UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra eského jazyka a literatury

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta Katedra þeského jazyka a literatury

Bc. MARKÉTA PÁVKOVÁ II. roþník navazujícího magisterského studia – prezenþní studium

Obor: Uþitelství þeského jazyka pro 2. stupeĖ ZŠ – Uþitelství základĤ spoleþenských vČd a obþanské výchovy pro stĜední školy a 2. stupeĖ ZŠ

OBRAZY KRAJINY V PRÓZÁCH VLADIMÍRA KÖRNERA Diplomová práce

Vedoucí práce: Mgr. Jana Sladová, Ph.D.

OLOMOUC 2012

Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatnČ a použila jen uvedených pramenĤ a literatury.

V Olomouci dne 26. 3. 2012 …………………….. vlastnoruþní podpis

DČkuji Mgr. JanČ Sladové, Ph.D., za odborné vedení diplomové práce.

OBSAH Úvod…………………………………………………………………………. 5 1

Vladimír Körner v kontextu moderní þeské literatury…………………... 8

2

Biografie Vladimíra Körnera……………………………………………… 16

3

Bibliografie Vladimíra Körnera…………………………………………… 20

3.1

Tvorba prozaická…………………………………………………………….. 20

3.2

Tvorba scénáristická…………………………………………………………. 25

4

Obrazy krajiny v Körnerových Podzimních novelách…………………... 27

4.1

Podzimní novely…………………………………………………………….. 27

4.2

Körnerova „krajina dČtství“…………………………………………………. 28

4.3

Rok 1945 na severozápadní MoravČ………………………………………… 29

5

PĜedstavení novel…………………………………………………………... 32

5.1

Adelheid……………………………………………………………………... 32

5.2

Zánik samoty Berhof………………………………………………………… 33

5.3

Zrození horského pramene…………………………………………………... 35

6

Analýza Podzimních novel se zamČĜením na obrazy krajiny a jejich funkci………………………………………………………………. 37

6.1

Místopis……………………………………………………………………… 37

6.2

Symbolické motivy………………………………………………………….. 44

6.3

Válkou poznamenaná krajina………………………………………………... 54

6.4

Podnebí a jeho funkce……………………………………………………….. 57

6.5

Souvislost obrazĤ krajiny s lidskými osudy………………………………..... 60

6.6

Analýza jazyka………………………………………………………………. 62

6.6.1 Obrazné prostĜedky………………………………………………………….. 62 6.6.2 Vizuálnost…………………………………………………………………… 66 7

Zobrazení krajiny v dalších Körnerových knihách………………………. 70

7.1

Krev zmizelého……………………………………………………………… 70

7.2

PĜíbČhy z dávné minulosti…………………………………………………... 70

8

Severozápadní Morava v þeské literatuĜe………………………………… 72 ZávČr………………………………………………………………………… 75 Seznam literatury……………………………………………………………. 77 PĜílohy

-5

ÚVOD Diplomová práce pĜedstavuje osobnost Vladimíra Körnera a zabývá se pĜedevším zobrazením krajiny v jeho literárním díle. Hlavním cílem práce je analýza Körnerových novel Adelheid, Zánik samoty Berhof a Zrození horského pramene se zamČĜením na obrazy krajiny, jejich význam a funkci. Vladimír Körner patĜí k výrazným osobnostem druhé poloviny 20. století, je uznávaným prozaikem, dramaturgem a filmovým a televizním scénáristou. S literární i filmovou produkcí zaþínal Körner v šedesátých letech a po celou dobu své tvĤrþí þinnosti byl nucen vyrovnávat se s Ĝadou publikaþních omezení. PĜesto se však nesmazatelnČ zapsal do dČjin þeské kultury. Podle jeho scénáĜĤ byla natoþena celá Ĝada úspČšných celoveþerních filmĤ, jeho knihy pĜispČly k obrodČ þeské historické prózy a patĜí k tomu nejlepšímu, co u nás vycházelo v období pĜed listopadem 1989. Život Vladimíra Körnera je spjatý s krajinou Moravy, zejména s mČstem ZábĜehem, ve kterém prožil þást svého dČtství a mládí a kam se dodnes rád vrací. ZábĜežští obþané si významného „rodáka“ velmi cení. Körner se stal þestným obþanem mČsta ZábĜeha, þasto se zde poĜádají pĜehlídky filmĤ natoþených podle jeho scénáĜĤ a probíhají veĜejná þtení jeho knih. V roce 2005 vyšlo ve štíteckém nakladatelství Veduta regionální vydání Körnerovy novely Zánik samoty Berhof. U této pĜíležitosti se v Šumperku konalo veĜejné þtení novely a mČstské kino promítalo filmová zpracování známých Körnerových pĜíbČhĤ. Vladimír Körner je osobnost zajímavá nejen svými životními osudy, svým charakterem, osobitými názory a postoji, ale pĜedevším dílem. Jeho knihy jsou v mnohém originální a našli bychom v nich hned nČkolik témat, která by si zasloužila hlubší pozornost. Jednou z nejsilnČjších a nejpĤsobivČjších stránek jeho knih jsou popisy krajiny, lyrická zobrazení pĜírodních scenérií. A tČm se budeme v této práci vČnovat pĜedevším. Obrazy krajiny jsou významnou složkou všech Körnerových knih, zamČĜíme se však pouze na ty, které zobrazují

krajinu

severomoravského

pohraniþí

(zejména

ZábĜežsko,

Šumpersko

a Jesenicko) v období krátce po skonþení druhé svČtové války – tedy novely Adelheid, Zánik samoty Berhof a Zrození horského pramene (soubornČ vydané pod názvem Podzimní novely). Autor místní krajinu velmi dobĜe zná, má k ní vĜelý vztah, neboĢ v ní prožil nejkrásnČjší roky svého života. I my jsme v této krajinČ od raného dČtství vyrĤstaly a vČtšinu míst, která Körner v uvedených novelách zobrazuje, osobnČ dobĜe známe.



-6

Zejména proto jsou nám jeho knihy velmi blízké a rozhodli jsme se jim vČnovat svou diplomovou práci. Diplomová práce je þlenČna do osmi hlavních kapitol. V první kapitole se pokusíme nastínit politickou a kulturní situaci šedesátých až devadesátých let 20. století (tedy období, kdy vyšla vČtšina Körnerových prací) a zaĜadit Körnerovu tvorbu do kontextu moderní þeské literatury. ZamČĜujeme se pĜedevším na vývoj historické prózy ve druhé polovinČ 20. století, srovnáváme dílo Vladimíra Körnera s dílem nČkterých jeho souþasníkĤ, pĜipomínáme vliv politické situace na publikaþní þinnost autora a snažíme se zhodnotit jeho pĜínos pro þeskou kulturu. Další kapitolu vČnujeme životním osudĤm spisovatele, poþátkĤm jeho literární a scénáristické tvorby a zejména významným událostem a zážitkĤm z dČtství, které výraznČ ovlivnily jeho dílo a jsou dĤležité k pochopení nČkterých pasáží. Následuje pĜehled všech dosud vydaných Körnerových knih, jejich struþné charakteristiky a nastínČní stČžejních témat Körnerových literárních prací. Jelikož velký pĜínos Vladimíra Körnera tkví také v oblasti þeské kinematografie, uvádíme výþet nejznámČjších filmĤ, jež byly natoþeny podle Körnerových námČtĤ a scénáĜĤ. NejcennČjším zdrojem informací k úvodní þásti týkající se Körnerova života, politické a kulturní situace doby, v níž publikoval, a jeho literární i filmové tvorby pro nás byla kniha Rozhovory 1964 – 2009, kterou vydalo nakladatelství Dauphin v roce 2009 a v níž najdeme souhrn vČtšiny dosud publikovaných rozhovorĤ s Vladimírem Körnerem. Dále þerpáme z odborných studií, sborníkĤ, recenzí, literárních kritik, pĜípadnČ doslovĤ ke Körnerovým knihám. V hlavní þásti práce se zamČĜujeme na zobrazení krajiny v uvedených novelách. Novely krátce pĜedstavíme, nastíníme jejich obsah a uvedeme ukázky dobových reakcí literární kritiky. Ve struþnosti se vČnujeme také událostem roku 1945 v severomoravském pohraniþí. Následuje analýza novel založená na vlastní interpretaci. Hlavním cílem naší práce je pokusit se popsat, jaký význam a funkci má líþení krajiny v Körnerových prózách, jaká místa a jakou krajinu autor zobrazuje, jaký je jeho vztah k popisované krajinČ a jaké jazykové prostĜedky a stylistické postupy autor používá. Pozornost vČnujeme místopisu, významným a þasto se opakujícím literárním motivĤm a symbolĤm, zobrazení válkou poznamenané krajiny, popisu podnebí a jeho funkci, souvislostem obrazĤ krajiny s lidskými osudy a nakonec jazykovým prostĜedkĤm a stylu v rámci lyrických pasáží. Jednotlivé þásti prokládáme ukázkami z analyzovaných novel.



-7

Na závČr práce jsme zaĜadili také kapitolu s názvem Severozápadní Morava v þeské literatuĜe, ve které uvádíme struþný pĜehled þeských spisovatelĤ, kteĜí stejnČ jako Vladimír Körner zobrazovali ve svých knihách krajinu Šumperska, ZábĜežska a Jesenicka.



-8

1 VLADIMÍR KÖRNER V KONTEXTU MODERNÍ ýESKÉ LITERATURY Vladimír Körner vstoupil do literatury v první polovinČ šedesátých let a svou tvorbou rehabilitoval þeskou historickou prózu. Je autorem celé Ĝady novel a románĤ, které výraznČ ovlivnily þeskou literaturu druhé poloviny 20. století. Již ve svých prvotinách se Körner projevil jako zcela zvláštní a osobitý talent mezi mladými prozaiky. ýtenáĜe ohromuje pĜedevším svým bravurním jazykem, lyriþností popisĤ a nevšední, neotĜelou obrazností. V pĜíbČzích zasazených nejþastČji do období stĜedovČku a prvních mČsícĤ po skonþení druhé svČtové války se stĜetávají pĜírodní motivy s krutými scénami násilí.1 Mezi þeskými spisovateli má Körner zvláštní postavení. Jeho jméno nepatĜí mezi úplnČ nejznámČjší, názvy Ĝady jeho knih však zaznČjí v povČdomí každého, a to díky svému filmovému zpracování. Körner totiž pĤsobil nejen jako spisovatel, ale pĜedevším jako scénárista. Podle jeho dČl byla natoþena celá Ĝada televizních inscenací a celoveþerních filmĤ. Spolupracoval s nejznámČjšími þeskými režiséry: Karlem KachyĖou, JiĜím Svobodou, Dušanem Kleinem, Martinem Lutherem a pĜedevším Františkem Vláþilem. Díla, která z této spolupráce vznikla, patĜí ke zlatému fondu þeského filmu.2 V této kapitole se pokusíme nastínit kulturní a politickou situaci druhé poloviny 20. století a její vliv na literární þinnost autorĤ, pokusíme se srovnat Körnerovo dílo s dílem nČkterých jeho souþasníkĤ a zhodnotit pĜínos Vladimíra Körnera pro þeskou kulturu. Šedesátá léta 20. století znamenají zlom v literárním prostĜedí. Po oficiálním odsouzení stalinistických praktik se po roce 1956 zaþíná pomalu uvolĖovat politická situace a v literatuĜe

postupnČ

zavládla

svobodnČjší

atmosféra.

Dochází

k rehabilitacím

obžalovaných spisovatelĤ, mnozí autoĜi teć mohli publikovat bez vČtších omezení, rozšiĜuje se publikaþní prostor v þasopisech, objevuje se celá Ĝada nových periodik. Spisovatelé se snaží navázat pĜerušené kontakty s literárním vývojem ve svČtČ, vydávají se pĜeklady svČtové literatury, uplatĖují se moderní umČlecké smČry (existencialismus, postmodernismus, nový román). Po období plném budovatelských románĤ, frézismu, schematismu a oslavných agitek pronikají do literatury díla kvalitnČjší, psychologicky a esteticky propracovanČjší.3  ϭ

GALLO, R. Vladimír Körner. In GEN - 100 ýechĤ dneška. 2. díl. Praha: Fischer, 1994. s. 52 - 61 Tamtéž. ϯ PROKOP, V. PĜehled þeské literatury 20. století. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. s. 37. Ϯ



-9

Velkými zmČnami prochází na poþátku šedesátých let historická próza. Zažíváme tzv. „druhou vlnu váleþné prózy“. AutoĜi již nechtČjí za každou cenu podávat fakta a pĜímá svČdectví, jejich díla jsou více psychologická, zamČĜují se na životní osudy a prožitky jedince zasaženého dČjinami. Svým dílem také mnohdy odkazují k problémĤm souþasnosti. KromČ Vladimíra Körnera sem patĜí napĜíklad díla Arnošta Lustiga, Josefa Škvoreckého, Ladislava Fukse, Jana Otþenáška, Karla Ptáþníka þi VČry Sládkové. V kontextu vývoje þeské historické prózy šedesátých let 20. století bývá Körner nejþastČji Ĝazen mezi OldĜicha DaĖka, JiĜího Šotolu, Karla Michala a Ivana KĜíže. Tito autoĜi obohatili historickou prózu pĜedevším tím, že pĜekonali její dosavadní konzervatismus,

prohlubovali

psychologickou

kresbu

postav,

zvýrazĖovali

roli

vypravČþského subjektu a vnášeli do historické beletrie dramatické, filmové a básnické prostĜedky.4 V mnohých publikacích se objevují názory, že Körner zjevnČ navazuje na dílo Vladislava Vanþury, a to pĜedevším svým bohatým stylem, vizuální pĤsobivostí obrazĤ, ale i v rovinČ myšlenkové. Také stejnČ jako Vanþura zobrazuje tragické lidské osudy poznamenané dobou. Nejvíce bývá Körnerovo dílo pĜipodobĖováno k dílu jeho souþasníkĤ JiĜího Šotoly (Tovaryšstvo Ježíšovo, 1969; KuĜe na rožni, 1974; Svatý na mostČ, 1978) a OldĜicha DaĖka (Král utíká z boje, 1967; Král bez pĜílby, 1971; Vražda v Olomouci, 1972). PrávČ jejich tvorba patĜí mezi nejvýraznČjší projevy historické prózy let šedesátých, ale také sedmdesátých a osmdesátých. ÚstĜedním bodem jejich dČl je þlovČk jako obČĢ dČjinných mechanismĤ, problémy jednotlivce i morální problémy spoleþnosti. Stále znovu a znovu si kladli otázku po místČ þlovČka v dČjinách i mezi jinými lidmi, prostĜednictvím historických témat a paralel se vyjadĜovali k tragické situaci pĜítomnosti. Charakteristický je pro nČ volnČjší pĜístup k historii, nadþasovost a také výrazová osobitost. Spíše než na historická fakta svou pozornost soustĜedí na jazykové a vypravČþské prostĜedky, na psychiku a životní osudy jedince. Zejména Šotolu zajímají stejnČ jako Körnera postavy, jež se dostávají pod kola dČjin, anebo se dČjinám snaží uniknout. Protestuje proti válce, proti omezenosti mocných, proti zlu a egoismu. Šotolovi hrdinové jsou, stejnČ jako Körnerovi, stiženi „velkými“ dČjinami a jejich absurdními a krutými žerty. Jak píše Körner

 ϰ DOKOUPIL, B. ýas þlovČka, þas dČjin. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1988. s. 16. 

-10

v knize Zrození horského pramene: „ýlovČk jde ztČžka dČjinami, padá, vstává, dostává do zubĤ, do bĜicha, ale jde to dopĜedu, pomaliþku, s pláþem, ale jde…“5 Po stránce jazykové jsou díla Körnera, Šotoly a DaĖka velmi originální. Všichni tĜi totiž kombinují prozaickou tvorbu s jinými literárními a umČleckými druhy - DanČk a Šotola s dramatem, Körner s filmem. Bohužel jejich dílo oficiální kritice ne vždy vyhovovalo, a to pĜedevším kvĤli pesimismu, skepticismu a nedĤvČru v možnosti þlovČka nalézt životní štČstí, uspokojení a smysluplnost svých þinĤ. Vladimír Körner zažil váleþné hrĤzy ještČ jako dítČ a takto je také zpodobuje ve svých pracích. Z tohoto aspektu jej tedy mĤžeme srovnat napĜ. s Otou Pavlem nebo VČrou Sládkovou. Pavel a Sládková však ztvárĖují své zážitky v ich-formČ a zamČĜují se zejména na osudy vlastní rodiny, kdežto Körner promítá své vzpomínky do osudĤ jiných. Také na rozdíl od Sládkové a Pavla, kteĜí se snaží pĜíliš se ve své tvorbČ neopakovat a hledat nové zpĤsoby ztvárnČní, je Körner „autorem jediné knihy“ - objevil jedno vlastní téma, kterému zĤstává vČrný a snaží se z nČj vytČžit maximum. Absurditou, s níž válka zasahuje do lidského osudu, pĜipomíná Körner také díla Arnošta Lustiga a Ladislava Fukse. Jak již bylo naznaþeno výše, s historií Körner nakládá pomČrnČ volnČ. NČkdy se dokonce brání oznaþení svých knih jako „historických próz“. Ve vČtšinČ jeho dČl jen zĜídka najdeme postavy doložené v dČjinách. NapĜíklad v románu LékaĜ umírajícího þasu (1984) zobrazuje nČkteré postavy zcela jinak, než jak byly dosud zobrazovány (napĜ. postava Kryštofa Haranta), nČkteĜí hrdinové, kteĜí v knize vystupují jako souþasníci, se ve skuteþnosti nikdy nemohli setkat. Tento pĜístup k historii mnohdy vyvolával pĜipomínky historikĤ. Pro Körnera však nejsou dĤležitá fakta, jeho prózy se nesoustĜećují na to, jaká minulost skuteþnČ byla, zajímá se pĜedevším o existenciální, nadþasové problémy þlovČka, o nitro postav. DČjiny si uzpĤsobuje k vytvoĜení dČjin vlastních. V úvodu své knihy LékaĜ umírajícího þasu autor podotýká: „OpČt nejde o historický román. Historické kulisy byly použity jako pouhý svČdek jednoho lidského údČlu, který se v Ĝeþišti þasu tak pramálo mČní…“6 Do jisté míry je tento výrok pravdou, slovo „kulisa“ je však tĜeba brát s rezervou. Historie rozhodnČ nemČla být odsunuta do role pouhé kulisy. Körner si dal skuteþnČ záležet na tom, aby atmosféra pĜíbČhu byla taková, jaká má být.

 ϱ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 57. ϲ

KÖRNER, V. LékaĜ umírajícího þasu. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1984.



-11

Inspiroval se prohlídkami kĜižáckých hradĤ, þetl dobovou literaturu7 a snažil se opravdu vcítit do ducha doby – ten je vždy zachován. PĜi þtení jeho pĜíbČhĤ si vychutnáváme atmosféru dávných let, historické události vidíme velmi živČ, jako bychom stáli pĜímo v centru jejich dČní. Ani v knihách zasazených do období druhé svČtové války nechce Körner za každou cenu pĜedkládat pravdu, netvrdí, že takto to opravdu bylo. Píše o váleþných zážitcích tak, jak je sám zažil jako dítČ. Körner své hlavní zájmy vždy zamČĜoval zejména na filmovou tvorbu. Sám se považuje pĜedevším za filmového scénáristu, ale veĜejnosti je znám spíše jako prozaik. Je však pravda, že s výjimkou dvou románĤ vznikly jeho knihy pĜepisem scénáĜĤ, což je v našich podmínkách neobvyklé. Všechny tyto scénáĜe totiž narazily na normalizaþní omezení a knížka byla možnost, jak jim pomoct k realizaci. TémČĜ všechny Körnerovy prózy tedy mají i svou filmovou podobu. Mezi spisovateli byl Körner vždy pomČrnČ osamocený. Nikdy se s nimi pĜíliš nestýkal a s výjimkou okruhu autorĤ kolem SešitĤ pro mladou literaturu8 nikdy nenáležel k žádnému literárnímu okruhu þi literární skupinČ. Vpád vojsk Varšavské smlouvy do ýeskoslovenska 21. srpna 1968 definitivnČ pohĜbil veškeré nadČje z jara roku 1968. Zaþíná se prosazovat tzv. normalizaþní proces namíĜený proti výsledkĤm reformního úsilí pĜedchozích let. Znovu dochází k likvidaci všech nekomunistických periodik, k omezování publikaþní þinnosti þi úplnému zákazu publikování nČkterých autorĤ (Kundera, Havel, Tigrid, Vaculík, Lustig, Škvorecký). Mnozí spisovatelé odcházejí do emigrace (Škvorecký, Kundera, Tigrid, Kohout, Lustig), v zahraniþí vznikají exilová nakladatelství (Sixty – Eight Publishers, Index, Rozmluvy, Poezie mimo domov), nevyhovující autoĜi publikují v samizdatu. Literatura je tedy znovu striktnČ rozdČlena na proud oficiální a neoficiální tvorbu exilovou a samizdatovou.9 Do þela Svazu þeských spisovatelĤ10 se v roce 1972 dostává Jan Kozák, který ostĜe vystupoval proti všem, kteĜí se odmítli podĜídit normalizaþním požadavkĤm. PrávČ v tomto období normalizaþních omezení však pronikla þeská literatura do svČta jako nikdy pĜedtím.

 ϳ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009.  Jedná se o literární mČsíþník vydávaný od roku 1966 v nakladatelství ýeskoslovenský spisovatel, jehož redaktorem byl Petr Kabeš. ϵ PROKOP, V. PĜehled þeské literatury 20. století. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. s. 38. ϭϬ Svaz spisovatelĤ je oznaþení pro orgány politického Ĝízení kultury v SovČtském svazu a jeho satelitech. Byl založen roku 1948. ϴ



-12

DČkovat za to mĤžeme þetným pĜekladĤm, zahraniþním inscenacím a také literárním hodnotám, které mČla literatura všech tĜí proudĤ.11 V sedmdesátých letech 20. století se v literatuĜe objevují nová jména. Znovu je oživován tzv. budovatelský román (ve srovnání s budovatelským románem padesátých let však ménČ schematický a psychologicky propracovanČjší), stále více oblíbenými se stávají prózy se souþasnou tematikou, zejména tzv. profesní romány zobrazující život obyþejného þlovČka v soudobé spoleþnosti, jeho kariéru a pracovní problémy, þi pĜíbČhy z oblasti prĤmyslové a zemČdČlské výroby. ěadíme sem zejména autory tzv. severoþeské literární školy (Vladimír Páral, Václav Dušek, JiĜí Švejda). Populární jsou v tomto období rovnČž romány z lékaĜského prostĜedí (Valja Stýblová, Zdena Vrubová, Petr Prouza).12 KromČ pĜíbČhĤ ze souþasnosti dochází i k velkému nárĤstu historické prózy. Tomuto žánru se zaþala vČnovat znaþná þást prozaikĤ, neboĢ byl þtenáĜsky oblíbený a zároveĖ v dobČ normalizace pĜedstavoval možnost svobodnČjšího psaní. Otevíral pĜed autory daleko vČtší prostor pro fabulaci a fantazii než próza se souþasnou tematikou, která byla spoutaná ideologickými limity. Historické téma dávalo spisovatelĤm možnost vyhnout se tabuizovaným tématĤm a myšlenkám, nepĜímo se vyjadĜovat k souþasné situaci a prostĜednictvím alegorie svobodnČji prezentovat osobní názor na svČt, na život a na bytí þlovČka v dČjinách, které bylo v této dobČ chápáno jako tragické. ýím hloubČji se prozaici noĜili do historie, tím ménČ byli spoutáváni pĜedstavami, jak by ji mČli správnČ interpretovat.13 PĜístupy ke zpodobení dČjin byly rĤzné. NČkteĜí autoĜi sloužili historickou prózou normalizaþnímu režimu - mytizovali historii, potvrzovali výhody soudobého režimu, který se mČl ukázat jako nejlepší možná varianta pĜítomnosti. Další skupinu pĜedstavovali autoĜi, kteĜí chápali postavení þlovČka v dČjinách jako tragické (do této skupiny Ĝadíme i V. Körnera), a dále to byla díla zábavného charakteru, která minulost využívala pĜedevším jako záminku k vyprávČní.14 RozdílnČ pĜistupují autoĜi také k práci s historickými prameny. NČkteĜí se zamČĜují na fakta, snaží se podat vČrný obraz minulosti, píší o konkrétních historických událostech þi osobnostech (Václav Kaplický, Jarmila Loukotová, František Kožík), jiní zaujímají zcela odlišný pĜístup k dobovým událostem –  ϭϭ

PROKOP, V. PĜehled þeské literatury 20. století. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. s. 38. JANOUŠEK, P. DČjiny þeské literatury 1945 – 1989. Praha: Academia, 2007–2008. s. 526, 527. ϭϯ Tamtéž. ϭϰ Tamtéž. ϭϮ



-13

skuteþností se pouze inspirují a s dČjinami nakládají volnČ (Vladimír Körner, OldĜich DanČk, JiĜí Šotola, Vladimír Neff, Ivan KĜíž, Karel Michal, Alexej Pludek). Do historické prózy zaþínají v sedmdesátých letech také pronikat rĤzné experimenty. AutoĜi hledají nové epické možnosti, snaží se oživit roli vypravČþe, tvoĜí textové montáže þi koláže, obohacují vyprávČní o moderní jazykové prostĜedky, mísí realitu s fantazií apod. Takové experimenty mĤžeme spatĜit napĜ. v díle OldĜicha DaĖka, Vladimíra Neffa þi Miloše Václava Kratochvíla. Po roce 1968 zesílilo navzdory normalizaþním þistkám propojení oficiální literární tvorby s filmovou sférou. Objevuje se tendence k trvalejší vzájemné spolupráci literátĤ a filmaĜĤ. Pro mnohé filmaĜe bylo totiž snazší prosadit film opírající se o knižnČ vydaný, a tudíž legalizovaný text. ŠtČdrá státní finanþní podpora kinematografie navíc pĜitahovala Ĝadu spisovatelĤ, aby pracovali pro film jako scénáristé þi autoĜi námČtĤ. NČkteĜí spisovatelé opakovanČ spolupracovali s urþitým režisérem, podíleli se na scénáĜích založených na svých literárních dílech a nČkdy pro dané režiséry pĜipravovali i scénáĜe pĤvodní. Vznikaly významné spisovatelsko-režisérské dvojice (Hrabal - Menzel, John Smyczek, Kozák – Vorlíþek, Körner - Vláþil…). Mnozí autoĜi upravovali pro film svá literární díla, pĜípadnČ dávali svým filmĤm literární podobu (Körner, Brdeþka, Hofmann, Otþenášek, Macourek, SvČrák, Smoljak…).15 Vladimír Körner se nikdy neocitl na seznamu zakázaných autorĤ, nČkolikrát se však musel odmlþet. Bývá (stejnČ jako napĜ. JiĜí Šotola, Bohumil Hrabal þi Karel Michal) Ĝazen do tzv. „šedé zóny“ v literatuĜe, tzn. na okraj oficiální literatury, do zóny mezi autory povolenými a zakázanými. První dlouhá odmlka pĜišla v sedmdesátých letech 20. století. Netýkala se jen jeho tvorby literární, ale také scénáristické. V oblasti filmu probČhly rozsáhlé personální þistky. Došlo k zastavení výroby již rozpracovaných nevyhovujících filmĤ a zákaz distribuce filmĤ již natoþených. ěada Körnerových nových scénáĜĤ se nemohla natoþit. Körner se tedy soustĜedil pouze na úpravu nČkterých dĜívČjších scénáĜĤ ze šedesátých let (napĜ. Zánik samoty Berhof) a také na adaptaci látek jiných autorĤ (Slovanské nebe Josefa Tomana, pĜepis Nerudových Arabesek). Ze všech prací na cizí námČty se však realizoval pouze jeden jediný film – Kukaþka v temném lese (1984). Paradoxní je, že Körner se nikdy nedozvČdČl, proþ se vlastnČ scénáĜe nemohly natoþit. Z krizové situace sedmdesátých let ho vysvobodila objednávka bratislavské televize, která  ϭϱ

JANOUŠEK, P. DČjiny þeské literatury 1945 – 1989. Praha: Academia, 2007–2008. s. 769.



