UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA
KATEDRA SPOLEČENSKÝCH VĚD
Jana Hlavínová III. ročník – prezenční studium Obor: Německý jazyk se zaměřením na vzdělávání a Společenské vědy se zaměřením na vzdělávání
Suicidalita mládeže
Bakalářská práce
Vedoucí práce: Doc. PhDr. Jitka Skopalová, Ph.D.
OLOMOUC 2010
Prohlášení
Prohlašuji, že jsem bakalářskou práci vypracovala samostatně a použila jen uvedených pramenů a zdrojů literatury.
V Olomouci dne
………………………………
Poděkování
Děkuji doc. PhDr. Jitce Skopalové, Ph.D., za odborné vedení bakalářské práce a poskytování věcných rad.
Obsah
Úvod ..........................................................................................................................................5 1
Charakteristika adolescence ...................................................................................7
1. 1 Sociální vazby ..............................................................................................................8 1. 2 Rizikové a problémové chování...........................................................................11 1. 3 Analýza adolescence................................................................................................11 2
Téma suicidality ve škole.......................................................................................13
2. 1 Prevence ve škole .....................................................................................................13 2. 2 Krizová období............................................................................................................17 2. 3 Shrnutí ..........................................................................................................................22 3
Suicidalita jako tabu ................................................................................................23
3. 1 Rozhovor s Inou Siemssen ....................................................................................24 3. 2 Management života ..................................................................................................28 3. 3 Shrnutí ..........................................................................................................................29 Závěr.......................................................................................................................................31 Použitá literatura: ..............................................................................................................32 Elektronické zdroje: ..........................................................................................................34 Anotace ..................................................................................................................................39
Úvod Pro svoji práci jsem si zvolila téma sebevraždy nebo-li suicidality. Neexistuje člověk, který by se s tímto jevem nesetkal, ať už v novinových titulcích, ve zpravodajství nebo odborné literatuře. Otázkou však zůstává, zda víme, co sebevražda znamená a jak o ní hovořit ve škole. Stále se setkávám v okolí s nepříjemnými pohledy, pokud se o sledovaném tématu jen zmíním. Proč se lidé bojí vyřknout slovo sebevražda nahlas? Dobrovolný odchod z „tohoto světa“ není ani v jednadvacátém století ničím neobvyklým, ani novým. Tento jev se objevoval již v mytologii a naši předkové opouštěli svět, tak jako jej opouští někteří lidé i dnes. Bohužel zmíněný jev je uzavírán do jakési pomyslné „skříňky“, je společností přehlížen a tomu by se mělo zabránit. Neměli bychom se bát mluvit o sebevraždách ani o sebevražedných pokusech. Na mysl by nám měla vyvstat otázka, proč člověk sebevraždu spáchá a hlavně, jak popřípadě člověku s myšlenkou na ukončení života, který se cítí na pokraji svých sil, pomoci. Každý z nás by měl mít v povědomí alespoň základní informace, jak rozeznat suicidální projevy. Ve své práci se zaměřuji na sebevražednost mládeže, protože tuto skupinu vnímám jako ohroženou a ráda bych, aby mladiství věděli na koho se obrátit o pomoc a kde hledat informace. Možná se někdo zeptá, proč právě mladiství? Důvod je zcela jasný. Není tomu dávno, co jsem těmito „léty“ prošla a sama jsem o sebevraždě nic nevěděla a myslela jsem si, že se mě uvedené téma nedotýká. Zmýlila jsem se. Cílem mé práce je charakterizovat problematiku sebevražd mladistvých. Zdrojem informací mi byla především německy psaná odborná literatura. Autoři se zaměřili na aplikaci poznatků o suicidalitě do škol. Ke zpracování problematiky
suicidality
jsem
využila
studijního
pobytu
v Německu
(Heidelberg). V první kapitole se věnuji dospívání, které je pro mladého člověka obdobím plných změn (fyzických, psychických, sociálních…), proto se pokusím o jeho charakteristiku (časná, střední, pozdní adolescence). Dotknu se také sociální
5
vazby (rodina, přátelé, partneři…) a rizikového chování, v závěru kapitoly analyzuji období adolescence. V druhé kapitole se zaměřuji na téma suicidality ve škole, jak uvedenou problematiku „dostat do škol“ a hlavně jak ji přiblížit samotným vyučujícím. V této části věnuji rovněž pozornost problematice deprese a krizovým obdobím. Nedílnou součástí jsou i informace o krizových centrech. V poslední kapitole se zamyslím proč je suicidalita brána jako tabu a analyzuji rozhovor provedený s Inou Siemssen ze sdružení pro prevenci suicidality (Verein für Suizidprävention E. V.), která ve sdružení pracuje jako vedoucí školních projektů. Rozhovor s paní Siemssen mi byl velkým přínosem a inspirací k vytvoření vlastní představy, jak bych téma suicidality zavedla do výuky. Pokusila jsem se sestavit 4 výukové semináře pro žáky, studenty. Mým cílem bylo zařadit do semináře praktické prvky, jako jsou aktuální novinové články, četba knihy (beletrie) na dané téma, rozhovory s psychologem a lidmi z jednotlivých sdružení pro prevenci suicidality. Důvodem pro sestavení vlastních seminářů se stala zvědavost, jestli jsem jako budoucí pedagog schopna suicidalitu uvést do výuky. Tuto práci bych chtěla věnovat všem mladistvým a především svému spolužákovi Radkovi Mahdalíkovi a paní Hance Kořínkové.
6
1 Charakteristika adolescence V této kapitole se zaměřím na adolescenci, půjde hlavně o pochopení vývoje adolescenta, co se v jeho psychice odehrává, jak se chová…
Adolescence je jakýmsi mostem mezi dětstvím a dospělostí, proto je její rozpětí velmi široké a hranice nejsou pevně dány. Sama se považuji ještě stále za adolescenta, než za dospělého, z tohoto důvodu pro mě nebude těžké se do této role vcítit. Adolescent se postupně mění v zodpovědného člověka, často hovoříme o období konfliktu, či bouři a vzdoru. Nejen, že dochází ke změnám fyzickým, psychickým, sociálním, kulturním, ale člověk získává představu o vztazích (mezi rodiči, přáteli, partnery) a svých životních prioritách. Adolescenci můžeme rozdělit do tří fází:1 časná adolescence, střední adolescence a pozdní adolescence. Časná adolescence 10/11 – 13 let, v této fázi je patrná dominance biologických, fyziologických, psychických a sociálních změn, tyto změny nastávají v důsledku puberty. Střední adolescence 14 – 16 let, jedinec se pokouší vymanit se z všednosti, využívá k tomu řadu prostředků, ať už změna účesu, styl oblékání či mluvy. Jedinec hledá svoji osobní identitu. Pozdní adolescence 17 – 20 let (možný i posun až do 24 let), jedinec dokončuje své vzdělání a pomalu se zařazuje do pracovního procesu. Hledá své cíle a plánuje budoucnost. Začlenění adolescenta do společnosti plné dospělých je obtížný proces, protože od adolescenta je očekávána aktivita pouze v oblasti vzdělávání (tato oblast by pro něj měla být doménou). Adolescent se mnohdy snaží o formování své vlastní identity, odlišný zevnějšek, specifická hudba i jazyk (nová slovní spojení, znaky, anglicismy…). K adolescenci neodmyslitelně patří puberta, která je charakteristická vývojem primárních a sekundárních pohlavních orgánů a zrychleným růstem (váha, 1
MACEK, P. Adolescence, s. 35–36.
7
výška). Jedinec prochází biologickými i fyzickými změnami, které vnímá nejen on, ale i jeho okolí. Dívky a chlapci uvedené změny vnímají rozdílně, jestliže k pubertálním změnám dochází u dívek dříve, než-li je všeobecný trend, ztrácí na sebevědomí a podléhají velmi často kultu štíhlosti (poruchy příjmu potravy – anorexie, bulimie). Naopak u chlapců znamenají dřívější změny, ve většině případů zvýšení sebevědomí, i když bychom dnes už mohli říci, že i chlapci podléhají tlaku medií a i oni se stávají oběťmi poruch příjmu potravy (přibližně jeden chlapec z deseti).
