UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy. Diplomová práce. Bc. Marie Ryšánková

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy

Diplomová práce Bc. Marie Ryšánková

Realizace a význam hudebních produkcí při různých společenských příležitostech

Olomouc 2016

Vedoucí práce: MgA. Ladislav Pulchert, Ph.D.

Čestné prohlášení Prohlašuji, že jsem diplomovou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedenou literaturu a zdroje.

V Olomouci dne 20. 4. 2016

……………………………… podpis

Poděkování Děkuji vedoucímu mé diplomové práce MgA. Ladislavu Pulchertovi, Ph.D. za odborné vedení, cenné připomínky a rady, které mi byly nápomocny při psaní této práce.

Obsah

Úvod ........................................................................................................................................... 6 1 Funkce a význam hudby ....................................................................................................... 7 1.1 Společenské funkce hudby................................................................................................ 8 1.1.1 Historicky podmíněné funkce .................................................................................. 8 1.1.2 Výchovné funkce ..................................................................................................... 9 1.1.3 Komunikativní funkce............................................................................................ 10 1.1.4 Formativní funkce .................................................................................................. 10 1.1.5 Estetické funkce ..................................................................................................... 11 1.1.6 Psychologické funkce ............................................................................................ 11 1.1.7 Další funkce hudby ................................................................................................ 12 1.2 Funkce hudby z historicko-společenských podmínek .................................................... 13 1.2.1 Řecko a Řím ........................................................................................................... 13 1.2.2 Hudba ve službách církve ...................................................................................... 14 1.2.3 Rytířští a potulní pěvci ........................................................................................... 15 1.2.4 Hudba ve městech .................................................................................................. 16 1.2.5 Dvorské a šlechtické kapely ................................................................................... 18 1.2.6 Spolky pro pěstování hudby ................................................................................... 20 2 Význam hudebních produkcí ............................................................................................. 22 2.1 Hudební produkce ........................................................................................................... 22 2.2 Studium hudební produkce ............................................................................................. 23 2.3 Význam hudebních produkcí .......................................................................................... 24 3 Činitelé hudebních produkcí .............................................................................................. 26 4 Druhy společenských příležitostí........................................................................................ 31 4.1 Kulturní akce................................................................................................................... 34 4.2 Sportovní akce ................................................................................................................ 36 4.3 Akce vycházející z místních zvyků a tradic .................................................................... 37 4.4 Společenské a zábavné akce ........................................................................................... 38 4.5 Náboženské akce ............................................................................................................. 39 4.6 Specifické akce v cestovním ruchu ................................................................................. 41 4.7 Ostatní akce..................................................................................................................... 42

4

5 Právní předpisy .................................................................................................................... 44 5.1 Autorský zákon ............................................................................................................... 44 5.2 OSA ................................................................................................................................ 46 6 Realizace vybraných společenských příležitostí ............................................................... 50 6.1 Křtiny .............................................................................................................................. 50 6.2 Vítání občánků ................................................................................................................ 53 6.3 Imatrikulace a promoce .................................................................................................. 54 6.4 Svatba.............................................................................................................................. 55 6.4.1 Církevní sňatek....................................................................................................... 57 6.4.2 Občanský sňatek..................................................................................................... 61 6.4.3 Svatební hostina ..................................................................................................... 62 6.5 Pohřeb ............................................................................................................................. 63 6.5.1 Pohřeb církevní ...................................................................................................... 64 6.5.2 Pohřeb v obřadní síni ............................................................................................. 68 6.6 Krojované hody............................................................................................................... 71 6.6.1 Krojované hody v Říčanech u Brna ....................................................................... 71 Závěr ........................................................................................................................................ 75 Resumé..................................................................................................................................... 76 Summary ................................................................................................................................. 76 Použitá literatura .................................................................................................................... 77 Přílohy ..................................................................................................................................... 81

5

Úvod Volba tématu diplomové práce pro mě nebyla snadná. Zpočátku jsem nevěděla, jakou oblastí hudby se chci zabývat. Chtěla jsem si zvolit takové téma, které mi bude blízké, u kterého se něčemu přiučím a aby bylo užitečné i pro ostatní, kteří si mou práci přečtou. Podnětem k tématu mé práce se tak staly hudební aktivity, které jsem prožívala od dětství. Již od malička jsem byla svými rodiči vedená k hudbě. V průběhu základní a střední školy jsem se vzdělávala v ZUŠ hrou na klavír, housle a varhany, chodila jsem zpívat do chrámového sboru u nás na vesnici a do školního sboru v rámci střední pedagogické školy v Brně. Asi od 15 let jsem zpívala s rodinou na svatbách, pohřbech a jiných slavnostech. V mé rodné obci, v Říčanech u Brna, jsem uskutečnila varhanní koncert při příležitosti Noci kostelů a pravidelně jsem se zúčastňovala krojovaných hodů v průběhu minulých deseti let. Prožívala jsem mnoho dalších hudebních a kulturních zážitků. Nejde mi však o výčet všech oblastí, ale spíš o přiblížení problematiky, která mě vedla k napsání závěrečné práce. Cílem diplomové práce bylo vytvořit ucelený přehled o provozování hudby při různých společenských příležitostech a samotná realizace vybraných šesti akcí. V úvodu práce jsem se nejprve věnovala funkcím hudby, protože hudba provází každého z nás po celý život a nalezneme ji v kultuře samostatně i jako doprovodný program k mnoha kulturním akcím. Význam hudebních produkcí jsem částečně uvedla v historickém provozování hudby a poté porovnala s dnešní dobou. V dalších kapitolách jsem se zmínila o činitelích hudebních produkcí, tedy o všech důležitých osobách, které se podílejí na uskutečnění

koncertu,

kulturní,

sportovní

či

společenské

akce.

Dále

jsem

se

věnovala přehledu různých společenských příležitostí, některé vybrané jsem podrobně rozebrala v poslední kapitole. Nastínila jsem i určité problémy, které se v hudbě odehrávají a na co si hudební produkce a pořadatelé musí dávat pozor. Týká se to především autorského zákona a placení poplatků uzákoněným společnostem za to, že mohou provozovat hudební dílo. Jak jsem již uvedla, v poslední kapitole jsem rozebrala šest různých společenských příležitostí po obsahové, organizační a hudební stránce. Uvedla jsem konkrétní vhodný repertoár, který lze při hudebních produkcích používat a který se na dané akce hodí. Doplnila jsem je obrázky, hudebními ukázkami, videi a notami.

6

1 Funkce a význam hudby Hudba obklopuje člověka v každodenním životě neustále. Během celého dne a mnohdy i v noci, kdy je to kolikrát nežádoucí, slyšíme různé zvukové projevy, např. hluk z ulice a dálnice, z výstavby komunikací, sídlišť aj., a hudební kulisy, např. hudbu z rozhlasu, z rádií v autě, autobuse, na pracovišti, v obchodních centrech, restauracích, doma a jinde. V tomto případě jde většinou o moderní populární hudbu. Ve výše uvedených případech má zvuk a hudba podřadnou úlohu, vnímáme je pasivně. Abychom hudbu vnímali aktivně, je zapotřebí se na ni soustředit. Hudební psychologie rozlišuje dva způsoby vnímání hudby: „Aktivní poznávání hudby v našem vědomí prostřednictvím smyslových orgánů je percepce a celostní psychický proces, kdy vnímatel zpracovává smyslový příjem hudby na vyšší psychické úrovni, rekonstruuje ji, proniká do jejího obsahu, prožívá ji a hodnotí na základě své životní a hudební zkušenosti, je apercepce.“1 Vhodným příkladem uvědomělého vnímání hudby je cvičení na nástroj při přípravě do výuky na ZUŠ či při hraní jako zálibě. Díky tomu vnímáme rozdíl i mezi hudbou vážnou a populární. Dále můžeme navštívit společenské plesy, diskotéky, hudební divadla a koncerty jakéhokoli druhu a typu, ale pouze opera a koncert umělecky hodnotné hudby splňuje estetickou funkci neboli umělecké poslání hudby. „Soustředěný poslech umělecké hudby, zejména hudby 20. století, vyžaduje totiž zvýšenou aktivizaci intelektuální sféry člověka, což samo o sobě náleží k vypjatým psychologicky motivovaným stavům. Důsledkem může být ztráta zájmu o záměrné pěstování hudby jako umění.“2 Obecně je širší sociální okruh publika moderní hudby než klasické. Což je v současné době vidět v masovém poslechu a provozování populární hudby. Neustálý zvuk působí na neurofyziologický a neuropsychický systém člověka, a to jak pozitivně, tak negativně. Je běžné přerůstání kvantity na negativní kvalitu a projevuje se v lhostejnosti a otuženosti lidí vůči hudebním projevům všeobecně. Pokud je v průběhu dne zvuku a hudby příliš, lidé pak mohou pocítit, že potřebují ticho a klid. To platí obzvlášť u lidí, kteří pracují v hudební sféře nebo v hlučných prostorách.

1

SEDLÁK, František. Základy hudební psychologie. Praha: SPN, 1990, 320 s. Učebnice pro vysoké školy.

ISBN 80-04-20587-9, s. 173–174. 2

SCHNIERER, Miloš. Společenské funkce hudby. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1995, 196 s. ISBN

80-7040-123-0, s. 9.

7

1.1 Společenské funkce hudby Společenské (sociální) funkce hudby se vážou na vnímatele a ovlivňují nejen jeho vývoj osobnosti, ale i jako člověka žijícího ve společnosti. Tyto funkce jsou ve větší míře determinovány společenským vývojem, spoluvytváří a ovlivňují vývoj společnosti, dále skladatelskou činnost, tvorbu, estetiku, cítění a prožitek, fantazii, uvědomělé a neuvědomělé vnímání hudby, hudební schopnosti a dovednosti, zážitek, pobavení, slavnost a mnoho dalšího. Hudba nevystupuje pouze jako umění, ale i jako součást každodenního života. Můžeme se setkat i s mnohými neprofesionály, kteří provozují hudbu, a přitom to bude splňovat potřeby jedinců. „Hudba je jedinečným prostředkem, kterým je možno vyrovnávat vlivy civilizace a technizace, udržovat rovnováhu mezi jedincem a světem. Vývoj zkoumáme v nových ekonomicko-společenských poměrech, přihlížíme ke změnám v rodině a k mocným vlivům sdělovacích prostředků. Jsme přesvědčeni o možnostech pedagogického zásahu do hudební ontogeneze, o nutnosti hudební vývoj řídit, zefektivnit, a tak zajistit hudební prožitek a hudební činnosti u každého.“3 Níže nastíním nejzákladnější funkce hudby, se kterými se ve společnosti můžeme setkat.

1.1.1 Historicky podmíněné funkce S hudbou se setkáváme u všech národů a etnických skupin a bylo tomu i v nejstarších dějinách lidstva. První počátky hudby jsou v mlze, protože nevíme, kdy a kde vznikly první hudební pokusy. Můžeme však prvotní dorozumívání starověkých kmenů považovat za praktickou funkci, protože lidé na sebe upozorňovali boucháním na velké bubny a zvuk z bubnů se šířil stovky metrů. Pravá hudba to zatím nebyla. První hudební funkcí byla magická funkce, která se vyskytovala u starých rituálů, zvyklostí a magií v primitivních přírodních národech. Často je magičnost spojována s tajemnem, náboženstvím a tancem. Lidé svým zpěvem a hrou na jednoduché nástroje (např. dřevěné, kostěné, kamenné či bicí) prosili o déšť, slunce, štěstí, o zdar na lovu, aby se uzdravili a jiné. Těmto písním se připisuje zázračná moc. Proto i v lidových písních různých národů, v českých taktéž, vítězí právě tato magičnost písně než jiné funkce. Vhodným příkladem jsou ukolébavky. 3

SEDLÁK, František. Hudební vývoj dítěte. Praha: Supraphon, 1974, s. 16–17.

8

S magickými rituály souvisí i funkce obřadní, která se uskutečňovala nejen v primitivních národech, ale i při kulturních obřadech lidových kultur. Hudební složka se stávala součástí obřadů náboženského charakteru a při slavnostech úrody, dále u proseb a průvodů směřujících k zachování rovnováhy v přírodě, u svatebních obřadů, vítání jara aj. Pro písně s magickou a obřadní funkcí je charakteristická jednoduchost, malý rozsah a jednoduchý rytmus. Je to pravděpodobně způsobené tím, že písně jsou doplňkem obřadů a interpreti jsou nejčastěji nehudebníci. Hudba taneční, pochodová, pracovní a jiná, tedy hudba bez textu, nám slouží k různým příležitostem, a proto ji přiřazujeme funkci užitkovou. Taneční hudba Evropy se váže především k tanci společenskému a velký význam je právě ve vývoji rytmického hudebního myšlení. Ale již v nejstarších dobách se od užitkovosti přechází spíš k zábavní funkci, kdy se tancem lidé bavili. Do popředí se však dostala až v průběhu baroka. Po skladebné stránce je i užitková hudba jednoduchá a má pravidelnou rytmickou stavbu. Poslední v této podkapitole je funkce slavnostní, která je důležitou složkou všech slavností ve společnosti. Bez hudby by byly dané významné akce prázdné a chudé. Právě hudba dodává akci slavnostní ráz, publikum může ohromit, povznést a obohatit. V dějinách se slavnostní hudba vyskytovala při církevních událostech, dále na dvorech panovníků, šlechticů a ve městech. Danou velkolepost hudby dotvářely vhodné nástroje, jako jsou varhany, případně velké orchestry s velkým zvukem.

1.1.2 Výchovné funkce Eticko-výchovná funkce formuje mravní profil člověka i jeho názor na svět. Pro člověka má kromě výchovného významu také vzdělávací charakter. Hudba každého ovlivňuje od narození, jsme jí obklopeni v domácím i školním prostředí, ve volném čase, kdekoliv a kdykoliv jinde, kdy si to přejeme i nepřejeme. Etickou a výchovnou funkci přisuzujeme nejen vážné klasické hudbě, ale i moderní a populární. Propedeutickou4 a vzdělávací funkci nacházíme už v základním vzdělání od mateřské školy přes základní a střední školu, případně i na vysoké škole. Jedinci si tak osvojují orientaci v notách, rytmus, dynamiku, dále hudební teorii a dějiny. Nadaní jedinci si rozšiřují znalosti a dovednosti na základních uměleckých školách hrou na nástroj či zpěv a pokračují pak studiem na konzervatořích a vysokých uměleckých školách, pokud se hudbě chtějí 4

Propedeutika = předběžné či přípravné vzdělávání, např. MŠ.

9

věnovat. Ke vzdělávací funkci má blízko diagnostická ve smyslu zjišťování stavu hudebnosti, nadání a zájmů jedinců, a didaktická v podobě, jak lidé mají předávat hudební znalosti a dovednosti žákům.

1.1.3 Komunikativní funkce Při provozování hudby je běžné, že ji lidé projevují nonverbální komunikací, tj. mimoslovní komunikace využívající řeč lidského těla. Do této oblasti patří nejrůznější gesta, pohyby, mimika atd. Právě takový hudební projev emocionálně komunikuje s posluchači a ti se s hudbou mnohem víc ztotožní a mají touhu zpívat a hrát na nástroj stejným či podobným způsobem jako daný interpret. Lidé tak vyjadřují společné emoce, pocity, zaujímají různé postoje a hledají smysl života. Jedná se o komunikativní funkci hudby. Úzce s ní souvisí socializační funkce, která se realizuje ve společenství lidí, kde se jedinec stává součástí konkrétního uskupení a aktivně se zapojuje při vystoupeních zpěvem či hrou na nástroj. Díky tomu může získat obdiv a uznání od ostatních. Může se však jednat i o spontánní zpěv v rodinách na oslavách, v práci a jiných volnočasových akcích.

1.1.4 Formativní funkce Další důležitou funkcí hudby je formativní funkce, která směřuje k vyšším duchovním cílům a bezprostředně ovlivňuje osobnost. Hudba na nás působí v každém prostředí a zasahuje psychickou stránku člověka. Formuje či mění naši osobnost, vůli a emoce. Jedná se o „emocionální formativní vliv“, který se pak promítá do funkce etické a estetické.5 Pokud se člověk chce zaposlouchat do hudby a vnímat každý detail, musí mít také silné volní složky osobnosti, tj. aby dokázal udržet pozornost a byl trpělivý. Na vnímání hudby jedince může mít vliv i samotná hra na nástroj. Modelovací funkce je podřadnou ve vztahu k formativní. Lidé se snaží modelovat svoje city a prožitky v závislosti na poslouchané hudbě. Dalším druhem je emocionální funkce, neboli náladotvorná, která se spojuje s vnímáním hudby jako „kulisy“. Toto vnímání hudby se často děje i na prahu vědomí, např. při vykonávání tělesné a méně náročné duševní práce. V člověku poslouchaná hudba může vyvolávat příznivé pocity pohody, uvolnění, dodat energii či duševní rovnováhu. 5


80-7040-123-0, s. 113.

10

1.1.5 Estetické funkce Estetická funkce hudby je nejdůležitější. Je nadřazena všem předcházejícím funkcím a nalezneme ji na nejvyšším bodu stupnice uměleckých hodnot. Umožňuje hudebně estetický prožitek a navozuje specifické krásno, kterým se pak realizují ostatní funkce. Estetičnost dokáže ostatní funkce potlačit, transformovat, zmodernizovat a aktualizovat. Působí na celou lidskou osobnost. S estetikou souvisí ještě umělecká funkce, protože například v hudbě 20. století existuje množství skladeb, které svým obsahem nejsou vždy optimistické a líbivé, vyvolávají konflikty, ale přesto navozují estetický požitek, pokud je dokážeme chápat a obdivovat jako umělecká díla. „Estetická umělecká funkce hudby posunuje tak vlastní obsah a význam hudebního díla daleko za hranice jeho původního záměru. V této funkci je ukryto tajemství dlouhého přetrvání hudebních děl, jejich zapomínání a znovuobjevování pod názory, postoji, požadavky doby. Proto nikdy nelze s jistotou prohlásit dílo toho či onoho skladatele za mrtvé nežádoucí nebo naopak za věčně živé!“6 Pod estetickou funkci můžeme zařadit ještě hédonistickou, která způsobuje potěšení a rozkoš. Lidé při poslechu hudby mohou slzet až plakat, pociťovat mráz po zádech, dostat se do euforie, extáze apod.

1.1.6 Psychologické funkce Psychologické funkce působí na neuropsychický systém a estetika hraje až sekundární úlohu. V dnešní uspěchané době, kdy jsme od rána do večera v práci nebo ve škole, máme řadu koníčků a starostí o rodinu, je chvílí na odpočinek jen velmi málo. A přesto jsou tyto chvíle potřebné. Hudba nám odpočinek, relax či uvolnění zpříjemňuje a ze zdravotního hlediska je relaxační-odpočinková-uvolňovací hudba jako psychická hygiena. Bez této hygieny se mohou začít vyskytovat duševní poruchy, které ovlivní chod člověka. Na regeneraci psychiky po vypjatých situacích a stresech se využívá hudební terapie (muzikoterapie). Jedná se o široký experimentální obor psychologie a psychiatrie. Pomocí vybraných hudebních zvuků nebo i celou skladbou se působí na nervovou soustavu člověka, aby se dosáhlo uklidňujícího efektu. 6


80-7040-123-0, s. 118.

11

Pro pobavení a odlehčení existuje ještě zábavní funkce, kde je hudba pestrá, mnohostranná, zpěvná, melodická, kontrastní a lidé si ji sami vybírají, aby se pobavili. Příkladem může být světská hudba oproti vážné náboženské hudbě ve starších dobách. Sugestivní funkce spočívá v tom, že hudební sugestivní účinek zasahuje konkrétního člověka a prostřednictvím interpreta nebo pedagoga působí na posluchače, žáky a studenty. Účinky se znásobí, když interpret provádí hudbu živě.

1.1.7 Další funkce hudby V dnešní době čelíme komerčním tlakům, jsme řízeni a manipulováni různými lidmi a seskupeními. Na koncertech, v médiích a jinde slyšíme takové skladby a písně, které byly navrženy a zařazeny vedoucími pracovníky. Tato problematika spadá do ekonomické funkce. Každá hudba má sdělovací funkci. Z některé můžeme cítit energii, slavnostní pocity, pozitivní náladu, z jiné zase smutek, vzpomínky atd. Sám skladatel tvoří dané dílo s konkrétním záměrem, i samotný text písně může být poselstvím. Záleží už jen na každém, jak danou hudbu pochopí a co u ní cítí. Existuje mnoho dalších funkcí v závislosti na tom, co člověk prožívá. Hudba může být inspirací nebo pomáhá uspokojovat lidské potřeby. Někdy dokáže uklidnit a jindy rozproudit do tance. Pokud je hudby nebo hluku na člověka moc, není nic lepšího, než vše kolem sebe vypnout a nechat hudbu znít ve své fantazii či využít chvíli ticha a vnímat sám sebe.7

7

Celá podkapitola 1.1 byla čerpána z těchto titulů:

KRESÁNEK, Jozef. Sociálna funkcia hudby. Bratislava: Slovenská akadémie vied, 1961, 164 s. SEDLÁK, František. Didaktika hudební výchovy na 1. stupni ZŠ. Praha: SPN, 1988, 311 s. SEDLÁK, František. Hudební vývoj dítěte. Praha: Supraphon, 1974, 200 s. SCHNIERER, Miloš. Společenské funkce hudby. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1995, 196 s. ISBN 807040-123-0. TÓTHOVÁ, Silvia. Vliv masové kultury na estetické cítění dětí. Brno, 2007. 105 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. VINKLÁRKOVÁ, Hana. Význam hudby v socializačním a enkulturačním procesu. Olomouc, 2014. 83 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta.