-14

si pĜála napsat scénáĜ o životČ a díle Jana Jessenia. Tak vznikl úspČšný seriál LékaĜ umírajícího þasu (1984).16 Ani po roce 1989 se jeho situace nezlepšila. OpČt se ocitl mimo veškeré literární a spoleþenské dČní, pĜestože nikdy nenapsal jedinou vČc, která by byla jakkoliv poplatná režimu. ŠtČstí mu nepĜálo ani v prĤbČhu devadesátých let. Snad proto, že byl pĜíliš složitý pro komerþní využití a nemČl správné partnery, kteĜí by dokázali jeho silné pĜíbČhy kvalitnČ pĜevést na filmové plátno. Dále pĜipomeĖme skuteþnost, že autoĜi pesimistických pĜíbČhĤ jsou nepohodlní za každého režimu. S obrazem zla, se kterým se v tČchto pĜíbČzích setkáváme, se totiž pokaždé identifikují mocní a cítí se tak ohrožováni. Po listopadu 1989 se þeská historická próza rozšiĜuje o nová témata. Mnozí autoĜi se ve svých dílech snažili napravit ideologicky zkreslený obraz národních dČjin, nČkteĜí reagují na tematiku dĜíve tabuizovanou. Vznikaly napĜ. série próz o životČ þeských svČtcĤ (Körnerova kniha Smrt svatého VojtČcha), stĜedem pozornosti se stává také problematika komplikovaného soužití ýechĤ a NČmcĤ na našem území, zejména v pohraniþí. (Körner se však touto problematikou zabývá už od šedesátých let 20. století.) Vladimír Körner patĜí ve filmové a literární tvorbČ k nejvýraznČjším osobnostem druhé poloviny 20. století, o þemž svČdþí i Ĝada významných ocenČní. Roku 1995 získal Výroþní cenu Nadace ýeského literárního fondu za prózu, 24. kvČtna 2006 mu byla udČlena medaile za šíĜení dobrého jména þeské kultury v tuzemsku i v zahraniþí, 23. Ĝíjna téhož roku také pĜevzal Státní cenu za literaturu. Zapomenout nesmíme ani na Cenu Olomouckého kraje, kterou za svĤj pĜínos v oblasti kultury autor získal v roce 2010.17 Körnerovu pozici v þeské literatuĜe vystihují slova Lubomíra Machaly: „Körner nikdy nebyl tolik oblíbený jako tĜeba Bohumil Hrabal nebo Vladimír Páral, jeho prózy však patĜily v pĜedlistopadových dobách k tomu nejlepšímu, co v þeské literatuĜe oficiálnČ vycházelo, a pĜestože narážely na normalizaþní omezení, pĜispČly k alespoĖ þásteþnému udržení obecného povČdomí o literárních hodnotách.“18 Smutné bohužel je, že Körner mČl vždy vČtší úspČch v zahraniþí než u nás. Až neuvČĜitelnČ pĤsobí skuteþnost, že ýeská televize odmítla na filmovém festivalu v Karlových Varech uvést film Zánik samoty Berhof (1983) a þeská delegace na soutČži  ϭϲ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009.  Rej (šumperský zpravodaj). Dostupné z: http://sumpersky.rej.cz/clanky/osobnosti-sumperska-vladimirkorner/ ϭϴ MACHALA, L. Literární bludištČ: bilance polistopadové prózy. Praha: Brána, 2001. s. 105. ϭϳ



-15

hlasovala proti tomuto filmu.19 Film musel být nakonec uveden jako polský. O emigraci a kariéĜe za hranicemi naší zemČ však spisovatel nikdy neuvažoval. „Tisíckrát se mČ ptají, proþ neemigruji, proþ tu zĤstávám, ale já myslím, že þlovČk má zĤstat. Kazit politikĤm radost a podat svČdectví.“20

 ϭϵ

KÖRNER, V. Rozhovory 1945 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 152. (Host, únor 2001.) KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 197. (Právo, 18. 5. 2006.)

ϮϬ



-16

2 BIOGRAFIE VLADIMÍRA KÖRNERA 

„Jestliže nČkdo tvrdí, že zážitky z dČtství jsou pro vývoj myšlení þlovČka rozhodující, pak mé zážitky jsou spjaty s válkou,“ svČĜil se v jednom z rozhovorĤ Vladimír Körner.21 Jeho životní osudy, zejména období dČtství, vzbuzují velký zájem þtenáĜĤ. Souvisí totiž s druhou svČtovou válkou a smutnými událostmi prvních pováleþných dní a promítají se témČĜ do všech Körnerových knih. Podívejme se nyní na dĤležité okamžiky Körnerova života a jeho literární a filmové þinnosti. Významný scénárista a spisovatel se narodil 12. Ĝíjna 1939 v ProstČjovČ. Jeho dČtství je neodmyslitelnČ spojeno s Moravou. Rodiþe Vladimíra Körnera žili v ZábĜehu, ten však po okupaci padl k SudetĤm a manželé Körnerovi se museli odstČhovat na Hanou, do UhĜic u Kojetína, odkud pocházela Vladimírova matka. Na Hané prožil šest let života. František Körner, otec Vladimíra Körnera, byl dĤstojníkem þeskoslovenské armádní rozvČdky. PĜed válkou pĤsobil jako zpravodajec v NČmecku, po okupaci se stal vedoucím ilegální vojenské organizace v KojetínČ, která patĜila od roku 1944 k první partyzánské brigádČ Jana Žižky. V posledních dnech války se úþastnil bojĤ s nČmeckou armádou. ChybČl krĤþek k osvobození, mírových dnĤ se však stateþný pan Körner nedoþkal. Byl zastĜelen 7. kvČtna 1945 pĜi obranČ mostu pĜes Ĝeku Moravu u ZábĜeha. Krátce na to utichla stĜelba na celé moravské frontČ. Pro šestiletého syna Vladimíra to byl velmi silný zážitek.

Celý život se snaží s touto tragickou událostí vypoĜádat, mnohokrát i

ve svých literárních dílech. Po smrti otce se Vladimír se svou matkou, bratrem, otcovou cínovou rakví a þestným vyznamenáním22 vrací do Sudet. V neklidném pováleþném období severomoravského pohraniþí se stává svČdkem hrĤzných událostí doprovázejících odsun sudetských NČmcĤ.23 „To byl strašnČ bezprávný þas, ten pČtaþtyĜicátý rok, a u nás, na severní MoravČ, to trvalo hodnČ dlouho. ýlovČk šel po ulici, vidČl, jak nČkoho vČší nebo tluþou, a mezitím si zašel pro mlíko. To bylo divadlo života.“24 S válkou má však Vladimír Körner spojené ještČ další traumatické vzpomínky. Jako malý chlapec onemocnČl vážným zápalem plic a byl odvezen do kromČĜížské nemocnice.  Ϯϭ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 6. (Rudé právo, 7. 3. 1967.) František Körner je nositelem dvou þeskoslovenských váleþných kĜížĤ. Ϯϯ O smrti otce a pĜíchodu do Sudet se Körner zmiĖuje v mnoha rozhovorech. Zde vycházíme z rozhovorĤ uveĜejnČných v þasopise Tvorba (29. 4. 1987) a v Mladé frontČ (15. 4. 1980). Ϯϰ KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 133. (NedČlní noviny, 30. 4. 2000.) ϮϮ



-17

V nemocnici však nebyla žádná antibiotika, jelikož veškeré léky byly zabavené pro nČmeckou armádu, a tak byly nemocné dČti odkládány do místního ústavu pro duševnČ choré. Zde zažil nálet na nedalekou železnici. Vzpomínky na onu dČsivou noc v sobČ nosí dodnes. („VidČl jsem hoĜící oblohu, vagóny, které létaly vzduchem, a do toho šíleného bČsnČní blázni jeþeli hrĤzou ve svých klecích.“25) Není tedy divu, že otázka války a vše, co s ní souvisí, provází Körnera po celý život a je pro nČj nejen pĜedmČtem literárních snah. „Neprožít jako dítČ, co jsem zažil, možná bych nikdy nepsal.“26 Ve svých þtrnácti letech se Vladimír Körner pĜihlásil na filmovou školu v ýimelicích. Neuþil se pĜíliš dobĜe, na zábĜežské gymnázium se nedostal, absolvoval dokonce jednoroþní kurz pro sedláĜe a podkováĜe. Jako vČtšina dospívajících mladých lidí toužil osamostatnit se, hledal tedy školu hodnČ vzdálenou od domova. Volba nakonec padla na ýimelice, jež byly pokládány za školu velmi kvalitní, neboĢ zde tehdy pĤsobili velcí mistĜi filmu, z nichž mnozí se proslavili ještČ v nČmé éĜe. Od této chvíle je KörnerĤv život spjatý s filmem. Bohužel ani na stĜední škole se mu zvlášĢ nedaĜilo, na filosofickou fakultu, na kterou se po maturitČ hlásil, se nedostal. UspČl ale u talentových zkoušek na pražské FAMU, kam pĜinesl svĤj první román Železný kĜíž. Zde absolvuje pČtileté studium dramaturgie u Františka A. DvoĜáka27 a Milana Kundery. Studium ukonþuje absolventským filmem Závory (1962). Se scénáristickou tvorbou zaþal Vladimír Körner velmi brzy. Již za svých studií dostal po svém profesoru F. A. DvoĜákovi místo na BarrandovČ. Od roku 1962 zde pĤsobil jako dramaturg, pozdČji (od roku 1969) jako scénárista. Již na FAMU vzniklo nČkolik scénáĜĤ k absolventským filmĤm jeho roþníkových kolegĤ - Dušana Kleina, Miroslava Soboty, Milena Nikolova - a také jeho první knižnČ vydaný román Slepé rameno (1965). Román velmi zaujal Milana Kunderu, který ho donesl do nakladatelství ýeskoslovenský spisovatel, kde slíbili jeho vydání. Z neznámých dĤvodĤ ale román skonþil ve stoupČ. KörnerĤv rychlý rozlet náhle pĜerušila vojenská služba. Nastalo první filmové odlouþení – ztratil kontakt s tehdy právČ rozjetou „novou vlnou“28 a zĤstal najednou sám.  Ϯϱ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 144. (Mladá fronta dnes, 18. 1. 2001.) KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 28. (Signál, 2. 4. 1985.) Ϯϳ Autor scénáĜĤ Král Šumavy a Ves v pohraniþí. Ϯϴ  ýeskoslovenská nova vlna je pojem používaný pro generaci þeskoslovenských filmových scénáristĤ a režisérĤ, kteĜí zaþínají tvoĜit v šedesátých letech 20. století. ěadí se k ní napĜ. Miloš Forman, VČra Chytilová, JiĜí Menzel, Jan NČmec, Jaromil Jireš, Jan Schmidt a další. Ϯϲ



-18

Aþkoliv je Körner autorem mnoha úspČšných novel a románĤ, prvotní pro nČj vždy byla práce pro film. Podle jeho scénáĜĤ bylo natoþeno kolem tĜiceti filmĤ a televizních inscenací, nČkteré filmy získaly Ĝadu mezinárodních ocenČní. Nejvíce filmĤ vzešlo ze spolupráce s režisérem Františkem Vláþilem. Prózu psal Körner, jak sám Ĝíká, tak nČjak navíc, jako bonbonek. „Byl jsem vyuþený scénárista, takže se cítím být spíše scénáristou než spisovatelem. Ale vždycky, když mČl scénáĜ problémy, napsal jsem z toho knížku. Taky mČ spisovatelé nikdy mezi sebe moc nepĜijali.“29 Psaním se pĜedevším chce zbavit traumatu. Literatura je pro nČj nČco jako utČšitelka v nouzi, což byla celá sedmdesátá a devadesátá léta 20. století.  KromČ psaní Körner externČ pĜednášel na FAMU, kde vedl semináĜ dobrodružného filmu. Psal do þasopisĤ Film a doba, Plamen a Texty. Na poþátku šedesátých let dobrovolnČ vstoupil do Komunistické strany ýeskoslovenska, roku 1967 však požádal o zrušení þlenství. Na vrcholu své kariéry se ocitl až v polovinČ osmdesátých let. Tehdy mohl delší dobu psát a toþit filmy bez vČtších omezení. Zrealizovalo se hned nČkolik z jeho scénáĜĤ (Zánik samoty Berhof, Kukaþka v temném lese), natoþil také tĜi koprodukþní filmy pro Polsko. Na každý politický „pĜedČl“ doplatil Körner dlouhými prolukami mezi publikováním. Dokonce i roku 1989, kdy ho z Barrandova vyhodili se všemi rozepsanými látkami. „Tvrdili mi, že jsem publikoval v normalizaþních letech, takže teć musí dostat pĜíležitost ti, kteĜí nemohli.“30 Autor se ocitl existenþnČ na dnČ, byl nezamČstnaný. V ýeskoslovenském spisovateli mu navíc znovu zastavili knihu Píseþná kosa, která již dvacet let þekala na své vydání. „Rok 1989 byl vĤbec tČžkým útokem na kulturu. Tehdy jsem pochopil Vanþuru, proþ na poþátku okupace zaþal psát Obrazy z dČjin národa þeského, a zaþal jsem psát Smrt svatého VojtČcha.“31 V roce 1989 byl jedním ze zakládajících þlenĤ obnovovaného þeského centra PEN klub32, který v pĜedchozích letech nemohl vyvíjet svou þinnost. PEN klub ale nakonec opustil. Körner o sobČ tvrdí, že je samotáĜ a celoživotní outsider. Nikdy se nezaĜadil do hlavního proudu a módní vlny. Vždy byl vČrný sám sobČ a svým názorĤm. Je zastáncem toho, že spisovatel se nikdy nesmí propĤjþit službČ moci, aĢ je jakákoliv.  Ϯϵ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 118. (Reflex, 7. 10. 1999.) KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 119. (Reflex, 7. 10. 1999.) ϯϭ KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 138. (Cinema, leden 2000.) ϯϮ CelosvČtové sdružení spisovatelĤ založené roku 1921 v LondýnČ. ϯϬ



-19

Téma osamČlosti se mnohdy objevuje i v jeho pracích. Jeho hrdinové jsou také vČtšinou outsideĜi, kteĜí prošli nČjakým životním traumatem a nejsou schopni dále existovat.33 Navenek pĤsobí Vladimír Körner velmi spokojenČ a optimisticky, ve skuteþnosti je ale spíše pesimistou a velkým skeptikem. Pesimismus, pramenící z jeho váleþných zážitkĤ, prostupuje všemi jeho díly. Zobrazuje þlovČka osamČlého, bezbranného, zranitelného a omezeného svými možnostmi i schopnostmi, jedince zoufale hledajícího únik a usmíĜení. Od roku 1968 je Körner ženatý a má jednu dceru. TémČĜ šedesát let žije v Praze, vždy ho to ale táhlo, a stále táhne, k MoravČ – krajinČ jeho dČtství. Moravská krajina a místní hrady, které jako malý rád prolézal, se mu staly velkou inspirací k pĜíbČhĤm z dávné historie.34 Na Moravu se Körner rád a þasto navrací, zejména do ZábĜehu, kde má spoustu pĜíbuzných a kde až do svých jedenadevadesáti let žila jeho matka.35 V roce 2009 oslavil pan Körner sedmdesáté narozeniny. Je v dĤchodu, hlídá své dvČ vnuþky a v televizi sleduje silniþní motocyklové závody, které jsou jeho nejvČtším koníþkem. I nadále se vČnuje psaní televizních scénáĜĤ – napsal scénáĜe k filmĤm SnČžná noc (2009) a Post Bellum 1866 (2009). Tvrdí, že psaní je pro nČj únikem od života i drogou. PĜesto se prý tČší na dobu, kdy už vĤbec nebude muset psát.36 

„Zprvu sloužíš lidem, pak už jenom svému novému jménu, abys ho nakonec naplnil svým osudem. To jméno pĜetrvá, i když þlovČk zmizí, i když je tĜeba naživu. Jaký byl, není dĤležité, pĜežívá jen jméno a jeho dílo.“37

 ϯϯ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 30. (Signál, 2. 4. 1985.) KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. ϯϱ ZemĜela v létČ roku 2008. ϯϲ KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 78. (Dobrý veþerník, 14. 10. 1994.) ϯϳ KÖRNER, V. LékaĜ umírajícího þasu. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1984. ϯϰ



-20

3 BIBLIOGRAFIE VLADIMÍRA KÖRNERA Se scénáristickou i literární tvorbou zaþal Körner, jak jsme uvedli výše, už v dobČ svých studií na FAMU. Svými díly se nesmazatelnČ zapsal do dČjin þeské literatury i kinematografie. V této kapitole bychom se rádi vČnovali všem dosud vydaným Körnerovým prózám a nejznámČjším filmĤm, které byly natoþeny podle Körnerových námČtĤ a scénáĜĤ.

3.1 Tvorba prozaická Zpoþátku se Vladimír Körner vČnoval tématĤm ze souþasnosti, psal pĜedevším povídky, podle kterých se toþily absolventské filmy. NČkolik scénáĜĤ se souþasnou tematikou – ýas jeĜabin, Závory, Tichá zimní hora – však bylo zakázáno a Körner zaþíná své pĜíbČhy zasazovat do dob minulých. K souþasnosti se ve své tvorbČ již nikdy nevrátil. Celé Körnerovo dílo je odrazem jeho vzpomínek z dČtství a krutých váleþných zážitkĤ. Jako dospívající mladík se snaží s tČmito zážitky vyrovnat, zaþíná své zkušenosti popisovat a promítá je do svých prvních literárních prací. Toto „útoþištČ v nouzi se mu najednou stalo bĜemenem, které ho pronásleduje celý život a pomáhá mu pĜežít.“38 Zážitky z války se v rĤzných formách promítají do psychiky Körnerových hrdinĤ. Jeho jedinci jsou obvykle vykoĜenČní, osamČlí, neschopní mezilidské komunikace. Zobrazuje þlovČka v rĤzných historických etapách, þlovČka, který byl vržen do dČjinných událostí, je jimi zasažen a nucen se s nimi vyrovnat. Zamýšlí se nad konfliktem dobra a zla, viny a trestu, nad otázkami moci, morálky a odpovČdnosti, neustále se táže po smyslu lidského bytí, aĢ už v dávné minulosti þi pĜítomnosti. ýlovČk vždy touží po míru, hledá štČstí a životní naplnČní, aĢ je to v kterékoliv dobČ. Körner chápe dČjiny jako cyklus – v historii se vše opakuje, byĢ v jiných verzích. ýasto mu bývá vytýkáno, že se stal spisovatelem jednoho tématu, že všechna jeho díla jsou jen variacemi na váleþné téma. NapĜ. Vladimír Dostál si velmi cení Körnerova vypravČþského talentu, toho, že se „dovede oddat pĜíbČhu, položit se do nČho jako do proudu.“ VČþné opakování odcizeného hrdiny jej však podle Dostála velmi omezuje.  ϯϴ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 204. (Tvar, 19. 10. 2006.)



-21

Slibný prozaik by totiž „postupnČ mohl zdegenerovat v autora variací na jedno téma“.39 Když se ale rozhlédneme dČjinami literatury, zjistíme, že snad každý autor má jedno hlavní téma, které je mu blízké, o kterém píše, o kterém chce podat svČdectví. Každý autor vkládá do svého díla vlastní zážitky, pocity, dojmy a názory. Myšlenky, které þlovČku vrtají hlavou, se v jeho práci nemohou neobjevit. A jak Ĝíká sám Körner: „Je velké štČstí, když þlovČk objeví aspoĖ jednu pravdu, které mĤže v životČ vČĜit a zĤstat vČrný. Kdo mČní þasto pravdu, nemá zpravidla žádnou…“40 Období druhé svČtové války a události následující tČsnČ po jejím skonþení zachycují jeho knižní prvotiny Slepé rameno (1965, napsáno 1962) a StĜepiny v trávČ (1964). První z nich pojednává o þinnosti þeské odbojové skupiny, druhá je smutným pĜíbČhem dČvþátka, jež bylo za války vzato rodiþĤm a odvezeno na pĜevýchovu do NČmecka. V národnostnČ rozdČlném pohraniþí krátce po skonþení druhé svČtové války se odehrávají i novely Adelheid (1967), Zánik samoty Berhof (1973) a Zrození horského pramene (1979). Všechny tĜi byly pĤvodnČ napsány jako scénáĜ a pozdČji, aby jim autor pomohl k realizaci, pĜepsány na prózu. Körner v nich Ĝeší psychické, morální i materiální dĤsledky války v životČ lidí. DĤležitou úlohu sehrává obraz devastované krajiny severomoravského pohraniþí. Novely se staly mezi þtenáĜi velmi oblíbené, doþkaly se mnoha reedic i pĜekladĤ. V roce 1983 vyšly soubornČ pod názvem Podzimní novely. V mnohých svých dílech se autor vyrovnává s tzv. þesko-nČmeckou otázkou. Své hrdiny však pro svou národní pĜíslušnost nikdy nesoudí. První reakce na otcovu smrt pĜinesla protinČmecké cítČní. PozdČji se nauþil nČmecky a snažil se posoudit nČmeckou otázku a váleþné události objektivnČ z obou stran. K událostem doprovázejícím odsun sudetských NČmcĤ se dnes staví negativnČ. NČmci pro nČj jsou, stejnČ jako ýeši, obČti ideologických mašinérií.41 Vztahem GermánĤ a SlovanĤ se zabývá nejen ve svých dílech z období druhé svČtové války, sahá i hloubČji do historie. Druhou svČtovou válku Körner opouští v prózách Píseþná kosa (1970) a Údolí vþel (1978). Vrací se až do doby nejtemnČjšího stĜedovČku, do 13. století, kdy se na našem území odehrávají kĜižácké války. Inspiraci k tČmto pĜíbČhĤm získal Körner v severním Polsku, kde pĤsobil v dobČ své vojenské služby. TĜi mČsíce putoval touto pustou krajinou a cestou poznával gotické kĜižácké hrady, které podnČcovaly jeho fantazii a vyvolávaly  ϯϵ DOSTÁL, V. Zrcadla podél cesty. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1987. s. 92. ϰϬ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 37. (Film a doba, srpen 1986.) KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009.

ϰϭ



-22

v nČm živé obrazy stĜedovČkých rytíĜĤ a kĜižáckých bitev.42 Vynikající román Píseþná kosa vypráví o Alwinovi ze Sovince, který se rozhodne vstoupit do kĜižáckého Ĝádu. Zde se setkává s nelidským a necitelným chováním þlenĤ Ĝádu, s všeobecným rozkladem lidských hodnot. V mezní situaci, kdy je zbaven možnosti normálního života postupnČ degraduje na pouhý stroj, který plní pĜíkazy a zabíjí ve jménu víry. Novela Údolí vþel, známá pĜedevším svým filmovým zpracováním, tematicky navazuje na román Píseþná kosa. Odehrává se v dobČ druhého tažení PĜemysla Otakara do Prus a opČt sleduje osud mladého rytíĜe, tentokrát OndĜeje z Vlkova, který je svým otcem vyhnán na chladný pruský sever a zaslíben Ĝádu nČmeckých rytíĜĤ. V sedmdesátých letech 20. století pĜijal Körner objednávku bratislavské televize a zaþíná psát svĤj první televizní scénáĜ (dosud psal jen scénáĜe filmové) o Janu Jesseniovi. Šlo o životopisné zpracování osudĤ tohoto významného lékaĜe, jehož pĤsobení je spjato s rudolfínskou Prahou a rudolfínským dvorem. Režisér Martin Luther natoþil podle scénáĜe pČtidílný seriál LékaĜ umírajícího þasu (1984), který mČl úspČch nejen na Slovensku, ale také v zahraniþí (v NČmecku, Rakousku, Norsku, Polsku, Švýcarsku). ÚstĜední postavu seriálu ztvárnil Petr ýepek, v roli Rudolfa II. zazáĜil Rudolf Hrušínský. Autor se nakonec rozhodl pĜevézt scénáĜ do prozaické podoby, a tak po dlouhé vysilující práci a dĤkladném studiu odborné literatury a dobových pramenĤ vychází rozsáhlý román LékaĜ umírajícího þasu (1984). V roce 1990 režisér Martin Luther pĜevedl pĤvodní seriál do zkrácené verze pro kina. Film byl uveden pod názvem SvČdek umírajícího þasu. V osmdesátých letech se vydání doþkaly hned tĜi Körnerovy novely - Post bellum 1866 (1986) a Život za podpis (1989), zasazené do váleþných událostí prusko-rakouské války, a AndČl milosrdenství (1988), pĜíbČh Anežky Brunové, vdovČ po rakousko-uherském dĤstojníkovi, která za první svČtové války pomáhá ošetĜovat ranČné vojáky v lazaretu, aby tak odþinila váleþný cynismus a krutost svého manžela. AĢ už jde o bitvy stĜedovČké, první svČtovou válku nebo válku poslední, Körnerovým cílem není podat vČrný obraz dČjinných událostí. Nezajímají ho hrĤzy války jako takové, ale odraz války v duši jeho hrdinĤ. Válka pĜedstavuje jakési „kulisy“ lidského konfliktu s dČjinnými událostmi.43 Ve svých dílech zachycuje þlovČka v mezních situacích, odhaluje lidskou bezmoc a utrpení, sleduje traumata, která doživotnČ poznamenala nedobrovolné  ϰϮ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. DOKOUPIL, B. ýas þlovČka, þas dČjin. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1988.

ϰϯ



-23

aktéry váleþných mašinérií. Nechce psát o velkých hrdinech, ve svých pĜíbČzích vždy stojí na stranČ obČtí. Aþkoliv se jedná o pĜíbČhy odehrávající se v minulosti, jsou Körnerova díla v mnohém nadþasová. Vždy v nich mĤžeme spatĜit paralely se souþasností. Autorovi nejde jen o to, vykreslit psychiku a životní údČl jediného þlovČka v jediné dobČ, ale chce dát zachycenému individuálnímu osudu objektivní platnost. Ve svých knihách upozorĖuje na problémy lidské morálky, vyjadĜuje se k otázkám víry, svČdomí, lidské krutosti a všudypĜítomnému zlu. DĤležitou roli v Körnerových prózách hrají pĜírodní scenérie, líþení krajiny a vĤbec pĜíroda jako taková. PĜíbČhy jsou obvykle situovány na Moravu, zejména do oblasti rodné Hané a severozápadního pohraniþí. SilnČ se projevuje autorova láska k rodnému kraji, celé pasáže jsou vČnovány lyrickým popisĤm míst, která spisovatel velmi dobĜe zná z dob svého dČtství a ke kterým si vytvoĜil zvláštní vztah. PĜíroda je dĤležitou souþástí všech Körnerových pĜíbČhĤ, stává se svČdkem tragických lidských osudĤ, utČšitelkou v nouzi a mnohdy bohužel i obČtí války. V roce 1993, tedy v dobČ, kdy se ustanovovala nová podoba þeského státu, vychází KörnerĤv tĜetí román Smrt svatého VojtČcha. Pojednává o životČ a dobČ svatého VojtČcha a pĜipomíná, že konstituování þeského státu je spojeno s vyvraždČním SlavníkovcĤ a bratrovraždou. Aþkoliv se autor vrací až do doby kolem roku 1000, lze zde spatĜit jasné souvislosti se souþasností. O rok pozdČji vychází Körnerova programovČ poslední kniha – novela Oklamaný. Byla odmČnČna Cenou ýeského literárního fondu 1995 a patĜí k vrcholným dílĤm þeské prózy devadesátých let 20. století. V devadesátých letech se na knižní trh dostávají také souborná vydání drobných prozaických textĤ, které nemohly vyjít jako samostatná kniha (napĜ. novely VČtrné pole, Zjevení o ženČ rodiþce podle sv. Jana, Svíbský les a Psí kĤže vyšly v roce 1995 soubornČ pod názvem Odváté novely). KromČ psaní scénáĜĤ, novel a románĤ si Körner zkusil také tvorbu dramatickou. K sepsání divadelní hry ho pĜimČla JiĜina Jirásková, Ĝeditelka divadla na Vinohradech. Hra Hunclédér, jež je pĜepisem novely Psí kĤže, mČla premiéru v divadle na Vinohradech v roce 2000. („ChtČl jsem si na rozlouþenou zkusit žánr, který jsem nikdy nedČlal.“44Ϳ Dramatické podoby se doþkala i novela Zánik samoty Berhof. Uvedlo ji šumperské divadlo v roce 2009.  ϰϰ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 128. (HospodáĜské noviny, 28. 4. 2000.)



