UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Pedagogická fakulta
DIPLOMOVÁ PRÁCE
2014
Miloslava Librová
UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI PEDAGOGICKÁ FAKULTA Ústav speciálněpedagogických studií
Diplomová práce Miloslava Librová
Logopedická intervence dětí s koktavostí
Olomouc 2014
Vedoucí práce: Mgr. Gabriela Smečková, Ph.D.
Prohlašuji, že jsem diplomovou práci na téma Logopedická intervence dětí s koktavostí vypracovala samostatně. Všechny použité zdroje jsem vyznačila v seznamu použité literatury. Dále prohlašuji, že tato práce nebyla použita k získání jiného titulu.
V Olomouci dne
….………...………… podpis
Tímto bych ráda poděkovala vedoucí diplomové práce paní Mgr. et. Mgr. Gabriele Smečkové Ph.D. za odborné a tolerantní vedení a udílení užitečných rad. Dále bych ráda poděkovala
všem
respondentům,
kteří
mi
ochotně
poskytli
potřebné
informace
k výzkumnému šetření. Miloslava Librová
OBSAH
ÚVOD.................................................................................................................................... 7 I TEORETICKÁ ČÁST ....................................................................................................... 8 1
Koktavost ....................................................................................................................... 8 1.1
Definice koktavosti a terminologické vymezení ......................................................... 8
1.2
Výskyt ........................................................................................................................ 10
1.3
Historický náhled ....................................................................................................... 10
1.4
Klasifikace ................................................................................................................. 11
1.5
Etiologie ..................................................................................................................... 13
1.6
Symptomatologie ....................................................................................................... 17
1.6.1
Narušená fluence ................................................................................................ 18
1.6.2
Psychická tenze................................................................................................... 19
1.6.3
Nadměrná námaha .............................................................................................. 19
1.6.4
Další příznaky ..................................................................................................... 20
1.7
2
Diagnostika ................................................................................................................ 21
1.7.1
Dysfluence .......................................................................................................... 22
1.7.2
Psychická tenze................................................................................................... 24
1.7.3
Nadměrná námaha .............................................................................................. 24
1.7.4
Diferenciální diagnostika .................................................................................... 25
1.8
Terapie ....................................................................................................................... 26
1.9
Prognóza .................................................................................................................... 30
Zařazení dítěte s koktavostí do vzdělávacího systému ................................................ 32 2.1
Dítě s koktavostí v mateřské škole............................................................................. 32
2.2
Dítě s koktavostí v základní škole ............................................................................. 33
2.3
Dítě s koktavostí a spolužáci ..................................................................................... 35
2.4
Dítě s koktavostí a rodiče........................................................................................... 35
II PRAKTICKÁ ČÁST ...................................................................................................... 38 3
4
výzkumné šetření ......................................................................................................... 38 3.1
Výzkumné cíle ........................................................................................................... 38
3.2
Výzkumný problém ................................................................................................... 38
3.3
Výzkumné otázky ...................................................................................................... 38
3.4
Metody získávání dat ................................................................................................. 38
3.5
Průběh výzkumného šetření ....................................................................................... 39
interpretace výsledků šetření ....................................................................................... 41 4.1
Dotazníkové šetření zaměřené na průběh logopedické intervence u dětí s koktavostí,
logopedy doporučené terapeutické metody a jejich přínos .................................................. 41 4.1.1
Vyhodnocení otázek z první části dotazníků cíleného pro děti s koktavostí ...... 41
4.1.2
Vyhodnocení otázek z první části dotazníku cíleného pro rodiče, příbuzné a
známé dětí s koktavostí .................................................................................................... 50 4.1.3
Zhodnocení první části dotazníků, zaměřené na průběh logopedické intervence u
dětí s koktavostí, logopedy doporučené terapeutické metody a jejich přínos .................. 60 4.2
Dotazníkové šetření zaměřené na obtíže během školní docházky, které koktavost
přináší ................................................................................................................................... 61 4.2.1
Vyhodnocení otázek z druhé části dotazníků cíleného pro děti s koktavostí ..... 61
4.2.2
Vyhodnocení otázek z druhé části dotazníků cílené pro rodiče, blízké příbuzné,
známé a kamarády dětí s koktavostí ................................................................................. 67 4.2.3
Zhodnocení druhé části dotazníků, zaměřené na obtíže během školní docházky,
které koktavost přináší ...................................................................................................... 70 5
Výsledky výzkumného šetření .................................................................................... 72
6
závěr............................................................................................................................. 75
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY ................................................................................. 76
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ.......................................................................... 78 SEZNAM ZKRATEK ......................................................................................................... 79 SEZNAM GRAFŮ .............................................................................................................. 81 SEZNAM OBRÁZKŮ ........................................................................................................ 83 SEZNAM PŘÍLOH ............................................................................................................. 84
ÚVOD Koktavost můžeme označit za jednu z nejzávažnějších narušených komunikačních schopností, která ovlivňuje celou osobnost člověka, jeho školní, pracovní i sociální adaptaci a v neposlední řadě jeho seberealizaci. Logopedická intervence koktavosti není založená jen na diagnostice a následné terapii narušené komunikační schopnosti. Jedná se o celkový proces, kde je cílem odstranění všech příznaků nebo alespoň jejich eliminace na co nejnižší možnou úroveň. Do tohoto procesu silně zasahuje psychická stránka dítěte. Proto je důležité do procesu terapie koktavosti angažovat jak rodinu, tak všechny osoby ze školního prostředí. Téma diplomové práce jsme si zvolili na základě osobních zkušeností s dětmi s koktavostí, které měly negativní zkušenosti s logopedy. Cílem diplomové práce je zjistit průběh logopedické intervence, logopedy doporučené terapeutické metody a vliv terapie, a dále představit obtíže, které doprovází výchovně vzdělávací proces u dětí s koktavostí. Diplomová práce je rozdělena na dvě části, na část teoretickou a část praktickou. V teoretické části první kapitoly se zabýváme terminologickým vymezením koktavosti, definicí
koktavosti,
historickým
náhledem,
klasifikací,
etiologií,
symptomatologií,
diagnostikou, terapií, výskytem a prognózou koktavosti. Ve druhé kapitole se zaměříme na vstup dítěte s koktavostí do školských zařízení, na jeho vztahy se spolužáky, učiteli a na rodinné zázemí. V praktické části vycházíme z poznatků z první části diplomové práce a ve třetí kapitole diplomové práce si zvolíme výzkumné cíle a výzkumné otázky, které se budeme snažit naplnit a zodpovědět. Vymezíme si zde také metody získávání dat a průběh výzkumného šetření. Čtvrtá kapitola představuje výsledky výzkumného šetření a v páté kapitole této práce si shrneme všechny získané údaje.
7
I TEORETICKÁ ČÁST 1 KOKTAVOST Koktavost patří mezi poruchy plynulosti řeči a spadá mezi 10 základních okruhů narušené komunikační schopnosti. Termín poruchy plynulosti řeči je dosti diskutovaný, může zahrnovat jak stav zcela patologický, tedy onemocnění v oblasti řeči, tak nevázání slov při silné emoční vypjatosti apod. Dle Škodové a Jedličky (2007) se poruchy plynulosti řeči vyznačují zrychlením tempa řeči až do překotnosti a tím se snižuje srozumitelnost řeči (breptavost – tumultus sermonies) nebo přerušovanou řečí v důsledku záškubů či křečí svalů fonačního ústrojí a mluvidel (koktavost – balbuties). V první kapitole teoretické části se budeme zabývat terminologickým vymezením koktavosti,
výskytem
koktavosti,
historickým
náhledem,
klasifikací,
etiologií,
symptomatologií, diagnostikou, terapií a prognózou koktavosti.
1.1 Definice koktavosti a terminologické vymezení Dle Lechty (2004) je koktavost považována za jedno z nejtěžších narušení komunikační schopnosti. Tato porucha má celkově nepříznivý vliv na osobnost člověka, na jeho školní, pracovní i sociální adaptaci. Léčbou koktavosti se již více než 100 let věnují lékařské i nelékařské obory, kdy má každý z těchto oborů na problematiku koktavosti odlišný pohled. Právě proto se v terminologickém vymezení dodnes vedou spory a je velmi složité vymezit obecně přijatelnou definici poruchy (Škodová, Jedlička, 2007). Lechta (2010) rozlišuje stávající definice koktavosti na tradiční a moderní: V tradičním pojetí je koktavost označována jako neuróza. Zakladatel středoevropské balbutologie Gutzmann (1891, in Lechta 2010) charakterizoval koktavost jako spastickou koordinační neurózu. Později Seeman (1955, in Klenková 2006) koktavost definuje jako 8
neurózu řeči, která vzniká převážně v dětském věku. Může jít o úzkostnou neurózu, neurózu nutkavou nebo neurózu z pocitu méněcennosti. Dále dodává, že se jedná o jednu z nejtrýznivějších neuróz. Koncem 20. stol. nastal rozpor, když byl u několika balbutiků prokázán orgánový podklad jejich narušení. U neuróz se jedná o funkční onemocnění bez orgánového podkladu. I přesto ještě v 80. let. 20. stol. definoval Sovák (1981, in Lechta 2010) koktavost jako neurózu řeči, která může vzniknout na základě někdy funkčních, jindy orgánových poruch, popřípadě obou současně. Autoři moderního pojetí (Lechta, 2004; Wirth, 2000) vychází především z popisných definic vycházejících z příznaků koktavosti. Jedná se tedy o komplexnější definice. Dle Wirtha (1990 in Lechta 2004) je koktavost „přechodně se vyskytující, na vůli nezávislé narušení komunikační schopnosti (dále NKS), často neznámé etiologie, pro něž je charakteristické napjaté, němé setrvání v artikulačním postavení (tonická koktavost), opakování
(klonická
koktavost),
natahování,
vyhýbavé
reakce
(zaměňování
slov,
přestrukturování vět).“ Lechta (2010, s.28) pokládá koktavost za jeden z nejtěžších druhů NKS. Jde o „ syndrom komplexního narušení koordinace orgánů participujících na mluvení, který se nejnápadněji projevuje charakteristickými nedobrovolnými specifickými pauzami narušujícími plynulost procesu mluvení a tím působícími rušivě na komunikační záměr. Je to multifaktoriální, dynamický a variabilní syndrom NKS se složitou symptomatikou, která je často důsledkem několika parciálních, vzájemně se prolínajících, navazujících nebo recipročně i souhrnně reagujících příčin.“ Světová zdravotnická organizace (WHO) v rámci Mezinárodní klasifikace nemocí 10. revize uvádí koktavost pod kódem F98.5, tedy pod Jiné poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a dospívání. Koktavost definují jako „Řeč, která je charakterizovaná častým opakováním nebo prodlužováním slabik a slov, případně alternativně častým zaváháním a pauzami, které narušují rytmický tok řeči.“ (Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: MKN-10 : desátá revize, 2008). Toto zařazení kritizuje Lechta (2010). Poukazuje na vymezení nejcharakterističtějších znaků koktavosti, které příliš nesouvisí s tradiční medicínou, ale spíše s jazykovědou. Dále se zaobírá nesrovnalostí v přiřazení koktavosti do poruch chování a emocí, přestože tomu ani jeden symptom z výše uvedených neodpovídá (Lechta, 2010). 9
Dle nejnovější klasifikace WHO Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (MKF) se koktavost řadí pod kód b 330 Funkce plynulosti a rytmičnosti řeči (International classification of functioning, disability and health, 2001).
1.2 Výskyt Statistické údaje ukazují zvyšující se výskyt syndromu koktavosti. Ve starší literatuře byl předkládán výskyt 0,5 – 1,5 % dětské populace, v současnosti se uvádí 4 – 5 % dětské populace. Tendence zvýšené frekvence výskytu můžeme najít v určitých věkových obdobích (předškolní věk, nástup do školy, puberta) (Klenková, 2006). Koktavost nejčastěji nastupuje ve věku 3 – 5 let (v 70 % všech případů), v začátku školní docházky (20 % všech případů) a v pozdějším věku (jen v 10 % všech případů). Koktavost se častěji vyskytuje u osob mužského pohlaví, a to v poměru 3:1 nebo 4:1 (Lechta, 1995 in Klenková, 2006). Statistický údaj o výskytu koktavosti v dospělé populaci není uváděn, neboť tyto osoby u nás nejsou žádným způsobem registrovány.
1.3 Historický náhled O koktavosti existují zmínky už v nejstarších historických pramenech. K těm nejstarším a nejkurióznějším patří egyptský hieroglyf pocházející z 2. tis. př. n. l., který znázorňuje koktavého
člověka.
Dále
se
setkáváme
v dějinách
balbutologie
se
zvláštními
charakteristikami NKS, které nejsou zcela průkazné, zda se jedná o koktavost, ale jako koktavost se uvádějí. Je tomu tak z důvodu, že k diferenciaci koktavosti došlo ke konci 18. stol. (Lechta, 2010). Mezi další záznamy o koktavosti patří zmínka o Mojžíšovi ve Starém a Novém zákoně, který zřejmě koktavostí trpěl. Velký zájem vzbuzovala koktavost v 5. – 4. stol. př. n. l., kdy Hippokrates přichází s teorií, že koktavost je způsobena „suchým jazykem“ a pro nápravu by se mělo změnit prostředí, ve kterém se člověk s koktavostí pohybuje, zejména do suché a teplé země. Dále by měl koktavý dodržovat klidový režim (Vogel, 2000). S jinou teorií vzniku koktavosti přichází v tomtéž století Aristoteles. Koktavost je dle něj nepoměr mezi myšlením a „vnější řečí“ a důsledek anomálií jazyka. Aristoteles pravděpodobně také zavedl první definici koktavosti, kdy tuto NKS označil jako ischnophonia. Tento termín 10
vychází z řeckého ischein = zadržovat a phone = hlas nebo zvuk. Ischnophonii potom definuje jako neschopnost rychle spojovat určitou slabiku s jinou (Braun a Macha-Kau, 2000 in Lechta, 2010). V 1.-2. stol. n. l. se koktavost stala předmětem zájmu církve. V Římě se věřilo, že lidé s koktavostí jsou posedlí ďáblem a byl jim doporučován exorcismus (Bloom a Cooperman, 1999). Na terapii koktavosti bylo v minulosti nahlíženo z různých pohledů. Byzantský lékař Oribasius vydal ve 4. stol. n. l. sedmdesátisvazkovou encyklopedii, kde klade důraz na vazbu balbutika na terapeuta a udává přesný metodický postup nápravy koktavosti. Zmiňuje také velký přínos lehkého hlasového začátku. Caelius Aurelius v 5. stol. n. l. doporučuje řečovou gymnastiku (Lechta, 2010). Osobní lékař císaře Justiniána zase navrhoval léčit koktavost odstraněním jazykové uzdičky (Lajos, 2003 in Lechta, 2010). V Itálii se v 16. stol. snaží koktavost léčit puchýři na krku a za ušima (Vogel, 2000). V 19. stol. se opět navazuje na chirurgické odstraňování koktavosti, kdy německý doktor Dieffenbach provádí chirurgické zákroky na jazyku (Lechta, 2010). V současnosti do balbutologie pronikají mezi tradiční tým odborníků logoped-lékařpsycholog také odborníci z lingvistiky a informatiky. Velký přínos mají především v oblasti diferenciální diagnostiky a cílené terapie.
1.4 Klasifikace Na koktavost můžeme nahlížet z mnoha hledisek a podle nich také koktavost řadit (srov. Lechta,1990; Škodová, Jedlička, 2007):
Podle doby vzniku: o Předčasná koktavost: u dětí mladších 3 let. o Obvyklá koktavost: mezi 3. – 4. rokem. o Pozdní koktavost: po 7. roce.
Podle verbálních symptomů: 11
o Tonická koktavost: zvýšený fonační tlak při uzavřené fonační štěrbině, patrné napětí některých artikulačních a zevních krčních svalů. o Klonická koktavost: několikanásobné nepotlačitelné opakování slabik. o Tonoklonická koktavost: nejčastější forma, spojení tonické a klonické formy koktavosti.
Podle původu: o Fyziologickou koktavost. o Koktavost kombinovanou s dysartrií. o Dysartrickou koktavost. o Dysfatickou koktavost. o Hysterickou koktavost. o Traumatickou koktavost.