2
Jestliže měl jedinec problémy v emocionální sféře již v dětství, je zvýšené riziko, že si je přenese i do dospívání. Emoční labilita je projevem silných prožitků, emoce a city se přesouvají i do jiných oblastí (erotická sféra života, estetické a mravní cítění…). Nejen silné prožitky, ale i objevováním vlastního já, bohužel může dojít k rozporům mezi skutečností a tím, co si přeje adolescent. V takovém případě dochází ke zklamání, objevuje se úzkost a pocity viny.
3
U starších adolescentů se můžeme setkat s většími rozpory mezi aktuálním obrazem sebe sama a jakýmsi požadovaným standardem. V hledáčku sebehodnocení se objevuje analýza motivů a souvislostí a týká se hodnocení celé osoby. Jestliže k sobě má jedinec pozitivní vztah, je i jeho sebehodnocení kladné, na rozdíl u jedince, který se celkově hodnotí negativně. Adolescenti pokládající za důležité rodiče, či jiné autority, mají i pozitivní vztah k sobě samému, než ti kteří podléhají vlivu vrstevníků.4
1. 1 Sociální vazby V této kapitole se zaměřuji na vztahy jedince k okolí (rodiče, sourozenci, přátelé…). Mezilidské vztahy znamenají sebedůvěru a nezávislost, neodmyslitelně k nim patří
komunikační
dovednosti
(etiketa,
vyjádření
vlastního
názoru,
naslouchání, vyjádření svého přání…). Jestliže adolescent tyto dovednosti ovládá, nedostává se do konfliktu s druhými a je tím pádem klidnější a jistější.5 2
MACEK, P. Adolescence, s. 43–45. Tamtéž, s. 47 – 48. 4 Tamtéž, s. 50. 3
8
Rodinné vazby a vztahy hrají důležitou roli v socializaci jedince, záleží také na tom, jak konfliktní je vztah adolescenta s rodiči. Konflikty jsou „zdravé“ v případě, že adolescent může vyjádřit svůj názor a je na něj brán ohled.
6
Harmonického vývoje u dítěte či adolescenta je možno docílit pomocí fungující rodiny. Velký vliv na adolescenta mají problémy v rodině, převážně konflikty týkající se rozvodu. Rozvodové řízení postihuje dnešní rodiny mnohem častěji, mladiství si mohou klást vinu za rozvod rodičů a nemusí být ochotni přijmout skutečnost odloučení od matky či otce.
7
Naopak i bezkonfliktnost vztahu rodič-adolescent může mít katastrofální následky pro adolescenta, který pak není schopný vypořádat se s životními i vlastními krizemi. Naopak vztah založený na neustálých konfliktech vede k tomu, že se adolescent orientuje více na vrstevníky. Vztah rodičů s adolescentem by měl být tedy „průměrně nadprůměrný“ tzn., že rodiče musí mladému člověku nechat prostor pro vytváření jeho vlastní osobnosti a zároveň stanovit určité přiměřené hranice.
8
Do rodinných vztahů zasahuje i vztah sourozenců navzájem, jestliže není věkový rozdíl mezi jedinci propastný, pak se mohou podílet na rodinné socializaci. V případě vyššího věkového rozdílu, je starší sourozenec vnímán jako člen rodiny. K významným
9
mezilidským
vztahům
patří
také
vztahy
k vrstevníkům,
přátelům a partnerům. Dospívající prochází vrstevnickým vývojem, nejdříve vytváří malé skupiny, následně větší (navštěvují společně koncerty a jiné akce) a ve třetí fázi vznikají prvotní partnerské heterosexuální vztahy. Členství ve vrstevnické skupině znamená zisk sociálního statusu a pocitu vlastní hodnoty. Pro adolescenta je také velmi důležité, jak je vnímán od svých spolužáků, pokud je oblíbený, zvyšuje se jeho sebevědomí a prestiž, jestliže je naopak outsider, uzavírá se do sebe.10 Přátelské vztahy mezi dívkami jsou založené na komunikaci, otevřenosti a sdílení pocitů. Chlapci naopak prochází přátelstvím kolektivním a i jejich
5
MACEK, P. Adolescence, s. 52 – 53. MACEK, P. Adolescence, s. 54. 7 KOUTEK, J. KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování, s. 41. 8 MACEK, P. Adolescence, s. 54. 9 Tamtéž, s. 56. 10 MACEK, P. Adolescence, s. 57–58. 6
9
hodnoty jsou odlišné (výkon, respekt, originalita, smysl pro humor…). Blízká přátelství mezi chlapcem a dívkou v období adolescence vznikají jen ojediněle a mají specifickou funkci (svěřit se – hlavně u chlapců). Výhoda takového vztahu
spočívá
v otevřenosti
k druhému
pohlaví
(vzájemné
všeobecné
informace o opačném pohlaví), ale skýtá i nevýhody: možná očekávání a blokování jednoho z partnerů v navázání erotického vztahu.
11
Každý z nás hledá svoji identitu a právě v období adolescence je toto hledání nejsilnější. Uvědomění si vlastní jedinečnosti, ohraničenosti vůči druhým a neopakovatelnosti. Akceptace od rodičů, vrstevníků, skupin a dalších autorit je pro adolescenta velkým přínosem, pokud se tak nestane, dochází k odcizení. Základními otázkami, které adolescenta provází, jsou například: „kam vlastně patřím“, „co považuji v životě za stěžejní“, „jakými hodnotami se řídím“, „jsem spokojený s tím, co dělám“… Utváří se také hodnotová a světonázorová orientace, tolerance i názorová rozmanitost.12 Významné změny v životě adolescenta (přechod ze střední na vysokou školu, zaměstnání, vlastní rodina…) pozmění i jeho životní filosofii a pohled na svět. Školní úspěchy či neúspěchy mají pro adolescenta obrovský význam, protože prospěch, chování, záškoláctví bývají jednou z možných konfliktních situací mezi rodičem a dospívajícím.13 Adolescence
je
období
budoucích
očekávání
tzn.
důležitost
vzdělání,
volnočasové aktivity, profesní růst či materiální hodnoty a další. Adolescent je také konfrontován s běžnými denními starostmi a problémy (rodina, škola, vztahy s vrstevníky, partnery…) a samozřejmě i se starostmi se sebou samým (naložení s volným časem, zdravotní problémy…). Adolescent si osvojuje nové role (pobyt na internátu-samostatnost, partnerské role…) a postupně se učí, jak zvládat jednotlivé situace, rozhoduje je pocitově a značný význam pro něj má i nadále mínění druhých.14
11
MACEK, P. Adolescence, s. 59 – 60. Tamtéž, s. 63. 13 KOUTEK, J. KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování, s. 41–42. 14 MACEK, P. Adolescence, s. 70 – 73. 12
10
1. 2 Rizikové a problémové chování Problematika vrstevnických vztahů se projevuje, jak na chování, tak často i na prospěchu žáka. Dospívající se může ve školním prostředí setkat s šikanou, agresí, přehlížením od spolužáků…, což má za následek jeho izolaci. Tato izolace vede k hledání určitých východisek ať už v podobě záškoláctví, alkoholu, drogám, gamblerství… Dospívající jsou pod tlakem svého okolí, vypadat dobře znamená být štíhlý a s tím jsou pak spojené následky, kdy dochází k masivnímu rozšiřování anorexie a bulimie (stranou nezůstávají ani chlapci).15 Při objevování intimity a navazování partnerských vztahů může dojít k nečekanému těhotenství, což pak přináší řadu problémů (vyvstávají otázky: „Ponechám si potomka a stanu se rodičem?“, „Kde budeme společně bydlet?“, „Jak vyřešíme finanční situaci?“, „Přeruším školu a najdu si práci?“; v případě rozhodnutí pro potrat může dojít k rozchodu partnerů, nebo také psychické újmě u dívky.). Všechny tyto problémy společně
s novými
sebevražedné
životními
pokusy
a
situacemi,
dokonané
mohou
sebevraždy.
mít
pak
Jedinec
za
následek
nemusí
vidět
z koloběhu problémů jiné východisko, než si sáhnout na život.16 Vývoj adolescenta byl a je ovlivněn i historicky, proto bych zde ráda uvedla několik mezníků, podle kterých se adolescent posouvá k prahu dospělosti 1. patnáctý rok života – občanský průkaz, 2. osmnáctý rok života – plnoletost, možnost získat řidičský průkaz, zaměstnání bez omezení, volební právo…, 3. devatenáctý rok života – maturita „pomyslná zkouška dospělosti“, 4. jednadvacátý rok života-možnost zvolení do zastupitelstva, 5. třiadvacátý až pětadvacátý rok – ukončení studia na vysoké škole (v dnešní době posun na šestadvacet až osmadvacet let).17
1. 3 Analýza adolescence Adolescence a puberta, slova, kterých se rodiče bojí, protože jejich dítě prochází řadou změn a oni sami se s těmito změnami musejí vypořádat a ještě si udržet chladnou hlavu. Dospívající hledají sami sebe, chtějí
15
KOUTEK, J. KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování, s. 42. MACEK, P. Adolescence, s. 77– 78. 17 Tamtéž, s. 91 – 92. 16
11
poznávat svět a nejraději by měli obrovskou volnost, ale určitá pravidla musí být. Období dospívání je plné změn, nejen fyzických, ale i psychických (viz. Charakteristika
adolescence).
