UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY MĚSTA PŘEROVA

UNIVERZITA PALACKÉHO V OLOMOUCI Přírodovědecká fakulta Katedra geografie

Bc. Martin SPÁČIL

GEOMORFOLOGICKÉ POMĚRY MĚSTA PŘEROVA

Diplomová práce

Vedoucí práce: doc. RNDr. Irena SMOLOVÁ, Ph.D. Olomouc 2014

Bibliografický záznam Autor (osobní číslo): Bc. Martin Spáčil (R120225) Studijní obor:

Regionální geografie

Název práce:

Geomorfologické poměry města Přerova

Title of thesis:

Geomorphological conditions of the town of Přerov

Vedoucí práce:

doc. RNDr. Irena Smolová, Ph.D.

Rozsah práce:

114 stran, 4 vázané přílohy, 1 volná příloha

Abstrakt:

Předkládaná práce se zabývá geomorfologickými poměry na území města Přerova. V první části jsou popsány jednotlivé fyzickogeografické charakteristiky, je nastíněn vývoj reliéfu a vypracována detailní morfometrická charakteristika území. Hlavním cílem práce, který vycházel z vlastního terénního výzkumu, bylo provedení typologie reliéfu města a charakteristiky vybraných tvarů reliéfu, které jsou pro území města Přerova typické. Největší množství tvarů reliéfu v Přerově má antropogenní a fluviální původ. V závěru práce jsou uvedeny současné geomorfologické procesy, z kterých je patrné, že převládajícím geomorfologickým činitelem na území města je člověk.

Klíčová slova:

antropogenní tvary, fluviální tvary, geomorfologické poměry, reliéf, řeka Bečva, město Přerov

Abstract:

Presented work deals with geomorphological conditions in the town of Přerov. In the first part are described individual physiographic characteristics, is presented the evolution of relief and elaborate a detailed morphometric characteristic of the area. The main aim of the work, which was based on his own landscaping research, was to implement the typology relief of the town and characteristics of selected landforms, which are for area of the town Přerov typical. The largest amount landforms in Přerov has anthropogenic and fluvial origin. In the conclusion are given current geomorphological processes, from which it is evident, that the dominant geomorphological factor in the town is human.

Keywords:

antropogenic landforms, fluvial landforms, geomorphology conditions, relief, the Bečva river, the town of Přerov

Prohlašuji, že jsem zadanou diplomovou práci vypracoval samostatně pod vedením paní doc. RNDr. Ireny Smolové, Ph.D. a veškerou použitou literaturu a zdroje jsem řádně uvedl v seznamu literatury.

V Olomouci dne 22. dubna 2014

.……………...

Děkuji paní doc. RNDr. Ireně Smolové, Ph.D. za odborné vedení, cenné rady a připomínky při zpracovávání této diplomové práce.

OBSAH 1 Úvod ............................................................................................................................... 9 2 Cíle práce ..................................................................................................................... 10 3 Metodika zpracování.................................................................................................... 11 3.1 Studium literárních pramenů a dalších zdrojů....................................................... 11 3.2 Využití mapových podkladů ................................................................................. 14 3.3 Tvorba mapových a grafických výstupů ............................................................... 15 3.4 Terénní výzkum .................................................................................................... 17 4 Vymezení zájmového území a základní fyzickogeografická charakteristika .............. 18 4.1 Základní fyzickogeografická charakteristika zájmového území ........................... 21 5 Vývoj reliéfu ................................................................................................................ 26 6 Morfometrická analýza reliéfu..................................................................................... 30 6.1 Sklonové poměry .................................................................................................. 30 6.2 Orientace ploch ..................................................................................................... 32 7 Základní typologie reliéfu města ................................................................................. 40 7.1 Geomorfologická regionalizace ............................................................................ 40 7.2 Absolutní a relativní výšková členitost území ...................................................... 43 7.3 Geomorfologické regiony ..................................................................................... 49 8 Charakteristika vybraných tvarů reliéfu ...................................................................... 53 8.1 Fluviální tvary ....................................................................................................... 53 8.2 Periglaciální tvary ................................................................................................. 67 8.3.1 Těžební (montánní) tvary ............................................................................... 69 8.3.2 Průmyslové (industriální) tvary ...................................................................... 75 8.3.3 Sídelní (urbánní) tvary.................................................................................... 78 8.3.4 Dopravní (komunikační) tvary ....................................................................... 80 8.3.5 Vodohospodářské (litorální) tvary .................................................................. 83 8.3.6 Rekreační a sportovní tvary ............................................................................ 89 9 Současné geomorfologické procesy............................................................................. 90 10 Závěr .......................................................................................................................... 96 11 Summary .................................................................................................................... 98 12 Použitá literatura a zdroje .......................................................................................... 99 Přílohy

1 Úvod Město Přerov leží v úrodné údolní nivě řeky Bečvy v místě, kde se Moravská brána rozšiřuje a plynule přechází do Hornomoravského úvalu. V severní části katastru města doplňuje reliéf podhůří Oderských vrchů reprezentované Tršickou pahorkatinou, která se zvedá do nadmořských výšek přesahujících 300 m a je součástí geologicky odlišného Českého masivu. Tvář krajiny v okolí Přerova v minulosti formovaly především pravidelné jarní a letní povodně. Bečva tekla přirozeným korytem, vytvářela na svém toku meandry, břehové nátrže a štěrkopískové náplavy. Provedená regulace toku na počátku 20. století nenávratně změnila hydrologickou rovnováhu v nivě řeky Bečvy. Člověk území města výrazně ovlivňuje od 10. století, kdy vzniklo trvalé osídlení na dnešním Horním náměstí. Území města bylo ale obydleno mnohem dříve, o čemž svědčí nálezy kosterních pozůstatků lovců mamutů z Předmostí. Prudký rozvoj město zaznamenalo od druhé poloviny 19. století, kdy byla do města přivedena železnice. Reliéf města začal být díky průmyslové revoluci podstatně přeměňován a s ním i jeho nejbližší okolí. Došlo ke zvýšení počtu obyvatel, k rozrůstání zástavby města a od poloviny 20. století k budování sídlišť, které zabírají velké plochy. Nemalou měrou se na změnách krajiny podepsalo také zemědělství, zejména za socialismu. Podstatně se měnilo rozmístění zemědělských ploch, byly přeorávány meze, upravovány malé vodní toky a likvidovány jejich nivy. Výsledkem těchto změn je rychlý odtok vody, mineralizace nivních půd spojená s erozí a odnosem živin a také zvýšené riziko povodní. Krajina v okolí města Přerova je v současnosti podstatně přeměněná člověkem a mohlo by se zdát, že nemá z oblasti geomorfologie co nabídnout. Tuto domněnku má předkládaná diplomová práce, která navazuje na bakalářskou práci a rozšiřuje ji, vyvrátit a představit komplexní pohled na geomorfologické poměry města Přerova. Územím jsem se zajímal i z toho důvodu, že neexistuje ucelená literatura zabývající se zájmovým územím z geomorfologického hlediska. Proto věřím, že bude tato práce vítaným materiálem.

9

2 Cíle práce Diplomová práce navazuje na bakalářskou práci Vybrané tvary reliéfu na území města Přerov (Spáčil, 2012) a jejím hlavním cílem je komplexně charakterizovat reliéf města

Přerova

s

důrazem

na

geomorfologické

regionalizace

území

města

a charakteristiky tvarů reliéfu. Zpracování diplomové práce bude založeno na vlastním mapování tvarů reliéfu. Bude provedena podrobná typologie reliéfu a budou charakterizovány vybrané tvary reliéfu, které jsou pro území města typické. Jednotlivé tvary reliéfu budou lokalizovány a bude provedena jejich fotodokumentace. Dílčím cílem předkládané práce je provedení detailní morfometrické analýzy zájmového území a charakteristika současných geomorfologických procesů na území města. Hlavním výstupem diplomové práce bude podrobná geomorfologická mapa vybraných tvarů reliéfu ve městě Přerově a mapa geomorfologických regionů. Dalšími součástmi práce budou dílčí tematicky zaměřené mapy zájmového území a jiné grafické výstupy.

10

3 Metodika zpracování Při zpracování diplomové práce bylo použito několik metod práce. Základní metoda spočívala ve studiu odborné a regionální literatury. Veškerá použitá literatura je řádně ocitovaná na konci práce. Další informace byly získány z dostupných mapových aplikací a portálů, které se věnují dílčím tématům. Těžištěm práce bylo vlastní terénní mapování, které proběhlo v několika etapách. Výsledky terénního mapování jsou prezentovány v textové části práce a také v grafických a mapových výstupech, které jsou neodlučitelnou součástí práce. 3.1 Studium literárních pramenů a dalších zdrojů Základem pro zpracování diplomové práce bylo provedení podrobné rešerše odborné literatury a zdrojů, které lze rozdělit do tří základních okruhů. První okruhem je literatura zabývající se dílčími fyzickogeografickými charakteristikami území, které byly využity i pro začlenění území města do jednotlivých fyzickogeografických regionů. V případě geologických a geomorfologických poměrů je to Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny (Mackovčin, Demek a kol., eds., 2006), Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru (Czudek, 1997), Geologická minulost České republiky (Chlupáč a kol., 2002 a 2011), Kvartér: Geologie a geomorfologie (Demek, Zeman, 1984), Obecná geomorfologie (Demek, 1987), Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, List 25-13 Přerov (Čurda a kol., 1999). Informace o říčních terasách byly získány především od dvojice autorů Balatka, Sládek, kteří vydali knihy Vývoj výzkumu říčních teras v Českých zemích (1958) a Říční terasy v Českých zemích (1962). Pro charakteristiky vybraných tvarů reliéfu byly využity publikace Základy geomorfologie - vybrané tvary reliéfu (Smolová, Vítek, 2007), Atlas skalních, zemních a půdních tvarů (Rubín, Balatka, 1986), Úvod do antropogenní geomorfologie I. (Zapletal, 1969) a Základy antropogenní geomorfologie (Kirchner, Smolová, 2010). Problematikou morfometrické analýzy se zabývají Metody v geomorfologii (Buzek, 1979), Metody kvarterně geologického a geomorfologického výzkumu (Bezvodová, Demek, Zeman, 1985) a Morfometrická analýza a digitálne modely georeliéfu (Krcho, 1990). Klimatické poměry byly zpracovány na základě dat poskytnutých při návštěvě vojenské meteorologické stanice v Přerově. Číselné hodnoty v textu byly doplněny z Atlasu podnebí Česka (Tolasz a kol., 2007) a z Podnebí ČSSR-tabulky 11

(Kolektiv, 1970). Charakteristikami vodních toků se zabývá např. Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska (Štefáček, 2008). Pedologické poměry byly popsány na základě publikace Pedologie (1996) od Bořivoje Šarapatky. Biogeografickým poměrům se věnuje Biogeografické členění České republiky (Culek a kol., 1996). Informace o fyzickogeografických charakteristikách území byly doplněny z vybraných webových stránek, které se věnují dílčím problematikám. Také bylo čerpáno z bakalářské práce Vybrané tvary reliéfu na území města Přerov (Spáčil, 2012). Druhým

okruhem

je

regionálně-geografická

literatura

vztahující

se

bezprostředně ke katastrálnímu území města Přerova a jeho nejbližšímu okolí. Regionální literatury, zabývající se pouze zájmovým územím, není mnoho, neboť se autoři většinou věnují atraktivnějším lokalitám v okolí nebo se věnují většímu území (okres Přerov). Významným regionálním autorem je Jiří Lapáček, který vydal řadu publikací o městě Přerově. Jedná se o Přerov: Povídání o městě 1 (2000), Přerov: Povídání o městě 2 (2002) a Přerov (2010). V prvních dvou knihách se autor zabývá různými tématy včetně fyzické geografie, v knize Přerov (2010) popisuje historii města a jeho stavební vývoj. S Břetislavem Passingerem napsal Lapáček dvojdílnou publikaci Pobečví v proměnách času (2005 a 2010), která je spíše socioekonomického charakteru. Další literatura se věnuje širšímu okolí: Přerovský okres (Kreutz, 1927), Okres Přerov (Vožda, 1988), Chráněná území ČR. VI., Olomoucko (Šafář a kol., 2003). V těchto knihách lze nalézt fyzickogeografické charakteristiky okresu Přerov. Regionálním autorem je také Martin Janoška, jehož publikace a články se věnují geologii a geomorfologii, např. Moravská brána očima geologa (1998), Nízký Jeseník očima geologa (2001). Řadu článků v regionálních denících napsal geolog Ivan Mrázek, např. Přerovské travertiny, Kámen a kamenivo na Přerovsku, Cihlářské suroviny na Přerovsku (vše 1972). Doplňujícími zdroji ke geologickým a geomorfologickým poměrům jsou Geologické výzkumy na Moravě a Slezsku, které jednou ročně již 20 let vydává Masarykova Univerzita. Během zmíněného období nebyl v zájmovém území proveden žádný výzkum. Česká geologická služba vydává jednou ročně sborník pod názvem Zprávy o geologických výzkumech již od roku 1952 (mezi lety 1969 a 1985 zprávy nevycházely). Ani tyto zprávy nevěnují zájmovému území větší pozornost. Za zmínku stojí pouze průzkumy provedené v nejbližším okolí Přerova: Lázně Bochoř na Přerovsku (Čurda, 1995), Stratigrafie a litologie miocénu (spodní baden) v okolí

12

Přerova (Čtyroká, Pálenský, 1996) a Fauna z Předmostí - výzkum z roku 1992 (Nývltová Fišáková, 2001). Regionální literatura se také často zabývá hydrologií a tedy i povodněmi, které s Přerovem souvisí. Informace o povodni v roce 1997 podává Josef Matějíček v knize Povodeň v povodí Moravy v roce 1997 (1998). Povodním se věnuje také kniha Krajina, lidé a povodně v povodí řeky Moravy (Vaishar, 2002), Vybrané přírodní extrémy a jejich dopady na Moravě a ve Slezsku (Brázdil, 2007). Vodohospodářské poměry v povodí řeky Bečvy (1970) vydal Rostislav Uhlíř. Další informace týkající se řeky Bečvy lze získat ze sborníku přednášek pod názvem Niva řeky Bečvy (Buriánková a kol., 2000) a např. z knihy Povodí Moravy - Hospodaření s vodou v povodí (Matějíček, 1996). Některé informace o tvarech reliéfu byly doplněny z poskytnutých materiálů od pověřených osob. Jedná se o Manipulační řád - Rybník Draždíř, Manipulační řád - Rybník Čekyně Velká a Dolní, informace od p. Bc. Rybky o skládce v Žeravicích, informace od p. Ing. Mikulky o odkalištích Prechezy a.s. a další. Cenným zdrojem informací byly také informační tabule týkající se dané lokality. Třetím okruhem informací o zájmovém území jsou Územní plán města Přerova (dále ÚP) a zprávy o posuzování vlivů na životní prostředí (EIA). Pořizovatelem ÚP města Přerova je Magistrát města Přerova ve svém správním obvodu. Platný ÚP města Přerova byl schválen usnesením Zastupitelstva města Přerova dne 7. 10. 2009. Usnesením Zastupitelstva města Přerova ze dne 15. 4 2013 byla vydána změna č. 1 ÚP města Přerova. Zhotovitelem změny č. 1 je Urbanistické středisko Brno, spol. s r.o. (prerov.eu, 2014a). Územní plán obsahuje množství informací týkajících se zájmové oblasti. Pro potřeby diplomové práce bylo využito několik kapitol, např. chráněná území, významné krajinné prvky. Posuzování vlivů na životní prostředí (EIA) je v České republice upraveno zákonem č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí. Smyslem posudků je zjistit a popsat možné působení navrhovaných záměrů na životní prostředí (portal.cenia.cz, 2014a). Jednotlivé záměry podávají také údaje o fyzickogeografických poměrech v okolí sledované lokality. Tyto informace lze nalézt v kapitolách s názvem Údaje o stavu životního prostředí v dotčeném území. Pro území města bylo od roku 2002, kdy zákon vstoupil do platnosti, vydáno okolo 50 posudků EIA (portal.cenia.cz, 2014b). Množství záměrů se týká průmyslové výroby, staveb skladů nebo dalších průmyslových zařízení. Jde např. o Mezisklad zelené 13

skalice (Precheza a. s.), Sklad chemikálií a hořlavin (Metso Minerals, s r.o.), Modernizace Teplárny Přerov (Dalkia Morava, a. s.), Nová stáčírna pivovar Zubr (Pivovar Zubr, a. s.). Další část posudků zkoumá stavby prodejen potravin a supermarketů, ke kterým docházelo především na začátku 21. století. Jedná se o již realizované projekty Hypermarket Tesco Přerov, Penny market Přerov, Parkoviště u prodejny LIDL Přerov. Množství posudků se zabývá dopravními stavbami, např. Rychlostní silnice R55, stavba 5501 Olomouc - Kokory a stavba 5502 Kokory - Přerov, Silnice I/55 MÚK s ČD Přerov, Silnice I/55 - průtah centrem, Rekonstrukce žst. Přerov. K dalším významným investičním akcím ve městě patří např. Okresní ředitelství a obvodní oddělení Policie ČR v Přerově, Tyršův most přes řeku Bečvu v Přerově, Obchodní galerie Přerov, Retailcentrum MYBOX v Přerově. Jeden záměr - Těžba písků, Žeravice - Lapač se věnuje těžbě nerostných surovin v zájmovém území. 3.2 Využití mapových podkladů Mapové podklady sloužily jako doplňující zdroj informací a také k tvorbě grafických příloh diplomové práce. Základními mapovými podklady byly analogové mapy ze souboru Základních topografických map ČR v měřítku 1 : 25 000. Využity byly mapové listy 25-131 Přerov a 25-133 Troubky, na kterých se rozkládá katastrální území města Přerova. Dalším důležitým podkladem byly mapové listy v měřítku 1 : 10 000 (ZM 10) v digitální podobě, které byly objednány z ČÚZK. Tyto mapové listy jsou součástí produktu ZABAGED. Poskytnuta byla polohopisná i výškopisná vrstva dat. Jedná se o těchto 10 mapových listů: 25-13-02, 25-13-06, 25-13-07, 25-1308, 25-13-11, 25-13-12, 25-13-13, 25-13-16, 25-13-16, 25-13-17, 25-13-18. Pro geologickou charakteristiku území a další kapitoly byla využita Geologická mapa ČR v měřítku 1 : 50 000 (list 25-13 Přerov) s příslušnými vysvětlivkami. Všechny mapové zdroje jsou uvedeny v použité literatuře na konci práce. Při orientaci v terénu byly využity mimo základních topografických map také turistické mapy Topo Czech Pro v GPS přístroji. Neméně důležitými mapovými podklady, které sloužily jako zdroj informací o území a také pro sestrojení dílčích map v práci, byly tematicky zaměřené webové mapové portály a aplikace. Jedná se především o mapový server ČGS Geofond (http://www.geofond.cz/), mapový server ČÚZK Geoportál (http://geoportal.cuzk.cz/), mapové aplikace ČGS (http://mapy.geology.cz/), Národní geoportál INSPIRE 14

(http://geoportal.gov.cz/) a také o aplikaci MapoMat (verze 0.2.11) provozovanou Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR (http://mapy.nature.cz/). 3.3 Tvorba mapových a grafických výstupů Pro potřeby diplomové práce bylo vytvořeno několik dílčích tematických map a tři mapové přílohy. Také bylo zhotoveno 6 údolních profilů. Dílčí tematické mapy a údolní profily: K dílčím tematickým mapám v diplomové práci patří mapy (dle pořadí): Katastrální členění města Přerova, Sklonitost ploch města Přerova, Orientace ploch města Přerova, Poloha profilů v zájmovém území, Geomorfologické jednotky na území města Přerova, Absolutní výšková členitost města Přerova, 3D model města Přerova a Relativní výšková členitost města Přerova. Podkladovými daty pro tvorbu těchto map byly dostupné webové mapové služby (WMS) výše zmíněných mapových portálů a také data poskytnutá od ČÚZK. Všechny výše zmíněné mapy byly vytvořeny v programu ArcGIS 9.3 společnosti Esri. Údolní profily byly sestrojeny za pomoci aplikace Národního geoportálu INSPIRE, kde byly odměřeny jednotlivé vzdálenosti mezi vrstevnicemi, které byly následně zpracovány a graficky interpretovány v MS Excel. Následně byly údolní profily doplněny o geologické charakteristiky a významné orientační body. Mapové přílohy: Pro potřeby popsání relativní výškové členitosti v území byla vytvořena mapa relativní výškové členitosti (viz kapitola 7.3). Na topografickém podkladu byla sestrojena čtvercová síť o straně čtverce 4 x 4 cm (tzn. jeden čtverec = 1 km2). V každém čtverci byla zjištěna maximální a minimální nadmořská výška, do středu čtverce byl zapsán rozdíl těchto hodnot. Následně byly metodou interpolace zjištěny izolinie relativních výšek georeliéfu. Protože reliéf zájmového území není příliš členitý, byly pro lepší popis relativní výškové členitosti stanoveny hraniční hodnoty izolinií na 10, 20, 30 a 75 m. Spojením izolinií tak vznikly dva morfometrické typy georeliéfu (roviny a pahorkatiny), přičemž roviny byly rozděleny do třech dílčích kategorií a pahorkatiny do dvou kategorií. Zjištěné intervaly byly posléze znázorněny v prostředí ArcGIS 9.3 a odlišeny barvou.

15

Mapa relativní výškové členitosti se stala zároveň podkladem pro vytvoření mapové přílohy č. 1 Geomorfologické regiony na území města Přerova. Mapová příloha č. 1 byla sestrojena na základě syntézy mapy relativní výškové členitosti a geologické mapy zájmového území. Pro přehlednost byly použity pouze základní morfometrické typy georeliéfu. Bylo tak zjištěno 22 geomorfologických regionů, jejichž legenda je následující:

Výše zmíněná mapa se stala spolu s mapou sklonitosti ploch hlavním podkladem pro mapu Vybrané tvary na území města Přerova, která tvoří přílohu č. 2. Syntézou těchto map vznikly základní kategorie tvarů reliéfu, do kterých byly následně doplněny vybrané fluviální, antropogenní a kryogenní tvary.

16

Mapa sklonitosti ploch města Přerova (mapová příloha č. 3) byla zkonstruována pomocí sklonového měřítka, které určuje intervaly rozestupů vrstevnic na topografické mapě měřítka 1 : 25 000 podle vztahu tg α = v/d, kde α je velikost sklonu ve stupních, v je vertikální rozdíl vrstevnic a d horizontální vzdálenost vrstevnic. Tímto způsobem byly zjištěny sklony jednotlivých ploch, následně byly tyto plochy spojeny a ohraničeny černým fixem. Zájmové území tak bylo rozděleno do pěti intervalů odlišených barvou 0-2°, 2,1-5°, 5,1-10°, 10,1-15°, 15,1° a více. 3.4 Terénní výzkum Jednou z nejdůležitějších součástí této práce byl vlastní terénní výzkum, který probíhal v několika etapách. Zahájen byl na podzim roku 2011 základním zmapováním terénu, při kterém byly získávány informace o vybraných tvarech reliéfu na území města pro tvorbu bakalářské práce. Hlavní geomorfologický výzkum probíhal v několika částech od srpna 2013 do března 2014. Hlavním předmětem zkoumání byly významné geomorfologické tvary charakteristické pro území města Přerova. Jednalo se především o tvary fluviální, kryogenní a antropogenní. Vybrané tvary reliéfu byly lokalizovány a zaznačeny do příslušné topografické mapy, tvary v lesních oblastech byly zaměřeny GPS přístrojem značky Garmin Oregon 410, který byl zapůjčen z katedry geografie PřF UP v Olomouci. GPS přístroj zároveň sloužil k orientaci v hůře dostupném a členitějším terénu. U vybraných tvarů byly pomocí pásma změřeny jejich morfometrické charakteristiky (např. rozměry strží). U špatně dostupných tvarů byly rozměry odhadnuty. V průběhu mapování byla pořízena fotodokumentace, která doplňuje charakteristiky jednotlivých tvarů.