12

1.2 Funkce hudby z historicko-společenských podmínek V této podkapitole bude nahlíženo na funkce hudby jako na proměnlivé změny vyplývající z historicko-společenských podmínek. Seznámíme se s vývojem veřejného provozování hudby, hudebního povolání, druhy interpretů a jejich odlišná postavení v průběhu různých období v historii. Jak jsem již uvedla výše, tak ve starších dobách byla hudba spojována s obřadními zvyklostmi, rituály a magií, tj. magická funkce hudby. Písně byly jednoduché a interpreti byli neprofesionálové. V průběhu historie se však tato jednoduchost postupně vytratila a provozování hudby se stalo častějším jevem, kvalitnějším a plnohodnotným.

1.2.1 Řecko a Řím V Řecku bylo oblíbené vystupování pěvců, jejichž náboženský a světský zpěv epického i lyrického rázu způsoboval nadšení celých zástupů na různých příležitostech, např. na počest boha Apollóna či při slavných olympijských hrách. Oblíbenou příležitostí byly pěvecké zápasy, kde mezi sebou soutěžili nejen samotní pěvci, ale také města a kraje, z kterých pocházeli. Nejčastějšími doprovodnými nástroji pěvců byla lyra, kithara a flétna, při olympijských hrách pěvce doprovázely strunné či dechové soubory. Po nějaké době se v Řecku rozšířila i hudba instrumentální a rozmnožil se počet nástrojů v orchestrech. Zavedly se koncerty v krásně upravených sálech a díky tomu rostl počet hudebníků, kteří začali organizovat zájmové celky. Provozování hudby bylo samozřejmostí i v domácnostech zámožných občanů, kde často hrávali sami nebo společně s členy rodiny či přáteli.8 Ve starém Římě po skončení válek začali Římané pěstovat kulturu a hudba byla součástí života společnosti i jednotlivce. Vzorem jim bylo právě Řecko, které mu bylo podrobeno. Řím využil zajaté řecké hudebníky, a tak i zde zněla hudba při velkých náboženských slavnostech, státních aktech a průvodech, provozovala se v domech mocných a bohatých lidí, vznikaly koncerty a hudební zábavy. „Nedostatek vlastních hudebníků byl rychle překonán soustavnou péčí o výchovu hudebního dorostu, takže záhy byly k dispozici zástupy náležitě vyškolených hráčů a zpěváků.“9 Sám císař Nero vydržoval na 5 000 hudebníků. 8

PRAŽÁK, Přemysl. Jak se kdy koncertovalo. Praha: Státní hudební vydavatelství Praha, 1966, s. 6–7.

9

Tamtéž, s. 8.

13

1.2.2 Hudba ve službách církve Po ústupu politické moci Říma a s úpadkem jeho kultury nastupuje do popředí křesťanství a změnila se tak funkce hudby. Hudba je používána k bohoslužebným obřadům. Dřív byli křesťané pronásledováni a zaháněni do úkrytů, ale právě v této době se situace postupně zlepšovala, křesťané měli více možností a už se nemuseli schovávat. Díky tomu se i hudba v kostelích stávala kvalitnější. Mizela počáteční nesmělost a malost hudby a stává se důležitým činitelem v uchvacování věřících společně i s jejich vírou jako účinným nástrojem v upevňování vlivu a moci církve. S vývojem křesťanské hudby rostou i reprodukční nároky, a tak se snažila střediska péče o církevní hudbu o kvalitní provádění jak v kostele, tak mimo něj. Těmito středisky byly nejen církevní pěvecké školy,10 ale také kláštery. Úkolem klášterů bylo vychovávat sbory zpěváků, jejichž členy byli kněží a chlapci ve věku 10–15 let, kterým se říkalo „bonifanti“. Jedná se o chlapce určené k církevnímu zpěvu. Ti byli „moudře a s velkou lahodností a sladkostí slov poučováni, že služebníci v kostele mají být napodobením svatých andělů“.11 Takto vycvičení a zaujatí zpěváci dokonale přednášeli hudbu při náboženských slavnostech všeho druhu. Postupně se mění úloha a role věřících, protože už nestačí na reprodukční nároky a při bohoslužbách se stávají spíše účastnými posluchači. Lid s pěveckým sborem během obřadu už nezpívá, maximálně jen nepatrné úryvky. Proto se z provádění hudby v kostelích postupně stávají koncerty svého druhu. Zpěváci, později i hráči na nástroje, jsou umístěni na kůr a jsou tak odděleni od věřícího lidu. Právě koncertování v chrámech přináší věřícím požitek, který byl přístupný jen v těchto místech. „Jeho velikost a vzácnost roste, když se zpěv jednohlasý mění v mnohohlasý a vedle stále početnějších sborů se na provádění chrámové hudby účastní i nástroje, přinejmenším aspoň varhany, které se postupně staly nezbytnou výstrojí chrámů.“12 Připuštění hudebních nástrojů bylo převratným bodem. Církev zpočátku nástrojům bránila, protože „pouhý zpěv mnohem lépe povznáší duši k Bohu, kdežto hudební nástroj a tóny jím vyluzované jsou hmotou, táhnoucí člověka k zemi“.13 Na druhou stranu, v té době měl městský a venkovský lid možnost sledovat a poslouchat „koncerty“ potulných hudebníků, 10

Podle Pražáka první církevní pěveckou školu založil papež Silvestr kolem roku 330.

11

PRAŽÁK, Přemysl. Jak se kdy koncertovalo. Praha: Státní hudební vydavatelství Praha, 1966, s. 9.

12

Tamtéž, s. 9.

13

Tamtéž, s. 9–10.

14

kteří nejen zpívali, ale hráli na nástroje, nejčastěji na smyčcové, dechové a bicí. Avšak provádění církevní hudby bylo mocným nástrojem církve pro získání a udržování věřících. Kostely byly otevřené nejširší společnosti a byly pořádány opravdové koncerty, díky kterým se z kostela stala koncertní síň a hudba tak začínala mít světský charakter. „Církev se nespokojila poskytováním skvělých a celým svým charakterem stále světštějších hudebních požitků v chrámech, ale rozdávala je hojně i mimo chrám.“14 Byly to např. církevní slavnosti pod širým nebem, při kterých nešlo jen o sluchové vjemy, ale také o zrakové. Využívaly se různé vizuální efekty – výzdoba, osvětlení, ohňostroj aj. Jako příklad uvádí Pražák pražské církevní slavnosti k uctění svátku sv. Jana Nepomuckého, které se pokládají za východisko všech pozdějších jarních slavností v Praze.

1.2.3 Rytířští a potulní pěvci První změnu do monopolního provádění církevní hudby přinesly křižácké války ve 12. a 13. století. Vojáci kromě bojování také poznávali kulturu cizích zemí a domů se vraceli obohaceni zkušenostmi z boje a touhou obohatit svůj život o duchovní a kulturní složku. Hudba zaujala přední místo v rytířském stavu, a tak si rytířští pěvci začali tvořit vlastní písně. Francie byla centrem těchto hudebníků. Na jihu Francie se jim říkalo trubadúři, na severu truvéři. Zpívali o životě a jeho jasných a milých stránkách, o lásce, událostech politických i společenských ve věcech veřejného i osobního zájmu. Zpěvy byly vážné anebo s humorem. Pěvci za své umělecké výkony nikdy nepřijímali odměnu, považovali by to za urážku. Když trubadúři a truvéři zpívali sami, měli s sebou svého doprovazeče – jongléra nebo minstrela. „Jonglérem se původně jmenoval každý, kdo měl jako své povolání obveselovat a udivovat obecenstvo nejrozmanitějšími kousky: žertovnými výstupy, ekvilibristikou, přednesem veršů i senzačních zpráv, kouzelnickými triky a v neposlední řadě zpěvem a hrou na hudební nástroj, u níž se předpokládalo, že udiví ať už dokonalostí anebo nezvyklostí.“15 Jongléři byli všeumělci, ve společnosti nebyli ceněni, ani církev je nepodporovala. Často se jim hanlivě nadávalo (např. kejklíř, šašek, komediant, taškář, pobuda či kapsář). Později se jonglérem myslel jen zpěvák a hudec, který provázel trubadúra či vystupoval samostatně na ulicích a putoval z jednoho místa na druhé. To je i důvod, proč se říkalo potulní pěvci. Tímto

14


15

Tamtéž, s. 11.

15

cestováním se jonglér lišil od minestrelů, měšťanů a zchudlých šlechticů, kteří trvale provozovali zpěvy na dvoře knížete či jiného pána a byli za své umělecké služby placeni. I jiné národy měly své pěvce a hudebníky. V Německu byli obdobou trubadúrů minnesängři a jejich témata zpěvů se nelišila. Jen si své zpěvy vždy zpívali sami a nebáli se soutěžit mezi sebou v tzv. pěveckých zápasech. V Rusku měli lidové pěvce skomorochy a dvorské pěvce rapsódy. Ti zpívali k oslavě národních hrdinů. Ve Skotsku a Anglii působili bardové, kteří zpívali při bohoslužbách, na dvorech králů a knížat, při národních slavnostech a konali pěvecké závody. V české zemi byli jokulátoři či žertéři, např. žertéř Dobřeta si svým uměním a oblíbeností vysloužil statek u Litomyšle. Pěvecké zápasy byly i v naší zemi, např. v Praze roku 1297 při korunovaci krále Václava II., který byl také vynikající pěvec. Právě pěvecké zápasy se staly koncertem pro širokou veřejnost, kde se pochlubili se svým uměním různí pěvci. I přesto se ještě toto světské umění nevyrovnalo koncertům, které pořádala církev.16

1.2.4 Hudba ve městech Rytířští a potulní pěvci postupně upustili od tuláctví, protože se mohli začít usazovat ve městech a zakládat v nich řádně organizovaná společenstva jako všichni ostatní měšťané. Navíc probudili v měšťanech touhu po pěstění a šíření vlastního reprodukčního i tvůrčího hudebního umění. V Německu ve 14. století začaly vznikat spolky mistrů pěvců, tzv. meistersingrů. Členové byli měšťani různého povolání, např. krejčí, ševci, kramáři, pekaři, kožešníci, mydláři atd. Nejslavnější byl švec Hans Sachs se svými více než šesti tisíci pracemi. Meistersingři měli přísná pravidla o přijetí členů a o podmínkách přiznání čestné hodnosti mistra. „Nejníže na přísně dodržovaném členském žebříčku stáli příznivci cechu, milovníci umění bez nároků reprodukčních i tvůrčích, výše byli pěvci, schopní přednášet písně, dále nad nimi básníci, kteří dokázali na tzv. tón, melodii schválenou spolkovou radou a chráněnou jako výhradní majetek cechu složit nový text, a nejvýše mistři, kteří dovedli vytvořit nejen nový text, ale i nápěv čili tón a dostát přitom ustanovení tabulatury, že nový nápěv nesmí mít se žádným jiným společné víc než 4–6 not za sebou jdoucích.“17 Spolky se samozřejmě uměním svých členů chlubily na výročních slavnostech, kde mistři pěvci

16


17

Tamtéž, s. 13–14.

16

koncertovali. Vystupovali však i v kostelích, protože témata jejich prací byla často náboženská. Spolky pěvců byly i v jiných zemích, např. ve Francii to byly puy – spolky básníků a pěvců nazvané podle města Le Puy en Velay. Zpočátku jejich umělecká činnost byla zaměřena na Boha, ale později do jejich tvorby pronikly světské prvky. Koncem 14. století vznikaly spolky také u nás, nazývaly se literátská bratrstva. Rozvíjely hudbu pro pozvednutí úrovně zpěvu v kostelích, které neměly svůj sbor. Jejich členy byli měšťani, vzdělaní muži i drobní řemeslníci. Byli organizováni podle cechů a dělili se na několik skupin: na starší, mistry a tovaryše. Všichni však byli oděni stejně a zpívali v kostele latinsky i česky ve všední dny, neděle a svátky. Vedle církevních hudebních akcí byly pořádány rozmanité slavnosti vládnoucí vrstvou, šlechtou a panovníky. Jednalo se například o tyto akce: korunovace panovníků, svatby, narození následníka, turnaje, hostiny, průvody, shromáždění, různé svátky a jiné slavnosti, které vzbuzovaly pozornost, oslňovaly a vyvolávaly nadšení. Hudební umění bylo velkolepé, ohromující, např. při korunovaci Karla VI. v Remeši troubilo najednou přes třicet trubek. Na oslavě Ludvíka XI. znělo 54 trubek a na koncertě na oslavu svatby Ludvíka XIII. „zvuk více než dvou set trubek stoupal až do nebe a lidské hlasy a všechny druhy nástrojů přednesem nových děl uváděly v úžas“.18 Při honosných koncertech králů pro lid si na své přišly sluchové i zrakové vjemy. Byly využívány nejrůznější efekty: nasvícené stavby, nazdobená pódia, fontány, kostýmy, tanec, sirény, ohňostroje, kostelní zvony, počty hudebníků aj. A to vše bylo vždy za doprovodu velkolepé hudby. Měšťané potřebovali hudbu i pro svůj obyčejný život, a tak začala vznikat vystoupení městských sborů vytvořených z někdejších jonglérů a pověžných, kteří se spojili s flétnisty, bubeníky a hráči na cinky19 v početnější skupiny. Oslavovali především městské události, hráli na průvodech, procesích a k tanci v hostincích, na svatbách, křtinách či pohřbech. Elitou byli trubači dvorní a polní. Ti byli lépe placeni a mohli se i lépe oblékat. Městské trubače později vystřídali městští pozounéři, jejichž úkolem bylo vykonávat i strážní službu u městských bran a chorálem vítat pána při vjezdu do města.

18


19

Cink je historický dechový nástroj. Tělo nástroje má zakřivený nebo přímý tvar, je opatřeno tónovými dírkami

jako u flétny, zvuk se tvoří v malém nátrubku. Řadí se však mezi žesťové nástroje. Byl využíván od středověku až do 18. století, nejvíce však v renesanci a baroku díky své zvukové kvalitě, barvě tónu a značné pohyblivosti v pasážích.

17

Ve městech koncertovali i kočovní a pouliční hudebníci. Své výborné umělecké dovednosti předváděli nejen muži, ale i ženy a děti na nejrůznější hudební nástroje, nejčastěji na housle, loutnu, kytaru či harfu. Měšťanům již brzy nestačilo hudbě pouze naslouchat, ale chtěli ji sami provozovat, a tak se začíná rozmáhat domácí muzicírování, a to zpěv i hra na nástroje. V průběhu 17. století se záliba v pěstování hudby přenáší i na venkov.20

1.2.5 Dvorské a šlechtické kapely V 17. století byly světské nebo církevní koncerty výhradně záležitostí panovníků a šlechty. Ti si vydržovali zvláštní kapely, dvorské a šlechtické kapely, kterých bylo desítky. Jejich funkce a organizace se lišila jen rozměry a rozsahem práce, závislých na financích a zájmu jejich majitele. Tyto kapely byly ve svém vrcholném období v 16. až 18. století. Vhodným příkladem dvorní hudby je kapela francouzského krále Ludvíka XIV. (1638–1715), který nechal provozovat na svém dvoře několik koncertů každý den v sálech, salónech, terasách, nádvořích či parcích. Patřilo to k nejoblíbenějším zábavám jeho lidu. Ludvík XIV. si vydržoval několik souborů a nad všemi hudebníky dohlížel Jean Baptiste Lully, který byl i přísným kapelníkem. Dalším příkladem je kapela císaře Rudolfa II. (1576–1612), která měla rovněž úroveň a dokonce i evropskou pověst. Leopold I. (1640–1705), jeden z nástupců Rudolfovy kapely, vydal nové předpisy pro členy kapely. Jedná se o dokument, ve kterém stanovuje zásady, které by měl hudebník v kapele dodržovat. Pro zajímavost je zde uvádím: „Body, jichž neustálé, nezrušitelné dodržování svými hudebníky si přeji: 1. Každý hudebník se má přesně v udanou hodinu dostavit do služby, může čekat, ale ne nechat čekat. 2. Nemůže-li kdo odůvodněně vykonávat svou službu, musí o tom uvědomit kapelníka, aby věděl, kdo schází, a mohl lépe konat svou službu. 3. Žádný nesmí odejít před koncem služební doby bez souhlasu kapelníka, neboť ten by jinak nemohl vědět, koho má nechat zpívat koncerty nebo jiné hudební skladby. 4. Každý hudebník musí ochotně a bez námitek zpívat odevzdaný mu hlas, aniž by se ptal, zda je první nebo druhý; to je má neomezená vůle. Dal jsem o tom své pokyny již na počátku své vlády a žádal jejich absolutní dodržování, pokud kdo je v mých službách.

20


18

5. Všichni hudebníci musejí spolu zpívat při sborech a menších zpěvech a responsoriích, neboť někdy kněz u oltáře intonuje a nikdo neodpovídá. 6. V kostele musejí hudebníci osvědčovat svatému Bohu povinnou úctu, nežvanit ani jinak nehlučet, nýbrž stále státi s povinnou uctivostí. 7. Všichni hudebníci musejí s povinnou úctou hledět na kapelníka, jako svého vedoucího, který zastupuje jejich zájmy. Mají-li však nějaké stížnosti anebo něco jiného proti němu, tu nechť se obrátí na vrchního hofmistra jako na svého nejvyššího představeného. 8. Je mým pevným a rozhodným přáním, aby všech těchto bodů bylo nezrušitelně dbáno.“21 Podobných dokumentů či článků s instrukcemi o uměleckých povinnostech členů kapel existovalo více. Nejčastěji se v nich určovaly pracovní podmínky, úkoly, povinnosti a požitky členů kapely. Dalším vhodným příkladem je kapela pruského krále Bedřicha II. (1712–1786), který byl ke svým hudebníkům přísný, každou chybu vytýkal, někdy i trestal. Sám Bedřich II. byl dobrým a vášnivým hráčem na flétnu. Počet členů u dvorských kapel nebyl velký, nejčastěji mezi 10 až 40 hudebníky, ale větší důraz se kladl na kvalitu jejich hry a dá se říct, že každý hudebník kapely byl vlastně koncertním mistrem. Pokud neměl šlechtic dostatek financí, měl aspoň menší soubor, nejčastěji kvarteto. Ale pokud si to mohl dovolit, měl i větší kapely, které se vyrovnaly kapelám panovníků. Vhodným příkladem je kapela knížete Esterházyho, která měla 24 členů v čele s vynikajícím kapelníkem a skladatelem Josefem Haydnem. Dalším významným souborem je kapela kurfiřta Karla Theodora v Mannheimu, v jejímž čele stál Čech Jan Václav Stamic. Dále kapela biskupa ve Velkém Varadínu a u nás rožmberská šlechtická kapela v Českém Krumlově založená v roce 1552 Vilémem a podporovaná Petrem Vokem z Rožmberka. V Petrohradě Čech Jan Antonín Mareš sestavil první tzv. rohovou kapelu. V ruském prostředí byly tyto rohové kapely zvláštností. Např. v jednom orchestru bylo až na 91 rohů (i více), takže někteří hráči museli hrát na více nástrojů, protože obvyklý počet hráčů v orchestru byl kolem čtyřiceti. Orchestry byly velké, a proto musely často hrát na větších prostranstvích, protože měly silný zvuk. I na Moravě se utvořila místa, kde se hojně provozovala hudba českých a zahraničních umělců, např. v Olomouci, Kroměříži, Vyškově, Jaroměřicích nad

21


19

Rokytnou a jinde. Vynikajících šlechtických kapel byla celá řada, ale více příkladů v této práci není potřeba uvádět.22 Hudebníci ve dvorských a šlechtických kapelách uměli hrát většinou na více nástrojů, ale kromě hudby se věnovali i jiným podřadnějším povinnostem, jako je uklízení, čištění bot a šatstva, případně jinak posluhovat panstvu. Pro některé panovníky byli pouhými tlumočníky umění. O něco lépe na tom byli skladatelé a sólisté, ale i tak patřili mezi služebníky. Například Mozart či Haydn museli často snášet ponižující závislost na pánově vůli, ale třeba Beethoven tvrdě prosazoval své postavení hudebníka. Ne všichni šlechtici se chovali nadřazeně, většina z nich měla hudbu ráda, mnozí uměli dobře zpívat či hrát na nástroje.23

1.2.6 Spolky pro pěstování hudby Měšťané chtěli ukázat svůj význam v kulturní oblasti. Zrušili dosavadní vyhrazení koncertů dvoru a šlechtě a zpřístupnili koncerty nejširší veřejnosti. Peníze na vlastní kapely neměli, ale nalezli možnost v založení malých kroužků, později větších spolků pro pravidelné pěstování hudby. Mocnářům tato aktivita nevadila a spíš ji přivítali. První spolky vznikly v Itálii a Francii v 16. a 17. století, kde se jmenují akademie. V Anglii se nazývají consorts, v Německu, Švýcarsku a Švédsku jim říkají collegium musicus. Organizace a činnost těchto spolků byla podobná. „Scházeli se v nich odborně školení hudebníci i diletanti24 a pěstovali všechny druhy hudby až na operu, oratorium a hudbu chrámovou.“25 V těchto spolcích se scházeli hudebníci z různých společenských tříd, měšťané či studenti, hojně i ženy, lékaři, právníci a umělci jiných oborů. I v Praze roku 1616 vznikla collegia musica, ale na začátku třicetileté války zanikla. Mnohé tyto spolky se věnovaly především hudbě nástrojové. Koncerty byly soukromého i veřejného charakteru. „Spolky pro pěstování hudby, akademie, collegia musica, consorts, prolomily dosavadní výsadní postavení mocných v hudbě, udělaly velký kus práce pro zpřístupnění hudby širokým vrstvám a připravily půdu ke vzniku veřejných, každému přístupných koncertů v 17. století. Jejich zrodu a rozvoji vděčí hudba za to, že mohla zaujmout své pravé místo

22


23

ČERNÁ, Libuše. Veřejné vystoupení po stránce historické, dramaturgické a psychologické. Olomouc, 2009.

