupracovat. Mezi objektivní metody patří: a) audiometrie z elektrické odezvy mozkového kmene (ERA) b) tympanometrie 

princip spočívá ve zpětném odrazu části zvukové vlnyod bubínku



čím více se zvukové vlny odrazí zpět, tím méně prošlo do středního ucha



lze změřit i akustický reflex, ale toto měření je méně spolehlivé

otoakustické emise (OAE) 

nejčastěji se vyuţívá pro screening u miminek

Spontánní otoakustické emise produkuje 50% zdravých uší. A tyto spontánní emise nijak nesouvisejí s tinitem. (Hrubý, 2010)

4.3.2.2

Subjektivní diagnostické metody Mezi tyto metody patří výše zmíněná tónová audiometrie a vyšetření slovní audiometrií. Pediatr mŧţe k vyšetření sluchu také vyuţít elektronický tester sluchu– reaktometr. Tento přístroj je velice jednoduchý přístroj sloţený z ovládací skříňky a dvou reproduktorŧ, ty se umístí po stranách vedle kojence a zkoumá se, jestli dítě na zvuk reagujena kolísavý tón. U nás se ale bohuţel přístroj neujal.(Hrubý, 2010)

23

5 Sluchové vady a poruchy „Podle WHO hluchota představuje po mentálním postiţení nejtěţší postiţení člověka.“ (Skopová, 2013, s.8)„Nejváţnějším dŧsledkem sluchové vady je deformace vývoje řeči a tím i myšlení.“ (Vaněčková, 1996, s. 9)

5.1

Rozdělení vad sluchu Vady sluchu třídíme nejčastěji podle určitých hledisek. Podle místa vzniku vady či poruchy rozdělujeme sluchová postiţení na vady (poruchy) převodní a percepční (senzoneurální). U vad převodních je narušen mechanický převod zvukového signálu, to znamená, ţe organická vada se vyskytuje ve vnějším nebo středním uchu. Pokud dojde k poruše ve více částech sluchového orgánu, pak vadu sluchu nazýváme kombinovanou či smíšenou. Podle doby vzniku rozlišujeme vady vrozené, sem patří poškození vzniklé v době zrání plodu a vady na podkladě dědičnosti, a vady získané. Mezi získané vady mŧţeme zařadit i vady dědičné, protoţe ne vţdy se jedinec s vadou narodí. Dědičná vada se mŧţe projevit aţ v prŧběhu ţivota. A v neposlední řadě mŧţeme vady dělit na základě dŧsledkŧ na mezilidskou komunikaci. Pokud vada vznikla před částečným rozvojem mluvené řeči tj. zhruba do 7 roku věku jedince, označujeme ji jako prelingvální. Pokud aţ po ukončení základního vývoje řeči nazýváme sluchovou vadu jako postlingvální. (Hrubý, 1998)

5.1.1

Další faktory ovlivňující kvalitu postiţení a) kvalita a kvantita sluchového postţení b) věk, kdy k postiţení došlo (prelingvální a postlingvální postiţení sluchu) c) mentální dispozice jedince d) přidruţené postiţení e) dosavadní poskytnutá péče (Horáková, 2012)

5.2

Převodní vady a poruchy Mezi převodní vady řadíme zeslabení maximálně o 65 dB. U těchto vad nedochází ke zkreslení vjemu a dá se dobře kompenzovat sluchadly. Porušen u těchto poruch a vad bývá vnější a střední ucho. Co je nejčastěji zpŧsobuje? 24

   



 

5.3

ucpání mazem (cerumenem) – nejjednodušší porucha (zeslabení o 30-40 dB) deformity – atrézie (= nevytvoření ušního otvoru), perforace bubínku záněty vnějšího zvukovodu – přechodná ztráta zánět středního ucha – výstelky středoušní dutiny, vyskytuje se často u dětí (hodně hnisu zpŧsobí přetlak a tím značnou bolest – řeší se propíchnutím bubínku), časté záněty mohou zpŧsobit převodní vadu porušení středoušních kŧstek – při úrazu nebo zánětu - řeší se náhradou kŧstky implantátem z titanu, zlata či umělé hmoty, tato kompenzace není dokonalá, jiţ nelze obnovit tlumení zvukŧ otoskleróza – znehybnění ploténky třmínku (oválné okénko zaroste kostí) – během 11. – 30. roku, dědičná dispozice, operativně se nahrazuje třmínek cholesteatom – cysta ve středním uchu, tvořená hmotou s cholesterolem, vrozená převodní porucha, zvětšuje se, cysta rozkládá kostní hmotu – operace je zde nutná (Hrubý, 2010)

Vady vnitřního ucha Poruchy a vady vnitřního ucha (cochlei) jsou závaţnější a někdy vedou aţ k úplné hluchotě. 

       

5.4

ototoxická antibiotika a další látky (např. anilín) – v Cortiho orgánu ničí vláskové buňky, vada získaná nebo pokud v těhotenství uţívá tyto látky matka – vrozená přidušení při porodu infekce matky v těhotenství – cytomegalovir, zarděnky (zpŧsobují smíšené vady) toxoplazmóza (prvok, zpŧsobuje, také vady zraku) nekompatibilita Rh faktoru matky s plodem úrazy hlavy – přetětí sluchového nervu nádor sluchového nervu – nutná operace (díky té se ale nerv přetne) meningitida – zánět mozkových blan se mŧţe rozšířit na zánět sluchového nervu či dojde k osifikaci hlemýţdě (vnitřek) presbyakuze – postupné odumírání vláskových buněk – získaná vada – stařecká nedoslýchavost (Hrubý, 2010)

Tinitus Ušními šelesty neboli tinitem, coţ je vjem ušního hluku bez vnějšího podnětu, mŧţe být postiţeno jedno nebo obě uši. Patří sem hučení, pískání, syčení, šustění, apd.Tento nepříjemný vjem se dá maskovat pouštěním si do sluchátek vhodného šumu. Pouţívají se tzv. maskéry, mající vzhled závěsného sluchadla. Projevuje se buď trvale, nebo v záchvatech. 25

Tinitus dělíme na objektivní nebo subjektivní. Zdroj rušivého zvuku u objektivní formy se nachází v těle, mŧţe to být například zúţená ţilka, ve které víří krev. Tento případ se dá léčit farmaky na roztahování cév. U subjektivní formy neumíme zjistit příčinu, ale pravděpodobně vláskové buňky vysílají impulsy bez vnějšího podráţdění. Tato forma se léčit nedá. S touto vadou sice nemusí být spojena ztráta sluchu, ale je to velice nepříjemná vada, která mnohé jedince dohnala aţ k sebevraţdě. (Hrubý, 2010) Šelesty slyší jen daný jedinec, nepleťme si je se spontánními otoakustickými emisemi. Tinitus mŧţe mít jak slyšící, tak zcela neslyšící osoba. (Skákalová, 2011)

5.5

Porucha rovnováhy Ve vnitřním uchu je uloţeno rovnováţné ústrojí. Přesněji rovnováhu zajišťují tři polokruhovité navzájem kolmé kanálky nasedající na kochleu. Díky tomu se mŧţe ke sluchové vadě pojit i vada rovnováhy. (Hrubý, 1998)

5.6

Moţné příčiny vzniku vad a poruch sluchu Etiologie sluchové poruchy zŧstává mnohdy neznámá. Nezjištěné příčiny tvoří aţ 68% případŧ. (Freeman 1991 In Valenta, 2003) Mezi prenatální příčiny poruchy sluchu zařazujeme onemocnění matky při vývoji plodu – zarděnky, spalničky, chřipka, toxoplazmóza; teratogenní účinky lékŧ nebo drog během těhotenství. V postnatálním období mŧţe dojít ke ztrátě sluchu po opakovaném zánětu středního ucha, po prodělání meningitidy nebo příušnic. Nebezpečí poruchy sluchu v sobě skrývají i některé léky, které označujeme jako ototoxické. Jinými slovy tyto léky vykazují vedlejší neţádoucí účinky, které mohou např. zpŧsobit závratě, ušní šelesty nebo ztráty sluchu (a to i nevratné). Mezi tyto léky řadíme: některá antibiotika, diuretika, analgetika, antidepresiva, antiflogistika a cytostatika. (Valenta, 2003)

26

6 Jak tito lidé komunikují a jak s nimi máme komunikovat? Osoby s postiţením sluchu mají právo na svobodnou volbu preferovaného komunikačního systému. Tento fakt ukotvuje zákon č. 384/2008 Sb.

