UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra výtvarné výchovy
DIPLOMOVÁ PRÁCE
ŽONGLOVÁNÍ Soubor kulturních plakátů
Kamila Vejrostová Učitelství výtvarné výchovy pro SŠ a ZUŠ Vedoucí práce: ak. soch. Tomáš Chorý
Olomouc 2010
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a uvedla všechnu použitou literaturu.
V Olomouci dne
2010
Kamila Vejrostová
2
Děkuji ak. soch. Tomáši Chorému za odborné vedení diplomové práce a Jiřímu Matouškovi za to, že mne nadchl pro žonglování a tím také inspiroval k tématu mé práce.
3
Anotace diplomové práce Příjmení a jméno:
Vejrostová Kamila
Katedra:
výtvarné výchovy, učitelství pro SŠ a ZUŠ
Název práce:
Soubor kulturních plakátů na téma žonglování
Název práce anglicky:
Set of cultural posters on the theme juggling
Vedoucí práce:
ak. soch. Tomáš Chorý
Počet stran:
56
Počet příloh:
1
Počet titulů použité literatury:
11
Klíčová slova:
žonglování, plakáty, festivaly, maorská kultura, poi
Klíčová slova anglicky:
juggling, posters, festivals, Maori culture, poi
Resumé: Diplomová práce pojednává o žonglování a jeho úloze napříč lidskou kulturou. V teoretické části se zabývám historií žonglování, jeho druhy, současnou pozicí ve světě a v umění. Několik kapitol také věnuji své oblíbené disciplíně – točení s poi. Pedagogická část je zaměřena na didaktiku a metodiku žonglování a na příklady z praxe ve výtvarné výchově. V poslední části popisuji praktickou práci, která zahrnuje plakáty a vizuální komunikaci žonglérského festivalu.
The diploma thesis deals with juggling and its role in the human culture. In the theoretical part I am writing about history of juggling, its kinds and its current position in the world and in art. Several chapters also describe my favourite discipline – spinning with poi. The pedagogical part focuses on methodology of juggling and shows some examples from the work experience in art education. In the last part I describe practical work including posters and visual communication of a juggling festival. 4
Obsah Úvod
7
TEORETICKÁ ČÁST
8
Žonglování
9
Vymezení pojmu
9
Druhy žonglování
10
Historie žonglování
12
Žonglérské organizace, festivaly a soutěže
16
Poi
17
Druhy poi
19
Význam žonglování s poi
21
Žonglování v umění
23
Poi v umění
30
Plakátová tvorba s náměty cirkusu a žonglování
32
PEDAGOGICKÁ ČÁST
35
Obecné využití žonglování v učitelské praxi
36
Využití žonglování se specifickou skupinou žáků
36
Metodika žonglování
37
Žonglování ve výtvarné výchově
38
Vlastní projekt „Cirkus“
38
„Stopy žonglérovy“
39
PRAKTICKÁ ČÁST
41
Téma a zpracování
42
Plakáty
42
Flowerstick
43
Diabolo
44
Kužely
44
Míčky
44
Poi
45
Vizuální komunikace festivalu
45 5
Závěr
52
Seznam vyobrazení
53
Seznam použité literatury
56
6
Úvod Počátečním vodítkem pro zvolení mého tématu byla otázka „Co mě baví a o čem bych se chtěla něco dozvědět?“ Odpověď nabrala konkrétní podobu velmi záhy – uplynulo jen pár měsíců od letního kurzu, kde mě kamarád zasvětil do tajů žonglování. Naučil mě pár triků s míčky či „poikami“, pověděl něco o historii a pak už jen stačilo na starém hradě zhlédnout ohnivou show, která mé nadšení pro věc utvrdila. Bylo to něco nového, úžasného a pro mě neprobádaného. Do té doby jsem znala žonglování jen z cirkusu, považovala jsem je za záležitost komediantskou, atribut klauna, umění „přezručných“ artistů, kteří trénují od malička, a obyčejný smrtelník bez pohybového nadání si může leda koupit vstupenku na jejich vystoupení. Dnes už vím, že do žonglování se řadí spousta činností, jednoduchých i složitých, vhodných pro děti i dospělé, že žonglování může být módní záležitostí, formou akčního street-artu i obyčejnou relaxací. Také vizuální stránka této činnosti není zanedbatelná a její propojení s grafickým designem se stalo východiskem pro mou teoretickou, praktickou i pedagogickou část diplomové práce.
7
TEORETICKÁ ČÁST
8
Žonglování Vymezení pojmu Žonglér je virtuos schopný probudit neživé předměty k životu … Vyhození předmětu do vzduchu je základem žonglování. Ale až dokonalé ovládnutí této techniky vytvoří z prosté manipulace úžasnou podívanou…1 Žonglování (z angl. juggling, něm. jonglage, fr. jonglerie) je kreativní pohybovou aktivitou, spadající do oboru psychomotoriky, která nespočívá pouze v nácviku a drilu techniky, ale umožňuje též rozvoj nových pohybových zkušeností a dovedností.2 Žonglování je různými autory definováno jako opětovné vyhazování a chytání předmětů založené na obratné manipulaci. K modernímu žonglování se řadí i spousta jiných činností, založených například na točení, omotávání, plachtění či skákání. Svou roli zde hraje koordinace pohybů, rytmus nebo také udržování rovnováhy. Kreativním přístupem můžeme docílit působivých vizuálních efektů umocňujících radost z pohybu. Existuje nepřeberné množství předmětů, které se k žonglování používají – od tradičních (míčky, kužely, obruče,…) přes neobvyklé (frisbee, žebřík, jojo,…) až po věci denní potřeby (klíče, láhve, krabičky od cigaret apod.). Žonglovat můžeme rukama, nohama, ústy, hlavou, jako jednotlivec, ve dvojici či ve skupinách. Žonglování není sport, je to všeobecně přístupná aktivita, která nevyžaduje žádnou speciální tělesnou konstituci či speciální prostředí. Taktéž není potřeba žádná příprava nebo speciální dovednost. V žonglování neexistuje vítěz ani poražený, žádná konkurence a výkonnostní tlak, ani hodnocení, zda je pohyb proveden podle norem. Společně se mohou scházet, hrát si a cvičit mladí a staří, děti s rodiči i začátečníci s pokročilými. Často se člověk neučí jen od učitele nebo instruktora, ale také navzájem jeden od druhého a společně.