91 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta, s. 24–25. 24

Diletant = samouk, laik.

25


20

v životě jedince i společnosti, stát se – jak to žádal J. A. Komenský – průvodcem v každé době životní a pro každého člověka.“26 Anglie se zasloužila o zpřístupnění hudby všem a zavedla veřejné koncerty. V 17. století se stala centrem pěstování hudby a přitahovala skladatele a výkonné umělce z celého světa. Zájem byl především o sborový zpěv, ale také o instrumentální hudbu. „Právě instrumentální koncerty byly první veřejné koncerty přístupné každému po zaplacení vstupného.“27 Veřejné koncerty se začaly provozovat i v dalších zemích a městech, např. v Paříži, Praze, Vídni, Itálii, Německu, Polsku, Rusku, Americe a jinde. Postupem času se stalo normou, že koncerty se konaly pravidelně a vybíralo se vstupné. To až na výjimky přetrvává dodnes.

26


27

Tamtéž, s. 54.

21

2 Význam hudebních produkcí 2.1 Hudební produkce Co je produkce a s čím vším se dá spojit? V kterých odvětvích ji můžeme nalézt? Kdo všechno se na ní podílí? Nejen tyto otázky si mnohdy pokládáme, ale často ani nevíme, co na ně odpovědět. Mnozí lidé mohou tápat, co samotná produkce znamená, a proto diplomová práce může vnést určitý vhled do této problematiky. Ve slovnících nacházíme pro produkci charakteristiku ve významu „výroba, souhrn výrobků nebo uměleckých výtvorů či veřejné předvádění nějakých výkonů“28. Intuitivně si produkci spojujeme s filmem a s divadelní či hudební tvorbou. Zahrnuje jak organizační a ekonomické zajištění, tak samotnou tvůrčí činnost. Hudební produkce je celkový proces, při kterém vzniká souvislé vystoupení konané v konkrétním čase a místě. Odpovědnou osobou je obvykle hudební producent. Když se ve společnosti řekne, že na akci byla hudební produkce, značí to většinou hudební vystoupení. Mnohé zpěváky a skupiny (hlavně ty veřejně známé) zastupuje nějaká agentura, která jim zajišťuje podmínky, za kterých budou vystupovat. Ale vedle nich tu jsou „neznámí“ hudebníci, kteří na menších akcích a událostech (typu svatba, vesnické zábavy, plesy aj.) sami vystupují a navíc si vše zařizují a organizují. Pro potenciální zákazníky nabízí na svých webových stránkách informace o sobě, přehled repertoáru i s ukázkami, typy akcí, na kterých jsou schopni hrát, materiální vybavení a kontakty. Mnohdy tito lidé nemají vystudovanou střední ani vysokou školu v hudební sféře, chodili třeba jen do ZUŠ zpívat či hrát na nějaký nástroj nebo se hudbě věnují od malička na amatérské úrovni. Ke své hlavní práci mají muzicírování jako koníček, kterým si přivydělávají. Produkce mezi studijními obory má univerzální zaměření a uchazeči musí prokázat nejen talent, ale i řadu dovedností a schopností. Na trhu práce najdou uplatnění jako producenti, manažeři či specializovaní pracovníci v kulturních institucích. Při velkých projektech je jejich práce nenahraditelná a v případě mezinárodní spolupráce mají šanci se dostat na zajímavá místa v zahraničí. Týká se to produkce jak divadelní, tak filmové i hudební. V další podkapitole nastíním, kde se dá hudební produkce studovat.

28

ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. 3.0 Česko, 2015 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: http://slovnik-cizich-

slov.abz.cz/.

22

2.2 Studium hudební produkce Hudební produkce se dá v České republice studovat na vybraných typech škol. První umělecké profilace už nacházíme na některých středních školách, dále pak na vysokých školách. Mezi první typ bych uvedla Střední školu uměleckomanažerskou v Brně. Jedná se o soukromou střední odbornou školu, která zajišťuje výuku čtyřletého maturitního oboru Ekonomika podnikání s výběrem jedné umělecké profilace. Studenti si mohou vybírat z těchto profilací: ateliér výtvarný, hudební, dramatický nebo multimediální. „Obsahem hudebního ateliéru je komplex teoretických a praktických činností souvisejících s poznáváním i aktivním provozováním hudby. Studenti mají možnost získávat, rozvíjet a prohlubovat své vědomosti v základních hudebně-teoretických disciplínách, seznamují se s dějinami vážné i populární hudby. Těžištěm praktické činnosti je sólový i kolektivní zpěv a aktivity vokálněinstrumentální, jejichž výsledky jsou jednak veřejně prezentovány na četných akcích školních i mimoškolních (při jejichž přípravě a realizaci si studenti osvojují nejen práci s mikrofonem a ozvučovací technikou, ale současně získávají cenné praktické zkušenosti dramaturgické, organizačně-produkční atd.) a rovněž si již od 1. ročníku své nejlepší umělecké výsledky zaznamenávají díky profesionálně vybavenému nahrávacímu studiu přímo ve škole. V rámci čtvrtého ročníku zakončí studenti ateliérovou výuku obhajobou přípravy a realizace vlastního kulturního projektu.“ 29 Absolvent bude mít uplatnění na trhu práce jako manažer uměleckých a kulturních institucí, v uměleckých agenturách a médiích, může se uplatnit i na mezinárodním trhu práce. Dále se může zajímat o pozici manažera nebo referenta ekonomických a programových útvarů kulturních podniků a zařízení, referenta marketingu a o různé administrativní funkce a pozice. Základy manažerství mohou zájemci získat na středních uměleckých školách. Tam však už nenajdou uměleckou profilaci. Tu si musí zajistit studenti až v dalším studiu, tedy vhodným výběrem vysoké školy. V rámci vysokých škol se hudební produkce dá studovat na HAMU – Hudební a taneční fakultě AMU v Praze. Akademie múzických umění v Praze má pod sebou tři fakulty: DAMU, FAMU A HAMU, kde studenti mohou rozvíjet své vědomosti, dovednosti, schopnosti a získávat kvalifikaci v uměleckém odvětví divadla, filmu, hudby a tance. Na 29

Střední škola uměleckomanažerská, s.r.o. [online]. Brno: SŠ, c2015 [cit. 2015-09-15]. Dostupné z:

.

23

HAMU je možné studovat na Katedře teorie a dějin hudby studijní program Hudební umění, pod kterým si studenti zvolí obor Hudební produkce. Tento obor lze studovat v bakalářském, navazujícím magisterském i doktorském programu. Absolventi jsou producenty, manažery či pracovníky kulturních institucí.30 Další možností je studium na JAMU – Janáčkově akademii múzických umění v Brně na Hudební fakultě. Uchazeči si mohou vybírat ve studijním programu Hudební umění v bakalářském i v navazujícím magisterském studiu obor Hudební manažerství. Obor Hudební produkce lze studovat v doktorském programu.31

2.3 Význam hudebních produkcí V historické části funkcí hudby jsem nastínila, jak se v dřívějších dobách rozvíjelo koncertování a obecně provozování hudby. Nejdříve obyčejní lidé hudbou a tancem vyjadřovali své myšlenky a touhy, když prosili Boha o důležité věci pro jejich fungování v životě. V pozdějších dobách se o hudbu začali starat lidé s hudebním talentem, šlechticové si je najímali pro své koncerty, aby hudbou oslavili něco významného anebo jen pro své potěšení a pro jejich lid. I provozování hudby v chrámech mělo svůj význam – aby obohatila a zkrášlila bohoslužbu. Podobným způsobem to pokračuje až do dnešní doby, kdy hudební koncertování je ve společnosti velmi důležité. Lidé hudbu vyhledávají nejen jako sólovou věc, ale uvítají ji i jako doprovodný program při různých jiných společenských příležitostech. Pro hudební producenty je důležité, aby drželi krok s dobou a zajímali se, o co má společnost zájem, a to jí také zajistili. I hudebníci svým posluchačům nabízí nové a nové možnosti jak po skladebné, tak posluchačské stránce. V dnešní době je široká nabídka hudebních produkcí (ať už producentů či hudebníků) a lidé si z velké nabídky akcí, událostí, koncertů vybírají podle svého zájmu. Narazí jak na kvalitní profesionální produkci, tak na neprofesionální a pro vystudované hudebníky vyvstává otázka, zda je to dobře či špatně. Setkala jsem se s mnoha názory od lidí, kteří se hudbě nikdy nevěnovali, ale na společenských akcích hodnotí hudební vystoupení jako „krásné a hezké“, přitom pro hudebníky v obecenstvu bylo dané vystoupení „falešně zazpívané, nevkusné,

30

Hudební a taneční fakulta AMU [online]. Praha: Akademie múzických umění, c2015 [cit. 2015-09-15].

Dostupné z: . 31

Hudební fakulta JAMU [online]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, c2015 [cit. 2015-09-15].

Dostupné z: .

24

apod.“. Co je potom správné? Mají organizátoři na doprovodný program akce typu vánoční trhy, vinobraní, festivaly aj. domlouvat kvalitní hudebníky či populární a známé osobnosti z hudební branže anebo ušetřit a domluvit neprofesionály a amatérské hudební produkce?

25

3 Činitelé hudebních produkcí Aby se mohla provozovat hudba, tak jsou potřební nejen účinkující, ale i mnoho lidí, kteří akce zařídí a zorganizují. V této kapitole uvedu několik profesí, které se na hudební produkci podílejí. V první části představím profese, které organizují a zajišťují vše potřebné, aby se akce mohla konat. V druhé části se budu zabývat různými hudebníky a umělci, kteří na kulturních akcích vystupují. A na závěr zmíním profese, které dávají zpětnou vazbu nejen účinkujícím, ale i pořadatelům.32

Producent Producent je manažerský pracovník, který se stará o danou uměleckou produkci, řádně ji propaguje a řídí. Zajišťuje a koordinuje ji po ekonomické, obchodní či provozní stránce. Již během studií si vybere profilaci z různých uměleckých oborů, kde se může prosadit, např. se může stát filmovým, televizním a divadelním, tanečním, hudebním či nahrávacím producentem kulturních projektů apod. Přiblížíme si dvě umělecké profilace, které se mé diplomové práce týkají nejvíce. Hudební producent je tedy odpovědný za úspěch, nahrání, produkci a výkon nějaké hudební nahrávky, za výběr hudebníků, zvukaře a celý tým, který bude spolupracovat na dané nahrávce či akci. Producent kulturních projektů připravuje a realizuje kulturní a komerční projekty zaměřené na vysokou společenskou účinnost, tj. festivaly, koncerty, slavnosti, kulturní program ve městech, výstavy atd. Dále zajišťuje technické, ekonomické a organizační náležitosti akce, vybírá účinkující (umělce), stanovuje harmonogram, vybírá lokaci a mnoho dalšího.

32

Celá kapitola je čerpána z těchto zdrojů:

Abecední seznam povolání [online]. Průvodce světem povolání, c2007

[cit. 2015-12-27]. Dostupné z:

. Hudebník [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2015, datum poslední revize 21. 02. 2015, [cit. 2015-1227]. Dostupné z: . Povolání – odborné směry [online]. Národní soustava povolání, c2015 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: . Universum: všeobecná encyklopedie. 4 díly. Praha: Odeon, 2002, viii, 3095 s. ISBN 80-207-1113-9.

26

Aranžér Obecně je úkolem aranžéra upoutat pozornost zákazníků na nabízené zboží. I aranžér se může vyskytovat v různých odvětvích. Hudební aranžér se stará např. o úpravu skladby pro více nástrojů či pro hlas, aby hudebníci přesně věděli, co a jak budou hrát. Dále zajišťuje aranžmá celého vystoupení daných hudebníků. V populární hudbě aranžmá vzniká přímo mezi hudebníky. Zvukař Zvukař (zvukový mistr) technicky zajišťuje zvukovou stránku a šíření zvuku divadelních, koncertních, filmových, rozhlasových či televizních vystoupení a představení. Zvukař je zodpovědný za správné vybavení, nastavení a bezchybný provoz zvukařského zařízení a aparatury. V průběhu koncertu zprostředkovává výkony vystupujících umělců publiku a dodává celkový dojem z vystoupení na větších kulturních, sportovních a společenských akcích. Se zvukařem často pracují i další lidé, např. systémový technik, odposlechový zvukař, jevištní technik, rigger33, jevištní mistr, kulisák, osvětlovač, pyrotechnik atd. Režisér Režisér řídí práci při uměleckém ztvárnění scénáře. Výsledkem může být film, televizní a rozhlasové vysílání, divadelní hra aj. Podle zaměření se rozděluje i režisér. Hudební režisér realizuje a řídí nahrávání zvukových záznamů hudebních a slovesných děl, řídí nastudování různých představení a vybírá umělce pro jednotlivé role, které s nimi nacvičuje. Hudebník Pod roli hudebníka spadá mnoho profesí a často se tak říká i lidem, kteří se hudbou živí a přitom ji nevystudovali. Lidově se hudebníkovi říká muzikant či šumař. Obecně se jedná o osobu, která má něco společného s hudební produkcí a pracuje tvůrčím způsobem v hudební umělecké sféře. Můžeme sem zařadit zpěváky, hráče na hudební nástroj, orchestry, skupiny, sbory, dirigenty a sbormistry. Patří sem i hudební producenti a aranžéři. Mnohé zpěváky, skupiny a instrumentalisty zastupuje některá z agentur, která jim sjednává podmínky, za nichž vystupují na koncertech. Předpokladem pro úspěšný výkon povolání je hudební vzdělání a talent. 33

Rigger má za úkol věšet vše potřebné na příhradovou konstrukci dle bezpečnostních předpisů.

27

Dirigent Dirigenti jsou hudební umělci, kteří dirigují hudební orchestry, skupiny, sólisty a sbory při interpretaci hudebních a hudebně-dramatických děl. Umělecky vedou, sestavují plány, nastudují a zkouší s orchestrem jednotlivá díla při zkouškách. Dirigent musí dané dílo znát do nejhlubších detailů, často je zná celé nazpaměť. Musí umět držet tempo a správně vše ukázat, protože ostatní hráči a zpěváci se řídí podle něho. Také spolupracuje s režiséry a choreografy v případě divadelních představení, která orchestr svou hudbou doprovází. Pro toto povolání je nutné umělecké vzdělání, talent, schopnost rychle reagovat, mít autoritu a umět jednat s lidmi.

Sbormistr Sbormistr má podobné úkoly jako dirigent. Nacvičuje a zkouší sborová a vokálně symfonická díla s pěveckým sborem i s případným doprovodným tělesem, připravuje a sestavuje koncertní plány, volí vhodný repertoár. Řídí, zajišťuje a organizuje vše, co se týká sboru. Taktéž diriguje při koncertních vystoupeních a umělecky odpovídá za celý pěvecký sbor. Měl by ovládat základní dovednosti ve hře na klavír. Spolupracuje s ostatními sbormistry, dirigenty, korepetitory, orchestry a sólisty.

Korepetitor Korepetitor je klavírista, který doprovází dalšího interpreta (hráče na jiný hudební nástroj či zpěváka) na koncertech a vystoupeních. Také zajišťuje doprovod na klavír při zkouškách pěveckých sborů, je hojně využíván při nácviku baletu, tance, opery atd. Vypomáhá tam, kde je důležité sladit hudbu s tancem. Spolupracuje s interprety, dirigenty, sbormistry, režiséry, choreografy apod. Korepetitor musí ovládat hru na klavír na vysoké úrovni. Je nutné stále cvičit a udržovat si své dovednosti a schopnosti.

Interpret Pod interpreta spadá zpěvák i instrumentalista, kteří provádí skladbu hudebního skladatele podle notového zápisu. Rozlišujeme pěvce/pěvkyně interpretující převážně vážnou (klasickou) hudbu a zpěváky/zpěvačky interpretující písně buď vlastní tvorby anebo převzaté. Takže interpret může být zpěvákem populární hudby, rocku, country, folku aj. nebo může být operním pěvcem. Řada zpěváků si sama skládá hudbu i texty ke svým písním, případně upravuje a překládá zahraniční písně. Interpret kromě svého nastudování spolupracuje a zkouší se skupinou, která ho doprovází, společně vystupují na koncertech a nahrávají CD. 28

Improvizátor Jedná se o člověka, který provádí uměleckou činnost bez náležité přípravy. V hudbě jde především o klavíristy a varhaníky, kteří hrají zrovna to, co je v aktuální chvíli napadne. Improvizaci se dá z části i naučit. Určité metody improvizace se používají v bluesu, jazzu, lidové či vážné hudbě. Dar improvizace mají obvykle lidé s nadáním „od Boha“. Většinou ani neví, co hrají. Tanečník Tanečník účinkuje v tanečních vystoupeních a v baletech. Musí nastudovat taneční vystoupení tak, že si sám nejprve nacvičí jednotlivé taneční kroky a figury, pak se musí sehrát s ostatními tanečníky na zkouškách, kde jsou vedeni tanečním mistrem. Taneční skupina často vystupuje jako doplněk programu různých vystoupení, dokresluje hudební číslo zpěváka (to bývá velmi obvyklé v televizních pořadech), účinkuje v divadlech na jevišti apod.

Choreograf Choreograf tvůrčím způsobem vytváří taneční, baletní, pantomimické, případně jiné pohybové představení. Dohlíží na tanečníky, vytváří pro ně nové inscenace a kompletní choreografii, spolupracuje i s dalšími lidmi (hudebníky, herci aj.). Vytváří taneční a pohybovou složku pro film, televizi a jiná média.

Hlasatel Hlasatel je pracovník uvádějící pořady a filmy vysílané v příslušné televizi a rozhlase, reaguje na změny ve vysílacím programu a na vzniklé nestandardní situace. Podobnou funkci má i moderátor. Moderátor Moderátor je aktivním prostředníkem mezi účinkujícími a publikem při rozsáhlejším uměleckém představení či při větší společenské události. Danou společenskou akci kultivovaným způsobem moderuje, uvádí, usměrňuje a sofistikovaně34 řídí. Moderátor mimo jiné také přiměřeným způsobem krotí případné vášně či jiné nevhodné emoce v publiku i na straně účinkujících.

34

Sofistikovaně = propracovaně, promyšleně.

29

Hudební pedagog Hudebním pedagogem je učitel, který učí děti ve školkách a školách všeho druhu hudební výchovu. Své žáky a studenty vede hudebním směrem, tj. učí je zpívat a hrát na nástroje (na ZŠ na Orffovy nástroje, na ZUŠ i jiné nástroje), dále je informuje o základních dějinách hudby, o hudebních formách, provádí s nimi různé hudebně vokální a instrumentální činnosti, snaží se u žáků rozvíjet znalosti, dovednosti, návyky a postoje k hudebnímu světu. V dnešní době je v oblibě vystupovat na vánočních trzích, kde žáci zazpívají několik koled. V případě konzervatoří a uměleckých vysokých škol hudební pedagogové svým studentům rozšiřují obzory především v oblasti hudby, dávají jim mnohem větší vhled do dané problematiky, studenti si rozvíjí nejen své vědomosti, ale i dovednosti a schopnosti, dotváří si svůj postoj k hudební realitě ve světě a mají možnost se po dostudování hudbou živit.

Kritik a publicista Jsou to lidé, kteří se vyjadřují k aktuálním tématům, vytváří recenze (tj. články, ve kterých analyzují, rozlišují, hodnotí různé skutečnosti) a výsledné posudky nebo kritiky publikují v časopise a novinách, na internetu, v televizi či rozhlase. Kritici a publicisté se věnují i tématům z kulturního a hudebního světa. Samotným aktérům kulturních akcí tak dávají zpětnou vazbu, ostatní společnost informují o aktuálním dění.

Na organizaci a realizaci společenských příležitostí pracuje velké množství lidí, které publikum mnohdy nikdy nevidí a nikde se o nich ani nemluví. Obdiv či kritiku nejčastěji dostanou ti, kteří na akcích vystupují. Ve výše zmíněném výčtu určitě chybí ještě spousta dalších povolání, která se na společenských událostech podílí, ale pro potřebu této diplomové práce jsem zmínila ty nejdůležitější.