Podle uvědomění si poruchy: o Uvědomělá forma koktavosti. o Inscientní forma koktavosti. Ze starší literatury uvádíme Sováka (1986), který koktavost dělí na 4 základní formy: a) Koktavost z napodobení: osoba se nevědomky ztotožní s balbutikem; neobvyklá forma koktavosti, vyskytuje se převážně u nervově labilních dětí nebo hysterických dospělých osob; dobře výchovně zvládnutelná, využívá se správného mluvního vzoru. b) Koktavost z přecvičovaného leváctví: po odstranění potlačování přirozené laterality se koktavost postupně vytrácí; koktavost z přecvičování se nevyskytuje zřídka, ale obecně nemůžeme přijmout tvrzení, že každé přecvičování levorukosti vede ke koktavosti. c) Koktavost z orgánového postižení CNS: ložiskové podkorové poruchy na dominantní hemisféře v oblasti motorického centra řeči; cílem péče je naučit jedince komunikovat beze strachu i se zakoktáváním. d) Vývojová koktavost: nejčastější forma koktavosti; příčinou jsou zde úleky, úrazy, pády, domácí týrání nebo izolace v uzavřených prostorech. 12
Koktavost můžeme dále vymezit na koktavost incipientní, fixovanou a chronickou Lechta, 2010):
incipientní koktavost: počínající koktavost, vzniká v předškolním věku, začíná se projevovat prostým opakováním, repeticemi hlásek a slabik bez příznaku spazmu mluvidel, pokračuje přehnanými artikulačními pohyby a následného tlačení a spazmů (Eckert, Scholz, 1978). Dítě si může uvědomovat problémy v konkrétním projevu, ale ještě zcela nerozumí, že se jedná o komunikační handicap. Mohou se objevovat také prvky nadměrné námahy (Lechta, 2010).
Fixovaná koktavost: koktavost charakteristická v období mezi 6-13 let, vyznačuje se začínajícím strachem ze zakoktání, tedy rozvíjející se psychickou tenzi, v dysfluencích se nejnápadněji projevují tiché pauzy s prokazatelnou nadměrnou námahou při překonávání bloku.
Chronická koktavost: v případě, nedojde-li v dětství (Howell a kol., 2006 in Lechta 2010, uvádí do 12. roku věku) k odstranění koktavosti, hrozí riziko chronicity. Vyskytuje se větší námaha než u fixované koktavosti, projevy dysfluence nejsou rozdílné od fixované koktavosti, chronickou se můžeš stát lehčí i těžší typ koktavosti. Vyskytuje se logofobie (Lechta, 2010).
1.5 Etiologie Autoři (Kršňáková, 2004; Lechta, 2010; Řepová, 2007) se shodují, že v současné době nelze přesně vyřešit problém příčiny vzniku koktavosti. Tato skutečnost je důvodem, proč se neustále vytvářejí nové teorie etiologie. Skutečností však zůstává, že není pouze jedna příčina koktavosti, ale podílí se na ní celý komplex příčin (obr. č. 1) (Kršňáková, 2004).
13
Obrázek č. 1: Faktory vzniku balbuties podle Böhmeho (in Kršňáková, 2004) Největším rozporem v otázce etiologie koktavosti byla diskuze, zda koktavost je nebo není neuróza. Zastánci klasické verze, tedy tvrzení, že koktavost je neuróza, byli především Kussmaul, Seeman, Gutzmann, Sovák a Kratochvíl (Lechta, 2010). Za nejčastější příčiny koktavosti můžeme považovat (Řepová, 2007): a) Dědičnost: vliv dědičnosti se udává přibližně v jedné třetině všech případů. b) Prostředí: vliv okolního prostředí (rodina, škola) koktavost přímo nevyvolává, ale podporuje její rozvoj. c) Orgánové příčiny: podrobný výzkum na ogranické příčiny koktavosti vedl Böhme (in Řepová, 2007). Z výzkumu vyplývá, že nejčastější příčinou koktavosti u dětí bývá perinatální encefalopatie, u dospělých cerebrovaskulární onemocnění s předpokládaným extrapyramidovým poškozením a u starších osob metabolické onemocnění nebo cévní mozková příhoda. Sovák (1988) se v oblasti příčin vzniku zaměřuje na 3 faktory, které dle něj v kritickém období dětského vývoje mají rozhodující význam pro vznik koktavosti: a) Dítě a jeho nervový systém: nervový systém je řídícím orgánem řeči. V dětském věku není nervová soustava ani mozek zcela dozrálý, a právě proto 14
jsou v tomto období náchylné na škodliviny, přetěžování a zranění. Dětský mozek se však vyznačuje také přizpůsobivostí na okolní vlivy. Pokud si dítě osvojí určité chování, jen těžko se ho poté zbavuje. b) Dítě a vývojový stupeň řeči: V období mezi 3. až 5. rokem dochází k největšímu rozvoji řeči. Přechod mezi konkretizačním a symbolickým stádiem je psychicky náročný proces, který se mnohdy neobejde bez fyziologických potíží. c) Dítě a vlivy výchovného prostředí: dítě má přirozenou snahu komunikovat s lidmi v nejbližším okolí a má přirozenou snahu překonávat své vyjadřovací potíže. Dále Sovák (1988) uvádí, že koktavost vzniká v důsledku dvou základních faktorů: dispozice a traumatu. Mezi dispozice patří nevyzrálost mozku a jejich funkcí, vývojově neustálená funkce řeči v období řečových potíží a nevhodná výchova. Ani jedna z těchto dispozic však sama o sobě koktavost nezpůsobuje. Trauma neboli úraz řeči chápeme jako jakýkoliv nevhodný zásah do komunikace, který omezuje, blokuje nebo narušuje mluvní projev. Jiný pohled na etiologii balbuties má Kondáš (1983), který rozlišuje medicínský přístup na 4 teorie: a. Organická teorie: vychází se z myšlenky, že koktavost je způsobena podobnými elektrickými výboji jako epileptický záchvat, v jejichž důsledku se vytváří křeče řečových orgánů. Oproti epileptickému záchvatu, kdy po uvolnění výbojů dochází k jednorázovým
opakovaným
epizodám,
u
koktavosti
podobné
uvolnění
nenacházíme. Dalším rozdílem jsou nálezy na EEG typické pro epilepsii, které se u balbutiků nevyskytují. b. Teorie dědičnosti: otázkou dědičnosti se zabývá jak medicínský, tak psychologický přístup. Dědičnost je nezanedbatelný faktor pro vznik koktavosti, ať už se jedná o predispozici nebo o řečový vzor.
15
c. Teorie přecvičování levorukosti: potlačováním dominantní laterality se zabývali především Sovák a Seeman. Dnes se levorukost považuje za přidružený faktor, který nemá všeobecnou platnost. d. Interakční teorie: na vzniku koktavosti se podílí organická dispozice a psychogenní zdroj. Tato teorie odpovídá tvrzení Sováka o dispozici a traumatu. Peutelschmiedová (2000) poukazuje na lingvistický pohled na etiologii balbuties, který ve své publikaci Etre begue z roku 1986 uvedl Pflauwadel. Jedná se o 12 modelů vycházejících ze zpochybňování premisy, zda-li je koktavost poruchou řeči nebo jazyka. a) Antropologický model: model převzatý Deanem Williamsem, který uvádí, že koktavost je identifikovaná způsobem našeho myšlení. Měli bychom se více než slovy zabývat vlastními postoji a chováním, jež posiluje víru v nápravu. b) Sociologický model: vychází z Johnsovy diagnozogenní teorie, kdy se dítě stává koktavým až po „katalogizování“ a vinu za NKS nesou rodiče. Tato teorie silně ovlivnila odbornou veřejnost. c) Sémantický model: Johnson spolu s Bloodsteinem vypracovali ideu, že o koktavost se jedná tehdy, usoudí-li dítě s poruchou motoriky řeči, že mluvení je pro něj obtížné. d) Psychoanalytický model: Freud zastával teorii, že jazyk je upřednostňovaný prostředek komunikace, ale nikdy není zcela napojen na podvědomí. e) Kybernetický model: založen na Fairbanksových myšlenkách. Dle něj je mluva autoregulativní systém s auditivní, taktilní a proprioreceptivní zpětnou vazbou. Koktavost vzniká dysfunkcí jedné nebo více těchto vazeb. f) Statistický model: zaměřený na frekvenci slov. Dle tohoto modelu řeč, jako nositel informace, upřednostňuje frekventovanější slova na úkor ostatních. Preferuje například i krátká slova před delšími. Koktavost se dle statistického modelu častěji vyskytuje u méně preferovaných slov, dlouhých slov a na začátku promluvy. g) Behaviorální model: utvořen na základě Skinnerova podmiňování. Kotavost je považována
za
naučené
deviantní
podmiňováním.
16
chování,
které
lze
změnit
operantním
h) Pragmatický model: chápeme jako model globální komunikace. Signifikantní jsou všechny signály verbální i nonverbální a analyzovány jsou všechny řečové akty. Koktavost je rezultátem kvality interakce v rodině balbutika. i) Lingvistický model: vytvořili Chomsky, Halle, Frege a Wittgenstein. Kladli důraz na rovinu řeči a prozódii. j) Kognitivní model: vychází z Piagetových myšlenek. Koktavost vzniká v důsledku potíží s vlastní sebeprezentací. k) Neurologický model: tento model je v současné době z lingvistického pohledu nejvíce rozpracován. Jedná se o složitý komplexní systém, který je cílem mnoha výzkumných týmů. l) Neurolingvistická hypotéza: etiologie koktavosti dle francouzského neurologa Pinocha. Koktavost nazývá „bezprostřední ligvistickou poruchou“ a pojímá ji jako poruchu organizace myšlenek, neschopnost rychlého vybavení si výrazu a neschopností adekvátně vyjádřit myšlenky. Toto tvrzení koreluje se skutečností, že koktavost se u dětí vyskytuje v období komplexnějšího osvojování si jazyka. Roku 1998 vzniklo v Olomouci občanské sdružení Balbus. Členové této skupiny jsou zapojeni do genetického výzkumu hereditárního výskytu koktavosti, který se uskutečňuje na jednom ze špičkových pracovišť v USA (Peutelschmiedová, 2000).
1.6 Symptomatologie Koktavost se projevuje celou řadou příznaků. Nejvýraznější, avšak ne nejpodstatnější, je
neplynulost
řeči.
Lechta
(2002,
s.
171)
k symptomatologii
koktavosti
říká:
„Najcharaktistickejším príznakom zajakavosti je nedobrovol´né a nekonrolovatel´né narušenie fluencie prehovoru, ktoré je zvyčajne sprevádzané nadmernou námahou při artikulování a psychickou tenziou, súvisiacou a realizáciou komunikačného zámeru. Práve týmito znakmi sa liší zajakavosť od „normálnych“ neplynulostí, ktoré pozorujeme při běžnej komunikácii.“
17
1.6.1 Narušená fluence Fluence a dysfluence (tedy plynulost a neplynulost řeči) je základní a neodlučitelnou vlastností každého z nás. Převážně se fluence hodnotí jako „norma“ a dysfluence se považuje za „odchylku“. Avšak absolutní fluence řeči neexistuje, naše řeč je zpravidla více či méně neplynulá a snaha o absolutní fluenci je nepřirozená a v běžném hovoru nepůsobí věrohodně Lechta, 2010). Dalším problémem v oblasti koktavosti tedy zůstává otázka, kdy je vhodné považovat neplynulost řeči za „normální“ a kdy hodnotit jako koktavost. Nejnovější balbutologická literatura (Hedge, 1996; Böhme, 1997; Shipley a McAfee, 1998; Shapiro, 1999; Kehoe, 2000; Sandrieser a Schnider, 2008 in Lechta 2010) udává seznam sedmi základních typů dysfluencí: A. Repetice: a. částí slabik (např.: „pa-pa-pa-pa-panenka“), b. celých slov (např.: „je-je-je-je-je krásně“), c. slovních zvratů (např.: „já jsem já jsem já jsem Petr“). B. Prolongace: a. hlásek/slabik (např.: „ppppppppanenka“), b. tiché prolongace (pokus říci slovo, ale není slyšet žádný zvuk). C. Interjekce: a. hlásek/slabik (např.: „já hm…hm mám problém“), b. slov (např.: „Já mám, ano, problém“), c. slovních zvratů (např.: „já mám, je to prostě, problém“). D. Tiché pauzy: nápadné a nesprávně lokalizované pauzy E. Přerušovaná slova: (např.: „je to fialo-(pauza)-vé“). F. Nekompletní slovní zvraty: (např.: „myslím, že bych … pojďme pryč“). G. Opravy: (např.: „myslím, že půjdeme domů, na procházku“). Zajímavou oblastí v projevech dysfluencí je čtení, psaní a zpěv.
18
Zatímco někteří balbutici čtou plynule, u jiných se dysfluence objevují i během čteného projevu. Dá se říci, že při čtení se s jistou mírou pravděpodobnosti podílí na plynulosti či neplynulosti čteného textu organická příčina vzniku koktavosti (Kehoe, 2000). Na projevy koktavosti během psaní se objevují rozdílné názory. Zatímco někteří autoři tvrdí, že koktavost se v písmu neodráží, jiní zase poukazují na časté narušení vedení čáry, silný přítlak, opakování, přeškrtávání a přepisování (srov. Mistrík, 1988; Mérei a Vinczéne, 1979). Dysfluence při zpěvu se zpravidla ztrácí. Výzkumy uvádí, že až 92% všech balbutiků zpívá bez větších obtíží, pouze ve 2-8% všech balbutiků se ve zpěvu projevují známky koktavosti (srov. Zuckrigl, 1966; Wirth, 2000). 1.6.2 Psychická tenze Důležitým souborem příznaků koktavosti, je psychická tenze. Psychická tenze je však kvůli svému individuálnímu a subjektivnímu vnímání často opomíjena a neklade se na ní dostatek pozornosti. Popisuje se jako charakteristický vnitřní neklid, pocit vyvedení z míry, strach, který může vést až k logofobii, čili chorobnému strachu z vlastního mluveného projevu. Logofobie je začleněna do Mezinárodní klasifikace nemocí WHO (MKN 10. revize) pod kódem F 40.1 jako „fobie specifická“ (Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: MKN-10 : desátá revize, 2008). Někteří autoři dokonce považují logofobii za příčinu koktavosti (Sovák, 1988). Psychická tenze se projevuje převážně uvnitř balbutika, avšak existují i průvodní jevy, které můžeme pozorovat. Patří sem například chybějící zrakový kontakt v okamžiku zakoktání, snaha vyhýbat se komunikaci, červenání, tiky, odkašlávání, pocení a třes rukou (Wirth, 2000). 1.6.3 Nadměrná námaha Každý mluvní projev se realizuje s námahou. Tato námaha se odvíjí od celé řady faktorů, kam můžeme zahrnout například téma rozhovoru, počet posluchačů a jejich reakce na náš mluvní projev, velikost prostoru a v neposlední řadě i únavu. Při běžné komunikaci však 19
řečník nadměrnou námahu nepociťuje, balbutici oproti tomu vynakládají nadměrnou námahu i při všedním mluvním projevu (Lechta, 2010). Dále Lechta (2010) uvádí, že se nadměrná námaha projevuje i navenek, a to patrným fyzickým úsilím při překonávání bloků, projevujícím se nápadnou gestikulací, grimasami a vegetativními příznaky. Tyto znaky můžeme zařadit pod pojem koverbální chování, který označuje chování komunikátora během mluvního procesu. Právě tyto symptomy mohou na komunikačního partnera působit daleko rušivěji než samotná dysfluence. 1.6.4 Další příznaky Narušená respirace: Dýchání balbutiků bývá velmi často narušené. Dochází k nepravidelnému, povrchnímu a přerývanému dýchání, u lidí s těžkou koktavostí se mohou vyskytovat respirační potíže doprovázené dýchacími spazmy, vedoucí až k inspiračnímu tvoření hlasu. Narušená fonace: Obtíže s fonací způsobují spazmy na hlasivkových vazech, které vedou k nefyziologickému způsobu tvorby hlasu, čili k tvrdým hlasovým začátkům, v důsledku čehož může dojít až k poškození hlasivek. Dysprozódie: Řeč balbutiků se vyznačuje také narušením prozodických faktorů řeči, jako například narušením melodie, tempa nebo přízvuku. Situační faktory: Řeč u lidí s koktavostí není konstantní, důležitou roli hraje vliv situace. V pozitivní komunikační situaci dochází ke zlepšení řeči, oproti tomu v negativní situaci se řeč balbutika ještě zhorší. Jako zátěžové situace se považuje například neočekávaná komunikace s nadřízenou osobou, nemožnost připravit se na dané téma, rozčílení, únava nebo citové napětí (Klenková, 2006).