1, 2) TRÁVNÍKOVÁ, D.: Žonglování. Brno, 2008. s. 6
9
Druhy žonglování Existuje celá řada činností, které můžeme nazvat žonglováním, liší se dle druhů pomůcek, pohybů a postojů. Žonglovat se dá prakticky s čímkoliv a jakkoliv, z toho důvodu se při rozdělování do kategorií budu soustředit především na tradičnější a většinově oblíbené aktivity, s nimiž se můžeme setkat opakovaně a mají již vybudovanou tradici, ať už u nás, nebo v zahraničí. Rozdělení podle pohybu: Vyhazování – nejtypičtější forma žonglování, aktér vyhazuje do vzduchu a opětovně chytá různé předměty, činnost vyžaduje rytmus a obratnou koordinaci pohybů. Mistrovství této disciplíny spočívá v množství a různorodosti předmětů, nejčastěji se používají míčky, kuželky (clubs), šátky, talíře, klobouky, kruhy, obruče, nože, ovoce atd. Můžeme sem také zařadit specifickou pouliční formu hry hakis nebo kreativní zacházení s fotbalovým míčem. Točení – předmět je obvykle k žonglérovi uchycen šňůrkou či jiným způsobem zavěšení tak, aby mohl ve vzduchu vytvářet různé krouživé pohyby, při jejichž opakování vznikají vizuálně zajímavé obrazce. Patří sem maorské poi (míčky na šňůrce), prapory, jojo, indiánské kužely, astrojax (tři koule spojené provázky), stuha, vějíře nebo deštníky. Točení je také oblíbenou metodou pro světelné show, kde jednotlivé pohyby díky své rychlosti splývají v oku diváka do kouzelných ornamentů. Točení kombinované s vyhazováním – jedná se o spojení předešlých dvou disciplín, kdy dochází jak ke stálému kontaktu žongléra s předmětem, tak k vyhazování a chytání předmětu do vzduchu. Patří sem specifické pomůcky jako je diabolo (dvě miskovité polokoule na vrcholech spojené kovovým krčkem, rotující na provázku ovládaném dvěma hůlkami), devilstick (velká tyč) a flowerstick (dvě malé hůlky ovládající tyč s třásněmi). Také mažoretky provádějí při svém vystoupení specifický druh kombinovaného žonglování. Balancování – používá se jako efektní doplněk předchozích disciplín, jedná se o vyvažování rovnováhy předmětu (na dlani, na nose, na čele, více předmětů na 10
sobě atd.) nebo balancování samotného žongléra (houpačka, jednokolka, žebřík, chůdy apod.). Můžeme sem také zařadit novinku posledních let – poweriser, tzv. „skákací boty“, které připomínají odpružené chůdy a nabízejí naprosto nové možnosti akrobacie. Rotace – také se často používá v kombinaci s jinými žonglérskými dovednostmi, zejména s balancováním, spočívá v roztočení předmětu na jiném předmětu, na těle žongléra nebo na zemi. Typickým příkladem je talíř na tyči, míč na prstě nebo „obyčejná“ káča (top). Odrážení (bouncing) – jedná se o způsob velmi podobný vyhazování, ale s tím rozdílem, že jednotlivé předměty se odráží od země, zdi nebo od jiného předmětu (např. pálky). Nejčastěji se používají gumové míčky, důležitý je také povrch země. Tato metoda se hojně využívá ve skupinovém žonglování. Rolování – předměty se pohybují po žonglérově těle, obvykle se používá efektních pomůcek, jako jsou křišťálové koule apod. Oblíbeným trikem je tzv. izolace, kdy je předmět iluzivně zafixován do prostoru a žonglér se pohybuje jakoby okolo něj. Létání – žonglér využívá specifických vlastností předmětů, které ve vzduchu létají, vrací se zpět nebo mění směr. Patří sem létající talíře (frisbee), kruhy (aerobie) a různé bumerangy. Moderní záležitostí se také poslední dobou stal kiting – pouštění draků. Jedná se o akrobatické kousky draka ve vzduchu, synchronizované létání apod. Činnosti, při nichž je k drakovi přivázán člověk (powerkiting, snowkiting atd.) spadají již do adrenalinových sportů. Antipod – žonglování nohama, aktér obvykle leží na speciální podložce a nohama vyhazuje nebo točí různými předměty. Rozdělení pomůcek souvisí s předchozími kategoriemi, ale mohou se od sebe lišit také různými vlastnostmi: Malé a lehké – míčky, pírka, karty, šátky, jojo, … Velké a těžké – balóny, medicimbaly, dělové koule, kužely, obruče, … Křehké – talíře, skleničky, lahve, vajíčka Nebezpečné – nože, šavle, oheň
11
Poživatelné – zejména ovoce a zelenina, vajíčka, ale také různé tekutiny, u kterých „hrozí“ rozlití – sklenice a lahve s nápoji (oblíbené při barmanských show) Svítící – fluorescentní barvy, fosforeskující materiál, elektronické (zpravidla se zabudovanými LED diodami, mohou také měnit barvy), zapálené – devilstick, poi, obruče, … Netradiční – židle, košťata, a mnoho dalších předmětů, které může obsáhnout lidská fantazie a zručnost.
Historie žonglování Každá žonglérská disciplína má svou vlastní historii, o některých můžeme nalézt zmínky již ve starověku. Žonglování, v primitivnější podobě, spadá do nejstarších forem „míčových her“, které byly pěstovány již v antice. Zejména ženy vykazovaly odpradávna obratnost ve vyhazování a chytání míčků, jak dokazuje i reliéf na stěnách hrobky v oblasti Beni Hassan v Egyptě z období asi 1900 let př. n. l. (obr. 1). Jsou zde zobrazeny ženy v různých tanečních a akrobatických polohách, žonglující se třemi míčky. Podle Dr. Bianchiho, kurátora Brooklynského Muzea, v této hrobce na břehu Nilu vzhlíží neznámý princ k věcem, které miloval za svého života a které si přeje mít i v životě příštím. Fakt, že žonglující ženy jsou mezi zobrazenými, potvrzuje i náboženský význam této aktivity. Žongléři v raných kulturách byli často v popředí náboženských a mytologických rituálů.
Obr. 1
12
Žonglování bylo znázorňováno také dalšími ranými civilizacemi včetně čínské, indické, aztécké (Mexiko), polynéské a řecké. Ve 4. a 5. století př. n. l. byli žongléři zpodobňováni na řeckých nádobách. V antickém Řecku bylo žonglování formou rekreace a praktikovaly jej zejména ženy. Staatliche Muzeum v Berlíně uchovává terakotovou sochu z období antických Théb (asi 200 let př.n.l.), která zobrazuje muže balancujícího míčky na různých částech těla. (obr. 2)
Obr. 2
V Babyloně prý dokonce vystupoval artista žonglující s drobečky od chleba, které během letu nabodl na špičku jehly. Ve starém Římě měli žongléři v oblibě manipulaci se zbraněmi a štíty. Tagatus Ursus se na svém náhrobním kameni prohlašuje za prvního žongléra se „skleněnými míči“. Žonglování bylo uznávanou formou zábavy až do rozpadu Římské říše. Poté upadá v nemilost a je tomu tak až do konce středověku. Žonglování bylo od počátku kombinováno s dalšími dovednostmi jako akrobacie a tanec, poezie, hudba, vyprávění příběhů apod. Ve středověku vzniká termín jokulátor jako označení pro mima. Francouzský pojem jongleur potom zahrnuje pěvce (truvéry), akrobaty, mimy, kouzelníky aj. O středověkých žonglérech toho víme jen málo, neboť se většinou jednalo o vagabundy a kočovné komedianty, kteří putovali od města k městu a předváděli své umění na tržištích, ulicích nebo v putykách.
13
Nízký sociální status žonglérů zabránil dalšímu rozvoji žonglování jako formy rekreace. Nedostatek informací je způsoben také tím, že ve středověku byla historie zapisována duchovními, kteří opovrhovali potulnými komedianty a osočovali je z nízkých mravů či dokonce z čarodějnictví. Paradoxně během tohoto období se téma žonglérů objevuje na mnohých církevních malbách i jako ilustrace v církevních knihách (obr. 3).
Obr. 3
Obr. 4
Na konci středověku nabývá žonglování opět na významu. V uměleckých zobrazeních se objevují indiánští žongléři z Mexika, kteří při svých náboženských obřadech využívali antipodismus. V roce 1680 stanovuje Norimberský koncil post „Ball Master“ (mistr míčů). Tento titul nepoukazoval pouze na žonglérské schopnosti svého nositele, ale zavazoval jej i k výuce žonglování a chůze po laně. V roce 1768 zakládá Philips Astley nedaleko Londýna první moderní cirkus. O několik let později zaměstnává žongléry, kteří zde vystupují vedle krasojezdců a klaunů. V 19. století se žonglování rozvinulo do dnešní podoby a nejpopulárnějišími zábavními podniky se staly cirkusy a varieté. Informace o žonglérech této doby se dozvídáme z plakátů, které evidentně zveličovaly výkony jednotlivých artistů (obr. 4). 14
V Evropě se v této době představují indičtí bratři
Mooty a Medua
Samme a ukazují čínské ďábelské hůlky, manipulaci s orientálním míčem a točení talíře. Jsou tak úspěšní, že se umělci z Dalekého východu brzy stávají nejžádanější zábavou. Mnoho evropských žonglérů za tímto účelem předstírá indickou, japonskou nebo čínskou národnost. V 19. století se rozvíjí několik žonglérských stylů, např. „salónní žonglér“ v elegantním obleku, jehož obvyklými pomůckami jsou cylindr, hůlka, bílé rukavice, krabičky od doutníků apod. Dále „silový žonglér“, který se specializoval na manipulaci s těžkými předměty; „jezdecký žonglér“ prováděl své kousky na hřbetě pohybujícího se koně; „antipod“ žongloval nohama atd. Objevuje se také skupinové žonglování, které prováděly většinou rodinné žonglérské skupiny. Tento styl záhy upadá, protože je z finančních důvodů výhodnější vystupovat pouze jako sólový žonglér nebo jako žonglérská dvojice. Na přelomu čtyřicátých a padesátých let ovlivnila vývoj žonglování vlna nových, mladých žonglérů z Německa, kteří se inspirovali žongléry z celého světa svými čísly s jednokolou, šálkem a podšálkem, svíčkami atd. S uvedením televizní a kinematografické zábavy varietní a cirkusové scény upadají a žongléři vyhledávají menší jeviště nebo vystupují na ulici. Od padesátých let 20. století se žonglování opět stává formou rekreace a zdá se, že stále nabývá na popularitě. Nasvědčuje tomu množství žonglérských setkání, workshopů, festivalů a soutěží se stále vzrůstajícím počtem účastníků. V sedmdesátých letech vznikla ve Francii nová cirkusově-divadelní forma Cirque nouveau (nový cirkus). Příběh nebo téma je zde uchopeno prostřednictvím tradičních cirkusových dovedností. Nový cirkus se nejprve prosazoval formou undergroundového umění a brzy se stal divácky velmi populárním. Kombinuje různé umělecké formy a hlavním cílem těchto produkcí je pobavení publika na pozadí určitého tématu či myšlenky. Cirkusové dovednosti nového cirkusu zahrnují žonglování, akrobacii, herectví a hudbu.