-24

Vydávání spisĤ Vladimíra Körnera se od roku 1997 vČnuje nakladatelství Dauphin. PĜipravilo edici, ve které postupnČ vyšly témČĜ všechny Körnerovy prózy, dokonce i jeho poslední filmový scénáĜ Krev zmizelého (2005). Jako tĜešniþku na konec nakladatelství uspoĜádalo a vytisklo knihu sebraných rozhovorĤ s Vladimírem Körnerem z let 1964 – 2009 (Rozhovory 1964 – 2009). Körnerovy pĜíbČhy jsou smutnČ ladČné, pĤsobí až depresivnČ a obvykle konþí tragicky. PĜesto si však získaly mnoho þtenáĜĤ. Snad pro svou pĤsobivost, dramatiþnost, neotĜelost témat a pĜedevším nezamČnitelnČ krásný jazyk a originální styl. Než se Körner rozhodne napsat pĜíbČh, trvá to obvykle nČjakou dobu. Své myšlenky nosí dlouho v hlavČ, ĜádnČ vše promýšlí, sbírá potĜebné materiály a peþlivČ studuje rĤzné odborné knihy a historické prameny.45 Historie má tu vlastnost, že když chce autor obsáhnout nČjaký dČjinný moment, musí se ponoĜit do obrovské hloubky. Až dozraje þas pro pĜíbČh, zasedne ke svému psacímu stolu a píše. Své prózy nikdy neupravuje. První verze je údajnČ vždy nejlepší, další úpravy ji jen kazí. Prózám dává obvykle podobu povídky þi novely. Romány napsal jen tĜi, neboĢ jsou þasovČ nároþné a kvĤli práci pro film na nČ nemČl dostatek þasu.46 ýtenáĜi jistČ neujde, že Körnerovy knihy jsou þímsi výjimeþné. ZpĤsob jejich výstavby je silnČ ovlivnČn autorovou profesí filmaĜe. Körner klade dĤraz na vizuálnost. PĜi þetbČ vám pĜed oþima doslova naskakují živé obrazy, jako bychom pĜíbČh sledovali na filmovém plátnČ. Snad by bylo možné ho ihned natoþit. Však se také prózy, které byly pĤvodnČ psány jako filmové scénáĜe, od scénáĜĤ pĜíliš neliší. „ScénáĜ je prostČ próza v obrazech, je to otázka vidČní. Nezáleží tolik na slovech, ale na zpĤsobu, jak zachytit smysl nČjaké události, situace. DĤležitý je duch. Mám skuteþnČ hluboce zakoĜenČnou nedĤvČru k obzvlášĢ velkým krásným slovĤm.“47 ZamČĜení na filmovou tvorbu se promítá také do zobrazení psychiky a charakteru postav. Ta stejnČ jako ve filmu vyplývá pĜedevším z vnČjšího jednání, nikoliv z vnitĜních monologĤ – tČch v Körnerových knihách mnoho nenajdeme. Proto na nČkteré þtenáĜe pĤsobí pĜíbČhy „chladnČ“.

 ϰϱ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. Tamtéž. ϰϳ KÖRNER, V. Rozhovory 1945 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 13. (ZábČr, 30. 5. 1980.) ϰϲ



-25

3.2 Tvorba scénáristická Psaní scénáĜĤ bylo pro autora vždy prvotní. Do prózy scénáĜ pĜepsal obvykle až ve chvíli, kdy byla ohrožená jeho realizace. Napsat scénáĜ je také podle Körnera mnohem snazší než napsat knihu.48 Scénárista se mĤže spolehnout na další tvĤrce, kteĜí dílo dokonþují a dávají mu definitivní podobu. PĜi psaní knihy je však autor na vše sám. Ale pĜedevším díky zdaĜilým knihám se Körnerovo jméno vrylo do povČdomí široké veĜejnosti. Scénárista je totiž postavou spíše anonymní, a tak málokdo ví, že tolik úspČšných þeských filmĤ se zrodilo právČ z námČtu a scénáĜe Vladimíra Körnera. Uvećme alespoĖ ty nejznámČjší. K autorovým prvním pracím patĜily scénáĜe k filmĤm Deváté jméno a ýas jeĜabin z roku 1963. O rok pozdČji napsal na motivy vlastní novely StĜepiny v trávČ scénáĜ k filmu Místenka bez návratu, který natoþil režisér Dušan Klein. Postupné uvolĖování v šedesátých letech 20. století se promítlo nejen do literatury, ale i do historického filmu. Pozornost se obrací od velkých fresek, vČrného zobrazení slavných dČjinných událostí, husitských bojĤ a revolucí na jednotlivce a jeho psychiku, na obyþejného þlovČka vláþeného dČjinami.49 Film Údolí vþel se jistČ vybaví témČĜ kaĜdému. V roce 1967 ho natoþil režisér František Vláþil, který krátce pĜed tím dokonþil své nejslavnČjší dílo Marketu Lazarovou (1966-67). V hlavních rolích úspČšného filmu se pĜedstavili Petr ýepek a Jan Kaþer. MimoĜádné snímky Údolí vþel a Marketa Lazarová zajistili Vláþilovi prestižní postavení mezi filmaĜi. V rámci reflexe minulosti se pozornost zamČĜuje také na období nacistické okupace. Bylo realizováno asi tĜicet celoveþerních filmĤ, které zachycují období druhé svČtové války, a mnohé z nich pĜedstavují nadprĤmČrné poþiny þeské kinematografie.50 Mezi nČ patĜí i film Adelheid (1969), který se podaĜilo po dvou neúspČšných pokusech natoþit opČt Františku Vláþilovi. Film získal Ĝadu mezinárodních ocenČní a je Ĝazen mezi nejlepší filmy s váleþnou tematikou.51

 ϰϴ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. KOPAL, P. Film a dČjiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. s. 28. ϱϬ s. 228 – 237 tamtéž.  ϱϭ Tamtéž. ϰϵ



-26

V krizové situaci sedmdesátých let 20. století byly podle Körnerových scénáĜĤ natoþeny tĜi, již ménČ známé, filmy: PovČst o stĜíbrné jedli (František Vláþil, 1973), Sázka na tĜináctku (Dušan Klein, 1977) a SilnČjší než strach (Vladimír ýech, 1978). Filmy, ve kterých vystupuje obyþejný þlovČk zasažený druhou svČtovou válkou, vznikají i v osmdesátých letech. Karel KachyĖa natoþil podle Körnerova scénáĜe film Cukrová bouda (1980). PĜíbČh, známý z novely Zrození horského pramene, pojednává o mladé vdovČ, která se pĜistČhuje se svými dvČma syny do drsného pohraniþního kraje, kde hodlá zaþít nový život. Ve spolupráci s režisérem JiĜím Svobodou vznikl film Zánik samoty Berhof (1983), který reprezentoval naši kinematografii v soutČži v Karlových varech, získal významné ocenČní a spolu s KachyĖovým filmem Smrt krásných srncĤ (1986) patĜí k tomu nejlepšímu, co bylo v osmdesátých letech natoþeno.52 Podle Körnerova scénáĜe na námČt Josefa ýapka se realizoval také film Stín kapradiny (František Vláþil, 1984). Opomenout bychom nemČli ani filmy vzniklé ve spolupráci s polskou televizí Kainovo znamení (Janusz Majewski, 1989) a Kukaþka v temném lese (Antonín Moskalyk, 1984) vyprávČjící smutný pĜíbČh þeské dívky umístČné na pĜevýchovu do rodiny nČmeckého velitele koncentraþního tábora. Již pĜed listopadem 1989 se také zaþal toþit film AndČl milosrdenství. Po tom, co byl Körner vyhozen z Barrandova, byl natáþení konec. Film se doþkal svého uvedení až v roce 1994 a pĜebral mnoho cen. Jedním z mála pĜípadĤ, kdy autor nemČl potĜebu dČlat ze scénáĜe knihu, je Pramen života – Der Lebensborn, který byl zfilmován režisérem Milanem Cieslarem v roce 2000. Jedná se o strhující pĜíbČh þeské dívky Grétky Weisserové, která byla zaĜazená do zrĤdného nacistického programu Lebensborn, jenž mČl zajistit dokonalé, rasovČ þisté potomky. Posledním Körnerovým scénáĜem je scénáĜ k filmu Krev zmizelého (Milan Cieslar, 2004). Tragický osud matky a dcery je zde zobrazen na pozadí þtyĜ roþních období a þtyĜ klíþových historických událostí. V televizi jsme film mohli spatĜit v podobČ þtyĜdílného seriálu. Krev zmizelého mČla být Körnerovým rozlouþením s diváky. V roce 2009 se však filmového zpracování doþkaly další jeho scénáĜe – SnČžná noc a Post bellum 1866.

 ϱϮ

KOPAL, P. Film a dČjiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004



-27

4 OBRAZY KRAJINY V KÖRNEROVÝCH PODZIMNÍCH NOVELÁCH „Každá krajina žije a promlouvá k þlovČku, pokud ji dokáže vnímat.“53 Körnerovy prózy jsou v mnohém zajímavé a originální, našli bychom v nich hned nČkolik témat, kterým bychom se mohli detailnČji vČnovat. NejvČtší pozornost obvykle vzbuzují Körnerovi hrdinové a jejich psychika, která je, jak jsme již uvedli, poznamenaná traumaty vyvolanými obvykle nešĢastnými dČjinnými událostmi. Hlubší zájem by si zasloužila také národnostní otázka, tedy zobrazení vzájemných vztahĤ mezi ýechy a NČmci, nejen v období druhé svČtové války, ale již ve stĜedovČku. Zajímavý je rovnČž morální aspekt Körnerových knih a schopnost vyjadĜovat se prostĜednictvím historických témat k významným problémĤm souþasnosti. A v neposlední ĜadČ jsou to také obrazy krajiny, detailní básnické líþení pĜírodních scenérií, které prostupují celými Körnerovými pĜíbČhy. PrávČ zobrazení krajiny, jeho význam a funkce nás bude zajímat nejvíce. Jde jen o prvek estetický, o snahu obohatit dČj, o pĜání ohromit þtenáĜe krásnými slovy? Nebo mají lyrické pĜírodní pasáže hlubší význam? PrávČ na tyto otázky se budeme snažit odpovČdČt.

4.1 Podzimní novely Obrazy krajiny sehrávají dĤležitou roli v celém KörnerovČ díle. Pro svou práci jsme si však vybrali pouze ty knihy, které jsou zasazené do severomoravského pohraniþí (pĜesnČji pohraniþí severozápadní Moravy), zejména do malebného podhĤĜí JeseníkĤ. PrávČ tam je totiž Körnerova krajina dČtství, tam jsou poþátky jeho pĜíbČhĤ. „Morava zĤstává krajinou mého dČtství – krajinou sice konkrétní, ale též zkreslenou prožitkem dítČte. ýlovČk v ní vidí jen to, co z ní vidČl tenkrát. V té krajinČ jsem znal každý kámen, každé zákoutí.54 Do oblasti severomoravského pohraniþí situoval Körner již svou prvotinu Slepé rameno (1965), tematicky se k ní dále pĜiĜazují pozdČjší knihy Adelheid (1967), Zánik samoty Berhof (1973) a Zrození horského pramene (1979), souhrnnČ vydané roku 1983 v ýeskoslovenském spisovateli pod názvem Podzimní novely. Novely Adelheid, Zánik  ϱϯ KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 33. (Film a doba, srpen 1968.) ϱϰ

Tamtéž.



-28

samoty Berhof a Zrození horského pramene spojuje prostĜedí horských samot na þeskomoravsko-slezském pomezí. Jejich pĜíbČhy se odehrávají z nejvČtší þásti na podzim a dominuje jim pochmurná atmosféra daná nejen dobou, ale také drsným horským podnebím – odtud název Podzimní novely.

4.2 Körnerova „krajina dČtství“ PĜestože Körner již od svých þtrnácti let žije v ýechách, vždy s láskou vzpomínal na rodnou krajinu Moravy, na místa, která jako malý chlapec a dospívající mladík rád navštČvoval. Jak sdČlil v jednom z rozhovorĤ v roce 1964, nikdy nenapíše scénáĜ, jehož dČjištČm by byla Praha, všechny jeho pĜíbČhy se budou odehrávat na MoravČ.55 Své slovo Körner dodržel. V jeho pĜíbČzích tak mĤžeme zavítat na sluncem prozáĜenou Hanou, kde se narodil, do mČsta ZábĜehu, kde prožil vČtšinu svého dČtství, a do drsné, ale kouzelné krajiny JeseníkĤ. PĜíbČhy Podzimních novel tedy spojuje krajina pohraniþí severozápadní Moravy. Z hlediska územnČ správního sem patĜí ZábĜežsko, Šumpersko a Jesenicko, z hlediska geomorfologického se jedná zejména o Hanušovickou vrchovinu, na jih zasahuje Mohelnická brázda, ZábĜežská vrchovina a Hornomoravský úval. Oblast je obklopena tĜemi pohoĜími: Hrubý Jeseník, Orlické hory a Rychlebské hory. Povrchové tvary zdejší oblasti vykazují Ĝadu zvláštností. Jednou z nich je mimoĜádné bohatství a rozmanitost skalních útvarĤ, pozĤstatkĤ doby ledové, dále je to velké množství Ĝek, Ĝíþek, potokĤ a podzemních pramenĤ, rašeliništČ a slatiništČ; až obdivuhodné jsou rozlehlé zelené lesy, horské hĜebeny vzpínající se do mrakĤ a pod nimi malebná horská údolíþka. A o tČchto krásách, stejnČ jako o velkých událostech, hovoĜí Podzimní novely. Baladické pĜíbČhy Podzimních novel se odehrávají povČtšinou na zdejších samotách a v horských vesnicích ukrytých pod stČnou lesĤ a mohutných vrcholĤ. Zobrazují nelehký život místních obyvatel, kteĜí jsou nuceni vyrovnávat se nejen s drsnými podmínkami horského podnebí, ale také s krutými pováleþnými událostmi. V kontrastu k tČmto útrapám stojí kĜehkost domova a rodinných vztahĤ i básnické nazírání na pĜírodu a líþení jejích krás. Kulisy severomoravského pohraniþí zde samozĜejmČ nejsou nejpodstatnČjší. Prvotní  ϱϱ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 5. (Filmové informace, 26. 5. 1965.) 



-29

je vždy þlovČk a pohled do jeho ranČné duše. PĜesto ale sehrává krajina dĤležitou roli. S dČjem úzce koresponduje a autorovu výpovČć ještČ umocĖuje.

4.3 Rok 1945 na severozápadní MoravČ Podzimní novely se tedy odehrávají v roce 1945, v prvních dnech a mČsících po válce. I když všude kolem vládne mír, v severomoravském pohraniþí válka ještČ neskonþila. Naopak. V prĤbČhu války byla tato oblast bojĤ ušetĜena a vládl zde pomČrnČ klid. Neklidný rok 1945 jako by byl daní za pĜedchozí léta. OhlédnČme se nyní krátce za tČmito událostmi. Kraj severozápadní Moravy byl pĜed válkou z velké þásti osídlen nČmeckým obyvatelstvem, mnohé z obcí, zejména na Jesenicku, byly výhradnČ nČmecké. Toto soužití dvou národĤ silnČ poznamenalo celou první polovinu 20. století. Již po první svČtové válce, kdy došlo k vyhlášení ýeskoslovenské republiky, se mnozí NČmci zaþali bouĜit a chtČli se pĜipojit k NČmecku. Situace se ještČ zhoršila v období hospodáĜské krize ve tĜicátých letech 20. století. Po nástupu Hitlera k moci a po volbách roku 1935 stoupá vliv Henleinovy SudetonČmecké strany, která chtČla pĜipojit pohraniþí k NČmecku. V kraji zaþalo docházet k národnostnČ motivovanému násilí a útokĤm. Po podepsání Mnichovské dohody bylo þeské obyvatelstvo odsunuto do vnitrozemí a celá oblast se stala souþástí NČmecka. NČmecká armáda byla pĜivítána drtivou vČtšinou zdejších obyvatel s velkým nadšením a nový nacistický režim si zde upevnil moc rychleji než kdekoliv jinde.56 Období následující po nacistické okupaci ale ponechme stranou a podívejme se na události „pĜelomového“ roku 1945. Rok 1945 byl v severomoravském pohraniþí velmi neklidný, a to nejen v posledních váleþných dnech, kdy zde došlo k tČžkým bojĤm mezi NČmci, rudou armádou a þeským odbojem, ale také v prvních dnech a mČsících mírových. Jesenicko bylo osvobozeno 5. až 6. kvČtna 1945, Šumpersko a ZábĜežsko až o dva dny pozdČji. Den 8. kvČten byl však jen zaþátek dalších velkých zmČn. V severomoravském pohraniþí došlo k úplné výmČnČ obyvatel. Nacistické zloþiny a touha odþinit Mnichov vyvolaly na konci války velkou averzi vĤþi NČmcĤm. Byla jim dávána kolektivní vina za váleþná utrpení. Už v prvních pováleþných  ϱϲ

BARTOŠ, J. Jesenicko v rámci tzv. východních Sudet v letech 1938 – 1945. In VlastivČdný sborník Severní Morava. Svazek 77. Šumperk 1999. s. 15.



-30

týdnech došlo k tzv. divokému odsunu (nebo také „vyhnání“) nČmeckého obyvatelstva. NČmci museli ve velmi krátké lhĤtČ opustit svĤj domov a byli zaĜazováni do pČších kolon a transportĤ, þást obyvatel byla nasazena na nucené práce. Za úþelem izolace vznikaly záchytné, internaþní a pracovní tábory (v DomašovČ, ve Zlatých horách, v Javorníku, ve Vápenné a Adolfovicích), docházelo k útokĤm, šikanČ a násilnostem na nČmeckých zajatcích, známých nacistech a udavaþích, ale bohužel nezĜídka také na nevinných NČmcích. ěada z nich pĜišla o život. Po vydání Benešových dekretĤ dochází k tzv. organizovanému

(Ĝízenému)

odsunu

NČmcĤ,

který

se

již

Ĝídil

jasnými,

a humánnČjšími, pravidly. Byla zĜízena sbČrná stĜediska, odkud byly vypravovány transporty. NapĜ. ze Šumperka byl první vlak s více než tisíci NČmci vypraven v Ĝíjnu roku 1945, bČhem roku 1946 následovalo dalších jedenáct transportĤ, ve kterých odjelo pĜes 9500 NČmcĤ.57 Po skonþení odsunu zde zĤstala jen malá þást nČmecky mluvících obyvatel (napĜ. nČkteĜí nČmeþtí antifašisté, ženy ze smíšených manželství a jejich dČti). Odsun NČmcĤ se odrazil nejen v politickém spektru, ale také výraznČ poznamenal další život obyvatel

v pohraniþních

oblastech.

ChybČla

kvalifikovaná

pracovní

síla,

došlo

k radikálnímu úbytku obyvatel. Do prázdných obydlí, která byla NČmcĤm zabavena, pĜicházejí noví lidé, nejþastČji z Hané, Beskyd, Moravy, Slovenska, ale i ěecka a Rumunska. Poþet obyvatel se však již nikdy nevyrovnal, místní vesnice zĤstaly vylidnČné, nČkteré dokonce úplnČ zanikly.58 Rok 1945 znamenal velké zmČny v životČ mnohých zdejších obyvatel, aĢ už byli národnosti þeské nebo nČmecké. A velké zmČny a obrovské utrpení znamenal i pro rodinu spisovatele Vladimíra Körnera. Ztráta otce a kruté pováleþné události byly pro nČj natolik silnými zážitky, že mnohé ze svých knih zasadil právČ do neklidného roku 1945. „Pamatuji si ten rok þtyĜicet pČt. Jsem šestiletý chlapec a vidím: moravskou branou hrþely koþáry, panské zápĜahy, protože už došel benzin, a všechny naložené obrazy, peršany, zlatými poháry. Rusové stlali koním do afghánských kobercĤ. ProstĜílené obrazy, klavíry... Vzduchem létaly známky, do bláta padaly pĜíbory, stĜíbrné nádobí, všechno, co þlovČk zná z pohádek, a pĜes to se šlapalo. Byli jsme skuteþnČ jak zvíĜátka a loupežníci Petrovští.“59 Napjatou atmosféru pováleþných dnĤ dokázal Körner v Podzimních novelách bravurnČ vystihnout. Vesnice jsou opuštČné - NČmci byli vyhnáni, mnozí muži padli v bojích, zbylí  ϱϳ

JARMAROVÁ, H. Šumperk. Praha: Paseka, 2009. STANċK, T. PĜedpoklady, prĤbČh a následky vysídlení NČmcĤ z ýeskoslovenska (1919 – 1948). Ostrava: Amosium servis, 1992. ϱϵ KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 103. (Reflex, 7. 4. 1995.) ϱϴ



-31

obyvatelé se s hrĤzou schovávají ve svých obydlích, protože doba je zlá a nevyzpytatelná. Krajinou se potulují skupiny nČmeckých „vlkodlakĤ“ – vojákĤ, kteĜí se odmítli smíĜit s koncem války, a tak se schovávají v místních lesích, vraždí þeské obyvatele a páchají škody na jejich majetku. Co chvíli zazní krajinou výstĜel, kdokoliv se mĤže stát obČtí pováleþné pomsty. „Milosrdenství vymĜelo a lidé ztratili veškerou nadČji. Nastala hodina plazĤ, syn bude bojovat s otcem, pohrobci zniþí svazky rodu, nikdo nikoho nebude šetĜit, vlþí vČk je tu!“60 Událostem roku 1945 na MoravČ se vČnovali i jiní autoĜi, napĜ. Ota Filip v knize Cesta ke

hĜbitovu,

Zeno

Dostál

þi

VČra

Sládková.

Problematiku

odsunu

NČmcĤ

ze severomoravského pohraniþí ztvárnil také Josef Urban, jehož kniha HabermannĤv mlýn vzbudila pĜi svém prvním vydání v roce 2001 velký poprask. Körner však, jak konstatuje napĜ. Vladimír Novotný,61 zĤstává nejvýraznČjším a nejosobitČjším umČleckým mluvþím pĜelomového roku 1945, zejména událostí od jara do zimy.

 ϲϬ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 109.  NOVOTNÝ, V. Neklidný rok Moravy v prózách Vladimíra Körnera. In Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Moravica. Studia moravica. Mars Moravicus. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ϲϭ



-32

5 PěEDSTAVENÍ NOVEL

Než pĜejdeme k samotné analýze novel, rádi bychom je krátce pĜedstavili. Z Podzimních novel si výraznČjší ohlas u literární kritiky získala pouze novela Adelheid, zbývající dvČ novely byly spíše opomíjeny. Vladimír Novotný pĜipomíná smutnou skuteþnost, že v akademickém Slovníku þeských spisovatelĤ od roku 1945 nejsou Körnerova díla Zánik samoty Berhof a Zrození horského pramene vĤbec komentována.62 Snad je to do znaþné míry dáno tím, že knihy vyšly v sedmdesátých letech, kdy u nás objektivní literární kritika témČĜ chybČla.

5.1 Adelheid První z Podzimních novel byla poprvé vydána v bĜeznu roku 1967 v nakladatelství ýeskoslovenský spisovatel, v roce 1969 byla zfilmována režisérem Františkem Vláþilem. Film vznikl ve Filmovém studiu Barrandov a do kin byl poprvé uveden v dubnu roku 1970. Novela vzbudila pozitivní ohlas nejen u nás, ale i v zahraniþí. Byla pĜeložena do nČkolika jazykĤ (do maćarštiny, slovenštiny, srbštiny, nČmþiny) a díky svému vynikajícímu filmovému zpracování se vryla do povČdomí široké veĜejnosti.63 Z Podzimních novel bývá právČ Adelheid literární kritikou hodnocena nejlépe. OceĖována je pĜedevším autorova schopnost zachytit vnitĜní pocity a psychické stavy jedince silnČ poznamenaného válkou, chválen je také složitý a originální styl prózy. NapĜ. Miloš Podhorský v deníku Veþerní Praha píše: „Dosud neskonþila autorova uþednická léta, ale už se objevuje epik vyhranČný a osobitý, který dokázal zvládnout nároþnou formu, její rytmus i její závČreþné, nejobtížnČjší stránky. Mezi nejmladší prózou je jeho cesta zatím ojedinČlá.“64 PochvalnČ se k novele vyjádĜil také Jaroslav ŠimĤnek: „Adelheid pĜináší pĜíbČh, který je malou epizodou v souvislostech dČjinných, ale baladou v životČ toho, kdo ho pĜežil. … autor dokazuje, že dovede zvládnout pĜíbČh nejen v širokých souvislostech dČjových, ale že dovede na malém prostoru rozehrát pĜíbČh, který je zahledČný v podstatČ  ϲϮ

 NOVOTNÝ, V. Neklidný rok Moravy v prózách Vladimíra Körnera. In Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Moravica. Studia moravica. Mars Moravicus. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ϲϯ KÖRNER, V. Adelheid. Zánik samoty Berhof. Zrození horského pramene. Praha: Dauphin, 2006. s. 364. ϲϰ Veþerní Praha, 1967, roþ. 13, þ. 94, s. 3.



-33

do nitra jednoho þlovČka, jehož touha a životní zámČr tu vytváĜí stĜed, kolem nČhož se vyvíjí události.“65. Objevili se však i tací, kteĜí novelu ostĜe kritizovali. NapĜ. Vladimír Dostál

v Rudém

právu

napadl

její

„pĜílišnou

umČlost,

peþlivou

sestrojenost

a vykonstruovanost.“66 DČj novely se odehrává na podzim a zaþátkem zimy v malé severomoravské pohraniþní obci ýerná Voda (Schwarzbach). ÚstĜedním tématem je milostný vztah dvou lidí, kteĜí pocházejí z opaþných stran právČ skonþeného váleþného konfliktu – bývalého þeskoslovenského zahraniþního vojáka Viktora a dcery místního nacistického funkcionáĜe Adelheid. Viktor pĜijíždí po válce do severomoravské pohraniþní obce ýerná Voda, kde má provést evidenci již polorozkradeného majetku zdejšího nacisty – továrníka Alfréda Heidenmanna, jenž má být popraven. Na pomoc do opuštČné vily mu z internaþního tábora pĜichází NČmka Adelheid, o které se Viktor dozvídá, že je Heidenmannovou dcerou. Mezi obČma vznikne zvláštní intimní vztah, který je zvláštČ ze strany Viktora velmi silnČ prožíván. Adelheid však skuteþné Viktorovy city nechápe, mezi milenci stojí silná bariéra nejen jazyková, ale i národnostní. Od Heidenmannovi vily má klíþe také Adelheidin bratr Hansgeorg, který je pokládán za mrtvého a který se skrývá v místním kostele a vraždí þeské obyvatele. TČsnČ pĜed svým zatþením zabíjí, snad spolu s Adelheid, u otcové vily vrchního nadstrážmistra Hejmalu. PĜi þinu je pĜistihne Viktor, kterého Adelheid omráþí úderem svícnu. Adelheid je posléze pĜistižena pĜi pokusu o útČk a vyslýchána v Olomouci. Po posledním rozhovoru s Viktorem se rozhodne spáchat sebevraždu. Viktor je obyvateli ýerné Vody odsuzován za své city k Adelheid a z obce odchází. Je skuteþnČ pozoruhodné, jak mistrnČ dokázal Körner zachytit váleþné trauma lidského jedince, aĢ už v postavČ Viktora nebo Adelheid, a jak se mu podaĜilo „do uzavĜené literární kapky jako do zmenšeného obrazu promítnout problém tak složitý, jako je vztah ýecha a NČmky.“67

5.2 Zánik samoty Berhof PĜíbČh pĤvodnČ nazvaný Samota Berhof zaþal Körner psát v roce 1968 jako scénáĜ. FilmaĜi se rozhodli pĜíbČh ihned natoþit, natáþení bylo ale po krátké dobČ zakázáno, a tak  ϲϱ

Mladá fronta, 1967, roþ. 23, þ. 121, s. 5. Rudé právo, 1967, roþ. 47, þ. 123, s. 5. ϲϳ KOSTROUN, K. Devaterník. Plamen, 1967, þ. 10, s. 116 – 117. ϲϲ



-34

Körner pĜepsal scénáĜ na novelu, která poprvé vyšla roku 1973. Novela byla vzápČtí pĜeložena do polštiny. Teprve roku 1983 se podaĜilo pĜíbČh natoþit režiséru JiĜímu Svobodovi.68 Film vznikl ve spolupráci s Polskem a v hlavních rolích jsme mohli vidČt Janu Brejchovou, Ladislava KĜiváþka þi Milana KĖažka. Novela je úzce spjata se šumperským regionem. Samotu Berhof umístil autor do okolí dnešní Branné (tehdejšího Kolštejna). Také poslední „regionální“ vydání knihy z roku 2005 je svázáno se Šumperkem - ilustrovala ji Anežka Kovalová ze Sobotína, doslovem ji doprovodil ZdenČk David ze ZábĜehu a vydalo ji štítecké nakladatelství Veduta. V Šumperku se rovnČž konalo autorské þtení knihy. StejnČ jako Adelheid má novela Zánik samoty Berhof „svéráznou baladickou atmosféru ponurého syrového podzimu, který jako by tu padal i do lidských srdcí…“69 Je chladný deštivý podzim roku 1945. PĜestože dole v údolí vládne mír, potulují se po okolních kopcích zbytky hitlerovských werwolfĤ, pro nČž válka ještČ neskonþila. TĜi z werwolfĤ - Salomé, Karleman a Erik - se v pĜestrojení za jeptišky odváží na samotu Berhof, odĜíznutou od okolního svČta, kde hodlají pĜeþkat zimu. Násilím si podrobují obyvatele samoty – alkoholem nalomeného hospodáĜe Habigera, jeho novou družku Tyldu a sotva šestnáctiletou dceru Ulriku, která se vyrovnává se smrtí své matky a v sestĜe Salomé spatĜuje nadČji na lepší budoucnost. NČmecký chlapec Erik, který s werwolfy pĜichází, náhle tČžce onemocní. Salomé posílá Ulriku do mČsta pro léky. V KolštejnČ se Ulrika setkává s þeským poruþíkem, kterému je návštČva dČvþete podezĜelá. Poruþík se brzy dovtípí o pĜítomnosti dlouho hledaných werwolfĤ na Berhofu. Werwolfové tuší nebezpeþí a chystají se samotu opustit, pĜi své cestČ jsou však Karleman a Salomé zabiti þeskými vojáky. TČžce nemocného Erika se Ulrika rozhodne odvézt zpátky za jeho rodinou. Chlapec se však návratu domĤ nedoþká. Tato kniha je svČdectvím o tom, do jaké míry je jedinec, konfrontovaný tváĜí v tváĜ s konkrétními dČjinnými událostmi, schopen vybojovat si ve svČtČ plném nejistoty a zmatkĤ právo na vlastní štČstí.70 Po svém prvním vydání vyvolala novela Ĝadu negativních reakcí literární kritiky, která se zejména obtížnČ vyrovnávala s tím, že se Körner vrací stále k jednomu tématu a jeho práce jsou tedy pouhými variacemi prvotiny Slepé rameno. Kritika zaznČla také  ϲϴ

KÖRNER, V. Adelheid. Zánik samoty Berhof. Zrození horského pramene. Praha: Dauphin, 2006. s. 371. VODÁK, V. Novinka souþasné þeské prózy. Lidová demokracie, 1973, roþ. 29, þ. 262, s. 5. ϳϬ ZdenČk David. InKÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. ϲϵ



-35

v souvislosti se zobrazením pováleþných událostí, které jsou považovány za nepĜesné, nevČrohodné a zkreslené prožitkem dítČte. NapĜ. Fedor Soldan v deníku Veþerní Praha píše, že „dČj sám je vymyšlen krajnČ nevČrohodnČ, až nesmyslnČ, takže i shovívavý þtenáĜ naráží pĜi þetbČ na Ĝadu rozporĤ.“ Svou negativnČ ladČnou recenzi zakonþuje ostrými slovy: „Je to špatná novela a neobstojí ani jako horor.“71 Pravdou je, že novela Zánik samoty Berhof není zdaleka tak psychologicky propracovaná a jazykovČ vytĜíbená jako napĜ. Adelheid a že pováleþnými událostmi se autor opČt pouze inspiroval a nekladl si za cíl seznamovat þtenáĜe s fakty. PĜesto však novele nelze upĜít dČjové napČtí, dramatický spád a schopnost autora výbornČ vystihnout pochmurnou atmosféru doby. I mezi dnešními þtenáĜi je novela stále oblíbená.