17

4 Vymezení zájmového území a základní fyzickogeografická charakteristika Město Přerov se rozkládá ve střední části Moravy v Olomouckém kraji 21 km jihovýchodně od krajského města. Zeměpisnou polohu města udávají souřadnice 49° 27' 297" s. z. š. a 17° 26' 955" v. z. d. Nadmořská výška středu města činí 215 m. Přerov je s účinností od 1. července 2006 statutárním městem. Katastrální výměra města činí 5 849 ha (prerov.eu, 2014b) a skládá se z 13 místních částí: Čekyně, Dluhonice, Henčlov, Kozlovice, Lověšice, Lýsky, Penčice, Popovice, Předmostí, Přerov-město, Újezdec, Vinary, Žeravice. Místní část Penčice je navíc rozdělena na dvě katastrální území, Penčice a Penčičky (celkem tedy 14 k. ú.). K 31. 12. 2013 žilo ve městě 44 789 obyvatel (přibližně 7 % obyvatel kraje), z toho 21 615 mužů a 23 174 žen (prerov.eu, 2014b). Přerov je obcí s rozšířenou působností (ORP) a také obcí s pověřeným úřadem (POÚ). SO ORP Přerov tvoří 59 obcí, v nichž žilo 81 846 obyvatel (k 1. 1. 2014), SO POÚ Přerov tvoří 50 obcí se 69 690 obyvateli (k 1. 1. 2014), (prerov.eu, 2014b).

Obr. 1: Katastrální členění města Přerova Zdroj: ČÚZK, geoportal.gov.cz, 2014; vlastní zpracování v ArcGIS 9.3 18

Město Přerov je díky své výhodné geografické poloze přirozenou křižovatkou cest. Městem prochází několik významných komunikací: ve směru S-J silnice č. I/55, která začíná v Olomouci a spojuje město s jižní Moravou. Na silnici č. I/55 navazuje u Říkovic dálnice D1. Silnice č. I/47 spojuje zájmové území s Hranicemi a Ostravskem. Silnice č. II/150 propojuje Přerov s okresním městem Prostějov a na východě s Bystřicí pod Hostýnem a Valašským Meziříčím. Další komunikace procházející městem jsou silnice druhé třídy č. 434 a 436, které mají regionální charakter (Spáčil, 2012). Přerov je také významným železničním uzlem. První vlak přijel do Přerova dne 1. 9. 1841 po železnici, kterou projektovali Habsburkové a která spojovala města Vídeň a Bochnii, tzn. Severní dráhu Ferdinandovu (Lapáček, 2000). Stavba dalších úseků železnice brzy navázala. V současnosti vede z města spojení na Olomouc a Prahu, Ostravu a Bohumín (trať č. 270), Břeclav a Vídeň (trať č. 330), Vyškov a Brno (trať č. 300). Prvotní osídlení Přerova spadá do starší doby kamenné. Nejstarší stopy lidské činnosti na území města jsou staré 100 tisíc let a pochází z lokality Hradisko. Hradisko tvoří se Skalkou dvě sprašová návrší s vápencovým jádrem. Právě tyto dvě lokality byly díky své výhodné geografické a strategické poloze osídleny nejdříve. Mezi nejznámější archeologické nálezy patří tábořiště lovců mamutů z mladšího paleolitu (27-26 tis. let př. n. l.). S nástupem starší doby bronzové se začalo rozvíjet opevněné osídlení na dnešním Horním náměstí. Také Horní náměstí má stejně jako Skalka a Hradisko dobře situovanou polohu. Náměstí leží na travertinové kupě, jejíž vrcholová plošina dosahuje délky 250 m a šířky 160 m a převyšuje inundační terén řeky Bečvy o 12-15 m. Na přelomu 10. a 11. století se Přerov stává jedním z hlavních opěrných bodů vlivu polského krále na území Moravy. V prostoru dnešního Horního náměstí vzniká významné hradisko, opevněné mohutnou dřevohlinitou hradbou. Ve 12. století se Přerov stává jedním z hlavních centrálních sídlišť v rámci území celé Moravy (Lapáček, 2010). První písemná zmínka o Přerově se objevuje v listině olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka. Ta pochází z roku 1141 (Lapáček, 2000). V roce 1256 byl Přerov povýšen králem Přemyslem Otakarem II. na město. Rozvoj středověkého Přerova omezovala relativní blízkost Olomouce, proto se město nestalo střediskem širšího regionu. Významným předělem ve vývoji města byly husitské války, kdy byl Přerov důležitým opěrným bodem na Moravě. K obnově města po mnohých dobýváních z dob husitských došlo až za Viléma z Pernštějna, který Přerov získal v roce 1475. Tento panovník byl iniciátorem velkorysých urbanistických akcí. Během stoletého držení 19

města rodem Pernštějnů se Přerov stavebně rozvíjel a prosperoval. V roce 1596 město přešlo do rukou Žerotínů (Kuča, 2004). Na konci 16. století existovala přerovská aglomerace přibližně v rozsahu zachyceném na mapě stabilního katastru (obr. 2).

Obr. 2: Přerov na mapě stabilního katastru z roku 1830 Zdroj: archivnimapy.cuzk.cz, 2012

V 17. a 18. století stavební vývoj města prakticky ustrnul. Až v poslední třetině 18. století a v 1. třetině 19. století zaznamenal Přerov nárůst počtu domů na téměř dvojnásobek oproti původnímu stavu. V roce 1834 měl Přerov 4 192 obyvatel. S přivedením železnice do města v roce 1841 se město začalo prudce rozvíjet. Ve městě začaly brzy vznikat první továrny, např. továrna Krátký, Kočí, Hugo Fiedler, Heinik. Předpokladem nerušeného průmyslového rozvoje se na konci 2. poloviny 19. století stala elektrifikace. První elektrárna, sídlící na levém břehu Bečvy, byla otevřena v roce 1897 (Lapáček, 2000). Výstavba města v 2. polovině 19. století související s průmyslovým rozvojem s sebou přinesla potřebu regulace stavební činnosti. V roce 1867 byl vypracován první plán rozvoje města, na který brzy navázaly další (Lapáček, Hloušek, 2004). Stavební boom začal měnit tvář města. Stavěly se první veřejné budovy, školy, nemocnice, bytová zástavba a také byla provedena regulace řeky Bečvy. Dynamický rozvoj města pokračoval i v 20. letech 20. století, kdy byla dotvořena novodobá urbanistická kompozice města. Docházelo především k regulaci ulic. Starší polovenkovská zástavba byla nahrazována domy a budovami městského charakteru (Kuča, 2004). Za první republiky se nadále rozvíjel průmysl, např. Kazeto a Optikotechna (dnešní Meopta). Od počátku 40. let 20. století se v návaznosti na 20

průmyslovou výstavbu začala budovat první sídliště. Sídlištní výstavba, která dosáhla vrcholu v 70. a 80. letech 20. století, měnila urbanistickou strukturu historických částí Přerova, které tak byly navždy znehodnoceny. Změnila se také výstavba průmyslových podniků, byly preferovány zejména velké podniky těžkého a chemického průmyslu (Přerovské strojírny, Přerovské chemické závody), které zabíraly svou plochou hektary úrodné půdy. Po roce 1989 se téměř zastavil růst počtu bytových jednotek. Výstavba se přesunula do přilehlých místních částí a zázemí města, kde vznikají dodnes satelity. Na konci 90. let 20. století a na počátku nového tisíciletí bylo postaveno několik nákupních center na místech starých továren nebo při okrajích města (Lapáček, Hloušek, 2004). 4.1 Základní fyzickogeografická charakteristika zájmového území Zájmové území spadá podle Quittovi klasifikace (1971) do druhé jednotky teplé oblasti (T2). Charakteristika této jednotky je následující: dlouhé, teplé a suché léto, velmi krátké přechodné období s teplým až mírně teplým jarem a podzimem, krátkou, mírně teplou a suchou zimou, s velmi krátkým trváním sněhové pokrývky. V tabulce 1 je uvedena číselná charakteristika klimatické oblasti T2. Tab. 1: Klimatická charakteristika teplé oblasti (T2) Klimatická charakteristika T2 Počet letních dnů 50-60 dnů Počet dnů s průměrnou teplotou 10° C a více 160-170 dnů Počet mrazových dnů 100-100 dnů Počet ledových dnů 30-40 dnů Průměrná teplota v lednu -2 - -3 °C Průměrná teplota v červenci 18-19 °C Průměrná teplota v dubnu 8-9 °C Průměrná teplota v říjnu 7-9 °C Průměrný počet dnů se srážkami 1 mm a více 90-100 dnů Srážkový úhrn ve vegetačním období 350-400 mm Srážkový úhrn v zimním 200-300 mm Počet dnů se sněhovou pokrývkou 40-50 dnů Počet dnů zamračených 120-140 dnů Počet dnů jasných 40-50 dnů Zdroj: Tolasz a kol., 2007; vlastní zpracování

Na katastrálním území města se nachází jedna meteorologická stanice. V roce 1874 byla založena meteorologická stanice, která plnila svou funkci do padesátých let 20. století. Od roku 1953 má město Přerov svoji stanici na letišti u Bochoře (4,5 km jižně od centra města). Jedná se o vojenskou meteorologickou stanici, jejíž přesná poloha je 49o 25' 294" s. z. š. a 17o 24' 395" v. z. d., nadmořská výška činí 202 m n. m. Průměrná roční teplota odpovídá 8,8 °C, přičemž nejteplejším měsícem je červenec 21

(19,0 °C) a nejchladnějším leden (-2,1 °C). Absolutní maximum teploty vzduchu bylo zaznamenáno v červenci 1928 (36 °C). Absolutní minimum teploty bylo zaznamenáno v lednu 1942 (-31,2 °C). Roční úhrny srážek činí kolem 600 mm. Měsícem s největším úhrnem srážek je červen (82 mm), naopak měsícem s nejmenším úhrnem srážek je únor (23 mm). Absolutně nejvíce srážek spadlo v červenci 1997 (232 mm), kdy byly na Moravě rozsáhlé povodně. Nejsušším měsícem bylo září 1995, kdy spadl pouhý 1 mm srážek. Z dlouhodobých pozorování vyplývá, že převažují jižní směry větrů, hlavně v zimním a podzimním období roku převažuje jihozápadní směr větru, v letních měsících směry severozápadní a severovýchodní. Průměrný počet dnů se sněžením činí 36,7 dne za rok, přičemž nejčastěji sněží v lednu (Kolektiv, 1960, Vojenská meteorologická stanice Přerov). Celé území spadá do povodí Moravy. Největším vodním tokem, protékajícím městem, je řeka Bečva (č. h. p. 4-11-02-001). Vzniká soutokem dvou zdrojnic Vsetínské a Rožnovské Bečvy ve Valašském Meziříčí (v 288 m n. m.) a ústí do řeky Moravy u obce Troubky (v 195 m n. m.). Řeka Bečva měří 61,5 km a odvodňuje území o ploše 1 613 km² (dibavod.cz, 2014). Na území města vtéká tok katastrálním územím Kozlovic a vytéká katastrálním územím Dluhonic. Délka toku na území města činí 9,7 km (aplikace Google Earth). Největšími přítoky na území města jsou pravobřežní mlýnský náhon Strhanec, Vinarský potok a levobřežní potok Lučnice. Na řece Bečvě se v zájmovém území nachází jeden hlásný profil. Většina toků v území je regulována (viz kapitola 8.3.5). Tab. 2: Hlásný profil na řece Bečvě v Dluhonicích říční hlásný profil průměrný průtok km Dluhonice 9,3 17,3 m³/s Zdroj: chmu.cz, 2014; vlastní zpracování

průměrný vodní stav 149 cm

stoletá voda 892 m³/s

Řeka Bečva se vyznačuje oderským režimem odtoku. Tento režim je charakteristický nejvyššími vodními stavy při jarním tání, nejnižšími v pozdním létě až podzimu (uprm.cz, 2012). Povodně na Bečvě jsou poměrně běžným jevem. Nejstarší zmínka o povodni v Přerově pochází z roku 1575 (Fišnar, 1980). RNDr. Radislav Nop provedl v roce 1992 rozbor 72 velkých povodní v období 1907-1985. V této době nastalo 17 extrémních povodní (průtok nad 400 m3/s), (Lapáček, 2000). Menší povodně se dostavují každé 2-3 roky a v 5-6 letých intervalech se zpravidla dostaví větší povodeň. Příčinou velkých povodní bývají převážně letní bouřkové srážky v oblasti Beskyd. Nástup povodně bývá velmi rychlý, neboť na stanici v Dluhonicích stoupá 22

voda až o 30 cm/hod. Ústup vody je naopak pomalejší díky údolní nivě a trvá obvykle 10-15 dní. Zimní povodně mívají pozvolnější průběh než povodně letní (Uhlíř, 1970). Největší povodeň zaznamenalo povodí Bečvy v červenci 1997, kdy na stanici v Dluhonicích bylo dosaženo průtoku 838 m3/s. Byl zaznamenán rekordní vodní stav 779 cm. Zaplavena byla větší část intravilánu města a přilehlých území do výše od 0,3 do 3 m (Matějíček, 1998, uprm.cz, 2011). Druhým nejvýznamnějším vodním tokem je říčka Olešnice (č. h. p.: 4-10-03123), která měří 28,4 km a odvodňuje severní část katastrálního území města. Pramení v Oderských vrších západně od obce Kozlov v 640 m n. m. a ústí v 205 m n. m. do náhonu řeky Moravy - Morávky. Plocha povodí dosahuje 105,9 km2 (pmo.cz, 2014a). Na jejím toku se nachází vodní nádrž Velká Čekyně, která patří k největším vodním plochám celého zájmového území. Olešnice je svým bystřinným charakterem také nebezpečná. Poměrně malý vodní tok odvodňuje značnou část Tršické pahorkatiny a část Oderských vrchů. Na rozdíl od Bečvy se na Olešnici projeví každá intenzivní srážka, hladina toku se velmi rychle zvedá a říčka se vylévá z koryta. Oběh podzemní vody je vzhledem k místním hydrogeologickým podmínkám vázán zejména na nivní a terasové štěrkopísky. Zájmové území náleží do hydrogeologického rajónu Bečevská brána. Hydrogeologický význam společné nivy Moravy a Bečvy pod Přerovem vyjadřuje její zařazení do chráněné oblasti přirozené akumulace vod Kvartér řeky Moravy (Spáčil, 2012). Z pedologického hlediska je území poměrně pestré. Charakteristickým půdním typem jsou fluvizemě, které se nachází podél všech vodních toků v periodicky zaplavovaných oblastech a bývají ovlivněny značným kolísáním hladiny podzemní vody

v souladu

s hydrologickým

režimem

vodního

toku

(Šarapatka,

1996).

U regulovaného toku, kterým Bečva je, k těmto kolísáním příliš nedochází a z tohoto důvodu se fluvizemě využívají jako vysoce produktivní orná půda. Nejširší pás fluvizemí se nachází kolem řeky Bečvy a dosahuje šířky až 4 km. U přítoků Bečvy se šířka těchto pásů pohybuje pouze v desítkách metrů, u říčky Olešnice maximálně ve stovkách metrů. Severně od fluvizemí se nachází pás šedozemí, které postupně přecházejí v úrodné hnědozemě a luvizemě, lišící se od hnědozemí půdotvorným substrátem. Tyto půdní typy zaujímají téměř celou plochu Tršické pahorkatiny. Pro údolní svahy říčky Olešnice a údolní svahy jejích přítoků jsou typické kambizemě hnědé půdy nižších poloh. Kambizemě se nachází také na jižním svahu Čekyňského kopce, kde sklon svahů dosahuje až 15°. Pro východní část města, katastrální území 23

Kozlovic a Újezdce jsou charakteristické černozemě. V depresních polohách černozemních oblastí se nachází černice - pásy podél potoků Lučnice, Svodnice a dalších drobných vodních toků. Tyto půdy s hladinou podzemní vody v hloubce 1-2 m patří k nejúrodnějším půdám vůbec (Šarapatka, 1996). Na území města se vyskytují také antropozemě, které lze definovat jako půdy vytvořené člověkem nakupením substrátů získaných při těžební a stavební činnosti (klasifikace.pedologie.czu.cz, 2004). Tyto půdy se nachází v okolí lomu Na Žernové, v oblasti Malých lagun, které vznikly těžbou štěrkopísků, a také v okolí přerovského Horního náměstí. V NPR Žebračka se místy nachází gleje charakteristické trvale zvýšenou hladinou podzemní vody (mapy.geology.cz, 2012a). Z biogeografického hlediska se zájmové území nachází v západokarpatské podprovincii. Níže položené části města spadají do Kojetínského bioregionu, ostatní části do bioregionu Hranického. Pro Kojetínský bioregion je charakteristická vegetace tvořená lužními lesy s převahou olšin, které na vyvýšených místech přecházejí v dubohabřiny. Původní habřiny a doubravy byly na území města v minulosti vesměs odstraněny a zachovaly se jen nepatrné zbytky (NPR Žebračka). V Hranickém bioregionu převažují dubohabrové háje, které v lesích doplňují jehličnaté kultury. Z hlediska regionálně fytogeografického členění spadá východní část zájmového území do oblasti Karpatského mezofytika a západní část do Panonského termofytika. Karpatské mezofytikum je reprezentováno fytogeografickými okresy Moravská brána a Tršická pahorkatina. Panonské termofytikum zasahuje do zájmového území svými dvěma okresy - Hanáckou pahorkatinou a Hornomoravským úvalem (Culek a kol., 1996, aplikace MapoMat). Na území města se nachází tři maloplošná chráněná území. Nejvýznamnějším z nich je NPR Žebračka, která byla vyhlášena v roce 1949 a jejíž rozloha činí 234 ha. Jedná se o komplex lužního lesa v nivě řeky Bečvy. Podloží je tvořené štěrkopísky pleistocenního až holocénního stáří, které jsou překryty povodňovými hlínami. Nadmořská výška území se pohybuje v rozmezí 208-214 m. Vodní režim je ovlivněn především režimem řeky Bečvy. V posledním období lze na společenstvech lužního lesa pozorovat postupný nežádoucí vliv úbytku vláhy způsobeného vývojem klimatických podmínek a změnou vodního režimu. To postupně vede na většině plochy rezervace k přeměně společenstev na druhově chudší tvrdý luh. Severovýchodní částí NPR protéká umělý vodní tok - mlýnský a elektrárenský náhon Strhanec, který za dobu své

24

existence získal přírodě blízký charakter. NPR Žebračka je spolu s tokem Strhancem ekologicky významnou lokalitou soustavy NATURA 2000 (Spáčil, 2012). Dalším chráněným územím je PP Na Popovickém kopci. Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1949 na rozloze 3,3 ha. Leží na jižně orientovaném úbočí Čekyňského kopce asi 3 km severozápadně od města Přerova ve výšce 276-305 m n. m. Jedná se o ostrůvek vzácné teplomilné a suchomilné stepní květeny a zvířeny. Složení dochovaných společenstev je dokladem směru šíření teplomilné flóry na Moravě (Spáčil, 2012). PP Malé Laguny tvoří dvě vodní nádrže, které vznikly těžbou štěrkopísků na levém břehu Bečvy. Tyto vodní plochy nebyly dále využívány a byly ponechány samovolnému vývoji. Lesní porost tvoří hlavně topol bílý, topol osika, bříza bělokorá a vrba košíkářská. Fauna území je pestrá, z vodních měkkýšů obývají laguny např. škeble říční. Daří se zde hojně vážkám, obojživelníkům, plazům i hnízdícím ptákům (Spáčil, 2012). Na území města se nachází dva památné stromy. U Tyršova mostu je to líska turecká, jejíž stáří činí 130 let a obvod kmene 244 cm a ve Škrobárově ulici jasan ztepilý - stáří 150 let, obvod kmene 415 cm (informační tabule památných stromů).

25

5 Vývoj reliéfu Město Přerov se nachází na rozhraní dvou významných geomorfologických celků. Hranice mezi Českým masivem a Západními Karpatami určuje, že zájmové území není z hlediska geologické stavby, členitosti a geneze reliéfu stejnorodé a lze v něm pozorovat odlišnosti. Větší část území spadá do provincie Západní Karpaty a menší, severní část do provincie Česká Vysočina. Český masiv vznikl v prvohorách hercynským vrásněním, kdežto Karpatská soustava je z hlediska geologického vývoje mnohem mladší. Byla zformována teprve procesy alpínského vrásnění, hlavně v intervalu posledních 100 miliónů let od svrchní křídy do terciéru (Chlupáč a kol., 2011). Prvohorní podloží Českého masivu tvoří hlubinné vyvřeliny a metamorfované horniny proterozoického stáří, které byly do začátku devonu souší. V devonu bylo území města zatopeno mělkým mořem, čímž byly vytvořeny dobré podmínky pro vznik vápenců, které vystupují k povrchu na několika místech severně od Přerova (Chlupáč a kol., 2011). Tyto vápence jsou součástí macošského souvrství, v kterém lze rozlišit vápence lažánecké a vilémovické. Tmavě šedé lažánecké vápence přecházejí pozvolna do nadloží ve světle šedé vápence vilémovické (moravskykras.ochranaprirody.cz, 2014). Od počátku karbonu bylo území ovlivněno hercynským vrásněním, v jehož důsledku docházelo k rychlému poklesu mořského dna a tedy i ke změně sedimentačního prostředí. Mořské pánve byly zanášeny velkým množstvím zvětralin z horských pásem Českého masivu a vznikala tak souvrství slepenců, prachovců, drob a břidlic (Czudek, 1997). V zájmovém území se jedná o souvrství moravické. Horniny tohoto souvrství vystupují k povrchu v okolí Čekyňského kopce, Lipové a také na údolních svazích říčky Olešnice. Proces hercynského vrásnění byl uzavřen na konci karbonu vyvrásněním kulmu. V druhohorách byl již Český masiv vytvořen a zasahoval až na území Moravské brány, kde se nacházela jeho horská pásma. V Českém masivu byla v druhohorách charakteristická erozně-denudační činnost, jejímž výsledkem byl téměř zarovnaný povrch. Zvětraliny byly odnášeny řekami do moře Tethys, kde z nich vznikala souvrství hornin, ze kterých byly později vyvrásněny Karpaty (Chlupáč a kol., 2011). Koncem spodní křídy moře ustoupilo a sedimentární vrstvy byly spolu s podložím na začátku svrchní křídy zvrásněny mediteránní fází alpínského vrásnění. Silným stlačením ve směru od jihu k severu byly výplně druhohorních pánví zvrásněny

26

do složitých příkrovů. Vznikla tak nejstarší alpínská stavba Centrálních Západních Karpat. Na vnějším okraji Centrálních Karpat došlo ve svrchní křídě k výraznému prohloubení moře a vytvořila se druhotná geosynklinála, ve které se v období od svrchní křídy do oligocénu usazoval úlomkovitý a jílovitý materiál snesený z okolních moří. Sedimentací a podmořským sesouváním došlo k vytvoření mohutného vrstevního komplexu s celkovou mocností 5-7 km, ve kterém se mnohonásobně střídaly zejména jílovité břidlice, pískovce a slepence ve vrstvách různé tloušťky - tzn. flyšový vývoj. Koncem paleogénu a začátkem neogénu byly tektonické jednotky flyše pyrenejskou a helvetskou fází alpínského vrásnění převrásněny a nasunuty v podobě příkrovů vnějším směrem k severozápadu a severu na podklad Českého masivu na vzdálenost až 35 km. Vzniklo tak flyšové pásmo, jehož část - Vnější Západní Karpaty zasahuje do zájmového území celkem Podbeskydské pahorkatiny (Chlupáč a kol., 2002). Začátkem mladších třetihor se pod vlivem sávské fáze alpínského vrásnění vytvořila na obvodě flyšových Karpat druhá druhotná geosynklinála, ve které se usazovaly štěrky, písky a písčité jíly. Mezi flyšovými Karpaty a Českým masivem vznikla další stavební jednotka Západních Karpat - čelní karpatská předhlubeň (moravske-karpaty.cz, 2013). Karpatská předhlubeň na Moravě je charakteristická soustavou dílčích pánví miocenního stáří, které vznikaly před čelem samotných příkrovů, na našem území s rozsahem zhruba od Znojma a Mikulova, přes Přerov až po Ostravu. Jedná se o konečnou etapu vývoje pánví v předpolí severozápadní části centrální Paratethydy (Kopecká, 2009). Během miocénu přemisťovaly tyto pánve svůj prostor i osu směrem k prohýbajícímu se okraji Českého masivu, který byl zatěžovaný hmotou příkrovů. Díky hmotnosti příkrovů se zrychloval pokles okrajů desky v předpolí a sedimentací tak narůstala mocnost spodnomiocenních uloženin v blízkosti čela příkrovů. Karpatskou předhlubeň lze rozlišit na jižní, střední a severní část lišící se různými mocnostmi a stářím sedimentární výplně. Její součástí je i Moravská brána, která zasahuje do zájmového

území.