15
Hudba je obvykle komponována pro konkrétní představení a často je produkována živě. Zvířata v představeních nového cirkusu nevystupují.1 V osmdesátých letech se početná žonglérská kultura ještě více rozrůstá, přibývají žongléři-amatéři, kteří tuto činnost provádějí jako svůj koníček, sdružují se v různých klubech či organizacích, pořádají setkání (juggling conventions), kde se navzájem učí novým trikům, vydávají časopisy, prezentují se v médiích. Vznikají také specializované obchody s žonglérskými pomůckami. U nás se tato kultura plně rozvíjí až s pronikáním západních vlivů po revoluci. Stává se také komerčním artiklem, masovou atrakcí, hrou pro děti. Žonglérské pomůcky lze koupit v hračkářství, ale je také možné si vlastnoručně vyrobit svůj originál. S rozvojem internetu se laikům zpřístupnilo nepřeberné množství návodů a ukázek různých triků. Stále běžnějšími se stávají výukové lekce prostřednictvím videa a animací. Dalo by se říci, že žonglovat dnes může opravdu každý.
Žonglérské org anizace, festivaly a soutěže International Jugglers‘ Association (IJA) vznikla jako první žonglérská organizace již v roce 1947 v USA. Každoročně pořádá celosvětovou soutěž v žonglování a vydává časopis Juggle. Mezi její členy patří jak profesionálové, tak zapálení začátečníci z celého světa. Asociace je řízena dobrovolníky a poskytuje svým členům různé výhody. Druhou nejvýznamnější organizací je European Juggling Association (EJA). Byla založena roku 1987, pořádá každoročně Evropské žonglérské setkání (European Juggling Convention – EJC), které se koná pokaždé v jiné zemi evropského kontinentu a účastní se ho až 6000 žonglérů, akrobatů a artistů. Menší národní žonglérské asociace bychom dále našli např. v Itálii, Španělsku nebo Švýcarsku. V České republice zatím žádná organizace založena nebyla, žonglérské komunity se sdružují většinou na základě internetových žonglérských portálů
1) TRÁVNÍKOVÁ, D.: Žonglování. Brno, 2008. s. 8, 9, 10, 13
16
nebo na Mezinárodním festivalu žonglování a pouličního umění (Czech Juggling Convention), který se koná pravidelně v létě na pražském Vítkově. Řada zemí, měst či žonglérských klubů pořádá svůj vlastní každoroční festival. Je to příležitost pro žongléry z různých oblastí a s různým zaměřením se seznámit a přiučit se novým trikům a dovednostem. Počet účastníků takových setkání se pohybuje od několika desítek do několika tisíc. Významnou součástí festivalu je rozměrná hala, tělocvična nebo cirkusové šapitó, kde spolu žonglují zástupci všech věkových kategorií, s nejrůznějšími pomůckami a styly. Často se zde konají workshopy, při kterých zkušenější žongléři učí zájemce nové triky a techniky. Na většině žonglérských setkání je obvykle pořádána tzv. open stage, při níž je umožněno vystoupení všem, kteří chtějí něco předvést, a dále velká show (otevřena i pro veřejnost), žonglérské hry a soutěže. V České republice se kromě festivalu v Praze koná také mnoho menších festivalů či workshopů pro laickou i žonglérskou veřejnost, např. Mezinárodní žonglérsko-divadelní dílna ALEJE, festivaly spojené s mezinárodním Dnem žonglování v Praze a Brně, Brněnské žonglování na ledě aj.1
Poi Vzhledem k obrovské rozmanitosti žonglování, jehož disciplíny mají různorodé tradice i historii, jsem si k podrobnějšímu prozkoumání vybrala právě maorské poi, které mi svou krásou učarovaly nejvíce, a troufám si říci, že základy tohoto druhu žonglování ovládám i prakticky. Poi, můžeme se také setkat s názvy poi-poi, pois, maori poi, točky nebo řetězy, pocházejí z Nového Zélandu, kde dodnes tvoří nedílnou součást maorských tanců. Podle staré legendy jsou poi očima bohů. Slovo poi v překladu znamená míč. Jedná se o míčky zavěšené na šňůrkách, kterými zejména ženy obratně pohybují do rytmu domorodých písní. Původní náčiní se vyrábělo z chmýří sítnice obaleného lněnou tkaninou a bylo zdobeno různobarevnými vlákny vplétanými přímo do textilie v podobě tradičních geometrických vzorů taniko (obr. 5). Dále ho také mohla zkrášlovat 1) TRÁVNÍKOVÁ, D.: Žonglování. Brno, 2008. s. 14
17
zavěšená pírka nebo bílé psí chlupy. Dnes se míčky vyrábí ze syntetických materiálů.1
Obr. 5
Obr. 6
Tanec s poi je součástí tance haka, který je známý po celém světě především díky novozélandskému rugbyovému týmu All Blacks. Ti však před každým začátkem turnaje předvádějí jen jeho válečnou verzi – haka taparahi – bojový tanec beze zbraní. Haka poi (tanec s poi) je především doménou žen, které ladnými a hbitými pohyby zápěstí točí s míčky na šňůrkách do rytmu tance se zpěvy, přičemž každá píseň určuje přesný sled tanečních prvků, tzn., že tanečnice neimprovizují. Muži také zpívají, hrají na tradiční hudební nástroje a svým podupáváním nebo tleskáním udávají tanci rytmus (obr. 6). Zatímco k haka taparahi můžeme najít mnoho ekvivalentů po celé Polynésii, haka poi je typické jen pro Nový Zéland. Provádí se převážně vestoje, ale existují i varianty vkleče nebo vsedě (waka poi). Tanečníci stojí v několika řadách za sebou, ženy zpravidla vepředu, muži vzadu. Točení s poi původně sloužilo k procvičování zápěstí, ke zlepšení motoriky a koordinace pohybů. U mužů zdokonalovalo také obratnost a soustředěnost před bojem či lovem. Poi z dnešní novozélandské kultury nevymizelo, naopak slouží jako lákadlo pro turisty a jeho obliba se rozšířila po celém světě. V Evropě se tento druh „žonglování“ zpopularizoval především díky točení s ohněm, které se dnes stalo běžnou součástí každé fireshow (obr. 7).