30

4 Druhy společenských příležitostí V České republice i v jiných zemích existují akce, události či společenské příležitosti a na většině z nich zaznívá hudba. Větší akce a události (eventy) svou známostí, velikostí, mezinárodní účastí a jinými specifiky zaujímají nejen vnitrostátní občany, ale i mezinárodní a díky tomu má stát větší potenciál cestovního ruchu. Mezi nehmotné potenciály se řadí historie a kultura, tradice, zvyky, obyčeje či legendy a gastronomie. Z hmotných jsou to různé památky lidové architektury, kulturně-historické či technické památky a moderní stavby. V kapitole se budu věnovat akcím a událostem. „Eventy můžeme charakterizovat jako jedinečné, dočasné, speciálně naplánované, řízené a organizačně zabezpečené akce nebo události s dopadem na cestovní ruch.“35 K definici je nutné podotknout, že dané akce (eventy) musí mít dopad na cestovní ruch. Pokud akce nejsou atraktivní pro návštěvníky ani nezvýší návštěvnost dané destinace, tak nemohou být nazvány eventy v cestovním ruchu. To se týká však i akcí, které jsou např. obecně známé a s dlouhodobou tradicí, ale přitom jsou na ní návštěvníci jen z dané destinace anebo nejsou atraktivní pro širokou veřejnost. Je zajímavé, že v dnešní době se eventy stávají hlavním důvodem pro návštěvu určité destinace, např. turisté dají přednost místům, kde se akce pořádají. Pro mou diplomovou práci však není podstatné, zda jde o akce s potenciálem cestovního ruchu, ale zda na nich zaznívá hudba a o jaké druhy akcí se jedná. Akce a události jsou pro nás jedinečnými a originálními. Vytváří v návštěvnících silné zážitky. Mají vymezen určitý čas trvání a mnohé jsou spojeny i s místem konání. Bývají naplánované dopředu, mají stanoveného pořadatele, rozpočet a sponzory. V rámci cestovního ruchu eventy přispívají k výraznému zvýšení návštěvnosti dané destinace. Akce a události se mohou členit podle obsahu, cílových skupin, místa, pořadatele, velikosti, významu, doby trvání a periodicity realizace.36 Níže ve zkratce nastíním každé členění. Členění podle cílových skupin Při členění podle cílových skupin se zabýváme, „kdo“ je návštěvníkem akcí. Některé akce mají přesně vymezenou a definovanou cílovou skupinu s ohledem na věk, odborné zaměření nebo zájmy, jiné akce jsou vhodné pro širokou veřejnost a cílová skupina není nijak 35

KOTÍKOVÁ, Halina a Eva SCHWARTZHOFFOVÁ. Nové trendy v pořádání akcí a událostí (events)

v cestovním ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. 92 s. ISBN 978-80-87147-05-4, s. 8. 36

Taktéž, s. 10–14.

31

definovaná. Akce mohou být otevřené pro širokou veřejnost nebo uzavřené, které jsou organizovány nějakou firmou, institucí či organizací a jsou určeny pro přesně vymezený okruh pozvaných účastníků. U tohoto členění je důležité vymezit, na které je nebo není vybírán vstupní poplatek. Přesné příklady uvádí tabulka. Příklady akcí podle cílových skupin Akce otevřené

Akce uzavřené

Akce, na které se prodávají

koncerty, festivaly,

kongresy, konference

vstupenky, platí se vstupní poplatek

sportovní akce

Akce, na které je vstup bezplatný

oslava silvestra na náměstí

firemní akce, premiéry, vernisáže, svatby

Členění podle místa Akce se mohou konat buď uvnitř objektu anebo venku. U venkovních prostor jsou akce rizikovější, protože záleží na počasí. Netradiční prostředí či objekty (např. hrady, kláštery, zámecké zahrady apod.) přináší akci výjimečnost a přispívají k umocnění zážitků zúčastněným účinkujícím i obecenstvu. Členění podle pořadatelského subjektu Pořádat, případně i financovat akce a události můžou instituce veřejné správy (město, obec, kraj), neziskové organizace (škola, muzeum, sdružení), obchodní společnosti nebo fyzické osoby. Při velkých akcích (cca nad tisíc návštěvníků) dochází často ke spolupráci několika subjektů a jsou financovány z více zdrojů. Mnohdy by se akce nekonaly, kdyby neměly své sponzory. Členění podle velikosti (podle počtu účastníků) V odborné literatuře se uvádí několik členění podle počtu účastníků (mega akce nad 500 tisíc, velké 100–500 tisíc, střední 10–100 tisíc, malé méně než 10 tisíc účastníků), což nemusí být zcela objektivní, protože ve městě do 5000 obyvatel by mohl být např. folkový festival „mega“ akcí, ale podobná akce třeba v Praze by patřila mezi střední akci. Účast na akcích také ovlivňuje vybírání vstupného či nikoliv.

32

Členění podle významu Členění akcí podle významu a jejich dopadu na destinaci se rozděluje na akce mezinárodní (mají mezinárodní až globální význam), značkové (spjaté s daným místem a dotváří image akce, mají celostátní nebo mezinárodní význam), regionální (význam omezen na určitý region) a místní (význam pro místní obyvatele dané destinace a blízkého okolí). Členění podle doby trvání Existují akce krátkodobé, které trvají několik hodin až jeden den (např. koncerty, divadelní představení atd.), dále střednědobé, které trvají několik dní (např. festivaly, výstavy aj.) a dlouhodobé trvající déle než týden (např. mistrovství světa v hokeji). Také se rozlišuje doba trvání akcí a doba účasti lidí na akci. Často se tyto dvě věci sobě rovnají, ale jsou i akce, které trvají dlouho, ale účast jednotlivých návštěvníků je několik hodin či den nebo dochází k opakované návštěvě během trvání akce. Členění podle periodicity realizace Některé akce se konají v pravidelných intervalech, nejčastěji se jedná o každoroční akce (např. festival Pražské jaro, MS v hokeji). Dále v delších intervalech (např. olympijské hry jednou za čtyři roky) a v kratších intervalech (např. dvakrát do roka výstava Flora v Olomouci). Pravidelné akce se mohou konat na stejném místě (tenisový turnaj ve Wimbledonu, filmový festival v Karlových Varech) nebo v různých městech a státech (olympijské hry, vědecké kongresy). Na druhou stranu jsou akce i jednorázové, které doprovázejí výjimečnou a ojedinělou kulturní, sportovní, politickou či náboženskou událost a stávají se tak neopakovatelnou událostí. Členění podle obsahového zaměření (tematické) Posledním nejvýznamnějším členěním se akce dělí podle tematického zaměření. Vychází se z druhů zážitků a z potřeb návštěvníků. Podle Kotíkové a Schwartzhoffové je členění akcí vycházejících především z cestovního ruchu v České republice následující: kulturní a sportovní akce, akce zaměřené na místní zvyky, tradice, historii, mýty a legendy, společenské a zábavné akce, náboženské akce, specifické a ostatní akce. K jednotlivým kategoriím se budu věnovat následně i s uvedením konkrétních příkladů.37 37

Celá kapitola 4 je čerpána z:

KOTÍKOVÁ, Halina a Eva SCHWARTZHOFFOVÁ. Nové trendy v pořádání akcí a událostí (events) v cestovním ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. 92 s. ISBN 978-80-87147-05-4, s. 8–31.

33

4.1 Kulturní akce Kultura patří mezi tradiční akce a má dopad na návštěvníky destinace i na místní obyvatele. Právě kulturní a přírodní předpoklady dlouhodobě patří mezi potenciály cestovního ruchu. Pod kulturní akce se řadí: festivaly, přehlídky, koncerty, muzikály, akce pro mladé, venkovní představení a další. Festivaly a přehlídky Mezi tradiční kulturní akce patří filmové, hudební či divadelní festivaly a přehlídky, které na sebe často upozorňují řadou významných hostů z českého i mezinárodního prostředí. Tyto akce mají spoustu doprovodného programu (např. koncerty, besedy, workshopy, studentská představení, soutěže atd.) a přitahují i pozornost médií. Nejznámější filmový festival v ČR je v Karlových Varech konaný od padesátých let 20. století. Z hudební sféry vynikají festivaly Pražské jaro v Praze od roku 1946 a Moravský podzim v Brně od roku 1966. V Olomouci byl založen Mezinárodní varhanní festival v roce 1969 a trvá dodnes. Z divadelních akcí je nejproslulejší festival Divadlo evropských regionů v Hradci Králové, který v roce 2015 oslavil 21. ročník. Všechny uvedené festivaly jsou mezinárodní a konají se každý rok. Kulturní akce pro mladé – letní hudební festivaly Letní hudební festivaly pro mladé se v posledních letech staly nejen pro mládež velmi oblíbenou akcí. Mnozí nadšenci navštíví během léta hned několik festivalů různého či podobného charakteru. V České republice jsou v současné době nejvíce navštěvované tyto několikadenní hudební festivaly: rockový festival Rock for People v Hradci Králové (od roku 1995), rockový festival Masters of Rock ve Vizovicích u Zlína (od roku 2003), multižánrový festival v Ostravě Colours of Ostrava (od roku 2002), multižánrový festival České hrady a Moravské hrady konaný na pěti českých hradech (Točník, Švihov, Kunětická Hora, Rožmberk nad Vltavou, Bezděz) a třech moravských hradech (Veveří, Hradec nad Moravicí, Bouzov). Festival České hrady se pořádá od roku 2004 a vystupují na něm čeští a slovenští interpreti. V Česku existuje řada mezinárodních i českých festivalů různých žánrů menšího i většího charakteru a záleží jen na samotných lidech, které si zvolí pro svůj kulturní zážitek.

34

Venkovní představení Zvláště v letních měsících se využívá pěkného počasí ke konání venkovních hudebních, divadelních či jiných představení v přírodním a historickém prostředí. Oblíbené jsou např. Letní shakespearovské slavnosti, které se konají na Pražském hradě, na Špilberku v Brně, na Slezskoostravském hradě v Ostravě a na Bratislavském hradě. Jedná se o nejstarší a největší divadelní přehlídku pod širým nebem v Evropě od roku 1990, kdy se uvádí díla od spisovatele Williama Shakespeara. Řadí se sem i jiné festivaly využívající venkovní prostředí, např. Janáčkovy Hukvaldy, Smetanova Litomyšl aj. Dále se v létě provozuje Letní kino, kdy se ve venkovních prostorách promítají filmy.

Koncerty Koncerty známých zpěváků a hudebních skupin různých žánrů přitahují davy lidí. V zahraničí i v České republice jsou oblíbené koncerty populární hudby. I zahraniční hvězdy cestují po Evropě, Americe apod., a proto si můžeme na živo poslechnout řadu hudebních umělců v ČR na koncertech. V minulosti v Praze vystoupili např. Michael Jackson, Madonna, Rolling Stones, AC/DC, Coldplay a další. Hojně jsou navštěvované i koncerty českých hvězd např. Chinaski, Kabát, Lucie, Karel Gott, Lucie Bílá, Tomáš Klus, Ewa Farna atd. Koncerty probíhají i ve sféře vážné klasické hudby, kterou provozují sólisté (operní pěvci i hráči na nástroj), orchestry či pěvecké sbory. Existují různé druhy koncertů: abonentní, benefiční, komorní, výchovný a vzdělávací pro školy, galakoncert, koncert jako součást festivalů a turné, koncerty žáků a studentů v ZUŠ. Ostatní kulturní akce V posledních letech se často pořádají zájezdy do Prahy na české i zahraniční muzikály. Tradičně lidé mohou využívat nabídek představení divadel nacházejících se v blízkosti jejich bydliště. Stále se zvyšuje zájem o výstavy. V Čechách je nejvýznamnější výstava korunovačních klenotů. Muzea a kostely chtějí do svých prostor přilákat více lidí, a proto se koná Muzejní noc a Noc kostelů po celé České republice. O podobný přístup se snaží i hrady a zámky, vytváří různé akce, např. Dobývání hradu Švihov, Oživlá strašidla na zámku Jezeří. V České republice přibývá kulturních akcí ve městech i obcích a záleží jen na lidech, které akce je zaujmou a které budou chtít navštívit. Vřele doporučuji prožít v každém roce alespoň nějakou kulturní akci, protože na ní dochází k rozvoji osobnosti, setkávání se s ostatními lidmi a především jde o samotný zážitek. 35

4.2 Sportovní akce Sportovní akce přitahují sportovce, fanoušky a samozřejmě nechybí ani média. Pro realizaci jsou potřební sponzoři, kteří tyto akce finančně zajistí. Sportovní události jsou rozmanité a vyskytují se ve všech typech sportu. Dají se rozdělit na vrcholové, výkonností a rekreační. Velké sportovní akce a „mega“ akce Velké sportovní akce jsou mezinárodního a světového charakteru, konají se střídavě na nejrůznějších místech po celém světě. Ve zvolených městech probíhá dlouhá příprava a celková organizace dané sportovní akce. „Mega“ akcí se zúčastňuje velký počet sportovců i diváků a jde např.: o letní či zimní olympijské hry, mistrovství světa (v hokeji, fotbale, v zimních sportech, v atletice atd.), o velké ceny v závodech formule 1 či motorkách a další akce. Uvedu konkrétní příklady sportovních akcí světového významu konaných v České republice v roce 2015: Mistrovství světa v hokeji v Praze a Ostravě, finále tenisové soutěže Fed Cup v Praze, Halové mistrovství Evropy v atletice v Praze, Velká cena České republiky silničních motocyklů na Masarykově okruhu poblíž Brna, Světový pohár v biatlonu v Novém Městě na Moravě atd. Sportovní akce orientované na návštěvníky Tento typ akcí přitahuje vysoký počet sportovních fanoušků a stávají se tak populárními. Divácky nejatraktivnější jsou akce mezinárodní, reprezentační a exhibiční. Patří sem sporty jako fotbal, hokej, tenis, v posledních letech biatlon. Úspěšní reprezentanti jmenovaných sportů umístěním na předních místech dávají dobrou motivaci žákům a studentům, kteří vidí ve sportovcích vzor, a díky tomu se mládež ráda zapojuje do sportů. Z hlediska zdraví a pohybu jde o skvělou věc. Sportovní akce orientované na účastníky Dále se u nás vyskytují sportovní akce orientované na účastníky, které nejsou divácky příliš navštěvované. Jedná se o různé běhy, pochody, závody v rozmanitých disciplínách aj. ve městech a obcích, které jsou otevřené veškeré veřejnosti a mohou se jí zúčastnit i rekreační sportovci. U těchto akcí jde především o radost z pohybu.

36

Sportovní akce v oblasti rekreačního sportu Do této skupiny řadíme sportovní exhibice, kdy je návštěvník pasivním pozorovatelem. Do akcí s aktivní účastí řadíme rekreační soutěže, kterých se může zúčastnit široká veřejnost. Některé bývají určené jen pro určitou skupinu lidí, např. pro děti. Mohou být výchovného, zábavného či jiného charakteru. Mnohdy mají doprovodný program.

4.3 Akce vycházející z místních zvyků a tradic Další podkapitolou jsou akce zaměřené na místní zvyky, tradice, historii, mýty a legendy. Jde o akce, které návštěvníkům přibližují daný kraj, region, město, obec či událost z minulosti, a proto jsou tradiční akce převážně spojovány s určitým místem. Níže se už budu věnovat konkrétněji jednotlivým akcím. Folklorní akce, festivaly, přehlídky, místní zvyky Folklorní akce, jako jsou folkové festivaly, přehlídky a místní zvyky, spadají do kulturních akcí. Jsou svázané s určitým regionem a místní kulturou a vychází z dřívější tradice. V České republice je největší mezinárodní folklorní festival ve Strážnici konaný každoročně od roku 1946. V loňském roce tedy oslavil 70. ročník. Představuje folklor v přirozené podobě, ale i v různých úpravách a stylizacích. Umožňuje i živé zapojení návštěvníků do festivalového dění soutěže o nejlepšího tanečníka slováckého verbuňku. Další lokální akcí je Jízda králů uskutečňovaná v dnešní době už jen na Slovácku a na Hané (např. Vlčnov, Skoronice, Kunovice, Doloplazy, Chropyně, Kojetín aj.). Na Jižní Moravě jsou velmi oblíbené krojované hody a stavění máje, dále i v jiných krajích jsou masopustní průvody masek, karnevaly, pochovávání basy, velikonoční pomlázka atd. Určitou zvláštností jsou akce, které se pojí s tradicemi a zvyky, ale v dané destinaci nemají své kořeny, tj. akce s keltskou mytologií, indickou a orientální kulturou apod. Rekonstrukce bitev a vojenských událostí V rámci historie je velký zájem o vojenství, a tak pořádání rekonstrukcí bitev a jiných vojenských událostí je atraktivní pro účastníky i diváky. Jedná se u nás např. o rekonstrukci bitvy u Slavkova. Dále jsou konány rytířské turnaje, kdy nejde o opravdový turnaj, ale o předem nacvičené představení pro pobavení diváků. Během rytířského představení je ukázána rytířská výzbroj a je vysvětleno, co k čemu sloužilo.

37

Historické akce a představení Historické akce a představení jsou lákadlem pro velké množství návštěvníků. Akce mívají často propracované scénáře a pro turisty jsou atraktivní podívanou. Do této sekce se řadí královské průvody, pochody a představení, např. Královský průvod Karla IV. na hrad Karlštejn nebo Historický průvod krále Jana s chotí a dvořany ve Znojmě v rámci Znojemského historického vinobraní a s nimi spojená představení. Gastronomické akce Gastronomické akce jsou v posledních letech velmi oblíbenou a vyhledávanou akcí, mívají bohatý doprovodný program a dochází k propojování s kulturními akcemi. Mezi větší akce patří: Znojemské historické vinobraní, Pálavské vinobraní v Mikulově, Vizovické trnkobraní, Prague Food Festival aj., ale také i menší akce pořádané ve městech či obcích, tj. košty slivovice, vína a jiných druhů alkoholu, dožínky, tradiční zabíjačky, masopustní hody atd.

4.4 Společenské a zábavné akce Další významnou skupinou jsou akce společenské a zábavné, které nabízí většinou nenáročnou zábavu, ale zároveň určitý druh zážitku. Patří sem různorodé venkovní zábavné akce, plesy, soutěže a recesistické akce, tematické parky a volnočasová centra. Venkovní zábavné akce Mezi masové venkovní zábavné akce můžeme zařadit mezinárodní soutěžní přehlídku ohňostrojů Ignis Brunensis s hudbou a s bohatým doprovodným programem v rámci festivalu Brno – město uprostřed Evropy. Koná se každý rok na přelomu května a června už od roku 1998. Mezi menší patří zábavné akce pro rodiny s dětmi, dětské dny konané ve městech a obcích, oslavy či poutě v parcích, na náměstích či hřištích, oslavy silvestra na veřejných prostranstvích měst apod. Soutěže a recesistické akce Soutěže a recesistické akce bývají ve společnosti velmi atraktivní. Lidé se rádi do nich zapojují. Podstatou akcí je originalita a neotřelý nápad, např. soutěže v pojídání párků, knedlíků a jiných jídel, neckyády (tj. vodácké úsměvné akce a atrakce na vodě, kdy lidé

38

v převlecích plují na netradičních plavidlech), závody na lávce přes rybník (např. nejpomalejší přejezd lávky na kole, souboj muže proti muži a co nejrychlejší přejezd lávky na trakaři, kdy se musí řidič a pasažér trakaře uprostřed lávky vyměnit), Valachyjáda (tj. valašské sportovní hry s disciplínami jako jízda na šišakole, hod horkým zemňákom, kop kury do kurníku, valašský pjatiboj apod.). Po celé České republice i v zahraničí se koná hodně netradičních a zábavných soutěží a akcí.

Plesy Plesy se nejčastěji konají v zimním období a vyznačují se noblesou a krásou. Lidé se slavnostně oblečou (ženy dlouhé róby či koktejlky, muži kvádra) a vyrazí do společnosti na různé druhy plesů. Plesy se konají téměř v každé obci a městě, pořádají je rozličná seskupení a organizace. Nejčastěji se jedná o: obecní, hasičské a sportovní plesy, školní a fakultní plesy, stužkovací, krojované apod. Na plesech hrají nejrůznější kapely – dechové, cimbálové a jiné skupiny. Během večera se většinou koná několik překvapení, tj. předtančení v podobě polonézy nebo ukázky latinsko-amerických a standardních tanců, vystoupení mažoretek, aerobiku a jiných seskupení v závislosti na druhu akce a na možnostech pořadatelů. Oblíbené bývají tomboly, kde mohou lidé něco vyhrát. Tematické parky a volnočasová centra Tematické parky a volnočasová centra se vyznačují množstvím atrakcí a zážitků, mívají převážně celoroční provoz a nabízejí zároveň stravovací služby, některé i ubytovací. Svou atraktivností mnohdy přitahují i návštěvníky ze zahraničí. Patří sem zábavní parky a lunaparky (tj. staročeské poutě), zoologické zahrady, lanová centra, bike-parky, snowboard parky, aquaparky (tj. vodní parky s tobogány a jinými vodními atrakcemi), fitness a wellness centra a jiné. V posledních letech si získaly oblibu science centra, která jsou zaměřená na popularizaci vědy a techniky zábavnou formou pro děti i dospělé, u nás jsou to např. iQPARK a iQLANDIA v Liberci, VIDA! science centrum v Brně či Pevnost poznání v Olomouci.

4.5 Náboženské akce Náboženské akce představují specifickou oblast v kulturních akcích. Nejrozšířenější jsou akce spojené s křesťanstvím. Významné místo zaujímají církevní svátky a události, poutě, návštěvy předních církevních představitelů či setkání věřících.