20
1.7 Diagnostika V diagnostice koktavosti vystupuje neustálá potřeba pátrat po příčině této NKS. Jak už jsme uvedli v kapitole 1.5, dodnes činí zjištění primární příčiny koktavosti velký problém, tudíž se diagnostika koktavosti přesouvá na detailní analýzu symptomatiky (Lechta, 1985 in Lechta, 2010). Koktavost je obzvlášť složitý a komplexní systém, proto i diagnostika koktavosti vyžaduje komplexní přístup. Je proto náročná časově i obsahově. Průběh celého procesu nezbytných vyšetření a jejich následného vyhodnocení trvá zhruba kolem 3,5 hodin (Sandrieserová a Schneider, 2008). Pro časovou náročnost diagnostiky se doporučuje zvolit diagnostickou terapii, která obvykle trvá v rozmezí 2-4 týdnů (Lechta, 2010). V České Republice se mimo časovou náročnost se u diagnostického procesu koktavosti objevuje další problém, a to chybění standardizovaných diagnostických materiálů. Tyto normy by měly vyřešit například otázku přiměřeného počtu dysfluencí v běžné řeči (Lechta, 2010). Peutelschmiedová (2000) zmiňuje, že první setkání s balbutikem by mělo proběhnout formou rozhovoru rozděleného na dvě fáze. Obě fáze však s největší pravděpodobností nebudou komplexně realizovány hned na prvním sezení. První část by měla zahrnovat rozhovor s rodiči a s dítětem a ve druhé části by mělo probíhat vlastní vyšetření řeči dítěte. Při rozhovoru plně respektujeme psychickou stránku dítěte a jeho řečové problémy neprobíráme v jeho přítomnosti. Proto je vhodné, domluvit si individuální sezení nejprve s rodiči, kde bez ostychu prodiskutujeme všechny řečové obtíže dítěte. V následném rozhovoru s dítětem je nutné, brát v úvahu jeho věk. Pokud se jedná o dítě středního a staršího školního věku, Peutelschmiedová doporučuje otevřené a přímé jednání. Dítěti bychom měli citlivě, ale konkrétně vysvětlit účel setkání a otevřeně se zeptat, zda s námi chce o problému hovořit. Při negativní reakci dítěte bychom toto rozhodnutí měli respektovat a sezení ukončit s návrhem na odsunutí dalšího sezení a tím dát dítěti prostor k zamyšlení. Ukončení sezení by mělo proběhnout v přátelském rozpoložení, kdy se naše setkání může opakovat, bude-li o něj balbutik stát. Při setkání s dítětem mladšího školního věku také platí pravidlo, že pokud dítě nechce komunikovat, nemusí. Komunikace se může povést až při několikátém setkání. 21
Měli bychom však především myslet na duševní vyspělost dítěte a vyvarovat se veškerým nátlakům na mluvní aktivitu dítěte. Samotné vyšetření vlastní řeči realizujeme převážně formou spontánního rozhovoru, který je vhodné se svolením balbutika nahrávat na diktafon nebo videokameru. Během rozhovoru klademe přímé i nepřímé otázky, díky nimž můžeme zjistit vztah dítěte k okolí a ke komunikaci samotné. Obsahové zaměření rozhovoru však musí být přiměřené věku dítěte. Rozhovor můžeme doplnit také čtením standardního textu nebo popisem situačních obrázků. Čtení standardního textu je určeno především dětem školního věku a dospělým, naopak není vhodný u dětí mladšího školního věku, u dyslektiků nebo osob s vývojovou dysfázií a dalších osob s jinou poruchou komunikačních dovedností, kde může být výsledek zkreslen (Lechta, 1995, in Škodová, Jedlička, 2007). Během diagnostického rozhovoru je důležité brát v úvahu všechny příznaky z oblasti dysfluence, psychické tenze i nadměrné námahy (Scéfalvay, Lechta, 2013): 1.7.1 Dysfluence Pro zjištění dysfluence se nejčastěji používá kvantitativní přístup a jeho výsledky jsou až posléze doplněny o kvalitativní analýzu symptomů. V rámci posuzování dysfluence se zaměřujeme na:
Výpočet frekvence výskytu zakoktání: frekvence výskytu zakoktání za určitý čas (obvykle za 1 minutu), bere se v úvahu průměrná hodnota za delší řečový projev.
Výpočet procenta neplynulých slov: hodnotí se v rámci celé promluvy.
Hranice dysfluence: překročení této hranice poukazuje na koktavost. Nejčastěji využívaná hraniční kritéria vytyčil Van Riper. Tato kritéria oddělují koktavost od „normálních“ dysluencí v běžné promluvě na základě frekvence a trvání repetic a prolongací. Jedná-li se o frekvenci výskytu repetic slabik vyšší než 2% a více než dvě repetice v rámci jednoho slova, jedná se o koktavost. Stejně tak trvá-li prolongace déle než 1 sekundu a jejich frekvence je vyšší než 1%.
22
Kvantifikování dysfluence: počítačový program vypracovaný Natkem a Glückem umožňuje diagnostikovi kvantifikaci na bázi frekvence a podílu neplynulých slabik.
Index adaptace: založen na počtu neplynulých slov při prvním mluvení a počtu neplynulých slov při opakovaném mluvení. Tyto hodnoty se vydělí a výsledek se nazývá index adaptace. Natke doporučuje provést 5 opakování, po kterých se vždy index adaptace vypočítá. Při funkčním adaptačním efektu by mělo v průběhu opakování docházet ke zlepšení (Natke, 2000 in Cséfalvay, Lechta, 2013).
Index
konzistence:
výsledek
získáme
počtem
symptomů
opakovaně
lokalizovaných na stejném místě vydělených počtem všech symptomů. Dle Natkeho se i při opakovaném čtení vyskytují dysfluence na totožných slovech (Natke, 2008 in Cséfalvay, Lechta, 2013). Při výskytu velmi nízkého indexu adaptace a velmi vysokého indexu konzistence je vhodné neurologické vyšetření pro potvrzení nebo zamítnutí pravděpodobnosti organicity v pozadí koktavosti.
Index zlepšení/ zhoršení (IZ): velmi důležitý index pro kontrolní diagnostiku. Pomocí tohoto indexu můžeme zjistit, zda v průběhu terapie došlo ke zlepšení/ zhoršení koktavosti a je-li zvolený terapeutický postup správný. Index zlepšení/ zhoršení vypočítáme pomocí počtu procent dysfluencí během kontrolního vyšetření vyděleného počtem procent dysfluencí během vyšetření předchozího. Pokud je IZ rovno 1, jedná se o stagnaci, pokud je IZ větší než 1, jedná se o zhoršení a pokud je IZ menší než 1, terapie je úspěšná.
23
1.7.2 Psychická tenze Psychické tenzi se pozornost začala věnovat až v posledním desetiletí, předtím byla v popředí zájmu především u psychologů (Kondáš, 1983). Při diagnostikování psychické tenze musíme vycházet z narušeného koverbálního chování. K tomu nám poslouží index narušeného koverbálního chování (index NaKoCH), který se zaměřuje na oblasti hlavy, tváře a krku, očí, úst, nosu, nohou, trupu a vegetativních příznaků. Pomocí pětistupňové škály hodnotíme jednotlivé oblasti a zapisujeme výsledné hodnoty do záznamového archu (Příloha č. 1). Následně sečteme všechny údaje a vydělíme počtem všech zkoumaných oblastí.
Další možností posouzení psychické tenze, je dotazník situační psychické tenze při chronické koktavosti Od Majdanové. Dotazník obsahuje 49 položek zahrnujících důležité komunikační situace, kdy je nutná mluvená řeč: komunikace ve dvojici, v malých a velkých skupinách, při žádání o informace, v nepříjemné situaci, v časovém tlaku a při telefonování. Dotazník situační psychické tenze je určen pro orientační diagnostiku, mohou ho tedy využívat i jiní odborníci, než jen psychologové (Majdanová, 2012). 1.7.3 Nadměrná námaha Nadměrná námaha se nejlépe projevuje v koverbálním chování. K hodnocení nadměrné námahy nám poslouží index NaKoCH zaměřený na nadměrnou námahu (NN). Výpočet
24
indexu NaKoCH/NN je zcela totožný s výpočtem indexu NaKoCH/PT, pouze s tím rozdílem, že hodnotíme projevy nadměrné námahy (Lechta, 2013).
1.7.4 Diferenci ální diagnostika Pro zjištění, zda se jedná o koktavost nebo jde o jiné specifické dysfluence, je nezbytně nutná diferenciální diagnostika. Koktavost je třeba odlišit od neurogenních dysfluencí, psychogenních dysfluencí a od breptavosti. Jako orientační východisko nám může posloužit index konzistence a index adaptace. Při výskytu vysokého indexu konzistence a nízkého indexu adaptace můžeme uvažovat o organicitě v pozadí dysfluencí nebo také breptavosti. Naopak velmi nízký index konzistence může indikovat psychogenní dysfluence nebo simulování koktavosti (Lechta, 2013). 1.7.4.1 Neurogenní dysfluence Neurogenní dysfluence zpravidla doprovází některou neurologickou lézi, vznikly tedy jako následek poškození centrální nervové soustavy. Nástup dysfluence může být náhlý, ale i postupný, nezávisle na věku. Jde o získanou nebo znovuzískanou poruchu plynulosti s mimovolnými repeticemi a prolongacemi. Dysfluence se na rozdíl od koktavosti tvoří i uprostřed slova a na jejich konci. Další odlišností od koktavosti je i efekt unisono hovoření nebo zpěvu, ten u koktavosti dysfluence výrazně zmírňuje, kdežto u neurogenních dysfluencí nemá žádný přínos (srov. Bosshardt, 2008; Manning, 2010; Sandrieserová a Schneider, 2008). 1.7.4.2 Psychogenní dysfluence Psychogenní dysfluence jsou často příznakem vážného psychiatrického onemocnění v dospělosti. Jedná se např. o symptom osobnostních poruch, deprese, posttraumatických neuróz
nebo
závislosti
na
drogách.
Vyskytují
se
však
zřídka,
obvykle
náhle
bez předcházejících obtíží s fluencí. Dysfluence zde mají atypické charakteristiky, jako jsou 25
nezvyklé vzorce dysfluencí, telegrafní styl nebo zpomalená řeč (srov. Manning, 2010; Sandrieserová, Schneider, 2008; Wirth, 2000). 1.7.4.3 Breptavost Diferenciální diagnostika koktavosti a breptavosti je velmi náročná, k čemuž přispívá i vysoké procento (30-40%) lidí trpících kombinací koktavosti a breptavosti (Bosshadrt, 2008). Důležitým faktorem pro jejich odlišení je skutečnost, že breptavost je primárně poruchou tempa řeči a až následně dysfluencí. Z minulosti můžeme uvést příklady kritérií pro diferenciaci koktavosti a breptavosti, které jsou v dnešní době překonané. Patří sem Leeův efekt a domněnka, že lidé s breptavostí si svou NKS neuvědomují. V současnosti se zaměřujeme především na tato kritéria: adaptační efekt, psychickou tenzi, nadměrnou námahu a vyhýbavé a únikové chování, které jsou typické pro koktavost. Oproti tomu breptavost se vyznačuje zrychleným tempem řeči mezi slovy a uvnitř delších slov, častým vynecháváním hlásek, repeticemi celých slov, nedodržování komunikačních konvencí během rozhovoru a v některých případech můžeme zaznamenat dyspraxii, potíže s koncentrací a hyperaktivitu (srov. Bosshardt, 2008; Lechta,2010; Manning, 2010; Scéfalvay, Lechta, 2013).
1.8 Terapie Klenková (2007) připomíná nejasnou příčinu koktavosti a tím poukazuje na zásadní problematiku v oblasti terapie koktavosti, tedy na to, že pokud neznáme příčinu, nemůžeme ji odstranit, pouze potlačit její příznaky. V současné době je známo přes 250 terapeutických postupů, žádný z nich však není všeobecně a jednoznačně přijat a akceptován (Kohlbrunner, 2004 in Lechta 2010). Maximálním cílem terapie koktavosti je koktavost odstranit a navodit normální dysfluenci, která je běžná u nekoktajících lidí. Snaha o absolutní fluenci by byla nereálná a nepřirozená. Avšak v každém případě nelze tohoto maximálního cíle dosáhnout. Usiluje se tedy o tzv. relativní cíl, jímž je zredukovat symptomatiku, předejít tak u co nejvyššího počtu příznaků progresi nebo korigovat nejtěžší příznaky a zabránit vzniku komunikační bariéry a zajistit balbutikovi přiměřenou kvalitu života (Lechta, 2010). 26
Vymezením normy plynulé řeči se zabývali Peters a Guitar, kteří určili tři úrovně plynulosti řeči (Peutelschmiedová, 2000): 1. Spontánní plynulost: přirozená plynulost bez nadměrné námahy a psychické tenze. 2. Kontrolovaná plynulost: modifikovaný mluvní projev do podoby naučené plynulosti. 3. Akceptovatelná koktavost: řeč s pozorovatelnými projevy koktavosti, řečníka však nepřivádějí do rozpaků a nenutí ho k úhybným manévrům a užití jiných řečových technik. V současné době v zahraničí existují dva nejvýraznější proudy terapie fixované koktavosti: Fluency Shaping Therapy (terapie tvarování plynulosti) a Stuttering Modification Therapy (terapie modifikace koktavosti):
Fluency Shaping Therapy : Terapie se zaměřuje na osvojení plynulosti řeči, ale nebere v úvahu pocity a postoje
samotného balbutika. Při této terapii se využívá techniky zpomalené řeči, lehký hlasový začátek nebo hladké přechody mezi slovy. K představitelům této terapie patří M. Adams, C. Dell, E. Boberg a R. Shine (Guitar,1998 in Lechta, 2011). Zpomalení tempa řeči: Tato technika se zaměřuje na nácvik takového tempa řeči, který posluchač vnímá jako pomalejší, ale ne nepřirozený. Zpomalené tempo řeči pacientovi umožňuje plynulejší mluvní projev. Postupem času se tempo řeči zrychluje. Tempo řeči by nemělo upoutávat pozornost a řeč by neměla působit monotónně. Lehký hlasový začátek: Lehký hlasový začátek se využívá při jakémkoliv přerušení řeči, na začátku vět nebo promluv. Za maximálního snížení napětí artikulačního aparátu se balbutik soustředí 27
na měkké nasazení hlasu. Nejprve s nízkou intenzitou, posléze se intenzita hlasu přibližuje normě. Hladké přechody: Nácvik hladkého přechodu mezi jednotlivými slovy od konce jednoho slova k začátku druhého. Mezi přechody slov by nemělo docházet ke zvyšování svalového napětí (Lechta, 2011).
Stuttering Modification Therapy: Terapie modifikace koktavosti vznikla na začátku 20. století, klade důraz na modifikaci
momentu zakoktání na mírnější formu. Zároveň se snaží odstranit negativní pocity a postoje balbutika. K zastáncům této terapie patří Ch. Van Riper, O. Bloodstein, E. Conture a J. V. Sheehan. Asi nejznámější využívaná technika v této terapii je intervenční program MIDVAS (Lechta, 2011). Intervenční program MIDVAS: Program MIDVAS založil Van Riper a výrazně tím ovlivnil terapii koktavosti v USA na více jak dvacet let. Název programu je složen z počátečních písmen jednotlivých etap teraie (Motivace, Identifikace, Desenzibilizace, Variace, Aproximace, Stabilizace). Za východisko Van Riper považuje subjektivní prožívání řečových potíží samotného balbutika. Cílem terapie je změnit postoj pacienta k vlastní řeči tím, že modifikujeme nejprve postoje (v prvních třech etapách terapie) a následně až projevy (v dalších třech etapách terapie):
Motivace: utvořit podmínky, aby byl pacient motivován a aktivně se terapie účastnil.
Identifikace: analýza pacientovy řeči pomocí videonahrávky, audionahrávky nebo zrcadla. Pacient nejprve analyzuje řeč někoho jiného, poté až svou vlastní.
28
Desenzibilizace: pacient by měl prožívat méně úzkosti při momentu zakoktání a postupně se stávat méně citlivým na projevy koktavosti. Dále by měl rozeznávat faktory, které zvyšují riziko zakoktání a omezit jejich vliv.
Variace: oslabení a „zrušení“ starého vzorce a posilnění nového, což vede k akceptovatelnějšímu způsobu neplynulosti řeči.
Aproximace: nejzdařilejší vzorec, který nejméně upoutává pozornost posluchače, se stává tím nejčastěji používaným.
Stabilizace: Posílení nového vzorce řečového projevu v nejrůznějších situacích, které se postupně stávají náročnějšími (srov. Bloodstein, 1995, Conture, 1990).
Mezi další terapie koktavosti patří:
Psychoterapie: Jedná se zpravidla o behaviorální psychoterapeutické metody, které mají za úkol
dosáhnout toho, že pacientovi nebudou vadit příznaky koktavosti, přičemž by se projevy měly co nejvíce eliminovat, popřípadě odstranit. Psychoterapii by měl provádět pouze zkušený klinický psycholog. Ten by také měl zvážit, zda bude terapie vhodná či nikoli. Psychoterapie vyžaduje spolupráci pacienta a jeho přiměřený intelekt (Škodová, Jedlička, 2007). Mezi techniky používané v psychoterapii patří systematická desenzibilizace a operační podmiňování. Systematická desenzibilizace: Psychoterapeutická technika zaměřená na odstranění iracionálních obav z konkrétních věcí. Tuto techniku začátkem 60. let 20. stol. aplikoval Wolpe právě při terapii koktavosti a dodnes je technika užívána. Operační podmiňování: Technika založená na efektu podnět – stimul – reakce. Při práci s balbutikem existuje mnoho variant, jak operačního podmiňování využít (Lechta, 2010).