5.3 Zrození horského pramene „Voda má þarovnou moc, þistí se sama. Ti noví na tom budou líp. Pro nČ bude zase strom pouhým stromem a þlovČk jako þlovČk. Dokud si to nezkazí sami…“72 Tato slova, jež vyĜkl Alfred Bartl, jedna z hlavních postav knihy, se stala jakýmsi mottem novely Zrození horského pramene. Kniha byla vydána poprvé roku 1979 v nakladatelství ýeskoslovenský spisovatel, o rok pozdČji pĜedlohu zfilmoval Karel KachyĖa pod názvem Cukrová bouda.73 Baladický pĜíbČh se odehrává v prvních dnech po skonþení druhé svČtové války. Partyzán František PĜibyl umírá 7. kvČtna 1945 a zanechává po sobČ sotva tĜicetiletou ženu a dva malé syny – Ondru a Martina. Matka se rozhodne odejít z Hané a zaþít nový život na samotČ v severomoravském pohraniþí. Válka tu ještČ zcela neskonþila, kraj je plný napČtí, vybuchujících min a potulujících se nČmeckých vojákĤ. Z koncentraþního tábora se do rodného kraje vrací nČmecký antifašista Bartl. Potuluje se krajem, vysazuje nový lesní porost a stará se o opuštČný dobytek. Rodina ho opustila, vlastní syn zradil, a tak se ve své osamČlosti a smutku sbližuje se stejnČ osamČlým Ondrou, který se vyrovnává se smrtí otce a s novým prostĜedím. SvČt dítČte a dospČlého se prolínají a vytváĜejí originální a poutavou atmosféru knihy. „Celá novela je baladickým obrazem sbližování s neznámým prostĜedím v prĤbČhu prvního roku, obrazem vidČným pĜedevším oþima  ϳϭ SOLDAN, F. Podivný pĜíbČh z JeseníkĤ. In Veþerní Praha 20, 1974, þ. 40, s. 6. ϳϮ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 177. KÖRNER, V. Adelheid. Zánik samoty Berhof. Zrození horského pramene. Praha: Dauphin, 2006. s. 379. 

ϳϯ



-36

staršího z chlapcĤ, Ondry. ZároveĖ je symbolickým podobenstvím o dvojím synovství: o tom, které by se neštítilo ani vraždy svého otce a o tom, pro nČž je otec i dávno po smrti pramenem vČþné touhy a svČtla,“ napsal ve své recenzi Jan Lukeš.74 Ze všech Podzimních novel je právČ Zrození horského pramene knihou nejlyriþtČjší a také silnČ autobiografickou. Promítají se do ní autorovy zážitky z dČtství, úvodní þást knihy je vlastnČ skuteþným pĜíbČhem samotného spisovatele (pouze jména jsou fiktivní). Kniha je plná tesklivých vzpomínek na otce, vzpomínek na poslední váleþné události a pĜíchod do Sudet. ZmiĖována je zde i nemoc, kterou Körner jako malý prodČlal. Není pochyb, že právČ v této knize se Körner hluboce vyrovnává se svými bolestnými vzpomínkami, s oním osudným 7. kvČtnem 1945, kdy ve „þtyĜi hodiny odpoledne umĜela jedna rodina, aby žila dál bez jediného, aby se ještČ plahoþila a trápila v novém životČ.“75 PrávČ v této knize se také nejsilnČji projevuje autorova láska k rodné MoravČ a lyrickým obrazĤm krajiny je zde vČnováno nejvíce prostoru.

 ϳϰ

Tvorba, 1980, þ. 36, s. 6. KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 17.

ϳϱ



-37

6 ANALÝZA PODZIMNÍCH NOVEL SE ZAMċěENÍM NA OBRAZY KRAJINY A JEJICH FUNKCI

Nyní se dostáváme k hlavní þásti diplomové práce – k analýze novel Adelheid, Zánik samoty Berhof a Zrození horského pramene. Dlouho jsme se rozmýšleli, zda provést analýzu každé novely zvlášĢ, nebo je spojit dohromady a provést analýzu souhrnnČ. Vzhledem k tomu, že novely spojuje mnoho spoleþných znakĤ, že jsou si v jistých ohledech podobné, rozhodli jsme se nakonec pro variantu druhou. ZároveĖ je však každá novela nČþím výjimeþná, každé dominuje nČco jiného, napĜ. v novele Zánik samoty Berhof hraje stČžejní roli pochmurná atmosféra sychravého podzimu a mČnící se povČtrnostní podmínky, Adelheid zaujme pĜedevším svou symbolikou, v knize Zrození horského pramene autor nejvíce prostoru vČnuje lyrickým popisĤm krajiny dČtství a poukazuje na válkou zniþenou krajinu. Proto místy komentujeme i každou novelu zvlášĢ. V pĜípadČ novel Adelheid a Zrození horského pramene vycházíme z jejich prvních vydání, tedy Adelheid z roku 1967 a Zrození horského pramene z roku 1979 (viz pĜíloha 3). U knihy Zánik samoty Berhof vycházíme z regionálního vydání z roku 2005 (viz pĜíloha 3). RovnČž jsme pracovali se souborným vydáním novel, které vyšlo v nakladatelství Dauphin v roce 2007. PĜednČ se tedy zabýváme analýzou tČchto tĜí novel, místy jsme si ale dovolili pĜipomenout také knihu Slepé rameno, kterou s Podzimními novelami spojují nejen události roku 1945 a krajina Körnerova dČtství, ale i Ĝada dalších prvkĤ (nČkteré motivy, symbolika, jazyk). Proto je obþas pro srovnání uvádČna i kniha Slepé rameno. I v tomto pĜípadČ vycházíme z prvního vydání knihy z roku 1965 (samostatnČ kniha vícekrát vydána nebyla).

6.1 Místopis Novely Adelheid, Zánik samoty Berhof a Zrození horského pramene jsou autobiografické a þásteþnČ mají dokumentární charakter. Ve všech knihách se pĜíbČhy odehrávají na skuteþných místech, která Körner osobnČ dobĜe znal a která jsou spjata s jeho dČtstvím a mládím. Körner zasazuje své pĜíbČhy vždy do míst reálných a obvykle



-38

uvádí i jejich pĜesné názvy. AĢ už jde o obce, horské vrcholy, vodní toky, památky, které Körner zmiĖuje, vČtšinou je nalezneme na mapČ. PĜíbČhy Podzimních novel jsou zasazeny do skuteþných obcí severozápadní Moravy ýerné Vody, Branné a Strážné. ZmínČné obce se nacházejí v odlehlých údolích obklopených horskými vrcholy Hrubého Jeseníku, Rychlebských hor a Orlických hor. Za války byly tyto obce nČmecké. Po odsunu zde zĤstalo mnoho opuštČných obydlí, která postupnČ zaþala chátrat, obce zpustly a poþet jejich obyvatel se snížil až o polovinu. Novela Adelheid se odehrává v obci ýerná Voda (viz pĜílohy 4, 5), která se nachází v jesenickém okresu, pouze pár kilometrĤ od polských hranic, na východním okraji Žulovské pahorkatiny. Za války nesla ýerná Voda nČmecký název Schwarzwasser (Körner uvádí Schwarzbach).76 Obec je skuteþnČ velmi malebná, obklopená zalesnČnými kopci a pahorky, þetnými potoky a potĤþky a rozlehlými vodními plochami. Krásy zdejší pĜírody autor sem tam pĜipomíná (obvykle oþima Viktora Chotovického), není jim však vČnována taková pozornost jako v následujících dvou novelách. PĜední místo zde zaujímá symbolika a pohled do ranČné duše þlovČka. NejpodstatnČjší þást pĜíbČhu se odehrává v místním pozdnČ renesanþním zámeþku a jeho okolí. HodnČ místa je vČnováno popisĤm interiéru i exteriéru zámku. Zámeþek z konce 16. století s kaplí, vČží, stájemi a obytnými budovami tvoĜícími velké nádvoĜí v ýerné VodČ skuteþnČ stojí a dnes patĜí k významným pamČtihodnostem obce (viz pĜíloha 5). Z hlediska místopisného je zajímavá druhá novela Zánik samoty Berhof. Samota Berhof je umístČna kdesi do lesĤ nedaleko obce Kolštejn, tedy dnešní Branné (viz pĜílohy 4, 5). Brannou najdeme v okresu Šumperk (severnČ od Hanušovic) v nadmoĜské výšce 633 m. Dnes jde o místo Ĝídce osídlené, turisty však þasto vyhledávané. Branou totiž obklopují nejvyšší vrcholy Hrubého Jeseníku. Po znaþených cestách se mĤžete pĜímo z obce dostat na Šerák, Keprník, Vozku, Ramzovou a dokonce až na PradČd.77 Okolní krajina, všechny vrcholy, Ĝeky, obce, které autor popisuje, jsou reálné. Samotná samota Berhof je ale pravdČpodobnČ objektem smyšleným. Podle detailního popisu v úvodu knihy si však mĤžeme velmi dobĜe pĜedstavit, kde asi mČla stát. „Kdo se vydá z bývalého Kolštejna po staré cestČ k horám, dojde k místĤm, kde je nČkolik obrovských balvanĤ. V dávných dobách je tu prý nakupil þert pro svoje potČšení.  ϳϲ

 MELZER, M. – SCHULZ, J. A KOL. VlastivČda šumperského okresu. Šumperk: Okresní vlastivČdné muzeum, 1993. s. 220. ϳϳ  MELZER, M. – SCHULZ, J. A KOL. VlastivČda šumperského okresu. Šumperk: Okresní vlastivČdné muzeum, 1993. s. 206.



-39

Jsou opršelé, zvČtralé trvalou nepĜízní horského povČtĜí, vČtšinou ukryté v mraku. … To místo se jmenuje Vozka a ze všech okolních vrcholĤ je nejponuĜejší.“78 Samota se tedy mČla nacházet nČkde v okolí vrcholĤ Vozka a Keprník. V onČch místech dnes najdeme zbytky po nČkolika zchátralých samotách a mĤžeme se jen domnívat, která z nich by mohla být samotou Berhof. Podle Körnerova popisu by to mČla být ta samota, která „stávala nejdál v horách, v místech kde konþila poslední sjízdná cesta,“ samota, za níž se „zvedá hora jako strmá stČna.“79 SkuteþnČ dokumentární charakter má poslední z novel - Zrození horského pramene. Její pĜíbČh se odehrává v lesích a horách okolo osady Šumvald (Schonwald). Jde o dnešní obec Strážnou (viz pĜílohy 4, 5), která leží na pomezí Orlických hor a ZábĜežské vrchoviny ve výšce okolo 600 m n. m.. Strážná je dnes odlehlou, Ĝídce osídlenou osadou. V malém údolíþku obklopeném kopci zĤstalo po odsunu NČmcĤ jen pár chalup a pouhá stovka obyvatel.80 „Na samém dnČ kopcĤ našel vČž kostela, stĜíbĜitou šeć plechových a bĜidlových stĜech nalepených k sobČ jako hlinČné hnízdo vlaštovek. To byl jistČ Šumvald…“81 Popisy okolní krajiny jsou zde nejdetailnČjší a nejpĜesnČjší, pravdČpodobnČ je to dáno silnou autobiografiþností knihy. ZmiĖovány jsou opČt okolní vrcholy (SnČžná hora, Lázek, Ganksberg, Suchý vrch, Králický SnČžník), místní Ĝeky a potoky (Frýzava – dnešní BĜezná, Sázava, Šumvalák) i významné památky (klášter v Grulichu – Králíkách, ruiny kláštera Maria Krone, rozhledna na vrcholu Lázek, chata Cukrová bouda, kostelík v Šumvaldu – Strážné). Všechna zmiĖovaná místa jsou skuteþná a až na pár výjimek (snad se jedná o neoficiální názvy používané obyvateli této oblasti) je nalezneme na mapČ. Podstatná þást pĜíbČhu se odehrává kolem „Cukrové boudy“, tedy v okolí chaty, ve které pĜebývá nČmecký antifašista Alfred Bartl po svém návratu z koncentraþního tábora. Cukrová bouda je popisována jako „kamenná chata se šindelovou stĜechou zatíženou balvany, pĜíbytek opozdilcĤ v horách, salaš pro zatoulaný dobytek, skrýš v holé nouzi.“82 SkuteþnČ Cukrová bouda existuje, nebo je jako samota Berhof smyšleným objektem zasazeným do reálné krajiny? A je místní krajina skuteþnČ tak nádherná  ϳϴ

KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 5. Tamtéž. ϴϬ Oficiální internetové stránky obce: www.strazna.cz ϴϭ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 204. ϴϮ s. 167 tamtéž. ϳϵ



-40

a „nedotþená“, jak ji autor popisuje, nebo jde o literární stylizaci? Rozhodli jsme se místa v knize popisovaná navštívit osobnČ. Vydáte-li se z mČsta Štíty na Cotkytli, dostanete se po desetikilometrovém prudkém stoupání až na vrchol Lázek s dĜevČnou rozhlednou. Za dobré viditelnosti odsud spatĜíte všechny významné vrcholy Hrubého Jeseníku. PĜímo pod vámi se rozprostírá malebné údolíþko schované mezi zalesnČnými kopci. UprostĜed údolí se tyþí bílý kostelík s vysokou vČží a kolem nČj pár menších domkĤ a chalup – Strážná, tehdejší Šumvald. Aþkoliv je horké léto, odoláváte silnému náporu vČtru a dýcháte syrový horský vzduch. Cesta klikatící se do prudkého kopce je po celé své délce lemovaná jeĜáby s rudČ þervenými „pomeranþi severu“ (Körnerovo oznaþení jeĜabin). Tedy pĜesnČ tak, jak popisuje Körner. Ve spodní þásti obce stojí rozcestník; vydáte se polní pČšinou, po þervené, smČrem k lesĤm. Po þtyĜech kilometrech, pĜibližnČ uprostĜed zalesnČného kopce, jste v cíli. Kamennou chatu se šindelovou stĜechou, ve které pobýval pan Bartl, zde sice nenajdete, na jejím místČ ale stojí dĜevČná lovecká chata s nápisem „Cukrová bouda“, bohužel dnes ponČkud zarostlá a neudržovaná (viz pĜíloha 5). Ze skuteþné Cukrové boudy si tedy autor pravdČpodobnČ vypĤjþil pouze název, krajinu kolem ní však zobrazil takovou, jaká opravdu je. Lesy jsou tu nádherné, skuteþnČ neporušené, a zaposloucháte-li se, uslyšíte zurþení nedaleké Ĝíþky BĜezné (dĜíve Frýzava). Jako by pan Körner psal svĤj pĜíbČh pĜímo na tomto místČ a zakomponoval do nČj vše, co vidí, slyší a cítí. Körner tvrdí, že krajinu popisuje tak, jak si ji pamatuje z dob svého dČtství. Když se dnes na tato místa vydáme, zjistíme, že není velký rozdíl mezi krajinou zobrazenou v knize a krajinou skuteþnou, i když mezi nimi stojí víc jak pĤl století. Körner musel místní krajinu dokonale znát, s nadsázkou mĤžeme Ĝíci, že popisuje témČĜ každý kout, každý kámen, každý strom. KlidnČ se mĤžeme s knihou v ruce vydat na zmiĖované místo a najdeme ho skuteþnČ takové, jak o nČm Körner píše. Jako by na onom místČ sedČl a obrazy, které pĜed sebou vidí, rovnou zapisoval. I þtenáĜ, který popisovaná místa nezná, si je mĤže velmi živČ pĜedstavit a dozvČdČt se spoustu zajímavostí o místní krajinČ. Körner má velkou zálibu ve vyjmenovávání okolních kopcĤ, vodních tokĤ, obcí a památek. „Když se to vzalo od jihu pĜes Sedlo, mČl by být první Keprník, Šerák a pĜi nich skrytý osamČlý Vozka…teć však nemohla vrcholy poznat, v plechovČ modrém nebi se nČjak celé



-41

zmenšily a vzdálily, vypadaly spíš jako namalované na pohlednicích. Vzhlížela k nim totiž z opaþné strany.“83 „Všecku vodu bere Králický SnČžník, je to evropské rozvodí, pramen Moravy a jiných Ĝek, další vrch je proto Suchý, protČjší zase Studniþní, a tak je to i s menšími vrchy.“84 Jeho knihy jsou do jisté míry také nauþné. PravdČpodobnČ to není autorovým zámČrem, ale þtenáĜ se dozví mnoho užiteþných informací a zajímavostí o okolní krajinČ a podnebí. Informativní složka se zĜetelnČ uplatĖuje napĜ. v souvislosti s postavou Ondry PĜibyla, kterého zkušený rodák Bartl seznamuje s jesenickými vrcholy a jejich názvy, se zdejšími zajímavostmi a zákonitostmi pĜírody, nebo také v souvislosti s postavou Ulriky, která v drsné krajinČ JeseníkĤ žije od raného dČtství. Zajímavá je napĜ. scéna, kdy Ondra PĜibyl pozoruje z rozhledny (Lázek) okolní krajinu. SpatĜí pĜed sebou krajinu „jako na dlani“ a jímá ho závraĢ nad všemi kopci, které odsud vidí. „TakĜka ve své úrovni mČl poslední zalesnČné hĜebeny, jejichž temena byla holá a všude pod nimi se krþili další vesnice a úvozy konþící u osamČlých statkĤ. …VidČl Krásnohorské sedlo, Králický SnČžník i sedlo k rovinám na polské stranČ, kdesi v dálavách se tĜpytila plocha vodního jezera. Kladsko nebo kus polského Slezska?“ 85 Obraz, který se Ondrovi naskytne, je opravdu vČrný tomu, který z rozhledny skuteþnČ spatĜíme. V souvislosti s Ondrovým putováním krajinou se þtenáĜ dozví i mnoho zajímavého o okolních památkách. Ondra navštČvuje zranČného Bartla v ošetĜovnČ kláštera v Králíkách. Zaujmou ho velké klášterní schody, o nichž nám autor prozrazuje, že po nich vČĜící pĜi procesích lezou po kolenou a každé odpoþívadlo svČtí jeden desátek rĤžence. Octneme se také u sochy slĤnČte na vrcholu Králického SnČžníku, pĜiþemž se malý Ondra pozastavuje nad tím, proþ zde nČkdo postavil právČ sochu slona. Zavítáme i na pozĤstatky Maria Krone, který, jak autor zmiĖuje, je nejstarším klášterem na severní MoravČ a nachází se v místech, kde se vlévá Ĝeka BĜezná do Moravské Sázavy.86 Körner má dokonalý pozorovací talent. Všímá si þasto vČcí a situací, které bychom normálnČ opomíjeli. Je to dáno tím, že autorovi hrdinové (a vlastnČ i autor sám) jsou

 ϴϯ

KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 115. KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 178. ϴϱ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 205. ϴϲ Ɛ. 262 tamtéž. ϴϰ



-42

zasažení tČžkou životní událostí, a „zasažený þlovČk vidí vČci, které by normálnČ opomíjel. Má þas pĜemýšlet, protože už mu nezbývá mnoho þasu.“87 Jelikož se pĜíbČhy odehrávají v oblasti za války pĜevážnČ nČmecké, používá Körner þasto nČmecké místopisné názvy, které se tehdy používaly (napĜ. Edelmannskapp, Vogelsberg, Wachberg, Gansberk). NČkdy u tČchto nČmeckých názvĤ uvádí i jejich þeský ekvivalent, jindy je zmiĖován pouze název nČmecký. Po válce se zaþaly používat názvy þeské, vytvoĜené nejþastČji na základČ doslovného pĜekladu (Schneeberg – SnČžná hora, Schwarzwasser – ýerná Voda, Zuckerbaude – Cukrová bouda), nČkterá místa, jejichž þeský název znČl pĜíliš nČmecky, byla pĜejmenována úplnČ (Schönwald – Šumvald Strážná, Goldenstein – Kolštejn – Branná, Freywaldau - Frýdvaldov - Jeseník). Dokumentární charakter popisĤ v knize Zrození horského pramene je místy stĜídán idealizovaným líþením krás krajiny, se kterou má Körner spojené chvíle svého dČtství. NČkterá místa jsou tedy zobrazena tak, jak je spisovatel vnímal jako dítČ a jak se mu tedy vryla do pamČti. Jako dČti vidíme svČt lepší, vždy se budeme rádi vracet do svého rodného kraje a vždy ho budeme vidČt v jasnČjším svČtle než kraje jiné. NapĜ. oblast Hané, a zejména Ĝeku Moravu, má spisovatel spojenou s krásnými vzpomínkami na svého otce. Její popis je tedy pĜevážnČ idealizovaný. V úvodní þásti knihy Zrození horského pramene se nČkolikrát objevuje lyrický obraz Ĝeky Moravy, ke které spisovatel chodíval se svým tatínkem na ryby. V tomto ohledu mají Körnerovy prózy blízko k prózám Oty Pavla. „Voda Moravy se leskne, kolébá. Je jasno, naposledy se blýskla tĜpytka a pláchla tichounce o Ĝeku, zþeĜila a poplašila hejno rybího potČru. Sedíte s tatínkem na pilíĜi a chytáte ryby. JeštČ se zrcadlí oblouky u mostku a tichounce, úpČnlivČ hledáte odrazy svých tváĜí na hladinČ a štiþí stín, kdy se odpoutá od dna….“88 I když byla Haná v dobČ spisovatelova raného dČtství zasažená válkou, Körnerovi pĜipadá toto období jako nejkrásnČjší v životČ. Jako dítČ ještČ zcela nevnímá hrĤzy války, má matku, milovaného otce a ke štČstí mu nic neschází. Patrné je to na samém zaþátku knihy Zrození horského pramene. „TČch pár vzpomínek na otce zĤstává pĜeklidných, zakletých v jasu. Sotva hrst stĜepin jich zbyla, vČkem však neslábnou, naopak pĜibývají na ostrosti a zatvrzele se zarývají hluboko v nitru. Mimo nČ zĤstává nezvČstná krajina dČtství. Co bylo vĤbec první? Snad vyschlé ĜeþištČ Moravy v poledním žáru, takĜka nehybné v širokých rovinách Hané, snad  ϴϳ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 38. (Film a doba, srpen 1986.) KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 93.