6.1

Uţivatelé znakového jazyka

6.1.1

Rozdíl mezi neslyšící s malým a velkým N Osoby neslyšící, které se cítí být příslušníky jazykové a kulturní sociální menšiny, se nazývají Neslyšícími s velkým N-. V tomto pojetí slovo neslyšící s malým n- označuje jakoukoli osobu s postiţením sluchu, která má takovou ztrátu sluchu, ţe jednoduše neslyší. Neslyšící mají vlastní nejen jazyk, ale i hodnoty, tradice a normy, historii a vnímání světa. Často odmítají snahy slyšící společnosti o nápravu a léčení jejich sluchové vady – nepovaţují se za jedince s postiţením. Radikálně odmítají kochleární implantaci z obav o jejich kulturu a někdy dokonce i pouţívání sluchadel. Nemají zájem o plné začlenění do většinové společnosti. Do kultury Neslyšících patří společná setkávání v klubech a spolcích, Mezinárodní den neslyšících, společenské plesy Neslyšících, taneční zábavy, karnevaly, festivaly pantomimy, umělecká tvorba, Deaflympiáda, konference, tábory a rekondiční pobyty. (Skákalová, 2011)

6.1.2

Kde se dozvíme o Českém znakovém jazyce více? Pokud nás znakový jazyk zaujme natolik, ţe se o něm budeme chtít dozvědět více, máme několik moţností. V první řadě existují organizace, které se snaţí svět Neslyšících přiblíţit široké veřejnosti. Některé z nich jsme zmínili v bodě 2.4. Samozřejmě další správnou volbou je navštívit některou z unií neslyšících a třeba se i rovnou zapsat do kurzu Českého znakového jazyka. V dnešní době jiţ také existují elearningy. Příkladem je www.znakovky.cz/6540-2/#e-learning-a-materialy. A samozřejmě i aplikace pro naše chytré mobilní přístroje. Zde uvádíme aplikaci od Federace rodičŧ a přátel sluchově postiţených, o.s. Znakujte s námi (pozor obsahuje i dětské znaky). Na internetu nalezneme i slovník se znaky jak českými, tak jiných znakových jazykŧ – www.spreadthesign.com/cz/.

27

Dozvědět se více mŧţeme i v rámci pořadu Televizní klub neslyšících (TKN) od České televize nebo ve Zprávách v Českém znakovém jazyce, který Česká televize pravidelně vysílá. Dokonce jiţ druhým rokem tato televize odvysílá vánoční pohádku pro osoby se sluchovým postiţením.Existují webové stránky pro děti a mládeţ se sluchovým postiţenímjako je weblik.cktzj.com. Informační portál o světě Neslyšících nalezneme například na stránce ruce.cz, www.tichysvet.cz, www.tichezpravy.cz. A také si mŧţeme pořídit časopisy Gong, Unie (vycházel do roku 2010) a Bulletin Doteky (pro osoby s duálním postiţením zraku i sluchu). Jak Český znakový jazyk vypadá, zde z dŧvodu rozsahu práce uvádět nebudeme a budeme předpokládat, ţe si zvídavý čtenář dokáţe na internetu ukázku najít sám.

Jaké je vyuţití znakovaných systémů pro slyšící?

6.1.3 6.1.3.1

Znakování s miminky Jen v krátkosti se zmíníme, ţe znakový jazyk či systém mŧţe být přínosný i pro intaktní populaci. V dnešní době začíná být populární systém znakování s miminky. Existují jednak kurzy a také literatura (Jak se domluvit s kojencem a batoletem od Vasilovčík-Šustové Terezie nebo Základy znakové řeči pro miminka od Monta Z. Briant), která tento fenomén přibliţuje.

6.2

Znakovaná čeština Znakované systémy, jsou uměle vytvořené systémy (gramatika daného národního jazyka a znaky). Znakovaná čeština je jakýsi kompromis mezi Českým znakovým jazykem a Českým jazykem (Janotová, Řeháková, 1990)Jde o kombinaci dvou jazykových systémŧ – umělý jazyk. Znakovaná čeština v sobě zahrnuje gramatické prvky Českého jazyka a hlasitě či nehlasně artikulované slova Českého jazyka s ukazovanými znaky Českého znakového jazyka.

6.3

Prstová abeceda V ČR máme dva typy prstové abecedy – jednoruční a dvouruční. Je sloţena z ustáleného postavení prstŧ a dlaně obou nebo jedné ruky. Zobrazuje jednotlivá písmena české abecedy. Kaţdý stát má vlastní systém prstové abecedy.

28

6.4

Písemný záznam mluvené řeči Písemný záznam mluvené řeči vyuţívají zejména lidé později ohluchlí, kteří mají Český jazyk jako svou mateřskou řeč a disponují díky tomu širokou slovní zásobou.(Skákalová, 2011)

6.5

Odezírání „Řeč je sloţitý a jemně diferencovaný pohyb mluvidel.“ (Vaněčková, 1996, s. 6)

6.5.1

Zásady správné komunikace k usnadnění odezírání a) Upozornit člověka se sluchovou vadou, ţe chceme začít mluvit a vyčkat na jeho zrakový kontakt b) Nejprve říci o čem chceme mluvit, při hovoru nepřeskakovat z tématu do tématu (změnu oznámíme) c) být při hovoru tváří otočen k odezírajícímu d) ústa mít zhruba ve výšce očí odezírajícího e) vyskytovat se v optimální vzdálenosti tj. 1-1,5 m (odezírající si vhodnou vzdálenost určí sám) f) dobře osvětlené místo, světlo dopadá na mluvčího (osvětlená mluvidla) a zároveň neoslňuje odezírajícího (ne zády k oknu) g) mluvíme klidně – lehce pomaleji (ale přirozeně – neslabikovat a neoddělovat slova!) h) nepřehánět artikulaci (takto artikulované hlásky nepozná) i) pokud odezírající nerozumí, zkusme vyjádřit totéţ jinými slovy j) pozor na zakrývání úst (např. i plnovous stěţuje nebo dokonce aţ znemoţňuje odezírání; neţvýkáme!) k) zvýraznění rtŧ (pouţití rtěnky) usnadní odezírání l) vyhýbáme se „slovní vatě“ m) nemluvíme dlouho n) ptáme se „co“ rozuměl (Strnadová, 2001 srov. Barešová, Hrubý 1999)