Moravská

brána

vznikla

právě

nasouváním

příkrovů

k severovýchodnímu okraji Českého masivu. Tlakové působení mělo za následek rozlámání zarovnaného Českého masivu na kry. Poklesem jedné z ker na východním okraji vznikla před 17 miliony lety příkopová propadlina - Moravská brána (Chlupáč a kol., 2011). Morfologicky ji lze rozdělit na jihozápadní Bečevskou bránu, která zasahuje na území města, a na severovýchodní Oderskou bránu. V eggenburgu vystupovala Moravská brána jako nezaplavená elevace, avšak během karpatu a badenu 27

došlo k poklesu a mořské transgresi. Zejména ve spodnobadenské transgresi se ukládaly vápnité nevrstevnaté jíly, které vystupují k povrchu v nejvyšších částech Čekyňské pahorkatiny. V druhé fázi této transgrese se usazovaly prachové vápnité jíly - tzv. tégly, které se vyskytují zejména v Radslavické rovině, která tvoří jižní část Bečevské brány (geologie.vsb.cz, 2014). V období čtvrtohor patřila oblast Bečevské brány k převážně denudačnímu prostoru na rozdíl od Ostravské glacigenní oblasti, kde převládala akumulace. K nejčetnějším sedimentům patří zejména sedimenty fluviální, deluviální a eolické. Kvartérní sedimenty leží v zájmovém území převážně na pliocénních jezerních sedimentech, na badenských uloženinách a místy i na starších horninách. Fluviální akumulace je na území města zastoupena štěrkopísky radslavické terasy ze spodního rissu. Další terasou je mladší nenakonická terasa, jejíž povrch leží přibližně 2-4 m nad řekou Bečvou. Velkou plochu zabírají holocenními sedimenty vyplněné údolní nivy, jejichž rozsah a charakteristiky jsou popsány v kapitole 7.2. V kvartéru pokračuje pokles Moravské brány a také tlak Českého masivu na flyšové pásmo Karpat, který způsobuje další zvedání tohoto pásma (Czudek, 1997). Plošně nejrozsáhlejšími sedimenty jsou kromě sedimentů údolních niv eolické sedimenty - spraše a sprašové hlíny, které zaujímají většinu plochy Tršické pahorkatiny (tvoří také vrcholové části Tučínské pahorkatiny) a z kterých pouze místně vystupují jiné horniny. Spraše u Předmostí dosahují mocnosti až 23 m, na velkých plochách mocnosti 8-10 m. Dalšími sedimenty, které vyplňují část zájmového území, jsou sedimenty deluviální pleistocenního až holocenního stáří. Jedná se zejména o proměnlivě kamenito-písčité hlíny v Tršické pahorkatině a proměnlivě písčité a jílovité hlíny v Radslavické rovině. Ačkoliv do Bečevské brány nepronikl ledovec, a proto zde nejsou patrné známky ledovcové modelace, ležela oblast v jeho předpolí a probíhalo zde kryogenní zvětrávání reprezentované eluviálními hlínami, jejichž mocnost dosahuje maximálně okolo 1,5 m (Czudek, 1997). V holocenním klimatickém optimu došlo k vysrážení pramenných travertinů, které tvoří kupu na dnešním Horním náměstí v Přerově (Chlupáč a kol., 2011). Vývěry uhličitých minerálních vod a s nimi spjatých travertinů jsou u Přerova vázány na tzv. olomoucko-přerovský zlom probíhající ve směru SZ-JV (Janoška, 2005). Od počátku holocénu začal ovlivňovat krajinu stále ve větší míře také člověk. Člověk ovlivňuje krajinu nepřímo, ale i přímo. Nepřímým vlivem způsobuje narušování rovnováhy geosystémů v důsledku nevhodného zemědělského a lesního hospodářství. 28

Tyto zásahy vedou k narušení oběhu vody, s kterým je spojená eroze půdy, vývoj strží a např. záplavy. Mezi přímé zásahy člověka do krajiny patří například těžební a stavební činnost, kdy je upravován georeliéf a jsou přesouvány hmoty (Czudek, 1997).

29

6 Morfometrická analýza reliéfu Morfometrická analýza patří mezi kvantitativní metody a umožňuje každé ploše přiřadit několik základních charakteristik významných pro další typologii tvarů i reliéfu (Smolová, Vítek, 2007). Základním zdrojem k zisku informací o morfometrických znacích je mapa obsahující percepčně prostorové prvky. Konkrétně se jedná o vrstevnice, které spojují body o stejné nadmořské výšce a vymezují výškové poměry v území. Dále se jedná také o hustotu vrstevnic definující sklonové poměry (Krcho, 1990). Výsledky morfometrických výzkumů se často využívají v praxi, např. v územním plánování (Bezvodová, Demek, Zeman, 1985). Krcho (1990) uvádí čtyři základní morfometrické charakteristiky reliéfu: sklon ve směru spádové křivky, orientaci reliéfu vůči světové straně, horizontální a vertikální (normálovou) křivost. Dle Smolové a Vítka (2007) lze rozlišit tři základní morfometrické charakteristiky reliéfu, a to bodové, liniové a plošné. Mezi bodové morfometrické charakteristiky patří např. vrcholové a depresní body, mezi liniové patří hrany, které oddělují geometricky jednoduché plochy (úpatnice, údolnice, hřbetnice). Plošné morfometrické charakteristiky jsou geometricky jednoduché plochy, mezi které lze zařadit např. vzhled ploch (přímkový, konkávní, konvexní), sklon ploch, orientaci ploch a expozici ploch. V následujících

podkapitolách

jsou

popsány

základní

morfometrické

charakteristiky území. Absolutní a relativní výškovou členitostí území se zabývá kapitola 7.2. 6.1 Sklonové poměry Sklonitost reliéfu patří k základní morfometrické charakteristice, která určuje intenzitu gravitačně podmíněných geomorfologických procesů. Sklon plochy je úhel sevřený terénní čarou nebo dílčí plochou terénního reliéfu s vodorovnou rovinou. Podle sklonu lze rozlišit geometricky jednoduché plochy: rovinné (0-2°), mírně skloněné (2,1-5°), značně skloněné (5,1-15°), příkře skloněné (15,1-25°), velmi příkře skloněné (25,1-35°), srázy (35,1-55°) a stěny (více než 55°), (Kirchner, Smolová, 2010). Pro lepší charakteristiku sklonových poměrů v území byla vytvořena mapa Sklonitost ploch na území města Přerova (viz příloha č. 3), která obsahuje pět následujících kategorií: 0-2°, 2,1-5°, 5,1-10°, 10,1-15°, 15,1° a více. Největší část zkoumaného území zaujímají rovinné plochy (tmavě zelené), tj. plochy se sklonem do 2°. Tyto plochy se nachází v podstatné části geomorfologických 30

celků Moravská brána a Hornomoravský úval. Jsou ohraničené ze severu Čekyňskou pahorkatinou, která je již součástí provincie České Vysočiny, a z jihu Tučínskou pahorkatinou, která spadá do provincie Západní Karpaty. Rovinné plochy tedy zaujímají údolní nivu řeky Bečvy, ale i údolní nivy přítoků Bečvy a také údolní nivu říčky Olešnice. Niva Olešnice tvoří úzký pás táhnoucí se v severní části katastrálního území podél celého jejího toku. Další rovinné plochy se nachází na vrcholových částech Čekyňské, Přáslavické i Tučínské pahorkatiny v nadmořských výškách 280-310 m. Do kategorie ploch se sklonem do 2° je situována téměř veškerá městská zástavba. Dle Demka (1987) jsou svahy plochy se sklonem větším než 2°. Svahy jsou otevřeným dynamickým geosystémem, který se vyvíjí v interakci zemské kůry a atmosférou (případně kryosférou) působením svahových pochodů. Mírně skloněné svahy (světle zelené) spadají do druhé plošně nejrozsáhlejší kategorie. Tyto plochy, které přímo navazují na plochy rovinné, zaujímají podstatnou část Jezernické a Tučínské pahorkatiny. Další část mírně skloněných svahů má značně nehomogenní charakter a je vázána často do podvrcholových (někdy i vrcholových - např. Čekyňský kopec) částí pahorkatin především v okolí Čekyně, Penčic, Újezdce a Žeravic v nadmořských výškách pohybujících se v rozmezí od 260-280 m. Značně skloněné svahy (žluté a oranžové) se sklonem 5,1-15° zaujímají přes 9 % plochy zájmového území. Navazují v Tršické pahorkatině na mírně skloněné svahy a jsou roztroušeny v celé oblasti této pahorkatiny. Do této kategorie spadá podstatná část svahů Čekyňského kopce a Švédských Šancí. Značně skloněné svahy se vyskytují také na údolních svazích v povodí říčky Olešnice a jejích přítoků. Poslední kategorií jsou příkře skloněné svahy (fialová), které zaujímají pouze kolem 0,5 % plochy zájmového území. Jsou soustředěny do údolních svahů říčky Olešnice a jejích přítoků mezi Penčicemi a Čekyní a v menší míře také mezi Čekyní a Žeravicemi. Mezi příkře skloněné svahy se řadí také část jižně orientovaného svahu Čekyňského kopce.

31

Obr. 3: Sklonitost ploch města Přerova Zdroj: ČÚZK, vlastní zpracování v ArcGIS 9.3

6.2 Orientace ploch Jedná se o označení polohy geometricky jednoduché plochy vůči světovým stranám a určuje se pouze pro svahy. V libovolném bodě topografické mapy lze určit hodnotu orientace plochy vůči světovým stranám tak, že zvoleným bodem je vedena spádnice, ke které je v daném bodě sestrojena tečna. Úhel, který tato tečna svírá se severním směrem, tvoří numerické vyjádření orientace svahu (Smolová, Vítek, 2007). Pro potřeby popsání orientace svahů bylo zájmové území rozděleno na dvě části. Osou tohoto rozdělení je tok řeky Bečvy. V první (severní) části sledovaného území se reliéf od řeky Bečvy postupně zvedá. Mezi Bečvou a Strhancem převažují jižně, jihozápadně a západně orientované svahy. Také v samotném městě převažuje tento směr 32

orientace, který se nemění až po západní hranici katastrálního území. Roviny údolní nivy přechází za železniční tratí do pahorkatin Tršické pahorkatiny, která se postupně zvedá až do výšek přesahujících 300 m n. m. V této části území převládají jižně, jihovýchodně a východně orientované svahy (místní části Vinary, Popovice, Čekyně, Předmostí). Na jižně orientovaném svahu Čekyňského kopce se rozkládá PP Na Popovickém kopci. Jedinou výjimkou jsou západně až severozápadně orientované svahy v údolí Vinarského potoka a svahy v okolí sprašového návrší Hradisko. Po dosažení vrcholových partií Čekyňské pahorkatiny se situace mění a převládají západně až severně orientované svahy, které postupně klesají do údolí říčky Olešnice (k. ú. Penčičky, Čekyně, Žeravice). V tomto členitějším území určují orientaci svahů také drobné přítoky Olešnice, které tvoří vlastní údolí. Na pravém břehu Olešnice a jejím přítoku Říce, v katastrálních územích Penčic a Penčiček, opět převažují jižně až východně orientované svahy, které se zvedají do nadmořské výšky okolo 280 m. V druhé (jižní) části sledovaného území je reliéf méně členitý. Východní část území se postupně zvedá od řeky Bečvy do Tučínské pahorkatiny, proto jsou svahy orientovány převážně severním až severozápadním směrem. Katastrem Kozlovic protéká potok Lučnice, který tvoří malé údolí. Údolí vytváří také potok Svodnice, který protéká Újezdcem a Lověšicemi. Zbytek území se velmi mírně svažuje jihozápadním směrem do nížiny Hornomoravského úvalu, proto převažují svahy orientované jižním až západním směrem.

33

Obr. 4: Orientace ploch města Přerova Zdroj: ČÚZK; vlastní zpracování v ArcGIS 9.3

6.3 Analýza profilů V zájmovém území bylo vytvořeno šest profilů, které slouží k doplnění morfometrických charakteristik území. Z profilů lze vyčíst maximální a minimální nadmořskou výšku, protékající vodní tok či procházející komunikaci. Profily jsou doplněny také o geologické charakteristiky. Polohu jednotlivých profilů v zájmovém území znázorňuje obrázek 5.

34

Obr. 5: Poloha profilů v zájmovém území Zdroj: ČÚZK; vlastní zpracování v ArcGIS 9.3

Profil A byl zkonstruován mezi dvěma kótami Tršické pahorkatiny o nadmořské výšce 287 m a 280 m. Profil je sestrojen ve směru Z-V a je dlouhý 1,87 km. Od počátku profil klesá svahy o sklonech 5-10° až k údolnímu dnu vodního toku, který protéká v nadmořské výšce 262 m. Dále se opět mírně zvedá a posléze od 700 m klesá do údolí říčky Olešnice, které je vyplněno nivními sedimenty. Olešnice zde protéká v nadmořské výšce 252 m. Z údolí se zvedá profil nejprve svahy o sklonech 5-10°, posléze až do svého konce dosahuje menší sklonitosti. Na 1,63 km jej protíná silnice č. II/436, která se již nachází na eluviích sedimentárních hornin spodního karbonu.

Obr. 6: Profil A Zdroj: aplikace MapoMat; vlastní zpracování 35

Profil B byl vytvořen pro údolí říčky Olešnice v místě, kde je toto údolí široké pouze 150 m. Profil je sestrojen ve směru Z-V a je dlouhý 1,53 km. Jeho počátek je na západní hranici katastru v nadmořské výšce 290 m a konec na východní hranici katastru v nadmořské výšce 298 m. Profil má výraznou sklonovou asymetrii, kdy svahy od počátku klesají k údolnímu dnu postupně a maximální sklony zde dosahují 10°. Geologické podloží těchto svahů tvoří spraše, které přechází v břidlice, droby a v kamenité sedimenty. Následují nivní sedimenty údolního dna, kde říčka Olešnice protéká v nadmořské výšce 292 m. Za údolím Olešnice se svahy prudce zvedají o sklonech přesahujících 20°. Podloží je tvořeno břidlicemi a drobami. Přibližně od 1 km svahy přechází v méně ukloněné. Dále, již na spraších, profil protíná kótu 295 m n. m., mírně klesá a následně se opět zvedá do nadmořské výšky 298 m.

Obr. 7: Profil B Zdroj: aplikace MapoMat; vlastní zpracování

Profil C byl sestrojen ve směru SZ-JV a je dlouhý 5,60 km. Začíná na východní hranici katastru v nadmořské výšce 235 m, protíná dva nejvyšší vrcholy zájmového území a končí na západní hranici katastru v nadmořské výšce 215 m. Do 1 km je geologické podloží tvořeno nivními sedimenty říčky Olešnice, která protéká v blízkosti profilu. Dále se profil poměrně prudce zvedá, na 1 500 m překonává malé údolí se svahy o sklonu až 15°. V nadmořské výšce 290 m svahy přechází do málo skloněných, kde je podloží tvořeno především sprašemi. Tyto svahy se dále mírně zvedají až do 2,45 km, kde dosahují nejvyššího bodu, kterým je Lipová (300 m n. m.). Následuje menší údolí ve tvaru písmene V a dále se reliéf zvedá do nejvyššího vrcholu zájmového území, kterým je Čekyňský kopec (306 m n. m.). Podloží Čekyňského kopce je tvořeno břidlicemi, drobami a kamenitými sedimenty. Jihovýchodní svahy Čekyňského kopce 36

dosahují sklonu až 15°. Na 4,11 km protéká v 232 m n. m. Vinarský potok, který vytváří malé údolí. Dále profil postupně klesá a až do 5,25 km je podloží tvořeno sprašemi, na které navazují nivní sedimenty řeky Bečvy, která protéká ve vzdálenosti přibližně 1 100 m od konce profilu.

Obr. 8: Profil C Zdroj: aplikace MapoMat; vlastní zpracování

Profil D byl zkonstruován mezi Čekyňským kopcem (306 m n. m.) a nejvyšším bodem Tučínské pahorkatiny (292 m n. m.) na území katastru města. Délka profilu činí 7,95 km a je orientován směrem SZ-JV. Profil z Čekyňského kopce strmě klesá, svahy dosahují sklonu o hodnotách až 15°. Do 750 m lze umístit patu Čekyňského kopce, od které je pokles výrazně mírnější (sklon svahů do 5°). V 1 800 m protéká Vinarský potok, od kterého je geologické podloží tvořeno nivními sedimenty. Údolí Bečvy zde dosahuje šířky přibližně 2,25 km. Řeka Bečva protéká nejnižším bodem profilu v 208 m n. m. ve vzdálenosti 3,60 km od počátku profilu. Od 5 km reliéf střídavě klesá a zase se zvedá, geologické podloží je tvořeno písky, jíly, písčito-hlinitými a hnilito-písčitými sedimenty. Na 6,56 km protéká v 224 m n. m. potok Svodnice, od kterého se reliéf nejprve mírně, posléze prudčeji (sklon svahů až 10°) zvedá do Tučínské pahorkatiny. Geologické podloží tvoří spraše, ve vyšších polohách pak horniny badenu, karpatu a flyše.

37

Obr. 9: Profil D Zdroj: aplikace MapoMat; vlastní zpracování

Profil E v délce 6,58 km byl vytvořen pro popsání reliéfu města. Počáteční bod se nachází na západní hranici katastru v nivě řeky Bečvy v nadmořské výšce 203 m, koncový bod na východní hranici katastru v nadmořské výšce 228 m. Zpočátku se profil mírně zvedá do nadmořské výšky kolem 220 m, kde je geologické podloží tvořeno sprašemi, dále klesá do nivy řeky Bečvy, jejíž šířka přesahuje 2,5 km. Řeka Bečva protéká na 3,9 km v 208 m n. m. V centru města se zvedá travertinová kupa, která převyšuje okolní reliéf přibližně o 13 m. Od 5 km se reliéf postupně zvedá až do 232 m n. m. na 6,45 km, přičemž geologické podloží se postupně mění z písčito-hlinitých a hlinito-písčitých sedimentů na písky, štěrky a následně na jíly.

Obr. 10: Profil E Zdroj: aplikace MapoMat; vlastní zpracování

38

Profil F se nachází v jižní části katastru města, je orientován směrem Z-V a měří 4,36 km. Profil začíná na západní hranici katastru v nadmořské výšce 207 m, koncový bod leží na východní hranici katastru v 233 m. Do 1 600 m je geologické podloží tvořeno nivními sedimenty, které přechází v jíly a písčito-hlinité a hlinito-písčité sedimenty. Profil se postupně mírně zvedá, překonává dvě kóty o nadmořských výškách 253 a 260 m a posléze klesá svahy se sklonem až 10° do koncového bodu. Vyšší části, přibližně od 235 m n. m., jsou již součástí Tučínské pahorkatiny a jsou tvořeny horninami badenu, karpatu a flyše.

Obr. 11: Profil F Zdroj: aplikace MapoMat, vlastní zpracování

39

7 Základní typologie reliéfu města 7.1 Geomorfologická regionalizace Z hlediska geomorfologického členění je větší část zájmového území součástí provincie Západní Karpaty (systém Alpsko-himálajský, subsystém Karpaty). Zastupuje ji subprovincie Vněkarpatské sníženiny a okrajově také subprovincie Vnější Západní Karpaty. Západní vněkarpatské sníženiny reprezentuje celek Moravská brána (podcelek Bečevská niva, okrsky Dolnobečevská, Jezernická a Radslavická pahorkatina) a celek Hornomoravský úval s podcelkem Středomoravská niva. Vnější Západní Karpaty zasahují do území celkem Podbeskydská pahorkatina, podcelkem Kelčská pahorkatina, okrskem Tučínská pahorkatina. Menší, severní část zájmového území spadá do provincie Česká Vysočina, subprovincie Krkonošsko-jesenické, oblasti Jesenické, celku Nízký Jeseník. Nízký Jeseník reprezentuje podcelek Tršická pahorkatina s okrsky Čekyňská a Přáslavická pahorkatina (Mackovčin, Demek a kol., eds., 2006). Na základě publikace těchto autorů byly popsány charakteristiky geomorfologických jednotek. Tab. 3: Geomorfologická regionalizace území města Přerova provincie Česká vysočina Krkonošsko - jesenická subprovincie Jesenická Nízký Jeseník

oblast celek podcelek okrsek provincie

Tršická pahorkatina Čekyňská pahorkatina

Přáslavická pahorkatina Západní Karpaty

Vnější Západní Vněkarpatské sníženiny Karpaty Západobeskydské Západní vněkarpatské sníženiny oblast podhůří Podbeskydská Hornomoravský Moravská brána celek pahorkatina úval Kelčská Středomoravská Bečevská brána podcelek pahorkatina niva Tučínská Jezernická Dolnobečevská Radslavická okrsek pahorkatina pahorkatina niva rovina Zdroj: Mackovčin, Demek a kol., eds., 2006; vlastní zpracování subprovincie

40

Obr. 12: Geomorfologické jednotky na území města Přerova Zdroj: ČÚZK, geoportal.gov.cz, 2014; vlastní zpracování v ArcGIS 9.3

Čekyňská pahorkatina se nachází v jižní části Tršické pahorkatiny. V zájmovém území zasahuje do katastrů místních částí Čekyně, Vinar a Žeravic. Tato členitá pahorkatina je tvořena převážně spodnokarbonskými břidlicemi a drobami moravických vrstev. Charakteristický je jihozápadním směrem ukloněný erozně-denudační povrch s široce zaoblenými rozvodními hřbety, rozřezaný úvalovitými a neckovitými údolími. Významným bodem pahorkatiny je Čekyňský kopec (306 m n. m.). Na jeho jižně orientovaném svahu se nachází PP Na Popovickém kopci, kde se vyskytují teplomilné druhy rostlin. Pahorkatina je mírně zalesněna především smrkovými monokulturami a částečně dubovými porosty. Přáslavická pahorkatina je okrskem Tršické pahorkatiny a zasahuje do zájmového území pouze částečně v místní části Penčice. Jedná se o plochou pahorkatinu, která je tvořená převážně spodnokarbonskými břidlicemi, drobami moravických vrstev, bádenskými sedimenty a sprašemi. Má plochý povrch s rozsáhlými

41

plošinami poloroviny, široce zaoblenými rozvodními hřbety a rozevřenými údolími. Pahorkatina není v zájmovém území zalesněna, je zemědělsky využívána. Středomoravská niva je podcelkem ve střední části Hornomoravského úvalu. Do zájmového území zasahuje svým východním okrajem na katastru Dluhonic, Henčlova a Lověšic. Jedná se o širokou náplavovou rovinu podél řeky Moravy a dolního toku řeky Bečvy o střední nadmořské výšce 206 m a o sklonu 0° 22´. Podloží tvoří čtvrtohorní sedimenty - spodní štěrkopísčité souvrství a svrchní souvrství písčitých hlín a hlinitých písků. Severně od letiště se v nivě vyskytují naváté písky ve formě drobných přesypů a jsou překryty nivními hlínami. Rozsáhlé plochy jsou zastavěny průmyslovými areály a dopravní infrastrukturou (letiště). Nezastavěná část území je zemědělsky využívána. Východní část zájmového území spadá do celku Moravská brána, podcelku Bečevská brána, kterou reprezentují tři okrsky. Jezernická pahorkatina je okrskem v severozápadní části Bečevské brány. Do území zasahuje svým západním okrajem. Jedná se o plochou pahorkatinu, která je tvořená badenskými a pleistocenními, eolickými a svahovými usazeninami. Má plochý periglaciální povrch s příznačně široce zaoblenými rozvodními hřbety. Při severozápadním okraji Dolnobečevské nivy se nachází rozsáhlá nízká terasa překrytá sprašovými hlínami a sprašemi. Ve spraších v Předmostí, jejichž mocnost dosahuje až 23 m, bylo odkryto tábořiště lovců mamutů, které patří k nalezištím evropského významu. Oblast je zemědělsky využívána, pěstují se teplomilné plodiny. Okrsek Dolnobečevská niva tvoří centrální část Bečevské brány. Dolnobečevská niva je náplavovou rovinou podél dolního toku řeky Bečvy a je tvořena mladopleistocenními a holocenními sedimenty. Šířka náplavové roviny v území dosahuje maximálně 2,5 km. Přibližně polovina území je zastavěna, druhou část zaujímá NPR Žebračka, která je zbytkem původního přirozeného porostu dubohabřin a lužních lesů. Radslavická rovina je okrskem Bečevské nivy v jihovýchodní části zájmového území. Rozkládá se na katastru místních částí Kozlovice, Újezdec a sahá do samotného města. Geologické podloží tvoří badenské a pleistocenní fluviální, eolické a svahové sedimenty. Jedná se o plochý erozně-denudační povrch, který se zvedá k jihovýchodu a postupně přechází v Tučínskou pahorkatinu. Přibližně polovina okrsku v zájmovém území je zastavěna, zbylá část je zemědělsky využívána, neboť se zde nachází úrodné černozemě. 42

Tučínská pahorkatina spadá již do provincie Vnějších Západních Karpat a do území zasahuje svým západním výběžkem jižně od Újezdce. Je budovaná miocenními vápnitými jíly, písky a štěrky, flyšovými jíly, jílovci a pískovci podslezské jednotky a také kvartérními sedimenty. Povrch je převážně erozně-denudační. Okrsek odděluje od Bečevské brány zlomový systém, který je orientován ve směru JZ-SV. Významným bodem jsou Švédské Šance (298 m n. m.), které se nachází 100 m od hranice katastru města. Krajina je zemědělsky využívána. 7.2 Absolutní a relativní výšková členitost území Z hlediska absolutní výškové členitosti je Česká republika rozdělena na dvě základní kategorie: nížiny a vysočiny. Nížiny jsou definovány jako sníženiny zemského povrchu o maximální absolutní nadmořské výšce do 200 m, mezi vysočiny patří oblasti zemského povrchu s absolutní nadmořskou výškou přesahující 200 m. Téměř celé zájmové území spadá do kategorie vysočin, pouze cca 0,2 % území v jihozápadní části katastru se řadí k nížinám. Nejvyšší nadmořskou výšku v území - 315 m má západní svah bezejmenného vrcholu (316 m n. m.), který již spadá do katastrálního území obce Sobíšky (severovýchod zájmového území). Naopak nejnižší bod se nachází na katastrální hranici Přerova a Troubek, kde nadmořská výška činí 198 m. Tento bod, ležící v jihozápadní části zájmového území, se nachází v blízkosti letiště. Absolutní výškový rozdíl celého území činí tedy pouze 117 m. K nejvýznamnějším pojmenovaným vrcholům patří Čekyňský kopec (306 m n. m.), Lipová (300 m n. m.), Žalkov (291 m n. m.).