Hlavně
psychický
vývoj
hraje
jednu
ze stěžejních rolí, protože dospívající vnímá svět kolem sebe a uvědomuje si i své vlastní já a začlenění do společnosti. Učí se respektovat lidi kolem sebe, naslouchat okolí, přijímat kritiku i pochvalu, začíná pozvolna rozhodovat o svém životě a budoucnosti. Dospívání je jedno z nejtěžších období a ne každý adolescent se s nastávajícími změnami či životními krizemi dokáže snadno vyrovnat. Dříve nebyl na dospívajícího jedince vyvíjen takový nátlak, ale s rozvojem společnosti a modernizací se zvyšují i nároky (vzdělání, profese, partnerské vztahy…). V těchto životních situacích, které jsou pro dospívajícího nové, by měla rodina být tím nejpevnějším zázemím, ale jak víme, rozvodovost je v naší společnosti vysoká a adolescenti ztrácí pocit jistoty, zde pak nastupují jako náhrada přátelé a hlavně škola, v níž dospívající tráví stále většinu svého volného času. Pedagog je vedle rodiče další významná autorita ovlivňující výchovu, vzdělání a rozvoj mladistvého. Analyzování adolescence jde pouze v širokém měřítku, protože každý jedinec prochází rozdílnými změnami, souhlasím ale s názorem, že problémový jedinec se „neobjeví“ zčista jasna, jeho problémy se kumulují většinou již od dětství a v pubertě a adolescenci se jen zvětšují. Z úst starší generace často slýchávám, („tj. puberta, to ho přejde“, „zasloužil by pár facek“, „my jsme byli jiní“, „tvrdá práce by ho naučila“ …). Ano každá generace byla jiná, protože ve společnosti byli jiné priority, mnohdy se nejedná o revoltu, jak to vnímá starší generace, ale o reakci na konkrétní, nové situace. Mladí jsou vedeni k toleranci, ale jim samotné se jí nedostává, připadá mi to jako velký paradox. Z právního hlediska je osmnáctý rok znakem dospělosti, ale řada dospívajících nachází svoji životní cestu a nebo dojde k závažné životní křižovatce a neví, jak se vydat dál. Obavy z nového, nepoznaného mohou v mladém člověku vyvolat strach a spolu s rodinnými, školními či partnerskými problémy, mohou vytvořit uzavřený kruh, ze kterého adolescent nevidí jiné východisko, než si sáhnout na to nejcennější, na život.
12
2 Téma suicidality ve škole Jak naznačuje název kapitoly, zaměřím se na školní prostředí, protože v období adolescence hraje právě škola současně spolu s rodiči, jednu z nejdůležitějších
rolí.
Škola
přináší
začlenění
do
společnosti,
ale
je
i přípravou na budoucí život. Od žáka jsou očekávány dobré výkony ve vzdělání. Bohužel požadavky kladené na adolescenta ze strany rodičů, jsou ze strany žáka mnohdy nesplnitelné. Osobnost žáka prochází změnami a řada změn může být pro žáka rozhodující. Pedagog je na jednu stranu vzdělavatel, zároveň by měl být ten, kdo pomáhá, poslouchá a dokáže být spojkou mezi rodiči, dítětem a školou. Rodiče i pedagog by měli vědět, kde jsou hranice žáka, aby nedocházelo k nenaplněným očekáváním a zklamáním, hlavně ze strany rodičů. Nevyvíjet na žáka nátlak, ale pomoci mu vyzdvihnout jeho silné stránky a nenutit ho do něčeho, co on sám nechce. Vyvarujeme se tím, strachu ze školy, z neúspěchu, pocitům zklamání, podřadnosti a nepotřebnosti. Pedagog musí ukázat svoji lidskost a nebrat žáka na lehkou váhu.
2. 1 Prevence ve škole Žáci a pedagogové spolu tráví mnoho času, díky tomu má pedagog jedinečnou možnost pozorovat změny v chování svého žáka. Proto je škola správným místem pro prevenci suicidality! Do prevence bych ráda zařadila tyto pojmy, kterým se budu dále jednotlivě věnovat. •
Pozorování
•
Rozhovor
•
Dotazník
•
Seznámení s pojmem deprese
•
Krizová období v životě člověka
•
Krizová centra
13
Pozorování Pozorování patří k základním parametrům, které by nemělo u pedagoga chybět. Pokud pedagog zpozoruje jakékoli (následně uvedené) změny v chování žáka, je nutno začít jednat.
18
Osamělost – žák tráví přestávky sám, mimo skupinu třídy. Netečnost – žák přestal projevovat zájem o výuku, zapomíná úkoly a přestal se hlásit. Absence – žák se vyhýbá výuce. Ospalost, únava – žák není schopen koncentrace, je pobledlý.
Rozhovor Žádná změna nesmí být opomenuta. Pedagog se musí pokusit o rozhovor s žákem, samozřejmě v soukromí. Rozhovor musí být předem naplánovaný, otázky musí směřovat k předem vytyčenému cíli.
19
„Vídám tě teď často o přestávkách samotného, děje se něco?“ „Necítíš se dobře v kolektivu třídy?“ „Pohádal jsi se snad se spolužáky/ kamarádem?“ „Nebolí tě něco? Vypadáš unaveně a jsi pobledlý, cítíš se dobře?“ „Nehlásíš se tak, často v hodinách, jak je u tebe zvykem. Nerozumíš látce?“
Na základě rozhovoru, může pedagog posoudit, jestli jsou jeho obavy oprávněné, či nikoli. Může se rozhodnout přizvat další osobu, a to buď psychologa a nebo setkání s rodiči. Další možností, kterou pedagog má, je zadat žákům úkol v podobě napsání krátké eseje. Tato esej může pedagogovi otevřít cestu k žákovi, protože řada žáků své myšlenky raději sepíše na papír. Nejen, že pedagog dostane možnost nahlédnout do „hlav“ žáků, ale může odhalit slabiny (obavy, problémy, strach… apod.) jednotlivých žáků. Uvádím zde jeden z možných příkladů, jak by taková esej mohla vypadat. Úkol pro žáky, napsání krátké eseje na 4 otázky:20 „Čeho chci v životě dosáhnout“ 18
KÄSLER-HEIDE, H. Bitte hört was ich nicht sage, s. 144. KÄSLER-HEIDE, H. Bitte hört was ich nicht sage, s. 145. 20 Tamtéž, s. 148. 19
14
„Co očekávám od rodičů“ „Co rodiče očekávají ode mě“ „Co očekávám já sám od sebe“ Dotazník Pedagog může využít dotazníků, které přinese do hodiny. Tyto dotazníky mu mohou sloužit k odhalení deprese, sebevražedných myšlenek, mohou potvrdit obavy učitele. Existuje řada forem a záleží jen na učiteli, kterou si vybere, jestli se rozhodne pro stručnější a nebo širší verzi. Pokud si není jist, může se obrátit s radou na školního psychologa.21 Dotazníky viz příloha.