29

6.5.1.1

Takhle ne! Pozor na mýty typu většina lidí se sluchovou vadou umí odezírat, a kdyţ odezírat neumí, pak to svědčí o jejich niţší inteligenci. (Strnadová, 2001) Odezírajícího člověka se nikdy neptáme, jestli nám rozuměl, ale co nám rozuměl. Odezírající, jak jiţ bylo zmíněno výše, odezře 30% informace a zbytek si musí domyslet. Mŧţe se tedy stát, ţe je odezírající přesvědčen, ţe odezřel a domyslel si správně vyřčenou informaci, avšak jeho verze mŧţe být odlišná od té naší. Odezírající mŧţe také rezignovat na opětovné doptávání a radši tvrdit, ţe rozuměl. Coţ například dělají i slyšící ţáci ve škole. I kdyţ nedávali pozor, učiteli tvrdí, ţe ví, co říkal. (Strnadová, 2001)

6.5.1.2

Prostory pro rozhovor a jejich akustika Měli bychom si také, pokud mŧţeme, dát pozor na výběr vhodných prostor s dobrými akustickými vlastnostmi. Špatná akustika předznamenává i horší srozumitelnost mluvené řeči. Akustiku zhoršují především odrazy zvuku – ozvěny, echa. Těmto odrazŧm lze zabránit členitostí povrchu stěn. V tomto směru pomáhají také záclony a závěsy nebo panely z dírkovaného sololitu, nástěnky s hrubým povrchem a pokrytí podlah kobercem. (Barešová, Hrubý, 1999) Příkladem materiálu,

Obrázek 6: Nástěnka z jekoru [9]

který mŧţe vylepšit akustické vlastnosti místnosti je jekor (viz Obrázek 6).

30

7 Pomůcky pro osoby s postiţením sluchu Korekcí sluchových vad se zabývá sluchová protetika. (Horáková, 2012)Po fyziologické stránce je dítě nejschopnější osvojovat si řeč do tří let věku. Z toho vyplývá, ţe nejúčinnější je začít pouţívat vhodné sluchadlo právě v tomto období. Díky tomu je velice dŧleţitá včasná diagnóza, aby mohl být včas podniknut nácvik pouţívání sluchadla, reedukace sluchu, další lékařská péče (foniatrie), logopedická a psychologická péče. (Vaněčková, 1996) Pomŧcky mŧţeme třídit na základě rŧzných hledisek. Například Barešová a Hrubý (1999) rozlišují technické pomŧcky pro osoby se sluchovým postiţením na protetické, kompenzační, rehabilitační a reedukační. Pro tuto práci však volíme třídění na základě počtu osob, které danou pomŧcku pouţívají – individuální a kolektivní. Dalším vhodným rozdělením pomŧcek mŧţe být na pomŧcky technické a netechnické. K netechnickým pomŧckám či lépe řečeno pomoci řadíme sluţbu tlumočení do znakového jazyka.

7.1

Další třízení pomůcek Podle velikosti sluchové vady: 

pomŧcky pro nedoslýchavé



pro neslyšící

Podle účelu: 

usnadnění komunikace a orientace



přenos a získávání nových informací



pomŧcky signalizační



didaktické (edukační)

Podle typu signalizace: 

akustické – zesilující



optické – světelné



haptické – vibrační

Podle funkce: 

protetické – funkční tělesné náhrady, implantující se chirurgicky



kompenzační – vyrovnání či zmírnění vady 31



substituční – náhrada vady ostatními smysly (Skákalová, 2011)

7.2

Technické individuální pomůcky

7.2.1

Sluchadla Účelem sluchadel je zefektivnit přenos zvuku do vnitřního ucha a zvuk zesílit.„Aby sluchadlo nedoslýchavému skutečně pomáhalo, musí být dokonale přizpŧsobeno vadě sluchu, která je u kaţdého jiná. Přizpŧsobení znamená výběr nejvhodnějšího typu sluchadla a přesné nastavení jeho parametrŧ.“ (Barešová, Hrubý 1999, s. 14) Nastavením a doporučením vhodného sluchadla se zabývá foniatr nebo ušní specialista ORL.Na zakoupení sluchadel přispívají zdravotní pojišťovny. Pískající sluchadlo znamená špatně těsnící tvarovku nebo prasklou zvukovodnou hadičku. (Barešová, Hrubý, 1999) Na tuto skutečnost je vhodné osobu s pískajícím sluchadlem upozornit.) Některá sluchadla jsou vybavena indukčním snímačem, díky kterému mŧţe osoba se sluchadlem poslouchat přes elektromagnetické pole telefon nebo hudbu. (Skákalová, 2011) Sluchadla jsou sloţena z mikrofonu, zesilovače, reproduktoru, ušní tvarovky, přepínače (M-MT-T), hadičky, regulátoru hlasitosti a samozřejmě zdroje napětí – baterie. (Bendová a kol., 2006) Mezi výrobce sluchadel patří například Widex, Siemens, Interton, Phonak, Oticon, Audifon, Anticer, atd. Dost podstatným rozdílem také je, pokud má osoba sluchadlo pouze na jedno nebo obě uši. Se sluchadly na obou uších mŧţeme docílit tzv. binaurálního slyšení, tedy prostorového. (Valenta, 2003) Vyzkoušet si rozdíl mezi klasickou a binaurální nahrávkou mŧţeme na webové stránce: avmania.e15.cz/vyzkousejte-binauralni-3dnahravku.

7.2.1.1

Sluchadla můţeme roztřídit podle určitých parametrů Konstrukčního provedení: 

krabičková



brýlová



závěsná



do zvukovodu 32

Zpŧsobu zpracování signálu 

analogová



digitální

Zpŧsobu přenosu zvuku do vnitřního ucha

7.2.2



vzdušné vedení



kostní vedení

(Barešová, Hrubý, 1999)

Kochleární implantát (Kochleární neuroprotéza) První kochleární implantát připravil v roce 1957 fyzik Andre Djourno a zavedl francouzský chirurg Charles Eyries u dospělého jedince s hluchotou a oboustrannou parézou lícního nervu. Přístroj fungoval asi rok. (Skopová, 2013) Pomŧcka je vhodná pro jedince s úplnou ztrátou sluchu. Kompenzuje nefunkční vnitřní ucho přesněji kochleu. Implantát funguje na principu elektrického dráţděnízachovalých nervových zakončení. Podráţděním nervových vláken vznikají elektrochemické signály, které jsou vedeny sluchovým nervem do mozku. Mozek je rozpozná jako zvuky. (Skákalová, 2011) Jinými slovy implantát uměle dráţdí sluchový nerv slabým elektrickým proudem. Kochleární implantát je sloţen ze dvou částí. První část se voperuje pod kŧţi a) Implantabilní část – voperovaná pod kŧţi na hlavě a do hlemýţdě zasunuta mikroelektroda b) Řečový procesor – vnější část, zpracovává zvuk(Barešová, Hrubý, 1999) Program kochleárních implantací byl v ČR zahájen v roce 1993, rok po úspěšné implantaci chlapce, který přišel o sluch při zánětu mozkových blan. Tento zákrok byl proveden v Hannoveru uznávaným lékařem profesorem Ernstem Lehnhardtem. Tento zákrok financoval sponzor, aţ roku 1995 připojila svou podporu implantací Všeobecná zdravotní pojišťovna a následně se připojily i další zdravotní pojišťovny. O čtyři roky později vzniklo Centrum kochleárních implantací u dětí v České republice (CKID). Počet provedených implantací kaţdoročně postupně vzrŧstá. Počet implantovaných dětí v ČR v roce 2013 přesáhl číslo 500.Centrum pracuje jiţ 23 let. Pro maximální vyuţití implantátu je nejdŧleţitější rehabilitace. Pokud lékaři provedli operace šetrně, pak při profesionálně vedené rehabilitace jsou výsledky 33