43

Obr. 13: Absolutní výšková členitost města Přerova Zdroj: ČÚZK, geoportal.cuzk.cz, 2012; vlastní zpracování v ArcGIS 9.3

Obrázek 13 znázorňuje rozdělení katastrálního území města Přerova do pěti intervalů podle absolutní nadmořské výšky: 198-225, 225,1-250, 250,1-275, 275,1-300 a 300,1-315 m n. m. Interval 198-225 m n. m. zaujímá největší část zájmového území - více než 60 % plochy. Tok řeky Bečvy rozděluje tento interval přibližně na polovinu. Mezi další toky v kategorii patří Strhanec, střední a dolní tok Vinarského potoka, potok Svodnice a říčka Olešnice. Většinu území tvoří městská zástavba, průmyslové areály a zemědělsky využívané plochy. Do území spadá také NPR Žebračka. Jediným významnějším bodem 44

v tomto intervalu je kóta 222 m n. m. Ta se nachází na vrcholu travertinové kupy na místě přerovského Horního náměstí. Vrcholová plošina kupy převyšuje inundační terén řeky Bečvy o 12-15 m. V intervalech 225,1-250 a 250,1-275 m n. m., které zaujímají přibližně 30 % plochy zájmového území, se dříve tyčila dvě sprašová návrší s vápencovým jádrem (převyšovaly okolní terén o 16 až 17 m) - Skalka a Hradisko. Skalka byla vytěžena, v jejím místě bylo postaveno sídliště a dnes ji připomíná malý vápencový blok. Kolem Skalky se nachází světově proslulé archeologické naleziště Předmostí u Přerova. Lokalita Hradisko nebyla vytěžena celá a zůstalo v ní odhalené vápencové jádro. Větší část území v tomto intervalu se nachází v severní části katastrálního území, kde se reliéf Tršické pahorkatiny postupně zvedá až do výšek přesahujících 300 m n. m., a kde je situován také vápencový lom Na Žernové. Menší část území tohoto intervalu se nachází v jihovýchodní části katastrálního území, kde se postupně zvedá vrchol Švédských Šancí (298 m n. m.) - součást Tučínské pahorkatiny. Do kategorie náleží také údolí říčky Olešnice s vodní nádrží Velká Čekyně, horní tok Vinarského potoka a Lučnice. Z hlediska využití je území pokryto převážně zemědělskou půdou a také zástavbou místních částí (Čekyně, Penčice, část Předmostí, Újezdec, Vinary, Žeravice). Poslední dva intervaly 275,1-300 a 300,1-315 m n. m. zaujímají 10 % plochy zájmového území. Většina této kategorie se nachází opět v severní části katastru Přerova, kde ji reprezentuje Tršická pahorkatina se svými okrsky Čekyňská a Přáslavická pahorkatina. Nejvyšší vrcholy přesahují nadmořskou výšku 300 m, mezi nejvýznamnější patří Čekyňský kopec (306 m n. m.), Lipová (300 m n. m.) a Žalkov (291 m. n. m.). Tento interval také zasahuje do jihovýchodní části katastrálního území Přerova, kde tvoří nejvyšší části Tučínské pahorkatiny ležící v zájmovém území. Přibližně polovina území je zalesněna, zbylá část je zemědělsky využívána.

45

46

Obr. 14: 3D model města Přerova Zdroj: ČÚZK; vlastní zpracování v ArcGIS 9.3

46

Z hlediska relativní výškové členitosti lze vymezit pět základních typů reliéfu: nížiny, pahorkatiny, vrchoviny, hornatiny a velehornatiny. V zájmovém území byly zjištěny pouze dva základní typy reliéfu: roviny a pahorkatiny. Pro lepší charakteristiku území byly roviny diferencovány do třech dílčích kategorií (viz kapitola 3.3 a obr. 15). Pahorkatiny v území lze dále rozdělit na ploché a členité. Plošně nejrozsáhlejším typem reliéfu jsou roviny s relativní výškovou členitostí 0-30 m. Zaujímají přibližně 60 % plochy zájmového území. Jejich hranice přibližně kopíruje

hranici

geomorfologických

jednotek,

kdy

celky

Moravská

Brána

a Hornomoravský úval patří k rovinám a ostatní geomorfologické jednotky v území k pahorkatinám. Roviny s relativní výškovou členitostí 0-10 m zaujímají 30 % z celkové plochy zájmového území. Za pomyslnou hranici této kategorie lze určit železniční trať Olomouc - Břeclav, která se stáčí obloukem ze severozápadu na jih. V oblasti se nachází většina průmyslových zón města, místní části Henčlov, Lověšice, západní část zástavby města a také letiště. Další část rovin s relativní výškovou členitostí 0-10 m lze lokalizovat do NPR Žebračka. Roviny s relativní výškovou členitostí 11-20 m tvoří několik úzkých pásů, které navazují na roviny nižšího stupně. Tyto pásy se střetávají v centru města a postupně se větví severním, jižním, východním i západním směrem, přičemž jejich šířka kolísá od 400 m do 2 km. V této kategorie leží místní části Dluhonice, Kozlovice, Popovice, část Předmostí a samotného města. Roviny s relativní výškovou členitostí 21-30 m se rozprostírají na 17 % plochy zájmového území. Tvoří východní část zastavěného území města a postupně přechází v Tučínskou pahorkatinu. Do této kategorie rovněž spadá úzký, 5 km dlouhý pás, táhnoucí se od místní části Lýsky přes Předmostí a dále západním směrem. Úzký pás rovin se nachází také v nejsevernějším cípu zájmového území, severně od Penčic. Pahorkatiny s relativní výškovou členitostí 31-150 m zahrnují cca 30 % plochy zájmového území. Větší část pahorkatin se nachází v severní části města, kde se zvedá reliéf do Tršické pahorkatiny. Většina pahorkatin v území patří k plochým pahorkatinám s relativní výškovou členitostí 31-75 m. Do této oblasti patří všechny významné vrcholy v zájmovém území: Čekyňský kopec (306 m n. m.), Lipová (300 m n. m.) a také např. lom Na Žernové. V této kategorii se rovněž nachází místní části Čekyně, Penčice, Újezdec, Vinary a Žeravice. Pouze na jižním svahu Čekyňského kopce lze vymezit členitou pahorkatinu (relativní výšková členitost 76-150 m), která dosahuje rozlohy pouze 30 ha.

47

Obr. 15: Relativní výšková členitost města Přerova Zdroj: geoportal.cuzk.cz, 2010; vlastní zpracování v ArcGIS 9.3

48

7.3 Geomorfologické regiony Na základě syntézy mapy relativní výškové členitosti, geologické mapy zájmového území (list 25-13 Přerov 1 : 50 000) a příslušných vysvětlivek (Čurda, J. a kol., 1999) byly vyčleněny a charakterizovány tyto geomorfologické regiony: 

údolní nivy  nižší nivní stupeň  vyšší nivní stupeň  roviny  na terasovitých, písčitých a štěrkových sedimentech  na eolických sedimentech  na deluviálních sedimentech  na deluviofluviálních sedimentech  na eluviích  na prachových vápnitých jílech  na moravickém souvrství  na macošském souvrství  na travertinech  ploché pahorkatiny  na eolických sedimentech  na deluviálních sedimentech  na na deluviofluviálních sedimentech  na eluviích  na prachových vápnitých jílech  na vápnitých píscích a písčitých vápnitých štěrcích  na moravickém souvrství  na macošském souvrství  členité pahorkatiny  na eolických sedimentech  na deluviálních sedimentech  na moravickém souvrství Údolní nivy se nachází podél všech vodních toků v zájmovém území. Vyskytují se především na rovinách, ale lze je vymezit i v ploché Čekyňské pahorkatině. Nejširší údolní niva se rozkládá kolem řeky Bečvy. Její šířka na území města činí průměrně okolo 2,5 km, přičemž se v západní části města rozšiřuje a přechází ve spojenou nivu s řekou Moravou. V nivě řeky Bečvy lze rozlišit dva stupně fluviálních sedimentů holocénního stáří. Nižší nivní stupeň tvoří písčité štěrky a nachází se v pásu podél řeky Bečvy širokém maximálně 500 m. Nivní hlíny jsou proměnlivě písčité až hlinitopísčité a vytvářejí vyšší nivní stupeň. Jejich mocnost se pohybuje od 2 do 5 m. Byly zakládány 49

meandrujícím tokem na již vytvořeném zátopovém území (Czudek, 1997). Údolní niva se nachází také podél celého toku říčky Olešnice a jejího přítoku Říky, kde šířka nivy nepřesahuje 250 m. Úzké pásy údolních niv se lze pozorovat podél Svodnice, Vinarského potoka, Lučnice a dalších bezejmenných vodních toků.

Obr. 16: Svah vyššího nivního stupně u ČOV v Henčlově (vpravo koryto řeky Bečvy) Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Plošné vymezení a dílčí diferenciace rovin jsou detailně popsány v kapitole 7.2. Roviny o relativní výškové členitosti 0-10 m vyplňují beze zbytku fluviální sedimenty údolní nivy řeky Bečvy. Roviny s relativní výškovou členitostí 11–20 m mají již složitější geologické charakteristiky. Většina těchto rovin leží také v nivě řeky Bečvy a je tvořena fluviálními sedimenty, ale na východě i západě zájmového území postupně přechází v pleistocénní písčité štěrky terasy nenakonické (na západě) a terasy radslavické (na východě). Šířka nenakonické terasy dosahuje maximálně přibližně 300 m. Její povrch leží pouze 2-4 m nad řekou a báze zhruba na úrovni nebo jen málo pod úrovní hladiny řeky Bečvy. Nenakonická terasa vznikla po ústupu sálského ledovce ze severní Moravy. Terasa je tvořena jemně až středně zrnitými písky a štěrky kladenými do svrchního rissu. Radslavická terasa, která tvoří až 1,5 km širokou plošinu s povrchem 220-230 m n. m., je vyvinuta na obou březích řeky Bečvy. Je překryta sprašemi na pravém břehu Bečvy, kde se rozprostírá od Rokytnice u Přerova přes Dluhonice a Předmostí až k Oseku nad Bečvou. Její povrch leží průměrně ve výšce 10-11 m a báze 1-3 m nad hladinou řeky (Czudek, 1997). Terasy dále přechází 50

u Dluhonic ve spraše a u Kozlovic ve svrchnokřídové vápnité jíly. V centru města vystupuje travertinová kupa, jejíž svahy tvoří deluviální sedimenty. Kupa vznikla vysrážením kolem minerálního pramene a je v celém rozsahu zastavěna, a proto nejsou známy podrobnosti geologické stavby. Třetí kategorie rovin o relativní výškové členitosti 21-30 m navazuje na druhou kategorii a přechází v plochou pahorkatinu. Charakteristickým geologickým podložím jsou spraše a sprašové hlíny, především kolem Předmostí a také deluviofluviální sedimenty na spodních úsecích drobných vodních toků. Severozápadně od Předmostí místy vystupují vilémovické vápence macošského souvrství a také břidlice s prachovci a jemnozrnnými drobami moravického souvrství. Rovinu v severní části Tršické pahorkatiny tvoří především deluviální sedimenty a také proměnlivě kamenitá písčito-hlinitá eluvia spodního karbonu. Ve východní části města je tato rovina v blízkosti řeky Bečvy tvořena písčitými štěrky radslavické terasy a na hraničních místech s údolní nivou deluviálními sedimenty, které přechází ve vyšších částech v prachové vápnité jíly. Malou částí do této kategorie zasahuje také niva řeky Bečvy v okolí Předmostí.

Obr. 17: Svah Radslavické terasy v blízkosti přerovské nemocnice Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Plochou pahorkatinu lze vymezit v Tršické i Tučínské pahorkatině. Tršická pahorkatina má složitější geologickou stavbu, neboť zdejší reliéf je členitější, a to zejména v údolí říčky Olešnice. V celé oblasti dominují spraše a sprašové hlíny, z nichž ostrůvkovitě vystupují ostatní horniny. V okolí Čekyňského kopce a Lipové jsou to 51

horniny moravického souvrství - břidlice s prachovci a jemnozrnnými drobami a také horniny macošské souvrství - vilémovické a lažánecké vápence. Tyto horniny tvoří také údolní svahy říčky Olešnice. Nachází se zde vápencový lom Na Žernové a opuštěné vápencové lomy u Žeravic. Ve spodních částech těchto svahů, zvláště v okolí Čekyně a Vinar, se často vyskytují deluviální sedimenty a také vápnité písky a písčito vápnité štěrky. Severní část ploché pahorkatiny tvoří v okolí Penčic eluviální sedimenty. Tučínská pahorkatina zaujímá malou oblast v okolí Újezdce. Je tvořena deluviálními sedimenty v nižších částech, ve vyšších pak prachovými vápnitými jíly a proměnlivě písčito-jílovitými eluvii sedimentárních hornin badenu, karpatu a flyše. Vrcholová část Švédských Šancí je budována eolickými sedimenty. Členitá pahorkatina se nachází pouze v okolí Čekyňského kopce, kde je geologické podloží tvořeno převážně eolickými sedimenty, z nichž ve vrcholové části vystupují břidlice s prachovci a jemnozrnnými drobami. Spodní části svahu vyplňují deluviální sedimenty.

52

8 Charakteristika vybraných tvarů reliéfu Na modelaci reliéfu katastrálního území města Přerova se podílí několik odlišných

faktorů.

Jednotlivé

tvary většinou

nevznikají

působením

jednoho

geomorfologického procesu. Lze však říci, že nejvýraznějším přírodním činitelem v území je tekoucí voda. K typickým tvarům reliéfu proto patří především tvary fluviální. Nejvíce tvarů reliéfu je spojeno s řekou Bečvou, která se podílí na modelaci místní krajiny největší měrou. Dalším významným geomorfologickým činitelem je člověk. Lidé od počátku zakládání sídel přeměňují své okolí. První písemná zmínka o Přerově pochází z roku 1141. Území města bylo ale osídleno mnohem dříve. Již ve středním paleolitu zde pobýval předchůdce moderního člověka. S postupným rozvojem lidské společnosti se rozvíjelo také město, kdy lidé stále více zasahovali do krajiny, rozšiřovali svá obydlí, káceli lesy, stavěli silnice a železnice, budovali průmyslové podniky. Značná část reliéfu v zájmovém území je tedy výrazně ovlivněna člověkem a typickými tvary pro urbanizované území jsou tvary antropogenní. V následujících podkapitolách jsou popsány nejtypičtější tvary reliéfu pro katastrální území Přerova, které byly vybrány na základě četnosti jejich výskytu. Jednotlivé tvary jsou pro názornost doplněny o fotodokumentaci. Tab. 4: Zařazení vybraných tvarů reliéfu do kategorií kategorie fluviální periglaciální antropogenní údolí úpad kamenolom dopravní násep údolní niva pískovna mostní konstrukce koryto hliniště vodní nádrž říční terasa průmyslová plošina regulované koryto tvary meandr průmyslové odkaliště náhon mrtvé rameno sídelní rovina ochranná hráz břehová nátrž sídelní terasa jez strž skládka ČOV náplavový kužel dopravní plošina Zdroj: vlastní terénní výzkum

8.1 Fluviální tvary Fluviální tvary zahrnují tvary zemského povrchu, které jsou svým vznikem spojené s činností tekoucí vody. Povrchově tekoucí voda je ve většině krajině hlavním odnosovým činitelem. Důležitou podmínkou pro vytvoření fluviálních tvarů jsou četné srážky a také nezpevněné až sypké horniny (Smolová, Vítek, 2007). Právě tyto horniny jako spraše a jíly zaujímají poměrně rozsáhlou oblast zájmového území. V tomto území jsou typickými tvary reliéfu strže. Mezi další fluviálně erozní tvary na území města patří 53

především údolí a břehové nátrže. Plošně nejrozsáhlejšími tvary jsou akumulační údolní nivy, které se nachází podél všech vodních toků v zájmovém území. Údolí Základním fluviálním tvarem v zájmovém území je údolí. Je definováno jako protáhlá sníženina zemského povrchu, která vzniká činností říčního toku a je skloněná ve směru spádu toku (Smolová, Vítek, 2007). Podle Demka (1987) lze podle tvaru rozlišit několik typů údolí: údolí tvaru písmene V, neckovitá, visutá a úvalovitá údolí. Jednotlivé údolní svahy se často vyznačují buď sklonovou, nebo výškovou asymetrií. V zájmovém území lze jednotlivá údolí zařadit do několika typů. Řeka Bečva na svém toku několikrát mění tvar údolí, přičemž do Bečevské brány v okolí Přerova zasahuje údolím úvalovitým. To se vyznačuje širokým akumulačním dnem, které pozvolna, bez většího lomu spádu, přechází do mírně skloněných svahů (Smolová, Vítek, 2007). Šířka údolí při východní hranici katastru činí kolem 2,5 km a postupně se rozevírá směrem na západ do rovin Hornomoravského úvalu. Úvalovitá údolí vytváří na svém horním toku Vinarský potok, Lučnice a Svodnice. Šířka těchto údolí nepřesahuje více než 150 m. Všechna tato údolí jsou v celé délce povodí nezalesněná a jsou zemědělsky využívaná. Také říčka Olešnice vytváří tento typ údolí v nejsevernější části zájmového území v okolí Penčic.

Obr. 18: Pohled do údolí Bečvy Foto: Martin Spáčil, 04/2011

Neckovitá údolí se nachází v Tršické pahorkatině v povodí Olešnice. Neckovité údolí má v profilu neckovitý tvar s poměrně širokým akumulačním dnem, ve kterém meandruje vodní tok. Údolní svahy bývají strmé až skalnaté a od dna oddělené výrazným lomem spádu (Smolová, Vítek, 2007). Jižně od Penčic vytváří neckovité údolí v délce 4,5 km říčka Olešnice. Šířka tohoto údolí je proměnlivá, od Penčic po 54

Čekyni činí přibližně 250 m, přičemž v místech vodní nádrže Velká Čekyně se údolí zužuje pod 200 m. Je zde patrná výrazná sklonová asymetrie svahů, kdy sklon východních svahů údolí přesahuje hodnoty až 25°. Sklon západních svahů údolí, které jsou využívány chataři pro rekreaci, činí 10-15°. Pod strmějšími svahy údolí je vedena silnice č. II/436. Za nádrží Velká Čekyně se vodní tok stačí na západ a zařezává se do hornin moravického souvrství. Šířka údolí až po Žeravice nepřesahuje 130 m, údolní svahy zde v maximech překračují sklon 25°. Na těchto svazích se vyskytují strže. Před Žeravicemi se údolí opět rozšiřuje na průměrných 200 m, v intravilánu obce dosahuje šíře kolem 300 m, údolní svahy mají sklon 15-20°. Výšková ani sklonová asymetrie zde není výrazná. Také přítok Olešnice Říka vytváří východně od Penčic neckovité údolí. Šířka údolí se pohybuje mezi 150-300 m a většinu území vyplňují louky. Oba vodní toky vytváří ve svých neckovitých údolích meandry a s tím spojené břehové nátrže.

Obr. 19: Údolní nivou vyplněné neckovité údolí Olešnice v Žeravicích Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Erozní údolí tvaru písmene V, která vznikla za rovnovážného stavu hloubkové eroze a svahové modelace, jsou charakteristická pouze pro několik malých přítoků říčky Olešnice, kde svahy dosahují sklonu více než 20°. Délka těchto vodních toků nepřesahuje několik set metrů. Při ústí do Olešnice tvoří nevýrazné náplavové kužely. V kapitole 6.3 byly popsány vybrané údolní profily, v kterých jsou patrná výše zmíněná údolí.