Deprese Proč jsem zařadila do své práce právě depresi? Nejčastějším motivem sebevraždy jsou deprese!22 O depresích se také ve společnosti nehovoří, troufám si říci, že se jedná o další tabu hned vedle sebevražd, smutné však je, že obě témata jsou provázaná. Deprese je onemocnění doprovázené pocity smutku, zoufalství, úzkosti a strachu. Člověk se cítí osamělý, má pocit, že ho nikdo nepotřebuje a ani nemiluje. Člověk ztrácí zájem o věci, které mu dříve dělali radost. Vnímání vlastní hodnoty je zkreslené, častá sebekritika nebo nenávist k sobě samému.23 Je potřeba žákům vysvětlit tento pojem a také poukázat na nebezpečí deprese.
Žák
nemusí
umět
pojmenovat
svoje
pocity,
a
pokud
je
nepojmenuje, nedokáže se s nimi ani vyrovnat, mnohdy ani neví jak.
U dospívajícího se deprese projevuje hlavně v podobě negativních myšlenek o sobě samém, okolí a o budoucnosti. Mladistvý se cítí osamělý, má pesimistickou náladu a může u něj dojít k poruše koncentrace, která vede k problémům s učením.
Deprese se u žáků může prohlubovat na základě
neúspěchu ve školním prostředí, tito žáci trpí depresemi mnohem častěji, než žáci bez studijních problémů. Podle udané četnosti se v obvyklé školní třídě 21
SCHÜTZ, J. Ihr habt mein weinen nicht gehört, s. 101–102. NEVERMANN,CH. REICHER, H. Depressionen im Kindes und Jugendalter, s. 79. 23 KLICPERA, CH. Einführung in die Psychopathologie, s. 75–76. 22
15
objevují 2 až 3 žáci s tímto problémem, ale ve většině případů nejsou jejich problémy rozpoznány. Žák bojuje se strachem z neúspěchu a následným propadem ve třídě.24 Nejčastější symptomy deprese: ztráta apetitu, ospalost, beznaděj, sklíčenost, apatičnost, vyčerpanost, zvracení, bolest hlavy, břicha, zad…25 Švestka uvádí následující formy deprese:26 •
Lehká – jsou přítomny 2–3 symptomy.
•
Středně těžká – 4 a více symptomů.
•
Těžká – většina symptomů, sebevražedné myšlenky.
•
Krátká periodická deprese – projevuje se po dobu 2–3 dnů, opakuje se (měsíčně).
•
Chronická deprese – trvající déle než 2roky.
•
Dystymie – jedná se o podtyp, trvalé poruchy nálady spolu s lehkou depresí, pocity beznaděje, nízká sebedůvěra, snížená hovornost.
Každý člověk potřebuje být milován, jestliže mladistvému tento pocit chybí, cítí se osamělý a opuštěný, na to pak navazují myšlenky sebekritiky (nejsem k ničemu, jsem outsider…).
Dospívající, který si chce vzít život, nevidí jiné východisko ze své situace. Pokus o sebevraždu je ukázkou hluboké beznaděje a bezmocnosti. Mladistvý ztrácí postupně zájem o své koníčky (sport, zpěv, malba, tanec, hudba, četba…), vyhýbá se kontaktu s přáteli, rodinou a vyhledává raději samotu, kde se jeho deprese ještě více prohlubuje.27 Musíme především věnovat pozornost varovným signálům, které se mohou projevovat útěkem z domova, absencí ve škole, zhoršením prospěchu, rozdáváním vlastních věcí (se slovy: „já už je potřebovat nebudu“), psaní či četba básní o smrti, poslech smutné hudby, depresivní malba (výběr tmavých barev), dopisy na rozloučenou…28 Bohužel existuje i maskovaná deprese, kdy se člověk chová zcela normálně a před okolím ji velmi pečlivě skrývá, tyto osoby jsou nejvíce ohroženy. 24
NEVERMANN,CH. REICHER, H. Depressionen im Kindes und Jugendalter, s. 121. NEVERMANN,CH. REICHER, H. Depressionen im Kindes und Jugendalter, s. 127. 26 ŠVESTKA, J. Deprese, Léčitelná duševní porucha s vzrůstajícím výskytem, s. 6–7. 27 NEVERMANN,CH. REICHER, H. Depressionen im Kindes und Jugendalter, s. 22. 28 KNAPP, A. Verzeiht mir, aber ich kann nicht anders, s. 60–62. 25
16
Mnohdy ani psycholog či psychiatr nejsou schopni takové osobě pomoci, protože je uzavřena do sebe a neukazuje svoji depresi.
2. 2 Krizová období Člověk v průběhu svého života prochází životními krizemi. Pro žáka jsou krizová období nová a často jim nerozumí. Puberta hraje v životě mladistvého jednu z nejdůležitějších rolí, protože u něj dochází k mnoha změnám, nejen fyzickým, ale i psychickým.29 Mladistvý hledá své vlastní já, postupně se odpoutává od rodičů, stává se samostatnější a díky tomu si pokládá řadu otázek: „Co chci?“, „Kdo jsem?“, „Co vlastně umím?“ Pak následují další týkající se jeho budoucnosti: „Jak chci žít?“, „Co chci studovat?“, „Jaké povolání chci vykonávat?“. Někomu mohou připadat tyto otázky jednoduché, ale pro mladého člověka, jehož osobnost prochází vývojem, sehrávají tyto otázky nesmírně důležitou roli. Mladistvý tuto změnu nemusí unést, a pokud se mu nedostává podpory od rodiny, může se cítit osamělý a nepotřebný a mohou se objevit deprese.30 Na mladého člověka je vyvíjen společenský i rodinný tlak. Jak se můžeme dočíst
v novinových
titulcích („každé
druhé
manželství
se
rozvádí“)
a mladistvý samozřejmě velice těžko snáší odloučení rodičů, jestliže se vyrovná s rozvodem, pak další změna, která ho čeká je, přijmout nové partnery svých rodičů. Největší a nejrazantnější změnou (která může nastat) je pak přestěhování do nového města. Pro mladistvého to znamená opustit okruh svých přátel (popř. i partnera) a začít někde úplně od nuly, což může vést k izolaci. Mladistvý odmítá navazovat nová přátelství, nechce chodit do školy a touží se vrátit zpět.31 Jestliže pedagog objeví známky nejistoty, zmatenosti a osamění, měl by s žákem hovořit, když se jeho domněnky potvrdí, tak záleží na něm, jak bude postupovat dál, neměl by se bát přizvat rodiče či psychologa…
29
KÄSLER-HEIDE, H. Bitte hört was ich nicht sage,s. 89 – 90. NEVERMANN,CH. REICHER, H. Depressionen im Kindes und Jugendalter, s. 92. 31 GIERNALCZYK, T. Lebensmüde , s. 150 – 152. 30
17
Krizová centra, sdružení Do své práce jsem zařadila informace o krizových centrech, žák by měl dostat alespoň základní informace, tedy kde se v okolí nachází krizová centra, popř. telefonní kontakt. Adolescent se může za své pocity stydět a nebo se může obávat reakce okolí, proto raději zvolí anonymitu a svěří se osobě po telefonu. Některým krizovým centrům bych se ráda věnovala blíže. Jedním z center, které jsem během pobytu v Německu oslovila je sdružení pro prevenci suicidality (Verein für Suizidprävention E. V.), na jejich stránkách je nejen telefonní kontakt, ale i informace, jak sdružení vznikalo, pro koho je určena nabídka krizového telefonu, kdo je u krizových telefonů k dispozici, jak je sdružení financováno, kde se konají různé semináře, jak se zapojit a pomáhat ve sdružení apod. Oslovila jsem vedoucí školních projektů, která mi vřele odpověděla na všechny mé otázky.(Otázky i odpovědi jsou spolu s analýzou ve třetí části mé práce). Další sdružení, které mě zaujalo, se nachází v Mnichově a je známé pod názvem „Die Arche“ (Suizidprävention und Hilfe in Lebenskrisen e. V.) tedy Archa (Prevence suicidality a pomoc v životních krizích). Archa byla založena v roce 1969, jako jedno z prvních ambulantních sdružení v Německu, hlavním úkolem tohoto sdružení je řešení prevence suicidality, pomoc v krizových situacích a také ambulantní pomoc a poradna pro jedince po sebevražedném pokusu.32 Archa nabízí samozřejmě i konzultace po telefonu, volající osoba se dovolá na sekretariát, kde je po krátkém rozhovoru dohodnut termín u jednoho z odborníku (v následujících čtyřiadvaceti hodinách), jestliže se volající nemůže z nějakého důvodu dostavit osobně k poradci, je mu zprostředkována
konzultace
po
telefonu.33
Jedinec
dostane
k dispozici
terapeuta, který mu zůstává po celou dobu k dispozici. Výměna terapeuta je z hlediska citlivosti klienta nemyslitelná, protože u klienta může vést k přerušení ošetření. První kontakt trvá okolo 50 minut, nachází se v poradní místnosti, kde terapeut s klientem není ničím rušen. Ve většině případů se
32 33
GIERNALCZYK, T. Lebensmüde, s. 164 – 165. http://www.die-arche.de/angebote.htm#telefonberatung
18
terapeut sejde s klientem 5x, po těchto sezeních se s klientem může dohodnout na prodloužení a nebo ukončení schůzek.34 Informace
týkající
se
krizového
centra
či
sdružení
pomohou
žákům
v pochopení problematiky. Dospívající se nebude cítit osamělý a nebude se obávat oslovení obdobné instituce. Výhodu vidím i v možnosti zapojení se do dění ve sdružení, protože ukazuje možnou cestu, jak z nekonečného kolotoče problémů ven.