zlepšování komunikačních schopností ohromující. Vhodnými kandidáty na kochleární implantaci jsou ti jedinci, kteří mají ztrátu větší neţ 90 dB a zároveň předpoklady pro úspěšnou rehabilitaci. Na rehabilitaci se podílí specializované pracoviště tzv. koordinační část Centra kochleárních implantací u dětí (Na Mrázovce 15,Praha 5). Zde se dětem věnují specializované logopedky a rehabilitaci proplácí zdravotní pojišťovna. Proti implantacím se nejdříve zvedl celosvětový odpor komunit Neslyšících a implantaci dětí označovaly jako pokusy na dětech. (Skopová, 2013) Dodnes se mezi neslyšícími lidmi najdou odpŧrci kochleárních implantací. Přenos elektrického signálu z vnější do vnitřní části se uskutečňuje pomocí indukce přes cívku, která je magneticky přiloţena k místu, kde je pod kŧţí voperován elektrický obvod. Ve vnitřní části tedy nejsou ţádné baterie, které by bylo nutné měnit. (Barešová, Hrubý, 1999)

7.2.3

BAHA Systém pro přímé vedení zvuku přicházejícího do zvukového procesoru do kosti. Kostním vedením se zvuk šíří do vnitřního ucha. Zvukový signál „obejde“vnější a střední ucho. BAHA se skládá ze zvukového procesoru,titanového šroubua implantátu se spojkou procházející kŧţí.Tato pomŧcka se indikuje, kdyţ nemohou pomoci běţná sluchadla pro vzdušné vedení.Oproti sluchadlŧm pro vzdušné vedení je daleko menší zkreslení zvuku. Nevýhodou je komfort nošení a stabilita umístění na

Obrázek 7: BAHA[10]

hlavě. Nezanedbatelný je i estetický efekt. (Fakultní nemocnice v Motole, 2012)

34

7.2.4

Osobní zesilovač Zesilovač je ve své podstatě větší a levnější kapesní sluchadlo. Pomáhá i psychologicky tím, ţe je vidět. Mluvčí si tedy uvědomí, ţe by měl mluvit srozumitelně. Výhodou osobního zesilovače je eliminace rušivých zvukŧ v pozadí. Z tohoto dŧvodu je mikrofon umisťován co nejblíţe ústŧm mluvčího. (Barešová, Hrubý, 1999) Tato pomŧcka není doporučena pro osoby neslyšící, ale pro osoby se ztrátou sluchu do 90 dB. (Bendová a kol., 2006)

7.3

Technické kolektivní pomůcky

7.3.1

Pojítka a FM systémy Princip pojítka tkví v tom, ţe má mluvčí na klopě mikrofon a v kapse vysílačku, která přenáší signál k přijímači a do sluchátek sluchově postiţené osoby. Pro přenos mezi vysílačem a přijímačem bývá vyuţíváno infračervené záření (nutná přímá viditelnost; vyuţívá se také u dálkového ovladače televizoru) nebo rádiové vysílání. Pojítka vyuţívající rádiové vysílání bývají označována jako FM pojítka, mají dosah asi 100m a lze je vyuţít i mimo místnost. K přijímači lze také připojit místo sluchátek i tzv. audiovstupemvlastní sluchadlo. Nebo mŧţeme k přijímači připojit indukční smyčku či indukční destičku, ty vysílají magnetické pole, které snímá sluchadlo. Nevýhodou u radiového pojítka mŧţe být rušení například radioamatéry či bouřkou. FM pojítka mohou být upraveny pro potřeby konkrétní osoby a pro zavěšení za ucho. Takové pojítko označujeme jako rádiové závěsné sluchadlo. Na rozdíl od klasického závěsného sluchadla má rádiové anténu. (Barešová, Hrubý, 1999)

7.3.2

Indukční smyčka Většina sluchadel umoţňuje přepnout z vnitřního mikrofonu na tzv. indukční snímač. Ten snímá změny magnetického pole v okolí sluchadla. Přepínač je obvykle označen M-T (mikrofon – telefonování). Protoţe se pŧvodně snímání magnetického pole vyuţívalo pro telefonování. Indukční smyčky se vyuţívají v divadlech, kinech (sálové indukční smyčky), školách, jiných veřejných místech nebo při domácím poslechu televize. Výhodou poslechu přes indukční smyčku je věrnější zvuk, díky

35

eliminaci odrazŧ zvuku. Také lze na sluchadlu přepnutém na indukční smyčku nastavit mnohem větší zesílení bez zpětné akustické vazby (pískání). Indukční smyčka má tvar buď vázanky (oprátky) nebo ploché tenké indukční destičky ve tvaru závěsného sluchadla. (Barešová, Hrubý 1999)

7.4

Signalizační pomůcky

7.4.1

Budík pro neslyšící Pro osoby nedoslýchavé existují takové budíky, u kterých lze nastavit velmi

silný zvuk. Osoby neslyšící si mohou pořídit budík, který je vzbudí intenzivním světlem (blikáním nebo pouhým rozsvícením). Další moţností je budík vibrující. Tento budík se vkládá pod polštář, připevní se k posteli nebo je v polštáři zabudován. A poslední moţností je vyuţití budíku se vzdušným ventilátorem. Budík produkuje vzduchový proud namířený na spícího jedince.Budík mŧţe mít zabudovánu podporu dalších přídavných signalizačních modulŧ.

Obrázek 8: Přijímač signálů lisa RF (včetně alarmu, buzení)[11]

7.4.2

Domovní zvonek Zvonek pro neslyšící signalizuje téměř výhradně světelně a to po delší dobu, neţ je samotné tlačítko zvonku stisknuté. Signalizace je rozvedena po celém bytě či domě. Rozvedení po bytě se realizuje zabudováním vysílačky do tlačítka zvonku s vyuţitím rádiového signálu a rozmístěním světel s přijímačem po bytě. Druhou moţností je rozvést samostatný elektrický obvod pro zvonek. Nebo lze vyuţít i světel, které se jiţ v bytě nacházejí. Instalace je však sloţitější. Dnes si lze pořídit i indikátor klepání na dveře. (Bendová a kol., 2006)

36

7.4.2.1

Digitální dveřní kukátko Určeno k monitorování prostoru před dveřmi. Umí dokonce pořídit fotografii

nebo krátký videozáznam. Digitální kukátka mohou být vybavenapohybovým senzorem nebo nočním viděním.

7.4.3

Signalizace mobilního telefonu Přístroj je ve formě stojánku na telefon nebo náramku. Stojánek signalizuje

světelně a náramek vibračně příchozí hovory a SMS zprávy. Náramek vyuţívá signál Bluetooth a mobilní telefon musí být v dosahu (například v kabelce). Stojánky obvykle lze připojit do signalizačního systému bytu. (Widex Shop, 2008)

7.4.4

Signalizace pláče dítěte Podobně jako slyšící maminky vyuţívají chŧvičky, aby měly neustálý přehled o

svém miminku, vyuţívají neslyšící maminky zařízení s podobným principem. Signalizační systém se skládá ze snímače pláče a zařízení signalizačního (např. kapesní nebo stolní vibrátor). Na pláč dítěte je obvykle upozorněno záblesky a sirénou nebo vibracemi.