55

Údolní niva Podle Demka (1987) je údolní nivou akumulační rovina podél vodního toku, která je tvořena nekonsolidovanými sedimenty transportovanými a usazenými tímto vodním tokem, přičemž při povodních bývá zpravidla částečně či celá zaplavována. Dnešní podoba údolních niv je výsledkem geomorfologických procesů würmského glaciálu a holocénu. Ve vrcholném glaciálu proběhla zatím poslední velká fáze hloubkové eroze skalního podkladu, v mladším úseku glaciálu pak probíhal proces akumulace. Údolní nivy patří k částem krajiny, které člověk ovlivňoval nejdříve a v největší míře, ať zpočátku hlavně nepřímo a posléze i přímo (Křížek, 2007). Údolní nivy zabírají ve městě Přerově poměrně velkou plochu. Jejich rozsah a charakteristiky již byly popsány v kapitole 7.3. V prostoru údolních niv v zájmovém území se nachází celá řada fluviálních tvarů či tvarů, na jejichž genezi se fluviální činnost alespoň částečně podílela. Koryto Koryto patří mezi základní fluviální tvary. Jedná se o část údolního dna, kterým protéká voda. Přírodní, člověkem neupravená koryta lze nalézt u bezejmenných vodních toků a také na říčce Olešnici mezi vodní nádrží Velká Čekyně a Žeravicemi. Většina koryt vodních toků v území byla antropogenně ovlivněna a tvoří regulovaná koryta (viz kapitola 8.3.5). Říční terasa Nepřetržité působení fluviálních procesů v tomtéž prostoru vedlo k tomu, že během dlouhodobých změn, kterými krajina prošla, se úroveň dřívějších údolních den nachází v odlišných polohách vzhledem k jejich současné pozici. Tyto staré stupně jsou označovány jako říční terasy, které tak dokumentují vývoj krajiny (Křížek, 2007). Říční terasy mají tvar stupně tvořeného jednak rovným povrchem terasy a jednak srázným svahem, který omezuje rovný povrch na straně k ose údolí (Demek, Zeman, 1984). O výzkumech a stavu říčních teras poskytují informace především publikace od Břetislava Balatky a Jaroslava Sládka. Dle H. Hassingera se na úpatí Oderských vrchů od rozvodí v Moravské bráně až po Přerov nachází ve výši 70-80 m nad hladinou Bečvy mocná terasa. Hassinger ji považuje za fluvioglaciální tvar a klade ji do mindelu. Kromě toho rozlišil v úseku mezi Hranicemi a Přerovem ještě čtyři terasy - v relativní výšce 45, 30-35, 10-14, 5-6 m nad řekou Bečvou. V terase 30-35 m leží sprašová lokalita 56

Předmostí. Terasa 10-14 m konverguje s dnešním údolním dnem Bečvy a spadá do würmu. Podle K. Zapletala vznikly po ústupu miocenního moře na dolní Bečvě terasy s morfologicky patrnými zbytky ve výši 310, 280, 240 a 220-210 m n. m. J. Tyráček v oblasti dolního toku Bečvy zjistil štěrkopískové stupně radslavský (10-14 m nad řekou), grymovský (3-6 m nad řekou) a inundovaný (niva o mocnosti 5,5-6 m). Všechny stupně mají bázi pod dnešní úrovní řeky (Balatka, Sládek, 1958 a 1962). Dle T. Czudka (1997) a J. Čurdy a kol. (1999) zasahují do zájmového území dvě říční terasy - radslavická a nenakonická, jejichž charakteristiky a rozsah jsou uvedeny v kapitole 7.3. Meandr Meandry jsou zákruty koryta vodního toku větší délky, než je polovina obvodu kružnice nad jeho tětivou. Středový úhel oblouku musí být větší než 180° (Demek, 1987). Tok Bečvy před Přerovem dříve intenzivně meandroval a větvil se. Koryto tvořilo v místech dnešního Městského rybníku velký meandr. U Kozlovic se řeka dělila na dvě značně se od sebe vzdalující ramena. Jedno z ramen se zaneslo, vyschlo a bylo protékáno jen za intenzivních dešťů (Lapáček, 2000). Město bylo se svým okolím pravidelně zaplavováno, proto byla řeka napřimována a regulována (viz kapitola 8.3.5). Meandry vytváří na svém toku říčka Olešnice mezi vodní nádrží Velká Čekyně a Žeravicemi, kde je koryto přírodní a bez větších vodohospodářských úprav. Také na přítoku Olešnice Říce, která tvoří hranici katastrálního území, lze východně od Penčic pozorovat několik meandrů. V nárazových březích meandrů a zákrutů se vlivem boční eroze často vytváří břehové nátrže nebo břehové výklenky, v nánosovém břehu se kumulují naplaveniny.

57

Obr. 20: Meandr na potoku Říka před Penčicemi Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Mrtvé rameno Mrtvé rameno je opuštěné koryto vodního toku. Zprvu je zaplněno stagnující vodou, postupně zarůstá vegetací a vyplňuje se usazeninami bohatými na organické látky. Vznikají tak hnilokaly, případně slatinná rašeliniště (Smolová, Vítek, 2007). Zbytek mrtvého ramena se nachází v areálu Ornitologické stanice v Přerově. Výplně mrtvých ramen se vyskytují v západní části zájmového území mezi Dluhonicemi a Předmostím, v oblasti Lagun a především v NPR Žebračka. V Žebračce se po obou březích Strhance nachází síť odstavených říčních ramen, tzv. smuh. Smuhy jsou terénní deprese celoročně suché nebo jen částečně zvodňované. Ke zvodnění dochází při zvýšených průtocích při jarním tání a letních bouřkách. Tyto deprese jsou ve dně široké 1,5-5 m a hluboké 1,5-3,5 m. Některé smuhy jsou částečně zazemněny naplaveninami a místy zavezeny odpady (Naučná vlastivědná stezka Přerovským luhem).

Obr. 21: Smuhy v NPR Žebračka - suchá a zvodněná varianta Foto: Martin Spáčil, 04/2012 58

Břehová nátrž V některých místech výsepních břehů meandrů a zákrut vodních toků, ale také břehů vodních nádrží dochází díky silné erozi k vytváření břehových nátrží. Tímto termínem je označována svislá stěna v zeminách nebo málo zpevněných horninách (Rubín, Balatka, 1986). S působením boční eroze v nárazových březích souvisí také vznik břehových výklenků. V zájmovém území se břehové nátrže nachází především na vodních tocích, které mají přirozený charakter a nejsou regulovány. Mezi tyto toky patří říčka Olešnice s přítokem Říkou, u kterých byly zjištěny břehové nátrže různých morfometrických charakteristik téměř po celé délce toku. Častěji se však vyskytují na Olešnici mezi vodní nádrží Velká Čekyně a Žeravicemi. Výška břehových nátrží se nejčastěji pohybuje od 50 do 100 cm, v meandrech maximálně do 1,5 m. Na Říce nepřesahuje výška nátrží 50 cm. Břehové nátrže s břehovými výklenky se tvoří také na vodní nádrži Velká Čekyně, kde dosahují výšky kolem 70 cm. Břehy této vodní nádrže jsou v současné době (duben 2014) zpevňovány kameny. Břehové nátrže s břehovými výklenky se nachází také na Svodnici, která se zahlubuje do povodňových hlín. Jejich výška činí kolem 50 cm. Další břehové nátrže lze lokalizovat na bezejmenných potocích v erozních údolích, kde nátrže dosahují výšky okolo 1 m.

Obr. 22: Břehové nátrže na Olešnici (nahoře) a Říce (dole) Foto: Martin Spáčil, 03/2014 59

Ačkoliv je Bečva po celé své délce tokem regulovaným, i u ní dochází na několika úsecích k tvorbě břehových nátrží. Břehové nátrže vznikají za vysokých průtoků, zejména za povodní na místech, kde břehy nejsou zpevněny betonovými zdmi či kamennými záhozy nebo jsou zpevněny nedostatečně. První rizikový úsek začíná v místě, kde řeka vtéká do katastru města a končí u zahrádkářských kolonií pod přerovskou nemocnicí. V tomto úseku jsou patrné břehové nátrže vysoké až 1,5 m. Ty se však nenachází za normálního stavu přímo u hladiny, ale o několik desítek cm nad hladinou řeky a jsou aktivovány pouze při vyšších průtocích. Na úseku dlouhém přibližně 150 m pod přerovskou nemocnicí jsou patrné břehové výklenky.

Obr. 23: Břehové nátrže s břehovými výklenky pod přerovskou nemocnicí Foto: Martin Spáčil, 03/2012

Druhý rizikový úsek začíná pod přerovským jezem a končí až v místech, kde Bečva opouští katastr města. Pod jezem se tok značně zahlubuje, levý břeh je vysoký a náchylný k vytváření nátrží. Břehové nátrže lze pozorovat na výsepním břehu v délce přibližně 1 km, přičemž u přerovské teplárny tyto nátrže dosahují největší výšky, která činí kolem 2 m. Opět se nátrže nenachází přímo u hladiny, ale přibližně 1 m nad hladinou Bečvy a jsou aktivovány při vyšších průtocích. Břehové nátrže se vytváří také na dalším zákrutu Bečvy, jižně od Dluhonic.

60

Obr. 24: Břehové nátrže u přerovské teplárny Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Strž Strže jsou vývojovým stádiem erozních rýh, jejichž hloubka přesahuje 1 m. Erozní rýhy vznikají povrchovým plošným odtokem vody nejčastěji v nezpevněných horninách. Při tání sněhu nebo prudkých deštích mohou vznikat erozní stružky, které mohou vést ke vzniku strží. Podle profilu a geneze lze vymezit dva základní typy strží: ovrag, který má v příčném profilu tvar písmene V a balku, která v příčném profilu připomíná tvar písmene U a jejíž dno bývá zaplněno deluviálními a deluviofluviálními sedimenty. Strž typu balka je vývojovým stádiem strže ovrag. Většina strží je po většinu roku suchá nebo je protékána jen v době tání a intenzivních deštů (Czudek, 1997). V zájmovém území se vyskytují oba základní typy strží, přičemž všechny se nachází v zalesněných územích v členitějším reliéfu Tršické pahorkatiny, kde některé svahy dosahují sklonu více než 25°. Některé ze strží v území nelze jednoznačně zařadit do jednoho typu, neboť z počátku mají většinou tvar ovragu, který postupně přechází v balku. Z hlediska lokalizace lze strže seskupit do tří rozlišných oblastí. První z nich je Přední les, Vinarský les a Zamazalka, druhá Hrubý les a Ojanský důl a třetí levobřežní údolní svahy Olešnice mezi vodní nádrží Velká Čekyně a Žeravicemi. V následujících řádcích jsou charakterizovány dané lokality s několika vybranými stržemi.

61

Přední les, Vinarský les a Zamazalka Lokality se nachází v katastrálním území místní části Vinary. Jedná se o členitý reliéf, kde jihovýchodně ukloněné svahy dosahují sklonu až 15°. Geologické podloží je tvořeno především sprašemi a sprašovými hlínami a také kamenitými až kamenitohlinitými sedimenty kvartérního stáří. Místy vystupují také písky a štěrky. Tyto horniny a členitost reliéfu vytváří ideální podmínky pro vznik strží. Zájmové lokality jsou zalesněny smrkovými kulturami. Přední a Vinarský les je odvodňován Vinarským potokem, Zamazalka přítoky říčky Olešnice. Tab. 5: Charakteristika vybraných strží z lokalit Přední les, Vinarský les a Zamazalka převládající strž prům. hloubka (m) prům. šířka (m) délka (m) orientace typ 1 balka 3,5 20 90 JV 2 balka 2,5 7 150 V 3 balka 3 10 90 JZ 4 balka 4 15 410 J 5 balka 3 25 600 JZ Zdroj: vlastní terénní výzkum

Strže se v daných lokalitách nachází na jihozápadně až východně orientovaných svazích. Všechny vybrané strže reprezentují především typ balka, přičemž některé z nich se vyvíjí z typu ovrag. Strže se směrem s klesající nadmořskou výškou rozšiřují a na středních a spodních úsecích jsou vyplněny deluviofluviálními sedimenty. Také hloubka jednotlivých strží se v průběhu mění. Nejhlubší strží je jižně orientovaná strž č. 4, která má průměrnou šířku 15 m a délku 410 m. Strž začíná hlubokým výmolem (1 m šířka, 2 m hloubka) s příkrými svahy na hranici lesa a pole. Při prudkém dešti stéká z polí množství vody, které podemílá vegetaci a odhaluje se tak kořenový systém stromů. Následně se strž, která je na horním úseku protékána slabým pramenem, rozšiřuje a mění v typ balku.

62

Obr. 25: Strž balka (č. 4) ve Vinarském lese Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Nejdelší strží ve zkoumaných lokalitách je se svými 600 m strž č. 5, která se nachází východně od Čekyně. Počátek strže je podobný jako u výše popsané strže č. 4 (hluboký výmol až 3 m, svislé stěny). Po 40 m strž přechází v typ balka, rozšiřuje se až na 25 m a je vyplněna deluviofluviálními sedimenty. Strž je protékána za prudkých děšťů. Na dolním úseku rozděluje strž hráz, která má zabránit přivedení srážkových vod do intravilánu Čekyně.

Obr. 26: Počátek strže č. 5 v lokalitě Zamazalka Foto: Martin Spáčil, 03/2014 63

Hrubý les a Ojanský důl Sledované lokality se nachází v katastrech Čekyně a Penčic na levém břehu říčky Olešnice, která celou oblast také odvodňuje. Údolní svahy zde dosahují sklonu více než 25°, ale strže se vyskytují na méně ukloněných svazích, kde geologické podloží tvoří především spraše a sprašové hlíny a kamenito-hlinité sedimenty. Tab. 6: Charakteristika vybraných strží z lokalit Hrubý les a Ojanský důl převládající strž prům. hloubka (m) prům. šířka (m) délka (m) orientace typ 2,5 4 110 JZ 1 balka 10 15 680 Z 2 balka 4 20 310 SZ 3 balka 3,5 8 150 Z 4 balka 5 10 230 S 5 ovrag Zdroj: vlastní terénní výzkum

Strže se v obou lokalitách nachází především na západně orientovaných svazích. Převládajícím typem strží je balka, ale některé ze strží v průběhu mění svůj tvar. Dnem strží č. 1 a 3 prochází lesní cesty a jsou tedy antropogenně ovlivněny. Obě strže patří k typu balka. Nejhlubší (průměrně 10 m) a zároveň nejdelší (680 m) strží je strž č. 2, která se nachází na okraji lesa severovýchodně od Čekyně. Strž vzniká spojením několika menších strží na hranici lesa a pole, přičemž na horním úseku strž odpovídá typu balka, dosahuje šířky až 20 m a je vyplněna sedimenty. Směrem po proudu se strž zužuje, přechází do typu ovrag a ústí do ní až několik desítek menších strží, které lze zařadit do typů ovrag i balka. Při spodní hranici strže je patrný kužel z naplaveného materiálu. Strž č. 6 se nachází na severně orientovaném svahu porostlém křovinami jižně od Penčic. Patří k jediné ze zmapovaných strží v lokalitách Hrubý les a Ojanský důl, kterou lze přiřadit k typu ovrag.

64

Obr. 27: Strž č. 2 v lokalitě Hrubý les Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Údolní svahy říčky Olešnice Zájmová lokalita se nachází v katastru Čekyně na levém břehu říčky Olešnice mezi vodní nádrží Velká Čekyně a Žeravicemi. Olešnice zde protéká neckovitým údolím, jehož svahy o sklonu až 25° jsou tvořeny sprašemi a sprašovými hlínami a také horninami moravického souvrství. Strže se vyskytují jednak na údolních svazích samotné Olešnice, jednak na údolních svazích erozního údolí bezejmenného přítoku Olešnice. Oblast je zalesněna smrkovými monokulturami. Tab. 7: Charakteristika vybraných strží z lokality Údolní svahy říčky Olešnice převládající strž prům. hloubka (m) prům. šířka (m) délka (m) typ 1 ovrag 5 8 140 2 ovrag 4 15 110 3 ovrag 6 20 285 4 balka 1,5 2,5 70 5 ovrag 6 15 150 Zdroj: vlastní terénní výzkum

orientace Z Z Z Z S

V zájmové lokalitě se strže nachází především na západně orientovaných svazích, jejichž sklon přesahuje 20°. Většina strží odpovídá typu ovrag, hloubka dosahuje 5-6 m. Na svazích některých strží lze pozorovat tzv. opilé stromy. Strž č. 2 65

začíná na hranici lesa a pole hlubokým výmolem (1 m šířka, až 4 m hloubka) se svislými stěnami, kde je odhalen kořenový systém stromů. Po třiceti metrech tato úzká část končí, strž se rozšiřuje na 15 m, hloubka zůstává přibližně stejná. Nejdelší strž v lokalitě (č. 3) odpovídá zpočátku tvaru balka, dno je vyplněno deluviofluviálními sedimenty a šířka činí až 20 m. Postupně se strž zužuje a přechází v typ ovrag. Jižně od této strže se nachází několik menších strží typu balka, jejichž hloubka činí pouze 1 m, šířka 2,5 m a délka nepřesahuje 80 m.

Obr. 28: Počátek strže č. 2 Foto: Martin Spáčil, 03/2014

66

Obr. 29: Počátek strže č. 2 Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Náplavový kužel Náplavový kužel je těleso kuželovitého tvaru tvořené deluviofluviálními sedimenty. Jedná se o tvar vznikající za pomoci erozních účinků vodních toků, kdy voda transportuje erodovaný materiál do nižších nadmořských výšek, kde je ukládá. Často se tyto tvary vyskytují v malých formách při vyústění strží do údolí nebo do větších strží (Czudek, 1997). V zájmovém území se nachází především tento typ náplavových kuželů. Lze je lokalizovat v Čekyňské pahorkatině v okolí Čekyně a Vinar ve spodních úsecích větších strží typu balka i ovrag. 8.2 Periglaciální tvary Periglaciální tvary vznikají periglaciálními geomorfologickými procesy, které jsou součástí skupiny kryogenních geomorfologických pochodů. V zájmovém území se vyskytuje pouze jeden tvar reliéfu - úpad.

67

Úpad Podle Smolové a Vítka (2007) se jedná o malé, mělké, suché vhloubené tvary reliéfu převážně úvalovitého i neckovitého tvaru, které vznikly společným působením tekoucí vody a svahovou modelací v periglaciálním prostředí. Mají ploché dno, které pozvolna přechází v mírné svahy. Vyskytují se v pramenných úsecích údolí vyššího řádu nebo tvoří boční údolí suchých a říčních údolí. Úpady neprotéká stálý vodní tok, dna úpadů jsou vyplněna různě mocnými vrstvami sedimentů (Czudek, 1997). V katastru města bylo lokalizováno několik úpadů, které se nachází jak v Tršické pahorkatině, tak v Tučínské pahorkatině, která je součástí Karpatské soustavy. Úpad s rozměry 300 x 350 m leží východně od Újezdce. V Tršické pahorkatině se úpady nachází především v údolích nestálých vodních toků, které jsou přítoky říčky Olešnice. Jedná se zejména o katastry Penčic a Penčiček, kde úpady dosahují rozměrů v řádu maximálně několik set metrů.

Obr. 30: Úpady v Tučínské (nahoře) a Tršické (dole) pahorkatině Foto: Martin Spáčil, 03/2014

68

8.3 Antropogenní tvary Antropogenní formy reliéfu jsou tvary zemského povrchu vytvořené, podstatně pozměněné nebo podmíněné činností či existenci lidí. Lze je klasifikovat podle různých hledisek, např. podle tvaru, velikosti, petrografického složení, barvy, polohy v terénu, podle antropogenního faktoru na jejich vzniku, podle jejich stáří (Zapletal, 1969). Nejrozšířenější typologie antropogenních tvarů reliéfu vychází z jejich geneze. Některé tvary nelze jednoznačně zařadit s ohledem na polyfunkčnost jejich využití do jedné kategorie (Kirchner, Smolová, 2010). Klasifikace antropogenních tvarů dle Kirchnera a Smolové (2010): 1. Těžební (montánní) 2. Průmyslové (industriální) 3. Zemědělské (agrární) 4. Sídelní (urbánní) 5. Dopravní (komunikační) 6. Vodohospodářské (litorální) 7. Vojenské (militární) 8. Pohřební (funerální) 9. Oslavné (celebrální) 10. Rekreační a sportovní 11. Ostatní V Přerově se vyskytují téměř všechny výše uvedené skupiny genetické klasifikace. V následujících podkapitolách jsou uvedeny vybrané antropogenní tvary, které jsou pro město Přerov charakteristické. 8.3.1 Těžební (montánní) tvary Těžební antropogenní tvary jsou tvary zemského povrchu vytvořené při povrchovém nebo hlubinném těžení a tvary, jejichž vznik byl těžením podmíněn. Jedná se například o kamenolomy, hliniště, pískovny, těžební haldy, odkaliště apod. (Zapletal, 1969). V minulosti patřily těžební tvary k významným formám reliéfu na území města. V několika lomech se těžily vápence a droby, hliniště v okolí Předmostí sloužila k těžbě sprašových hlín na výrobu cihel a těžil se také štěrkopísek a písek v okolí Žeravic a v oblasti Lagun. Naprostá většina lomů a pískoven je dnes opuštěná, zpustlá a zarostlá

69

vegetací. V okolí lomů jsou dodnes patrné stopy po těžební činnosti ve formě malých hald, terénních nerovností apod. V současné době zasahují do zájmového území a jsou evidovány celkem 3 ložiskové výhradní plochy, 4 ložiska nevyhrazených nerostů a rovněž je zde evidován jeden dobývací prostor s pozastavenou těžbou vápence pro výrobu vápna - ložisko Předmostí (mapy.geology.cz, 2012b). Jedinou těženou surovinou v území je písek v ložisku nevyhrazených nerostů Rokytnice u Přerova. Tab. 8: Ložiska v zájmovém území Název ložiska Typ ložiska

Surovina

Předmostí

výhradní plocha

vápence

Sobíšky

výhradní plocha

vápence

Žeravice

výhradní plocha

vápence, cementářské suroviny

Předmostí dobývací prostor Rokytnice u nevyhrazená plocha Přerova Sobíšky nevyhrazená plocha Újezdec u Přerova nevyhrazená plocha Viničná nevyhrazená plocha Zdroj: mapy.geology.cz, 2012b

vápence štěrkopísky cihlářské suroviny cihlářské suroviny cihlářské suroviny

Stav těžby dřívější povrchová dřívější povrchová dřívější povrchová zastavená těžba současná povrchová dosud netěženo dosud netěženo dosud netěženo

Kamenolom Kamenolomy jsou destrukční těžební antropogenní tvary, které slouží k těžbě stavebního kamene (Kirchner, Smolová, 2010). V zájmovém území se nachází především vápencové lomy, z nichž nejrozsáhlejší je lom Na Žernové, který leží v katastru Předmostí. Jedná se o dvoustupňový lom, kde skalní stěny dosahují výšky až 50 m (Klíma a kol., 1970). Těžbu lažáneckých vápenců, která byla zastavená počátkem 80. let 20. století, prováděla firma Cement Hranice, a. s. (EIA: Těžba písků, Žeravice Lapač, 2007). Východně od lomu se nachází geologická lokalita, kde k povrchu vystupují devonské vápence se stopami po činnosti červů rodu Gastrochaenolithes isp. Stopy jsou patrné

na

povrchu výchozu jako nahloučené jamky přibližně

centimetrového průměru (mapa.kvalitne.cz, 2007).

70

Obr. 31: Vápencový lom na Žernové Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Vápenec se dlouhou dobu těžil také v katastru Žeravic ve dvou lokalitách. V první z nich se nachází opuštěný vápencový lom, jehož stěna dosahuje výšky přibližně 8 m. Nad lomem jsou patrné terénní deprese vzniklé při těžební činnosti. Tyto deprese označované jako Vápencové zmoly patří od roku 1996 k významným krajinným prvkům. Vyskytují se zde ohrožené a silně ohrožené druhy rostlin. V lokalitě se dle ČGS nachází dvě deponie skrývek, jejichž vznik je datován do první poloviny 20. století. Jejich objem činí 750 a 300 m3 materiálu. Druhá lokalita je tvořena dvěma vápencovými lomy, které na sebe navazují. Výška stěny dosahuje v maximu až 15 m. V okolí lomů se nachází terénní deprese a haldy vzniklé při těžbě. Dle ČGS se zde nachází jedna deponie skrývky o objemu 400 m3. Také tato lokalita s názvem Skalice patří od roku 1996 k významným krajinným prvkům. Je zde vyvinuto velmi pestré stromové patro s přírodě blízkou dřevinnou skladbou. Lokalita je významným hnízdištěm ptactva (prerov.eu, 2014a, mapy.geology.cz, 2012b).

71

Obr. 32: Vápencový lom v Žeravicích Foto: Martin Spáčil, 03/2014

K dalším lokalitám, kde probíhala těžba vápenců, patří Předmostí. Nad Předmostím se dříve tyčily dvě kuželovité vápencové homole - Skalka a Hradisko. Vápencové homole převyšovaly až do poloviny 19. století okolní terén o 16 až 17 metrů. Od 19. století docházelo k těžbě vápence v obou lokalitách, přičemž Skalka byla zcela vytěžena a dnes ji připomíná malý vápencový blok. Z Hradiska zbylo odhalené vápencové jádro, kolem kterého se nachází pozůstatky sprašových pokryvů, které se těžily pro výrobu cihel na několika místech v okolí Předmostí (prerov.eu, 2008b). Na území města bylo lokalizováno šest bývalých lomů, kde se těžily horniny moravického souvrství - droby. Tyto horniny tvoří značně ukloněné údolní svahy říčky Olešnice a svahy jejího přítoku Říky. Právě ve spodních částech údolních svahů jsou lomy umístěny. Konkrétně se jedná o katastry Čekyně, Penčic a Vinar. Výška stěn lomů činí průměrně 15 m.