Kde hledat pomoc •
přátelé, rodiče, pedagog, psycholog
•
krizová centra
•
linky důvěry
Vybrala jsem základní krizová centra v mém blízkém okolí, tedy Brno a Olomouc, protože obě města jsou nejen dostatečně velká, ale mám k nim i osobní vztah. Z Německa jsem uvedla centra, o kterých jsem buď již hovořila a nebo se nacházely v okolí, kde jsem studovala a bydlela.
Krizová centra v okolí: BRNO •
Spondej Brno 541 235 511 – nonstop, mobil: 608 118 088, e-mail:
[email protected], Sýpka 25, Brno
•
Krizové centrum při FN Brno-Bohunice, Tel: 532 232 078 nonstop, Jihlavská 20, Brno
•
Středisko sociální pomoci dětem tel: 541 229 298, Hapalova 4, Brno
•
Linka psychopomoci – pro osoby v psychické krizi, tel 224 214 214, www.psychopomoc.cz
35
OLOMOUC: •
Linka důvěry a mládeže nonstop 656 70 41 11, bezplatně po neomezenou dobu 800 14 56 46
•
Centrum krizové intervence, Lafayetova 12, Olomouc 722 00, tel. 685 22 37 37, 685 22 34 5336
34
35
GIERNALCZYK, T. Lebensmüde , s. 167 – 168. http://www.ticbrno.cz/cz/telefony
19
Německo: •
Verein für Suizidprävention e. V., Schwemannstr. 2, 31134 Hildesheim, Niedersachsen, Tel: 0 51 21/ 51 62 86
•
Zentralinstitut für Seelische Gesundheit, J 5, 68159 Mannheim, BadenWürttemberg, tel. 06 21/1 70 30
•
Die Arche, Suzidprävention und Hilfe in Lebenskrisen e.V., Viktoriastr. 9, München 80803, Tel: 089/ 33 40 41
Škola hraje u žáků důležitou roli a právě ve výuce musí pedagog najít čas a hovořit s žáky o sebevraždě. Měl by využít hodin občanské výchovy, psychologie, společenských věd, filosofie, popř. vytvoření speciálních seminářů věnující se problematice. Největší
problém
vidím
ve
strachu
a
obavách
pedagogů
nejen
z nedostatku informací, ale hlavně jak o tomto tématu hovořit. Jak prolomit mlčení a diskutovat a suicidalitě. Jako budoucí pedagog nemohu zůstat otočena zády se špunty v uších. Mladiství slovo sebevražda slyší téměř denně ve zprávách, ať již ve spojitosti se známými osobnostmi (herci, zpěváci, sportovci…), které si vzali život a nebo na příkladech lidí, na které dolehla finanční krize, nešťastná láska, nemoc… Stačí se rozhlédnout kolem sebe, sundat pomyslné brýle a procitnout, nenajdeme jednu vesnici, či město, kde by se sebevražda nestala. Pedagog si musí připustit, že i v jeho třídě mohou být žáci s depresí, s myšlenkami na sebevraždu a nelze tyto problémy přehlížet. Pedagog dítě vzdělává, vede jeho kroky do budoucnosti, proto musí umět i naslouchat, být otevřený a připravený pomoci. Nejdříve se sám pedagog musí připravit na tuto možnost i na samotné téma, a jakmile dojde k začlenění tématu do myšlenek i výuky pedagoga, dojde k prolomení mlčenlivosti, která doprovází naši společnost. Začátky jsou vždy těžké, ale kdo jiný než pedagog může prolomit strach a obavy.
36
http://www.mp-olomouc.cz/sluzby-obcanum/linky-duvery-a-krizovacentra_(cesky)
20
Jestliže pedagogové vezmou suicidalitu jako vážné téma, které si zaslouží místo v jejich hodinách, bude se jednat o krok vpřed. Jak šetrně a pomalu prohloubit cestu k tomuto tématu? Podle mě jsou důležité semináře s odborníky z praxe, společně s literaturou. Osvěta musí začít na vysokých školách u budoucích pedagogů, kteří následně zavedou problematiku suicidality do výuky na školách. Jak řekl sám Jan Ámos Komenský, učitel národů: „Naši učitelé nesmějí být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale samy nejdou.“37
37
http://citaty.net/autori/komensky-jan-amos
21
2. 3 Shrnutí Školní
prostředí
spolu
s rodiči
hraje
rozhodující
úlohu
v dospívání
adolescenta. Prevence ve školním prostředí je stěžejní, pedagog ji může provádět
pomocí:
pozorování,
rozhovoru
nebo
dotazníku.
K tomu
neodmyslitelně patří také seznámení žáků s pojmem deprese (nejčastější symptomy a formy deprese) a nastínění problematiky (významu) krizová období v životě člověka. Žáci od pedagoga získají přehled krizových center a linek v místě bydliště, aby věděli, kam se mají obrátit, jestliže nemají nikoho v okolí, komu by se mohli svěřit (výhoda anonymity). V mém případě se jedná o lokality Brno, Olomouc a vybraná města v Německu (studijní pobyt). Ve školním prostředí by prevence suicidality měla získat své místo vedle prevence šikany, drogových závislostí nebo bezpečnosti na vozovce. Vše závisí na pedagogovi, jestli bude ochoten suicidalitu jako další prvek prevence do výuky zařadit. Jako vzdělavatel se musí zbavit obav a pomoci společnosti proti sebevraždě „bojovat“.
22
3 Suicidalita jako tabu Ve této kapitole se budu zabývat, proč je suicidalita brána jako tabu, v druhé části kapitoly následuje rozhovor s Inou Siemssen. Z jakého důvodu se naše společnost bojí vyřknout slovo sebevražda. Proč děláme, že tento pojem neslyšíme. V naší široké společnosti je stále zakořeněno o čem se nemluví, se také nestane. Nežijeme náhodou v těžké desorientaci a omylu? Čeho se obáváme? Sebevražda je dobrovolný odchod ze života, který v lidech neustále probouzí smíšené pocity. Přestaňme se obávat a začněme o suicidalitě hovořit, prolomme pomyslnou hranici strachu. Jak jsem uvedla v druhé kapitole, je zapotřebí začít s osvětou budoucích pedagogů, kteří následně zavedou suicidalitu jako téma do výuky. A nejen budoucí pedagogové, ale i rodiče se musí zapojit. Z rozhovoru s paní Inou Siemssen, je patrné, že odtabuizování tématu je složitým procesem, který bude trvat ještě řadu let, ale čím dříve začneme, tím dříve budeme sklízet pomyslné ovoce úspěchu. Samozřejmě setkáme se s nevolí, a nemůžeme čekat okamžitý úspěch. Na stránkách statistického úřadu38 se dočteme, že v letech 2001–2005 zemřelo na silnicích při dopravních nehodách na 7010 osob a na sebevraždu 8023. Jestliže srovnáme statistiky v Německu39, v roce 2005 zemřelo vlastní rukou 10260 osob a při dopravních nehodách 5361 osob, pokud bychom přidali úmrtí na nemoc AIDS (720osob), předávkování nelegálními drogami (1326) a zabitíusmrcení (869), stále nejsme na čísle 10 tisících. Alarmující je fakt, že nejčastější příčinou smrti u mladistvých40 je právě sebevražda (každé třetí úmrtí). Naše společnost se rozhodla bojovat proti alkoholu za volantem, zavedla povinné používání bezpečnostních pásů a autosedaček pro děti…., dokonce byly natočeny varovné spoty či vylepeny výstražné billboardy…. Začalo se s osvětou u řidičů. Podívejme se pravdě do tváře, mohla by podobná osvěta vzniknout ve školním prostředí? Moje odpověď zní ano, ale s větším citem (mám teď na mysli varovné spoty, které byly u dopravních nehod velmi
38
http://notes2.czso.cz/csu/2006edicniplan.nsf/t/FB00475510/$File/401206k03.pdf http://www.uke.de/extern/tzs/daten/germany/Deutschland.html 40 http://www.abendblatt.de/ratgeber/wissen/medizin/article885043/Suizidrate-in-Deutschland.html 39
23
razantní). Zkušenosti psychologů a lidí ze sdružení, kteří o této problematice hodně vědí, a za léta praxe jim pod rukama prošla řada pacientů. Praktické semináře, workshopy se zkušenými odborníky mohou prolomit tabu v naší společnosti.