7.5

Komunikace a příjem informací

7.5.1

Psací telefon nebo fax Psací telefony u nás nejsou moc rozšířené. Dnes se těmto telefonŧm říká TDD

(Telefon pro neslyšící). Psací telefony pro svou činnost vyuţívají běţnou telefonní linku operátora. Fax umoţňuje přenos dopisŧ po telefonní lince a jejich tisk. (Bendová a kol., 2006)

7.5.2

Teletext a skryté titulky Technika umoţňující společně vysílat s televizním signálem také digitalizovaný text, který lze zobrazit buď samostatně, nebo spolu s obrazem.Speciální je stránka s číslem 888, na které se vysílají skryté titulky. (Barešová, Hrubý 1999) Určité procento v televizi vysílaných pořadŧ musí být opatřeno skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postiţené, coţ upravuje zákon o provozování

37

rozhlasového a televizního vysíláníč. 231/2001 Sb. tzv. mediální zákon. Titulky jsou silným motivačním prvek pro čtení osob se sluchovým postiţením. Existují i rozšířené titulky pro prelingválně neslyšící. Nejen ţe doplňují film o popis zvukŧ a hudby, ale i o další vysvětlující komentáře (Skákalová, 2011)

Vibrotaktilní pomůcky

7.6

Vibrotaktilní pomŧcky jsou často v podobě náramku, který je připojen ke kapesnímu sluchadlu. Sluchadlo zde převádí zvukový signál na vibrace. Upozorňuje svého uţivatele na zvuk v okolí. Tyto pomŧcky jsou určené pro osoby s úplnou ztrátou sluchu, kterým vnímání zvukŧ nekompenzuje ani nejkvalitnější a nejvýkonnější sluchadlo. (Bendová a kol., 2006)

7.7

Edukační pomůcky

7.7.1

Pomůcky pro nácvik rovnováhy Jako příklad pomŧcky pro nácvik a trénování rovnováhy uvádíme balanční úseč.

Úseč je vhodná na rozvoj motoriky zábavnou formou bludiště pro míčky.

Obrázek 9: Balanční úseč[12]

7.8

Logopedické pomůcky Slouţí k rozvoji řeči a jazyka, zejména jeho mluvené stránky. Vyuţívají se při logopedické intervenci. Patří sem rŧzné hudební nástroje, zvukové hračky, obrázkové soubory, říkanky, metronom, logopedické špátle, sondy, vibrátory a fonátory, indikátor hlásek a logopedické zrcadlo (Bendová a kol., 2006) 38

7.9

Mobilní telefon a počítač s internetem Tyto dvě pomŧcky jsme nezařadili do ţádné kategorie pro své kaţdodenní a multifunkční uţití. Navíc tyto dvě pomŧcky nebudí dojem něčeho specifického či speciálního. Jsou to zcela běţné přístroje, které vlastní a uţívá takřka kaţdý včetně dětí. Mohli bychom je zařadit zejména do kategorie komunikace a příjem informací a edukace, protoţe to je jejich nejdŧleţitější funkce. (Bendová a kol., 2006)

7.10

Sluţby určené (nejen) osobám se sluchovým postiţením

7.10.1 Tlumočení Hlavní sluţbou pro osoby neslyšící je tlumočení do znakového jazyka za pomocí erudovaného tlumočníka. Mŧţe se jednat o tlumočení z Českého znakového jazyka do Českého jazyka a naopak nebo tlumočení znakované češtiny a Českého jazyka. Neslyšící se mŧţe obrátit na organizace zajišťující tlumočnické sluţby a objednat si tlumočníka. Tlumočnické sluţby mohou vyuţít pro tlumočení situací jako je návštěva lékaře, jednání na úřadě a dalších právních záleţitostech nebo i na rŧzné akce jako jsou například přednášky a konference. Tlumočník je povinen dodrţovat Etický kodex tlumočníka. (Bendová a kol., 2011)

7.10.1.1 Tlumočení online Sluţba Tlumočení online probíhá nonstop. Podstatou je přenos znakového

7.10.2 Linka pro neslyšící a nevidomé Nadace O2 provozuje sluţbu Linka pro neslyšící a nevidomé. V případě neslyšícího operátor zprostředkuje převedení písemné podoby do mluvené a opačně.

7.10.3 Komunikační aplikace a nástroje Do této kategorie patří e-mail, Skype a další mobilní nebo počítačové aplikace zprostředkovávající komunikaci pomocí psaného textu či videohovoru. Videohovor umoţňuje prelingválně neslyšícím lidem komunikovat jim přirozeným jazykem a zpŧsobem tj. znakovým jazykem.

39

7.11

Online přepis Simultánní online přepis mluvené řeči do textové podoby v České republice poskytuje sociálně zaměřená společnost Transkript online s.r.o. a na své webové stránce uvádí, ţe jsou jedinými poskytovateli na našem trhu. Tuto sluţbu pod názvem eScribe poskytují od roku 2012.

7.12

Novinky a vychytávky mezipomůckami

7.12.1 eScribeDroid Firma Transkript online s.r.o. poskytuje také mobilní aplikaci určenou pro android. Vyuţívá se zde tzv. simultánního přepisu mluvené řeči v reálném čase. Nutné je ale dostatečně silné připojení k internetu (3G nebo Wi-Fi). Při slabém připojení je moţné se s přepisovatelem spojit klasickým telefonním hovorem. Sluţby přepisovatele je moţné vyuţít v pracovní dny v době od 9 do 18 hodin. V ostatních případech lze vyuţít automatický přepis. Tato aplikace i její pouţívání je zdarma. Provozovatel deklaruje zdarma aţ 100 minut online přepisu měsíčně. Aplikace obsahuje i archivaci realizovaných přepisŧ. Tento software umoţňuje i tzv. hromadné přepisy. Ty jsou praktické v případě, kdy potřebuje přepis sledovat na svých mobilních zařízeních více uţivatelŧ najednou. Mezi takové akce patří například přednášky, pracovní porady, apd. (Transkript; Aplikace pro Android, 2016)

7.12.2 Subpac Tato pomŧcka pŧsobí jako batoh.Pŧvodně Subpac vyvinuli pro jedince ţivící se mixováním hudby v klubech, aby mohli vnímat intenzivní basy, aniţ by si poškodili sluch. Subpac vytváří silné vibrace, které odpovídají právě hrané hudbě. Podle článku plánují tuto pomŧcku pouţívat v hodinách hudební výchovy neslyšící a nedoslýchaví ţáci základní školy ve městě Mattoon ve státě Illinois. Díky pomŧcce se jiţ studenti tamní školy se sluchovým postiţením nemusejí cítit vyčleněni z hodin hudební výchovy. Momentálně mají v této škole dva SubPacy, ale do budoucna plánují pořídit takový počet, aby měli dost SubPacŧ pro všechny studenty se sluchovým postiţením.