29
Farmakoterapie: Farmakoterapie je pouze pomocnou metodou a nelze předpokládat, že léky odstraníme
příznaky koktavosti a nemůže plně nahradit rehabilitaci řeči. Farmaka mají význam jen v rámci komplexní léčby, kdy příznivě ovlivňují projevy koktavosti. Využívá se anxiolytických účinků (zmírňujících úzkost) léků ke zmírnění logofobie a myorelaxancií (farmaka snižující napětí svalů) k eliminaci spazmů a tonů. Podávání psychofarmak musí být krátkodobé (Lašťovka, 1999).
Opožděná sluchová zpětná vazba (DAF – Delayed Auditory Feedback): Technika umožňující mnohým balbutikům mluvit bez zakoktávání díky opožděné zpětné
sluchové vazbě. Balbutik mluví do mikrofonu a pomocí speciálního zařízení se mu jeho vlastní řeč přehrává do sluchátek s krátkým zpožděním (Lechta, 2010). Léčba koktavosti by vždy měla být záležitostí komplexního týmu. Na terapii by se měl podílet: klinický logoped, klinický psycholog, foniatr, učitel, ošetřující personál a rodiče (Škodová, Jedlička, 2007).
1.9 Prognóza Dle Kutálkové (2011) se koktavost v předškolním věku zpravidla podaří zcela odstranit, nutná je však spolupráce a vzájemná důvěra mezi logopedem a rodinou. S narůstajícím věkem se úspěšnost snižuje. Důležitým faktorem při stanovení diagnózy jsou osobní předpoklady a motivovanost. Lechta (2002 in Lechta 2010) uvádí faktory, které nepříznivě ovlivňují prognózu koktavosti:
Dědičnost.
Nesprávně načasovaný začátek terapie.
Nevhodný způsob terapie.
Pohlaví (více ohroženi jsou chlapci). 30
Rozvinutá psychická tenze.
Nápadně narušené koverbální chování.
Terapie zaměřená výhradně na dysfluenci.
Závažnými obtížemi jsou recidivy. Pokud dojde za nějaký čas po ukončení terapie k návratu koktavosti, je nutné zaměřit se na nedostatky či chyby v průběhu léčby i po jejím ukončení. Nejčastější důvody recidiv jsou nedůsledná či neúplná cvičná terapie, nedostatečná podpora psychoterapií a medikamenty, nevhodný postup učitele a spolužáků, stresové komunikační situace a Sovák upozorňuje také na důsledky přecvičování levorukých dětí (Sovák, 1988).
31
2 ZAŘAZENÍ
DÍTĚTE
S KOKTAVOSTÍ
DO
VZDĚLÁVACÍHO SYSTÉMU Nástup do mateřské školy a začátek povinné školní docházky je důležitou životní situací pro každé dítě. Koktavost ovlivňuje nejen schopnost dorozumívat se, ale také zařazení jedince mezi vrstevníky a do společnosti a také jeho adaptaci do školního prostředí. V této kapitole se zaměříme na vstup do školských zařízení dítěte s koktavostí, na jeho vztahy se spolužáky, učiteli a na rodinné zázemí.
2.1 Dítě s koktavostí v mateřské škole Období předškolního věku dítěte je důležitým mezníkem v rozvoji řeči. Kolem třetího roku věku dítěte se začíná aktivně rozvíjet slovní zásoba. Právě v tuto dobu však hrozí riziko vzniku poruch řeči. Mezi takové poruchy může patřit i porucha plynulosti řeči. Mnoho dětských lékařů doporučuje rodičům, kteří se přijdou s problémy s plynulostí řeči poradit, aby vytrvali a obtížemi v řeči se neznepokojovali. Z logopedického hlediska bychom se těmito příznaky zabývat měli (Kejklíčková, 2012). Staníček (in Kejklíčková, 2012) dodává, že u dětí s koktavostí v předškolním věku, je důležitá rodinná terapie. Rodiče by dítěti neměli připomínat, že koktají, nedokončovat za něj věty, ani ho upozorňovat, že řeklo větu špatně a následně po něm požadovat opravu. Hrubínová (in Těthalová, 2012) upozorňuje na přetěžování dítěte. Na dítě by měly být kladeny přiměřené nároky jak ze stran rodičů, tak i učitelů a škol. Měli bychom vnímat signály, které dítě vysílá, pátrat po příčinách odmítání, pomáhat mu překonávat překážky v řeči a v žádném případě je dítěti nepřipomínat. V minulosti se nástupu do mateřské školy věnoval Sovák (1988). Doporučoval, aby skupina dětí, do níž bude dítě zařazeno, byla předem poučena o příchodu nového kamaráda, kterému se mají všichni snažit pomáhat. Po zařazení dítěte s koktavostí do kolektivu, by mělo být dítě několik dní ponecháno v klidu, aby se mohlo přizpůsobit novému prostředí. Učitelé nenaléhají na dítě, aby mluvilo, dítě začne komunikovat samo, 32
až bude chtít. Postupně by mělo docházet k zařazení dítěte do společných her, říkadel, zpěvu a pohybových aktivit. Pro dítě je důležitý správný mluvní vzor, který mu poskytují pedagogičtí pracovníci, ale i ostatní děti, které se dítě bude snažit napodobit. Pozitivně účinkuje také loutkové nebo maňáskové divadlo, kde se dítě odreaguje a pomocí hry může prezentovat své obtíže. Sovák (1988) dále nedoporučuje dětem v předškolním věku regulovat poruchy plynulosti řeči pomocí dechových, artikulačních a hlasových cvičení. Mohlo by dojít k fixaci koktavosti z důvodu protestní reakce. Nevhodné je i přerušení školní docházky, kde se dítě učí začleňování se do kolektivu a společnosti. Otázkou zařazení dětí s poruchami řeči do mateřské školy se zabývá také Asociace logopedů
ve
školství,
která
připravila
speciální
program
logopedické
prevence,
během které bylo vyškoleno tisíc pedagogických pracovníků v mateřských školách a na prvním stupni základních škol. Školy si tento projekt musí financovat samy, o semináře je ale neustálý zájem (Březinová, 2013).
2.2 Dítě s koktavostí v základní škole Dosáhne-li dítě 6. roku věku, je rodič povinen v následujícím roce přihlásit dítě k zápisu do 1. třídy základní školy. Vstup do školy je podmíněn třemi faktory:
Fyzická vyspělost.
Sociální zralost.
Psychická zralost
Pokud dítě splňuje všechna kritéria, nastoupí v září téhož roku na základní školu. Ani koktavost zde není důvodem odkladu povinné školní docházky. Nástup do školy je pro dítě s poruchou řeči stresově náročná situace, proto musí být rodina i škola připravena na možnost, že vlivem nových povinností se mohou projevy koktavosti zhoršit. Na dítě budou kladeny nové nároky, převážně verbálního rázu, kdy je dítě nuceno komunikovat s učitelem a nemá možnost se řeči vyhnout. S největší pravděpodobností se žák s koktavostí nevyhne výsměchu spolužáků. Zde by měl učitel včas zasáhnout, aby nedošlo k opakovanému 33
posmívání a snaze dítěte vyhnout se komunikaci a tím ke zpomalení osvojování si slovní zásoby a narušení vývoje jazykového citu (Řepová, 2007). Peutelschmiedová (2011) uvádí, jak by měl učitel mluvit s žákem, který koktá:
Nedoplňovat za žáka slova a nenapovídat mu. U žáka vyvolává dojem, že si je učitel vědom jeho problému a stává se na něm závislý. Navíc může svou nápomocí odklonit hovor směrem, který žák neměl v úmyslu.
Udržovat přirozený oční kontakt a neuhýbat pohledem. Tím učitel dává najevo svůj zájem a neubližuje dítěti soucitem.
Nevyvolávat dojem časové tísně. Nechat žáka domluvit, neupozorňovat na čas.
Zajímat se o to, co žák říká, ne jakým způsobem to říká.
Mluvit klidně, přirozeně a pomalu.
Nedávat dobře míněné rady k zaměření se na řečový projev (např. „Nadechni se.“ „Zkus to ještě jednou a pomaleji.“). Čím více se bude žák s koktavostí zaměřovat na svou řeč, tím bude mluvit hůře.
Respektovat osobnost žáka.
Dále autorka doplňuje situace, ve kterých může učitel dítěti s koktavostí pomoci:
Nevyvolávat žáky podle abecedy, očekávání zhoršuje úzkostnost a strach z řeči.
Neomlouvat žáka pro jeho poruchu řeči, ale očekávat od něj stejné znalosti jako od ostatních žáků.
Většině žáků s koktavostí dělá problémy hlasité čtení. Učitel by měl žákovi umožnit domácí přípravu, po které bude dosahovat lepších čtenářských výsledků ve třídě. Nebo může využít techniku čtení ve dvojici, kterou bude číst celá třída, ne pouze žák s koktavostí, aby nedocházelo k posměchu.
Vyvarovat se významným pohledům, projevům netrpělivosti, nápadným povzdechům. Žák s koktavostí bude na tyto projevy přecitlivělý.
Má-li žák negativní náladu, nechat ho více v klidu, omezit množství zkoušení, vyvolávání. Naopak mu dát prostor při aktivitách, při nichž se cítí řečově dobře (např. zpěv, recitace, asociační řady). 34
Formou zkoušení žáků s koktavostí se zabývá Řepová (2007). Pro žáka s koktavostí je zkoušení stresová záležitost, která může vyvolávat blokády v řeči, jež se mohou jevit jako neznalost nebo samotné vybavování si poznatků značně komplikovat. Dle autorky upřednostňuje 72,2 % učitelů písemnou formu zkoušení, 12,5 % učitelů považuje za nejlepší ústní zkoušení a zbytek učitelů volí jiné formy zkoušení. Peutelschmiedová (2011) doporučuje učitelům, aby se žáka v soukromí otevřeně zeptali, jaký způsob zkoušení pro něj bude nejlepší. Zátěž dále představuje přechod na druhý stupeň základní školy. Žák se setkává s více učiteli a výuka je náročnější na komunikační schopnosti žáka. V průběhu druhého stupně žák dospívá a s dospíváním se očekává plnění požadavků od okolní dospělé společnosti. Žák se musí podřizovat normám chování, stát se nezávislým na rodičích, vytvářet vztahy s okolím, přizpůsobovat se vrstevníkům a zabývat se výběrem budoucího povolání. Vlivem nátlaku společnosti a sociálních a biologických faktorů můžeme u žáků s koktavostí sledovat konfliktnost, rozkolísanost a negativní sebehodnocení. (srov. Řepová, 2007; ŠimíčkováČížková, 1999).
2.3 Dítě s koktavostí a spolužáci Jak se bude dítě s koktavostí cítit ve škole, ve značné míře ovlivní právě spolužáci. Na zařazení dítěte s koktavostí do školního kolektivu vedla výzkum Řepová (2007). Dle výsledků byla většina sledovaných žáků s koktavostí přijata kolektivem bez ohledu na jeho vadu řeči (94,4 % všech sledovaných žáků s koktavostí), přesto se tito žáci setkávají ve značné míře se škádlením (19,4 %), posměšky (12,5 %), fyzickými útoky (6,3 %), přehlížením, ponižováním a urážkami. Z výzkumu dále vyplývá, že žáci s koktavostí v 19,4 % provokují ostatní spolužáky, ve 2,8 % spolužáky slovně napadají a ve 2,8 % své spolužáky napadají fyzicky.
2.4 Dítě s koktavostí a rodiče V rodinném prostředí se dítě s koktavostí vyskytuje nejčastěji, proto by i angažovanost rodičů měla být maximální. V současné době tuto prioritu komplikuje nedostatek času.
35
V průměrné domácnosti jsou zaměstnáni oba rodiče, což ztěžuje rodičovskou péči o dítě s koktavostí. I přesto by se rodiče měli snažit dítěti co nejvíce pomoci. Carl a Dell (2004) doporučují rodičům realizovat během dne krátké hravé chvilky, ve kterých budou sledovat, jak dítě komunikuje. Hru je dobré orientovat na potřeby dítěte a rodiče dítěti předvádí správný řečový vzor, kdy mluví pomaleji, jednoduše, ale nezapomínají na přirozenost řeči. Rodič je dítěti pozorným posluchačem a umožňuje mu, aby mluvilo co nejvíce. Dítě během takových her bude mluvit s radostí, protože ho nikdo nebude opravovat a kritizovat. Po určitém čase se rodiče mohou naučit vysledovat, v jakých dnech dítě mluví plynuleji a v těchto dnech se pokoušet ho v řeči povzbuzovat, a v jakých dnech dítě mluví neplynule a v těchto chvílích řečové příležitosti snižovat a volit formu hry, při které dítě nemusí mluvit. Kutálková (2011) uvádí stručné pokyny pro rodiče:
Co se nesmí: o Nenutit dítě, aby znovu opakovalo nepovedenou větu. o Nedávat najevo nelibost nad nepovedenou větou. o Nepřetěžovat dítě nadměrnými nároky. o Nenutit dítě do věcí, které mu jsou vyloženě nepříjemné. o Nedopustit, aby si dítě všimlo svých potíží. o Nenechat dítě, aby šlo do neznámé situace nepřipravené, vše mu předem vysvětlit. o Nenarušovat bezdůvodně denní režim, na který je dítě zvyklé. Pravidelný řád dává dítěti pocit jistoty a bezpečí.
Co se musí: o Šeptat s dítětem. Šepot je plynulejší než hlasitá řeč. o Spolupracovat s logopedem a snažit se najít příčiny koktavosti. o Co nejvíce pomáhat dítěti s mluvením, klást otázky tak, aby mohl odpovědět jednoslovně. o Chválit snahu o mluvení. o Maskovat potíže, aby byly co nejméně nápadné. 36
o Nenápadně dítěti rozšiřovat slovní zásobu pomocí písniček, říkadel, časopisů. o Vytipovat, kdy dítě obtížně mluví a eliminovat tyto situace. o Omezit sledování televize a počítače. o Ovlivňovat pomocí her hospodaření s dechem (bublifuk, foukání brčkem). Jiný pohled nabízí Dlouhá (2013):
Snažit se, aby se dítě na řeč příliš nesoustředilo.
Škodlivě nechválit („Dneska jsi ale pěkně mluvil“). Dítě si může špatně vyložit, že včera mluvilo špatně.
Nedávat najevo netrpělivost.
Dávat najevo, že přednější je to, co říká, ne jak to říká.
Nenutit dítě se řečově předvádět (např. recitace před příbuznými).
Klást stejné nároky na dítě i na jeho sourozence.
Nenapovídat, zvyšuje to pocit úzkosti a může být zavádějící jiným směrem.
Nepřerušovat dítě v řeči.
Nepopohánět dítě při mluvení.
Počítat se zhoršením projevů koktavosti v náročných dnech a situacích (např. stres, nemoc)
Mluvit klidně, pomalu, relaxovaně s měkkým hlasovým začátkem.
Pomáhat dítěti v rozvoji zálib, ve kterých jsou úspěšné.
Nepovažovat
koktavost
za
tabuizované
téma,
dítě
má
mít
možnost
o svých problémech kdykoliv mluvit.
Udržet koktavost minimálně na aktuální úrovni, aby nedošlo ke zhoršování projevů koktavosti.
Udržovat psychickou pohodu dítěte.
37
II PRAKTICKÁ ČÁST 3 VÝZKUMNÉ ŠETŘENÍ 3.1 Výzkumné cíle V rámci diplomové práce jsme si zvolili několik cílů. Prvním cílem diplomové práce bylo, zjistit průběh logopedické intervence u dětí s koktavostí, terapeutické metody, doporučované logopedy dětem s koktavostí a jejich přínos. Druhým cílem bylo zjistit obtíže během školní docházky, které koktavost přináší.
3.2 Výzkumný problém Ve výzkumném šetření diplomové práce se zaměřujeme na terapii koktavosti u dětí, na zařazení koktavých dětí do školního procesu a na potíže, které jim porucha řeči způsobuje právě ve školním prostředí.
3.3 Výzkumné otázky Vzhledem k vytyčeným cílům výzkumného šetření jsme si zvolili následující výzkumné otázky: Výzkumná otázka č. 1: Jaké terapeutické techniky doporučují logopedi dětem s koktavostí? Výzkumná otázka č. 2: Jak hodnotí přínos terapeutických metod doporučovaných logopedem samotní balbutici a jejich rodinní příslušníci? Výzkumná otázka č. 3: Jaké obtíže přináší dítěti koktavost v průběhu školní docházky?
3.4 Metody získávání dat Výzkumné šetření vytyčených cílů jsme realizovali pomocí metod kvalitativního výzkumu, a to výzkumného dotazníku. 38
Dotazník byl určen dvěma cílovým skupinám:
Dětským klientům s diagnostikovanou koktavostí (viz příloha č. 2).