ϴϴ



-43

pĜedevším ticho. PĜeveliké ticho sestávající ze zvukĤ, ze zvuþení vážek a komárĤ nad Ĝíþní hladinou, z chĜestotu oblázkĤ. Jen obþasné šplouchnutí ryby proniklo tím klidem a ryb bylo tenkrát v Ĝekách nespoþet, zato pramálo rybáĜĤ i výletníkĤ pĜi bĜezích: prostČ rajský mír, jaký dnes nenajdeš, protože tenkrát byla válka.“89 S rodnou Hanou má tedy Körner spojené nejkrásnČjší zážitky svého života, ale bohužel i ten nejhorší – smrt otce. A právČ ve chvíli, kdy Ondrovi PĜibylovi zemĜe otec a je nucen odejít se svou matkou do Sudet, jako by se pohled na Hanou ponČkud zmČnil. Autor ji staví do kontrastu ke krajinČ JeseníkĤ, a i když je horská krajina drsná, chudá a opuštČná, pĜedstavuje obvykle pozitivum, na rozdíl od Hané, která je vnímána pĜevážnČ zápornČ, neboĢ právČ tam došlo k oné tragické události, která navždy zasáhla do života Ondry a samotného autora. „Zase bylo slyšet skĜivany a drozdy v polích za hĜbitovem, zase se prohánČly mráþky po obloze, tentokrát už mouchy neobtČžovaly. Nebyla tu žádná krev jako v kvČtnu, také to byl mnohem þistší kraj než nížina Hané, ani takové vedro þlovČka nemoĜilo.“90 Podobné srovnávání rovinaté Hané se zvlnČnou horskou krajinou severní Moravy mĤžeme spatĜit také v prvotinČ Slepé rameno. I zde pĜedstavuje Haná ve srovnání se severní Moravou spíše negativum, neboĢ váleþné události, které se zde odehrály, vzaly Viktorovi to nejdražší – ženu a ještČ nenarozené dítČ. Je škoda, že ani jeden z filmĤ natoþených podle Körnerových Podzimních novel se nenatáþel na skuteþných místech, na kterých se odehrávají pĜíbČhy v knize. Film Adelheid se natáþel v obci Kryštofovo Údolí v Libereckém kraji a na zámku Lužec. Zánik samoty Berhof se z velké þásti natáþel v Polsku v osadČ KamieĔczyk nedaleko þeských hranic poblíž Petroviþek v Orlických horách (v horách na þeské stranČ filmaĜi nenašli vhodnou samotu, která by odpovídala jejich pĜedstavám). ZábČry z mČsteþka (Kolštejn) jsou z Nového Knína na PĜíbramsku. Cukrová bouda už byla natáþena v Jeseníkách, i když ne v okolí Strážné, ale na Šumpersku, v malé osadČ Nová Seninka ležící nedaleko Starého MČsta.91

 ϴϵ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 9. KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 39. ϵϭ Dostupné z: www.filmovamista.cz ϵϬ



-44

6.2 Symbolické motivy Nyní bychom rádi vČnovali pozornost nČkterým literárním motivĤm, které se v novelách þasto opakovanČ objevují a mají v nich dĤležitý význam. I v tomto pĜípadČ se zamČĜujeme pouze na motivy, které se vyskytují v rámci popisĤ okolní krajiny. Motiv bývá definován jako základní dynamická složka díla, která vytváĜí epickou dČjovost nebo lyrické napČtí. Oznaþuje to, co se stane obsahem díla, a jeho smČĜování. Podle Borise Tomaševského, pĜíslušníka ruské formální školy, je motiv nejmenší kompoziþní a obsahová jednotka, která nese význam a dále je nedČlitelná. PodobnČ pojímá motiv i Jan MukaĜovský.92 VýbČr motivĤ je jeden ze základních znakĤ, který charakterizuje autorský styl. Je podmínČn mnoha aspekty – jednak závisí na zámČru autora, tedy na tom, co nám chce autor sdČlit, dále pĤsobí literární žánr, vliv literárního smČru þi proudu, a nakonec také výbČr pĜedchozích motivĤ (výbČrem jednoho motivu limitujeme možnosti výbČru motivĤ dalších).93 Motivy bývají vázány na dĤležitá slova v textu, pĜípadnČ na nosné pĜedstavy. Již samotná krajina Moravy je významným motivem. Objevuje se v rĤzných dílech Körnera, stČhuje se z jednoho díla do druhého a vytváĜí jakousi souvislost mezi díly. Takový druh motivu oznaþujeme jako intermotiv. Pasáže vČnované moravské krajinČ obsahují celou Ĝadu dalších motivĤ. VČtšinou se jedná o tzv. motivy popisné, neboĢ rozvíjejí oblast vnČjšího svČta, pĜípadnČ i motivy dČjové - mají vliv na další prĤbČh dČje. Pozornost budeme vČnovat motivĤm, které se v dílech þasto opakují. Mnohé z nich nejsou pouhou souþástí lyrických obrazĤ krajiny a popisĤ okolního prostĜedí, ale skrývají v sobČ nČco hlubšího – upozorĖují na nČjakou významnou skuteþnost, signalizují pĜítomnost nebezpeþí, nebo jsou naopak pĜíslibem pozitivní události. Jedná se tedy o jakési symboly. Paul Ricoeur upozorĖuje, že výraz symbol si lze vyložit mnoha zpĤsoby. V literatuĜe za symbol považujeme výraz o dvojím smyslu – doslovném a skrytém. Pod doslovným významem je skrytý ještČ jeden smysl a ten je tĜeba dešifrovat. Symbol má tedy dva rovnocenné denotáty: pĤvodní skuteþnost i skuteþnost, která je symbolem naznaþována.94

 ϵϮ

InPETERKA, J. Studijní texty k úvodu do literatury. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1998. s. 240. PETRģ, E. Úvod do studia literární vČdy. Olomouc: Rubico, 2000. s. 102. ϵϰ InPETERKA, J. Studijní texty k úvodu do literatury. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1998. s. 74. ϵϯ



-45

V rámci obrazĤ krajiny je jedním z nejþastČji se opakujících motivĤ bĜidlicová stĜecha. Lesk bĜidlicových stĜech je významnou souþástí všech tĜí novel. Proþ právČ bĜidlicové stĜechy? DĜíve totiž bývaly nápadným znakem severomoravských pohraniþních obcí. „Severomoravské vesnice se vyznaþovaly zvláštní fotogeniþností. V kontrastu bílé a þerné. S bĜidlicovými stĜechami, které mČní barvu podle svČtelné atmosféry. Když prší, jsou do þerna, když svítí slunce, lesknou se jak šupiny ryby.95 BĜidlice má vynikající izolaþní vlastnosti, je odolná proti vČtru, nepropustná proti dešti a snČhu a vysoce mrazuvzdorná. PrávČ proto se používá v drsných horských podmínkách. Navíc se tento pĜírodní kámen tČží právČ v Jeseníkách. BĜidlice tedy neodmyslitelnČ patĜí k místní krajinČ. V Körnerových pĜíbČzích pokrývá nejen stĜechy obydlí, její úlomky nacházíme zapadlé v trávČ i potopené na dnČ vodních tokĤ. Její þerná barva pĜispívá k dokreslení ponuré atmosféry pĜíbČhu, nČkdy také signalizuje zlo a nebezpeþí. „Na stezce k Vozkovi vystupoval kouĜ z horských samot a lesk bĜidlicových stĜech ukazoval zdaleka smČr k lidským obydlím, ale nenabízel zbloudilcĤm odpoþinku.“96 „…všechny zdi byly obité bĜidlicí, zdaleka se leskly jako šupinaté bĜicho ryby, zvláštČ za dnĤ, kdy se kraj potápČl v slunci.“97 Dalším významným motivem, ke kterému se autor rád a þasto vrací je most. Most v rĤzných podobách je dĤležitou souþástí Körnerových popisĤ krajiny, objevuje se v mnoha pĜíbČzích. PĜíbČhem novely Zánik samoty Berhof nás doprovází mĤstek z bĜezového dĜeva, který na dálku svítí ve tmČ, leskne se v poledním slunci i jasné mČsíþní záĜi. Tento mostek je zmiĖován vždy tak nČjak mimochodem a nehraje v pĜíbČhu žádnou podstatnou roli. Je pouze jakýmsi nápadným znakem zapomenuté samoty Berhof. „Ulrika se otĜásla chladem, od potoka þišelo. Noc nepokroþila natolik, aby pĜestalo svítit zábradlí u mĤstkĤ z bĜezového dĜeva.“98 V knize Zrození horského pramene má most pĜes Ĝeku Moravu hlubší význam. Je vzpomínkou na otce. Na most pĜes Moravu chodíval Ondra PĜibyl se svým tatínkem chytat ryby, na mostČ byl také tatínek nejen Ondry PĜibyla, ale také Vladimíra Körnera, zastĜelen. Most je tedy pĜipomínkou minulých þasĤ, okamžikĤ radostných i bolestných, a také jakousi nadČjí a jistotou.  ϵϱ

KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 31. (Film a doba, srpen 1986.) KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 5. ϵϳ s. 85 tamtéž. ϵϴ s. 21 tamtéž. ϵϲ



-46

„Mrtvo, v krajinČ cosi osiĜelo. Mostek, jakých je v tomto koutČ Moravy nespoþet. Prajednoduchý, betonové konstrukce, s rezivým zábradlíþkem. … ten mostek zazáĜil trochu opuštČnČ v místČ, kde se Ĝíþka Valová vlévá do silného proudu Moravy. Sem chodíval tatínek na ryby, tady se mu to stalo!“99 „Mostek tu zĤstane þasem zapomenut, ani ho není tĜeba jako pĜipomínky. Jsou honosné pomníky a kĜíže, které se chtČjí nad vším tyþit a vtírat žijícím; dost zbyteþnČ; ty máš ten svĤj v srdci.“100 V novele Adelheid spatĜíme hned nČkolik motivĤ, jež nesou symbolický význam. Symbolika hraje v knize velkou úlohu. Již samotný zaþátek pĜíbČhu je symbolický. Viktor Chotovický pĜijíždí do obce ýerná Voda. Aby si zkrátil cestu k zámeþku, vydává se pĜes pole. Na kĜižovatce v poli spatĜí kĜíž, v nČmž jsou vryta písmena: Est ist vollbracht! Dokonáno jest! Tento nápis vyvolává pĜedstavu míru, konce váleþných útrap. Viktor vnímá klid a krásu okolní pĜírody a pĜemýšlí o své budoucnosti. Stezka ho najednou zavede do žitného pole, „které tu nikdo nesklízel. Klasy se ohnuly a vysypaly, hlína þekala na déšĢ nebo pluh. Pole ještČ nikdo nepokosil, i když bylo nejvČtší v okolí. Proužky políþek pod lesem byly kupodivu sklizené a zaplnČné snopy. Tam všude byli lidé. StaĜeny v tmavých sukních, muži bez ruky nebo nohy, a s nimi houfec jeptišek. Byly mladé, kosily žito a zpívaly pĜitom.“ ZdánlivČ se v pĜíbČhu nic nedČje, lidé pokojnČ pracují, zpívají si, z oblohy k nám dolétá zpČv skĜivana, všude vládne klidná atmosféra. Jaksi v kontrastu s tímto pozitivním naladČním ale stojí žitné pole. Proþ je jako jediné v okolí nepokosené? Viktor se najednou zastaví, ocitl se uprostĜed pole. Rázem utichl zpČv pracujících i trylkování skĜivana, všichni stojí v naprostém tichu a sledují Viktorovo poþínání. Toto náhlé ticho vyvolává ve þtenáĜi pocit, že nČco není v poĜádku, že se blíží nebezpeþí. „Teprve teć se podíval Viktor na zem pĜed sebou. V žitČ se leskla nášlapná mina, blízko ní spatĜil další již zaprášenou. Staþil krok a šlápl na nČkterou z nich. Stál v naprostém tichu.“101 JeštČ tedy nic neskonþilo. PozĤstatky války jsou patrné na každém kroku. K této „symbolické situaci“ se vyjádĜil také Petr Komenda.102 UpozorĖuje pĜedevším na to, že zde vystupují jakési pozitivní „indicie“, které jsou však lživé a mohou þlovČka vést do záhuby. Viktor mČl však štČstí, že se tČmito pozitivy nenechal zmást a vþas si uvČdomil nebezpeþí.  ϵϵ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 18. s. 24 tamtéž. ϭϬϭ KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 20. ϭϬϮ Symbolické situace v Körnerových Podzimních novelách. In Život je jinde…? Praha, 2002. s. 272. ϭϬϬ



-47

Samotný nápis „Dokonáno jest“ je podle Komendy indicie klamná, neboĢ navozuje dojem skonþené války, ale v pohraniþí nebezpeþí stále pĜetrvává. Ke kĜíži v poli se spolu s Viktorem ještČ jednou vrátíme. Tentokrát na samém konci pĜíbČhu. KĜíž, který Viktor míjí na svém pĜíchodu do ýerné Vody i odchodu z ní, tedy pĜedstavuje jistý rámec. Starý nápis v kameni „Dokonáno jest!“ ale nyní nelze pĜeþíst, je schován pod snČhem, což svČdþí o þemsi negativním, o špatném konci. JeštČ totiž „nic není dokonáno, a nic neskonþilo - všechno jen pokraþuje a bude stále pokraþovat, protože není lásky, ani smíĜení.“103 Význam nápisu je tedy popĜen. Zlo, které svČtu vládne, je nevyhladitelné. PĜesto má však pĜíbČh nakonec optimistické vyústČní. Mladá dívka ukazuje Viktorovi nejkratší cestu pĜes dĜíve zaminované pole. Teć už tu miny nejsou a stĜedem rozlehlého pole vede vyšlapaná pČšina – nadČje na lepší budoucnost. Takových symbolických „indicií“, které mají na nČco poukazovat, pĜed nČþím varovat, najdeme v knize více. Zejména v prostĜedí zámeþku, kde Viktor nyní žije a kde se setkává s Adelheid, jich spatĜíme rovnou nČkolik. Hned pĜi svém pĜíchodu do zámku zpozoruje Viktor nad vchodem kovový zvonec. Chce na nČj zazvonit, ale zvonec se pouze zachvČje a nevydá žádný zvuk. Jeho kovové srdce nČkdo ustĜelil. Zvon je tedy stejnČ poznamenaný válkou jako Viktor. PĜi každém návratu Viktorovi pĜipomíná jeho osamČlost a váleþné šrámy. StejnČ negativnČ pĤsobí i maltézské kĜíže zobrazené na vČžích zámku. Proþ se ale v knize tak þasto vyskytuje zrovna maltézský kĜíž? Tento osmihrotý kĜíž navržený ve 12. století je znakem ěádu sv. Jana Jeruzalémského (dnes Maltézského Ĝádu). PozdČji se stal symbolem rytíĜských ctností a symboly mnoha jiných ĜádĤ vychází právČ z tohoto znaku.104 NapĜ. ěád nČmeckých rytíĜĤ používá jako svĤj znak þerný kĜíž ve stĜíbrném poli. Tento znak vychází rovnČž z maltézského kĜíže a je mu velmi podobný. Za druhé svČtové války používali NČmci tento kĜíž jako váleþné vyznamenání a nČmeþtí vojáci jej nosili pĜipnutý na svých uniformách. Maltézský kĜíž bychom si tedy mohli dát do spojitosti s nČmeckým národem, tedy i s Adelheid. V pĜíbČhu jako by stál v protikladu k již zmiĖovanému kĜíži kĜesĢanskému a poukazoval na rozdíl mezi dvČma národnostmi, na nepropustnou bariéru, která stojí mezi Viktorem a Adelheid, a také na rizika, která plynou z intimního vztahu ýecha a NČmky. Že doba je zlá a situace nelehká pĜipomínají

 ϭϬϯ

KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 120. SCHWARZENBERG, K. Heraldika. Praha: Vyšehrad Praha, 2007. s. 162 – 167.

ϭϬϰ



-48

také osamČlé platany vrhající temný stín na nádvoĜí zámku. ZmínČné tĜi motivy se v pĜíbČhu mnohokrát opakují a prolínají. „Nad vršky platanĤ se pĜibližovala mČdČnková stĜecha, Viktor zpomaloval. Kam se vlastnČ vrací? K nebi se þernají kĜíže nČmeckých rytíĜĤ, zvonec u vchodu je bez kovového srdce.“105 „Vzrostlé platany kladly hluboký stín do prĤþelí, na dĜevČných pĜíþkách v omítce se napínalo a þervenalo divoké víno, na obou vČžiþkách se rýsovaly ostré kĜíže maltézských rytíĜĤ…“ 106 Své symbolické motivy, které neustále prostupují pĜíbČhem, má i novela Zrození horského pramene. Dominantním motivem, mohli bychom Ĝíci až leitmotivem,107 knihy je horský pramen. Ten se v mnoha variacích neustále navrací. Vladimír Novotný podotýká, že celá novela je vlastnČ „teskným vylíþením zániku horského pramene symbolizujícího dobu, která dávno minula a ze které zĤstal v lidské psychologii jen bezpoþet nezahojených jizev a šrámĤ.“108 Horský pramen objevil NČmec Bartl již nČkolik let pĜed válkou, „v roce sucha a pĜedþasné bídy“. Dlouhé dny putoval vyprahlou krajinou v okolí Cukrové boudy a hledal jakýkoliv pramének vody. PĜece ho našel. V tu chvíli se spustily dlouho oþekávané deštČ a pĜíští noc se mu narodil syn Rudi. Cukrová bouda ožila. Do žulového obrubníku vedle pramene vytesal Bartl nápis: „Glaube an die Heilkraft diesel Quelles – VČĜ v zázraþnou moc tohoto pramene.“109 Pramen má tedy symbolizovat nový život, novou nadČji pro lidstvo. Za þasĤ války ale pramen zarostl travou a pomalu zanikl. PĜišly zlé þasy plné nebezpeþí, krutosti a násilí, které pĜetrvávají ještČ dlouhé mČsíce po válce. PĜece je však pramen znovu obnoven, zásluhou Bartla. A spolu s jeho znovuzrozením se rodí i nový þas. Smutek pomalu mizí, pováleþné konflikty konþí, krajinu ovládá mír a pro Bartla i Ondru zaþíná nový život. A snad je tu i nadČje pro celý národ, pro celé lidstvo. A tato nadČje tu bude vždy, i když se bude zdát už témČĜ ztracená. „Ten zurþící pramének bude slyšet vČþnČ, i když ho nebude vidČt; nikdy nezamrzne, proudí i pod ledem.“110

 ϭϬϱ

KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 66. s. 25 tamtéž. 107 Leitmotiv je dominantní motiv z hlavních motivĤ. ϭϬϴ Svobodné slovo, 1979, roþ. 35, þ. 288, s. 5. ϭϬϲ

ϭϬϵ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 175. s. 276 tamtéž.

ϭϭϬ



-49

V závČru knihy z úst samotného autora dozvídáme, že pramen vyschl v létČ o rok pozdČji (1946), za velikého sucha a znovu už se nikdy neobjevil. „Když jsem tam byl naposledy, zbyla tam sotva hromádka kamení zarostlá planým trním. Možná si pramínek vytryskl na jiném místČ nebo se ukryl na þas v zemi.“111 Tato nadČje lepších þasĤ jako by tedy pominula. Snad je ale nČkde skrytá a je jen na nás, zda ji znovu najdeme. TémČĜ jako poslání zní Bartlova slova: „Voda má þarovnou moc, þistí se sama. Ti noví na tom budou líp. Pro nČ bude zase strom pouhým stromem a þlovČk jako þlovČk. Dokud si to nezkazí sami…“112 Je tedy na lidstvu samotném, jak naloží se svým osudem. A ještČ jednu zajímavost související s horským pramenem stojí za to zmínit. V závČru knihy, kdy autor vypráví o svém návratu do rodné krajiny a pĜipomíná smutný osud zaniklého pramene, pronese vČtu: „Každá voda mívala svĤj hlas; a tahle mi už ani nezašeptala!“113 Podobná vČta se objevuje i v souvislosti s Bartlem již o mnoho stran dĜíve. „Každá voda má svĤj zvuk, ale tahle Bartlovi už nezurþela.“114 Bartl pĜišel o svého syna, Körner o svého otce. ObČma jako by v onu nešĢastnou chvíli život skonþil. Oba také zažily hrĤzy války (Körner jako dítČ, Bartl jako dospČlý) a oba jsou jimi poznamenáni na celý život. Svou „nadČji“ ztratili, zvuk „vody“ už neslyší. Podzimní novely jsou plné vody. Zurþení Ĝek, Ĝíþek, potokĤ, horských pramenĤ i podzemních vod je slyšet odevšad. Jejich šum doprovází obyvatele horských samot na každém kroku, jsou jakýmsi záchytným bodem, neboĢ ukazují cestu ven z hustých lesĤ. „Co až þlovČka udeĜilo, bylo to neustálé zurþení vody. Stékala ze všech strání a úžlabinek, snad ke každému stavení svádČlo korýtko pramenitou vodu… To nesmírné proudČní pramenĤ bylo jediným pĜíslibem života v pozdní hodinČ.“115 Zejména Ĝeka Morava doslova protéká všemi pĜíbČhy a my sledujeme její promČny. NČkdy je „zpČnČná a zmatená“, jindy klidná, její proud je silný nebo se úží „jak bystĜina v ubývajících rovinách, zmenšená létem…“116 Morava spojuje dvČ krajiny Körnerova dČtství – rovinatou Hanou i horskou oblast severozápadní Moravy. To si dobĜe uvČdomuje i vdova PĜibylová, která z Hané pĜichází do JeseníkĤ. PrávČ v Ĝece MoravČ vidí jakousi útČchu, drží se jejího proudu, protože ji spojuje s bývalým domovem. A vČĜí,  ϭϭϭ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 279. s. 177 tamtéž. ϭϭϯ s. 279 tamtéž. ϭϭϰ s. 177 tamtéž. ϭϭϱ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 47. ϭϭϲ s. 32 tamtéž. ϭϭϮ



-50

že „po dlouhé pouti dojde až k prameni.“117 SvĤj budoucí domov si vybírá v odlehlém místČ zvaném Nová studna pod SnČžnou horou. V tom jménu spatĜuje pĜíslib nadČje, šanci na nový spokojený život. I voda má tedy místy symbolický význam. ýistá voda je pĜíslibem nadČje, lepších þasĤ i nového života. Patrné je to napĜ. v závČru knihy Zánik samoty Berhof. Ulrika odváží nemocného Erika na saních zpČt k jeho matce. Na cestČ ji doprovází veselé zurþení Ĝíþky. „ěíþka jako radostné poselství spČchala pĜed dČtmi k lidským obydlím v údolích a mČnila dívþino vyprávČní v málo zĜetelný šum. PĜes veškerou nepohodu se tady valila dolĤ þirá voda; pĜehlušila všecko.“118 ýirá voda tedy mĤže znamenat nadČji - zlé þasy pominuly, Ulrika odchází z domu, vČĜí v lepší budoucnost, hodlá nČkde zaþít nový život, snad i po boku Erika - zároveĖ však mĤže znaþit Erikovu smrt, tedy konec jednoho mladého, nevinného, „þistého“ života. Dobré znamení je, pokud se ve vodČ objeví pstruzi, neboĢ ti pĜežijí pouze ve vodČ þisté. „Byl to dnes asi významný den, že se pstruzi objevili na svém oblíbeném místČ v této roþní dobČ. Jako by sama pĜíroda tušila zmČnu a nabízela poslední pĜíležitost k zachování života, dokud se toky nepokryjí ledem.“119 NČkteré symbolické motivy a situace jsou na první pohled tČžko viditelné. Všimneme si jich tĜeba až pĜi nČkolikátém pĜeþtení textu a zamyšlení se nad pĜíbČhem. Takovým motivem je napĜ. pták kroužící nad krajinou. PĜedstavme si, že se zaujetím þteme nČjakou napínavou pasáž pĜíbČhu, jsme ponoĜeni do dramatického dČje, a náhle autor odboþí a upozorní þtenáĜe, že na obloze krouží pták. Zprvu nás tato informace zĜejmČ nepĜekvapí, považujeme ji za jakési oživení vyprávČní a nevČnujeme jí vČtší pozornost. Když však pozornČ pĜeþteme všechny tĜi novely, všimneme si, že tento motiv se vyskytuje víckrát. Ptáci nekrouží nad krajinou jen tak náhodou. Mají obvykle upozornit na místo, kde se nachází nČco dĤležitého nebo nebezpeþného, a ukázat k nČmu cestu. NapĜ. Viktor spolu s vojáky hledá zranČného Adelheidina bratra, který má na svČdomí vraždu nadstrážmistra Hejny. Na obloze krouží vrána. Autor sám podotýká, že je snad vede na urþité místo v lese.

 ϭϭϳ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 37. KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 150. ϭϭϵ s. 132 tamtéž. ϭϭϴ



-51

Vrána najednou zaþne kroužit ve vČtších obloucích – vojáci se blíží k pachateli. Když ho najdou, vrána naposledy zakráká a letí do údolí.120 NejþastČji se v novelách objevuje vrána, pĜípadnČ kavka. Buć krouží po obloze, nebo sedí nČkde poblíž místa hlavního dČje, pĜípadnČ pouze slyšíme její krákání. Vrána byla již ve starém EgyptČ spojována se smrtí, a to nejen kvĤli své þerné barvČ, ale také proto, že požírala mršiny. Na bojištích byla považována za špatné znamení. Vnímání vrány (pĜípadnČ havrana, kavky a jim podobných ptákĤ) jako pĜedzvČsti nČþeho zlého pĜetrvává dodnes. Objeví-li se v KörnerovČ pĜíbČhu vrána nebo kavka, témČĜ vždy se pĜihodí nČco nešĢastného. Podobným „skrytým“ symbolem je také bílá lilie v novele Zrození horského pramene. Vdova PĜibylová prochází opuštČnou vysídlenou krajinou a náhle si všimne bílého liliového kvČtu rostoucího u jedné ze samot. Zprvu nás tato informace nijak nezaujme, snad se nad ní vĤbec nepozastavíme. V okamžiku, kdy se bílá lilie objeví ještČ nČkolikrát, zpozorníme. Teprve teć si snad všimneme toho, že bílá lilie roste snad u každé usedlosti a že je jediným kvČtem, který na tomto opuštČném místČ najdeme. „Snad u každé usedlosti svítil v mlze kvítek bílých lilií. Tady se léto hodnČ opozdilo, nebo ty kvČty nČkdo vysázel nedávno a opoždČnČ se otevĜely.“ 121 „A pĜed fasádou se bČlaly zase lilie, jinak nerostl kolem ani plevel. Divné místo. Jako by ty zdejší kvČty nČkdo zámČrnČ pĜenášel a chodil ošetĜovat i v lesní pustinČ.“122 Bílá lilie bývá znamením smrti a jako pohĜební kvČtina má symbolizovat vČþnou lásku, trvající i po smrti. Takto ji také pravdČpodobnČ vnímá vdova PĜibylová. Bílá lilie jí pĜipomíná smutek, stesk po zesnulém manželovi, osamČlost a utrpení. Teprve ve chvíli, kdy lilie zvadnou, si v duchu oddechne a zaþíná vČĜit, že v této opuštČné drsné krajinČ pĜece jen najde štČstí. „I bílé lilie pod okny koneþnČ zvadly. Nic z minula už tady nestrašilo.“123 Až na konci pĜíbČhu se þtenáĜ dozví, proþ zde bílé lilie rostly. Chasníci ze Šumvaldu a okolí bojovali na evropských frontách a mnozí zahynuli. Za každého z nich vysadily staĜenky a nevČsty bílé lilie. Není chaloupky, kde by nezáĜil aspoĖ kvítek. NČmecké ženy se plíží setmČním a tajnČ opatrují hynoucí lilie.124  ϭϮϬ

KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 111. KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 62. ϭϮϮ s. 70 tamtéž. ϭϮϯ s. 79 tamtéž. ϭϮϰ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 121. ϭϮϭ



-52

Josef Peterka jako jeden z druhĤ motivĤ zmiĖuje motiv signální. Jeho varianty se v textu objevují v podobČ nápovČd, signálĤ. Zpravidla má-li tento motiv tragické ladČní již na poþátku, pak si ho obvykle zachová až do konce. Takovými signálními motivy by mohly být napĜ. krákání vrány, kvČt bílé lile, temný platan vrhající stín nebo maltézský kĜíž záĜící na vČži zámku. NČkteré z tČchto signální motivĤ bychom mohli podle Peterky nazvat až mysteriózními, neboĢ jejich skuteþný smysl nám zĤstává až do konce pĜíbČhu skrytý, mĤžeme se o nČm pouze domnívat. Vznáší se tedy nad ním jakési tajemství.125 Velkou pozornost vČnuje Körner slunci a jeho promČnám. Slunce nás doprovází všemi pĜíbČhy, je dĤležitou souþástí dČje. Vychází, zapadá, mČní svĤj jas, sílu i barvu v závislosti na denní dobČ, roþním období þi dokonce na okolní situaci. „Sluneþní svČtlo se zmČkþilo. … Slunce poklidnČ pražilo do okna.“126 „Sluneþní jas nad zámeckými palouky se srážel do chladnČjšího oparu.“127 ZáĜící slunce je všudypĜítomné, jeho paprsky prosvČtlují každý kout, dokonce i „odstávající uši nemocného Martina.“128 Körnerovo vnímání slunce je v þemsi zvláštní. Slunce je mocné, až málem posvátné, jako by neustále dohlíželo na lidské osudy, dokonce do nich i zasahovalo. „Vysoko nad usedlostí se vznášelo trylkování skĜivana. Zalétl si v krásném dnu až do hor. Ulrika vzhlížela k obloze, aby si ho nad sebou našla. Slunce ji však oslepilo a dalo jí napomenutí, že kráþí za matþinou rakví.“129 Slunce pĜedstavuje obvykle pozitivum. Svítí-li nad krajinou jasné slunce, vládne v pĜíbČhu klid a mír, nic zlého v tu chvíli neoþekáváme, zkrátka: „Svatý kraj, když svítí slunce.“130 NČkdy však jeho pozitivní síla stojí v protikladu k lidskému utrpení. Slunce silnČ záĜí i pĜes veškeré zlo, které na svČtČ vládne, a snad se i vysmívá lidským slzám. „To prokleté sluníþko si svítilo z kopcĤ, jako by žádná nemoc v krajinČ nebyla.“131 „Kolem kvetou louky spČjící k vrcholu nového jara. V krajinČ je mír, vlídno, jen trochu moc slunce pro ty, kdo se musí plahoþit ve smuteþních šatech. … Zrající žito a pásy zelenČ si pĜejí nejvíc, aby bylo vše opČt zapomenuto…“ 132  ϭϮϱ

PETERKA, J. Studijní texty k úvodu do literatury. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1998. s. 240. KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 34. ϭϮϳ s. 36 tamtéž. ϭϮϴ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 128. ϭϮϵ KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 29. ϭϯϬ KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 112. ϭϯϭ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 129. ϭϯϮ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 21. ϭϮϲ



-53

V novele Adelheid každá kapitola zaþíná východem slunce a konþí jeho západem. StĜídání dne a noci je tedy další zajímavostí a dalším významným motivem. „Pás svČtla pronikal skulinou v okenici až k posteli. Viktor vnímal pĜekotné pohvizdování kosĤ, dotírající k nČmu ze zahrady.“133 „ŠeĜilo se brzy, mraky se spojovaly a za chvíli nebylo vrcholky kopcĤ vidČt. Od platanĤ se blížila tma.“134 Pozornost je vČnována také obloze a jejím promČnám. Barva oblohy, její vzhled koresponduje s momentální náladou pĜíbČhu i charaktery lidí. TČžko si lze pĜedstavit jesenickou krajinu bez hustých rozlehlých zelených lesĤ. Lesy zde pokrývají více než polovinu plochy a v minulosti byly podstatným zdrojem obživy. Proto i v Podzimních novelách zaujímají znaþnou þást pasáže vČnované místním lesĤm. PrávČ v lesích se odehrává velká þást pĜíbČhĤ. Lesy poskytují lidem útoþištČ, skrývají velké pĜírodní bohatství, ale také nebezpeþí v podobČ ukrytých min a toulajících se „vlkodlakĤ“. Körner upozorĖuje na jejich nesmírný význam pro þlovČka i pĜírodu, obdivuje jejich sílu i krásu, ale zároveĖ také upozorĖuje na jejich niþení (zejména zásahy války) a nepĜímo vyzývá k jejich ochranČ. Každé z Podzimních novel dominuje urþitý strom, který se stává mnohokrát opakujícím se motivem. V Adelheid je to platan vrhající stín na nádvoĜí zámeþku, v Zániku samoty Berhof se nČkolikrát objevují „ponuré“ chvojky a tisy, ve Zrození horského pramene obdivujeme vzácné „jedlové velikány“. V souvislosti se symbolikou pĜipomeĖme také novelu Slepé rameno. Již samotný název novely a také jméno hlavního hrdiny (VojtČch Windfeld) jsou symbolické. Windfeld znamená v pĜekladu „vČtrné pole“, a to vystihuje charakter Windfelda – nejistého, tápajícího, neschopného zaĜadit se do spoleþnosti.135 Windfeld nechce být pouhým „slepým ramenem svého osudu“. Touží nČco zmČnit, vykonat nČjaký odvážný þin, být nČþím užiteþný, dát svému životu smysl a být prospČšným. ýasto se opakují dva motivy, které by rovnČž mohly nést skrytý význam: bílý andČl a þerná vrána. Bílého andČla, sochu stojící na stĜeše hĜbitovní kaple, bychom mohli chápat jako symbol smutku, ale také jako ochránce, patrona, který bdí nad lidskými osudy. Bílý andČl je zmínČn vždy ve chvíli, kdy se rozhoduje o nČþem dĤležitém. Zajímavostí je, že tento andČl skuteþnČ i dnes stojí  ϭϯϯ

KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 21. s. 69 tamtéž. ϭϯϱ DOKOUPIL, B. Slovník þeské prózy 1945 – 1994. Ostrava: Sfinga, 1994. s. 179. ϭϯϰ



-54

na stĜeše kaple zábĜežského hĜbitova. Odráží se tedy v Körnerových vzpomínkách a také v jeho díle. ýerná vrána se objeví vždy ve chvíli, kdy se blíží nČco zlého. Její zakrákání uslyší Windfeld pĜesnČ v ten okamžik, kdy je na druhém bĜehu Moravy zabita jeho žena BroĖa.