3. 1 Rozhovor s Inou Siemssen Jak jsem uvedla ve druhé kapitole, zaměřila jsem se v Německu na sdružení pro prevenci suicidality (Verein für Suizidprävention E. V.). Sdružení jsem oslovila pomocí emailu, kde jsem se nejprve informovala na brožuru, kterou sdružení
prodává
(Zwischen
Selbstzerstörung
und
Lebensfreude).
Po prostudování brožury jsem se znovu obrátila na sekretariát s prosbou o doplnění informací ke školním projektům. Můj email byl předán paní Ině Siemssen vedoucí školních projektů, která se mi do týdne ozvala. Domluvili jsme se, že sestavím otázky, které ji pošlu emailem. Na počátku jsem měla otázek 13, které jsem později rozšířila na 15. Snažila jsem se je pokládat tak, abych se dozvěděla základní informace nejen o sdružení, ale hlavně o práci paní Iny. Musím říci, že její odpovědi mi přišly rychle a zodpověděla mi je profesionálně a velmi přátelsky. Nejvíce mě potěšilo, že nedošlo k žádnému nedorozumění či nepochopení v rámci komunikace v cizím jazyce, čehož jsem se obávala.
1. Jak dlouho pracujete ve sdružení? Samotné sdružení funguje již 33let, já osobně zde působím od června 2008 jako vedoucí školního projektu na bázi honoráře pro sdružení. 2. Pamatujete si na svůj první seminář/projekt? Jaký byl? Ano, stála jsem poprvé před třídou a mluvila s žáky o sucidalitě. Třída byla neklidná, hlavně chlapci. Pro ně bylo toto téma směšné. Přesto se o téma zajímali a po hodině mě tajně oslovili, protože měli otázky. Jsou to především chlapci, kteří o tomto tématu neradi hovoří, protože je „uncool“ a oni nechtějí projevit slabost nebo neschopnost. Dívky jsou na druhou stranu mnohem otevřenější a komunikativnější.
24
3. Vidíte rozdíl mezi prvním seminářem/projektem a teď? Ano, v každém případě. Na začátku jsem byla nejistá a ptala jsem se sama sebe, jestli jsem v tomto tématu sensibilní a zda dělám vše správně. Postupem času vzrostlo sebevědomí hlavně díky zkušenostem a vědomostem. Jedná se o rutinu, která nechává prostor pro speciální a detailní otázky. 4. Jak vypadají vaše semináře/projekty? Jak jsou koncipovány (např. pro jakou věkovou skupinu) Nabízíme workshopy, které se začleňují do běžné výuky a také komplexní semináře urovnávání sporů a krizová pomoc ve vzdělání. K tomu patří také workshopy pro rodiče a učitele. Věková hranice mladistvých se pohybuje mezi 14 a 21 rokem. Jedná se o žáky všeobecných a profesních/odborných škol. 5. Jak dlouho trvají tyto semináře? (1,5 hodiny nebo déle…) Normální workshopy pro žáky trvají 1,5 hodiny, workshopy pro učitele 3 hodiny. Krizová pomoc ve vzdělání trvá přibližně 16hodin, jedná se o 4hodinové bloky (4x4) a semináře o urovnání sporů 3x 1,5hodiny. 6. Pracujete sama a nebo spolupracujete s někým dalším? Pracuji převážně sama. Čas od času mívám praktikanty z vysoké odborné školy Hildesheim. 7. Musela jste na začátku školy/instituce sama oslovovat s vaší nabídkou? Školy musím stále kontaktovat a „propagovat“ naši nabídku. Tato náborová činnost zahrnuje první kontakty po telefonu, sestavování materiálů, následné rozeslání a opětovné rozhovory po telefonu – s podáním bližších informací a po pravidelné odmlce následují další telefonáty. Tato náborová činnost patří k mým povinnostem. 8. Jaká je reakce rodičů a učitelů? Setkala jste se s problémy? Skutečně jsou výhrady, týkající se prevence na školách. Leckdy je míněno, pokud o tom člověk hovoří, přivede žáky k prvním myšlenkám na sebevraždu. Mnoho učitelů a rodičů, proto odmítá téma sebevraždy uvést do škol. Proto nepoužíváme pojem suicidalita, ale krizový management, protože to zní aktuálně a není to tak nebezpečné a zdůrazňuje mimoto prevenční charakter.
25
9. Setkáváte se s nepochopením? Ano, proto se nechávám pozvat na hromadné konference, abych uměla na výhrady správně oponovat. 10. Když rodiče, učitelé absolvují dané workshopy, změní svůj názor? Zůstávají i nadálé skeptičtí a nebo jsou pro zavedení tohoto tématu do škol? Po workshopech je většina přesvědčená, a jen minimum zůstává skeptická. Také se najdou tvrdohlavci, u kterých je to jinak. To jsou pak, ale lidé, kteří všeobecně toto téma nechtějí/nemají rádi, a proto jsou méně připraveni se s ním vypořádat. 11. Jak je veden krizový hovor? V první fázi se jedná o naslouchání. Aktivní naslouchání už samotnému volajícímu pomáhá. Řešení jeho problémů „dřímá“ v něm. Proto díky volnému rozhovoru přichází do kontaktu s vlastním vnitřním cílům. Není mu prezentováno žádné řešení, pokud se nejedná o jeho vlastní. Často se jedná také o praktickou pomoc, jako například nabídnutí návštěvy poradny nebo svépomocné skupiny. 12. Jsou pravidla, jak s jedincem pomýšlejícím na sebevraždu mluvit? Používají se speciální slova, věty… Ano, člověk zůstává například v pozici tazatele. Otázky umožňují volajícímu vidět jeho problém z mnoha stran a úhlů. Proto je nutné nepokládat žádné uzavřené otázky, které mohou být zodpovězeny pouze Ano nebo Ne, nýbrž začínat otázky pomocí – Jak, Co, Kdo, Čím… Důležitý je také respekt k volajícímu, protože vypráví ze svého úhlu pohledu. Pro něj je to realita. A tato realita nemusí být srovnatelná s mým přesvědčením, přesto se mohu do jeho situace vcítit a vidět svět jeho očima. Díky tomu se volající cítí pochopen a akceptován. 13. Na internetu jsem se dočetla, že lidé pracující u krizového telefonu, navštěvují roční vzdělávací kurzy (školení), kolik tyto kurzy stojí? Tato školení jsou bezplatná. Účastníci kurzů se, ale na oplátku zavazují k pravidelné výpomoci (u krizového telefonu) po dobu jednoho roku.
26
14. Zůstávají
někteří
účastníci
těchto
školení
i
po
absolvování
„povinného“ roku ve sdružení? V zásadě zůstávají ti, kteří školení „Poradce krizového telefonu“ po roce dokončí a následně nastoupí na „praxi“. Koneckonců pak přejímá veškeré náklady na školení samotné sdružení, kdo toto ale nechce, musí si náklady zaplatit sám. 15. Mohla byste mi napsat, pokud je to možné, kolik lidí tato školení již absolvovalo? Přesně Vám to neřeknu. Ale tyto kurzy jsou nabízeny od roku 1989 a v průměru se jedná o 15–25 účastníků.