Rodičům, blízkým příbuzným, známým a kamarádům dětských klientů s diagnostikovanou koktavostí (viz příloha č. 3).
V dotazníkovém šetření byly použity uzavřené otázky, na které respondenti odpovídali výběrem jedné z nabídnutých odpovědí, polootevřené otázky, kde měli respondenti možnost výběru z nabízených odpovědí i prostor pro vlastní vyjádření, a otevřené otázky, ve kterých respondenti odpovídali ve větách nebo v heslech. Získané výsledky zhodnotíme slovně a znázorníme v grafech.
3.5 Průběh výzkumného šetření Průběh výzkumného šetření jsme rozdělili do několika etap:
Vytvoření dotazníků určeným pro dětské klienty s koktavostí, pro rodiče, příbuzné a známé dětských klientů s koktavostí.
Navazováním kontaktů s rodinami s dítětem s diagnózou koktavosti pomocí e-mailu a žádáním je o pomoc.
Shromažďováním a vyhodnocením dat.
V první fázi průběhu výzkumného šetření jsme vytvořili dva dotazníky. Každý dotazník byl rozdělen do dvou částí: a) První byl zaměřený na dětské klienty s diagnostikovanou koktavostí. Byl určen pro klienty starší šesti let. Zahrnoval 15 otázek, které zjišťovaly průběh logopedické terapie, její přínos a obtíže klientů ve škole. Na dotazník odpovědělo 20 respondentů. b) Druhý dotazník byl určen pro rodiče, příbuzné a známé dětských klientů s diagnostikovanou koktavostí. Dotazník zahrnoval 14 otázek, které zjišťovaly
39
průběh logopedické terapie, její přínos a obtíže klientů ve škole. Na dotazník odpovědělo 26 respondentů. V druhé fázi šetření jsme se snažili navázat kontakt s co největším počtem rodin, kde se vyskytuje dítě s koktavostí. Komunikace probíhala převážně přes internet a e-maily, u dvou rodin probíhal osobní kontakt. Požádali jsme děti s koktavostí a jejich příbuzné, aby vyplnili dotazník. V poslední fázi výzkumného šetření jsme nashromáždili vyplněné dotazníky, vyhodnotili data a vytvořili názorné grafy.
40
4 INTERPRETACE VÝSLEDKŮ ŠETŘENÍ V praktické části diplomové práce jsme si zvolili dva cíle, a to zjištění průběhu logopedické intervence u dětí s koktavostí a terapeutické metody, doporučované logopedy dětem s koktavostí a jejich přínos a zjištění obtíží během školní docházky, které koktavost přináší. K dosažení těchto cílů jsme použili dva dotazníky určené dvěma cílovým skupinám, a to dětským klientům s diagnostikovanou koktavostí a rodičům, kamarádům a známým dětských klientů s koktavostí. V této kapitole se budeme zabývat výsledky jednotlivých otázek z výzkumných dotazníků. Každou otázku rozebereme slovně a následně doložíme výsledek grafem.
4.1 Dotazníkové šetření zaměřené na průběh logopedické intervence u dětí s koktavostí, logopedy doporučené terapeutické metody a jejich přínos V první části našeho výzkumu budeme používat první části obou dotazníků, které jsou zaměřené na zjištění průběhu logopedické intervence u dětí s koktavostí, logopedy doporučované terapeutické metody a jejich přínos. Nyní se budeme věnovat rozboru otázek z výzkumných dotazníků, které vyplňovali děti s diagnostikovanou koktavostí (převážně za pomoci rodičů nebo jiné dospělé osoby), rodiče, blízcí příbuzní, známí a kamarádi dětí s koktavostí: 4.1.1 Vyhodnocení otázek z první části dotazníků cíleného pro děti s koktavostí 1. Pohlaví: První otázka byla zaměřena na zjištění pohlaví respondentů. Na dotazník odpovědělo 20 respondentů, z toho 12 mužů (60%) a 8 žen (40%) (viz graf č. 1).
41
Pohlaví respondentů
40%
Muž Žena 60%
Graf č. 1: Pohlaví respondentů. 2. Věk: a. 6-12 let, b. 12-17 let, c. 17 a více. Druhá otázka zjišťovala věk respondentů. Na dotazník odpověděli 4 respondenti ve věku 6-12 let, 10 respondentů ve věku 12-17 let a 6 respondentů nad 17 let. Věkové rozložení respondentů znázorňuje graf č. 2.
42
Věk respondentů
20% 6 až 12
30%
12 až 17 17 a více
50%
Graf č. 2: Věkové rozložení respondentů. 3. V kolika letech se koktavost projevila? a. 3-6 let, b. 6-12 let, c. 12 a více let. Třetí otázka byla zaměřena na období, ve kterém koktavost vznikla. 12 respondentů odpovědělo, že koktavost vznikla v období mezi 3-6 lety, 8 respondentů udalo věk 6-12 let a variantu 12 a více let, neuvedl ani jeden respondent. Procentuální zastoupení znázorňuje graf č. 3.
43
V kolika letech se koktavost projevila? 0%
3 až 6 40%
6 až 12 12 a více let
60%
Graf č. 3: Období vzniku koktavosti. 4. Za jakých okolností koktavost vznikla? a. vznikla náhle, pokud ano, za jakých okolností: …………., b. vznikala postupně, c. nevím, nepamatuji si to. Na otázku, za jakých okolností koktavost vznikla, vybralo odpověď “ vznikla náhle“ 12 respondentů, variantu „vznikala postupně“ vybrali 4 respondenti a zbývající 4 uvedli odpověď „nevím, nepamatuji si to“. Okolnosti vzniku koktavosti znázorňuje graf č. 4. U odpovědi náhlého vzniku, udávali respondenti bližší informace vzniku koktavosti. Níže uvádíme vybrané odpovědi:
„Přechod na druhý stupeň základní školy.“
„Lekl jsem se babičky, když na mě vybafnula.“
„Očkování.“
„Stěhování a přechod na jinou základní školu.“
„Rozvod rodičů.“
„Ve školce jsem začal napodobovat jednu holku a zůstalo mi to.“ 44
„Když jsem nastoupila na základní školu.“
„Rodiče se hádali a já jsem se hrozně bála.“
„Když se rodiče rozváděli, tak jsem slyšel, jak se hádají, u koho budu bydlet. Měl jsem hrozný strach, že skončím v dětském domově.“
„Nejspíš jsem pochytil koktání od otce.“
„Hrozně jsem se chtěl kvůli rodičům dostat na gymnázium, ale po přechodu na náročnější výuku jsem se začal ve škole zakoktávat. Potom už jsem koktal úplně všude.“
„V sedmé třídě spoustu spolužáků přestoupilo na gymnázium a ve škole nás spojili s béčkem. Jeden kluk mě začal šikanovat a já jsem z toho stresu začal koktat.“
Z výzkumu vyplývá, že nejčastějšími příčinami náhlého vzniku koktavosti jsou stresové situace ve škole (např. přechod na novou školu, šikana, nástup do první třídy) v rodině (např. rozvod rodičů, hádky, stěhování) a dědičnost a špatný řečový vzor.
Za jakých okolností koktavost vznikla? 20%
Vznikla náhle Vznikala postupně
20%
Nevím
60%
Graf č. 4: Okolnosti vzniku koktavosti.
45
5. Jak se koktavost projevuje? a. opakováním hlásek, slabik, slov, b. prodlužováním počátečních slabik nebo hlásek, c. přehnanými artikulačními pohyby, d. přerušováním slov a pauzami uprostřed slov e. jiné: ……………………… Pátá otázka se zajímala o projevy koktavosti. V 19 případech se koktavost projevuje opakováním hlásek, slabik a slov. 17 respondentů uvedlo jako projev prodlužování počátečních
slabik
nebo
hlásek.
Přehnané
artikulační
pohyby
se
vyskytují
u 7 respondentů a přerušování slov a pauzy mezi slovy v dotazníku uvedlo 9 respondentů. Pouze jeden respondent udal jiný projev, a to „neschopnost promluvit před učitelem“. Projevy koktavosti zaznamenává graf č. 5. 20 18 16 14 12 10 8 6 4 2 0 Opakování hlásek, slabik, slov
Prodlužování počátečních slabik nebo hlásek
Přehnané artikulační pohyby
Přerušovaná slova a pauzy uprostřed slov
Jiné
Graf č. 5: Projevy koktavosti. 6. Navštěvujete nějakého odborníka? a. ano, uveďte jakého: ………………………., b. ne.
46
Na šestou otázku, která zjišťuje, kolik respondentů vyhledalo odborníka a jakého, uvedlo 15 respondentů odpověď „ano“ a zbylých 5 respondentů uvedlo odpověď „ne“. Procentuální zastoupení jednotlivých odpovědí je zaznamenáno v grafu č. 6. V doplňující části odpovědi „ano“ se vyskytovali tito odborníci:
logoped,
psycholog,
psychiatr,
kineziolog,
foniatr.
Navštěvujete nějakého odborníka?
20% Ano Ne
80%
Graf č. 6: Návštěvnost odborníků. 7. Jaká vyšetření jste absolvoval/a? Na otevřenou otázku, jaké vyšetření respondenti absolvovali, jsme dostali tyto odpovědi:
„Nějaké dotazníky u psychologa, rozhovor s logopedem, který se nahrával na kameru.“
47
„Nahrávání čtení a mluvení na kameru, potom to rozebíráme. Občas zkoušíme porovnávat, jestli jsem se zlepšil.“
„Dotazník na strach, nebo něco takového, ptali se mě, jestli se mi třesou ruce, jestli se potím, jestli se mi špatně dýchá a jestli se mi chce zvracet. Pak ještě nějaké povídání s logopedkou. Nevím.“
„Nejdřív jsem s mamkou šel za dětskou doktorkou, která mi dala doporučení za logopedkou. Tam si se mnou povídala a říkala, že příště budeme nahrávat moje čtení na kameru, aby se potom mohlo posoudit, jestli jsem se zlepšil.“
„Byla jsem u kineziologa, chvíli jsme si povídali a pak se mi vysvětloval, jak můžu pracovat se svojí energií. Moc tomu nerozumím.“
„Paní psycholožka mi slíbila, že mě zhypnotizuje, ale zatím musím zkoušet cvičení od paní logopedky. Foukám do peříček a říkám básničky a u toho kreslím obloučky.“
„Byl jsem na neurologii, u logopeda a psychologa. Někde se mě ptali na slova, který mi dělají problémy, pak chtěli, abych mluvil do kamery a něco si u toho zapisovala.“
„Vyplňoval jsem dotazníky u psychologa a mám brát homeopatika, logopedka se mě ptala na situace, kdy se zakoktávám nejvíc, četl jsem a jinak si povídáme.“ Z výzkumného šetření jsme zjistili, že nejčastěji vyhledávanými odborníky
na problematiku koktavosti jsou logoped a dále psycholog. Dle výpovědí respondentů logopedi
nejčastěji
využívají
videonahrávku
a
rozbor
mluvené
řeči,
dalšími diagnostickými metodami jsou dotazníky úzkosti, rozbor čtení a IZ. 8. Jakou techniku léčby Vám doporučil logoped? Další otevřená otázka zjišťovala, jaké metody nápravy řeči logopedi doporučují dětem s koktavostí. Níže uvádíme vybrané odpovědi:
„Dechová cvičení, klid, nestresovat se a zkoušíme kreslení obloučků, když mluvím.“
„Prý je to psychikou a nemám se stresovat, takže mám být co nejvíc v klidu a snažit se mluvit pomalu.“ 48
„Pamatuju si foukání do balonku.“
„Mám mluvit měkce, když mi to nejde, tak šeptat, foukat do bublifuku nebo brčkem do vody.“
„Paní logopedka říkala, že se ta technika jmenuje fonograforytmika nebo tak nějak a kreslím si u toho takové obloučky na každou slabiku. Taky u toho musím mluvit lehkým začátkem.“
„Říkala, abych mluvila pomalu, zkoušela taky pomalu číst a přitom mluvila tak nějak měkce nebo šeptala. A mám foukat na peříčko.“
Zkoušeli jsme zpívat, říkáme básničky a u toho skáčeme a taky foukám buď do větrníčku nebo do natrhaného papírku, to mě baví.“
„Hodně čteme s mamkou dohromady, pak mám mluvit pomalu a toho kreslit čárky za každý slovo.“
„Byla jsem tam jenom jednou a to jsme si zatím jenom povídali.“
„Foukám do větrníku, mám mluvit pomalu a šeptat.“
„Maminka říkala, že mám mluvit pomalu a pořád mi čte pohádky.“
Z výzkumu je zřejmé, že logopedi doporučují dětem s koktavostí nejčastěji dechová cvičení, pomalé čtení, spolučtení, pomalé mluvení, navozování lehkého hlasového začátku, fonograforytmiku a zpěv. 9. Zlepšily se projevy koktavosti během léčby? Poslední otázka z první části dotazníku zjišťovala, jak respondenti hodnotí vliv terapie. Nashromážděné odpovědi uvádíme níže:
„Koktavost se mi trochu zlepšila, ale když se špatně vyspím, tak je zase všechno zpátky.“
„Zatím se nic nezlepšilo. Už nevěřím, že budu mluvit normálně.“
„Projevy se vůbec nezlepšily, po dvou letech mi logopedka řekla, že jsem chodil zbytečně, že je to psychický problém, ona ho neodstraní.“
„Po roce se nic nezlepšilo, tak jsem přestal chodit a snažím se s koktavostí vyrovnávat sám, docela mi to jde.“ 49
„Ano, už se tolik nezadrhávám.“
„Na začátku se to zlepšilo, mluvila jsem asi týden bez zakoktávání, ale pak se to postupně zase vrátilo. „
„Jo, trochu se to zlepšilo.“
„Zatím se žádné výsledky nedostavily.“
„Ne, nic se nezlepšilo.“
„Docela se lepším, už se zaseknu jenom občas.“
„Zatím ne.“
Ze získaných údajů můžeme říct, že logopedická intervence respondentům přinesla jen mírné zlepšení, u více než poloviny respondentů nepřinesla zlepšení žádné a v jednom případě jsme se setkali s hrubým jednáním ze strany logopeda.
4.1.2 Vyhodnocení otázek z první část i dotazníku cíleného pro rodiče, příbuzné a známé dětí s koktavostí 1. V jakém stavu je k Vám dítě s koktavostí? a. syn nebo dcera, b. blízký příbuzný, známý, kamarád. Na první otázku, která zjišťuje vztah mezi respondentem a dítětem s koktavostí, odpovědělo 26 respondentů, z toho 15 respondentů uvedlo, že je dítě s koktavostí jeho syn nebo dcera a 11 respondentů odpovědělo, že je blízký příbuzný, známý nebo kamarád dítěte s koktavostí. Viz graf č. 7.
50
V jakém stavu je k Vám dítě s koktavostí?
Syn nebo dcera 42% Blízký příbuzný, známý nebo kamarád
58%
Graf č. 7: Vztah mezi respondentem a dítětem s koktavostí. 2. Pohlaví dítěte s koktavostí: a. chlapec, b. dívka. Druhá otázka byla zaměřena na pohlaví dítěte s koktavostí. V 18 případech se jednalo o chlapce a v 8 případech o dívku. Procentuální rozvržení viz graf č. 8.
Pohlaví dítěte s koktavostí
31%
Chlapec Dívka 69%
Graf č. 8: Pohlaví dítěte s koktavostí. 51
3. Kolik je dítěti s koktavostí let: a. 3-6 let, b. 6-12 let, c. 12 a více. Třetí otázka je zaměřena na věk dětí s koktavostí. V rozmezí mezi 3 až 6 roky se nachází 10 dětí, mezi 6 až 12 lety také 10 dětí a ve věku nad 12 let 6 dětí. Věkové rozložení je znázorněné v grafu č. 9.
3. Kolik je dítěti s koktavostí let? 23% 39%
3-6 let, 6-12 let, 12 a více.