6.3 Válkou poznamenaná krajina V Podzimních novelách válkou netrpí pouze Körnerovi hrdinové, ale celá pĜíroda. I ona je vystavena hrĤzným krutostem války, ze kterých se bude vzpamatovávat ještČ dlouhou po jejím skonþení. Toto „utrpení“ je o to horší, že pĜíroda za nic nemĤže, je proti lidskému zlu naprosto bezbranná. V Körnerových pĜíbČzích „stĜedovČkých“ je pĜíroda vČtšinou zobrazena pĜímo ve víru váleþných událostí, v Podzimních novelách jde pĜedevším o krajinu „pováleþnou.“ Váleþné boje sice postupnČ utichají, stopy po nich tu ale zĤstaly. Mnohé jsou patrné již na první pohled - do povČtĜí vyhozené kolejnice, výstražné tabule s nápisy „NEBEZPEýÍ SMRTI“, stopy po stĜelách tČžkého kulometu, v pĜíkopech pohozené vojenské pĜilby a uniformy, ale pĜedevším ticho. PĜeveliké „ticho po þlovČku.“ To byl hlavní znak pohraniþních obcí po válce. Všude zĤstaly opuštČné domy po NČmcích, jejichž odchod byl tak rychlý, že vše zĤstalo tak, jako by si odskoþili jen na chvíli. Zbylí obyvatelé zĤstávají se strachem schovaní ve svých domovech, protože nebezpeþí ještČ nepominulo. „Z vesniþanĤ nebyl na návsi nikdo. Okna statkĤ zakrývaly hounČ a staré zatemĖovací rolety z války, ve dvorech nevidČl slepice ani psy, nic živého. Jen z komínĤ stoupaly praménky kouĜe a ztrácely se v jasném nebi.“136 K této tiché, lidmi opuštČné krajinČ se autor mnohokrát vrací. Nezvyklý obraz opuštČných pohraniþních vesnic nosí ve svých vzpomínkách a nejzĜetelnČji tyto vzpomínky promítá do novely Zrození horského pramene. Vdova PĜibylová pĜichází s chlapci na samotu poblíž Šumvaldu. Naskýtá se jí zcela neobvyklý pohled. „Vesnice byla mrtvá, jak vylidnČná nevlídným veþerním svČtlem. V žádném okénku se nerozsvítilo, z žádného komína se nezakouĜilo. Pes nezaštČkal, jako by si obyvatelé osady odskoþili na výroþní

 ϭϯϲ

KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 113.



-55

jarmark, a ne navždy. … Vše bylo pĜichystáno, jako by byli oþekáváni, na stole v hrnku seschlý zbytek žitné kávy, v parapetu mezi okny petúnie…cizí hodiny odbíjely.“137 VýbornČ tuto skuteþnost vystihl Petr Komenda, podle kterého je krajina þeského pohraniþí krajinou samoty, periferií, hranicí, místem, v nČmž se sobČ odcizily dva národy. Je to zemČ nikoho: NČmci byli odsunuti a ýechĤm jako by krajina nepatĜila.138 NepĜítomnost lidí je znát nejen na prázdných staveních, ale všude kolem. „Ovocné stromy se prohýbaly tíhou jablek, která nikdo nesklidil, po škarpách a dvorcích se válely hrušky. PĜetížené vČtve mnohde popraskaly a ležely pĜes plot. Nic živého neobjevila, ani zatoulaného psa þi slepici….“139 Atmosféra pováleþného pohraniþní je plná napČtí. Ani po válce se lidé necítí v bezpeþí. Co chvíli zazní krajinou ohlušující výstĜel. Körner zmiĖuje tyto okolnosti s takovou samozĜejmostí, jako by ke zdejší krajinČ nerozluþnČ patĜily. „Z kopcĤ se ozývaly výstĜely. S ozvČnou doznívaly v protilehlých stráních, pĜidávalo se k nim docela veselé zurþení vody v potoce a z kĜovin pĜemnohé ptaþí hlasy. Nastával zatím nejhezþí den letošního podzimu. Tráva osychala a slunce už svítilo na bystĜinu.“140 Následky války lze spatĜit na každém kroku. V lesích a polích se stále válejí miny, Ĝeky a podzemní vody jsou zneþištČné naftou, tráva zkysla, pĤvodní porosty zcela vymizely. A tyto hrĤzné, smutné „pozdravy z války“ stojí v protikladu ke krásám krajiny. Válkou trpí vše živé, nejen lidé, ale také rostliny a živoþichové – ani ti nejsou v bezpeþí. „První pováleþné jaro zaþínalo. V lánech se válely pancerfausty, nČmecké helmy a mundúry, stohy pušek. Tanky v klíþící pšenici, trychtýĜe po bombách, na dnČ prosakovala voda. Také poniþené vagóny pĜi náspech, D pĜeškrtnuté, orlice pĜetĜené vápnem…. a zase tanky, tentokrát v malinovém kĜoví, slída z letadel, rezivČjící nábojnice, krvavé maliny a ohoĜelé pláty…“141 „Zþistajasna se prorval tichem hrozivý zvuk, zemČ se otĜásla a výbuch ohlušil vše. … V prostĜedku mýtiny se drolilo kamení a padalo do jícnu díry, kde se kouĜilo z trupu nebohé srnky. Šlápla na minu. Sojky opoždČnČ alarmovaly les a pĜíroda se rychle pĜenesla nad zkázou, mravenci i hrobaĜíci se vraceli na své dráhy po uschlých kmenech, stČhovali

 ϭϯϳ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 52. Symbolické situace v Körnerových Podzimních novelách. In Život je jinde…? Praha, 2002. ϭϯϵ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 131. ϭϰϬ KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 27. ϭϰϭ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 25. ϭϯϴ



-56

se k tČlu roztrhané srny, ptáci ještČ neusedali a lesy se dralo slunce, jako by si nejvíc pĜálo, aby byla chvíle zmaru opČt pĜeklenuta.“142 Z tČchto váleþných útrap se pĜíroda snaží ze všech sil vzpamatovat. Jako by se snažila co nejrychleji zapomenout a skrýt všechny váleþné „rány“. Rychle rostoucí tráva pomalu skrývá odhozené zbranČ, pĜilby i mrtvá tČla. Otvory po stĜelách pomalu zarĤstají mechem, až po nich nezbude nic. PĜíroda ale sama na všechno nestaþí, potĜebuje pomoc þlovČka. A tak pan Bartl chodí lesem, sází nové porosty, stará se o opuštČná stavení, chlévy i zanesený vodní pramen. Körnerova díla v sobČ nesou nadþasovost a skrývají jakési poslání. Autor upozorĖuje na niþení krajiny a vyzývá lidi, aby se zamysleli a pĜírodČ pomohli. NČkdy je tato výzva skrytá, jindy ji sdČluje pĜímo. „Jestli pĜevládne zlo a lidi budou dál niþit sebe a pĜírodu, bude zle. PĜíroda se jich zaþne štítit, vypne na nČjaký þas a bude dČlat mrtvou, zemČ se naþas zavĜe, vody budou jako neživé, ztratí se, vypaĜí, tČm je to fuk, co je pro pĜírodu deset nebo dvČ stČ let, epizoda, jednou se otĜepe a zbaví se lidí jako štČnic a bude žít nanovo, þistá a svatá bez lidské havČti. To je celá perspektiva…“143 Tohoto humánního charakteru Körnerových knih si velmi ceníme. PĜíroda netrpČla jen válkou, trpí poĜád. Zásahy þlovČka do krajiny jsou stále výraznČjší. ProstĜednictvím svých obrazĤ krajiny upozorĖuje Körner na jeden z nejvýznamnČjších problémĤ souþasné spoleþnosti. Na tento problém poukazuje spisovatel i v televizním poĜadu ýtenáĜský deník v dílu vČnovaném knize Údolí vþel.144 PĜíroda se podle nČj „musí v souþasné lidské spoleþnosti zboĜit. A taky se zboĜí. Všechny ty tsunami byli jen pĜedehrou.“ PĜírodu je tĜeba chránit, neboĢ je „poslední nadČjí pro þlovČka.“ Válkou poznamenaná krajina severomoravského pohraniþí je dĤležitým motivem zejména v knihách Adelheid a Zrození horského pramene. V novele Adelheid je dokonce obraz devastované krajiny vnitĜnČ spjatý s osudem stejnČ „devastovaného“ þlovČka. Na každém svém kroku spatĜuje Viktor pozĤstatky války. PĜíroda je stejnČ jako on válkou postižena. Z nČkterých útrap se þasem vzpamatuje, jiné zĤstanou navždy. Zobrazení pováleþné krajiny se Körner vČnuje již ve své prvotinČ Slepé rameno. Zde se setkáváme s devastovanou krajinou Hané, kde byli váleþné boje ještČ mnohem horší než

 ϭϰϮ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 173. KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 26. ϭϰϰ ýeská televize 2008. ϭϰϯ



-57

v oblasti pohraniþí. Smrt a kruté „pozdravy“ z války jsou stavČny do kontrastu ke krásám místní pĜírody.

6.4 Podnebí a jeho funkce DĤležitou úlohu v Podzimních novelách sehrává podnebí a zmČny poþasí. Podnebí severomoravského pohraniþí je velmi promČnlivé. Díky velkému rozpČtí nadmoĜských výšek jsou zde výrazné podnebné rozdíly na pomČrnČ malé vzdálenosti. Je tedy zcela normální jev, že na jednom místČ svítí slunce a vládne bezvČtĜí a o deset kilometrĤ dále je teplota o nČkolik stupĖĤ nižší, slunce je schované za mraky a fouká studený vítr. NejdrsnČjší podnebí vládne na PradČdu a v jeho okolí – vĤbec se zde nevyskytují letní dny s teplotou nad 25° C a mrzne þasto i v létČ. Pro celou oblast Hrubého Jeseníku jsou typické vydatné srážky, husté tČžké mlhy a silný vítr, který nezĜídka dosahuje rychlosti mohutné vichĜice. Už v nadmoĜských výškách kolem 500 m n. m. je bezvČtĜí spíše výjimeþné.145 PrávČ tato specifika místního podnebí a výrazné a rychlé zmČny poþasí dokázal Körner výbornČ popsat a zakomponovat do svých pĜíbČhĤ; a právČ povČtrnostním podmínkám mČnícím se nejen v souvislosti s nadmoĜskou výškou, s pĜechody roþních období a stĜídáním dne a noci, ale zcela neobvykle také v souvislosti s lidskými osudy, vČnuje velkou pozornost. Spisovatel místní podnebí velmi dobĜe zná a s jeho specifiky seznamuje þtenáĜe. Körnerovi hrdinové žijící v horských samotách zdejšímu drsnému podnebí již pĜivykli a náhle zmČny poþasí je nezaskoþí. Podle oblohy a síly vČtru dokáží odhadnout, jak asi bude v pĜíštích dnech a hodinách. „DéšĢ visel ve vzduchu neodvratnČ, kupil mraþna nad hĜebeny, tam se vyĜádí nejdĜív a dole to bude trvat celé týdny.“146 „Sotva skonþily lesy, ukázalo se slunce i na silnici. Mnohem ostĜeji než vþera, a bylo navíc nezvykle chladno. Jas dívce napovídal, že dnešní den bude možná poslední v ĜadČ bezmraþných. Kdoví, zda už naveþer nepĜijde vítr, déšĢ nebo první sníh.“147

 ϭϰϱ

MELZER, M. – SCHULZ, J. A KOL. VlastivČda šumperského okresu. Šumperk, 1993. s. 26. KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 62. ϭϰϳ KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 111. ϭϰϲ



-58

NovČ pĜíchozí obyvatele však mĤže horské poþasí poĜádnČ pĜekvapit, jako napĜ. vdovu PĜibylovou, která je nucena vyrovnat se nejen se svým novým domovem, tČžkým životem bez manžela, opuštČnou krajinou, ale také právČ s drsným horským podnebím. Jak už bylo zmínČno, novely Adelheid, Zánik samoty Berhof a Zrození horského pramene se odehrávají na podzim – zaþínají pozdním létem a pomalým pĜíchodem podzimu, a postupnČ, den po dni sledujeme zhoršování poþasí až do pĜíchodu kruté horské zimy. Körner má vynikající pozorovací talent. Na pĜírodČ si všímá každého detailu, každé nepatrné zmČny kterou pĜináší postupný pomalý pĜíchod podzimu. „Celý park se noĜil do tklivČjších nádechĤ záĜijového dne, stráĖ pod lesem se zbarvila vĜesem a psí víno na omítce bylo krvavČjší, a kraj byl naplnČn pĜívČtivým klidem.“ 148 NejvČtší pozornost podnebí a povČtrnostním podmínkám je vČnována v knize Zánik samoty Berhof. PĜíbČhu dominuje šedá, pochmurná atmosféra plná husté mlhy, deštČ a chladu. Jak napsala Hana Hrzalová v Literárním mČsíþníku, „Körner dovede vytvoĜit atmosféru horského podzimu, obraz osamČlých statkĤ, zahalených do mlhy a deštČ, obraz nevlídné sychravosti, která panuje v kraji a která prosakuje do velkých, neurovnaných, odraných místností berhofské samoty.“149 Zprvu se ještČ þasto objevuje slunce. Jeho jas a síla však s pĜibývajícími dny slábne. PozdČji se stále þastČji hlásí o slovo déšĢ a vítr. Dešti a jeho promČnám je v novele vČnována velká pozornost. MČní se jeho hustota, síla i zvuk. Pro déšĢ používá Körner rozliþných výrazu – nČkdy prší, jindy lije, mží nebo krápe, prší pravidelnČ, jako by zvuk kapek nemČl nikdy pĜestat, jednou prší tiše, jindy s dunČním. Pršet zaþíná pozvolna, postupnČ déšĢ nabývá na intenzitČ. „Dopadalo to na dvĤr, stékalo z bĜidlicových stĜech a crþelo v korýtku u stavení. Necky pĜetekly. Toky potokĤ šumČly mnohem prĤbojnČji, vodu nestaþily pobrat žlaby.“150 TČžká mraþna se kupí nad hĜebeny hor, kde se vyĜádí nejdĜív a v údolí pak prší tĜeba i celé týdny, než se liják definitivnČ vybije. Takový kolobČh provází životy Körnerových hrdinĤ v novele Zánik samoty Berhof, ale i v novele Zrození horského pramene. Zobrazení podnebí obvykle slouží k dokreslení koloritu jesenické pĜírody, nebo je takto umocĖována momentální nálada, která pĜíbČhu vládne, pĜípadnČ je takto stupĖováno napČtí. NČkdy má ale podnebí a poþasí hlubší význam. Souvisí s lidskými osudy,

 ϭϰϴ

KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 41. Literární mČsíþník, 1074, roþ. 3, þ. 4, s. 102 – 103. ϭϱϬ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 94. ϭϰϵ



-59

koresponduje s nimi, kontrastuje, nebo upozorĖuje na blížící se nebezpeþí, na významnou zmČnu v lidském životČ. Uvećme si nyní pár pĜíkladĤ. Tlupou werhwolfĤ byl zavraždČn starý Florián. Jeho tČlo leží zkrvavené na dvoĜe chalupy. A náhle vyjde slunce a silnČ záĜí navzdory krutému lidskému údČlu a utrpení. „To byl asi masakr…. A zrovna se dČlá tak hezky! - ěekl Lašica.“151 Vždy v souvislosti se smrtí nebo se zásadním pĜelomem v lidském životČ dojde v pĜíbČhu k náhlé zmČnČ poþasí. „Kdesi na konci zabláceného dvora se þernalo zabité lidské tČlo. Teprve nad ním si obyvatelé Berhofu uvČdomili, že déšĢ venku ustal.“152 Zajímavá je také situace v jedné z kapitol novely Adelheid. Viktor s Adelheid se prochází zimní krajinou. Autor upozorĖuje, že je „neobvykle jasno, po dlouhé dobČ jsou viditelné hory“. Jde o šĢastný okamžik – alespoĖ na malou chvíli se mladému páru podaĜilo prolomit silnou národnostní bariéru a nachází k sobČ cestu. ŠĢastná chvíle konþí v okamžiku, kdy potkají místního nadstrážmistra Hejmalu, který Viktora ostĜe odsoudí za jeho intimní vztah k NČmce a bariéra stojící mezi nimi opČt vzroste. Adelheid smutnČ odchází; a náhle se nebe zatáhne, vítr zesílí, vrchol kopce Edelmannkopp zmizí v mraku a nebe je teć „o nČco tmavší než sníh.“153 Mladým milencĤm rozdílných národností není souzeno žít pokojnČ spolu. Zobrazení povČtrnostních podmínek mĤže mít i dvojí význam – skuteþnČ vyslovený i skrytý, metaforický. Taková situace se objevuje napĜ. v závČreþné þásti novely Zánik samoty Berhof. Poruþík se náhle zadívá k obloze a pomyslí si: „Proþ je taková tma, copak už zaþne snČžit? … Tak nízko už visely mraky.“154 Poruþík se skuteþnČ mohl zamýšlet pouze nad poþasím. StejnČ tak se ale za jeho slovy mĤže skrývat pĜedzvČst nebezpeþí, þehosi zlého, co v zápČtí skuteþnČ pĜijde. Za pár hodin þeká poruþíka nelehký úkol – zbavit kraj nebezpeþných „vlkodlakĤ“. Stav poþasí tedy mĤže v nČkterých pĜípadech signalizovat zlo a blížící se nebezpeþí.

 ϭϱϭ

KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 33. KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 77. ϭϱϯ KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 87. ϭϱϰ KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 148. ϭϱϮ



-60

6.5 Souvislost obrazĤ krajiny s lidskými osudy Nyní se dostáváme k tomu, v þem jsou pĜedevším Körnerovy obrazy krajiny jiné, než u jiných autorĤ. ýtenáĜi se na první pohled mĤže zdát, že lyrické popisy okolní krajiny slouží jen k obohacení pĜíbČhu, že plní pouze estetickou funkci. Když však þteme pozornČji a hloubČji se zamyslíme, zjistíme, že krajina zde má dĤležitČjší význam. Velmi úzce totiž souvisí s lidskou psychikou, charakterem a životním osudem jedince. ProstĜednictvím pĜírodních motivĤ poukazuje Körner na problémy a stavy lidského nitra, pĜipodobĖuje je k postavČ i k dČjinným událostem. PĜíroda i lidé podléhají stejným zákonitostem a jejich osudy jsou si þasto velmi podobné. Spojitost mezi þlovČkem a pĜírodou spatĜíme ve všech tĜech novelách, nejzĜetelnČji pak v novele Adelheid. PĜírodní motivy prostupují celým pĜíbČhem a korespondují s dČjem a lidskými osudy. PĜedznamenávají mnohdy charakter þlovČka þi dČjové peripetie. OsamČlý, válkou tČlesnČ i duševnČ postižený Viktor se témČĜ každý den setkává se stejnČ „osamČlou“ a válkou poznamenanou krajinou – pĜipomeĖme napĜ. nepokosené zaminované pole, osamČlé platany vrhající temný stín, zvonec bez kovového srdce, oblohu, která se „bez jediného mraku rozpínala pustá a zmrtvČlá jako pĜesný odraz Viktorových myšlenek.“155 Velmi zajímavá je souvislost mezi Viktorovým životem a postupným pomalým pĜíchodem zimy. Jasné dny a poslední paprsky podzimního slunce pro Viktora znamenají jistou útČchu a nadČji. Každý den se strachem oþekává pĜíchod šera a noci a každý den s napČtím sleduje, jak se den postupnČ zkracuje, šero pĜichází þím dál dĜíve a jasné dny pomalu konþí. Šero, tma a chlad zimních dnĤ pro nČj znamenají ještČ hlubší osamČlost a také nesnesitelnou bolest vyvolanou Viktorovou nemocí, která se s blížící se zimou ozývá stále zĜetelnČji. „Sledoval nehnutČ, jak se od nČj vzdaluje slunce po píseþné cestČ, jak se proplétají a spojují stíny vČtví. Šero se k nČmu pĜiblížilo o nČco dĜív než vþera.“156 Na scénu tedy opČt vystupuje Körnerovo „mocné“ slunce. V hĜejivých sluneþních paprscích hledá Viktor útČchu, ve slunci spatĜuje poslední nadČji. Slunce vnímá Viktor jako pozitivní sílu, která je zdrojem zdraví, spokojenosti, lásky a míru. „Slunce nesvítilo. Jasné dny skonþily, uvČdomil si, za chvíli bude tma.“157 Tato vČta je vlastnČ metaforou, má  ϭϱϱ

KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 11 s. 38 tamtéž. 157 s. 51 tamtéž. 156



-61

svĤj skrytý význam. Pod výrazem „tma“ se skrývá zlo, bolest, nebezpeþí a osamČlost. Viktor tuší, že zima pĜinese nČco zlého, nČco co znovu bolestnČ zasáhne do jeho života. Se stále kratšími dny jako by si Viktor uvČdomoval i zkracující se šanci na spokojený spoleþný život s Adelheid. S pĜíchodem chladných zimních dnĤ se objevuje také chlad ze strany Adelheid. „HledČla bez pohnutí ven do sychravé mlhy, která pohlcovala kraj. Zaþínal nový den a z kouĜovČ šedého úsvitu se vynoĜovala zelená tráva, mČdČnkové vČže a obrysy stromĤ i píseþná cesta. V té chvíli však nevycházel z nebe, ani z jejího tČla jediný hĜejivý paprsek.“158 Spoleþný osud jedince a pĜírody spatĜujeme také v novele Zrození horského pramene. NČmec Bartl jako jeden z mála pĜežil útrapy koncentraþního tábora a jako jediný se vrací do rodné osady. Rodina ho opustila, kamarádi zemĜeli – Bartl zĤstal v životČ opuštČný. Ve své osamČlosti však není jediný. Na vrcholu hory se tyþí stejnČ osamČlý smrk, který jako „jediný pĜeþkal zlé þasy“. „Vydržel to! Prošlé vichĜice vytrhaly jiné obry i s koĜeny a zlámaly na tĜísky, smrk odolal. Jeho koruna byla pĜetížena hrozny šišek a mizela v tmavnoucí obloze. VČtve toho osamČlého velikána šumČly a hýbaly se, jako by poznávaly po létech Bartla a šeptaly na pozdrav.“159 Podobná situace je popsána i v novele Slepé rameno. PĜi své obchĤzce vykáceným lesem spatĜí poruþík Windfeld osamČlou jedli. Stojí zde „ve zbyteþném vzdoru“ a schytává blesky ze všech svČtových stran, stejnČ jako on sám.160 Viktor i Bartl i poruþík Windfeld si tuto spojitost mezi vlastním životem a okolní krajinou uvČdomují, sami ji spatĜují a snad i vyhledávají. V pĜírodČ hledají útČchu a nachází ji mimo jiné i v tom, že ve své osamČlosti a utrpení nejsou na svČtČ sami. ZároveĖ si také uvČdomují, jak je þlovČk bezmocný a bezbranný proti síle pĜírody, jak nepatrný je ve srovnání s kopci þnČjícími do mrakĤ, s jedlovými „velikány“, které tu stojí stovky let. „Jednou za sedm let mívá jedle šišky a teć jsou zase plny plodĤ, jako by jenom þekaly, až se vojna pĜežene a zaþnou rodit nanovo. Co je pro nČ sedm let? Jen zdĜímnutí, ale v životČ þlovČka zkáza.“161  158

KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 65. KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 111. 160 KÖRNER, V. Slepé rameno. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1965. s. 8. 159



-62

PĜíroda poskytuje þlovČku ochranu a útoþištČ v nouzi, zároveĖ je však silnČjší než þlovČk, a vzdoruje jeho zásahĤm. Další zajímavostí Körnerových lyrických obrazĤ krajiny je, že se v nich mnohdy skrývá nadþasovost. Jejich prostĜednictvím se Körner vyjadĜuje k dĤležitým otázkám lidské existence. „StejnČ jako se na poþátku jara všechno zelená stejnou barvou a stejným zpĤsobem, tak také my v raném životČ vnímáme takĜka stejnČ a nedoþkavČ svČt pĜed sebou jako nabízený dar, a jasnost prvních let spoþívá v tom, že stoupajíce na horu, nevidíme smrt, protože ta leží na opaþném úpatí hory.“162 „OsamČlost nekvete, ale roste! A proto musíš mít jen slunce za pĜítelkyni… A slunce se vyhouplo pĜes Wachberg, aby záĜilo v krajinČ.“163

6.6 Analýza jazyka Zcela nepĜehlédnutelnou a originální složkou Körnerových próz je jazyk. Kritika oceĖuje kĜišĢálovou, až puristickou þistotu Körnerovy þeštiny. Jazyk Körnerovi neslouží pouze jako prostĜedek k popsání dČje, ale zachází s ním jako s básnickým materiálem. Spisovatel sám však tvrdí, že nad jazykem a stylem pĜíliš nepĜemýšlí. Styl podle nČj pĜichází sám, je dán neopakovatelným vnitĜním svČtem autora a zpĤsobem jeho myšlení, je v þlovČku zkrátka zakoĜenČný.164

6.6.1 Obrazné prostĜedky V lyrických pasážích vČnovaných popisĤm krajiny a podnebí Körner bohatČ využívá obrazných prostĜedkĤ, zejména tzv. tropĤ založených na pĜenášení významu. Velmi þasto se uplatĖuje metafora. Metafora vzniká oznaþením urþitého jevu jménem náležejícím jevu jinému, pĜiþemž takové pĜenesení pojmenování se odehrává na základČ vnČjší podobnosti  ϭϲϭ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 122. KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 42. ϭϲϯ s. 127 tamtéž. ϭϲϰ KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 37. (Film a doba, srpen 1986.) ϭϲϮ