39

Významné církevní svátky a události Křesťanství ovlivňuje i nevěřící lid díky hlubokým kořenům v evropské kultuře a například Vánoce, jeden z nejslavnějších církevních svátků, slaví téměř veškerý lid. Věřící slaví řadu dalších svátků, tj. Velikonoce, Nanebevstoupení Páně a Panny Marie, dále svátky svatých a s tím související křesťanské poutě. Svátky a slavnosti jsou pro věřící důvodem k účasti na bohoslužbách. Lidé se jich zúčastňují i na velkých poutních místech. Mezi významné události patří stavba a vysvěcení kostela. Poutě Poutě můžeme chápat dvojím způsobem. Prvním významem menšího charakteru je v České republice pouť spojená se svátkem patrona kostela v obci či městě. V kostele je konána slavnostní bohoslužba (na Jižní Moravě je pouť spojená i s tradicí hodů a krojovaní se zúčastňují mše svaté) a obvykle je s církevní poutí pořádána světská pouť v podobě pouličních zábavných atrakcí (kolotoče), prodejem specifického pouťového zboží a konánín hudební zábavy. Druhý význam je většího charakteru, kdy se poutě spojují s poutnictvím, v Evropě mají dlouhodobou tradici a lidé jezdí na známá poutní místa např. do Říma, Jeruzaléma, Lurd aj. V Česku je nejznámější poutní místo na Velehradě, které je úzce spojeno se svátkem věrozvěstů Cyrila a Metoděje. Návštěvy významných církevních představitelů K významným náboženským událostem patří návštěva papeže a s tím spojené bohoslužby a setkání s věřícími. Do České republiky zavítal v roce 1995 papež Jan Pavel II. do Olomouce a v roce 2009 papež Benedikt XVI. navštívil Prahu, Brno a Mladou Boleslav. Obě velké události přilákaly velké množství českých i zahraničních věřících. Důležité místo v církvi zaujímají biskupové diecézí, kteří hostují při významných událostech v kostelích a farnostech ve své či cizí diecézi. Setkání věřících Podstatnou událostí v životě věřících je jejich setkávání. V rámci farnosti či diecéze se pořádají menší setkávání, např. setkání mládeže či seniorů, náboženství pro dospělé, modlitební společenství, duchovní obnovy apod. Pořádají se i velké akce, tj. Celostátní setkání mládeže, Evropské setkání mládeže a Světové dny mládeže. Setkání mládeže se koná každý rok, ale v letech, kdy se nekoná mezinárodní setkání, probíhají setkání na státní či 40

diecézní úrovni. Mezinárodní setkání se koná každé 2–3 roky v předem určeném pořadatelském státě – městě, trvá týden a je pro mládež od 14 do 30 let. Dosud proběhlo 14 mezinárodních setkání mládeže. Poslední Světové dny mládeže byly v roce 2013 v Brazílii ve městě Rio de Janeiro. Další setkání se uskuteční v červenci 2016 v polském Krakově za přítomnosti papeže Františka. Setkávání věřících mají lidem pomoct k upevnění vztahu k Bohu, nalezení inspirace, duševní síly do života a k vzájemnému poznávání s jinými lidmi. Setkání mívají bohatý duchovní a kulturní program.

4.6 Specifické akce v cestovním ruchu Do specifických akcí v cestovním ruchu patří akce z oblasti hotelnictví a gastronomie, oblast obchodních a služebních cest, akce pro zefektivnění marketingu a především akce v rámci trhů. Jedná se o akce, které mají vysokou úroveň, jsou odborné a mívají společenské a reprezentativní prvky. Bývají pořádány ve větších městech a nabízí širokou nabídku služeb pro účastníky. Odborná setkání Velká odborná mezinárodní setkání se nazývají kongresy pořádané pravidelně v určitých intervalech a doprovázené bohatým programem. Účastníci si vyměňují odborné zkušenosti a poznatky. Podobnými akcemi jsou konference, které mívají menší počet účastníků a menší význam. Patří k nim přednášky, semináře či workshopy, na kterých se prezentují a přednáší novinky a zajímavosti z vědy. S účastníky se častokrát rozpoutává diskuze. Na tyto akce se sjíždějí vědečtí odborníci z odlišných oblastí (lékařství, technika, umění apod.). Incentivní akce Incentivní akce slouží především ve firmách k motivování svých zaměstnanců, případně partnerů a zákazníků. Akce jsou individuální, originální a mají jedinečný program pro danou skupinu lidí. Jedná se nejčastěji o zájezdy „za odměnu“, „teambuildingové“ akce, prezentační a firemní akce, pracovní setkání apod. Náplň programu je různá, např. netradiční sporty a hry (laser game aj.), soutěže a kulturní zážitky.

41

Veletrhy a výstavy Veletrhy a výstavy mají opět velký doprovodný program, který může být odborný (přednášky, semináře, konference) či společenský (kulturní program). Mohou mít prezentační, kontraktační nebo prodejní charakter. Výstavy lákají širokou veřejnost, zatímco na veletrhy zavítá převážně odborná společnost. V České republice je největší Mezinárodní strojírenský veletrh v Brně, oblibu má výstava květin Flora v Olomouci aj. Specifické akce v oblasti hotelnictví a gastronomie Ubytovací a stravovací zařízení na sebe chtějí více upozornit a přilákat větší počet zákazníků, a proto pořádají pestré akce, např. dny národních a regionálních kuchyní, ochutnávky vín, letní párty, soutěže a módní přehlídky.

4.7 Ostatní akce Svatby Do svatební sekce patří akce před svatbou – rozlučka se svobodou, dále samotný svatební obřad v rodné zemi či v zahraničí, svatební hostina a líbánky v podobě dovolené v zahraničí. Svatební den je pro snoubence velmi významný a chtějí ho prožít společně se svými svatebními hosty. Svatby jsou proto často do nejmenších podrobností naplánovány a každý si přeje, aby mu jeho „den D“ vyšel podle představ. V průběhu svatební hostiny je pořádán pestrý program, kdy se zapojí snoubenci i svatební hosté. Pohřby Do podkapitoly ostatní akce je třeba zahrnout i události smutnějšího charakteru, které zasahují do života každého člověka. Setkáme se s nimi při odchodu někoho blízkého z rodiny nebo přátel. Pohřby jsou smutné a můžeme je absolvovat v kostele s následným rozloučením na hřbitově nebo v obřadní síni. Po pohřbu se pozůstalí setkávají na karu, tj. pohřební hostině. Politické akce Mezi význačné politické akce můžeme řadit inauguraci prezidenta a politická shromáždění v rámci volebních kampaní anebo na vyjádření podpory či nesouhlasu s určitými politickými událostmi.

42

Společenská setkání v obcích a městech Mezi lidmi v obcích a městech dochází v průběhu roku k řadě setkání, akcí a událostem, které danou společnost stmelují a dávají lidem možnost potkat se s ostatními, popovídat si, dozvědět se novinky apod. Patří sem vítání občánků, dětské dny, setkání seniorů, rozsvícení vánočního stromu, mikulášské besídky, průvody k svaté Lucii anebo s lampióny, různé košty, trhy, výstavy, soutěže a sportovní závody, drakiády, plesy a zábavy, poutě a řada jiných menších akcí. Slavnostní a významné akty V rámci studia na školách zažívají studenti slavnostní a významné akty, které jsou důležitým mezníkem v jejich životě. Patří sem např. závěrečné vysvědčení na základní škole a přestup na jinou školu, stužkování a šerpování, maturitní vysvědčení, na vysoké škole imatrikulace a promoce. V rámci zaměstnání se může jednat o povýšení či ocenění za výborné výsledky, za umístění v soutěži atd. Jsou to momenty, které provází většinu z nás. Naši blízcí, rodina a přátelé, slavnostem a aktům s radostí přihlíží a gratulují.

Záměrně jsem uvedla větší výčet akcí a společenských příležitostí nejrůznější typu, neboť téměř při všech zaznívá hudba. Bez ní by byly dané akce prázdné a chudé. Právě hudba dává společenským příležitostem slavnostní ráz. Např. při mnohých sportovních akcích zaznívají státní hymny nebo znělky v úvodu klání, při vyhlašování výsledků je hrána hymna vítěze. Hudba živá či reprodukovaná zaznívá při tanečních sportech, ohňostrojích, pochodech, přehlídkách aj., ať už jako součást programu nebo jako kulisa. Není v podstatě den, který by byl bez hudby. Provází nás po celý život.

43

5 Právní předpisy Nyní se dostávám ke kapitole, ve které nastíním určité zákonitosti týkající se autorského zákona, odměn autorům, užívání hudebních děl všech žánrů z celého světa legálním způsobem.

5.1 Autorský zákon Autorský zákon č. 121/2000 Sb., v přesném znění Zákon o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon). Parlament České republiky přijal zákon dne 7. dubna 2000 a účinnost nabyl 1. prosince 2000. Od roku 2005 proběhlo několik novelizací a poslední verze vstoupila v platnost 1. ledna 2015. Zákon je rozdělen do dvanácti částí, kdy v první řeší samotné právo autorské a práva s ním související, v ostatních devíti částech se řeší různé změny jiných zákonů. V 11. části je zrušovací ustanovení a účinnost ve 12. části. Následují dvě přílohy, sazebník odměn a seznam informačních zdrojů pro důsledné vyhledávání autorů osiřelých děl. „Tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a upravuje: a) práva autora k jeho autorskému dílu, b) práva související s právem autorským: 1. práva výkonného umělce k jeho uměleckému výkonu, 2. právo výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu, 3. právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu, 4. právo rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho vysílání, 5. právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv, 6. právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu, c) právo pořizovatele k jím pořízené databázi, d) ochranu práv podle tohoto zákona, e) kolektivní správu práv autorských a práv souvisejících s právem autorským.“38 38

Zákon č. 121/2000 Sb. [online]. Frýdek-Místek: Heagl, s.r.o., c2015, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z:

.

44

Zákon řeší autorské právo a právní problémy s ním související. Mezi nejdůležitější informace patří ty, čeho a koho se zákon týká. Zákon především chrání práva autorů a ostatních zúčastněných osob, vztahuje se na všechna díla a umělecké výkony výkonných umělců České republiky. U občanů cizích národností je zajištěn mezinárodními smlouvami. Autorské právo může být dvojího charakteru, osobnostní a majetkové právo. Osobnostní právo (§11) se týká samotného autora, kterému by nemělo být odpíráno a nelze je dědit ani je na nikoho převádět. Smrtí autora zaniká. Majetkové právo (§12) taktéž nelze na nikoho převádět, autor se ho nemůže vzdát, ale je předmětem dědictví (§26). Trvání majetkových práv (§27), pokud není stanoveno jinak, je po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Podobně je tomu i u spoluautorů, kde je počítáno od poslední smrti posledního z nich. V §28 je uvedeno, že způsob zániku práv je jejich vypršení. Jakmile právo vyprší, může dílo každý volně užívat. V paragrafu 40 a 42 se autor dočte, jakými prostředky může vymáhat svá práva. V příloze zákona je umístěn sazebník odměn při opětném prodeji originálu uměleckého díla, případně jeho rozmnožování a půjčování. Pro více informací doporučuji důkladnější nastudování celého zákona.39 Od §95 se v autorském zákoně řeší kolektivní správci práv, kterými jsou právnické osoby sdružující nositele práv a vykonávají celkovou správu práv podle autorského zákona na základě oprávnění uděleného Ministerstvem kultury. Tito správci zastupují autory při uzavírání licenčních smluv např. s provozovateli restaurací, s pořadateli hudebních produkcí aj. a vybírají autorské odměny. Také vybírají odměny při opětném prodeji originálu uměleckého díla a z nenahraných nosičů a přístrojů v rámci rozmnožování pro vlastní potřebu. Odměny se pak rozdělují jednotlivým nositelům práv. V České republice působí celkem šest kolektivních správců práv: OSA, Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním (www.osa.cz). OOA-S, Ochranná organizace autorská – Sdružení autorů děl výtvarného umění, architektury a obrazové složky audiovizuálních děl (www.ooas.cz). DILIA, divadelní, literární, audiovizuální agentura (www.dilia.cz). INTERGRAM, Nezávislá společnost výkonných umělců a výrobců zvukových a zvukově obrazových záznamů (www.intergram.cz).

39

Zákon č. 121/2000 Sb. [online]. Frýdek-Místek: Heagl, s.r.o., c2015, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z:

.

45

GESTOR, ochranný svaz autorský je správcem na odměnu při opětném prodeji originálu výtvarného díla uměleckého (www. gestor.cz). OAZA, Ochranná asociace zvukařů – autorů (www.oaza.eu). V další podkapitole budu podrobněji rozebírat spolek OSA.

5.2 OSA Aby umělci, organizace a jiná zařízení mohli používat díla cizích autorů pro své účely, musí za ně zaplatit stanovený poplatek spolku OSA. Zkratka OSA znamená Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním. Úkolem OSA je zastupování autorů a od ministerstva kultury České republiky spolek získal v roce 2001 statut tzv. kolektivního správce s oprávněním vybírat poplatky za veřejné hudební produkce. V aktuální chvíli zastupuje více než 8 381 domácích a více než 1 000 000 zahraničních nositelů autorských práv, tj. skladatelů, textařů a nakladatelů. Současné podobě OSA předcházely organizace s podobným nebo stejně znějícím názvem. Úplné kořeny OSA spadají do roku 1919, kdy vzniklo Ochranné sdružení spisovatelů, skladatelů a nakladatelů hudebních děl a fungovalo na družstevních principech. Stávající podoba Ochranného svazu autorského vznikla v roce 1996, kdy byla zaregistrována jako občanské sdružení u ministerstva vnitra a navazuje na činnost předešlých forem OSA. Jedním ze zakladatelů byl skladatel Karel Hašler. Až do konce roku 2013 měl OSA právní formu občanského sdružení a od počátku následujícího roku se stal podle zákoníku spolkem. „OSA je členem těchto mezinárodních organizací zabývajících se ochranou autorských práv: CISAC = Mezinárodní konfederace autorů a skladatelů; BIEM = Mezinárodní úřad společností spravující práva k mechanickému zaznamenávání a reprodukcí hudebních děl; GESAC = Evropské sdružení autorů a skladatelů.“40

40

Kdo jsme [online]. Praha: OSA, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: < http://www.osa.cz/hlavn%C3%AD-

menu/kdo-jsme/o-n%C3%A1s.aspx> a Stanovy OSA [online]. Praha: OSA, datum poslední revize 12. 5. 2014, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: .

46

Od roku 2010 spustil spolek projekt Partnerství, ve kterém OSA pomáhá a podporuje zastupované a rozvíjí kulturu nejen v České republice. Mezi její aktivity patří např. partnerství na dobročinných a benefičních akcích, na živých hudebních produkcích (festivaly, koncerty aj.), podporuje a organizuje koncerty a festivaly prezentující mladé hudební autory, tvůrčí soutěže a hudební kurzy zaměřené zejména pro mladé hudebníky a v neposlední řadě studijní pobyty. Dále pomáhá při výrobě, vydávání či zpřístupnění hudebních děl v různých podobách a uvádí nová díla.41 Jak již bylo výše nastíněno, „OSA je samosprávná organizace autorů hudebních děl (skladatelů a autorů zhudebněných textů), hudebních nakladatelů, dědiců autorských práv a jiných nositelů autorských práv založená za účelem naplňování jejich společného zájmu, kterým je ochrana autorských práv, podpora tvorby a provozování hudebních děl smluvně zastupovaných autorů a poskytování pomoci autorům, kteří se ocitli v tíživé sociální či životní situaci.“42 Nositelům práv zaregistrovaným pod OSA jsou vypláceny autorské odměny za užití jejich hudebních děl s textem nebo bez textu v případě, že díla byla užita během příslušného rozúčtovacího období, pokud autor dílo řádně ohlásil a pokud uživatel na základě smlouvy s OSA zaplatil za použití díla. „OSA vybírá od uživatelů autorské odměny na základě uzavřených smluv (individuálních, hromadných či kolektivních) nebo na základě obecně závazných právních předpisů. Nedílnou součástí všech smluv je i povinnost uživatelů předkládat hlášení o užitých hudebních dílech. Na základě správně a čitelně vyplněných hlášení vede OSA v daném statistickém období evidenci o četnosti a způsobu užití hudebního díla.“43 Vybírání odměn za užití hudebních děl a statistická evidence se provádí podle druhů užití: veřejné provozování hudebních děl (živé hudby a děl ze záznamu, užití hudebního díla při rozšiřování audiovizuálního díla, rozhlasové a televizní vysílání hudebních děl, přenos televizního vysílání, užití hudebních děl prostřednictvím sítě internet a jiných obdobných sítí), mechanická práva (rozmnožování, rozšiřování rozmnoženin, pronájem a půjčování, pořizování rozmnoženin audiovizuálních děl), užití již vytvořeného a zveřejněného hudebního díla při výrobě audiovizuálního díla nebo rozhlasové reklamy, právo na odměnu za zhotovení 41

Programy Partnerství OSA [online]. Praha: OSA, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z:
C3%AD-menu/partnerstv%C3%AD/co-je-partnerstv%C3%AD-osa.aspx>. 42

Stanovy OSA [online]. Praha: OSA, datum poslední revize 12. 5. 2014, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z:

. s. 4. 43

Rozúčtovací řád [online]. Praha: OSA, datum poslední revize 12. 5. 2014, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z:

. s. 12.

47

rozmnoženiny díla pro osobní potřebu. OSA je oprávněna nevybírat odměny za užití díla k humanitárním či charitativním účelům. Níže uvedu všechny organizace, instituce a jiná zařízení, kterých se týká placení autorských odměn, pokud provozují hudební díla. Podle řádně sjednané smlouvy jim OSA vyměří poplatek, který musí zaplatit. Přesné informace lze nalézt v dokumentu Rozúčtovací řád a v konkrétním sazebníku autorských odměn na stránkách www.osa.cz. Gastronomická zařízení (bary; restaurace; kavárny a stánky s občerstvením). Služby a obchod (kadeřnictví a salony krásy; obchody a obchodní sítě; pojízdné prodejny; kanceláře a jiná pracoviště; recepce, haly a jiné veřejné prostory; obřady, místní rozhlas; výstavy, veletrhy a trhy; doprava; zdravotnická zařízení; telefonní ústředny; sociální domy, ústavy a obdobná zařízení). Ubytovací zařízení a lázně (hotely a penziony; lázeňská zařízení; wellness/spa; koleje; ubytovny; kempy; house-boaty; jiná ubytovací zařízení). Zábavné produkce (koncerty, festivaly a taneční párty; diskotéky; kina, filmové festivaly a jiné projekce, divadla; kluby a kabarety; přenos koncertů v různých prostorech; firemní akce; propagační, reklamní a prodejní akce; módní a podobné přehlídky; hudba k tanci/poslechu – plesy a jiné zábavy; hudba k poslechu – gastronomická zařízení; hudba jako doplňková součást programu; cirkusy; slavnosti, průvody a pochody; jukeboxy; pouliční produkce; herny a kasina; pojízdné atrakce – kolotoče apod.; užití děl v erotických zařízeních – videokabiny). Výuka a sport (kurzy tance; výuka hudby; hudba ve školách; konference, školení; sportovní akce a utkání; sportovní zařízení – aerobic apod.; sportovní areály – fitness, haly, skate-snowparky apod.; koupaliště a plovárny; vzdělávání a zájmová činnost). Vysílání, internet a mobilní síť (rozhlasové vysílání; televizní vysílání; kabelový přenos; vyzváněcí a uvítací melodie; stahování hudby; přehrávání hudby; komunitní sítě; web rádio a TV). Výroba a prodej nosičů (hudební CD, DVD a jiná média; audiovizuální DVD; audiovizuální díla – synchronizace; výrobky zábavy – hračky apod.; počítačové hry a herní konsole; videoDVD půjčovny; rozmnoženiny pro DJ). Agenturní činnost (synchronizace a divadelní provozování). Přístroje a prázdná média (výroba a dovoz prázdných nosičů a paměťových médií; výroba a dovoz přístrojů umožňujících pořízení rozmnoženin).

48

Pro představu v příloze č. 3 uvádím jeden vzorový sazebník odměn pro užití hudebních a jiných autorských děl prostřednictvím přístrojů platný na rok 2016, aby si každý mohl zjistit, jaká suma se vybírá za užití hudebního díla. Od 1. ledna 2016 platí i další nové sazebníky pro jednotlivé kategorie, tj. živá hudba – pop, živá hudba – vážná, kina, filmové projekce a další, vysílání a přenos vysílání, internet a mobilní sítě, hudební a filmové nosiče, synchronizace, videopůjčovny a pracovní rozmnoženiny, které jsou ke zhlédnutí na webu: www.osa.cz/dolni-menu/ke-stažení/sazebník-osa.aspx.

49

6 Realizace vybraných společenských příležitostí V této kapitole se věnuji šesti vybraným společenským příležitostem, které se ve společnosti opětovaně odehrávají a lidé se s nimi setkají v rodinném kruhu, mezi kamarády, přáteli nebo známými. Budu rozebírat následující události: křtiny, vítání občánků, promoce, svatby, pohřby a krojované hody, především po obsahové, organizační a hudební stránce, tzn. co všechno by měli rodiče, snoubenci, pozůstalí a další lidé zařídit, jakou hudbu by měli zvolit, z čeho mohou vybírat, jaká hudba je přípustná v kostele a na co je třeba dávat pozor. K daným příležitostem uvedu i vhodný repertoár, který se často při těchto akcích využívá a hraje. V případě církevního křtu, svatby a pohřbu se bude jednat o římskokatolickou církev. Vhodnými publikacemi pro výběr vhodné skladby či písně pro společenské příležitosti jsou dvě varhanní knížky. Starší publikace je Varhanní knížka – populární skladby k různým příležitostem pro varhany nebo harmonium, kterou upravil Josef Chuchro starší. Knížka byla vydána v roce 1985. V publikaci se nachází skladby a písně z vážné hudby od klasiků jako je Smetana, Dvořák, Fibich, Suk, Wagner, Beethoven, Brahms, Mendelssohn-Bartholdy, Schubert a další. Dále písně populární, písně lidové a zlidovělé. Doprovody jsou upravené pro varhany tak, aby byly snadné pro průměrné varhaníky. Druhou publikací je opět Varhanní knížka, kterou upravili Auswahl und Bearbeitung, Jiří Strejc a Pavel Hrubeš. Noty vyšly v roce 1989 a jsou určeny především varhaníkům, kteří hrají v obřadních síních či kostelích při slavnostních příležitostech. V obou knížkách není zařazena literatura pro smuteční obřady, protože od nakladatelství Panton vyšla kniha Na poslední cestu.