72

Obr. 33: Bývalý lom v Penčicích (vlevo), zvrásněné droby v okolí Čekyně (vpravo) Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Hliniště Hliniště je specifickým příkladem povrchového lomu, který vzniká těžbou zemin, jílů a hlín. Nejčastěji se těží sprašové hlíny, které se využívají v cihlářském průmyslu (Kirchner, Smolová, 2010). Spraše, sprašové hlíny a jíly tvoří v zájmovém území podstatnou část geologického podloží. Tyto eolické sedimenty se usazovaly v období risské doby ledové a zejména v poslední době ledové (würm) o mocnostech až 20 m. Známé je především Předmostecké návrší, které tvořily výše zmíněné vápencové homole, kolem kterých se v glaciálech ukládaly sprašové návěje. Sprašové hlíny označované pro svou okrovou barvu za cihlářské žlutky byly těženy na více hliništích. V 19. století dosáhla těžba maximální produkce. Známé byly především dvě cihelny Fryčkova a Mandlova. Při těžbě spraší zde neustále docházelo k nálezům kostí pravěkých zvířat a také předmětů paleolitických lovců (Klíma a kol., 1970). V roce 1894 byl objeven hrob 20 lidí v jámě ohraničené velkými mamutími kostmi (Chlupáč a kol., 2011). Těžba rychle postupovala a s ní zmizel původní vzhled Předmosteckého návrší. Těžba pokračovala na několika místech do poloviny 20. století, později bylo v Předmostí v 80. letech 20. století vybudováno sídliště a stopy po těžbě spraší byly překryty (Klíma a kol., 1970). Pozůstatkem těžby cihlářských surovin je malá vodní nádrž, která se nachází v severní části Předmostí. Těžilo se také v katastru Újezdce, kde jsou patrné stopy po těžbě cihlářských surovin. Bývalé hliniště je dnes využíváno jako střelnice.

73

Pískovna Pískovny jsou antropogenní těžební tvary určené pro těžbu a úpravu písku (Kirchner, Smolová, 2010). Na několika místech zájmového území vystupují k povrchu písky a štěrky. Jedná se především o katastry Čekyně, Předmostí a Žeravic. Ve většině pískoven se dlouhou dobu netěží a jsou zpustlé a zarostlé. Jediné současně těžené ložisko písků (ložisko Rokytnice u Přerova) zasahující do katastru města se nachází na západní hranici města, kde těžbu provozuje Zemědělské družstvo Kokory (zdkokory.cz, 2014). Ve vzdálenosti 600 m jihovýchodním směrem od pískovny leží další pískovna s přilehlým úvozem, která byla v roce 1996 zapsána do významných krajinných prvků. Z hlediska ornitologického představuje lokalita významné hnízdiště řady druhů ptáků, především břehule říční (prerov.eu, 2014a). Severní strana pískovny je tvořena strmou stěnou vysokou až 8 m.

Obr. 34: Bývalá pískovna u Žeravic Zdroj: Martin Spáčil, 03/2014

Další lokalitou, kde se dříve těžil písek, je tzv. „Písečák“, který tvoří přírodní školní amfiteátr a je součástí naučné stezky Předmostím až do pravěku. Ve spodní části pískovny je patrná erozní činnost stékající vody, která stěnu podemílá. Spodnobadenské písky se těžily také na západním svahu Čekyňského kopce u přerovské rokle. Ve východní části Přerova se v 60. a 70. letech 20. století těžilo nevyhrazené ložisko štěrkopísků pro účely Přerovských strojíren a Přerovských chemických závodů (dnešní Precheza). Vzniklé těžební jámy byly zatopeny spodní vodou. Největší z vodních ploch - Velká laguna, jejíž rozměry činí 210 x 170 m (vodní plocha 2,75 ha), začala být od poloviny 80. let 20 století upravována pro rekreační účely. Při povodni 74

v roce 1997 byly všechny laguny značně zaneseny bahnem. V roce 2008 bylo dokončeno rozsáhlé odbahňování Velké laguny, při kterém bylo vytěženo 3500 m3 nánosů (EIA: Regenerace laguny Přerov, 2007, prerov.eu, 2008a). Oblast malých lagun vznikla později než východní Velká laguna jako důsledek zatopení pozemků okolo nepravidelných výmolů, vzniklých opět těžbou kvartérních sedimentů. Morfologicky je oblast velmi nepravidelná a tvoří ji dvě vodní plochy o celkové rozloze 1,95 ha. Malé laguny nebyly nijak upravovány pro účely rekreace, menší z lagun byla ponechána přírodnímu vývoji a dochází u ní postupně k samovolnému zazemňování. Kolem vodní plochy se rozkládá PP Malé Laguny (Naučná vlastivědná stezka Přerovským luhem; prerov.eu, 2008a). V okolí lagun jsou dodnes patrné stopy po těžbě štěrkopísků. Jedná se o četné terénní deprese, valy a další terénní úpravy.

Obr. 35: Zatopená těžební jáma - malá laguna Foto: Martin Spáčil, 03/2012

8.3.2 Průmyslové (industriální) tvary Industriální formy reliéfu jsou tvary zemského povrchu vytvořené pro průmyslovou výrobu nebo vzniklé při průmyslové výrobě (Zapletal, 1969). Nejčastěji vznikají při samotné výstavbě průmyslových závodů, kdy dochází k zarovnávání terénu buď odtěžením materiálu, nebo naopak vyrovnáním a zvýšením navážkou (Kirchner, Smolová, 2010).

75

Rozvoj průmyslu v Přerově začal s napojením města na železnici. První továrny se začaly stavět v okolí vlakového nádraží ještě před polovinou 19. století, brzy začal průmysl pronikat i do širší přednádražní oblasti. Začátkem 90. let 19. století rozvíjelo svou činnost již 22 větších průmyslových závodů (např. firmy Kupfer und Metallwarensfabrik des V. Heinik, Ed. Kokora, První moravský akciový pivovar atd.). Za první republiky byly budovány nové podniky na západní straně města (továrna Elektra, Kazeto) a později také na východní (Optikotechna - dnešní Meopta). 27. října 1948 byl položen základní kámen k výstavbě dnes největšího podniku ve městě Přerovských strojíren. Dalším významným projektem byly Přerovské chemické závody (dnešní Precheza), (Lapáček, 2000). V roce 1964 byla dokončena stavba přerovské teplárny (Drechsler, Fišmistrová, Lapáček, 2006). V Přerově je v současné době vyhrazeno pro podporu podnikání celkem 8 průmyslových zón zejména v okrajových částech při příjezdových komunikacích. K dispozici je pro podnikatele také několik brownfieldů (např. brownfield Čechova ulice, Výtopna Přerov), (prerov.eu, 2012). Z výše uvedeného exkurzu do historie průmyslu v Přerově je patrné, že město je typickým industriálním městem, a proto existuje tvarů spojených s průmyslem velké množství. Jedná se především o průmyslové plošiny a průmyslová odkaliště. Průmyslová plošina Industriální plošiny vznikají především při stavbě průmyslových závodů, kdy je nutné zarovnat terén buď odtěžením materiálu, nebo zvýšením navážkou (Kirchner, Smolová, 2010). Mezi nejvýznamnější a nejstarší průmyslové plošiny v Přerově patří areál Přerovských strojíren, který byl postupně budován od roku 1948 na volném prostranství (Lapáček, 2000). Rozkládá se na ploše okolo 54 ha v jihozápadní části města. Rozsáhlou průmyslovou plošinu tvoří také areál chemického závodu Precheza, jehož rozloha činí přibližně 44 ha.

76

Obr. 36: Stav před (1950) a po (2009) výstavbě průmyslových závodů Precheza (nahoře), teplárny (uprostřed) a Přerovských strojíren (dole), vlevo odkalovací nádrže Prechezy a teplárny Zdroj: kontaminace.cenia.cz, 2009, aplikace Google Earth

Průmyslové odkaliště Odkaliště lze definovat jako prostor přírodně či uměle ohraničený, který slouží k trvalému nebo přechodnému uskladnění hydraulicky dopravovaného kalu (Kirchner, Smolová, 2010). Dvě odkaliště s označením A a B se nachází v areálu přerovské teplárny Dalkia, kde dochází k usazování popílku a strusky. Vrstva popílku v odkalištích dosahuje mocnosti až 5,3 m. Plocha obou odkališť činí 10 ha (EIA: Odtah strusky z kotlů K1 - K4 v teplárně Přerov, 2002). V areálu Prechezy se nachází komplex odkališť označených jako laguny I, II, III, IV, A2. Byl vybudován v 60. a 70. letech 20. století, plocha těchto lagun činí celkem 32,5 ha. Odkaliště sloužila k naplavování sádrovcových kalů vznikajících neutralizací kyselých vod vápnem při výrobě titanové běloby. Tímto způsobem byla do odkališť naplavena vrstva sádrovce o mocnosti cca 10 m. Naplavování sádrovce bylo ukončeno 77

na počátku 90. let 20. stoleí. V současnosti dochází k postupné rekultivaci prostoru odkališť I - IV v rámci stavby Uzavírání odkališť I - IV včetně ozelenění. Plocha bývalých lagun je postupně nadvyšována v celé ploše navážkou výrobku Prestab. Stavba bude zakončena překrytím dokončeného tělesa vrstvou ornice s provedením vegetačních úprav. Vzhledem k výšce okolního terénu bude finální převýšení činit 22 až 36 m nad okolním terénem. Dle stavebního povolení má být stavba dokončena do roku 2030 (pís. sdělení p. Ing. Mikulíka). V původním stavu bylo ponecháno jen odkaliště A2 poblíž teplárny, které postupně splývá s přírodou (prerovsky.denik.cz, 2010). V areálu Prechezy se rovněž nachází deponie zelené skalice. 8.3.3 Sídelní (urbánní) tvary Sídelní antropogenní tvary vznikají při výstavbě lidských sídel. Zejména při výstavbě měst jsou přemístěna značná množství hornin a zemin a podstatně změněn georeliéf buď antropogenní degradací, nebo antropogenní agradací (Kirchner, Smolová, 2010). Území města je osídleno od starší doby kamenné. Výrazněji začal být reliéf města upravován od 10. století, kdy na dnešním Horním náměstí vzniklo stabilní osídlení. S nástupem průmyslové revoluce došlo k navýšení počtu obyvatel a tím i k výstavbě nových obydlí. Rozvoj města s sebou přinesl potřebu regulace stavební činnosti. Postupně vznikaly nové ulice, v 1. třetině 20. století zesílela také urbanizace pravobřežní části města. Od počátku 40. let 20. století se v návaznosti na průmyslovou výstavbu začala budovat první sídliště. Na východním okraji města bylo vybudováno sídliště Meopty, na jižním okraji dnešní Jižní čtvrť. V následujících třech dekádách nabrala sídlištní výstavba největší dynamiky (sídliště Šířava I, II, III, Trávník, Velká Dlážka). V 80. letech 20. století bylo postaveno sídliště Kopaniny, na které navázalo sídliště v Předmostí (Lapáček, 2000; Kuča, 2004). Sídelní rovina Zejména s výstavbou sídlišť je spojen termín sídelní rovina. Ta vzniká antropogenním vyrovnáním terénních nerovností za účelem výstavby sídel, kdy dochází k zarovnání terénu buď odtěžením materiálu, nebo vyrovnáním a zvýšením navážkou (Kirchner, Smolová, 2010). Sídelní roviny lze lokalizovat po celém městě. K největším plochám patří výše zmíněná sídliště.

78

Sídelní terasa Sídelní terasa je antropogenní tvar, který vzniká antropogenní degradací na svazích, které jsou uměle upravovány pro potřeby obyvatelstva (Kirchner, Smolová, 2010). Sídelní terasy se nachází zejména ve členitějším reliéfu města v místních částech Čekyně, Penčice a Žeravice, lokalizovány byly však také v Předmostí a na východním okraji města Přerova.

Obr. 37: Sídelní terasa v ulici Kabelíkova Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Skládka Skládka je příkladem akumulačního antropogenního tvaru, který svým vzhledem často připomíná pahorek, který vzniká navršováním pevných komunálních odpadů. V případě, že jsou zarovnávány odpadem sníženiny (strže, lomy, pískovny), vznikají skládkové roviny (Kirchner, Smolová, 2010). Skládka komunálního odpadu se nachází v katastru Žeravic 1,5 km jihovýchodně od obce. Skládka, jejímž provozovatelem jsou Technické služby města Přerova, byla uvedena do provozu v roce 1993. Rozloha skládky činí 5,8 ha, což představuje úložný prostor o kapacitě 671 000 m3. V současné době je na skládce uloženo 490 000 tun odpadu a skládka je rozšiřována v rámci stavby Rozšíření skládky TKO Žeravice II - 2. etapa (pís. sdělení p. Bc. Rybky). Kapacita druhé části skládky by měla být až 840 tisíc m3 odpadu a její životnost bude činit až 43 let (EIA: Rozšíření skládky TKO Žeravice II - 2. etapa, 2012).

79

8.3.4 Dopravní (komunikační) tvary Dopravní

antropogenní

tvary vytváří

člověk při

výstavbě

povrchové

a podpovrchové komunikační sítě. Největší změny reliéfu nastávají při stavbě železnic a silnic. Jedná se o dopravní průkopy, dopravní náspy, dopravní haldy a dopravní zářezy. Při zarovnávání terénu antropogenní degradací nebo akumulací vznikají dopravní plošiny (letištní plochy, mostní konstrukce, parkoviště), (Kirchner, Smolová, 2010). Přerov je díky své geografické poloze důležitou křižovatkou dopravních cest. Komunikace procházející městem byly popsány v kapitole 4. Ve městě se nachází množství dopravních plošin, z nichž plochou největší je letiště u Bochoře. Především železnice jsou místy vedeny po dopravních náspech. V zájmovém území se dále nachází tyto antropogenní tvary: mostní konstrukce, komunikační výkopy a v členitějším reliéfu také úvozy. Dopravní plošina Dopravní plošiny vznikají při stavbě dopravních zařízení, při kterých dochází k zarovnávání terénu. Na území města se nachází mezinárodní neveřejné letiště Přerov, které je situováno 4,5 km jihozápadním směrem od centra Přerova. Jeho současným provozovatelem je právnická osoba Regionální letiště Přerov a.s. Se stavebními pracemi na letišti se započalo v březnu 1938, ale jeho výstavbu pozastavila 2. světová válka. Se stavebními pracemi se pokračovalo až v roce 1945 a následující rok byl na letišti oficiálně zahájen provoz. V letech 1949-1951 byla vybudována betonová dráha pro provoz proudových letounů dlouhá 2 km, která byla později prodloužena na současných 2,5 km. Generální oprava letiště proběhla v roce 1977 (airport-prerov.cz, 2014, Lapáček, 2002). Další část dopravních plošin zaujímají plochy nádraží, nákladních nádraží a přednádraží. V polovině 19. století docházelo na území města k rozvoji železniční infrastruktury. Byl rozšiřován areál osobního nádraží, bylo vybudováno celé kolejiště na jižním zhlaví stanice a v roce 1871 byla na nádraží vystavěna nástupiště. Od roku 1889 bylo budováno velké přednádraží o 26 kolejích. V první dekádě 20. století docházelo k dalším rekonstrukcím kolejišť a také k výstavbě přednádraží u Lověšic (Lapáček, 2000). V současné době se v Přerově nachází pravé a levé přednádraží, manipulační kolejiště pro osobní soupravy, předávkové kolejiště Prechezy a osobní nádraží. Jižně od vlakového nádraží leží autobusové nádraží, na jehož místě se dříve nacházely továrny. V roce 2009 prošlo nádraží modernizací, neboť původní nevyhovovalo předpisům 80

a bylo v dezolátním stavu. Mezi dopravní plošiny lze zařadit také parkoviště. Plošně největší parkoviště se nachází u obchodních center Kaufland, Tesco a Albert.

Obr. 38: Pravé přednádraží mezi Přerovem a Lověšicemi Foto: Martin Spáčil, 04/2012

Dopravní násep Dopravní násep je zemní těleso nad úrovní původního terénu, které vzniká nasypáním zeminy nebo kamene k navýšení dopravní trasy. Bývá vybudován v místech, kde je komunikace vedena v místech konkávních terénních nerovností nebo v místech nestabilního podloží (Kirchner, Smolová, 2010). Železniční trať je na území města vedena v podstatné části po dopravních náspech. Náspy jsou také součástí tzv. Dluhonické spojky, která byla vybudována v roce 1924. Dluhonická spojka umožňuje bezúvraťovou jízdu mezi Hranicemi na Moravě a Olomoucí mimo Přerov a výrazně tak zkracuje jízdní dobu mezi těmito městy. V 50. letech 20. století byla spojka elektrifikována a v roce 1971 zdvojkolejněná. Protože na trati Bohumín-Přerov-Břeclav je levostranný provoz, druhá kolej Dluhonické spojky je mezi Lýskami a Předmostím vedená po náspu a přes most z levé strany trati na pravou (geocaching.com, 2014). Součástí stavby je tedy několik na sebe navazujících náspů, jejichž výška je největší u Lýsek a Popovic, kde činí maximálně 4-5 m. Železniční násep v Lověšicích slouží pro posunování nákladních vagónů. Jeho výška se od začátku postupně zvyšuje až na 4 m. Na koruně náspu je vybudována v délce 850 m betonová protihluková stěna.

81

Obr. 39: Železniční násep u Lýsek (vlevo), konec náspu v Lověšicích (vpravo) Foto: Martin Spáčil, 03/2012

Mostní konstrukce Most je druh dopravní stavby překonávající překážku, s jehož stavbou jsou spojeny rozsáhlé terénní úpravy. V zájmovém území se nachází desítky mostních konstrukcí, které překonávají především vodní toky. K nejmohutnějším mostům patří ty, které jsou vybudovány přes řeku Bečvu. Tyršův most dostavěný v roce 1903 se stal vůbec nejstarším železobetonovým mostem v českých zemích. Během 2. světové války byl zničen a místo něj byla postavena provizorní ocelová lávka. Nevyhovující lávka byla v roce 2010 zbourána a byl postaven nový most, jehož stavba byla dokončena v roce 2012 (rosmus.cz, 2012, EIA: Tyršův most přes řeku Bečvu v Přerově, 2008). Druhým nejstarším mostem je most Legií, který byl postaven v roce 1932. Most Míru byl dokončen v roce 1953, důvodem stavby byla zvýšená intenzita dopravy ve městě a rozsáhlá výstavba na Velké Dlážce. V Přerově se nachází ještě dvě pěší lávky a tři mosty, lávka U Loděnice postavená v roce 1932 a rekonstruovaná po povodni v roce 1997 a lávka U Tenisu zprovozněná v roce 1984, která je pro svůj tvar nevyhovující, neboť při vyšších průtocích je zaplavována. V nejbližší době má proběhnout demontáž a výstavba již vyhovujícího mostu. U chemického závodu Precheza se nachází most rekonstruovaný v roce 2013, který slouží k dopravě k přilehlým odkalištím. Precheze slouží také vlečkový most poblíž přerovského jezu. V roce 1840 byl vybudován železniční dřevěný jednokolejný most, který ale kapacitně nevyhovoval a o 15 let později byl přestavěn (rosmus.cz, 2012). S probíhající rekonstrukcí železničního uzlu Přerov byl tento most v roce 2012 zrekonstruován tak, aby vyhovoval protipovodňovým opatřením.

82

8.3.5 Vodohospodářské (litorální) tvary Za vodohospodářské antropogenní procesy lze označit všechny terénní úpravy, které souvisejí s ovlivněním hydrologického režimu, zejména odtoku z povodí (Kirchner, Smolová, 2010). Na území města se nachází poměrně velké množství vodohospodářských tvarů. Bečva, ale i ostatní toky v Přerově jsou antropogenně upravené a protékají regulovanými koryty. Dalšími tvary, které souvisí s řekou Bečvou, jsou ochranné hráze a jez. Uměle vytvořeným vodní tokem je mlýnský náhon Strhanec. V katastru města se nevyskytuje žádná větší přírodní vodní nádrž, ale pouze několik umělých vodních nádrží sloužících zejména pro chov ryb. Mezi vodohospodářské tvary patří také vodovodní a stokové sítě, vodojemy, ČOV a studny. Vodní nádrž Největší vodní nádrží v Přerově je vodní nádrž Velká Čekyně, která leží v katastru Čekyně. Nádrž, jejíž vodní plocha má rozlohu 4 ha, slouží především k chovu ryb za účelem podnikání. Vedlejší funkcí je zásoba vody v povodí Olešnice. Jedná se o vodní dílo bez bezpečnostního přelivu, které bylo vybudováno na podmáčeném území v polovině 18. století. Rybník byl vybudován jako typická boční nádrž napájená z toku Olešnice pomocí betonového odběrného objektu a také pomocí otevřeného přívodního kanálu. Hráz Velké Čekyně je zemní, sypaná a homogenní, vybudovaná z místních materiálů. Délka hráze v koruně je 165 m, šířka koruny v průměru 4 m, na šířku 3 m je koruna zpevněna štěrkovou vozovkou. Na pravém břehu nádrže se vytváří břehové nátrže s břehovými výklenky, které jsou v současné době (duben 2014) zpevňovány kameny. V sousedství nádrže se nachází vodní nádrž Dolní Čekyně (vodní plocha 0,2 ha), která je napouštěna z Velké Čekyně a má samostatnou výpusť do Olešnice (Manipulační řád - Rybník Čekyně Velká a Dolní).

83

Obr. 40: Vodní nádrž Velká Čekyně, vlevo probíhající zpevňování břehů Foto: Martin Spáčil, 03/2014

Ve východní části Přerova se nachází tři vodní nádrže tzv. Laguny (vodní plocha celkem 4,92 ha), které vznikly těžbou štěrkopísků v 60. a 70. letech 20. století, a proto byly zařazeny do těžebních tvarů (viz kapitola 8.3.1). Další větší vodní nádrží je rybník v Předmostí, jehož plocha činí 3 ha a leží na Vinarském potoce. Rybník byl budován od počátku 50. let 20. století na podmáčeném území, na kterém se již od 16. století rozprostíral velký rybník (crsmoprerov.com, 2014). Ve východní části města na levém břehu Bečvy se nachází Městský rybník, jehož rozloha činí 1,73 ha. Od počátku 20. století se uvažovalo o regulaci Bečvy a také o stavbě rybníka. Plánem bylo vybudovat 600 m dlouhý a 50 m široký rybník, z něhož se měl brát materiál (štěrkopísek) na stavbu ochranné hráze Bečvy, která neustále hrozila městu záplavami. Povolení k vybudování rybníka bylo vydáno v roce 1909, samotné budování rybníka se protáhlo až do roku 1921. Rybník je napájen potrubím z řeky Bečvy, jeho výpusť je ale ucpána. Při povodních v červenci 1997 byl rybník zanesen tak, že hloubka rybníka klesla o jeden metr. Proto se v roce 1999 uskutečnilo celkové odbahňování a úprava rybníka (Fišnar, 1980). Rozloha dalších vodních nádrží v katastru města nepřesahuje 0,5 ha.