-63

mezi obČma jevy. Tato podobnost bývá nČkdy patrná, jindy skrytá. Metafora otvírá nové významy, vyvolává nové pĜedstavy a asociace.165 Podle Slovníku literární teorie metafora slouží k emocionálnímu a fantazijnímu obohacení projevu a v krásné literatuĜe je dĤležitým prvkem obrazové výstavby, stupĖuje intenzitu výrazu a emocionalitu textu.166 PĜirozenČ nejþastČji se objevují metaforická pojmenování, která se užívají v bČžné mluvČ (napĜ. hĜebeny hor, úpatí hory, rameno Ĝeky), tČmi se zde ale zabývat nebudeme. Zajímat nás budou metafory autorsky originální, metafory, které mají sloužit k jazykovému obohacení textu, plnit estetickou funkci. PĜíklad takové metafory najdeme napĜ. v této ukázce: „Naposled se rozhlédne po té neuvČĜitelnČ ploché, kvetoucí krajinČ a všechno se zaþíná rozmazávat a plavat. Plaþící slunce.“167 Hedvika PĜibylová se plaþíc louþí svým domovem. Se slzami v oþích vzhlédne ke slunci. Toto slzami rozmazané slunce, jejž žena spatĜí, oznaþuje Körner jako „plaþící“. Dosahuje tím silného estetického úþinku. StejnČ tak jako v pĜípadČ spojení „stezka od hranic zaþala ožívat“ – zajímavé vyjádĜení situace, kdy se na stezce objeví lidé.168 Metafora však nemusí mít vždy jen estetický význam. NapĜ. v této ukázce použil Körner metaforu ze zcela jiného dĤvodu. „Po mlýnském náhonu plave utržená udice i s vlascem, voda obecní strouhy je zpČnČná po deštích, v rovinách se blýská, topoly se klepou, ale zvuk bouĜky sem nedoletí …spČcháte pĜed bouĜkou domĤ, ale tatínkova tváĜ pozvolna mizí, pamatuješ si pouze tu proudem unášenou udici…“169 BouĜkou zde není mínČn povČtrnostní jev, nýbrž válka, váleþné boje, nálety. Situace je však vidČna oþima malého chlapce, který netuší, co se dČje za kopcem a domnívá se, že ono blížící se „hĜmČní“ je skuteþnČ pouhou bouĜkou, pĜed kterou je nutné se rychle schovat. Slovo bouĜka v souvislosti s válkou se v knize vyskytne víckrát, neboĢ právČ takto váleþné boje utkvČly v pamČti samotného autora. Metafora se þasto uplatĖuje v podobČ perifráze, opisu, kdy se známý a bČžný název pĜedmČtu nahrazuje obšírnČjším opisem nČkolika slov. Místo zamýšlené skuteþnosti autor obvykle uvede její typické znaky nebo znaky s ní tČsnČ související.170 NapĜ. jedle oznaþuje Körner rozmanitými výrazy – jednou jsou to praví velikáni, jindy známí obĜi, bČlokoré  ϭϲϱ PAVELKA, J. Úvod do literární vČdy. Brno, 1985. s. 88. ϭϲϲ

VLAŠÍN, Š. Slovník literární teorie. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1977. s. 225 KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 22. ϭϲϴ KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 142. ϭϲϵ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 11. ϭϳϬ VLAŠÍN, Š. Slovník literární teorie. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1977. s. 271  ϭϲϳ



-64

princezny hor nebo dokonce královny JeseníkĤ a Králického SnČžníku. Rodná Haná je zase nazývána nížinou dČtství a prosté jeĜabiny nesou poetické oznaþení – pomeranþe severu. Smyslem užití perifráze je vyhnout se þastému opakování jednoho obratu, pĜípadnČ okrášlit prostý styl. Na metafoĜe jsou mnohdy založena i celá souvČtí, celé myšlenky, které na þtenáĜe pĤsobí obzvlášĢ pĤsobivČ. Jako pĜíklad lze uvést tuto nadþasovou myšlenku, ve které je lidský život pĜirovnán k výstupu na horský vrchol: „Tak, jako je první pĤle života nepĜetržitým stoupáním, tužbou a lopotČním po štČstí, je zbývající sestup jen nepĜetržitou obavou pĜed neštČstím. Co ji tu þeká kromČ nadČje? Úpatí její hory?“171 V souvislosti s Körnerovými popisy krajiny se nejþastČji setkáme s personifikací. Personifikace je druh metafory, která je založená na pĜenášení pojmenování dĜíve oznaþujících jen lidské jednání, vlastnosti a stavy na neživé skuteþnosti. ZjednodušenČ Ĝeþeno, neživým objektĤm jsou pĜisuzovány lidské þinnosti a vlastnosti. Personifikace je obvykle založená na slovesech, ale i pĜídavných jménech þi pĜíslovcích.172 Funkce personifikace jsou rĤzné. Obvykle jde o jazykové obohacení textu a estetickou pĤsobivost, napĜ. „Ĝíþka mČla naspČch, krajina se vlní, mraþna prchala jako noþní tvorové zaskoþení nenadálým sluníþkem, obrysy hlavních hĜebenĤ se posmívají za tmavnoucími svahy...“ V nČkterých pĜípadech však jako by chtČl Körner prostĜednictvím personifikace pĜírodu povýšit na úroveĖ þlovČka. PĜíroda si stejnČ jako þlovČk žije svým vlastním životem, prožívá lidské radosti i strasti, i ona se stala nevinnou obČtí války, se kterou se snaží ze všech sil vyrovnat. („Na mezích setrvával klid a cvrkot kobylek, jako by si pĜíroda sama pĜála, aby bylo vše rychle zapomenuto.“173 „Blížil se podzimní podveþer, pĜíroda se sklánČla bez síly a také beze vzdoru k sychravé noci.“174) PĜíroda þasto promlouvá k þlovČku, pĜihlíží jeho osudu a utrpení, nČkdy jako by ho chtČla ochránit pĜed nebezpeþím, jindy jako by se mu spíš vysmívala. („I pĜes svou sílu se slunce zaþínalo schylovat k stČnČ vysokohorských lesĤ. Zatím jsme pány kraje my, uvČdomovali si.“175 „Jako na výsmČch se z údolí silnČji ozývala bystĜina a stírala dĤraz slov.“176 „Svahy jako strmé stČny svíraly ze všech svČtových stran stĜechy i uzounké ulice  ϭϳϭ

KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 43. PAVELKA, J. Úvod do literární vČdy. Brno, 1985. s. 91. 173 KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 22. 174 KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 215. 175 KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 34. 176 s. 33 tamtéž. 172



-65

a snad chtČly donutit obyvatele, aby se skrþili ještČ ve vČtší bázni pĜed svým okolím i dobou.“177) Personifikaci autor þasto používá v souvislosti se stromy a lesy obecnČ. Stromy prožívají v Körnerových pĜíbČzích podobné osudy jako lidé (napĜ. spoleþný osud Bartla a starého osamČlého smrku, souvislost mezi životními útrapami Windfelda a opuštČnou jedlí, jež schytává blesky ze všech svČtových stran), jsou nuceny vzdorovat nejen zásahĤ lidí, ale také drsnému poþasí. Körner povyšuje lesy na úroveĖ lidí a snad právČ proto þasto používá výrazy, které bychom spíše spojili s lidskou þinností a lidskými vlastnostmi. A tak nás „smrky vítají svým tichem, ohavné chvojky se za námi ohýbají, horští velikáni rezignují a propouštČjí déšĢ ke svým koĜenĤm, modĜíny vystýlají stezku jehliþím a vytahují svá rovná tČla bez jediného uhnutí pĜed severním vČtrem“ a „pruhy vykácených porostĤ žalují“ na bezohledný zásah þlovČka do krajiny. Co nás dále zaujme na lyrických popisech krajiny, je nespoþet originálních a velmi pĤsobivých básnických pĜirovnání. Jejich funkce je pĜedevším estetická. PĜirovnání obohacují a ozvláštĖují text, utváĜejí specifický styl autora, ale také pomáhají þtenáĜi živČji si pĜedstavit popsanou skuteþnost. Zaujala nás napĜ. tato pĜirovnání: „chvojky a staré tisy vyþuhovaly jako otĜepaná košĢata; bĜidlicové stĜechy se lesknou jako zapomenuté slzy; modĜíny stojí jako sloupy v kostele, bez vývratu a bez zásahĤ lidské ruky; stromy i shluky chalup byly neskuteþnČ promČnČny mČsíþním svČtlem jako pohĜbené balvany; stezka z Berhofu mizela v polovinČ svahu, jako by se táhla pĜímo do nebe; rezonanþní smrk zvuþí pĜi každém poklepu a doznívá dlouho jak vábniþka, jak struna citery…“ KromČ pĜirovnání Körner také hodnČ používá básnické pĜívlastky (epiteta). Ty slouží ke zdĤraznČní urþité vlastnosti zobrazovaného pĜedmČtu nebo jevu, oživují ho, konkretizují a mnohdy také vyjadĜují autorĤv hodnotící a emocionální postoj. Zpravidla se rozlišují epiteta stálá, ve svém užívání již zautomatizovaná, zdĤrazĖující stálou vlastnost, a epiteta zdobná, která bývají vyjádĜena ozdobným zpĤsobem.178 PĤsobivých zdobných epitet najdeme v Körnerových prózách hodnČ: napĜ. zamžené hory, opoždČné kapky, konejšivé šplíchání, neskuteþnČ mírné svČtlo podzimního dne… NČkteré pĜívlastky, které odbourávají stereotypnost a pouhou zdobnost, bychom mohli oznaþit i jako vzácné:179 napĜ. totální protektorátní tma.  177

KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 98. PAVELKA, J. Úvod do literární vČdy. Brno, 1985. s. 81. ϭϳϵ Tamtéž. ϭϳϴ



-66

Zajímavé je také þasté užití nepravých vedlejších vČt úþelových, které neoznaþují skuteþný úþel, ale jiné druhy koordinaþního pomČru, pĜedevším sluþovací. Užití tČchto vČt je pro obrazné vyjadĜování typické, dosahuje se jím opČt estetického úþinku. „Slunce vyplouvalo ze zákalĤ nad krajinou, aby se poprvé dotklo mokrých stĜech Berhofu.“180 „Dojel na místo, kde se rozbíhalo nČkolik cest, aby se vzápČtí ztratily v lese.“181 Jak jsme se již zmínili, typickým znakem zde analyzovaných novel je mimo jiné neustále se opakující denní kolobČh, pravidelní stĜídání dne a noci. Pro svítání i západ používá Körner bohatou a rozmanitou zásobu výrazĤ a slovních spojení, vždy dokáže tuto situaci popsat velmi poeticky. Západ slunce a postupný pĜíchod noci je vyjádĜen napĜ. takto: smrákalo se, statek dole tmavl, do údolí se nesla tma, do kraje vstupovala temnota jako milosrdenství, mČsíc poléval svým svitem bĜidlici na stĜechách; pĜi východu zase slunce krvavČlo, nebo vyplouvalo ze zákalĤ nad krajinou. Pro novelu Adelheid jsou typické protiklady, kontrasty svČtla a stínu, pĜípadnČ ticha a hluku. Patrné je to již ze samotného výbČru slov. „MČsíþní svČtlo ozáĜilo stĜechu a stíny obou vČží se klikatily do nádvoĜí. … Z lesĤ se ozývaly výstĜely a rozléhaly se þistČ v ostrém horském povČtĜí. Pak bylo ticho, koþky odbČhly a také vítr ustával.“182 „Zámeþek na konci aleje byl tichý a poslední sluneþní svČtlo se odráželo v oknech, jako by se uvnitĜ už svítilo… Když pĜišel Viktor blíž, svČtlo z oken zmizelo. DĤm potemnČl. Vzrostlé platany kladly hluboký stín do prĤþelí…“183

6.6.2 Vizuálnost Adelheid, Zánik samoty Berhof i Zrození horského pramene vznikly, jako vČtšina Körnerových knih, pĜepisem filmového scénáĜe. Autorova profese filmového scénáristy se v nich silnČ odráží. Jejich nápadným znakem je totiž jistá vizuálnost, filmovost. Literární filmový scénáĜ musí být napsán tak, aby si þtenáĜ, zejména režisér, udČlal jasnou pĜedstavu o dČji budoucího díla a pĜedevším o tom, co se má natoþit, na co se má kamera  ϭϴϬ

KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 110. s. 8 tamtéž. ϭϴϮ KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 26. ϭϴϯ KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 25. ϭϴϭ



-67

zamČĜit, zkrátka tak, aby bylo možné pĜevézt popsané scény na filmové plátno. ScénáĜ je pro režiséra dĤležitým „návodem“. Zakládá se pĜedevším na dialozích, nezbytné je ale také výstižné popsání dČje, situací, okolního prostĜedí, pĜípadnČ i vzhledu a charakteru postav.184 Sám scénárista už obvykle má nČjakou pĜedstavu o podobČ budoucího filmu, i když skuteþnou podobu mu dává až režisér. Körner tvrdí, že pĜi psaní scénáĜĤ pĜed sebou vidí již natoþené scény. „Jsem první divák svého filmu. Vidím ho, už když píšu.“ A když se ve filmovém zpracování scény nekryjí s tím, co vidí, tak to musí napsat jako prózu.185 Körnerovy prózy se od jeho scénáĜĤ pĜíliš neliší.186 Už ve scénáĜi vČnuje Körner hodnČ místa lyrickým popisĤm krajiny a okolního prostĜedí, v próze je pouze rozvádí do vČtších detailĤ a jazykovČ obohacuje. Dále jsou zredukovány dialogy, je pĜidána osoba vypravČþe, dČj je detailnČji popsán.187 Vizuálnost zĤstává. Oné vizuálnosti, filmovosti dosahuje autor pĜedevším podrobnými popisy okolního prostĜedí, všímáním si i nepatrných detailĤ, zapojením více smyslĤ (nČkteré situace jako bychom mohli vidČt i slyšet zároveĖ) a zejména zamČĜením se na více míst, více situací souþasnČ - vznikají tedy jakési stĜihy, stĜídají se a prolínají rĤzné obrazy. Jako pĜíklad uvećme ukázku z knihy Zánik samoty Berhof: „Z mlhy se vynoĜoval povoz, zprvu ho bylo slyšet na cestČ, než se ukázal pod klenutím dubĤ: jako by vyjíždČl ze zakouĜeného tunelu. Spousty vlhka visely v haluzích a srážely se a krápaly na silnici.“ Kupec Gusta se blíží na svém povoze taženém koĖmi k Berhofu… Jeho „samomluva zapadala v stále opuštČnČjším prostoru. U staré koĜalny už padalo listí, ale výš ho muselo být na stromech ještČ plno. Bergschenke byla také posledním stavením v údolí, pak se povoz vpotácel do mraku kryjícího dobrou polovinu kopce. V zápČtí je uvítalo pĜíšeĜí prvních vysokohorských samot. Omšelých patníkĤ s písmeny S. H. 650 m pĜibývalo se stoupáním þím dál víc. Les zmohutnČl a vČtvoví vrĤstalo do zemČ, takže se zdálo, že zde nemohou pĜebývat živoucí tvorové. Ani ptáci, ani lidé. Pak se vyjasnilo a tu zakĜiþel dravec v lesích a vozka zvedl vyrušenČ hlavu. Dojel na místo, kde se rozbíhalo nČkolik cest, aby se vzápČtí ztratily v lese.“188 Tuto situaci si þtenáĜ jistČ dokáže živČ pĜedstavit, tuší, jak by asi vypadala na filmovém plátnČ. PĜedstavíme si krajinu zahalenou do mlhy a deštČ, slyšíme zvuk kapek dopadajících na silnici, zdáli k nám pomalu doléhá dusot koĖských  ϭϴϰ

Informace o psaní scénáĜĤ napĜ. na: www.scenar.filmovani.cz KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. s. 201. (Katolický týdeník, 11. 7. 2006.) ϭϴϲ KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. Praha: Dauphin, 2009. ϭϴϳ Viz KörnerĤv knižnČ vydaný scénáĜ Krev zmizelého (Praha: Dauphin, 2005). ϭϴϴ KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 7 – 8. ϭϴϱ



-68

kopyt, teprve potom v mlze spatĜíme obrys blížícího se povozu… Scénu mĤžeme vidČt i slyšet, kromČ samotného Gusty jedoucího na svém povoze si autor všímá také poþasí, padajícího listí, patníkĤ u cesty, náhlého zakrákání dravce…StejnČ jako kamera, která se obvykle nesoustĜedí pouze na jeden objekt, ale zabírá více míst, více situací, které se potom sestĜíhají a ve filmu se stĜídají a prolínají. Díky tČmto filmových prvkĤm jsou Körnerovy prózy originální a neotĜelé. Körner dokáže vykouzlit skuteþnČ dramatickou atmosféru. I pĜesto, že se v pĜíbČhu zdánlivČ nic nedČje, þtenáĜ tuší, že pĜijde nČco závažného, neoþekávaného, že nastala chvíle, kdy se rozhoduje o životČ a smrti. Vždy se objeví nČco podezĜelého, co þtenáĜe již dopĜedu varuje. „V kraji padly dva výstĜely, jak se to stávalo þasto v posledních dnech; tentokrát zapadly bez ozvČny, a pĜece o nČco blíž než vþerejšího jitra.“189 V této ukázce jsou to blížící se výstĜely, které signalizují pĜíchod nebezpeþí a navozují napínavou atmosféru. Jindy to bývá sílící, až podezĜelé ticho v krajinČ, þi náhlá zmČna poþasí (déšĢ, zatažené nebe), jako v tomto pĜípadČ, kdy se k Cukrové boudČ blíží „vlkodlaci“ pĜipraveni zabít Alfreda Bartla. „Les mlþel stále hrozivČji. Bylo naprosté ticho, ani ptáci tu nepokĜikovali… A náhle bylo kolem nich mraþno.“190 V dramatických situacích se þasto uplatĖuje hyperbola, která zvýrazĖuje urþitou skuteþnost, má expresivní úþinek a pĤsobí závažnČ, dramaticky. „Z noci se nedoneslo zapípnutí sysla, zašramocení, ptáci dávno utichali. V kopcích vládl klid, naprosto mrtvo. Krajina mlþela jako pohĜbena a zdálo se, že utichly i bystĜiny.“191 Körner má skuteþnČ umČlecké vidČní, všímá si i nepatrných krás v pĜírodČ. Tyto krásy potom prostĜednictvím slov pĜenáší na papír, a jeho autorské líþení nabývá „malíĜské“ podoby. „Listí barvilo krajinu do neskuteþna i v dešti, kde byly buky a javory, tam zemČ doslova zkrvavČla. A na vršku záĜilo nČco, co je ohromilo. JablĤĖka už bez lístku, a pĜesto neskuteþnČ kĜiþící barvami, obsypaná jablky, jako by nČkdo štČp nazdobil a ty plody pĜivázal drátky.“192 Krajina v jeho podání doslova hraje všemi barvami, „bĜidlicové štíty se tĜpytí do þerna, opadávající modĜíny barví zem fialovou hnČdí, mostek pĜes Moravu  ϭϴϵ

KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. Štíty: Veduta, 2005. s. 47. KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 208. ϭϵϭ s. 116 tamtéž. ϭϵϮ KÖRNER, V. Zrození horského pramene. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1979. s. 157. ϭϵϬ



-69

záĜí svou bČlobou, dláždČná silnice je provázená rudČ se odrážejícím stromoĜadím. Autor zapojuje do svého psaní všechny smysly. Jeho prózu jako bychom mohli nejen vidČt, slyšet, ale i cítit a dokonce chutnat. Körner zobrazuje krajinu velmi detailnČ, nČkdy se snad mĤže zdát, že podrobný popis pĤsobí až pĜehnanČ, násilnČ. „Na mýtinČ, která probleskovala jedlovým porostem, stálo dĜevČné krmítko pro vysokou zvČĜ. PĜíþkami vyþuhovalo seno.“193 Je to dáno autorovou profesí filmaĜe a jeho zvláštním osobitým vidČním okolního prostĜedí, Ĝekli bychom jako pĜes kameru.  Uzavíráme hlavní þást naší práce – analýzu novel Adelheid, Zánik samoty Berhof

a Zrození horského pramene – v níž jsme se zamČĜili na zobrazení krajiny. Baladické pĜíbČhy uvedených novel jsou zasazeny do míst reálných, která se váží ke Körnerovu životu a která autor popisuje tak, jak si je pamatuje ještČ z dob svého dČtství. Körner v nich vystihuje specifika severomoravské krajiny i horského podnebí a pĜináší þtenáĜi zajímavé informace o místech, na nichž se pĜíbČhy odehrávají. Krajina je zachycena v období tČsnČ po skonþení druhé svČtové války, dĤsledky váleþných bojĤ lze tedy spatĜi naprosto všude. Körner þtenáĜe nepĜímo upozorĖuje na neblahé dĤsledky lidských zásahĤ do krajiny a tím jako by vyzýval k její ochranČ. Nejvíce nás zaujalo þasté opakování urþitých literárních motivĤ, z nichž mnohé plní funkci symbolu a významnČ zasahují do dČje. Obrazy krajiny mají v Körnerových pĜíbČzích velký význam. Jsou v úzkém spojení s lidskými osudy a dĤležitou souþástí dČje. PĜíroda se stává svČdkem tragických dČjinných událostí, pĜihlíží lidskému utrpení, je utČšitelkou v nouzi, ale bohužel je také sama obČtí války. Lyrická zobrazení pĜírody tedy neplní pouze estetickou funkci, i když i ta je významná. Podzimní novely jsou plné nádherných metafor a jejich tzv. filmovost z nich þiní knihy velmi originální.

 ϭϵϯ

KÖRNER, V. Adelheid. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. s. 110.



-70

7 ZOBRAZENÍ KRAJINY V DALŠÍCH KÖRNEROVÝCH KNIHÁCH PĜíroda a obrazy krajiny prostupují nejen zmínČnými novelami, ale celým Körnerovým dílem. Ve všech knihách je krajina dĤležitou souþástí pĜíbČhĤ. Nechceme se jim již v naší práci detailnČji vČnovat, pouze je krátce pĜipomeĖme.

7.1 Krev zmizelého Do krajiny severozápadní Moravy, zejména do podhĤĜí JeseníkĤ se autor naposledy vrací ve svém scénáĜi k filmu Krev zmizelého. (Premiéra filmu, jehož režisérem byl Milan Cieslar, se konala 10. 3. 2005. V hlavních rolích jsme mohli vidČt Václava Jiráþka, Vilmu Cibulkovou, Ester Geislerovou, JiĜího Lábuse, Vladimíra Dlouhého, OndĜeje Vetchého a Igora Bareše). Na scénáĜi, pĤvodnČ napsaném pod názvem Stín zmizelého, pracoval Körner od roku 2002, v roce 2005 jej v knižní podobČ vydalo nakladatelství Dauphin. I v této práci se Körner vrací na známá místa svého dČtství, opČt nám pĜedstavuje místní kopce, Ĝíþky a po válce zpustlé pohraniþní obce. Krajina a pĜírodní scenérie jsou opČt v tČsném sepČtí s þlovČkem a dČjinami. Na pozadí þtyĜ roþních období autor zobrazuje klíþové historické události (rusko-finská válka, odsun NČmcĤ ze severomoravského pohraniþí, maćarské události roku 1956). Na ženských postavách ukazuje dopad velkých dČjin na dČjiny malé, privátní.194 Je škoda, že svĤj poslední scénáĜ už autor do prozaické podoby nepĜevedl. Byla by to práce jistČ výjimeþná.

7.2 PĜíbČhy z dávné minulosti I v knihách zasazených do vzdálenČjší minulosti (napĜ. Údolí vþel, Píseþná kosa, LékaĜ umírajícího þasu) hrají pĜírodní scenérie podstatnou roli. I v nich zavítáme na autorovu rodnou Moravu, zejména na místní hrady (Sovinec, Bouzov), které jsou spjaty s pĤsobením ěádu nČmeckých rytíĜĤ. Místy však malebné prostĜedí JeseníkĤ a sluncem prozáĜenou Hanou nahrazuje krajina chladného pruského severu se svými píseþnými  ϭϵϰ

Nakladatelství Dauphin. Dostupné z: <www.dauphin.cz>.



-71

dunami a kĜižáckými hrady, místo Ĝeky Moravy a horských potĤþkĤ prostupují pĜíbČhy toky Dunaje a Rýna a místo opuštČných horských osad s leskem bĜidlicových stĜech procházíme napĜ. vyspČlým stĜedovČkým Wittenbergem, Padovem, rudolfínskou Prahou… I tady jsou lidské osudy doprovázeny všudypĜítomným mocným sluncem, nepĜekonatelnou silou pĜírodních živlĤ a mČnícími se povČtrnostními podmínkami.



-72

8 SEVEROZÁPADNÍ MORAVA V ýESKÉ LITERATUěE Nejen Vladimíra Körnera oslovila krajina Šumperska, ZábĜežska a Jesenicka natolik, že ji zobrazil ve svých literárních dílech. Své svČdectví o tomto kraji a jeho lidech se pokusili podat mnozí další spisovatelé, kteĜí se zde buć narodili, nČjaký þas zde žili, nebo se tu zastavili tĜeba jen na krátkou chvíli. Útlou, ale cennou publikaci vČnovanou spisovatelĤm, kteĜí zasazovali svá díla do oblastí severní Moravy, napsal v roce 1978 šumperský historik ZdenČk Filip. Mnoho obcí zdejšího regionu mČlo své kronikáĜe, uþitele, písaĜe, sbČratele ústní lidové slovesnosti, kteĜí ve svých literárních pracích zobrazovali místní kraj. Nebudeme zde všechny vyjmenovávat, protože v mnoha pĜípadech jde o literáty dávno zapomenuté. PĜipomeĖme nyní alespoĖ ty známČjší. Ze sbČratelĤ ústní lidové slovesnosti bychom jistČ mČli zmínit Anežku Šulovou (1857 – 1954). Její rozsáhlý soubor obsahuje zápisy místních povČstí, pohádek, anekdot a mnoho dalších záznamĤ. Ukázky z této sbírky vycházely již od dvacátých let 20. století, teprve v roce 1964 vyšla samostatná kniha s názvem Obr na Šošole. Šulová se vČnovala i vlastní beletristické tvorbČ, napsala asi stovku povídek z venkovského života. Ty však, jak uvádí ZdenČk Filip, zĤstaly jen v rukopise nebo rozptýleny po þasopisech.195 Na dílo Anežky Šulové navázal sbČratel Bohuslav Indra (1891 – 1961). Vydal nČkteré její drobné prozaické texty (Když se pĜedl len, 1942) a jejích záznamĤ použil i do své sbírky Severomoravské písnČ lidové (1919) a Severomoravské povČsti (1931). Z dalších sbČratelĤ pĜipomeĖme Václava Rýznara z Horních Studének, Adolfa Langa z Loštic, Miroslava Zapletala z ChropynČ. Dnes velmi známou a oblíbenou autorkou je olomoucká historiþka Helena Lisická (1930 – 2009), která zaĜadila severomoravské povČsti do svých knih PovČsti z Moravy a Slezska (1971) a ěeka Morava (1976). Jak jsme již uvedli, nČkteĜí autoĜi se na severní MoravČ zdrželi jen na malou chvíli, a pĜesto je zdejší kraj oslovil natolik, že jej zobrazili ve svých dílech. Velmi zajímavá je knížka RĤženy Svobodové (1868 – 1920) V odlehlé dČdinČ (1898), inspirovaná autorþiným pobytem v KosovČ u ZábĜehu v roce 1893. Do Mohelnice je zasazen román Antala Staška (1843 – 1931) - PĜelud, ýenČk Kramoliš (1862 – 1949) zase umístil svĤj lázeĖský románek Židovka Hilda (1927) do Jeseníku.

 195



FILIP, Z. Šumpersko, ZábĜežsko a Jesenicko v þeské literatuĜe. Šumperk, 1978.