6.1 Křtiny První významnou událostí v rodinách bývá pokřtění potomků. Většinou se uskutečňuje ve věřících rodinách, ale občas nechávají pokřtít své dítě i nevěřící rodiče, pokud jim to dovolí kněz. Jsou dvě možnosti, jak nechat pokřtít dítě. U věřících se křestní obřad nejčastěji provádí v rámci nedělní mše svaté. V jejím úvodu jde kněz s ministranty do zadní části kostela, kde proběhne krátký obřad přivítání dítěte. Kněz pokládá rodičům a kmotrům otázky týkající se křtu a dítěti udělá na čele kříž. Společně za doprovodu písně jdou v průvodu kostelem k oltáři a začne klasický průběh bohoslužby slova. Pokud rodina nemá objednané hudebníky, tak varhaník při mši volí vhodnou píseň z kancionálu ke křtu, např.:

50

č. 521 Pane, chci být jako ty (text: J. Hrdlička, nápěv: B. Korejs) č. 525 Všichni jsme děti (text: J. Hrdlička, nápěv: Zd. Pololáník) č. 890 Anděle Boží, strážce můj (text i nápěv: vžitý, doprovod: J. Olejník) č. 906 Buď Bohu chvála (text: V. Renč, nápěv: A. Michna – podle písně Andělské přátelství) Z uvedeného seznamu je nejznámější píseň Anděle Boží. Jedná se o zhudebněnou modlitbu, která má vžitý text i nápěv. Píseň je uvedena jen v rozšířeném vydání kancionálu olomouckého kraje, ale je známá i v ostatních krajích České republiky. Má krásná slova i melodii, a proto ji zde uvádím celou.

2. Ctnostem svatým mě vyučuj,

3. A v tom svatém obcování

ať jsem tak živ, jak chce Bůh můj,

ať setrvám do skonání,

tělo, svět, ďábla přemáhám,

po smrti pak v nebi věčně

[:na tvá vnuknutí:] pozor dám.

[:chválíme Boha:] ustavičně.

V závěrečné fázi bohoslužby slova, po promluvě kněze, místo recitované nebo zpívané modlitby Věřím v Boha, probíhá křestní obřad. Nejprve je posvěcena křestní voda starodávnou modlitbou a pak se kněz několika otázkami ptá rodičů a kmotrů o zřeknutí se zlého, vyznání víry a křtu dítěte u křtitelnice. Následně je dítě pokřtěno svěcenou vodou a pomazáno posvátným křižmem, tj. směsí oleje a vonných látek. Od velikonoční svíce, paškálu, kmotr zapálí křestní svíci a na dítě se položí bílé roucho symbolizující nový život. Následují přímluvy a příprava darů k eucharistii.

51

Rodina si pro tuto událost může domluvit sbor z daného kostela nebo své hudebníky, zpěváky či instrumentalisty, kteří vyplní jednotlivé hudební vstupy. Všichni účinkující by měli dbát na zákonitosti mše svaté, aby se písně vhodně umístily během bohoslužby. Hudební výplň můžeme zařadit na úvod, před evangeliem, při obětním průvodu, u svatého přijímání a na závěr mše svaté. Navíc by písně měly korespondovat jak s křestním obřadem, tak s tematikou dané části mše. Například v kancionálu je u písní určeno, v jaké části mše se mohou zpívat, případně které sloky se zpívají na úvod, před evangeliem apod. Pro sbormistry níže uvádím několik vhodných písní, které mohou zařadit v průběhu bohoslužby. Jako první bych doporučila píseň upravenou pro vícehlas, Buď Bohu chvála, podle nápěvu písně Andělské přátelství od Adama Václava Michny z Otradovic. Je velmi známá a texty jsou uzpůsobené pro křestní obřad. Další vhodné písně pro sbor a sólisty se dají najít ve zpěvnících Koinonia, Hosana, Modlitba zpěvem od komunity Emmanuel a jinde.

Koinonia:

Hosana:

Den jak den

Až se za chviličku narodíš

Jsme děti Tvé

Mezi hvězdami

Raduj se v Pánu

Píseň ke křtu

Slunce Kristovy lásky

Přiznání k Ježíši Kristu

Vše co mohu dát

Půlmetrovej zázrak

Vzdej dík

Živý je Pán

Modlitba zpěvem:

Jiné:

Já vím

Buď Bohu chvála (A. V. Michna)

Má duše, chval Pána svého

Modlitba krále Šalomouna (L. Rajehrt)

S Tebou chci, Matko má Svou důvěru Ty víš Uvedené písně lze využít i při druhém způsobu křtu, kdy se obřad koná samostatně po nedělní mši svaté v rodinném kruhu nebo i v jiných dnech, např. v sobotu. U tohoto způsobu křtu si rodina většinou neobjednává žádnou hudbu, protože se jedná přibližně o deseti minutový obřad, a rodičům jde především o samotný akt. Pokud mají zájem o zpestření obřadu hudbou, domluví si varhaníka, sbor či jiného hudebníka, a ti jim dvěma až třemi písničkami prodlouží a zkrášlí celý křest. 52

6.2 Vítání občánků Vítání občánků je obvyklá událost v jednotlivých částech města i v každé obci. Uskutečňuje se obvykle na jaře a na akt se zvou rodiče, kterým se v minulém roce narodilo dítě. Starosta nebo místostarosta v zastoupení obce či města jim při této příležitosti předá pamětní list, malý dárek, mamince kytičku a rodiče se podepíší do matriky. Průběh celé slavnosti se zkrášluje doprovodným programem, nejčastěji hudebním nebo tanečním vystoupením. Obec či město čerpá z různorodých seskupení, které se v daném kraji a místě nachází. Kdo bývá nejčastěji osloven? V obcích učitelé základní školy, kteří připraví se svými žáky hudební program v rámci vyučování nebo v hudebním kroužku. Dále lidové soubory, folklorní taneční i hudební spolky, žáci a učitelé ZUŠ, mažoretky, členky aerobiku apod. Vhodným repertoárem pro účinkující při hudebním vystoupení jsou lidové písně, především ukolébavky, písně umělé, anglické, z pohádek, písně od Svěráka a Uhlíře aj. Učitel na základní škole vybere svým žákům dvě až tři lehčí písně, které žáci zvládnou zazpívat či zahrát. Pedagog musí správně pracovat s daným seskupením a nadáním žáků, domluvit termín a čas vystoupení s rodiči, poučit žáky o slušném chování a vhodnosti oděvu. Níže uvádím několik námětů, jakou píseň mohou učitelé zvolit. Až já pojedu přes ten les

Kolébám tě

Cestu znám jen já

Kolik je na světě věcí

Černé oči, jděte spát

Mravenčí ukolébavka

Dobrú noc

Skálo, skálo

Ej, padá, padá rosenka

Spi, děťátko, spi

Hajej, můj andílku

Svátek zvířat

Ho ho Watanay

Třpyť se, třpyť se, hvězdičko

Holubí dům

Ukolébavka

Hvězdičky, dobrou noc

Ukolébavka pro dceru

Chovejte mne, má matičko

Uspávanka

Chytrá liška

Večerníček

Jsem vášnivá

Voda, voděnka

Když jde malý bobr spát

Září

53

I taneční vystoupení mají mnohdy podklad v lidových písních. Ve folklorních souborech se nacvičují různé lidové tance i se zpěvem. Pro zpestření hudebního programu je možné zařadit báseň v podání žáků.

6.3 Imatrikulace a promoce V této podkapitole se dostanu k dalšímu mezníku u mladých lidí. V rámci vysoké školy mohou studenti a absolventi prožít slavnostní akt. Při nástupu na školu jsou studenti slavnostně imatrikulováni v aule, kde slibují, že budou řádně studovat a plnit všechny povinnosti plynoucí z přípravy na budoucí povolání. Studenti dostanou upomínkový list. Po dostudování vysoké školy už přichází vrcholný okamžik, kdy je absolvent promován a dostává diplom. Obě události jsou výjimečné a mají podobný průběh. Ani zde nechybí prvky hudby. Především promoce je silným a dojemným okamžikem pro rodiče a blízké, a proto se budu dále věnovat průběhu promoce. Při nástupu absolventů do auly zaznívají fanfáry nejčastěji v podání žesťového kvintetu nebo za zvuku píšťalových varhan, případně varhan se sólovým žesťovým nástrojem anebo z nahrávky z reproduktorů. Po nastoupení nejvyšších osobností, tj. promotora, děkana a rektora, zazní státní hymna Kde domov můj. Děkan přednese úvodní projev, představí absolventy jménem a příjmením, absolvovaný studijní program a případně absolventy s vyznamenáním. Poté požádá rektora o souhlas s vykonáním promočního aktu. Po udělení souhlasu přednese text slibu. Absolventi ho jednotlivě slibují za lehkého dotknutí žezla. Následně dostanou diplomy a jeden z absolventů provede děkovnou řeč. Na některých fakultách přidávají po udělování diplomů jedno až dvě hudební čísla jako blahopřání studentům za úspěšné absolvování studia a získání titulu. V závěru za zvuku fanfár gratulují akademičtí funkcionáři absolventům a pak všichni postupně odchází. Jak jsem již zmínila, na slavnostní akty na vysokých školách se hodí nejvíce triumfální hudba v podání žesťů či varhan. Nejčastěji zaznívají fanfáry, intrády a pochody, varhanní preludia pro podkreslení předávání diplomů, státní hymna Kde domov můj a studentská hymna Gaudeamus igitur. Pro blahopřání studentům lze využít písně z populární hudby (např. Yesterday, písně Jaroslava Ježka apod.). Pro upřesnění uvádím několik příkladů z repertoáru hudebních seskupení, které je možné využít při promoci.

54

Alexander Orologio

– Intrády

Bedřich Smetana

– Fanfáry z opery Libuše

Giuseppe Verdi

– Triumfální pochod z opery Aida

Hans Leo Hassler

– Lustgarten

Christoph Demantius

– Conviviorum Deliciae

Jan Dismas Zelenka

– Jezdecká intráda

Jan Vičar

– Fanfáry

Jaroslav Kvapil

– Fanfáry

Jiří Ignác Linek

– Slavnostní intrády

Johan Pecelius

– Intráda; Bal; Gigue

Johann Pachelbel

– Canon

Johann Pezelius

– Sonatina B dur

Josef Suk

– V nový život

Leoš Janáček

– Sinfonietta

Melchior Franck

– Intráda

Pavel Čotek

– Fanfáry

Staročeský chorál Státní hymna

– Kde domov můj

Studentská hymna

– Gaudeamus igitur

Valerius Otto

– Bransle Isabella; Galliarda

6.4 Svatba Svatba je důležitým momentem v životě člověka. Dá se říct, že je mezníkem mezi mládím a dospělostí, svobodou a závazkem. Dva jedinci si sobě slibují lásku, úctu, věrnost po celý zbytek života a každý si přeje, aby právě jeho svatba byla krásným a nezapomenutelným zážitkem, který dotváří hudba zaznívající během celého svatebního dne. Přání snoubenců jsou různá, a tak se může stát, že při svatebním obřadu v síni, venku nebo při mši v kostele hrají odlišná seskupení hudebníků. V kostele zaznívá varhanní hudba a dále pak podle přizvaných hudebníků sólový či sborový zpěv, hra na různé nástroje, nejčastěji smyčcové. Při obřadech v obřadních síních, zámcích a venkovních prostorech zaznívá mnohdy hudba v podání smyčcového kvarteta, klavíristy se sólisty či hudba reprodukovaná.

55

Všechny svatby spojuje jedna věc, a to jsou svatební pochody. Existuje řada svatebních pochodů, avšak mezi nejslavnostnější bych vyzdvihla Svatební pochod od Felixe Mendelssohna-Bartholdyho z divadelní hry Sen noci svatojánské. Svou melodií, rytmem a charakterem přitahuje mnohé snoubence, kteří si ho na svou svatbu přejí. Pro představu uvádím úryvek začátku pochodu, který je všem známý.

Další známé pochody jsou od Richarda Wagnera a Henryho Purcella a méně proslulé od Jaroslava Konečného a Jiřího Ignáce Linky. Lze využít i písně, např. Andělské přátelství či Buď Tobě sláva v úpravě pro nástroje. Pro upřesnění níže uvádím svatební pochody a jiné vhodné skladby. Adam Václav Michna z Otradovic

– Andělské přátelství

Antonín Dvořák

– Květiny bílé po cestě z Rusalky

Antonio Vivaldi

– Primavera ze Čtvero ročních období

Bedřich Antonín Wiedermann

– Svatební pochod 56

Felix Mendelssohn-Bartholdy

– Svatební pochod ze Snu noci svatojánské – Allegro maestoso e vivace z 2. sonáty c moll – Noc moto maestoso z 3. sonáty A dur

František Xaver Brixi

– Preludium F dur

George Fridrich Händel

– Buď Tobě sláva

Giuseppe Verdi

– Triumfální pochod z opery Aida

Henry Purcell

– Trumpet Voluntary

Jaroslav Konečný

– Intráda

Jiří Ignác Linek

– Slavnostní intrády

Richard Wagner

– Svatební pochod z opery Lohengrin

6.4.1 Církevní sňatek Církevní sňatek v římskokatolickém kostele může být dvojího charakteru. Pokud jsou oba snoubenci pokřtění a praktikující křesťané, probíhá celá mše svatá. Pokud je věřící jen jeden ze snoubenců, může sňatek proběhnout v kostele, ale většinou se koná jen bohoslužba slova se svatebním obřadem bez slavení eucharistie. Průběh svatby v chrámu má svá specifika a zásady, které by se měly dodržovat. Během celé mše by měly zaznívat písně s duchovní tematikou a s vhodným textem k daným částem mše. Na začátku zahraje varhaník svatební pochod a hned po něm lze zazpívat např. Andělské přátelství od Adama Václava Michny z Otradovic. Uvádím zde jeho krátký úryvek v úpravě pro dvojhlas s doprovodem varhan:

57

Po úvodu kněze se zpívá část ordinária – Pane, smiluj se. Lze si vybrat z několika nápěvů od různých autorů, např. od Břízy, Olejníka, Pololáníka, Ebena aj. Následují dvě čtení oddělená zpívaným žalmem. Druhé čtení není nutností, může být vynecháno a záleží na snoubencích, zda ho chtějí. Snoubenci si mohou vybrat z následujících čtení, ke kterým uvádím označení příslušné knihy Písma svatého, citace kapitoly, veršů a hlavní téma: Čtení ze Starého zákona: 1. Gn 1,26-28.31 ... Stvořil je jako muže a ženu. 2. Gn 2,18-24 ... A budou jeden člověk. 3. Gn 24,48-51.58-67 ... Izák si zamiloval Rebeku tak, že se utěšil ze ztráty své matky. 4. Tob 7,6-14 ... Pán nebes ať je k vám dobrotivý, ať vám dá svou milost a pokoj. 5. Tob 8,4b-8 ... Abychom se oba spolu ve zdraví dožili vysokého stáří. 6. Př 31,10-13.19-20.30-31 ... Žena, která ctí Hospodina, zaslouží chválu. 7. Pís 2,8-10.14.16a;8,6-7a ... Silná jako smrt je láska. 8. Sir 26,1-4.13-16 ... Vycházející slunce, to je krása dobré ženy v uspořádaném domě. 9. Jer 31,31-32a.33-34a ... Sjednám s Izraelovým a Judovým domem novou smlouvu. Čtení z Nového zákona: 1. Řím 8,31b-35.37-39 ... Kdo by nás mohl odloučit od lásky Kristovy? 2. Řím 12,1-2.9-18 ... Přinášejte sami sebe v oběť živou a Bohu milou. 3. Řím 15,1b-3 a.5-7.13 ... Přijímejte jeden druhého, jako i Kristus přijal vás. 4. 1 Kor 6,13c-15a.17-20 ... Vaše tělo je chrámem Ducha svatého. 5. 1 Kor 12,31-13,8a ... Kdybych neměl lásku, nic mi neprospěje. 6. Ef 4,1-6 ... Jedno tělo a jeden Duch. 7. Ef 5, 2a.21-33 ... Toto tajemství je veliké; mám na mysli vztah Krista a církve. 8. Flp 4,4-9 ... Bůh, dárce pokoje, bude s vámi. 9. Kol 3,12-17 ... Nade všechno mějte lásku, neboť ona je svorník dokonalosti. 10. Žid 13,1-4a.5-6b ... Manželství ať je u všech v úctě. 11. 1 Petr 3,1-9 ... Buďte všichni jednomyslní, plní zájmu o druhého, plní bratrské lásky. 12. 1 Jan 3,18-24 ... Milujme činem a doopravdy. 13. 1 Jan 4,7-12 ... Bůh je láska. 14. Zj 19,1.5-9a .. Blaze těm, kdo jsou pozváni k Beránkově svatební hostině! 44 44

Čtení při svatbě [online]. Praha: Arcibiskupství pražské, c2015, [cit. 2016-02-15]. Dostupné z:

.

58

Žalm zpívá varhaník, ale lze si domluvit varhaníka na doprovod a sólistu či sbor na zpívání. Podobně jako ordinária, jsou žalmy zhudebněné různými skladateli a snoubenci si mohou vybrat z níže nabízených: Žl 33 – Země je plná Hospodinovy milosti. Žl 34 – Ustavičně chci velebit Hospodina. Žl 88 – Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech. Žl 103 – Hospodin je milosrdný a milostivý. Žl 112 – Blaze muži, který má zálibu v Hospodinových přikázáních. Žl 128 – Blaze každému, kdo se bojí Hospodina. Žl 145 – Dobrotivý je Hospodin ke všem. Žl 148 – Ať chválí jméno Hospodinovo. Po druhém čtení (pokud není, tak hned po žalmu) je na řadě další duchovní píseň od hudebníků – zpěv nebo hra na nástroj podle domluvy. Následuje evangelium s promluvou kněze. Pak už začíná samotný svatební obřad, kde se oddávající snoubenců ptá na svobodu jejich rozhodnutí, vůli k věrnosti a na odhodlání přijmout a vychovávat děti. Poté vyzve kněz ženicha a nevěstu, aby své rozhodnutí, vstoupit do manželství, potvrdili podáním ruky a slavným slibem: „Já, N., odevzdávám se Tobě, N., a přijímám Tě za manželku/manžela. Slibuji, že Ti zachovám lásku, úctu a věrnost, že Tě nikdy neopustím a že s Tebou ponesu všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“ Nebo lze použít tuto formuli: „Já, N., odevzdávám se Tobě, N., a přijímám Tě za svou manželku/svého manžela. Slibuji Ti věrnost v časech dobrých i zlých, ve zdraví i nemoci, v hojnosti i nedostatku. Chci Tě milovat a ctít po celý svůj život, dokud nás smrt nerozdělí.“45 Po slibu kněz požehná prsteny a manželé si je vzájemně navléknou. V této chvíli mohou potvrdit svůj vstup do manželství prvním manželským polibkem, ke kterému se hodí Ave Maria v instrumentálním podání nebo zpěv písně z muzikálu West Side Story od Leonarda Bernsteina – One Hand, One Heart (v českém znění Máš v dlani své). Novomanželé i svatebčané si tak mohou vychutnat kouzlo okamžiku svatebního obřadu o něco déle. Na přiloženém DVD uvádím zvukovou nahrávku písně Máš v dlani své v podání sestry Terezie, mého otce Antonína za klavírního doprovodu matky Dagmar.

45

Svatební obřady [online]. Praha: Arcibiskupství pražské, c2015, [cit. 2016-02-15]. Dostupné z:

.

59

Mše svatá pokračuje podle obvyklých norem, čtou se přímluvy a novomanželé přinesou dary k oltáři za zvuku hudby. Zde je třeba zařadit vhodnou píseň k přinášení obětních darů. U svatého přijímání může být provedeno více speciálních písní. Na ukončení svatební bohoslužby požehná kněz novomanželům. Na DVD uvádím nahrávku jedné duchovní písně, kterou lze zařadit v průběhu mše svaté. Jedná se o píseň: Ty jsi moje síla, lampa planoucí. V ukázce ji zpívám se sestrou Terezií a za doprovodu matky Dagmar. Níže uvádím notový úryvek.