1) ARMSTRONG, A.: Maori Games & Haka. New Zealand, 2005. s. 83
18
V současné době existuje velká celosvětová komunita, která si oblíbila moderní poi nejen jako zábavu, ale i jako unikátní způsob života. Jsou vytvářeny skupiny, pořádány workshopy, točena výuková videa, spouštěny nové weby a psány články zabývající se touto problematikou.1 Nemalý podíl na tom všem má jistě rodilý Kanaďan Nick Woolsey, který je především díky internetu znám napříč celou žonglérskou komunitou. Rozhodl se o své mistrovské kousky podělit s ostatními a natočil obrovské množství krátkých instruktážních videí, která jsou bezplatně dostupná, vtipná a lehce srozumitelná. Mimo to také hodně cestuje a pořádá workshopy po celém světě. Své „poikařské“ umění propojuje s tancem, využívá prvky z jógy nebo z tai-chi. Dalo by se říci, že je takovým guru pro celou poi komunitu. (Obr. 8)
Obr. 7
Obr. 8
Druhy poi Kromě ohně se k točení využívá celá řada různých pomůcek, které se od sebe liší svou obtížností, rychlostí nebo bezpečností. Nejobecněji můžeme poi rozdělit do 6 základních skupin: Klasické poi (classical poi) – tuto skupinu jednoznačně charakterizuje zátěž připevněná na lanku, která nehoří ani nesvítí. Touto zátěží může být téměř cokoliv, od tenisových míčků, přes sáčky plněné sypkou směsí, až po Obr. 9 1) PETŘÍK, J.: Základní rozdělení poi [online]. 2008
19
plastové či textilní koule. K zátěži bývá často připevněna stuha nebo kusy látky (fábory), které zvýrazňují dráhu letu a lze tak docílit zajímavých efektů. Tyto poi můžeme v obchodech objevit také pod názvem trible poi, kiwido, mikido (menší verze pro děti), komety nebo „šusťáčky“. (Obr.9) Ohnivé poi (fire poi) – ohnivé poi jsou zápalným typem, jehož krása vyniká hlavně ve večerních hodinách. Skládá se z hořlavé zátěže a řetězů, které jsou k zátěži připevněny nejčastěji šrouby. Tyto poi se před používáním
namáčejí
do
hořlavé
směsi,
většinou do lampového oleje. Zátěže jsou vyrobeny z kevlaru, který odolává vysokým Obr. 10
teplotám, a proto vydrží dlouho hořet. Točení
s ohněm je záležitostí již pokročilejších žonglérů, neboť zde hrozí nebezpečí popálenin. (Obr. 10) Ponožkové poi (sock poi) – ponožkové poi, někdy také tréninkové poi, jsou látkové sáčky nebo dlouhé ponožky, do kterých lze umístit zátěž v podobě tenisového míčku, sypké směsi nebo svítící koule. Tento typ je zvláště vhodný k učení nových triků, protože se velice snadno ovládá a ve vzduchu se pohybuje pomalu. (Obr. 11)
Obr. 11
Svítící poi (glow poi) – pokud chce žonglér skutečně zapůsobit, ale nemůže použít ohnivé poi (např. v uzavřeném prostoru), jsou světelné poi tou správnou volbou. Jedná se o svítící plastové zátěže s LED diodami (obr. 12), které jsou napájeny baterií, takže světelný efekt vydrží daleko delší dobu než u ohnivých poi, Obr. 12
které po chvilce vyhoří. Zátěžemi jsou nejčastěji
koule nebo trubice, do kterých lze umístit různou kombinaci barevných světel. Vzhledem k povaze zátěže si lze při vyšších rychlostech přivodit drobná zranění a je tudíž vhodné si dané triky nejprve vyzkoušet s tréninkovými poi.
20
Vlajkové poi (flag poi) – vlajkové poi jsou trojúhelníkové kusy látky s úchopem v jednom rohu. Jsou velice lehké, ale pro začátečníka nevhodné, protože je není snadné ovládat. Jejich krása vynikne hlavně během dne, nebo v noci pod UV světlem. (Obr. 13) Meteor poi (meteor poi) - tento typ poi je specifický tím, že je složený pouze z jedné části. Ostatní poi jsou rozděleny, pro každou Obr. 13
ruku jedna. Zde jsou dvě
zátěže spojené jedním lankem. Jejich ovládání vyžaduje zkušenosti, a proto nejsou v žádném případě vhodné pro začátečníka (obr. 14).1 Obr. 14
Význam žonglování s poi „Kruhy, jako symboly nekonečna, ovládané vlastním pohybem těla, utváří vzájemnou kombinaci poloh prostorové obrazce, které se rytmicky a dynamicky mění, jako se mění člověk, jež je utváří a společně rozvíjí hru rytmů a života.“ 2 Význam psychologický – točení s poi přináší úlevu a uvolnění mysli. Spojením pohybu těla a pohybu poi v rytmický tanec vzniká blahodárný účinek na lidskou psychiku. Člověk má možnost svým tělem vytvářet nekonečno, kreativním způsobem prožívat radost z pohybu. Z vlastní zkušenosti vím, že v kombinaci s hudbou, tmou či vyšší hladinou adrenalinu (zpravidla způsobenou diváky) může dojít až k jakémusi transu, v pozitivním slova smyslu. Pocit vlastního já uprostřed vesmíru. Multismyslový prožitek. Navíc každé zvládnutí nového triku vzbuzuje kladné emoce a touhu objevovat stále nové možnosti. Význam fyziologický a zdravotní – točení pozitivně ovlivňuje soustředění a vizuální orientaci v prostoru. Zlepšuje cit pro rytmus, zdokonaluje postřeh a koordinaci. Rozvíjí reflexy, ale také pružnost myšlení a tvůrčí činnost. Poi uvolňuje celé tělo, má pozitivní vliv na jeho správné držení, posiluje paže
1) PETŘÍK, J.: Základní rozdělení poi [online]. 2008 2) BRUNA, R.: Poi [online]. c 2001-2006
21
a zápěstí. Zlepšuje stabilitu a rovnováhu. Je příjemným odreagováním a zároveň prostředkem k sebezdokonalení těla a mysli. Význam vizuální a estetický – myslím, že každý, kdo spatřil nějakého žongléra předvádějícího své mistrovské kousky, byl uchvácen a odnesl si nezapomenutelné zážitky z vystoupení. U poi to platí dvojnásob, jelikož svým charakterem dovolují nevídané možnosti vizuálních efektů. Zejména světelnými podmínkami lze docílit působivého dojmu na diváka. Nejsilnější zážitky asi přináší již dříve zmiňované točení s ohněm. Přítomnost nebezpečí, hluk sálajících plamenů, dramatická hudba, kostýmy, mystické prostředí (starý hrad apod.), rychlost a dokonalost prováděných triků, světelné ornamenty splývající v oku diváka, to vše může ještě umocnit prožitek z akce. Proto se poi pro leckterého žongléra kromě stylu života stává i dobrým byznysem. Pomocí barevných LED poi lze také docílit nekonečně mnoha variant zajímavých efektů, jednoduchá elektronika nabízí prolínání barev či blikání, které při rychlém točení může v prostoru vytvořit pestré květy, kruhy, hvězdice, molekuly atd., což je také zajímavé pro fotografy. Na dlouhou expozici lze pořídit unikátní snímky, které normální smrtelník svým okem nepojme. (Obr. 15) Za bílého dne se pro ozvláštnění točení s poi používají dlouhé barevné fábory, které opisují dráhu letu a tím také tvoří ornamenty. Neméně zajímavé mohou být i prapory nebo vlajky, s oblibou používané i při orientálních tancích.
Obr. 15
22
Žonglování v umění Různá vyobrazení žonglérů, ať už se jedná o hieroglyfy, rytiny nebo keramické sošky, souvisí s počátky historie žonglování a právě díky nim máme povědomí o dlouhém vývoji a oblibě této aktivity. Ve starověkém Egyptě se setkáváme se schematickým zobrazováním akrobatů a žonglérů v různých polohách. Konkrétním příkladem je výjev z hrobky Beni Hassan z období 1994–1781 př. n. l., kde několik žen žongluje se třemi míčky. Mohlo jít o náboženský rituál či jinou symboliku egyptské mytologie, kde kruhový objekt znázorňuje Slunce (bůh Ra), zrození nebo smrt. Také antické vázové malířství se dotklo této disciplíny, jak nám dokazuje příklad sedící žonglující ženy na kylixu z Chiusi (obr. 16). Zejména v červenofigurovém stylu se setkáváme s mnoha vyobrazeními sportovních disciplín, kde žonglování prezentují zpravidla ženy se dvěma míčky.
Obr. 16
Obr. 17
Naopak žonglující muže můžeme spatřit na nástěnných malbách hrobek v Tarquinii, které patří k unikátním památkám římského malířství. Na Belvederském nádvoří Vatikánského muzea se nachází další ukázka římského umění, a to socha žongléra pocházející z 2. století n. l. (Obr. 17)
23
Nejen mezi žongléry je populární drobná kresba toltéckého žonglujícího panáčka (obr. 18), která pochází z oblasti dnešního Mexika (kolem 950 př. n. l.). V roce 1994 se stala ústředním motivem plakátu žonglérského festivalu v americkém Portlandu. Původně obsahovala jen žongléra se dvěma míčky, tvůrci plakátu však doplnili míček třetí a tento výjev se stal oblíbeným nejen pro grafiky, ale i jako Obr. 18
potisk triček, tetování apod. V asijské kultuře se setkáváme s mnoha výjevy akrobatů a žonglérů
zejména v čínském umění z období dynastie Han (206 př. n. l. – 220 n. l.). Dochovaly se nástěnné malby, malované cihly, rytiny i sošky. Vyhledávanou disciplínou této doby byl antipodismus či balancování talířů na tyči. Objevuje se ale také žonglování s míčky nebo s jedním velkým míčem. Také v japonské nebo indické kultuře máme dostatek uměleckých dokladů o této aktivitě. Indičtí fakíři nebo polykači mečů získali věhlas po celém světě a objevují se i na nejrůznějších vyobrazeních, zejména na rytinách 19. století. Evropské výtvarné projevy středověku nejsou příliš bohaté v žonglérské oblasti, oblíbenější byl pojem kejklíři, který zahrnoval i akrobaty, hudebníky a další představitele pouličního umění. Několik drobných výjevů se nachází v knižních iluminacích 11. a 12. století. Koncem 15. století namaloval Hieronymus Bosch obraz s názvem Kejklíř (obr. 19), který dnes můžeme obdivovat jen v kopii, jeho originál se nedochoval.