Z rozhovoru je patrné, že oslovení věkové skupiny mladistvých mezi 14 – 21 rokem je obtížné, dívky jsou komunikativnější než chlapci, pro ně je toto téma neatraktivní. Paní Ině se, ale daří žáky do výuky vtáhnout a nadchnout, obdobně se pokouší oslovit i skupinu učitelů a rodičů, což je těžší. Jak sama uvedla v odpovědi na 8. otázku, setkává se s výhradami na prevenci, neboť ve společnosti je stále zakořeněno, „o čem se nemluví, se nestane“, proto se mi líbí, jak sdružení vyřešilo nastalý problém. Nemluvit o sebevraždě hned v úvodu, ale schovat ho pod jiný název – krizový managament. Vnímám tento postup, jako možné východisko ze situace, kdy lidé při slově sebevražda zavírají dveře, otázkou je, jestli to tématu neubližuje, protože každá mince má vždy dvě strany. Ve druhé části rozhovoru jsem se zaměřila na krizový telefon, zajímalo mě, jak takový rozhovor vypadá. Je viditelné, že se jedná hlavně o naslouchání doprovázené otevřenými otázkami. Volajícímu se nedostává návodu, jak konkrétní problém řešit, jsou mu však nabídnuty alternativy, kde hledat další pomoc v podobě návštěvy psychologa, poradny či svépomocné skupiny. Poradce nesmí zapomenout na pochopení a respekt, neboť vlastní vidina daného problému může být odlišná. Sdružení pro prevenci sebevraždy zprostředkovává kurzy pro zájemce, které jsou bezplatné, jestliže zájemce po té stráví rok praxe u krizového telefonu. Tuto nabídku vnímám jako solidní, neboť řada lidí toužících po novém vzdělání nedisponuje penězi navíc. Rozhovor vedený s paní Inou mi pomohl v mnoha směrech.
27
Dříve jsem si nedokázala představit, jak hovor na krizové lince vypadá. Dnes už vím, že nejdůležitější je naslouchání a volba otevřených otázek. Nebylo mi známo, že existují kurzy s možností stát se poradcem po telefonu ani to, že mohou být bezplatné. Zavedení problematiky do škol formou workshopů je z mé strany vnímáno kladně, neboť jsem sama zažila workshopy obdobného typu na prevenci drogové závislosti.
3. 2 Management života Na základě prostudované literatury a rozhovoru s paní Siemssen, jsem vytvořila svůj vlastní postup, jak bych uvedla suicidalitu do hodiny.
1. seminář: životní krize, management života •
každý ze studentů (žáků) napíše slova, která se mu v souvislosti s daným tématem vybaví.
• •
nejčastěji se objevující se zapíší na tabuli článek z novin, časopisu o sebevraždě (např. momentálně velmi aktuální a diskutovaná sebevražda německého brankáře Roberta Enkeho)
•
definice sebevraždy
•
diskuse o článku (kolik studentů zprávu slyšelo či četlo již dříve)
•
vyjmenování nejdůležitějších bodů v článku
•
deprese – obeznámení s pojmem, příznaky deprese, jak bojovat s depresí (článek o depresi např. z odborného časopisu Geowissen)
•
kde hledat pomoc: ve svém okolí (rodina, přátelé, pedagogové…), krizová centra v blízkosti mého bydliště, linky důvěry a samozřejmě literatura
2. seminář: „Kniha“ •
reakce na zpětnou vazbu, zodpovězení otázek
•
rozšíření tématu podle přání studentů
•
zadání četby v podobě beletrie, společně s otázkami ke knize (příloha 2.) (Die Sache mit Christoph - Ta záležitost s Kryštofem), jedná se o knihu pro mladistvé od 14let
28
•
stručný popis knihy, spolu s vysvětlením jednotlivých otázek
3. seminář: „ Diskuze o knize“ •
diskuze o knize
•
zodpovězení otázek
•
klady x zápory knihy
•
shrnutí hodiny
4. seminář: „ Diskuse s psychologem“ •
přizvání psychologa či zaměstnance krizového centra do hodiny
•
společná diskuse
•
zpětná vazba, co se mi na hodině líbilo, byla mi přínosná na informace
•
úkol pro žáky napsat v krátkosti: „Jak se teď cítím?“
•
využít kreativity ve výuce, a namalovat společný obraz, který bude znázorňovat třídu
•
popsat proč jsem zvolil právě tyto barvy
•
shrnutí posledních společných hodin, vytvoření manuálu, kde bude v krátkosti
obsažen
průběh
hodin
a
nebudou
chybět
kontakty
příslušných krizových center a psychologů
Pro společnou práci s žáky je potřeba čas, proto bych volila semináře, kde jsou k dispozici 2 vyučovací hodiny. Na žáka se v žádném případě nesmí spěchat, aby nebyl ve stresu. A měla by být zvolena místnost, kde žáci nebudou rušeni, protože je zde důležitá koncentrace. Pedagog musí hodinu přizpůsobit tempu žáků, proto musí počítat i s případným rozšířením o další hodinu.
3. 3 Shrnutí Suicidalita jako tabu, o kterém se nesmíme bát hovořit.
Na základě
rozhovoru s paní Inou jsem získala velmi věcné postřehy a informace o tom, jak tématiku suicicality zprostředkovat ve školním prostředí. Ve své vlastní sestavené hodině jsem využila rad a informací, které mi zprostředkovala. Otázky jsem formulovala, tak aby byly srozumitelné. Dotazovala jsem se
29
elektronickou poštou, kdy jsem nejprve oslovila sdružení samotné, seznámila je s tématem, na které píši bakalářskou práci a poprosila o spolupráci. Ze sdružení mi přišla rychlá odpověď, kde mě informovali, o přesunu mého emailu na vedoucí školních projektů, která se mi následně ozve. V dalším emailu
jsem
si
objednala
brožuru
(Zwischen
Selbstzerstörung
und
Lebensfreude), kterou sdružení za poplatek posílá. Na konci brožury je uvedené velké množství kontaktů, literatury, nejen odborné, ale i beletrie, ze které jsem čerpala pro svoji vlastní hodinu (kniha Die Sache mit Christoph Ta záležitost s Kryštofem). Do rukou se mi dostala ještě druhá beletrie od známého autora Coelho, P. (Veronika beschließt zu sterbem – Veronika se rozhodla zemřít), kterou jsem nakonec do své práce nezařadila, protože mi přišla nevyhovující. Důvodem proč jsem si vybrala právě sdružení pro prevenci suicidality byly právě nabízené workshopy, které mi přišly nejen zajímavé ale i přínosné, proto jsem se o jejich průběh začala zajímat blíže. Mnichovské sdružení „Die Arche“ je naproti tomu zaměřeno více na ambulantní pomoc a zaměřuje se na jednotlivce.