Při podpisu svatební listiny a gratulacích je možné zařadit i světskou hudbu. Lze použít i výběr písní a skladeb, které uvedu v další podkapitole u svateb v obřadních síních na úřadech a jiných místech. Zde uvádím vhodnou literaturu k využití při mši svaté: Adam Václav Michna z Otradovic

– Andělské přátelství – Caro mio ben (Má nejdražší)

Andrew Lloyd Webber

– Přijmi tyto naše dary, Pane

Anonym

– Ty jsi moje síla, lampa planoucí

Antonio Vivaldi

– Largo ze Čtvero ročních dob

César Franck

– Panis Angelicus

Franz Schubert

– Ave Maria


– Domine deus

60


– Largo z opery Xerxes

Giulio Caccini

– Ave Maria

Graham Kendrick

– Buď světlem nám

Hosana

– Přijmi, Pane – Svatební píseň

Johann Pachelbel

– Canon in D

Johann Sebastian Bach

– Air

Johann Sebastian Bach a Charles Gounod

– Preludium (Ave Maria)

Kancionál

– č. 916: O hojné požehnání (text: V. Renč)

Koinonia

– Žalm 8 (Hospodine, Pane náš)

Petr Pololáník

– Přijď, Duchu svatý, k nám

Peter Martinček

– Ave Maria

Wolfgang Amadeus Mozart

– Laudate Dominum

6.4.2 Občanský sňatek Občanský sňatek se nejčastěji odehrává v obřadních síních obcí a městských částí, které mohou být vybaveny píšťalovými varhanami, dále na zámcích a hradech nebo v přírodě pod širým nebem. Jeho průběh bývá ve srovnání s bohoslužbou v kostele kratší, trvá jen 5–10 minut. Právě hudba úřední obřad obohatí a prodlouží asi o deset minut. Oddávajícím je v tomto případě starosta či pověřený člen obecního zastupitelstva matričního úřadu obce nebo městské části. Musí být přítomen i matrikář. V úvodu zaznívá svatební pochod při příchodu svatebčanů a nevěsty. Na přání lze zařadit ještě další píseň. Matrikář přivítá a představí snoubence a svědky, seznámí všechny s prohlášením snoubenců. Oddávající úředník přednese svou svatební řeč, kterou zakončí otázkami, zda snoubenci chtějí dobrovolně vstoupit do manželského svazku. Oba odpoví „ANO“, novomanželé si navléknou snubní prsteny, dají si první novomanželský polibek a společně se svědky podepíší protokol. Při blahopřání svatebčanů zaznívá hudba nejrůznějších stylů a při odchodu z obřadní síně je opět hrán svatební pochod. Podle místa, možností a přání snoubenců se může hudba pustit z reproduktorů anebo zazní živá hudba od různých komorních seskupení, např. smyčcové kvarteto, trio – harfa, violoncello a flétna, duo příčných fléten, žesťové kvarteto, varhany či klavír se sólovým nástrojem aj. Při obřadu se hrávají rozmanité skladby z klasiky. Několik příkladů jsem již

61

uvedla u církevních svateb, další seznam není nutný psát, protože klasických skladeb je velké množství a hodně záleží na tom, co si snoubenci přejí a jaký repertoár nabízí daná hudební produkce. Níže uvedu alespoň několik námětů pro zpěv:

Beatles

– Yesterday

Blahoslav Smišovský

– Za slunkem

Česká lidová

– Už mou milou

Elvis Presley

– Can´t help falling in love

Ervin Drake

– One God (Nech se vést)

Jean Paul Martini

– Plaisir da´mour

Jean-Baptiste Lully

– Píseň

Karel Svoboda

– Jsi můj pán – Znám jednu starou zahradu – Lásko má, já stůňu

Ken Lane

– Každý jednou velkou lásku potká

Leonard Bernstein

– One Hand, One Heart (Máš v dlani své) – Somewhere (Jednou přijde čas) – Tonight

Leonard Cohen

– Hallelujah (se svatebními texty)

Lidová píseň

– Skázala sem kamarádce, že se budu vydávat

Lidová píseň

– Už sa Vám mamičko vydávám

Moravská lidová

– Lásko, Bože lásko

Pavel Vaculík a Matylda Lázňovská – Veni domine

6.4.3 Svatební hostina I na svatební hostině zaznívá hudba. Pokud ji novomanželé chtějí, v první polovině je spíš doprovodnou kulisou. Zaznívá nejčastěji z reproduktorů v tišším režimu, aby jen dokreslovala atmosféru při svatebním obědě a poté odpoledne. Některé hudební produkce nabízejí i živou hudbu podobného charakteru. Nejvíc se hudební produkce domlouvá na večer, aby se svatba rozproudila do tance a zpěvu. Přání jsou odlišná, a proto se na svatbách objevují hudební seskupení nejrůznějšího typu. Jedná se o skupiny o jednom, dvou nebo i více členech, DJ, o cimbálové muziky, dechové kapely a jiné. Seskupení hrají české a světové hity

62

mnoha stylů, tj. evergreeny, pop, disko, rock, country, lidovky apod. Hosté mají možnost tancovat v rychlejším i pomalejším tempu a zazpívat si společně s kapelou. Také lze vytvořit doprovodný program v podobě karaoke zpěvu, balónkový či židlový tanec, hru s kloboukem, tanec s pomerančem či jablkem mezi čely, tanec pod laťkou a jiné hry.

6.5 Pohřeb Během života se každý z nás setká se ztrátou blízké osoby a ve většině případů se koná veřejné rozloučení se zemřelou osobou. Existuje několik možností, jak se rozloučit. Pohřební obřad lze uskutečnit v obřadní síni (světského i církevního charakteru) nebo v kostele mší svatou, ve výjimečných případech i doma, s následným pohřbením buď do země anebo zpopelněním v krematoriu. Pokud pozůstalí nechtějí smuteční obřad, jde to i bez něj. Rodina se rozloučí v soukromí a případně pak může nechat sloužit zádušní mši (= rekviem) podle tradic a zvyklostí, např. ve výroční den – první, sedmý nebo čtyřicátý den po pohřbu. Na mši za duši zemřelého se scházejí jeho známí a rodinní příslušníci, aby si připomenuli jeho památku a za zesnulého se pomodlili. Rekviem je liturgický text, který se čte jako součást modliteb za spásu duše.46 Můžeme je slyšet i ve zhudebněné verzi. Rekviem složilo v minulosti už mnoho skladatelů, např. Wolfgang Amadeus Mozart, Hector Berlioz, Giuseppe Verdi, Antonín Dvořák a další. Řada z nich byla zkomponována i čistě jen pro koncertní účely a někdy bývají doplňována neliturgickým textem. Hudební rekviem je nejčastěji vokálně-instrumentální skladba pro sóla, sbor a orchestr a má několik částí vycházejících z propria a ordinária, tj. Introitus, Graduale, Kyrie, Sequentia, Offertorium, Sanctus, Agnus Dei, Communio. Avšak všechny části nemusí být ve skladbě zahrnuty. Každý skladatel si určuje sám, které části zhudební. Smuteční obřad opět doprovází hudba. V dalších dvou oddílech rozeberu konkrétněji zvláštnosti pohřbu v kostele, v obřadní síni a na hřbitově s doporučenou literaturou.

46

Katolický pohřeb [online]. Praha: Arcibiskupství pražské, c2013–2016, datum poslední revize 29. 05. 2015,

[cit. 2016-02-15]. Dostupné z: .

63

6.5.1 Pohřeb církevní Nepovinnou součástí církevního obřadu může být modlitba u těla zemřelého přímo v jeho domě. V dnešní době však společenské podmínky, zejména ve městech, nedovolují tento akt konat, a tak se děje jen ve výjimečných situacích. Pohřeb v kostele je obvykle spojen se mší svatou, která probíhá podle obvyklých norem jako ve všední dny, tj. bez dvou částí ordinária (Gloria a Credo) a bez druhého čtení. Je však možné je zařadit, pokud pozůstalí mají zájem. Před bohoslužbou se postupně schází nejbližší pozůstalí a další lidé, kteří zesnulého znali. K tomu jim hraje před kostelem dechová kapela písně se smuteční tematikou. Jsou to např. duchovní písně (Anděl lásky; Andante religion; Blíž k Tobě, Bože můj; Modlitba; Otče náš; S pánem Bohem aj.) a mariánské písně (Buď matkou mou; K nebesům dnes zaleť písni; Královna míru; Matičko Boží milosti; Matičko Kristova; Matko přesvatá; Máti Páně přesvatá; Máti žehnej nám; Ó matko Páně; Pláče pod křížem matička; Večer tichounce se sklání aj.). Hudebníky do kostela zajišťuje buď pohřební služba anebo pozůstalí. V průběhu bohoslužby hraje varhaník vhodnou píseň z kancionálu, např. č. 901 Blíž k Tobě, Bože můj, č. 921 Bože věrným zemřelým, č. 925 Při tvé lásce neslýchané, č. 401 Aleluja nebo č. 804 K nebesům dnes zaleť písní. U mariánských písní je dobré si přečíst text slok a zařadit jen ty, které jsou vhodné k rozloučení. Varhaník hraje některé z nejznámějších ordinárií, konkrétně části Pane, smiluj se; Svatý a Beránku Boží. Po prvním čtení se zpívá responsoriální žalm a k pohřbu jsou vhodné např. tyto: Žl 23 – Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám. Žl 25 – K Tobě pozvedám svou duši, Hospodine. Žl 27 – Věřím, že uvidím blaho od Hospodina v zemi živých. Žl 42 – Má duše žízní po živém Bohu. Žl 65 – Odpočinutí věčné dej jim, Pane, a světlo věčné ať jim svítí. Žl 103 – Spravedlivým přichází spása od Hospodina. Žl 116 – Budu kráčet před Hospodinem v zemi živých. Žl 122 – Do domu Hospodinova půjdeme s radostí. Žl 130 – Doufám v Hospodina, doufám v jeho slovo. Žl 143 – Hospodine, slyš moji modlitbu. 47 47

Pohřební liturgie krok za krokem [online]. Praha: Arcibiskupství pražské, c2016, [cit. 2016-02-15]. Dostupné

z: .

64

Kromě písní z kancionálu může varhaník zařadit další duchovní písně či varhanní skladby. Někdy mají pozůstalí domluvené svoje hudebníky, kteří se domlouvají s varhaníkem na jednotlivých vstupech během mše. Hrát a zpívat mohou na začátku mše, před evangeliem, při obětním průvodu, u svatého přijímání, v závěru mše a na konci pohřebního obřadu. Pro dva zpěváky a varhaníka doporučuji např. píseň od Bedřicha Smetany, Matičko Boží, obětuj, ze které uvádím krátký úryvek.

Pro pohřební hudební program během bohoslužby se nejvíce hodí duchovní zpěvy sólové a sborové, dále varhanní preludování nebo skladby varhan se sólovým nástrojem, např. houslemi, violou, violoncellem, příčnou flétnou či nějakou kombinací nástrojů. Záleží na tom, co si přejí a domluví pozůstalí s hudebníky. Jako příklad vhodné skladby ke svatému přijímání uvádím notovou ukázku od Roberta Schumanna Snění pro housle a varhany. Ve společnosti je velmi známá. V kostele se svou krásnou melodičností nese z kůru, umocňuje smuteční atmosféru a zasahuje hluboce nitro pozůstalých.

65

Následně uvedu doporučený repertoár skladeb s duchovní tematikou od různých skladatelů a příklady písní z několika zpěvníků, např. Hosana, Koinonia, Modlitba zpěvem od komunity Emannuel, Zpěvy z Taizé aj. Až zazní hlas zvonů

Říčanský kostelíček

Boží Beránek

S Pánem Bohem nashledanou

Den jak den

Salve Regina

Do Tvých starostí

Sláva Tobě

El Šaddaj

Svatí Boží přátelé

Eucharistia

Ty naše zvony

Jako laň

Ty říčanské stráně

Madona

Ubi caritas

Na cestu

Uvidím Boha

Píseň na rozloučenou

V cizině daleké

Pojď k Spasiteli

Vyjděme v pokoji

Pojď, ó duše

Z lásky své

Rájem

Zaplakaly oči

Rozloučení s maminkou

Žalm 8 Hospodine, Pane náš 66

Adam Václav Michna z Otradovic

– Písně za zemřelé

Adam Václav Michna z Otradovic a Magnus Gabriel de la Gardie – Pohřební sbor Alois Šiler

– Sladce dřímej

Antonín Dvořák

– Ave Maria – Biblické písně – Largo z 9. symfonie Z nového světa

Bedřich Smetana a Bedřich Antonín Wiedermann – Matičko Boží, obětuj Bedřich Smetana a Jakub Pavelka

– Matičko božské milosti

Camille Saint-Saëns

– Ave Maria

César Franck

– Modlitba – Panis Angelicus

Franz Schubert

– Ave Maria

Friedrich von Flotow

– K Tobě půjdem, lásko věčná


– Largo Es dur (Skloň se ke mně) z Xerxes – Lascia ch´io pianga – Ave Maria – Modlitba z Xerxes (slova p. Frýdecký)

Georges Bizet

– Agnus dei

Giulio Caccini

– Ave Maria

Giuseppe Verdi

– Ave Maria – Requiem – Sbor Židů (Spěj, vzpomínko)

Charles Gounod

– Ave Maria

Jan Engelhart

– Zdráva buď, Maria

Jiří Strejc a Čeněk Tomíško

– Až přijdu, Matičko, do nebe


– Air – Chorální preludium „Otče náš“ – Preludium – Ave Maria

Johannes Brahms

– Ukolébavka

León Boëllmann

– Gotická suita (III. Modlitba k Panně Marii)

Leonard Cohen

– Hallelujah (smuteční texty)

Michal Tučný

– Tam u nebeských bran

Pietro Mascagni

– Ave Maria

Robert Schumann

– Snění

Rudolf Jáně

– Rodný dům; K hrobu jdem 67

Vojtěch Hebelka

– Pláče pod křížem

Vojtěch Říhovský

– Vysvoboď mě, Pane

Wofgang Amadeus Mozart

– Ave verum corpus – Requiem

Zdeněk Gurský

– Maminčina modlitba

Když skončí mše svatá, začíná pohřební obřad u rakve zemřelého, kdy kněz po úvodní modlitbě kropí svěcenou vodou rakev a okuřuje ji kadidlem. Zpívá se pohřební responsorium. Nejčastěji se používá text Věřím, že můj Vykupitel žije. Je zhudebněn několika autory, např. P. Karlem Břízou, P. Josefem Olejníkem, Miroslavem Příhodou, Zdeňkem Hatinou nebo Jiřím Strejcem. V příloze č. 5 uvádím ukázku responsoria od tří autorů. Jmenovaní autoři zhudebnili řadu dalších responsorií, např. Svatí Boží přátelé; Prosíme tě, Bože; Myslel jsi na mě; Tvůj přítel Lazar; Vysvoboď mě, Pane Ježíši a další. Záleží na varhaníkovi, které si vybere a zazpívá při kropení rakve. Kněz poté odříká poslední modlitbu a vynáší se rakev z kostela. Pokud následuje pochování do země, jde procesí vesnicí až na hřbitov za doprovodu dechové kapely. Na hřbitově je spuštěna rakev do země a kněz řekne několik modliteb s přímluvami, po kterých se všichni společně pomodlí modlitbu Páně a celý obřad skončí závěrečnou modlitbou. Po ní lze zpívat antifonu Zdrávas Královno. Pozůstalí a ostatní hosté symbolicky vhodí trochu hlíny na rakev, případně jednu kytičku a pak jdou kondolovat nejbližší rodině. U hrobu zaznívají písně vhodné pro loučení v podání dechové kapely, např.: Loučení, loučení

Nejsmutnější loučení s mámou

Loučím se s vámi, kamarádi

Poslední loučení

Májový sen

Uložme k spánku

6.5.2 Pohřeb v obřadní síni Smuteční rozloučení v obřadní síni může být s hudbou a projevy anebo jen s hudbou. Bude záležet na přáních pozůstalých. V prvním případě obřad začíná uvedením pozůstalých a všech smutečních hostů do obřadní síně za hudebního doprovodu. Druhá skladba je na zklidnění před samotným aktem a umocňuje daný okamžik. Recitátor přednese báseň, která může být podbarvená tichou hudbou. V případě zájmu nejbližší rodiny následuje projev se

68

základními údaji o životě zemřelého. Zazní další skladba podle výběru, řečník všem poděkuje, za doprovodu hudby zajíždí rakev a smuteční hosté kondolují. Pohřební obřad je u konce. Během celého obřadu zazní maximálně pět skladeb, které si vyberou pozůstalí předem u pohřební služby. Obvykle mají krematoria na svých webových stránkách nabídku skladeb a písní svých hudebních produkcí. Lze si vybrat jak živou hudbu, tak reprodukovanou. V případě reprodukované je možné si domluvit svou skladbu, pokud ji pozůstalí donesou na CD. Celý obřad netrvá déle než 30 minut. V porovnání s církevním pohřbem v kostele je téměř o polovinu kratší. U prvního typu obřadu s hudbou lze uspořádat i církevní rozloučení. Celý obřad se liší tím, že místo řečníka je přítomen kněz nebo jáhen, který vede poslední rozloučení modlitbou a bohoslužbou slova. Je možné provést i proces s kropením rakve. U druhého typu, kdy řečník nepromlouvá, zaznívá jen hudba podle výběru z katalogu smuteční hudby. Tento typ obřadu může být volen i z ekonomických důvodů. Hudba v obřadní síni nemusí být jen duchovního rázu, ale může být z různých žánrů, např. klasická a populární hudba, národní či lidové písně, ukolébavky, písničky z pohádek aj. Vzhledem k tomu, že je velké množství skladeb a písní, uvedu jen částečný výběr. Klasické skladby Bedřich Smetana

– Hajej, můj andílku

Edvard Grieg

– Peer Gynt: Solvejžina píseň

Franz Liszt

– Sen lásky

Franz Schubert

– Zastaveníčko

Fryderyk Chopin

– Klavírní sonáta č. 2 b moll „Smuteční“ – Vyznání lásky

George Gershwin

– Rapsodie v modrém


– Toccata a fuga d moll

Johannes Brahms

– Ukolébavka

Josef Suk

– Píseň lásky

Leoš Janáček

– Dobrou noc; Lístek odvanutý

Ludwig van Beethoven

– Měsíční sonáta – Smuteční pochod ze symfonie „Eroica“ – Symfonie č. 5 „Osudová“

Maurice Ravel

– Bolero

Petr Iljič Čajkovskij

– Smutný valčík; Milostné téma z Romea a Julie 69

Rudolf Friml

– Indiánská píseň lásky

Wolfgang Amadeus Mozart

– Malá noční hudba (2. věta) – Ukolébavka

Zdeněk Fibich

– Poem

Populární písně Až bílé konvalinky vzkvetou

Maminko, mámo, šel bych rád

Čau lásko

Mně darovalo děvčátko

Čechy krásné, Čechy mé

Modlitba pro Martu

Červená řeka

Náhrobní kámen

Den, kdy se vrátí láska k nám

Nejsmutnější loučení je s mámou

Dívám se, dívám

Roň slzy

Ještě že tě, lásko, mám

Schody do nebe

Jsi můj pán

Stín katedrál

La Paloma

Tři oříšky

Lásko má, já stůňu

Valčík na rozloučenou

Lásko, voníš deštěm

Večerní píseň

Loučím se s vámi, věrní kamarádi

Vítr ví své

Love me tender

Yesterday

Národní a lidové písně Ach, synku, synku

Ó, řebíčku zahradnický

Bože, jaké ráno

Padá, padá rosenka

Byla noc krásná, májová

Rodné brázdy

Dobrú noc, má milá

Sbohem buď, údolí

Horo, horo, vysoká jsi

Tálinský rybník

Indiánská píseň lásky

Tatíčku starý náš

Lásko, Bože, lásko

Teče voda, teče

Loučení, loučení

Už mně koně vyvádějí

Morava, krásná zem

V širém poli studánečka

Noc májová

Zasviť mi, ty slunko zlaté

V příloze č. 6 uvádím příklad tříhlasé verze písně Teče voda, teče a na přiloženém DVD zaznívá její ukázka v mém podání, sestry Terezie a matky Dagmar. 70

6.6 Krojované hody Abych svou diplomovou práci nekončila smutečními obřady, chci se na závěr věnovat realizaci jedné veselé, taneční a zpívané akci vycházející z tradic a zvyků s názvem Krojované hody. Obecně jsou hody spojovány s církevním svátkem, s posvěcením kostela a nejčastěji s poutí, tzn. že v kostele probíhá slavnost patrona, kterému je zasvěcen. Hody se konají po celé Jižní Moravě a je zajímavé, že v jednotlivých obcích probíhají poněkud odlišně. Každá obec či město mají své tradice a každoročním konáním je zachovávají. Pocházím z Říčan, které leží západně 20 km od Brna. Obec se nenachází v tak plodném prostředí lidových tradic jako níže posazené obce a města na Jižní Moravě (Kyjovsko apod.), ale i přesto se u nás zachovala tradice mladých krojovaných hodů. Několik let v minulosti v Říčanech probíhaly krojované dožínky jednou za dva roky, ale roku 1999 byly naposled a už se neobnovily. V posledních 10 letech se zavedla nová tradice. V květnu se pořádají střídavě po roce babské a ženáčské hody. Zatím si lidé z Říčan na novou akci zvykají pomalu a hody nemají velkou návštěvnost. Opakem jsou mladé krojované hody, které se konají v polovině října. Mají dlouholetou tradici a návštěvnost místních lidí i z okolních obcí je obrovská.