84

Regulované koryto Hlavním důvodem úpravy koryt je zajištění ochrany před povodněmi, ale také je to prostředek k oslabení boční eroze. Většina vodních toků v území je regulována a vytváří jednoduchá koryta. Řeka Bečva je na území města regulována po celé své délce. Projekt regulace řeky byl vypracován Ing. Theodorem Noskem na základě desetiletého pozorování odtokových a srážkových poměrů a podle zkušeností z povodně v roce 1880. V první fázi v letech 1893-1903 byl usměrňován tok a postupně vytvářeno koryto. Vlivem zkoncentrování průtoků do úzkého a zahloubeného průtočného profilu, zkrácení řeky a omezení chodu štěrků se zvýšilo namáhání břehů a dna koryta. Při povodních se narušovalo opevnění břehů, vytvářely se břehové nátrže a dno se zahlubovalo pod úroveň údolní nivy. Proto byly v letech 1904-1933 provedeny definitivní úpravy koryta. Koryto bylo rozšířeno, byly zesíleny břehy betonovými a kamennými stavbami (Lapáček, 2000). Bečva v Přerově byla upravena na průtok 820 m3/s (uprm.cz, 2011). Časový průběh regulace Bečvy zachycuje tabulka 9. Při regulaci vznikla v oblasti bývalého zákrutu terénní sníženina, kde byly později vystavěny nové obytné zóny (Buriánková a kol., 2000). Tab. 9: Regulace Bečvy v čase 1910-19 1920-29 1930-39 dekáda 14,20 13,15 33,86 regulace v km Zdroj: uprm.cz, 2007; vlastní zpracování

85

1910-39 61,21 (100 %)

Obr. 41: Změna koryta Bečvy po regulaci (II. vojenské mapování: 1836-1852 a současnost) Zdroj: oldmaps.geolab.cz, 2014, aplikace Google Earth; vlastní zpracování

Řeka Bečva je tedy v zájmovém území vodním tokem s uměle vytvarovaným a unifikovaným korytem, jehož trasa a stabilita je zajišťována technickým opevněním břehů (podélné opevnění) i dna (jez, stupně). Opevnění koryta je periodicky obnovováno, opravováno či opětovně budováno (uprm.cz, 2012). Koryto Bečvy lze v Přerově rozdělit na upravené koryto a koryto umělé. Upravené koryto se nachází pouze v úseku, kde Bečva vtéká do katastru města. Břehy jsou zde při hladině zpevněny kamennými záhozy. Od Kozlovic řeka Bečva protéká umělým korytem, které má zpevněné břehy kamennými záhozy, kameny a v centru města jsou vybudovány nábřežní zdi vysoké až 4 m. V intravilánu města mimo centrum je charakteristickým tvarem reliéfu berma. Berma je část koryta zaplavovaná při vyšších průtocích. V době běžných průtoků se jedná o plošinu, která probíhá podél hrází a může být za určitých podmínek používána jako provozní cesta (pmo.cz, 2014b). Šířka bermy se ve městě pohybuje kolem 20 m a je využívána občany k rekreaci. V důsledku stabilizace koryta dochází k zahlubování řeky do svého podloží, břehy dosahují vysokých sklonů a jsou nestabilní. Dnová eroze je v současnosti na 86

Bečvě převládajícím fluviálním procesem. V současné době činí průměrná hloubka koryta Bečvy 5-6 m, v nejvíce zahloubených úsecích je však dno řeky 8-9 m pod okolním povrchem říční nivy (uprm.cz, 2014). Také ostatní vodní toky v území protékají do určité míry upraveným korytem. Náhon Náhon je antropogenní činností vytvořená vodní cesta, která slouží jako přívod vody k vybraným technickým objektům (Kirchner, Smolová, 2010). Územím města protéká mlýnský náhon Strhanec, vybudovaný již v roce 1474. Náhon odebírá vodu z řeky Bečvy nad jezem Osek nad Bečvou, před Přerovem se jeho koryto rozdvojuje, jedno z ramen se vlévá do Bečvy u přerovské sokolovny a druhé rameno u Prechezy u Dluhonic. Vodu ze Strhance využívá několik průmyslových závodů. Celková délka (obě ramena) činí 16,1 km. Ačkoliv je průtok Strhance řízen obsluhou, je uváděn průměrný průtok 4,5 m3/s (Manipulační řád - Rybník Draždíř). V současné době představuje tento umělý vodní tok důležité stanoviště několika druhů vzácných vodních živočichů vyžadujících vysokou kvalitu vody. Strhanec tvoří spolu s NPR Žebračka ekologicky významnou lokalitu soustavy NATURA 2000 (Šafář a kol., 2003).

Obr. 42: Ústí Strhance do Bečvy u přerovské sokolovny Foto: Martin Spáčil, 10/2013

87

Ochranná hráz Termínem ochranná hráz se označují ostatní hráze ze zemin a lomového kamene, které jsou součástí jiných vodních staveb než vodních nádrží, ale nejsou přímo umístěny v korytě vodního toku (Kirchner, Smolová, 2010). Na území města se nachází ochranné hráze především v blízkosti řeky Bečvy. U Kozlovic se na levém břehu Bečvy nachází ochranná hráz vysoká přibližně 2 m, na jejíž koruně vede cyklostezka. Pod přerovskou nemocnicí je hráz vyšší a chrání přilehlé zahrádkářské kolonie. Po odbočení cyklostezky se hráz v délce 1 300 m vzdaluje od koryta do vzdálenosti 20-50 m a zvyšuje se na přibližně 4 m. Po koruně hráze pokračuje cyklostezka a je zde vysazena alej. Tato hráz vznikla při regulaci Bečvy, kdy byl materiál brán z výstavby Městského rybníka (viz výše). Od lávky U Loděnice jsou vybudovány až po železniční most nábřežní zdi. Pod železničním mostem se nachází jez, pod kterým se řeka zahlubuje. Ochranné hráze v úseku až do míst, kde řeka opouští katastr, nejsou vybudovány. Situace na pravém břehu Bečvy je odlišná. U Kozlovic řeku lemuje malý agradační val, jehož cílem není řece bránit v rozlivu, protože se v blízkosti nachází lužní les a louky, které za povodně dobře zadržují vysoké průtoky. Kolem areálu Lagun je vybudována ochranná hráz vysoká 1,5 m, která brání zatopení těchto vodních ploch. Od areálu Lagun přebíhá ochrannou funkci svah vyššího nivního stupně, který kopíruje Bezručovu ulici a opět se přibližuje k řece Bečvě. Od lávky U Loděnice jsou vybudovány po most Míru nábřežní zdi. Od mostu Míru je vybudována nižší ochranná hráz, na jejíž koruně je vysazena alej. Při povodních bývá právě tento úsek nejvíce problematický. Hráz se až k přerovskému jezu dále snižuje, pod kterým se na pravém břehu nachází několik stupňů agradačních valů, které chrání areál Prechezy. Za areálem Prechezy se výška těchto valů snižuje a účel ochranné hráze přebíhá železniční násep u Dluhonic. Trafostanice u Dluhonic má vlastní ochrannou hráz. V ulici U rozvodny je pod hlásným profilem Dluhonice vybudována ochranná hráz v délce 250 m s výškou cca 80 cm, která má zabránit zatopení blízkých bytovek. Ochranná hráz v délce 380 m je vedena od bývalé železniční stanice Dluhonice k řece Bečvě. Výška této hráze činí 1-1,5 m a uprostřed je vystužena betonem proti možnému podemletí a následnému protržení. Za ochranné hráze lze označit také hráze odkališť.

88

Obr. 43: Hráz u Městského rybníka (vlevo), hráz u Dluhonic (vpravo) Foto: Martin Spáčil, 03/2012

Jez Jez je vzdouvací zařízení vybudované v korytě toku, které v něm trvale nebo dočasně vzdouvá vodu k různým vodohospodářským účelům. Na území města se nachází pohyblivý jez na Bečvě tvořený pevným betonovým prahem. Pevná přelivná hrana je široká 2,7 m. Celková délka jezového tělesa je 28,70 m a šířka 56,75 m (edpp.cz, 2014) ČOV Čistička odpadních vod (ČOV) je technické zařízení, ve kterém dochází k čištění odpadních vod. Stavba ČOV vyžaduje rozsáhlé terénní úpravy (Kirchner, Smolová, 2010). Na území města se nachází dvě ČOV - v Henčlově a v Žeravicích. ČOV v Henčlově byla uvedena do provozu v roce 1969. Do ČOV jsou přiváděny odpadní vody z místních částí Henčlov, Lověšice, Popovice, Předmostí, Újezdec, Vinary a dále z obcí Horní Moštěnice, Rokytnice a z části Prosenic. ČOV Žeravice byla uvedena do provozu v roce 2003 a zajišťuje čištění odpadních vod z místních částí Čekyně a Žeravice (vakprerov.cz, 2014). 8.3.6 Rekreační a sportovní tvary Na území města se nachází několik rekreačních a sportovních tvarů. Patří mezi ně hřiště, koupaliště, bikrosová dráha, autokrosová a motokrosová dráha. Autokrosové a motokrosové závody se pravidelně od 60. let 20. století jezdí v Přerovské rokli, která se nachází v katastru Předmostí u Čekyňského kopce (turistika.cz, 2014). Geologické podloží trati, jejíž délka činí přibližně 1 700 m pro motokros a 1 000 m pro autokros, tvoří kamenitý až hlinito-kamenitý sediment. Především na motokrosové trati se nachází několik antropogenně upravených skoků. 89

9 Současné geomorfologické procesy Současný tvar reliéfu je výsledkem dlouhého vývoje, na kterém se v průběhu geologické historie podílely endogenní i exogenní procesy. Tento tvar však není stabilní a geomorfologické procesy jej mění i v současnosti. Charakter, intenzita a plošná distribuce probíhajících geomorfologických procesů závisí na několika faktorech. Jedná se zejména o morfometrii terénu, klimatické poměry, geologické podloží, vegetační kryt a stále více i o antropogenní činnost. Člověk může buď ovlivňovat probíhající geomorfologické procesy, nebo může přímo působit jako geomorfologický činitel (Hartvich, 2007). Na modelaci území města Přerova se v minulosti podílely eolické, periglaciální, fluviální a v poslední době hlavně antropogenní procesy. Tyto geomorfologické procesy většinou nepůsobily odděleně, ale jejich účinek se spojoval. Nejvýznamnějšími pochody, které působí v zájmovém území v současné době, jsou pochody fluviální a antropogenní. Fluviální

geomorfologické

procesy

jsou

do

velké

míry

ovlivněny

antropogenními zásahy. I proto lze říci, že fluviální pochody v zájmovém území souvisí zejména se zvýšenými průtoky a vyšší hladinou vody v korytech vodních toků. K tomuto stavu dochází během jarních tání sněhu a také během povodní. Fluviální pochody se projevují zvýšenou erozní činností, a to jak hloubkovou, tak boční erozí. Při vyšších průtocích dochází na řece Bečvě k aktivaci břehových nátrží, které se nenachází při normálních vodních stavech u hladiny řeky, ale několik desítek cm nad ní. Jedná se o dva úseky - pod přerovskou nemocnicí a pod přerovským jezem. K tvorbě břehových nátrží dochází za vyšších průtoků také na dalších vodních tocích, především na říčce Olešnici a jejím přítoku Říce. Při vyšších průtocích jsou také zaplavována jinak suchá koryta odstavených říčních ramen (smuhy). K tomuto jevu dochází v NPR Žebračka. Na nánosových březích neregulovaných toků dochází k ukládání splavenin. K současným fluviálním procesům patří také vývoj strží, který je ale z velké míry podmíněn antropogenně. Vznik strží je spojen s nevhodným zemědělským a lesním hospodářstvím. To vede k narušení oběhu vody a tvorbě strží (Czudek, 1997). V zájmovém území strže většinou začínají prudkým výmolem na hranici lesa a pole (viz kapitola 8.1). Také údolní nivy vznikly fluviálními geomorfologickými procesy a při povodních dochází v těchto oblastech ke zvýšenému usazování splavenin (povodňových hlín).

90

Člověk od holocénu stále ve větší míře ovlivňuje reliéf. Zatímco v počátečních fázích docházelo k minimálnímu narušení přírodního prostředí, postupně začal člověk ovlivňovat působení přírodních exogenních činitelů a počínaje 20. stoletím začal ovlivňovat také endogenní geomorfologické procesy (Kirchner, Smolová, 2010). Dle Demka (1987) lze rozlišit působení lidské činnosti na georeliéf následovně: 1. Ovlivnění přírodních endogenních geomorfologických procesů, 2. Ovlivnění přírodních exogenních geomorfologických procesů, 3. Vyvolání antropogenních procesů. K antropogenním procesům v kulturní krajině se řadí antropogenní zvětrávání, degradace, agradace a transport (Kirchner, Smolová, 2010). Antropogenní procesy lze dělit podle geneze stejně jako antropogenní tvary (viz kapitola 8.3). V současné době se uplatňují na území města především vodohospodářské a komunikační antropogenní procesy. Za vodohospodářské antropogenní procesy lze označit všechny terénní úpravy, které souvisejí s ovlivněním hydrologického režimu, zejména odtoku vody z povodí (Kirchner, Smolová, 2010). V zájmovém území je hydrologický režim ovlivněn především úpravou koryt vodních toků, stavbou jezu a také např. meliorací. O regulaci řeky Bečvy pojednává kapitola 8.3.5. V důsledku regulace Bečvy a výstavby jezu dochází ke zvýšenému zahlubování řeky do svého podloží. Tento jev lze pozorovat především pod přerovským jezem, kde dno řeky je 8-9 m pod povrchem říční nivy (uprm.cz, 2014). Řeka Bečva je jedním z nejvýraznějších štěrkonosných vodních toků v České republice. Splaveniny jsou pro fungování vodního toku zásadním faktorem (uprm.cz, 2012). Protože řeka protéká upraveným korytem, přináší to s sebou vodohospodářské problémy, zejména se jedná o zanášení jezové zdrže (úsek toku se vzdutou hladinou). Každoročně proto dochází k odtěžení štěrkopískových nánosů. V roce 2013 bylo odtěžení provedeno v červenci, kdy byly v lokalitě U loděnice vytěženy cca 3 tisíce tun nánosů, které byly následně uloženy na mezideponii. Současně byly rozhrnuty štěrkopískové nánosy u Tyršova mostu, a to z míst u levého břehu k břehu pravému, kde bylo štěrkopísku málo a kde se vytvořila tzv. dnová kaverna (pmo.cz, 2013). V důsledku regulace Bečvy došlo také k poklesu podzemních vod v NPR Žebračka. Díky tomu lze pozorovat postupnou přeměnu společenstev na druhově chudší tvrdý luh (botany.cz, 2012). S ovlivněním hydrologického režimu souvisí také protipovodňová ochrana a terénní úpravy s ní spojené. Současný stav ochranných hrází byl nastíněn 91

v kapitole 8.3.5. Dle Koncepce protipovodňové ochrany města Přerova je nutné upravit kapacitu koryta na 892 m3/s, a to především v centru města. Tohoto zkapacitnění lze dosáhnout několika opatřeními (uprm.cz, 2011). Zvýšení kapacity koryta v Přerově lze dosáhnout snížením úrovně hladin velkých vod - rozšířením nebo zahloubením průtočného profilu, zvýšením úrovně břehových hran - stavbou ochranných hrází, zdí, popř. ochranných valů nebo kombinací obou zmíněných způsobů (uprm.cz, 2011). Nejúčinnějším opatřením je rozšíření průtočného profilu pod přerovským jezem, které je zaměřeno na snížení úrovně hladiny velkých vod. Je navrženo jednostranné rozšíření koryta, především náplavového břehu střídavě na pravém i levém břehu řeky Bečvy. Odtěžena bude široká pravobřežní berma, přičemž dojde k rozšíření koryta až na dvojnásobek oproti dnešnímu stavu. Dno bude členité a bude zde umožněno ukládání štěrkových nánosů. Díky této úpravě se zamezí namáhání koryta a eliminuje se současné zahlubování dna. Mezi jezem a lávkou U Tenisu se provede prohrábka koryta a také dojde k rozšíření koryta na úkor stávající bermy. Dalším významným opatřením je rekonstrukce přerovského jezu a odstranění pilířů starého jezu. Protipovodňová opatření zahrnují také rekonstrukci několika mostů a lávek, u kterých se při vyšších průtocích zachytává spláví a vzdouvá se hladina. Součástí ochranných opatření je také vybudování hrází, zídek a valů. Nad Přerovem bude ve vhodném místě umístěn záchytný profil spláví, který bude zabraňovat ucpávání mostních profilů a jezu (uprm.cz, 2011). Dopravní antropogenní procesy na území města souvisí v současnosti především s rekonstrukcí železničního uzlu a také s připravovanou výstavbou dálnice D1. Rekonstrukce železničního uzlu Přerov je prováděna v rámci projektu Rekonstrukce žst. Přerov a patří do komplexu staveb modernizace železniční sítě České republiky. Rekonstrukce je rozdělena do dvou na sebe navazujících etap. První etapa byla zahájena v září 2009 s plánovaným dokončením v roce 2013 a druhá etapa na ni navázala s dokončením v roce 2015 (zelpage.cz, 2009). Během rekonstrukce žst. Přerov dojde k následujícím staveb. úpravám (dle Balvín, 2012): k narovnání kolejí a výměně železničního spodku, výměně železničního vršku, posunu a celkové rekonstrukci nástupišť, výstavbě nového jižního podchodu, rekonstrukci a modernizaci stávajícího podchodu, výstavbě tranzitních kolejí mezi 1. a 2. nástupištěm, přípravě trati č. 300 Přerov - Brno na zdvoukolejnění, rekonstrukci 4 mostních objektů. 92

Obr. 43: Rekonstrukce žst. Přerov v roce 2012, výměna železničního spodku Foto: Martin Spáčil, 03/2012

Dostavba dálnice D1 je dalším aktuálním záměrem, který má být v nejbližších letech realizován na území města. Stavba dálničního tělesa vyžaduje rozsáhlé terénní úpravy, které spočívají v agradaci i degradaci. Součástí stavby dálnic jsou komunikační náspy, komunikační výhlazy, odkopy, dopravní plošiny, mosty, estakády atd. Těleso dálnice tak výrazně mění ráz každé krajiny (Kirchner, Smolová, 2010). Stavba dálnice u Přerova je rozdělena na dva oddělené úseky. Úsek Říkovice Přerov (0136) naváže na úsek Kroměříž-východ - Říkovice (0135). Zahájení stavby je plánováno na září 2015 s dokončením v říjnu 2019. Úsek Přerov - Lipník nad Bečvou (0137) naváže na úsek Lipník nad Bečvou - Bělotín (4704). Zahájení stavby je plánováno v srpnu 2014 s dokončením v prosinci 2018. Délka obou úseků činí 24 082 m. Celkový objem zemních prací na obou úsecích lze vyjádřit čísly: výkopy 1 663 162 m3 materiálu, násypy 5 220 734 m3 materiálu (rsd.cz, 2013a a 2013b). Plánovaná dálnice vstupuje na území města v katastru místní části Lověšice. Mostním objektem překonává železniční trať Brno - Přerov, jižně od města překonává silnici č. II/436 a levostranným obloukem se vyhýbá letišti. Západní obchvat Přerova bude tvořen složeným pravostranným obloukem tak, aby se dálnice vyhnula areálu Přerovských strojíren. V oblasti křížení se silnicí č. II/434 je navržena dálniční estakáda. Stísněným prostorem mezi odkališti Prechezy a teplárny bude dálnice procházet již v násypu. Další estakádou dálnice překračuje postupně řeku Bečvu, areál Prechezy 93

včetně skládky zelené skalice a železniční trať Olomouc - Přerov. Za železniční tratí se dálnice bude dotýkat východního okraje zástavby místní části Dluhonice. Následuje mimoúrovňová křižovatka Přerov-sever s plánovanou rychlostní silnicí R55 a silnicí č. I/55. Trasa dálnice pokračuje severně od Předmostí, obchází v zářezu složeným pravým obloukem zástavbu Přerova. Dálnice opouští katastr Přerova v katastru místní části Lýsky. Součástí projektu bude řada doprovodných staveb a opatření jako např. přeložky silnic, protihluková opatření atd. (Spáčil, 2012). V Přerově se mimo výše zmíněné uplatňují také další antropogenní procesy. V kapitole 8.3.2 bylo uvedeno, že v současné době dochází k rekultivaci prostoru odkališť Prechezy, a to nadvýšením plochy odkališť výrobkem Prestab. Prestab je stavebně-technologický

materiál

určený

pro

technickou

rekultivaci

výsypek

povrchových uhelných dolů, zbytkových jam po těžbě užitkových nerostů, odkališť nebo skládek odpadů (precheza.cz, 2007). Dle stavebního povolení má být rekultivace dokončena do roku 2030, přičemž výška finálního převýšení nad okolním terénem bude činit 22-36 m. Probíhajícím procesem je také rozšiřování skládky v rámci stavby Rozšiřování skládky TKO Žeravice II - 2. etapa. Plánované těleso druhé etapy skládky na ploše 57 585 m2 navazuje na současné umístění skládky. Stavba je rozčleněna na několik stavebních objektů, např. těleso skládky, odvodnění skládky, konečné terénní úpravy. Objekt tělesa skládky zahrnuje provedení veškerých zemních prací, tj. úpravu dna a svahů

skládkového

tělesa

do

projektovaných

profilů,

jejich

vyspárování

a vysvahování, včetně hutnění (portal.cenia.cz, 2012). K dalším velkým stavebním projektům, které s sebou v posledních letech přinesly nebo přinesou rozsáhlé terénní úpravy, patří rekonstrukce autobusového nádraží (dokončena v roce 2009), rekonstrukce Tyršova mostu (dokončena v roce 2012), stavba kompostárny v Žeravicích (plánované dokončení v roce 2014), rekonstrukce lávky u Tenisu (plánované zahájení v roce 2014), rekonstrukce a dostavba Prioru - název záměru Obchodní galerie Přerov (plánované dokončení v roce 2015), stavba

Centra

specializovaných

RETAILCENTRUM

MYBOX

prodejen Přerov

STOP

(plánované

SHOP

-

dokončení

název

záměru

v roce

2015),

(portal.cenia.cz, 2014b). Výraznější změny reliéfu by bylo možné v budoucnu očekávat v souvislosti s výstavbou plavebního kanálu D-O-L, kdy je ve městě Přerově plánován velký lodní přístav. Přístav by disponoval velkou akumulační nádrží u Henčlova na krátké odbočce 94

z hlavní trasy. Do komplexu by pravděpodobně patřilo i překladiště přímo v těžišti chemických a strojírenských závodů v Přerově, jež by bylo napojeno jednosměrnou odbočkou, vedenou korytem Bečvy (asociace-dol.cz, 2014). První myšlenka o vybudování tohoto kanálu, který by měl napojovat jak Přerov, tak i celou Českou republiku na síť evropských vodních cest, sahá do středověku. Na přelomu 19. a 20. století se začala psát moderní historie průplavu, kdy byl přijat tzv. vodocestný zákon, kterým se rakouská monarchie zavázala k vybudování průplavu Dunaj-Odra a jeho napojení na střední Labe u Pardubic. Plán vybudovat kanál měla i vláda za první republiky a také Německá říše. Hlavním důvodem, proč zatím zůstaly plány nenaplněny, je finanční stránka věci. Přístupem do Evropské Unie začala být otázka stavby opět aktuálnější (d-o-l.cz, 2014a). V současné době je pro kanál Dunaj-OdraLabe držena územní rezerva dle Usnesení vlády č. 635/1996 sb., jejíž dosavadní využití nesmí být měněno způsobem, který by znemožnil nebo podstatně snížil požadované budoucí využití (prerov.eu, 2014a).