40

Subpac vytváří vibrace o frekvenci 5-130 Hz. Připomíná to situaci zapnutých reproduktorŧ v autě, takhlasitě aţ se celé auto se chvěje. Zařízení vyuţívá technologii Bluetooth.(Wisconsin Gazette, 2016)

Obrázek 10: Subpac [13]

7.12.3 Sound shirt Jedná se o letošní novinku. Sound shirt je speciální elektronická košile, která umoţní i zcela neslyšícímu člověku vnímat váţnou hudbu. Pro představu je to určité rozšíření Subpacu. Tuto vychytávku vymysleli vědci z Londýna ve spolupráci s vědci z Hamburgu (CruteCircuit a Junge Symphoniker). A jak to funguje? Košile pomocí malých motŧrkŧ převádí intenzitu hudby na vibrace. Zvuk na jevišti snímají mikrofony, pomocí počítače jsou tyto zvukové signály převáděny na pulzy a vibrace o rŧzné intenzitě. Signál je bezdrátově přenesen do košile, kde miniaturní motŧrky vytvářejí haptické vjemy. Nadneseně mŧţeme říci, ţe se jedná o určitý překladač zvuku na hmatové počitky. Rŧzné části košile „překládají“ rŧzné části orchestru např. basy pocítíme na břiše, housle na hrudníku, dechové nástroje na horní části zad, apd. (Tichý svět, 2016)

41

Závěr Mým cílem v této práci bylo utvořit přehled současného stavu poznání problematiky ţivota osob se sluchovým postiţením. Tento přehled by měl slouţit jako podklad k dalšímu rozpracování a vyuţití v případném projektu „Přiblíţení problematiky osob se sluchovým postiţením ţákŧm běţných základních škol“. Nebylo jednoduché shrnout vše podstatné ve stanoveném rozsahu této práce a uvědomuji si, ţe některé pasáţe pro vyuţití kobeznámení zvídavého ţáka základní školyjsou rozpracovány nedostatečně. Pro případné realizování zamýšleného projektu bude potřeba ještě tyto pasáţe doplnit. Také bude nutné vyuţít dalších zdrojŧ a literatury. Při sbírání informací o lidech se sluchovým postiţením mě nejvíce překvapilo, ţe se mi nepodařilo dohledatţádný aktuální statistický údaj o počtu sluchově postiţených osob v České republice. Obzvláště v dnešní době, kdy je moţné o kaţdém z nás najít spoustu informací na internetu, o kterých ani nevíme, ţe jsme je vypustili na světlo světa. Doufám, ţe čtenáře této práce některá informace zaujala, rozšířil si své znalosti o ţivotě osob se sluchovým postiţením,a nebo mu tato práce byla ku prospěchu jiným zpŧsobem.

42

Literatura a prameny BAREŠOVÁ, Jana a Jaroslav HRUBÝ. Didaktické a technické pomůcky pro sluchově postiţené v MŠ a ZŠ. Praha: Septima, 1999, 24 s. ISBN 8072161059. BENDOVÁ, Petra, Kateřina JEŘÁBKOVÁ a Veronika RŦŢIČKOVÁ. Kompenzační pomůcky pro osoby se specifickými potřebami. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 104 s. Skripta. ISBN 80-244-1436-8. FISCHER, Slavomil. Speciální pedagogika: edukace a rozvoj osob se specifickými potřebami v oblasti somatické, psychické a sociální : učebnice pro studenty učitelství. 1. vyd. Praha: Triton, 2014, 299 s. ISBN 978-80-7387-792-7. HLOŢEK, Zdeněk. Základy audiologie pro speciální pedagogy. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012, 118 stran. ISBN 978-80-244-3436-0. HORÁKOVÁ, Radka. Sluchové postiţení: úvod do surdopedie. Praha: Portál, 2012, 159 s. ISBN 978-80-262-0084-0. HRUBÝ, Jaroslav. Úvod do výchovy a vzdělávání sluchově postiţených. Praha: Tiché učení, 2010, s. 148. ISBN 978-80-904786-1-9. HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. vyd. Praha: Septima, 1998a, 321 s. ISBN 8072160753. HRUBÝ, Jaroslav. Velký ilustrovaný průvodce neslyšících a nedoslýchavých po jejich vlastním osudu. 1. vyd. Praha: Septima, 1998, 321 s. ISBN 8072160753. JANOTOVÁ, Naděţda a Karla ŘEHÁKOVÁ. Surdopedie: komunikace sluchově postiţených. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990, 166 s. ISBN 80-706-6004-X. JEŘÁBKOVÁ, Kateřina. Komplexní péče o člověka s postiţením či znevýhodněním. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2013, 102 s. Studijní opory. ISBN 978-80-2443733-0. JESENSKÝ, Ján. Uvedení do rehabilitace zdravotně postiţených. In MRÁZOVÁ, Eva. Vybrané kapitoly ze speciální pedagogiky. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2004, 61 s. ISBN 8070446358. 43

MACHOVÁ, Jitka, Josef NIKODÝM a Marie FRANZOVÁ. Biologie člověka pro speciální pedagogy. 2. vyd. Ilustroval Danuše TICHÁ-KOUTSKÁ. Praha: Karolinum, 1994, 263 s. ISBN 8070669802 MAREŠ, Jiří, Jan PRŦCHA a Eliška WALTEROVÁ. Pedagogický slovník. 4., aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2003, 322 s. ISBN 8071787728. MRÁZOVÁ, Eva. Vybrané kapitoly ze speciální pedagogiky. Ústí nad Labem: Univerzita J.E. Purkyně, 2004, 61 s. ISBN 8070446358. POTMĚŠIL, Miloň. Čtení k surdopedii. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 217 s. Učebnice. ISBN 80-244-0766-3. RENOTIÉROVÁ, Marie a Libuše LUDÍKOVÁ. Speciální pedagogika. 4. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2006, 313 s. ISBN 8024414759. SEDLÁKOVÁ, Ludmila. Speciální pedagogika: defektologie. Díl 3., Soupis článkŧ z čs. časopisŧ 1867-1945. Brno: Státní vědecká knihovna, 1974, 312 s. SKÁKALOVÁ, Tereza. Uvedení do problematiky sluchového postiţení: učební text pro studenty speciální pedagogiky. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011, 94 s. ISBN 978-80-7435098-6. SKOPOVÁ, Věra a Zdeněk KABELKA, KŘESŤANOVÁ, Lucie (ed.). Můj ţivot s uchem: aneb ţivot s kochleárním implantátem očima dětí a rodičů. Chrudim: Sdruţení uţivatelŧ kochleárních implantátŧ, 2013, 96 s. STRNADOVÁ, Věra. Hádej, co říkám, aneb, Odezírání je nejisté umění. 2., dopl. vyd. Praha: ASNEP, 2001, 186 s. ISBN 8090303501. VALENTA, Milan. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 322 s. ISBN 8024406985. VANĚČKOVÁ, Vlasta. Výchova řeči sluchově postiţených dětí v předškolním věku. Praha: Septima, 1996, 16 s. ISBN 8085801833. Baha centrum dětské ORL UK 2 l.f. FNM. Fakultní nemocnice v Motole [online]. 2012 [cit. 2016-12-06]. Dostupné z: http://www.fnmotol.cz/kliniky-a-oddeleni/cast-pro-deti/klinikausni-nosni-a-krcni-uk-2-lf-a-fn-motol/specializace/baha-centrum/