6.6.1 Krojované hody v Říčanech u Brna V této části práce chci kompletně popsat jednu lidovou tradici. Jedná se o mladé krojované hody v Říčanech u Brna, které se zpravidla konají druhou nebo třetí sobotu v říjnu. V dnešní době se jedná pouze o světskou záležitost, ale od říčanských pamětníků jsem se dozvěděla, že hody se dříve vázaly na posvěcení místního kostela sv. Petra a Pavla, které se slaví 9. října. Nejspíš i proto se každoročně volí termín zhruba na polovinu října. Celé hody pořádá a organizuje zvolený hlavní stárek. Musí zařídit všechno potřebné, tzn. zajistit půjčení krojů, dechovou kapelu, sponzory, nákup vína, organizaci zkoušek apod. Po skončení hodů volí ostatní stárci nového hlavního stárka na další rok. Na přelomu srpna a září hlavní stárek uspořádá první informační schůzku, kde se sejdou mladí a svobodní lidé, kteří by rádi šli na hody. Jednotlivé páry se nahlásí a zapíší u hlavního stárka. Pokud je někdo sám, najde se pro něho vhodný partner či partnerka. Hlavní pár se každý rok snaží najít vhodný počet stárků, který je potřebný k besedě na vytvoření koleček, které jsou utvořeny ze čtyř párů. Na první schůzce se též domluví termíny dalších

71

zkoušek, zpravidla bývají dvakrát až třikrát týdně, aby se všem hodil alespoň některý z daných termínů. Měsíc a půl se nacvičuje polka, valčík a jedna beseda, nejčastěji Moravská. V loňském roce byla poprvé provedena Slovenská beseda. V Říčanech je velmi tradiční nástup, který se koná na zahájení večerní zábavy. Proto se musí každý rok vymyslet a připravit nový, originální nástup, který se během zkoušek pilně nacvičuje. Na dvou až třech zkouškách se zpívají lidové písně, aby se nováčci naučili slova alespoň u nejznámějších lidovek, a služebně starší stárci si je zopakují. Níže uvádím seznam písní, které se stárci učí. Repertoár lidových písní říčanské chasy Ani já, ani ty

Když jsem šel z Hradišťa

Anička, dušička, nekašli

Když sem já šel kolem panskej zahrady

Boženku, otčenku

Keby ste to, mamko moja, veděli

Breclavská kasárna

Keď sem išel z rána

Co jste hasiči

Kohútku jarabý

Co sa to šupoce

Kominíček

Čerešničky, čerešničky

Lásko, Bože, lásko

Čí só hode

Lepší je vínečko

Čí že ste, husličky, čie

Mamko moja, já sa vydávat mám

Dyby byla Morava

Mikulecká dědina

Ej, od Buchlova

Můj koníčku ryzovraný

Ej, padá, padá rosenka

Muzikanti, co děláte

Ej, vy páni, vy

My jsme sbor dobrovolných hasičů

Ej, zomrela mi žena

My sme tady dva

Ešče si já pohár vína zaplatím

Na Pankráci

Eště byly štyry týdně do hodú

Na starým Mohelně

Eště som sa neoženil

Na těch panskejch lukách

Hospůdko, hospůdko

Na tu svatú Katerinu

Chodíme, chodíme

Nedaleko mlýna

Išiel Macek do Malacek

Nedaleko od Trenčína

Jaké je to hezké

Nemelem, nemelem

Javorník

Nepij, Jano, nepij vodu

Jede šohaj z Vídňa

Ó, řebíčku zahradnický

Jetelíček

Od Tábora až k nám

Kdyby tady byla taková panenka

Okolo Hradce 72

Okolo Seče

Ty říčanská chaso

Okolo Sůče

U muziky su já chlap

Pavelenko Pavle

V Hodoníně za vojáčka

Perina má štyry rožky

V tej milotskej bažantnici

Piju já, piju já

V tom Kyjově na rohu

Po potoce chodila + Rež + Háj

V rychtárovej studni

Pred muzikú

V širém poli studánečka

Prijdi Jano k nám

V Zarazicách krajní dům

Při breclavskej pile

Včera jsem byl u muziky

Sbohem galánečko

Vdávala matička

Studentská halenka

Vínečko bílé

Škoda lásky

Vysoký jalovec

Ta slepička kropenatá

Za Lanžhotem v poli

Ten říčanský kostelíček

Za tú horú

To naše stavení

Zasadil jsem čerešenku v humně

To ta Heľpa

Zaspala nevěsta

Ty falešná frajárko

Žádnej neví, jako já

Týden před hody se uskuteční nákup vína, asi 200–250 litrů. Stárci ho rozlévají i lidem, kteří chodí s kapelou v průvodu. Hlavní stárek během září rozdá dílčí úkoly ostatním stárkům, kteří mají povinnost navštívit různé podniky v Říčanech a požádat je o sponzorský dar do tomboly. V posledním týdnu příprav se dárky vyzvednou a dárcům se dají dva volné lístky na večerní zábavu. Ve čtvrtek před hody jede menší skupina hochů do lesa pro břízky, které dávají děvčatům před dům, ze kterého budou v sobotu po 3–5 vycházet. Májky stárkové ozdobí fáborky. V pátek v poledne jedou všichni stárci a dobrovolní muži z Říčan do lesa pro máju. Sjednaný lesník ji skácí, kluci ji ohoblují, naloží na traktor a odvezou na náměstí, kde se ještě poupraví, nazdobí fáborky a nachystá se vše potřebné k ručnímu zvedání máje. Mezi tím dívky zdobí sál v kulturním domě, chystají rozmarýny, věnec, mašle, tombolu, zdobí májky do sálu a před kulturní dům. Večer je poslední generální zkouška, na kterou se většinou poprvé sejdou všichni stárci, takže se dolaďuje nástup, beseda či jiné organizační věci týkající se samotných krojovaných hodů, které se uskuteční druhý den. Střídavě během noci stárci hlídají máju, aby ji nikdo cizí nemohl skácet. Pokud by se tak stalo, hody by se nemohly konat a stárci by museli pro novou máju.

73

A je tu sobota, tj. den, kdy probíhají krojované hody. Děvčata se ráno vydávají ke svým stárkům na snídani. Kluci se pak oblečou do kyjovského kroje a vydají se směrem ke kulturnímu domu, kde dostanou do svých juchaček víno, kasičku na peníze, pozvánky a rozmarýny. To vše mívá dvojice stárků s sebou k nabízení u domu. V průběhu dopoledne se chodí zvát celá vesnice na odpolední a večerní hodový program za doprovodu dechové kapely. V posledních sedmi letech v Říčanech hrála Šardičanka. Po obědě začíná průvod obcí, všichni stárci vychází od kulturního domu a postupně si vyzvedávají své stárkové. U domů s čekajícími dívkami utvoří stárci hada, hlavní stárek a další tři až čtyři stárci vejdou spolu s obecním policajtem, který celé hody hlídá, dovnitř domu, kde žádají otce o vydání „jeho dcer“. Ostatní chasa venku připraví bránu a na pokyn začne hrát hudba. Vzniklé páry projdou bránou a před domem tančí polku. Po skončení je ostatní stárci vyzvednou na svá ramena a připíjí vínem. Poté stárky roznáší napečené cukroví, stárci kořalku a víno přihlížejícím lidem. Když je dostatek času, zazpívá se v kolečku několik lidových písní, případně kapela zahraje další písničku a stárci si mohou zatancovat. Průvod pokračuje vesnicí k dalším domům pro zbývající stárky. V posledním domě se vyzvedává hlavní stárková, odkud se jde už na náměstí, kde se zatancuje beseda, případně nějaké překvapení, zazpívá několik lidovek, zatancuje se polka a valčík. Stárci odchází ke svým stárkovým domů na večeři. Od osmi hodin je hodová zábava v kulturním domě. Nejpozději v devět zatančí krojovaná chasa slavnostní nástup. V průběhu večera se hojně tančí polka a valčík, prodávají se lístky do bohaté tomboly, zpívají se písničky a je skvělá atmosféra až do konce zábavy. Druhý den stárci vrací kroje, uklízí sál a večer dopíjí zbylé víno, kdy se opět volí nový hlavní stárek na další rok. Pro obce, které ještě krojované hody nemají a chtěly by takovou tradici zavést, uvedu určité náměty činností, které by mohly zařadit do svého programu. Na DVD je možné si poslechnout ukázky besed, kterých existuje více. Jedná se o českou, moravskou, slovenskou, československou, slováckou a hanáckou. Mezi další vhodné aktivity patří pro kluky verbuňk, klobouková či kolečko, pro holky tanec karičky. Tyto i mnoho dalších aktivit spojené s hodovou tradicí se dá dohledat na videích na www.youtube.cz, podle kterých se dají naučit choreografie. V příloze č. 7 a 8 uvádím úryvek z České besedy a dvě fotky stárků v kyjovském kroji z posledních říčanských hodů z roku 2015. Na přiloženém DVD jsou ukázky ze Slovenské besedy, nástupu, říčanského kolečka a reportáž o říčanských hodech od mikroregionu Kahan.

74

Závěr V diplomové práci jsem se snažila podat ucelený přehled o historii, významu a provozování hudby při různých společenských příležitostech a realizaci konkrétních akcí po obsahové, organizační a hudební stránce. Závěrečná práce může být inspirací a přiblížením problematiky hudebních produkcí pro lidi, kteří mají o tuto oblast zájem. Organizátoři, instituce ani hudební producenti by neměli zanedbávat podmínky týkající se autorských práv, aby se nedostali do problémů. Uvedené rozebrané události mohou být pro mnohé návodem, jak a co je potřeba zařídit, která hudba je či není vhodná nebo jak bude daný obřad probíhat, aby hudební produkce byla při akcích co nejzdařilejší. V porovnání s jinými druhy umění nás hudba provází asi nejvíce. Dá se říct, že hudba člověka provází již od početí v lůně matky, kdy dítě vnímá matčin hlas a její zpěv, až do konce života. Od narození se může v lidech rozvíjet citový prožitek, schopnost vnímat hudbu i hudební nadání. Hudbou jsou lidé obklopováni stále a všude. Slyší ji doma, v práci, v médiích. Rádi hudbu vyhledávají na různých koncertech, v divadlech, na kulturních akcích, ale může být pro ně i pouhou kulisou. Myslím si, že je důležité, aby člověk měl dobrý vkus a poznal, která hudba je mu blízká, příjemná, která povznáší, uklidňuje nebo naopak, která člověka ubíjí, a aby tak uměl rozlišovat hudbou kvalitní a dobrou od špatné.

75

Resumé V úvodu diplomové práce je čtenář seznámen s funkcemi a významem hudby v obecném i historickém kontextu. Pro hudební produkce či organizátory je zmíněna problematika týkající se autorského zákona a spolků, kterým se mají platit poplatky za provozování hudebního díla. Dále jsou komplexně rozebrány všechny společenské události a jejich činitelé, kteří se podílejí na pořádání a průběhu společenských příležitostí. Práce byla zaměřena na provozování hudby při různých společenských příležitostech, v poslední kapitole především na konkrétní realizaci vybraných šesti akcí po obsahové, organizační a hudební stránce. Jedná se: o křest, vítání občánků, imatrikulaci a promoci, svatbu, pohřeb a krojované hody. Součástí této kapitoly jsou vhodná doporučení ve volbě repertoáru. Cílem práce bylo vytvořit ucelený přehled o provozování hudby při různých společenských příležitostech a konkrétní rozbor šesti akcí. Práce může být přiblížením problematiky pro hudební produkce a pro mnohé lidi, kteří se o tuto oblast zajímají, dále inspirací či návodem, jak a co je potřeba zařídit a která hudba je vhodná.

Summary The reader is acquainted with functions and importance of music in general as well as with historical context in the introduction of the diploma thesis. The problematic regarding the copyright law and associations, to which the fees for performing the musical work should be paid, is mentioned for musical productions and organizers. Then, all social occasions and their factors, which participate at organizing and course of social occasions, are comprehensively analysed. The work was aimed at conducting the music at various social occasions, in the last chapter especially at specific implementation of six selected events according to content, organizational and musical aspects. That is: christening, welcoming of new born citizens, matriculation and graduation ceremonies, wedding, funeral and feasts accompanied with dressing in folk costumes. Appropriate recommendations for choice of repertory are part of this chapter. The aim of the work was to create a self-contained overview about performing the music at various social occasions and specific analysis of six events. The work may be clarifying the problematic for musical productions and many people who are interested in this field, then it may be inspiration or direction how and what is needed to be organized and which music is appropriate. 76

Použitá literatura Literatura ČERNÁ, Libuše. Veřejné vystoupení po stránce historické, dramaturgické a psychologické. Olomouc, 2009. 91 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. DRÁBEK, Václav. ABC výchovných koncertů: (výchovné koncerty jako systém). Praha: Divadelní ústav, 1987, 124 s. Kancionál: společný zpěvník českých a moravských diecézí. 30. vyd. Praha: Katolický týdeník, 2004, 596 s. ISBN 978-808-6615-035. Kolektiv autorů. Hosana 1: zpěvník křesťanských písní. Praha: Portál, 2006, 634 s. ISBN 807367-288-X. KOTÍKOVÁ, Halina a Eva SCHWARTZHOFFOVÁ. Nové trendy v pořádání akcí a událostí (events) v cestovním ruchu. Praha: Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2008. 92 s. ISBN 97880-87147-05-4. KOVÁŘOVÁ, Michaela. Výchovné koncerty pro druhý stupeň základní školy. Olomouc, 2013. 88 s. Diplomová práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Pedagogická fakulta. KRESÁNEK, Jozef. Sociálna funkcia hudby. Bratislava: Slovenská akadémie vied, 1961, 164 s. Modlitba zpěvem. Brno: Komunita Emmanuel. 196 s. NAVRÁTIL, Miloš. Dějiny hudby: přehled evropských dějin hudby. Praha: Votobia, 2003, 367 s. ISBN 80-7220-143-3.

77

PRAŽÁK, Přemysl. Jak se kdy koncertovalo. Praha: Státní hudební vydavatelství Praha, 1966, 272 s. SEDLÁK, František. Didaktika hudební výchovy na 1. stupni ZŠ. Praha: SPN, 1988, 311 s. SEDLÁK, František. Hudební vývoj dítěte. Praha: Supraphon, 1974, 200 s. SEDLÁK, František. Základy hudební psychologie. Praha: SPN, 1990, 320 s. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-04-20587-9. SCHNIERER, Miloš. Společenské funkce hudby. České Budějovice: Jihočeská univerzita, 1995, 196 s. ISBN 80-7040-123-0. TÓTHOVÁ, Silvia. Vliv masové kultury na estetické cítění dětí. Brno, 2007. 105 s. Diplomová práce. Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta. Universum: všeobecná encyklopedie. 4 díly. Praha: Odeon, 2002, viii, 3095 s. ISBN 80-2071113-9. VINKLÁRKOVÁ, Hana. Význam hudby v socializačním a enkulturačním procesu. Olomouc, 2014. 83 s. Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Zpěvy z Taizé. Praha: Kairos, 1990, 80 s. ISBN 80-900-2570-6.

Internetové zdroje Abecední seznam povolání [online]. Průvodce světem povolání, c2007 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: . ABZ.cz: slovník cizích slov [online]. 3.0 Česko, c2015 [cit. 2015-11-19]. Dostupné z: .

78

Čtení při svatbě [online]. Praha: Arcibiskupství pražské, c2015, [cit. 2016-02-15]. Dostupné z: . Hudební a taneční fakulta AMU [online]. Praha: Akademie múzických umění, c2015 [cit. 2015-09-15]. Dostupné z: . Hudební fakulta JAMU [online]. Brno: Janáčkova akademie múzických umění, c2015 [cit. 2015-09-15]. Dostupné z: . Hudebník [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2015, datum poslední revize 21. 02. 2015, [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: . Katolický pohřeb [online]. Praha: Arcibiskupství pražské, c2013–2016, datum poslední revize 29. 05. 2015, [cit. 2016-02-15]. Dostupné z: . Kdo jsme [online]. Praha: OSA, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: < http://www.osa.cz/hlavn%C 3%AD-menu/kdo-jsme/o-n%C3%A1s.aspx>. Ochranný svaz autorský [online], Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2015, datum poslední revize 1. 07. 2015, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: . Pohřební liturgie krok za krokem [online]. Praha: Arcibiskupství pražské, c2016, [cit. 201602-15]. Dostupné z: . Povolání – odborné směry [online]. Národní soustava povolání, c2015 [cit. 2015-12-27]. Dostupné z: . Programy Partnerství OSA [online]. Praha: OSA, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: .

79

Rozúčtovací řád [online]. Praha: OSA, datum poslední revize 12. 5. 2014, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: . Sazebník R odměn pro užití hudebních a jiných autorských děl prostřednictvím přístrojů [online]. Praha: OSA, datum poslední revize 1. 1. 2016, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: . Stanovy OSA [online]. Praha: OSA, datum poslední revize 12. 5. 2014, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: . Střední škola uměleckomanažerská, s.r.o. [online]. Brno: SŠ, c2015 [cit. 2015-09-15]. Dostupné z: . Svatební obřady [online]. Praha: Arcibiskupství pražské, c2015, [cit. 2016-02-15]. Dostupné z: . Zákon č. 121/2000 Sb. [online]. Frýdek-Místek: Heagl, s.r.o., c2015, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: .

80

Přílohy Seznam příloh Příloha č. 1: Ilustrace – několik obrázků zobrazujících provádění hudby ve starších dobách.48 i Příloha č. 2: Fotografie některých společenských příležitostí.49 ……………………………iii Příloha č. 3: Sazebník OSA 2016 – Reprodukovaná hudba.50 ………………………………vi Příloha č. 4: Krátké úryvky ze čtyř různých pochodů vhodných ke svatbě. …………………ix Příloha č. 5: Responsorium Věřím, že můj Vykupitel žije ve třech zhudebněných verzích. …xi Příloha č. 6: Píseň Teče voda, teče. …………………………………………………………xiv Příloha č. 7: Úryvek písní a choreografického popisu úvodu České besedy. ………………xv Příloha č. 8: Dvě fotografie z Krojovaných hodů z Říčan z roku 2015. ……………………xix

Seznam příloh na přiloženém DVD Diplomová práce v elektronické podobě. Krojované hody (video: reportáž od mikroregionu Kahan, 1. část slovenské besedy, nástup a říčanské kolečko; zvukové ukázky z moravské, české, československé, slovenské a hanácké besedy; část choreografie a not k české besedě). Zvukové nahrávky písní: Máš v dlani své; Teče voda, teče; Ty jsi moje síla, lampa planoucí. Notový materiál a fotografie použité v diplomové práci.

48

PRAŽÁK, Přemysl. Jak se kdy koncertovalo. Praha: Státní hudební vydavatelství Praha, 1966, 272 s.

49

Foto: František Šebek.

50

Sazebník R odměn pro užití hudebních a jiných autorských děl prostřednictvím přístrojů [online]. Praha: OSA,

datum poslední revize 1. 1. 2016, [cit. 2016-01-07]. Dostupné z: .

81

Příloha č. 1: Ilustrace – několik obrázků zobrazujících provádění hudby ve starších dobách.

Obr. č. 1: Římští trubači

Obr. č. 2: Frauenlob, vl. jm. Heinrich zur Meise (1250–1318); zakladatel spolků meistersingrů

i

Obr. č. 3: Hans Sachs – nejslavnější norimberský mistr pěvec

Obr. č. 4: Norimberská městská hudba v roce 1500

Obr. č. 5: N. Tournier – Koncert; obraz z počátku 17. st.

ii

Příloha č. 2: Fotografie některých společenských příležitostí. (foto: František Šebek)

Obr. č. 1: Jízda králů v Doloplazech 6. 7. 2014

Obr. č. 2: Průvod Jana Lucemburského s družinou v rámci Znojemského historického vinobraní 12. 9. 2015

iii

Obr. č. 3: Festival Masters of Rock ve Vizovicích 10. 7. 2014

Obr. č. 4: MS v hokeji 2015 – zápas Česká republika a Rakousko 8. 5. v O2 aréně

iv

Obr. č. 5: Velká cena České republiky na Masarykově okruhu 16. 8. 2015

Obr. č. 6: Ignis Brunensis na brněnské přehradě v květnu 2015

v

Příloha č. 3: Sazebník OSA 2016 – Reprodukovaná hudba.

vi

vii

viii

Příloha č. 4: Krátké úryvky ze čtyř různých pochodů vhodných ke svatbě.

Obr. č. 1: Jaroslav Konečný – Intráda

Obr. č. 2: Vladimír Hawlík – Fanfare

ix

Obr. č. 3: Anonym (Arr. v. Studnička) – Francouzský pochod

Obr. č. 4: Jiří Ignác Linek – Intráda

x

Příloha č. 5: Responsorium Věřím, že můj Vykupitel žije ve třech zhudebněných verzích.

xi

xii

xiii

Příloha č. 6: Píseň Teče voda, teče.

xiv

Příloha č. 7: Úryvek písní a choreografického popisu úvodu České besedy.

xv

xvi

xvii

xviii

Příloha č. 8: Dvě fotografie z Krojovaných hodů z Říčan v roce 2015.

Obr. č. 1: Krojovaná chasa v Říčanech 17. 10. 2015

Obr. č. 2: Marie Ryšánková a František Šebek na hodech v Říčanech 17. 10. 2015

xix

Anotace Jméno a příjmení:

Bc. Marie Ryšánková

Katedra:

Katedra hudební výchovy

Vedoucí práce:

MgA. Ladislav Pulchert, Ph.D.

Rok obhajoby:

2016

Název práce: Název v angličtině:

Realizace a význam hudebních produkcí při různých společenských příležitostech Realization and importance of musical performances at various social occasions V diplomové práci se zabývám hudbou pro společnost a významem hudebních produkcí. Uvádím různé společenské příležitosti a činitele, kteří se podílejí na hudební produkci na

Anotace práce:

akcích. Také upozorňuji na problémy týkající se autorského zákona. V poslední kapitole se věnuji vybraným šesti společenským příležitostem a rozebírám je po organizační, obsahové a hudební stránce.

Klíčová slova:

Hudební produkce, funkce hudby, společenské příležitosti, hudební repertoár, autorský zákon. I deal with music for society and importance of musical performances in the diploma thesis. I introduce various social occasions and factors which participate at the musical

Anotace v angličtině:

performance at events. I also point out the problems regarding the copyright law. I am concerned with six selected social occasions in the last chapter and I analyse them according to organizational, content and musical aspects.

Klíčová slova v angličtině:

Musical performance, music functions, social occasions, musical repertory, copyright law.

Přílohy vázané v práci:

Ilustrace, fotografie, tabulky, noty.

Rozsah práce:

81 s. (150 237 znaků) + 19 s. příloh

Jazyk práce:

čeština

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI. PEDAGOGICKÁ FAKULTA Katedra hudební výchovy. Diplomová práce. Bc. Marie Ryšánková

Recommend Documents