38%
Graf č. 9: Věk dítěte s koktavostí. 4. V kolika letech koktavost vznikla? a. 3-6 let, b. 6-12 let, c. 12 a více let, d. nevím. Na čtvrtou otázku, která je zaměřená na věk dětí, ve kterém koktavost vznikla, odpověděli respondenti následovně: v rozmezí 3-6 let vznikla koktavost ve 20 případech, v rozmezí 6-12 let vznikla koktavost v 5 případech, od 12 let a výše nevznikla koktavost ani v jednom případě a jeden respondent odpověděl „nevím“. Grafické znázornění dokládá graf č. 10. 52
V kolika letech koktavost vznikla? 0% 4% 19%
3 až 6 6 až 12 12 a více nevím 77%
Graf č. 10: Období vzniku koktavosti. 5. Za jakých okolností koktavost vznikla? a. vznikla náhle, pokud ano, za jakých okolností:…………………, b. vznikala postupně, c. nevím. Pátá otázka zjišťuje okolnosti vzniku dětské koktavosti. Zde respondenti odpověděli, že v 8 případech vznikla koktavost náhle a dokládají bližší informace, které jsou zobrazeny níže. Ve 14 případech vznikla koktavost postupně a 4 respondenti nevěděli, jak koktavost vznikla. Procentuální rozložení uvádí graf č.11. Udávané příčiny náhlého vzniku koktavosti:
„Smrt babičky, na kterou byl fixován.“
„Autonehoda.“
„Stěhování do jiného města.“
„Lekl se velkého psa.“
„Rodiče se rozváděli.“
„Stěhování a nástup do školky.“ 53
„Byl šikanován ve škole spolužákem.“
„Koukala na film a lekla se nějaké příšery.“
Za jakých okolností koktavost vznikla? 15% 31%
Vznikla náhle Vznikala postupně Nevím
54%
Graf č. 11: Okolnosti vzniku koktavosti. 6. Jak se koktavost začala projevovat? a. opakováním hlásek, slabik, slov, b. prodlužováním počátečních slabik nebo hlásek, c. přehnanými artikulačními pohyby, d. přerušováním slov a pauzami uprostřed slov e. jiné: ……………………… Šestá otázka zjišťuje projevy koktavosti. Zde respondenti odpověděli následovně: nejvíce se koktavost projevuje opakováním hlásek, slabik, slov (v 21 případech), druhým nejčastějším projevem je prodlužování počátečních slabik nebo hlásek (19 případů) a dalšími projevy jsou přehnané artikulační pohyby (12 případů) a přerušování slov a pauzy uprostřed slov (12 případů). Četnost projevů znázorňuje graf č. 12.
54
25 20 15 10 5 0 Opakování hlásek, slabik, slov
Prodlužování počátečních slabik nebo hlásek
Přehnané artikulační pohyby
Přerušovaná slova a pauzy uprostřed slov
Jiné
Graf č. 12: Projevy koktavosti. 7. Navštěvuje dítě nějakého odborníka? a. ano, uveďte jakého: ………………….., b. ne, c. nevím. U sedmé otázky, zda dítě navštěvuje odborníka, odpovídali respondenti ve 20 případech „ano“ (níže uvádíme vypsané odborníky, které děti s koktavostí navštěvují), v 5 případech „ne“ a pouze v jednom případě respondent nevěděl, zda dítě navštěvuje nějakého odborníka. Procentuální znázornění uvádí graf č. 13. Navštěvovaní odborníci:
logoped,
psycholog,
psychiatr,
kineziolog,
homeopatik,
dětský lékař, 55
neurolog,
lidový léčitelé.
Navštěvuje dítě nějakého odborníka? 4% 19% Ano Ne Nevím 77%
Graf č. 13: Návštěvnost odborníků. 8. Jaké vyšetření dítě absolvovalo? Zde uvádíme výpovědi respondentů na osmou otázku dotazníku, která je zaměřená na vyšetření dětí s koktavostí:
„Vyšetření praktického lékaře a doporučení na logopedii, logopedické vyšetření a rozhovor s kineziologem.“
„Vyšetření praktickou dětskou lékařkou, na logopedické vyšetření čekáme.“
„Rozhovor u logopeda, nahrávání řeči na videokameru.“
„První pohovor u logopeda.“
„Vyšetření u logopeda, dotazník úzkosti, rozbor řeči, vyšetření u psychologa a psychiatra.“
„Rozhovor s kineziologem, rozhovor s logopedem, nahrávání rozhovoru na kameru.“
„Vyšetření u neurologa, logopedické vyšetření.“
„Vyšetření u praktického lékaře. Zatím prý není potřeba vyhledat logopeda.“ 56
„Návštěva kineziologa.“
„Psychologický pohovor, logopedické vyšetření rozboru řeči, nějaký dotazník o úzkosti.“
„Logopedický rozbor řeči, kineziologické vyšetření, psychologické vyšetření.“
„Žádná, myslím, že je na léčení u logopeda ještě malý.“
„Základní vstupní vyšetření nu logopedky.“
„Vyšetření u dětské lékařky.“
„Neurologické vyšetření, logopedické vyšetření, vyšetření u psychologa.“
„Psychologický rozbor, psychiatrické vyšetření, rozbor řeči u logopeda, kineziolog.“
Vzhledem k získaným údajům můžeme tvrdit, že nejčastěji děti absolvovaly vyšetření u logopedů, psychologů, kineziologů a praktických lékařů. Nejčastější diagnostické metody logopedů jsou rozbor řeči a videonahrávky. 9. Jaké terapeutické techniky logoped dítěti doporučil? Na devátou otázku odpovídali respondenti takto:
„Nám poradili eliminovat stresové situace (vyrušili jsme veškeré školky v přírodě, Mikuláše....), chvátání při ranním oblékaní (syna raději a bez výčitek oblečeme) apod., nepřipomínat mu to, ze kokta, neopravovat ho, hodně zpívat, při zpěvu se totiž nekoktá, dechová cvičeni, nafukování balonku, bubláni brčkem do vody, pak doplnění vitaminu rady B - Piridoxin - na nervovou soustavu, (nebo stačí i zařadit vločky a celozrnné pečivo). Naštěstí náš problém pomalu mizí.“
„Být v klidu, říkanky spojné s pohybem, léky, doplnění vitamínu B.“
„Relaxace, fonograforytmika.“
„Bylo řečeno, že se nejedná o poruchu, že se řeč časem zlepší.“
„Nevím, jak se to jmenuje, ale je to technika, kde si pomáhá prsty.“
„Foukat do balonku, klid a zpívat písničky, říkat básničky a udávat do toho rytmus.“
„Sice mu to nedoporučil logoped, ale bylo mu doporučeno jedním známým, co taky koktá, aby si přečetl pár knížek o koktavosti.“ 57
„Eliminace stresu, hospitalizace na foniatrickém oddělení, dechová cvičení, fonograforytmika, spoustu dalšího, nepamatuji si vše.“
„Měkce mluvit, pomalé čtení, foukat brčkem do vody.“
„Žádné, prý je dost živý a rychleji mluví, než přemýšlí, máme počkat, prý se upraví samo.“
„Foukat na peříčko, klid a mluvit pomalu.“
„Žádné, prý se nejedná o fixní koktavost, proto není nic potřeba.“
„Klidné prostředí, dechová cvičení, pomalé čtení.“
„Pomalé čtení.“
„Nevystavovat syna stresovým situacím a uklidňovat ho při zakoktávání.“
„Říkání říkanek spojené s pohybem, klidné prostředí, vitamín B.“
„Fonograforytmika, čtení společně s dospělým, pomalé čtení, dechová cvičení.“
„Zatím nám bylo řečeno, že má být v klidu a nestresovat se a máme na něj mluvit klidně a pomalu, že je to běh na dlouhou trať.“
„Zatím žádné, máme rady pouze od známých, že malého nemáme stresovat, nemáme ho napomínat a do ničeho nutit. Snažíme se toho držet.“
Z výzkumného šetření vyplývá, že nejčastější terapeutické techniky doporučované logopedy jsou: udržování klidného prostředí bez stresu, pomalé mluvení, dechová cvičení, navozování lehkého hlasového začátku, pomalé čtení a doplňování vitamínu B. Ve třech případech bylo rodičům doporučeno, aby počkali, že se řeč upraví sama. 10. Zapojil/a jste se do průběhu terapie? a. ano, uveďte jak: ………………………, b. ne. Na otázku, zda se respondenti osobně zapojili do terapie koktavosti, odpovědělo 10 respondentů „ano“ a 16 respondentů „ne“. Grafické znázornění představuje graf č. 14. Níže uvádíme odpovědi respondentů, jak se zapojovali do průběhu terapie:
58
„Přestala jsem ho nutit, aby se oblékl. Když chtěl krmit, tak jsem ho krmila. Přestali jsme doma mluvit ve stylu: Když budeš hodný Ježíšek Ti přinese... Taky jsme s ním začali co nejvíce komunikovat a ještě víc číst knížky.“
„Cvičíme doma.“
„Čteme doma, provádíme dechová cvičení, mluvíme na něj pomalu a klidně, neopravujeme ho.“
„Všichni máme mluvit pomalu a klidně, prý se i občas zakoktat.“
„Cvičíme doma příklady od logopeda.“
„Snažím se syna nestresovat, a mluvit na něj pomalu.“
Zapojil/a jste se do průběhu terapie?
38%
Ano Ne
62%
Graf č. 14: Zapojení rodičů, příbuzných a známých do proběhu terapie. 11. Jak hodnotíte přínos terapie? Předkládáme vybrané výpovědi na poslední otevřenou otázku dotazníku:
„Koktavost se sice moc nezlepšila, ale zásadní změnu vidím ve zvýšeném sebevědomí.“
„Po třech týdnech mírné zlepšení a věřím, že jsme na dobré cestě.“
„Už nekoktá, terapie byla velmi úspěšná.“ 59
„Zatím žádné zlepšení.“
„Někdy už nekoktá.“
„Žádná změna.“
„Zatím získal trochu sebedůvěry, ale nežádoucí emoce z koktavosti jsou stále.“
„Mírné zlepšení, spíš záleží na náladě a jak je v pohodě.“
„Zatím se koktavost spíše zhoršuje.“
„Výborný, už nekoktá.“
„Zatím se nelepší.“
„Negativně.“
„Koktavost se mírně zlepšila, občas mluví i pár dní bez většího zakoktávání.“
„Máme docela dobré výsledky, koktavost se lepší.“
„Výborně, výrazné zlepšení.“
„Koktavost se nemění.“
„Už skoro nekoktá.“
„Trochu to pomáhá, zvýšilo se sebevědomí, v lepších dnech mluví i ráda.“
„Pomalu se koktavost zlepšuje, hodnotím kladně.“
„Příznaky mírně ustupují.“
„Zatím žádné zlepšení.“
„Výrazné zlepšení.“
„Téměř bez změny.“
Z výzkumu vyplývá, že rodiče, příbuzní a známý dětí s koktavostí převážně posuzují terapii koktavosti za úspěšnou (více jak polovina případů). 4.1.3 Zhodnocení
první
čás ti
dotazníků,
zaměřené
na
p růběh
logopedické intervence u dětí s koktavostí, logopedy doporučené terapeutické metody a jejich přínos Z první části našeho výzkumného šetření vyplývá, že ze všech sledovaných dětí s koktavostí častěji trpí koktavostí chlapci než dívky (60% : 40% a 69% : 31%), průměrný věk sledovaných dětí s koktavostí byl 11,5 roku s největším výskytem vzniku koktavosti ve věku 3-6 let. Koktavost u sledovaných dětí vznikala nejčastěji náhle (ve 20 případech 60
ze 46) a projevuje se nejvíce opakováním hlásek, slabik a slov (ve 40 případech), prodlužováním počátečních slabik nebo hlásek (ve 36 případech),přerušováním slov a pauzami uprostřed slov (ve 21 případech), přehnanými artikulačními pohyby (v 19 případech) a neschopností promluvit před učitelem (1 případ). Převážná většina dětí (76%) navštěvuje odborníka na koktavost. Mezi nejčastěji vyhledávané odborníky patří logoped, psycholog, kineziolog, psychiatr, neurolog a praktický lékař. Logopedy nejvíce doporučované terapeutické metody jsou eliminace stresu, dechová cvičení, fonograforytmika, navozování měkkého hlasového začátku, pomalé čtení a pomalé mluvení. V hodnocení vlivu terapie se ve výzkumu vyskytl rozpor mezi odpověďmi samotných dětí s koktavostí a mezi odpověďmi rodičů, příbuzných a známých. Samotní balbutici hodnotili přínos terapie více negativně, oproti tomu rodiče, příbuzní a známí hodnotili přínos terapie převážně kladně. Vysvětlujeme si to tak, že balbutici jsou k sobě příliš kritičtí a nepostřehnou drobné změny k lepšímu.
4.2 Dotazníkové šetření zaměřené na obtíže během školní docházky, které koktavost přináš í Ve druhé části našeho výzkumu budeme používat druhé části obou dotazníků, které jsou zaměřené na obtíže během školní docházky, které s sebou koktavost přináší. Nyní se budeme věnovat rozboru otázek z výzkumných dotazníků: 4.2.1 Vyhodnocení otázek z druhé části dotazníků cíleného pro děti s koktavostí 10. Způsobila Vám koktavost potíže ve škole? a. ano, uveďte jaké: ………………….., b. ne. 61
Na desátou otázku, zda koktavost způsobila dítěti problémy ve škole, odpovědělo 100% respondentů „ano“. Níže uvádíme nejčastější obtíže:
posměch spolužáků,
šikana,
netrpěliví učitelé,
označování za simulanta,
strach ze školy,
strach ze zkoušení,
neschopnost vyjádřit myšlenky,
horší známky z důvodu neschopnosti říct své znalosti.
11. Jaký vztah máte se spolužáky? a. dobrý, ve třídě jsem oblíbený, b. na vztahy se spolužáky si nestěžuji, c. nemám rád pozornost ostatních, proto se do kolektivu nezapojuji, d. spolužáci se mi kvůli koktavosti posmívají, e. jiné ……………………. Jedenáctá otázka zjišťovala vztahy mezi dítětem s koktavostí a jeho spolužáky. Jeden respondent uvedl, že je mezi spolužáky oblíbený, 2 respondenti uvedli, že si na vztahy se spolužáky nestěžují, 3 respondenti se raději vyhýbají kolektivu, aby nebyli středem pozornosti, 13 respondentům se spolužáci kvůli koktavosti posmívají a jeden respondent uvedl „jinou“ možnost, a to „šikanu“ ze strany spolužáků. Procentuální znázornění uvádí graf č. 15.
62
Jaký vztah máte se spolužáky? Dobrý, ve třídě jsem oblíbený
5% 5% 10%
Na vztahy se spolužáky si nestěžuji 15% Nemám rád pozornost ostatních, proto se do kolektivu nezapojuji
65%
Spolužáci se mi kvůli koktavosti posmívají
Graf č. 15: Vztah dítěte s koktavostí s jeho spolužáků. 12.Jakou formou zkoušení Vás učitelé zkouší? a) nedělají rozdíly mezi mnou a ostatními, b) vždy se mě zeptají, jak chci být zkoušený, c) vždy pouze písemnou formou, d) nebývám zkoušen, e) jiné: ………………………. Na dvanáctou otázku, která se zaměřuje na formu zkoušení, odpověděli respondenti následovně: 5 respondentů odpovědělo, že učitelé nedělají ve zkoušení rozdíly mezi nimi a ostatním i spolužáky, 9 respondentů se učitelé ptají, jak chtějí být zkoušeni, 3 respondenti jsou zkoušeni pouze písemně, 2 nebývají zkoušeni vůbec a jeden respondent uvedl „jinou“ možnost, že „učitelé neví, jak s ním mají pracovat“. Procentuální znázornění ukazuje graf č. 16.
63
Jakou formou zkoušení Vás učitelé zkouší? Nedělají rozdíly mezi mnou a ostatními
5% 10%
Vždy se mě zeptají, jak chci být zkoušený
25%
Vždy pouze písemnou formou
15%
Nebývám zkoušen 45%
Jiné
Graf č. 16: Forma zkoušení dětí s koktavostí. 13. Vyhovuje Vám způsob, jakým Vás učitelé zkouší? a. ano, b. ne, c. je mi to jedno. Na třináctou otázku, která zjišťuje, zda sledovaným dětem vyhovuje způsob zkoušení ve škole, odpověděli děti takto: 13 z nich způsob zkoušení vyhovuje, 5 dětem nevyhovuje a 2 dětem je jedno, jaký způsob zkoušení učitelé volí. Grafické znázornění představuje graf č. 17.
64
Vyhovuje Vám způsob, jakým Vás učitelé zkouší? 10% Ano Ne
25%
Je mi to jedno 65%
Graf č. 17: Spokojenost se způsobem zkoušení. 14. Jak se cítíte při mluvním projevu před třídou? a. nedělá mi to problémy, b. mám trému, ale vždycky to nějak zvládnu, c. nikdy se nezmůžu ani na slovo, d. jiné: ……………………… Čtrnáctá otázka byla orientována na mluvní projev před třídou, a jak se při něm děti s koktavostí cítí. Dvěma sledovaným dětem mluvní projev před třídou nedělá problém, 9 dětí má trému, ale vždycky to nějak zvládne, 7 dětí se nezmůže ani na slovo a dvě děti zvolily „jinou“ možnost („Z mluvení mám vždycky hrozné trauma, někdy trvá celou věčnost, než řeknu to, co chci.“ a „Nechci mluvit, ale musím, je to vždy obrovský stres.“). Procentuální rozložení představuje graf č. 18.