-73

DĤležitou osobou je také Josef Pospíšil (1895 – 1980) z Dolních Studének. Beletristické zpracování jeho vzpomínek otiskovala celá Ĝada þasopisĤ, knižnČ byly vydány napĜ. jeho vzpomínky na Jaroslava Haška (Znal jsem Jaroslava Haška, 1977). Jeho autobiografická románová kronika Neklidná krev (1977) se vrací do dob Pospíšilova dČtství a mládí na severní MoravČ. V roce 1961 vyšly také práce spisovatele Josefa Kocourka (1909 – 1933) – román Zapadlí vlastenci 1932 ze života uþitelĤ na severní MoravČ a poéma Frýdvaldov vČnovaná památce zabitých pĜátel v Dolní Lipové 25. listopadu 1931. Také jeho pozdČji vydané prózy Srdce v dlani (1964) a Extáze (1971) jsou zasazeny do severní Moravy. Starší historií tohoto kraje se zabýval Václav Kaplický (1895 – 1982). V románu Kladivo na þarodČjnice (1963) dokumentuje þarodČjnické procesy ve Velkých Losinách a v Šumperku v 17. století. Asi nejþastČji je v souvislosti s oblastí JeseníkĤ pĜipomínána spisovatelka VČra Sládková (1929 - 2006), která v trojici svých novel - Poslední vlak z Frýdvaldova (1974), Pluky zla (1975) a DítČ svobodČnky (1982)- zobrazuje mČsto Jeseník v letech 1938 – 1945. Autorka poznala místní krajinu pĜi svém osobním pobytu v Jeseníku v letech 1933 – 1938. Událostí druhé svČtové války v tomto kraji zaujaly i Ilonu Borskou (1928 - 2007) v románu Osud jednoho ýecha (1984) zpracovala životní pĜíbČh javornického uþitele Františka Hodíka, který padl v boji proti fašismu. StejnČ jako Körner se dramatické situaci na Jesenicku po roce 1945, problematice odsunu NČmcĤ a nového osídlení pohraniþí vČnovala také ostravská spisovatelka KvČta Škutchanová (1926). PĜipomeĖme alespoĖ její hru Veþer moudĜejší rána (1975) a soubor povídek Strom života (1976). Dále je možné uvést Miladu Markalousovou (1938 – 1975), která se v povídkové knize KoĜenky (1978) inspirovala souþasnou vesnicí na Jesenicku; OldĜicha ŠuleĜe (1924), jenž ve svých Letopisech v Žule (1957) dokumentuje osudy þtyĜ generací dvou rodin na Jesenicku. Na drsnou pĜírodu JeseníkĤ se zamČĜují ve svém díle spisovatelé Jaromír Tomeþek (1906 - 1997) a TomeþkĤv pĜítel František Fric (1911 – 1975), který pĤsobil Ĝadu let v Hanušovicích jako lesní inženýr. Ze známých básníkĤ se v souvislosti se severní Moravou zmiĖuje jméno JiĜího Wolkera, který jako dítČ strávil v Šumperku dvoje prázdniny. Tento pobyt se však v jeho díle nijak neodrazil. Severomoravskou krajinou se ale ve svém díle inspirovali jiní básníci - napĜ.



-74

Miroslav Kubíþek (1934), Jaromír Mazáþ (1934), František Valouch (1935) nebo Jitka Stehlíková (1955). 196

 196

Informace k literatuĜe oblasti severozápadní Moravy obsahuje kromČ publikace ZdeĖka Filipa také

VlastivČda šumperského okresu: MELZER, M. – SCHULZ, J. A KOL. VlastivČda šumperského okresu. Šumperk: Okresní vlastivČdné muzeum, 1993. 



-75

ZÁVċR Dnešní krajina „Körnerova dČtství“ je již ponČkud zmČnČná. Severomoravské pohraniþní obce získaly þasem zcela jiný ráz. OpuštČné domy po NČmcích zchátraly a na jejich místech stojí chaty pro „víkendové“ návštČvníky z mČst. Lesk bĜidlicových stĜech se vytratil a zdejší stavení se pyšní modernČjší krytinou. PĜesto však tento kraj zĤstává drsný, opuštČný a pomČrnČ chudý. V souþasnosti patĜí k oblastem s vysokou nezamČstnaností a v dĤsledku toho i prudkým úbytkem obyvatel. Co se ale nezmČnilo, je okolní krajina. Krásy zdejší pĜírody se nikomu nepodaĜilo vymýtit. Naopak, stav místní krajiny se na mnoha místech zlepšil. ýásteþnČ snad díky tomu, že velká þást oblastí patĜí v souþasnosti mezi chránČné a þlovČk sem naštČstí nemČl možnost zasáhnout. I dnes na vás dýchají rozlehlé zelené lesy, v uších vám nepĜestává znít šum a zurþení Ĝek a potokĤ, hledajících cestu mezi nánosy kamenĤ, a stále se vám bude tajit dech pĜi pohledu na vysoké kopce zahalené do mrakĤ. Krásám krajiny severomoravského pohraniþí a jejich lyrickým vyobrazením v prózách Vladimíra Körnera jsme vČnovali nejvČtší þást naší práce. V úvodu jsme se však nejprve pokusili o struþné nastínČní kulturní a politické situace šedesátých až devadesátých let 20. století, zaĜazení prozaické tvorby Vladimíra Körnera do kontextu vývoje moderní þeské literatury a zhodnocení pĜínosu autora pro þeskou kulturu. Na základČ vzpomínek a informací, které o sobČ pan Körner sdČlil v rĤzných rozhovorech, jsme sestavili jeho životopis a zdĤraznili významné momenty jeho života (zejména v období raného dČtství), které se zĜetelnČ promítají do jeho díla. Uvedli jsme chronologický pĜehled všech dosud vydaných Körnerových knih, nastínili hlavní témata jeho prací a pĜipomnČli významné filmy vzniklé na základČ Körnerových scénáĜĤ. Velmi si ceníme již v úvodu zmínČné knihy rozhovorĤ s Vladimírem Körnerem, díky které si mĤžeme udČlat vcelku jasnou pĜedstavu o životČ a díle této významné osobnosti. Mnohé z tČchto rozhovorĤ bychom dnes možná již obtížnČ hledali, proto nám kniha pĜi psaní práce výraznČ pomohla. Zvažovali jsme, zda požádat Vladimíra Körnera o osobní rozhovor a obohatit jím tak naši práci. Vzhledem k naprosto dostaþujícímu množství informací jsme však již nepovažovali osobní rozhovor za nutný. RovnČž jsme se obávali, že by osobní kontakt s autorem mohl ovlivnit náš postoj k informacím a zejména empirickou þást práce, jež má být založena na vlastní interpretaci.



-76

StČžejní þást práce spoþívala v analýze novel se zamČĜením na zobrazení krajiny, jeho význam a funkci v prózách Adelheid, Zánik samoty Berhof a Zrození horského pramene (tedy v tzv. Podzimních novelách). DospČli jsme k závČru, že obrazy krajiny jsou významnou a originální složkou Körnerových knih a mají v pĜíbČzích dĤležitou funkci. Körner ve zmiĖovaných novelách zobrazuje vždy místa reálná a zobrazuje je taková, jaká je zná ještČ z dob svého dČtství a mládí. Vystihuje specifika severomoravské krajiny, horského podnebí, poskytuje þtenáĜi Ĝadu zajímavých informací o místech, na nichž se pĜíbČhy odehrávají. Zobrazuje neblahé dĤsledky lidských zásahĤ do krajiny a nepĜímo vyzývá k její ochranČ. Popisy pĜírody a okolního prostĜedí jsou plné originálních obrazných prostĜedkĤ a zĜetelnČ se do nich promítá Körnerova profese filmového scénáristy. Významným prvkem jsou také þasto se opakující literární motivy, z nichž mnohé plní funkci symbolu - na nČco poukazují, nČco signalizují, pĜed nČþím varují. PĜíroda se stává významným svČdkem tragických lidských osudĤ, utČšitelkou v nouzi i obČtí války. Lyrická líþení krajiny tedy nemají plnit pouhou estetickou funkci, neslouží jako pouhé obohacení dČje (i když i to je bezesporu funkce dĤležitá), nýbrž mají hlubší význam. Úzce korespondují s dČjem, významnČ souvisí s lidskými životy, umocĖují momentální naladČní pĜíbČhĤ a upozorĖují na neblahé zásahy þlovČka do krajiny. BČhem zpracovávání diplomové práce jsme se seznámili s Ĝadou zajímavých publikací, ze kterých jsme získali potĜebné informace. Práce pro nás byla nejen velkým pĜínosem vzhledem ke spoustČ novČ nabytých poznatkĤ, ale také nevšedním zážitkem, neboĢ mnohá z míst, na kterých se odehrávají Körnerovy pováleþné pĜíbČhy, jsme sami navštívili a mČli možnost srovnat je s popisy v knihách. Je skuteþnČ zajímavé vydat se dnes na místa, kde mČla stávat samota Berhof, nebo kde dodnes stojí Cukrová bouda, dívat se na krajinu Körnerovýma oþima a vychutnávat atmosféru baladických pováleþných pĜíbČhĤ. Hlavní cíl práce, kterým byla analýza Körnerových Podzimních novel a objasnČní významu a funkce obrazĤ krajiny v tČchto novelách, se nám podaĜilo naplnit. Obrazy krajiny však nejsou jedinou zajímavou složkou Körnerových knih. Našli bychom v nich další významná témata, která by si zasloužila zvláštní pozornost a mohla by být obsahem samostatné práce. 



-77

LITERATURA A PRAMENY 1. BARTOŠ, J. Jesenicko v rámci tzv. východních Sudet v letech 1938 – 1945. In VlastivČdný sborník Severní Morava. Svazek 77. Šumperk 1999. s. 15. ISSN 0231-6223. 2. DOKOUPIL, B. ýas þlovČka, þas dČjin. (Poznámky k vývoji þeské historické prózy 1966 – 1986.) 1. vyd. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1988. ISBN neuvedeno. 3. DOKOUPIL, B. Slovník þeské prózy 1945 – 1994. 1. vyd. Ostrava: Sfinga, 1994. 490 s. ISBN 80-85491-84-2. 4. DOSTÁL, V. Zrcadla podél cesty (K þeské próze 1969 – 1974). 1. vyd. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1987. ISBN neuvedeno. 5. FILIP, Z. Šumpersko, ZábĜežsko a Jesenicko v þeské literatuĜe. Šumperk: VlastivČdný ústav, 1978. ISBN neuvedeno. 6. GALÍK, J. K typologii prózy Vladimíra Körnera. In Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Philologica 50. Studia Bohemica III. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1984. s. 63. ISSN 1802-8675. 7. GALÍK, J. Panorama þeské literatury. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 1994. 549 s. ISBN 80-85839-04-0. 8. GALLO, R. Vladimír Körner. In GALLO, R. A KOL. GEN - 100 ýechĤ dneška: 25 osobností GENu. 2. díl. 1. vyd. Praha: Fischer, 1994. s. 52-61. ISBN 80-85919-02-8. 9. HAMAN, A. ýeská literatura po roce 1945 z ptaþí perspektivy. 1. vyd. Praha: Fortuna, 1990. 112 s. ISBN 80-85298-04-X. 10. HAMES, P. ýeskoslovenská nová vlna. 1. vyd. Praha: Levné knihy, 2008. 344 s. ISBN 978-80-7309-580-2.



-78

11. HRABÁK, J. Poetika. 1. vyd. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1973. 332 s. ISBN neuvedeno. 12. HRZALOVÁ, H. Otazníky nad novelou. Literární mČsíþník, 1974, roþ. 3, þ. 4, s. 102 – 103.

13. JANOUŠEK, P. DČjiny þeské literatury 1945 – 1989. 4 sv. 1. vyd. Praha: Academia, 2007–2008. ISBN 978-80-200-1527-3. 14. JARMAROVÁ, H. Šumperk. 1. vyd. Praha: Paseka, 2009. ISBN 978-80-7185952-9. 15. KOMENDA, P. Symbolické situace v Körnerových Podzimních novelách. In Život je jinde…?: þeská literatura, kultura a spoleþnost v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století: materiály z mezinárodní mezioborové konference poĜádané Ústavem pro þeskou literaturu AV ýR 13. - 15. þervna 2001 v Praze. 1. vyd. Praha: Ústav pro þeskou literaturu AV ýR, 2002. 415 s. ISBN 80-85778-35-1. 16. KOPAL, P. Film a dČjiny. 1. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 408 s. ISBN 80-7106-667-2. 17. KÖRNER, V. Slepé rameno. 1. vyd. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1965. 274 s. ISBN neuvedeno. 18. KÖRNER, V. Adelheid. 1. vyd. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1967. 121 s. ISBN neuvedeno. 19. KÖRNER, V. Zrození horského pramene.

1. vyd. Praha: ýeskoslovenský

spisovatel, 1979. 279 s. ISBN neuvedeno. 20. KÖRNER, V. LékaĜ umírajícího þasu. 1. vyd. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1984. 408 s. ISBN neuvedeno. 21. KÖRNER, V. Zánik samoty Berhof. 2. vyd. Štíty: Veduta, 2005. 159 s. ISBN 80-86438-11-2. 22. KÖRNER, V. Krev zmizelého. 1. vyd. Praha: Dauphin, 2005. 155 s. Spisy Vladimíra Körnera; sv. 10. ISBN 80-7272-079-1. 

-79

23. KÖRNER, V. Slepé rameno; StĜepiny v trávČ. 1. souborné vyd. Praha: Dauphin, 2005. 377 s. Spisy Vladimíra Körnera; sv. 1. ISBN 80-7272-078-3. 24. KÖRNER, V. Adelheid. Zánik samoty Berhof. Zrození horského pramene. 1. souborné vyd. Praha: Dauphin, 2006. 390 s. Spisy Vladimíra Körnera; sv. 2. ISBN 80-7272-091-0. 25. KÖRNER, V. Rozhovory 1964 – 2009. 1. vyd. Praha: Dauphin, 2009. 254 s. Spisy Vladimíra Körnera; sv. 11. ISBN 978-80-7272-237-2. 26. KOSTROUN, K. Devaterník. Plamen, 1967, þ. 10, s. 116 – 117. 27. KěIVÁNEK, V. ýeský dekameron: 100 knih 1969 – 1992. 1. vyd. Praha: Scientia, 1994. 263 s. ISBN 80-85827-78-6. 28. LEHÁR, J. ýeská literatura od poþátkĤ k dnešku. 2. dopl. vyd. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-7106-963-8. 29. LUKEŠ, J. Sondy mladé prózy do historie. Tvorba, 1980, þ. 36, s. 6. 30. MACHALA, L. Literární bludištČ: bilance polistopadové prózy. 1. vyd. Praha: Brána, 2001. 241 s. ISBN 80-7243-139-0. 31. MELZER, M. – SCHULZ, J. A KOL. VlastivČda šumperského okresu. 1. vyd. Šumperk: Okresní vlastivČdné muzeum, 1993. 588 s. ISBN 80-85083-02-7. 32. NOVOTNÝ, V. TĜi komorní prózy. Svobodné slovo, 1979, roþ. 35, þ. 288, s. 5. 33. NOVOTNÝ, V. Neklidný rok Moravy v prózách Vladimíra Körnera. In Acta Universitatis Palackianae Olomucensis. Facultas philosophica. Moravica. Studia moravica. Mars Moravicus. Olomouc: Univerzita Palackého, 2005. ISSN 1801-7061. 34. NOVOTNÝ, V. Druhý, jiný a cizí, ale i stejný. Tragické þasoprostory V. Körnera. In Setkání s druhým: sborník pĜíspČvkĤ z VI. literární laboratoĜe Setkání s druhým konané v Hradci Králové 25.- 26. ledna 2006. Hradec Králové: Gaudeamus, 2006. 285 s. ISBN 80-7041-692-0.



-80

35. PAVELKA, J. Úvod do literární vČdy. 2. opr. vyd. Brno: 1985. ISBN neuvedeno. 36. PETERKA, J. Studijní texty k úvodu do literatury. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta UK, 1998. 288 s. ISBN 80-86039-60-9. 37. PETERKA, J. Teorie literatury pro uþitele. 1. vyd. Praha: Pedagogická fakulta UP, 2001. 290 s. ISBN 80-7290-045-5. 38. PETRģ, E. Úvod do studia literární vČdy. 1. vyd. Olomouc: Rubico, 2000. 191 s. ISBN 80-85839-44-X. 39. PODHORSKÝ, M. Balada o bolesti. Veþerní Praha, 1967, roþ. 13, þ. 94, s. 3. 40. PROKOP, V. PĜehled þeské literatury 20. století. Sokolov: O.K.-Soft, 1998. 82 s. ISBN neuvedeno. 41. SCHWARZENBERG, K. Heraldika. Praha: Vyšehrad Praha, 2007. ISBN 97880-7021-827-3. 42. SEDLÁýEK, T. Vladimír Körner a þeské pohraniþí. Rovnost, 1973, roþ. 78, þ. 200, s. 5. 43. SOLDAN, F. Podivný pĜíbČh z JeseníkĤ. Veþerní Praha, 1974, roþ. 20, þ. 40, s. 6. 44. STANċK,

T.

PĜedpoklady,

prĤbČh

a

následky

vysídlení

NČmcĤ

z ýeskoslovenska (1919 – 1948). 1. vyd. Ostrava: Amosium servis, 1992. ISBN 80-85498-04-9. 45. ŠIMģNEK, J. Balada v novele. Mladá fronta, 1967, roþ. 23, þ. 121, s. 5. 46. ŠTOCHL, M. Teorie literární komunikace. 1. vyd. Praha: Akropolis, 2005. 220 s. ISBN 80-86903-09-5. 47. TOMAŠEVSKIJ, B. V. Poetika: teória. Bratislava, 1971. ISBN neuvedeno. 48. VLAŠÍN, Š. Slovník literární teorie. 1. vyd. Praha: ýeskoslovenský spisovatel, 1977. 471 s. ISBN neuvedeno.



-81

49. VODÁK, V. Novinka souþasné þeské prózy. Lidová demokracie, 1973, roþ. 29, þ. 262, s. 5.

Internetové zdroje: 1. POMO Media Group s.r.o. ýesko-Slovenská filmová databáze. ýesko-Slovenská filmová databáze [online]. c2001 – 2011. [cit. 2011-11-13]. Dostupné z: http://www.csfd.cz/ 2. Obec Strážná. Obec Strážná [online]. c2011. [cit. 2011-08-31]. Dostupné z: http://www.strazna.cz/ 3. Obec Branná. Branná. StĜedisko zimních sportĤ a horské turistiky [online]. [cit. 2011-11-14]. Dostupné z: http:/www.branna.eu/obec 4. Obec ýerná voda. ýerná Voda – oficiální stránky obce [online]. [cit. 2011-11-14] Dostupné z: http:/www.obeccernavoda.cz 5. Sudetenland.cz. NČmecký odsun: Sudety [online]. c2011. [cit. 2011-09-23]. Dostupné z: http://sudetenland.cz/ category/nemecky-odsun/ 6. Olomoucký kraj. Více o Jeseníkách [online]. c2009 – 2011. [cit. 2011-09-20]. Dostupné z: http://www.jesenikytourism.cz/vice-o-jesenikach 7. JW Graphics. Filmová místa. Filmy, seriály, místa natáþení a filmové lokace [online]. c2006 – 2011. [cit. 2011-11-01]. Dostupné z: www.filmovamista.cz 8. ýeská televize. ýtenáĜský deník: Údolí vþel [online]. [cit. 2011-11-01]. Dostupné z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10169663406-ctenarsky-denik/30829535047 0016-ctenarsky-denik-vladimir-korner-udoli-vcel/ 9. Vltava-Labe-Press, a.s. Šumperský a jesenický deník. Šumperský a jesenický deník [online]. c2005. Dostupné z: http://sumpersky.denik.cz 10. ÚýL AV ýR, inSophy, Studio Vémola. Slovník þeské literatury po roce 1945 [online].

c2006

–

2008.

[cit.

2012-01-16].

slovnikceskeliteratury.cz /showContent.jsp?docId=503



Dostupné

z:

http://www.

-82

11. Daniel Podhradský. Dauphin. Dauphin [online]. c2003 – 2012. [cit. 2012-01-16]. Dostupné z: http://www.dauphin.cz/vydano_korner.html 12. Filmování.cz. ScénáĜ.cz [online]. [cit. 2012-01-17]. Dostupné z: http://scenar. filmovani.cz/ 13. Rej. cz. Osobnosti Šumperska - Vladimír Körner. REJ.cz - zpravodajství pro Šumperk, ZábĜeh, Hanušovice, Jeseníky a okolí [online]. c2000-2011. [cit. 2012-01-19]. Dostupné z: http://sumpersky.rej.cz/clanky/osobnosti-sumperskavladimir-korner/ 14. Mapy.cz, s.r.o. Mapy.cz [online]. [cit. 2012-01-23]. Dostupné z: www.mapy.cz





PěÍLOHY     

SEZNAM PěÍLOH

PĜíloha 1: Bibliografie Vladimíra Körnera PĜíloha 2: Vladimír Körner (fotografie) PĜíloha 3: Adelheid, Zánik samoty Berhof, Zrození horského pramene, Rozhovory 1964 – 2009 PĜíloha 4: Mapy (ýerná Voda, Branná, Strážná a Cukrová bouda) PĜíloha 5: Fotografie (ýerná Voda, Branná, Strážná, Cukrová bouda) PĜíloha 6: Šumpersko, ZábĜežsko a Jesenicko v þeské literatuĜe

PĜíloha 1: Bibliografie Vladimíra Körnera

StĜepiny v trávČ

ýeskoslovenský spisovatel

1964

Slepé rameno

ýeskoslovenský spisovatel

1965

Adelheid

ýeskoslovenský spisovatel

1967

Píseþná kosa

ýeskoslovenský spisovatel

1970

StĜepiny v trávČ

ýeskoslovenský spisovatel

1971

Zánik samoty Berhof

ýeskoslovenský spisovatel

1973

Údolí vþel

Melantrich

1973

Zrození horského pramene

ýeskoslovenský spisovatel

1979

Podzimní novely

ýeskoslovenský spisovatel

1983

LékaĜ umírajícího þasu

ýeskoslovenský spisovatel

1984

Post bellum 1866

ýeskoslovenský spisovatel

1986

LékaĜ umírajícího þasu

ýeskoslovenský spisovatel

1987

AndČl milosrdenství

ýeskoslovenský spisovatel

1988

Život za podpis

ýeskoslovenský spisovatel

1989

milosrdenství

ýeskoslovenský spisovatel

1989

Psí kĤže (Huncleder)

Favia International

1991

Smrt svatého VojtČcha

Acropolis

1993

Oklamaný

Acropolis

1994

Odváté novely

Melantrich

1995

Píseþná kosa

Ivo Železný

1995

Post bellum 1866

Votobia

1997

Údolí vþel

Dauphin

1997

Kámen náĜku

Dauphin

2002

Krev zmizelého

Dauphin

2005

Adelheid. Údolí vþel. AndČl

Psí kĤže (Huncleder).

Veduta

2005

Dauphin

2006

Zrození horského pramene

Dauphin

2007

Post bellum 1866. Oklamaný

Dauphin

2007

LékaĜ umírajícího þasu

Dauphin

2007

Píseþná kosa

Dauphin

2007

milosrdenství

Dauphin

2008

Smrt svatého VojtČcha

Dauphin

2009

Rozhovory 1964 – 2009

Dauphin

2009

Zánik samoty Berhof Slepé rameno. StĜepiny v trávČ. Krev zmizelého Adelheid. Zánik samoty Berhof.

Život za podpis. AndČl

PĜíloha 2: Vladimír Körner (fotografie)

 Obrázek 1 Vladimír Körner (Archiv nakladatelství Veduta Štíty.)

 Obrázek 2 Vladimír Körner v roce 2004 na radnici v ZábĜehu (Autor: Stanislava Rybiþková, Šumperský deník. Dostupné z: http://sumpersky.denik.cz/kultura_region/nacenu-kraje-navrhlo-mesto-spisovatele-kornera.html)

PĜíloha 3: Adelheid, Zánik samoty Berhof, Zrození horského pramene, Rozhovory 1964 – 2009

 Obrázek 3 Adelheid – 1. vydání (ýeskoslovenský spisovatel, 1967)



Obrázek 4 Zrození horského pramene 1. vydání (ýeskoslovenský spisovatel, 1979)



 Obrázek 5 Zánik samoty Berhof – regionální vydání knihy (Veduta, 2005)

 Obrázek 6 Rozhovory s Vladimírem Körnerem (Dauphin, 2009)

PĜíloha 4: Mapy (ýerná Voda, Branná, Strážná a Cukrová bouda)

 Obrázek 7 ýerná Voda

 Obrázek 8 Branná

 Obrázek 9 Strážná a Cukrová bouda

 

(Uvedené mapy dostupné z: http://www.mapy.cz)

PĜíloha 5: Fotografie (ýerná Voda, Branná, Strážná, Cukrová bouda)

 Obrázek 10 Obec ýerná Voda (Dostupné z: http://www.obeccernavoda.cz/index.php?id=fotogalerie_zobraz.php&cislogalerie=83)

 Obrázek 11 ýerná Voda – zámek (Dostupné z: http://www.obeccernavoda.cz/index.php?id=fotogalerie_zobraz.php&cislogalerie=83)

 Obrázek 12 Obec Branná (Autor: Hana Hunþarová. Dostupné z:http://www.branna.eu/obec)



 Obrázek 13 Pohled na osadu Strážná

 Obrázek 14 Rozcestník u Cukrové boudy



 Obrázek 15 Cukrová bouda

PĜíloha 6: Šumpersko, ZábĜežsko a Jesenicko v þeské literatuĜe 

Obrázek 16 Mapa: Šumpersko, ZábĜežsko a Jesenicko v þeské literatuĜe (FILIP, Z. Šumpersko, ZábĜežsko a Jesenicko v þeské literatuĜe. Šumperk, 1978.)

ANOTACE Jméno a pĜíjmení:

Bc. Markéta Pávková

Katedra:

Katedra þeského jazyka a literatury PdF UP Olomouc

Vedoucí práce:

Mgr. Jana Sladová, Ph.D.

Rok obhajoby:

2012

Název práce: Obrazy krajiny v prózách Vladimíra Körnera Název v angliþtinČ: The Image of Scenery in the Prose of Vladimír Körner Anotace: Diplomová práce pĜedstavuje osobnost Vladimíra Körnera a zamČĜuje se na zobrazení krajiny v jeho novelách Adelheid, Zánik samoty Berhof a Zrození horského pramene. Úvodní þást práce obsahuje biografii, bibliografii V. Körnera a zaĜazení jeho tvorby do kontextu moderní þeské literatury. Empirická þást práce je založena na analýze a interpretaci uvedených novel se zamČĜením na obrazy krajiny, jejich význam a funkci. Pozornost je vČnována napĜ. místopisu, dĤležitým literárním motivĤm, literárním symbolĤm, autorovým jazykovým prostĜedkĤm a stylu. Klíþová slova: Vladimír Körner, historická próza, þeská literatura druhé poloviny 20. století, Podzimní novely, Adelheid, Zánik samoty Berhof, Zrození horského pramene, rok 1945, severozápadní Morava, obraz krajiny v literárním díle, literární motiv, literární symbol, analýza, interpretace, obrazné jazykové prostĜedky, severozápadní Morava v þeské literatuĜe. Anotace v angliþtinČ: The diploma thesis deals with the personality of Vladimír Körner, succesful writer and scriptwriter of the second half of the 20th century. It is aimed at the depiction of the scenery in Körner´s novellas Adelheid, Zánik samoty Berhof and Zrození horského pramene. The first part of the thesis contains Körner’s biography, bibliography as well as the position of his works in the framework of the modern Czech literature. The second part of the thesis is based on the analysis and interpretation of the above mentioned novellas. Attention is paid to the image of scenery in these novellas, its meaning and function.

Klíþová slova v angliþtinČ: Vladimír Körner, historical prose, Czech literature in the second half of the 20th century, Podzimní novely, Adelheid, Zánik samoty Berhof, Zrození horského pramene, the year 1945, north-west Moravia, the image of the scenery in the prose, literary motive, symbol, analysis, interpretation, metaphors, north-west Moravia in the Czech literature. PĜílohy vázané v práci: 1 Bibliografie Vladimíra Körnera 2 Vladimír Körner (fotografie) 3 Adelheid, Zánik samoty Berhof, Zrození horského pramene, Rozhovory 1964 – 2009 (pĜebaly knih) 4 Mapy (ýerná Voda, Branná, Strážná, Cukrová bouda) 5 Fotografie (ýerná Voda, Branná, Strážná, Cukrová bouda) 6 Šumpersko, ZábĜežsko a Jesenicko v þeské literatuĜe (mapa) Rozsah práce:

82 s.

Jazyk práce:

þeský