Obr. 19
24
Ústřední postavou obrazu je muž, který dle předmětů na stole bravurně ovládá trik s kuličkou a kelímky. Připravenou má také obruč a další věci potřebné k tomu, aby ohromil obecenstvo. S rozvojem cirkusů přichází také rozmach v zobrazování jednotlivých žonglérských disciplín, objevuje se mnoho litografií a plakátů, knižních ilustrací, karikatur apod. S námětem žonglování se také můžeme setkat v akademických malbách 19. století, kdy například Lord Frederick Leighton zobrazil žonglující dívku jako antickou bohyni (obr. 20), nebo Sir Lawrence Alma-Tadema namaloval antické ženy kochající se pohledem na žonglujícího Egypťana (obr. 21).
Obr. 20
Obr. 22
Obr. 21
Protikladem
uhlazenému
akademismu
se
stal
impresionismus
a postimpresionismus francouzských malířů, v jejichž pojetí představovali žongléři součást bujarého života cirkusů, kabaretů a varieté, včetně výjevů ze zákulisí, ukazujících i temné stránky profese žonglérů, klaunů či akrobatů. Cirkusového tématu se dotkli téměř všichni umělci zvučných jmen té doby, jako například Edgar Degas, Pierre-Auguste Renoir (obr. 22), Henri de ToulouseLautrec, Georges Seurat, Paul Signac a další. Jejich tvorba byla spjata především s pařížským cirkusem Fernando.
25
Přímý vliv díla G. Seurata můžeme také zaznamenat v tvorbě předního českého malíře Františka Tichého, který v letech 1929–1936 pobýval v Paříži, kde nalezl inspiraci právě v umění impresionistů a pointilistů konce 19. století. Náměty z cirkusu se staly stěžejní linií jeho tvorby 30. let a zůstal jim věrný až do své smrti v roce 1961. Kromě malby se zabýval také grafikou, knižní tvorbou a scénografií, spolupracoval s divadlem, pro které navrhoval plakáty i kostýmy. Žongléři v jeho obrazech, stejně jako klauni, krasojezdkyně a další cirkusové postavy, vystupují jako tajemné bytosti, někdy smutné nebo bez výrazu, s tváří zahalenou do stínu. Jeho postavy vyzařují jakousi snovou atmosféru, žijí vlastním životem, skrytým pod maskou baviče. (Obr. 23)
Obr. 23
Obr. 24
Obr. 25
Cirkusové prostředí svou barevností uchvátilo i fauvisty (Georges Rouault, bratři Jean a Raoul Dufy) a expresionisty (August Macke). Také Marc Chagall zasvětil velkou část své tvorby lásce k lidem ze šapitó. Kromě výše uvedených umělců však fenomén cirkusu ve 20. století nikoho nezasáhl natolik, aby mu ve své tvorbě věnoval soustavnou péči. Další malíři, sochaři či grafici, které zmíním, se tohoto tématu dotkli spíše jen okrajově. Ve 30. letech namaloval Pablo Picasso několik akrobatů, jejichž ohebné tělo se jakoby poskládalo do formátu obrazu (obr. 24). Harry Sternberg, 26
americký malíř a grafik, vytvořil lepty s postavami žonglujících klaunů. Také Američan George Kenneth Hartwell se ve svých grafikách zabýval žongléry, artisty a klauny. Rozměrnou malbu nahého žongléra namaloval surrealista ruského původu Pavel Tchelitchew (Obr. 25). Pronikavým a nejen díky YouTube také nesmrtelným počinem v oblasti kinetického umění se stal Cirkus Alexandra Caldera (obr. 26), který promyšleným způsobem uvedl do pohybu nespočet drátěných figurek a zvířat provádějících rozmanité akrobatické kousky.
Obr. 26
Po druhé světové válce se s tématem žonglérů můžeme setkat například v díle Fernanda Légera, představitele tzv. tubismu, Jeana Bertholleho, francouzského malíře a grafika, nebo Afroameričana Calvina Burnetta. V 50. letech také vznikl obraz Žonglér, který namalovala původem španělská malířka Remedios Varo, jejíž zvláštní forma surrealismu připomíná schematické malby středověku (obr. 27). Neméně zajímavé jsou dřevoryty Jima Flory, amerického malíře a ilustrátora, autora mnoha knížek pro děti (obr. 28).
Obr. 27
Obr. 28
27
Dalším umělcem, který stojí za zmínku, je francouzský malíř a sochař Robert Tatin, ovlivněný uměním etnických kultur Afriky, Tibetu nebo Indie. Jeho kruhová malba Cirkus z roku 1973 je pojednána zvláštním dekorativním způsobem. (Obr. 29)
Obr. 29
Obr. 30
V současné výtvarné kultuře nacházejí umělci zcela nové formy pojednání „žonglérského“ tématu. Nabízí se nekonečné multimediální možnosti, které využil například Američan Martin Waugh ve svých fotografiích pořízených vysokorychlostním fotoaparátem. Jeho série Liquid sculpture (Tekuté sochy) je zaměřena na momentku, kdy kapka tekutiny dopadá na hladinu a vytváří kouzelné tvary, které leckdy připomínají konkrétní věci nebo postavy. V jeho sérii se objevuje i několik žonglérů (obr. 30). Minimalisticky abstrahovanou sochu Žongléra vytvořil v roce 2004 americký sochař Geoff Smith, která svou jednoduchou geometrií jasně vystihuje princip žonglérské činnosti (obr. 31). Zajímavě kreativním způsobem se k tématu postavil další americký sochař Steven Michael, který své sochy vytváří spojováním starých kovových součástek (obr. 32).
28
Z českých umělců jsem vybrala Adolfa Borna a jeho litografii Kejklíři z Batávie (obr. 33) nebo Igora Kitzbergera, který vytvořil žongléra jako bronzovou sochu.
Obr. 31
Obr. 32
Obr. 33
29
Poi v umění Žonglování s poi našlo své místo ve světě teprve „nedávno“, a proto se s ním ve výtvarném umění naší zeměpisné šířky mnohokrát nesetkáme. Existuje ale několik uměleckých projevů pocházejících přímo z Nového Zélandu. Vytvořili je převážně bílí přistěhovalci v 19. a 20. století.
Obr. 34
Obr. 35
Z roku 1842 pochází malba zobrazující maorské ženy s dlouhými poi (obr. 34). O deset let později namaloval James Gay Sawkins obraz, na kterém vesničané zpracovávají chmýří sítnice, dříve používané jako náplň do poi (obr. 35). Z počátku století se dochovala působivá rytina „Tanečnice poi“ (obr. 36) od Trevora Lloyda, který ve svých grafikách podrobně zmapoval venkovský život tehdejších Maorů. Tvorba novozélandské malířky Anny Lois White byla úzce spjata s Aucklandem a portrétní činností. Poi se objevují v jedné její malbě z roku 1952, která zachycuje maorské tanečnice při vystoupení haka poi (obr. 37).
30
Obr. 37
Obr. 36
V současném umění je výraznou osobností mladá maorská výtvarnice Ngaahina Hohaia, která ze stovek poi vytvořila monumentální instalace spojené s videoprojekcí tváří domorodých Maorů (obr. 38). Z mimozélandských výtvarníků se s poi jako moderním žonglérským nástrojem můžeme setkat například v tvorbě britské umělkyně Alison Litherland.