44

BAIEROVÁ, Dana. Osvěta v oblasti sluchového postiţení je velmi dŧleţitá, říká ředitelka Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel. In: Deník neziskovky: Blog o neziskovém sektoru [online]. 2016, 2014 (11-25) [cit. 2016-12-06]. Dostupné z: http://denikneziskovky.cz/osveta-v-oblasti-sluchoveho-postizeni-je-velmi-dulezita-rikareditelka-asociace-organizaci-neslysicich-nedoslychavych-a-jejich-pratel/ Dokumenty Vládního výboru pro zdravotně postiţené občany: Národní plán podpory rovných příleţitostí pro osoby se zdravotním postiţením na období 2015-2020 [online]. 2015 [cit. 2016-12-05]. Dostupné z: www.vlada.cz/cz/ppov/vvzpo/dokumenty/narodni-plan-podporyrovnych-prilezitosti-pro-osoby-se-zdravotnim-postizenim-na-obdobi-2015-2020-130992/ Chodícílidé.cz [online]. Praha 1, 2016 [cit. 2016-12-08]. Dostupné z: http://www.chodicilide.cz/chodex/ Naše cesta: Záţitková výstava pro děti i dospělé [online]. Praha 1, 2014 [cit. 2016-12-08]. Dostupné z: vystavanasecesta.cz Orbi Pontes [online]. 2016 [cit. 2016-12-08]. Dostupné z: http://www.orbipontes.cz/ Special backpacks help deaf students experience music. In: Wisconsin Gazette [online]. 2016 [cit. 2016-03-14]. Dostupné z: wisconsingazette.com/2016/03/10/special-backpacks-helpdeaf-students-experience-music/ SPECIALIZACE ODDĚLENÍ - ORL. Krajská nemocnice T. Bati, a. s.[online]. 2012 [cit. 2016-12-06]. Dostupné z: http://www.kntb.cz/specializace-orl Widex Shop: Elektronický obchod [online]. 2008 [cit. 2016-12-05]. Dostupné z: shop.widex.cz/

45

Seznam zkratek

3G – třetí generace mobilních telekomunikačních technologií ASNEP – Asociace organizací neslyšících, nedoslýchavých a jejich přátel atd. – a tak dále atp. – a tak podobně BAHA – pomŧcka pro osoby s postiţením sluchu CKID – Centrum kochleárních implantací u dětí v České republice CODA – Children Of Deaf Adults (děti neslyšících rodičŧ) ČR – Česká republika dB –

decibel

ERA – audiometrie z elektrické odezvy mozkového kmene FM – rádiové vlny (velmi krátké vlny) GONG – časopis sluchově postiţených ISO – norma MKF – Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví M-T – mikrofon-telefonování např. – například např. – například o. s. – občanské sdruţení OAE – měření otoakustických emisí s.r.o. – společnost s ručením omezeným Sb. – Sbírka (zde Sbírka zákonŧ) SMS - Short Message Service (sluţba krátkých textových zpráv) TDD – Telephone device for the deef (telefon pro neslyšící) TKN – Televizní klub neslyšících TP – těţké postiţení tzv. – tak zvaný WHO – World Health Organization (Světová zdravotnická organizace) 46

Wi-Fi – bezdrátová počítačová síť ZTP- zvlášť těţké postiţení ZTP/P – zvlášť těţké postiţení s prŧvodcem

47

Seznam obrázků a tabulek [2]Obr. 1 – Vzor prŧkazu osoby se zdravotním postiţením – přední a zadní strana převzato z: Příloha č. 1 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. ……………………………………...….15 [3] Obr. 2 – Symbol označující osoby s úplnou nebo praktickou hluchotou převzato z: Příloha č. 1 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. …………………………………..…….. 15 [4] Obr. 3 – Symbol označující osoby hluchoslepé převzato z: Příloha č. 1 k vyhlášce č. 388/2011 Sb. …………………………………..…….. 15 [5] Obr. 4 – Logo projektu převzato z: www.orbipontes.cz/wp-content/uploads/2013/06/TKOSP.png…………….….. 15 [6] Obr. 5 – Sluchový orgán převzato z: www.kntb.cz/userfiles/orl-fotka-n.jpg ……………………………………….…. 18 [9]Obr. 6 – Nástěnka z jekoru (podlahová textilie pohlcující zvuk) převzato z: delikvent.cz/wp-content/uploads/2014/02/jekor_art.jpg ………………..……… 30 [10]Obr.7 : BAHA převzato z: bahawebsite.irisenrikroelofs.nl/wp-content/uploads/2013/11/BAHAoor.jpg ….. 34 [11] Obr.8: Přijímač signálŧ lisa RF (včetně alarmu, buzení) převzato z:shop.widex.cz/Prijimac-signalu-lisa-RF-(vcetne-alarmu-buzeni).html,det,61.... 36 [12]Obr. 9 – Balanční úseč převzato z: www.rehabilitace-sport.cz/4522-large_default/balancni-usec-kp0001-we-play.jpg ......................................................................................………………………………………38 [13]Obr. 10 – Subpac převzato z: www.digitaldjtips.com/wp-content/uploads/2016/05/SubPacM2.jpghttps://shop.subpac.com/products/subpac-s2-seatback .……………………….....… 41

[1]Tab. 1 – Zvláštní pomŧcky určené těţce sluchově postiţeným osobám převzato z: vyhláška č. 388/2011 Sb., Příloha č. 1 ……………………………………….… 13 [7]Tab.2 – Zvukové podněty a jejich emise v dB vlastní zpracování – s vyuţitím: VALENTA, Milan. Přehled speciální pedagogiky a školská integrace. Olomouc: Univerzita Palackého, 2003, 322 s. ISBN 8024406985. a SKÁKALOVÁ, Tereza. Uvedení do problematiky sluchového postižení: učební text pro studenty speciální pedagogiky. Hradec Králové: Gaudeamus, 2011, 94 s. ISBN 978-80-7435-098-6.…………………... 21

[8]Tab.3 – Stav sluchu podle výsledkŧ audiometrie převzato z: LEJSKA, Mojmír. Poruchy verbální komunikace a foniatrie. Brno: Paido, 2003, 156 s. ISBN 8073150387………………………………………………………………………………..… 22

48

Příloha

Chodex Etický kodex kampaně CHODÍCÍLIDÉ.CZ PATŘÍME K SOBĚ BUĎTE TOLERANTNÍ A NENECHTE SE ODRADIT. I S POSTIŢENÍM ZŦSTÁVÁME STÁLE LIDMI A JE JISTĚ VÍC VĚCÍ, KTERÉ MŦŢEME SDÍLET, NEŢ TĚCH, KTERÉ NÁS ROZDĚLUJÍ. Nepřesná výslovnost, výrazná mimika, příliš hlasitý nebo jinak nepřirozený hlas, natáčení hlavy za zvukem, upřené sledování vašich úst nebo opakované otázky na předmět hovoru provázejí rŧzné druhy sluchového postiţení. DOPŘEJTE NÁM SVOBODU NEDOVOLTE, ABY ZA NÁS ROZHODOVALI JINÍ – RESPEKTUJTE NAŠE ROZHODNUTÍ, NEPOMÁHEJTE NÁM ZA KAŢDOU CENU A NEMANIPULUJTE S NÁMI ANI NAŠIMI VĚCMI BEZ NAŠEHO SOUHLASU Ve snaze ušetřit si čas lidé někdy odpovídají na otázky za nás, zjednodušují pro nás podstatná sdělení nebo nám zapomínají předat dŧleţité informace. Vede to často ke zbytečným nedorozuměním a konfliktŧm. AKCEPTUJTE NAŠE POMOCNÍKY ČLOVĚK, PES, HŦL NEBO TŘEBA TABLET – NERUŠTE JE, NEVYPÍNEJTE NÁM JE A NEPOSÍLEJTE JE ZA DVEŘE, POTŘEBUJEME JE K ŢIVOTU. Pokud neslyšící pouţívá sluţby tlumočníka, potřebuje ho mít u sebe i ve velmi soukromých situacích – při porodu, lékařské prohlídce nebo ve škole – jinak nemŧţe plně komunikovat. Lidé ohluchlí a nedoslýchaví zase mohou pro komunikaci vyuţívat tablet, telefon, sluchadla nebo kochleární implantát – elektronická zařízení, bez kterých je komunikace prakticky nemoţná. Dŧleţitá je i role signálního pejska, který upozorňuje například na zvonění telefonu nebo nějaké nebezpečí. NEVÁHEJTE NABÍDNOUT POMOC NEBOJTE SE, ZVLÁDNETE TO – KAŢDÝ JSME JINÝ A MÁME JINÉ SCHOPNOSTI, TECHNIKU I OMEZENÍ, ALE UMÍME VÁM PORADIT, JAK NA TO. Domácí telefon u domovních dveří, hlášení o změně trasy tramvaje nebo vlaku, informace o evakuaci v případě ohroţení nebo jen pokřikování kolegy z druhé strany místnosti – to jsou informace pouze zvukové, které mnohdy vŧbec nezachytíme. Napište nám je nebo ukaţte, ochota se počítá a obvykle pochopíme i neumělá gesta.