65
Jak se cítíte při mluvním projevu před třídou? Nedělá mi to problémy 10% 10% Mám trému, ale vždycky to nějak zvládnu Nikdy se nezmůžu ani na slovo
35% 45%
Jiné
Graf č. 18: Pocity dětí s koktavostí při mluvním projevu ve škole. 15. Využil/a jste někdy ve škole koktavosti ve svůj prospěch (např. při zkoušení)? a. ano, b. ne, c. Nikdy mě tato možnost nenapadla. Patnáctá otázka byla zaměřena na využití koktavosti ve svůj prospěch. 7 respondentů uvedlo „ano“, 11 respondentů „ne“ a 2 respondenty nikdy nenapadla možnost, že by své koktavosti mohli své koktavosti využít ve svůj prospěch (viz graf č. 19).
66
Využil/a jste někdy ve škole koktavosti ve svůj prospěch? Ano 10% Ne
35%
Nikdy mě tato možnost nenapadla
55%
Graf č. 19:Využití koktavosti ve vlastní prospěch. 4.2.2 Vyhodnocení otázek z druhé části dotazníků cílené pro rodiče, blízké příbuzné, známé a kamarády dětí s koktavostí 12. Bojí se dítě chodit do školy? a. ano, musel/a změnit školu, b. ano, často ho/ji musím přemlouvat a uklidňovat, c. občas vyjádří obavy z dalšího dne ve škole, převážně když má být zkoušený/á, d. nikdy to přede mnou neřekl/a, ale vím, že do školy nechodí rád/a, e. myslím, že se školou problémy nemá, f. nevím, nikdy o tom se mnou nemluvil/a, g. jiné: ……………………. Dvanáctá otázka se orientovala na strach dítěte s koktavostí ze školy. Strach ze školy a následnou změnu školy volili 2 respondenti, častý strach, přemlouvání a uklidňování zaznamenalo 5 respondentů, dalším 8 se dítě občasně svěří s obavami ze školy, 6 respondentů vycítilo obavy dítěte, přestože je nikdy nevyjádřily, 1 respondent považuje školu za bezproblémovou a 4 respondenti o škole s dítětem nemluví. Procentuální rozložení obav ze školy zaznamenává graf č. 20.
67
Bojí se dítě chodit do školy? Ano, musel/a změnit školu 0% 15%
8%
Ano, často ho/ji musím přemlouvat a uklidňovat
4%
19%
23%
Občas vyjádří obavy z dalšího dne ve škole, převážně když má být zkoušený/á Nikdy to přede mnou neřekl/a, ale vím, že do školy nechodí rád/a Myslím, že se školou problémy nemá Nevím, nikdy o tom se mnou nemluvil/a
31%
Graf č. 20: Obavy dítěte s koktavostí chodit do školy. 13. Stěžuje si dítě na problémy se spolužáky? a. ano, neustále se mu vysmívají, b. občas se zmíní, že mělo s někým konflikt, c. zřídka, ve třídě ho všichni bez výhrad přijali, d. ne, ve třídě je oblíbené. e. Jiné: …………………….. Třináctá otázka zjišťovala problémy dítěte s koktavostí se spolužáky. 12 rodičů, příbuzných, známých a kamarádů odpovědělo, že dítě má neustálé potíže se spolužáky, 10 z nich uvedlo, že se dítě občas zmíní o problémech se spolužáky, další 2 udali, že dítě bylo bezvýhradně přijato a zbylí 2 tvrdí, že dítě je ve třídě oblíbené a se spolužáky problémy nemá. Procentuální znázornění uvádí graf č. 21.
68
Stěžuje si dítě na problémy se spolužáky? 0%
ano, neustále se mu vysmívají
8% 8%
občas se zmíní, že mělo s někým konflikt
46%
zřídka, ve třídě ho všichni bez výhrad přijali
38%
ne, ve třídě je oblíbené Jiné
Graf č. 21: Stížnosti dětí na problémy se spolužáky. 14. Stěžuje si dítě na problémy s učiteli? a. ano, neustále, b. pouze na některé učitele, spousta jich je vstřícná, c. asi tak jako každé jiné dítě, d. ne, učitelé mu/ji velmi pomáhají, e. jiná: ………………………… Čtrnáctá otázka byla zaměřena na potíže dětí s koktavostí s učiteli. Dle respondentů si 2 děti stěžují na potíže s učiteli neustále, 15 dětí si stěžuje pouze na určité učitele, dalších 5 dětí má s učiteli problémy jako každé jiné dítě, 3 dětem učitelé pomáhají a 1 respondent uvedl „jinou“ možnost („Učitel si na mého syna zasedl, neustále ho zkoušel, nadával mu do simulantů. Museli jsme změnit třídu, aby ho učitel už dál neučil. Od té doby je vše v pořádku,“). Grafické znázornění zastoupených odpovědí udává graf č. 22.
69
Stěžuje si dítě na problémy s učiteli? Ano, neustále
4% 8% 11%
Pouze na některé učitele, spousta jich je vstřícná Asi tak jako každé jiné dítě
19%
Ne, učitelé mu/ji velmi pomáhají
58%
Jiná
Graf č. 22: Stížnosti dětí na problémy s učiteli. 4.2.3 Zhodnocení druhé části dotazníků, zaměřené na obtíže během školní docházky, které koktavost přináší Z výzkumu vyplývá, že 100% respondentů pociťuje ve škole obtíže spojené s koktavostí. Mezi nejčastější potíže patří zesměšňování, šikana, netrpěliví učitelé, označování dítěte za simulanta, strach ze zkoušení, strach ze školy, neschopnost vyjádřit myšlenky a špatné známky v důsledku neschopnosti říci osvojené znalosti. Rodiče, blízcí příbuzní, známí a kamarádi dětí s koktavostí uvedli, že 27% sledovaných dětí má obavy ze školy, 31% své obavy vyjadřuje občas a zbytek dětí buď o svých obavách nemluví, nebo strach ze školy nepociťují. Na vztah se spolužáky si stěžuje 76% sledovaných dětí, zbylých 24% si buď nestěžuje nebo jsou ve třídě oblíbení. Konflikty s učiteli pociťuje 70% sledovaných dětí. Pouze v 11% rodiče, příbuzní, známí a kamarádi uvedli, že učitelé dítěti pomáhají. Samotné děti uvádí, že způsob, jakým je učitelé zkouší, jim vyhovuje v 65%.
70
Z výzkumu dále vyplývá, že děti pociťují obavy z mluvního projevu před třídou, pouze v 10% nedělá mluvený přednes před třídou problémy. Pouze 35% sledovaných dětí uvedlo, že někdy ve škole využily koktavost ve svůj prospěch.
71
5 VÝSLEDKY VÝZKUMNÉHO ŠETŘENÍ V praktické části diplomové práce jsme si stanovili dva cíle: a) zjistit průběh logopedické intervence u dětí s koktavostí, terapeutické metody doporučované logopedy dětem s koktavostí a jejich přínos, b) zjistit obtíže během školní docházky, které koktavost přináší. K dosažení cílů jsme použili metodu kvalitativního výzkumu, a to výzkumný dotazník. Vytvořili jsme dva dotazníky, které byly určené dvěma cílovým skupinám: a) dětem s koktavostí starších 6 let, b) rodičům, blízkým příbuzným, známým a kamarádům dětí s koktavostí. V první části výzkumného šetření, které bylo zaměřené na průběh logopedické intervence, terapeutické metody doporučované logopedy dětem s koktavostí a jejich přínos, jsme došli k těmto výsledkům:
ze všech sledovaných dětí s koktavostí častěji trpí koktavostí chlapci než dívky (60% : 40% a 69% : 31%),
průměrný věk sledovaných dětí s koktavostí byl 11,5 roku,
průměrný věk vzniku koktavosti byl uváděn na rozmezí mezi 3-6 lety,
koktavost u sledovaných dětí vznikala nejčastěji náhle (ve 20 případech ze 46),
koktavost se nejvíce projevuje opakováním hlásek, slabik a slov (ve 40 případech), prodlužováním počátečních slabik nebo hlásek (ve 36 případech), přerušováním slov a pauzami uprostřed slov (ve 21 případech), přehnanými artikulačními pohyby (v 19 případech) a neschopností promluvit (1 případ),
76% sledovaných dětí navštěvuje odborníka na koktavost,
mezi nejčastěji vyhledávané odborníky patří logoped, psycholog, kineziolog, psychiatr, neurolog a praktický lékař,
72
logopedy nejvíce doporučované terapeutické metody jsou: eliminace stresu, dechová cvičení, fonograforytmika, navozování měkkého hlasového začátku, pomalé čtení a pomalé mluvení,
v otázce přínosu terapie se výsledky cílových skupin liší, samotní balbutici hodnotí převážně negativně, oproti tomu rodiče, příbuzní, známí a kamarádi hodnotí terapii vcelku pozitivně.
Ve druhé části výzkumného šetření, které bylo zaměřené obtíže během školní docházky, které koktavost přináší, jsme došli k těmto výsledkům:
100% sledovaných dětí pociťuje ve škole obtíže spojené s koktavostí,
mezi nejčastější potíže ve škole patří: zesměšňování, šikana, netrpěliví učitelé, označování dítěte za simulanta, strach ze zkoušení, strach ze školy, neschopnost vyjádřit myšlenky a špatné známky v důsledku neschopnosti říci osvojené znalosti,
27% sledovaných dětí má obavy ze školy, 31% své obavy vyjadřuje občas a 42% buď o svých obavách nemluví, nebo strach ze školy nepociťují,
na
vztah
se
spolužáky
si
stěžuje
76%
sledovaných
dětí,
zbylých
24% si buď nestěžuje, nebo jsou ve třídě oblíbení,
konflikty s učiteli pociťuje 70% sledovaných dětí, v 11% učitelé dítěti pomáhají, 65% dětí vyhovuje způsob, jakým jsou ve škole zkoušeni,
90% sledovaných respondentů uvedlo, že má obavy z mluveného přednesu před třídou,
35% sledovaných dětí uvedlo, že někdy ve škole využily koktavost ve svůj prospěch.
Na začátku výzkumného šetření jsme si položili 3 výzkumné otázky. Na základě výsledků výzkumu si na ně odpovíme: Výzkumná otázka č. 1: Jaké terapeutické techniky doporučují logopedi dětem s koktavostí?
73
Na základě výzkumu můžeme uvést tyto techniky, které logopedi nejčastěji doporučují dětským klientům s koktavostí: eliminace stresu, dechová cvičení, fonograforytmika, navozování měkkého hlasového začátku, pomalé čtení a pomalé mluvení. Výzkumná otázka č. 2: Jak hodnotí přínos terapeutických metod doporučovaných logopedem samotní balbutici a jejich rodinní příslušníci? Dle odpovědí samotných balbutiků a jejich rodinných příslušníků a známých, jsme došli ke zcela odlišným výsledným hodnocením přínosu terapie. Balbutici hodnotí vliv terapie jako neefektivní, zato rodiče, příbuzní, známí a kamarádi uvedli, že terapie je převážně úspěšná. Domníváme se, že balbutici na sobě nezpozorují všechny změny a hodnotí se více kriticky. Výzkumná otázka č. 3: Jaké obtíže přináší dítěti koktavost v průběhu školní docházky? Po vyhodnocení získaných dat jsme došli k závěru, že koktavost s sebou přináší mnohé obtíže, které pociťuje 100% sledovaných dětských balbutiků. Mezi nejčastější obtíže patří: zesměšňování, šikana, netrpěliví učitelé, označování dítěte za simulanta, strach ze zkoušení, strach ze školy, neschopnost vyjádřit myšlenky a špatné známky v důsledku neschopnosti říci osvojené znalosti. Závěrem kapitoly bychom chtěli uvést, že výzkumné cíle byly splněny a výzkumné otázky zodpovězeny.
74
6 ZÁVĚR Koktavost je velmi závažná porucha komunikační schopnosti, která má na osobnost člověka neblahý vliv, neboť působí na všechny stránky osobnosti: na psychickou, fyzickou i sociální. Koktavost nejčastěji vzniká v dětském věku, tedy v období, kdy psychika člověka ještě není stabilní a tak závažná věc, jako je koktavost, může narušit následující psychický vývoj dítěte. V diplomové práci jsme se nejprve zabývali definováním a terminologickým vymezením koktavosti,
výskytem
koktavosti,
historickým
náhledem,
klasifikací,
etiologií,
symptomatologií, diagnostikou, terapií a prognózou koktavosti. Následně se ve druhé kapitole zaměříme na vstup dítěte s koktavostí do školských zařízení, na jeho vztahy se spolužáky, učiteli a na jeho rodinné zázemí. V praktické části jsme navázali na poznatky z první části diplomové práce, stanovili si dva výzkumné cíle: zjistit průběh logopedické intervence u dětí s koktavostí, terapeutické metody doporučované logopedy dětem s koktavostí a jejich přínos a zjistit obtíže během školní docházky, které koktavost přináší; a snažili se tyto výzkumné cíle naplnit pomocí dvou výzkumných dotazníků, které byly zaměřeny na dvě cílové skupiny: na děti s koktavostí starší 6 let a na rodiče, blízké příbuzné, známé a kamarády dětí s koktavostí. Dotazníky měly 16 a 14 položek a byly rozděleny na dvě části. První se vždy zaměřovala na průběh logopedické intervence, logopedy doporučovanými terapeutickými metodami a přínosem terapeutického procesu, druhá část dotazníků se orientovala na obtíže ve škole způsobené koktavostí, na vztahy dítěte
s koktavostí s jeho spolužáky a učiteli.
Po zhodnocení výsledků jsme dospěli k názoru, že průběh logopedické intervence má přibližně z jedné poloviny kladné ohlasy (převážně z hodnocení rodičů, blízkých příbuzných, známých a kamarádů dětí s koktavostí) a přibližně z jedné poloviny negativní ohlasy (převážně samotní balbutici). Druhá část šetření přinesla očekávané výsledky, že koktavost způsobuje časté obtíže ve škole. Doufáme, že práce přinesla celkový náhled na logopedickou intervenci a dále by mohla sloužit jako podnět logopedům, aby vynaložili úsilí na zlepšení úrovně logopedické intervence u dětí s koktavostí, nebo jako příručka pro rodiče, kteří by se chtěli dozvědět o problematice koktavosti více informací. 75
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 1. BLOODSTEIN, Oliver (1995): A handbook on stuttering. San Diego, London: Singular Publishisn.
2. BLOOM, Charleen a Donna K COOPERMAN. 1999. Synergistic stuttering therapy. Boston: Butterworth-Heinemann.
3. BOSSHARDT, Von Hans-Georg. Stottern. Göttingen: Hogrefe, 2008. ISBN 38-017-1353-9. 4. CONTURE, Edward G. 2001. Stuttering: its nature, diagnosis, and treatment. Boston: Allyn and Bacon.
5. CSÉFALVAY, Zsolt a Viktor LECHTA. Diagnostika narušené komunikační schopnosti u dospělých. Vyd. 1. Překlad Magda Wdowyczynová. Praha: Portál, 2013, s.23 - 55. ISBN 978802-6203-643
6. DELL, Carl W. Koktavost u dětí školního věku: manuál pro logopedickou intervenci. Překlad Alžběta Peutelschmiedová. Brno: Paido, 2004, 79 s. ISBN 80-731-5075-1.
7. ECKERT, Hans-Joachim Scholz; Renate. Sachwörterbuch: Stottern und Poltern: unter Berücksichtigung internationaler Terminologie. München: Fink, 1978. ISBN 978-377-0516704.
8. International classification of functioning, disability and health: ICF. Geneva: World Health Organization, 2001, iii, 299 p. ISBN 92-415-4542-9.
9. KLENKOVÁ, Jiřina. Logopedie. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006, 228 s. ISBN 97880-247-1110-9.
10. KONDÁŠ, Ondřej. Zajakavosť : Psychologický rozbor a terapia. 1. vyd. Bratislava, 1983. 11. KRŠŇÁKOVÁ, Petra. Cesta z hlubin koktavosti: náměty pro terapii balbuties korespondující s novými trendy desenzibilizace. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2004, 57 s. Skripta (Univerzita Palackého. Filozofická fakulta). ISBN 80-244-0911-9.
12. KUTÁLKOVÁ, Dana. Budu správně mluvit: chodíme na logopedii. Vyd. 1. Praha: Grada, 2011, 224 s. ISBN 978-802-4736-877.
13. LAŠŤOVKA, Milan. Poruchy plynulosti řeči. Dolní Břežany: Scriptorium, c1999, 139 s. ISBN 80-861-9713-1.
14. LECHTA, Viktor. Koktavost: integrativní přístup. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Portál, 2010, 333 s. ISBN 978-807-3676-438
15. LECHTA, Viktor. Koktavost: komplexní přístup. Vyd. 1. Překlad Jana Křížová. Praha: Portál, 2004, 231 s. ISBN 80-717-8867-8.
16. LECHTA, Viktor. Terapia narušenej komunikačnej schopnosti. [1. vyd.]. Martin: Osveta, 2002, 270 s. ISBN 80-806-3092-5.