Obr. 38
31
Plakátová tvorba s náměty cirkusu a žonglování Plakáty představují asi nejširší oblast uměleckého zobrazování žonglérů jako takových nebo jako součást obecného tématu cirkusu. Jedná se o specifické projevy více či méně ovlivněné komerčním záměrem využití a jejich hodnota se spíše odvíjí od stáří plakátu než od umělecké kvality. Nejzajímavější poutače vznikaly v 2. pol. 19. století a v 1. pol. 20. století, kdy zároveň vrcholila obliba cirkusů ve Francii, Německu, Rusku nebo Itálii. Na zpravidla barevných litografiích této doby můžeme obdivovat kouzelnou ručně psanou typografii a také mnoho fascinujících výjevů, často zveličených, jejichž hlavním a logickým úkolem má být nalákání diváka. Zatímco jméno autora plakátu bývá leckdy skryto, středem pozornosti se stává právě osobnost zobrazovaného umělce (žongléra) nebo název cirkusu, fungující jako dobře prodejná značka. Věhlasu se takto dočkal pařížský cirkus Fernando, americký Barnum & Bailey, italský Circo Olympia, ale také český Národní cirkus. Na kvalitní žonglérské vystoupení zvaly prostřednictvím plakátů také osobnosti jako barový mág Cartella (obr. 39), akrobat Eldora, Konstatnit Noutzesko, který si dokonce troufl žonglovat s nemluvňaty (obr. 40), bratři Sterzellyové, antipodista Vallo, ale také věhlasný Enrico Rastelli, jeden z největších žonglérských mistrů všech dob (obr. 41).
Obr. 39
Obr. 40
Obr. 41
32
Drobné výjevy s žongléry a akrobaty se také objevovaly například na francouzských obalech od čokolády – Chocolat-Louit, Chocolat Guérin-Boutron, Chocolat du Planteur (obr. 42) a další. Současný cirkusový plakát se dle mého názoru nachází na pomezí nevkusu a kýče. Nejdůležitější je pestrá barevnost, skupinové foto v jiskřivých kostýmech nebo šílený výraz obrovské hlavy klauna. Častá je také symetrická kompozice plakátu a nereálná fotomontáž (obr. 43, 44).
Obr. 42
Obr. 43
Obr. 44
33
O něco lépe jsou na tom plakáty žonglérských festivalů, kde za vydařenou práci považuji například upoutávku na 32. Evropský festival žonglování ve Španělsku 2009 (obr. 45) nebo na žonglérský festival v kanadské Victorii 2008 (obr. 46). Vtipný vizuální styl používá každoroční festival v kanadském Portlandu, který oživuje historické výjevy pradávných žonglérů (obr. 47). Na české scéně není příliš z čeho vybírat, ale zajímavou typografii má například plakát pražského žonglérského festivalu od Filipa Blažka (obr. 48).
Obr. 45
Obr. 46
Obr. 47
Obr. 48
34
PEDAGOGICKÁ ČÁST
35
Obecné využití žonglování v učitelské praxi Žonglování je samo o sobě velmi atraktivní činnost, a pokud je v ní učitel alespoň trochu zručný, může své žáky rychle nadchnout. V prvé řadě se jedná o aktivitu pohybovou, takže její největší uplatnění najdeme v tělesné výchově. V Německu a dalších evropských zemích tvoří žonglování součást náplně školní tělesné výchovy, případně i dalších předmětů. U nás se zatím tento trend objevuje pouze na školách alternativního typu (např. Waldorfská škola).1 Ve školních podmínkách můžeme žonglování uplatnit kromě hodin tělesné výchovy také o přestávkách, v pracovních skupinách, na třídních výletech a pobytech v přírodě, při sportovních dnech apod. Zásadním problémem může být nedostatek žonglovacích pomůcek. Vzhledem k dětské dychtivosti a potřebě si hned všechno vyzkoušet by bylo vhodné zajistit pomůcku pro každého. Profesionální míčky můžeme nahradit tenisáky, pomeranči nebo hadrovými koulemi ze starých ponožek. Můžeme si také jednu vyučovací jednotku vyhradit k výrobě vlastních míčků, například z nafukovacích balónků a čočky. Vyrobit se dají také jednoduché poi nebo hakisové míčky. Nejideálnější pomůckou pro začátečníky mohou být barevné šátky z lehkého materiálu nebo obyčejné sáčky. Létají pomalu a dobře se chytají. Jsou vhodné i pro slabozraké děti. Jejich nevýhodou je ale omezená manipulace ve vnějších podmínkách – např. silnější vítr apod.
Využití žonglování se specifickou skupinou žáků Na základě výzkumu s adolescenty s poruchami chování, pozornosti a hyperaktivitou lze doporučit žonglérské aktivity i pro jedince se specifickými potížemi. Žonglování zde působí jako relaxační prostředek, je zdrojem motivace a snahy vyniknout mezi ostatními a podporuje tak zdravou soutěživost v kolektivu. Sólové žonglování je vhodné kombinovat se skupinovým, abychom rozvíjeli i smysl pro spolupráci ve skupině. Pro jedince s poruchami pozornosti je lepší žonglovat v uzavřených prostorách, neboť ve vnějších podmínkách je příliš 1) TRÁVNÍKOVÁ, D.: Žonglování. Brno, 2008. s. 30
36
mnoho rušivých elementů. Při nácviku žonglování s těmito jedinci se osvědčila práce v menších skupinkách či zcela individuální přístup kvůli charakteristickým symptomům poruch pozornosti, jako jsou: roztěkanost, snadná unavitelnost, nutnost častého střídání aktivit a pomůcek, nutnost přímého kontaktu učitel – žák, potřeba okamžité pochvaly aj. Aplikací psychomotorických aktivit včetně žonglování na jedince s poruchami učení, chování, pozornosti a hyperaktivitou můžeme pozitivně rozvíjet oblast Já (orientace na vlastním těle, orientace v prostoru), oblast věcných kompetencí (zkušenosti s novým náčiním, vizuální a sluchové vnímání) a oblast sociálních kompetencí (sociální zkušenosti v oblasti komunikace a interakce s jinými lidmi). Vlivem těchto aktivit se také posilují psychické funkce jako paměť, postřeh, prostorová orientace a částečně se odstraňují dyskalkulické nebo interakční či komunikační problémy.1
Metodika žonglování Motivačním prvkem před zahájením vyučování může být krátké video zachycující mistrovské vystoupení některého předního žongléra, živé vystoupení přímo ve škole nebo v autentickém prostředí (cirkus, hrad apod.) nebo ukázka některých triků samotným učitelem. Při učení jednotlivých pohybů postupujeme od nejjednodušších k nejsložitějším. Děti také často samy objeví jednoduché žonglérské vzorce, aniž jim to někdo předvede. Učitel by měl být schopen ukázat svým svěřencům další možnosti jejich rozvoje a znát způsoby, jak přiměřeně zvyšovat stupně obtížnosti tak, aby i pohybově méně nadaní zažívali úspěch. Správná motivace také děti podnítí k tomu, aby si jednotlivé žonglérské prvky procvičovaly samy doma, a tímto opakováním si lehce osvojí mnoho dovedností a chuť učit se dalším novým věcem.
1) TRÁVNÍKOVÁ, D.: Žonglování. Brno, 2008. s. 31
37
Žonglování ve výtvarné výchově S trochou fantazie lze zapojit žonglování také do výtvarné výchovy. Pro menší děti může být nejzábavnější formou rukodělná výroba samotných žonglovacích pomůcek nebo kreslení, malování a modelování s žonglérskou tematikou. Starší žáci si mohou vyzkoušet přemýšlet v jiných souvislostech, propojit žonglování s akční tvorbou, konceptem nebo intermedii. Velmi zajímavá může být výtvarná práce s digitální fotografií, zejména využití efektů při nočním žonglování se svítícími nebo hořícími předměty. Téma žonglérů lze také uplatnit v mnoha dalších oborech, jako je dramatická výchova, literární výchova, tanec aj.
Vlastní projekt „Cirkus“ Během mé druhé učitelské praxe na ZUŠ Miloslava Stibora v Olomouci jsem měla celkem volnou ruku, co se týče tématu, rozhodla jsem se tedy zaujmout žáky prostředím cirkusu, kde se většina z nich s žonglováním zajisté setkala. I když je tato disciplína nedílnou součástí cirkusových představení, nejhlubší dojmy v dětech zanechaly především výstupy se zvířaty. Během každého motivačního rozhovoru nejprve vyjmenovaly všechny exotické i domácí druhy zvířat, které je možno v cirkuse potkat, a pak teprve si vzpomněly na klauny, krasojezdkyně a žongléry.