NEVYTVÁŘEJTE BARIÉRY STAČÍ TROCHA POZORNOSTI PŘI PARKOVÁNÍ NEBO NASTUPOVÁNÍ DO TRAMVAJE, OHLEDUPLNOSTI V PRÁCI NEBO VE ŠKOLE, ABY BARIÉRY NEVZNIKALY TAM, KDE NEMUSÍ. V běţném styku je třeba respektovat odpovídající zpŧsob komunikace – lidé s postiţením sluchu před telefonováním nebo emaily často preferují SMS zprávy, chat, posílání videí, moţnost kontaktu přes speciální telefonní linku s tlumočením nebo aplikaci s přepisem. V práci, na úřadě nebo třeba na konferenci je vhodné umoţnit tlumočení do znakového jazyka nebo simultánní přepis, zajistit dobré osvětlení, dostupnost písemných materiálŧ, titulky u videí, doplňovat ústní dohody písemným shrnutím.

PŘEKONEJTE OSTYCH NEBOJTE SE ZAHÁJIT ROZHOVOR – STAČÍ LEHKÝ DOTYK, ZAMÁVÁNÍ NEBO JEN CHVILKA POZORNOSTI A KONTAKT JE NAVÁZÁN. Pokud s námi chcete navázat kontakt, neváhejte na sebe upozornit zamáváním, poklepáním na rameno, zablikáním světla nebo poklepem na stŧl. Vnímáme vibrace a máme dobře trénovanou pozornost i periferní vidění. Pokud si budeme povídat déle, mŧţe se hodit i papír a tuţka. Pro náročnější témata je moţné vyuţít simultánní přepis nebo tlumočení do znakového jazyka, dostupné i online.

BUĎTE TRPĚLIVÍ NA POVÍDÁNÍ S NÁMI JE NĚKDY TŘEBA TROCHU INVENCE A POZORNOSTI. VYDRŢTE A NEBOJTE SE ZEPTAT – KOMUNIKUJEME CELÝ DEN, JISTĚ TO ZVLÁDNEME I SPOLU. Chcete-li se s námi domluvit, mluvte přímo na nás, ukazujte, pište, malujte. Někteří z nás trochu slyší nebo dobře odezírají, stačí jen mluvit zřetelně. Lidé, kteří ohluchli, porozumí dobře, kdyţ věc napíšete. Neslyšící, jejichţ mateřským jazykem je znakový jazyk, ocení gesta, ukazování i jednoduché nápisy – jen pozor, mluvená a psaná čeština je pro ně cizí jazyk, nemusí rozumět sloţitým textŧm. Upřímně, kdo z nás v nějakém cizím jazyce rozumí bez chybičky? Vţdy se vyplatí udrţovat oční kontakt a ujišťovat se, ţe vás stále sledujeme, dlouhá konverzace mŧţe být velmi náročná na naši pozornost. Nechte si od nás zopakovat dŧleţité informace, abyste si byli jisti, ţe jsme je pochopili správně.

UŢÍVEJTE SI S NÁMI NEVÁHEJTE SE S NÁMI O SPORTU A ZÁBAVĚ BAVIT NEBO JE REALIZOVAT SPOLEČNĚ.

O co méně slyšíme, o to více se soustředíme na obraz, pohyb, mimiku, světelné signály nebo vibrace. Proto si mŧţeme uţít i věci, které byste nečekali – koncert, diskotéku nebo festival. PODPOŘTE NAŠE ÚSPĚCHY NEBOJTE SE EXPERIMENTOVAT – NAKONEC NENÍ DŦLEŢITÉ, CO NÁM NEJDE, ALE TO, CO DOKÁŢEME. Nedostatek zvukových signálŧ obvykle kompenzujeme soustředěním, pohybovou nebo obrazovou fantazií, velmi přesným odhadováním obsahu sdělení z řeči těla, koncentrací na detaily nebo schopností vizuálně se vyjadřovat.

Převzato z: Chodícílidé.cz: MANUÁL BEZBARIÉROVÉHO SOUŢITÍ [online]. Praha, 2016 [cit. 2016-12-08]. Dostupné z: http://www.chodicilide.cz/chodex/

ANOTACE Jméno a příjmení:

Jana Hrdličková

Katedra:

Ústav speciálněpedagogických studií

Vedoucí práce:

Mgr. BcA. Pavel Kučera, Ph.D.

Rok obhajoby:

2017

Název práce:

Přiblíţení problematiky osob se sluchovým postiţením ţákŧm běţných základních škol

Název v angličtině:

Familiarizing students of public elementary schools with the issues of hearing impairment.

Anotace práce:

Tato bakalářská práce má za cíl nastínit problematiku osob se sluchovým postiţením ţákŧm. Snaţí se seznámit s terminologií, s fyziologií a anatomií sluchového ústrojí, formami sluchových vad, pomŧckami pro osoby s postiţením sluchu a také s legislativou. Seznámit s obtíţemí, které ţivot s postiţením sluchu přináší a vysvětlit zpŧsoby vhodné komunikace. Uvést moţnosti široké veřejnosti setkat se se světem osob se sluchovým postiţením a zmínit některé organizace, které se zabývají popularizací této problematiky.

Klíčová slova:

sluchové postiţení, surdopedie, zásady komunikace s osobami se sluchovým postiţením, pomŧcky pro osoby se sluchovým postiţením, anatomie a fyziologie sluchového ústrojí.

Anotace v angličtině:

This thesis aims to outline the problems of people with hearing impairment to students. Explaining terminology, anatomy and physiology of the auditory system, forms of hearing impairment, devices for people with hearing problems and also to legislation. Familiarize them with the difficulties that hearing impaired people are facing, and explain appropriate methods of communication. Show opportunities for the public to meet with the world of the hearing impaired and mention some organizations that deal with the popularization of this issue

Klíčová slova v angličtině:

Hearing impairment, principles of communication with hearing impaired persons, devices for hearing impaired, anatomy and physiology of the auditory system

Přílohy vázané v práci:

Příloha – Chodex (Etický kodex kampaně Chodicilide.cz)

Rozsah práce:

48

Jazyk práce:

Český jazyk