30
Závěr Důvodem mojí práce se stala sebevražda mého spolužáka, která mi otevřela oči. Jeho čin mi ukázal, že naše společnost není připravena o dané problematice hovořit, hlavně na školní půdě. Ve své práci jsem se zaměřila na dospívající jedince, charakterizovala jsem adolescenta, poukázala na jeho sociální vazby a hlavní problémy, se kterými se setkává v průběhu svého dospívání. Ve druhé části jsem nastínila, čemu by měl pedagog věnovat při výuce pozornost, jak může s žákem navázat rozhovor, která témata jsou pro žáky důležitá (deprese, krizová období a krizová centra…), o kterých by se mělo a musí hovořit. Poslední část jsem se věnovala suicidalitě jako tabu, rozhovoru s paní Siemssen a také jsem sestavila svůj vlastní seminář do hodiny. Díky zprostředkovaným informacím a prostudované literatuře jsem docílila variability ve výuce (aktuální články z novin a časopisu, beletrie, spolupráce s psychology a odborníky). Líbilo se mi pracovat se zahraniční literaturou a její následný překlad. Potěšilo mě, že na moje oslovení sdružení pro prevenci suicidality reagovalo rychle a přátelsky. Komunikace s tímto sdružením byla velmi příjemná a nepřipadala jsem si jako cizí článek, ale součást tohoto sdružení. Díky jejich pomoci jsem byla schopna porozumět hlouběji problematice, která je i nadále v jednadvacátém století přehlížena. Pokoušela jsem se oslovit, některá krizová centra u nás v České republice (oslovila jsem je stejně jako sdružení v Německu, pomocí emailu), ale bohužel zůstala bez odezvy, což mě zamrzelo. Svoji prosbu jsem několikrát opětovala, ale marně. Bohužel nebyl uveden jiný kontakt než email a krizový telefon, který jsem nechala přístupný pro potřebné. Přišlo mi neetické volat na krizovou linku, která slouží k jiným účelům. Chtěla jsem svoji práci pojmout jinak, využít svého pobytu v Německu a literatury, která u nás není k dispozici. Pracovala jsem s chutí a elánem, který jsem se snažila zapracovat i do své práce. Domnívám se, že odlišnosti své práce jsem docílila a byla bych ráda, aby moje práce sloužila jako vzor nejen pro budoucí pedagogy. Jsem si vědoma, že některé otázky zůstaly nezodpovězeny, ale ráda bych se jim věnovala blíže ve své diplomové práci.
31
Použitá literatura: 1. BRONISCH, T. Der Suizid. München: Beck, s.39-49, s.92-98. 1995. ISBN 3–406-39006–4.
2. BRÜNDEL, H. Suizidgefährdete Jugendliche: theoretische u. empirische Grundlagen für Früher Erkennung. München: Juventa Verlag, 1993. ISBN 3–7799-1151–5.
3. GIERNACZYK, T. Lebensmüde, Hilfe bei Selbstmordgefährdung. KöselVerlag, 1995. ISBN 3–466-34337–2.
4. JEŘÁBEK, H. Úvod do sociologického výzkumu. Karolinum, 1993, s. 72 – 80. ISBN 80–7066-662–5.
5. KÄSLER-HEINDE,
H.
Bitte
hört,
was
ich
sage.
Signale
von
suizidgefährdeten Kindern und Jugendlichen verstehen. Verlag: Kösel, 2001. ISBN 3–466-30540–3.
6. KLICPERA, Ch. Einführung in die Psychopathologie. 1.Auflage, Verlagsund Buchhandles AG. 2009. s. 75–90. ISBN 978–3-8252–3229-0.
7. KNAPP, A. Auf dem weg ins Nichts: Warum Kinder u. Jugendliche nicht mehr leben wollen. Verlag: Frankfurt am Main, 1995. ISBN 3–89501-189– 4.
8. KNAPP, A. Verzeiht mir, aber ich kann nicht anders. Verlag: Frankfurt am Main, 1993. ISBN 3–89406-972–4.
9. KOUTEK, J. KOCOURKOVÁ, J. Sebevražedné chování. 1. Vydání, Portál, Praha 2003. ISBN 80–7178-732–9.
10. MACEK, P. Adolescence. 2. Vydání, Portál, Praha 2003. ISBN 80-7178747-7.
32
11. NERVERMANN,
Ch.,
REICHER,
H.
Depressionen
im
Kindes
und
Jugendalter. 2.Auglage. Verlag: C.H.Beck, 2009. ISBN 978–3-406–585791.
12. OHRBACH, I. Kinder, die nicht leben wollen. Verlag: Vadenhoeck und Ruprecht, 1990. ISBN 3–525-01413–9.
13. SEYFRIED, M.
Suizidalität,
Suizidprophylaxe
und
Sozialarbeit.
S.Roderer Verlag, Regensburg 1995. ISBN 3–89073-839–7.
14. SCHÜTZ, J.
Ihr
habt
mein
weinen
nicht
gehört.
Hilfe
für
Suizidgefährdete Jugendliche. Verlag: Frankfurt am Main, 1994. ISBN 3– 596-11964–2.
33
Elektronické zdroje: Arbeitsbläter[online]. [cit. 19. 11. 2009]. Dostupné na World Wide Web:
.
Homapage der Deutschen Gesselschaft für Suizidprävenzion [online]. [cit. 19. 11. 2009]. Dostupné na World Wide Web: <www.suizidprophylaxe.de>.
Homapage des Vereins für Suizidprävention e.V., Hildesheim [online]. [cit. 10. 12. 2009]. Dostupné na World Wide Web:.
Praxi Jugendarbeit [online]. [cit. 15. 11. 2009]. Dostupné na World Wide Web:.
Psychologische Beratung Online [online]. [cit. 5. 11. 2009]. Dostupné na World Wide Web: .
Lebe dein Leben [online].[cit. 5. 11. 2009]. Dostupné na World Wide Web: .
Lundbeck [online]. [cit. 11. 11. 2009]. Dostupné na World Wide Web:.
Deprese-psychoweb [online]. [cit. 11. 11. 2009]. Dostupné na World Wide Web: .
34
Turistické informační centrum Brno [online]. [cit. 15. 12. 2009]. Dostupné na World Wide Web: .
Český statistický úřad [online]. [cit. 15. 12. 2009]. Dostupné na World Wide Web: .
Hamburger Abendblatt [online]. [cit. 27. 3. 2010]. Dostupné na World Wide Web: .
Pressetext Nachrichtenagentur [online]. [cit. 27. 3. 2010]. Dostupné na World Wide Web: .
Universitätsklinikum Hamburg-Eppendorf [online]. [cit. 27. 3. 2010]. Dostupné na World Wide Web: .
35
Přílohy: Dotazníky pro mladistvé do hodiny, str. 20 Dotazník 1. 1. Deprese
I. Jak se cítíš? Cítím se: a) smutný – sklíčený b) unavený – zoufalý c) bez nálady – vysátý d) naštvaný – nesoustředěný e) nervózní – bez koncentrace f) nepotřebný – nepochopený – odstrčený g) bezcenný – hloupý – bezvýznamný
II. Cítíš se zbytečný a máš pocit, že by bylo lepší, kdybys byl mrtvý?
Pokud jsi ze 7 otázek 5x odpověděl/a ano, měl/a bys vyhledat lékaře nebo terapeuta. Můžeš se nacházet v hluboké depresi.
Dotazník 2. 2. Suicidální myšlenky a pokusy
Kdy jsi začal/a poprvé uvažovat o možnosti vzít si život?
Napadlo tě, jak tuto myšlenku uskutečnit?
Kolik ti bylo let?
Kde jsi byl/a?
Jaké problémy tě k tomu nutily?
Stupňovaly se tvé myšlenky na smrt?
Pokusil se někdo v rodině či okolí vzít si život?
Pokus se na otázky odpovědět podle pravdy a nechej si čas na rozmyšlenou.
Příloha 2. str. 30 Otázky ke knize:
1. Jednalo se opravdu o nehodu? 2. Jak vnímáš jednotlivé postavy v knize (Kryštof, Martin, Oldřiška) 3. Udělej krátkou charakteristiku rodičů hlavních protagonistů. 4. Popiš atmosféru třídy, kterou hlavní protagonisté navštěvují. 5. Líbila se ti forma, kterou byla kniha napsána? 6. Co tě v knize nejvíce zaujalo?
Anotace
Jméno a příjmení: Katedra:
Jana Hlavínová Společenských věd
Vedoucí práce:
Doc. PhDr. Jitka Skopalová, Ph.D.
Rok obhajoby:
2010
Název práce: Suicidalita mládeže
Název v angličtině: Juvenilie Suicides
Anotace práce:
Cílem mé práce je charakterizovat problematiku sebevražd mladistvých. Čerpala jsem převážně z německy psané literatury a zaměřila se na aplikaci poznatků o suicidalitě do škol.
Klíčová slova:
Adolescence, prevence, krizové období, suicidalita
Anotace v angličtině:
The goal of my thesis is to analyse the problematic of youth suicides. The work is based mostly on literature published in german, and it's focused on the application of the suicide research into schools.
Klíčová slova v angličtině: adolescence, prevention, cisis period, suicide
Přílohy vázané v práci:
Dotazníky pro mladistvé do hodiny Dotazník 1. Deprese Dotazník 2. Suicidální myšlenky a pokusy Otázky ke knize
Rozsah práce:
35
Jazyk práce:
Český