Obr. 50
Obr. 49
38
Znázornění žongléra je v dětské kresbě obvykle stylizováno do klauna nebo ženy (zpravidla u dívek) s obloukem pravidelně rozmístěných míčků vedoucím nad hlavou z jedné ruky do druhé (obr. 49). Málokdy se setkáme s vyobrazením profilu (obr. 50) nebo s jinými žonglérskými pomůckami než s míčky. V mém projektu jsem uplatnila celkem deset různých úkolů (v deseti vyučovacích jednotkách), které se lišily svou obtížností podle věku žáků a zahrnovaly také různé výtvarné disciplíny – plošnou tvorbu, koláž, objektovou tvorbu a také akční tvorbu. Žáci si tedy vyzkoušeli vyrobit jednoduchou knihu o životě v cirkuse, piktogramy, masky klaunových grimas, drátěný cirkus podle Alexandera Caldera, plakáty, tlampače, papírotisk, zapojili také abstraktní myšlení při malbě nebo koláži.
„Stopy žonglérovy“ Pro nejstarší skupinu žáků (10–13 let) jsem měla připravené speciální žonglérské téma propojené s akční tvorbou. Nejprve jsem žákům pustila krátké video s profesionálními instruktážemi k jednotlivým druhům žonglování, které jsme si potom všichni naživo vyzkoušeli. Rozdala jsem dětem rozličné pomůcky, které jsem nechala kolovat, aby každý okusil, co mu nejvíc vyhovuje. Poté si děti jednu pomůcku vybraly a pokoušely se v manipulaci s ní zdokonalit. V další fázi jsme se všichni postavili do kruhu na obrovský papír rozložený na zemi a každý dostal do kapsy fixu jiné barvy. Žonglovali jsme v rytmu svižné hudby a každý, komu spadla nějaká žonglérská pomůcka na papír, udělal v tomto místě svou značku. V této fázi mě žáci velmi překvapili – naučili se totiž během chvíle žonglovat tak dobře, že jim pomůcky téměř nepadaly. Několik značek se na papíře přece jen sešlo a mohli jsme začít tvořit. Spojovali jsme své puntíky, v některých případech i smajlíky, srdíčka či
39
hvězdičky, do všemožných tvarů, které s odstupem mohly připomínat konkrétní věci nebo postavy. Tvůrčím hledačstvím vznikla například loď, ryba, prase či netopýr (obr. 51). I takto se tedy dá využít žonglování ve výtvarné výchově.
Obr. 51
40
PRAKTICKÁ ČÁST
41
Téma a zpracování O oboru, ve kterém zpracuji svou praktickou diplomovou práci, jsem měla jasno ještě dříve, než jsem si zvolila téma. Grafický design mě baví od střední školy a snažím se v něm dále rozvíjet. Téma žonglování mě nasměrovalo k tvorbě souboru plakátů, které by prezentovaly rozmanitost této aktivity a zároveň by splňovaly také užitou funkci grafiky v podobě kulturních plakátů festivalu. Zvolila jsem konkrétní akci – Mezinárodní festival žonglování a pouličního umění Praha (Czech Jugglig Convention Prague), který se pravidelně koná na konci července v Praze na Vítkově. Poslední dva roky však jeho organizace pokulhává, a tak jsem zatím neměla možnost se osobně zúčastnit.
Plakáty Cílem mých pěti plakátů je kromě pozvání na akci také přiblížení pěti nejtypičtějších žonglérských disciplín současnosti – flowerstick, diabolo, kužely, míčky a poi. Cesta ke konečné podobě byla trnitá, od základního nápadu jsem však neupustila. Počítala jsem s využitím fotografií, které jsem původně chtěla pořídit právě na festivalu. Ten se však nakonec nekonal. Musela jsem se tedy spokojit s literaturou, internetem a ochotnými přáteli, kteří mi s focením pomohli. Žonglování je především o pohybu, a proto není snadné získat fotografie ostré a v kvalitním rozlišení, které bych mohla uplatnit na formátu B1. První cesta tedy vedla k trasování, kde bych díky převedení do křivek mohla obrázky libovolně zvětšovat. Po náročném zpracování se však uspokojující výsledek nedostavil. Zvolila jsem tedy jinou cestu, a to rozložení fotografie na body. Práce s rastry mě nadchla daleko víc, a proto jsem ji dále rozvedla a posléze na ní založila celý vizuální styl festivalu. U samotných postav žonglérů jsem se však nakonec vrátila k černobílé fotografii bez rastru, lépe tak vyniknou a zlepšují hloubku obrazu. 42
Plakáty tvoří řadu – mohou být tedy vylepovány vedle sebe, ale fungují také samostatně. Jednotícím grafickým prvkem jsou kromě rastrů také „kóty“, které divákovi přibližují tajemství jednotlivých žonglérských disciplín, ale zároveň si z nich dělají legraci. Každý žonglér vypadá jinak, má jiný styl a jinou techniku, a proto se vlastně nedá matematicky definovat. Stejně tak kóty popisují nesmyslné rozměry dané náhodou a momentálním okamžikem zachyceným na fotografii. Každý plakát je tvořen dvěma kontrastními barvami a černým rastrem. Do pozadí jsem umístila lyrickou ilustraci, která dokresluje danou disciplínu a zároveň kompozičně vyvažuje celý výjev. Ve stejném duchu je i typografie, pro kterou jsem vybrala výrazné bezpatkové šablonové písmo MKStencilsansBlack, vyznačující se neobvyklým členěním na jednotlivé části. Znaky jsou protnuté různými směry a napsané vedle sebe působí hravým dojmem, což v souvislosti s žonglováním může evokovat právě hopsání míčku nebo rychlé pohyby žonglérových rukou. Celková kompozice plakátů prošla vývojem, který nejprve ustrnul na mé pořádkumilovnosti. Pravé úhly jsem však nakonec rozpohybovala do diagonál a nebála jsem se také utéci z formátu nebo „uříznout“ žonglérům nohy. Zestručnila jsem kótování a přiblížila žonglérskou „akci“.
Flowerstick (obr. 52) Flowerstick je v současné době velmi oblíbená žonglérská disciplína, která spočívá v obratné manipulaci s hůlkou. Tato hůlka je zakončena třásněmi, a tím usnadňuje její udržení ve vzduchu pomocí menších vodících hůlek. S flowerstickem se více než na pódiích setkáme spíše na ulici nebo v parku. Proto jsem také do pozadí plakátu vybrala trávu a stromy. Žonglérem je obyčejný „dredatý“ kluk, který má žonglování jako svého koníčka. Základní barvou je azurová se žlutými akcenty.
43
Diabolo (obr. 53) Diabolo je velmi stará žonglérská disciplína, pochází ze starověké Číny. Její princip je podobný joju nebo káče. Dvě duté polokoule jsou na svých vrcholech spojeny kovovou oskou a díky vodícím hůlkám a provázku se uvádí do rotace. Diabolo tak cestuje, vrací se, ale může být také vyhozeno do vzduchu a opět chyceno. Tato aktivita je oblíbená u dětí i dospělých, někteří zvládnou i několik diabol na jednom provázku, jako například japonský mistr, kterého jsem vybrala na svůj plakát coby představitele pojmu mezinárodní. Pozadí dokresluje spirála symbolizující rotaci a transcendentální stav mysli, který žonglování jako takové může vyvolávat. Tento plakát je vůči ostatním v „negativních“ barvách, tedy bílý rastr na černém pozadí. Doplňující barvou je azurová.
Kužely (obr. 54) Žonglování s kužely je známé především z cirkusu, ale v současnosti má i mnoho fanoušků mezi amatéry. Kužely mohou být různých velikostí, barev a materiálů, existují také světelné verze. Princip žonglování je podobný jako u míčků, je však náročnější na soustředěnost při chytání v určité rotační poloze. Pro svůj plakát jsem vybrala mladého chlapce jako představitele pouličního umění a k němu do pozadí obecenstvo z náhodných kolemjdoucích. Barevnost vychází z chlapcova oblečení, která byla patrná z originální fotografie – tedy fialová s oranžovými akcenty.
Míčky (obr. 55) Míčky jsou snad nejstarší a nejcharakterističtější formou žonglování, která se každému vybaví jako první. Tvoří základ žonglérského umění, je nejlépe zpracována v teorii i metodice. Mistrovství této disciplíny spočívá jak ve složitosti triku, tak v počtu vyhazovaných předmětů. Chlapec na plakátu žongluje se svými míčky jen tak, aby si odpočal a zrelaxoval svoje smysly. Vzhledem k masovému rozšíření této aktivity jsem do 44
pozadí umístila velkoměsto, konkrétně panorama pražského Vítkova, kde se festival každoročně koná. Červená barva upozorňuje na stěžejní žonglérskou aktivitu, jejím doplňkem je barva žlutá.