Obr. 44: Plánovaná trasa D-O-L na území města Přerova Zdroj: d-o-l.cz, 2014b; vlastní zpracování

95

10 Závěr Diplomová práce navazuje na bakalářskou práci Vybrané tvary reliéfu na území města Přerov (Spáčil, 2012) a zabývá se geomorfologickými poměry území města Přerova. Zároveň podává komplexní fyzickogeografickou charakteristiku zájmového území. Zpracování diplomové práce bylo založeno na vlastním terénním výzkumu a na studiu literárních a mapových podkladů. Byla provedena typologie tvarů reliéfu, zjištěné tvary reliéfu byly lokalizovány a následně charakterizovány. Součástí práce je také detailní morfometrická analýza a charakteristika současných geomorfologických procesů v zájmovém území. Významnou součástí diplomové práce jsou mapové přílohy Geomorfologické regiony na území města Přerova, Vybrané tvary reliéfu na území města Přerova a Sklonitost ploch na území města Přerova, dílčí tematicky zaměřené mapy a také profily vedené zájmovým územím. Výsledky terénního výzkumu doplňuje bohatá fotodokumentace vybraných tvarů reliéfu, která se nachází jak v textu samotném, tak i v přílohách na přiloženém CD-ROMu. Město Přerov leží na hranici geomorfologických provincií Západní Karpaty a Česká Vysočina, což ovlivňuje geologické podloží, které je v uvedených oblastech odlišné. Oblast Západních Karpat vyplňují především fluviální sedimenty řeky Bečvy, Českou Vysočinu reprezentují sprašové sedimenty, horniny moravického souvrství a místy vystupující vápence. Nejvyšším bodem zájmového území je bod na západním svahu bezejmenného vrcholu, jehož nadmořská výška činí 315 m. Naopak nejnižší bod se nachází na katastrální hranici Přerova a Troubek, kde nadmořská výška činí 198 m. Z pohledu

relativní

výškové

členitosti

je

území

města

tvořeno

rovinami

a pahorkatinami. Roviny, které byly rozděleny do třech dílčích kategorií, tvoří 60 % rozlohy zájmového území a nachází se především ve střední a jižní části katastru města. Pahorkatiny se vyskytují ve členitějším reliéfu Tršické a Tučínské pahorkatiny. Těmto faktům odpovídají také zpracované morfometrické charakteristiky, kdy se např. více skloněné plochy nachází ve členitějším reliéfu apod. Na modelaci reliéfu katastrálního území města Přerova se podílí několik odlišných faktorů. Většina geomorfologických tvarů má antropogenní a fluviální původ. Z fluviálních tvarů se v zájmovém území vyskytují různé typy údolí (úvalovitá, neckovitá i erozní), údolní nivy, říční terasy, na říčce Olešnici a jejím přítoku Říce meandry a břehové nátrže. Břehové nátrže se nachází také na řece Bečvě na dvou

96

úsecích. Častým fluviálním tvarem v členitějším reliéfu, který je podmíněn antropogenně, jsou strže. Byly lokalizovány v několika lokalitách, především pak na údolních svazích Olešnice. Délka strží typu ovrag i balka činí v průměru několik set metrů. Z periglaciálních tvarů se na území města vyskytují úpady. Ve městě se nachází velké množství antropogenních tvarů. Dříve se na území města těžil vápenec, sprašové hlíny i písek a štěrkopísky. Velké plochy zabírají průmyslové plošiny a průmyslová odkaliště. Pro Přerov, jakožto významný dopravní uzel, jsou charakteristické také dopravní tvary reliéfu jako dopravní plošiny a náspy. Mezi vodohospodářské tvary na území města patří vodní nádrže, regulovaná koryta vodních toků, náhon Strhanec a s protipovodňovou ochranou související ochranné hráze. Geomorfologické procesy neměnily reliéf města pouze v minulosti, ale mění jej i dnes. Významným geomorfologickým činitelem v současnosti je především člověk, který ovlivňuje také přírodní pochody. Jedná se zejména o ovlivnění hydrologického režimu řek, kdy je řeka regulována, je vybudován jez nebo jsou postaveny ochranné hráze podél toku. V důsledku těchto terénních úprav vznikají mnohé problémy jako např. zanášení řeky Bečvy štěrkopískem. Aktuálními geomorfologickými procesy jsou také procesy dopravní, které si vyžadují transport velkého množství zeminy. K těmto stavbám patří především rekonstrukce železničního uzlu Přerov a plánovaná stavba dálnice D1. Diplomová práce přispívá k poznání komplexních fyzickogeografických poměrů města Přerova s důrazem na poměry geomorfologické. Podobně zaměřeným pracím o zájmovém území se zatím žádný z autorů nevěnoval, neboť se v blízkém okolí Přerova nachází pro výzkum mnohem atraktivnější lokality. Diplomová práce se pokouší tento fakt vyvrátit a představuje, že i v městské krajině a jejím nejbližším okolí se mohou vyskytovat geomorfologicky zajímavé lokality.

97

11 Summary The diploma thesis continues to the bachelor thesis Selected landforms of the area of the Přerov town (Spáčil, 2012) and deals with the geomorphological conditions in the town of Přerov. It also describes the complex physiographic characteristics the area of interest. Processing of diploma thesis was based on own landscaping research and the study of literature and maps. It was done typology of landforms, identified landforms were located and then characterized. The work also includes a

detailed

morphometric

analysis

and

characterization of

current

geomorphological processes in the area of interest. An important part of the thesis are maps and rich photographic documentation of selected landforms. The town of Přerov is located on the border geomorphic provinces of the Western Carpathians and the Czech Highlands, which affects the geological bedrock, which is different in these areas. The area of the Western Carpathians filled mainly fluvial sediments of the Bečva river, Czech Highlands represent loess sediments, rocks of the Moravice Formation and protruding limestone. Elevation of the highest point in the area is 315 m, and the lowest point is located in 198 m above sea level. From the perspective of relative topography is the town area consists of plains and hills. On modeling the relief of the town of Prerov participate several different factors. Most of the geomorphological landforms has an anthropogenic and fluvial origin. The fluvial forms in the studied area there are different types of valleys, floodplains, river terraces, on the Olešnice creek and its tributaries Říka brook meanders and bank ripping. A frequent fluvial form in higher relief, which is conditioned anthropogenic, are ravines. The town has a large number of anthropogenic forms. Large areas takes industrial platforms and industrial sludge beds form. For the town of Přerov are also characteristic transport landforms as transport platforms and mounds. Among the water form in the town include water tanks, regulated watercourse channels, the mill race Strhanec and with flood protection associated levees. An important geomorphological factor there is mainly human that affects also the natural processes. They are regulated watercourses, weir is built or constructed levees along the river. Current geomorphological processes are also transport processes, which require a transport of large quantities of soil.

98

12 Použitá literatura a zdroje Literární zdroje Balatka, B., Sládek. J.: Říční terasy v českých zemích. Praha: ČSAV, 1962. 578 s. Balatka, B., Sládek. J.: Vývoj výzkumu říčních teras v českých zemích. Praha: ČSAV, 1958. 288 s. Balvín, A.: Restrukturalizace železniční stanice Přerov (bakalářská práce). Přerov: Vysoká škola logistiky o.p.s., 2012. 55 s. Bezvodová, B., Demek, J., Zeman, A.: Metody kvarterně geologického a geomorfologického výzkumu. Praha: SPN, 1985. 207 s. Buriánková, J. a kol.: Niva řeky Bečvy: sborník přednášek a diskusních příspěvků z konference konané 12. května 2000 na Katedře geologie a paleontologie MU. Brno: Masarykova Univerzita, 2000. 36 s. Culek, M. a kol.: Biogeografické členění České republiky. Praha: Enigma, 1996. 347 s. Czudek, T.: Reliéf Moravy a Slezska v kvartéru. Tišnov: Sursum, 1997. 213 s. Čurda, J. a kol.: Vysvětlivky k souboru geologických a ekologických účelových map přírodních zdrojů v měřítku 1 : 50 000, List 25-13 Přerov. Praha: Český geologický ústav, 1999. 83 s. Demek, J.: Obecná geomorfologie. Praha: ČSAV, 1987. 476 s. Demek, J., Zeman, A.: Kvartér: Geologie a geomorfologie. Praha: SPN, 1984. 192 s. Drechsler, A., Fišmistrová, V., Lapáček, J.: Dějiny města Přerova v datech. Přerov: Město Přerov, 2006. 191 s. Fišnar, J.: 70 let organizovaného sportovního rybářství v Přerově. Přerov: TISK, 1980 Hartvich, F.: Vybrané metody sledování současných geomorfologických procesů. In: Miscellanea Geographica 13. Plzeň: Západočeská univerzita, 2007. s. 9-15. Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 1. vyd., 2002. 436 s. Chlupáč, I. a kol.: Geologická minulost České republiky. Praha: Academia, 2. vyd., 2011. 436 s. Janoška, M.: Moravská brána očima geologa. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 48 s. Kirchner, K., Smolová, I.: Základy antropogenní geomorfologie. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2010. 287 s. Klíma, B. a kol.: Dějiny města Přerova I. Přerov: Městský národní výbor v Přerově, 1970. 238 s. 99

Kolektiv: Podnebí ČSSR-tabulky. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 1960. 379 s. Kopecká, J.: Hlubokovodní a mělkovodní vývoj spodního badenu na střední Moravě Geologické výzkumy na Moravě a ve Slezsku, Brno, 2009. s. 13-16. Krcho, J.: Morfometrická analýza a digitálne modely georeliéfu : Vysokošk. príručka pre prírodoved. a stavebné fak. vys. šk. Bratislava: Veda, 1990. 426 s. Křížek, M.: Údolní niva jako geomorfologický fenomén. In: Langhammer, J.: Povodně a změny v krajině. Praha: Nakladatelství P3K, 2007. s. 169-186. Kuča, K: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Praha: Libri, 2004. 880 s. Lapáček, J.: Přerov. Litomyšl: Paseka, 2010. 68 s. Lapáček, J.: Přerov: Povídání o městě 1. Přerov: Město Přerov, 2000. 243 s. Lapáček, J.: Přerov: Povídání o městě 2. Přerov: Město Přerov, 2002. 311 s. Lapáček, J., Hloušek, J.: Přerov v proměnách času II: stavební proměny Přerova od 2. poloviny 19. století a pohlednicová tvorba s přerovskou tematikou v letech 19392002. Přerov: Elan, 2004. 145 s. Mackovčin, P., Demek, J. a kol, eds.: Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. Brno: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2006. 582 s. Matějíček, J.: Povodeň v povodí Moravy v roce 1997. Brno: Povodí Moravy, 1998. 109 s. Quitt, E.: Klimatické oblasti Československa. Brno: Studia Geographica, 1971. 73 s. Rubín, J., Balatka, B.: Atlas skalních, zemních a půdních tvarů. Praha: Academia, 1986. 385 s. Spáčil, M.: Vybrané tvary reliéfu na území města Přerov (bakalářská práce). Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2012. 62 s. Smolová, I., Vítek, J.: Základy geomorfologie: Vybrané tvary reliéfu. Olomouc: Univerzita Palackého, 2007. 189 s. Šafář, J. a kol.: Chráněná území ČR. VI., Olomoucko. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR, 2003. 454 s. Šarapatka, B.: Pedologie. Olomouc: Vydavatelství Univerzity Palackého, 1996. 235 s. Tolasz, R. a kol.: Atlas podnebí Česka: Climate atlas of Czechia. Praha: Český hydrometeorologický ústav, 2007. 255 s. Uhlíř, R.: Vodohospodářské poměry v povodí řeky Bečvy. Ostrava: Státní vědecká knihovna v Ostravě, 1970.

100

Zapletal, L.: Úvod do antropogenní geomorfologie I. Olomouc: Universita Palackého v Olomouci, 1969. 278 s.

Internetové zdroje AOPK ČR: Správa CHKO Moravský kras: Geologie [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: . Archivní mapy ÚAZK: Císařské povinné otisky [online]. 2012 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z WWW: . Asociace DOL: Etapa 2 [online]. 2014 [cit. 2014-04-12]. Dostupné z WWW: . Botany.cz: Moravská brána, Žebračka - národní přírodní rezervace [online]. 2012 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z WWW: . Česká geologická služba: Půdní mapa 1 : 50 000 [online]. 2012a [cit. 2014-02-27]. Dostupné z WWW: . Česká geologická služba: Surovinový informační systém [online]. 2012b [cit. 2014-0227]. Dostupné z WWW: . Český hydrometeorologický ústav: Evidenční list hlásného profilu č. 330 [online]. 2014 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z WWW: . Český rybářský svaz místní organizace MO Přerov: Historie [online]. 2014 [cit. 201404-01]. Dostupné z WWW: . ČÚZK: Geoportál: Prohlížecí služba WMS - ZM 25 [online]. 2012 [cit. 2014-04-10]. Dostupné z WWW: . Elektronický digitální povodňový portál: Přerov - odtokové poměry [online]. 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z WWW: . Geocaching: Dluhonicka spojka [online]. 2014 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z WWW: . Informační systém EIA: Legislativa [online]. 2014a [cit. 2014-04-06]. Dostupné z WWW: .

101

Informační systém EIA: Odtah strusky z kotlů K1 - K4 v teplárně Přerov [online]. 2002 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z WWW: . Informační systém EIA: Regenerace laguny Přerov [online]. 2007 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z WWW: . Informační systém EIA: Rozšíření skládky TKO Žeravice II - 2. etapa [online]. 2012 [cit. 2014-04-01]. Dostupné z WWW: . Informační systém EIA: Těžba písků, Žeravice - Lapač [online]. 2003 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z WWW: . Informační systém EIA: Tyršův most přes řeku Bečvu [online]. 2008 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z WWW: . Informační systém EIA: Záměry na území ČR [online]. 2014b [cit. 2014-04-06]. Dostupné z WWW: . Institut geologického inženýrství: Regionální geologie České republiky - Vnější Západní Karpaty [online]. 2014 [cit. 2014-03-15]. Dostupné z WWW: . Interaktivní mapa významných paleontologických lokalit Olomouckého kraje: Přerov [online]. 2007 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z WWW: . Kontaminovaná místa [online]. 2009 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z WWW: . Moravské-Karpaty.cz: Geologický vývoj Moravských Karpat [online]. 2013 [cit. 201403-15]. Dostupné z WWW: . Národní geoportál INSPIRE: Prohlížení [online]. 2014 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z WWW: . Oldmaps - Staré mapy: II. vojenské (Františkovo) mapování - Morava, mapový list O_8_VI. [online]. 2014 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z WWW: . Portál informačního systému ochrany přírody: MapoMat [online]. 2012 [cit. 2014-0227]. Dostupné z WWW: . Povodí Moravy: Berma [online]. 2014b [cit. 2014-04-01]. Dostupné z WWW: . Povodí Moravy: Olešnice po ústí do toku Morávka-náhon [online]. 2014a [cit. 2014-0227]. Dostupné z WWW: . 102

Povodí Moravy: Snižování hladiny řeky Bečvy a bagrování štěrkopísků nad jezem v Přerově [online]. 2013 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z WWW: . Precheza, a. s.: Prestab [online]. 2007 [cit. 2014-04-08]. Dostupné z WWW: . Přerovský deník: Po maďarské tragédii zkontrolují odkaliště v Precheze [online]. 2010 [cit. 2014-03-29]. Dostupné z WWW: . Regionální letiště Přerov: Historie letiště [online]. 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z WWW: . Rosmus - soukromý archiv: Mosty v Přerově po 2. světové válce [online]. 2012 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z WWW: . Ředitelství silnic a dálnic: Dálnice D1, Přerov-Lipník [online]. 2013a [cit. 2014-04-08]. Dostupné z WWW: . Ředitelství silnic a dálnic: Dálnice D1, Říkovice-Přerov [online]. 2013b [cit. 2014-0408]. Dostupné z WWW: . Statutární město Přerov: Průmyslové zóny [online]. 2012 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z WWW: . Statutární město Přerov: Přírodní památka Malé laguny [online]. 2008a [cit. 2014-0227]. Dostupné z WWW: . Statutární město Přerov: Statistické informace [online]. 2014b [cit. 2014-02-27]. Dostupné z WWW: . Statutární město Přerov: Územní plán města Přerova [online]. 2014a [cit. 2014-04-05]. Dostupné z WWW: . Statutární město Přerov: Vývoj krajiny v Předmostí [online]. 2008b [cit. 2014-03-27]. Dostupné z WWW: . Taxonomický klasifikační systém půd ČR: Referenční třídy půd [online]. 2004 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z WWW: . 103

Turistika.cz: Motokrosový a autokrosový areál Přerovská rokle [online]. 2014 [cit. 2014-04-05]. Dostupné z WWW: . Unie pro řeku Moravu: Analýza povodňových událostí v ekologických souvislostech [online]. 2007 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z WWW: . Unie pro řeku Moravu: Bečva pro Přerov, Koncepce protipovodňové ochrany města a revitalizace řeky Bečvy v Přerově [online]. 2011 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z WWW: . Unie pro řeku Moravu: Koncepce ekologické správy a údržby toku, jeho revitalizace a samovolné renatulizace řeky Bečvy v ř. km 0-42 [online]. 2012 [cit. 2014-0227]. Dostupné z WWW: . Unie pro řeku Moravu: Živá Bečva [online]. 2014 [cit. 2014-02-27]. Dostupné z WWW: . Vodní koridor Dunaj-Odra-Labe: Historie [online]. 2014a [cit. 2014-04-12]. Dostupné z WWW: . Vodní koridor Dunaj-Odra-Labe: Trasa D-O-L [online]. 2014b [cit. 2014-04-12]. Dostupné z WWW: . Vodovody a kanalizace Přerov: Odpadní voda [online]. 2014 [cit. 2014-04-04]. Dostupné z WWW: . VÚV T. G. Masaryka: Charakteristiky toků a povodí ČR [online]. 2014 [cit. 2014-0227]. Dostupné z WWW: . Zemědělské družstvo Kokory: Pískovna [online]. 2014 [cit. 2014-03-27]. Dostupné z WWW: . ŽelPage: Pohled na první část rekonstrukce uzlu Přerov [online]. 2009 [cit. 2014-0408]. Dostupné z WWW: .

104

Mapy Základní topografická mapa České republiky: list 25-131 Přerov a 25-133 Troubky (1 : 50 000) Geologická mapa České republiky: list 25-13 Přerov (1 : 50 000) data od ČÚZK: Základní topografická mapa České republiky: listy 25-13-02, 25-13-06, 25-13-07, 25-13-08, 25-13-11, 25-13-12, 25-13-13, 25-13-16, 25-13-16, 25-13-17, 25-13-18 (1 : 10 000) aplikace google Earth

Informační tabule památné stromy - jasan ztepilý, líska turecká Naučná vlastivědná stezka Přerovským luhem Osobní komunikace Vojenská meteorologická stanice Přerov - Bochoř Ing. Pavel Mikulík - vedoucí útvaru Systémy řízení Precheza a.s.: informace o odkalištích Bc. Zdeněk Rybka - vedoucí skládky a třídírny, TSMP, s.r.o.: informace o skládce Ing. Marcela Valentová - VaK Přerov: Manipulační řád - Rybník Čekyně Velká a Dolní Rybářství Přerov, a.s.: Manipulační řád - Rybník Draždíř

105

PŘÍLOHY

Seznam příloh Přílohy vázané Příloha č. 1: Geomorfologické regiony na území města Přerova Příloha č. 2: Vybrané tvary reliéfu na území města Přerova Příloha č. 3: Sklonitost ploch na území města Přerova Příloha č. 4: Seznam fotografií

Přílohy č. 1-3 ve větším rozlišení k dispozici také na CD

Přílohy volné CD s fotodokumentací

Příloha č. 4: Seznam fotografií autorem všech fotografií je Martin Spáčil

Fluviální tvary údolí 1. údolí Olešnice 2. údolí Říky 3. pohled do údolí Bečvy ze Švédských Šancí údolní niva 4. svah vyššího nivního stupně u Henčlova 5. svah vyššího nivního stupně u Dluhonic 6. svah vyššího nivního stupně u přerovských lagun říční terasa 7. svah Radslavické terasy u přerovské nemocnice 8. svah Radslavické terasy u Kozlovic 9. svah Radslavické terasy v Kozlovicích 10. svah Radslavické terasy v Kozlovicích 11. svah Radslavické terasy u tenisové haly 12. svah Radslavické terasy u tenisové haly 13. svah Radslavické terasy v Dluhonicích meandr 14. meandr na Říce 15. meandr na Říce břehové nátrž 16. břehové nátrže pod přerovskou nemocnicí 17. břehové nátrže pod přerovskou nemocnicí 18. břehové nátrže u teplárny 19. břehové nátrže na Svodnici 20. břehové nátrže na Svodnici 21. břehová nátrž na Lučnici 22. břehové výklenky na vodní nádrži Velká Čekyně 23. břehová nátrž na Říce 24. břehové nátrže na Olešnici 25. břehové nátrže na Olešnici 26. břehové nátrže na Olešnici 27. břehová nátrž na bezejmenném přítoku Olešnice strž 28. strž č. 1. v lokalitě Přední les 29. počátek strže č. 1 v lokalitě Přední les

30. strž č. 2 v lokalitě Přední les 31. strž č. 3 v lokalitě Vinarský les 32. počátek strže č. 4 v lokalitě Vinarský les 33. hráz na strži č. 5 v lokalitě Zamazalka 34. strž č. 5 v lokalitě Zamazalka 35. strž č. 2 v lokalitě Hrubý les 36. vyústění strže č. 2 v lokalitě Hrubý les 37. strž č. 4 v lokalitě Hrubý les 38. strž č. 5 v lokalitě Ojanský důl 39. strž č. 1 v lokalitě údolní svahy Olešnice 40. opilý strom na svahu strže č. 1 v lokalitě údolní svahy Olešnice 41. strž č. 3 v lokalitě v lokalitě údolní svahy Olešnice 42. strž č. 3 v lokalitě v lokalitě údolní svahy Olešnice 43. strž č. 5 v lokalitě v lokalitě údolní svahy Olešnice

Kryogenní tvary úpad 44. úpad v okolí Újezdce 45. úpad v okolí Újezdce 46. úpad v okolí Újezdce 47. úpad v okolí Újezdce 48. úpad v okolí Penčic

Antropogenní tvary kamenolom 49. vápencový lom Na Žernové 50. Vápencové zmoly v Žeravicích 51. vápencový lom v Žeravicích 52. vápencový lom v Žeravicích - lokalita Skalice 53. vápencový lom v Žeravicích - lokalita Skalice 54. opuštěný lom u Čekyně 55. opuštěný lom u Vinar 56. opuštěný lom u Penčic pískovna, štěrkopískovna, hliniště 57. Školní amfiteátr u Předmostí - bývalá těžba písku 58. Školní amfiteátr u Předmostí - bývalá těžba písku 59. bývalá pískovna u Čekyňského kopce 60. pískovna u Žeravic 61. vodní plocha po těžbě spraší v Předmostí 62. bývalé hliniště před sprašovým návrším Hradiskem 63. odhalené vápencové jádro Hradiska 64. Velká laguna

průmyslová plošina 65. areál Přerovských strojíren 66. Přerovská teplárna průmyslové odkaliště 67. odkaliště Prechezy a.s. 68. odkaliště Prechezy a.s. 69. hráz odkaliště teplárny sídelní terasa 70. sídelní terasa v Předmostí 71. sídelní terasa v Předmostí 72. sídelní terasa v Kozlovicích 73. sídelní terasa v ulici Petřvalského 74. sídelní terasa v ulici Koliby dopravní plošina 75. předávkové kolejiště Prechezy a.s. 76. vlakové nádraží v Přerově 77. autobusové nádraží v Přerově dopravní násep 78. dopravní násep Dluhonické spojky u Prechezy a.s. 79. dopravní násep Dluhonické spojky u Lýsek mostní konstrukce 80. stavba Tyršova mostu 81. most Legií v Přerově 82. most Míru v Přerově 83. lávka U Loděnice 84. lávka U Tenisu 85. železniční most v Přerově vodní nádrž 86. Městský rybník v Přerově 87. rybník v Předmostí úprava koryta, zpevněné břehy 88. berma pod přerovským jezem 89. upravené koryto pod přerovským jezem 90. berma mezi železničním mostem a mostem Legií 91. nábřežní zdi v centru Přerova 92. nábřežní zdi v centru Přerova 93. kamenné záhozy u lávky U Tenisu 94. berma u vlečkového mostu Prechezy a.s. 95. zpevněný břeh Bečvy u Kozlovic 96. zpevněný břeh Bečvy u Kozlovic

náhon 97. Strhanec nad Oseckým jezem 98. Strhanec v NPR Žebračka 99. Strhanec v Lýskách ochranná hráz 100. ochranné hráz u hlásného profilu Dluhonice 101. ochranná hráz Velké laguny jez, ČOV 102. přerovský jez 103. ČOV Henčlov 104. ČOV Žeravice

Ostatní 105. Přerovská rokle 106. prostor mezi odkališti - budoucí trasa dálnice D1 107. rekonstrukce přerovského vlakového nádraží v roce 2012 108. Budova centrálního dispečerského pracoviště s Mádrovým podjezdem postavená v roce 2011