76
17. LECHTA, Viktor. Terapie narušené komunikační schopnosti. 2. vyd. Praha: Portál, 2011, s. 239 – 281. ISBN 978-7367-901-9.
18. MAJDANOVÁ, A. Orientačná diagnostika situačnej psychickej tenzie při chronickej zajakavosti. Dizertační práce (školitel: V. Lechta). Bratislava: Pedagogická fakulta, Univerzita Komenského, 2012
19. MANNING, Walter H. 2010. Clinical decision making in fluency disorders. 3rd ed. Delmar, Cengage Learning.
20. MÉREI, V. – VINCZÉNE, B.E. 1979. Dadogás I. Budapest. Tankönyvkiadó. 21. Mezinárodní statistická klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů: MKN-10 : desátá revize : aktualizovaná verze k 1. 1. 2009. 2., aktualiz. vyd. Praha: Bomton Agency, 2008, 860 s. ISBN 978-809-0425-903.
22. MISTRÍK Jozef. Variácie reči. 1. vyd. Bratislava: Smena, 1988. 159 s. 23. PEUTELSCHMIEDOVÁ, Alžběta. Aktuální problémy balbutiologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2000, 90 s. ISBN 80-244-0050-2.
24. ŘEPOVÁ, Petra. Dítě a koktavost. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2007, 35. s. ISBN 978-80-224-1766-0.
25. SANDRIESER, Patricia a Peter SCHNEIDER. 2008 Stottern im Kindesalter. Stuttgart. New York: Thieme.
26. SOVÁK, Miloš. Logopedie předškolního věku. 2. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,n.p., 1986.
27. SOVÁK, Miloš. Výchova koktavého dítěte doma i ve škole. 1. vyd. Praha: SPN, 1988. 28. ŠIMÍČKOVÁ-ČÍŽKOVÁ, Jitka. Přehled vývojové psychologie. 1. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 1999, 175 s. ISBN 80-706-7953-0.
29. ŠKODOVÁ, Eva a Ivan JEDLIČKA. Klinická logopedie. 2. aktualiz. vyd. Praha: Portál, 2007, 615 s., viii s. barev. obr. příl. ISBN 978-807-3673-406.
30. VOGEL, Deanie, John E CARTER a Phyllis B CARTER. 2000. The effects of drugs on communication disorders. San Diego: Singular.
31. WIRTH, Günter. 2000. Sprachstörungen, Sprechstörungen, kindliche Hörstörungen: Lehrbuch für Ärzte, Logopäden und Sprachheilpädagogen. Köln: Dt. Ärzte-Verl.
32. ZUCKRIGL,Alfred. Wenn Kinder stottern. München: Reinhardt. 1966, 79s.
77
SEZNAM INTERNETOVÝCH ZDROJŮ 1. BŘEZINOVÁ, Markéta. S tabletem umí, ale mluvit ne. Dětí s poruchami řeči neustále přibývá. IDNES.cz [online]. 2013, 2013-07-18 [cit. 2014-06-23].
2. DLOUHÁ, Marta. Koktá vaše dítě?. Máma a já [online]. 2013, 2013-09-04 [cit. 2014-06-23]. Dostupné z: http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/2626/koktavost_1.html
3. KEHOE. Stuttering: Science. Therapy & Practice [online]. 2000, 2000-04-18 [cit. 2014-06-23]. Dostupné z: http://casafuturatech.com/Book/Therapy
4. KEJKLÍČKOVÁ, Ilona. Jak zvládat koktavost. Doktorka.cz [online]. 2012, 2012-02-24 [cit. 2014-06-23]. Dostupné z: http://psychologie.doktorka.cz/jak-zvladat-koktavost/
5. PEUTELSCHMIEDOVÁ, Alžběta. Co by měl učitel vědět o koktavosti. RVP: Metodický portál [online].
2011,
2011-10-21
[cit.
2014-06-23].
Dostupné
z:
http://clanky.rvp.cz/clanek/c/O/14207/CO-BY-MEL-UCITEL-VEDET-O-KOKTAVOSTI.html/
6. TĚTHALOVÁ, Marie. Koktavé dítě v mateřské škole. Rodina.cz [online]. 2011, 2011-02-23 [cit. 2014-06-23]. Dostupné z: http://www.rodina.cz/clanek8185.htm
78
SEZNAM ZKRATEK Apod.
A podobně
CNS
Centrální nervová soustava
Č.
Číslo
DAF
Delayed Auditory Feedback
EEG
Elektroencefalograf
IZ
Index zlepšení/ zhoršení
Let.
Letech
MKN
Mezinárodní klasifikace nemocí
MKF
Mezinárodní klasifikace disability a zdraví
NKS
Narušená komunikační schopnost
NaKoCH
Narušené koverbální chování
Např.
Například
NN
Nadměrná námaha
PT
Psychická tenze
Srov.
Srovnání
Stol.
století
Stol. n. l.
Století našeho letopočtu 79
Stol. př. n. l. Století před naším letopočtem Tis.
Tisíciletí
USA
United States of America
WHO
World Health Organization
80
SEZNAM GRAFŮ Graf č. 1: Pohlaví respondentů Graf č. 2: Věkové rozložení respondentů Graf č. 3: Období vzniku koktavosti Graf č. 4: Okolnosti vzniku koktavosti Graf č. 5: Projevy koktavosti Graf č. 6: Návštěvnost odborníků Graf č. 7: Vztah mezi respondentem a dítětem s koktavostí Graf č. 8: Pohlaví dítěte s koktavostí Graf č. 9: Věk dítěte s koktavostí Graf č. 10: Období vzniku koktavosti Graf č. 11: Okolnosti vzniku koktavosti Graf č. 12: Projevy koktavosti Graf č. 13: Návštěvnost odborníků Graf č. 14: Zapojení rodičů, příbuzných a známých do proběhu terapie Graf č. 15: Vztah dítěte s koktavostí s jeho spolužáků Graf č. 16: Forma zkoušení dětí s koktavostí Graf č. 17: Spokojenost se způsobem zkoušení 81
Graf č. 18: Pocity dětí s koktavostí při mluvním projevu ve škole Graf č. 19:Využití koktavosti ve vlastní prospěch Graf č. 20: Obavy dítěte s koktavostí chodit do školy Graf č. 21: Stížnosti dětí na problémy se spolužáky Graf č. 22: Stížnosti dětí na problémy s učiteli
82
SEZNAM OBRÁZKŮ Obrázek č. 1: Faktory vzniku balbuties podle Böhmeho (in Kršňáková, 2004)
83
SEZNAM PŘÍLOH Příloha č. 1: Záznamový arch: projevy narušeného koverbálního chování (Lechta, 2010, s. 124) Příloha č. 2: Dotazník určený dětským klientům s diagnostikovanou koktavostí Příloha č. 3: Dotazník určený rodičům, blízkým příbuzným, známým a kamarádům dětských klientů s diagnostikovanou koktavostí
84
Příloha č. 1: Záznamový arch: projevy narušeného koverbálního chování (Lechta, 2010, s. 124) LOKALIZACE HLAVA TVÁŘ A KRK OČI
ÚSTA
NOS RUCE NOHY TRUP
SYMPTOMY nepřirozené pohyby hlavou grimasy evidentní spazmy na krku svrašťování čela nepřirozené mhouření zvedání obočí přerušení zrakového kontaktu v momentě dysfluence pohyby rty polykání přetrvávání otevřených úst během bloku tremor rtů Fröschelsův symptom zatínání dlaní v pěst nepřirozená gestikulace dupnutí při překonání bloku zvedání ramen pohyby trupem
STUPEŇ
ETIOLOGIE
VEGETATIVNÍ pocení PŘÍZNAKY zčervenání zvyšování hlasu Index NaKoCH Datum:
Zaznamenal:
Stupeň:
0-
Nevyskytuje se
1-
Lehký (laik si ho obvykle nevšimne, logoped ho při diagnostice identifikuje)
2-
Střední (je nápadný do té míry, že ho postřehne i laik)
3-
Těžký (interferuje s komunikačním záměrem v takovém rozsahu, že dostane běžného posluchače do rozpaků)
4-
Velmi těžký (může znemožnit realizaci komunikačního záměru mluvícího nebo dekódování informace ze strany posluchače)
Etiologie:
PT – při zvažování etiologie výskytu daného symptomu předpokládáme psychickou tenzi NN – při zvažování etiologie výskytu daného symptomu předpokládáme nadměrnou námahu
příloha č. 2: Dotazník určený dětským klientům s diagnostikovanou koktavostí
Dotazník určený dětským klientů m s diagnostikovanou koktavostí Dobrý den, jmenuji se Miloslava Librová a jsem studentkou 4. ročníku logopedie na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Chtěla bych Vás požádat k vyplnění krátkého dotazníku, který bude sloužit jako podklad výzkumné části mé diplomové práce. V případě potřeby mě kontaktujte na e-mailu
[email protected]. Předem děkuji za Vaši ochotu a čas strávený vyplňováním dotazníku. Miloslava Librová. DŮVĚRNÉ! 1. Pohlaví: a) Muž b) Žena
2. Věk: a. 6-12 let, b. 12-17 let, c. 17 a více.
3. V kolika letech se koktavost projevila? a. 3-6 let, b. 6-12 let,
c. 12 a více let.
4. Za jakých okolností koktavost vznikla? a. vznikla náhle, pokud ano, za jakých okolností: …………., b. vznikala postupně, c. nevím, nepamatuji si to.
5. Jak se koktavost projevuje? a. opakováním hlásek, slabik, slov, b. prodlužováním počátečních slabik nebo hlásek, c. přehnanými artikulačními pohyby, d. přerušováním slov a pauzami uprostřed slov e. jiné: ……………………… 6. Navštěvujete nějakého odborníka? a. ano, uveďte jakého: ………………………., b. ne. 7. Jaká vyšetření jste absolvoval/a?
8. Jakou techniku léčby Vám doporučil logoped?
9. Zlepšily se projevy koktavosti během léčby?
10. Způsobila Vám koktavost potíže ve škole? a. ano, uveďte jaké: ………………….., b. ne. 11. Jaký vztah máte se spolužáky? a. dobrý, ve třídě jsem oblíbený, b. na vztahy se spolužáky si nestěžuji, c. nemám rád pozornost ostatních, proto se do kolektivu nezapojuji, d. spolužáci se mi kvůli koktavosti posmívají, e. jiné ……………………. 12.Jakou formou zkoušení Vás učitelé zkouší? f) nedělají rozdíly mezi mnou a ostatními, g) vždy se mě zeptají, jak chci být zkoušený, h) vždy pouze písemnou formou, i) nebývám zkoušen, j) jiné: ………………………. 13. Vyhovuje Vám způsob, jakým Vás učitelé zkouší? a. ano, b. ne, c. je mi to jedno. 14. Jak se cítíte při mluvním projevu před třídou?
a. nedělá mi to problémy, b. mám trému, ale vždycky to nějak zvládnu, c. nikdy se nezmůžu ani na slovo, d. jiné: …………………… 15. Využil/a jste někdy ve škole koktavosti ve svůj prospěch (např. při zkoušení)? a. ano, b. ne, c. Nikdy mě tato možnost nenapadla. Děkuji za spolupráci.
Příloha č. 3: Dotazník určený rodičům, blízkým příbuzným, známým a kamarádům dětských klientů s diagnostikovanou koktavostí
Dotazník určený rodičům, blízkým příbuzným, známým a kamarádům dětských klientů s diagnostikovanou koktavostí Dobrý den, jmenuji se Miloslava Librová a jsem studentkou 4. ročníku logopedie na pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Chtěla bych Vás požádat k vyplnění krátkého dotazníku, který bude sloužit jako podklad výzkumné části mé diplomové práce. V případě potřeby mě kontaktujte na e-mailu
[email protected]. Předem děkuji za Vaši ochotu a čas strávený vyplňováním dotazníku. Miloslava Librová. DŮVĚRNÉ! 1. V jakém stavu je k Vám dítě s koktavostí? a. syn nebo dcera, b. blízký příbuzný, známý, kamarád. 2. Pohlaví dítěte s koktavostí: a. chlapec, b. dívka. 3. Kolik je dítěti s koktavostí let: a. 3-6 let, b. 6-12 let, c. 12 a více.
4. V kolika letech koktavost vznikla? a. 3-6 let, b. 6-12 let, c. 12 a více let, d. nevím. 5. Za jakých okolností koktavost vznikla? a. vznikla náhle, pokud ano, za jakých okolností:…………………, b. vznikala postupně, c. nevím. 6. Jak se koktavost začala projevovat? a. opakováním hlásek, slabik, slov, b. prodlužováním počátečních slabik nebo hlásek, c. přehnanými artikulačními pohyby, d. přerušováním slov a pauzami uprostřed slov e. jiné: ……………………… 7. Navštěvuje dítě nějakého odborníka? a. ano, uveďte jakého: ………………….., b. ne, c. nevím. 8. Jaké vyšetření dítě absolvovalo?
9. Jaké terapeutické techniky logoped dítěti doporučil?
10. Zapojil/a jste se do průběhu terapie? a. ano, uveďte jak: ………………………, b. ne. 11. Jak hodnotíte přínos terapie?
12. Bojí se dítě chodit do školy? a. ano, musel/a změnit školu, b. ano, často ho/ji musím přemlouvat a uklidňovat, c. občas vyjádří obavy z dalšího dne ve škole, převážně když má být zkoušený/á, d. nikdy to přede mnou neřekl/a, ale vím, že do školy nechodí rád/a, e. myslím, že se školou problémy nemá, f. nevím, nikdy o tom se mnou nemluvil/a, g. jiné: ……………………. 13. Stěžuje si dítě na problémy se spolužáky? a. ano, neustále se mu vysmívají, b. občas se zmíní, že mělo s někým konflikt, c. zřídka, ve třídě ho všichni bez výhrad přijali, d. ne, ve třídě je oblíbené. e. Jiné: ……………………..
14. Stěžuje si dítě na problémy s učiteli? a. ano, neustále, b. pouze na některé učitele, spousta jich je vstřícná, c. asi tak jako každé jiné dítě, d. ne, učitelé mu/ji velmi pomáhají, e. jiná: ………………………… Děkuji za spolupráci.
ANOTACE Jméno a
Miloslava Librová
příjmení: Katedra:
Ústav speciálněpedagogických studií
Vedoucí práce:
Mgr. Gabriela Smečková, Ph.D
Rok obhajoby:
2014
Název práce:
Logopedická intervence u dětí s koktavostí
Název
Speech therapy intervention for children with stuttering
v angličtině: Anotace práce:
Diplomová práce se věnuje problematice dětí s diagnostikovanou koktavostí. V teoretické části se zabýváme definicí a terminologickým vymezením koktavosti, výskytem koktavosti, historickým náhledem, klasifikací,
etiologií,
symptomatologií,
diagnostikou,
terapií,
prognózou koktavosti, zařazením dětí s koktavostí do školského systému, vztahy dítěte s koktavostí se spolužáky, s učiteli a jeho rodinným zázemím. Praktická část je zaměřená na výzkumné šetření pomocí dotazníků určených dvěma cílovým skupinám: dětem s diagnostikovanou koktavostí starších 6 let a rodičům, blízkým příbuzným, známým a kamarádům dětí s diagnostikovanou koktavostí. Cílem bylo zjistit průběh logopedické intervence u dětí s koktavostí, terapeutické metody, doporučované logopedy dětem s koktavostí a jejich přínos a zjistit obtíže během školní docházky, které koktavost přináší.
Klíčová slova:
logopedická
koktavost,
intervence,
terapeutické
metody,
dítě
s koktavostí Anotace
This thesis deals with the issue of children diagnosed with stuttering.
v angličtině:
The theoretical part deals with the definitions and terminology defining
stuttering,
stuttering
occurrence,
historical
insight,
classification, etiology, symptoms, diagnosis, treatment, prognosis of stuttering, stuttering with the inclusion of children in the school system, the relationship of the child with stuttering classmates, teachers, and family background. The practical part is focused on research using questionnaires to two target groups: children diagnosed with
stuttering over 6
years and
their parents,
close relatives, friends and acquaintances of children diagnosed with stuttering. The aim was to determine the course of speech therapy intervention for children with stuttering, therapeutic methods, speech therapists recommended for children with stuttering and their benefits and find difficulty in school life, which brings stuttering. Klíčová
slova stuttering,
v angličtině:
speech
therapy
intervention,
therapeutic
methods,
a child with a stuttering
Přílohy vázané Příloha č. 1. - Záznamový arch – projevy narušeného koverbálního v práci: chování (Lechta, 2010, s. 124) Příloha č. 2: Dotazník určený dětským klientům s diagnostikovanou koktavostí Příloha č. 3: Dotazník určený rodičům, blízkým příbuzným, známým a kamarádům dětských klientů s diagnostikovanou koktavostí
Rozsah práce:
84 s.
Jazyk práce:
Český jazyk