Poi (obr. 56) O žonglování s poi se více zmiňuji v předchozích kapitolách. Vzhledem k tomu, že je to má nejoblíbenější disciplína, stála jsem si také modelem pro fotografii na plakát. Abych se vizuálně co nejvíce přiblížila točení s ohněm, které je takřka nemožné zobrazit v daném grafickém stylu, vybrala jsem poi s fábory opisujícími dráhu letu. Pozadí dokreslují ohnivé plameny. Z ohně také vychází žlutá barevnost doplněná o purpurovou.
Vizuální komunikace festivalu (obr. 57) Pro doplnění celého stylu festivalu jsem ještě vytvořila sadu piktogramů znázorňujících jednotlivé žonglérské disciplíny. Jejich plošný tvar s vnitřní bílou kresbou se odkazuje k typografii festivalu. Zjednodušený nápis z plakátu, může také fungovat jako logotyp a kousek rastru jako spojující grafický prvek. Vše může být využito při vizuální komunikaci festivalu, jako jsou například jmenovky, potisky triček, vstupenky, placky a další.
45
Obr. 52
46
Obr. 53
47
Obr. 54
48
Obr. 55
49
Obr. 56
50
Obr. 57
51
Závěr Žonglování je velice populární a zajímavá aktivita, přesto málokdo ví, kde se vzala, jak vznikla a proč si získala takovou oblibu. Bylo pro mě výzvou ji podrobně prozkoumat a přiblížit ostatním. Téma mě opravdu bavilo, přímo nabízelo bohatou strukturu ke zpracování a možnost zaměřit se na konkrétní oblasti. Z pedagogického hlediska je žonglování velmi vděčnou formou projevu, ať už pohybovou nebo výtvarnou. Děti na základní umělecké škole byly nadšeny a mě i mou práci velmi obohatily. V praktické části jsem se snažila maximálně vytěžit z daného tématu. Vytvořila jsem jakýsi „extrakt“ z každé žonglérské disciplíny, zasazený do grafického celku a jednotného rámce kulturní akce. I přes nemalá úskalí se mi snad podařilo dosáhnout vytyčeného cíle přiblížit současnou žonglérskou kulturu se zaměřením na poi a zároveň obohatit svůj vlastní rozhled v této oblasti.
52
Seznam vyobrazení
1_ (str. 12) _ Žonglující egyptské ženy _ www.juggling.org 2_ (str. 13) _ Terakotová socha žongléra _ www.juggling.org 3_ (str. 14) _ Iluminace _ www.juggling.org 4_ (str. 14) _ Plakát Enrico Rastelli _ www.juggling.org 5_ (str. 18) _ Poi taniko _ folksong.org.nz 6_ (str. 18) _ Haka poi _ www.kaleo.info 7_ (str. 19) _ Fireshow _ www.bellinientertainments.com 8_ (str. 19) _ Nick Woolsey _ www.flickr.com/photos/playpoi 9_ (str. 19) _ Poi kiwido _ www.circusversand.de 10_ (str. 20) _ Ohnivé poi (katedrály) _ www.homeofpoi.com 11_ (str. 20) _ Ponožkové poi _ www.dube.com 12_ (str. 20) _ LED poi _ www.ballsforyourmind.com 13_ (str. 21) _ Vlajkové poi _ www.salza.se 14_ (str. 21) _ Meteor poi _ www.theflow.cz/ 15_ (str. 22) _ Nick Woolsey _ www.flickr.com/photos/playpoi 16_ (str. 23) _ Kylix z Chiusi _ commons.wikimedia.org/ 17_ (str. 23) _ Antická socha žongléra _ www.travelpod.com 18_ (str. 24) _ Toltécký žonglér _ www.juggling.org 19_ (str. 24) _ Hieronymus Bosch – Kejklíř _ nonstickplans.blogspot.com 20_ (str. 25) _ Lord Frederick Leighton – Antická žonglující dívka _ hoocher.com 21_ (str. 25) _ Sir Lawrence Alma-Tadema – Žonglující Egypťan _ www.artst.org 22_ (str. 25) _ Pierre-Auguste Renoir – Žonglérky v cirkuse Fernando _ www.renoirgallery.com 23_ (str. 26) _ František Tichý – Kouzelník s kartami _ WINTER, T.: František Tichý. Praha, 2002 24_ (str. 26) _ Pablo Picasso – Akrobat _ www.easyart.com 25_ (str. 26) _ Pavel Tchelitchew – Žonglér _ en.wikipedia.org 26_ (str. 27) _ Alexander Calder – Cirkus _ artnews.org 27_ (str. 27) _ Remedios Varo – Žonglér _ www.flickr.com 53
28_ (str. 27) _ Jim Flora – dřevoryt _ jimflora.blogspot.com 29_ (str. 28) _ Robert Tatin – Cirkus _ www.flickr.com 30_ (str. 28) _ Martin Waugh – Žonglér _ www.liquidsculpture.com 31_ (str. 29) _ Geoff Smith – Žonglér _ www.geoffsmithsculpture.com 32_ (str. 29) _ Steven Michael – Žonglér _ www.stevenmichaelsculptures.com 33_ (str. 29) _ Adolf Born – Kejklíři z Batávie _ www.galerieart.cz 34_ (str. 30) _ Maorské ženy s dlouhými poi _ nedohledáno 35_ (str. 30) _ James Gay Sawkins – Zpracovávání chmýří sítnice _ www.1st-artgallery.com 36_ (str. 31) _ Trevor Lloyd – Tanečnice poi _ collection.aucklandartgallery.govt.nz 37_ (str. 31) _ Anna Lois White – Haka poi _ collection.aucklandartgallery.govt.nz 38_ (str. 31) _ Ngaahina Hohaia – instalace _ www.scoop.co.nz, www.madebyjohnson.co.nz 39_ (str. 32) _ Plakát Cartella _ www.culture.gouv.fr 40_ (str. 32) _ Plakát Konstantin Noutzesko _ www.culture.gouv.fr 41_ (str. 32) _ Plakát Enrico Rastelli _ www.culture.gouv.fr 42_ (str. 33) _ Obal na čokoládu _ www.culture.gouv.fr 43_ (str. 33) _ Plakát Cirkus Jo-Joo_ nedohledáno 44_ (str. 33) _ Poutač Cirkus Praga _ nedohledáno 45_ (str. 34) _ Plakát EJC 2009, Španělsko _ www.ejc2009.org 46_ (str. 34) _ Plakát žonglérského festivalu ve Victorii, Kanada _ www.uvss.uvic.ca 47_ (str. 34) _ Potisk trička žonglérského festivalu v Portlandu, Kanada _ www.bogleg.com 48_ (str. 34) _ Plakát festivalu žonglování v Praze 2006, ČR _ www.designiq.eu 49_ (str. 38) _ Dětská kresba žongléra – anface _ foto Kamila Vejrostová 50_ (str. 38) _ Dětská kresba žongléra – profil _ foto Kamila Vejrostová 51_ (str. 40) _ Stopy žonglérovy – foto z učitelské praxe _ foto Kateřina Jančářová 54
52_ (str. 46) _ Plakát Flowerstick _ grafický design Kamila Vejrostová 53_ (str. 47) _ Plakát Diabolo _ grafický design Kamila Vejrostová 54_ (str. 48) _ Plakát Kužely _ grafický design Kamila Vejrostová 55_ (str. 49) _ Plakát Míčky _ grafický design Kamila Vejrostová 56_ (str. 50) _ Plakát Poi _ grafický design Kamila Vejrostová 57_ (str. 51 ) _ Vizuální styl festivalu _ grafický design Kamila Vejrostová
55
Seznam literatury
TRÁVNÍKOVÁ, Dagmar. Žonglování. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2008. 42 s., DVD. ARMSTRONG, Alan. Maori Games & Haka. 2nd rev. edition. New Zealand: Raupo Publishing, 2005. 224 s. DVOŘÁK, František. Cirkus a varieté Františka Tichého. 1. vyd. Praha: Odeon, 1967. 77 s. WINTER, Tomáš. František Tichý. 1. vyd. Praha: Gallery, 2002. 270 s. BRUNA, Richard. Poi [online]. c 2001-2006. 86 s. Dostupné z WWW: http://zonglovani.info/poi-richee.pdf PETŘÍK, Jiří. Základní rozdělení poi [online]. 2008. Dostupné z WWW: http://www.theflow.cz/vybaveni/zakladni-rozdeleni-poi.html http://www.juggle.org/ http://www.juggling.org/ http://www.theflow.cz http://www.newzealand.com/travel/app_templates/haka/en/index_content.html
http://en.wikipedia.org/wiki/Juggling
56
